Den Franka Zappy Britský silvestr Kožená jako Mélisanda z MET Rok německého jazyka

4/10

21. 12. Den Franka Zappy 31. 12. Britský silvestr 1. 1. Kožená jako Mélisanda z MET 2011 Rok německého jazyka

ČTVRTLETNÍK POSLUCHAČŮ A PŘÍZNIVCŮ STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3—VLTAVA

Karel Jerie: Houbaři olej na plátně, foto archiv autora

OBSAH

STRANA

07

03

02

NĚMECKÝ ROK V HUDBĚ

12

11

10

WILHELM FURTWÄNGLER

STEFAN ANDRES

VELKÝ PŘÍBĚH BIBLE

16

14

MET

17 KDYŽ DVORANOU PROLETÍ PTÁK

NOVÉ HRY

34

32 28

30

GUSTAV SCHORSCH

DEN FRANKA ZAPPY

PRŮVODCE SVĚTEM KULTURY

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PROGRAM STANICE ČRO 3–VLTAVA

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

MARCEL PAGNOL

27 FOTOGRAF

BRITSKÝ SILVESTR

SYNAGOGY

BOHUMIL HRABAL

26

25

22

20

18

konec roku většina z nás vnímá jako jakousi cílovou rovinku, v níž se snažíme završit to, co jsme v rámci roku chtěli zvládnout. Pro Vltavu, a věříme, že i pro její posluchače, jsou Vánoce zejména svátky duchovní a kulturní. Snažili jsme se v co nejlepším poměru namíchat tradiční pořady s přijatelnou mírou překvapení. Zároveň finišuje Britský rok. Proslulý anglický humor se nám dramaturgicky velmi hodí do silvestrovského vysílání. Rád bych všem posluchačům popřál, aby všechny své povinnosti, naplánové na tento rok, stihli splnit všas, aby mohli o Vánocích zvolnit a věnovat se pro život tak nezbytným věcem, jako je hudba, četba, umění a zábava v tom nejkulturnějším slova smyslu. — LUKÁŠ HURNÍK —

DEN DOBROČINNOSTI

KLUB VLTAVA

VÁŽENÍ POSLUCHAČI A ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA,

FELIX HARTLAUB

05

LUDVÍK KUNDERA

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PAN HOUSLAŘ

EUROJAZZ

36 KNĚŽNA ZAHÁŇSKÁ

38 strana strana strana strana

1

40 41 46 47

VIZITKA Z BRNA

39 KAREL JERIE

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

STRANA

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA 2011 Pod titulem Rok německého jazyka chceme po celý tento rok uvádět literární, dramatické, publicistické, dokumentární a hudební pořady věnované kultuře, umění a historii německy mluvících zemí v Evropě a také vztahům těchto zemí s českou společností a kulturou dnes i v minulosti. K tomuto projektu přistupujeme po obdobných prezentacích italské, francouzské, španělské a anglické kultury a jazyka. Páteří projektu jsou komponované desetiminutové pořady, které budou mít denně premiéru, a dvě reprízy. Vybírám z připravovaných cyklů: Německy píšící laureáti Nobelovy ceny za literaturu, Velká německá nakladatelství, galerie, univerzity a další vzdělávací instituce (včetně vazby na dějiny a současnost české vzdělanosti), Českoněmecká literární a výtvarná přátelství, Němečtí umělci s českými kořeny. Některé z těchto pořadů budou dvojjazyčné, česko-německé, portréty klasických mladých německých autorů s krátkými ukázkami v originále a v překladu. Od začátku ledna budeme v této řadě vysílat desetidílný cyklus Deset klasiků české poezie v češtině a v německém překladu z antologie Ludvíka Kundery z roku 1987. Deset autorů, deset podob české poezie 19. století. – K. H. Mácha, K. J. Erben, J. Neruda, V. Hálek, J. Vrchlický, J. V. Sládek, A. Sova, O. Březina, K. Hlaváček, J. S. Machar. Od každého autora zazní většinou dvě básně česky i v překladu se stručným českým úvodem.

P

Následovat bude další desetidílný cyklus Po stopách velkých hudebníků. Druhou sobotu v lednu zařadíme speciální vydání Víkendové přílohy stanice Vltava o pobytech německých a rakouských spisovatelů ve švýcarském kantonu Graubünden. Zvláštní pozornost budeme věnovat výročím velkých německých umělců připadajícím na rok 2011 (například Achim von Arnim, Albrecht Dürer, Friedrich Dürrenmatt, Adalbert von Chamiso, G. E. Lessing, Gustav Mahler, Heinrich Mann, Christian Morgenstern, Stefan Zweig). Literatura, dramatická tvorba a hudba zemí německého jazyka – současná i klasická – pak bude stěžejním tématem jednotlivých literárních a hudební řad našeho vysílání. Plánujeme přehlídku rozhlasové hry německy píšících autorů. Pro rozhlasový seriál chystáme dramatizaci proslulého románu Via Mala švýcarského autora Johna Knittela. Pozornost budeme věnovat dílům německy píšících spisovatelů českého původu (např. Libuše Moníková, Ludvík Aškenazy) a německy píšících autorů, kteří žili v českých zemích (Franz Kafka, Johannes Urzidil ad.).

Z PŘIPRAVOVANÝCH ČETEB NA POKRAČOVÁNÍ Osmidílná četba na pokračování z česky dosud nevydaných válečných zápisků velkého talentu německé literatury 20. století Felixe Hartlauba. Felix Hartlaub

2

zemřel tři týdny před koncem války. Veškeré dílo tohoto dvaatřicetiletého autora obsáhl ani ne pětisetstránkový svazek, jehož těžiště je třeba vidět ani ne tak v řadě stylově vybroušených povídek, ale především ve dvou stech stranách jeho deníků. Hartlaub byl vzděláním historik a jako takový byl časem přidělen jako archivář do Zahraniční kanceláře v Paříži a později (1942) se náhodou dostal do funkce písaře válečného deníku Hitlerova hlavního stanu. Jeho korespondence a deníky nejsou cenné jen jako dokument (vysoké umělecké úrovně) z prostředí až senzačně zajímavého. Od válečné literatury, jak ji známe, se liší tím, že tu jde o aktuální obraz dění zevnitř a zároveň o symbolický obraz typické situace německého člověka – mladého vzdělance. Hartlaubovy záznamy „kolísající mezi básní v próze a satirickou reportáží“ (jeho vlastní charakteristika) jsou přesvědčivým svědectvím vnitřní situace člověka „v obklíčení“.

TÉMATA PUBLICISTICKÝCH POŘADŮ Se spolupracovnicí Marií Hammerich Meier připravujeme portréty německých a rakouských podnikatelů evropského formátu. Věnovat se hodláme společným dějinám (Střípky českých událostí na německém území) – ohlasy husitství, čeští protestanté, kteří přinesli do Saska houslařské umění. V letním vysílání stanice se zaměříme na město Marktredwitz, které bylo součástí městského státu Cheb po celý středověk, hrady Karla IV. v Duryňsku a Bavorsku. Z dalších témat: Německá a rakouská šlechta a její současnost, Německý veřejnoprávní rozhlas po válce a spisovatelé. Na přípravě tohoto projektu se bude podílet početný redakční tým stanice Vltava s externisty (dokumentaristé, překladatelé, germanisté apod.). Domníváme se, že rozměr prezentace a reflexe kultury německé jazykové oblasti, který stanice Vltava pro příští rok chystá, nemá v České republice obdoby. Na projektu spolupracujeme s velvyslanectvími SNR, Rakouska a Švýcarska a dalšími kulturními institucemi těchto zemí v Česku, například Goethe Institutem nebo Rakouským kulturním fórem. € Jiří Kamen Vedoucí redaktor Redakce dokumentu a speciálních projektů

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

NEFOTOGRAFOVALI

zjevovaly se jim

fantómy LUDVÍK KUNDERA O EXPRESIONISMU V roce 1969 vyšla antologie expresionistických básníků nazvaná podle jednoho verše básníka Alfreda Lichtensteina Haló, je tady vichr, vichřice!. Antologii sestavil a básně přeložil Ludvík Kundera, který je zároveň autorem komentářů a zamyšlení nad českými paralelami expresionismu. Ludvík Kundera se poezií německého expresionismu zabýval celá desetiletí. Excelentně přeložil mimo jiné Georga Trakla, Ivana Golla nebo Gottfrieda Benna. Autor článku se do Kunštátu za Ludvíkem Kunderou vypravil v roce 2006, aby s ním natočil rozhovor k připravovanému vydání jeho nové antologie expresionistické poezie. Za víc jak čtyřicet let, které uplynuly od vydání antologie Haló, je tady vichr, vichřice!, se totiž poznatky o expresionistických autorech v mnoha ohledech rozrostly: byly nalezeny nové neznámé verše, deníky básníků, objevila se i nová jména mladých autorů, kteří zahynuli během válečných let. Ono hektické expresionistické desetiletí (1910 až 1920), tolik poznamenané první světovou válkou, totiž „překypuje“ mimořádně pohnutými, tragickými událostmi.

V

STRANA

3

K odvysílání rozsáhlého rozhovoru, který jsem chtěl doplnit básněmi německých expresionistů v Kunderově překladu, ale dosud nedošlo. Nová antologie německé expresionistické poezie zatím nevyšla. Pořad jsem chtěl vysílat k příležitosti jejího vydání. Jenže v roce 2010 Ludvík Kundera zemřel. Počítali jsme, že s Ludvíkem Kunderou budeme vydatně spolupracovat v souvislosti s Rokem německého jazyka, který na Vltavě chystáme na rok 2011… Jako poctu Ludvíku Kunderovi připravuji na Páteční večer 11. února 2011 záznam jeho vyprávění o německém expresionismu, který doplním Kunderovými překlady expresionistické poezie. Z chystaného pořadu jsem vybral následující pasáže výkladu.

LUDVÍK KUNDERA O VZNIKU EXPRESIONISMU O původu slova expresionismus existuje dosti historek, takzvaně důkazů, domněnek. Nejstarší a taky nejtrvalejší byla historka, že to slovo padlo při sezení poroty berlínské Secese v roce 1910, jeden z členů poroty tehdy stanul před obrazem jednoho z expresionistů, Maxe Pechsteina. Zdál se pohoršen a položil provokativní otázku: Je tohle ještě impresionismus? Paul Cassirer prý odpověděl: Nikoli – expresionismus! Ale mezitím badatelé bádali a přišli na to, že slovo expresionismus se objevuje v polovici 19. století v Anglii, že se mluví o expresionistické škole mladých umělců, ale první zmínka ideová je z roku 1880, kdy se použilo – v souvislosti zřejmě s touto skupinou nebo s touto školou – rčení, že oni vyjadřují jistá citová hnutí, jisté vášně. Tehdy padla pro expresionismus důležitá slova. Termín expresionismus figuruje v katalogu berlínské Secese a je charakterizován zhruba slovníkem kubistů a fauvistů. Význam slova expresionismus se častějším používáním poněkud rozšířil, což můžeme považovat za reakci na impresionismus nebo později naturalismus, ale zároveň se i zúžil, poněvadž se převážně mluvilo o německém umění. Na literaturu aplikoval termín expresionismus Kurt Hiller, teoretik raného berlínského expresionismu. V roce 1916 vyšla první kniha o expresionismu, o malířském expresionismu. Obrázky v knížce začínají až u starých Egypťanů

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

STRANA

FOTO Z KNIHY — BOŘIVOJ SRBA – VÍCE NEŽ HRY

a přes středověk pokračují dál. Jde o první pokusnou a důkladnou sondu uvést expresionismus v širší souvislost. Kasimir Edschmid, prozaik, jehož umělecké prózy nevydržely ta léta, ale dodnes se citují jeho výroky o expresionismu. Později vyšly ve dvou knížkách jako rané manifesty expresionismu. „Přišli umělci nového hnutí. Nepřinášeli nová fakta… Nezměrně se jim rozvíjel cit. Neviděli. Dívali se. Nefotografovali. Zjevovaly se jim fantómy.“ Z definic expresionismu mě před lety zaujala Gollova. Ivan Goll patřil k první vlně expresionistický básníků, ale jeho „rozkmit“ byl širší. V nějaké anketě napsal: „Expresionismus tkví ve vzduchu naší doby, tak jako romantika a impresionismus byly jedinou životní možností dřívějších generací.“

LUDVÍK KUNDERA O PREHISTORII EXPRESIONISMU Při zkoumání takzvané prehistorie expresionismu se podle mého mínění zhusta matou dva pojmy, někdy se hovoří o něčem, že je to expresivní (a mohlo by se klidně říci expresionistické), a někde naopak se za expresionistické považuje něco, co je toliko expresivní, což znamená temperamentní, citově angažované, výbušné. I v kunsthistorických knihách a také v současném chápání expresionismu často panuje zmatení. V průběhu těch devadesáti let, kdy se termín expresionismus ozývá, se shodli vědci – kupodivu velmi jednoznačně – na tom, že praotcem básnického expresionismu

není básník, nýbrž filosof, a to Friedrich Nietzsche. Při té příležitosti se vždycky otiskuje několik takových svébytných expresionistických výlevů, abych tak řekl, zajímavých i veršovým použitím. Jde o takové zvláštní pododrůdy volného verše, což v němčině nebylo tak běžné jako třeba ve Francii, nebo dokonce u nás. V souvislosti s otázkou, čím oživil počátky expresionismu, se skloňuje slovo metafyzika, tím se chce říct, že otevřel v poezii dvířka úvahám o podstatách věcí; opatřoval mnohé termíny mnohými otazníky.

Z takzvaných ryzích, tedy literárně doložitelných předchůdců, se vždycky jmenuje Arno Holz. To byl velice jazykově vybavený fantasta, který ale zároveň měl teoretického koníčka v bádání o básnickém rytmu. Druhý muž, který byl rovněž posedlý otázkami rytmu, což je důležité slovo pro expresionismus, je Otto zur Linde. Jako předchůdce expresionismu se připomíná, nechápu, proč s takovou vytrvalostí, Alfred Mombert, který vnesl do tohoto světa takříkajíc básnického klíčová slova symbolismu. Já bych přidal k těmto

4

jménům ještě Maxmiliana Dauthendeye, který básnil o exotických končinách, což bylo jedno z oblíbených témat zvláště mladých expresionistů, ne vymyšleně, nýbrž ze zkušenosti, on byl totiž cestovatel-dobrodruh. Dostal se do různých končin světa, o kterých ostatní jen snili. Třeba Trakl snil o tom, že se dostane do Bornea, ale vzal by za vděk i Albánií. Georg Heym, místo aby studoval práva, navštěvoval lekce čínštiny. Německo bylo tehdy koloniální mocností a potřebovalo tudíž úředníky pro asijské a africké koloniální oblasti. Dauthendey za prvé světové války umřel na Jávě. A trvalo přes půl století, než se daly dohromady jeho texty. Ještě zmíním jednoho důležitého předka. Expresionisté – často se jim přidávalo adjektivum groteskní – měli velký smysl pro grotesku a bizarnost. Rozhodně všichni čerpali z groteskní poezie Morgensternovy, nikoli z jeho poezie, kterou mínil vážně, nýbrž z toho, co psal levou rukou, ale co vydrželo a vychází dodneška na celém světě. Zvláštní kapitolu by tvořili předkové dramatičtí, rozhodně na prvém místě stojí Georg Büchner. Někteří divadelní umělci blízcí expresionismu uvedli jeho hry teprve s mnohaletým zpožděním právě na počátku toho expresionistického desetiletí. Za jednoho z otců expresionismu je považován Frank Wedekind, jehož způsob života byl „expresionistický“. Pro Wedekinda jeviště vlastně představovalo domov. Pojí se s ním i způsob přednesu, který expresionisté milovali ve svých kabaretních začátcích. Nešlo o chladný přednes s odstupem, byla to jakási teatrální možnost, která se dodneška jako možnost vznáší, ale stále není příliš populární. € Jiří Kamen

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

STRANA

Friedrich SMETANA Anton DVORAK… aneb jaký bude německý rok v hudebním vysílání?

Franz Welser Möst

Neporozumění, šarvátky i vyslovená nenávist, jakož i spolupráce, vzájemná pomoc a inspirace. To všechno a ještě mnohem víc v sobě nese vztah české a německé hudební kultury. Do tohoto vztahu patří stejně tak obdiv Bedřicha Smetany k idejím Novoněmecké školy v 50. letech 19. století, jakož i obviňování Smetany (v českém hudebním životě), že je příliš německý, nebo i pozdější adorování tohoto skladatele jako tvůrce české národní hudby a jeho hudby coby symbolu češství. A také princip, který si lze ve vztahu obou kultur uvědomit právě v 19. století a který popisují muzikologové Marta Ottlová a Milan

Rafael Kubelík

Pospíšil takto: „…emancipační snaha o českou kulturu, která chce být na německé nezávislá, tím, že formuje své problémy téměř výlučně ve vztahu k ní, je ve skutečnosti především na ní závislá. Proto je pro ni aktuální vše, co souvisí s německou národní hudbou, v níž jí hudební drama představuje cíl vývoje, k němuž musí také česká opera vytvořit českou variantu, aby získala stejnou hodnotu jako německá a stala se tak vůči ní soběstačnou. Soběstačnost musí ale současně stvrdit tím, že prokáže kvality od německé kultury odlišné, v nichž se hledá její národní specifičnost.“ „Německý“ rok na Vltavě by měl vypovědět o mnohém z historie německo-českých a česko-německých vztahů. Ale také a především by to měl být rok inspirujících setkání s tím, co německou kulturu – nebo přesněji kulturu v německy mluvících zemích – tvoří. Také v hudbě. Tradiční novoroční lahůdkou bude koncert Vídeňských filharmoniků s Franzem Welserem Möstem 1. 1. 2011. To bude jakýsi bujarý vstup do nového roku. Vážnější a symboličtější bude jen o pár dnů později Beethovenova 9. symfonie z lipského Gewandhausu s Riccardem Chaillym. A pak už pravidelná řada setkání s uměním Berlínských filharmoniků, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, Staatskapelle Dresden, Orchestru de la Suisse Romande a mnoha dalších vynikajících těles. Ale třeba také Čajkovského Evžen Oněgin (5. 2.) a Donizettiho Lucrezia Borgia (19. 2.) z Vídeňské státní opery a nebo naopak Wagnerovo Zlato Rýna z newyorské Metropolitní opery. V předvelikonočním týdnu zazní dvě veledíla duchovní hudby: Janovy a Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. Už

5

Riccardo Chailly

teď lze slíbit také letní festivalové hody: prostřednictvím rozhlasových vln se přeneseme například do rakouského Salcburku, švýcarského Lucernu a německého Bayreuthu, který se bude konat už posté. V hudebních výročích nezapomeneme na Gustava Mahlera, jehož megaoslavy pokračují už druhým rokem. 100 let od skladatelova úmrtí (18. 5.) připomene v dubnu a květnu mimo jiné CD Laser, v němž zazní komplet symfonií se Sanfranciským symfonickým orchestrem a Michaelem Tilsonem-Thomasem. Svoje řekne k Mahlerovi také Pražské jaro 2011 a vltavské rozhlasové přenosy. Dvoustým

Michael Tilson-Thomas

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

STRANA

6

NÁVRATY

OD MÁCHY PO MACHARA Gustav Mahler

Richard Wagner

narozeninám Franze Liszta, tohoto maďarského skladatele a současně předního člena tzv. Novoněmecké školy (hlásící se k hledání hudebního pokroku, ať už formou symfonické básně či hudebního dramatu), bude patřit speciální den Eurorádia 23. listopadu 2011. A do třetice ještě výroční Wolfgang Amadeus Mozart: speciální vltavský den plánujeme na

27. ledna, kdy od Mozartova narození uplyne 255 roků. 1. května to zase bude 225 let od premiéry Mozartovy opery Figarova svatba, s jejímž příběhem i hudbou se setkáte během dalšího speciálního dne. Už od začátku nového roku přitom poběží pořady věnované Wolfgangovi Amadeu Mozartovi v rámci cyklu Euphonia. A snad ještě příběhy, které nás v „německém“ roce čekají: osud německého dirigenta Wilhelma Furtwänglera, portrét Beethovenova žáka arcivévody Rudolfa Johanna, příběh pražského německého skladatele Theodora Veidla, osudy Čechů ve Vídeňské filharmoni, epocha Rafaela Kubelíka v čele Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, vznik a osudy rakouské hymny či příběh českého vídeňského skladatele Vojtěcha Jírovce. A pozor: hned v lednu začínáme pravidelnými popoledními desetiminutovkami, které nás zavedou do Německa, Rakouska a Švýcarska. Vydáme se po stopách známých hudebníků! €

Ludwig van Beethoven

Petr Kadlec

Nejprve krátké ohlédnutí: ve „Francouzském roce“ 2005 jsme pro posluchače připravili dvacetidílný pořad Prameny od Seiny, v němž zaznělo ve francouzském originále a v překladu Karla Čapka do češtiny dvacet básní moderní francouzské poezie, vždy s výstižným úvodem Rudolfa Matyse. Poznali jsme tak ve vybraných ukázkách „francouzskou poezii nové doby“: zazněly verše těchto autorů: Charles Baudelaire, Sully Prudhomme, Albert Samain, Stéphane Mallarmé, Tristan Corbi` ere, Paul Verlaine, Georges Rodenbach, Arthur Rimbaud, Émile Verhaeren, Jean Moréas, Paul Fort, Charles Cros, Guillaume Apollinaire. V témže roce jsme připravili rovněž pořad s názvem Ve dvojím zrcadle, v němž ve dvaceti částech Rudolf Matys uvedl českou poezii ve francouzských překladech Hanuše Jelínka. Měli jsme tak možnost poslechnout si, jak ve francouzštině znějí vybrané verše českých básníků od Karla Hynka Máchy až po Františka Halase. Na oba tyto cykly nyní volně navážeme desetidílným pořadem s názvem Návraty: Od Máchy po Machara, který bude jedním z prvních pořadů vltavského projektu Rok německého jazyka. Připomeneme si deset klasiků české poezie 19. století (K. H. Mácha, K. J. Erben, J. Neruda, V. Hálek, J Vrchlický, J. V. Sládek, A. Sova,

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

 Český rozhlas 3–Vltava: od 3. 1. 2011

7

Felix Hartlaub

VIDĚNO

ZDOLA

O. Březina, K. Hlaváček, J. S. Machar) v originále a v překladu do němčiny. Z německé antologie české poezie Die Sonnenuhr. Tschechische Lyrik aus Elf Jahrhunderten, kterou roku 1987 uspořádal Ludvík Kundera, připravil Petr Turek. Deset autorů, deset podob české poezie 19. století. Verše budou doprovázet slova českých literárních vědců, kritiků, spisovatelů a básníků, kteří charakterizují jednotlivé básníky a jejich přínos pro českou poezii. V doprovodných textech tak uslyšíme slova F. X. Šaldy, Vítězslava Nezvala, Josefa Hory, Arne Nováka, Viléma Závady, Mojmíra Otruby, Bohumila Hrabala, Vojtěcha Jiráta, Oldřicha Králíka, Zdeňka Pešata, Ivana Slavíka, Alexandra Sticha a Tomáše Vlčka. Budeme si moci poslechnout, jak v překladu do němčiny zní tak krásné básně, jako je Máchova V svět jsem vstoupil, doufaje že dnové (tedy In die Welt trat ich), Erbenova Dceřina kletba (Der Fluch der Tochter), uslyšíme, jak v němčině zní proslulé Nerudovo Jen dál! (Nur Voran), zazní Sládkova báseň V mé duši tisíc skřivánků (Wie tausend Lerchen ist mir), Sovova báseň Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? (Wer durfte Ihren dunkeln Schopf so zausen?) či třeba Březinovo Víno silných (Der Wein der Starken). Z antologie české poezie v německém jazyce, kterou Ludvík Kundera vydal poprvé v roce 1987, budeme citovat překlady těchto překladatelů: Otto F. Babler, Uwe Grüning, Heinz Czechowski, Louis Fürnberg, Brigitte Struzyk, Kito Lorenc, Uwe Kolbe, Barbara Grüning a Richard Pietrass. € Petr Turek

STRANA

Na počátku byl dávný záblesk zájmu, čtenářský zážitek při četbě zažloutlých strojopisů z konce 60. let: v roce 1994 při přípravě knihy českého germanisty Vladimíra Kafky (1931–1970) Studie a úvahy o německé literatuře jsem v jeho pozůstalosti narazil na lektorský posudek Válečných deníků Felixe Hartlauba. Uplynulo patnáct let a s významným přispěním dramaturga a překladatele Miroslava Stuchla uvedeme v rámci vltavského Roku německého jazyka osmidílnou četbu na pokračování z česky dosud nevydaných válečných zápisků velkého talentu německé literatury 20. století. Následující biografický portrét Felixe Hartlauba

N

s díky přebírám z podkladů překladatele četby na pokračování Miroslava Stuchla. V roce 2002 byla v Německu vydána kniha In den eigenen Umriss gebannt, opravující a rozšiřující její půl století starou podobu s názvem Von unten gesehen. Mladší verze obsahuje celistvější podobu literárního díla německého spisovatele Felixe Hartlauba, jehož těžištěm jsou osobní záznamy o atmosféře v Hitlerově „Hlavním stanu“, a to od května 1942 do března 1945, kde byl Hartlaub jako graduovaný historik pověřen sepisováním válečného deníku. Osud Hartlaubovi nepřál. Ve svých 31 letech, v dubnu 1945,

těsně před koncem války, byl ještě převelen k bojové jednotce do Špandavy u Berlína, kam však nedorazil a beze stopy zmizel. Koncem roku 1945 byl prohlášen za mrtvého. Obdobně jako například francouzský spisovatel a válečný pilot Saint-Exupéry patří i Hartlaub k spisovatelům bez hrobu. Němečtí literární odborníci považovali Felixe Hartlauba za jeden z největších talentů prózy německé mladší generace, za jednu z velkých nadějí německého krásného písemnictví. Felix Hartlaub se narodil 17. 6. 1913 v Brémách. Dostalo se mu rozsáhlého vzdělání. Studoval na vysokých školách v Německu, Francii

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

a Itálii ekonomii, romanistiku, dějiny umění, archeologii a především historii. Na doktora filozofie se zaměřením na dějiny byl promován na základě práce Rakouský Don Juan. Už na gymnáziu v Mannheimu sepsal Hartlaub své první písemné práce literární hodnoty. Tehdy mezi roky 1923 až 1928 vzniklo několik jeho ambiciózních fragmentárních prozaických výtvorů. V knize Děti století, nejnadanější generace Francie, vytvořené za vysokoškolských studií, se Hartlaub pokusil zobrazit politický význam romantických básníků Lamartina, Chateaubrianda a Huga. Zdá se, že právě v této práci už nalezl žádoucí osobitou formu svého psaní, když usiloval o syntézu dějepisného postižení reality a krásného písemnictví. Dílem, v němž Hartlaub stál nejblíže čisté, imaginativní, fantazijní literatuře je nesporně jeho povídka Brueghelova opice. Autor ji vytvořil v srpnu 1939 a bohužel nedokončil, tentokrát protože byl bezprostředně po vypuknutí války povolán do armády. Povídka má tvar básně v próze, jež tematizuje konec, ztroskotání, rozsápání a samorozdrásání člověka v podobě apokalyptického, beznadějného popisu, v němž navíc autor dohnal i po jazykové stránce své výrazové hledání až na sám kraj možností. Na opačném Hartlaubově stylovém pólu, v tvarovém sousedství literárněvědných prací, stály kreace, jež kdosi charakterizoval jako „přenesení vědecké přesnosti do umělecko-imaginativního“. Tuto literární konstrukci začal Hartlaub uplatňovat už za svých studentských let mezi roky 1932 až 1938 vytvářením takzvaných Berlínských deníkových listů, jež byly proniknuty mimořádnou detailností vidění a pozorování. Vědecké aspirace a zamýšlené umělecké projekty přeťala Hartlaubovi brzy po promoci válka. Byl povolán do armády. Od srpna 1939 do listopadu 1940 sloužil u jednotky balonových uzávěrů v Německu. Vztahy ke kolegům historikům mu umožnily převelení k německé historické a archivní komisi, jež po okupaci části Francie německou armádou zkoumala v Paříži ukořistěné francouzské dokumenty. Od května 1942 do března 1945 příslušel k zpracovatelskému týmu válečného

STRANA

Felix Hartlaub

deníku při Vrchním velitelství armády v Hitlerově Hlavním stanu, pověstném Vlčím doupěti v pruském Rastenburgu, alpském Berchtesgadenu a zejména poblíž ukrajinského městečka Vinnica jihozápadně od Kyjeva. Návyk zachycovat viděné a slyšené, a také své zážitky a myšlenky v podobě literárních záznamů ho neopustil po celou dobu války, naopak, jako by ho mimořádnost, extremita životních podmínek a neobvyklost dění přiváděly k zintenzivnění této činnosti. A tak postupně vznikaly Hartlaubovy literární záznamy z jeho vojenském pobytu v Německu, kronikářské činnosti ve Francii a historiografického činění na Ukrajině.

8

Velmi rozsáhlé a významné jsou takzvané Válečné záznamy z Paříže. Hartlaub v nich těžil ze znalosti franštiny a dřívějších tamních pobytů. Mohl srovnávat prostředí Paříže před okupací a po ní. Podal svědectví, jak německá okupace vedla město a jeho obyvatelstvo k narůstajícímu materiálnímu a mravnímu zbídačování. Nejzávažnějšími literárními záznamy jsou ovšem Válečné zápisky z vůdcova Hlavního stanu, jenž se několikrát během války stěhoval především po území Německa. Při své službě historiografa tam Hartlaub vytvářel dva deníky. Jeden úřední, v němž zpracovával čerstvě docházející zprávy zejména z bojišť, hlavně pak z oblasti Balkánu. Druhý, osobní a utajovaný, nahlížel atmosféru a dění ve Vlčím doupěti a jeho okolí z nejrůznějších úhlů. Už v Hartlaubově redakci získal onen osobní deník skladbu pěti částí: Vlkodlak, Hospodářský pionýr, V houští Jihovýchodu, Carův kurýr a Vlak do propasti. Hartlaub považoval vytváření privátního válečného deníku přímo za svou občanskou povinnost; jako historik a zároveň spoluautor válečného deníku si byl jasně vědom, jak oficiální státní historiografie důrazně požaduje, aby záznam válečných událostí byl upravován, ba falšován. Hledal příležitost chovat se ve svých osobních zápiscích z Hlavního stanu jako nesmlouvavý, odpovědný historik, zaznamenávající objektivní reálné události, „kdy to lidské a osobní dalekosáhle podléhá, zaznívá pouze jen někdy naříkavě z dálky“. Ve skutečnosti byly, naštěstí pro krásnou literaturu, tyto pochopitelné postuláty historika Hartlauba alespoň zčásti jen zbožným přáním. I ve své klauzuře erudovaného historika byl přece jen příliš spisovatelem s mohutnou emoční bází a rozvinutou fantazií, aby byl schopen tuto sobě nadiktovanou autorskou redukční dietu plně dodržovat. Právě do záznamů z Hlavního stanu proniklo nemálo osobního, byť autor své Já, vyprávění v první osobě, kamufluje postavou tu náčelníka válečného deníku, tam neurčitého doprovazeče vojenského kurýra a onde blíže neindentifikovatelného písaře. Jsou tu ovšem rozdíly. Je zřejmé, že při popisu fyzické podoby rozsáhlého území Vlčího doupěte s jeho četnými stavbami a zařízeními, a také při

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

líčení koloritu bližšího či vzdálenějšího okolí, postupuje Hartlaub skutečně s objektivitou pravověrného historika. Těmto tématům se věnuje zejména na počátku svých záznamů, tam zakresluje viděné a slyšené až s pedantickou detailní věrohodností, jež zároveň svědčí o jeho mimořádném pozorovacím talentu; v jazykové rovině je to dokonce vyjádřeno vypouštěním sloves, což jsou ve větné stavbě základní hybatelé děje. Absolutní historickou věrohodnost však už nelze hledat tam, kde pisatel postihuje služební a společenskou atmosféru různorodého osazenstva Hlavního stanu, kde modeluje podobu vnitřních vztahů a profily především jeho důstojnických představitelů. Po Hitlerově převzetí moci v lednu 1933 Hartlaub neemigroval z Německa jako mnoho německých spisovatelů, ačkoliv v té době studoval v Itálii; i po uvedeném politickém zvratu v Německu uznával nutnost plnit hlavní závazky vůči státu, ten prý mu zajišťuje občanskou existenci, aniž by však tomuto státu poskytoval ze svého osobního fondu cokoliv duševního i fyzického navíc; nevydal se cestou aktivní opozice, v tzv. „vnitřní emigraci“ se stáhl do privátní zóny s „náladou života v katakombách“, jak o sobě prohlásil; v možnosti sledovat gigantické vojenské zápolení přímo uvnitř německého mozkového centra spatřoval jako historik mimořádnou a neopakovatelnou příležitost, svou povinnost vojenského historiografa přes výhrady k nedostatečnosti informací a pracovních podmínek vykonával svědomitě. Zároveň však byl Hartlaub uvědomělým demokratem, odkojeným německou i světovou literaturou humanistických ideálů a velkých etických hodnot; proto nutně vstupuje do jeho soukromého popisu událostí a vojáckých charakterů při vší snaze o objektivitu osobní měřítko, jež mu diktují jeho nejvnitřnější názorové a etické imperativy. Poměry v Hitlerově Hlavním stanu se určitě velmi lišily od našich naivních přestav vojenské pevnosti, kde vládne absolutní pořádek a poklid, vynucený prušáckým drilem. Hartlaub hovoří o opaku, s nelítostnou ironií karikuje podobu a chování osazenstva Hlavního stanu včetně pomocného ženského personálu; předkládá před čtenářovy oči banalitu tamních poměrů a tím i banalitu celého

STRANA

zvráceného nacistického systému, „banalitu Zla“, jak to jako nový fenomén 20. století pojmenovala filozofka Hannah Arendtová. Hartlaub tu zcela jistě vycítil lákavou možnost literatury vyjádřit svou osobní antipatii a nevoli „pohledem nad skutečnost“, menší či větší literární hyperbolou. V zápiscích z Hlavního stanu kreslí Hartlaub, většinou kriticky, portréty příslušníků velitelských štábů. Jejich jména uvádí pod pseudonymem. Badatelé později u většiny jmenovaných vypátrali skutečná jména s konstatováním, že autorovo charakterové vystižení se mnohdy kryje se skutečností jen v nejpodstatnějších rysech. Hartlaub se dopustil této kamufláže jistě zčásti proto, aby po svých kritických výpadech při případném

9

odhalení zápisků zmírnil trestní důsledky vůči své osobě. Mimochodem je až neuvěřitelné, že si takové skrývání po léta dovoloval vzhledem k promyšleným bezpečnostním opatřením v samém centru nejvyššího vojenského velení státu. Druhou příčinou, příčinou podstatnou, proč Hartlaub skrýval skutečná jména a částečně pozměňoval charaktery a chování jejich nositelů byl fakt, že s postupem let v Hartlaubovi stále víc nabýval vrchu literát nad historikem. Hartlauba nepochybně lákalo vědomí, že při takovéto literární konstrukci vede zkoncentrování vlastností od více jedinců do jedné osoby k zhutnění a rozšíření literární výpovědi, k hlubšímu postižení tamní reality. Postupné „zliterárňování“ věcného i lidského materiálu se projevilo největší měrou na samém konci Válečných zápisků z vůdcova Hlavního stanu. Týká se to zejména fantazijní a ironizující pasáže, v níž písař, tedy sám Hartlaub, slibuje, že po odstranění zjištěných armádních chyb převezme osobně moc ve státu a povede Německo s lepšími zbraněmi k dokonalému vůdcovství a splnění zatím neuskutečněných německých světovládných plánů. Po literární stránce je obdobou i mistrovská závěrečná skica pod názvem Vlak do propasti, v níž literární fikcí na podkladě skutečných stěhování Hlavního stanu z místa na místo postihuje Hartlaub záhubu německé armády a metaforickou jízdou vlaku do pomyslné propasti vyjadřuje neodvratnou zpečetěnost osudu celého nacistického Německa. Celý Hartlaubův osobní deník z Vlčího doupěte je poutavým čtením; přispívá k tomu autorova schopnost vyjadřovat se neotřele, a také se záviděníhodnou schopností přivádět na svět i v beletrii běžně skrývaná zákoutí jazyka. Zápisky z vůdcova Hlavního stanu i většina Hartlaubova literárního díla zůstaly torzem stejně jako zůstal fragmentem, torzem sám Hartlaubův život a jeho tvůrčí činnost, v obou případech však torzem závažným a přínosným nejen pro německé čtenáře a posluchače. € Petr Turek, odpovědný redaktor Četby na pokračování, a Miroslav Stuchl, překladatel

 Český rozhlas 3–Vltava: Četba na pokračování, od 9. 2. 2011 v 18.30 hod.

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

STRANA

10

VELKÝ PŘÍBĚH

BIBLE Večerní pořad Stránky na dobrou noc přinese ke konci roku 2010 a od ledna do března roku 2011 pod názvem Velký příběh Bible devadesát pokračování četby z Knihy knih v převyprávění německého prozaika a básníka Stefana Andrese. Z překladu Rudolfa Černého připravil Jan Halas. Významný a rozsáhlý projekt je poslední prací, kterou pro naši redakci připravil náš bývalý dlouholetý vedoucí redaktor Jan Halas. Pořadem volně navazujeme na rozsáhlý, byť nedokončený cyklus Čteme písmo, v němž za režijního vedení Josefa Melče četl Jan Hartl český překlad takzvané Jeruzalémské Bible, práci Dagmar a Františka X. Halasových (odpovědným redaktorem pořadu byl Jan Halas). Německý prozaik, básník, dramatik a autor rozhlasových her Stefan Andres (26. 6. 1906 Breitweis – 29. 6. 1970 Řím) studoval nejprve klášterní školu v Holandsku, ve studiích pokračoval na univerzitě (teologie, filozofie, germanistika) a poté roku 1937 emigroval do Itálie. Roku 1950 se vrátil do NSR, od roku 1961 žil opět trvale v Itálii. Ve svém rozsáhlém,

fabulačně bohatém a jazykově vytříbeném díle se z pozic křesťanského humanismu Andres staví na obranu člověka proti všemu, co ho odlidšťuje a co narušuje přirozenou etiku vztahů, ať je to inkvizice, fašismus či válka. Stefan Andres nepodléhal vábení modernistických teorií a ve svém psaní vycházel z vnitřní nutnosti sdělovat lidem příběhy obsahující morální, byť ne moralizující apely k obnovení humanismu ve 20. století. Snad právě proto je jeho dílo živé i dnes, kdy mnohé modernistické výstřelky jsou spíš předmětem literárněvědného bádání... Nejznámějším Andresovým dílem je novela El Greco maluje velkého inkvizitora (1936). Autor tu proti nebezpečí chladného dogmatismu staví jako obranu vnitřní stabilitu a integritu osobnosti, věrnost lidskému vnitřnímu hlasu, neohroženost a tvůrčí postoj. El Greco se ve střetu s velkým inkvizitorem přiznává ve smyslu křesťanské pokory k metafyzické bázni před světem a před bytím vůbec, tato bázeň mu je „počátkem moudrosti“ a skýtá mu obranu proti živočišnému strachu před konkrétním zlem.

Josef Abrhám a Libuše Šafránková ve studiu ČRo

Do češtiny byl dále přeložen Andresův román Holubí věž (1974), příběh německého vědce, který se v třicátých letech 20. stol. uchýlil na italský venkov, aby nemusel sloužit nacismu, a převyprávění Knihy knih Velký příběh Bible (1965, č. 1969). Andresův Velký příběh Bible představuje moderním jazykem převyprávěné nejzávažnější kapitoly Knihy knih od stvoření světa a prvních lidí přes dlouhé dějiny židovského národa, jeho krále a jeho proroky až k Ježíši, jeho vykupitelskému dílu, jeho ukřižování a pronásledování jeho stoupenců. Cyklus Stránky na dobrou noc přináší v devadesáti pokračováních nesmírně bohaté a košaté vyprávění nejvýznamnějšího pilíře evropské i světové civilizace. Důležitým spolutvůrcem knihy je její český překladatel Rudolf Černý. Málo známý esejista, prozaik, literární kritik, překladatel a pedagog (14. 4. 1905 Ochoz, okres Třebíč – 11. 12. 1979 Moravské Budějovice). Absolvent Filozofické fakulty UK (němčina, francouzština, filozofie) působil jako středoškolský profesor v Českém Těšíně, Kroměříži a na Slovensku

ROK NĚMECKÉHO JAZYKA

FOTO Z KNIHY — ARCHIV

STRANA

PÁD PRVNÍCH LIDÍ A VYHNÁNÍ Z RÁJE PODLE STEFANA ANDRESE

(1929–1938), v letech 1938–48 učil v Třebíči, 1948–1965 v Moravských Budějovicích. Své literární kritiky, eseje a drobné prózy publikoval v časopisech Tvar, Listy pro umění a kritiku, Akord, Vyšehrad. Převážná část jeho díla z let 1948–1968 zůstává nevydána (v rukopise zůstaly novely Barevná klenba, Studánka poznání, Amerikánka). Překládal z francouzštiny (E. Mounier – Místo pro člověka, 1948) a z němčiny (S. Andres – Velký příběh Bible, 1969). Z angličtiny přeložil básnickou skladbu E. A. Poea Havran (1952). Z pozůstalosti byla samostatně vydána jeho novela Nokturno (1991). V režii Markéty Jahodové účinkují: Libuše Šafránková, Vladimír Javorský, Josef Abrhám, Alois Švehlík a další. € Petr Turek

Eva pozvedla ruku k jablku, které viselo nad ní. Hlas ze stromu se rozohnil: „Musíš je utrhnout, Evo! Vy oba nemůžete přece zemřít, a teď si představ: Každý den uvidíte přímo před nosem viset toto jablko, každý den mu budete klást stejnou otázku, po celá staletí, po celá tisíciletí. Víte, jak to je dlouho? To nevydrží nikdo. Jednoho dne si přece jen vezmete. Proč tedy raději ne hned? A kromě toho, a to byste si měli zvlášť dobře rozmyslet: Vždyť se nenaučíte poznávat jen zlo, zároveň se i dozvíte, co je dobro. Vždyť přece jen ten, kdo pozná zlo, dovede pochopit a konat dobro.“ „Ano, ano,“ řekla Eva rychle. Zavadila přitom o jablko, jež viselo před ní, jemně a chtivě. Najednou po něm sáhla, utrhla je, ukousla a podala jablko Adamovi. A už jedla a volala: „Nu, rychle, když já jím, musíš jíst i ty.“ A Adam vzal od ní jablko a jedl. Sotva polkli sousto, řekl hlas ve stromě: „No tak tedy! A dobré zažití!“ A hlas se smál, až se pod tím smíchem chvěl a praskal celý strom. Adam a Eva na sebe pohlédli a viděli, že jsou nazí. A hlas ve stromu stále ještě se smál a volal: „Ano, to se vám otevřely oči! Jak to tu stojíte v pravé poledne! Hůř než zvířata, ta mají na sobě aspoň srst nebo peří. To je opravdu neslušnost, styďte se!“ A Adam a Eva utíkali k fíkovníku, který stál nablízku. I udělali si z jeho listí zástěry, odešli a skryli se v zahradě, každý zvlášť. K večeru uslyšeli Boží hlas: „Adame, kde jsi?“ – „Tady!“ vykřikl Adam, „tady pod stromem.“ – „Proč se přede mnou scho-

váváš?“ tázal se Bůh. „Jsem nahý,“ volal Adam, „a stydím se před tebou.“ Nato jim Bůh kázal, aby přišli ke stromu poznání. Přišli, shrbení, s rukama před obličejem. I tázal se Bůh: „Kdo vám řekl, že jste nazí?“ Eva odpověděla: „Hlas ve stromu.“ Tu jim poručil Bůh: „Dejte ruce z obličeje a vzhlédněte!“ Poslechli a pátravě se rozhlíželi kolem sebe. Už však Boha nemohli spatřit, zaslechli jen jeho hlas, a z velké dálky. Tu Adam zaplakal. A Boží hlas se tázal: „Proč jsi to udělal?“ Adam volal: „Žena, kterous mi dal, mi dala jablko a já jsem jedl.“ A Bůh se otázal Evy: „Proč jsi to udělala?“ Eva ukázala na strom poznání a řekla: „Hlas ve stromu mě svedl a já jsem jedla.“ Tu promluvil Bůh do stromu: „Poslouchal jsem tvé lži, ty duchu pokušení, a nechal jsem tě, aby ses vymluvil. Tys udělal konec ráji a započal jsi velký příběh. Leč nejásej, starý hade, budeš každý den znova vítězit, ale ze svého vítězství se nebudeš radovat. Neboť hle, z klína této ženy vzejde tvůj přemožitel a ten ti rozšlápne hlavu.“ Tu hlas ve stromě vypískl, z temného větvoví se svezl po kmenu dlouhý a tlustý had a odplížil se. A Bůh řekl Evě: „Poněvadž jsi uvěřila tomuto zlému hlasu víc než svému Bohu, budeš poddána svému muži, ty i všechny ženy.“ A Adamovi řekl Bůh: „Poněvadž jsi uposlechl své ženy a nikoli svého Boha, pošlu tě ven z ráje. Až uvidíš, jak trní a bodláčí roste samo od sebe, ale tvé obilí bude od tebe vyžadovat tvrdou práci, pak se rozpomeň a zeptej se sám sebe, jak k tomu došlo. Ale nezoufej a neposlouchej slov pokušení. Spíše zvěstuj svým potomkům, jak tu bylo krásně. A ti, až budou na zemi jako doma, budou sami zakládat zahrady jako místa pořádku, vzpomínky a útěchy. A teď se musíš s mou zahradou rozloučit. Až si zítra budeš chtít na mne vzpomenout, na čele se ti objeví vrásky, neboť pouhá myšlenka na tvého Boha tě

11

bude stát mnoho námahy. Tvůj hřích ti zatemnil ducha a v duchu tvých potomků bude temno. Budou vzývat hvězdy, stromy, zvířata, ba i lidi. Ale zvěst o živém Bohu nezanikne, bude hořet jako lampička; vždycky někdo přijde a přileje krůpěj oleje. A jednoho dne zazáří plamen každému, kdo přijde na tento svět a bude milovat světlo.“ Adam slyšel, jak hlas Boha v jeho nitru stále víc a více slábne, až zanikl úplně. Když bylo už všude ticho, pomalu se rozhlédl. A uviděl stát anděly nad vrcholky stromů. V ruce měli plamenné meče. Adam věděl proč: zapálí zahradu. I pocítil svou vinu tak prudce, že se vrhl na zem a líbal ji a vyl jako zvíře. Tu se vyděsil. Probudil ho Evin hlas: „Pojď,“ řekla. „Musíme rychle pryč. Ale jak se dostaneme z této zahrady?“ V tu chvíli ťal rudý ohnivý paprsek do stromů jako kosa. Adam a Eva si zakryli oči a když se rozhlédli, stáli uprostřed širé pláně. Zem byla šedá, tu a tam byl popel. Obklopovalo je trní a hloží. Tu si Eva začala rvát vlasy a rozkřičela se. Z nebe se snášela noc. Adam si sedl vedle Evy a s hlavou hluboko skloněnou zavřel oči a řekl tiše: „Takové to tedy je, když se člověk chce cítit jako Bůh!“ Eva bědovala: „Adame, já se bojím!“ Tu Adam spatřil žhnoucí haluz. Vyskočil, zvedl ji a pln radosti jí mával ve vzduchu. Žhavá haluz byla ze spáleného ráje. Rychlým pohybem větev vzplanula. Adam pak položil bodláčí a hloží do plamene větve. A volal: „Evo, pohleď, oheň!“ Usedli poblíž, pečlivě přikládali a hřáli se, dokud nepřišlo jitro. Adam pohlížel do ohně a uvědomoval si, že to je poslední dar, který pochází z ráje. A řekl Evě: „Tento oheň nesmíš nikdy nechat vyhasnout, je to zbytek ohně, kterým Bůh zničil svou zahradu – a to kvůli nám!“

 Český rozhlas 3–Vltava: od 25. 12. 2010 ve 23. 00 hod.

OSOBNOST

STRANA

12

FURTWÄNGLER K 125. VÝROČÍ NAROZENÍ DIRIGENTA Vysoký štíhlý muž působící dojmem kazatele, charismatická osobnost budící respekt jak u členů skvěle hrajícího orchestru, tak i u fascinovaného publika. Toto a ještě řada dalších charakteristických rysů vytvořila z jednoho z nejvýznamnějších mistrů taktovky všech dob Wilhelma Furtwänglera v pravém slova smyslu legendu. Dvě, či v českém případě tři, závažná fakta způsobila, že současným milovníkům hudby zůstává stále poněkud zastřena, působí dojmem, že její čas už dávno minul a těžko ještě dokáže oslovovat a uvádět do vytržení, jak tomu bylo u generací našich předchůdců. Začněme onou specificky českou příčinou. Dlouhých čtyřicet let železné opony uzavřelo možnost našeho výhledu na západ a poznávat v neomezené míře jeho vrcholnou kulturu. Pouze generace, jež pamatují dobu mezi dvěma válkami, mohly cosi slyšet o významném německém dirigentovi. Avšak v těch dobách nastupoval fašismus a celý svět na Německo hleděl v úzkostech o svou vlastní budoucnost. Nebyl tedy valný zájem o nejvýznamnější osobnosti z tohoto teritoria, takže jméno Furtwängler nebylo rozhodně vyslovováno každodenně a s obdivem. Tím druhým důvodem, proč tento umělec není tak znám, jak

gramofonových desek. Avšak jednalo se ještě o nosiče velmi nedokonalé, snadno zničitelné. Desky na 78 otáček navíc nebyly schopné pojmout na jednu ze dvou stran úsek trvající více než pět minut, takže v případě delších skladeb – a těch byla většina – se muselo neustále obracet a dotyčná skladba jako celek se rozpadla. Největším kamenem úrazu však byla zvuková kvalita. Je to absurdní a smutné, ale Furtwänglerovy nahrávky je možno dokonale poznat a docenit teprve dnes, kdy díky digitalizaci jsme schopni je rekonstruovat do podoby někdejších masterů – tedy takřka bez šumu a poruch. Dnes je posloucháme a žasneme! A především doufáme, že i po více než padesáti letech vzroste o Furtwänglera nový zájem, jaký si tento výjimečný umělec světových parametrů plně zaslouží! Snad k tomu přispěje i náš připravovaný cyklus. by si zasloužil (to už neplatí pouze pro české teritorium), je historie Berlínských filharmoniků v poválečném období, zvláště pak v následujících desetiletích. Dirigentský trůn v tomto orchestru, kde Furtwängler završil svou uměleckou dráhu, ovládl na takřka celou druhou polovinu minulého století Herbert von Karajan – a to nejen svou charismatickou osobností

a velkým uměním, ale vším, co se kolem jeho osobnosti ve světě díky médiím a byznysu vytvořilo. Minulost orchestru a jeho dřívějších šéfů byla tak poněkud zastíněna. S tím nepřímo souvisí třetí příčina: nedokonalost tehdejších hudebních nosičů. Wilhelm Furtwängler natočil s Berlínskými a Vídeňskými filharmoniky i s dalšími orchestry velké množství

DIRIGENTSKÁ DRÁHA Kdo byl Gustav Heinrich Ernst Martin Wilhelm Furtwängler? Původem Berlíňan (narodil se tam před 125 lety – 25. ledna 1886), avšak dětství a mládí prožil v Mnichově, kde jeho otec, ve své době známý archeolog, Adolf Furtwängler působil na univerzitě. Jeho matka byla dcera přítele Johannesa

OSOBNOST

Brahmse a byla výbornou malířkou. Malému chlapci už od útlého dětství bylo poskytnuto všeobecné vzdělání, zvláště pak hudební, neboť jeho nadání v tomto směru bylo evidentní. Dirigentský debut dvacetiletého mladíka v Mnichově vzbudil velkou pozornost. Hlavní příčinou však nebyl on sám, nýbrž uvedení tehdy ještě poměrně stále neznámé obrovité Deváté symfonie Antona Brucknera. Před ní zařadil svou vlastní skladbu. Ta ovšem na rozdíl od bouřlivě přijatého Brucknera nevzbudila žádný ohlas a už tehdy si mladý muž, který se rozhodoval mezi taktovkou a komponováním, uvědomoval, co zřejmě bude jeho hlavní doménou. Budoucnost plně potvrdila onu první profesi. Jako skladatel Furtwängler nebyl neznámý – zkomponoval tři velké symfonie, klavírní koncert a četná díla komorní. Žádné z nich se však nestalo trvalou součástí koncertních pódií a dnes se k nim vracíme spíše jako k určité raritě. Jeho dirigentská kariéra měla poměrně velký vzestup. Nejprve si ho pozval do Štrasburku na místo druhého dirigenta hudební skladatel Hans Pfitzner. Tam neušel pozornosti Bruno Waltera, na jehož doporučení se Furtwängler stal dirigentem v Lübecku. Poté následovalo místo hudebního ředitele v Mannheimu – pro devětadvacetiletého mladíka kariéra skutečně slušná! Objevil se v koncertní sezoně ve Frankfurtu nad Mohanem a v roce 1920 vystřídal Richarda Strausse ve funkci koncertního ředitele orchestru Berlínské opery a stal se i ředitelem vídeňského Spolku přátel hudby (Musikverein). Už o dva roky později docílil met skutečně vrcholných – po úmrtí Arthura Nikische stanul v čele lipského Gewandhausu a konečně i Berlínských

STRANA

filharmoniků, ač o toto místo usiloval i Bruno Walter! V meziválečném období se stal evropskou, ba světovou hudební osobností číslo jedna. Šéfovský post obsadil i ve Vídni, byl hlavní dirigentskou osobností Salcburského i Bayreuthského festivalu. Už od konce dvacátých let se opakovaně vracel do Spojených států amerických. Po nástupu Hitlera v roce 1933 se stal ředitelem berlínské Státní opery a říšským viceprezidentem rady pro komorní hudbu a v roce 1937 nepsaným hudebním zástupcem pro celou říši se všemi povinnostmi s tím souvisejícími (blíže o tom a o jeho poválečném očištění viz níže). Po denacifikaci se v roce 1947 mohl vrátit zpět do čela Berlínských filharmoniků, v roce 1952 byl jmenován jejich šéfem doživotním. To ovšem trvalo pouhá dvě léta – 30. listopadu 1954 v Baden-Badenu Wilhelm Furtwängler zemřel.

PRVNÍ DIRIGENT ŘÍŠE A JEHO DENACIFIKACE Toto téma je tolikrát připomínáno, že často zastírá – samozřejmě v neprospěch Furtwänglerova díla uměleckého – jeho skutečný hudební význam. Bylo přemíláno hned po válce a bývá připomínáno dodnes. Nemalou měrou, byť stylizovaně, ale rozhodně ve prospěch dirigenta, k tomu přispěla i u nás na několika scénách uváděná hra britského dramatika Ronalda Harwooda Na miskách vah, zachycující tendenčně vedený výslech vulgárním a primitivním americkým vyšetřovatelem. Je těžké a prakticky nemožné dopátrat se dokonalé spravedlnosti a pravdy, neboť je velmi složité zachytit tuto situaci bez emocí, politické tendence a zaujetí. Poznali jsme to v minulých letech i u nás (viz příběh

Václava Talicha), setkáváme se s tím i dnes. Jaká byla skutečnost? Furtwängler byl německý dirigent, v práci pro německou hudbu spatřoval svůj hlavní umělecký úkol, byl patriotem! „Německo nikdy nebylo nacistické Německo, ale Německo ovládané nacisty,“ prohlašoval. Z toho důvodu na rozdíl od jiných velkých osobností německé kultury (skladatelé Paul Hindemith, Hanns Eisler, dirigent Erich Kleiber, spisovatel Thomas Mann ad.) nikdy z Německa neodešel. Znamenalo to pracovat, byť s nejčistšími uměleckými ambicemi a schopnostmi pro nacistický režim. Ten jej navíc zpacifikoval způsobem, který není neznámý ani z dob naší totality. Goebbels jej získal ujištěním, že skuteční umělci nebudou perzekuováni. Zastal se tedy Paula Hindemitha a tvrdě narazil. Musel opustit berlínskou Státní operu, ale dostal rozkaz zůstat u Berlínských filharmoniků. Postupně byl dokonce nucen za své intervence se veřejně omluvit. Musel akceptovat oficiální propagační akty, dirigovat politicky motivované koncerty. Hitler jej velmi uznával a naoko mu šel na ruku. Říše Furtwänglera potřebovala – pro svou propagaci před světem v oblasti umění, které vždy v tomto teritoriu patřilo a patří k nejvýznamnější doméně. Přes tuto krajně nesnadnou situaci se Furtwängler všemožně snažil pomáhat postiženým umělcům, což se mu se střídavým úspěchem dařilo. Odsoudilo ho mnoho kolegů, naopak veřejnost – a zdaleka ne jen hudební – vyzvedla jeho osobní statečnost v dobách nejtěžších. Denacifikační soud byl jistě velmi tvrdý, nicméně byl jednoznačně osvobozující a Furtwängler se mohl po čase, byť už psychicky podlomený, znovu vrátit k dirigentské taktovce.

13

NA KONCERTECH WILHELMA FURTWÄNGLERA Pod tímto názvem odvysíláme na přelomu února a března pětidílný cyklus věnovaný nahrávkám jubilanta. Jak už bylo řečeno, na původní gramofonové desky bylo pod jeho taktovkou natočeno mnoho snímků. Řada z nich se později ocitla na tzv. dlouhohrajících (LP) deskách. V době digitalizace se Furtwänglerův archiv rozrostl do nebývalé šíře. Byl totiž obohacen o velmi zajímavé, rovněž v početném množství dostupné nahrávky rozhlasové. Naštěstí nedošlo – jako jinde ve světě včetně naší republiky – k pokusům transponovat tyto snímky do stereofonních verzí a znehodnocovat tak ušlechtilý původní sound tehdejších zvukových mistrů. Odpůrci nahrávek v mono-verzi se dnes připravují o mimořádně příznivou možnost poznávat čisté a nefalšované umění osobností a orchestrů, na něž se vzpomíná jako na legendy. Byli bychom rádi, kdybychom je přesvědčili, že stereo nemá být cílem, nýbrž prostředkem! Pro náš cyklus jsme zvolili edici vydavatelství Deutsche Grammophon, která obsahuje umělecky výtečné a technicky pozoruhodné Furtwänglerovy nahrávky z veřejných koncertů z let 1944–1953. Na většině z nich účinkují Berlínští filharmonikové, ale jsou na nich zachyceny i Furtwänglerovy koncerty s Vídeňskými filharmoniky a Stockholmskou filharmonií. A repertoár? Většinou německá hudba (Beethoven, Schubert, Schumann, Wagner, Brahms, Bruckner, Strauss, Hindemith), ale několik ukázek nás přesvědčí, že Furtwängler byl mistrem tvorby i z jiných teritorií (Čajkovskij, Franck, Ravel). € Bohuslav Vítek

SPECIÁLNÍ PROJEKT

STRANA

FOTO — © CENTRUM BOHUSLAVA MARTINŮ, POLIČKA

TO VÍ JEDINĚ

MARTINŮ Světová premiéra opery Bohuslava Martinů Den dobročinnosti na rozhlasových vlnách a dokument o unikátní rekonstrukci tohoto nedokončeného díla.

Když se v roce 1995 převážela pozůstalost skladatele z Poličky do Nadace Bohuslava Martinů, v hromadách dokumentů, listin a not byla objevena kopie partitury, v jejíž existenci už nikdo nedoufal. Jak se později ukázalo, partitura byla notovým záznamem dvou třetin opery Den dobročinnosti. Proč si do té doby tohoto pokladu nikdo nevšiml, je jen první záhadou z mnoha, které s tímto dílem souvisejí. Operu začal psát Bohuslav Martinů v roce 1930. Napsal dvě ze tří jednání s výjimkou finální scény druhého jednání. Souběžně začal připravovat klavírní výtah prvního jednání, který však také zůstal nedokončen. Na jaře roku 1931 skladatel práci na nehotové opeře končí. Proč, to je další otázka, kterou si dodnes klade mnoho hudebních historiků. K tomu mohly existovat dva důvody:

K

Rozepsanou partituru nabídl B. Martinů v roce 1931 nakladatelství B. Schott, ale tam byla opera odmítnuta s poukazem na příliš jednoduché libreto. Skladatel se navíc nacházel v těžké ekonomické situaci, a proto myšlenku na operu „do šuplíku“ opustil. Věděl, že práce by mu zabrala ještě rok času a on neměl ve zvyku souběžně psát více děl najednou. Světová ekonomická krize v té době navíc zásadně omezila řady těch, kteří by měli o dílo takového rozsahu zájem. Druhá verze, proč toto nehotové dílo Martinů odložil, se přiklání k tomu, že se jako skladatel dostal do slepé uličky. Hudební vědci poukazují na některé komplikace, na občasný nesoulad pěvecké a orchestrální složky. Obě verze jsou však jen hypotézy, své tajemství si toto dílo zatím uchovává dál. Téhož roku, kdy napsal poslední notu nedokončené opery, se Bohuslav Martinů žení a bere si švadlenu Charlottu Quennehen. Jeho žena vzpomíná, že se ihned po svatbě vrhl na komponování komorní hudby…. „Musím hodně pracovat, ať vydělám alespoň na nábytek“, konstatuje skladatel v jednom z dopisů. To už je partitura Dne dobročinnosti odložená v šuplíku. Návrat k ní by mimo jiné také oddálil Martinů plán na vytvoření česky laděného a zpívaného baletu Špalíček. Z opery zůstává jen nedokončená a léty téměř zapomenutá partitura. Když jsou roce 1995 v archivu Českého hudebního fondu nalezeny její kopie, začíná je studovat dirigent opery ND Václav

14

Bohuslav Martinů

SPECIÁLNÍ PROJEKT

Nosek, který jako první uvažuje o rekonstrukci díla a jeho jevištního uvedení. Ale tento projekt už nestihne a žádá skladatele a dirigenta Milana Kaňáka, aby v této práci pokračoval. „Instrumentace je velmi barevná, dobově dráždivá…“ konstatuje Milan Kaňák, který od roku 2000, po smrti dirigenta V. Noska, notový materiál studuje a pokouší se rekonstruovat torzo díla. V souvislosti s dopracováním partitury se objevuje mnoho dalších kompozičních tajemství. V nehotovém notovém záznamu totiž chybí mnoho značek, občas i pár taktů. Partitura není skladatelem ani opravena a vyskytují se v ní i některé chyby. Ale jsou to všechno skutečně chyby, nebo je to začátek nějakého hudebního nápadu, který chtěl Martinů ještě dále rozvíjet? Znovu a znovu jsou partitury studovány, Milan Kaňák zkouší různé verze. Ve spolupráci s týmem Opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích pak vzniká unikátní dílo – rekonstrukce dvou jednání opery Den dobročinnosti. Roku 2003 je dílo poprvé uvedeno na jevišti Jihočeského divadla. Světová premiéra opery Bohuslava Martinů po 72 letech… Brzy po

LUCIUS ANNAEUS SENECA FAIDRA Příběh o Faidře a Hyppolitovi patří do okruhu mýtů o životě athénského krále a héroa Thésea. Podíváme-li se na příběh vášnivé lásky Théseovy manželky, královny Faidry, k nevlastnímu synovi dnešníma očima, máme před sebou nejspíš jedno z prvních podání i dnes vděčného tématu „sexuálního harašení“, o to pikantnějšího, že jeho původcem je žena. Důsledky jsou tragické – když Hyppolitos jejímu

FOTO — ARCHIV

STRANA

premiéře vzniká myšlenka na studiový záznam opery. Do hry vstupuje producent a muzikolog Jiří Štilec. Pořízení studiového záznamu opery však dnes znamená šesticifernou částku v korunách. Začíná další a velmi dramatická kapitola, která se nazývá: peníze. Podruhé po 75 letech stíhá operu problém nazvaný ekonomická krize. V této fázi přistupuje k projektu Český rozhlas, který pomáhá poskytnutím studia v Plzni a hlavně získáním Plzeňské filharmonie. Po mnoha finančních a zdravotních komplikacích v týmu je na jaře roku 2010 opera Den dobročinnosti v plzeňském rozhlasovém studiu přece jen natočena. Světová premiéra záznamu opery bude ve vysílání Českého rozhlasu 3–Vltava uvedena 15. prosince 2010 ve 21.45. Vzápětí po doznění unikátního záznamu Dne dobročinnosti budou mít možnost posluchači Vltavy nahlédnout i do zákulisí rekonstrukce tohoto díla. V průběhu podzimu 2010 totiž vzniká dokument Tajemství opery, ve kterém budou poodhaleny málo známé detaily vzniku a rekonstrukce tohoto díla Bohuslava Martinů. € Bronislava Janečková, dokumentaristka

Martinů: Den dobročinnosti

svádění odolá, zhrzená Faidra ho křivě nařkne ze zneuctění. Potupený král Théseus pak synovi připraví strašlivý osud; na jeho přání pošle bůh Poseidón do cesty nešťastnému mladíkovi mořskou obludu, která ho rozsápe. Není divu, že takhle barvitá a dramatická látka byla mnohokrát zpracována v hudbě, výtvarném umění literatuře a především dramatu. České divadelní publikum se až do nedávna setkávalo se zrádnou královnou Faidrou na jevišti v dramatu Euripidově či Racinově. Až v roce 2007 mohlo vnímat starý příběh vyprávěný dramatikem, jenž proslul spíše jako filosof, Senecou. Inscenace Divadla v Dlouhé zprostředkovala publiku hru z okruhu u nás takřka neznámé římské tragédie. Na jeviště ji přivedli režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek, známí svým letitým úsilím o uvádění dosud neznámých dramatic-

15

kých textů. Ti také iniciovali její první český překlad, jehož se ujala Eva Stehlíková. Senecova tragédie čerpá evidentně ze starších zdrojů a ve své době byla určena spíše k přednesu než k jevištnímu provedení. Přesto nejen ona, ale i další dochovaná Senecova dramata se staly hlavním inspiračním zdrojem italských renesančních autorů. Ti z nich odvodili pětiaktovou

L. A. Seneca: Faidra

formu, tvorbu postav s psychologickou motivací určovanou zpravidla dominantní „vášní“ i další autorské postupy jako například monology stranou. Imaginativní inscenace Hany Burešové s hudbou Petra Skoumala byla přijata veřejností i kritikou s velkým zájmem a představitelka Faidry Helena Dvořáková získala za svůj výkon Cenu Alfréda Radoka a byla nominována na cenu Thálie. Úspěšná inscenace se po třech letech na jevišti dočkala i své nové podoby, když ji Hana Burešová se stejným hereckým obsazením nastudovala v rozhlasovém studiu tak, jak si provedení své tragédie jistě představoval i její básník: oproštěnou na lidský hlas. € Hynek Pekárek

 Český rozhlas 3–Vltava: premiéra, sobota 15. ledna ve 14.00 hod.

OPERA

STRANA

James Levine

Rozhlasovou sezonu přenosů z Metropolitní opery v New Yorku na stanici Český rozhlas 3–Vltava zahájíme na Nový rok 2011 uvedením zpěvohry Clauda Debussyho Pelléas a Mélisanda s Magdalenou Koženou v titulní roli a s jejím manželem Simonem Rattlem za dirigentským pultem. Jejího jevištního partnera ztvární francouzský barytonista Stéphane Degout, žárlivému Golaudovi propůjčí svůj hlas kanadský pěvec Gerald Finley, jehož známe z vystoupení na Pražském jaru a titulní role v opeře Doctor Atomic. Debussyho zaujal na konci 19. století děj slavného Maeterlinckova dramatu, v němž jde ve shodě s tristanovskou legendou o lásku mladých lidí, jimž stojí v cestě milencův příbuzný. Drama tří hlavních osob se odehrává v tajemném prostředí středověkého hradu. Záhadná je rovněž hrdinka této zpěvohry, o které se nedovíme, proč byla zanechána v lesní samotě a kdo jí vlastně ublížil. Také scenérie hlubokých lesů, v nichž je zámek Allemonde ponořen, a moře, které baladicky zasahuje do děje v několika

okamžicích, působí sugestivně a záhadně. Je tu předestřen osudový příběh jako v antické tragédii. Lidské bytosti, bezbranné proti slepým, neznámým silám, zápasí marně o štěstí; jsou rozdrceny bez své viny. Světová premiéra Debussyho hudebně dramatického díla se uskutečnila 30. dubna 1902 v pařížské Komické opeře. Současná inscenace v Metropolitní opeře je z konce března 1995. Jejím režisérem byl Jonathan Miller, scénografii vytvořil John Conklin a kostýmy navrhla Clare Mitchellová. Během prvního čtvrtletí 2011 bude na vltavských vlnách následovat osm dalších přenosů, které ukončíme v polovině dubna Bergovým Vojckem. Z nových produkcí této jubilejní 80. sezony rozhlasových přenosů z Met uslyšíme 15. ledna Verdiho Traviatu (dirigent Gianandrea Noseda), 12. února Nixona v Číně Johna Adamse s americkým skladatelem za dirigentským pultem, 12. března Musorgského Borise Godunova (dirigent Valerij Gergiev) a 2. dubna Wagnerovo Zlato Rýna (dirigent James

Ivan Ruml FOTO — BENJAMIN EALOVEGA | DG

NA VLTAVĚ

Álvarez, podlého policejního prefekta Scarpiu ztvární německý basbarytonista Falk Struckmann. Velká pozornost české veřejnosti bude zřejmě upřena k přímému přenosu Verdiho Rigoletta 22. ledna, kde by se měl v roli Sparafucila představit slovenský basista Štefan Kocán, rodák z Trnavy. Roli Gildy bude zpívat gruzínská sopranistka Nina Machaidze, která v lednu 2010 vystoupila ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Tato současná hvězda milánské La Scaly zaznamenala obrovský úspěch na Salcburském letním festivalu. Stala se hlavní senzací tohoto významného svátku hudby a média se předhánějí v superlativech při hodnoceních této „nové Netrebko“ a „operní Angeliny Jolie“. Vévodu bude zpívat Joseph Calleja, který se rovněž v Praze před časem blýsknul svými výškami i znalostí starého italského pěveckého stylu. Hrbatého šaška Rigoletta bude zpívat španělský barytonista Carlos Alvarez. Svou pátou sezonu v pozici generálního ředitele Metropolitní opery zahájil na podzim 2010 Peter Gelb. €

FOTO — ESTER HAASE | DG

FOTO — ARTHUR UMBOH | DG

METRO— POLITNÍ OPERA

Levine), kde Bryn Terfel ztvární hlavního boha Wotana. Částečně budeme zdvojovat uváděné tituly s projektem The Met: Live in HD (přímé přenosy z Metropolitní opery do českých a moravských kin), ovšem až na malé výjimky v jiných termínech, takže si zájemci budou moci znovu poslechnout krásné výkony některých pěvců a soustředit se tentokrát více na zvukovou stránku hudebně dramatického díla. V červnu 2011 si rovněž připomeneme čtyřicetileté šéfovské působení Jamese Levina u orchestru Metropolitní opery, z něhož učinil za čtyři dekády špičkové symfonické těleso a pod jehož taktovkou prošla řada předních operních sólistů, kteří psali historii zpěvoherní interpretace druhé poloviny 20. století. Řídil téměř 2500 představení a uvedl 85 různých zpěvoherních titulů. Jeho debutem byla v roce 1971 Pucciniho Tosca. Poslední lednovou sobotu (29. 1.) 2011 si znovu tento titul poslechneme tentokrát s Markem Armiliatem u dirigentského pultu. Toscu zpívá Američanka Sondra Radvanovsky, v postavě Cavaradossiho účinkuje argentinský lyrický tenorista Marcelo

Magdalena Kožená

16

Bryn Terfel

SOUZVUK

JAKO KDYŽ DVORANOU

PROLETÍ PTÁK Spatřil jsem bytost, jež sytí dobytek, dlí mezi lidmi. Má mnoho zubů; k velkému užitku věrně slídívá s tváří při zemi a táhne se domů, podél zdí bloumá, hledá byliny. Pokaždé najde, co pevně nedrží, nechá však krásu, jež koření pevně, ať dále stojí, kde stála dosud, pestře ať září, pučí a kvete.

Skoro se až nechce věřit, že řešením hádanky, neboť text hádankou je, jsou obyčejné hrábě. Z anglosaského období se zachovalo 95 hádanek a jsou zapsány v tzv. Exeterské knize. O autorství ani vzniku není známo nic určitého, místy není jasné ani ohraničení jednotlivých textů a na rozdíl od středověkých latinských neuvádějí staroanglické hádanky řešení. Všechna navrhovaná rozluštění jsou tedy výsledkem neúnavné dlouholeté práce filologů. Hádanky jsou součástí objemné knihy Jako když dvoranou proletí pták, která vyšla v letošním roce jako výsledek práce třináctičlenného týmu anglistů s dlouhodobým odborným zájmem o historickou angličtinu a literární památky anglického středověku. V antologii se pokusili

STRANA

zachytit vývoj nejstarší anglické literatury od prvních zákoníků z přelomu 7. a 8. století po století 11. Najdeme tu hrdinské písně, básnické skladby, jejichž protagonisty jsou Kristus a světci, skladby alegorické, hymnické, básně příležitostné, didaktické i mudroslovné, prózu cestopisnou i vzdělávací a další. Základním kamenem prvotní germánské i pozdější anglosaské společnosti byl vztah mezi pánem – vůdcem válečné družiny, kmenovým náčelníkem, později velmožem nebo králem – a členy družiny, pozdějšími many či leníky. Obapolná věrnost měla osobní rozměr. Oddanou statečnost svých družiníků pán odměňoval. K darům patřila zbroj a zbraně, koně, zlato a půda, ale i „pouhé“ hostiny ve vládcově hodovní síni. Kromě materiální hodnoty měly dary význam symbolický, protože stvrzovaly pouta. Přijetím daru na sebe totiž obdarovaný muž bral závazek další věrné služby, sliboval, že po pánově boku vytrvá až do konce, a pokud jej snad přežije, pomstí jeho smrt. O věrnosti (vůči danému slovu, pánu, králi či Bohu) jako základní ctnosti se dozvídáme také prostřednictvím anglosaských zákoníků. Východiskem takřka všech dochovaných textů právní povahy je vztah pána, jenž má usilovat o velkomyslnost, a služebníka, jenž má být služebníkem dobrým. Suď velmi spravedlivě. Nevynášej jeden soud nad bohatým a jiný nad chudým, jeden nad tím, kdo je ti milejší, a jiný nad tím, kdo se ti zamlouvá méně. (Alfréd Veliký, Úvod, 43) Čím mocnější či vyššího stavu je člověk, tím vroucněji se za zlé skutky musí kát před Bohem i před lidmi. (ze zákonů krále Knuta, z let 1020–1023)

V anglosaských zákonících defilují lidé různých stavů. Základní rozvrstvení odpovídá dělení na urozené svobodné, neurozené svobodné a nesvobodné, to jest otroky. Povinnosti všech, jakož i tresty za přestupky a zločiny, byly strukturovány s velkou přesností. O ZAOPATŘENÍ ČELEDÍNŮ Jednomu služebníku nechť jako zaopatření přísluší: dvanáct liber dobrého obilí, dvě vyvržené ovce a jedna dobrá kráva na porážku a právo kácet stromy tak, jak je na statku zvykem. O ZABITÍ A VRAŽDĚ Kdo zabije druhého, zaplatí běžný wergild ve výši sto šilinků. Kdo zabije druhého, zaplatí dvacet šilinků nad otevřeným hrobem, celý wergild pak do čtyřiceti dnů (wergild – doslova ‘cena muže’)

Lidé té doby neměli nijak snadné bytí. Ustavičně se potýkali buď s nemocemi, nebo s válkami. (Archeologická zjištění dosvědčují, že se dožívali v průměru 20–30 let.) Věděli, že život je jen propůjčenou sumou dní, že plyne ve stínu vševládného osudu a neodvratné smrti. Věřili svým bohům – Wódenovi, Thórovi a dalším, a věděli, že i bohové spolu s nimi jednoho dne nenávratně pominou. Uctívali kameny, stromy, studánky i nebeská tělesa, a to přesto, anebo snad právě proto, že příroda pro ně byla zároveň plná zlých sil, démonů, obrů a skřetů. Právě vědomí nezvratného plynutí času, pomíjení lidí a věcí bylo branou, kudy do světa hrdinů vstoupilo křesťanství. Stalo se tak jednak působením irských mnichů na severu země, jednak prostřednictvím římské misie, kterou do anglosaského Kentu vyslal papež Řehoř Veliký.

17

„Roku 1066 se Anglosasové u jihoanglického Hastingsu museli sklonit před vojskem vévody Viléma Dobyvatele — budoucího anglického krále Viléma I. Normanského. Anglosasové byli svým nepřátelům nuceni odevzdat stát s rozvinutou správou a soudnictvím, říši protkanou vodními i suchozemskými cestami, a zejména sítí klášterů, kostelů a farností. Vlákny této sítě se nejméně po celá čtyři předcházející staletí šířil životadárný proud víry a vzdělanosti sdělované vytříbenou řečí, kterou dnes jazykovědci označují jako starou angličtinu. Záhy zahájený proces vzdělanosti v domácím jazyce, jenž dokázal zastoupit či nahradit tradiční latinu, patří k nejvýznamnějším i nejoriginálnějším znakům anglosaské civilizace. Dnes víme, že literatura psaná tímto jazykem nemá rozsahem ani žánrovou rozmanitostí obdoby v žádném z nově konstituovaných národních jazyků tehdejší Evropy.“ (J. Čermák) Slyš, milý Pane! Slyš, spravedlivý Soudce! Vyslyš mou prosbu, Vládce věčnosti. Znám svou duši, zraněnou hříchy; smiluj se nad ní, Stvořiteli lidstva, a uzdrav ty rány, všemohoucí Otče, vždyť Ty to svedeš daleko snáz nežli ruce všech ranhojičů. Slyš, jasný Pane! Slyš, Radosti života! Pro dobro mé duše dej mi spásu, a odpusť, Pane, svým ubohým… (úryvek z Modlitby konce anglosaského období) € Vladimíra Bezdíčková s použitím předmluvy Jana Čermáka v antologii Jako když dvoranou proletí pták

SILVESTR

STRANA

MODRÁ HVĚZDA BOHUMILA HRABALA po stopách vzniku Anglického krále

Povídky, jak nazval Bohumil Hrabal v podtitulu svůj největší epický text (román) Obsluhoval jsem anglického krále, byly přímo vychrleny během osmnácti dnů horkého léta 1971 v Kersku. V doslovu románu Hrabal píše: „Texty jsou psány v prudkém letním slunci, které rozpalovalo psací stroj tak, až se několikrát za minutu zakusoval a koktal. Nemoha hleděti na oslnivě bílé čtvrtky papíru, (…) psal jsem tedy ve světelném opojení automatickou metodou. A protože události, které se posledního roku na mne valí (…), tak ty události mne nutí, nechat text tak, jak je v prvních záběrech…“ Jaké události se to na Hrabala valily? V únoru 1970 mu zemřela matka. Zároveň v té době začíná husákovský „normalizační proces“ a v jeho rámci jsou v roce 1970 skartovány hned dvě čerstvě vydané Hrabalovy knihy – Domácí úkoly a Poupata.

P

18

SILVESTR

Stává se „spisovatelem v likvidaci“ a uvědomuje si, že pro oficiální místa je nepřijatelný, jeho knihy nebudou vycházet a že je zařazen do seznamu těch, kteří jsou společnosti nepohodlní. „Býti na dně a hleděti vzhůru,“ připomíná si Hrabal v duchu taoismu své životní krédo a zároveň pociťuje o to intenzivnější potřebu psát. Psaním se uvolnit, vyzpovídat, osvobodit, psaním se i pobavit. A tak v tom horkém létě skutečně usedá v Kersku na verandičce své chaty k psacímu stroji, aby „alla prima“ v oněch požehnaných dnech napsal text, román, vědom si toho, že jej stejně nikdo nevydá, a tudíž není ani nutné jej korigovat a upravovat pro oficiální místa a jejich cenzory. Ačkoliv Hrabal svůj román dopsal už v roce 1971, na vlastní oficiální vydání (šířil se tehdy pouze strojopisem) si musel počkat plných osmnáct let. Román vyšel až na konci roku 1989.

U HAUSMANŮ O inspiraci k románu Obsluhoval jsem anglického krále hovořil Hrabal až o mnoho let později v několika besedách se čtenáři. Od dětství jej otec (tehdy správce pivovaru Nymburk, kde také Hrabalovi bydleli) vozil po hostincích. Zatímco otec dělal s hostinským účetnictví a kontroloval výčep piva, malý Bohoušek pil nekonečné množství limonád. A coby jinoch namísto limonád „vymlaskl“ hravě deset piv. I přátelé rodičů byli většinou hostinští, chodili k nim na návštěvu a naopak. Hospody tak měl Bohumil Hrabal „v sobě“ již odmala. Později, když pracoval jako pojišťovací agent i cesťák se zbožím, se den co den stravoval a přespával v hostincích po celých Čechách. Poté, co poznal svoji ženu Elišku, rád za ní

19

FOTA — ARCHIV AUTORA

FOTA — ARCHIV AUTORA

STRANA

Bohumil Hrabal

docházel do hotelu Paříž, kde byla zaměstnána. Tam také Hrabal poznal slavného vrchního Skřivánka. A pochopitelně i v libeňské periférii Prahy, kde spisovatel bydlel od počátku padesátých let, pravidelně navštěvoval hospody. Doslova za rohem ulice Na hrázi v hostinci U Hausmanů se dlouhá léta přátelil s výčepním Vaništou. Hrabal měl v této oblasti bohaté zkušenosti, ale to nebyl ještě ten pravý podnět k sepsání knihy. Bylo to zatím jen řetězení událostí a příběhů „zvenčí“.

PINGL U ROZKOŠNÝCH „Až jednou, jeli jsem na pivo z Kerska do Sadské, do hotelu Modrá hvězda a tam byl takovej malinkej vrchní Josef Vaníček, kterej to tam všechno měl na starosti a kterej se z toho úplně hroutil. Sedli jsme si a ten maličkej šedesátipětiletej pingl začal vyprávět tu událost, kterou

začíná Anglickej král. Začal vyprávět tu událost o tom, kterak on byl pingl u Rozkošných v Čáslavi a jak si vydělával, prostě jak prodával ty párky na nádraží, jak si tam vydělal na tu slečnu tam v tom podničku, kde byly ty slečny. No a to nám vyprávěl asi půl druhý hodiny, a já, když jsem přijel domů, tak najednou ten příběh dostal takovou jako velkou rotaci a začal přitahovat fragmenty, které jsem znal ze všech těch vyprávění mé ženy, pana Vaništy, těch slavnejch vrchních a kuchařů z hotelu Paříž a tak dále, čehož jsem byl plnej, ale nemělo to ten jednotící prvek. Teď to ale dostalo tu rotaci a najednou ta rotace dostala jistej smysl, začaly na sebe navazovat ty příběhy, chňapat po sobě, a to už je ta situace, kdy nezbejvá než sednout a začít psát.“ A protože k Hrabalovi na chatu do Kerska nikdo nepřišel na návštěvu, za neuvěřitelných osmnáct

SILVESTR

dní veskrze vyprávění výčepního z hotelu Modrá hvězda a další příběhy (ve kterých se hlavním hrdinou stala postava Jana Dítěte) uvedl na společného jmenovatele a román na jeden zátah napsal.

POHŘBÍVÁNÍ DO MINERÁLKY V Hrabalově románu lze nalézt dostatek nepřímých odkazů směřujících na jistá místa děje, poodhalit životní osudy některých z postav i upřesnit nejasné kontury dílčích motivů, byť časové rozpětí děje Anglického krále je rozsáhlé. „Umění mystifikace je totiž strašně důležité. Kdybych vyprávěl příhody tak, jak se ve skutečnosti udály, nikomu by nepřipadaly nijak originální. Je však možné je vyprávět trochu jinak,téměř jako zábavnou literaturu. Důležité ovšem je, aby se bavil nejen autor, ale i jeho čtenář,“ napsal jednou Hrabal. Pozastavme se například u vyprávění cestáře Dítěte kdesi v hospodě v odlehlém koutě Šumavy, kde hovoří o posledních věcech člověka,

o tom, kterak chce být pochován „na tom hřbitově na vršíčku (…) na hřebtu toho hřbitova (…) aby moje rakev na té dělící čáře se za čas rozlomila, aby to, co ze mne zbylo, aby deštěm stékalo na dvě světové strany…“ Ve skutečnosti se jedná o hřbitov ve vsi Velenka na okraji kerského polesí, který je opravdu na vršíčku (i když na mírném) a kde se vzhledem k jílovému podloží vlastně pohřbívá do spodní vody. Bohumil Hrabal mi jednou ten hřbitov sám ukazoval poté, co jsem se ho ptal na tento motiv z Anglického krále. „Tady vás vlastně pohřbívají do minerálky, to jsou ty spodní vody a prameny, na kterých stojí Poděbrady, Sadská…i tady ten Josefův pramen v Kersku,“ říkal mi tenkrát Bohumil Hrabal.

ČÁSLAVSKÉ PÁTRÁNÍ Právě zde ve Velence jsme se zastavili s redaktorem Milošem Doležalem a jeho rozhlasovým mikrofonem a v duchu Hrabala se zamysleli nad marností i věčným koloběhem života. A prostřednictvím rozhlasového mikrofonu posluchač navštíví hotel Modrá hvězda v Sadské, dozví se životní peripetie bývalého majitele hotelu Josefa Vaníčka, v Čáslavi navštíví hotel U České koruny, odkud nejmladší pikolík vybíhal na nádraží k vlakům s horkými párky i pivem, přímo na peróně nádraží vzpomeneme zlatých časů rozličných nádražních služeb a v Čáslavi se také vydáme hledat lehké slečny do podniku U Rajských. „Dávejte pozor, co vám teď řeknu.“ – tak ostatně začíná i první věta Hrabalova románu. € Tomáš Mazal

 Český rozhlas 3–Vltava: vysílá se na Silvestra

20

SYNAGOGY ČECH, MORAVY A SLEZSKA

Velké Meziříčí, Dolní Kounice, Ivančice, Třebíč – tato místa představí další pořad cyklu Synagogy Čech, Moravy a Slezska. Cyklus je naplánován zhruba na 15 let. Kromě synagog dokumentuje i bývalá ghetta a židovské hřbitovy a připomíná významné osobnosti židovských obcí, které se podílely na rozvoji krajů.

FOTO — ARCHIV

FOTA — ARCHIV AUTORA

STRANA

DOKUMENT

Realizační tým Dne památky obětem holocaustu v Ivančicích

Šestý, tentokrát moravský pořad zavede posluchače dokonce do šesti synagog, protože ve dvou místech se nacházejí synagogy dvě. Stará synagoga ve Velkém Meziříčí slouží po rekonstrukci jako koncertní a výstavní síň. Novou synagogu mají v nájmu vietnamští obchodníci. Její stav je neutěšený… Na židovském hřbitově ve Velkém Meziříčí stoupáme do prudkého kopce vysokou travou, křovinami a břečťanem až k horní zdi. V roce 1901 zde byl pohřben významný rabín Michael Weiner. Bílý kámen okolních náhrobků občas kradou nebo ničí vandalové. „V roce 2009 nám na hřbitově v Uherském Ostrohu povalila skupina výrostků asi 70 náhrobků. Je to práce pořád dokola, něco opravíme, něco zase někdo zničí,“ konstatuje náš průvodce architekt Jaroslav Klenovský. Barokní synagoga v Dolních Kounicích je po své rekonstrukci laděna do béžovo-hnědého tónu. Vstupujeme portálem s rostlinným a ornamentálním dekorem a girlandou do předsíně s valenou klenbou s lunetami. Kolem kamenného kioru míříme do přísálí s křížovou klenbou a odtud do rozlehlého hlavního sálu. Hebrejské liturgické texty na stěnách obklopuje dekorativní výmalba. Jsme na Moravě a folklorní motivy jsou patrné i zde. Před námi je svatostánek s Davidovou hvězdou, skříní na svitky Tór a deskami Desatera

S

21

FOTO — ARCHIV

se zlacenými paprsky. Pastelové barvy prosvětlují i celý interiér. Synagoga má poměrně neobvyklé řešení ženské galerie. Z vedlejšího venkovního vchodu se dostáváme do její západní části. S protější stranou však propojena není, vede k ní venkovní pavlač s výhledem do okolí. Před časem navštívil synagogu rakouský spolkový kancléř Bruno Kreisky, jehož předkové pocházejí z Dolních Kounic. Jsou pochováni na židovském hřbitově nad městem. Je odtud velkolepý výhled. Vstupuje se seshora a kolem novějších náhrobků z žuly lze dojít až k těm nejstarším v hluboké rokli. Ještě hůře než Nová synagoga ve Velkém Meziříčí je na tom synagoga v Ivančicích z poloviny 19. století. Poslední ránu jí zasadil sklad Národního podniku Klenoty. Kromě tzv. přepatrování ženské galerie tu po svém odchodu zanechal i nákladní výtah, rozvody všeho druhu trčící ze zdí a další necitlivé zásahy. Synagoga se snad ale rekonstrukce dočká. Šplháme ke krovům do nízkého, rozlehlého půdního prostoru. Ten už opraven je, a tak dovnitř alespoň nezatéká. Kolem bývalé obřadní síně ivančického židovského hřbitova míříme k hrobkám, z nichž některé připomínají malé hrady s cimbuřím jako z dob Tudorovců. Jsou vhloubeny přímo do obvodové zdi. Asi nejkrásnější je náhrobek se dvěma lvy, stočeným hadem a korunou. V jižní části se nalézá 40 prostých náhrobků židovských obyvatel Ivančic, kteří zemřeli ve zdejším internačním táboře. Další rodiny nechaly na svůj náhrobek FOTO — ARCHIV

FOTO — ARCHIV

STRANA

vytesat jména příbuzných, zavražděných v ghettech a vyhlazovacích táborech. Poslední zmínkou o nich je zpravidla datum transportu z Terezína. Třebíč se svými židovskými památkami představuje unikát. Zařazení do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO tento fakt jen podtrhuje. Prohlídka obou zdejších synagog stojí opravdu za to. Na ženské galerii Zadní synagogy čeká návštěvníky velkolepý model třebíčského židovského města v roce 1850. Připomíná Langweilův model Prahy. Ten třebíčský „hovoří“ několika jazyky včetně holandštiny. Židovská čtvrť svými uličkami a barevně sladěnými domky nabízí malebnou procházku hned několika stoletími. Na všech židovských hřbitovech nás při tomto natáčení doprovází prudký vichr, občas i déšť, přírodní kulisy doplňuje šumění listí a potoků. Třebíčský hřbitov z počátku 17. století – park a les v bezmála horském terénu – patří k největším u nás. Některé náhrobky jsou doslova „vrostlé“ do kmenů stromů. Nachází se jich tu zhruba 3000 od nejmenších až po malé domky. I početná židovská obec v Třebíči však válkou zanikla… € Vladimíra Lukařová

 Český rozhlas 3–Vltava: pátek 21. 1. 2011, Den památky obětem holocaustu, 20.00–22.00 hod.

SILVESTR

2010

STRANA

22

CRIES OF LONDON WODEHOUSE VERSUS ROALD DAHL ANEB BRITSKÝ SILVESTR 2010

Dá-li se anglický humor přibližně definovat (je-li to vůbec možné) jako Monty Python, Červený trpaslík apod., tak musím bohužel říci: Nesnáším. A co Wodehouse, Herriot, a nebo Jistě, pane ministře? Jo, a co Úžasná Zeměplocha Terryho Pratchetta?

Z úvodní citace, kterou jsem víceméně náhodně našel v jedné debatě na webu, je zřejmé, že britský (anglický) humor představuje pěkně široké spektrum. Čtenář stejně jako autor těchto řádek si může říct, proč si debatéři nevzpomněli například na takového Laurence Sterna, autora románu Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho, jehož kouzlo vyprávění spočívá mimo jiné v tom, že Tristram neumí nic vysvětlit jednoduše a do všeho zaplétá široké souvislosti. Proud vyprávění je neustále přerušován epizodami, komickými odbočkami a postřehy a právě tato na svou dobu nová forma způsobila, že je Stern považován za jednoho z otců moderního románu. A co Roald Dahl, snad jediný britský houbař!!, mistr černého humoru, v jehož krátkých povídkách se nalezení aspoň náznaku dobra jeví jako nadlidský úkol. Nebo bratři Durellové, spisovatelé, jejichž suchý anglický humor zanechal na řeckém ostrově Korfu tak intenzívní stopu, že tam láká davy turistů? Myslím, že už z úvodních vět je jasné, proč jsme se po podzemních, nebeských, ohnivých a vodních silvestrech letos rozhodli pro Britský silvestr: hledání té správné podoby britského humoru

Z

bude dobrodružstvím. Stručně řečeno: neskončit Britský rok na stanici Vltava Britským silvestrem by bylo velkým dramaturgickým pokleskem.

OSVĚDČENÉ AKVIZICE Britský silvestr ve vztahu k těm předešlým zdaleka nebude viset ve vzduchoprázdnu. Ve výše jmenovaných silvestrovských podnicích se totiž vyprofilovaly vltavské silvestrovské osobnosti: fejetonista a astrolog Vítězslav Čížek, humorista Jaroslav Hašek (zařazujeme premiérové nastudování povídky Gott strafe England!), francouzský prozaik, žurnalista, zběhlý student přírodních věd a jedna z vůdčích postav montmartreské bohémy, který to díky svému originálnímu humoru dotáhl až do Antologie černého humoru Andrého Bretona. Přestože od jeho smrti uplynulo více než sto let, už asi popáté ho dramaturgicky „vytěžíme“, tentokrát se s Allaisem setkáte v pořadu Shocking Comfort aneb Anglický přízvuk aneb Monolog, který má být prosloven na výročním zasedání syndikátu trpělivých lidí. Povídky pro vltavský silvestr přeložil Petr Turek z naší literární redakce.

SILVESTR

2010

STRANA

dnů horkého léta roku 1971 v Kersku. Zásadní iniciací k jeho napsání bylo spisovatelovo osudové setkání v hotelu Modrá hvězda v Sadské s panem Vaníčkem, bývalým majitelem podniku a v době setkání stárnoucím číšníkem. Hrabalovi tehdy u piva vyprávěl svůj životní příběh, kterým pak Anglický král začíná: kterak jako mladičký pingl pracoval v Čáslavi u Rozkošných, prodával párky na peronu a tím si vydělával na návštěvy nevěstince U Rajských. A Hrabal později dodal: „Když jsem pak přijel domů, tak najednou ten příběh začal tak jako rotovat a najednou ta rotace dostala jistej smysl, začala na sebe navazovat další příběhy, které po sobě začaly chňapat a to už je ta situace, kdy nezbejvá než sednout a začít psát.“ A rozhlasovému redaktoru, pátrajícímu po genezi románu, nezbývá než si vše v terénu přímo ověřit a vyrazit na historická místa, tedy na literární cestopis ve směru: Sadská – Čáslav – Velenka. Vzniklo ve spolupráci s Hrabalovým životopiscem Tomášem Mazalem, uchovávajícím ve svém archivu vzácný zvukový záznam spisovatelova vyprávění o vzniku románu, s historičkou Stanislavou Klečákovou, železničním publicistou Romanem Vlasákem, pamětníkem Zdeňkem Jiroutem a majitelem hotelu Modrá hvězda Jaroslavem Vránou.

Ve vltavských silvestrech nemůže chybět další osvědčená osobnost – Petr Dorůžka, který tentokrát odvypráví Příběh Petera Gabriela a jeho vydavatelství Real World nebo se s námi rozdělí o poznatky: Co nás naučili Djové z BBC John Peel a Charlie Gillett. Samozřejmě s patřičným hudebním doprovodem. K osobnostem vltavského silvestra patří i můj kolega z literární redakce Miloš Doležal, jehož dvěma pořadům věnujeme jednu kapitolku, kterou sám napsal.

DAHL VERSUS WODEHOUSE

ČEŠTÍ VOJÁCI V ANGLII Čas utíká, vy ne? Život československých vojáků za II. světové války, kteří bojovali ve Velké Británii jako letci či se připravovali ve speciálních jednotkách (parašutisté, pozemní tanková brigáda apod.), nebyl naplněn pouze bojovými akcemi, umíráním, stresem, napětím a úmorným výcvikem, ale také docela všedním životem. A britská válečná každodennost nabízela vykuleným i „otrkaným“ mladíkům ze střední Evropy řadu nástrah a překvapení (specifický jídelníček, angličtina, způsob chování, levné hospody) i dobrodružná setkání s něžným pohlavím. V koláži vzpomínek čs. vojáků, působících v letech 1940–45 ve Velké Británii, na komické i bizarní válečné příhody (z knižních memoárů i rozhlasových nahrávek) budou vzpomínat letci

23

Sir Pelham Grenville Wodehouse

RAF Ivo Tonder a Bohumil Fiřt, parašutista Čestmír Šikola, radiotelegrafista Jiří Louda, tankista Jiří Pavel a řada dalších. Pořad bude doprovázet dobová hudba a zvuky, zaznamenané za války britskými mikrofony.

V RÁJI U RAJSKÝCH ANEB OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE Povídky, jak nazval Bohumil Hrabal v podtitulu svůj největší epický text Obsluhoval jsem anglického krále, byly přímo vychrleny během osmnácti

„Jeeves, pln horlivosti, už stál za mnou. Jak se ten chlap umí vmihotat do místnosti, to je naprosto nepochopitelné. Sedíte si ve staré lenošce, myslíte na to a na ono a náhodou zvednete oči, a on je vedle vás. Pohybuje se z místa na místo s tak nepatrným rámusem jako medúza. Chudáka Bickyho to jaksepatří vyděsilo. Vyletěl ze židle jako bažant z mlází. Já už jsem na to u Jeevese zvyklý, ale v těch prvních dnech, co byl u mě, jsem si párkrát leknutím div neukousl jazyk, když jsem proti všemu očekávání najednou zjistil, že je těsně u mě.“ Nějaký nápad, Jeevesi? (překlad: J. Z. Novák a Kateřina Hilská) Milena M. Marešová v pořadu Dobrá práce, Jeevesi! vylíčí příběh anglického humoristy P. G. Wodehouse a jeho svérázného komorníka. Wodehousovy postavy (excentrický lord, protivná dáma, cílevědomá dívka) svým chováním ve stylu

SILVESTR

2010

anglické aristokracie (rozmarní, pošetilí, ztřeštění lordi a jejich pohotoví služebníci) z počátku dvacátého století předvedou klasickou podobu „typického anglického humoru“ i kouzlo „starých časů“. A protože zejména na silvestra je třeba vycházet vstříc proměnám, zařazujeme i radikálně jinou, mnohem drsnější podobu britského humoru. Jejím tvůrcem je Roald Dahl. Pro letošního Silvestra na Vltavě jeho povídku Edward Přemožitel o podivuhodně muzikální kočce zdramatizoval Martin Velíšek. „Edwarde já myslím, že se nacházíme ve společnosti samotného Ference Liszta, podle všeho máme co do činění s reinkarnací.“

SILVESTROVSKÉ HUDEBNÍ POŘADY Aleš Benda bude „jazzově“ bloumat Londýnem, při silvestrovské procházce po britské metropoli navštíví posluchači nejznámější londýnské pamětihodnosti. Zasvěcenými průvodci při tom budou ostřílení profesionálové z jazzových cestovních agentur. Luboš Zajíček v pořadu Sweet Substitute „narýsuje“ portréty skvělých zpěvaček. Třikrát se v silvestrovském vysílání ozvou Last Night of the Proms z produkce BBC. Ivan Ruml se zaměří na anglické básníky a literáty Waltera Scotta, W. Shakespeara, G. G. Byrona, a to v osidlech paní Opery. Osmačtyřicet minut před půlnocí „nasadíme“ hudební pořad Josefa Třeštíka The Cries of London. „Bílé tuříny, bílé mladé tuříny!“, „Kupte si inkoust!“, „Potřebuje vyhubit myši?“, „Čištění komínů! Čištění komínů, už vám nebudou padat saze do hrnce s kaší!“, „Skvělé sevillské pomeranče!“ Tyto a mnohé další nabídky dostanete před

STRANA

samotnou půlnocí od trhovců a pouličních prodavačů Londýna přelomu 16. a 17. století. Tedy aspoň zprostředkovaně: Jejich pokřiky a vyvolávání zboží spojené s charakteristickým melodickým popěvkem, tzv. „cries“, se díky notovému zápisu dochovalo do dnešních dnů. Mnohokrát se také stalo materiálem pro dílka dobových skladatelů. Fantazie pro hlasy a nástroje Orlanda Gibbonse, Thomase Weelkese a Richarda Deringa těchto „cries“ obsahují na 150. Zazpívají je členové souboru Theatre of Voices Paula Hilliera za doprovodu souboru viol da gamba Fretwork. V britském silvestru nemohou chybět Beatles, k nám se dostaví v kabátech jazzového střihu a vydáme se za nimi do Hamburku, kde jejich hvězdná kariéra začala.

NOČNÍ ŽIVOT V LONDÝNĚ A SILVESTR JE SKOTSKÝ VYNÁLEZ Do nočního Londýna nás zavede Iva Pekárková prostřednictvím čtení ze svého blogu. Vypráví v něm humorným způsobem o životě v nočním a „podzemním“ Londýně, kde se potkávají přistěhovalci z celého světa se svými zvyky, náboženskými představami, drobnými podvody na státu a soukromými starostmi. Pořad Davida Vaughana, kde se sejde skotský dudák a několik dalších Skotů žijících v Praze k vyprávění o Hogmanay, starém skotském způsobu rozloučení se se starým rokem. Patří k tomu obdarování sousedů uhlím a solí. Hogmanay je dnes velkolepá čtyřdenní party, která zaplní ulice Edinburghu pouličním divadlem, tancem a přehlídkami. Vše vrcholí 31. prosince velkou oslavou na hlavní třídě Princes Street. O půlnoci z Edinburského hradu odpálí děla příchod

24

Roald Dahl

nového roku. Obě tyto události se odehrají pod patronací Aleny Zemančíkové. Parkinson, britští excentrikové a Laskavé vraždící dámy aneb Jemná ženská ruka k britskému humoru a k našemu silvestru neodmyslitelně patří i objevitel zásady kůlny. „Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni času.“ Touto větou začínal článek v týdeníku Economist podepsaný do té doby takřka neznámým profesorem historie Malajské univerzity v Singapuru Cyrilem Northcote Parkinsonem. Sotva kdo mohl v tom roce 1955 tušit, že čte větu, která se zařadí mezi nejcitovanější výroky. Parkinsonova „zásada kůlny“ se realizuje takto: rozhodovací komitét během pěti minut schválí miliardový rozpočet na stavbu atomového reaktoru, ale o přístřešku pro jízdní kola bude jednat hodinu. To proto, že reaktoru nikdo z přítomných nerozumí a o miliardách má mlhavou představu, kdežto jízdní kolo chápe každý. Parkinsonovy zákony budou prostupovat celé silvestrovské vysílání. A to zdaleka není všechno, například s Eliškou Závodnou se budeme věnovat britským excentrikům, jedním z nich je William Makepeace Thackeray, žurnalista, karikaturista, spisovatel a tvůrce Šibeniční literární školy s hrdinou Barry Lyndonem. Jarmila Konrádová se zaměří na britskou detektivku, na Laskavé vraždící dámy – Agathy Christie, Dorothy Sayersová, Ngaio Marshová, Ellis Pettersová. € Jiří Kamen, dramaturg silvestrovského vysílání

KLUB ROZHLASOVÉ HRY

STRANA

Marek Epstein

FOTO — ARCHIV

Jaroslav Rudiš FOTO — ARCHIV XANTYPA

FOTO — E15 ROBERT ZLATOHLÁVEK

Možná si vzpomenete na hry Pavel Pavel Pavel Arnošta Goldflama, Zjasněná noc Milana Uhdeho, Prodám ucho, prodám hrob Antonína Přidla, Cesta k pólu Daniely Fischerové, Cesta do Lo Ignota Hany Slavíkové nebo Vykřičené domy Davida Drábka. Všechny tyto hry vznikly v rámci projektu Hra pro třetí tisíciletí, ve kterém Český rozhlas 3–Vltava inicioval vznik původních rozhlasových her. V letošním roce připravila Literárně dramatická redakce ve spolupráci s Producentským centrem a literární redakcí Českého rozhlasu v Brně pokračování tohoto projektu. Na jeho konci bude 12 nových původních her, které Vltava odvysílá vždy poslední úterý v měsíci, tedy pravidelném čase Klubu rozhlasové hry ve 21:30. Projekt vznikl díky grantu Programového ředitele Českého rozhlasu a první hru si budete moci poslechnout již 25. ledna příštího roku. Mírně překvapivou, ale dobrou zprávou je, že většina nových her jsou komedie. To je i případ té první, hry Koule od Davida Drábka. Její hlavní hrdinkou je bývalá slavná atletka, která v rozhlasovém studiu rekapituluje svůj dosavadní život plný komických, trapných, ale i bolestných protikladů. Hlavní role bude příležitostí pro Pavlu Tomicovou. David Drábek vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor filmová a divadelní věda. Ještě

FOTO — ARCHIV MF

NOVÉ PŮVODNÍ ROZHLASOVÉ HRY NA VLTAVĚ

Petr Kolečko

David Drábek

v době univerzitních studií založil spolu s Darkem Králem divadelní Studio Hořící žirafy, pro které své hry psal a také je režíroval. V letech 1996–2001 pracoval jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci. V letech 2001–2003 vedl nově vzniklou alternativní scénu Hořící dům. Jako autor a kmenový režisér pak působil v pražském divadle Minor a pohostinsky spolupracoval s řadou dalších českých divadel (Divadlo Na Vinohradech, Divadlo Na Zábradlí, Národní divadlo Brno). Od sezony 2008/2009 je uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové. Na svém kontě má několik ocenění, například dvakrát jeho hry zvítězily v soutěži Cen Alfréda Radoka. Ve stejné soutěži byly oceněny i inscenace jeho her. Také jeho

rozhlasový debut Vykřičené domy získal Cenu Prix Bohemia Radio v roce 2008. 22. února bude na programu komedie Karla Pavla Brycze. Tento prozaik má s rozhlasem velké zkušenosti. Jeho povídky pro děti byly uváděny v dětských pořadech Tu rádio a Rádio na polštář na stanici Praha. V letech 2005–06 zde uváděl svůj vlastní autorský pořad Kouzelný svět Pavla Pavla neboli matematicky Pavla na druhou. Pavel Brycz vyrůstal v severočeském Mostě, jehož atmosféru zachytila jeho povídková prvotina Hlava Upanišády a kniha Jsem město, za kterou získal v roce 1999 Cenu Jiřího Ortena. Jeho knižním debutem v oblasti dětské literatury je kniha Kouzelný svět Gabriely s ilustracemi Šárky Zíkové (2006), nominovaná na Magnesii

25

Literu 2007. V roce 2008 uvedla Česká televize třináctidílný animovaný večerníček Dětský zvěřinec podle jeho námětu a scénáře. Za román Patriarchátu dávno zašlá sláva získal v roce 2004 Státní cenu za literaturu. V roce 2005 mu byla udělena zvláštní cena za scénář komediální dramatické pohádky Neberte nám ptáka Loskutáka na festivalu Prix de Bohemia v Poděbradech. V nové komedii Karla Brycz těží ze své zkušenosti pedagoga. Hlavním hrdinou je gymnazista Karel, který musí zvolit velmi svéráznou formu obživy, aby vyřešil svou rodinnou situaci. Naopak úplným rozhlasovým debutem bude pro filmového scénáristu Marka Epsteina březnové uvedení jeho komedie Pro nepřekonatelný odpor. Marek Epstein vystudoval na FAMU scenáristiku a dramaturgii. Přednáší na Filmové akademii v Písku, je držitelem několika ocenění. V České televizi vznikly podle jeho scénáře inscenace Trosečníci, Iguo-Igua a Bůh ví, BrainStar, Šejdrem. V českých kinech měly premiéru dva snímky, které napsal – Roming a Václav. Marek Epstein je také autorem novely Ohybač křížů. Hlavní hrdinové jeho rozhlasové komedie si zařídí agenturu, která svým klientům zajišťuje bezproblémový rozchod s jejich partnerem. Podnikání má velký úspěch do chvíle, než se nečekaně propojí s jejich osobním životem. V dalších měsících vás čekají komedie Terra sigillata od Tomáše Zmeškala o zmatcích na malém městě kolem významného archeologického nálezu, tragikomický příběh zkrachovalého malíře ve hře Učitel malby od Petra Kolečka nebo téměř hororová komedie Lidojedi autorské dvojice Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha. Účast v projektu přislíbili těž Martin Františák, Bogdan Trojak, Marek Horoščák, Lenka Lagronová, Magdalena Frydrychová a Emil Hakl. € Martin Velíšek

MARCEL PAGNOL

STRANA

Dnes je Marcel Pagnol znám českému publiku především jako autor próz Jak voní tymián, Tatínkova sláva a Maminčin zámek, ale ve dvacátých letech minulého století patřil mezi nejpopulárnější francouzské dramatiky. Ve třicátých letech se začal naplno věnovat práci pro film. Některé jeho filmy patří k francouzské filmové klasice a jeho jméno se objevuje vedle takových jmen jako Jean Renoir a Sacha Guitry. Narodil se v Provence, městečku Aubagne ležícím východně od Marseille. Jeho rodný kraj a také jazyk – provensálština – se staly určující pro celou jeho tvorbu. Začínal jako učitel angličtiny, nejdříve na gymnáziu v Tarasconu a záhy na gymnáziu Condorcet v Paříži. Někdy mezi 16. a 18. rokem svého věku publikoval své první básně v marseillském časopise Massilia. Před slavným cyklem her z prostředí Marseille napsal několik satirických komedií, z nichž nejúspěšnější byla hra Obchod se slávou (spoluautor P. Nivoix). I samostatně napsané hry Jazz a Abeceda úspěchu se staly záhy populární po celé Evropě. Největší úspěch ale Pagnolovi přinesla marseillská trilogie Malajský šíp, Fanny a César a to nejen kvůli jisté dávce diváky vděčného sentimentu. Především se o to zasloužily humor a zejména věrné zobrazení přístavu Marseille s jeho každodenním životem rybářů, námořníků, prodavaček ryb, pijáků, ale také věčných snílků. Už poslední část této trilogie – César – vznikala jako filmový scénář a filmu se Pagnol ve třicátých letech věnoval především. Mezi Pagnolova vrcholná filmová díla patří Angele, Regain, Le Schpountz a Pekařova žena. V září 1934 měl premiéru snímek Angele, kde využil a vlastně objevil slavného francouzského komika Fernandela. Film Merlusse z roku 1935 je prvním dílem, jehož scénář napsal Pagnol výhradně pro film. Film, který vypráví příběh bručounského učitele Merlusse (Henri Poupon) natočil Pagnol o vánočních svátcích v budově gymnázia, kde sám studoval. S Fernandelem se Pagnol sešel i ve svém dalším vrcholném díle – filmu Regain (český název románu Hlasy země, 1937). Film byl poctou francouzskému venkovu a dodnes je označován za jedno z nejtypičtějších děl francouzské regionální produkce. Slovo schpountz, které je v titulu dalšího filmu si Pagnol údajně sám vymyslel

26

a označil tak hlavního hrdinu – venkovského prosťáčka Irénée (opět Fernandel), který se vypraví hledat štěstí mezi filmaře. Pekařova žena (La Femme du boulanger, 1938) vznikl na motivy povídky Jeana Giona (autora dnes již kultovního díla Muž, který sázel stromy) Modrý Jan. „Pravda je vůbec to nejobtížnější, co lze lidem předložit k věření,“ říká Pagnol a tento citát by mohl být i mottem tohoto příběhu. Děj nás zavádí do malé vesnice, kam přijíždí nový pekař se svou nevšedně a k pekařovi jaksi nepatřičně krásnou ženou. Však také brzy dojde k tomu, co všichni očekávají. Žena pekařovi uteče s mladým pastýřem. Co ale vesnice neočekává je pekařova reakce – zřejmou nevěru odmítne vzít na vědomí. Je otázkou zda proto, že je tak hloupý, nebo proto, že rozumí příliš životu. Pekařův, ač ústřední příběh, FOTO — ARCHIV

ROZHLASOVÁ HRA

ROZHLASOVÁ HRA

není vlastně to nejdůležitější. Pagnolovi se podařilo uvést na scénu všechny základní archetypy francouzského venkova – pekaře, učitele, kněze a drobné řemeslníky, kteří se scházejí v kavárně na kus řeči. Jejich na první pohled idylické vztahy jsou ale protkány vášnivými byť malichernými spory. Toto prostředí pak pekařovu „prostoduchost“ umožňuje spatřit z překvapujících úhlů. Film velice obdivoval Orson Welles, možná díky tomu se dočkal i distribuce v USA. Hlavní roli pekaře ztvárnil Raimu a jeho výkon uchvátil Wellese natolik, že ho označil za jednoho z největších herců své doby. Po válce se Pagnolovi nepodařilo navázat na dřívější úspěchy. Vrátil se k próze. Do francouzštiny také přeložil Shakespearova Hamleta a Vergiliovy Bukoliky, věnoval se i teoretické práci (například i do češtiny přeložené Poznámky o smíchu). V roce 1944 byl zvolen předsedou Společnosti autorů a dramatických skladatelů a 4. dubna 1946 se stal členem Francouzské akademie. Zemřel v roce 1974. Jak vyplývá z výše uvedeného, je dvoudílná rozhlasová adaptace Pagnolova scénáře již několikerým zpracováním dané látky. Jejím autorem je režisérka připravované inscenace Hana Kofránková. Hlavní roli svěřila Václavu Vydrovi. Dále uslyšíte Miroslava Táborského, Svatopluka Skopala, Martina Zahálku, Jiřího Lábuse, Ladislava Freje, Terezu Bebarovou, Naďu Konvalinkovou, Taťánu Medveckou a další. Premiéra obou dílů je 24. a 25. prosince vždy ve 14 hodin. Jako pozvání snad poslouží další citát z pera Marcela Pagnola: „Příroda obdařila lidi smíchem, aby jim vynahradila, že musejí přemýšlet.“ € Martin Velíšek

27

FOTO — HYNEK PEKÁREK

STRANA

Z natáčení hry Fotograf v karlínském studiu

DAVID ELDRIDGE FOTOGRAF Se svým chováním a způsoby by se Londýňan Neil Plank mohl klidně přidat ke slušným hochům z klubu Rychlých šípů. Spatří-li na ulici ženu s těžkým kufrem, přispěchá jí na pomoc. Při jízdě metrem zas neváhá kárat nevšímavé spolucestující, že nechají stát těhotnou ženu, a vymůže pro ni místo k sezení. Neil je i vzorným obyvatelem svojí čtvrti a jeho zraku neuniknou vandalové a pobudové svévolně znečišťující ulice. Neil se zdá být typem příkladného a angažovaného občana, který by za jistých okolností mohl být i vzorem, kdyby se právě na jeho osobu tolik nehodilo rčení, že „cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly“. Všechny ty dobré skutky, které koná pro

dobro svých bližních, jsou ve skutečnosti motivovány frustracemi z nezdarů v osobním i společenském životě. Kvůli své přehnané horlivosti neplatí Neil v očích druhých za správného chlapíka, ale spíše za vlezlého a obsedantního slídila. Jeho život nabere nečekaný obrat ve chvíli, kdy pojme úmysl dokumentovat nešvary kolem fotoaparátem ve svém mobilu. Vyfotí a zároveň zažene tlupu násilníků přepadnuvších v parku staršího muže a stane se na chvíli opravdovým hrdinou. O jeho odvážný čin projeví zájem lokální tisk. Za chvilkovou slávu, jež nepřekročí hranice jedné čtvrti, však bude muset zaplatit – svým zdravím i rozpadem vztahů s nejbližšími lidmi… Tak rozvíjí příběh své rozhlasové hry Fotograf David Eldridge, jenž patří ke střední generaci britských dramatiků. Jeho divadelní hry uvádějí nejlepší britská divadla, počínaje The Royal Court Theatre a konče londýnským National Theatre. Zatím největší úspěch – prestižní cenu

Olivier – mu přinesla v roce 2005 hra Market Boy, k níž ho inspirovaly vlastní zážitky z dětství, kdy jako chlapec prodával u stánku na tržišti v rodném Romfordu. Pro BBC napsal Eldridge několik adaptací a her. Ve Fotografovi se ve zdánlivě lehkém komediálním příběhu dotkl vážného tématu krize multikulturního soužití ve velkých evropských městech provázeného vzrůstem násilí a vandalismu. Ostatně před premiérou hry na BBC 3 se na britské posluchače v krátkém úvodu obrátil s řadou řečnických otázek končících dotazem: „Byli jste už někdy znepokojeni množstvím jazyků, které jste zaslechli na ulicích Londýna?“ Kromě toho, že napsal svěží komedii, Eldridge se svou hrou trefil do pocitů dnešních Evropanů, čemuž nasvědčuje i cena festivalu Prix Europa 2008. V listopadu tohoto roku doputoval Fotograf konečně do karlínského studia, kde ho natočil režisér Aleš Vrzák s Ivanem Trojanem v hlavní roli. € Hynek Pekárek

SCHŮZKY S LITERATUROU

STRANA

k jadérkům smutků svých a milování svého Dům U Jezulátka v pražské Hellichově ulici básník Jiří Daniel nazval „domem tří podivuhodných sourozenců“ – Karla, Julie a Gustava Schorschových. V malém bytě s gotickou klenbou se tu na počátku protektorátu scházela vybraná umělecká společnost – kromě sourozenců Schorschových František Schulmann (Jiří Daniel), Kamil Bednář, Věra Škrabálková, Jan Kotík, Josef Hiršal, Josef Hlinomaz, Karel Pech a další. Jak uvádí Josef Hiršal ve Vínku vzpomínek: „…mezi nimi pobíhala tříletá dívenka, budoucí režisérka Helena Glancová.“ O Schorschových lze bez nadsázky říci, že byli vzornou ukázkou židovské rodiny. Zatímco prarodiče začínali jako drobní živnostníci, rodiče pokračovali jako úspěšní podnikatelé. Ale jejich děti, které přitahovalo umění, už neměly zájem rozmnožovat jmění, k němuž přispěl vlastní pílí otec Egon Schorsch, ředitel hořické textilní továrny. Na rozdíl od starších sourozenců bylo Gustavovi, jenž se

D

narodil 28. ledna 1918 v Hořicích v Podkrkonoší, dopřáno, aby studoval reálné gymnázium Dr. Jindřicha Vančury v Praze na Smíchově. Už tehdy se projevil jeho mimořádný talent, když z latiny přeložil esej Tita Lucretia Cara O podstatě jsoucna.

Jako student gymnázia se Gustav rozhodoval mezi medicínou, divadlem a literaturou. Do svého deníku si zapsal: „Bože můj, napsat něco, to je ale docela velká pošetilost. Muselo by toho být malinko, tak málo, abychom sami strnuli nad tou slávou prostoty. Docela málo a docela pravdivě: o nic jiného nám nejde. Ale co všechno musí člověk ze sebe dostat ven, kolik papírů popíše a kolik hluku prokřičí, než se dostane k jadérkům smutků svých a milování svého.“ Zájem o divadlo Gustava Schorsche nakonec přivedl ke studiu dramatického oddělení pražské konzervatoře, kde se seznámil s Jiřím Ortenem, Josefem Schwarzem-Červinkou, Věrou Škrabálkovou, Věrou Fingerovou a dalšími. V téže době se stal asistentem režiséra Národního divadla Karla Dostala, který mu svěřil nastudování recitačních sborů v inscenaci Goethova Fausta. „Využívám této příležitosti, abych Vám, vážený pane režisére, ze srdce poděkoval

28

znovu za pracovní možnost, kterou jste mi poskytoval v tak málo příznivé době, za důvěru, které jsem se bohužel nemohl ukázat hodným, konečně a především za velký příklad osobnosti a díla; nedovedu si přát větší oporu pro své nastávající údobí nečinnosti, ke které budu patrně přinucen. Upřímně Vám oddaný Gustav Schorsch.“ V roce 1938 Gustav Schorsch pro rozhlas připravil dramatizaci Mannova Tonio Krögera, která byla nastudována v režii Václava Sommera s hudbou Jiřího Eliáše. Na podzim 1939 založil spolu s dalšími (F. Le Breux, J. Orten, A. Somolová, V. Schönová, V. Škrabálková) ve výstavní síni U Topičů Divadélko pro 99, které však nemělo dlouhého trvání. Kromě Horova Jana Houslisty, kterého přednesl za zástěnou Jiří Orten, uvedlo ještě Seifertovy Verše o Praze a poezii Ivana Blatného. V červnu 1941 byl Gustav Schorsch spolu se svým budoucím švagrem, básníkem Františkem Schulmannem, povolán do internačního tábora v Lípě u Havlíčkova Brodu, který sloužil pro „převýchovu“ mladých židovských mužů. Odtud putoval stejně jako mnozí další do Terezína, kam přijel dva dny před Štědrým dnem 1942, a kde se setkal se svými nejbližšími – sestrou Illi a malou Helenkou. Podvakrát je díky své prozíravosti a výlučnému postavení zachránil před transporty. Poprvé, když je sestra Illi chtěla přihlásit do rodinného tábora Birkenau a on prohlásil: „Já bych jim nevěřil!“, podruhé, když jako kulturní pracovník, kterého Němci potřebovali, trval na svém: „Jestli půjdou ony, půjdu taky.“ Terezínské divadlo je pevně spojeno právě se jménem Gustava Schorsche,

SCHŮZKY S LITERATUROU

FOTO — ARCHIV

FOTO — ARCHIV

STRANA

29

ČESKÝ ROZHLAS – PRODUCENTSKÉ CENTRUM, ČESKÝ ROZHLAS 3 – VLTAVA A GALERIE NÁRODNÍ TECHNICKÉ KNIHOVNY V PRAZE

ART´S BIRTHDAY 2011 GLOBÁLNÍ OSLAVA MILIONTÝCH ČTYŘICÁTÝCH OSMÝCH NAROZENIN UMĚNÍ

Karel, Julie a Gustav Schorschovi

který se na naléhání ostatních ujal režie Gogolovy Ženitby, Kienových Loutek a večerů poezie. Jan Fischer vzpomíná: „Jeho doménou bylo mluvené slovo. Slovo jako magický prvek. Jednou nás pár lidí pozval do zkušebny a četl nám při zkoušce úryvky z bible. Bylo to nádherné. Čeština Kralické bible zněla jako varhany. Jindy nám přednesl řeč Cata proti Catilinovi. V latině, nazpaměť a potmě. Gustav nedokázal režírovat chladně a profesionálně. Každou zkoušku s námi prožíval a protrpěl. Když se u herce něco nového rodilo, seděl skrčený na bobku a hryzal kapesník. Byla to nádherná práce, nebo spíš zážitek. Dostal z nás, víceméně začátečníků, nevídané tóny. Tak se mi to zdá a všichni, kdo to zažili, tvrdí totéž.“ V souvislosti s Gogolovou Ženitbou nelze opomenout ani jméno scénografa Františka Zelenky, který na půdě jednoho z terezínských domů vytvořil

z dek, hrubé pytloviny a latí imaginativní scénu z variabilních paravánů. Poslední písemná zmínka o Gustavu Schorschovi se dochovala v záznamech o transportu číslo Er 936 ze dne 16. 10. 1943, kterým do Osvětimi odjelo patnáct set vězňů. Gustav Schorsch byl údajně v lednu 1945 zastřelen na marodce při likvidaci polského koncentračního tábora Fürstengrube. Postel s jeho tělem nacisté zapálili, ale jeho slova zůstala: „Není smrti. Všechno trvá. Nevyúčtován zůstává nebožtíkův život.“ O tři roky později – v roce 1948 – vydal bývalý Schorschův spolužák z gymnazia, divadelní kritik a historik Jan Kopecký, sborník literárních prací Gustava Schorsche a vzpomínek jeho přátel Nevyúčtován zůstává život. Z tohoto sborníku a dalších zdrojů čerpá náš rozhlasový pořad K jadérkům smutků svých a milování svého. € Marie Valtrová

V pondělí 17. ledna 2011 mezi 20. a 22. hodinou se v produkci Českého rozhlasu a Evropské vysílací unie EBU uskuteční sedmé mezinárodní vysílání a série koncertů u příležitosti globální konceptuální oslavy narozenin umění – Art´s Birthday 2011. Tradice celosvětových oslav Narozenin umění vznikla právě 17. ledna, v roce 1963. Tehdy jeden ze členů uměleckého hnutí Fluxus, Robert Filliou, prohlásil, že umění se zrodilo před 1 000 000 let, když pravěký umělec vhodil suchou houbu do nádoby s vodou. Od té doby organizují umělci celého světa jakousi globální „narozeninovou party“ připomínající památku tohoto Filliouova performačního gesta i jeho snu o věčném spojení umělců – The Eternal Network.

improvizovaným koncertem a elektronickou multimediální show.

ČESKÝ ROZHLAS VSTUPUJE DO TOHOTO VEČERA PROGRAMEM HNED NA NĚKOLIKA ÚROVNÍCH

ON-LINE:

ON-SITE: Galerie Národní technické knihovny v Praze, Technická 6, Praha 6 – série performance a koncertů předních domácích umělců pohybujících se v rozmanitém, provokativním, ironizujícím, meditujícím a zejména žánrově těžko definovatelném světě akustických umění – kdesi na přímce mezi akustickým

TYARA (rádiová performance), MARJAN (elektroakustické vibrace), RADIO ROYAL (zpracování druhotných sonických surovin), PALAGRACHIO (duo pletacího stroje a klavíru), NO PAVAROTTI (…svět, který je příjemně zaoblený, nedá se však osahat…)

ON-AIR: Český rozhlas 3 – Vltava – živý přenos nejen samotných koncertů z Galerie NTK v Praze, ale také z téměř dvacítky podobných narozeninových oslav po celém světě, vše za pomoci satelitní sítě Evropské vysílací unie EBU.

rozhlas.cz/artsbirthday, artsbirthday.ebu.ch – kompletní internetový rozcestník probíhajících narozeninových party, audio i video streamy, programy a informace o umělcích včetně satelitních audio streamů přinášejících celých osm hodin živého programu z celého světa. Kontakt: Michal Rataj, Producentské centrum ČRo, [email protected]

VÝROČÍ

STRANA

DEN S…

FRANKEM

ZAPPOU

S Frank Zappa se narodil v Baltimoru 21. 12. 1940. Jeho otec přišel do Ameriky z oblasti severní Sicílie a v jeho krvi se mísil původ sicilský, řecký, arabský i francouzský.

Svůj život prožil v Kalifornii anebo na šňůrách s různorodými skupinami takřka po celém světě. Celý život neúnavně pracoval a zanechal obrovský a inspirativní odkaz. Zemřel 4. 12. roku 1993 na rakovinu prostaty ve věku pouhých 52 let. Modla českých rockerů, ale i některých skladatelů vážné hudby. Osobnost, která dokázala přitáhnout pozornost příznivců jak svou hudbou, tak i svými postoji, výroky a názory. V čem byl Frank Zappa tak výjimečný, v čem tak uhrančivý, překvapivý i přesvědčivý? Na hudební scéně se neobjevila jiná osobnost, která by dokázala podobným způsobem překračovat hranice výchozího rockového stylově-žánrového rámce a pracovat s tak hlubokým smyslem pro detail. Hudba Franka Zappy je od poloviny 60. let, kdy vstoupil na scénu, plná složitých rytmů, proměn metrických vzorců, tempa a dynamických odstínů. Vychází z rhythm & blues, ale místy se blíží jazzu, místy hudbě vážné. Paroduje dobové manýry rozličných směrů populární hudby 50. let i pozdějších směrů, a to takovým způsobem, že z nich

30

dokáže při vší ironii vytěžit i maximum jejich estetických předností. K tomu přistupuje dobře pochopené poučení z tvorby avantgardních skladatelů, jakými byli Edgar Var`ese nebo Igor Stravinskij. Zappa se zároveň vždy zajímal o nejnovější výdobytky technologického rozvoje. Po dokonalém osvojení elektrické kytary jako nástroje rockových stylů i jazzrockových sólových improvizací získávaly mnohé jeho skladby nový rozměr od roku 1983. Pořídil si takzvaný synclavier, který mu umožňoval pracovat pomocí počítačových programů prostřednictvím klaviatury s ještě složitějším a členitějším rytmickým potenciálem a zvukovým materiálem. Například použít nahrávku svého staršího kytarového sóla a melodii rozlámat na segmenty a přearanžovat tak, aby každý tón zněl v jiném zvukovém rejstříku. Jeho hudba je vždy bohatá na významové citace, odkazy a symboly. Množství narážek, odkazů a překvapivých souvislostí se projevuje v hudebních motivech, v textových obratech a sloganech i v průpovídkách, které na koncertech i studiových nahrávkách spojují jednotlivé skladby. Některé narážky, odkazy a citace jsou pevně svázány s dobovou společenskou situací USA a pro českého posluchače bylo nelehké, někdy i nemožné jim všem rozumět. Přesto, spíše tak nějak intuitivně, Zappa našel právě v Československu nesmírné množství obdivovatelů a následovníků, počínaje proslulou undergroundovou skupinou Plastic People of the Universe, kterou k názvu inspirovala jedna z jeho písní. Autor nejkvalitnější zappovské biografie Neil Slaven jej nazval Elektrickým Don Quiotem. A vskutku, Frank Zappa jakoby celý život bojoval s větrnými mlýny. Pro nás, Čechoslováky, se stal vedle Johna Lennona jedním z nejsilnějších symbolů svobody a boje za demokratická práva. Už proto, že byl Američan (Amerika byla v našich očích zemí nezávislosti a svobody), ale také proto, že i v rodných Spojených státech tento muž, který se soustavně vysmíval společenským nešvarům, šťoural do politických problémů a stavěl se provokativně čelem ke všem možným překážkám, narážel ve své zemi na nejrůznější bariéry konvencí, předsudků a zákazů.

VÝROČÍ

FOTO — ARCHIV

STRANA

Ať již přímo slovně či prostřednictvím zvuků a rytmů, vždy říkal přímo a bezostyšně, co si myslel. A tak není divu, že někteří ho milovali, jiní nenáviděli. Říkal: „Jsem něco jako žurnalista. Mám právo říct, o jakémkoli tématu, co si myslím.“ Ve sdělnosti svých písní a koncertních vystoupení se někdy dostal až k hranicím funkcí někdejších kramářských písní. Některé jeho texty byly opravdu dobově aktuálním komentářem okolního dění, byť často potřeštěným a funkčně vulgárním. Jejich konkrétní varianty zazněly třeba jen jednou nebo dvakrát. Jiné měly od počátku platnost nadčasovou. Gramodesky se Zappou a jeho formacemi Mothers of Invention nebo jen Mothers byly hojně frekventovaným a velice žádaným artiklem na tzv. burzách desek (na černém trhu s gramodeskami v 70. a 80. letech 20. století). Dokonce u nás začal pracovat fan club zanícených zappologů, který na rozdíl od fan clubů obyčejných pop hvězd vyvíjel velmi seriózní činnost včetně pořádání konferencí, přednášek, přehrávek a vydávání samizdatového bulletinu. Možná by se dalo i s jistou mírou nadsázky říct, že obliba Franka Zappy v Československu místy přerůstala do svého

31

druhu pěstování kultu osobnosti, který v určitých momentech přerůstal až do nekritického zbožňování. Však byl také sám umělec velmi překvapen, když se s těmito skutečnostmi během svých dvou návštěv u nás v letech 1990 a 1991 seznamoval. Zappova hudba stále žije a vrací se na hudební nosiče i na koncertní pódia. Každým rokem v červenci se například koná v německém Bad Doberan festival Zappanale, kam se z celého světa sjíždějí zájemci i hudebníci, milující a hrající Zappovy písničky. Český orchestr Agon nastudoval pod vedením Petra Kofroně některé Zappovy kompozice z oblasti vážné hudby již v roce 2000 a o tři roky později se tento repertoár stal dokonce součástí festivalu Pražské jaro. Na koncertě Pocta Franku Zappovi ve Veletržním paláci v sobotu 17. května zazněla poprvé na Pražském jaru i rocková hudba. Provedení některých Zappových skladeb se ujala (byť tehdy ne úplně nejzdařileji) skupina Pražský výběr s Michaelem Kocábem a Michalem Pavlíčkem. € Aleš Opekar

 Český rozhlasu 3–Vltava: 19. 12. 2010, 15.15 hod. Výročí týdne. 21. 12. 2010: 1.05–2.00 hod. Soudobá hudba / 2.00–3.00 hod. Noční vlna jazzu / 3.00–4.00 hod. Mezi drakem a hadem / 9.00–9.30 Rondo / 9.30–10.00 hod. Jazzofon / 10.15– 1.30 hod. Matiné / 13.40–15.00 hod. Hudební galerie / 15.00–16.00 hod. Mozaika / 16.30–17.00 hod. Pauza / 17.00–17.30 hod. Slovo o hudbě / 17.45–18.30 hod. Jazzový podvečer / 19.00–20.00 hod. Čajovna / 20.00– 21.30 hod. Symfonický koncert. / 23.15–24.00 hod. Hudební fórum.

ROZHOVOR

STRANA

EUROJAZZ POTĚŠÍ NÁROČNÉ JAZZOVÉ POSLUCHAČE Hlavním iniciátorem projektu je ČRo 3–Vltava a ačkoli se nejedná o novou stanici, přehrávač s názvem „Euro Jazz“ umožňuje kvalitní internetový poslech, především současného evropského jazzu. Proč zrovna evropského vysvětluje dramaturg a redaktor Petr Vidomus, kterého můžete znát rovněž jako editora jazzové rubriky měsíčníku Harmonie.

H

Jak jste se k projektu Euro Jazzu vlastně dostal? Od roku 2009 jsem pro Vltavu připravoval některé jazzové pořady, a také aktualizoval webové stránky této stanice. Stránka ČRo Jazz s přehrávačem „Euro Jazz“ je vyústěním našich snah integrovat veškerý jazzový obsah na jedno místo a nabídnout jazzovým fanouškům i něco navíc. K jazzu i novým technologiím jsem měl vždy blízko, takže Euro Jazz od počátku zaštiťuji: ať už jako dramaturg, redaktor či koordinátor. Můžete stručně popsat, jak celorozhlasová stránka o jazzu vypadá a jaká je v ní role přehrávače s názvem Euro Jazz?

Webová stránka ČRo Jazz má poskytovat především plnohodnotné jazzové zpravodajství v různých podobách: textové, zvukové či ve formě videí. Nechceme vytvářet názorový blog nebo prezentovat skrytou reklamu, což jsou úskalí českých jazzových webů, ale ctít určité zásady veřejnoprávního média. V tom všem chceme využít relevantního jazzového obsahu nejen z Vltavy, ale i jiných stanic Českého rozhlasu. Významnou součástí této webové stránky je pak Euro Jazz: internetový přehrávač (stream) především evropské jazzové hudby. To je ona přidaná hodnota pro jazzové příznivce, kterým jazzové pořady na našich stávajících stanicích nepostačují. Jedná se tedy o novou stanici? Ne, nejedná se o stanici, ačkoli to tak v některých médiích mylně zaznělo. Jedná se o webovou stránku, kde náročný posluchač najde vše potřebné a navíc si poslechne hudbu, kterou na Vltavě ani na jiných českých rádiích prakticky neuslyší. Euro Jazz se liší od našich stanic tím, že nebude vysílat v analogových FM sítích, ani

v DVB-T, ale pouze na internetu. Nicméně pokud si nás posluchači oblíbí, nevylučujeme pozdější spuštění v digitálních sítích nové generace (DAB), jež jsou pro menšinové žánry velkou příležitostí. Žijeme v době škrtů. Představuje Euro Jazz pro Český rozhlas náklady srovnatelné s rozpočty stanic? Tak to v žádném případě. Právě proto, že nejde o stanici, nýbrž pouze o jeden z webových projektů Vltavy, nemáme samostatný rozpočet. ČRo Jazz vznikl v mantinelech zadání vedení rozhlasu „vytvořit nízkonákladový web a soustředit se na využití vnitřních rezerv“. Ačkoli to může znít trochu šroubovaně, je to vlastně jednoduché: chceme využít obrovského zázemí, které instituce, jakou je Český rozhlas, má. Máme přece neskutečné množství archivních jazzových nahrávek, kvalitní redaktory, a také kontakty. Projekt také nevyžaduje výplatu honorářů externistům. Výdaje jsou tak spojené hlavně s licencemi na vysílací software.

32

Jaký je váš dramaturgický záměr takového internetového vysílání? Našeho posluchače si představujeme jako člověka zhruba mezi 25 až 60 lety, fanouška s vyhraněným jazzovým vkusem, kterému nestačí nabídka jazzových pořadů Vltavy, nebo naopak poslouchá pouze její jazzové pořady. Rád si poslechne i starší muziku, ale zároveň je náročný, hledá nové impulsy. Na základě mé zkušenosti hudebního publicisty se domnívám, že Evropa takové nové impulsy dnes do jazzu přináší. Jako dramaturg vysílání jsem se tedy rozhodl pro většinově evropské zaměření internetového vysílání. Možná si to málo uvědomujeme, ale Evropa je oproti Americe kulturně mnohem rozmanitější: prakticky každá země do jazzu vnáší něco ze svých kulturních tradic či z vážné hudby. I američtí jazzmani často říkají, že v Evropě má jazz stále statut umění, na rozdíl od USA, kde jde o „entertainment“. Vysílat budeme 24 hodin denně a prostor zde dostane jazz ze všech evropských zemí, s důrazem na současnou tvorbu. Sám vím, že co jazzový posluchač, to trochu jiný vkus. Proto nebudou chybět ani speciální žánrové bloky: jako be-bop, free-jazz, nu-jazz, swing atd. Proč zrovna evropský jazz? Znamená to, že zde neuslyšíme Armstronga, Ellu Fitzgerald, Ellingtona nebo Gerschwina? Především proto, že se chceme odlišit. Americký be-bop a swing vysílají na internetu tisíce rádií z celého světa a navíc je hrajeme i na Vltavě. V Česku vyrůstá nová generace jazzových hudebníků, která má respekt k tradici, ale zároveň pokukuje po tom, co se děje v Polsku, Francii,

ROZHOVOR

bloky swingu. Nemůžeme opominout ani současnou americkou špičku typu Mehldaua, Rosenwinkela, Marie Schneider… A co český jazz? Nechtěli jsme vytvářet „české jazzové rádio“, ale ukázat český jazz v evropském světle, umožnit srovnání. Český jazz má tak v dramaturgii významné místo (kolem 20 % vysílacího času), což jej mimochodem prostřednictvím internetu umožní dobře prezentovat i do zahraničí. Chceme dát prostor nové generaci českých jazzmanů, jsou připraveny i pravidelné bloky českého jazzu. Čím se kromě evropské dramaturgie Euro Jazz odliší od mnoha jazzových rádií na internetu?

V prvních internetových ohlasech na zprávu o startu nového jazzového projektu zazněly obavy, jestli to zároveň nebude znamenat omezování jazzových pořadů na regulérních stanicích, tedy například na Vltavě či Leonardu. Hrozí něco takového? Nehrozí. Na všech těchto stanicích má jazz své místo a každá se obrací na trochu jiného posluchače. Nicméně nemohu vyloučit, že třeba na Vltavě nebudeme časem přebírat obsah vysílání internetového Euro Jazzu. Stejným způsobem ostatně Vltava přebírá signál z D-Duru. A jaký je váš osobní vkus coby jazzového posluchače? Vyrostl jsem na rodinné sbírce jazzových vinylů: Davis, Coltrane, Hancock. Nicméně jsem si prošel určitým vývojem a dnes poslouchám prakticky všechno. Ale mám slabost pro Milese Davise 70. let a současnou evropskou tvorbu. Pořád si poslechnu i swing, ale mnohem víc už mě fascinuje hledání a objevování. Nejen v onom populárním Norsku či Polsku, vzrušující jazzovou scénu má i Belgie či Portugalsko! €

Petr Vidomus

33

Na rozdíl od nich máme konkurenční výhodu, kterou je hlavně archiv a dobré zázemí. Český rozhlas nahrává spoustu jazzových koncertů, které po odvysílání na Vltavě dosud prakticky neměly dalšího využití. Na Euro Jazzu bychom je postupně chtěli využívat. Mimo to jsme napojeni na síť European Broadcasting Union (EBU), odkud můžeme čerpat množství skvělých koncertních záznamů. Tohle vám klasické internetové rádio nemůže nabídnout.

FOTO — TOMÁŠ VODŇANSKÝ

či Norsku, což jsou dnes jazzové velmoci. Hodně jsem se v tom inspiroval u britského publicisty Stuarta Nicholsona, který říká, že jazz sice není mrtvý, ale odstěhoval se na jinou adresu – do Evropy. Evropský jazz představuje fenomén, který není možné opomíjet a právě veřejnoprávní rozhlas by mu měl dát prostor. Vemte si jenom produkci mnichovského labelu ECM, to je takřka nová jazzová „škola“! Ale ECM je jen špička ledovce, je tu spousta malých vydavatelství, která jsou velmi inspirativní. Evropský jazz bude mít ve vysílání Euro Jazzu zastoupení kolem 60 %. To znamená, že jej postavíme takřka na roveň jazzu americkému. O Ellingtona či Gerschwina ale nepřijdete, zbytek bude totiž tvořit jazz mimoevropských zemí, chystáme pravidelné

STRANA

Václav Vraný

JIŘÍ WEIL: ŽALOZPĚV ZA 77 297 OBĚTÍ V srpnu 2010 uplynulo 110 let od narození novináře a spisovatele Jiřího Weila. U příležitosti Dne památky obětí holocaustu připomene Vltava jeho „Žalozpěv za 77 297 obětí.“ Weil ho věnoval českým a moravským Židům, kteří zahynuli během šoa. On sám se transportům vyhnul. Předstíral sebevraždu a do konce války se skrýval. Náročný herecký part natočil Michal Pavlata, autorka pořadu Vladimíra Lukařová ho doplnila subtilními klavírními skladbami Ervína Schulhoffa. Pořad zazní v nedělním cyklu Souzvuk v neděli 23. ledna v 9.30.

AKADEMIE

STRANA

„Nechci syna lyžaře, ale houslaře. Vrať se okamžitě domů. Kup v Salcburku kalafunu basovou.“ Kdyby dnes mistr houslař měl pocit, že jeho syn a pokračovatel zanedbává řemeslo a snad až přespříliš holduje alpskému sportu, stačila by jediná esemeska nebo e-mail. V roce 1946 však mistru Františku Otakaru Špidlenovi pro rychlé a důrazné sdělení nezbývalo než použít způsobu, který naopak dnes už v nabídce poštovních služeb nenajdeme. Telegramy byly po 160 letech pro prodělečnost letos na jaře zrušeny, ale jejich charakteristický jazyk a styl si s novými způsoby komunikace nezadá. Snad jen ta salcburská kalafuna by se dnes dala objednat přes internet. Koneckonců, možná, že i na to přijde řeč v první lednové Akademii na stanici Český rozhlas 3–Vltava, která bude mít stejný nadpis, jako tento článek. Příjemcem inkriminovaného telegramu byl roku šestačtyřicátého šestadvacetiletý Přemysl Otakar Špidlen, nadaný houslař a vášnivý lyžař, jenž měl v té době už za sebou reálné gymnázium či státní zkoušku z houslové hry. A s vynikajícím výsledkem také tovaryšskou zkoušku

FOTO — ARCHIV

K

Přemysl Otakar Špidlen

34

u svého otce. Jeho telegrafické výzvy uposlechl. Snad díky tomu přišla československá reprezentace o nadějný kádr, my však díky tomu o něm dnes můžeme hovořit jako o všestranném houslaři, jaký mezi současníky nemá – či spíše neměl – obdoby. Přemysl Otakar Špidlen byl třetím příslušníkem významného houslařského rodu, pocházejícího z krkonošských Sklenařic, jen coby kamenem dohodil z Pasek nad Jizerou, kolébky zapadlých vlastenců a krkonošského houslařství, odkud jsme v létě vysílali náš celodenní program. Přemysl Otakar již od dětství trávil mnoho času v dílně svého otce. Dostal tam šanci poznat známé osobnosti tehdejšího hudebního světa jako Jana Kubelíka či Vášu Příhodu a houslařstvím se v této dílně začal zabývat již během studií. Houslaři celého světa pracují podle dvou velkých a stěžejních vzorů – Antonia Stradivariho a Guarneriho del Ges`u. Přemysl Otakar po maturitě nastoupil k otci do učení a poté, co složil tovaryšskou zkoušku, začal samostatně pracovat. Nejdříve podle Stradivariho modelu, méně podle modelu Guarneriho; také jeho děd František Špidlen pracoval podle Stradivariho houslí The Emperor, které byly vlastnictvím Jana Kubelíka. Jak ale říká houslista Josef Suk – jeden z těch, kteří mají ve svém arzenálu housle „špidlenky“ – v osobě Přemysla Špidlena a jeho nástrojích se geniálně propojily kvality jak asketického a pobožného Stradivariho, tak poživačného a drsného Guarneriho del Ges`u v jeden harmonický celek. „Mám tu čest a radost být majitelem dvou housliček do Přemíka Špidlena,“ sděluje Josef Suk, jehož s Přemyslem Špidlenem pojilo více než šedesátileté přátelství a který bude jedním z VIP hostů našeho pořadu. Josef Suk – dle svých vlastních slov – přicházel do Špidlenova ateliéru v pražské Jungmannově ulici číslo 32 týden co týden. Potkával se zde se světovými houslisty – Yehudi Menuhinem, Viktorem Pikajzenem či Davidem Oistrachem, kteří se na cestách po střední Evropě nezapomněli v proslulém ateliéru zastavit,

AKADEMIE

35

FOTO — ARCHIV

STRANA

Yehudi Menuhin s Přemyslem Otakarem Špidlenem FOTO — ARCHIV

jak ostatně dokládají naše fotografie. Mimo to jej ale Přemysl Špidlen zasvěcoval i do některých houslařských postupů a fines, a tak nám Josef Suk potvrdí to, co se o Přemyslu Špidlenovi můžeme dočíst i v odborné literatuře. Největší důraz kladl na kvalitu dřeva a kvalitu laku. Lak se stal Špidlenovým životním problémem i koníčkem, vykonal nesčetné množství lakových zkoušek a věřil, že se přiblíží k vysněnému ideálu cremonského laku. Typické jsou zcela bezchybně řezané rezonanční průřezy, dokonalé vykládání, tvarově vybroušená hlavice. Krásné smrkové a javorové dřevo, zahnědlé přirozeným nepřímým slunečním svitem, je esteticky plně využito. Barevné pojednání nástroje základem i vlastním lakem umocňuje jak přednosti práce, tak i dřeva. Ladění desek prováděl Přemysl Špidlen pomocí tónového generátoru a písku, kterýžto způsob považoval za přesnější nežli metodu poklepovou nebo Fuhrovu metodu skleněné tyčinky či rozechvění desky smyčcem podle Františka Vitáčka. Že vám tyto technické detaily a jména mnoho neříkají? Věříme, že vám naše Akademie poodhalí i tato tajemná zákoutí, protože v ní budeme hovořit především s pokračovatelem houslařské tradice rodiny Špidlenů, Janem Špidlenem, který se svému otci narodil ze druhého manželství v sedmačtyřiceti letech, dnes patří mezi houslařskou elitu a sbírá úspěchy doma i v zahraničí. Josef Suk od něj má skvělý nástroj, který Jan Špidlen vytvořil na své

David Oistrach s Přemyslem Otakarem Špidlenem

studijní cestě do Velké Británie, Pavel Šporcl si u něj na objednávku nechal zhotovit dnes už slavné housle modré barvy. S Janem Špidlenem a s rozhlasovým mikrofonem projdeme houslařský ateliér v Jungmannově 32 a pokusíme se převést do slov prchavý dojem, který vnímavý člověk má při pohledu na housle se značkou Špidlen. Špidlenovy nástroje jsou totiž komponovány a procítěny jako obrazy. Mimoto ale promluví Přemysl Špidlen sám. V archivu máme množství pořadů, které dozajista

můžeme počítat mezi rodinné stříbro Českého rozhlasu. Mistr houslař nám díky nim bude moci osobně povykládat o Paganinim, Stradivarim či Guarnerim, o tom, že housle mají duši, ale třeba i o mezinárodních houslařských soutěžích, v jejichž porotách zasedal. Dozvíme se tak třeba i jak se stalo, že jednu z těchto soutěží vyhrál hluchý Číňan, což samozřejmě neuniklo sarkastické pozornosti médií. Sarkasmus si však rádi odpustíme, navíc k němu nebudeme mít pražádný důvod. Špidlenovskou Akademii vysíláme v předvečer prvního výročí dne, kdy se geniální houslař, zásadový a nekompromisní člověk, majitel sportovního ducha a smyslu pro humor, mistr Přemysl Otakar Špidlen, odebral do nebeské houslařské dílny za svými skvělými předky, jejichž viněty zdobí mistrovské nástroje už více než sto let. Mimochodem, je značně komplikované domlouvat si s jeho synem, mistrem Janem Špidlenem, natáčecí setkání v měsíci, kdy matka příroda nešetří na trvalém sněžení a teplotách pod bodem mrazu, zvlášť od určité nadmořské výšky. Mistr houslař je totiž vášnivým lyžařem. € Vojtěch Babka

 Český rozhlas 3—Vltava: Akademie, 5. 1. 2011, 20.00 hod.

PÁTEČNÍ VEČER

STRANA

36

Můj jediný, drahý a laskavý příteli… RATIBOŘICKÁ „PANÍ KNĚŽNA“ A JEJÍ OSUDOVÍ MUŽI Kněžna Kateřina Vilemina Zaháňská

„Vilemína dosáhla nádherné zralosti, je krásná tělem i duchem, pyšná a plná důstojnosti, okouzlující laskavostí, s drobnými ženskými slabůstkami, trochu trpitelská, trochu náladová a svévolně nedochvilná – což půvab mnohých žen ještě zvyšuje. Je bohatá a nezávislá, vévodkyně „of her own right“. Všechny smysly probuzené, plná zkušeností, veskrze politická, bohatá znalostmi a vztahy. S rozumem čirým jako sklo, s duchem břitkým jako ocel. Pallas Athéna.“ Takovýto barvitý portrét Kateřiny Vileminy Zaháňské vykreslil historik Clemens Brühl a dobová

V

PÁTEČNÍ VEČER

Frederik Lamb

svědectví ho potvrzují: vznešená dáma současníky okouzlovala, lámala mužská srdce, a navíc stála v centru společenského a politického dění své doby. Její devizou byl nejen bystrý rozum, ale i neobyčejný půvab. Milostné aféry vévodkyně se přetřásaly ve šlechtických sídlech i v prostých obydlích jejích ratibořických poddaných. Ano, máme co dělat s „paní kněžnou“, která vstoupila do povědomí několika čtenářských generací díky Babičce Boženy Němcové. Osvícená šlechtična tu neváhá pozvat ke svému stolu prostou ženu z lidu a pozorně naslouchá jejím názorům. Mezi vnoučaty, která babičku do zámku doprovázejí, je samozřejmě i malá Barunka.

Vztah Barbory Panklové a paní kněžny je obestřen záhadami a mnoha domněnkami. Historička Helena Sobková se dlouho pokoušela zjistit pravdu o původu Boženy Němcové. Setkala se při tom s ratibořickými klípky o vášnivé lásce vévodkyně Zaháňské a Klemense Metternicha, z níž se měla Barunka Panklová narodit (šlo opravdu jen o klepy). Podobně se leccos šuškalo o kněžniných schovankách, které v Babičce zastupuje romanticky vykreslená komtesa Hortensie. Jaký byl doopravdy kněžnin vztah k Barunce? Proč věnovala pozornost právě dceři svého kočího, proč jí otevřela svou knihovnu, proč jí darovala k svatbě náušnice? Ostatní Proškovy děti takové výsady neměly. Při hledání odpovědí na tyto otázky se Helena Sobková začala podrobněji zabývat i osobností vévodkyně a nakonec o ní vydala samostatnou monografii, nazvanou Kateřina Zaháňská. Důkladně se v ní věnuje také rodině Kuronských, do které se Kateřina Vilemína narodila a která rovněž vstoupila do české literatury. Petr Biron, Kateřinin otec, její matka Dorothea a jejich dcery vystupují totiž ve známé knize Aloise Jiráska Na dvoře vévodském. Děj románu se odehrává na náchodském zámku, který tehdy Kuronským patřil, a Jirásek v něm líčí poněkud uvolněné mravy mladých princezen i jejich sličné maminky. Mihne se tu i osmnáctiletá Kitty – Kateřina. Ani bohatství, ani mimořádný půvab nepomohly nejstarší dceří Petra Birona Kateřině k rodinnému štěstí. Vlastní nerozvážností se připravila o dceru Gustavu, kterou nakonec vychovali cizí lidé, a další děti už mít nemohla. Několikrát se vdala a prožila mnoho vášnivých vztahů. Jak dosvědčuje korespondence, patrně nejsilnější byl vztah s Metternichem. „Moje láska k tobě se stala součástí problémů celého světa, dodávala mi sil, odvahy a nadšení,“ napsal jí v roce 1813. „Stačí mi jediné pomyšlení na tebe – a odvážím se všeho.“ Dopisy, které si milenci vyměnili v letech 1813–1815, vydala Maria Ullrychová v knize Bon jour, mon Amie. Další, dosud neznámé milostné dopisy Kateřiny Zaháňské objevila před šesti lety česká badatelka žijící ve Velké Británii Děvana Pavlíková. Kateřina je v letech 1814–1815 adresovala anglickému diplomatovi lordu Frederiku Lambovi. Jeho pozůstalost byla uložena v rukopisném oddělení Britské knihovny

37

FOTO — ARCHIV

FOTO — ARCHIV

STRANA

Klemens Wenzel von Metternich

a Kateřininých dopisů a drobných lístků (a také pramínku jejích vlasů) si zatím nikdo z badatelů nepovšiml. Pavlíková vydala tyto dopisy v letošním roce v knize Má drahá, hříšná lásko. Páteční večer na stanici Český rozhlas 3–Vltava připravila autorka tohoto článku s Helenou Sobkovou a Děvanou Pavlíkovou a zazní v něm nejen úryvky připomínající místo „paní kněžny“ v české klasické literatuře, ale i ukázky ze zmíněné korespondence a další zajímavé dokumenty z archivu Heleny Sobkové. € Hana Soukupová

 Český rozhlas 3—Vltava: Páteční večer, 10. 12. 2010

VIZITKA

HLASY

Z BRNA

PhDr. OLGA JEŘÁBKOVÁ V Českém rozhlase Brno působí od roku 1986, v literárně-dramatické redakci od roku 1990. Pro Český rozhlas Brno připravuje pravidelné víkendové pořady Toulky Moravou a Sedmé nástupiště. Převážnou částí své rozhlasové práce se podílí na vysílání ČRo 3–Vltava: cykly rozhlasových pamětí Osudy – například vzpomínky A. Přidala, B. Srby, M. Hynšta, M. Uhdeho, M. Štědroně, L. Lakomého, J. Vorlíčka, B. Smejkala, V. Věžníka nebo M. Plešáka. Spolupracuje na pravidelných „vltavských“ pořadech Schůzky s literaturou, Páteční večery, o brněnském kulturním dění informuje formou rozhovorů a reportáží v pořadu ČRo 3–Vltava Kulturní mozaika. Vyučuje na katedře žurnalistiky na Fakultě sociálních studií MU.

STRANA

38

Nad literárně-dramatickou redakcí ČRo Brno visí po dlouhá desetiletí kletba slavné tradice – vždyť tu působili Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Karel Tachovský, Miroslav Skála, Antonín Přidal či Vlastimil Pantůček, nevzpomeneme-li třeba legendárního Františka Kožíka či Dalibora Chalupy. I v posledním dvacetiletí tu pracovali literárně tvořiví lidé, například prozaikové Ludvík Němec a Jiří Kratochvil či dramatik Marek Horoščák. A pak nenápadní, ale výkonní dělníci řemesla, kteří své osobní ambice proměnili ve službu literatuře, dramatu, dokumentu a posluchači. Budiž řečeno, že dnes je to osudem a chloubou především tří žen – Olgy Jeřábkové, Aleny Blažejovské a Hany Hložkové. Všechny vyšly z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, ale jejich rozhlasová tvorba má nejrůznější barvy, stejně jako obory, které vystudovaly. Tady jsou, jak se vidí samy:

PhDr. ALENA BLAŽEJOVSKÁ

PhDr. TOMÁŠ SEDLÁČEK

Od roku 1986 působí jako redaktorka literárně-dramatické redakce Českého rozhlasu Brno, připravuje a moderuje literárně-publicistický magazín Zelný rynk, který dostal Cenu programového ředitele Českého rozhlasu za rok 2000. V roce 2008 získala za svůj dokument Drnka 2. místo v kategorii Dokument, pásmo, feature v rozhlasové soutěži Report. Letos získala ve stejné soutěži 2. místo za dokument o Věře Mikuláškové Všechno mám aneb Krabice od banánů. Od roku 2000 vyučuje v ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU, kde byla v roce 2008 habilitována jako docentka.

V rozhlase působí – s krátkou přetržkou 1987–90 – od roku 1980, od roku 1990 vede brněnskou literárně-dramatickou redakci. Pro krajové vysílání připravuje pravidelný pořad Sedmé nástupiště, pro Vltavu literární i publicistické pořady, občas zabrousí do dramaturgie (např. M. Kundera: Jakub a jeho pán, A Goldflam: Budou vyvoláni jménem, A. Přidal: Prodám ucho, prodám hrob, Maeterlinck-Uhde-Morávek: Modrý pták). Šest let spolupracoval s Antonínem Přidalem na cyklu Potulky knihami a časem, oceněny byly jeho reportáže a rozhovory s Milanem Kunderou (1995 a 2004 – knižně v publikaci Milan Kundera: Můj Janáček), audiokniha M. Kundera: Směšné lásky (rež. A. Přidal).

Mgr. HANA HLOŽKOVÁ V literárně-dramatické redakci Českého rozhlasu Brno, kde pracuje od roku 2009, se zaměřuje na tvorbu rozhlasových her zejména pro ČRo 3–Vltava (cykly Klub rozhlasové hry a Hry a dokumenty nové generace). Snaží se uvádět převážně původní českou dramatickou tvorbu (Lenka Lagronová, Roman Sikora, Marek Horoščák, Tomáš Syrovátka, Radmila Adamová, Helena Eliášová, Petr Maška) a současné evropské dramatiky (Mark Ravenhill, Sibylle Berg, Marit Tusvik).

Nemůžeme ale zapomenout na ty, kdo nám pomáhají zprostředkovat nekonečný dialog mezi literaturou a posluchači – brněnské slovesné režiséry (Zdeněk Kozák, Petr Dufek, Hana Mikolášková, Radim Nejedlý) a na mistry zvuku, kteří všechno to slovo a zvuky předávají posluchačům v co nejdokonalejší podobě. Těmito kameramany zvuku (jak říkával s úctou Josef Henke) jsou především Josef Daněk, Lukáš Dolejší a Michal Zelinka. Všem patří dík za to, že čas od času přijdou od posluchačů vlídná slova a uznání, ten nejlepší balzám pro redaktora či dramaturga; cennější než všechna jiná ocenění. € — TSK —

PROFIL

KAREL JERIE MALÍŘ HRDINŮ, LOVCŮ A ČESKÉHO PODVĚDOMÍ

K

„Karel Jerie tak trochu připomíná kolos rhodský ze starých rytin, který – doširoka rozkročen – stojí jednou nohou na břehu moderní malby a druhou na břehu současného komiksu. Díky tomu obohacuje český komiks o rázné malířské gesto, dokonale zvládnutou práci s barvou a kompozicí i potutelné postmoderní pomrkávání na diváka. Však také patří

STRANA

k nejvýraznějším autorům silné vlny, která na domácí scénu nastoupila po roce 2000, a na své konto už si připsal dvě samostatná komiksová alba, spolupráci se zahraničními časopisy i 1. cenu z mezinárodního komiksového festivalu v Lodži“ (Tomáš Prokůpek). V roce 2005 absolvoval pražskou AVU v ateliéru Antonína Střížka a Michaela Rittsteina. Jeho malířský rukopis se vyznačuje fotografickou přesností, s rafinovanými technickými detaily, a zároveň energicky rozmáchlým, často expresivním gestem. Je virtuózním malířem i kreslířem. S oblibou hledá inspiraci u takzvaných „pokleslých žánrů“, v tomto ohledu bychom určitou paralelu mohli najít v díle Josefa Váchala. Jeho lehce bizarní díla diváka šokují kombinací bravurní živé malby, barokního patosu a neobvyklého tématu. Fascinaci komiksem objevíme i na Jerieho olejomalbách. Malířův svět není snadno uchopitelný, míchá se v něm vysoké s nízkým, vážné s nevážným, trapnost s hrdinstvím, krása s ošklivostí, minulost se současností; výtrysky fantazie si pohrávají s kýčem a banalitou. Klasické a mytologické příběhy protahuje rastrem své fantazie poháněné „jednoduchou“ mechanikou komiksu, který demytizuje dějiny i současnost. Sv. Jiří je „odhalen“ jako hráč póla, místo koně sedlá Tyranosaura Rexe. Po svém Jerie zachází s národní mytologií. Komiks Šifra mistra Hanky podle scénáře Tomáše Matějíčka nám může připadat jako malířův originální příspěvek ke slovanským epopejím, nejen těm v Muchově podání. Svými fascinujícími vizemi monumentalizuje banalitu reálií současného světa v obrazech velkých formátů. Malířova fantazie nepostrádá skurilní nápady a černý humor; magicky ho vábí téma lovu. Na Jerieho plátnech cyklu Poslední leč se lovci utkávají s bytostí připomínající oživlou vymáčknutou zubní pastu přerostlou do obřích rozměrů. Její dlouhé válcovité tělo zbarvené podélnými šedými a tmavě zelenými pruhy, které v nebezpečí a v období páření mění svoji barevnost na korálově červenou a krémově bílou, nakonec lovci zkrotí. Z „obyčejných“ lovců se pak stanou postavy ne nepodobné jezdcům apokalypsy. Už v jeho diplomové práci (2005) se objevují první muchomůrky. K tématu hub a lesa se Jerie

39

stále vrací. Vytváří sérii portrétů houbařů a fantastických lesních výjevů (Duch lesa, 2005; Strážce lesa, 2006; Zjevení na mýtině, 2007 ad.). Na tyto obrazy navazuje cyklus Houbaři. V pojetí Karla Jerie se poklidné hledání hub proměňuje v krvavý lov, v „houbařskou“ štvanici tajemných lesních bytostí se subtilními mužskými a ženskými těly s hlavami muchomůrek červených (Amanita muscaria). „Muchomůrkovité“ hlavy maluje ovšem ve tvaru smržů obecných. Ví Jerie, že Boží bojovníci-husité nazývali ve svém slangu zbraň, kterou známe jako řemdih, kvůli charakteristické podobě s výše jmenovanou houbou smržovka? Některé jeho lesní bytosti mají na sobě jakési vesmírné kombinézy. Blonďatí lovci-houbaři s ostře řezanými rysy, ve vojenských uniformách a s brýlemi na noční vidění mohou připomínat premianty nacistického „lebensbornu“. Jerie je mistr ve vyvažování svých témat: mezi lovcehoubaře zařazuje i postavu Standy Lošáka! „Houby mohou svou tajemnou plodonosností zasáhnout i lovce a ten se pak ke svému úžasu proměňuje v houbu. Nebo je houbou nenápadně stravován. Duch je na straně lesa, neboť i houby jsou duchem lesa… Karel Jerie, dbalý komiksových zákonů, se drží výrazné, protikladné charakteristiky hrdinů tohoto pradávného rituálu. Rituálu lovu a oběti. Člověk je tu spíše vetřelec a nadpřirozené mocnosti lesa ho zatím nechávají řádit…“ (Petr Štěpán) Houbaři Karla Jerieho ovšem nepředstavují klasický komiks, postavám chybí obláčky s jejich replikami: boj lesa s vetřelci se odehrává v tajuplném tichu. Karel Jerie se v roce 2008 podílel na výstavě děl současných českých výtvarníků s houbovou tematikou Mezi zvířetem a květinou v Galerii Klenová. Karel Jerie a kurátorka výstavy v Klenové Magdalena Wells se účastnili natáčení rozhlasového dokumentu Bytosti zvané houby. €  Český rozhlas 3—Vltava: Radiodokument, Jiří Kamen: Bytosti zvané houby, 1. 12. a 8. 12. 2010 vždy ve 21.45 hod. FOTO  KAREL JERIE: NOČNÍ VÝPRAVA, olej na plátně, foto archiv autora

PRŮVODCE

PRŮ– VODCE SVĚTEM KULTURY Sledujte také aktuální nabídku na vltava.rozhlas.cz (Mozaika – kulturní zpravodajství).

STRANA

KRÁLOVSKÝ SŇATEK ELIŠKA PŘEMYSLOVNA A JAN LUCEMBURSKÝ 1310 do 6. 2. 2011, Praha Začátkem listopadu byla v prostorách středověkého domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze otevřena dlouho očekávaná výstava Královský sňatek. Koná se při příležitosti 700. výročí nástupu Jana Lucemburského na český trůn následně po sňatku s českou princeznou Eliškou Přemyslovnou. Gotický dům U Kamenného zvonu je dnes považován za součást městské královské rezidence, upravené pro mladé manžele v prvním období po jejich příchodu do Prahy. Výstava je rozdělena do dvou částí – ta hlavní je zaměřena na dvorskou kulturu v době posledních Přemyslovců a po nástupu Jana Lucemburského na český trůn. Druhá část výstavy je věnována Praze a životu jejích obyvatel na přelomu 13. a 14. století. Těžiště výstavy tvoří předměty z oblasti zlatnictví, iluminované rukopisy, relikviáře, vzácné listiny, pečeti, mince, sochařské exponáty a archivní dokumenty. Více v příspěvcích Karla Oujezdského v audio archivu na vltava.rozhlas.cz.

www.kralovskysnatek.cz

ADVENTNÍ KONCERT PRO TERAPEUTICKOU KOMUNITU MÝTO

braný charitativní projekt. Terapeutická komunita, která má na náměstí pronajatu budovu fary, pomáhá mladým lidem s duševním onemocněním k návratu do běžného života. Peníze z adventního koncertu budou použity k rekonstrukci rozpadlé farní stodoly a k vybudování tří dílen pro pracovní terapii. Do října 2011 zde vznikne jedna truhlářská, jedna sklo-keramická a jedna textilní dílna. Dílny umožní klientům terapeutické komunity znovu získat pracovní návyky poničené nemocí, naučit se základům tří uměleckých řemesel a rozvinout tvořivost, která se v psychicky citlivých lidech často skrývá. Dílny bude moci využívat také veřejnost. Terapeutická komunita počítá v budoucnosti s pořádáním různých kurzů pro dospělé i děti (ve spolupráci se základní školou).

www.capz.cz

NOVOROČNÍ KONCERT KLAVÍRNÍHO TRIA

V neděli 5. prosince v 17.00 hod. bude Česká televize vysílat z baziliky sv. Jiří na Pražském hradě adventní koncert, jehož výtěžek bude věnován Terapeutické komunitě Mýto. Jde o druhý ze čtyř tradičních adventních koncertů, během nichž diváci přispívají svými dary na vy-

oratoria a vytvořit hudební drama, plné dějového napětí i zklidnění v meditaci, zvukomalebných efektů i krásných melodií.

www.ndbrno.cz

W. A. MOZART: FIGAROVA SVATBA 25. 2. 2011, Mahenovo divadlo Dirigent: Caspar Richter, režie: Annette Jahns, scéna a kostýmy: Sebastian Stiebert. Lazebníka Figara přivedl na svět francouzský básník Pierre de Beaumarchais v roce 1773. Jeho hry plné společenské satiry vzbudily takový rozruch, že trvalo až do roku 1784, než bylo povoleno uvést je na divadelním jevišti. Brněnské inscenace se ujme významná německá režisérka a pěvkyně Annette Jahns, která například slavila velký úspěch s inscenací Madama Butterfly v drážďanské Semperoper.

www.ndbrno.cz

1. 1. 2011, 17.00 hod., Brno V Besedním domě v Brně je pro milovníky opery a operety připraven 12. ročník slavnostního novoročního koncertu Moravského klavírního tria.

DÁLE DOPORUČUJEME: www.projekt100.cz www.malainventura.cz

www.globart.cz

PREMIÉRY JANÁČKOVY OPERY BRNO

15% SLEVA

J. HAYDN: STVOŘENÍ

z ceny vstupného na aktuální představení programu Palace Classics

21. 1. 2011, Janáčkovo divadlo 5. 12. 2010, Praha

40

V koprodukci s Baletem NDB a Teatr Wielki v Poznani. Dirigent: Caspar Richter, choreografie: Uwe Scholz, scéna: Bogumil Palewicz, kostýmy: Giovanni di Palma. Stvoření patří k Haydnovým vrcholným dílům a k mezníkům v oratorní tvorbě vůbec. Haydn v něm dokázal spojit tradice italského a anglického

Platí do 28. 2. 2011 Palace Cinemas Czech si vyhrazuje právo upravit podmínky akční nabídky. PALACE CINEMAS SLOVANSKÝ DŮM NA PŘÍKOPĚ 22, PRAHA 1

PALACE CINEMAS VELKÝ ŠPALÍČEK MEČOVÁ 2, BRNO 1

Palace Cinemas připravila pro členy Klubu Vltava i další zvýhodněné nabídky vstupného na Palace Classics na sezonu 2010/2011. Více informací žádejte na pokladnách multikin Palace Cinemas Slovanský dům v Praze a Velký Špalíček v Brně.

PROGRAM

PRO– GRAM

STRANA

VÁŽNÁ HUDBA Vedoucí redakce vážné hudby Petr Veber ([email protected])

POŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ, KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY 84. KONCERTNÍ SEZONA SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU úterý, 20.00 vysílání záznamů vystoupení v abonentním cyklu z Dvořákovy síně Rudolfina

20. 12. 19.30 Přímý přenos Suk: Serenáda pro smyčce Es dur, op. 6 Wagenseil: Koncert pro trombon a orchestr Es dur. Honegger: Vánoční kantáta pro baryton, dětský a smíšený sbor, varhany a orchestr Sólisté: Pavel Čermák – trombon, Roman Janál – baryton, Jan Kalfus – varhany, Kühnův dětský sbor, sbormistr: Jiří Chvála, Pražský filharmonický sbor, sbormistr: Miroslav Košler, dirigent: Vladimír Válek. 14. 12. 20.00 h Záznam z 13. 12. Smetana: Valdštýnův tábor, symfonická báseň podle F. Schillera, op. 14. Teml: Concerto doppio per due clarinetti et orchestra. Schumann: Symfonie č. 2 C dur, op. 61 Sólisté: Jiří Hlaváč, Štěpán Koutník – klarinet Dirigent: Koji Kawamoto 18. 1. 20.00 h Záznam z 12. 1. Webern: Passacaglia pro orchestr, op. 1 Bernstein: Serenáda pro sólové housle, smyčcové nástroje, harfu a bicí nástroje podle Platónova „Symposia“ R. Strauss: Tak pravil Zarathustra, symfonická báseň, op. 30 Sólista: František Novotný – housle. Dirigent: Tomáš Netopil 1. 2. 20.00 h Záznam z 24. 1. W. A. Mozart: Koncert pro hoboj a orchestr C dur, K. 314. Bruckner: Symfonie č. 6 A dur Sólista: Vilém Veverka – hoboj. Dirigent: Christopher Seaman

SPECIÁLNÍ PROJEKTY 15. 12. 20.00 B. Martinů: Den dobročinnosti První nahrávka opery a navazující Radiodokument 19. 12. Vánoční den Eurorádia 12:00 Přímý přenos programu Rumunského rozhlasu. Účinkuje Soubor staré hudby Antona Panna a Skupina byzantské hudby Antona Panna 13:00 Přímý přenos programu Rakouského rozhlasu. Zpívá Komorní sbor Umělecké univerzity ze Štýrského Hradce (J. J. Fux. A. Bruckner, J. Gallus, J. Brahms a další). 16:00 Přímý přenos BBC z kostela sv. Pavla z londýnské části Knightsbridge. Zpívá sbor BBC Singers, varhany Stephen Farr (Thomas Tallis, James MacMillan, Gabriel Jackson, John Tavener a další). 17:00 Přímý přenos koncertu Českého rozhlasu z Novoměstské radnice v Praze. Zpívá Kateřina Kněžíková (soprán), hraje soubor Ensemble 18+, řídí Vojtěch Spurný (J. V. Stamic, J. J. Ryba, F. X. Brixi). 21:00 Záznam programu Norského rozhlasu. Účinkuje Filharmonie a filharmonický sbor Oslo, řídí Rune Bergman (M. Praetorius, J. S. Bach, F. Mendelssohn-Bartholdy, L.-E. Larsson, F. X. Gruber a další). 22:00 Záznam programu Bulharského rozhlasu. Smíšený sbor Vassila Armauodova a Bulharský národní rozhlasový symfonický orchestr řídí Emil Tabakov 29. 12. 20.00 Operetní večer J. Strauss: Vídeňská krev 1. 1. 11.15 Přímý přenos Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků (Johann Strauss, Eduard Strauss Joseph Lanner, Franz Liszt, Joseph Hellmesberger) Dirigent Franz Welser-Möst 17. 1. 20.00 Přímý přenos Art’s Birthday 2011. Program v Galerii Národní technické knihovny v Praze

KONCERTNÍ SEZONA Nabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmá českých orchestrů a z tuzemských festivalů 5. 12. 16.30 Záznam z 30.11. 2010 Koncert Rumunského kulturního institutu

41

na AMU. Hrají Clara Cernat (housle a viola) a Thierry Huillet (klavír).(Tudor Ciortea, Dumitru Capoianu, Thierry Huillet, Bedřich Smetana, George Unescu) 6. 12. 20.00 Záznam z 1. 10. 2010 Martinů:Tři fragmenty z opery Julietta. Dvořák: Symfonie č. 7. Berlínské filharmoniky řídí T. Netopil, zpívá M. Kožená 12. 12. 16.30 Záznam z 18. 7. Recitál Nikoly Bojčeva na festivalu Teplické varhanní léto 13. 12. 20.00 Záznam z 13. 8. 2010 Koncert na Edinburském festivalu. John Adams: oratorium El Niňo. Dirigent James Conlon 25. 12. 16.31 Záznam ze 17. 12. 2010 Koncert na ostravském festivalu Souznění Saint-Saëns: Vánoční oratorium. Vivaldi: Gloria 3. 1. 20.00 Záznam z 31. 12. 2010 Beethoven: 9. symfonie. Orchestr lipského Gewandhausu řídí Riccardo Chailly 10. 1. 20:00 Záznam z 2. 1. 2010 Ostravský recitál basbarytonisty Adama Plachetky 24. 1. 20.00 Záznam ze 17. 8. 2010 Prokofjev: Ivan Hrozný (Salcburský festival) 7. 2. 20.00 Záznam z 10. 12. 2010 Vídeňský koncert Rozhlasového symfonického orchestru ORF. Janáček: Suita z opery Příhody lišky Bystroušky. – Chopin: Klavírní koncert č. 1. – Joanna Wozny: Disintegrated. – Martinů: Symfonie č. 1. Rafal Blechacz (klavír), dirigent Cornelius Meister 13. 2. 20.00 Přímý přenos Brahms: Německé rekviem. Zpívají Anette Dasch, Roman Tekel a Sbor Drážďanské státní opery, hraje Staatskapelle Dresden, dirigent Michail Pletněv. 16. 2. 20.00 Přímý přenos Studio live – k 200. výročí pražské konzervatoře 23. 2. 19.30 Přímý přenos Gounod: Malá symfonie pro dechové nástroje. – Dvořák: Serenáda pro smyčce. – Reich: Eight lines. – Rodrigo: Concierto Andaluz. Hrají Pražské kytarové kvarteto a Komorní filharmonie Pardubice, řídí Marko Ivanović

PROGRAM

OPERNÍ VEČER sobota

4. 12. 20.00 záznam z Vídně Richard Wagner: Tannhäuser 11. 12. 19.00 záznam koncertu na festivalu Proms v Londýně Richard Wagner: Mistři pěvci norimberští 18. 12. 20.00 rozhlasový snímek Otto Nicolai: Veselé paničky windsorské 25. 12. 19.30 Rozhlasový snímek ze srpna 2010. Domenico Cimarosa: Tajný sňatek (Il Matrimonio segreto) 1. 1. 18.00 Přímý přenos z Met. Claude Debussy: Pelléas et Mélisande (M. Kožená) 8. 1. 19.30 záznam Opéra Comique Paris. Ambroise Thomas: Mignon 15. 1. 19.00 přímý přenos z Met. Giuseppe Verdi: La traviata. 22. 1. 19.00 přímý přenos z Met. Giuseppe Verdi: Rigoletto. 29. 1. 19.00 přímý přenos z Met. Giacomo Puccini: Tosca 5. 2. 20.00 záznam z Vídně. P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin 12. 2. 19.00 přímý přenos z Met. John Adams: Nixon v Číně 19. 2. 20.00 záznam z Vídně. Gaetano Donizetti: Lucrezia Borgia. 26. 2. 20.00 záznam z Opéra Comique, Paříž. André Messager: Fortunio.

STRANA

su a nejednou i překvapení. Sondy do současné hudby připravují pro Hudební fórum vedle redaktora a skladatele Josefa Třeštíka zkušení hudební publicisté – Wanda Dobrovská, Jaromír Havlík, Renata Spisarová, Zuzana Zatloukalová, Jiří Teml a další. Zvou si k mikrofonu hudební skladatele a interprety, uvádějí novinky z oblasti moderní hudby a příležitostně připomínají i její genezi.

RONDO pondělí až pátek, 9.00–9.30 Kritické sondy do světa kompaktních disků. Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávky klasické hudby.

1. 12. Janáčkovy Příhody Lišky Bystroušky v pařížské nahrávce Dennise Russella Daviese 3. 12. Erkki-Sven Tüür: Strata 6. 12. Symfonie Carla Nielsena 7. 12. Nové nahrávky Graffova a Heroldova kvarteta 8. 12. Den dobročinnosti B. Martinů 9. 12. Chopinův nástroj v dílech pro violoncello a klavír. Viviana Sofronitsky a Sergej Istomin 10. 12. Arvo Pärt: Symfonie č. 4 15. 12. Vanoce s Brynem Terfelem a Andreasem Schollem 17. 12. David Daniels zpívá árie a kantáty J. S. Bacha 22. 12. Lettere amorose M. Kožené Další programy a eventuální změny dle aktuálního výběru!

AKADEMIE — STUDIO LIVE

MATINÉ

středa, 20.00–21.45

úterý až pátek, 10.15–11.30 Od ledna 2011 pondělí až pátek, 10.15–11.30. Dopolední hudební pořad naplněný známými a posluchačsky přístupnými skladbami, který se snaží být především příjemným společníkem při práci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadů budou hudební redaktoři Českého rozhlasu 3–Vltava i některé známé hudební osobnosti. Výběr z chystaných pořadů:

1. 12. 60 let Hudební školy hlavního města Prahy (live) 8. 12. Vítězslav Novák očima Ilji Hurníka 22. 12. Historické varhany s Radkem Rejškem 5. 1. Houslař Přemysl Otakar Špidlen 12. 1. Varšava a Źelazowa Wola Fryderyka Chopina 19. 1. S pianistou Ivanem Moravcem (live) 26. 1. Hudba a emoce 9. 2. Wilhelm Furtwängler – portrét dirigenta

30. 11.–3. 12. Matiné s Hanušem Borem 14.–17. 12. Matiné s Tomislavem Volkem 21.–23. 12. Matiné s Jiřím Hlaváčem 28.–30. 12. Matiné s Wandou Dobrovskou 17.–21. 1. Matiné s Jakubem Waldmannem

HUDEBNÍ FÓRUM S…

CD LASER

pondělí až pátek, 23.15–24.00 Moderní hudba 20. a 21. století má mnoho tváří, ve svých nejsoučasnějších podobách je plná kva-

neděle, 21.00–23.00

5. 12. Elgarovo oratorium Gerontiův sen v nahrávce Colina Davise

12. 12. Anglická duchovní hudba. Britten: Missa brevis. – Vaughan Williams: Kantáta Hodie. Fantazie na vánoční písně a koledy pro sbor a orchestr. 26. 12. Händel: Mesiáš v nahrávce P. McCreeshe LEDEN Hudba Antonína Dvořáka na dobových nástrojích a jejich novodobých kopiích ÚNOR Na koncertech Wilhelma Furtwänglera (1–4). Ke 125. výročí narození dirigenta. Live nahrávky ze 40. a 50. let 20. století, Vídeňské a Berlínské filharmoniky a Stockholmskou filharmonii řídí Wilhelm Furtwängler

LITURGICKÝ ROK neděle, 7.00–7.35 (repríza sobota, 1.05–1.40) 28. 11. 2010 vstoupila stanice Vltava do ročníku pořadů Liturgický rok. Je až do podzimu 2011 věnován české duchovní písni šesti století. Ve více než padesáti dílech se muzikolog Tomáš Slavický věnuje nejstarším památkám, vícehlasým formám určeným literátům a barokním bratrstvům, skladbám kantorů na kancionálové texty i „druhému životu“ starých písní v dílech skladatelů, jako byli Dvořák, Janáček nebo Martinů.

42

5. 12. Domov a jeho duchovní svět 12. 12. Společnost a její duchovní svět 19. 12. Dvanáctero vánočních dnů a nocí Vánoční putování z Vídně do Prahy. Připravuje a hovoří Robert Hugo.

24. 12. Vánoční hudba rak. klášterů 25. 12. Vánoční hudba barokních Čech 26. 12. Italské vánoční inspirace 2. 1. Vánoce v josefinské Praze 1. 1 Hudba české a evropské reformace: Martin Luther. V pořadu zazní chorály německých luteránů, hudba Michaela Praetoria, Johanna Crügera, Samuela Scheidta, Johanna Waltera, Johanna Sebastiana Bacha a dalších autorů. Připravil Petr Veber

DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADY TRYLEK pondělí až pátek, 13.00–13.30 repríza /kromě soboty a neděle/ druhý den, 5.00–5.30 HUDEBNÍ GALERIE pondělí až pátek, 13.40–15.00

Liturgický rok v české duchovní písni šesti století

SOUDOBÁ HUDBA

5. 12. Druhá neděle adventní. Roráty a jejich vývoj. 12. 12. Třetí neděle adventní. Adventní vícehlasé písně 16.–17. století. 19. 12. Čtvrtá neděle adventní. Zvěstování v barokních písních a kantátách. 24. 12. Štědrý den. Narození Páně v lidových koledách, jak je zpracoval Bohuslav Martinů. 25. 12. Hod Boží vánoční. Nejstarší vrstvy vánočních písní. Vývoj a podoby písně Narodil se Kristus Pán. 26. 12. Svátek sv. Štěpána. Vánoční písně baroních kancionálů. Adam Václav Michna z Otradovic

pondělí až pátek, 01.05–2.00 PARTITURY pondělí až neděle, 6.05–6.50 repríza druhý den 4.00–4.45 PASTICCIO pondělí až sobota, 12.10–12.50 PAUZA pondělí až pátek, 16.30–17.00 MUSICA ANTIQUA čtvrtek, 21.20–22.45

Komentované záznamy koncertů z EBU a z českých a moravských festivalů. Komponované pořady z hudby středověku, renesance, baroka a klasicismu. KOMORNÍ HUDBA pátek, 22.00–22.47 VARHANY pondělí, 17.00–17.30 DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE pondělí, 22.00–22.45 SÓLO PRO sobota, 7.15–8.00

PROMENÁDNÍ KONCERT sobota, 11.00–11.30

DUCHOVNÍ HUDBA

ODPOLEDNÍ KONCERT

neděle, 8.00–9.00 Anglická duchovní hudba pro čas Adventu. Připravuje a hovoří Michaela Freemanová

sobota, 16.30–17.45 ZVONY neděle, 12.00–12.05 (repríza v pondělí, 0.00–0.05)

28. 11. Zrod a vzestup anglikánské duchovní hudby

KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU neděle, 12.10–12.50

PROGRAM

KRÁSNÉ HLASY neděle, 13.05–14.00 VÝROČÍ TÝDNE neděle, 15.15–15.30/ 15.45–16.00

CONCERTINO PRAGA neděle, 15.30– 16.00. Od ledna 2011 pátek, 17.00–17.30. KOMORNÍ KONCERT neděle, 16.30–17.45

HUDEBNÍ PUBLICISTIKA TELEFONOTÉKA pondělí, 10.15–11.30. Od ledna 2011 neděle, 16.31–17.44 Živě vysílaný hudebně-publicistický pořad se soutěží o kompaktní desky a s možností telefonických dotazů posluchačů na hosty ve studiu. Pozvání přijali např. dirigent Vladimír Válek, klavírista a autor rozhlasového cyklu o Vítězslavu Novákovi Martin Vojtíšek, pěvkyně Dagmar Šašková, působící ve Francii či šéfdirigent opery Národního divadla v Praze Tomáš Netopil. Od ledna v novém vysílacím čase se řady hostů obohatí o osobnosti z literární a dramatické oblasti, ze světa filmu a výtvarného umění. DA CAPO úterý, 17.00–17.30 / repríza ve středu, 00.35–01.05 Pořad Lukáše Hurníka a jeho hostů – Orientační běh džunglí hudebních pojmů. Je určen pro všechny, kteří se poslechem vážné hudby opravdu zabývají. Spíše než o přeříkávání definic jde o jakýsi kondiční trénink pro uši, které díky Da capu začnou slyšet, co dosud neslyšely. SLOVO O HUDBĚ středa, 17.00–17.30 Hudebně-publicistická půlhodinka, věnovaná aktuálním otázkám našeho i zahraničního hudebního života STUDIO M

čtvrtek, 17.00–17.30 / repríza v sobotu, 0.35–1.05 Magazín mladých muzikantů a osobností, které mají co říci o hudbě a kultuře.

POSLUCHÁRNA pátek, 17.00–17.30 / repríza v úterý, 00.35–01.05. Od ledna 2011 úterý, 17.00–17.30, střídavě s pořadem Da capo Cyklus pořadů, které připravuje houslista, pedagog a hudební popularizátor prof. Ivan Štraus. Vybírá díla zajímavá postavením ve světě hudby i historií vzniku. V průvodním slově se věnuje osudům skladeb i jejich autorů a nechybí ani paralely s naší současností. EUPHONIA sobota, 13.00–14.00 V této programové řadě věnujeme pozornost výročím české a světové hudby. Cyklus Martina Vojtíška připomíná imaginárním rozhovorem a klavírním odkazem 140 let, která uplynula od narození skladatele Vítězslava Nováka. V repríze uvedeme i rozsáhlý původní, posluchačsky úspěšný rozhlasový cyklus muzikologa Tomislava Volka věnovaný životu a dílu W. A. Mozarta

STRANA

JAZZ, ALTERNATIVA, ETNO, WORLD MUSIC, FOLK, ROCK Vedoucí Redakce jazzové a populární hudby Aleš Opekar ([email protected])

SOBOTA Sladké je žít (jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz). NEDĚLE Jazzové lelkování s Alešem Bendou

EURORADIO JAZZ SEASON pátek, 22.30–24.00 satelitní přenosy jazzových koncertů: 17. 12. 2010 z Ukrajiny, 28. 1. 2011 z USA a 25. 2. 2011 z Bulharska

JAZZOVÁ SNÍDANĚ víkend, 4.45–5.55

spolupracovníků: Ivana Radechovská, Vladimír Kouřil, Petr Dorůžkou, Kateřinou Andršovou a Petrou Svoboda.

LITERATURA A ROZHLASOVÁ HRA Vedoucí Literárně-dramatické redakce Martin Velíšek ([email protected]), od 1. 1. 2011 Hynek Pekárek ([email protected])

JAZZOVÁ HUDBA

střídavě z Brna, Ostravy a Prahy

JAZZOFON

JAZZOVÝ KLUB

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

všední dny, 9.30–10.00

noc ze soboty na neděli, 0.05–1.30 K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jana Koubková, Jan Hála, Ondřej Konrád a Otakar Svoboda.

denně, 18.30–19.00

PONDĚLÍ Projížďka v rytmu s Antonínem Matznerem. ÚTERÝ střídavě Big Band Panorama Jana Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem Svobodou. STŘEDA střídavě Swing Session s Kamilem Hálou, Swing z Brna a Swing z Ostravy. ČTVRTEK střídavě Ochutnávka z jazzových kompaktů s Lubomírem Dorůžkou a Popjazz s Petrem Zvoníčkem. PÁTEK klasický jazz uvádí Luboš Zajíček.

JAZZOVÝ PODVEČER

NOČNÍ VLNA JAZZU každou noc, 2.00–3.00

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY ČAJOVNA 19.00–20.00 Hudba a styl nové generace. HUDEBNÍ FÓRUM víkend, 23.15–24.00 | sobota střídavě Svět jiné hudby. Alternativní hudební směry a mezižánrové fúze uvádí Petr Slabý

17.45–18.30

PONDĚLÍ střídavě Blues z hospody i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Update s Davidem Bradou. ÚTERÝ střídavě Jazzové mezníky s Antonínem Matznerem, Jazzová myš s Pavlem Dostálem, Hudba bez hranic s Petrem Zvoníčkem a Mezi proudy s Jiřím Hlaváčem. STŘEDA střídavě Electric Jazz Václava Vraného, Na slunečné straně ulice s DJ Mobleym a soutěžní pořad Tour de Jazz s Alešem Bendou. ČTVRTEK Jazz notes – týdeník aktualit a zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějí Jiří Starý, Martin Starý, Otakar Svoboda a Rudolf Kulka. PÁTEK střídavě Jazz live z Prahy, z Brna, z Ostravy a cyklus Mezinárodní festival jazzového piana, který připravuje Vladimír Truc.

Etnohrátky Tématické pořady a záběry z koncertů world music, etnické a folkové hudby domácí i zahraniční scény uvádí Ivana Radechovská neděle

Oáza Hudbu pro relaxaci a meditaci, povzbuzení i uklidnění, střídavě uvádějí Vlastimil Marek a Jiří Mazánek.

MEZI DRAKEM A HADEM 3.00–4.00 Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbou k meditaci připravují externí autoři: Ivana Radechovská, Elena Kubičková, Jiří Mazánek, Petr Dorůžka, Inka Jurková a Anežka Chvalová.

ODPOLEDNÍ MOZAIKA pondělí–pátek, 15.00–16.00 Kulturní servis doplňuje jazzová a etnická hudba i world music, kterou vybírá kolektiv externích

43

20. 11.–1. 12. Naděžda Mandelštamová: Vzpomínky na O.M. (12 částí) 2. 12.–8. 12. Mika Waltari: Čtyři západy slunce (7 částí) 9. 12.–16. 12. Jakub Arbes: Svatý Xaverius (8 částí) 17. 12.–24. 12. Alois Jirásek: F. L. Věk (8 částí) 25. 12.–1. 1. Josef Kopta: Hlídač č. 47 (7 částí) 2. 1.–6. 1. Ludwig Thoma: Dopisy poslance bavorského zemského sněmu (5 částí) 7. 1.–11. 1. Michail J. Saltykov-Ščedrin: Byl jsem v Evropě (5 částí) 12. 1.–19. 1. Jan Balabán: Zeptej se táty (8 částí) 20. 1.–29. 1. Alfred Kubin: Země snivců (10 částí) 30. 1.–8. 2. Marie Stryjová: Pokojík (10 částí) 9. 2.–16. 2. Felix Hartlaub: Viděno zdola (8 částí) 17. 2.–26. 2. Miroslav Hanuš: Méněcennost (10 částí) 27. 2.–10. 3. Emma Braslavsky: Bez paměti (12 částí)

OSUDY všední dny, 11.30–12.00 / repríza následující všední den, 0.05–0.35

Rozhlasové memoáry. 22. 11.–3. 12. Maria Czapska: Evropa v rodině (10 částí)

PROGRAM

6. 12.–10. 12. Miloslav Moucha (5 částí) 13. 12.–17. 12. Jan Klusák (5 částí) 20. 12. František Lebeda 21. 12. Eva Vrchlická, Géza Včelička 22. 12. Dalibor Chalupa, Jan Stanislav Kolár 23. 12. Irena Kačírková, Jan Pivec 27. 12.–30. 12. Učené ženy II (4 části) 3. 1.–7. 1. Zdeněk Sklenář: Vzpomínání (5 částí) 10. 1.–14. 1. Josef Petráň (5 částí) 17. 1.–21. 1. Josef Polišenský (5 částí) 24. 1.–28. 1. Petr Kotík (5 částí) 31. 1.–11. 2. Edita Grosmanová (10 částí) 14. 2.–18. 2. Daniel Špička (5 částí) 21. 2.–4. 3. Bohuslav Andrš: Česká Alexandrovka. Vzpomínky na život české vystěhovalecké komunity na Rusi (10 částí)

MODERNÍ POVÍDKA čtvrtek, 16.00–16.30

2. 12. Agatha Christie: Modrý muškát 9. 12. Jan Němec: D1 16. 12. Guillaume Apollinaire: Pražský chodec 23. 12. Jiří Kratochvil: Vánoční sirota 30. 12. Giorgio Bassani: Kdeže loňské sněhy jsou 6. 1. Friedrich Dürrenmatt: Divadelní ředitel 13. 1. Věra Stiborová: Z pamětí prodavačky gramofonových desek 20. 1. Inger Edelfeldt: Přízraky 27. 1. Dalibor Funda: Poslední promítač ze Sudet 3. 2. Hermann Hesse: Sled snů 10. 2. Daniela Fischerová: Karmon 17. 2. Bjarte Breiteig: Mlha 24. 2. Milada Součková: Čínská povídka

POVÍDKA neděle, 11.30–12.00

5. 12. John Lennon, Yoko Ono: Nanebepění 12. 12. Igino Ugo Tarchetti: Legendy o Černém hradu 19. 12. Hector Hugh Munro-Saki: Sredni Vaštar 26. 12. Rose Tremain: Příběh jesličkový 2. 1. Vladislav Vančura: Chirurgie

STRANA

9. 1. Bernard Shaw: Zastaveníčko 16. 1. František Lesař: Duše chalupy 23. 1. Achim von Arnim: Paní ze Savernů 30. 1. Bedřich Golombek: Naučil se nosit plechy 6. 2. Johannes Urzidil: Nevlastní 13. 2. Vladimír Raffel: Psychotherapický příběh 20. 2. Gustavo Adolpho Bécquer: Hora duchů 27. 2. Jaroslav Havlíček: Smrt bibliomana

NOČNÍ BIBLIOTÉKA neděle, 1.30–2.00

5. 12. Alexandre Dumas: Kocour, komorník a kostlivec 12. 12. Viktor Fischl: Listonoš 19. 12. Nikolaj Semjonovič Leskov: Alexandrit 25. 12. F. X. Šalda: Výstraha Mistrova 2. 1. Alphonse Daudet: Maják na ostrovech Sanguinaires. Zánik Sémillanty 9. 1. Jaroslav Vrchlický: Fixní idea 16. 1. Charlotte Riddellová: Dveře dokořán 23. 1. Zdeňka Psůtková: Testament 30. 1. Leon Battista Alberti: Nešťastná láska Ippolita Bondelmontiho 6. 2. Jan Kameník: Výhybkář 13. 2. Guy de Maupassant: Maska 20. 2. Josef Kostohryz: Sudička 27. 2. O. Henry: Dvojnásobný podvodník

SCHŮZKY S LITERATUROU neděle, 20.00–21.00

5. 12. Zapomenutá generace: Nezávislé aktivity a samizdat na Plzeňsku 12. 12. Radim Vašinka: Jinošství, mužství, kreténství 19. 12. Cesty do Svaté země 2. 1. Básník proti smrti – Elias Canetti 9. 1. Gao Xingjian: Hora duše 16. 1. Holoseč, trosky, bod nula 23. 1. Gustav Schorsch: K jadérkům smutků svých a milování svého 30. 1. Julius Zeyer: Inultus 6. 2. Albert Camus, akord života a díla 13. 2. Písně krátké Jana Jeníka z Bratřic 20. 2. Mark Crick: U Kafky v kuchyni

27. 2. Z českého detektivního revíru (Eduard Fiker)

SOUZVUK neděle, 9.32–10.30, od 1. 1. 2011 9.00–10.00

5. 12. Váš Bohouš! (Bohuslav Martinů) 12. 12. Kde se pase svět 19. 12. sv. Jan od Kříže: Já o studnici vím… 26. 12. Když dvoranou proletí pták 2. 1. Novalis: Nedozpívaná píseň 9. 1. Jaroslav Seifert: Madony 16. 1. Hans Sachs: Chytání na vějičku 23. 1. Jiří Weil: Žalozpěvy 30. 1. Klement Bochořák: To bude jasmín, který mám tak rád 6. 2. Jakub Deml: Pozdní verše a sny 13. 2. Johann Christian Günther: Liché štěstí 20. 2. Johannes Bobrowski: Obětní kámen 27. 2. František Hrubín: Sázava, řeka dětství, mládí mého

SVĚT POEZIE sobota, 22.45–23.00

4. 12. Ivan Jelínek: Na závěr do prázdna 18. 12. Robert Fajkus: Prašivina 25. 12. Zdeněk Řezníček: V temnici duše mé 1. 1. Jaroslav Seifert: Suknice andělů 8. 1. Josef Hrubý: Polyphony 15. 1. Maris Gothóny: Zrcadlem zrcadla 22. 1. Jaroslav Žila: V hrudi pták 29. 1. Oksana Ljaturynská: Cesty 5. 2. Vladimíra Čerepková: Zimní derviš 12. 2. Klaus Merz: Benátské imprese 19. 2. Eva Oubramová: Co zbývá? 26. 2. Husein Tahmiščič: Možnost půlnoci

NEDĚLNÍ VERŠE 12.05–12.10

5. 12. Karel Toman: Prosinec 12. 12. Afanasij Afanasjevič Fet: Náhlá zima 19. 12. Bohuslav Reynek: Zasněžený práh 26. 12. František Lazecký: O Vánocích 2. 1. Johann Wolfgang Goethe: Stolová píseň

44

9. 1. Jaroslav Seifert: Pražská veduta 16. 1. Lucas von Bostel: O čaji 23. 1. Jan Dokulil: Zimní 30. 1. Luís de Góngora y Argote: Náhrobek malíře El Greca 6. 2. Jakub Deml: Jsi to ty, světlo? 13. 2. Czeslaw Milosz: To 20. 2. Josef Suchý: Štípání dřeva 27. 2. Günter Grass: Ve vejci

SNY neděle, 0.00–0.05

Slova ze sna a do snů. 5. 12. Jack Kerouac (III.) 12. 12. Jarmila Urbánková 19. 12. Antonín Tomalík 26. 12. Artemidór z Efesu 2. 1. Gottfried Keller (III.) 9. 1. Daniela Hodrová 16. 1. Karel Bodlák 23. 1. Text z Homérovy Iliady 30. 1. Filipínská pohádka o chlapci Jüanovi 6. 2. Konstantin Biebl 13. 2. Jenny Franková 20. 2. Josef Kainar 27. 2. William Butler Yeats

ETICKÁ KNIHOVNA sobota, 1.40-2.00

4. 12. Anatole France: Epikúrova zahrada 11. 12. Hippokratés: O vznešenosti lékařství 18. 12. Platón: O Atlantidě 25. 12. Seneca: O hněvu 8. 1. Myšlenky antických filozofů o smyslu života 15. 1. Dión z Prúsy: O významu filozofie pro praktický život 22. 1. Plotínos: O dobru, kráse a štěstí 29. 1. Seneca: Listy o štěstí a mravnosti 5. 2. Kébés z Théb: Obraz života 12. 2. Aristotelés: O přátelství 19. 2. Epiktétos: Myšlenky 26. 2. Cicero: O pravé statečnosti

PSÁNO KURZÍVOU všední dny, 10.00–10.15 Úvahy a fejetony.

PROGRAM

SLADKÉ JE ŽÍT sobota, 17.45–18.30 Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz.

POEZIE všední dny, 13.30–13.40 Vyňatá slova a motivy v české a světové poezii.

STRANA

3. 2. Zoltán Egressy: Špenát, pečené brambory 10. 2. Dorothy L. Sayersová: Podezření 17. 2. Lenka Procházková: Ucho 24. 2. Karel Tachovský: Jak poradit panu králi

MOZAIKA

RADIODOKUMENT

Pondělí až pátek, 7:00–9:00, 15:00–16:00. Živě moderovaný pořad kulturního zpravodajství a publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže, recenze a glosy, přehledy domácího i zahraničního tisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr hudby, s jakou se na jiných stanicích nesetkáte.

středa, 21.45

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ

SETKÁVÁNÍ

STRÁNKY NA DOBROU NOC

sobota, 14.00

denně, 23.00–23.15 Krátké prózy a výňatky z próz.

4. 12. Ivan Klíma: Ministr a anděl 11. 12. T. S. Eliot: Vražda v katedrále 18. 12. Josef Kajetán Tyl: Čert na zemi 8. 1. Friedrich Dürrenmatt: Herkules a Augiášův chlév 15. 1. Lucius Annaeus Seneca: Faidra 22. 1. Henrik Ibsen: Nepřítel lidu 29. 1. Julius Zeyer: Stará historie 5. 2. Molière: Tartuffe 12. 2. Václav Štech: Maloměstské tradice 19. 2. Janusz Glowacki: Fortinbras se opil 26. 2. Johann Wolfgang Goethe: Spřízněni volbou

neděle, 14.00–15.15 Profilový rozhovor s výraznou osobností kulturního a společenského života.

FONOGRAMY pátek, 16.00–16.30 Návraty po stopách zvuku.

OSTROV, KDE ROSTOU HOUSLE prosinec, neděle, 9.00–9.30

KLUB ROZHLASOVÉ HRY úterý, 21.30

7. 12. Sibyle Berg: Už to bude 14. 12. Jaromír Ptáček: Téma číslo jedna 21. 12. Alena Zemančíková: Odjezd z konce světa 28. 12. Roman Sikora: Největší básník 4. 1. Mario Vargas Llosa: Krásné oči, ohyzdné obrazy 11. 1. Slawomir Mrožek: Na širém moři 18. 1. Händel Klaus: (Divoši) Muž se smutnýma očima 25. 1. David Drábek: Koule 1. 2. Arnošt Goldflam: Pavel, Pavel, Pavel 8. 2. Jaromír Ptáček: Šnek na visuté hrazdě 15. 2. Robert Pinget: Tklivá píseň 22. 2. Pavel Brycz: Karla

HRA PRO TENTO VEČER čtvrtek, 20.00

2. 12. Giles Cooper: Celou cestu domů 9. 12. Mel Calman: Mlsání 16. 12. Bill Naughton: Tajemství 23. 12. David Eldridge: Fotograf 30. 12. James Saunders, Alan Ayckbourn, David Campton: Smíšené dvouhry 6. 1. Pavel Kohout: Požár v suterénu 13. 1. Vlastimil Třešňák: Malá srdeční příhoda 20. 1. Collin Dexter: Kritická čtvrthodinka 27. 1. Ákos Kertész: Vdovy

ROZHLASOVÉ SERIÁLY

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE VLTAVA sobota, 8.00–11.00 Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů, literárních ukázek a hudby jazzové i vážné připravují a uvádějí Blanka Stárková a Jiří Kamen.

KRITICKÝ KLUB pondělí, 16.00–16.30, repríza čtvrtek, 0.35–1.05 Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu, architektuře a výtvarném umění, které připravují moderátoři: Pavel Janáček, Vladimír Hendrich, Eliška Závodná, Václav Jamek, Eva Beránková a další.

neděle, 10.30

FILMOVÝ TÝDENÍK

ČAJOVNA

HISTORICKÝ KLUB

poslední neděle v měsíci

středa, 16.00–16.30 Reflexe historických událostí, výročí, osobností, novinek historické literatury apod. Připravuje Eliška Závodná.

ZPRAVODAJSTVÍ A PUBLICISTIKA, DOKUMENTY Vedoucí Redakce zpravodajství a kulturní publicistiky Antonín Pfeifer ([email protected]). Vedoucí Redakce dokumentu a speciálních projektů Jiří Kamen ([email protected])

úterý, 16.00–16. 30, repríza pondělí, 0.35–1.05 Aktuality ze světa filmu připravují Tomáš Pilát a Josef Vomáčka.

VLTAVSKÝ POLEDNÍK sobota, 11.30–12.00 Magazín o životním stylu. PřipravujeEliška Závodná.

PROSTOR – ARCHITEKTURA – DESIGN ŘEČ VĚCÍ každá druhá sobota v měsíci, 16.00–16.30 Zajímavosti ze světa architektury a designu. Připravuje Jan Tůma a Jaroslava Haladová.

ZPRAVODAJSTVÍ VLTAVY všední dny v 6.00, 7.00, 8.00, 12.00, 15.00 a 17.30 přehled hlavních událostí také v 10:15, 13:30, 16:30 a v 19 hodin.

1. 12. Jiří Kamen: Bytosti zvané houby I. 8. 12. Jiří Kamen: Bytosti zvané houby II. 15. 12. Bronislava Janečková: To ví jenom Martinů 22. 12. Gabriela Albrechtová: Slova žalmů 29. 12. Martin Groman, Tomáš Černý: Schody času 5. 1. Jakub Šiška: Případ Gröning 12. 1. Gabriela Albrechtová: Horolezci 19. 1. Miroslav Buriánek: Dům hrůzy u Radbůzy 26. 1. Martin Groman, Tomáš Černý: Dohalští 2. 2. Pocta Zdeňku Boučkovi 9. 2. Jindra Jarošová: Téma – Theodor Novák 16. 2. Miriam Škudlová: Judita aneb Tatínek řekl, ty budeš žít… 23. 2. Eva Nachmilnerová: Čistý řez RADIOATELIÉR sobota, 00.05

5. 12.–2. 1. Edgar Wallace: Kriminální příběhy Johna G. Reedera (1.–4. část) 9. 1.–27. 2. Dmitrij Sergejevič Merežkovskij: Leonardo da Vinci (1.–8. část)

Hry a dokumenty nové generace.

45

DIVADLO SVĚT každá druhá sobota v měsíci, 16.00–16.30 Galerií shakespearovských postav provází M. Hilský.

4. 12. Finálové kompozice z mezinárodní kategorie Radioart Prix Bohemia Radio 2010 11. 12. Finálové kompozice z mezinárodní kategorie Radioart Prix Bohemia Radio 2010 18. 12. PremEdice – Thomas Gerwin: Kámen mudrců 8. 1. Belgická akusmatická hudba 15. 1. Novinky z edice Radio France Signature 22. 1. Novinky z edice Radio France Signature 29. 1. PremEdice – Mario Verandi 5. 2. Novinky z edice Radio France Signature 12. 2. Francisco López, Nick Sowers 19. 2. Stefan Östersjö & Natasha Barrett 26. 2. PremEdice – Pražský environmentální band Guy van Bella

KLUB

STRANA

NA DVOJKU DO ÁČKA

VÁŽENÍ A MILÍ POSLUCHAČI, ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA, k přání příjemného prožití vánočních svátků a mnoha úspěchů v novém roce 2011 připojujeme srdečné poděkování za Vaši podporu a posluchačskou přízeň.

VAŠE VLTAVA

STAŇTE SE ČLENY

Chcete-li v příštím roce využívat výhod Klubu Vltava, je třeba uhradit roční členský poplatek ve výši 150Kč pro individuální členství, 290Kč pro členství rodinné. Členský poplatek můžete uhradit složenkou, kterou najdete vloženou v tomto magazínu. Pro snazší identifikaci plateb nám prosím zašlete kopii ústřižku. Pokud k platbě použijete jinou než námi připravenou složenku, popř. se rozhodnete pro platbu bankovním převodem, čitelně vyplňte variabilní symbol – Vaše identifikační číslo.

klubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí.



Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají stanici Česky rozhlas 3–Vltava a k jejichž životním potřebám patří kontakt s hudebním a slovesným uměním a kulturou v tom nejširším slova smyslu. Je určen těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasový program.

Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3–Vltava, který přináší inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní rozhovory, podrobné informace o programu stanice, přehled partnerů Klubu, členských výhod a slev, aktuální nabídky, soutěže a další zajímavosti.







Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast na natáčení přímých přenosů, organizuje

ČRo 3–Vltava NOVĚ TAKÉ NA FACEBOOKU PŘIPOJTE SE K NÁM!

Zveme Vás na pravidelné klubové večery s vltavskými redaktory, dramaturgy, režiséry a jejich hosty. Setkání se konají vždy 1. čtvrtek v měsíci v 19.00 ve Studiu A, Český rozhlas, Hybešova 10, Praha 8.

www.facebook.com/vltava3 www.facebook.com/vltava.mozaika www.facebook.com/cajovnarozhlas

NALAĎTE SI… ČESKÝ ROZHLAS 3–VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM) BRNO — 102 | BRNO-MĚSTO — 90,4 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 | HODONÍN 100,4 CHEB — 106,2 | CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 KARLOVY VARY — 105,7 | KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 OSTRAVA — 104,8 | PARDUBICE — 102,7 | PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ — 93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | TRUTNOV — 101,9 | ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 96,8 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 | ZLÍN — 94,8 ZNOJMO — 99,2 | NEBO NA — VLTAVA.ROZHLAS.CZ

Získáte řadu členských výhod a podpoříte vydávání tohoto výjimečného čtvrtletníku posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava. 150Kč ročně, ukázkové číslo zdarma. Pro všechny nové předplatitele je připraven dárek. [email protected] vltava.rozhlas.cz

KLUB VLTAVA

46

Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod sjednaných s partnerskými institucemi, které vybírá tak, aby umožnil svým členům

VYSÍLAČE V SYSTÉMU DVB-T (STAV K 5/2010) PRAHA-MAHLEROVY SADY — KANÁL 53 | PRAHA-CUKRÁK — KANÁL 53 | VOTICE-MEZIVRATA — KANÁL 53 | ČESKÉ BUDĚJOVICE-KLEŤ — KANÁL 49 | SUŠICE-SVATOBOR — KANÁL 49 VIMPERK-MAŘSKÝ VRCH — KANÁL 49 | PLZEŇ-KRAŠOV — KANÁL 34 | DOMAŽLICE-VRANÍ VRCH — KANÁL 34 | CHEB-ZELENÁ HORA — KANÁL 36 | JÁCHYMOV- KLÍNOVEC — KANÁL 36 ÚSTÍ N. LABEM-BUKOVÁ HORA — KANÁL 33 | CHOMUTOV-JEDLOVÁ HORA — KANÁL 33 LIBEREC-JEŠTĚD — KANÁL 43 | TRUTNOV-ČERNÁ HORA — KANÁL 40 | PARDUBICE-KRÁSNÉ — KANÁL 32 | JIHLAVA-JAVOŘICE — KANÁL 33 | OSTRAVA-HOŠŤÁLKOVICE — KANÁL 54 OSTRAVA-SLEZSKÁ OSTRAVA — KANÁL 54 | BRNO-KOJÁL — KANÁL 29 | BRNO-MĚSTO — KANÁL 29 | BRNO-HÁDY — KANÁL 29 | MIKULOV-DĚVÍN — KANÁL 29

ještě intenzivnějši kontakt s aktualním děním ve světě kultury. Členské výhody poskytují přední kulturní organizace po celé České republice – hudební festivaly a symfonické orchestry, divadla a divadelní festivaly, galerie, muzea, nakladatelství a další. Jejich počet se stále rozšiřuje.



Aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce, stejně jako statut Klubu naleznete na www strankách Klubu.



Osobní členství: roční členský příspěvek činí 150Kč. Rodinné členství: roční členský příspěvek činí 290Kč (obdržíte průkazy

člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné příslušníky).



Pro zaslání členského příspěvku si vyžádejte individuální variabilní symbol.

Klub Vltava, Český rozhlas 3–Vltava Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 informační linka Klubu Vltava tel.: +420 221 552 686, 221 552 677 e-mail: [email protected] vltava.rozhlas.cz/klubvltava

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

PART– NEŘI KLUBU VLTAVA Na uvedené otázky odpovídejte výhradně na lince Klubu Vltava. Aktuální nabídku sledujte také na vltava.rozhlas.cz/klubvltava

STRANA

HUDBA ČESKÁ FILHARMONIE 15% sleva na abonentní koncerty České filharmonie. Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1. Tel.: +420 227 059 227 [email protected], www.ceskafilharmonie.cz PRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR – AGENTURA S. R. O. 20% sleva na nákup vstupenek na abonentní koncerty Černokostelecká 6, 100 00 Praha 10. Tel.: +420 274 772 697 www.pko.cz, [email protected] SYMFONICKÝ ORCHESTR ČESKÉHO ROZHLASU 30% sleva na dopolední veřejné generální zkoušky. Cena vstupenky po slevě 50Kč Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 tel.: 221 551 412, fax: 221 551 413 socr.rozhlas.cz, [email protected] ČESKÁ KULTURA S.O. Pořadatel a spolupořadatel festivalů konaných v rámci Českých kulturních slavností. Houskova 1876, 413 01 Roudnice nad Labem. Tel: +420 606 269 016, +420 777 269 032 www.ceske-kulturni-slavnosti.cz [email protected], [email protected] COLLEGIUM MARIANUM Pořadatel cyklu koncertů Barokní podvečery. 10% sleva z ceny vstupného. Melantrichova 971/19, 110 00 Praha 1. Tel.: +420 224 229 462, +420 731 448 346 www.collegiummarianum.cz, [email protected] PALACE CINEMAS 15% sleva na vstupné programu Palace Classics (po předložení členského průkazu a kupónu ze s. 40 tohoto magazínu). Palace Cinemas Slovanský dům: Na Příkopě 22, Praha 1

47

Palace Cinemas Velký Špalíček: Mečová 2, Brno 1. Tel.: +420 840 200 240 www.palacecinemas.cz

Jungmannova 1, 110 00 Praha 1. Tel.: +420 224 222 734 www.prakomdiv.cz, [email protected]

DIVADLA

DIVADLO ARCHA 10% sleva ze vstupného na vybraná představení, více na infolince klubu nebo v Divadle Archa. Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1. Tel.: +420 221 716 333 www.divadloarcha.cz, [email protected]

NÁRODNÍ DIVADLO Opera Národního divadla nabízí členům Klubu Vltava vstupenky s 30% slevou na dvojrecitál barytonisty I. Kusnjera a houslisty I. Ženatého. Skladby J. B. Foerstera, F. Busoniho a E. H. Griega si budete moci vyslechnout v Národním divadle ve čtvrtek 16. 12. od 19.00. Klavírní doprovod: B. Krajný a S. Bogunia. Denní pokladny jsou otevřeny každý den od 10.00 do 18.00 v Provozní budově Národního divadla (Ostrovní 1) a v Kolowratském paláci (Ovocný trh 6). Činohra Národního divadla nabízí členům Klubu Vltava vstupenky s 20% slevou na následující tituly: — E. Rostand: CYRANO Z BERGERACU, 30. 12. v 19.00, Národní divadlo — W. Shakespeare: KUPEC BENÁTSKÝ, 12. 12. v 19 hod. a 1. 1. v 17 hod., Stavovské divadlo — T. Stoppard: ROCK´N´ROLL, 10. 12., 27. 1. a 20. 2. v 19.00., Nová scéna — M. Součková: ZPOVĚĎ PREZIDENTA E. HÁCHY, 18. 1., 28. 1. a 22. 2. v 19.00., Divadlo Kolowrat Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit maximálně dvě vstupenky na jeden titul. Počet vstupenek je omezený. Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1. Tel.: +420 224 901 419 www.narodni-divadlo.cz, [email protected] NÁRODNÍ DIVADLO BRNO 10% sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlem Dvořákova 11, 657 70 Brno. Tel.: +420 542 158 111 www.ndbrno.cz, [email protected]. DIVADLO KOMEDIE 20% sleva z ceny vstupného na představení pořádaná divadlem

DIVADLO VIOLA 20% sleva z ceny vstupného na všechna představení pořádaná divadlem, 50% sleva v rámci dramaturgické řady Rozhlasová hra na jevišti. Národní třída 7, 110 00 Praha 1. Tel./fax: +420 224 220 844 www.divadloviola.cz DIVADLO NABLÍZKO 20% sleva z ceny vstupného V sezoně 2010/11 pravidelně v divadle Komedie. Od 22. do 27. 2. 2011 také v divadle Archa v rámci festivalu Malá Inventura. Tel. rezervace: +420 777 929 099 www.nablizko.cz, [email protected] DIVADLO PONEC 30% sleva z ceny vstupného Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3 tel.: +420 224 817 886 (9–17h), +420 222 721 531 (17–20h) www.divadloponec.cz, [email protected] MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC 50% sleva z ceny vstupného Třída Svobody 33, 771 11 Olomouc. Tel.: +420 585 223 533 (předprodej vstupenek). www.moravskedivadlo.cz, [email protected] NOVÁ SÍŤ, MALÁ INVENTURA 2011 10% sleva na workshop Mluvit jasně (kurz zaměřený na rozvíjení kompetencí a kondice veřejně vystupovat a sebevědomě komunikovat), proběhne v rámci festivalu 23.–26. 2. 2011 [email protected] | www.malainventura.cz

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

VÝTVARNÉ UMĚNÍ GALERIE RUDOLFINUM Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1. Tel.: +420 227 059 309 (pokladna) www.galerierudolfinum.cz, [email protected] Aktuální výstava Decadence Now! Za hranicí krajnosti (do 2. 1. 2011). Připravovaná výstava Mutující médium (od února 2011). Mnozí ze slavných umělců, kteří jsou zastoupeni na výstavě Decadence Now! Za hranicí krajnosti, už v Galerii Rudolfinum vystavovali. Byli to např. M. Barney, J. Klauke, D. Hirst, G. Helnwein ad. Věděli byste, v jakém roce zde měla velkou výstavu Cindy Sherman? První tři výherci získají po dvou vstupenkách na výstavu.

GASK / GALERIE STŘEDOČESKÉHO KRAJE 50% sleva z ceny vstupného na aktuální výstavy. Barborská 51–53, 284 01 Kutná Hora. Tel.: +420 725 607 388 (sekretariát), +420 725 377 433 (pokladna) www.gask.cz, [email protected] GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 20% sleva ze vstupného na aktuální výstavy. Výstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově. Mariánské nám.1, Praha 1. Tel.: +420 222 310 489, +420 222 313 357 www.citygalleryprague.cz TOPIČŮV SALON 50% sleva z ceny vstupného. Národní 9, 110 00 Praha 1. Tel.: +420 224 232 500 [email protected] ARS VIVA CESTY ZA UMĚNÍM Specializovaná cestovní kancelář.

STRANA

Muchova 9, č. p. 223 (1. patro) 160 00 Praha 6. Tel.: +420 233 324 099, fax: +420 224 311 585 www.arsviva.cz, [email protected]

KNIHY, ČASOPISY, CD SPOLEČNOST FRANZE KAFKY 30% sleva na veškerou knižní produkci z nakladatelství. Široká 14, 110 00 Praha 1. Tel.: +420 224 227 452. www.franzkafka-soc.cz, [email protected] RADIOSERVIS, A. S. Hudební a knižní vydavatelství Českého rozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas. 25% sleva v zásilkovém obchodě na vlastní zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog Objednávky: Jeseniova 36, 130 00 Praha 3. Tel.: +420 222 713 037, +420 221 551 384 [email protected]. 10% sleva na celý sortiment ve firemní prodejně. Vinohradská 13, Praha 2. Tel.: +420 222 254 480 Tvůrcem českého státního znaku a prezidentské vlajky je významný český heraldik. Znáte jeho jméno? První tři výherci získají knihu Svým dějinám neutečeme, v níž se tato osobnost ohlíží za 90 lety svého života plného nečekaných zvratů.

ukázkového čísla zdarma). Při objednávání uvádějte kód „Vltava“. www.sanquis.cz OPERA PLUS Internet magazine. www.operaplus.cz, [email protected] NAKLADATELSTVÍ ROMEO 30% sleva z ceny knih Pod Bání 21, 180 00 Praha 8. Tel.: +420 283 840 193, +420 605 960 211 www.jirijosek.com, [email protected] NAKLADATELSTVÍ LIKA KLUB až 25% sleva na všechny publikace Počernická 76, 108 00 Praha 10. Tel.: +420 222 541 166 [email protected] NAKLADATELSTVÍ CARPE DIEM Edice klubové poezie, Edice knih doplněných o DVD. 20% sleva na veškeré tituly. Carpe diem, 691 11 Brumovice 175. Tel.: +420 519 423 378 www.carpe.cz, [email protected] LIBRI, SPOL. S. R. O. 15% sleva z ceny knih. Na Hutmance 7, 158 00 Praha 5.. Tel.: +420 251 613 113, fax: +420 251 611 013 www.libri.cz, [email protected]

A2 KULTURNÍ TÝDENÍK Americká 2, 120 00, Praha 2. Tel.: +420 222 510 227. www.tydenikA2.cz

Autorkou příběhu O Labuti a Ruodolfu Bavorském je historička, která v nakladatelství LIBRI vydala již několik publikací. Jaké je její jméno? První tři výherci získají knihu M. Beranové O Labuti a Ruodolfu Bavorském (Legenda o lásce a nenávisti).

SANQUIS Časopis o umění a zdravém životním stylu 20% sleva na předplatné a dárek pro nové předplatitele (cena ročního předplatného po slevě činí 680Kč, možnost zaslání

ŽAKET – KARTOGRAFICKÉ VYDAVATELSTVÍ 30% sleva z ceny všech map při přímém odběru. Slánská 381/10, 163 00 Praha 6. Tel.: +420 210 083 570, www.zaket.cz,

MAGAZÍN KLUBU VLTAVA Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3–Vltava – XV. ročník, číslo 4, prosinec 2010–únor 2011 Vychází 4x ročně. Evidenční číslo MK ČR E 14038. – Šéfredaktor: Luboš Stehlík – Redakce: Marcela Hájková Grafická úprava a sazba: Colmo, www.colmo.cz – Tisk: Tiskárna Macík, s. r. o. – Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. – Český rozhlas 3–Vltava, šéfredaktor stanice Lukáš Hurník – Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 221 552 677 – vltava.rozhlas.cz – e-mail: [email protected]

48

[email protected] NAKLADATELSTVÍ ATLANTIS, SPOL. S R.O. 20% sleva na produkci nakladatelství, při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovné. PS 374, Česká 15, 602 00 Brno. Tel./fax: +420 542 213 221 www.atlantis-brno.cz, [email protected] NAKLADATELSTVÍ BASET až 15% procent sleva na vybrané publikace. Sokolská 66, 120 00 Praha 2 - Nové Město. Tel.: +420 244 402 705 expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400, 143 00 Praha 4. Tel./fax: +420 244 402 706 www.baset.cz, [email protected] MLADÁ FRONTA A. S. 20% sleva z ceny knih. Při objednávce nad 600Kč balné a poštovné zdarma. Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4-Modřany. Objednávky: [email protected]. Tel: +420 225 347 313 www.kniha.cz, www.mf.cz Kolikáté narozeniny by v roce 2010 oslavil John Lennon – muzikant, umělec, spisovatel, zakladatel a vůdčí osobnost skupiny The Beatles? Autora první správné odpovědi odměníme knihou John Lennon – Jeho život.

NAKLADATELSTVÍ LABYRINT 20% sleva z ceny knih. Dittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha 2. Tel./fax: +420 224 922 422 labyrint.net, [email protected] NAKLADATELSTVÍ TITANIC 20% sleva na všechny knihy. Plzeňská 222, 150 00 Praha 5. Tel.: +420 257 211 257 www.titanic.n.cz, [email protected] Členské výhody Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat prostřednictvím informační linky Klubu Vltava. Odpovědi volejte na klubovou linku 221 552 686 nebo pište na e-mailovou adresu [email protected]. Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, uvádějte při písemných objednávkách členské číslo. Při osobním odběru se prokažte průkazkou Klubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolupráce vyhrazena.

Staňte se předplatitelem časopisu Art+Antiques a získáte: slevu na vstupném do partnerských galerií spolehlivou distribuci do vaší schránky slevu 165 Kč oproti koupi na stánku zdarma tři starší čísla časopisu

Předplatné Jak objednat? Roční: 825 Kč na webu: www.artantiques.cz Půlroční: 500 Kč emailem: [email protected] telefonicky: +420 800 300 302 Art+Antiques je měsíčník, pouze v létě faxem: +420 284 011 847 vychází jako dvojčíslo. Předplatné poštou: POSTSERVIS, oddělení předplatného je klouzavé, lze je uzavřít kdykoliv Poděbradská 39, 190 00 Praha 9 v průběhu roku. Půlroční předplatné se vztahuje na 6 čísel, přičemž letní dvojčíslo je počítáno jen jako jedno číslo.

21.45 hodin BYTOSTI ZVANÉ HOUBY

1. 12. a 8. 12. Vítězná hra festivalu Prix Europa 2008.

20.00 hodin D. ELDRIDGE: FOTOGRAF

23. 12.

8. 1.

Oratorium v nahrávce P. McCreeshe.

21.00 hodin HÄNDEL: MESIÁŠ

26. 12. 16.00 hodin TELEFONOTÉKA S T. NETOPILEM

9. 1.

PROGRAMOVÉ TIPY STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3–VLTAVA

Radiodokument J. Kamena o magickém světě hub a houbařů.

24. a 25. 12. 9.00 hodin LITERÁRNÍ GRAUBÜNDEN

VÁNOČNÍ DEN EURORÁDIA 18.30 hodin F. HARTLAUB: VIDĚNO ZDOLA

Od 9. 2.

Živě vysílaný hudebněpublicistický pořad se soutěží a možností telefonických dotazů posluchačů na hosty ve studiu.

14.00 hodin M. PAGNOL: PEKAŘOVA ŽENA Speciální vydání Víkendové přílohy ve švýcarských stopách Klause Manna, Stefana Zweiga, Friedricha Nietzscheho ad.

19. 12. Úsměvný příběh o tom, že některé problémy je lepší ignorovat, než řešit.

Koncertní programy BBC, Rumunského, Rakouského, Českého, Norského a Bulharského rozhlasu.

Osmidílná četba na pokračování z válečných deníků velkého talentu německé literatury.