KAREL ADAMEC PEKAŘSTVÍ NEKOŘ 185
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ v rámci oslav 100 let trvání sobota 13. května 2006 9,00 - 12,00 hod.
10,30 Slavnostní bohoslužba v kostele sv. Mikuláše v Nekoři – celebruje otec arcibiskup Mons. Lic. Karel Otčenášek PaeDr.h.c.
Představovat Adamcovo pekařství není asi v Nekoři potřeba, s produkty této firmy se na svém stole stejně jako mnozí ze širokého okolí setkáváme téměř denně. V letošním roce si tato rodinná firma připomíná významné výročí. Je to již 100 let, co Karel Adamec začal v Nekoři v čísle popisném 185 péct.
2
Karel Adamec, dědeček současného majitele pekárny Karla Adamce, se narodil v roce 1880, jeho otec, chalupník a podomní obchodník, pocházel z nedalekých Mistrovic. Pekařem se Karel Adamec vyučil ve mlýně v Těchoníně, kde, jak bylo tehdy obvyklé, byla i pekárna. V jeho výučním listě je sice uveden jen okres a místo vystavení dokumentu, ale jak si můžeme ve starobylém materiálu prohlédnout, práci v pekárně dokázal zvládat velmi dobře. Proto si také mohl 24. dubna 1906 zažádat na okresním živnostenském rejstříku v Žamberku o vydání živnostenského listu na pekařskou živnost a s tím spojenou činnost
obchodní. Jeho žádost byla vyřízena o den později pod spisovou značkou 11/29-32. A to je tedy vlastně vznik pekařské tradice v Nekoři. Od této chvíle se v čp. 185, kde firma sídlí dodnes, peklo. A od té doby se také začalo pekařské řemeslo v rodině Adamcově dědit z otce na syna, dnes se již vlastně dvanáctým rokem v pekárně ohání spolu se svým otcem Karlem již čtvrtý z generace pekařů Petr. Druhý z pokračovatelů pekařské tradice v rodině, samozřejmě také Karel, narozený v roce 1918, se již vyučil v nekořské pekárně u svého otce. Současně byl i krátce na praxi v nekořském mlýně. 3
Pekařský mistr Adamec svému synovi přiloženým dokumentem takto potvrdil učňovskou a tovaryšskou praxi. Původní pec z roku 1906 byla na dřevo, tzv. „dřevěnka“, obdoba následné současné roštovky. Původně se od roku 1906 pekl chleba a běžné pečivo podle poptávky, pravděpodobně převažovaly hlavně rohlíky. Dnešní majitel pekárny Karel Adamec vzpomíná, jak jeho tety, které byly starší než tatínek, ráno, než šly do školy, musely pečivo roznést na Bredůvku, do Mistrovic a Sobkovic a na další místa. A když děda dopekl chleba, rozvážel jej vozíkem taženým psy a později koníkem. . Na přiložené fotografii původního stavení čp. 185 je v pozadí vidět právě ten pekařský vozík. Postroje koňské i psí se k tomuto vozíku donedávna zachovaly… Na této fotografii je vedle zakladatele firmy i jeho syn Karel, který, jak už bylo uvedeno, v pekařské tradici pokračoval od mládí, výuční list má z roku 1935, ale před tím samozřejmě několik let nezbytné praxe, až do svého úmrtí v roce 1998 pokračoval. Plných 66 let.
4
Zajímavý je dochovaný dokument z listopadu 1940, na kterém úředník česko-německého úřadu v Žamberku stvrzuje, že „…přijal 110,- Korun od pekaře Adamce v Nekoři čp. 185 jako diety a cestné komise vykonané za účelem schválení pekařské dílny.“ Josef i Karel Adamec vzpomínají, jak tatínek vyprávěl o své cestě na kole na zkušenou po jiných pekárnách i při shánění nového vybavení. Po převzetí živnosti po svém otci totiž Karel Adamec celou pekárnu důkladně přestavěl.
V roce 1944 postavil novou pec, která slouží v téměř nezměněné podobě dodnes. Tato parní pec od firmy Brázda z Prostějova je na uhlí, topí se mimo pečící prostor, v topeništi jsou topná tělesa naplněná ze dvou třetin destilovanou vodou. Takto se převádí teplo z topeniště, kde se konec trubky nahřívá, do pečícího prostoru. Přestože pára nepřichází do styku s pečivem, nazývá se tento typ parní pecí. Beze změny se v ní topí od roku 1944. Má dva pečící prostory, původně byl dolní „ostrý“ a horní „přepékací“. V době, kdy pekárnu po „převzetí“ družstvem Svornost následně po několika letech přebírala Jednota, zhruba v roce 1956, tak ještě původní zaměstnanci firmy Brázda přidávali i do vrchního pečícího prostoru další řadu trubek a udělali z obou „ostré“, protože Jednota zrušila pečení chleba a potřebovala kapacitu na pečení běžného pečiva. Do pece se na jedno zasazení vejde 200 kusů housek na 10 plechách, či 48 malých nebo 36 velkých vánoček. Vše se do pece dává i vyndává ručně. Kromě kompletních plánů k přestavbě pekárny i výstavbě pece se dochoval i velice zajímavý dokument, kterým v prosinci 1947 Okresním národním výborem v Žamberku uděluje „…na základě místního komisionelního šetření živnostensko-právní schválení pekařské provozovny v Nekoři. čp. 185.“ 5
Pekařská dílna je v tomto dokumentu popisována takto: „K provozu živnosti pekařské se používá pekařská dílna osvětlená 2 metrovými okny s přístupem z domovní chodby s moderní pekařskou pecí od fmy Brázda, Prostějov. Po pravé straně pekařské pece je prostor vyhrazen pro kynárnu. Po levé straně je malá předsíňka s topeništěm, , kde je upravena primitivní lázeň z družstevního vodovodu. Dále zde přiléhá dřevěný přístavek, ve kterém je umístěno uhlí a používá se za dřevník a garáž. Ve strojní dílně má býti umístěna strojní zařízení a to: 1 stroj na vyklepávání pytlů, 1 stroj na strouhanku /ruční/ , 1 dělící stroj ruční, 1 stroj na rohlíky o ľ KS. 1 mísící stroj o síle 11/2 KS a 1 decimálka….“ A dále se stanovují mimo jiné i tyto podmínky: – „ konírna smí být používána jen za předpokladu, že východ bude vyveden na tu stranu, kde nejsou okna pekařské dílny, to je směrem ke kostelu – obytná místnost pro dělnictvo musí být vybavena vlastním záchodem, který by se používal také pro pekařskou provozovnu. Tato místnost budiž vyhražena jen pro zaměstnance v pekárně – uskladňování mouky na chodbách je nepřípustné a jest zříditi samostatnou místnost přímo osvětlenou a větranou, zděnou, která nesmí býti v souvislosti s bytem – mouka nesmí býti ukládána přímo na zem, nýbrž na dřevěnou přepážku 15 cm vyvýšenou – v pekárně buď vyvěšen zákaz plivání a kouření – v podniku nesmí být zaměstnány osoby stižené nakažlivými nebo odpor vzbuzujícími nemocemi – v celém podniku musí být udržována největší čistota a to jak v místnostech tak i v nářadí a šatstvu – dělníci buďte během výroby buďte čistě oblečeny, čistou čepici na hlavě a buďte přidrženi k tomu, aby si často umývali ruce..“ Nová pekárna však majitelům nesloužila dlouho. V roce 1949 tvrdě dopadla ruka nového režimu na drobné živnostníky a podnikatele. A tak se z dokumentu Okresního národního výboru podepsaném předsedou ONV z 21. ledna 1950 pod značkou 512 Adam-50 dozvídáme že: „…Okresní národní výbor béře na vědomí Vaše oznámení, že jste dnem 1. ledna 1950 předal svoji živnost družstvu Svornost a sám byl ustanoven vedoucím provozovny pekařské družstva Svornost…“ Obchod byl zrušen o půl roku později. Všichni dnes z historických materiálů a mnozí pamětnicí ještě i z vlastní trpké zkušenosti moc dobře vědí, jak dobrovolné tehdy vlastně to „předání“ bylo …
6
Družstvo Svornost v roce 1956 přešlo pod Jednotu a pak to spadlo v roce 1960 pod Pekárny a cukrárny Pardubice, závod Vysoké Mýto. Jednota hned provedla výše zmíněnou přestavbu pece, v roce 1957 se přistavěly sklady, předělala se garáž a uhelna a změnil se sortiment pečiva. Pod Pardubickými pekárnami mělo pekařství postupně označení jako provozovna A 12, poté A6, pak 22. Další pokračovatel pekařské tradice Karel Adamec narozený v roce 1944 chtěl po škole v roce 1958, protože při pekařském řemesle vyrostl, nastoupit do učení na pekařinu. Dostal několik možností, nakonec však měl Jednotou nařízeno učit se až v Plzni. Nesměl tady být, musel se učit co nejdál, dokonce ani praxi rok a půl mu tu nedovolili vykonávat, byl v Líšnici, v Letohradě, Jablonném n.O., Králíkách. Zkrátka, kde byl nějaký výpadek, tam ho poslali, takže toho pocestoval dost. Po absolvování vojny to zase ještě asi půl roku pokračovalo, a až někdy v roce 1966, kdy se ve Vysokém Mýtě vyměnilo vedení, uznali, že když je vyučený pekař, bylo by zbytečné někam dojíždět, a nechali jej konečně pracovat doma. Pak pekárně sebrali pečivo, takže se vyrábělo mnohem méně a jen jemné pečivo, a tak když práce ubylo, u pečení i rozvážel, a až od roku 1975 šel znovu naplno do pekárny. Od 1. března 1991 se pekárna opět vrátila původním majitelům. A to tak, že si ji koupili zpět od Pekáren a cukráren Pardubice, závod Vysoké Mýto. Tehdejší ředitel ve Vysokém Mýtě věděl, jak to tehdy s tím předáním bylo, a chtěl, aby se pekárna původním majitelům vrátila, nepodařilo se mu však vedení tento záměr prosadit a tak si Adamcovi museli svoji pekárnu zpět koupit. Je velmi zajímavé, že v dalším dochovaném dokumentu, ještě z doby působení družstva Svornost, se v přípravě k přestavbám v roce 1956 žádají o „…souhlas s adaptací v pekárně, která je Vaším vlastnictvím…“ Následní „správci“ pekárny – Jednota i Pardubické pekárny však již toto vlastnictví nerespektovaly...
7
K živnostenským listům svého děda i otce přidal v roce 1991 současný majitel pekárny Karel Adamec svoji registraci i obnovenou živnost. A jak sám říká: „Změnily se podmínky, najednou nám nikdo neporoučel, co máme dělat a kam smíme vozit.“ Jak již bylo uvedeno, v pekařském řemesle od roku 1994 se svým otcem pokračuje Petr Adamec jako zástupce již čtvrté generace. A jak se k pekařině dostal on, vyučený mechanik opravář textilních strojů? „Děda řekl – „Půjdeš do pekárny!“, a bylo to. Začal jsem na rozvozu, pak postupně ve výrobě. Udělal jsem si rekvalifikaci, pak následovaly ještě další kurzy. A dnes se s otcem střídáme podle toho, jak je potřeba,“ říká Petr Adamec. Pekárna byla sice opět upravována v roce 1997-98, kdy se přistavělo sociální zařízení, ale pekárna jako taková, prostor a pec jsou stále původní z roku 1944. Peče se běžné pečivo, hlavně housky, rohlíky, vánočky, koláče velké i malé, martinské rohlíky, na objednávku pečou i svatební kláče po dohodě s tím, kdo má zájem, a pokud je na to zrovna čas. A pak ještě podle sezóny v pekárně voní i další příležitostné pečivo, jako štoly, mazance, mikulášci a čerti, preclíky apod. 8
Dnes zde pracuje celkem sedm lidí, rozvoz pečiva je prováděn vlastním vozidlem do oblasti Žamberka, Jablonného nad Orlicí, Letohradu a přilehlého okolí, převážně prodejny Konzumu i soukromých prodejců. Suroviny odebírá pekárna rovněž od několika různých firem. Na otázku, co považuje v současné době za nejtěžší, Karel Adamec odpovídá: „Nejtěžší, to je boj mezi konkurencí, naštěstí se nám jakž takž vede, máme výhodu, že náš rajon zákazníků není až tak náročný na kilometry, a prodáme tak to, co stačíme vyrobit.“ A jak a kdy se vlastně v Adamcově pekárně peče abychom se ráno mohli zakousnout do čerstvého rohlíku? Na směnu jsou vždy čtyři pracovníci, večer v 22 hodin se zatápí a zadělává se na první těsto, pracovníci přicházejí na 23,30, po zpracování se zadělává podruhé, potřetí, až třeba popáté, a peče se zhruba do 8 hodin do rána, po pečivu se v úterý a ve středu pečou vánočky, to trvá zhruba až do 12 hodin. Martinské rohlíky a koláče se vyrábí odpoledne v pondělí a ve čtvrtek, na ně se zadělává v 11 hodin dopoledne a peče se zhruba do 16 hodin. V sobotu se peče jen pro obchodníky, kteří mají dopoledne otevřeno. Rozvoz pečiva je zhruba od půl čtvrté do 11 hodin dopoledne.
Pekařina je noční práce, o to je to náročnější, mimo pečení je ještě spoustu práce se zajišťováním surovin, styk s odběrateli, a je vždy přece jen nejlepší ten osobní. A kromě toho ještě spoustu dalších věcí…
9
Oba pekaři, otec i syn shodně říkají: „Doufáme, že vydržíme i nadále. Naše výrobky vidí lidé v obchodě, každé zboží se prodává jinak, a je to hodně i sezónní….“ A Petr nastiňuje i možnosti do budoucna: „Pokud to jen půjde, tak zachování firmy i do budoucna, v rámci možností pokračovat v rodinné tradici. Je těžké plánovat nějaký další rozvoj, to záleží na tom, jaký máme odbyt. Pokud bude odbyt, chtěl bych pořídit silo na mouku, udělat lepší sociální zařízení, nové sklady a kus nové výroby, kde by se mohl dělat chleba, rozšířit expedici....“ Ukázky výroby:
10
Historické dokumenty
11
O tom, že dobrá reklama byla pro firmu důležitá vždy, dokazuje ukázka reklamy z roku 1935 z Výročních trhů v Kyšperku na zboží a dobytek, které se konaly 23. září, 31 října a 23 listopadu 1935 a v roce 1936 v druhé pondělí po Hromnicích 10 února, v druhé pondělí po velikonocích dne 27. dubna, v pondělí po sv. Markétě dne 18. července, v pondělí po sv. Matouši dne 25. září , v pondělí po sv. Havlu 23. října a v pondělí po sv. Kateřině dne 27. listopadu. Současná podoba pekárny a její zaměstnanci
