WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
Stránka 5
Davidu Leventhalovi (protože je skoro celý já) DL Tobiasi Huismanovi JG
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
Stránka 7
KAPITOLA JEDNA
Když jsem byl malý, táta mi říkal: „Wille, můžeš si vybírat kamarády a můžeš si vybírat z nosu holuby, ale nemůžeš vybírat holuby z nosu kamarádovi.“ Když mi bylo osm, připadalo mi to jako celkem logické tvrzení, ale časem se ukázalo, že je v tom chyba hned na několika úrovních. Zaprvé, kamarády si člověk vybírat nemůže. Jinak bych totiž nikdy neskončil s Drobkem Cooperem. Drobek Cooper není největší gay na světě ani největší hromotluk na světě, ale jsem přesvědčený, že nejspíš bude největší hromotluk, který je fakt, ale fakt gay, a taky největší gay, který je fakt, ale fakt hromotluk. Drobek je můj nejlepší kámoš od páté třídy, krom celého posledního pololetí, kdy on neměl čas, protože musel objevovat, jak moc je ve skutečnosti gay (hodně), a já jsem zas neměl čas, protože jsem poprvé v životě měl opravdovskou partu kámošů. Jenže ti už se mnou nikdy nepromluví, a to ze dvou takových malicherných důvodů: 1. Jeden z členů studentské rady měl dost pitomé řeči o gayích ve sportovních týmech a já jsem napsal do školních novin dopis, kde jsem obhajoval Drobkovo právo být obr (a tudíž nejlepší útočník našeho týmu amerického fotbalu, který jinak nestojí za nic) a zároveň taky být gay. A ten dopis jsem já blbec podepsal. 7
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
J O H N
Stránka 8
G R E E N ,
DAV I D
L E V I T H A N
2. V té mojí partě kámošů byl jeden kluk jménem Clint a ten o tom dopise mluvil při obědě, a přitom o mně řekl, že jsem kobuziko. Neměl jsem ponětí, co to znamená, a proto jsem se zeptal: „Co tím myslíš?“ a on zas řekl, že jsem kobuziko, tak jsem Clinta poslal někam, vzal jsem tác a šel jsem pryč. Takže technicky vzato jsem z té party kámošů odešel já, i když jsem měl pocit, že to je naopak. Upřímně řečeno, nikdy jsem neměl dojem, že by mě někdo z nich měl obzvlášť rád, ale aspoň jsem je měl, což je taky něco. A teď už je nemám. A to znamená, že jsem totálně bez kámošů. Leda bych počítal Drobka. Což asi budu muset. Pár týdnů po tom, co jsme se ve třeťáku vrátili po vánočních prázdninách do školy, sedím na svém místě na algebře a dovnitř napochoduje Drobek v dresu zastrkaném do kalhot, ačkoli fotbalová sezona dávno skončila. Každý den se Drobkovi nějak povede nacpat se při algebře vedle mě do malinkaté lavice a mě každý den znova překvapuje, že to dokáže. Drobek se tedy vmáčkne na svou židli, já náležitě žasnu a on se ke mně otočí a zašeptá hodně nahlas, protože vpodstatě chce, aby to slyšeli i ostatní: „Jsem zamilovaný.“ Obrátím oči v sloup, protože on se zamilovává asi tak každou hodinu do nějakého nového nešťastníka. Všichni vypadají stejně: hubení, zpocení a opálení. Zvlášť to poslední je děs, protože v únoru v Chicagu nikdo není opálený přirozeně a kluci s umělým opálením – ať už gayové nebo ne – jsou prostě směšní. „Jsi cynik,“ sykne Drobek a mávne rukou. „Nejsem cynik, Drobku,“ opravím ho. „Jsem praktik.“ „Tak jsi robot,“ prohlásí on. Je přesvědčený, že nejsem schopen toho, čemu lidi říkají emoce, protože jsem brečel naposled o sedmých narozeninách, když jsem viděl ten film Charlie. Ono 8
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
W I L L
Stránka 9
G R AY S O N ,
W I L L
G R AY S O N
se to původně jmenuje Všichni psi přijdou do nebe, a kdybych to byl věděl, mohl jsem tušit, jak to skončí. Ale netušil. No a od té doby jsem nebrečel. Celkem nechápu, k čemu je to dobré. A taky myslím, že breku se dá – teda krom případů, kdy člověku umře nějaký příbuzný nebo tak – celkem snadno vyhnout, když člověk dodržuje dvě jednoduchá pravidla: 1. Na ničem ti nesmí moc záležet. 2. Drž zobák. Všechny průšvihy, co se mi kdy staly, byly z toho, že jsem některé to pravidlo porušil. „Já vím, že láska je skutečná, protože ji cítím,“ namítne Drobek. Mezitím zřejmě začalo vyučování a my jsme si toho nevšimli, protože pan Applebaum, který nás údajně učí algebru, ale především učí mě, že bolest a utrpení je třeba snášet stoicky, se zeptá. „Cože cítíš, Drobku?“ „Lásku,“ odpoví Drobek. „Cítím lásku.“ A všichni se otočí a začnou se mu buď chechtat, nebo se chytat za hlavu, a protože sedím vedle něj a je to můj jediný a nejlepší kámoš, tak se smějou taky mně. To je přesně ten důvod, proč bych si Drobka Coopera za kámoše sám nevybral. Příliš přitahuje pozornost. Krom toho je skoro patologicky neschopný dodržovat kterékoliv z mých dvou pravidel. Na všem mu hrozně záleží a neustále žvaní a pak se diví, když mu to svět dá sežrat. No a čistě proto, že se většinou vyskytuju poblíž, to svět dává sežrat taky mně. O přestávce zírám do skříňky a uvažuju, jak se mi mohlo povést zapomenout Šarlatové písmeno doma, když se objeví Drobek s kamarády ze svojí Gay-hetero aliance, Garym (který je gay) a Jane (která možná je a možná ne – nikdy jsem se neptal), a prohlásí: „Všichni si myslí, že jsem ti na algebře vyznal lásku. Já, zamilovanej do Willa Graysona. No slyšel jsi někdy něco tak pitomýho?“ 9
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
J O H N
Stránka 10
G R E E N ,
DAV I D
L E V I T H A N
„Hm, skvělý, fakt.“ „Lidi jsou idioti,“ pokračuje Drobek. „Jako by bylo na lásce něco špatnýho.“ Gary otráveně zavrčí. Kdyby si člověk mohl vybírat kámoše, tak o Garym bych uvažoval. S ním, s jeho klukem Nickem a s Jane se dal Drobek dohromady, když já jsem měl tu svou partu. Garyho skoro neznám, protože se s Drobkem znova víc bavím jenom asi dva týdny, ale přijde mi jako nejnormálnější člověk, se kterým se Drobek kdy skamarádil. „Ono zamilovat se a oznámit to před třídou při algebře jsou dvě různý věci,“ připomene Gary. Drobek začne něco říkat, ale Gary ho zarazí: „Nevykládej si to špatně, máš samozřejmě plný právo milovat Zacha.“ „Billyho,“ opraví ho Drobek. „Moment, co se stalo se Zachem?“ zeptám se, protože bych přísahal, že při algebře miloval Zacha. Pravda, od té doby uplynulo sedmačtyřicet minut, takže už je možná všechno jinak. Drobek miloval už asi 3900 kluků – půlku jich znal jen přes internet. Gary, kterého objevení Billyho zřejmě zmátlo stejně jako mě, se opře o skříňky a začne zlehka bušit čelem o kovová dvířka. „Drobku, ty jsi taková děvka, že kudy chodíš, tudy kazíš gayům pověst.“ Podívám se nahoru na Drobka a řeknu: „Hele, můžeme ty řeči o naší lásce trochu přibrzdit? Kazí mi to šance u dam.“ „No, když jim říkáš ‚dámy‘, tak si ty šance kazíš sám,“ podotkne Jane. Drobek se zasměje. „No fakt,“ naléhám. „Mám to na talíři každou chvilku.“ Drobek se na mě projednou podívá vážně a trochu přikývne. „Ačkoli, jen tak mimochodem,“ podotkne Gary, „mohl bys dopadnout i hůř než chodit s Willem Graysonem.“ „Však taky dopadl,“ podotknu. 10
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
W I L L
Stránka 11
G R AY S O N ,
W I L L
G R AY S O N
Drobek udělá několik baletních piruet přímo doprostřed haly a se smíchem zahuláká: „Hej, všichni, já nemiluju Willa Graysona. Ale ještě něco byste měli o Willu Graysonovi vědět.“ A pak začne zpívat broadwayským barytonem, mohutným jako jeho pas: „Já bez něj nemůžu žít!“ Lidi se smějí a tleskají, Drobek hlaholí a já v tomhle všem musím na angličtinu. Do třídy je to daleko i normálně, a dneska ještě dál, protože se mě každou chvíli někdo zeptá, jaké to je, rozdávat si to s Drobkem Cooperem, a jak vlastně najdu to jeho „teplý brčko“ pod tím obrovským pupkem. Reaguju na to jako vždycky na všechno: koukám na zem, jdu rychle a nejkratší cestou. Vím, že to je vtip. Vím, že když se člověk do někoho trefuje, tak tím vlastně dává najevo, že ho zná, nebo tak něco. Drobek na takovéhle věci umí vždycky najít nějakou skvělou odpověď, třeba: „No, na někoho, kdo o mě teoreticky nestojí, trávíš poměrně dost času myšlenkama a řečma o mým penisu.“ Drobek to takhle umí, ale já ne. Já spíš mlčím. Dodržuju pravidla. Tak mlčím a kašlu na to a jdu a za chvíli je po všem. Naposled jsem se nějak významněji projevil tenkrát, jak jsem napsal ten debilní dopis do těch debilních novin o debilním Drobku Cooperovi a jeho debilním právu být debilní hvězda našeho příšerného fotbalového týmu. Nelituju toho, že jsem ten dopis napsal, to vůbec ne, ale lituju, že jsem ho podepsal. Podepsat bylo jasné porušení pravidla číslo dvě – Drž zobák. A jak to dopadlo? Je úterý odpoledne, já jsem sám a zírám na svoje černé conversky. Ten večer, krátce po tom, co objednám pizzu pro sebe a pro rodiče, kteří se – jako vždycky – zdrželi v nemocnici, mi zavolá Drobek Cooper a hrozně potichu a rychle ze sebe vysype: „Neutral Milk Hotel prý dneska zas hrajou spolu v Hideoutu a vůbec na to nejsou plakáty a nikdo o tom ani neví, slyšíš mě, Graysone, slyšíš mě?“ 11
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
J O H N
Stránka 12
G R E E N ,
DAV I D
L E V I T H A N
„No do prdele, fakt?!“ zařvu. Jednu věc musím Drobkovi přiznat, že když se děje něco úžasného, tak on tom ví první. Já obvykle nad ničím moc nevyvádím, ale Neutral Milk Hotel mi, dá se říct, změnili život. V roce 1998 vydali absolutně fantastické album In the Aeroplane Over the Sea a od té doby o nich nebylo nic slyšet, prý proto, že jejich zpěvák žije v nějaké jeskyni na Novém Zélandu. Ale ať je to pravda nebo ne, ten chlap je génius. „V kolik?“ „Nevím. Teď jsem se to dozvěděl. Zavolám taky Jane. Má je ráda skoro stejně jako ty. Takže hned. Hned teď. Jedem do Hideoutu teď hned.“ „Jsem už vlastně na cestě,“ odpovím a otevírám dveře do garáže. Z auta zavolám mámě. Řeknu jí, že Neutral Milk Hotel hrajou v Hideoutu, a ona se nechápavě zeptá: „Cože? Kdo? Co děláš v hotelu?“ Pak jí zabroukám kousek z jedné jejich písničky a máma řekne: „Aha, tu znám. Ta je na tom mixu, cos mi dal,“ a já řeknu, že jo, a ona pokračuje: „No, ale budeš do jedenácti doma.“ A já: „Mami, to je historická událost. A historie žádnou večerku nemá.“ – „Zpátky v jedenáct,“ opakuje ona, a já na to: „Proboha, no tak jo.“ A ona pak už musí jít z někoho vyříznout rakovinu. Drobek Cooper žije v obřím domě a má nejbohatší rodiče na světě. Myslím, že ani jeden z nich nepracuje, ale jsou tak nechutně bohatí, že Drobek dokonce nebydlí ani v tom sídle, on bydlí v bývalé kočárovně toho sídla, a úplně sám. Má tam tři ložnice a v lednici vždycky pivo a jeho rodiče ho nikdy neotravují, takže tam můžeme celý den sedět a hrát fotbal na videu a pít Miller Lite, což má jen jednu chybku, že Drobek nesnáší videofotbal a já nesnáším pivo, takže většinou jenom házíme šipky (má tam terč), posloucháme muziku, kecáme a učíme se. Zrovna jsem začal říkat „D“, jako začátek jména Drobek, když 12
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
W I L L
Stránka 13
G R AY S O N ,
W I L L
G R AY S O N
vyběhne od sebe z pokoje, jeden černý mokasín na noze, druhý v ruce, a huláká: „Jedem, Graysone, jedem jedem jedem!“ A cestou tam všechno perfektně funguje. Na Sheridan Road není žádná velká zácpa, já řežu zatáčky jako na rallye a posloucháme u toho mou oblíbenou písničku od NMG „Holland 1945“. Pak vjedeme na Lake Shore Drive, u silnice vlny jezera Michigan narážejí na balvany. Okna máme pootevřená, aby se nám nepotila skla, a dovnitř se vřítí špinavý, studený vzduch. Miluju vůni Chicaga – slanosladká voda z jezera, saze, pot a šmír, to miluju, a taky miluju tuhle písničku, a Drobek řekne Miluju tuhle písničku a sklopí stínítko, aby na sebe viděl v zrcátku a mohl si trochu líp načechrat vlasy. To mi připomene, že muzikanti z Neutral Milk Hotel mě uvidí právě tak, jako já uvidím je, a tak pro jistotu zkontroluju ve zpětném zrcátku, jak vypadám. Vlastní tvář mi připadá moc hranatá a oči moc veliké, jako bych byl pořád překvapený, ale jinak na sobě nevidím žádnou chybu, se kterou bych mohl něco dělat. Hideout je bar z dřevěných prken namáčknutý mezi továrnou a nějakou budovou v majetku ministerstva dopravy. Není to žádný nóbl podnik, ale přede dveřmi je už fronta, i když je teprv sedm. Chvíli s Drobkem v té frontě postáváme a pak se objeví Gary a Jane, co je možná lesba. Jane na sobě má tričko s véčkem, na něm je rukou napsáno Neutral Milk Hotel a přes to rozepnutý kabát. Objevila se v Drobkově životě přibližně tou dobou, co jsem z něj já vypadl, takže se vlastně neznáme. Ale i tak bych řekl, že je momentálně moje čtvrtá nejlepší kámoška, a jak to vypadá, hudební vkus má dobrý. Ve frontě před Hideoutem je taková zima, že se člověku křiví obličej. Řekne mi čau a ani se na mě nepodívá; a já taky řeknu čau a ona pak dodá: „Ta kapela je fakt absolutně fantastická!“ a já řeknu: „Já vím.“ 13
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
J O H N
Stránka 14
G R E E N ,
DAV I D
L E V I T H A N
To je pravděpodobně ten nejdelší rozhovor, co jsem kdy s Jane vedl. Chvilku jenom kopám do štěrku a koukám, jak se mi kolem nohy zvedá obláček prachu, pak jí sdělím, že mám hrozně rád „Holland 1945“, a ona řekne: „Já mám radši takový ty míň přístupný věci. Takový ten polyfonický rámus.“ Přikývnu a doufám, že to vypadá, jako bych věděl, co to znamená polyfonický. S Drobkem Cooperem je ten problém, že mu člověk nemůže nic zašeptat do ucha, dokonce i když je ten člověk celkem slušně vysoký jako třeba já, protože on má mizera metr pětadevadesát, takže mu musíte poklepat na to obří rameno a naznačit mu hlavou, že mu chcete něco pošeptat do ucha; on se pak sehne a vy se zeptáte: „Hele, je Jane v tý vaší alianci na gay straně, nebo na hetero?“ Drobek se pak předkloní a zašeptá mi do ucha: „Já nevím, ale myslím, že v prváku měla kluka.“ Připomenu mu, že on měl v prváku asi tak 11 542 holek. Praští mě do ramene – on si myslí, že zlehka, ale ve skutečnosti z toho mám trvalé poškození nervů. Gary tře Jane paže, aby ji trochu zahřál, a pak se fronta konečně pohne. A asi pět vteřin nato uvidíme nějakého kluka, co vypadá hrozně nešťastně, a je to přesně ten malý opálený blonďák, co se Drobkovi líbí, takže Drobek se samozřejmě zeptá: „Co se děje?“ a kluk odpoví: „Je to až od jednadvaceti.“ „Ty,“ zasyčím na Drobka. „Ty kobuziko.“ Pořád ještě nevím, co to je, ale připadá mi, že teď se to hodí. Drobek stiskne rty a nakrčí čelo. Obrátí se k Jane: „Máš falešný průkaz?“ Jane kývne. „Já taky,“ přidá se Gary, a já zatínám pěsti a zuby a mám chuť začít ječet, ale místo toho řeknu: „No, tak já jedu domů,“ protože já nemám falešný průkaz. Ale pak Drobek řekne rychle a hodně tiše Garymu: „Až budu ukazovat průkaz, tak mě prašti do obličeje, jak nejvíc můžeš, 14
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
W I L L
Stránka 15
G R AY S O N ,
W I L L
G R AY S O N
a ty, Graysone, prostě za mnou projdeš, jako bys tam patřil.“ Pak chvilku nikdo nic neříká, až se nakonec příliš hlasitě ozve Gary: „Ehm, já vlastně neumím nikoho praštit.“ Už se blížíme k vyhazovači, který má holou lebku a na ní velké tetování, a tak Drobek jenom zamumlá: „Ale umíš. Prostě mě prašti co nejvíc.“ Trochu přibrzdím a dávám pozor. Jane ukáže průkaz. Vyhazovač si na něj posvítí baterkou, podívá se na ni a vrátí jí ho. Pak je řada na Drobkovi. Několikrát se krátce rychle nadechnu, protože jsem jednou někde četl, že lidi, co mají v krvi hodně kyslíku, vypadají klidnější, a pak vidím, jak se Gary vytáhne na špičky, rozmáchne se a ubalí Drobkovi jednu do pravého oka. Tomu škubne hlava a Gary zaječí: „Ježišmarjá jau jau do prdele moje ruka.“ Vyhazovač skočí po Garym, Drobek se natočí tak, aby na mě nebylo vidět, a já za ním vejdu do baru, jako by byl Drobek moje otáčivé dveře. Uvnitř se ohlídnu a vidím, jak vyhazovač drží Garyho za ramena a Gary se ušklíbá na bolavou ruku. Pak Drobek položí vyhazovači ruku na paži a prohlásí: „To je dobrý, my jenom tak blbnem. Ale ta sedla, Dwighte.“ Chvilku mi trvá, než mi dojde, že Gary je Dwight. Nebo že Dwight je Gary. Vyhazovač namítne: „Vždyť ti vrazil jednu do oka, sakra,“ a Drobek odpoví: „No, on mi ji byl dlužný,“ a pak vysvětlí, že on a Gary hrají spolu americký fotbal za DePaul University a že Drobek Garyho předtím v posilovně špatně jistil. Vyhazovač prohlásí, že on na střední škole hrál v útoku, a najednou si povídají jako kámoši. Vyhazovač mrkne na Garyho jasně falešný průkaz a pak jsme všichni čtyři uvnitř v Hideoutu, sami s Neutral Milk Hotel a asi stovkou cizích lidí. Moře lidí obklopujících bar se rozestoupí. Drobek koupí dvě piva a jedno mi nabídne. Odmítnu. „Proč Dwight?“ zeptám se. „No protože na tom průkazu má jméno Dwight David Eisenhower IV.,“ vysvětlí Drobek. A já na to: „Kde kruci vlastně 15
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
J O H N
Stránka 16
G R E E N ,
DAV I D
L E V I T H A N
všichni přišli k těm falešným průkazům?“ Drobek pokrčí rameny: „No, je pár míst.“ Rozhodnu se, že si ho pořídím taky. „Vlastně si to pivo dám,“ řeknu, hlavně proto, že potřebuju držet něco v ruce. Drobek mi podá to, z kterého už upil, a já se začnu proplétat k pódiu, bez Drobka, bez Garyho a bez možná lesby Jane. Jsem tu jen já a pódium, které je vysoké jen nějakého půl metru, takže jestli zpěvák Neutral Milk Hotel je hodně malý – třeba jestli má metr dvacet, tak se mu brzo budu koukat rovnou do očí. K pódiu se začínají stahovat i jiní a za chvilku je narváno. Byl jsem tady už párkrát na koncertě bez věkového omezení, ale takovéhle to ještě nikdy nebylo – zpocená sklenice piva v ruce, z které jsem se ještě nenapil, a ani to nemám v úmyslu, a kolem mě piercingy a tetování spousty cizích lidí. Úplně každý, kdo je teď v Hideoutu, je mnohem víc cool než kdokoli z té mojí party. Tihleti si nemyslí, že je na mně něco špatného – ani si mě nevšímají. Předpokládají, že jsem jeden z nich, což mi přijde jako absolutní vrchol mojí středoškolské kariéry. Jsem na mládeži nepřístupném koncertě v nejlepším baru druhého města Ameriky a za chvilku se stanu jedním z pár stovek lidí, co uvidí comeback nejúžasnější neznámé skupiny posledního desetiletí. Na pódium přijdou čtyři kluci, a i když nejsou nijak obzvlášť podobní členům Neutral Milk Hotel, říkám si, že jsem viděl jenom obrázky na webu, tak jak to můžu vědět. Jenže pak začnou hrát. Nevím úplně přesně, jak bych tu jejich hudbu popsal, leda snad – prostě zní to, jako kdyby někdo házel sto tisíc lasiček do vařícího oceánu. A pak jeden z těch kluků začne zpívat. Kdysi mě milovala, jó A teď mě nenávidí Jó, kdysi se mnou spala, fakt 16
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
W I L L
Stránka 17
G R AY S O N ,
W I L L
G R AY S O N
A teď se za mě stydí Před lidma Před lidma Prefrontální lobotomie je asi tak jediný představitelný důvod, který by zpěváka Neutral Milk Hotel mohl přimět vymyslet, natož napsat, natož zpívat takovýhle text. A pak mi to dojde celé: Čekal jsem venku v tom šedivém mrazu plném výfukových plynů a zavinil jsem, že Gary má možná nějaké zlomené kosti v ruce, kvůli kapele, která zjevně není Neutral Milk Hotel. A přestože Drobek není nikde poblíž v tom davu šokovaných a zamlklých fanoušků NMH, zařvu: „Ty jsi vůl, Drobku Coopere!“ A když písnička skončí, moje podezření se potvrdí, protože zpěvák do absolutního ticha řekne: „Díky! Děkujem moc. NMH nemohli přijet, ale my jsme Ashland Avenue a dneska to rozjedem!“ Ne, pomyslím si. Vy jste Ashland Avenue a dneska to… poděláte. Někdo mi poklepe na rameno, a když se otočím, uvidím neuvěřitelně sexy holku něco málo přes dvacet s piercingem ve rtu, jasně červenými vlasy a vysokými botami až ke kolenům. Zeptá se tázavě: „Mysleli jsme, že hrajou Neutral Milk Hotel?“ Sklopím oči, začnu: „Já –“ Pak chvilku koktám a nakonec dořeknu: „Taky. Taky jsem přišel na ně.“ Holka se ke mně nakloní a křikne mi do ucha, abych ji slyšel i přes tu atonální arytmickou absurditu, která si říká Ashland Avenue: „Ashland Avenue nemá s Neutral Milk Hotel vůbec nic společnýho.“ V té přeplněné místnosti a s tou úplně cizí holkou mám kupodivu najednou povídavou náladu, a tak odpovím: „Ashland Avenue pouštějí teroristům, aby začali mluvit.“ Holka se usměje a mně teď teprv dojde, že si uvědomuje věkový rozdíl mezi námi. Zeptá se, kam chodím do školy, já řeknu, že na Evansonskou, a ona se zeptá: „Na střední?“ Přikývnu a řeknu: „Jo, ale neříkej to barmanovi,“ ona se zasměje a prohlásí: „No tak teď 17
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
J O H N
Stránka 18
G R E E N ,
DAV I D
L E V I T H A N
si připadám jako úchyl.“ Zeptám se proč a ona se jenom zasměje. Vím, že doopravdy o mě nestojí, ale stejně mi to kapku načechrá peří. A pak se mi na rameno položí velikánská ruka. Podívám se a je mi jasné, že to je Drobek, protože uvidím prsten, co jsme dostávali k ukončení základní školy a co on od té doby nosí na malíčku. A pak ať mi někdo vykládá, že gayové mají smysl pro módu. Otočím se a Drobek Cooper brečí. Jedna jeho slza by stačila, aby se v ní utopilo kotě. Zeptám se jenom pohybem úst CO SE DĚJE?, protože Ashland Avenue už tak řvou, že nemá šanci mě slyšet, a Drobek mi prostě podá mobil a jde pryč. Na mobilu je jeho facebook a zvětšený status: Zach cim vic na to mislim tim vic si rikam proc kazit skveli pratelstvi? ale porad mislim ze je Drobek borec.
Protlačím se přes pár lidí k Drobkovi. Zatahám ho za rameno, aby se sehnul, a zařvu mu do ucha: „TO JE KURVA DĚS.“ On křikne: „DOSTAL JSEM KOPAČKY PŘES FACEBOOK.“ A já odpovím: „JO, VŠIML JSEM SI. MOHL POSLAT ASPOŇ ESEMESKU NEBO MAIL NEBO POŠTOVNÍHO HOLUBA.“ „CO BUDU DĚLAT?“ křikne mi Drobek do ucha a já mám chuť mu doporučit, aby si našel někoho, kdo ví, že ve slově myslím se píše tvrdé y. Ale jenom pokrčím rameny a poplácám ho po zádech. Pak ho postrčím pryč od Ashland Avenue, směrem k baru. Což asi, jak se ukáže, byla chyba. Těsně předtím, než se tam dostaneme, uvidím Jane opírat se o jeden vysoký stolek. Informuje nás, že Gary otráveně odešel. „Nejspíš to byl od Ashland Avenue reklamní trik,“ dodá. „Jenže tyhle srágory by žádný fanoušek NMH nikdy neposlouchal,“ namítnu. 18
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
W I L L
Stránka 19
G R AY S O N ,
W I L L
G R AY S O N
Jane se na mě uraženě podívá, vykulí oči a řekne: „Ten kytarista je můj brácha.“ Připadám si jako úplný idiot. „Promiň,“ omluvím se. Zachechtá se. „Proboha, to byl vtip. Kdyby to byl můj brácha, tak s ním už nikdy nepromluvím.“ Během té naší asi čtyřvteřinové konverzace se mi povedlo ztratit Drobka, což není jednoduché, a tak Jane řeknu o Drobkově velké facebookové kopačkové zdi. Ještě se chechtá, když se u našeho stolu objeví Drobek s kulatým tácem, na kterým stojí šest skleniček nějaké zelené tekutiny. „Já nepiju,“ připomenu Drobkovi a on přikývne. Postrčí skleničku k Jane a ta zavrtí hlavou. Drobek do sebe kopne panáka, ušklíbne se a vydechne. „To chutná jak Satanovo ohnivý péro,“ prohlásí a dalšího panáka postrčí směrem ke mně. „Zní to skvěle,“ řeknu, „ale nebudu.“ „Jak mi sakra může dát kopačky,“ zařve a hodí do sebe dalšího panáka, „přes FACEBOOK, když jsem mu řekl, že ho MILUJU,“ další panák. „Kam sakra ten svět spěje?“ Ještě jeden. „A já ho fakt miluju, Graysone. Já vím, ty myslíš, že kecám, ale já to věděl hned, jak jsme se políbili. Kurvafix. Co teď budu dělat?“ A pak zalije vzlyk posledním panákem. Jane mě zatahá za rukáv a nakloní se ke mně. Cítím na krku její teplý dech, když řekne: „Hele, až ty panáky začne cítit, tak máme problém.“ Usoudím, že má Jane pravdu, a Ashland Avenue jsou stejně příšerní, takže bude nejlepší z Hideoutu vypadnout hned teď. Otočím se, že řeknu Drobkovi, že jdeme, ale on zmizel. Mrknu po Jane, která kouká k baru a tváří se dost ustaraně. Vzápětí se Drobek Cooper vrátí. Tentokrát má ty panáky jen dva, díkybohu. „Dej si se mnou,“ řekne, a já zavrtím hlavou. Jane mě ale šťouchne do zad a já si uvědomím, že to s Drobkem budu muset táhnout taky. Hrábnu do kapsy a podám Jane klíčky od auta. Jediný způsob, jak mu zabránit vypít všechnu tu radioaktivně 19
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
J O H N
Stránka 20
G R E E N ,
DAV I D
L E V I T H A N
zelenou tekutinu, je hodit do sebe jednu skleničku sám. Vezmu si ji tedy a Drobek prohlásí: „Ať jde do prdele, Graysone. Všichni ať jdou do prdele.“ A já řeknu: „Na to se napiju,“ a udělám to. Když to ucítím na jazyku, je to jako hořící Molotovův koktejl – včetně těch střepin. Nemůžu si pomoct a vyprsknu to všechno Drobkovi na košili. „Monochromatický Jackson Pollock,“ podotkne Jane a pak dodá: „Musíme odsud vypadnout. Tahle Ashland Avenue, to je horší, než když ti rvou zub bez umrtvení.“ Vyjdeme s Jane ven a předpokládáme (správně, jak se ukáže), že Drobek v košili s mým radioaktivním spadem půjde za námi. Protože jsem si z obou těch alkoholických nápojů, co mi koupil, nakonec vlastně ani nelízl, hodí mi Jane vysokým obloukem klíčky zpátky. Chytím je a sednu za volant. Jane vleze dozadu. Drobek se skutálí vedle mě. Nastartuju a moje schůzka s těžkým sluchovým zklamáním skončí. Cestou domů na to ale skoro nemyslím, protože Drobek neustále vykládá o Zachovi. Tohle je pro něj typické. Jeho problémy jsou tak obří, že každý ty svoje za nimi snadno schová. „Jak se člověk v něčem může tak strašně plést?“ ptá se Drobek přes ječivý rámus Janiny oblíbené (a mojí nejmíň oblíbené) písničky od NMH. Jedu po Lake Shore Drive a slyším, jak si Jane vzadu zpívá, trochu falešně, ale pořád líp, než bych zpíval já, kdybych někdy před lidmi zpíval, což nedělám s ohledem na pravidlo Drž zobák. A Drobek pokračuje: „Když člověk nemůže věřit svý intuici, tak čemupak už má věřit?“ A já na to: „Můžeš věřit tomu, že když ti na něčem nebo na někom záleží, tak to vždycky špatně skončí,“ a to je pravda. Když ti na něčem záleží, neskončí to občas špatně. Skončí to špatně vždycky. „Zlomil mi srdce,“ kvílí Drobek, jako by se mu to ještě nikdy nestalo, jako by se to nestalo ještě nikdy nikomu. A možná v tom je ten problém: třeba každý rozchod připadá Drobkovi tak radikálně nový, že se mu to v nějakém smyslu opravdu ještě 20
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
W I L L
Stránka 21
G R AY S O N ,
W I L L
G R AY S O N
nikdy nestalo. „A ty mi taky nepomámáš,“ dodá a já si všimnu, že mu dřevění jazyk. No, když se nezasekneme v zácpě, je to k němu domů už jen deset minut, a pak šup do postele. Ale nemůžu jet tak rychle, jak rychle to s Drobkem jde z kopce. Než vyjedu z Lake Shore – ještě šest minut –, nejenže mu dřevění jazyk, ale do toho ještě brečí a žvaní pořád dokola o facebooku a o smrti společenských ohledů nebo kdovíco to vykládá. Jane položila ruce s černě nalakovanými nehty Drobkovi na obří ramena a snaží se ho masírovat, ale on pořád brečí. Najedu na Sheridan Road, ale na všech semaforech naskakuje červená, a nudle a slzy tečou Drobkovi na košili, až je z ní jeden mokrý žvanec. „Jak je to ještě daleko?“ zeptá se Jane, já odpovím: „Bydlí za Central,“ a ona: „Ježišmarjá. Uklidni se, Drobku. Potřebuješ se jenom vyspat, to je celý. Zítra bude všechno trochu lepší.“ Konečně zahnu k jejich domu a kličkuju mezi výmoly, až zastavíme za Drobkovou kočárovnou. Vyskočím ven a sklopím sedadlo, aby Jane mohla vystoupit. Pak obejdeme auto. Jane otevře, natáhne se přes Drobka, se zázračnou obratností mu rozepne pás a vyzve ho: „Tak, Drobku. Jde se do postele.“ Drobek ze sebe vyrazí: „Já jsem pitomec,“ a vzlykne tak, že to nejspíš zachytí seizmologická stanice v Kansasu. Vyleze ale a potácí se k zadním dveřím. Jdu za ním, jen abych se ujistil, že se v pořádku dostane do postele, a ještě že tak, protože se v pořádku do postele nedostane. Místo toho udělá asi tři kroky do obýváku a zastaví se. Otočí se ke mně, zamžourá, jako by mě ještě nikdy neviděl a jako by přemýšlel, co vlastně dělám u něj v domě. Sundá si tričko. Pořád ještě na mě tázavě kouká a pak prohlásí, jako by byl absolutně střízlivý: „Graysone, něco se musí stát.“ Já na to: „Cože?“ a Drobek: „No protože co když jinak skončíme jako ty lidi v Hideoutu?“ Už chci znova říct Cože?, protože lidi v Hideoutu mi přišli mnohem víc cool než naši spolužáci i než my, ale pak mi 21
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
J O H N
Stránka 22
G R E E N ,
DAV I D
L E V I T H A N
dojde, jak to myslí. Co když z nás budou dospělí, kteří čekají na kapelu, která se už nikdy nevrátí? Všimnu si, jak tupě na mě Drobek zírá a kolébá se jako mrakodrap ve větru. A potom padne na zem obličejem dolů. „No nazdar,“ řekne Jane za mnou a teprve v té chvíli si uvědomím, že tam je. Drobek, obličej zabořený do koberce, už zase brečí. Dlouho koukám na Jane a vidím, jak se jí po tváři pomalu rozlévá úsměv. Když se usměje, celá se změní – zvedne se jí obočí, objeví se dokonalé zuby, u očí se udělají vějířky – zkrátka je to ten nejúžasnější úsměv a já jsem ho ještě nikdy neviděl, nebo jsem si ho nevšiml. Najednou je hezká, tak najednou, že to je skoro jako kouzlo – tedy ale ne že bych o ni stál nebo tak. Možná to bude znít blbě, ale Jane není můj typ. Vlasy má tak kudrnaté, že to je spíš přírodní katastrofa než účes, a většinou se kamarádí s kluky. Můj typ je trochu víc holčičí. A upřímně řečeno, ani holky, co jsou můj typ, mě moc neberou, natož ty, co nejsou. Ne že bych byl asexuální – jen prostě nesnáším to milostné drámo. „Musíme ho dostat do postele,“ řekne konečně Jane. „Takhle ho jeho rodiče nesmějí ráno najít.“ Kleknu si a pokusím se Drobka přemluvit, ať vstane. Ale on pořád brečí a brečí, tak si k němu nakonec s Jane klekneme a převalíme ho na záda. Stoupnu si nad něj, sehnu se a popadnu ho pořádně pod paží. Jane udělá totéž z druhé strany. „Raz,“ začne Jane, já řeknu „dva“ a ona „tři“ a hekne. Ale nic se nestane. Jane je drobná – vidím, jak se jí paže zúží, když napne svaly. A já tu svou půlku Drobka nezvednu taky, takže se nakonec rozhodneme nechat ho tam na zemi. Než mu Jane strčí pod hlavu polštář a přehodí přes něj deku, Drobek už chrápe. Už jsme na odchodu, když se konečně projeví, jak moc Drobek brečel – začne dělat takové příšerné zvuky, co znějí jako chrápání, ale horší a taky mokřejší. Nakloním se k němu a vidím, že vdechuje a vydechuje nechutné bubliny nudlí, co mu 22
WillGrayKor2
2/23/16 8:30 AM
W I L L
Stránka 23
G R AY S O N ,
W I L L
G R AY S O N
zůstaly v nose po poslední etapě toho jeho brečlavého maratonu. Je jich tolik, až mám strach, že se udusí. „Drobku,“ řeknu, „musíš se vysmrkat, člověče.“ Ale ani se nehne. Nakloním se tedy k jeho uchu a rozkřiknu se. „Drobku!“ Nic. Pak mu Jane vrazí facku, a fakt dost velkou. Zas nic. Jen to hnusné chrápání, co se topí v nudlích. V té chvíli si uvědomím, že se Drobek Cooper nemůže šťourat v nose, čímž popírá druhou část té tátovy poučky, a krátce nato, za Janina dohledu, celou tu teorii vyvrátím docela, protože mu ty nudle z nosu očistím sám. Shrnuto podtrženo: Nemůžu si vybírat kamarády, on si nemůže vybrat holuby z nosu, ale já můžu – ne, já musím – vybrat ty holuby z nosu jemu.
23
