Demokratická republika Kongo – další selhání OSN? V současné době probíhá velké množství konfliktů, které jsou vedeny z etnických, sociálních či náboženských důvodů. Ve skutečnosti lze na jejich pozadí hledat i jiný motiv, který se jako červená nit táhne celým konfliktem. Tímto motivem jsou zdroje. Nerostné suroviny jsou často tím hnacím motorem, který motivuje některou ze stran přinejmenším udržovat
stávající
situaci.
Příklad
jednoho
z takových
konfliktů
můžeme
nalézt
v Demokratické republice Kongo. Navzdory tomu, že v roce 2003 byla ratifikována tzv. Smlouva z Pretorie oficiálně ukončující druhou konžskou válku, země je neustále zmítána nepokoji, především prostřednictvím povstaleckých bojů mezi ozbrojenými skupinami. V provinciích na severovýchodě a východě země je situace neustále velmi dramatická – dochází zde k plundrování konžského nerostného bohatství, sexuálně motivovaným útoků na civilní obyvatelstvo jak ze strany vzbouřenců, tak konžské armády a dlouhodobě se zde nedaří situaci stabilizovat. A jak se staví k situaci OSN? Jsou její aktivity v zemi dostačující? Má Demokratická republika Kongo vůbec naději na mír?
Konflikty v Demokratické republice Kongo Demokratická republika Kongo je navzdory svému obrovskému nerostnému bohatství (nebo právě proto) jednou z nejchudších zemí světa. Je to země zmítaná dlouhotrvajícími konflikty, jejichž příčiny lze hledat již v době kolonizace, resp. dekolonizace a ani 50 let od získání nezávislosti1 není DRK stabilní a bezpečnou zemí. Po získání nezávislosti se konaly první parlamentní volby, ve kterých zvítězila strana Patrice Lumumby (MNC – Movement National Congolais) - nepříznivý ohlas Belgie doufala ve vítězství takových politických stran, které měly zájem na samostatnosti jednotlivých provincií. Cílem Belgie bylo udržet si, resp. znovu získat vliv zemi s cílem ovládnout konžské nerostné bohatství. Po samostatnosti nejvíce volaly provincie Katanga a Kasai, což jen přiostřilo již tak vyhrocenou krizi (Eriksen, 2009: 654). Demokratická republika Kongo se stala, spolu s dalšími zeměmi, arénou mocenského soupeření USA a SSSR v době studené války. Zatímco Sovětský svaz podporoval P. Lumumbu jako legitimního vůdce země, Spojené státy finančně podporovaly armádu vedenou Josephem Mobutem ve snaze zabránit Sovětskému svazu získat DRK do sféry vlivu. Mobutu využil období silné nestability a díky vojenskému převratu se postavil do čela země - jeho 1
Země získala nezávislost na Belgii 30. června 1960 (Shekhawat,2009: 6).
vláda byla charakteristická centralizovaným systémem vlády jedné strany, rozsáhlými pravomocemi prezidenta podporovaného Spojenými státy. Mobutova vláda přivedla zemi do situace nedaleko od zhroucení – porušování lidských práv, politické represe a ekonomika země se díky korupci a neschopnosti ocitla na pokraji krachu, což je stále jen minimální výčet důsledků špatného vládnutí tehdejšího vůdce DRK. Události ve Rwandě z roku 1994 tak završily další tragickou etapu v historii země (Shekhwat, 2009: 6). Počátky současného konfliktu v Kongu lze najít právě ve Rwandě. V důsledku rwandské genocidy v roce 1994 uprchlo do země velké množství rwandských Tutsijů, což zvedlo vlnu nevole v řadách konžských Tutsijů - obava z možné záměny s uprchlíky ze Rwandy.Velmi nešťastným se jevilo rozhodnutí Mobutovy vlády, které problém vyřešilo tak, že zbavilo rwandské Tutsije práv a v podstatě tak vyjádřilo podporu hutuským milicím Interhamwe páchajícím genocidu ve Rwandě. Stejně tak DRK, konkrétně její provincie Severní Kivu, posloužila jako útočiště pro hutuské uprchlíky, kteří sem zamířili v obavě z pomsty Tutsijů po té, co se do událostí ve Rwandě zapojilo mezinárodní společenství ve snaze ukončit probíhající genocidu. Právě v provincii Severní Kivu vznikaly uprchlické tábory, které se mnohdy stávaly rekrutačními středisky hutuských milic za účelem napadání Tutsijů, tentokráte však nejen ve Rwandě, ale rovněž v dané provincii obývané Tutsiji konžskými. V tomto okamžiku Rwanda požádala mezinárodní společenství o urychlené vyřešení situace pod pohrůžkou vlastní vojenské angažovanosti.2 V DRK se rovněž začaly dávat do pohybu protimobutuovské síly, ať už z řad konžských Tutsijů, či odpůrců Mobutova režimu v čele s Laurentem-Desiré Kabilou (Klíma, 2000: 28). Vzhledem k přelití konfliktu ve Rwandě do DRK a nepřetržitým útokům hutuských milicí, formujících se v uprchlických táborech v Kongu, na rwandské území, vyslala rwandská vláda do oblasti své ozbrojené síly a společně s Ugandou podpořila zformování konžského povstaleckého hnutí pro osvobození Konga AFDL (Aliance des Forces démocratiques pour la Libération du Congo-Zaire) vedeného právě Laurentem Kabilou.
Podporu mu rovněž
vyjádřila Angola, která měla zájem na svržení Mobutova režimu z důvodu jeho dlouholeté podpory angolského národně-osvobozeneckého hnutí UNITA (Unito Nacionál para la Independência Total de Angola) (Eriksen, 2009:656). Tato první konžská válka, kde proti sobě stály Mobutova špatně organizovaná armáda a spojenci v čele s L. Kabilou, skončila po osmi měsících v okamžiku, kdy se Kabila jmenoval prezidentem–květen 1997(Clark, 2008: 3).
2
NZONGOLA-NATALAJA, G. :2003. The International Dimensions of Congo Cisis. Dostupné na:
, 30.11.2010.
2
Navzdory očekáváním vkládaným do nového prezidenta se budoucí vývoj velmi podobal Mobutově režimu. Zásadní chybou, s ohledem na sliby spojencům, byla neschopnost stabilizovat situaci v provinciích Severní a Jižní Kivu a zabránit útokům rebelů do okolních států.
Vlnu nevole mezi konžským obyvatelstvem rovněž vzbuzovala přetrvávající
přítomnost rwandských a ugandských vojáků v zemi. V obavě z ohrožení své pozice požádal Kabila zahraniční příslušníky armády o odchod ze země. Jeho žádost však nebyla vyslyšena a odtud již nebylo daleko k vypuknutí druhé konžské války (Paddon, 2010:328). Oficiálně začala druhá konžská válka 2. srpna 1997 v okamžiku, kdy na území DRK vtrhly armády Rwandy a Ugandy, jejichž cílem bylo nejen sesadit stávajícího prezidenta, ale především získat pod svou kontrolu konžské nerostné bohatství. Na jejich stranu se rovněž přidala Rwandou podporovaná skupina RCD3 (Rassemblent Congolais pour la Democratie). Kabila, čelící přesile, požádal o pomoc Jihoafrické rozvojové společenství (SADC – South Africa Developement Community) a na jeho stranu se tím přidala Namíbie, Angola, Zimbabwe a Čad. V případě Namíbie a Angoly se jednalo o čistě zištný krok, s jehož pomocí získaly koncese na těžbu nerostných surovin. Angola se také obávala přelití konfliktu na své území a spolupráce rwandsko-ugandských jednotek s osvobozeneckým hnutím UNITA. Stejně tak se na stranu konžského prezidenta postavily hutuské milice Interhamwe a hnutí Mai Mai bojující proti přítomnosti všech cizích entit v zemi.4 Ve své podstatě jednotlivé frakce nebojovaly pouze proti centrální vládě, ale také mezi sebou. Právě na pozadí těchto střetů lze vidět snahu ovládnout nerostné zdroje země. DRK byla rozštěpena do tří celků – západní polovinu země „ovládala“ centrální vláda, východní část spadala do sfér vlivu Rwandy a Ugandy (Eriksen, 2009: 656). V souvislosti s druhou konžskou válkou se často hovoří o „První africké světové válce“, jednak ve vztahu k počtu zemí účastnících se konfliktu, jednak k jeho ničivosti a zoufalém stavu, ve kterém se země ocitla po jeho oficiálním ukončení. V červnu 1999 byla započata jednání o příměří v Lusace. Tzv. „Lusacká dohoda“ stanovovala každé ze stran množství podmínek, které měly být dodrženy (odzbrojení povstalců, stažení zahraničních armád atd.). Ačkoliv byla dohoda uzavřena v červenci téhož roku, závazkům v ní obsažených se nepodařilo dostát. Její neúspěch lze hledat zejména v nepřizvání všech stran k jednacímu stolu, neochotě povstalců k odzbrojení a neochota prezidenta DRK ke všeobecné spolupráci. Po zavraždění prezidenta Laurenta Kabily v roce 2001 ho na jeho pozici nahradil jeho syn – Joseph, který se zdál být svolnější vyjednávat 3
V důsledku rozepří mezi Rwandou a Ugandou (spory o kontrolu těžby nerostných surovin) došlo k rozpadu CDC na RCD-Goma (podporované Rwandou) a MLC (Movement for the Liberation of Congo, podporované Ugandou) (Eriksen, 2009: 656). 4 Civil Congo War, dostupné na: http://www.globalsecurity.org/military/world/war/congo.htm, 29.11.2010.
3
s rebely a stejně tak spolupracovat s mezinárodními organizacemi. Vyjednávání o míru vrcholilo v Pretorii v červnu 2002, kdy byl sestaven plán na vytvoření nové vlády a válka tak byla ukončena de jure (Plumptre, 2003: 74-75). De facto však válka neskončila a s obměnami o ní lze hovořit dodnes, zejména s ohledem na události na východě země. Prozatímní vláda začala fungovat od září roku 2003, v roce 2005 byla přijata nová ústava a o rok později se konaly první demokratické volby prezidenta (ve druhém kole zvítězil Joseph Kabila) a parlamentu (Matti, 2010: 52). Kabilova inaugurace se konala v prosinci roku 2006 a završila tak oficiální poválečný transitivní proces započatý v roce 2003. Tento proces byl (zejména) zaměřen na bezproblémové konání voleb a poněkud opomíjel přetrvávající problémy spojené s mírovými procesy v DRK. Ozbrojené střety ze srpna a listopadu 2006 a března 2007 mezi FARDC a stoupenci dřívějšího vice-prezidenta JeanaPierra Bemby byly jen důkazem komplikací a obtíží spojených s budováním demokracie v zemi (Onana-Taylor, 2008: 501). Navzdory volbám a zformování nové vlády (únor 2007) nedošlo v DRK ke stabilizaci situace a nastolení míru. Východní provincie – Ituri, Severní a Jižní Kivu a Katanga zůstávají i nadále nestabilními, konfliktními (nepřetržité boje mezi jednotlivými skupinami rebelů navzájem a vládou) a centrální vláda je zcela neschopná situaci řešit. Vlnu optimismu vzbudila mírová smlouva z Gomy podepsaná 23. ledna 2008, jejímž cílem bylo zajištění trvalého míru v zemi, nicméně dohoda nezahrnula FLDR, což v okamžiku, kdy se jedná o odzbrojení rebelů a nastolení míru, znamená velké selhání celého projektu (Shekhawat, 2009: 9). Dodnes je země fakticky rozdělená dle toho, jaká skupina rebelů dané území ovládá.
Mise OSN v Demokratické republice Kongo Mise OSN v DRK – MONUC5 byla ustanovena Radou bezpečnosti v roce 1999 a do současnosti se jedná o největší mírovou operaci OSN (Mobekk, 2009: 273). Prvotním cílem mise byl monitoring implementace mírových procesů a zajištění bezpečnosti v zemi, vzhledem k tomu že území na východě země bylo zcela mimo kontrolu centrální vlády a to i po uzavření mírové dohody a oficiálním u stažení zahraničních sil z území DRK. V průběhu příštích let rada bezpečnosti vydala řadu rezolucí které rozšiřovaly jak velikost, tak mandát mise. V lednu 2000 došlo k navýšení počtu příslušníků mise na více než 5500 a současně i k rozšíření mandátu mise z monitorovací na misi zaměřenou na ochranu civilistů. K dalšímu
5
do 30. června 1964 fungovala v DRK mise ONUC, zřízená rezolucí RB OSN v roce 1960 za účelem dohledu nad odchodem Belgičanů z DRK a na pomoc udržení pořádku v zemi. Vojáci ONUC se rovněž aktivně zapojili do bojů s vojsky separatistických provincií a proslavila se jako nejkrvavější mise OSN v historii. Dostupné na: http://www.infoservis.net/art.php?id=1040228056, 28.11.2010.
4
navýšení počtu vojáků OSN došlo v roce 2003 a 2004 (říjen 2004 nová rezoluce RB) a to z důvodu pokračujících nepokojů v různých částech země. Mise díky tomuto navýšení čítala již 16 700 příslušníků a stala se tak největší mírovou operací OSN ve světě. (Eriksen, 2009: 657). 28. května 2010 vydala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 1925, která přejmenovala MONUC na MONUSCO – Stabilizační mise OSN v Demokratické republice Kongo a to z důvodu potřeby reflektovat dynamiku konfliktu a postavit se novým výzvám, které přináší. Nová mise má pravomoci k využití všech nezbytných prostředků k realizaci svého mandátu, kterým je ochrana civilního obyvatelstva, humanitárních pracovníků, ochránců lidských práv a podpora konžské vlády v jejím úsilí stabilizovat zemi a ustavit mír. 6 Přes veškeré snahy OSN je zatím konec konfliktu v Kongu v nedohlednu. Mezinárodně uznávaná konžská vláda kontroluje pouze zhruba polovinu území země, přičemž zbytek je stále pod nadvládou opozičních vojsk podporovaných Ugandou a Rwandou. Intervenční síly okolních států také nejeví přílišnou ochotu stáhnout z Konga své vojáky. Jejich primárním motivem je nahromadit co možná největší finanční prostředky z ilegálních obchodů s konžským nerostným bohatstvím. Dokud tato motivace bude přetrvávat a nebude vyvíjen tlak na všechny zúčastněné za účelem jejich odzbrojení a ukončení všech činností podkopávající mír v DRK, nemůže dojít ke zlepšení situace. Ani OSN v tomto směru nemůže uspět – chybí jí k tomu mandát a zejména pak adekvátní prostředky – není totiž příliš pravděpodobné, že dojde k repríze mise ONUC a vynucování míru tak, jako v této zemi před více jak třiceti lety.7 Obecně jsou však aktivity OSN v DRK hodnoceny spíše negativně, zejména ve vztahu k úspěšnému, resp. neúspěšnému zvládání situace v DRK. Za mírný úspěch na dlouhé cestě k řešení událostí v DRK je pokládáno zvládnutí voleb a podpora humanitárních pracovníků v zemi. Nicméně tyto nepatrné úspěchy zastiňují mnohá selhání, ke kterým došlo a dochází navzdory rozšiřování mandátu i personálního zastoupení. Za velký neúspěch je považována nedostatečná podpora posilování centrální vlády, která stále nemá kontrolu nad svým územím a monopol na násilí. Čelí kritice rovněž díky absenci efektivních kroků, s jejichž pomocí by došlo ke zformování funkční národní armády, která by byla schopná efektivně bojovat proti vzbouřencům a upevnila by státní moc na celém území země. S. Eriksen určuje čtyři oblasti, kdy mise (MONUC) selhala: (1) nedostatek zdrojů, (2) nedostatečné znalosti místních
6
Helping bring peace and stability in the DRC, dostupné na: http://www.un.org/en/peacekeepingúmissions/monuc/, 28.11.2010. 7 PMC jako nástroj kolonialismu, dostupné na: http://www.infoservis.net/art.php?id=1040228056, 28.11.2010.
5
podmínek a neochota přizpůsobit politiku mise lokálnímu kontextu, (3) snahy o state-building se často střetávají se zájmy klíčových domácích aktérů a (4) model state-buildingu, na kterém byla mise MONUC byl považován za nesprávně reagující na situaci v zemi (Eriksen, 2009: 657-659).
Důsledky konfliktů a oblasti vyžadující řešení Dlouhotrvající konflikty vytvářejí širokou škálu negativních dopadů na obyvatelstvo a stát jako takový. Navzdory tomu, že v případě DRK lze hovořit o tom, že konflikty v DRK jsou vedeny skrze obyvatelstvo, v médiích budí události v zemi jen malý zájem. Následující problémy rovněž mohou být považovány za indikátory rozpadu státu. •
Stále probíhající konflikt mezi vládními jednotkami a rebely si již vyžádal 5,4 milionů obětí z řad civilistů (od srpna roku 1998 do dubna 2007) (Shekhawat,2009: 10).
•
Podle různých odhadů zde bylo v průběhu posledních deseti let války znásilněno v provinciích Kivu až 200 000 žen. Na znásilňování se podílejí především bojovníci povstaleckých skupin ze Rwandy (FDLR), hnutí Mai Mai ale i příslušníci konžské armády, civilisté a dokonce příslušníci jednotek OSN. Znásilněné ženy jsou stigmatizovány, často odvrženy manželem a společností. Znásilnění rovněž prování zdravotní problémy, šíření HIV/AIDS a často končí i smrtí oběti.8
•
Jako všechny konflikty má i ten v DRK největší dopad na děti. Děti se stávají jeho oběťmi, často však také pachateli – dětskými vojáky. Děti jsou do konfliktu zapojovány rovněž jako sexuální či pracovní otroci. 9
•
Uprchlíci a vnitřně přesídlené osoby(IDPs) - odhaduje se, že v DRK žije v současné době přibližně 1 300 000 vnitřně vysídlených osob a okolo 350 000 uprchlíků opustilo zemi. Populace vnitřně vysídlených v provincii Severní Kivu se odhaduje na 860 000. Uprchlické tábory často nejsou schopny zajistit základní lidské potřeby a často slouží jako základny rebelů, uprchlíci – velký rekrutační potenciál.10
•
Chudoba a nemoci – konflikty zesilují chudobu a zintenzivňují humanitární krizi v zemi. Odhadem více než třetina celkové populace Konga (16 milionů lidí) trpí kritickým nedostatkem jídla. Ruku v ruce s podvýživou a nevyhovující lékařskou péčí jdou nemoci a
8
Pomoc obětem sexuálního násilí, dostupné na: http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=900, 5.12.2010.
9
DR Congo: Civilian Cost of Military Operation is Unacceptable, dostupné na: http://www.globalwitness.org/library/dr-congo-civilian-cost-military-operation-unacceptable, 5.12.2010. 10 Demokratická republika Kongo dnes, dostupné na: http://www.cevro.cz/cs/cevrorevue/aktualni-cislo-online/2008/10/209733-demokraticka-republika-kongo-dnes.html, 4.12.2010.
6
epidemie, které ještě zhoršují již tak kritickou situaci (Henriques, 2006: 133-134). Navzdory miliardovým investicím mezinárodního společenství se DRC řadí mezi země nejvíce postižené chudobou.11 •
Problematika vymahatelnosti práva – absence všech složek právního státu – DRK nemá fungující soudní systém. Potýká se s materiálními nedostatky, nedostatkem školeného a vzdělaného personálu a obecně s nefungujícími složkami soudní moci. Jen velmi nepatrná část trestných činů je skutečně řešena a vyřešena. Bezpečnostní aparát jednající jako stát ve státě se nemalou měrou podílí na pošlapávání lidských práv obyvatelstva. Konžská armáda je nedisciplinovaná, špatně placená a doposud v určitém stádiu tranzite a je proto velmi náchylná k destabilizaci.12
•
Skutečně velkým problémem je všudypřítomná korupce, která, co do vymahatelnosti práva, silně podkopává již tak nefunkční složku státní moci (Human Rights Watch, 2005: 2-4). Podle Transparency International (2010) se DRK nachází na 164. pozici ze 178 zemí, co do míry korupce.13 Korupce v podstatě představuje základní princip „fungování státu“. Existuje na lokální i celostátní úrovni a připravuje stát o zisky z těžby nerostných surovin a v obecné rovině omezuje schopnost státu naplňovat svou podstatu do té míry, že jsou jeho obyvatelé odkázáni sami na sebe, potažmo na humanitární pomoc ze zahraničí.14
•
Exploatace přírodních zdrojů – DRK bohatá na přírodní zdroje. Zejména v provinciích Severní a Jižní Kivu se nachází ložiska zlata, kasiteritu a zejména koltanu 15 – rudy nezbytné pro výrobu mobilních telefonů či notebooků. Ve světě s rostoucími požadavky na moderní technologie přímo úměrně roste hlad po koltanu, což z velké části živí i neutuchající konflikt. Většina obrovských zásob nerostného bohatství
ze země mizí
ilegálně přes cesty kontrolované rebely ze Rwandy. Suroviny se odvážejí do Rwandy a odtud do Nairobi, kde je levně vykupují západní firmy (především z USA, Francie, Belgie, Velké Británie a JAR) (Kutilová, 2010: 4-5). •
Z přímého zapojení do války byla usvědčena i sousední Rwanda a její prezident Paul Kagame. Poté, co OSN přinesla jasné důkazy svědčící o tom, že Rwanda je přímo
11
Rozpadnutý stát: Případová studie Demokratické republiky Kongo, dostupné na: http://www.globalpolitics.cz/clanky/rozpadnuty-stat-pripadova-studie-demokraticke-republiky-kongo, 9.12.2010. 12 Rozpadnutý stát: Případová studie Demokratické republiky Kongo, dostupné na: http://www.globalpolitics.cz/clanky/rozpadnuty-stat-pripadova-studie-demokraticke-republiky-kongo, 9.12.2010 13 Hodnocení míry korupce, dostupné na: http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/2010/results, 13.12.2010. 14 Rozpadnutý stát: Případová studie Demokratické republiky Kongo, dostupné na: http://www.globalpolitics.cz/clanky/rozpadnuty-stat-pripadova-studie-demokraticke-republiky-kongo, 9.12.2010. 15 Přírodní zdroje v DRK, dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/cg.html, 12.12.2010.
7
odpovědná za situaci v DRK 16 , finanční pomoc Rwandě zastavilo pouze Švédsko a Nizozemí. Jinou odezvu usvědčení Rwandy nepřineslo (Kutilová, 2010: 5).
Doporučení •
Podpora a rozšíření pravomocí MONUC (MONUSCO) – důsledný dohled nad dodržováním lidských práv, aktivní zapojení do ochrany civilního obyvatelstva.
•
Zajištění lékařské, psychologické, sociální a právní podpory pro oběti sexuálního násilí. V tomtéž podporovat konžskou vládu a spolupracovat v této otázce s NGOs. Zformovat panel expertů zaměřených na problematiku sexuálního násilí v DRK za účelem sestavení konkrétních kroků vedoucích k vybudvání mechanismů prošetřování sexuálních
a
válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. •
Odsouzení participace dětských vojáků v konfliktech v DRK, vyvíjení tlaku na všechny zúčastněné strany konfliktu za účelem okamžité demobilizace, odzbrojení, rehabilitace a neintegrace dětských vojáků –politická, finanční a technická podpora takto zaměřených programů, spolupráce s NGOs.
•
Zajištění asistence konžské vládě při reformě a budování justice a to nejen prostřednictvím finančních dotací, ale zejména zprostředkováním know-how – školení a výcvik v oblasti lidských zdrojů.
•
„Security sector reform“ a důsledná aplikace – odzbrojení, demobilizace a neintegrace konžských ozbrojenců (včetně dětských vojáků), budování funkční integrované armády, reforma policie za účelem zajištění stabilního a bezpečného prostředí v zemi (Omany – Taylor, 2008: 501).
•
Budování infrastruktury – v Kongu naprosto nevyhovující – bez fungující infrastruktury nemůže vláda kontrolovat své území – financování z rozvojových programů.
•
Důsledná kontrola cest a nerostného bohatství vyváženého z DRK (dřevo nevyjímaje). Řešením by mohla být obdoba Kimberleyského procesu (či přidružení ke KP). Přijetí opatření zabraňující drancování konžského nerostného bohatství a ilegálnímu vývozu ze země = certifikace a dohled nad plněním podmínek a respektování nařízení (vytvoření systému funkčních nástrojů a sankcí).
•
Obecně je nezbytné neaplikovat standardizované postupy při vedení misí a statebuildingu. Je nutné zvolit individuální přístup respektující veškerá specifika dané země. Je potřeba nezaujímat etnocentrické postoje a zabránit realizaci takto ovlivněných opatření.
16
Například v roce 2002 Rwanda vyvezla koltan za 220 milionů dolarů. Desetitisíce ozbrojených Rwanďanů na území DRK znásilňují, loupí a zabíjí (Kutilová, 2010: 5).
8
•
Nejdůležitějším úkolem je stabilizace situace v zemi. Je naprosto nezbytné, aby došlo k ozbrojení rebelů a ukončení násilností páchaných na civilním obyvatelstvu. Klíčovým je v tomto ohledu ukončení veškerých rwandských aktivit podporujících současnou situaci v DRK. V tomto ohledu je nezbytné zapojení OSN a přijetí společného postoje a ustavení konkrétních opatření vůči Rwandě. Zásadním je dodržování těchto kroků jednotlivými členy OSN.
Situace v DRK je natolik závažná a komplexní, že při jejím řešení není možné jít nejjednodušší cestou. Naprosto nezbytné je přijmout taková opatření, která povedou ke stabilizaci a zlepšení stavu, ve kterém se země nachází. Tato opatření by měla odpovídat konkrétním potřebám DRK a měla by být realizována v co možná nejkratší době. Současná situace v zemi je zcela neúnosná a hrozí destabilizace celého regionu, vzhledem k hrozbě přelití konfliktu do sousedních států. Zásadním doporučením pro OSN je proto „efektivně jednat“ a nebýt pouze pasivním aktérem prostřednictvím peacekeepingových misí.
Hlavní aktéři zapojení do konfliktů v DRK: •
RCD + frakce (Rassemblent Congolais pour la Démocratie – Konžské shromáždění pro demokracii) o Po skončení druhé konžské války aktivní zapojení v Iturském konfliktu na straně ugandské armády (UPDF) o Frakce: RCD-ML (podpora Ugandy)xRCD-Goma (podpora Rwandy) (Eriksen, 2009: 656).
•
MLC (Mouvement pour la Libération du Congo- Hnutí pro osvobození Konga) o V čele miliardář Jean-Pierre Bemba, podporované Ugandou o Boj proti RDC-ML
•
CNDP (Congrés national pour la défence du peuple – Národní kongres ochrany lidu) o Tutsijští rebelové podporovaní Rwandou, bývalý vůdce generál Laurent Nkunda o Ovládá naleziště nerostných surovin v provincii Severní Kivu o Boj cílený na FLDR
•
FARDC (Forces Armées de la République Démocratique du Congo – ozbrojené síly DRK) o Vznik v roce 2004 – po skončení 2. konžské války měla integrovat povstalecké a ozbrojené skupiny – nekompletní proces o V čele prezident Joseph Kabila
•
Mai Mai
9
o Povahou guerillové hnutí o Vznik v 2. konžské válce – zaměření na boj s Rwandou podporovanými skupinami •
LRA (Lord's Resistance Army) o Ugandské rebelantské jednotky o od 2008 páchají nejvíce škod v Kongu
•
ALiR (Armée pour la Libération du Rwanda) o složena z Hutů, kteří museli uprchnout ze Rwandy po roce 1994
•
FDLR (Forces Democratiques de Liberation du Rwanda) o do bojů se zapojila v roce 2000 - navázala na působení ALiR v Kongu o Hutuové, kteří prováděli genocidu ve Rwandě o bojovníci FDLR se nemohou vrátit do Rwandy, neboť by byly odsouzeni, proto si ilegálními praktikami vydělávají na získání nové identity ve třetích zemích (Human Rights Watch, 2005: 51-52).
•
United Nations Mission in the Democratic Republic of Congo (MONUC) o peacekeepingová mise - založena rezolucemi 1279, 1291 (od roku 1999) o 5-7/2010 → United Nations Organization Stabilization Mission in the Democratic Republic of the Congo (MONUSCO) o mandát - chránit populaci, podpora konžského parlamentu17
Zdroje •
CLARK, P.: 2008. Ethnicity, Leadership and Conflict Mediation in Eastern Democratic Republoic of Congo: The Case of the Barza Inter-Communautaire. Journal of Eastern Afričan Studies. Vol. 2, No. 1, s. 1-17.
•
ERIKSEN, S.: 2009. The Liberál Peace Is Neither: Peacebuilding, State building and the Reproduction of Conflict in the Democratic Republic of Congo. International Peacekeeping. Vol. 16, Vol. 5, s. 652 – 666.
•
HENRIQUES, Z.: 2006. The Invisible Conflicts in the Democratic Republic of the Congo (DRC). Journal of Ethnicity in Criminal Justice, Vol. 4, No. 1/2, s. 129 – 143.
•
HUMAN RIGHTS WATCH, 2005: Seeking Justice: The Prosecution of Sexual Violence in the Congo War. Vol. 17, No. 1, s. 1-53.
17
MONUC, dostupné na: http://www.un.org/en/peacekeeping/missions/monuc/index.shtml, 5.12.2010.
10
•
KLÍMA,V.: 2000. Rwanda a Kongo mezi Hutuy a Tutsii. Mezinárodní politika. 7/2000, s.27-28.
•
KUTILOVÁ, M: 2010. Prokleté bohatství. Rozvojovka. 3/2010, s. 4-5.
•
MATTI, S.: 2010. The Democratic Republic of the Congo? Corruption, Patronage and Competitive Authoritarianism in the DRC. Africa Today. Vol. 56, No. 4, s. 43-61.
•
MOBEKK, E.: 2009. Security Sector Reform and the UN Mission in the Democratic Republic of Congo: Protecting Civilians in the East. International Peacekeeping. Vol. 16, No. 2, s. 273-286.
•
NZONGOLA-NATALAJA, G. :2003. The International Dimensions of Congo Cisis. Dostupné na: , 30.11.2010.
•
ONANA, R. – TAYLOR, H.: 2008. MONUC and SSR in the Democratic Republic of Congo. International Peacekeeping. Vol. 15, No. 4, s. 501-516.
•
PADDON, E.: 2010 Beyond Creed, Greed and Booty:Conflict in the Democratic Republic of Congo. Africa.Vol. 80, N. 2, s. 322-331.
•
PLUMPTRE, A.: Lessons Learned from On-the-Ground Conservation in Rwanda and the Democratic Republic of the Congo. Journal of Sustainable Forestry. Vol. 16, No. 3/4 s. 69-88.
•
SHEKHAWAT, S.: 2009. Governance Crisis and Conflict in the Democratic Republic of Congo. Working Paper No. 6. Centre of African Studies. University of Mumbai.
•
CIA Factbook, dostupné na: www.cia.gov/library, 12.12.2010.
•
CEVRO, dostupné na: www.cevro.cz, 4.12.2010.
•
Člověk v tísni, dostupné na: www.clovekvtisni.cz, 5.12.2010.
•
Global Security, dostupné na: www.globalsecurity.org, 29.11.2010.
•
Global Witness, dostupné na: www.globalwitness.org, 5.12.2010.
•
Infoservis společnosti Člověk v tísni, dostupné na: www.infoservis.net, 28.11.2010.
•
Organizace spojených národů, dostupné na: www.un.org, 5.12.2010.
•
Transparency International, dostupné na: www.transparency.org, 13.12.2010.
Lenka Růžičková Fakulta sociálních věd UK Institut politologických studií
11
Obor Mezinárodní vztahy
12
