DELEGACE V KONNÉ PÒSOBNOSTI ZP EDSTAVENSTVA NA DOZORâÍ RADU

DELEGACE V¯KONNÉ PÒSOBNOSTI Z P¤EDSTAVENSTVA NA DOZORâÍ RADU

kanceláfi Praha Vinohradská 10 CZ-120 00 Praha 2 telefon +420 224 217 485 fax +420 224 217 486 e-mail [email protected]

kanceláfi Brno Jakubská 1 CZ-602 00 Brno telefon +420 542 219 571 fax +420 542 219 571 e-mail [email protected]

Lze delegovat v˘konnou pÛsobnost nebo její ãást pfiedstavenstvem nebo ãlenem pfiedstavenstva na dozorãí radu nebo ãlena dozorãí rady tak, aby tento byl oprávnûn vykonávat delegovanou pÛsobnost nebo v rozsahu delegace zastupovat ãlena pfiedstavenstva?

1. Delegace v˘konné pÛsobnosti pfiedstavenstva vypl˘vající ze zákona, stanov nebo rozhodnutí valné hromady ãi dozorãí rady PÛsobnost dozorãí rady

PÛsobnost dozorãí rady je stanovena zejména v ustanovení § 197 obchodního zákoníku. Na základû tohoto ustanovení „Dozorãí rada dohlíÏí na v˘kon pÛsobnosti pfiedstavenstva a uskuteãÀování podnikatelské ãinnosti spoleãnosti“. Dále je podle obchodního zákoníku dozorãí rada oprávnûna pfiezkoumávat v˘kon pÛsobnosti pfiedstavenstva v záleÏitostech urãen˘ch v Ïádosti men‰inov˘ch akcionáfiÛ podle § 182 odst. 1 písm. b), uplatnit právo na náhradu ‰kody vÛãi ãlenovi pfiedstavenstva podle § 182 odst. 1 písm. c), podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 131 a § 183 , právo protestovat proti rozhodnutí valné hromady podle § 188 odst. 2 písm. f), je povinna zúãastnit se rozhodování jediného akcionáfie a má právo na doruãení písemného vyhotovení rozhodnutí podle § 190 , pfiípadnû i právo volit ãleny pfiedstavenstva, urãí-li tak stanovy podle § 194 odst. 1.

V˘razem v˘konná pÛsobnost pfiedstavenstva se pro úãely tohoto ãlánku rozumí rozhodovací a jednatelské oprávnûní pfiedstavenstva akciové spoleãnosti. Delegací se rozumí pfienesení tohoto oprávnûní z pfiedstavenstva na dozorãí radu, pfiiãemÏ tato delegace je analyzována z pohledu jejich následujících právních titulÛ: a) zákona, stanov nebo rozhodnutí valné hromady ãi dozorãí rady a b) zmocnûní.

Obchodní zákoník neobsahuje ustanovení, které by v˘slovnû umoÏÀovalo delegovat v˘konnou pÛsobnost pfiedstavenstva na dozorãí radu, resp. dozorãí radû rozhodovat a jednat jménem spoleãnosti. DÛvodem absence takového ustanovení je dle mého názoru

2

skuteãnost, Ïe pÛsobnost pfiedstavenstva je v ustanovení § 191 obchodního zákoníku (viz níÏe) stanovena kogentnû. Pouze ustanovení § 199 odst. 2 obchodního zákoníku stanoví, Ïe „Dozorãí rada urãí svého ãlena, kter˘ zastupuje spoleãnost v fiízení pfied soudy a jin˘mi orgány proti ãlenu pfiedstavenstva.“ (dle ustanovení § 131 odst. 2 a § 183 odst. 1 obchodního zákoníku) a umoÏÀuje ãlenu dozorãí rady zastupovat spoleãnost. Domnívám se, Ïe úãelem, kter˘ zákonodárce touto úpravou sledoval, je úprava stfietu zájmÛ, kter˘ by nastal v pfiípadû, kdy pfiedstavenstvo nebo jeho ãlen by jednal jménem spoleãnosti v fiízení pfied soudy a jin˘mi orgány sám proti sobû nebo proti jinému ãlenu pfiedstavenstva. Jin˘mi slovy, úãelem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby nedo‰lo k personálnímu propojení pfii v˘konu pÛsobnosti pfiedstavenstva a dozorãí rady. Dále v této souvislosti zákonodárce pouÏívá pouze v˘razu „zastupuje“, kter˘ má kvalitativnû jin˘ v˘znam, neÏ slovní spojení „jedná jménem“, kter˘ zákon uÏívá v souvislosti se statutárním orgánem spoleãnosti. Ustanovení § 13 odst. 2 obchodního zákoníku totiÏ stanoví „ ... statutární orgán, jehoÏ jednání je jednáním podnikatele.“ Toto obecné ustanovení se následnû v pfiípadû akciové spoleãnosti promítá do ustanovení § 191 odst. 1 obchodního zákoníku (viz níÏe).

Omezení dozorãí rady

Ustanovení § 200 odst. 4 obchodního zákoníku stanoví, Ïe „ãlen dozorãí rady nesmí b˘t zároveÀ ãlenem pfiedstavenstva, prokuristou nebo osobou oprávnûnou podle zápisu v obchodním rejstfiíku jednat jménem spoleãnosti.“ Otázkou v této souvislosti zÛstává, zda se tento zákaz uplatní pouze na skuteãnost zápisu ãlena dozorãí rady jako osoby oprávnûné jednat jménem spoleãnosti do obchodního rejstfiíku anebo zda je moÏno jej vykládat tak, Ïe ãlen dozorãí rady není oprávnûn jakkoliv zasahovat do v˘konu pÛsobnosti tûchto osob. Osobnû se domnívám, Ïe toto ustanovení omezuje pouze zápis ãlena dozorãí rady jako osoby oprávnûné jednat jménem spoleãnosti do obchodního rejstfiíku. Usuzuji tak v dÛsledku systematického v˘kladu, tj. jak dle vûcného zafiazení ãlena dozorãí rady mezi uvedené osoby, které se v‰echny do rejstfiíku zapisují, a dále v dÛsledku v˘slovného uvedení zápisu do obchodního rejstfiíku v této souvislosti.

3

Delegace Pro zodpovûzení otázky delegace nûkteré z ãinností, které spadají do v˘konné pÛsobnosti pfiedstavenstva na dozorãí radu, povaÏuji za nezbytné uváÏit, zda touto delegací nedochází k rozporu s úãelem zákona pfii vymezení pÛsobnosti dozorãí rady, jak je uvedeno v úvodu tohoto ãlánku. Základní vymezení pÛsobnosti dozorãí rady zahrnuje pfiedev‰ím kontrolní ãinnost (dohled) nad v˘konem pÛsobnosti pfiedstavenstva. Z této formulace dle mého názoru vypl˘vá povinnost dozorãí rady kontrolovat (dohlíÏet na) v˘kon pÛsobnosti pfiedstavenstva, zejména z pohledu jeho souladu s povinností vynaloÏení náleÏité péãe, souladu s právními pfiedpisy, stanovami a pokyny valné hromady. Jsem pfiesvûdãen, Ïe v rámci povinnosti v˘konu pÛsobnosti pfiedstavenstva s vynaloÏením náleÏité péãe je dozorãí rada rovnûÏ povinna kontrolovat (dohlíÏet na) v˘hodnost ãi nev˘hodnost právního úkonu uãinûného pfiedstavenstvem jménem spoleãnosti apod. Patrnû by odporovalo úãelu zákona, kdyby se u dozorãí

rady

spojila

v˘konná

i kontrolní

(dohlíÏecí)

pÛsobnost,

byÈ

i v jednom

individuálním pfiípadû. Lze si jen obtíÏnû pfiedstavit situaci, kdy by dozorãí rada v rámci kontroly v˘konu pÛsobnosti pfiedstavenstva, av‰ak delegované na dozorãí radu nebo jejího ãlena, provádûla tuto kontrolu bez jakéhokoli ovlivnûní zpÛsobeného právû v dÛsledku této delegace. Jin˘mi slovy, Ïe by dozorãí rada pfiistupovala stejn˘m zpÛsobem ke kontrole ãinnosti provádûné pfiedstavenstvem jako ke kontrole vlastní (na ni delegované) ãinnosti. V takovém pfiípadû by mohla pfiipadat v úvahu aplikace ustanovení § 39 obãanského zákoníku a zmiÀovan˘ právní úkon by se mohl stát absolutnû neplatn˘m.

Obchodní zákoník neobsahuje obdobné ustanovení, jak˘m je ustanovení § 8 odst. 5 zákona o bankách. To stanoví v˘slovn˘ zákaz delegace pÛsobnosti pfiedstavenstva na dozorãí radu. Toto ustanovení konkrétnû uvádí: „Na dozorãí radu banky nesmûjí b˘t pfiená‰eny pravomoci, které obchodní zákoník svûfiuje pfiedstavenstvu akciové spoleãnosti.“ Aãkoli obchodní zákoník tedy neobsahuje obdobné ustanovení, domnívám se, Ïe v dÛsledku úãelu ustanovení § 191 odst. 1 (viz níÏe) ve spojení s odst. 2 téhoÏ ustanovení obchodního zákoníku, které stanoví, Ïe „Stanovy, rozhodnutí valné hromady nebo dozorãí rady mohou omezit právo pfiedstavenstva jednat jménem spoleãnosti, av‰ak tato omezení nejsou úãinná

4

vÛãi tfietím osobám.“, a dále v dÛsledku dal‰ích skuteãností uveden˘ch v tomto ãlánku, budou právní úãinky v této souvislosti (tzn. v pfiípadû delegace v˘konné pÛsobnosti pfiedstavenstva vypl˘vající ze zákona, ustanovení stanov nebo rozhodnutí valné hromady ãi dozorãí rady) v obou pfiípadech totoÏné, tj. delegace v˘konné pÛsobnosti na dozorãí radu nebude pfiipu‰tûna.

V˘‰e avizované ustanovení § 191 odst. 1 obchodního zákoníku v této souvislosti v druhé vûtû uvádí, Ïe „Pfiedstavenstvo rozhoduje o v‰ech záleÏitostech spoleãnosti, pokud nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny do pÛsobnosti valné hromady.“. Tedy roz‰ífiení pÛsobnosti dozorãí rady se nemÛÏe t˘kat záleÏitostí v˘slovnû svûfien˘ch do v˘luãné pÛsobnosti valné hromady nebo pfiedstavenstva. Tento názor zastává i Prof. JUDr. Dûdiã (Jan Dûdiã a kol., Obchodní zákoník – komentáfi, Prospektrum, 1997), kdyÏ uvádí, Ïe stanovy nemohou vymezit pÛsobnost dozorãí rady v rozporu s kogentním ustanovením § 191 obchodního zákoníku.

Vzhledem ke shora uvedenému se domnívám, Ïe delegace v˘konné pÛsobnosti pfiedstavenstva na dozorãí radu na základû stanov ãi rozhodnutí valné hromady nebo dozorãí rady není v zásadû moÏná.

Otázku, zda mÛÏe b˘t v˘konná pÛsobnost pfiedstavenstva delegována alespoÀ na ãlena dozorãí rady, je dle mého názoru rovnûÏ nutno odpovûdût zápornû. Analogií ustanovení § 191 odst. 1 obchodního zákoníku dostaneme zcela jasnou oporu tohoto tvrzení. Toto ustanovení stanoví: „Nevypl˘vá-li ze stanov nûco jiného, za pfiedstavenstvo jedná navenek jménem spoleãnosti kaÏd˘ ãlen pfiedstavenstva“. Dozorãí rada je stejnû jako pfiedstavenstvo kolektivním orgánem, a tudíÏ se domnívám, Ïe lze v tomto pfiípadû bez dal‰ího pouÏít analogie legis. V této souvislosti mám za to, Ïe není moÏné rozdûlit osobu ãlena dozorãí rady tak, aby osoba, která je ãlenem pfiedstavenstva, delegovala urãitou v˘konnou pÛsobnost na osobu, která je ãlenem dozorãí rady, av‰ak nikoli jako na ãlena dozorãí rady.

5

Dal‰í oporou tohoto tvrzení je skuteãnost, Ïe delegovaná záleÏitost se t˘ká spoleãnosti, ãleny jejichÏ orgánÛ jsou obû uvedené osoby, tedy jak ãlen pfiedstavenstva, tak i ãlen dozorãí rady. Proto tyto osoby v tomto pfiípadû jednají jako ãlenové uveden˘ch orgánÛ a nikoli jako osoby, které tuto záleÏitost vyfiizují mimo (nezávisle) své ãlenství v orgánech této spoleãnosti. Za pomoci argumentum a fortiori (a maiori ad minus) lze dovodit, Ïe nelze-li pÛsobnost pfiedstavenstva delegovat na dozorãí radu, tím spí‰e ji nelze delegovat na její jednotlivé ãleny. Proto jsem pfiesvûdãen, Ïe delegace pÛsobnosti pfiedstavenstva na dozorãí radu ãi její jednotlivé ãleny rovnûÏ není moÏná.

2. Delegace v˘konné pÛsobnosti pfiedstavenstva vypl˘vající ze zmocnûní Jsem pfiesvûdãen, Ïe delegace v˘konné pÛsobnosti pfiedstavenstva na dozorãí radu jako kolektivní orgán není pro shora uvedené dÛvody moÏná ani na základû zmocnûní. Dále budu proto analyzovat otázku, zda je moÏná delegace na osobu, která je ãlenem dozorãí rady. Zákon neumoÏÀuje delegovat ãinnosti, které spadají do v˘konu statutárního orgánu spoleãnosti na základû pracovnûprávního pomûru na zamûstnance spoleãnosti (R13/95). Pouze v pracovnûprávních vztazích je umoÏnûna zákonná delegace ãinnosti pfiedstavenstva na vedoucí zamûstnance podle ustanovení § 9 zákoníku práce. Toto ustanovení konkrétnû stanoví: „Právní úkony v pracovnûprávních vztazích ãiní u zamûstnavatele, kter˘ je právnickou osobou, pfiedev‰ím jeho statutární orgán ...; místo nich je mohou ãinit i osoby jimi povûfiené. Jiní zamûstnanci zamûstnavatele, zejména vedoucí jeho organizaãních útvarÛ (zamûstnanci, ktefií jsou povûfieni vedením na jednotliv˘ch stupních fiízení u zamûstnavatele), jsou oprávnûni jako orgány zamûstnavatele ãinit jménem zamûstnavatele právní úkony vypl˘vající z jejich funkcí stanoven˘ch organizaãními pfiedpisy...“ Na toto pak navazuje ustanovení § 10 odst. 1 zákoníku práce, které dále stanoví: „právní úkony orgánÛ, popfiípadû povûfien˘ch zamûstnancÛ (§ 9 odst. 1 a 2) zavazují zamûstnavatele, kter˘ také z tûchto úkonÛ nab˘vá práv.“ Toto ustanovení je lex specialis ve vztahu k úpravû obsaÏené v ustanovení § 20 obãanského zákoníku, které stanoví, Ïe „za právnickou osobu mohou ãinit právní úkony i jiní její pracovníci nebo ãlenové, pokud je to stanoveno ve vnitfiních pfiedpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zafiazení obvyklé.“

6

DÛvodem v˘‰e uvedeného exkurzu do oblasti pracovního práva je podpofiení

závûru, Ïe

ani v pfiípadû, kdy se v souladu s ustanovením § 200 odst. 1 obchodního zákoníku, které stanoví, Ïe „dvû tfietiny ãlenÛ dozorãí rady volí valná hromada a jednu tfietinu zamûstnanci spoleãnosti, má-li spoleãnost více neÏ 50 zamûstnancÛ v hlavním pracovním pomûru v dobû volby“, stane ãlenem dozorãí rady vedoucí zamûstnanec, není delegace ãinnosti spadající do v˘konné pÛsobnosti pfiedstavenstva v rozsahu pfiesahujícím pracovnûprávní vztahy moÏná.

Ustanovení § 15 obchodního zákoníku, které je rovnûÏ lex specialis k ustanovení § 20 obãanského zákoníku, av‰ak pro oblast obchodnû právních vztahÛ stanoví, Ïe „kdo byl pfii provozování podniku povûfien urãitou ãinností, je zmocnûn ke v‰em úkonÛm, k nimÏ pfii této ãinnosti obvykle dochází.“. Otázkou zÛstává, jak ‰irok˘ mÛÏe b˘t rozsah ãinností pfii provozování podniku, u kter˘ch lze toto povûfiení uplatnit. Jin˘mi slovy, zda se dá pod toto ustanovení zahrnout i delegace v˘konné pÛsobnosti pfiedstavenstva nebo alespoÀ její ãásti. Domnívám se, Ïe toto ustanovení je do jisté míry analogií zákonného zmocnûní vedoucích zamûstnancÛ pro pracovnûprávní vztahy s tím rozdílem, Ïe se vztahuje i na ostatní vztahy zaloÏené smluvnû. Aãkoli na základû tohoto ustanovení je obecnû umoÏnûno ãlenÛm pfiedstavenstva smluvnû delegovat ãást své pÛsobnosti na jiné osoby, tak v pfiípadû delegace na ãlena dozorãí rady jsem toho názoru, Ïe ani s odkazem na toto ustanovení na nûj nelze delegovat v˘konnou pÛsobnost pfiedstavenstva ãi její ãást (k témuÏ viz anal˘zu smluvního zmocnûní, uvedenou níÏe).

Ustanovení § 66 odst. 2 obchodního zákoníku stanoví, Ïe „vztah mezi spoleãností a ãlenem statutárního ãi jiného orgánu spoleãnosti nebo spoleãníkem pfii zafiizování záleÏitosti spoleãnosti se fiídí pfiimûfienû ustanoveními o mandátní smlouvû, pokud z jejich ujednání se spoleãností

nebo

jin˘ch

ustanovení

tohoto

zákona

upravujících

jejich

povinnosti

nevypl˘vá jiné urãení práv a povinností.“ Ustanovení § 568 obchodního zákoníku stanoví, Ïe „mandatáfi je povinen zafiídit záleÏitost osobnû, jen jestliÏe to stanoví smlouva.“ Otázkou je opût, zda toto ustanovení umoÏÀuje ãlenu pfiedstavenstva delegovat svoji v˘konnou pÛsobnost nebo její ãást na ãlena dozorãí rady. Pfii aplikaci názoru prof. JUDr. Pelikánové k ustanovení § 191 obchodního zákoníku (Irena Pelikánová, Komentáfi k obchodnímu zákoníku, Linde Praha, 1998) na otázku analyzovanou tímto ãlánkem se domnívám, Ïe ãlen pfiedstavenstva

7

nemá oprávnûní nechat zastupovat spoleãnost pfii v˘konu sv˘ch v˘konn˘ch povinností ãlenem dozorãí rady. DÛvodem, kter˘ mû vede k tomuto závûru, je obsah ustanovení § 66 odst. 2 obchodního zákoníku. Toto ustanovení uvádí, Ïe ustanovení o mandátní smlouvû se pouÏijí pfiimûfienû, a dále stanoví pfiednost ustanovení obchodního zákoníku urãujících práva a povinnosti tûchto osob pfied ustanoveními o mandátní smlouvû. Vzhledem k osobní povaze volby osoby za ãlena pfiedstavenstva by i v˘kon jeho povinností mûl tudíÏ b˘t zafiízen jím osobnû. Aplikovatelnost v˘‰e uvedeného ustanovení § 568 obchodního zákoníku na smluvní vztah mezi ãlenem pfiedstavenstva a spoleãností je tedy rovnûÏ sporná. Prof. JUDr. Pelikánová uvádí, Ïe nedovolenost tohoto zastoupení by bylo moÏno za souãasného stavu úpravy vyvodit pouze z povahy vûci, zatímco v nûmecké ãi evropské úpravû je obsaÏen v˘slovn˘ zákaz dozorãí radû fiídit spoleãnost. Dle mého názoru, v pfiípadû zmocnûní udûleného spoleãností jiné osobû neÏ ãlenu dozorãí rady, lze tento v˘klad oznaãit za velmi restriktivní. V pfiípadû ãlena dozorãí rady, kde se rovnûÏ uplatní osobní prvek v souvislosti s jeho volbou do tohoto orgánu spoleãnosti, v‰ak lze tento názor akceptovat. Za pfiedpokladu, Ïe valná hromada cílenû rozhoduje o tom, která konkrétní osoba bude spoleãnost fiídit a která bude dohlíÏet na

v˘kon

její

fiídící

pÛsobnosti,

se zmínûná

delegace

jeví

jako

jsoucí

v rozporu

s poÏadavkem osobního v˘konu pÛsobnosti osobami zvolen˘mi za ãleny tûchto orgánÛ spoleãnosti, projeven˘m právû pfii jejich volbû na valné hromadû spoleãnosti.

DÛleÏitou skuteãností v souvislosti s delegací vypl˘vající ze zmocnûní je její konkrétní právní titul. V dÛsledku v˘‰e uvedeného závûru mÛÏeme z této anal˘zy vylouãit pracovnûprávní vztahy, tj. vztahy zaloÏené pracovní smlouvou a dohodami o pracích konan˘ch mimo pracovní pomûr. Následnû vyvstává otázka, zda je v tomto pfiípadû moÏné smluvní zmocnûní.

Smluvní zmocnûní mÛÏe existovat zejména na základû dohody o plné moci stojící samostatnû nebo na základû dohody o plné moci obsaÏené v rámci jiného právního úkonu, pfiedev‰ím smlouvy. Takovou smlouvou mÛÏe b˘t zejména pfiíkazní nebo mandátní smlouva, smlouva o obstarání vûci, smlouva o dílo, smlouva zprostfiedkovatelská, komisionáfiská, o obchodním zastoupení ãi jiná smlouva inominátní. Ve vût‰inû pfiípadÛ se bude jednat

8

o tzv. pfiímé zastoupení, kdy zástupce jedná jménem zastoupeného a na jeho úãet. V˘jimkou je komisionáfiská smlouva, kdy se jedná o tzv. nepfiímé zastoupení. Právní úkony totiÏ ãiní komisionáfi sv˘m jménem. Subjektem oprávnûní bude z hlediska právního komisionáfi, z hlediska ekonomického komitent, neboÈ komisionáfi jedná v souladu se zákonnou dikcí na úãet komitenta. Obecnû tedy platí, Ïe zmocnitel, tj. v analyzovaném pfiípadû ãlen pfiedstavenstva, je zavázán z úkonÛ uãinûn˘ch zmocnûncem, tj. ãlenem dozorãí rady. Jin˘mi slovy, ãlen pfiedstavenstva by se nemohl zbavit odpovûdnosti za ‰kodu vzniklou poru‰ením jeho povinností jako ãlena pfiedstavenstva poukazem na udûlení zmocnûní k danému jednání jiné osobû. Tato skuteãnost svûdãí spí‰e pro umoÏnûní delegace v˘konné pÛsobnosti ãlena pfiedstavenstva na ãlena dozorãí rady na základû smluvního zmocnûní, pfiesto je dle mého názoru nutné uváÏit i dal‰í s tím související okolnosti, které uvádím zejména v následujícím odstavci.

Lze pfiipustit závûr, Ïe speciální plnou mocí je moÏno jednorázovû delegovat konkrétní ãást v˘konné pÛsobnosti ãlena pfiedstavenstva na ãlena dozorãí rady moÏná, av‰ak mûlo by se tak dít spí‰e v˘jimeãnû a pouze v rozsahu jeho jednatelského oprávnûní v rámci v˘konné pÛsobnosti a nikoli v rozsahu oprávnûní rozhodovacího. Jsem si vûdom toho, Ïe se mohou objevit názory zastávající skuteãnost, Ïe jiÏ udûlením smluvního zmocnûní bylo realizováno rozhodovací oprávnûní ãlena pfiedstavenstva, a zmocnûnec je tak zmocnûn pouze v rámci jednatelského oprávnûní. Jsem v‰ak pfiesvûdãen, Ïe nebude-li toto zmocnûní natolik konkrétní, aby vylouãilo úvahy o tom, Ïe ãlen dozorãí rady byl povinen nebo i oprávnûn rozhodovat pfied samotn˘m jednatelsk˘m aktem, bylo by moÏno dovozovat neplatnost takového zmocnûní z dÛvodu obcházení úãelu zákona, jak uvádím v˘‰e. Dále mám za to, Ïe nelze pfiipustit ani velmi hypotetick˘ názor, kdy v dÛsledku pfiímého zmocnûní, tedy napfi. dohody o plné moci, jedná ãlen dozorãí rady jménem ãlena pfiedstavenstva a na jeho úãet a k Ïádné delegaci jednání za spoleãnost tak, dle tohoto názoru, nedochází. Zmocnûní obsaÏené v takové dohodû o plné moci by totiÏ muselo b˘t formulováno dostateãnû konkrétnû, aby tak opût nepfiipou‰tûlo úvahy o tom, zda ãlen dozorãí rady byl povinen nebo oprávnûn ãinit rozhodnutí, které je podmínkou samotného jednatelského aktu a jemu pfiedchází.

V pfiípadû

generální plné

moci,

vãetnû

plné

moci

obsaÏené

zpravidla

9

ve kterékoliv z v˘‰e vyjmenovan˘ch smluv, jsem v‰ak pro shora uvedené dÛvody pfiesvûdãen, Ïe by bylo s velkou pravdûpodobností moÏné úspû‰nû namítat neplatnost právních úkonÛ uãinûn˘ch na základû této generální plné moci, ponûvadÏ ãlen dozorãí rady by tak byl oprávnûn i k rozhodovacímu oprávnûní v rámci v˘konné pÛsobnosti ãlena pfiedstavenstva.

Závûrem Domnívám se, Ïe delegace v˘konné pÛsobnosti pfiedstavenstva nebo její ãásti na základû ustanovení zákona, stanov nebo rozhodnutí valné hromady ãi dozorãí rady není moÏná, neboÈ by tak dozorãí rada ãi její ãlen zasahoval do kogentnû stanovené pÛsobnosti pfiedstavenstva. Dále se domnívám, Ïe taková delegace nebude umoÏnûna ani na základû smluvního zmocnûní, snad s v˘jimkou pfiípadÛ, kdy smluvní zmocnûní bude udûleno na základû speciální plné moci opravÀující ãlena dozorãí rady pouze a v˘hradnû k jednatelskému oprávnûní, napfi. podepsat urãitou smlouvu, nikoli v‰ak jiÏ k oprávnûní rozhodovacímu, napfi. závaznû vyjednat obsah této smlouvy. Dle mého názoru by v souvislosti s pfiípadnou delegací v˘konné pÛsobnosti mûla b˘t vÏdy respektována zejména skuteãnost stfietu zájmÛ a volba konkrétní osoby jakoÏto ãlena pfiedstavenstva nebo ãlena dozorãí rady, tzn. jeho osobní v˘kon.

Úãelem tohoto ãlánku je zamyslet se nad v˘kladem pfiíslu‰n˘ch ustanovení zákona vztahujících se k níÏe nastínûnému problému. V Ïádném pfiípadû si v‰ak tento ãlánek neklade za cíl vytváfiet dojem kategorick˘ch tvrzení a obsahuje pouze subjektivní názor na dotãenou problematiku.

10