David Rath Síla argumentů

David Rath Síla argumentů

Předmluva

© David Rath, 2008

Vydala Agentura LUCIE, spol. s r.o. e-mail: [email protected] Grafická úprava Jan Kortus Technická redakce Milan Zevl Jazyková redakce Hana Lásková Sazba Jan Kortus ISBN 978-80-87138-07-6

Dobrému lékaři zajiskří v očích, když se může vrhnout na nejkomplikovanější možný případ. Stejně tak se politolog s nadšením pouští do pitvání politiků, kteří jsou barevní, čiperní, vícevrstevnatí. Bohužel jejich řady řídnou. Nacházíme se v době tolika lákadel, že na politické dění nezbývá čas ani médiím, ani našim smyslům, natož pak mozkovým závitům. Zpravodajství hltáme formou příběhů, k nimž sem tam nějaká mluvící hlava cosi připodotkne. U voleb se rozhodujeme instinktivně, v lepším případě do urny vhodíme kandidátní listinu strany, od níž očekáváme, že bude vidět svět podobně jako my. Za několika málo skutečnými lídry se tak do nejvyšších politických pater zpravidla vyšvihne spousta mužů a žen, milých, hodných, ve svých oborech často i zdatných, leč politicky nudných, šedivých, mlčících. David Rath je ve srovnání s nimi živel. Ač profesí lékař, tak homo politicus, jak praví dávná floskule. Život žije, bedlivě sleduje, ale též bez servítků glosuje. Není snad politické či společenské téma, na které nemá názor. Upozorní sice, že se třeba nejedná přímo o jeho parketu, nicméně ví, že demokracie stojí na rozhovoru, diskusi, vysvětlování a hájení svých stanovisek. „Výrazný politik má svůj osobitý styl a já chci být výrazným politikem s osobitým stylem,“ přiznává. Arogantní? Někdy možná, spíš ale sebevědomý, asertivní pohodář. Hned bych k němu šel do učení… Uznává obratnost Margaret Thatcherové a ochotně připouští, že je „jestřáb“, sociálně demokratický „bitkař“. David Rath – Síla argumentu Předmluva

Vulgární? Nikdy. Je slušně vychován, rozeznává hranice, jež neradno překračovat, a snižování etických latěk v české politice se neúčastní. Vtipný? Leckdy, zato ale vždy ironický, sarkastický. Dokáže pomyslným kordem polechtat soupeře, ale s odstupem pohlédnout i na sebe samého. Od okamžiku, kdy zazářil coby mladý rebel na čele Lékařského odborového klubu, bylo zřejmé, že máme co do činění s mužem bystrým, pohotovým, s chutí riskujícím, ale zároveň soustředěným a sečtělým. Vzdělávací lekce z dějepisu či jazykovědy, které dopřává premiéru Topolánkovi, se staly neodmyslitelnou součástí jednání Poslanecké sněmovny. Zakousne-li se David Rath do něčeho, hned to tak nepustí. Typický je příklad veřejné volby prezidenta. Když k ní na sklonku roku 2007 vyzval, kdekdo se mu smál. Prý naivní, neprosaditelný záměr. Rath si ovšem nedal pokoj, přesvědčil zprvu ČSSD a po vyčerpávajícím martýriu i zbytek spektra. V anketě pořádané mezi experty na rétoriku, komunikaci a média se umístil v popředí. Za Rathův klad byla označena zřetelná mluva, vynikající oční kontakt, plynulé a srozumitelné tempo a zaujetí pro věc. Mýlil by se však, kdo by předpokládal, že v přepisu ztrácejí Rathovy projevy na zajímavosti. Naopak. Málokomu se stává, aby stejně svižně psal i hovořil. Sněmovní vystoupení za Rathovými blogy po slohové stránce nikterak nezaostávají. Jediný rozdíl je vtom, že od parlamentního mikrofonu

8

pestře nelíčí své dovolené a mnohem méně vypráví historky z rodinného života. O to více prostoru skýtá dopisům, které jako poslanec dostává a které by podle něj měli znát i členové vlády. Nejzaníceněji akcentuje otázky, jež se týkají středních vrstev. Za ně dýchá, za jejich životní styl a pohodlí se bije jako lev. Prim hraje přirozeně zdravotnictví, následováno školstvím či kvalitou právního systému. Alarmuje Sněmovnu v kauze Čunek a politizování práce státních zastupitelství, vášnivě diskutuje o americkém radaru v Brdech nebo církevních restitucích. Zvláštní péči věnuje premiérovi a těm z ministrů, co nejvíce otřásají svými resorty. Na Topolánkovu obhajobu nadbytečného Ústavu pro studium totalitních režimů kontruje nápadem na zřízení srovnatelně nesmyslného, od vědeckých institucí odtrženého Centra onkologického výzkumu v ČR. Na Ivana Langera volá: „Vždyť vy hubíte policisty jako obtížný hmyz! Jste první ministr vnitra, který si vzal za úkol zdecimovat policii.“ Martinu Římanovi radí, že nejlépe České republice poslouží, když se se svým ministerstvem průmyslu a obchodu odstěhuje až do Černé pri Čope. Ministra zdravotnictví Tomáše Julínka Rath podezřívá, že spíše než v publikacích z Harvardu si čte v Osudech dobrého vojáka Švejka, kde odvodový lékař s oblibou říká: „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande.“ A květnatě popisuje Julínkovo spravování zdravotnictví: „Vy připomínáte člověka, který chce svůj dům kultivovat tím, že ho zapálí. To je skutečně povedená kultivace. Přeju vám hodně štěstí a nájemníkům toho domu přeju, aby se včas David Rath – Síla argumentu Předmluva

stihli vystěhovat.“ Nebo jindy: „Vidím, jak se uklízí u Julínků. U normálních lidí se uklízí třeba smetákem, ale vy dáte dynamit a vyhodíte byt do povětří.“ Či do třetice na adresu počínání pravicové vlády ve VZP, kterou ODS převzala po ČSSD v kladné ekonomické bilanci: „Připomíná mi to úklid člověka, který na stole najde zlaté vejce, rozhlídne se doleva, doprava, a když se nikdo nedívá, tak šup s ním do svého kapsáře. Takto vy uklízíte!“

politika by bez něj byla o poznání chudší, uniformnější, šedivější. Prostě si myslím, že charismatický David Rath v první linii stojí i za nějaké to pošlapané kuří oko. Lukáš Jelínek

David Rath umí pracovat se zkratkou. Zná recept, jak vzbudit zájem, vyburcovat pozornost. Když se blíží k řečnickému pultu, Sněmovna utichá, aby záhy ožila smíchem, tlučením do lavic či vzrušenými polemikami. Aby politik dokázal přesně argumentovat, ale především hledat řešení problémů, musí také umět pečlivě naslouchat. David Rath se to naučil ve své ordinaci, v odborech i lékařské komoře. Stejný přístup zvolil i ve středočeské kampani před krajskými volbami. Odtud citlivé řazení priorit – od úrovně regionálního zdravotnictví, přes školství, stav silnic až po turistický ruch a zlepšování životního prostředí. Politiky lze strkat do rozličných politologických škatulek. Nebo je můžeme hodnotit podle míry svých sympatií. Ovšem úplně nejsnazší je banální dělba na schopné a neschopné. O Rathově talentu a výkonnosti přitom nepochybují ani jeho četní odpůrci. S rostoucí politickou zkušeností se před ním okrývají nové a další perspektivy. Svéráz Rathova naturelu se bez aktivního politického angažmá obejde. Může učit, léčit, toulat se světem, anebo jen hrát golf. Pouze mu nesmíte vzít možnost právo mluvit, vyjadřovat se, debatovat. Na druhou stranu vrcholná česká

10

David Rath – Síla argumentu Předmluva

Úvodem

Úvodem knihy Davida Ratha Síla argumentů zařazujeme jedno z jeho nejvýznamnějších a nejzajímavějších vystoupení v Poslanecké sněmovně pod názvem Jezinky z ODS a jeden z internetových článků, Zlý sen, který vzbudil mezi uživateli internetu značnou pozornost. Další vystoupení v Poslanecké sněmovně, internetové články a výňatky ze dvou on-line rozhovorů jsou řazeny chronologicky v samostatných částech.

Jezinky z ODS Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové. K tomu, co tady říkal pan ministr Julínek – já se na něj ani snad nezlobím, protože ho omlouvá jeho naprostá zmatenost, která už je všeobecně známá. Víte, pane ministře, vy jste říkal, že osm let nikdo nic na ministerstvu nekultivoval. No, vy to kultivujete skutečně pěkně. Vy připomínáte člověka, který chce svůj dům kultivovat tím, že ho zapálí. To je skutečně povedená kultivace. Přeju Vám hodně štěstí a nájemníkům toho domu přeju, aby se včas stihli vystěhovat. A nyní k tématu. Co jsme se tady dozvěděli na otázky, proč vláda nechce zpět miliardu na investicích, které v posledních letech do nemocnic dala. Nedozvěděli jsme se nic. Ptali jsme se, zda vládě nevadí, že účetní hodnota těch nemocnic je přes miliardu, a byly prodány o tři čtvrtě miliardy laciněji. No, nekupte takovou nemocnici v Hořovicích! Jen stát tam dal, jak říkal kolega Dolejš, 300 milionů za pár let. Účetní hodnota té nemocnice je nějakých 200 – 250 miliónů. Vy ji prodáte za 50 a ještě odpustíte těch 300 miliónů státní dotace, které z té nemocnice udělaly velmi pěknou nemocnici. Jeďte se tam podívat! Takže dámy a pánové, co jsme se dozvěděli? Nedozvěděli jsme se odpovědi na tyto konkrétní otázky. Dozvěděli jsme se, že Tony Blair nemá rád média, že premiér Topolánek také nemá rád média. To konečně není žádná novinka. Jste to vy, který jim kope do automobilů, vyhrožuje zabitím, plazí na ně jazyk, posílá jim SMS Es kommt der Tag. Čili to jste nám nesdělil žádnou novinu. Ale na to jsme se vás neptali. Víme, že vaší oblíbenou disciplínou je odpovídat na úplně něco jiného, než na co jste tázán. Předpokládám, David Rath – Síla argumentu Úvodem

že dnes mi asi odpovíte, jak budete trávit dovolenou, nebo něco takového. My také skutečně víme, že argumenty z médií nebývají přesné. Proto se vás kolega Dolejš zde ptal, zda je pravda to, co se píše v médiích v autentických rozhovorech, ne nějaké titulky, ale v autentických rozhovorech s vaším, poněkud zmateným, ministrem, který skutečně v Hospodářských novinách říkal, že některé malé fakultní nemocnice se zprivatizují. Tak chtěl vědět, jestli to byl přebrebt, nebo záměr vlády, nebo jestli Hospodářské noviny si ten rozhovor vymyslely. To byl cíl otázky. Místo toho jsme se dozvěděli, že novinám se nedá věřit a že vy máte v programu něco jiného. To my také víme, že máte v programu něco jiného. Dokonce úplně něco jiného, než co realizujete. Vy tam máte napsáno, že spoluúčast pacientů nebude stoupat – zavádíte poplatky, kterým cudně říkáte, že to není spoluúčast. To je, jako kdybyste někoho píchl nožem do břicha a říkal jste mu, že jste ho chtěl jen podrbat na zádech. Totéž máte napsáno ve vaší smlouvě – že snížíte doplatky na léky. Snižujete je tím způsobem, že od 1. dubna jste je zvýšili skokově o 20 %, což nemá v historii České republiky obdoby. Čili nedivte se, že my se na ty věci ptáme. Totéž – váš místopředseda, hejtman Bendl tvrdil, že nikdy privatizovat nemocnice nechce, a ejhle – jsou prodané. Ono je to s vámi dost obtížné. My nikdy přesně nevíme, co je vaším záměrem, protože vy jste trošku jak ty jezinky – jen dva prstíčky si ohřejeme a pak hned půjdeme. A víme, jak to v té pohádce dopadlo. Pak Smolíčka museli hledat. My máme velkou obavu, aby to s těmi nemocnicemi nedopadlo stejně. Vy teď říkáte: my je jenom chceme převést na akciové společnosti a pak už jen půjdeme. Ale obávám se, aby naši občané se nemuseli znovu skládat jako na vyhořelé Národní divadlo na rozkradené nemocnice.

16

Konečně, i vy jste měli pocit, že banky v devadesátých letech fungovaly fantasticky, a budou to platit ještě naši vnuci. Otázka je jasná a jednoduchá. Odpovědnost vlády tady můžeme definovat tím způsobem, že prostě říkáme: proč členové této vlády odpouštějí dotace ze státního rozpočtu ve výši jedné miliardy korun do středočeských nemocnic? Mimochodem, tím i naše vláda blokovala privatizaci, protože jsme trvali na těch věcech, které byly ve smlouvách, to znamená na tom, že se dotace musí vrátit, pokud by ty nemocnice byly zprivatizovány. A vy je odpouštíte! To prostě je naprosto neuvěřitelné! Já se ptám, proč vy dáváte některým nabyvatelům takový dar a proč ten dar musí být placen z peněz nás všech, tedy nás všech daňových poplatníků? Mimoto, vy si skutečně nemyslíte, že to je nepovolená podpora podnikání? Vždyť co to je za férové podnikání? Dámy a pánové, kolega Dolejš to tady řekl na jasném příkladu. Pleš – onkologické sanatorium. Přišla nabídka – účetní hodnota asi 100 mil. – přišla nabídka na 100 mil. Koho vybral váš místopředseda ODS? Toho, kdo nabídl 50 mil.! Vždyť je to logické, že! Někdo nabízí 100 za státní majetek, a my mu to prodáme za 50! Proč ne! Jak jinak! Jak jinak to udělat, že? Ono to odpovídá programu ODS – žádné poplatky u lékaře, žádná vyšší spoluúčast, a teď, milánci, plaťte, až zčernáte! Účetní hodnota rakovnické nemocnice je podle dvou posudků přes 200 milionů, ten mladší asi 130 milionů. Prodána za 50 miliónů. Podle ředitele té nemocnice je na účtech, které jsou koupeny současně s tou nemocnicí, 30 milionů, na cestě jsou další, a jen pronájem dialýzy, kterou tam mají, na dalších pět či deset let soukromé firmě, je tam nabídka na dalších asi 30 milionů. Čili když to někdo koupí, otevře pokladničku, najde tam více než polovinu, a když pronajme dialýzu, ještě na tom 10 milionů vydělá. To jsou obchody! Otázka se týká ministerstva financí i ministerstva zdravotDavid Rath – Síla argumentu Úvodem

nictví. Protože stanovisky obou těchto ministerstev a obou těchto ministrů, tedy pana Kalouska a Julínka, jsou odpuštěny dotace do středočeských nemocnic. Ministerstvo financí za rok 2000 jich eviduje za 200 milionů, ministerstvo zdravotnictví od roku 2001 do roku 2007 jich eviduje 876 milionů, čili dohromady něco přes jednu miliardu šlo do středočeských nemocnic. Zvláště nejvíce pikantní je právě třeba nemocnice Hořovice, kam šlo přes 250 milionů, ale mohl bych pokračovat třeba o dalších nemocnicích. Právě i zmíněná nemocnice Rakovník, kam šlo nějakých 23 milionů korun. V podstatě tehdy, když dotace byly nemocnicím dávány, tak byly dávány s tím, že kdyby došlo ke zcizení – on je to takový hezký termín, ona se tím myslí třeba privatizace, ale já myslím, že v běžné mluvě to celkem vystihuje to, co se teď s těmi nemocnicemi děje, že jsou skutečně zcizeny, a není to, řekněme jen ve slova smyslu právním, ale bohužel i ve slova smyslu lidovém. Tak nyní, když jsou tyto nemocnice zcizeny či zcizovány, tak najednou obě ministerstva nechtějí státní peníze investované ze státního rozpočtu do rozvoje těchto nemocnic vracet. Mimochodem, děláte tím skutečně deformaci vámi tolik opěvovaného trhu ve zdravotnictví, protože není nic úchylnějšího a sprostšího než na příslušném trhu někomu dát dotace ze státního rozpočtu, tedy podle vašich slov zlepšit mu konkurenční postavení, oproti jinému, který si na toto všechno musí vydělat sám. Samozřejmě pak těžko zařízení, které je koupeno férově za tržní cenu či postaveno férově za tržní cenu, těžko bude moci obstávat v rovné soutěži se zařízením, které bylo pořízeno ze státních peněz, vybaveno ze státních peněz, nově zrekonstruováno ze státních peněz a pak je za zlomek těchto peněz někomu prodáno. Dámy a pánové, chtěl bych panu ministru Julínkovi sdělit,

18

že sociální demokracie je celkem bohatá strana, ale na to, aby dávala dotace do nemocnic, ještě ve výši jedné miliardy, na to nemá. Takže, pane ministře, opravte si to: Dotaci nedávala sociální demokracie, ale vlády, koaliční vlády, které tehdy vládly, vše plně schváleno touto Poslaneckou sněmovnou, mnohdy i hlasy vaší politické strany, protože jste, třeba svého času, měli v Hořovicích agilního ředitele, který byl dokonce předsedou zdravotní komise ODS. Tam předpokládám, nevím to přesně, proto to tady říkám takto, že předpokládám, že největší dotace, která z toho dílu šla, šla pravděpodobně i vašimi hlasy, tedy poslanců Občanské demokratické strany. Čili to je takové trošku směšné, když tady říkáte, že jsme to dávali my. Ta otázka stojí skutečně jinak. My jsme odpůrci plošné privatizace všech nemocnic, podtrhuji plošné privatizace všech nemocnic. A znovu zopakuji – sociální demokracie razí model, kdy zhruba dvě třetiny, tedy zhruba 70 % nemocnic bude fungovat jako základní síť v režimu veřejné neziskové právnické osoby. A těch zhruba 30 % nechť je klidně soukromých, jedno jestli církevních, městských či patřících nějakým jednotlivým fyzickým či právnickým osobám. Vy prostě privatizujete a chcete privatizovat všechny nemocnice, což předvádíte právě teď ve Středočeském kraji. Když už je tedy privatizujete, s čímž nesouhlasíme, tak chceme, aby byly zprivatizovány férově. To znamená nejvyšší nabídce, která alespoň pokryje to, co ten stát, tedy daňoví poplatníci, do těchto nemocnic dali. Minimálně u Hořovic by to mělo pokrýt těch 250 milionů. Ale vy to prodáváte za 50 milionů korun. To je prostě věc, která nám vadí, a v tomto kontextu nám zásadně vadí, že vy jste měli trvat jako správný hospodář – ty peníze nejsou vaše ani moje, my jsme byli pouze a jsme pouze správci těchto veřejných peněz, které patří našim lidem, vy k nim přistupujete, David Rath – Síla argumentu Úvodem

jako kdyby to byly vaše peníze, naprosto ledabyle, nedbale, nezajímá vás to. Vy jste měli trvat na tom, aby ta dotace byla v plné výši vrácena do státního rozpočtu. To byla vaše povinnost. Pokud jste toto neudělali, tak jste určitě selhali minimálně morálně vůči všem našim lidem, vůči naší republice. Takže ta otázka směřovala k tomu, ne, jak jste to smluvně ošetřili nebo neošetřili, vy jste si tou smlouvou tak maximálně trochu zametali stopy sami za sebou, za svým nestandardním rozhodnutím. Já už chápu, proč Občanská demokratická strana tolik bojuje a říká, že stát je špatný hospodář. Já myslím, že to vidíme v praxi. Vy když vedete stát, tak jste skutečně bídní hospodáři. Protože to by neudělal snad nikdo, aby nejdřív třeba do svého bytu nebo do svého domu investoval dva a půl milionu, a pak ho prodal obratem za půl milionu. Myslím si, že na takovou koupi by se tam stála veliká fronta, protože takový pitomec snad žádný soukromník není. A já skutečně nevěřím, že vy to děláte z hlouposti. I když vás nepřeceňuji, tak tohle si myslím, že je skutečně příliš. Prostě vy skutečně k tomu přistupujete naprosto nezodpovědně. Já vás důrazně žádám, abyste z těchto nemocnic alespoň dostali to, co tam stát v posledních letech investoval. Nehovořím o nemocnici Nymburk a o převodu na město – což by byla další pikantérie, protože kraje dostaly nemocnice od státu zdarma. Teď je Středočeský kraj prodává městům, tedy jednomu městu Nymburk. Jenom abychom viděli, jak to u nás funguje, což je podle mě ukázka další absurdity a zvláštnosti v rozhodování Občanské demokratické strany. To, co jsem dostal od státu zdarma jako kraj, prodám za 100 mil. městu Nymburk. Ale já jsem tady nehovořil jen o městu Nymburk, já jsem tady mluvil o Hořovicích, o Berounu, Rakovníku, o těchto nemocnicích, které privatizujete do soukromých rukou. O těch

20

jsem hovořil a tady jsem se odpovědi nedočkal. Hrozně mě to mrzí, protože si myslím, že to je opět dost nebezpečný signál české veřejnosti, naší veřejnosti, protože říkáme tím, jak je možné nakládat s veřejnými prostředky. Vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (14. 6. 2007)

David Rath – Síla argumentu Úvodem

Zlý sen Vláda Mirka Topolánka připomíná zlý sen, který ne a ne skončit. Před volbami sliboval tisícovku každému důchodci, bezplatné zdravotnictví, zachování nižších sazeb DPH, snížení daní, daňové přiznání na jednom listě a také boj s korupcí. Tyto sliby vlastnoručně a před kamerami Topolánek podepsal. Jeho volební heslo znělo: „Slušnost není slabost“. Hlasitě varoval před tím, aby nevládl Paroubek s podporou komunistů. Rok se s rokem seběhl a vše je úplně jinak než mělo být. Nekompromisní boj s korupcí začal tím, že za podivných okolností do Topolánkova tábora přeběhli dva poslanci z ČSSD. Dokonce i prezident Klaus vyslovil podezření z korupce. ODS a pan Dalík mě za obdobné vyjádření poslali k soudu a ten mi dal za pravdu, čímž potvrdil, že jak já, tak Václav Klaus jsme v této věci pojmenovali pravý stav skutečnosti. Kubice a jeho nejbližší, kteří tak pomohli ODS vyhrát volby, dostali svoji odměnu ve formě vyhazovu. Vypadá to, že důvodem je obava vládnoucích vrstev, že co použili už jednou, mohou udělat i podruhé, tentokrát však proti jiným osobám. Mimochodem celá policie je personálně devastována, což začalo rozprášením úspěšné finanční police a pokračuje masivním úprkem od Langera. Topolánek potřeboval hlasy na schválení reformy a jako zázrakem mu pomohla nejvyšší státní zástupkyně. Provedla určitě nestandardní, možná i protizákonný chvat a podržela Čunka, který už už měl padnout před soudce.

22

V reformě pan Toplánek s Kalouskem skoro všem zvýšili daně, zdražili kde co, zmrazili platy, zavedli poplatky u doktora a v podstatě i zmrazili důchody. Mimo jednoho procenta těch nejbohatších tím všem snížili životní úroveň. Jak je reforma v suchu, tak zase Čunek začal vadit, neboť neloajálně nechce volit Klause. Je tudíž právem zesměšněn jako milionář, který bral sociální dávky. Obdobně je však zesměšněn sám premiér, který vybírá peníze na charitu, aby za ně pořádal golfové turnaje pro milionáře. Směšný je i tím, jak hlásal, že „slušnost není slabost“, což hned dokázal veřejným vyplazováním jazyka, vztyčeným prostředníčkem, okopáváním auta provázeným řevem „já tě zabiju“, či nepřeberným množstvím vulgarit, které ze sebe chrlí. Svoji volební kampaň založil na pevnosti tradiční rodiny, aby po volbách ze své milenky udělal místopředsedkyni Poslanecké sněmovny. Novináře to příliš nezajímá. O něco více je zaujala podivná transakce s volvem, která však neukázala nic jiného, než notoricky známou věc, že Dalík hraje v životě premiéra klíčovou roli a vypadne na vás ze všeho, co okolo předsedy vlády otevřete. Ze sousedního bytu, z baru sousedícího s bytem milenky, z auta, ve kterém premiér jezdí, z vládního speciálu, kterým Toplánek letí do Mnichova na fotbal. Zajímavá je otázka, co poutá zralého padesátníka na vrcholu kariéry s mladíkem, který se přirovnává k Martinu Bormannovi, což je buď známka naprosté nezralosti, nebo příšerné zvrhlosti. Bylo by zajímavé zjistit, kdo v baru, či na společných dovolených , za ně platí jejich útraty. Je to z nejasných zdrojů bohatý Dalík, či starší a výše postavený Topolánek. Chci stále věřit tomu, že Dalík Topolánka oslnil něčím jiným, David Rath – Síla argumentu Úvodem

než svoji štědrou platební kartou, která vede i k Topolánkovým penězům. Pan Čunek z vlády odchází a měl odejít už dávno, ale možná odchází s hořkostí z poznání, že „okresní šmejdil a běžný vyčůránek“ uvízne tam, kde „velcí kluci“ v klidu projdou. Respektive „velcí kluci“ ho podrží a použijí jen tehdy, když z toho něco mají. Není v tom žádná spravedlnost, jen zákon silnějšího, který ODS jako jediný uznává. S klidem dnes proto hlasuje zákony s komunistickými poslanci (vládní zákon o místním referendu, návrhy k zákonu o léku…), potajmu vyjednává komunistické hlasy pro Václava Klause a Julínek si pochvaluje „konstruktivní“ komunisty v jeho zdravotnické komisi, oproti destruktivní ČSSD. Před volbami však zase budou varovat před nebezpečím spolupráce s KSČM a třeba znovu slíbí boj s korupcí, nebo i tisícovku k důchodu, možná i bezplatné zdravotnictví. Internetový článek (17. 1. 2008)

24

Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR Publikovaná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR zahrnují období od 19. 1. 2007 do 11. 6. 2008. Hlavním kritériem při výběru se stala jejich nadčasovost, aktuálnost, sdílnost a také míra atraktivity pro širokou veřejnost. Texty prošly redakční úpravou.

Vznik vlády „korupce“ Pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, je potřeba si říci pár slov k tomu, co tady zaznělo od kolegy Miloše Melčáka. Já myslím, že je to do jisté míry nepochopení, protože přece každá politická strana má svůj hlavní cíl, prosadit největší část svého programu. To jistě jde snadněji ve vládě než v opozici, byť opozice je v demokracii klíčovou. Takže přece chtít prosazovat zásady svého programu přes vládu a přes nějakou dohodu, přes konsensus, není nic špatného. Konečně, co chce pan Topolánek a jeho skupina? No, samozřejmě prosazovat program a zájmy své skupiny nebo svých voličů. Dokonce mnozí voliči ani neví, co je vlastně čeká, až se to prosadí. Já bych se tedy prostřednictvím předsedajícího zeptal kolegy Melčáka, proč chce pomáhat této partě prosazovat jejich volební program, bez jakékoliv korekce. Přece byl zvolen pod jiným programem, pod jinými hesly, pod jinými cíli, jinými vizemi. A teď prostě přichází s tím, že říká „ano, já umožním existenci vlády, která nemá žádný kompromisní program“. Nám se nepodařilo odklonit to od Modré šance. Dokonce ona je v té brutálnější podobě, která nebyla ani prezentována jako součást předvolebního programu. Vždyť přece v předvolebním programu, jen si vzpomeňme, ODS neměla žádné poplatky u lékařů. Dokonce mohu citovat jak současného ministra Julínka, tak tehdy stínového ministra financí Tlustého, kteří v médiích v rozhovoru prostě jasně řekl, žádné poplatky ODS nechce. Otázka daní. Já jsem se zájmem vyslechl, co říkal ministr financí ohledně toho, že by rád, aby i chudí byli bohatí, a proto dělá tu reformu. No, já bych byl také moc rád, ale nevím David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

jak ti „chudí“, tedy příjmová skupina někde kolem deseti patnácti tisíc měsíčně, zbohatnou tím, že daňovou reformou na daních ušetří nějakých dvacet třicet korun měsíčně – to tedy na to bohatství budou šetřit tak tři sta, čtyři sta let, možná i déle – aby na druhou stranu zaplatili nové výdaje. Já se teď ptám ministra financí, ať řekne, o kolik procent zvedne minimální sazbu daně DPH. O 3, 4, 5, 10 procent, aby ti lidé už dnes věděli, na co se mají připravit, o kolik více zaplatí za léky, o kolik více zaplatí za dopravu, o kolik víc zaplatí za bydlení, energie, potraviny a další důležité komodity? Vždyť přece všichni víme, jak je nastaven spotřební koš jednotlivých sociálních skupin. Sociální příjmová skupina někde kolem 15 tisíc obratem utratí všechny své peníze právě za tyto komodity, jako jsou potraviny, jako je doprava, jako je bydlení, jako jsou energie, zatímco vydělám-li 200 tisíc měsíčně, tak ten spotřební koš a jeho váha je úplně jiná. Tam se utrácí za Louise Vuittona, za rolexy, za mercedesy, za dovolené na Seychelách atd. Vždyť je to přece jasné! Další důležitou otázkou je zdravotní pojištění. Jak dopadne? Opět privatizací. A teď nezapomínejme na jeden fakt. Když tato vláda důvěru dostane, tak není nikde psáno, že tyto její velmi asociální experimenty nespatří světlo světa. Samozřejmě mohou spatřit, protože to není jako v minulém volebním období, kdy tady byl Senát či prezident, takže neprošlo nic, co by zde nemělo zajištěnou alespoň stojedničkovou většinu. Tady se skutečně můžeme brzy dočkat – a i když kolega Melčák změní názor a řekne „s těmito zákony, asociálními zákony nechci mít nic společného“, tak bude stejně jako my všichni v roli pasivních pozorovatelů, protože jak to tady touto Sněmovnou projde, tak samozřejmě, že to modrý Senát nebude vetovat a Václav Klaus to nebude vracet do této Sněmovny. A jsou to věci, třeba privatizace zdravotních pojišťoven, privatizace nemocnic. Tato daňová genocida,doslova, tak ta je

28

už skoro navždy. I kdybychom drtivě vyhráli příští volby, tak tyto věci nebude vůbec jednoduché vrátit. Jak budeme stavět nové nemocnice, jak budeme budovat nové zdravotní pojišťovny? Velmi velmi obtížně. Čili já myslím, že každý soudný člověk si názor udělá, že tady nejde o program, nejde o nějaké dojmy, ale tady skutečně jde o to, že nyní vznikne vláda korupce, založená na politické korupci a na velmi nemorálním přeběhlictví. To jsme tady ještě neměli. Takže, dámy a pánové, viďme ty věci skutečně tak, jak jsou, nazývejme věci pravými jmény, tedy tuto vládu, vládu založenou na zradě a politické korupci. (19. 1. 2007)

David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Lhal ministr vnitra ?

Za třetí. Očekával bych jasný slib chlapa, že žádnému výkonnému policistovi neklesne v letošním roce jeho příjem. Je to Vaše povinnost, toto zajistit. (1. února 2007)

Před časem inspekce ministra vnitra odmítla vydat dozorujícímu státnímu zástupci spis o vyšetřování úniku informací z Kubiceho zprávy. Upozornil jsem vás, pane ministře, na to v této Sněmovně, vzápětí vy jste to popřel. A já se tedy ptám, proč jste tehdy této Sněmovně lhal, neboť tuto informaci vzápětí potvrdil dotčený státní zástupce. A za druhé, jak jste zajistil, aby byli potrestáni ti, co spis obsahující údaje o možné trestné činnosti Ivana Langera byli za své nezákonné postupy a chování potrestáni, protože není možné dozorujícímu státnímu zástupci upřít spis, který on chce převzít, protože má obavu, že s ním bude manipulováno poté, co jste odvolal šéfa inspekce ministra vnitra. Mimochodem – to je třetí doplňující otázka: víte o tom, že mu výpověď byla doručována policejním vrtulníkem, a to opakovaně, a kdo to hradil, pane ministře? Doufám, že dáte příslušným lidem k náhradě cestu vrtulníkem, protože předávat výpověď policejním vrtulníkem je hodně nestandardní. Očekávám od Vás písemnou zprávu o té věci, protože to svědčí ne o dobrém řízení policie. Druhá věc. Pane ministře, buď jste nemluvil pravdu vy, nebo nemluvil pravdu příslušný státní zástupce. Já odkazuji na jeho rozhovor v Právu, kde tu situaci popsal jinak: že se dostavil na inspekci, požádal o vydání spisu, který dozoroval, ten mu nebyl vydán, odmítli mu ho vydat, což je protizákonné, teprve poté nastala procedura s pečetěním, kterou jste popsal. Čili, buď vám lžou vaši podřízení, případně vy víte, jak to je, a neříkáte pravdu Sněmovně, nebo lhal příslušný státní zástupce. Také bych očekával jasné stanovisko.

30


O nucené správě VZP Paní předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, k vlastnímu předkládanému materiálu nemá asi valný význam diskutovat, protože jde o souhrn čísel, který je asi těžko zpochybnit. Moje výtka jde k tomu úvodnímu slovu, které tady přednesl pan ministr Nečas, kde zaznělo – předpokládám, že tu úvodní řeč připravili úředníci ministerstva zdravotnictví a že ministerstvo ne zcela jasných důvodů uvalilo nucenou správu. Já jsem nejdřív chvilku přemýšlel, jestli jsem tuto větu neslyšel omylem, protože ministerstvo zdravotnictví jako úřad zde píše, že neví, proč uvalilo jako úřad ve správním řízení na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu nucenou správu. Myslím si, že pokud tam tato věta nebyla doplněna formou nějakého politického nátlaku nového pana ministra, tak je to skutečně s podivem, protože samozřejmě důvody uvalení nucené správy byly uvedeny v příslušném správním rozhodnutí. To správní rozhodnutí bylo příslušným způsobem přezkoumáváno v rámci odvolacího řízení a bylo uznáno jako jednoznačně pravomocné! Jediný, kdo má právo říci, že nějaké správní rozhodnutí bylo učiněno v rozporu se zákonem, je správní soud. Já se ptám, kde současný ministr a současná vláda má v ruce rozhodnutí správního soudu o tom, že rozhodnutí o uvalení nucené správy bylo nejasné, aby si osvojovala možnost v tom úvodu používat takovéto formulace. Takže, dámy a pánové, jen pro oživení a pro dokreslení. Já samozřejmě zde nemám celý text toho správního rozhodnutí, které nepodepisuje ministr zdravotnictví. To vydává příslušný úředník ministerstva zdravotnictví a ministr je odvolacím orgánem. Takže proto to zde nemám a nemá cenu to citovat bod

32

po bodu, ale aspoň uvedu ten nejpádnější důvod, abych připomněl současné vládě, zda jsou to důvody opravdu tak nejasné. Koncem roku 2005 bylo proponováno tehdejším vedením ministerstva, resp. Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a potvrzeno vedením ministerstva zdravotnictví, že dluh Všeobecné zdravotní pojišťovny na konci roku 2005 dosáhne nějakých 15, možná až 18 miliard korun. Šlo o kumulovaný dluh, který však v roce 2005 začal narůstat enormním tempem. Do té doby rostl zhruba o 2 miliardy ročně, v roce 2005 rostl rychlostí nějakých 5 až 6 miliard. Čili, ta extenze dluhu v posledním roce 2005 byla neudržitelná. Hlavní důvod vyhlášení nucené správy byla bezradnost VZP ve zvládání rychlosti růstu dluhu, který způsoboval druhotnou platební neschopnost této pojišťovny. Copak jsme už zapomněli na to, že VZP platila až s dvouměsíčním zpožděním? Že kvůli tomu narůstaly protesty všech zdravotnických zařízení, protože i ona se dostávala do enormních ekonomických problémů a mohla fungovat jen díky tomu, že se sama zadlužovala tím, že si půjčovala různé překlenovací úvěry od komerčních finančních ústavů? To je skutečně naše paměť tak krátká, že tady můžeme opakovat bezmyšlenkovitě jakoukoli nesmyslnou větu? Takže znovu připomínám – hrozil kumulovaný dluh ve výši 15 až 20 miliard na konci roku 2005. Díky uvalení nucené správy a krokům, které následovaly, včetně samozřejmě finančních intervencí státu, které byly vázány na nucenou správu, ten dluh skončil na konci roku 2005, k 31. 12., ve výši 10,7 miliardy. Nucená správa a všechny intervenční a ozdravné kroky byly tak neúčinné – v uvozovkách – že letos, resp. loni k 31. 12. 2006, tedy rok po uvalení nucené správy, končí Všeobecná zdravotní pojišťovna kumulovaným dluhem ve výši někde pod 4 miliardy. Je uváděn u VZP dokonce ve výši 2,6 miliardy. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Čili, rok 2005 končil 10,7 miliardami, rok 2006 končil dluhem 2,6 miliardy. Takto dobře VZP nehospodařila snad nikdy ve své historii. To je jediný dokazatelný hmatatelný výsledek nucené správy ve Všeobecné zdravotní pojišťovně a s tím všech spojených opatření, to znamená samozřejmě intervencí státního rozpočtu, samozřejmě úsporných opatření, které poprvé v historii způsobily, že nárůst nákladů na léky byl záporný, to znamená náklady na léky, které tvoří 28 % veškerých nákladů na zdravotnictví – podotýkám znovu, 28 %, tedy jednu třetinu veškerých nákladů na zdravotnictví tvoří léky – tak poprvé v historii, a nejenom v České republice, ale je to ojedinělé i v evropském prostoru, v roce 2006 se podařil dostat pod 100 % roku 2005. Prosím, aby napříště úředníci ministerstva zdravotnictví nepoužívali do odůvodnění nesmysly, které popírají práci jich samotných, tedy úředníků, pokud ovšem jaksi nepřipustím, že tato věta, nesmyslná věta, tam byla doplněna na podkladě nějaké politické šikany pana ministra Julínka. (2. února 2007)

34

Zřízení vyšetřovací komise k mýtnému Pane předsedo, pane předsedo vlády, dámy a pánové, já bych nechtěl začínat nějakým laciným klišé charakteru, že kde je čisté svědomí a kde nejsou žádné problémy, tak se nemusíme žádného vyšetřování bát. Takto laciný bych skutečně nechtěl být. Ale chtěl bych upozornit na několik zásadních věcí. Předně – média skutečně otázku mýtného rozehrála velmi široce a položila celou řadu zásadních otázek. Ty otázky dopadají na všechny, kteří byli zúčastněni toho procesu, a nejsou nikterak příjemné. Protože tak jak to média prezentují, tak je skutečně vážné, podle nich, podezření minimálně na nestandardní, či dokonce i jiné, vážnější motivy chování a rozhodování. Myslím si, že Poslanecká sněmovna má povinnost v takové chvíli, pokud média široce otevřou takovýto problém, přispět svým dílem k objektivizaci informací. Lhostejné na tom, co si myslí média, bychom měli přispět skutečně k objasnění pravdy, pokud na to síly Poslanecké sněmovny stačí. Já sám musím konstatovat, že tento problém byl opakovaně probírán minulou vládou. Já jako člen té vlády jsem nebyl jediný, který měl určité pochybnosti nejen ke způsobu výběrového řízení. A nebyl jsem sám, byla i jiná ministerstva, která dokonce kvůli pochybnostem stáhla lidi z výběrové komise. Proto vláda opakovaně odmítla tuto informaci vzít na vědomí. Což se málokdy stává, protože leckdy vláda i hlasováním nějaký materiál vezme na vědomí. Právě proto, že jsme měli řadu velkých pochybností, ale respektovali jsme, že je to plně v kompetenci ministra a ministerstva dopravy, tak jsme jako vláda do toho nezasahovali ani v tom pozitivním, ani v tom negativním smyslu. Tudíž toto nebylo v žádném případě rozDavid Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

hodnutí vlády. Dokonce vláda, jak jsem zdůrazňoval, to odmítla vzít i na vědomí. Čili z toho titulu já osobně, a myslím, že i řada dalších členů bývalého kabinetu bychom přivítali nějaké další objektivní vyšetřování, které by buď potvrdilo obavy veřejnosti, nebo je pomohlo rozptýlit. Já sám bych byl velmi rád, kdyby Poslanecká sněmovna tomuto volání veřejnosti vyšla vstříc a splnila po mém soudu svoji povinnost. (8. 2. 2007)

36

Bodrý chasník Topolánek Pane premiére, víte, každý je něčím znám. Vy jste se snažil při diskusi o radarech, radarové základně zaujmout jako intelektuál, vzdělanec a použil jste jistou citaci. Ta citace zněla na jistého generála a ten údajně měl říci, že mezi Německem a Ruskem je takový podivný prostor, který by se měl něčím zaplnit, asi tou radarovou základnou, i když generál Wellington žil v době, kdy ještě radar neexistoval. Protože já historii mám rád, ale zase nemám rád, když někdo ze sebe dělá něco jiného, než je, tak bych vás tady trošku jaksi vyzkoušel, jestli víte, o čem mluvíte, tedy jestli víte, kdy aspoň přibližně byla bitva u Waterloo plus minus nějakých deset dvacet let, co bylo v tehdejším prostoru Německa nebo jaké uspořádání bylo v tehdejším Německu, a co bylo v tom podivném prostoru mezi Německem a Ruskem. Pane premiére, to nebyla volná citace, to byl nesmysl, co jste řekl! Měl byste to uznat, protože Německo tehdy neexistovalo, to vzniklo až v roce 1871, kdy byl první kancléř Bismarck. Ta bitva u Waterloo byla v roce 1815, čili o nějakých 50 let předtím, čili v prostoru mezi Německem a Ruskem nemohlo být nic, neboť Německo jako státní útvar tehdy neexistovalo. A když říkáte ten prostor mezi, tak prosím pro Vaši informaci a poučení, v té době po porážce Napoleona se rakouský císař – tehdy tady bylo Rakousko, kdybyste to náhodou nevěděl, pár set let, které mělo mimochodem i Toskánsko, Parmu, Benátsko, Lombardii a podstatnou část i dnešních německých zemí – tak tehdy rakouský císař se stal po porážce Napoleona šéfem Deutscher Bund, což byl vlastně ten prostor Německa, který jakoby zaplnil už tehdy zanikající Říši římskou národa německého. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Prosím, používejte věci, kterým rozumíte, a nesnažte se vypadat chytřejší, než jakým jste! Buďte sám sebou, tedy bodrým chasníkem! (8. 2. 2007)

Langergate Prosím i pravou stranu politického spektra, aby si nastudovala jednací řád, aby věděla, že každý poslanec má právo navrhnout změnu programu a ta změna programu může být nazvána, jak on uzná za vhodné. Je to opět zase snaha pravé strany politického spektra někoho šikanovat a cenzurovat, jak je ostatně u autoritativní strany ODS dobrým zvykem. Zopakoval bych, co tady říkal pan předseda vlády, že jsem jednička. V jeho podání víme, co to znamená, a jsem rád, že mě označil za totéž, za co označil svého milého koaličního partnera pana Kalouska. Jsem už v tomto pořadí tedy druhý. Dámy a pánové, volíme tuto formu proto, že vládní koalice blokovala zařazení tohoto bodu na organizačním výboru. Je vidět, že vládní koalice má špatné svědomí a má v této věci asi co skrývat, když se bojí nezávislé vyšetřovací komise. A její existence je o to důležitější, protože se objevují stále nové a nové skutečnosti, které je potřeba buď potvrdit, nebo vyvrátit. Vypadá to v tuto chvíli ze známých informací, že v řadách ODS byla vymyšlena a realizována policejní hra, které se skutečně dá říkat s jistou licencí Langergate, z důvodu klíčové role dnešního ministra vnitra Langera v celé této aféře. Co se ukazuje? Ukazuje se, že předseda branně bezpečnostního výboru Vidím v inkriminovanou dobu několika málo dní okolo tzv. Kubiceho aféry, jejího projednání ve výboru a zveřejnění, minimálně patnáctkrát, nebo čtrnáctkrát, telefonoval a byl v intenzivním kontaktu s pány Kubicem a Vlasem. Vlas byl jeden ze zpracovatelů nebo hlavní autor té Kubiceho zprávy. Zaslechl jsem v médiích, že pan Vidím to komentoval tím, že si domlouvali ten výbor. Zajímavé. Domlouvali si ho v do-

38


bě, kdy ještě ta zpráva nebyla vytvořena a byla teprve tvořena, pak si ho domlouvali v době, kdy ten výbor se skutečně chystal, pak si to domlouvali i dávno po výboru několik dní a další den po výboru.Je zajímavé se podívat, co bylo obsahem těchto hovorů. Protože ono to vypadá, že skutečnost je trochu jiná. V podstatě se nabízí otázka, co má předseda branně bezpečnostního výboru neustále telefonicky probírat s policisty takového útvaru, kteří v tu dobu vytvářejí tzv. Kubiceho zprávu, která ještě vlastně neexistovala. Dále se musíme zeptat na stáří těch informací z Kubiceho zprávy, protože ta Kubiceho zpráva byla prezentována jako nějaké senzační odhalení, a ono se ukazuje, že ty informace v ní obsažené znají policejní orgány měsíce, možná dokonce i roky. Co je najednou hnalo k tomu, že je nasypaly dohromady a čtyři dny před volbami s nimi běžely do Sněmovny? A intenzivně to domlouvaly s předsedou Vidímem? Musíme se ptát, proč měla snůška těchto drbů razítko „Důvěrné!“ Musíme se ptát, proč snůška těchto drbů byla výhradně na politiky, kteří pocházeli z ČSSD, ale stejné drby, které jsou součástí těch spisů, a je potřeba se na ně podívat, a pan předseda Vidím ví, o které informace jde a na jaké politiky z jeho strany, kolegy, tam jsou obdobné drby, proč tyto drby v té zprávě také nebyly, proč to bylo vyselektováno. Dále se musíme ptát, proč pan Langer nechal materiál s nápisem Důvěrné k dispozici novinářům. Při té příležitosti bychom se mohli zeptat, za jakých okolností také získal prověrku, když takto nakládá s materiály označenými Důvěrné. Dále se komise musí ptát na roli pana Langera v ovlivňování vyšetřování inspekce a jeho přímého zasahování do tohoto vyšetřování. Přitom inspekce šetřila jeho jako podezřelého. Naprosto skandální záležitost, v evropských kulturních zemích zcela nepřijatelná, kdy ministr vnitra zasahuje přímo do vyšetřování jeho osoby a jeho spolustraníků!

40

My se musíme také v té komisi ptát, co je pravda na podezření, že ministr Langer zastrašoval a možná i vydíral bývalého ředitele inspekce Borníka. Dále je zde vážné podezření , že česká demokracie nemá ještě žádnou zkušenost a je potřeba tuto zkušenost dobře popsat, objektivně popsat, aby se nikdy do budoucna nic podobného nemohlo opakovat, ať z té či oné politické strany a aby policie mohla fungovat, pokud možno nezávisle a bez toho, aniž by byla zatahována do politických hrátek. Je zde totiž důvodné podezření, že jedna politická strana, či její prominentní členové připravili s několika policisty takový jakýsi kompromateriál. Tento kompromat býval nechvalně znám z praxe Státní bezpečnosti. Tedy pan ministr Langer dnes je bojovníkem s bývalými spolupracovníky StB, ale zdá se, že se od nich hodně poučil, že možná přejal jejich metody práce a chování. Neměl by on být předmětem šetření ústavu paměti národa? Tento kompromat se samozřejmě řízením a zase přes tyto politiky dostal mezi novináře. Bylo mu dáno razítko „Důvěrné,“i když si ho vlastně asi ani nezasloužil, protože šlo skutečně o snůšku drbů, pomluv a naprosto neověřených žvástů. Ale dostal razítko Důvěrné, aby to bylo pro některé novináře senzačnější, aby to mohli citovat. A následně, aby celý tento opus dostal to vyvrcholení, tak nutno říci, že pan ministr Langer ze své pozice ministra vnitra pěkně zametl po sobě možná stopy, a to z pozice ministra vnitra. Čili, leckomu toto chování může připadat jako svého druhu organizovaný zločin. Tedy v České republice je ministr, který možná organizoval a je hlavou organizovaného zločinu. (13. 3. 2007)


O referendu Pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové. Já myslím, že nám všem by mělo jít, pokud to myslíme s demokracií vážně, o to, aby naši občané měli i větší pocit zodpovědnosti, spoluzodpovědnosti za vývoj České republiky. A proto myslím, že pro nás může být vzorem Švýcarsko, tedy země referend, kde se na řadu důležitých otázek referenda pravidelně konají, a jsou to referenda, kde ty otázky generují samozřejmě i občané. Přece v demokracii jsou pravomoci volených zástupců odvozeny od vůle lidí. Jsem přesvědčen, že systém přece nemůže fungovat tak, jak si představuje často Občanská demokratická strana, že jsou volby, kdy se občanů na něco zeptají a mezi volbami mají právo občané tak akorát mlčet, tedy držet ústa, a pokud se jim to nelíbí, tak v příštích volbách mohou rozhodnout jinak. To byla svého času poměrně frekventovaná teze Václava Klause. Přece my se musíme snažit spoluobčany přitáhnout k rozhodování, protože jak tady zaznělo, kdo o něčem rozhoduje, nese zodpovědnost. Ti lidé mají často oprávněný pocit, že politika, politická reprezentace se jim vzdaluje, že žije v nějakém akváriu, svém světě, že řeší otázky, které se jich zas tak netýkají. Proč proboha nechceme, nebo resp. pravá strana politického spektra nechce spoluobčany přitáhnout ke spoluzodpovědnosti za rozhodování v důležitých věcech? Pan premiér Topolánek tady celkem logicky řekl, že o některých otázkách je skutečně problematické dělat referendum, ale bohužel tím odkryl to, že si ani nedal práci ten návrh prolistovat, protože kdyby si ho aspoň prolistoval, tak by takové hlouposti tady neříkal, protože by věděl, že s tím už autoři tohoto návrhu dávno počítají.

42

Také bych se chtěl zeptat příslušníků Občanské demokratické strany, proč si myslí, že drtivá většina občanů je hloupější než ti, kteří byli zvoleni a reprezentují tedy občany. Já musím konstatovat, a tady bych se odvolal na některé invektivy premiéra Topolánka na moji adresu, že ve svém okolí skutečně znám jen málo lidí duševně méně potentních, než je náš současný premiér. A tedy může-li on být se svými schopnostmi, zkušenostmi premiérem této republiky, tak v referendu může bez problémů rozhodovat 80 procent občanů téměř o všem! Nemyslím si, že jejich názor, jejich zkušenosti, jejich znalosti, jejich schopnosti by byly nižší než schopnosti současného premiéra! Já žasnu nad tímto velkopanským přístupem Občanské demokratické strany, která občany takto podceňuje, takto jimi pohrdá a myslí, že oni tím, že byli zvoleni a mají funkce, že jim i pánbůh nadělil rozum. Nenadělil! Z funkcí rozum nedostanete! Dámy a pánové, referendum je věc, která do demokracie a vyspělé demokracie jednoznačně patří a občané mají právo si sami ty otázky, na které chtějí odpovídat, samozřejmě v referendu dát. Děkuji. (14. 3. 2007)


Vláda superkorupce Vedle trestně stíhaného vicepremiéra Čunka pro korupci, kterého podle mého soudu svojí nečinností kryjete, ještě ve vaší vládě sedí ministr Julínek, jehož občanské sdružení Reforma zdravotnictví, kde figurují v podstatě jen tři osoby, on, Hroboň, to je jeho náměstek, a jeho poradce Macháček, dostávají statisíce až miliony od farmaceutických firem na svoji činnost, pořádání různých konferencí, tedy komerční aktivity. Přitom náměstek Hroboň je přímo zodpovědný za úhrady léků na ministerstvu, a ty úhrady léků z veřejného pojištění podepisuje a rozhoduje o nich ministr. Nepřipadá vám toto jako jednoznačně korupční chování? Ministr, který rozhoduje o ceně, resp. úhradě léků z veřejného pojištění, o jeho výši, a je to jediná autorita, která takto rozhoduje, a současně od těch stejných firem dostává statisícové a milionové dary na svoji soukromou aktivitu, kterou s jistou nadsázkou mohu nazvat soukromou firmou. Já už neznám flagrantnější důkaz korupce – přijde vám to jako správné, podporujete to a co s tím hodláte dělat? Protože, pokud takovouto praxi v České republice zavedeme, pak každý ministr, který o něčem rozhoduje, se obratem nechá sponzorovat firmami, o kterých rozhoduje. Tedy ministr, který rozhoduje o dálnicích, bude dostávat peníze od firem, které ty dálnice stavějí, na svá soukromá konta svých sdružení, svých organizací. Toto je v kulturní zemi naprosto nemyslitelné a vy byste takového ministra měl okamžitě odvolat. Vy byste se měl omluvit, ne já. Vy byste se měl omluvit lidem za tuto smlouvu, ve které máte napsáno: Smlouva s voliči, čemu zabráníme, konec vlády korupce. Vy se musíte omluvit a říci: To byla chyba. Začátek vlády superkorupce, Topolán-

44

kovy vlády. Pak tam máte větu: Vůči korupci ve vlastních řadách povedeme nulovou toleranci a budeme ji řešit -nekompromisně. Měl byste se omluvit a tu větu předělat na větu: Vadí nám možná korupce, ale jenom u našich potenciálních politických soupeřů. V našich řadách ji podporujeme, máme ji rádi, a čím víc úplatků, tím lépe, to je krédo Topolánkovy vlády. (14. 3. 2007)


Edukace premiéra a Ústav paměti národa Pane předsedající, členové vlády, původně jsem myslel, že ve svém vystoupení se zaměřím na jednu část návrhu vzniku ústavu, a to část, která zde nebyla diskutována. Než se k tomu ale dostanu, rád bych se vyjádřil k tomu, co tady zaznělo z úst pana premiéra. Mám možná neskromnou ambici, protože to tady zaznívá už mnohokrát, jaksi se pokusit našeho pana premiéra edukovat, protože tady slyšíme z jeho úst některé věci, které jsou, řekněme, nesprávné nebo chybné. Jednak jsem pochopil z jeho projevu, kde říkal genocida a autokracie, že mezi tím dělá rovnítko. Prosím, není tomu tak. Genocida je samozřejmě čištění genofondu, a to tím způsobem, že se jaksi potlačují geny nějakých untermenschů, čili to je genocida. Autokracie je forma vládnutí. Dále bych vás při té příležitosti chtěl edukovat, že ta státní bezpečnost nebyla „štaci“, jak jste zde říkal, ale „štázi“. Dále minule jste říkal „genderová“ politika – to není genderová politika, ale když tak „džendrová“ politika. A včera jste použil slovo „rabuistika“, tak to není rabuistika, ale rabulistika. Tolik jenom, když člověk používá některé výrazy, aby je používal tak, jak se používat mají. Doufám, že si to, pane premiére zapamatujete a pro příště, pokud budete používat cizích výrazů, tak v místech, kam patří, a správně, jak se vyslovují. A teď k tomu meritornímu, to znamená k vlastnímu ústavu. Já myslím, že je naprosto nefér klást otázky, zda chceme, či nechceme poznat či vyrovnat se s minulostí. To samozřejmě všichni chceme, ale já se při té příležitosti musím ptát, a je mi strašně líto, jakou pozici má třeba česká historická věda? Podívejme se, za jaké platy, v jakých podmínkách pracu-

46

jí čeští historičtí vědci, historikové, za jaké peníze dělají naši archiváři. Zajímavé je, že to nikoho netrápí. Tady si myslím, že je zakopaný pes. My se musíme u každé takovéto instituce, která vzniká, nového úřadu – a po mém soudu to je spíš úřad než vědecká instituce – ptát na to, čemu my v medicíně říkáme cost benefit, tedy, co to na jednu stranu stojí a na druhou stranu, co to přinese. Současně však, zda ty finanční prostředky, které to odčerpá, nelze využít někde jinde. Já se prostě nemohu smířit s tím, že čeští učitelé, čeští vědci, čeští zdravotníci jsou víceméně špatně placeni desítky let, a nikoho to moc nezajímá. Tady se o tom ve Sněmovně žádné plamenné debaty nevedou. Prostě to je standard. Od dob Klausových vlád je to každému jedno, prostě učitelé, historici, vědci, lékaři a zdravotní sestry musejí dělat za to, kolik jsme jim nadiktovali. To je vpořádku. Ale pak jsme tady schopni vést sáhodlouhé diskuse o tom, že zřizujeme nový úřad, a nikdo se ani nezeptá, kolik to bude stát. Proč proboha, když nám tak leží na srdci česká historická věda, neuděláme probůh lepší podmínky pro ty, kteří skutečně dělají roky za ubohé mzdy v mizerných podmínkách? To nás také nezajímá! Kdybych sem já přišel s návrhem na zřízení centra onkologického výzkumu v České republice za tyto peníze, kolik bude stát tento úřad, a s tímto počtem nových lidí, které tam zaměstnáte, tak vás to nebude zajímat. ODS bude první, která tady bude říkat,že je to nesystémové, že jsou to vyhozené peníze, prostě, kdo má rakovinu, ať umře. Já se tady musím ptát, na co ty peníze vynakládáme, a zda ty stamiliony, které to bude stát, přinesou kýžený efekt. Já vůbec nemám problém s tím, aby se rozkrývala minulost, aby se pojmenovávaly věci, tak jak se staly – řádně, hluboce, široce, bez jakýchkoli ideologických nátlaků. Ale tady zřizujeme úřad – to není výzkumný ústav, ale úřad – který bude řízen Senátem. Prosím vás, tak já David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

příště přijdu skutečně s návrhem onkologického výzkumného centra pro Českou republiku, který bude řídit tato Sněmovna. A bude ho řídit tato Sněmovna, bude mít správní radu a Sněmovna bude říkat, co mají zkoumat. Vždyť to přece není o vědě, to je skutečně o velmi zvláštním přístupu k vědeckému bádání. Já zde chci slyšet od předkladatelů a ministra vnitra, protože když sem přicházíte s takovouto věcí, tak nechci od vás slyšet prázdné floskule, že chcete poznat historii, pojmenovat historii, rozkrýt ty věci – to chceme všichni a já jsem první, který to chce – řádně, seriózně, vědecky, bez ideologických klišé, ať jsou vlevo nebo vpravo. A také chci, aby na tom pracovali ti nejlepší čeští historičtí vědci. Ale současně mi tedy odpovězte a jasně řekněte, kolik bude stát státní rozpočet zřízení tohoto ústavu v prvním roce. Kolik bude stát provoz toho úřadu? Je pravda, že bude zaměstnávat 250 nových úředníků? Tak jak snižujete administrativu České republiky? Kolik tedy bude stát roční provoz? Toto řekněte a zamyslete se nad tím, zda tento objem peněz, který jde do stovek milionů až miliard za určité krátké časové období, nelze využít pro Českou republiku jinak. Opět připomínám, když sem příště přijdu s návrhem, aby tyto finanční prostředky šly do platů učitelů nebo vědců nebo zdravotníků, tak je pravá strana politického spektra s tímto návrhem vyhodí. Zamyslete se nad tím, zda ty peníze skutečně dáváme tam, kde mohou přinést České republice nějaký užitek. (16. 3. 2007)

48

Kdo s čím zachází, tím také schází Vážený pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, navrhuji bod – Zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR – k okolnostem vzniku tzv. Kubiceho zprávy a k okolnostem vzniku a zneužití důvěrných informací z této zprávy, která nese jméno či název Langergate,vypustit. Dámy a pánové, v posledních dnech se zdá, že se situace změnila a že pravděpodobně i pan ministr Langer získal dojem, že by okolnosti vzniku této zprávy a okolnosti úniku utajovaných informací měly být asi rozkryty. Ovšem pan ministr Langer se popletl v tom, že místo, aby podpořil náš návrh zařazení a vytvoření této komise, tak poslal na mandátový a imunitní výbor žádost k mému disciplinárnímu šetření, ovšem to se spletl, protože mandátový a imunitní výbor těžko může vyšetřit a rozsoudit, kde je pravda. Já vám přečtu výroky, abyste viděli, že tady pan ministr Langer pravděpodobně z přepracování si spletl adresáta, protože toto má být adresováno někomu, kdo ty okolnosti objasní, a ne někomu, kdo má někoho trestat. První výrok, který se toho týká, je, že se dále komise musí ptát na roli pana Langera v ovlivňování vyšetřování inspekce a zasahování do tohoto vyšetřování, přímého zasahování. Přitom inspekce šetřila jeho jako podezřelého. Naprosto skandální záležitost. V evropských kulturních zemích zcela nepřijatelná, kde ministr vnitra zasahuje přímo do vyšetřování jeho osoby a jeho spolustraníků. Mimochodem, to například potvrdil bývalý ředitel inspekce Borník, kterému pan ministr telefonoval do nemocnice a na něhož vyvíjel určitý nátlak. Potvrdil to i státní zástupce, kterému přímý podřízeDavid Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

ný či podřízení pana ministra odmítli vydat spis, takže musel být zapečetěn. Druhý výrok, který se této věci týká, je, aby následně celý tento opus dostal vyvrcholení, tak nutno říci, že pan ministr Langer možná ze své pozice ministra vnitra pěkně zametl po sobě stopy – z pozice ministra vnitra. Leckomu pak toto chování může připadat jako svého druhu organizovaný zločin. Tedy v České republice je ministr, který možná organizoval a je hlavou tohoto organizovaného zločinu. Dámy a pánové, aby se rozsoudilo, na čí straně je víc pravdy, protože asi skutečnou pravdu, stoprocentní pravdu, nenalezneme nikdy, ale aby se rozsoudilo, kde a kdo má více blíž k tomu, jak ta situace v reálu vypadala, a zda je skutečně pravda, že pan Vidím buď s vědomím, nebo dokonce s pokynem pana Langera spolu s plukovníkem Kubicem připravili tuto věc a pak zařídili její únik do médií, byť nesla označení Důvěrné, tak pak musí být přece zřízena vyšetřovací komise. Já si těžko dovedu představit, že mandátový a imunitní výbor bude řešit, jak pan ministr Langer zasahoval do vyšetřování inspekce, kde on byl jedním z terčů toho vyšetřování – mimochodem, tak inspekce přece vysvětlovala nasazení odposlechů. Jinak by asi státní zástupce a soudce ty odposlechy na telefony pana Langera nepovolil. Anebo je zde druhá možnost. Pan Langer se nespletl v adrese své žádosti, či svého podání, a je zde možné druhé vysvětlení. Pan Langer se snaží mě bezprecedentním způsobem zastrašit. Pane ministře vnitra, toto je v normálně fungující demokracii a u demokratického politika naprosto bezprecedentní. To znamená, nechat disciplinárně stíhat nebo vyšetřovat někoho za to, že projevil názor ještě v této Sněmovně. Pane ministře, takové praktiky měly jen některé totalitní státy a totalitní politici. Styďte se!

50

Zastrašování nesmí patřit do výbavy demokratického politika. Že vy ho užíváte vůči svým podřízeným, je věc, o které se diskutuje a hovoří. A že to používáte i vůči svým kritikům, vůči lidem, kteří projeví jiný názor, kteří v demokracii projeví starost o to, zdali jste nezneužili jednu významnou policejní složku k předvolebnímu boji, tak to je velmi vážné. Podle mého soudu vás to naprosto diskvalifikuje na jakoukoli pozici v exekutivě. Takový postup by vás naprosto diskvalifikoval pro pozici ministra vnitra. Protože snažit se kohokoliv zastrašit za to, že projeví nějaký názor, za to, že položí otázku, za to, že chce něco objektivně objasnit, to je skutečně nevídané a myslím si, že v naší polistopadové historii jsme se s něčím takovým nesetkali. Zvláště tedy z úst ministra vnitra. Pane ministře Langere, nás nezastrašíte, pochopte to! Nezastrašíte nás ani tím, že budete vyhrožovat disciplinárním řízením, ani tím, jak píšete v dopise, že budete vyhrožovat trestním stíháním. Tak si použijte své kamarády ze zmanipulované policie, pokud tam nějací takoví jsou! A klidně si mě trestně stíhejte. Pravda se časem ukáže. A vy budete ten, který v průběhu let sám doplatí na své mocenské zastrašovací a totalitní praktiky. Dřív nebo později si na tato má slova vzpomenete. Kdo čím zachází, pane ministře, tím také schází. (14. 4. 2007)


Jak premiér Topolánek plazí na poslance jazyk

Postpubertální Topolánek

Pane premiére, já bych vás skutečně velmi žádal a velmi prosil, abyste se konečně po tři čtvrtě roce vzpamatoval. Jste ministerským předsedou rozvinuté a kulturní země. Někdy mi připadá, že si to vůbec nepřipouštíte, neuvědomujete. Mám pocit, že úřad premiéra vnímáte jako jeden velký flám, jako jednu velkou zábavu, a do toho patří třeba i tato situace, kdy včera místo toho, abyste plnil povinnosti, ústavní povinnosti, v této Sněmovně, případně abyste šel vyjádřit, řekněme svůj názor při otevření jedné z největších investic v poslední době, tak si jedete bruslit. Co tím asi občanům dáváte najevo? Místo toho, aby se pracovalo, abyste plnil své zákonné a ústavní povinnosti, tak se bavíte. Takže lidé místo toho, aby chodili do práce, mají chodit hrát fotbal či bruslit? Ale to není všechno. Vy dokonce si to asi ani neuvědomujete, jak se strašně chováte, protože když vám Václav Moravec ve svém pořadu řekl: „….. a když poslancům vadí, že na ně vyplazujete jazyk nebo zvedáte prostředník“, tak jste odpověděl „já jsem nikdy, pane redaktore, nevyplazil jazyk a nikdy jsem na ně nezvedal prostředníček“. Asi jsme byli každý někde jinde, nebo, pane premiére, máte nějakou poruchu vnímání a paměti. Václav Moravec říká: „A co to bylo, co viděla celá Sněmovna a veřejnost?“ Vaše odpověď: „Musím říci, viděla to teprve tehdy, když jste to zveřejnili.“ Nevšední postřeh! Vy můžete dělat, co vás napadne, hlavně aby se to nezveřejnilo, a pak se zlobíte na svém blogu na média, že jsou tak troufalá a že to zveřejňují. Tedy pane premiére, skutečně si myslíte, že vaše chování neškodí prestiži České republiky? (26. 4. 2007)

Tak já jsem skutečně potěšen, že má vytrvalá snaha, zdá se, nese aspoň první ovoce, protože poznání je cesta k nápravě. Řekl jste, že vaše postpubertální výlevy, takže jsem rád, že máte alespoň náhled na své chování a že jste ho správně takto ohodnotil a oznámkoval. Čili teď ještě druhá věc – snaha se tohoto chování a těchto postpubertálních výroků, jak jste řekl, zbavit, nebo je trošku minimalizovat. Také bych vás velmi prosil, víte, v českých poměrech a podmínkách není šťastné často, příliš často, jak to děláte vy, citovat z nacistické historie a jaksi dávat najevo, že vás tato historie přitahuje v té řekněme negativní stránce, to znamená, že vám snad možná připadá jako inspirativní, čili opět další, řekněme, snaha vás ovlivnit. Prosím, zapomeňte na ty Martiny Bormanny a noci dlouhých nožů a křišťálové noci. Jednou přijde ten den. Mimochodem, chtěl jsem se optat. Čtete si skutečně Bibli v němčině před spaním? (26. 4. 2007)

52


Dluhová past a medvídek Pú Pane předsedající, dámy a pánové, členové vlády Mirka Topolánka. Když se dělá jakákoliv změna, tak je potřeba to začít rozklíčovávat a ptát se po smyslu určitých změn a návrhů. Opakovaně jsme slyšeli více či méně důrazně, že hlavním smyslem je bojovat se státním dluhem. Zaznívaly takové fráze o dluhové pasti ČR, o dluhu, který nás zahubí. Nechci zde polemizovat s tím, jestli zadlužení ČR je vysoké, nebo nízké, jestli roste rychleji, nebo méně rychle. Ale co je tedy zvláštní – když se podíváte a zanalyzujete tu reformu, tak zjistíte, že jejím výsledkem je dluh vyšší, než byl před reformou! Já tomu tedy moc nerozumím. Bojuji-li s dluhovou pastí tak, že si přinesu motyku a vykopu ji ještě hlubší, tak spíš připomínám medvídka Pú, který kopal jámu pro slonisko. Já bych pochopil, kdyby na konci toho snažení byl dluh, který je výrazně nižší. Ono je to v podstatě ale logické, protože když se podíváte, čím je to procesováno, tak zjistíte, že je to procesováno snížením míry solidarity v české společnosti, tedy solidarity těch bohatých s těmi méně bohatými. To je vlastně důvod toho, proč ta reforma skončí hůř než jak začala. Pana kolegu Julínka bych chtěl upozornit, že jsem nikdy neřekl, že reforma musí bolet, aby moji citaci našel přesně a nevyprávěl pak takové hlouposti. Za další, víte, máte pravdu, že mám podíl ve firmě, která koupila ne polikliniku, ale budovu jeslí, pro přesnost – za dvojnásobek odhadní ceny. Na rozdíl od tohoto vy prodáváte nemocnice za 30 % odhadní ceny. Tak je aspoň prodávejte ty nemocnice tak, jak já jsem koupil ty jesle, vážený pane ministře! A k tomu, co říkal tady pan kolega Morava o mém někdej-

54

ším pozitivnějším přístupu ke spoluúčasti pacientů. Tehdy to byl výraz zoufalství nad tím, jak vaše vlády ODS vedly zdravotnictví, protože tehdy nám bylo jasné, že pokud si lékař nevybere ty peníze od pacientů, tak od státu, od vás nedostane ani korunu a za něco musí žít a za něco musí živit svoji rodinu. To byla reflexe na doby, kdy učitelé nepobírali platy, ale žili z milodarů, co jim přinesli žáci. Tak obdobou jsme byli ze zoufalství nuceni navrhovat pro zdravotnictví vedené tehdy ministrem Rubášem, který je stále u vás velmi aktivní, a ministrem Stráským. Obávám se, že pokud to takto povedete dál, tak opět budeme nuceni, celá ta lékařská sféra, ale možná i učitelská, se skutečně vracet do dob, kdy žili z milodarů od těch, pro které pracovali. (6. 6. 2007)


K platům učitelů a zdravotníků

S ministrem průmyslu do Černé pri Čope

Dámy a pánové, ono nestačí se podívat jenom na průměr. Průměr je taková veličina někdy těžko uchopitelná. Mě zajímají zvláště některé profese, které jsou pro chod státu klíčové. Z mého pohledu jsou to učitelé a jsou to zdravotníci. Za Klausových vlád, když se podíváte, jak jim rostly platy, tak jim rostly hluboce pod průměrem. Ano, přidávaly Klausovy vlády zaměstnancům státních bank, které tady nechaly asi 100 mld. dluhů. Těm jste dávali, těm skutečně rostly platy 20, 30, 40 % meziročně. Bravo! Zatleskejte si za to. Státním úředníkům jste taky přidávali. Ale učitelům, lékařům a sestrám jste dávali míň, než byl průměrný růst. Jak to vypadalo za vlád sociální demokracie? No úplně opačně. Vytáhněte si statistiku místo nahlouplých úsměvů, pane poslanče Moravo. Zkuste se podívat, jak rostly platy učitelům, lékařům a zdravotním sestrám za posledních osm let oproti průměru. Takže si myslím, že je potřeba statistiku citovat přesně. A chtěl bych, prostřednictvím pana předsedajícího, aby vás na to upozornil. (7. 6. 2007)

Pane předsedo Sněmovny, členové vlády, dámy a pánové, bohužel v této věcné debatě osobní rovinu zde otevřel pan ministr Říman, který na adresu pana místopředsedy Sněmovny Zaorálka pronesl pár slov a posmíval se mu, že všemu rozumí. V té souvislosti bych chtěl říci, že mně naopak připadá, že pan ministr Říman nerozumí vůbec ničemu a byl právě proto vybrán do vlády, protože to je jeho největší kvalifikace, zdá se. Možná by bylo nejlépe, kdyby realizoval svůj předvolební slib a odstěhoval se spolu se svým ministerstvem do Ostravy. Na tento slib pan ministr nějak decentně zapomněl. Možná by bylo nejlepší, kdyby se odstěhoval rovnou do Černé pri Čope. Tam by asi sloužil České republice nejlépe. Teď k vlastní věci, CzechInvestu. Buď tato vláda považuje CzechInvest za užitečnou instituci, pak nechápu, proč ji destruuje, anebo ji považuje za instituci neužitečnou, tedy nadbytečnou, a pak by ji měla čestně zrušit. Na jednu stranu se ale vláda a pan ministr tváří, že vlastně CzechInvest chce zachovat jako zajímavou instituci, kam ODS dosadila svého člena do čela, na druhou stranu jsme tady slyšeli, což je objektivní fakt, že za pár měsíců tam odešlo více než 30 % kvalifikovaných pracovníků. Samozřejmě nepředpokládám, že odcházely sekretářky nebo pomocný personál, čili z toho zbytku těch kvalifikovaných pracovníků tam asi moc nezbylo. Pane ministře, vy byste měl znát aspoň základy řízení institucí. Kdyby vás najala jakákoliv zahraniční firma a udělala z vás ředitele pobočky, třeba národní pobočky, a vy jste za pár měsíců skončil s tím, že vám odejde přes 30 % lidí v té pobočce, tak vám mohu garantovat, že dalším, kdo odejde, budete

56


vy. S obrovskou ostudou vás odvolá vaše vedení, protože vy jste jim vlastně zdestruoval chod nějaké instituce. Dámy a pánové, my strašně lehkovážně přistupujeme k největšímu potenciálu, který má každá vyspělá společnost, a to jsou kvalifikování, vzdělaní a zkušení lidé. Je úplně lhostejno, kde pracují, zda ve zdravotnictví, kde jsou nejcennější, ve školství, kde jsou nejcennější, ale samozřejmě i ve státních institucích a jim přidružených institucích. Prostě dostat někam tým lidí, kteří jsou motivovaní, naučí se to, baví je to, získali zkušenosti, a pak takový tým rozprášit je zásadní a hrubá chyba, která poškozuje naši zemi. Je úplně jedno, jestli takový tým rozprášíte v nemocnici, ve výzkumném ústavu, ve škole nebo ve školství, anebo v nějakém státním úřadu. Mě, dámy a pánové, velmi mrzí, že tak vážné téma jako ohrožení konkurenceschopnosti České republiky a do jisté míry ohrožení rychlého hospodářského růstu tady pan premiér začal znevažovat osobními útoky. Ale když už, tak abychom to uzavřeli. Pane premiére, my nejsme slaboduší. Pokud by vás vyhodili skutečně z vojenského gymnázia z politických důvodů a ne kvůli špatnému prospěchu, ale skutečně jste byl disidentem, jak jste tady naznačil, tak by vás pak nikdy nevzali na vysokou školu, protože pokud by někoho vyhodili z politických důvodů z vojenského gymnázia, tak už by si pak nikdy neškrtl. (12. 6. 2007)

58

Prorůstání korupce do vlády Paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, už je to více než rok, co vlastně celá ta aféra, Kubiceho zpráva, někdo tomu říká Langergate, vznikla a je neustále omílána. Všechny nás to už poněkud unavuje, protože skutečně bez hlubšího objektivního vyšetření těžko přidávat další a další nové informace. Proto si dovolím na začátku podat této Sněmovně takový kvíz. Co má Občanská demokratická strana společného s vícepremiérem Čunkem? Hroší kůži. Já jsem hodně přemýšlel o tom, co skutečně spojuje jednu osobu, která nějakým způsobem, až obdivuhodně, je rezistentní nad tím, co se kolem ní děje, a na druhé straně stejnou rezistenci vykazuje i Občanská demokratická strana. Co je asi podkladem? Podle mého soudu Občanská demokratická strana bere politiku jako hru, kde je možné cokoliv, prostě hru bez pravidel. Na soupeře se použije cokoliv. ODS byla poněkud už vyhládlá po těch osmi letech v opozici a myslela si, že jí ta moc padne sama do klína. Pak se stal premiérem Jiří Paroubek a preference se prudce začaly obracet. Vypadalo to, že ODS na další čtyři roky může zapomenout na volební vítězství. I bylo potřeba se někde poučit. Tak nejbližší poučení bylo v Polsku a vlastně použil se polský scénář. Za jakoukoliv cenu je potřeba svého soupeře prostě očernit, pošpinit, pomluvit. Z průzkumu veřejného mínění jasně plynulo, že lidem nejvíc vadí korupce. Tudíž jaksi je potřeba ze soupeře udělat synonymum korupce. Proč by ne! Konečně Občanská demokratická strana na korupci, jako sama o sobě, nespatřuje nic špatného. Konečně to ukazuje v podstatě každodenně. Podle David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Občanské demokratické strany je nejspíš korupce součástí politické kultury a není se čemu divit. Já chápu, že teď se trochu diví sociální demokracii, že ještě rok po Kubiceho zprávě se rozhořčuje nad těmi informacemi, které tam byly napsány, že jí dokonce vadí, protože Občanské demokratické straně takové věci vůbec nevadí. To je konečně vidět na tom, co se děje dnes. My máme prvního vicepremiéra, který je trestně stíhán, a premiér se tváří, buď že mu to skoro nevadí, nebo skoro vůbec nevadí, nebo že má na práci něco důležitějšího, než aby to řešil. Samozřejmě vicepremiér je právě obviněný a stíhaný z korupce, z politické korupce. Je podezřelý, že bral úplatek v souvislosti s veřejnou funkcí. Prostě historická věc, která nemá v české politice, ale možná i v zahraničí, obdoby. Zdá se, že Občanské demokratické straně toto nevadí a řešení nehledají. Prostě jde jim o to, udržet si moc za každou cenu. Otázka ovlivňování vyšetřování. Samozřejmě, sociální demokracii zásadně vadí takovéto obvinění, a proto se proti tomu už rok ohrazuje, a shání jeden objektivní důkaz vedle druhého, které potvrzují, že sociální demokracie nikdy nezneužila svého postavení, aby zasahovala do vyšetřování některých trestních kauz. Ale co dělá dneska Občanská demokratická strana? Ani ona na tom nespatřuje pravděpodobně nic divného. Prostě nespatřuje na tom nic divného, že nejvyšší státní zástupkyně vstoupí do trestního stíhání, do živého probíhajícího vyšetřování prvního vicepremiéra, a že tato nejvyšší státní zástupkyně může být odvolána bez udání důvodu třeba zítra, nebo za hodinu touto vládou, tedy i hlasem tohoto prvního vicepremiéra, jeho ministrů. A konečně, vždyť pro tuto vládu – a pan premiér Topolánek to řekl jednoznačně – je problém Čunka existenční problém této vlády. Prostě s ním možná ta vláda padne. Takže tento problém je problém pana premiéra, tedy je logické, že podle jeho – prav-

60

děpodobně – pojetí světa je normální, že bude jako politik zasahovat do toho vyšetřování. Takže nejdřív neví, jestli mu bývalý ministr Němec vůbec radí, nebo neradí, jestli vůbec na Úřad vlády chodí, nebo nechodí, jestli se s paní Veseckou stýká, nebo nestýká, o čem s ní hovoří, nebo nehovoří. Shodou okolností se potkají na jihlavském státním zastupitelství, kam je teď ta kauza shodou okolností náhodou delegována. Prostě nikdo buď nic neví, nebo to nepřipadá pravděpodobně Občanské demokratické straně nic mimořádného, tedy politicky ovlivňovat vyšetřování. Vždyť je to přece běžné. Kdo je u moci tomu je dovoleno cokoliv. Prostě moc zajistí i beztrestnost v pojetí Občanské demokratické strany. Proto Občanská demokratická strana nejspíš nechápe, proč sociální demokracie neustále obtěžuje s nějakou Kubiceho zprávou a s nějakou vyšetřovací komisí a snaží se rozkrýt, jak to bylo, ukázat, kde je pravda, kdo, co, jak, kdy a proč to dělal. Prostě to nechápe, protože to jsou věci, které se přece házejí za hlavu. Tak dneska se použije policejní prezident, pak nevyhovuje, tak se hodí přes palubu, vytáhne se jiný, třeba ochotnější nebo méně ochotný. To se uvidí, pak se zase vymění. Teď se použije možná ochotná nejvyšší státní zástupkyně, až bude přítěží, tak se hodí za hlavu a třeba se vybere někdo další. Přece vždyť to tak je, že právo má být služkou těch mocných. Takto mi to připadá, že takto uvažuje Občanská demokratická strana a nevidí na tom nic divného. To jsou všechno věci, které zásadním způsobem mění ale politickou kulturu v České republice. Sociální demokracie chce, aby orgány činné v trestním řízení pracovaly nezávisle, aby pokud možno byly co nejvíce izolovány a odrušeny od politických vlivů, zadání, snah. Sociální demokracie vždycky reagovala velmi rychle na jakákoliv podezření – a nebyla zdaleka v takovém stadiu, v jakém je dneska vyšetřování pana prvního vicepremiéra Čunka – prostě proto, že jsme to poDavid Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

važovali za správné, protože jsme to považovali za věc, která takto má pro kulturu České republiky, naší země, našich občanů zásadní význam. Je vidět, že jsme byli asi naivní. ODS získala nějaké procento tím, že ukazovala, že bojuje s korupcí. Dnes vidíme, jaká je realita. Realita je úplně jiná. Dnes skutečně korupce a prorůstání korupce a organizovaného zločinu do nejvyšších sfér politiky probíhá téměř v přímém denním přenosu všech českých médií. A Občanská demokratická strana se zdá, že je teflonová. Prostě po ní to stéká, aniž by ji to jakýmkoli způsobem jakkoliv poznamenalo. Dámy a pánové, skutečně – a tady bych apeloval, protože podle mého soudu v danou chvíli současné vedení Občanské demokratické strany už nelze z tohoto zachránit. To znamená to je tak přesvědčeno o správnosti svých postupů, o správnosti těchto přístupů, že skutečně nemá cenu na ně apelovat, na nějakou etiku nebo na cokoliv – prostě proto, protože to tady není. Tudíž já se obracím aspoň na koaliční partnery, v tomto případě především na nejmenší politickou stranu, na Stranu zelených. Ti říkali, a já tomu chci stále věřit, že přinesou trošku jiný politický styl, že nebudou teflonoví, že nebudou mít hroší kůži, že politická moc pro ně není afrodiziakum, před kterým není možné uhnout a za kterou se prodá cokoliv – svědomí, etika, morálka, principy. Bohužel mám pocit, že jsme volající na poušti. Prosím, nám nejde o to, abyste zvedli ruku a říkali: Kubice je syčák, rošťák, udělal to špatně. Nám nejde o to, abyste říkali, ano, ten Langer s Vidímem někde prostě nad sklenkou whisky udělali geniální marketingový plán, PR strategii, jak zlikvidovat před volbami nebo poškodit před volbami svého politického soupeře. Nám jde o jedinou věc – zasedněte s námi společně do vyšetřovací komise, požádejte společně s námi o předložení písemných dokladů, pozvěme si různé lidi, abychom si poslechli, co nám k tomu řeknou, a zkusme zrekonstruovat skutečný sled udá-

62

lostí a zkusme společně – podtrhuji společně – zrekonstruovat, jak to bylo, a kde je pravda. Vždyť čeho se bojíte? Vy v té komisi byste měli z deseti členů šest lidí. Šest lidí by tam měla vládní koalice, tedy většinu. Zelení by tam měli dva své členy a mohli by si sami říkat, co chtějí slyšet, koho chtějí vyslechnout, co se ho chtějí zeptat, jaké doklady chtějí předložit, jaké odposlechy třeba, co v nich bylo. To všechno je možné. Zda existují, nebo neexistují, zda jsou pravdivé, nebo nepravdivé. Proč se bojíte zkusit poznat pravdu? To se skutečně toho poznání pravdy tak strašně bojíte? To je skutečně pro vás ta pravda takovým strašákem? Tím jen přiznáváte, že ta pravda je asi pro vládní koalici velmi nepříjemná. Je to možná nepříjemný pohled do zrcadla, ale zvláště na Zelené apeluji. Pokud chcete aspoň trochu dostát tomu, čím jste chtěli být v české politice, tak se toho nebojte. (12. 6. 2007)


Majetková přiznání

Topolánkovo-Kalouskova pseudoreforma

Dámy a pánové, já souhlasím s panem ministrem Svobodou, že by bylo fajn, kdyby se lidé chovali apriori slušně a dodržovali určitá nepsaná pravidla, zákony bychom pak nepotřebovali. Nepotřebovali bychom zákon upravující pohyb na komunikacích, protože všichni by jezdili tak, jak mají, dávali si přednost a chovali se k sobě slušně. Bohužel, spoléhat na to v lidské společnosti moc nelze, a od toho jsou zákony. Já jsem také zastánce toho, aby byla plošná majetková přiznání třeba pro lidi, jejichž majetek je vyšší než 10 milionů, 5 milionů, to je jedno, kde se ta hranice nastaví, aby tím nebyli, řekněme, obtěžováni běžní občané a postihlo to skutečně jen tu špičku, kde je dobře vědět, kde k těm milionům v krabici případně přišli. Ale vzhledem k tomu, že se nepodařilo sociální demokracii tento zákon opakovaně prosadit, tak aspoň chceme jít tím směrem u těch skupin obyvatel, u kterých je vyšší nebezpečí korupce a kteří by měli umět přiznat a jasně stanovit, kde ke svým penězům a majetkům přišli. Jsou to lidé, kteří rozhodují o společnosti, tedy politici, ale i mnozí další, jak ten zákon stanoví. A mělo by toto být jasné ze zákona. Nemůžeme přece spoléhat na to, že ti všichni jsou slušní. (13. 6. 2007)

Dámy a pánové, pane předsedo, chcete-li vyvolat hospodářskou krizi v naší republice, pak zvedněte ruku pro Topolánkovo-Kalouskovu pseudoreformu, chcete-li snížit růst hrubého domácího produktu, pak zvedněte ruku pro Topolánkovo-Kalouskovu pseudoreformu. Chcete-li prohloubit zadlužení země, pak zvedněte ruku pro Topolánkovo-Kalouskovu pseudoreformu. Chcete-li prohloubit sociální příkop mezi deseti miliony a desetitisíci těmi nejbohatšími, pak prosím zvedněte ruku pro Topolánkovo-Kalouskovu pseudoreformu. Pokud vám tato slova něco připomínají, tak vězte, že je to skutečně illusion déjŕ vécu, tedy toho, co tady říkal premiér Mirek Topolánek relativně nedávno. Prostě toto by mohl být dobrý úvod, dobré entrée, pro opus jménem vzpoura milionářů. Co to vlastně znamená, co je myšleno tou vzpourou milionářů pana Topolánka, Kalouska za svícení pana Bursíka? Jeden a půl procenta občanů této republiky vydělají víc než 80 tisíc měsíčně. Pouhých jeden a půl procenta – já nevím, jestli to víte. Těmto lidem zavedení stropů na zdravotní a sociální ponechá v jejich peněženkách příští rok 6,5 miliardy korun. Jen stropy na zdravotním a sociálním. K tomu ještě musíte připočítat i snížené daně. Vy necelému jednomu a půl procentu obyvatel ponecháte 6,5 miliardy, které budou scházet na zdravotním a sociálním pojištění. Podívejme se na přímé daně. To je, dámy a pánové, kosmetika. Může žonglovat pan Kalousek, Topolánek, Tlustý patnácti procenty, superhrubou mzdou, dvanácti procenty, ale podívejte se na to reálně. Pro 90 procent lidí jde o kosmetické změny. Je to prostě maskování, kouřová clona, falešný cíl. Devadesáti procentům lidem totiž ponecháte nějaké desetikoru-

64


ny, možná stokoruny. Ale v tu chvíli se podívejte na nepřímé daně. DPH zvýšené, ekologické daně, platby, poplatky u lékařů. Tím obratem zdražíte důležité věci pro 90 procent lidí o sta až tisíce měsíčně. Zajímavou kapitolou jsou také firemní daně. Ty se přece mají snižovat tehdy, když jsou neúnosně vysoké. V kontextu okolních států. Opak je pravdou. Česká ekonomika roste, nezaměstnanost klesá, takže proč dále snižovat firemní daně? Co to způsobí? Pouze jedinou věc. Deset miliard příští rok pošlete do zahraničí. Zbytečně. Protože většina těch velkých firem je vlastně nadnárodními korporacemi. Místo toho, abyste těmto korporacím řekli a udělali podmínky pro to, aby se jim vyplatilo v České republice tyto peníze investovat do vědy, výzkumu, vzdělání, infrastruktury, ochrany přírody, ale třeba i kultury, cestovního ruchu, tak ty peníze jim darujete. Ano, tato vláda daruje do zahraničí zbytečně příští rok 10 miliard. Těch 10 miliard a 6,5 miliardy už je 16,5 miliardy, které necháte těm naprosto nejbohatším, a z toho ještě většina odputuje do zahraničí. O tom se tady vůbec nemluvilo. Vlastní kapitolou, kapitolou sui generis, je v té pseudoreformě zdravotnictví. Poplatky. Dámy a pánové, v novinách se dočteme, že to vymýšlejí lidi, co strávili týden, měsíc, možná rok na Harvardu, či pánbůh ví kde ještě. Ale mně to spíš přijde, protože pan ministr Julínek ty poplatky vysvětluje tím, že mají zabránit simulantům zneužívat zdravotní péči, že pan ministr Julínek spíš než v publikacích z Harvardu si čte v Osudech dobrého vojáka Švejka a poučil se tam doktorem, který s oblibou říkal: Das tschechische Volk ist eine Simulantenbande. Takže tak mi to připadá, že toto je ta reforma. Není to trošku hloupé vůči našim občanům si myslet, že skutečně jsou partou simulantů, kteří nemají nic jiného na práci než vysedávat v ordinacích lékařů? Skutečně si někdo myslí, že reálného skutečného simulanta odpudíte tím, že má zaplatit

66

30 korun? No, samozřejmě skutečný reálný simulant si rád za 30 korun ten požitek dopřeje. Ale samozřejmě chronicky nemocný těžký pacient nemá na výběr, ten prostě bude platit. Dámy a pánové, taky si skutečně myslíte s panem ministrem Julínkem, že jedno euro učiní z pacienta váženého klienta? Pane ministře Julínku, zastavil jste se někdy na německé dálnici na toaletě? Zaplatil jste tam někdy jedno euro? Měl jste pocit, že toto jedno euro z vás udělalo na té toaletě váženého zákazníka? Že vám toaletářka s úklonou otevírala dveře, případně posloužila tak, jak jste potřeboval? Samozřejmě že ne, samozřejmě že jedno euro je nedůstojné lékařů a z žádného pacienta klienta a váženého zákazníka udělat prostě nemůže. Tomu snad může věřit jenom pan ministr Julínek a jeho geniální mozci z Harvardu. Dámy a pánové, zajímavou otázkou je přílepek, který se najednou objevil a stanovuje, jak dál s léky v České republice. Ono je to nějakých deset stran velmi nečitelného, těžkého, nesrozumitelného textu.Člověk by nad tím i mávl možná rukou, kdyby nezjistil, že tady se rozhodování o 40 až 60 miliardách dává do rukou pár úředníků, na jedno místo, naprosto flagrantním způsobem se zvyšuje korupčnost toho systému, jsou jednoznačné analýzy, které dokladují, že za léky tím pádem jak občané, tak celý český systém zaplatí o desítky miliard víc, a zbytečně. Tento nevinný přílepek bude stát občany i celé zdravotnictví desítky miliard. Dámy a pánové, podtrženo a sečteno, jak je to s tou Topolánko-Kalouskovou a možná nebo určitě i Bursíkovou pseudoreformou? Výrazně přidává nejbohatším jednotlivcům a obere deset milionů lidí. Sociální demokracie s tím nesouhlasí, protože chce právě naprostý opak. (21. 8. 2007)


Ministr mafie Dámy a pánové, pan ministr Langer mě potěšil. Potěšil mě tím, že nás ubezpečil, že vlastně drtivá většina policistů letos na tom zákonu vydělá několik tisíc korun. Já bych mu docela rád i věřil, že 90 až 95 % policistů na tom vydělá, jak on říkal, přibližně – jestli jsem si to číslo dobře zaznamenal – 2400. Já bych chtěl dodat – 2444 policistů na tom nevydělá. Pak se ale musím ptát, co způsobuje tak masivní odchod policistů z jejich sboru, co je vyhání od policie. Proč klesá v letošním roce počet policistů a proč naopak stoupá počet těch, kteří odcházejí a hledají uplatnění jinde? Pokud to nejsou peníze, jak nás pan ministr Langer ubezpečil, dostávají naopak přidáno policisté a hasiči, tak pak je může odpuzovat pouze chaos v tomto resortu, za který zodpovídá pan ministr Langer, nebo dokonce je odpuzuje přímo osoba pana ministra Langera. Jiné vysvětlení prostě nemám. Když mají dost peněz, tak musejí mít nějakou jinou příčinu. Dále co mě zaujalo ve slovech pana ministra Langera, bylo konstatování, že pokud udělá někdo z policistů chybu, bude okamžitě potrestán. To je pěkné, jistě chvályhodné, nicméně jak to pan ministr tady může slibovat, když každou chvíli z jeho úst slyšíme, že on není ministr policie. Na jednu stranu slibuje, že bude trestat chybující policisty, na druhou stranu se vymlouvá nad každým průšvihem policie, protože on vlastně za to nemůže, protože on není ministrem policie a on policii má na ministerstvu jenom tak, jako mimo. V tu chvíli bych se chtěl zeptat, když tady sliboval potrestání policistů, kdy budou potrestáni ti policisté, kteří se mu nedávno na Policejním prezidiu poprali, nebo skoro poprali. Pokud vím, tak pan ministr Langer na to reagoval jednodu-

68

še, že to není jeho věc, že to musí řešit policejní prezident. Jestli toto je způsob trestání policistů, kteří pochybili, tak je to zvláštní. Já už si nedovedu představit větší známky rozkladu v policii, než že se nejvyšší policejní funkcionáři, šéfové elitních útvarů skoro poperou. Pak o tom noviny referují téměř v přímém přenosu. To jsme tady skutečně ještě nezažili, to jsme tady skutečně ještě neměli. Jsem zvědav, čeho se dál v policii ještě dočkáme. Nejenže mnoho schopných policistů odejde, takže policie se stává personálně naprosto nedostačující, nezvládá své úkoly, ale ještě ti, co tam zbyli, se perou mezi sebou a pan ministr říká, že to není jeho věc, protože on není ministr policie. Otázka peněz, dámy a pánové – myslím si, že tuto novelu je potřeba podpořit. Policejní sbor, Hasičský sbor si to zaslouží. Chtěl bych se zeptat pana ministra, když tady pláče, že on ty peníze nemá a musí šetřit, proč nezačíná u sebe, proč investoval 19 milionů do rekonstrukce svých kanceláří. To tam musíte mít asi zlaté prkénko za záchodě, pane ministře. Protože jinak si nedovedu představit, jak je to možné. Je hezké, že svůj plán revitalizace policejních služeben začínáte tím, že jste si revitalizoval svoji pracovnu na ministerstvu. Mám vážné obavy, že policisté dál budou psát na starých psacích strojích, starých počítačích, v nevzhledných a ošklivých služebnách, ale hlavně že pan ministr Langer si pořídil pracovnu za 19 milionů. On si to zaslouží, je to odborník na pravém místě. Policie vzkvétá, policejní sbor se mu nepere, policisté neodcházejí, zločinnost klesá, objasněnost stoupá. Také, pane ministře Langere, je zajímavé, jak jste si nechal vybavit své služební vozidlo. Také by to jistě řadové policisty zajímalo, zvláště ty, kteří třeba nemají na benzin, aby dojeli vyšetřovat nějakou závažnou kriminalitu. Jestli si myslíte, že tímto budete motivovat svůj sbor, aby David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

sloužil občanům České republiky, tak vám chci říci, že tímto je akorát demotivujete. Demotivujete, resp. motivujete k tomu, aby sbor opustili. Tak jim aspoň trochu přidejte na platech! Pokud tady pláčete, že na to nemáte, tak probůh, proč jste zvedal ruku pro to, aby nesmyslně klesaly daně firem, které už jsou takto v České republice naprosto nejnižší v celé Evropské unii! Proč jste byl jeden z těch, kteří darovali příští rok deset, nebo dokonce možná podle odhadu dvacet miliard jen pro příští rok zahraničním majitelům největších firem, aniž by to bylo potřeba, co se týká zvýšení konkurence českého podnikatelského prostředí? Prostě to vám nevadí, pro to jste tady hlasoval. To vám nevadilo, ale teď vám ty peníze scházejí. To je logické, když jste je dali těmto lidem úplně nesmyslně, resp. majitelům zahraničních podniků, z čehož Česká republika nemá nic mimo této ztráty, tak se pak nedivte, že vám peníze scházejí, a nesnažte se nás tady obměkčit slzami. To vám nevěří nikdo. Zvláště vaši policisté Vám to nevěří. Taktéž Vám to nevěří, když jste snížili daňovou progresi pro ty nejbohatší, nejvíce vydělávající občany. Tam jste státní rozpočet obrali také o několik miliard ročně. Kdybyste tuto zbytečnou věc nezrealizovali, tak jste měl nejen na navýšení platů policistů a hasičů, ale bylo by i na navýšení platů učitelů, zdravotníků, zbylo by asi i dost peněz na třeba modernizaci policejních služeb a nezůstalo by u toho, že je máte vymalované jen ve své brožuře. Obávám se, že ta brožura bude jediné, co po vás v úřadě zbude. Omyl! Ještě jedno jste udělal. Kdybyste chtěl skutečně najít ty peníze, tak byste nerušil velmi výkonnou finanční policii. Ale tu jste musel zrušit, protože to po vás chtějí vaši kamarádi, kterým finanční policie byla velmi nepříjemná. Pane ministře, podle mého soudu, vy jste ministrem mafie, ne policie. Dámy a pánové, já myslím, že byste měli svoji pozornost

70

upřít na slova pana ministra Langera, že policie je firma, velká firma. Já už jen čekám, kdy nám sdělí, že se bude privatizovat a že to bude soukromá firma. Pane ministře, je velmi svěží vaše myšlenka, že 19 mil. do své kanceláře na její vybavení a rekonstrukci jste musel dát proto, že tam popraskaly stěny kvůli heliportu. Myslím, že při použití této logiky obviníme tuším ministra Štrougala, že vlastně on může za vaši investici 19 mil. do kanceláře, protože tu budovu nechal postavit, možná že to byl jiný ministr, ne zrovna ministr Štrougal, protože při této logice svádět něco na své předchůdce, že tam mají heliport, a proto vy jste musel dát 19 mil. do své kanceláře, je skutečně zvláštní. Mimochodem, já bych nebyl tak šťasten, že odcházejí policisté s 20 a 25 lety zkušeností, protože když si promítnete, kolik jim je let, tak jestli dobře počítám, je to někde mezi 40 a 50 roky, a to ve většině povolání, myslím, že policie není výjimkou, je člověk v podstatě na vrcholu svých psychických a biologických schopností. A zvláště třeba u kriminální policie bych to bral velmi vážně a nezlehčoval bych to způsobem, že to je báječné, že odcházejí ti, co mají dvacet let zkušeností, protože možná přijdou ti, kteří nemají zkušenosti žádné. (21. 8. 2007)


Kamarád Dalík Interpelace se týká toho, že média, tedy Česká televize především, zjistila, že poštu určenou předsedovi české vlády na Úřad vlády čte jistý pan Dalík. Všichni víme, že jistý pan Dalík je soukromou osobou, údajně pro premiéra, pro Úřad vlády nepracuje, tak aspoň zní oficiální stanovisko, a je pouhým přítelem pana premiéra, který ho provází jako stín, třeba včera na fotbale, jeho přítelkyně půjčuje panu premiérovi auto, a tak podobně. Přesto je zvláštní, že tento stín pana premiéra, jakýsi stínový premiér pan Dalík, čte přece jenom oficiální poštu, která chodí na Úřad vlády. Může to být i bezpečnostní riziko pro tuto republiku. Číst poštu členů vlády přece nemůže jen tak kdekdo, kdejaký kamarád z restaurace nebo kdejaký spolužák ze školy. Tudíž jsem se pana premiéra ptal, jak je to možné, jak to vysvětlí. On odpověděl, že ten dopis vlastně nebyl adresován jemu jako premiérovi a vůbec nedošel na Úřad vlády, a tudíž ho klidně pan Dalík mohl číst. Toto mně trošku není jasné, jestli si to Česká televize tedy vymyslela a zda Česká televize mylně informovala veřejnost o tom, že posílá dopisy premiérovi, přitom je vlastně neposílá, jak tvrdí pan premiér. To by se mělo asi vyjasnit. A také by se měla vyjasnit konečně oficiální role pana Dalíka, kterého mnozí pomlouvají, říkají o něm, že obchází různé firmy a jedná tam jménem premiéra. Tak i toto by se mělo zde jaksi vyjasnit a měli bychom dostat ubezpečení pana premiéra, že tomu v žádném případě takto ve skutečnosti vůbec není. Bohužel pan premiér na to dnes nemůže odpovědět, protože tu není, a tudíž prosím kolegy a kolegyně ve Sněmovně, abyste hlasovali o přerušení tohoto bodu do doby,

72

než pan premiér přijde a tyto vážné obavy, pochybnosti a podezření bude schopen buď rozptýlit, nebo je potvrdí, a pak samozřejmě česká veřejnost si z toho svůj názor jistě udělá. (18. 10. 2007)


Jak Topolánek zdražuje Dámy a pánové, jsem rád, že aspoň teď lavice Občanské demokratické strany jsou přece jen poněkud zaplněnější než před několika desítkami minut a že je zde i pan premiér a pan ministr financí, protože bych chtěl panu premiérovi připomenout, že jeho vláda již předkládá této Sněmovně druhý státní rozpočet. Není to nějaká premiéra, ale druhý státní rozpočet. Proč to tak zdůrazňuji? Chtěl bych oživit panu premiérovi a dalším z vlády, co tady Občanská demokratická strana říkala v minulých letech. U každého rozpočtu jsme slyšeli, že zadlužuje zemi, že projídá budoucnost, že Česká republika směřuje do dluhové pasti a všichni víme, že nelze žít dlouhodobě na dluh, vždyť si vezměme domácí rozpočet, peněženku každého z nás, každý ví, že nejde žít na dluh. To jsme zde slyšeli rok co rok. Čeho jsme teď svědky? Jsme svědky toho, že je předložen rozpočet, na který všechna tato tvrzení platí bezezbytku. Tak kde jsou ty vaše sliby, že nezadlužíte zemi, že nebudete projídat budoucnost, že nebudete směřovat Českou republiku do dluhové pasti a že všichni víme, že se nedá žít na dluh? To jste nějak otočili, rázem o 180 stupňů, najednou se na dluh, zdá se, žít dá. Takže vy uděláte velikou reformu, jejíž výsledek je, že ve finále daně o něco stoupnou příští rok, ale nestoupnou všem stejně, stoupnou 99 procentům obyvatel České republiky, aby jednomu procentu velmi výrazně klesly. To přiznáváte i vy sami, protože to nelze samozřejmě zamlčet, to je jednoduchá matematika. Současně tento rozpočet a vaše vláda odstartovala nebývalé zdražování v této republice, kterého jsme nebyli svědky

74

snad deset let. Už současné dnešní zdražování je do jisté míry předzvěstí toho, co čeká občany k 1. lednu. A co dělá vláda? Místo aby se nad tím zamyslela a zkusila zdražování, především potravin, ke kterému dnes dochází, nějakým způsobem čelit, mimochodem, čelit třeba i návrhem státního rozpočtu na příští rok, tak vláda tímto rozpočtem zdražování ještě urychlí. Dnes už máme potraviny dražší než v Německu. Co s tím hodlá tato vláda dělat? Nic, prostě nic. Je vám to jedno. Vím, že se to nedá jednoduše, nějakým způsobem, mávnutím proutku vyřešit. Ale víte, čím se to dá aspoň vyřešit? Tím, že budete zvyšovat adekvátně platy a důchody. A co přináší tento státní rozpočet našim občanům? Vy poprvé asi za deset, možná za více než deset let, přicházíte s návrhem na zmrazení platů učitelů, vědců, zdravotníků, hasičů, policistů. Poprvé za deset let! Ovšem sami sobě a určité skupině privilegovaných přidáváte na desítkách tisíc měsíčně, abyste takovým skupinám, jako jsou zdravotníci, vědci, učitelé, kulturní pracovníci, policisté, hasiči, prostě na několik příštích let jejich příjmy zmrazili. Totéž v podstatě děláte a uděláte důchodcům. Takže tak bojujete proti tomu, že dnes jsou v České republice potraviny už dražší než v Německu! Chci vám připomenout, vážený pane premiére, že když jste nastupoval do této vlády, potraviny byly jedny z nejlevnějších v Evropě. Dámy a pánové, největší bohatství jsou přece lidé, kvalifikovaní, vzdělaní, zkušení lidé každé společnosti. My můžeme desetkrát hovořit o tom, že chceme podporovat vědu, výzkum, kulturu, kvalifikované lidi. Jak je chcete podporovat? Tím, že jim zmrazujete platy? Tím je chcete podporovat? Nebo zdravotníky chcete tady v České republice udržet tím, že jim přidáte osm hodin práce, navíc za stejné peníze? Vy zavádíte nevolnictví! Kdo myslíte, že vám tady zůstane? Já zrovna vám bych přál, abyste vy osobně a vaši blízcí byli David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

konfrontováni s tím, že v nemocnicích nezbudou kvalifikovaní zdravotníci, aby pro vás nebyly žádné Ústřední vojenské nemocnice, Homolky, jakési novodobé sanopsy, ale abyste šli do svých nemocnic v regionech, z kterých jste vyhnali zdravotníky tím, že jim zmrazíte platy, a tím, že jim přidáte dalších osm hodin, tedy pracovní soboty. Ano, to přináší vaše vláda, jestli jste si nevšimli. Možná jste si ani ten návrh nepřečetli, že vám to připravili vaši úředníci – a vy v těch velkých flámech, pane premiére, tu na fotbale, tu na hokeji, tu na golfu, jste si ani nenašel čas, abyste si přečetl to, co této Sněmovně a této zemi ordinujete. Této zemi totiž ordinujete zdražování, zdražování a zdražování. Této zemi ordinujete snížení reálných platů a snížení reálných důchodů. Já doufám, že vám to občané naší země dlouho, ale dlouho nezapomenou a že vy osobně a vaši blízcí budete první, kteří sklidíte to, co jste dnes zaseli. Dámy a pánové, chtěl jsem být nejprve velmi stručný, ale pan ministr financí mě donutil, abych mu znovu vysvětlil, jak je to s těmi daněmi. Když říkáme, že se zvyšují a snižují, tak máme pravdu, pane ministře financí. A abyste to správně pochopil – což mě trošku překvapuje, že to nevíte – tak vám řeknu, co vy děláte. Vy děláte to, že daně snižujete vám, vašemu sousedovi po levé ruce, vašemu sousedovi po vaší pravé ruce, panu ministrovi Gandalovičovi, vicepremiérovi Bursíkovi, nepřítomnému premiérovi a dalším členům vlády, čili těmto lidem, vám všem, snižujete daně, a lidem, kteří vydělávají ještě více než vy, těm skutečně daně snižujete. A všem ostatním je co, pane ministře? Těm ostatním je zvyšujete. Prostě aby si užili, aby viděli, zač je toho loket, když si vás zvolili, tak teď ať vidí, co si zvolili. Já myslím, že je to celkem férové. On pan premiér to říkal už před volbami: kdyby lidé věděli, co na ně chystáme, to by nás nikdy nevolili. Ani nevěděl, jak hlubokou pravdu říká.

76

A teď, dámy a pánové, procedurální návrh. Trošku jiný, ne procedurální, ale návrh na hlasování. Vzhledem k tomu, že tento rozpočet zadlužuje naši zemi víc, než je zdrávo, že tento rozpočet přináší zdražení všeho důležitého zboží, že tento rozpočet snižuje důchody, snižuje platy, tedy snižuje životní úroveň většiny našich spoluobčanů, tak dávám návrh na zamítnutí tohoto špatného návrhu státního rozpočtu. (23. 10. 2007)


Vrchnostenská demokracie Dámy a pánové, myslím, že je potřeba, abychom se trošku zamysleli nad tím, co je podstatou tohoto návrhu. Zjednodušeně řečeno – podstatou tohoto návrhu je dát lidem možnost, aby se mezi volbami dohodli, formulovali nějakou otázku a vyvolali k této otázce referendum. Tedy dáváme tím lidem v České republice možnost, aby se aktivně sami zapojovali do politiky. Vtahujeme je tímto návrhem zákona do spolurozhodování, a tedy i spoluodpovědnosti za to, jak se řeší důležité problémy v České republice. Otázky si lidé mohou sami formulovat a sami o nich zkusit vyvolat referendum, když uspějí, referendum i udělat. Mohou být příjemné či nepříjemné, čas od času pro jakoukoli vládu, pro jakoukoli politickou reprezentaci. Nemělo by to být věcí pravolevého vidění, ale věcí hlasování o tom, zda si myslím, že občané České republiky jsou svéprávní a zda občané České republiky mají být intenzivněji zapojeni, zataženi do každodenního rozhodování o důležitých věcech našeho života. O tom je tento zákon. Na jednu stranu si stěžujeme jako politici, že vzrůstá pasivita ve společnosti. Na jednu stranu si stěžujeme, že chodí málo lidí volit Senát, že chodí málo lidí třeba k volbám do krajů. Máme pocit, že ti lidé necítí potřebu. Ano, oni necítí potřebu, protože mnohdy nevidí smysl existence Senátu. Proto tam nejdou. Nám se prostě nepodařilo je přesvědčit o smyslu některých institucí, byť smysl mají a jsou třeba i velmi důležité jako například kraje. Nicméně zde, kde máme možnost se zeptat lidí, dejte otázku, která vás zajímá, získejte pro tu otázku podporu mezi ostatními lidmi, a když získá dostatečně velkou podporu, tak o ní můžete rozhodnou, a my politici tím vaším rozhodnutím

78

budeme vázáni, protože samozřejmě všechna politická moc v demokratické zemi se opírá o vůli většiny lidí. Pokud bychom toto aplikovali i na zdejší parlament nebo i parlamenty všech demokratických zemí, tak musíme říci – tak je zrušme. Nebylo by lépe tedy udělat jakousi radu moudrých, tedy jakousi supervládu, která by byla složena jen z těch nejelitnějších mozků, nejvzdělanějších lidí, a nepotřebovala by se vůbec ptát názoru běžných lidí, normálních občanů, a rozhodovala by jaksi expertně shůry, jak se řídí některé velké firmy? Ale to je přece konec demokracie! A my si přece přejeme demokracii snad prohlubovat, kombinovat, zlepšovat. Já mám takový nepříjemný pocit, že největší míru demokracie jsme měli pár let po roce 1989. Od té doby vidím neustále snahu různých vlád, jak si pomaličku spíše šroubky práv a svobod utahovat. A velmi strašně mě mrzí, že institut, který může českou demokracii ještě víc zakotvit, prohloubit, tedy institut obecného referenda, je touto vládou tak zásadním způsobem odmítán a že z něj máte strach. Já mám takový pocit – vy se lidí bojíte? Proč se bojíte toho, že lidé mají projevit názor a vy byste se tím názorem měli řídit? Víte, dámy a pánové, já jsem tady jednou použil slovo nebo sousloví vrchnostenská demokracie. Ano, mně tato vláda přijde jako téměř ryzí příklad vrchnostenské demokracie. Prostě, milí voliči, jednou za čtyři roky máte právo rozhodnout, jestli chcete modré nebo růžové nebo oranžové nebo černé nebo zelené, a pak musíte čtyři roky mlčet k tomu, co ti či oni dělají. Tento způsob vrchnostenské demokracie se mně osobně nelíbí a myslím, že se nelíbí i drtivé většině českých spoluobčanů. Já bych teď rád na vás apeloval, abyste zapomněli, v jakém táboře sedíte, a spíše udělali krok, který českou demokracii posílí, prohloubí a zlepší. Od toho jsme tady, od toho David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

jsme přísahali na Ústavu ČR. Dámy a pánové, vzpomeňte si teď při hlasování na svoji přísahu a zkuste zapomenout na diktát svých stranických sekretariátů, které by byly nejraději, kdyby rozhodovaly o všem a nás měly jenom na dálkové ovládání. (26. 10. 2007)

80

Hubení policistů Dámy a pánové, pane ministře vnitra, slyšeli jsme tady od vás slova, slova, slova. Jaká je realita? Vždyť vy hubíte policisty jako obtížný hmyz! Jste první ministr vnitra, který si vzal za úkol zdecimovat policii. Kde skončila finanční policie? Kde končí ÚOOZ ,a co je schopno dnes řešit? Kde máte a v jakém stavu je protikorupční policie? Rozklad, paralýza. V devadesátých letech se říkalo, že se zhaslo proto, aby se mohl vyčistit stůl, resp. aby si někteří lidé z něho mohli vzít, co potřebují. Já mám pocit, že vy jako ministr vnitra pro to dnes děláte podmínky. To je realita. Druhá věc. Já velmi oceňuji vaši snahu vylepšit služebny policistům. Při té příležitosti bych vám za všechny policisty a lidi poděkoval, protože jste řádně začal u sebe, jak se patří, a za dvacet milionů si přestavěl svoji pracovnu. Pěkný počinek, pane ministře. Za to byste měl být zapsán do Guinessovy knihy rekordů. (4. 12. 2007)


Zlý sen Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, chci se věnovat především otázce zdravotnictví, protože ta v pojetí této vlády znamená pro drtivou většinu běžných občanů něco, co se dá shrnout pod slovo strach. Lidé začínají mít velký strach z toho, zda je někdo ošetří, zda na to budou mít. Mají strach, zda jejich nemocnice nebude prodána a rozkradena, jak se to třeba děje ve Středočeském kraji. Mají strach, zda jejich zdravotní pojišťovna nebude vytunelována po privatizaci, kterou připravuje tato vláda. Zdravotnictví podle pravidel a kulturních zvyklostí evropské civilizace je službou blízkým a trpícím. Tak to už založila antická civilizace. Převzalo to ještě ve větší míře i křesťanství. Jak k tomu přistupuje dnešní neoliberální vláda? Bohužel neoliberální vláda podporovaná křesťanskými demokraty, tedy tou stranou, která by křesťanské principy zdravotnictví, tedy pomoci bližnímu a službě trpícímu, měla uznávat. S čím přichází neoliberální vláda? Zdravotnictví je byznys jako cokoli jiného. Ano, zdravotnictví je podle této vlády byznys jako cokoli jiného, jako třeba prodej šroubků, tenisek, tenisových raket, golfových holí nebo aut. Dámy a pánové, abychom pochopili rozměr toho, s čím přichází současná vláda, dovolím si vám říci tři příběhy. Příběh první. Někdy v lednu, matka samoživitelka dvou nebo tří dětí, někdy na konci měsíce, kdy její 15tisícový plat je již vyčerpán, protože dětem musela koupit potraviny, věci do školy zaplatit nájem a další záležitosti, zjistí, že má prázdnou peněženku a její sedmileté dítě bude mít třeba večer 40 stupňů horečky. Tato žena je dbalá všech předpisů, sleduje aspoň běžně média a ví, že za návštěvu pohotovosti má zaplatit 90

82

korun. Samozřejmě, co řekne neoliberál? Jistě, musí si být vědoma svých povinností a své odpovědnosti. Tato žena se prostě bude bát jít na pohotovost, protože těch devadesát korun nemá, bude se bát, tak raději počká do rána. Ráno najde dítě mrtvé. Ano, řeknete, i kdyby šel k lékaři, lékař ho nemusel zachránit. Máte pravdu. V nějakých % případů to lékař skutečně nepozná. Dokonce máte pravdu, když řeknete, že to lékař pozná, začne se to děcko dobře léčit, že nepřežije. Ano, třeba i dobře léčená meningitida končí úmrtím. Ale prostě ta matka ani tomu děcku nedá šanci kvůli vašim devadesáti korunám. To myslíte, že devadesát korun spasí české zdravotnictví? To je reálný příklad, který může nastat. Stojí vám to za to? Dovedete si představit, koho ta matka bude vinit? Bude vinit vás. Já bych nechtěl žít s vaší zodpovědností. Ptám se vás: Proč? Proč to děláte? Příběh druhý. Staří manželé. Žijí spolu celý život, je jim přes 80 let, trpí celou řadou nemocí a zbyli si jeden druhému. Žijí sami v jednom bytě a manžel vážně onemocní, musí být hospitalizován, leží v nemocnici několik týdnů a zemře. Pro tu zbylou paní je to životní tragédie. Přišla o celoživotního partnera, druha, pomoc v nouzi. Najednou se to na ni všechno navalí. Ona s důchodem šest a půl tisíce musí platit sama všechny náklady včetně bytu, musí zaplatit vše, co se týká pozůstalosti. Ona, která nikdy s úřady neměla nic společného, najednou musí řešit tisíce věcí. Vedle té obrovské bolesti jí přichází další problém. Faktura z nemocnice. Třeba na dva a půl tisíce. Za zemřelého manžela. Ona z důchodu šest a půl tisíce neví, co bude dělat. Zaplatí byt, má zaplatit poplatky z pozůstalosti, má zaplatit nemocnici. Ona dobře ví a je vychována v tom, že povinnosti se musí plnit. To není členka ODS, která klidně vyhlásí bankrot, když si předtím půjčila dvacet milionů od banky. To je normální člověk, který když dostane fakturu, tak se třese strachy, co s tím udělá. Vy David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

takovýmto lidem přiděláváte další, téměř neřešitelné životní situace, stresy. K tomu úmrtí blízké osoby ještě přiděláte stres další. Stres s fakturou. Příběh třetí. Dětské ARO. Přivezou tam třeba kluka osm let, po autonehodě, po vážné autonehodě. Lékaři dělají, co mohou, využijí všechny možnosti, které dnešní moderní medicína má, léčba stojí statisíce. Po několika dnech bohužel boj prohrávají. Rodičům předávají pár zbylých věcí a k tomu také fakturu – za pobyt na ARO. Rodiče dostanou třeba fakturu za 1500 za léčbu, která stála půl milionu. Lékaři už dnes z toho nemohou spát, protože vědí, jaké jsou to stresy. Vy tady přiděláváte stresy jak zdravotnickému personálu, tak těm rodičům. Ptám se vás proč. Stojí to za to? Jsme jediná země, která takto zpoplatňuje děti, zpoplatňuje důchodce, zpoplatňuje občany s malými příjmy. Prakticky žádná země v Evropské unii nezpoplatňuje tyto lidi takovýmto způsobem. Proč to lidem děláte? Proč děláte život těžší, než ve skutečnosti je? Proč ženete tisíce lidí do neřešitelných situací? Chci věřit, že je to jen důsledek buď vaší neschopnosti, nebo nezkušenosti. Víte, tuto reformu píší lidé mladí, zdraví, bohatí, kteří třeba dostávali od VZP osmdesát, sto tisíc měsíčně za poradenství, to píší lidé, kteří s reálným životem nemají nic společného. Důchodce viděli tak leda v nějakém seriálu, o ARO možná četli, možná ho navštívili na hodinu za svých studií. To jsou lidé, kteří o reálném životě lidí nevědí vůbec nic, ale mají tisíce chytrých hraběcích rad pro všechny, jak to mají udělat. Že zneužívají péči, že samozřejmě nevědí co s časem, tak vysedávají u doktorů. Já bych se chtěl zeptat ministra Julínka, on přece chvilku také dělal doktora, ať tedy řekne, kolik pacientů, když jezdil na záchrance, ho volalo zbytečně. Možná jsme každý pracovali v jiném kraji. Já jsem na záchrance pracoval přes šest let.

84

A jestli z těch stovek výzev byly jednotlivé, které byly neindikované, nebo možná zbytečné, tak to šlo do zlomků procent, možná promile. Bezvýznamná část. Možná tam, kde sloužil pan ministr Julínek, to bylo jinak. Lidé si řekli, že slouží Julínek, a ti vážně nemocní se raději dopravili do nemocnice sami a volali ho jen ti, kteří věděli, že jeho znalosti na vytažení klíštěte či třísky pod nehtem stačí. Chápu, že každý z nás jsme determinováni svými zkušenostmi. Dámy a pánové, vláda Mirka Topolánka se stává skutečně zlým snem většiny lidí. Zlým snem, protože důchodci, rodiny s dětmi vědí, že příští rok ze svých peněženek zaplatí do zdravotnictví 10 miliard korun. Ano, slyšíte dobře – 10 miliard korun budou muset zaplatit důchodci, invalidní důchodci, rodiny s dětmi, protože ti čerpají nejvíce zdravotní péče, tak zaplatí ze svých rozpočtů. Těchto 10 miliard jim vy nepřidáte. O to jim snížíte životní úroveň. O 10 miliard. Já stále chci věřit, že to děláte jenom z nezkušenosti. Já stále chci věřit, že ten zlý sen skončí a vy se vzpamatujete, protřete si oči a řeknete celému národu: Promiňte. To byl skutečně špatný sen a odteďka se staneme zodpovědnou vládou, které jde o to, aby se většině lidí v České republice žilo lépe. Pokud toho nejste schopni, tak se seberte a jděte! (4. 12. 2007)


Zlaté vejce

Zdražování

Dámy a pánové, tady zaznělo něco o tom, že pravicová vláda musí uklízet. Je to opravdu zvláštní úklid. Připomíná mi to úklid člověka, který na stole najde zlaté vejce, rozhlídne se doleva, doprava, a když se nikdo nedívá, tak šup s ním do svého kapsáře. Takto vy uklízíte! My jsme vám, vážený pane ministře, ponechali Všeobecnou zdravotní pojišťovnu v pozitivní ekonomické bilanci. Jsem zvědav, jestli ji v takovéto bilanci předáte dál. My jsme vám ponechali zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, které mají na svých fondech a kontech přes 11 miliard korun plus. Tak dobře na tom žádné evropské zdravotnictví snad není. Já jsem zvědav, zda vy, tak úžasní hospodáři, dokážete svým následovníkům předat něco aspoň trochu podobného, nebo jestli předáte zdravotnictví totálně rozkradené. A k těm cytostatikům. Pane ministře, vy jste lékař. Proč takové hlouposti vůbec říkáte? Když tak přijďte za mnou a já vám vysvětlím, jak to s těmi cytostatiky ve skutečně je. (4. 12. 2007)

Dámy a pánové, pane předsedající, já bych prosil, abyste poučil o slušném chování poslance ODS, aby zde nebučeli. Nejsou, jak jsou zvyklí, v chlívě. Zde jsou v Poslanecké sněmovně. Jestli si toho nevšimli. Pokud chtějí dál bučet, prosím, aby se odebrali tam, do míst, na která jsou zvyklí, kde bučení je běžné. Dámy a pánové, zaznělo tady několik argumentů. Vidíme, jaká je realita. Realita je taková, že v českých obchodech prudce narůstají ceny, právě ceny zboží, u nichž byla úprava DPH udělána. Lidově se tomu říká zdražování. Tato vláda se stala synonymem pro zdražování a pro zdražování všech nezbytných potřeb, jako jsou potraviny, ale i takových věcí, jako jsou knihy, noviny, veřejná doprava, které u běžného člověka tvoří významnou část jeho měsíčních výdajů. Jistě, chápu, že pro pana Topolánka, pana ministra Kalouska jsou to nevýznamné stokoruny vzhledem k jejich příjmu, chápu, že to považují za bezvýznamné, ale pro člověka, který je odkázán na příjem nějakých sedm osm devět tisíc měsíčně, to znamená výrazné snížení životní úrovně. Prostě to je realita, ať bude bučet ODS víc, nebo méně. Kdo před touto realitou zavírá oči nebo strká hlavu do písku, tak se může tvářit, že to problém není, ale pro sedmdesát osmdesát procent našich spoluobčanů to skutečně vážný problém je. Operovat tím, že pan profesor Švejnar s něčím souhlasí, a tudíž že je zvláštní, že je vlastně naším kandidátem na prezidenta, tak bych chtěl připomenout kompetence prezidenta republiky. Prezident republiky může mít nepochybně různé názory na různé věci. Já bych chtěl konstatovat, že sociální

86


demokracie samozřejmě s řadou názorů a postojů profesora Švejnara nesouhlasí. Ale jsou to jeho názory a postoje na věci, které nesouvisejí s povinnostmi prezidenta republiky. Povinnosti prezidenta republiky jsou jednoznačné a ty, které jsou, tak tam naopak sociální demokracie vykazuje výraznou míru shody. Třeba v zahraniční politice k přístupu k Evropské unii, k tomu, aby profesor Švejnar byl nadstranickým prezidentem, tedy ne prezidentem, který hraje s jednou politickou stranou této Poslanecké sněmovny a našeho politického spektra. Možná taky s jejími pátými kolonami této politické strany v jiných politických stranách. Ale to už je, myslím, na jinou debatu a zvláště s panem ministrem Kalouskem bychom ji jistě mohli vést. Dámy a pánové, tedy podtrženo a sečteno. Teď byste měli vidět po prvních zkušenostech s vaší reformou, s vaším zdražováním, že je načase prostě, abyste řekli „spletli jsme se“, a naopak náš návrh podpořili a hlasovali pro něho. Není to nic špatného, přiznat chybu. Daleko horší by bylo na ní setrvávat a dál poškozovat nějakých 80 % našich spoluobčanů. Protože jestli je pravda, co jste říkal, pane ministře Kalousku, že dluh je veliký, a to v situaci, kdy naše ekonomika roste, což jste tady řekl, tak proč s tím něco neděláte? Proč jste nenavrhl státní rozpočet, který by byl vyrovnaný nebo, jak vy jste říkal, přebytkový? Možná jsem v této Poslanecké sněmovně nedával pozor, když se státní rozpočet projednával. A byl to váš návrh, pane ministře, který k vyrovnání měl setsakramentsky daleko. Takže jak to je? Sestavil jste špatný státní rozpočet? V situaci, kdy je naše ekonomika na vrcholu, tak jste sem přišel, jestli se nemýlím, s nějakými 70 miliardami dluhu. Proč jste nepřišel do této sněmovny s přebytkovým státním rozpočetem, když zastáváte ten názor, co jste zde prezentoval?

88

Když jste zde tak plamenně hovořil o tom, jak je to nepřijatelné a chybné, tak vy jste kritizoval sám sebe. Nebo vám něco podstrčili úředníci, vy jste si to nestačil přečíst, teď jste to zkritizoval a najednou zjišťujete, že je to jinak. Takže to bych chtěl vysvětlit, jak jste to vlastně myslel. (30. 1. 2008)


Národ simulantů Dámy a pánové, jednak bych chtěl pana premiéra trochu opravit v citaci. Jsem tedy potěšen, bohužel nepříjemně, že potvrdil moje slova, když jsem říkal, že pan ministr Julínek a vláda pana Topolánka poplatky ve zdravotnictví zavádí proto, protože spolu s odvodovým lékařem, který vystupuje v Dobrém vojákovi Švejkovi, má na český národ názor stejný, a citace je Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande. To je přesná citace. Čili jsem rád, bohužel v negativním, že takto nahlížíte na český národ. Proto jste ty poplatky dělali a myslím si, že to není dobrá vizitka ani vás, ani vašeho ministra. Druhá věc. Víte, je čas zhodnotit, jestli je to dobře, nebo špatně, co jste zavedli. Já vám řeknu, jak je to. Pro vás, pane premiére, je to dobře. Vy letos spolu se svojí přítelkyní do vašeho rodinného rozpočtu přinesete navíc nějakých 100 tisíc dohromady celoročně. Možná ještě víc. Možná dokonce 200 tisíc. Bohužel takto dobře na tom nejsou ostatní rodiny s dětmi a ostatní páry nebo rodiny důchodců či důchodci. Nutno konstatovat, že ti možná přinesou navíc o pár korun, nebo dokonce méně, ale okamžitě vy jim vytaháte tím zdražováním z kapes neuvěřitelné částky. Samozřejmě naprosto nesymetricky a nespravedlivě. Za mnou byl nedávno jeden velmi bohatý člověk, asi půl hodiny se smál tomu, že my jsme snad jediná země na světě, kde chudší členové rodiny, příbuzní, píší své příjmy na toho nejbohatšího, protože vydělají. Protože čím víc vy vyděláváte nad 100 tisíc, tak o to víc vlastně dostanete, protože nemusíte platit zdravotní a sociální pojištění. Dámy a pánové, dneska mít firmu s 50 zaměstnanci, tak je

90

nejlépe těmto 50 zaměstnancům dát minimální plat, zbytek si nechat napsat na sebe jako na ředitele a vydělávat třeba 10 milionů měsíčně, protože to zdaníte jenom 15 %. A pak jim to vyplatíte na ruku hotově. To jste vy udělali! A tomu se spousta lidí směje a ťuká si na hlavu. Ne nějakých, řekněme těch, co z toho mají problémy, ale ti, co vydělávají hodně, ti se smějí, až se za břicho popadají a říkají, že takový blázinec nemají snad nikde na světě. To je vaše reforma, pane premiére. Jestli vám to nedošlo, tak se vám smějí i ti, pro které jste to dělali. Mají vás za užitečné… (31. 1. 2008)


Julínkovné Dámy a pánové, tak pan ministr tady hodně hovořil, ale byly to fráze, fráze a prázdná slova. Místo frází by bylo skutečně lepší – a místo nabízených seminářů – kdyby plnil své povinnosti a chodil na zdravotní výbor diskutovat o svých záměrech, tak jak mu ukládá zákon, což on nečiní. Nicméně pokud chce přijít na klub sociální demokracie, bylo by asi standardnější, aby chodil na ty zdravotní výbory, ale pokud chce přijít na klub sociální demokracie, tak ho tam rádi uvítáme. Míváme takové různé části, řekněme humornější. Tak tam by mohl vystoupit, tam by se to asi hodilo, i když je to trochu černý humor. Dámy a pánové, vládou zavedené poplatky vlastně obohatily český jazyk o jedno zajímavé slovo. Já nevím, jestli jste si toho všimli, ale objevilo se slovo julínkovné. To je termín, kterým lidé označují všechny vládou zavedené poplatky. Vyjadřuje to, jak jsou nesmyslné, jak nic neřeší, jak jsou zbytečné, jak vlastně snižují životní úroveň lidí, kteří je mají platit. Dokonce ve svém důsledku se podepsaly i na výši inflace, která je v letošním roce neuvěřitelně vysoká. Jsou nastaveny tak neobvykle, že něco podobného nenajdete v žádné zemi staré Evropské unie. Ano, většina zemí staré Evropské unie nějaké poplatky má, ale jsou konstruovány úplně jinak, protože právě mají za úkol jistou regulaci. Jsou konstruovány třeba tak, že neplatí lidé pod určitý sociální statut. Ti jsou z toho vyjmuti. Nebo jsou placeny jen po nějakou definovanou dobu, třeba třicet dnů za pobyt v nemocnici. Nebo jsou placeny jako takzvané otevírací či vstupní poplatky za první návštěvu u lékaře, a kamkoliv ten lékař vás pak posílá dál, tak to je již zdarma. Česká republika má ty poplatky stanovené praktic-

92

ky bez výjimek, tedy v podstatě jsme se ze systému, kdy byla nízká míra spoluúčasti, okamžitě skokem dostali do systému, který je jeden z nejtvrdších v Evropské unii. Skutečně jeden z nejtvrdších. Prosím, prostudujte si třeba seznamy výjimek z poplatků na Slovensku ještě předtím, než ty poplatky byly novou vládou zrušeny. Zjistíte, že drtivá většina těch poplatků byla směřována tak, aby skutečně neznamenala bariéru pro sociálně slabší. Dámy a pánové, málo se hovoří, že ty poplatky znamenají, že se na nich vybere 8 mld. ročně. Tedy 8 mld. zaplatí ze svých peněz naši občané, a ne každý stejně. Samozřejmě to zaplatí ti, kteří zdravotní péči potřebují, to znamená děti, staří občané, čili nějakých zhruba 20 procent obyvatelstva. Těmto dvaceti procentům, z nichž většina patří do sociálně slabších vrstev, vytaháme v průběhu roku 8 mld. z jejich kapes. Nejabsurdnější je to na poplatek za položku na receptu, protože ten tvoří zhruba 4 mld. ročně. Tyto 4 mld. zůstanou jako zisk lékáren, protože ministr Julínek nesnížil odpovídajícím způsobem marži. On zmínil degresi, a to takovým způsobem, že u lacinějších léků dokonce marže stoupla, u těch dražších progresivněji klesá, ale museli bychom se podívat na strukturu lékáren zjistili bychom, na koho to dopadá. Dopadá to na nemocniční lékárny, naopak vydělávají na tom běžné pouliční lékárny. Není pravda, že by o 30 Kč byla snížena marže v lékárnách. To by totiž znamenalo, že by se ta marže musela blížit k nule, což není pravda. Tyto poplatky jsou skutečně ziskem zdravotnického zařízení. A zde platí to, co říkal poslanec Křeček: To je světová – už ne evropská, to je světová rarita. Prosím vás, světová rarita, že podnikatel musí vybrat zisk, a pokud ho nevybere, tak mu hrozí pokuta! Mě by zajímalo, a pan ministr by nám mohl prozradit tajemství, ve které zemi na světě taková věc platí. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Protože s tím se ještě myslím nikdo nikdy nesetkal. Je to určitě nevšední a já panu ministrovi doporučuji, aby vyhledal patentový úřad a patentoval si to, protože taková hloupost si patent skutečně zaslouží. Dámy a pánové, těch 8 miliard totiž vzniklo tak, že současně vláda snížila platby do zdravotního pojištění právě zhruba o 8 miliard. Nesmyslně vláda snížila příjmy zdravotního pojištění a tyto příjmy se snaží kompenzovat přímo z kapes těch nejpotřebnějších. Podívejme se na to, s jakými odůvodněními přicházela vláda, aby vysvětlila zavedení poplatků. Vláda říkala, že hlavním důvodem je regulace. Že tedy čeští pacienti zneužívají zdravotní péči, chodí příliš často k lékařům. Já o tom nechci polemizovat. Možná je to pravda, možná ne, ty statistiky jsou zvláštní, nicméně určité pochybnosti mohou vzbuzovat. Ale pak se podívejme na to, kde jsou poplatky zavedeny. Když přichází budoucí matka do porodnice, tak tam jde zbytečně? Jde rodit do porodnice zbytečně? Tu chceme regulovat? A k čemu ji chceme regulovat? Aby rodila doma? Když v porodnici porodí, hned platí za dva. Jak chceme toho novorozence regulovat ? Z pohledu pana ministra Julínka se pravděpodobně ten novorozenec povaluje v porodnici jen tak, pro nic za nic, zbůhdarma. Totéž když pacient je v bezvědomí na ARO, tak platí. Jak ho chceme zregulovat? Jaký regulační smysl to probůh má! Jak se stane z pacienta v bezvědomí vážený klient! Jak chcete zregulovat pacienta, kterého srazí auto, má polytrauma a potřebuje péči jak traumatologie, tak ARO. Opět – nechal se srazit autem jen tak, pro nic za nic, z kratochvíle, že si říkal, že neví, co s načatým dnem a že tedy třeba se nechá přejet?! Takto já tomu rozumím, protože má-li nějaký poplatek něco regulovat, tak přece musím mít šanci svobodné volby toho člověka službu nekonzumovat. Takže v podstatě ty poplatky

94

vlastně nejsou regulační. Anebo jsou regulační skutečně jen ve zlomku případů, které se zdravotnictví týkají. Pan ministr Julínek tady hodně obhajoval ten pětitisícový limit a říkal: Vždyť když se to zruší, zmizí i pětitisícový limit. Pan ministr Julínek hovořil o pětitisícovém limitu, který by mohl být také s tím zrušen. Dámy a pánové, ale on nesdělil to hlavní. Do toho limitu se většina poplatků vůbec nepočítá. Za druhé – počítají se tam jenom doplatky na léky, ale jen na nejlevnější lék. A pan ministr vám tady nesdělil jedno sladké tajemství. Totiž že často ten nejlacinější lék s nejnižším doplatkem vůbec v žádné lékárně nenajdete. On totiž nemusí být aktuálně ani na trhu v České republice. Anebo pokud je na trhu, tak může být třeba odebírán jen některými lékárnami. Takže drtivá většina pacientů vám se smutkem v hlase konstatuje, že se dožadovali nejlevnějšího léku nebo léku s nejnižším doplatkem, že ho chtěli po lékaři, že ho chtěli v lékárně a bylo jim sděleno, že takový lék prostě k dispozici není. Toto opatření, které ten zákon má, je v podstatě nesmyslné opatření a na ten pětitisícový limit si prakticky nikdo nesáhne. Taktéž vám pan ministr nesdělil, že pojišťovny mají velkou potíž se sledováním těchto pětitisícových limitů, takže s největší pravděpodobností, i když nakonec se někomu podaří přečerpat ten pětitisícový limit, byť by mezitím zaplatil ne pět, ale nějakých 15 tisíc, tak mu většinu položek vyškrtají. Čili byť by ho přečerpal, tak samozřejmě pojišťovny si toho nejsou schopny většinou ani všimnout, takže mu nevrátí nic. Dovedete si, prosím vás, představit, protože péči čerpají většinou a nejvíc staří občané, kteří mají velké potíže, dovedete si představit, že ten člověk se vyzná ve všech těchto výjimkách a věcech, které se počítají nebo nepočítají, bude si vést doma chudák evidenci z účtů, aby když převýší těch pět tisíc, psal pojišťovnám ponížené supliky? Na což mu pojišťovna odpoví zcela nesmyslným úřednickým jazykem, kde mu David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

řekne, že se mýlí, že žádný pětitisícový limit nepřečerpal. Co tomu člověku zbude, když tento limit přečerpá třeba o 500 Kč, 1000 Kč, 2000 Kč? Má se se svojí pojišťovnou soudit? Dovedete si, dámy a pánové, představit, jak někdo v 80, 85 letech se soudí se svojí zdravotní pojišťovnou, protože má pocit, že mu nevrátili 500 Kč nebo 1000 Kč nad pětitisícový limit? Myslím si, že všichni mi dáte za pravdu, že taková představa je naprosto nereálná. Dámy a pánové, shrnuto a podtrženo: Poplatky, které v České republice jsou zavedeny, jsou chaotické, zbytečné, nic neřešící a zbytečně lidem komplikují život. Pojďme je zrušit a pojďme hledat cestu standardní, běžnou v Evropské unii, a to nejsou ty takzvané Julínkovy poplatky. (12. 2. 2008)

96

Protikuřácký zákon Dámy a pánové, je vždycky nesmírně složité najít hranici mezi ochranou na jedné straně a přílišným zasahováním do soukromí na straně druhé. Ale každý stát to dělá dnes a denně. Alkohol, typický příklad. Přece víme, že určité množství alkoholu vůbec nevadí při řízení motorových vozidel. Stejně jsme dali zákaz a držíme zákaz téměř na absolutní nulu, protože máme za to, že je to lepší, a přitom je to přece také zasahování do soukromých práv každého, protože objektivně je známo, že třeba do 0,5 promile to řízení nijak neovlivňuje. A tady nám zákaz nevadí a akceptujeme ho. Víme také, že je přece celá řada dalších látek a drog, které rozhodně zdraví neprospívají, ale zase tak zásadně zhoubné následky také nemají, to jsou tzv. lehké drogy. Přesto jsme se dohodli, že je to špatně a že kdo je prodává, případně jich drží větší množství, tak se dopouští trestného činu. S kouřením je to, bych řekl, o něco složitější, protože tam nám do toho vstupuje jakási dlouhodobá kulturní tradice, tak jsme si na to zvykli. Jinak tabák není o moc méně škodlivý než třeba marihuana. Je to návyková droga se silným návykem a má obrovské zdravotní důsledky. Jistě, můžeme si říkat a každý známe i z historie příklady známých lidí, kteří hodně kouřili, dokonce i pili a dožili se dlouhého věku, ale prosím vás, to nelze brát jako vysvětlení, protože já vám tady ze své lékařské praxe řeknu kazuistiku člověka, který si prostřelil hlavu a přežil to a šel dokonce do nemocnice k ošetření. Prostě stávají se různé kuriozity. Obdobně je méně časté, že člověk vykouří denně přes 50 cigaret a nedostane rakovinu plic, než opak. Prostě pravdou David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

je, že kouření cigaret způsobuje rakovinu, způsobuje likvidaci tepen; to se projevuje jak infarktem, mrtvicí, tak nedokrevností dolních končetin, které vedou až k amputacím. Je tam vazba na celou řadu nemocí se zhoubným bujením. Dobře, když lidem dáme tyto informace a oni přesto s vědomím těchto informací kouří, je to jejich svobodné rozhodnutí. I když, prosím vás, je možné brát jako svobodné rozhodnutí závislost? Rozhoduje se člověk, který je závislý na čemkoliv – na alkoholu, nikotinu, marihuaně atd., rozhoduje se svobodně? Je to výraz jeho svobodné vůle, nebo je vůle už výrazně deformována právě tou chemickou látkou? Takže ono tady někdy říci, jestli je to svoboda, nebo už výraz jisté závislosti, je skutečně dost obtížné. Ale proč to říkám? Zdravotní výbor nakonec po všech diskusích se usnesl na tom restriktivnějším opatření, to znamená říci ne kouření v restauracích. Ano, s vědomím toho, že to může leckde udělat problémy právě díky zvykům, kulturním tradicím – česká hospoda na venkově, jistě to tady všechno zaznívalo. Nicméně my jsme si říkali, že je potřeba do společnosti poslat jasný signál, že kouření je špatně, že to zdraví výrazně ohrožuje a že je to závislost. Víte, ideální asi by bylo, kdyby šlo – a to já jsem si myslel, že se toho někdo ujme; já sám, přiznám se, neměl jsem k tomu kapacity, abych to takto zpracoval, určité nové myšlenky, jak k tomu přistoupit. Prostě rozdělit třeba restaurace na dva druhy, na kuřácké -striktně a nekuřácké – striktně. Ne žádné oddělené prostory. Kouř prostě proniká, takže když máte jednu místnost takovou a druhou onakou, tak to moc nefunguje. Nejabsurdnější je, když máte jeden stůl kuřácký a vedle stůl nekuřácký a máte pocit, že tam nekuřáky chráníte. Dokonce si myslím, že by bylo možné si na kuřácké – abychom to znevýhodnili – restaurace kupovat licenci, třeba každoročně. Byl by to příjem stejně jako hazardní hry, jsou také špatně, je to

98

také závislost, města z toho dostávají určité peníze. Proč by nemohly z licence na kuřáckou restauraci města dostávat peníze právě za nákup licence? A restaurace by měly povinnost to mít třeba hned v názvu, to znamená ve štítě by to bylo: kuřácká restaurace, aby každý nekuřák věděl, že se jí vyhne obloukem. A naopak by ostatní byly povinně nekuřácké. Prostě tak aby ten, který přes znalost, že to škodí zdraví, že kouření je špatně, přece jenom si mohl vybrat čistě kuřáckou restauraci. Bohužel toto nebylo dotaženo, nebylo zpracováno, tak jsme došli k závěru, že je skutečně asi lepší zkusit v ČR dát absolutní zákaz právě proto, že kouření v restauracích výrazně omezuje nekuřáky. Navíc, to tady také zaznělo, jak k tomu přijdou ti zaměstnanci v restauracích? Jistě někdo může říct: mohou jít pracovat jinam, ale s touto logikou bychom nemuseli ani nikde dávat ochranné pracovní pomůcky, protože bychom mohli říct, tak proč rozdávat přilby, boty a pevné montérky, vždyť zranění jsou vlastně součástí výkonu profese, a tudíž komu se to nelíbí, ať jde pracovat jinam. Bohužel proti kouři neexistují pracovní ochranné prostředky a lidem nic jiného nezbývá. Věřím tomu, že to bude rozhodování velmi složité. Já sám osobně o těchto problémech hodně uvažuji, hodně diskutuji, ale ve finále nakonec jsem dospěl k závěru, že asi lepší pro ochranu veřejného zdraví, pro ochranu lidí je jít cestou striktně povinně nekuřáckých restaurací. (13. 2. 2008)


Nemocenská Dámy a pánové, v této kapitole navážu na to, co zde říkal můj předřečník. Je zajímavá vysoká míra sociální necitlivosti toho, jak vláda řeší nemocenskou. Ono to vypadá samozřejmě z našich pozic, tedy z pozic hlavně vlády s jejich příjmy a úsporami a řekněme i výdělky navíc, které si zajistili svojí reformou veřejných financí, velmi banálně – tři dny nemoci bez placení, k tomu nějakých v uvozovkách pouhých 30 korun za návštěvu lékaře, pouhých 90 korun za návštěvu pohotovosti. Mně často připadá, že naše vláda žije v úplně jiném světě, než ve kterém žije drtivá většina spoluobčanů. Jako kdybyste si neuvědomovali, že řada lidí, a nejsou to jednotlivé případy, ale jsou to stovky nebo tisíce lidí, v podstatě žijí, jak se říká, z ruky do úst, to znamená nemají žádné finanční rezervy, žádné úspory, nezůstává jejich příjem a výdej každý měsíc v pozitivní bilanci tím, že něco uspoří. Naopak drtivá část českých spoluobčanů, zvláště třeba rodin s dětmi, matek samoživitelek nebo důchodců vychází tak, že jsou v podstatě naprosto vyrovnaní, to znamená co získají, to také vydají. Každý výpadek a každý náklad navíc může pak znamenat obrovské napětí pro tyto skupiny obyvatel. Ono to vypadá skutečně celkem nevinně – tři dny nemoci bez koruny a pár korun u lékaře. Ale vezměme si třeba matku samoživitelku, která má dvě nebo tři děti. Onemocní jedno děcko, ona je s ním tři dny doma zadarmo, přitom pracuje za podprůměrný plat, pak onemocní ona, další tři dny je doma zdarma! Toto se může skutečně stát. Nebo díky tomu, že matka v podstatě může být nemocná od svých dětí opakovaně, tak třeba několikrát v měsíci může zaznamenat jedno-, dvou-

100

či třídenní výpadek, když sama má zdravotní potíže, a k tomu se ještě nasčítá ošetřování člena rodiny, které také není nijak přepláceno současnou vládou. Člověk se v podstatě může dostat do velmi vážných obtíží, protože navíc ještě vydává peníze, které v loňském roce vůbec nevydával, to znamená s dítětem musí na pohotovost za 90 korun, pak musí navštívit sama lékaře – také s poplatkem! Zaplatí za léky, za recept. Pokud už vláda přistoupila k tomu, že zavedla poplatky ve zdravotnictví, tak přece bylo logické aspoň tři dny v nemoci honorovat, byť třeba sníženou platbou nemocenské, ale aspoň takovou, která by pokryla možné výdaje za zdravotní péči v rámci těchto tří dnů. Mělo to být spočítáno alespoň tak, aby první tři dny člověk dostal peníze, aby měl na svoji léčbu! Mě by moc zajímalo, jak to pan ministr vysvětlí a co doporučí těmto rodinám a těmto lidem, kteří onemocní, nedostávají peníze a přitom je musí dávat u lékaře. Co mají dělat, když nemají nic ušetřeno? To je velmi zajímavá otázka a mě by zajímalo, jestli si mají půjčit nebo jít třeba před ordinací chvilku žebrat, aby si vyžebrali 30 korun nebo 90 korun, a pak se mohli nechat ošetřit. Mě by zajímalo, jak to mají řešit, jaký návod jim pan ministr dá nebo jestli jim on ze svého hodně nadstandardního platu bude peníze posílat, aby na lékaře měli! To je samozřejmě rozpor, který současná reforma přinesla a nezná na něj odpověď. Sociální demokracie se nepochybně bude snažit tento rozpor odstranit, to znamená pokud člověk je nemocen, nic nedostává, tudíž by měl dostávat aspoň tolik, aby měl na pokrytí nákladů na léčbu, které mu tím vznikají. To snad dá rozum. Čili to je další chyba, kterou přinesla tato reforma. A já doufám, že pan ministr Nečas si tuto nedokonalost nebo výpadek v reformě uvědomuje a že na to bude nějakým způsobem reagovat. Zatím to vypadá, že mu je to úplně jedno! (12. 3. 2008.) David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Zametení kauzy vicepremiéra Čunka Pane ministře, bohužel, to, co jste tu řekl, nelze vnímat jinak než jako do značné míry výmluvy a odpověď do značné míry alibistickou. Hned vám vysvětlím proč. Víte, vy jste zde hovořil, že vlastně ministerstvo spravedlnosti nemůže nic, protože státní zastupitelství je do značné míry nezávislá instituce. Byl bych rád, kdybyste měl pravdu, dokonce byl bych velmi rád, kdyby státní zástupce, nejvyšší státní zástupce, nebyl na vládu a na vaše ministerstvo navázán. Bohužel opak je pravdou a vy to dobře víte. Vy víte, že vy můžete navrhnout vládě odvolání a vláda na váš návrh vám s největší pravděpodobností vyhoví. To se dělo i v minulosti. Vy máte tak „banální“ pravomoc vůči nejvyššímu státního zástupci, že ho jen – podtrhuji jen, naprosto bezvýznamná pravomoc – můžete nechat odvolat a jmenovat někoho jiného. Jestli toto berete jako nedostatek pravomocí, tak myslím, že byste se možná měl zamyslet nad svými politickými a manažerskými schopnostmi, protože já jsem také nějakou dobu vykonával ministra a také jsem jen měl pravomoc nad řediteli fakultních nemocnic je „jen“ odvolat a jmenovat nové. Mohu říci, že mně tato pravomoc plně stačila. Bohužel vy dobře víte a máte s tím svoji vlastní zkušenost, že stačí i vám. Jen tady před veřejností se snažíte hrát, když se ukazuje, že státní zastupitelství a paní nejvyšší státní zástupkyně řekla některé věty velmi alarmující, které se vám příliš nehodí, tak najednou se od toho distancujete a říkáte vlastně, co já s tím mohu dělat, já jsem vlastně úplně bezmocný. Pane ministře, nejste vůbec bezmocný. Vy jste dokázali, že nejste bezmocní třeba v kauze Čunek. Tam je přece popsána série zásahů, velmi nestandardních zásahů, velmi neobvyk-

102

lých zásahů, podle některých dokonce v rozporu se zákonem o státním zastupitelství, zásahů právě nejvyšší státní zástupkyně. Nemá cenu, abych tady všechny ty zásahy, které vyústily v určité nestandardní řešení trestního stíhání pana, tehdy vicepremiéra, Čunka, vyústily. Vy také víte, že nenajdeme podobný precedentní případ v české historii. Žádný člověk, který byl v podobné situaci jako pan Čunek, takto vyveden z pozice trestně stíhané osoby prostě nebyl. Žádný člověk prostě nebyl vyveden tím, že nejvyšší státní zástupkyně – a mohu se ptát, proč asi, asi ji to jen tak napadlo, nebo vám chtěla udělat radost, nebo já nevím, z jakého důvodu, nebo že byste si ji náhodou zavolali, nebo že by za ní pan premiér poslal svého poradce pana doktora Němce, bývalého ministra spravedlnosti, který teď pracuje pro pana Topolánka? Nebo že by ona dělala – a teď můžeme spekulovat o důvodech proč – tu sérii různých velmi nestandardních schůzek, sérii předávání té kauzy, obcházení různých stupňů státních zastupitelství. A vy víte, co mám na mysli. Tak najednou v jedné konkrétní kauze to jde. Bohužel ta kauza neprospěla ani vaší vládě. Vaše vláda má nálepku, že zneužila státní zastupitelství ke svému prospěchu, že neměří každému stejným metrem, že dokáže i trestní stíhání zamést pod koberec. Tady jste prostě celému národu dokázali, že vy státní zastupitelství umíte řídit z politických pozic a že jste to i udělali a že ten váš akt měl i svůj konkrétní jasný důsledek. Dokonce si myslím, že to i znáte, je takový vtip, který se dnes říká: Prosím tě, byl jsem obviněn. Neznáš nějakého dobrého advokáta? A ten člověk říká: K čemu advokáta? Já znám dobrého státního zástupce. Advokát ti je k ničemu. Až tak na to reaguje národ. Neříkejte tady, že vy jako ministr a vy jako vláda vlastně nemáte žádnou zodpovědnost vůči státnímu zastupitelství. Není to pravda. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Já myslím, pane ministře, že vy si trochu z lidí děláte legraci. Promiňte, ale vy máte jako vláda, jako ministr této vlády, jednoznačně politickou zodpovědnost, protože vy se zodpovídáte této Poslanecké sněmovně za činnost státního zastupitelství. Tato Sněmovna nevolí a neodvolává nejvyšší státní zástupkyni. To děláte vy, vaše vláda. Naprosto logicky, když tato Sněmovna má vážné pochybnosti o chodu a činnosti státního zastupitelství, tak se obrací na vás, protože je to váš resort a vaše personální kompetence. Jestli vy necítíte svoji politickou zodpovědnost za chod státního zastupitelství, tak to je skutečně vážný problém. Za normálních okolností by to mělo vést premiéra k úvahám, zda takový ministr má na svém místě co dělat. Úplně jinak by to bylo v situaci, a to vám dávám k úvaze, kdybychom měli Nejvyšší státní zastupitelství skutečně – podtrhuji skutečně – nezávislé na vládě. Ale to by ten zákon musel znít jinak a to by vaše kompetence jako ministra a vlády vůči nejvyššímu státnímu zástupci musely být ale úplně jiné. Buď to můžeme mít jako na Slovensku, kdy tohoto člověka volí přímo Sněmovna, pak se zodpovídá Sněmovně, a měl byste pravdu, že za jeho výroky, skutky, chování, činnost, nenesete žádnou zodpovědnost a nemůžete se ho na nic ptát a nic po něm chtít, žádné informace a on by předával informace této Sněmovně. Prostě chodil by se zodpovídat sem. Anebo můžeme zvolit jiný model, třeba model, kdy nejvyšší státní zástupce bude volen a odvoláván nějakým sborem volitelů, který bude kombinován na jedné straně soudci, na druhé straně advokáty, na třetí straně zástupci Poslanecké sněmovny a pak by se zodpovídal této skupině volitelů a tato skupina volitelů zase tomu, kdo je delegoval. Prostě to je přece normální delegační princip. Vy jste nám tady prezentoval, že vy vlastně nenesete žádnou zodpovědnost za Nejvyšší státní zastupitelství, protože

104

ono se vám nezodpovídá a vy na ně přece nemůžete žádným způsobem tlačit. Tak mi řekněte, komu se tedy Nejvyšší státní zastupitelství vůbec zodpovídá v této zemi! Nezodpovědný je tady z ústavy jenom prezident. Každá složka systému se někomu zodpovídá. Vy, jako vláda této Poslanecké sněmovně a vy, jako ministr této Poslanecké sněmovně, protože se ucházíte o důvěru této Poslanecké sněmovny, zatímco Nejvyšší státní zastupitelství a nejvyšší státní zástupce zase vám, protože vy rozhodujete, kdo bude tím nejvyšším státním zástupcem v současném systému, který já mimochodem vůbec nepovažuji za šťastný, protože právě vede ke kauzám Čunek. Nechci diskutovat o tom, jestli pan vicepremiér je vinný nebo nevinný. To vůbec není teď předmětem. Mně teď jde o to, jak se chová státní zastupitelství. Kdybych vám dal řečnickou otázku, kdo byl ministrem spravedlnosti v době, kdy vládla koaliční vláda se sociální demokracií. Dnešní poradce vašeho premiéra pan doktor Němec. Já dokonce dnes, protože jsem v té vládě také seděl a pozoroval jsem ten proces okolo Nejvyššího státního zastupitelství, tak čím dál tím víc si myslím, že možná tehdy už pan ministr Němec dělal poradce panu Topolánkovi. Pánbůh ví, sice seděl v jedné vládě, ale obávám se, že už pracoval pro vládu příští, což se konečně teď ukázalo, protože pokračuje dál s prací pro pana Topolánka. Tak kdo nese vlastně tu zodpovědnost? Vy ji házíte na sociální demokracii a tváříte se, že vy nic. Přitom tyto věci nastartoval jednoznačně váš člověk pan doktor Němec, který pro vás pracuje dál. A mimochodem, v té kauze byl, tedy v té kauze Čunek, byl taky velmi aktivní spolu s paní nejvyšší státní zástupkyní. Opět zvenku, jak to vypadá, značně nestandardně. Nicméně, víte, také je dobře se podívat víc do historie. Byl i další ministr, který byl trestně stíhán. Možná, že by vám uděDavid Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

lalo dobře, kdybyste si tu kauzu celou vytáhl a podíval se na to, jestli vláda Miloše Zemana postupovala stejně. Nepochybně ta kauza, kdo si vzpomene, byla tehdy taky medializovaná velmi frekventně. Nestává se to každou chvíli, aby ministr byl trestně stíhán. Prosím, pane ministře, ale abyste si vytáhl přesnou souslednost kroků, jak se choval premiér Miloš Zeman, samozřejmě jak se chovala média – ta se chovala velmi obdobně nebo téměř identicky, a jak se chovalo státní zastupitelství. Prostě vy když si stěžujete dneska, co z toho udělala média, tak vlastně jenom říkáte,že ta média jsou moc zlá, protože zveřejnila to, co my děláme. No to se na ně nezlobte, to je jejich práce. Holt když vy zneužíváte, a podle mého soudu je to jednoznačné zneužívání státního zastupitelství k manipulaci s konkrétní trestní kauzou, tak se probůh nedivte, že média o tom píšou. Dokonce se divím, že o tom nepsala a neinformovala ještě víc. To je přece logické a bylo by to úplně logické, kdyby se stejně tehdy choval Miloš Zeman vůči svému ministrovi a s jeho kauzou se šíbovalo, zasahovali do toho političtí činitelé, jejich poradci, zasahovali do toho různí další lidé třeba z nejvyšších soudů a tak dále, takže to myslíte, že média by o tom takto nepsala? Tehdy se nic takového nedělo! Ten proces běžel standardně, jak běží u sta procent všech lidí, kteří se do toho soukolí, do té mašinérie trestního stíhání, dostanou. Bohužel často zcela neoprávněně a vy to taky dobře víte. Vy to taky dobře víte, jak nedávno konečně proběhla v médiích i zpráva o jisté paní Jourové, která je jasným příkladem toho, jak dnešní mašinérie dovede likvidovat nevinné lidi. Takových případů je hodně a vy jako advokát jich možná znáte daleko víc než já. A zná je každý advokát, každý právník. Pouze panu Čunkovi se dostalo té výsady, že to soukolí

106

s ním zacházelo jinak. Té výsady se nedostalo před lety jinému ministrovi. Takže to je ten rozdíl a já myslím, že je dobře se na to podívat, protože vy jste i tady tím zavedl jistý precedent. (13. 3. 2008)


Pacient – vážený klient? Asi stejně jako vy, i já dostávám spoustu dopisů od lidí, kteří mi píší své zkušenosti s poplatky.A jeden z těch čerstvých dopisů se týká zkušenosti pacienta, jak se stal váženým klientem. Rád bych to zde přečetl, aby mi pak pan ministr mohl odpovědět, jak to tedy je s tím, že se pacienti transformovali na vážené klienty díky poplatku. Pán píše: „Jsem v důchodu, je mi 63 let a ještě pracuji. Kromě toho, že jdu vždy po půl roce na kontrolu kvůli tlaku a prostatě, nemarodím. Ale ouha! 14. 2. večer mě začalo bolet na hrudníku. Kouknu na internet, co to může být, nic moc se nedozvím. Žena s dcerou a dětmi na horách, doma jsem sám. Chodím po pokoji, ale bolest se stupňuje. Ve tři ráno se dobelhám na pohotovost na kulaťáku v Praze. Zvoním. Po asi osmi minutách, kdy se kroutím jako paragraf, vyjde vysoká sestra kolem třicítky a místo otázky, co mi je, chce hlavně občanku, kartu pojišťovny, a jestli mám 90 korun. Dám jí vše, ale zavře a nechá mě kroutit se dál venku. Po asi deseti minutách mě pustí dovnitř. Nejdřív nepříjemná sestra vyinkasuje 90 korun, ale pak paní doktorka kolem 45 let má vynikající přístup, jednání i péči. Změří tlak, poslechne mě, dostanu injekci, zaplatím 90 korun. Doktorka mě poučí, že si mám schovat paragon pro Ústřední vojenskou nemocnici, že jsem už platil, a jsem odvezen do ÚVN Praha. Sestra přemýšlela, jak mě tam poslat taxíkem či tramvají ve tři ráno, až musela doktorka zasáhnout,. Vzbudil se řidič sanity, co stála před pohotovostí. Přijedeme do ÚVN na emergency. Vyjdou dvě ženy v bílém plášti. Starší se žene ke mně, abych nejdřív zaplatil 90 korun. Namítám, že jsem už platil, a ukazuji paragon. Prý tady je taky pohotovost, tak zaplatit! Dovedete si představit

108

bolestí se kroutícího člověka, jak se hádá o dalších 90 korun, když potřebuje pomoc? Tak samozřejmě se belhám k automatu. No, nemám už drobné, musím najít jiný, který rozměňuje papírové. Pak zpět k tomu, co mi dá lístek o zaplacení. Pak teprve mě převezme druhá žena – doktorka. Následně jsem přijat na interní oddělení k hospitalizaci.“ Dámy a pánové, toto je zkušenost pacienta, váženého klienta? Ten pán měl shodou okolností velké štěstí, že třeba neumřel na infarkt mezitím, jak sháněl drobné a obíhal automaty, protože pokud by třeba infarkt měl, což při bolesti na hrudi není vůbec vyloučené, naopak, je to poměrně častá záležitost, tak ten pacient taky mohl zemřít v okamžiku, kdy běhal sem tam a sháněl automat. Ten pán si to nepochybně nevymyslel a ten pán není nepochybně jediný. Mimochodem, vy obdobné dopisy nedostáváte? Já jich dostávám za týden hned několik. Myslím si, že je dostává i pan ministr, ale ten jim nevěnuje pozornost. Myslím, že dneska je tedy už z prvních několikaměsíčních zkušeností jasné, že poplatky – a to je ještě 90korunový poplatek, ne jen těch 30 korun, ale 90korunový poplatek! – z pacientů žádné vážené klienty prostě nedělají. Možná je s nimi zacházeno hůř, než když těch 90 korun platit vůbec nemuseli. Pane ministře Julínku, prosím, prosím, vysvětlete mi, jak se díky poplatkům stali z pacientů vážení klienti, jak s tímto pánem bylo nakládáno, jako s váženým klientem? Nebo takto vypadá nakládání s váženým klientem v Julínkově zdravotnictví? Tady vidíme, že tento první důvod regulace poplatků tedy neplatí a padá. Druhý důvod – regulace. Pan ministr se hodně holedbal, že zavedení poplatků způsobilo pokles návštěv u specialistů, dokonce to médiím prezentoval jako vynikající úspěch. Asi o 25 % klesl počet návštěv u specialistů. Prosím vás, je David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

skutečně možné takhle šmahem říci, že když přišlo o 25 % lidí méně v lednu, že je to skutečně jen pozitivní úspěch, že všech těch 25 % jsou skutečně ti simulanti, ti, kteří zneužívají zdravotní péči, ti, kteří jen nějakým způsobem se snaží získat neoprávněné výhody? Anebo je to trošku jinak? Část pacientů se předzásobila už předtím v prosinci, protože tam byl prudký nárůst návštěv u lékařů a prudký nárůst napsaných receptů v prosinci, a současně je tam asi i skupina pacientů, kteří prostě lékaře nevyhledají proto, protože mají strach z těch poplatků, ale přitom by návštěva u toho lékaře pro ně byla nesmírně důležitá. Přece pacient třeba s vysokým tlakem, který ze strachu, že na to nemá, nejde k lékaři, nebere své léky, tak to je jako plus, že nešel k lékaři? To, že dál chodí třeba s neléčenou hypertenzí nebo špatně kompenzovanou cukrovkou? No prosím, to vám každý student medicíny řekne, že je to jednoznačně minus. Jednak ten člověk ohrožuje svůj život a jednak za pár týdnů či měsíců celý zdravotní systém bude stát víc. Já bych byl velmi opatrný v jásání nad tím, jaký byl pokles pacientů v prvním měsíci letošního roku u ambulantních specialistů, protože v tu chvíli se musím ptát, kolik procent pacientů je díky tomu poškozeno. Kdybych chtěl být demagogický, tak mohu položit otázku, kolik pacientů třeba kvůli tomu zemřelo. Ovšem to pana ministra Julínka nezajímá, protože mrtví nevolí a nestěžují si. Dále, pan ministr Julínek se dokonce chlubil tím, že klesl počet zásahů záchranné služby. Dámy a pánové, jistě víte, že záchranná služba není zpoplatněna. Jak je tedy možné, že služba, kde není žádný poplatek, je konzumována méně než předtím, když se u ní nic nezměnilo? Prostě další argument toho, že tady nefungují poplatky, ale jakási hrůza pacientů z Julínkova zdravotnictví, protože chudáci ani nevolají záchrannou službu. Nechci ani domyslet důvody, proč to dělají.

110

Jestli náhodou řada z nich raději netrpí tiše doma, než aby riskovali střet s Julínkovým zdravotnictvím. Pan ministr a jeho náměstek Šnajdr se také v médiích holedbali, že poklesl počet vydaných léků. Ano, dámy a pánové, počet dávek léků skutečně poklesl, ale to je velmi hrubý parametr. Daleko důležitější je se podívat, co to dělá s finančním vyjádřením, protože nás přece zajímají náklady na léky jako celek. Dámy a pánové, podle nejčerstvějších, tzv. IMS dat, která sledují všechny farmaceutické firmy, distributoři, lékárny, řekněme nejaktuálnějších dat o spotřebě a nákladech na léky, vyplývá – a teď se prosím držte! – vyplývá, že meziroční nárůst – podtrhuji nárůst – nákladů na léky mezi únorem 2007 a únorem 2008 je téměř plus 10 %. Celkově tedy naši občané a systém zdravotního pojištění vydali v letošním únoru o 10 % víc finančních prostředků než v únoru předchozího roku. Ptám se: Kde je ta úspora? Kde je dopad reformy? Možná se ptáte, jak je to možné. Na jednu stranu klesají vydané dávky léků, na druhou stranu stoupají náklady na léky. Opět velmi prosté. Pan ministr Julínek v podstatě splnil to, co sliboval, to znamená klesá spotřeba laciných léků a prudce stoupá, naprosto nekontrolovatelně stoupá nárůst extrémně drahých léků. Takový nárůst Česká republika, dovolím si tvrdit, v historii ještě nezaznamenala. Možná, že mnozí z vás řeknete, že je to správné. Přece banality vyřadíme, ty laciné léky, ty drahé léky ať stoupají. Já jsem také pro. Pokud drahé léky přinášejí něco nového, přinášejí nějakou nadhodnotu, něco, co zde nebylo, něco, co starší léky nedokáží pacientům přinést. Je to skutečně tak? Bohužel analýzou zjistíte, že tomu tak není. Teď se dostáváme k průniku dvou zajímavých věcí. Udělám krátkou exkurzi do světa léků a pak to promítnu do toho tolik holedbaného pětitisícového limitu ministra Julínka. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Dámy a pánové, každý nový lék je desetkrát, možná někdy až tisíckrát dražší než léky dosavadní, zatímco nový terapeutický potenciál přináší tak necelých 10 % z těchto nových léků. Je to asi něco takového, jako kdyby Škoda Mladá Boleslav přišla s „novým“ modelem, který by byl třeba stokrát dražší než Octavie a od současné Octavie by se lišil jen tím, že třeba má jen nastrakato natřenou kapotu. Výrobce by tvrdil, že stonásobek dnešní ceny Octavie je proto, že strakatá kapota je lépe vidět. Samozřejmě si zaťukáte na čelo a řeknete si, který zákazník dá stokrát tolik za strakatou kapotu a za jaksi ujištění, že auto je lépe vidět? Samozřejmě normální zákazník ne, ale ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny překvapivě ano. Ptáte se proč? Já se taky ptám proč, pane ministře Julínku?. Protože až doposud byl lékový systém nastaven, že se pečlivě zkoumalo, zda vysoká cena je vykompenzována i nějakým benefitem, nějakým ziskem. Teď se vrátím do světa léků. Každý nový lék, který je syntetizován, se začne zkoušet. Teď je důležité, co se bere jako výsledek, cíl zkoušky. Ono se tomu říká end point, tedy cílový bod. Nejlepší je, když jako cílový bod berete úmrtnost, tedy mortalitu. Přijdete s novým lékem, lék se zkouší a najednou se zjistí, že zatímco teď pacienti umírali, nyní jich výrazné procento přežívá. Možná byste se divili, že tento v podstatě nejtvrdší výsledek, nejtvrdší end point má jasně dokázaný jeden z nejlevnějších léků, který je snad víc než sto let znám, a to je aspirin. Prostě acylpyrin, kyselina acetylsalicylová, kdysi dávno syntetizovaná, dnes stojící pár haléřů, ta má skutečně za sebou tvrdá data, že snižuje úmrtnost u pacientů s kardiovaskulárními chorobami. Naprosto jednoznačně. A nestojí nás skoro nic. Když se podíváte na mnohá drahá cytostatika, která stojí třeba deset tisíc na dávku, zjistíte, že drtivá většina z nich takováto data nemá. Mít ani nemůže. Nedá se to úplně zjed-

112

nodušovat, ale ono od toho jsou odborné orgány, aby pečlivě zkoumaly, zda ten lék za tu cenu je skutečně účinný, protože řada firem si stanoví určitým způsobem falešné cíle, falešné end pointy. Typickým příkladem je třeba cíl u léků proti tlaku. Velikost snížení krevního tlaku po podání léku se stanoví jako end point. Co je tím myšleno? Pacient předtím má třeba 220/160, po požití léku mu klesne tlak třeba do dvou hodin na 160/90. Lék báječně funguje. Takový lék třeba byl svého času nifedipin. Jeden z nejúčinnějších léků na snížení vysokého krevního tlaku. Ve studiích fungoval výborně. Výborně snižoval krevní tlak. Byl to zázrak. Prostě pacient přijel s vysokým tlakem, vy jste mu dali pilulku, během pěti minut měl tlak o nějakých třicet čtyřicet milimetrů rtuti níž. Samozřejmě jako nový účinný lék byl patřičně drahý. Co se zjistilo za tři roky? Za tři roky se zjistila taková patálie a svízel. Pacienti sice měli výrazně lepší krevní tlak, ale umíralo jich podstatně víc, než bylo těch, kteří tlak neměli léčen. Tak se tento lék stahoval z výroby a distribuce. Prostě byl odstraněn. Přitom jsme za něj vydali na celém světě, ale i v České republice desítky, možná stovky milionů. Tím chci říci, že ne každý nový drahý lék nutně znamená jedině pozitivum. Takto vám mohu vyjmenovat mnoho dalších léků, které byly brány jako úžasné novinky, aby se po čase zjistilo, že buď nejsou účinné vůbec – mimochodem, jestli jste si všimli, nyní se vede diskuse třeba o nové generaci léků na depresi, antidepresiva, velmi drahé léky, které jsou celosvětově užívány, dnes se najednou ukazuje, že možná nejsou vůbec účinné. My vynakládáme stovky milionů, možná miliardy za léky, které mají účinnost placeba. Co tím chci říci? Že stát a pojišťovny musí velmi pečlivě zvažovat, jestli nový lék stojí za to platit. Teď se dostávám k tomu pětitisícovému limitu. Dámy a pánové, tady pan ministr se strašně holedbal – a říkal to i pan David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

premiér Topolánek v nějakém televizním pořadu, chápu, on tomu rozumět nemusí, tak přejímá, řekněme, ne úplně správné informace od svého ministra, pak se trochu v té skutečně zasvěcené veřejnosti zesměšňuje, má štěstí, že tomu rozumějí spíše jen vzdělaní lékaři a laická veřejnost to třeba tak nedešifruje, ale měl by si víc, jak ministr Julínek, tak premiér Topolánek, informace ověřovat. Dostáváme se k tomu, a pan ministr Julínek i pan premiér Topolánek přece hřímali, že nikoho nezajímali doposud ti vážně nemocní pacienti, kteří doplácejí tisíce, a díky pětitisícovému limitu to dostanou dneska zpátky, zatímco dosud ty peníze zpátky prostě nedostávali. A chudáci to museli platit! Oběma pánům uniklo několik podstatných, ale zcela zásadních faktů. Za prvé. V České republice až dosud – nevím, jestli to vláda ODS tedy nezrušila – platilo pravidlo, že pokud je lék účinný, to znamená má prokázanou účinnost a efektivitu pro pacienta, je schopen a má důkazy o tom, že mu zachrání život, nebo odstraní chorobu, nebo aspoň podstatně zmírní chorobu, tak takový lék musí být v České republice plně hrazen. V této souvislosti, když pan premiér a pan ministr Julínek tvrdí, že pacienti s takovými léky doplácejí a teď díky jejich pětitisícovému limitu naopak, jsou na tom lépe, tak bych se chtěl zeptat, co se stalo, proč vláda ODS neplně nehradí účinné léky. To je nějaká novinka? Slyšeli jste o tom? Setkali jste se s tím? Já jsem to od pánů slyšel poprvé. Dámy a pánové, to je obrovská revoluce, pokud současná vláda dospěla k závěru, že nebude plně hradit léky, které mají vědecké důkazy o tom, že pomáhají, zachraňují životy. Pan ministr Julínek se tvářil na našem klubu, že tomu tak není. No dobře, tak se ptám, jak je možné, že tedy některé léky se tak mnoho doplácejí, když se nic nezměnilo na principu, že každý lék, který má důkaz své účinnosti a efektivity, je dál plně

114

hrazen. Z toho jednoznačně logicky vyplývá, že nejsou plně hrazeny jen léky, které takové důkazy nemají. To se může stát. Je celá řada léků, které jsou buď předražené vůči jejich efektu, anebo existují daleko lacinější léky plně hrazené, které mají stejný efekt. Proč by tedy pojišťovny platily stokrát tolik, když totéž dostanou za méně? Anebo, což je jiná věc, tento systém prostě přestává fungovat a některé účinné léky skutečně mají nežádoucí výši doplatků. Ale to je chyba, prosím, této vlády! Když to shrnu – pětitisícový limit nikoho nemůže chránit, protože efektivně pro pacienty by musel být naplněn jen těmi třicetikorunovými poplatky u lékaře. Pak by měl nějaký smysl. Pokud to vztáhneme na léky, tak to žádný smysl mít nemůže, protože buď ty léky jsou účinné, a pak jsou plně hrazené, nebo tato vláda odmítá hradit účinné léky, což je alarmující, anebo ty léky jsou neúčinné, tudíž plně nehrazené, ale díky pětitisícovému limitu je začneme hradit, tudíž zdravotní pojištění za neúčinné léky vynaloží další stovky milionů ročně díky naplnění pětitisícového limitu. Jiné logické vysvětlení této situace prostě není. Takže tady bych chtěl slyšet pana premiéra Topolánka, aby znovu zopakoval to své emotivní prohlášení v televizi. Nikoho, nikoho tady nezajímalo v minulosti, že pacienti, chudáci, ti těžce nemocní, platili desetitisíce, až naše vláda ODS přišla a zachránila je, spasila je tím, že mají ten pětitisícový limit. Já jsem vám teď tady klidně a jasně logicky vysvětlil, že jste uvedl veřejnost v omyl, pane premiére, že jste mával zbytečně rukama, že jste říkal věci, které nejsou pravda. Jestli chcete, vy jste teď chvilku nedával pozor, já si udělám čas a vysvětlím Vám to, protože si myslím, že lékům jsem zasvětil podstatnou část svého života tím, že jsem je jako lékař sledoval, studoval, řeknu Vám, vysvětlím, co je evidence base, cost effectiveness, cost benefit, jeden QALY, abyste pochopil, jaké hlouposti jste před národem, byť mávaje rukama, říkal. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Dámy a pánové, tady jsem vám jasně a logicky vysvětlil, že ani jeden z důvodů, které vláda uváděla, to znamená regulace péče a změna pacienta na váženého klienta, prostě u těch poplatků nefunguje. A nefunguje ani ten pětitisícový limit, který je pouhopouhou fasádou, která má zakrýt bezradnost současné vlády. Dámy a pánové, z toho důvodu si myslím, že je čas poplatky zrušit a možná začít seriózní debatu o tom, jak vypadají poplatky v jiných státech Evropské unie, že nejsou takto nesmyslné jako u nás, a začít seriózně uvažovat o tom, co s tím skutečně uděláme. V této souvislosti by byla dobrá i namístě reflexe vlády. Pane premiére, vzpamatujte se, odvolejte Julínka, jinak se ještě víc zesměšníte. (18. 3. 2008)

116

Topolánkovo nalij – vylij Mně připadá, že pan ministr financí přišel úplně odjinud a strašně se rozhořčuje nad tím, jak je možné, že v situaci, kdy česká ekonomika roste, tak my máme takto vysoký deficit. Mně to připadalo, jako kdyby s tím neměl vůbec nic společného a rozhořčoval se na toho skutečného ministra financí, který sedí v té skutečné vládě, který sem přinesl ten skutečný rozpočet, ne tedy ten, který sem přinesl ministr financí Kalousek a Topolánek. Já bych se chtěl pana ministra financí Kalouska optat, proč nesestavil vyrovnaný, případně přebytkový rozpočet. Kdo jiný než ministr financí! Nebo existují nějací mimozemšťané, kteří to panu ministru Kalouskovi a panu premiérovi vkládají do hlavy, a oni jsou jen nesvéprávné loutky a plní příkazy někoho jiného? Takto mi to alespoň připadalo. Je určitě logicky naprosto špatně, že ministr financí Kalousek se tady rozhořčuje nad deficitem rozpočtu, který sám sem přinesl a prosazoval, sám vytvořil. Takže tady pan ministr financí kritizoval jenom sám sebe. Ale zpět k tomu důležitému, co dneska projednáváme, to znamená k problematice důchodů a snížení hranice pro valorizaci důchodů. Dámy a pánové, my tady hodně hovoříme o procentech, o průměrech, ale strašně málo mluvíme o konkrétních lidech a jejich životě. Konkrétní život není o procentech a průměrech. Mimochodem, dvě třetiny lidí musí vyžít s platem pod průměrem v České republice, tedy pod 20 tisíci, a obdobně je to i s našimi důchodci, to znamená drtivá většina důchodců, to je nějakých 70 procent, musí vyžít s důchodem pod průměrným důchodem, tedy pod 10 tisíci měsíčně. Já bych hrozDavid Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

ně rád poprosil současné členy vlády, aby si vyzkoušeli jeden, dva měsíce žít za 8 tisíc čistého. Skutečně bych je o to velmi poprosil, protože by pak tady nebyli tak rezolutní, možná by najednou všechno neviděli tak jasně, tak jednoznačně, možná že by nebyli tak tvrdí. Protože těmto lidem se skutečně nežije lehko. Zvlášť se jim nežije lehko po té takzvané reformě, které pan premiér jednou říká reforma, podruhé batoh, potřetí soubor opatření, počtvrté dokonce – já nevím, jestli jste to zaznamenali – nalij-vylij. A jsme u toho. Pan premiér tomu zdražování říkal nedávno na Vysoké škole ekonomické, že vlastně ta reforma je nalij-vylij. Já bych se ho zeptal, aby nám to tady vysvětlil, jak to přesně myslel. Takto v této Sněmovně nemluví. Když prezentoval reformu, tak nehovořil o žádném nalij-vylij, ale hovořil o záchraně české ekonomiky. Spíš o tom nalij-vylij jsme tady hovořili my. To znamená, my jsme říkali, naliješ, Topolánku, těm nejbohatším, a vyliješ všem, 90 procentům obyvatel České republiky. Teď to přiznává i pan premiér na půdě Vysoké školy ekonomické. Škoda, že to nepřizná i občanům. Já si myslím, že přesně teď řešíme tu část reformy, kterou pan premiér Topolánek označil „vylij“. Prostě vylili jste především důchodcům obrovskou část jejich životní úrovně, jejich příjmů, resp. zvýšili jste jim výrazně výdaje. V tuto chvíli se to snažíte nějakým způsobem zalepit, napravit. Je to tedy chabá náplast na ránu, kterou jste způsobili. Hodně chabá! Možná že by někdo čekal, že teď tady má cenu za důchodce pronést „laudácio“ na premiéra Topolánka a pana vícepremiéra Nečase. Podotýkám „laudácio“. – Drobná odbočka: Jistě jste si všimli při projevu pana premiéra na Pražském hradě, že místo „laudácio“ říkal „laudátio“. Škoda, že tady není. Nebo možná že je, ale já dozadu nevidím. Kdyby chvilku poslouchal, zjistil by, že příště už bude říkat „laudácio“ na Václava Klause, ne „laudátio“, jak to chybně četl.

118

Takže dnes bychom tady mohli klidně říci oslavné laudatio na pana premiéra Topolánka. Ale zaslouží si to? Nezaslouží. Nezaslouží si to ani pan ministr Nečas. Protože dramaticky a skokem jste snížili životní úroveň všech důchodců. Připravili jste je zhruba o nějakých tisíc korun měsíčně. Poplatky, zdražením potravin, zdražením energií, zdražením dopravy, zdražením časopisů, novin, knih, čili většiny věcí, které tvoří spotřební koš právě důchodců a bez kterých se ti lidé neobejdou. Mimochodem, nejen že jste jim zavedli poplatky u lékaře, ale dramaticky jste jim zvýšili poplatky na léky. Mě by zajímalo, jestli pan ministr Nečas to vůbec registruje. Že to neregistruje pan ministr Julínek mě už nepřekvapuje, ten neregistruje daleko důležitější věci, natož takovou marginálii jako doplatky lidí za léky. To je pod jeho rozlišovací úroveň. On řeší to, co nastane za padesát, možná za sto let v této republice. Samozřejmě takovou banalitu, že doplatky na léky stouply dvojnásobně, tak to je pod rozlišovací schopností pana ministra Julínka. Ale myslím, že pan ministr Nečas – který vypadá, že je možná vnímavější než pan ministr Julínek a že možná je schopen i řešit problémy dneška, protože sem přichází s tou valorizací důchodů, což je skutečně ta chabá náplast na problémy dneška, ale aspoň na problémy dneška – neřeší něco, co možná nastane za padesát nebo sto let. Ale je si současná vláda vůbec vědoma toho, jak drasticky, jak dramaticky navýšila třeba doplatky na léky! Takže vy jste minimálně starobní důchodce připravili o nějakých tisíc korun měsíčně svojí reformou, svým zdražováním, svým nalij-vylij. Vylili jste jim tisíc korun z jejich peněženek, z jejich rodinných rozpočtů. To je realita. V této chvíli bych se vás, dámy a pánové z ODS, rád zeptal, kde je plnění vašeho slibu tisíc korun starobním důchodcům. Kde je těch tisíc korun k důchodu! Viděli jste je někdo něDavid Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

kde? Pane ministře Nečasi, kde jste je schoval? Pane premiére, kam jste je zašoupl! Žádný důchodce žádných vašich slíbených tisíc korun nedostal. Mohli byste mi odpovědět, jak se říká lidem, kteří něco slíbí a vědí, že to nemohou dodržet? Jak se označují? Jakým slovem, pane ministře Nečasi, byste sám sebe označil jako člověk, který něco slibuje důchodcům, a pak vůbec nemá ani chuť to splnit? Dámy a pánové, zdá se, že šlo nejspíš o podvod a ne o vážně myšlenou věc. Chtěl bych se vás také zeptat, zda podvodem není i vaše současná kampaň, kterou vedete v médiích. Já tady mám ten váš inzerát. Vaše kampaň je velmi zajímavá. A chtěl bych se zeptat pana premiéra a pana ministra Nečase, proč opět lidem neříkáte pravdu. Proč jim lžete v těchto plakátech! Říkáte, že jste zavedli jednotnou sazbu daně z příjmu 15%. Pane premiére, pane ministře Nečasi, vy víte, že je to podvod. Vy víte, že jste zavedli superhrubou mzdu, tudíž to není 15 %, ale nějakých 21 %. Proč nemluvíte lidem pravdu? Proč lidem zase lžete? Proč tady máte 15%, když všichni dobře víte, že je to něco přes 20 %? Nepřijde vám to hloupé? Nepřijde vám to hloupé, z lidí si dělat takhle legraci? Zjevně ne, protože vy asi máte hroší kůži a myslíte si, že lidi vydrží všechno. Taky tady máte další zajímavou věc, a chtěl bych se zeptat pana premiéra a pana ministra Nečase – daňové výhody pro důchodce. Nic víc, nic méně. Pro důchodce. Můžete mě prosím sdělit, pane ministře financí, pane premiére, pane ministře Nečasi, jaké daně ze svého důchodu platí důchodci? A jaké mají odpočitatelné položky z důchodů? Většina důchodců žádné daně ze svých důchodů prostě neplatí. Možná, že to chcete zavést. Možná, že tady jste se prozradili, že je to to freudovské a že tady se objevilo podvědomí nebo nevědomí a že už vlastně avizujete něco, co přijde. To znamená zdanění důchodů. Možná jste nevědomky byli načapáni na švestkách.

120

Prostě myslíte na to, kudy chodíte, tajíte to a je to ten freudovský komplex. Tentokrát ne v sexuální oblasti, ale v oblasti daňové. Ono to může být obdobně nebezpečné. Může se to projevovat třeba koktavostí anebo špatným svědomím. To je samozřejmě věc velmi vážná, protože opět si tady z lidí děláte legraci. Daňové výhody pro důchodce. Nepřijde vám to neseriozní? Fakt vám to přijde normální? Fakt vám to přijde normální, že takhle se chováte k lidem, že si takhle z nich děláte legraci! Asi ne, asi vám to přijde naprosto normální a na místě. Prostě v uvozovkách, ODS si myslí,že lidi zbaští všechno. Třeba to, že dají důchodcům daňové prázdniny. Nevím. Myslím si, že tady je na místě omluva a trošku serióznosti. Teď k té vlastní věci. Víte, na to, že vy své sliby nedovedete plnit, na to už si asi lidé zvykli. Ale my nechceme být jako vy. My stále věříme v to, že přece jenom v každém členovi ODS je i kousek toho dobrého, že ta modrá barva nevyhubila všechno slušné a dobré a že prostě v té hlubině vašich duší je přece jenom trocha slušnosti, empatie, humanity. A čestnosti. A proto vám nabízíme podanou ruku. Dámy a pánové z ODS, my vám dnes dáváme šanci, abyste splnili své slovo. Vy jste dali lidem této země před volbami slovo, že důchodcům navýšíte důchod o tisíc korun. My dnes navrhneme usnesení, že Topolánkovo-Nečasových nějakých čtyři sta korun při tom obrovském zdražení nestačí a že by vláda měla důchodcům dát tisíc korun měsíčně navíc. Je to naše podaná ruka, náš návrh pro vás. Máte šanci ukázat, že nejste podvodníci. Máte šanci ukázat, že jste lidem nelhali. Máte šanci ukázat, že si z lidí neděláte legraci. Jestli tu šanci využijete, je to jen a jen na vás. Dámy a pánové, dnes se konečně ukáže a vy budete moct odpovědět na otázky, zda jste vědomě podvedli důchodce před volbami svým slibem tisíc korun k důchodům, zda chcete teď David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

znova vědomě podvést důchodce nižší valorizací, podtrhuji, nižší valorizací, než jaké je zdražování, než jaké jste zdražování vy způsobili svým nalij-vylij. A můžete odpovědět svými skutky, ne slovy, ale skutky, na otázku, zda podvádíte i dnes vědomě občany České republiky. Já doufám, že se ve vás pohne svědomí a že ten reparát uděláte. Doufám v to, protože věřím, že pomůžete důchodcům v České republice. Dámy a pánové, ještě k panu kolegovi Doktorovi prostřednictvím předsedající. Jak se říká, repetitio mater studiorum – tak ještě jednou: Smlouva s voliči podepsaná vaším předsedou Topolánkem: Nezvýšíme spoluúčast pacientů. Realita? Poplatky. Snížíme doplatky na léky. Realita? Jsou skoro dvojnásobné. Přidáme tisíc korun k důchodu. Nepřidali jste. Snížíme zadlužení České republiky. Zvýšili jsme ho, ne my, ale vy – zadlužujete příští generace a strkáte Českou republiku do dluhové pasti. Daňové přiznání na jednom listu. Kde je, pane kolego? Nezvýšíme DPH. Co jste udělali? Vy jste fakt nezvýšili žádné DPH? Nebo to je jen mámení? Snížíme daně fyzickým osobám. Co jste udělali? Nesnížili jste je. Repetitio mater studiorum. Pane kolego, ráno, v poledne, večer, ať se poučíte a příště takto lidi neohlupujete a nepodvádíte. Je to nečestné. (25. 3. 2008)

122

K zaměstnávání cizinců Dámy a pánové, trochu duševní potravy před obědem. Chtěl bych jenom upozornit, že už staří Římané si všimli, že spotřeba pracovních nástrojů u otroků je podstatně vyšší než třeba u svobodně pracujících občanů. Nihil novum sub sole. Takže, kdo pracuje z nějakého donucení, tak většinou jsou nějaké problémy, které tady byly popsány. A už je to popsáno bratru skoro dva tisíce let. Dámy a pánové, české zdravotnictví se potýká s nedostatkem pracovních sil. Pan ministr Julínek se k tomu nevyjadřuje, neřeší to, neví ani, jak by to měl řešit. On to skutečně není problém jednoduchý, ale je to problém velmi palčivý, aktuální. Mohu vám zde jmenovat nemocnice, které musí zavírat. Třeba nemocnice v Dačicích,v podstatě přestala existovat kvůli tomu, že nemá lékařský personál. Dačická soukromá nemocnice, pronajatá už nějakých pět, možná více let soukromé firmě. Nemocnice v Českém Brodě musela omezit péči na polovinu, protože nemá zdravotní sestry. A tak vám mohu vyjmenovat desítky dalších konkrétních případů, kdy nemocnice buď zavírají, nebo omezují zdravotní péči. Problém je měsíc od měsíce horší. Byl jsem třeba v Nymburce na střední zdravotní škole, v maturitním ročníku. Děvčat jsem se zeptal, ať zvedne ruku ta, která chce nastoupit ve zdravotnictví. Z té stovky, co tam sedělo, zvedlo jich tak dvacet, že nastoupí do zdravotnictví. Všechny jsou z Nymburka. Když jsem se ptal, která z nich nastoupí do nymburské nemocnice – mimochodem pronajaté soukromé firmě, kam ještě děvčata chodí na praxi – nezvedla ruku ani jedna. Když jsem se ptal proč, tak řekly, že do takové hrůzy nikdy pracovat nepůjdou, a za ty peníze, které tam doDavid Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

stávají! Samozřejmě mi také sdělily, že nymburská nemocnice má třeba část interny zavřenou a pacienti leží na chodbách, protože nemají zdravotní sestry. To je prostě realita. Tato věc se zelenými kartami může být relativně rychle využívána právě ve zdravotnictví. Ovšem když se s tím bude pracovat tak, jak s tím přichází současná vláda, tak to může vyvolat velmi negativní efekt, to znamená dumping. Když ve Spojených státech nastoupí český lékař na místo lékaře v nemocnici, nikdo mu nenabídne nižší plat, než pokud tam nastupuje Američan. Prostě proto, že to si tam nikdo nedovede představit, že by někomu jinému za stejnou pozici třeba lékaře v nemocnici dal jiné peníze. U nás je to ale zcela běžné. Zvláště v soukromých nemocnicích, kde v podstatě – či nemocnicích-akciových společnostech – neplatí žádné mzdové závazné tabulky. Čili můžete tam mít lékaře za sto tisíc jako lékaře za patnáct tisíc. Totéž platí pro sestry. Mám velkou obavu, že návrh, se kterým přichází pan ministr Nečas, může být v řadě oblastí a oborů, třeba ve zdravotnictví, právě použit tímto způsobem. Prostě nejsou české sestry ne proto, že by děvčata nestudovala a nebyla by ta možnost, ale protože za těžkou práci v podmínkách, kdy dostávají mizerný plat, ještě v soukromých nemocnicích, kde je podstatně nižší než ve státních zhruba o nějakých dvacet třicet procent, tak se jim prostě pracovat nevyplácí.. Může to být skutečně veliký problém, protože pak se může stát, že během pár let můžeme v českých nemocnicích zapomenout na to, že zdravotní sestry nebo lékaři se bez problému domluví se svým personálem, se svými pacienty, domluví se mezi sebou. To není nějaké plané varování. To je skutečně reálná hrozba, se kterou se můžete setkat každý ve své okresní nemocnici, ve své krajské nemocnici. Prosím, neberte to na lehkou váhu. Dámy a pánové, chtěl bych na konkrétním příkladu třeba dačické nemocnice, českobrodské, nymburské, ale mohl bych

124

pokračovat ještě o dalších nemocnicích, ukázat, kde je problém. Problém je, že čeští občané, kteří jsou vysoce kvalifikovaní, čeští lékaři a české zdravotní sestry, nám odcházejí čím dál tím víc za lepšími pracovními podmínkami do ciziny. Dneska už to není tak úplně cizina, dneska je to EU, kde si jejich práce lépe váží. Čím víc zdravotnictví privatizujeme, myslím tím nemocniční sféru, tím rychleji a větší procento sester a lékařů odchází. Já jsem tady vyjádřil obavu, že jedním z důsledků tohoto zákona může být i to, že tento negativní proces, místo abychom to řešili tak, že vymyslíme způsoby, aby zdravotní sestry, které dostudovávají zdravotní školu v Nymburce, měly aspoň z několika desítek procent jejich celkového počtu chuť pracovat dál v nymburské nemocnici, a že se tedy zamyslíme nad tím, proč nepracují v Českém Brodě, proč nepracují v Dačici, proč nepracují v Kladně, proč nepracují v dalších nemocnicích a domovech důchodců či sociální péče, tak místo toho, abychom hledali důvody a odstraňovali je, tak mám strach, aby tento zákon nebyl dalším klackem na zdravotníky. K dačické nemocnici. Tam myslím, že je to naprosto typické. Nemocnice, pokud ještě byla pod městem Dačice a byla spravována městem, tak fungovala, fungovaly tam tři primariáty. Nemocnice sice generovala jistou ztrátu, ale ta v posledních letech nebyla nijak dramatická a v rámci rozpočtu města Dačice únosná. Mimochodem zeptejte se vašeho starosty v Dačicích, kolik ho ročně stojí plavecký bazén. Když má město této velikosti na stavbu a dotaci chodu aquaparku, pak nemá pár milionů na dotaci chodu nemocnice! Ano, jsou to priority. Jsou to priority často vašich starostů! Aquaparky – zelená, tam se peníze dávají, ty vydělávat nemusí, ale nemocnice musí vydělat za každou cenu. To je zvláštní logika! Pak jste to pronajali firmě PP Hospitals. Mimochodem, David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

tato firma má dneska i řadu nemocnic ve středních Čechách. Zprivatizovala zrovna Brandýs. To znamená, dačická nemocnice byla pronajata firmě PP Hospitals, mimochodem má i nemocnici v Českém Brodě, a víte, že městu neplatí ani nájem ta firma PP Hospitals? Vaše úžasná soukromá firma, která provozuje několik soukromých nemocnic, neplatí ani nájem v nemocnici, kterou si od města pronajala! V Dačicích, když to převzali, tak první, s kým se nedomluvili, byli lékaři, takže lékaři odešli. A zde se dostávám ke kýženému vašemu předkládanému zákonu. Chápu, že v takovou chvíli by se takové firmě hodilo, aby mohli přivézt lékaře pánbůhví odkud, kteří by byli ochotni v té třeba dačické nemocnici místo českých lékařů, kteří se odmítli podrobit způsobům soukromých manažerů a platům, které jim dali, tak aby si přivezli pánbůhví odkud, pánbůhví koho a ten byl rád, že tady může pracovat třeba za 10 tis. korun, protože třeba v Čechách neumře hlady, zatímco doma má třeba tyto problémy. A protože vy máte v rukou i města a krajské úřady, nezlobte se, moje zkušenost je taková, že vy jste schopni toto i pokrýt, byť by ti lékaři nesplňovali elementární požadavky na praxi a úroveň vzdělání. Prostě kus jako kus! Pro ty z vašeho pohledu obyčejné lidi to vlastně stačí. A peníze vydělají stejné jako čeští doktoři, ale samozřejmě za podstatně méně peněz, méně nákladů. Samozřejmě s tím my nikdy nemůžeme souhlasit! (23. 4. 2008)

126

K americkému radaru Děkuji. Dámy a pánové, já bych se tady pokusil reagovat na to, co tady říkal pan předseda vlády ohledně radaru. Předně on říkal, že vláda vede informační kampaň. Pokud by to byla informační kampaň mající za cíl přesvědčit občany, aby byli proti radaru, tak ji vláda vede nebývale úspěšně, protože předtím, než kampaň začala vést, tak proti radarové základně bylo zhruba 55 % obyvatel a po této kampani, která stála desítky milionů, je už proti 70 % obyvatel. Někdy si nejsem jist, jakou vlastně informační kampaň vláda za naše peníze vede. Druhá věc, která s tím úzce souvisí, je naprostý nedostatek sebereflexe této vlády, protože jsou možné pouze dvě varianty a dvě vysvětlení tak silného odporu obyvatel proti radarové základně. Za a) – těch 70 % lidí má pravdu, většina má pravdu.Základna je skutečně k ničemu a základna skutečně znamená reálné ohrožení bezpečnosti České republiky. Pak vláda dělá zásadní chybu, že chce se základnou souhlasit a že vystavuje Českou republiku a české občany velkému nebezpečí. Za b) – většina obyvatel se mýlí. To se může stát. Prostě nic na světě není bezchybné, neomylné, tedy i veřejné mínění se může někdy mýlit. Ale pak se tedy musíme ptát, proč vláda reálnými argumenty a fakty nemění podíl lidí, kteří si myslí, že základna je k ničemu a znamená bezpečnostní ohrožení pro Českou republiku, čili pravý opak než to, co tvrdí vláda. Vláda v současné době v každém případě selhává. Prostě není možné takovéto zásadní rozhodnutí, které ovlivní Českou republiku na desítky let dopředu, činit proti vzrůstajícímu odporu většiny obyvatel České republiky. Dámy a pánové, při této příležitosti je potřeba se zeptat, David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

proti komu je vlastně základna namířena. Slyšeli jsme, že proti Severní Koreji. O tom se už mlčí, protože se zjistilo, nebo se ukazuje, že to žádná reálná hrozba není. Proti Íránu. Vytrácí se to z debat, protože realita hrozby taky není v danou chvíli a v nejbližších pěti deseti letech reálná. Pan premiér strašně rád mluvil i o Rusku. Najednou se ukázalo, že Spojené státy naopak vyjednávají, aby na základně byli ruští vojáci, což ji činí snad ještě problematičtější. Tedy proti komu? Druhá logická věc je, ptát se, proti komu a čemu může pomoci, když Polsko odmítá na svém území zřídit aktivní část, to znamená protirakety. K čemu vlastně radar slouží? Já se vůbec nedivím většině občanů České republiky, že mezi nimi vzrůstají pochybnosti o argumentech této vlády, protože se vytrácí nepřítel, ale vytrácí se, i kdyby nepřítel byl, ta nejdůležitější komponenta, tj. protirakety. Víte, já určitě nechci, aby si tady někdo myslel, že já osobně jsem zastáncem tolstojského neprotivit se zlu násilím. Podle mého soudu to není správná strategie. Pokud zlo existuje a je hrozbou, tak se mu musíme protivit. Ale zlo musí existovat. Musí znamenat reálnou hrozbou a bariéra proti němu musí odpovídat síle zla. Tady bych chtěl citovat další věc. Pan premiér by si měl přečíst Orwellův rok 1984, protože tam režim měl dokonale propracovaný systém, jak vytvářet virtuálního nepřítele, virtuální zlo, virtuální ohrožení. Já mám často pocit, že v tomto se stal velkým mistrem právě současný americký prezident George Bush, ve vytváření a zveličování určitých hrozeb, určitých zel. Já myslím – a tím bych zakončil – že se mi nelíbí arogance, s jakou vláda Mirka Topolánka přehlíží veřejné mínění. Nelíbí se mi arogance vlády Mirka Topolánka, jak nekomunikuje s českou veřejností. Nelíbí se mi arogance vlády Mirka Topolánka, jak není schopna přijít skutečně s racionálními a prav-

128

divými argumenty, pokud si myslí, že takové existují a jsou důvodem zřízení americké vojenské základny na území České republiky. Bohužel vláda Mirka Topolánka velmi poškodila mínění českých občanů o Spojených státech amerických a způsobila tím obrovskou škodu, protože zatímco před nástupem vlády Mirka Topolánka skutečně podstatná část českých občanů brala Spojené státy jako určitou naději, našeho blízkého spojence a přítele, obávám se s tím, jak Mirek Topolánek to tlačí, jak nekomunikuje, jak se chová arogantně, tak se velmi obávám, že tím působí vážné škody ve veřejném mínění českých občanů vůči Spojeným státům. Je to medvědí služba. A my bychom měli chtít po této vládě, aby minimálně začala komunikovat věcně a seriózně s českou veřejností, aby českou veřejnost vtáhla do rozhodování a dala jí právo spolurozhodovat o svém dalším osudu. (24. 4. 2008)


K církevním restitucím Dámy a pánové, já bych možná požádal kolegu Severu, aby vytáhl hlukoměr, protože zaplatit bezmála 300 miliard z našich peněz za trochu křiku možná stojí. Možná i většího křiku. Protože to, co se připravuje, je věru neuvěřitelné. Celá věc má dvě hlediska – etické a ekonomické. To etické hledisko má zase dva přístupy. Za prvé, celý tento návrh nese nad sebou stigma toho, že jde o obchod za hlasy pro Václava Klause. Tím pádem se celá tato věc stává pochybnou a amorální. Dokonce to potvrdil ve svých dopisech i ministr Cyril Svoboda. Už tato jedna věc by stačila, aby to Sněmovna odmítla, aby to odmítla i sama ODS, i sama lidová strana, protože si přece nemůžete dovolit odcházet se stigmatem těch, kteří vyobchodovali 300 miliard za zvolení jednoho člověka, byť Václava Klause, do čela České republiky. Druhá věc má rozměry ještě možná větší a hlubší. Víte, mě strašně mrzí a všechny církve si tím škodí, nejvíce katolická, protože je největší a s majetkem nejvíce spojená, že nejvíce se diskutuje a debatuje kolem majetku a peněz. Proboha, to je význam, to je poslání církví? Spravovat majetky a vydělávat peníze? Není jejich role někde jinde – ve spiritualitě, v charitě, ve službě věřícím? Místo toho, aby církve vedly veřejné a hlasité debaty o těchto věcech, tak neustále slyšíme: majetek, majetek, majetek. Pojďme zpátky trošku do historie, takový exkurs. Vždyť přece církve si majetkem v minulosti vždycky zadělaly na neuvěřitelný problém. Nechci tady vzpomínat příběh Ježíše, jak přišel do Jeruzaléma, šel do chrámu a vyhnal odtamtud penězoměnce. Tento příběh mě napadl v okamžiku, kdy se na chvilku vrátila Svatovítská katedrála katolické církvi a do

130

druhého dne tam stál stolek a v chrámu se vybíraly peníze. Minimálně to byla neobratnost, minimálně. Nebo, jak rád cituji, takové to freudovské podvědomí? Jde tedy církvím o spiritualitu, charitu, službu věřícím, nebo skutečně o peníze a majetky? Těžko přesvědčí lidi, když se takto chovají, že je to jinak. Také je krásný citát z bible, který mám moc rád, že dříve projde velbloud uchem jehly nežli boháč do království nebeského. Bohužel, církve se tím málokdy řídily, hlavně tedy katolická církev, a z toho vždycky vznikaly obrovské průšvihy. Píše se rok 1307, ve Francii vládne Filip IV. Sličný z rodu Kapetovců. Kvůli penězům, kvůli majetku, zlikviduje řád templářů. Jediná věc – napůjčoval si peníze, nechtělo se mu je vracet, tak mocný bohatý řád, který půjčoval peníze, skončil, jak skončil. Jeho představitele upálili na hranici. Pravda, Filipa Sličného prokleli, pak neměl dlouhého trvání, ale velmi poučná historie, kam majetek dovedl významný církevní řád. Jan Hus – prosím Vás, v Čechách bychom zvlášť měli opatrně debatovat o církvích a majetku, protože to byl přece Jan Hus, který přišel s tím, že už není možné se dívat na církve, jak neustále všechno zpoplatňují, všude samé poplatky. Něco mi to připomíná. Tehdy chtěli poplatky za církevní služby, dnes se vybírají poplatky za něco jiného, ale je to obdobně amorální. Jan Hus – O svatokupectví – a na jeho základech postavené celé husitství. Co mělo za cíl? Přece vrátit katolickou církev ke kořenům. Právě k Ježíšovi, k vyhnání penězoměnců. Tam se měla církev vrátit, ke spiritualitě, ke službě věřícím, a ne k obchodu a ke správě majetku. Na to navazuje reformace, Martin Luther, rok 1517. Co kritizoval? Církev vymýšlí další a další poplatky. K čemu to David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

vedlo? K obrovským problémům a nakonec i k rozštěpení katolické církve a vzniku dalších církevních hnutí. Ale podívejme se i do jiných částí Evropy. Není to jen Francie a Německo a Země česká. Píše se rok léta páně 1533, v Anglii vládne Jindřich VIII. Tudor. Začalo to nevinně. Potřeboval se zbavit manželky Kateřiny Aragonské, potřeboval se s ní rozvést. Papež s tím nesouhlasil. Nejdřív se tedy Jindřich VIII. rozčilil a jmenoval se hlavou anglikánské církve a odtrhl se od Říma, ale vzápětí zjistil, jak velké majetky má církev. A to se málo ví – zrušil 542 klášterů, sebral jim majetky. V Irsku, které tehdy okupovala Anglie, zničil 700 klášterů. Opět: majetky, vliv, moc. Jdeme dál. Píše se rok 1780, v Rakousku vládne Josef II. Zrušil polovinu klášterů. Polovinu klášterů zrušil a jejich majetky převedl pod stát, pod císařství. Nechal pouze ty kláštery, které se zabývaly tím, čím se církev skutečně má zabývat, to znamená nechal kláštery, které se zabývaly vědou, vzděláváním a zdravotnictvím. O první republice a o dalším vývoji jsme zde již diskutovali. Ptám se tedy, víte, z pohledu historie, jaký je vlastně morální nárok na vrácení všech majetků? Slyšeli jsme tady, že se v minulosti stalo mnoho křivd, a já jsem jen tou historickou exkurzí chtěl ukázat, jak historické křivdy putují staletími. Kam až se máme vracet? Kde je ta hranice? A proč u církví ano a proč třeba u korporací, jako je, já nevím, lékařská komora, ne? Těm byl také zabaven za minulého režimu majetek. Kde je tady zákon, který by vracel těmto korporacím majetky? Kde je tady zákon, který by vracel lidem peníze, co měly uložené v bankách? Kde je tady zákon, který by vracel majetky lidem, kteří měli třeba akcie a přišli o ně? Nikde! Je zajímavé, že už poněkolikáté přitom ale parlament řeší restituce církevních majetků.

132

Chci, aby mně bylo dobře rozuměno. Já jsem podporoval vždycky první vlnu restitucí, protože vidím roli církví tam, kde mají skutečně být, to znamená ve spiritualitě, v péči o duchovno, v charitativní činnosti, ve zdravotnictví a ve službách věřícím. Dámy a pánové, a to druhé hledisko – ekonomické. Tady jsme byli svědky toho, že se říká, že vlastně je to jenom nějakých 80 mld., pak ještě k tomu nějakých 50, o těch se už moc nemluví, a pak že platíme nějaké úroky. Já jsem si nevšiml, že my jsme si chtěli něco půjčit. Takže, když si něco nechci půjčit, tak proč bych někomu platil úroky? Buď někomu nahrazuji nějakou křivdu, která se stala, tak mu dávám určitou částku, dávám mu to, na co mám. Přece to jsou vaše slova! ODS a pana ministra financí Kalouska – nesmíme přece žít nad poměry! Nesmíme zadlužovat budoucí generace! Nesmíme kopat dluhovou past! To jsou vaše fráze. Já jsem je slyšel snad tisíckrát – před volbami, po volbách. A najednou teď tak s lehkostí, šup, 300 miliard! Pane ministře financí, jaká je to část celého státního dluhu, těch 300 miliard? Řekněte to lidem na rovinu, kolik metrů je to z té dluhové pasti! Víte, dobře, já jsem i pro jistou velkorysost. Proč ne. Třeba 500 miliard. Pokud na to Česká republika bude mít a pokud to nebudou muset platit všichni občané a nesníží jim to životní úroveň. Ale podívejme se, co dělá tato vláda! Zmrazení platů učitelů, zmrazení platů zdravotních sester, lékařů, vědců. Důvod? Co říká tato vláda? Nejsou peníze! Pochopte, vezměte chlup na dlani, když není! Nejsou peníze. Tady najednou máme 300 miliard. Proč to nedostanou učitelé, zdravotníci, vědci? Podívejme se, jak rostou penze a jaká je životní úroveň penzistů! To je naprosto nedostatečný růst penzí a většina penzistů nemá dobrou životní úroveň. Odpověď vlády, proDavid Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

miňte, nejsou peníze. Zdražení základních životních potřeb nárůstem DPH. Vysvětlení, proč jsme zdražili potraviny, energie, bydlení? No, protože nejsou peníze přece! To říká tato vláda. Zoufalý stav silnic. Vy asi nejezdíte po silnicích. Zoufalý stav železnic. Veřejná doprava vypadá u nás neuvěřitelným způsobem. Běžte se podívat, jak vypadá v Německu, v Rakousku, v jiných zemích. Odpověď, nejsou peníze. Prostě proto naše vlaky musí vypadat, jak vypadají, musí být tak špinavé, naše nádraží také a naše silnice samá díra. Prostě nejsou peníze! Chátrají, dokonce i zanikají cenné kulturní památky. Odůvodnění? Nejsou peníze! Co radši dělá ministr kultury? Místo toho, aby hledal peníze na záchranu skutečně cenných věcí, tak vymýšlí takovéto nesmysly! 300 miliard není přece málo! Čert vem nějaký spadlý zámek nebo jinou cennou kulturní památku! Mnohé nemocnice, sociální ústavy, domovy důchodců, školy jsou v tragickém stavu. Prosím vás, běžte se podívat, jak vypadají třeba psychiatrické léčebny a v jakých podmínkách musí žít lidé v Horních Beřkovicích. Nebo třeba v Bohnicích. Stojí to za to! Nevím, čemu se tady směje pan kolega Severa, ale běžte tam. Běžte tam, a pak se mi omluvíte! Víte, čím se to omlouvá, že tam třeba jsou pacienti po deseti, mají postele z roku 1950 v obrovských světnicích, kde je třeba jedna sestra na 30 pacientů? Prostě nejsou peníze! Přesto tato vláda ODS, ministr financí Kalousek prostě přicházejí zadlužovat nejen nás, ale naše děti a děti našich dětí. To má být na 60 let, čili v podstatě tři generace. Generační cyklus je 20 let. Přicházíte s návrhem platit 300 miliard. Co si o takové vládě máme myslet? Kde jsou priority této vlády? Ano, co tím říkáte? Říkáte tím, prioritou této vlády nejsou nemocní

134

lidé, nejsou děti, není vzdělání a věda, není úroveň životního prostředí, nejsou důchodci, není kulturní dědictví. Ale cílem této vlády je dát obrovské peníze kléru. To je vaše priorita. To je priorita současné vlády. Pryč s takovou vládou! (29. 4. 2008)


Sledování kvality péče a hospodářských výsledků nemocnic Dámy a pánové, já bych této příležitosti využil k otázce na pana ministra Julínka, protože samozřejmě řízení přímo řízených organizací je věc poměrně komplikovaná a různí ministři k tomu přistupovali různě. Byla období, kdy se fakultní nemocnice skoro vůbec neřídily, nekontrolovaly – to bylo za ministra Rubáše. K určitým změnám došlo za ministra Stráského. Další ministři, kteří přišli za sociální demokracii, ten systém dále různě upravovali, modifikovali. Po mém nástupu do funkce jsme zavedli nový systém, poměrně sofistikovaný, kde se hodnotilo chování jednotlivých manažerů, tedy ředitelů přímo řízených organizací. Fungovalo to zjednodušeně tak, že ministerstvo zdravotnictví mělo specializovaný program a do toho programu každé čtvrtletí ten ředitel nebo vedení nemocnice muselo zadávat určité jasně definované parametry, to znamená, hospodářské výsledky, stav investic, mzdové záležitosti, kvalitu péče, spokojenost pacientů. Vše se pak vyhodnocovalo a podle toho ředitel dostával buď určité odměny, nebo naopak určité srážky, při větším, negativním skóre byl obeznámen, že může být až odvolán. Tento systém, který se zhruba tři čtvrtě roku zkoušel a zaváděl, byl okamžitě po nástupu ministra Julínka zrušen. Ono se mu říkalo, nebo měl název bonusový a sankční řád pro ředitele. Kdo ví, jak jsou řízeny různé větší korporace, tak ví, že obdobné bonusové a sankční řády má v podstatě každá korporace, která má více poboček, které víceméně fungují, či hospodaří samostatně, protože jinak tak velké celky nejdou ani kontrolovat, ani řídit. Ministr Julínek sliboval, že přijde s něčím novým, lepším než tento systém, který se testoval a který přinesl určité první

136

výsledky. Bohužel musím konstatovat, že jsem doposud, tedy po dvou letech působení pana ministra, nic nového neviděl. To znamená, neviděl jsem žádný řekněme prémiový, bonusový či sankční řád pro ředitele přímo řízených organizací, kteří by dopředu věděli, co se po nich přesně chce, dopředu by věděli, kdy dostanou odměnu a jakou, dopředu by věděli, že budou odvoláni a za co. Naopak se setkáváme s tím, že třeba byl odvolán ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích, a my nevíme proč. Prostě možná proto, že se pan ministr špatně vyspal a řekl si, koho by vyhodil, tak vyhodil ředitele Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Možná to mělo i nějaký sofistikovaný a racionální důvod, ale ten jsme se ani nedočetli v médiích, ani na stránkách ministerstva zdravotnictví. Já nevím, jestli pan ředitel David prostě nesplnil nějaké zadání svého zřizovatele, to znamená třeba špatně hospodařil nebo špatně investoval, nebo dával nízké platy, nebo naopak moc vysoké platy, nebo se jenom špatně tvářil a nezdravil dostatečně úslužně a dopředu pana ministra a jeho náměstky. Náš systém, který byl dopředu jasný a předvídatelný, a každý ředitel věděl, co ho čeká, když se bude chovat nějakým způsobem, byl, myslím, nahrazen jakýmsi – já nevím, já nechci urážet Balkán – takovým balkánským přístupem, že někdo je mi sympatický, někdo je mi nesympatický a podle toho dostane, nebo nedostane odměny. V té souvislosti bych se chtěl zeptat – protože nedostatky v hospodaření fakultních nemocnic jsou chronickou záležitostí a vždycky s tím ministerstvo nějakým způsobem zápolilo a snažilo se více či méně šikovně hledat metody, jak ředitele kontrolovat, jak ředitele motivovat, jak nad řediteli bdít, protože každý z nich má vysokou míru samostatnosti. Vezměme si, že obraty fakultních nemocnic jsou někde mezi třemi čtyřmi miliardami ročně. Nejde o nijak malé prostředky. Investiční prostředky tvoří stovky milionů, ne-li miliardy. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Zajímalo by mě, jaký takový systém současné ministerstvo má poté, co zrušilo systém, který byl testován, kde se o něm můžeme dozvědět víc, to znamená, kde najdeme podrobnosti o tomto systému, když není veřejný. Mimochodem, chtěl bych říci, že ty hodnotící parametry za minulé vlády byly veřejné a byly povinně zveřejňovány i na internetových stránkách fakultních nemocnic. Dneska takové informace tam prostě nenajdeme. Totéž, byl zrušen i systém sledování kvality zdravotní péče v nemocnicích. Já nechci tvrdit, že ten systém byl ideální. Byl to systém, který se opět testoval. Vycházel z mezinárodních studií, z mezinárodních standardů a tyto byly aplikovány na Českou republiku, samozřejmě v určitém zkušebním provozu. Opět to bylo ministrem Julínkem zrušeno, takže přestali jsme srovnávat úmrtnost na jednotlivé diagnózy v jednotlivých pracovištích, délku hospitalizace s diagnózou v jednotlivých pracovištích, přestali jsme srovnávat unifikované výsledky dotazníkových akcí spokojenosti pacientů s lékaři, se sestrami, s kvalitou péče v nemocnicích. Toto všechno se možná můžete dočíst na internetových stránkách fakultních nemocnic dva roky zpátky, ale bohužel se to tam nedočtete dnes, nebo aspoň já to tam nevidím. Tehdy ministr Julínek sliboval, že ten systém, který se testoval, je zásadně chybný – nevím, v čem byl chybný, když vycházel z celé řady systémů užívaných v zahraničí, ale budiž – a že bude nahrazen něčím lepším, dokonalejším, s větší vypovídací schopností. Já samozřejmě bych něco takového velmi přivítal, ale bohužel nic takového jsem neviděl za dva roky působení pana ministra Julínka. Chtěl bych jenom připomenout, že tyto systémy byly zavedeny za vlády Jiřího Paroubka a v podstatě byly zavedeny zhruba asi do dvou měsíců po mém nástupu do funkce ministra zdravotnictví. Měli jsme na to dva až tři měsíce, tyto

138

systémy zavést a začít testovat ve zkušebním provozu. Bohužel jejich zkušební provoz byl ukončen a za dva roky jsem si nevšiml, že by byl jakýkoliv pokus o zavedení nového systému, který by byl také nějak otestován, jeho výsledky by byly zveřejňovány, probíhala nějaká veřejná diskuse nad kvalitou těchto monitorovacích systémů, a to jak systémů monitorujících manažerské schopnosti ředitelů přímo řízených organizací nebo systémů, které by měly ambici monitorovat kvalitu péče v jednotlivých přímo řízených organizacích. Ani jedno, ani druhé zde není, nedočteme se to ani na internetu, nedočteme se to ani v médiích, neprobíhá žádná veřejná diskuse. Chtěl bych této příležitosti využít a optat se pana ministra Julínka, zda takové systémy ministerstvo má, a kde se můžeme dozvědět o jejich výsledcích, a také jak hodnotí ředitele jednotlivých přímo řízených organizací v situaci, kdy jednoho odvolá – ředitele Úrazové nemocnice v Brně proto, že nesouhlasí s plánem na likvidaci této nemocnice, druhého, ředitele psychiatrické léčebny, odvolá, a v podstatě neřekne důvod. Vrátili jsme se k jakési politické zvůli, kdy se odvolávají manažeři ne proto, že nesplnili jasné zadání, ne proto, že by byli prokazatelně špatnými manažery, ale prostě proto, že se někomu znelíbili. Chtěl bych, aby to tady pan ministr vyvrátil, aby takové ošklivé podezření, které na sebe uvrhl, rozptýlil. (29. 4. 2008)


Jak se uklízí u Julínků Vidím, jak se uklízí u Julínků. U normálních lidí se uklízí třeba smetákem, ale vy dáte dynamit a vyhodíte byt do povětří. Tak to je úklid made in ODS a Julínek. Z tohoto pohledu skutečně jste to pěkně uklidili. Bohužel ty rozmetané trosky budeme dávat dohromady všichni v této zemi ještě tak dalších dvacet let, protože tam skutečně nezbyl kámen na kameni. Ale dostávám se k meritu. Já jsem se tady snažil skutečně ukázat, a pan ředitel Dohnal, doufám, mi to dosvědčí, pardon prezident, omlouvám se, že jsme spolu komunikovali několikrát, že tam byly kontrolní závěry z jiných kontrol, které byly námi hodnoceny velmi vážně, a že právě i na podkladě těchto závěrů se zaváděly některé monitorovací systémy pro hodnocení ředitelů přímo řízených organizací. Totiž to souvisí jedno s druhým. Ono v situaci, kdy ředitele žádným způsobem průběžně – podtrhuji průběžně – nekontrolujete, tak samozřejmě většinou to končí tak, že on funguje tři, pět, deset let, pak zjistíte z náhodné kontroly buď ministerské, nebo NKÚ, že se tam děly různé nepředloženosti, a pak ho vyhodíte. To je pozdě. Ambicí ministerstva zdravotnictví pod mým řízením bylo zavedení systému průběžného hodnocení chování jednotlivých manažerů přímo řízených organizací a jejich dosahovaných výsledků. A to jak na poli hospodaření, tak na poli investic, tak na poli personální politiky, tak na poli kvality poskytované péče v přímo řízených organizacích. Tyto systémy, které byly poměrně dost sofistikované a vycházely z celé řady zahraničních zkušeností, byly ministrem Julínkem uklizeny tak, že byly zdestruovány. To znamená skončeny, rozmetány

140

týmy, rozpuštěny. To je ten zvláštní úklid, úklid pomocí dynamitu. Já jsem se ptal, když pan ministr Julínek vyhodil do povětří tyto zaváděné a testované průběžné systémy kontrol, tak čím je nahradil. Dozvěděl jsem se, že uklízí. Tak znova se ptám, pane ministře Julínku, čím jste nahradil testované systémy na hodnotící chování managementu fakultních nemocnic a jejich výsledků v oblasti hospodaření, investic, personální politiky a mzdové politiky a v oblasti výsledků, měřitelných výsledků kvality péče. Čím jste je nahradil? Kde se tyto výsledky dozvíme? A jak porovnáváte organizace podle výsledků mezi sebou? A jakou personální politiku a jaké důsledky to má? Proto jsem se tady ptal, z jakých důvodů byl třeba odvolán ředitel psychiatrické léčebny, a dozvěděl jsem se, že uklízíte. Tak jsem se dozvěděl, že jste uklidili úspěšného ředitele Ivana Davida asi jen proto, že je sociální demokrat. Dámy a pánové, zaděláváte si na jedno, že příští vlády vás budou uklízet úplně stejným způsobem! Já musím znovu zdůraznit, že bohužel ty věci jsou spojeny, protože přece vy musíte mít nějaký objektivní systém, který hodnotí výsledky managementů a průběžně je kontroluje. To přímo souvisí s výsledky kontrolní zprávy NKÚ. To kupř. má být jeden z hodnotících parametrů, proč ředitel buď má dostat odměnu, když kontrola dopadla dobře, nebo naopak, má být třeba vyměněn, když dopadla velmi špatně. My tady si sice vyslechneme nějaké nedostatky, ale my přece musíme mít ambici věcem předcházet a hodnotit to průběžně, což jsem se tady snažil říci, že to byla ambice vlády sociální demokracie zavést sofistikované, pokud možno, co nejpřesnější systémy na hodnocení manažerů přímo řízených organizací. Já se znovu tady ptám – když tady není ministr Julínek, který někam utekl, tak možná to bude vědět jeho nadřízený David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

premiér, i když o tom trošku pochybuji, protože neví i o daleko řekněme důležitějších věcech, ale možná, že to bude vědět. Podle jakých kritérií byl vyhozen z místa ředitele profesor Klener? Špatně hospodařil? Měl špatné výsledky? Já o tom nevím, nikde se o tom nedočtu! Podle jakých kritérií byl vyhozen z IKEM ředitel Vítko? Opět, já nikde nevidím špatné ekonomické výsledky ředitele IKEMu nebo špatné výsledky péče v IKEMu. Naopak, z dostupných zdrojů, které tedy nejsou podle statistik, jak bych si představoval, ale které jsou dostupné, jsem zjistil, že IKEM hospodařil velmi slušně, dokonce jako jedna z nejlépe hospodařících organizací. Výsledky kvality péče jsou tam tradičně velmi dobré, dokonce jedny z nejlepších, přesto byl ředitel odvolán. Ptám se – na podkladě jakých kritérií? Dál mohu pokračovat ředitelem Ivanem Davidem. Já chci slyšet objektivní kritéria! Nebo přijďte a přiznejte, že je vyhazujete jen podle politického klíče! Že prostě nejsou servilní, nekývají, nebo dokonce možná brání některým vašim plánům – nechci říct temným plánům, i když pánbůhví, co s tím majetkem zamýšlíte, ale to už jsou jen samozřejmě spekulace. Jen čas nás rozsoudí, jestli řekněme mé obavy jsou na místě, nebo jsou plané, ale prostě řekněte, proč jste tyto lidi odvolali! Kde je ten měřitelný důvod? Kde je to špatné hospodaření, špatná kvalita péče? Prostě to je moje otázka, kterou zde kladu na premiéra Mirka Topolánka – proč vyhazuje významné manažery, proč, podle jakých důvodů, podle jakých kritérií. Myslím si, že je to dost důležité. A k tomu, co tady říkal pan kolega Šťastný ohledně ředitele Ivana Davida a nějakého stacionáře. No,nezlobte se, opět, kde se to dočteme? Já jsem si o tom zjistil pár informací a jediné, co jsem zjistil, že prostě klasicky ředitel fakultní nemocnice řekl, že bude zajišťovat jakoukoliv péči, pokud mu ji někdo zaplatí. – Pane kolego Šťastný, prostřednictvím předsedající, kdyby byl ředitel za mě, a on byl ředitel za mě, a takto se cho-

142

val, tak ho za to pochválím, protože jedním z kritérií bylo, že musí mít vyrovnané hospodaření. Přece nemůžete po komkoliv chtít, aby zajišťoval nějakou službu, když mu ji nikdo neplatí. A otázka je, kdo mu ji měl platit. Já nechci tady teď polemizovat, jestli mu ji měl platit magistrát, zdravotní pojišťovna nebo ministerstvo zdravotnictví, ale přeci, chci-li po jakémkoliv manažerovi, aby zajistil nějaké služby, tak současně mu musím umět pomoci, aby ty služby také byly propláceny. Tedy pokud tyto služby neplatí, podle mých informací zdravotní pojišťovna, což neplatí, je otázka na ministra Julínka, proč to neplatí. Dneska VZP není samostatná organizace. Udělali jste si z ní svůj odbor na ministerstvu zdravotnictví. Dneska je VZP odborem ministra zdravotnictví. Kdybych já dnes byl v pozici ministra Julínka, tak jedním telefonem zajistím, že pan ředitel bude proplácet jakoukoliv péči jakémukoliv zdravotnickému zařízení, pokud to uzná ministerstvo za nutné, to znamená pokud ta zdravotní péče bude potřebná. Pokud vy jste měli pocit, že ta péče je potřebná, a já to nezpochybňuji, asi je potřebná, pak jste měli působit na svého ministra zdravotnictví, aby vydal pokyn své pobočce, Všeobecné zdravotní pojišťovně, aby tuto péči bohnické léčebně zaplatila, a podle mých informací ředitel David byl připraven v okamžiku jejího zaplacení ji okamžitě zajistit. Takže chyba tady asi těžko je na řediteli Davidovi, ale chyba je buď a) na Vás jako magistrátu, že jste něco chtěli a nechtěli to platit – dobře, rozumím tomu, magistrát nemusí mít povinnost platit tuto péči, tak b) chyba je na ministerstvu zdravotnictví, které řídí Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, že nezajistilo proplácení této nezbytné a potřebné péče. Čili opět na vaší politické straně. (29. 4. 2008)


Vláda Mirka Topolánka je ostudou země Víte, v této Sněmovně jsem slyšel řadu projevů, které by byly schopny někoho rozplakat, a možná i někoho rozplakaly. Bohužel jsem tady neslyšel žádný projev, který by změnil něco na výsledku hlasování. Tak to bude asi i dnes. Já doufám, že ne, že toto bude ta jedna výjimka potvrzující pravidlo, ale nešť. Tato vláda, vláda Mirka Topolánka, prostě důvěru českých občanů nemá. Já se ve svém vystoupení zaměřím čistě na zdravotnictví, kde chci prezentovat výchozí stav, v jakém vláda zdravotnictví přejímala, a co v něm všechno natropila. Zdravotnictví jste přebírali v době, kdy spotřebovávalo v České republice asi 7 % hrubého domácího produktu. Pro vaši informaci, v Německu zdravotnictví stojí zhruba 10 % HDP, ve Francii dokonce 11 %, ve Spojených státech amerických, kde je největší podíl tržního, neviditelné ruky trhu, jak rádi říkáte, tak tam dokonce 15 % hrubého domácího produktu. Možná si i premiér Topolánek všiml, že Česká republika ve výši hrubého domácího produktu předstihla Portugalsko, ale dáváme menší podíl hrubého domácího produktu na zdravotnictví než Portugalsko. Za tyto relativně nízké peníze, které vláda Mirka Topolánka ještě snížila – ano, tato vláda snížila platby do zdravotnictví zhruba o 7 miliard tím, že snížila platby za státní pojištěnce a zavedla stropy na zdravotním pojištění. Za tyto, podle mého soudu, nízké peníze ve srovnání se světem však české zdravotnictví dosahovalo zajímavých výsledků. V dětské úmrtnosti, což je parametr, který jasně popisuje úroveň zdravotnictví, tak v dětské úmrtnosti jsme třetí nejlepší na světě, máme ji třetí nejnižší na světě. Slovensko, jen pro srovnání, ji má dvoj-

144

násobnou. Čili země, která vyšla z obdobných ekonomických a kulturních podmínek, má dvojnásobnou dětskou úmrtnost. Všechny státy, které mají obdobnou dětskou úmrtnost, dávají do zdravotnictví mnohonásobně více než my. Taktéž střední délka dožití v České republice roste a rostla v posledních letech za vlád sociální demokracie. Taktéž v počtu vysoce specializovaných výkonů, jako jsou transplantace, implantace kardiostimulátorů, přístupnost k různým technologiím, patří Česká republika buď k průměru, nebo k lepšímu průměru Evropské unie. Dokonce v moderních metodách, jako je léčba infarktu myokardu, patříme ke světové špičce. Přitom jde o technologicky velmi náročnou věc a velmi drahou věc. Ovšem věc, která je skutečně schopna zachránit život. Nechci říkat, že za toto mají čeští občané býti vděčni převážně politikům. Ona je to určitá koexistence. Předně v prvé řadě dík patří českým lékařům, českým odborníkům. Ve druhé řadě politikům, kteří jim naslouchali a spolupracovali s nimi. Když jste dostávali české zdravotnictví, tak jste ho dostávali v situaci, kdy zdravotní pojištění už hospodařilo s vyrovnaným výsledkem. Zaměstnanecké pojišťovny měly drobné přebytky, VZP také přebytek, dokonce takový, že vygumovala svůj dluh. Pojišťovny platily včas, personálně byla situace stabilizovaná – ne nijak optimistická, ale stabilizovaná, byl dostatek sester i lékařů a platy lékařů i sester každoročně rostly o nějakých sedm osm procent. Do této situace přichází vláda Mirka Topolánka a na ministerstvo zdravotnictví usedá Julínek – nebo Cikrt. Ono se to někdy těžko rozlišuje, kdo je tím skutečným ministrem zdravotnictví a kdo je jen tím formálním ministrem zdravotnictví. Proto uvádím tuto dvojici jako jednu zodpovědnou osobu. Co se stalo? Tolik Julínkem kritizované úhradové vyhlášky, které mimochodem stabilizovaly náklady ve zdravotnictví, David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

v podstatě byly s kosmetickými změnami nechány v platnosti až téměř do letošního roku. Teprve letos Julínek poprvé rozhodl sám, jinak. A jak rozhodl? Nemocnicím přidal 4 procenta při inflaci 7 procent. Tudíž nemocnice jsou minus 3 procenta. V nemocnicích byly poprvé v historii zmrazeny platy zdravotnického personálu. To je realita. Ambulantním specialistům přidal zhruba 8 procent, tedy při inflaci 7 procent jsou zhruba na stejném. A praktickým lékařům přidal 12 až 15 procent, podle pojišťovny. Přeji to skupině praktických lékařů, i když tady to vypadá, že je to doplatek za předvolební aktivity, které dělali ve prospěch této vlády Mirka Topolánka a ministra Julínka. Prostě bylo to takové vítězství ve volbách na leasing. Za demonstrace, za obrovskou atmosféru problémů v českém zdravotnictví nyní tato vláda, resp. všichni občané platí leasing určitým skupinám. Chci ale zdůraznit, že praktičtí lékaři jako takoví si to zvýšení zaslouží. O tom není pochyb. Ale úplně stejně, možná ještě o trošku víc si to zaslouží nemocnice i ambulantní specialisté. Protože třeba v nemocnicích se léčí ti nejtěžší pacienti. Tam jde o životy. Tam nesmějí scházet peníze. A co se tam děje? Bohužel scházejí a výsledek je, že odchází masivně zdravotnický personál. Začínáme čelit nejhlubší personální krizi českého zdravotnictví, jakou kdy v historii zažilo. To není vůbec žádná legrace. Nevím, jestli premiér Topolánek a Julínek si to vůbec uvědomují, jestli si to vůbec připouštějí. Ta krize se rozbíhá a její důsledky mohou být zničující. Připadá mi to, že Julínek před tím strká hlavu do písku a nechce vidět a nechce hledat řešení. Naopak přitápí pod kotlem. Dámy a pánové, zapomnělo se, že tato vláda Mirka Topolánka v podstatě spustila privatizaci krajských nemocnic. Mohl by o tom vyprávět i předseda poslanců pan kolega Tluchoř, který seděl v privatizačních komisích Středočeského kraje. A mohl by nám tady říci, kdyby chtěl, co byl spouštěcí

146

mechanismus. Samozřejmě první vůle místopředsedy ODS Petra Bendla nemocnice prodat. Tady bych jenom připomněl typické pro ODS. Byla doba, kdy jsme říkali „ODS chce privatizovat nemocnice ve středních Čechách“ a kdy Petr Bendl říkal, že je to šíření poplašné zprávy.Tak on ji nešířil, on to rovnou udělal. Chyba je o tom mluvit, ne to dělat. Dalším spouštěcím mechanismem, kterým naše vláda bránila privatizaci, byl fakt, že většina nemocnice dostala obrovské dotace ze státního rozpočtu v řádu stovek milionů, miliard. Jen řekněte, milá ODS, kolik dostaly dotací nemocnice, jako jsou Hořovice a další ve středních Čechách, a řekněte, že tady byl závazek, že pokud by byly privatizovány, krásným slovem zcizeny – ono je to zcizení nejenom podle právního slovníku, ale bohužel jde o zcizení i podle selského slovníku. Čili ony byly zcizeny jen proto, že jste šmudly šmudly někde v kancelářích napsali dopisy na ministerstvu zdravotnictví a ministerstvu financí, že vlastně, když se nemocnice zcizí, podle mne tedy ukradnou, tak se státu nemusí vracet nic. Tudíž třeba taková nemocnice v Hořovicích dostala 300 milionů od nás od všech, z našich peněženek, a za 50 milionů jste ji prodali. Možná by tady stálo za to, kdyby pan kolega Tluchoř i zde řekl, jestli pro to v té komisi i on zvedal ruku. Pro tento výhodný obchod. Konečně, neudělejte ho! Vláda ale nekončí, nestačí jí, že spustila stavidla, ale prodávají či loupí se nemocnice v krajích ve velkém. Ale už vztahují ruce i na fakultní nemocnice. Vám skutečně není vůbec nic svaté! Fakultní nemocnice jsou poslední záchranou, kde mají občané šanci najít zdravotní péči na vysoké úrovni, kde se učí medici a kde běží věda. Co jste s tím udělali? Pod zcela nesmyslným marketingovým nápisem, že to chcete změnit na univerzitní nemocnice, ministr Julínek dal ředitelům nemocnic příkaz, aby vypracovali privatizační projekty podle zákona o velké privatizaci. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Dámy a pánové, co to je za zákon? Stojí za to si ho otevřít. To je zákon, který popisuje i kuponovou privatizaci. Takže ODS se nepoučila. Ten zákon, který může za vytunelování stovek podniků a bank v České republice. A najednou přichází tato vláda, exhumuje ho a chce podle něho zprivatizovat fakultní nemocnice. Jestli vás to nevyděsilo, mě ano. A obávám se, že to vyděsilo i všechny zaměstnance fakultních nemocnic. Dámy a pánové, přešel bych k další otázce – otázce léků. Tato vláda zcela rozložila systém úhrad léků. Tato vláda zvýšila skokem doplatky na léky a ještě v tomto roce je výrazně zvýší. Ano, bohužel, občané se musí připravit na to, že vláda Mirka Topolánka jim letos zase zvýší doplatky na podstatnou část léků. Ty doplatky nešly nahoru o nějaké jedno, dvě, tři procenta, ale o desítky procent nebo o násobky. To je realita. Pane Mirku Topolánku, stoupněte si za tento pultík prosím a přečtěte slova ze svého předvolebního slibu, ze své smlouvy s voliči. Co jste tam napsal a co jste podepsal? Podepsal jste slova, slibujeme, že nezvýšíme, resp. snížíme doplatky na léky. No jestli je snížení, že třeba ze 20 korun šly na stovku, tak se u Topolánků počítá zajímavým způsobem. Vypadá to tak, že když přijdete domů a paní Talmanové řeknete:“ Tak mi na Úřadu vlády přidali“, musí se připravit na to, že bude víc šetřit. Jinak si to prostě vysvětlit nedovedu. Anebo jste těm lidem záměrně lhal. Horší. Vy jste dokonce záměrně podepsal smlouvu, kterou jste nedodržel. Lidé, kteří podepíší s někým smlouvu, jejíž text nedodrží, tak se jmenují – jak, pane Topolánku? Jak je nazývá český jazyk? Mohl byste zde vystoupit a říct, co vás třeba i v té vojenské škole možná za minulého režimu naučili vedle toho marxismu-leninismu, jak se správně pochoduje a velí, tak co vás naučili, jak se říká lidem, kteří podepíší smlouvu a pak ji nedodrží. Já myslím, že by bylo dobře, abyste to tady řekl, aby

148

to lidé věděli, jestli jste byl vychován stejně jako zbytek obyvatel České republiky a jestli umíte nazývat věci – stejné věci stejnými názvy. Dámy a pánové, teď k poplatkům. Nemá cenu tady dělat výčet, jen bych připomněl jednu věc. My jsme tady upozorňovali, že poplatky, které jsou zavedeny v České republice, v obdobě nejsou nikde v západní Evropě a jsou navíc v rozporu s českou ústavou. Dokonce i u ústavních soudců jste slyšeli, že obdobné ustanovení, jako má česká ústava, nemají jiné ústavy zemí Evropské unie. Co říká Ústava ČR? Česká ústava říká, že každý člověk má právo na bezplatnou zdravotní péči za podmínek stanovených zákonem. Zajímavé je, že opět ODS tomu rozumí úplně jinak. A stejně tak zelení a lidovci. Víte, udělám takový příklad. Představme si imaginárně, že v ústavě je napsáno, že Poslanecká sněmovna má být nebo musí být vymalována bíle za podmínek stanovených zákonem. Co tedy ten zákon může stanovit? Třeba, jak často se ta Poslanecká sněmovna maluje. Jednou ročně, jednou za dva roky, jednou za půl roku. Nebo jaký druh barvy té bílé má být použit? Latex, vápno nebo cokoliv jiného, Malbyt nebo Remal. Jestli má být natírána od stropu k podlaze nebo opačně. Ale přichází ODS a říká,že pokud je v ústavě napsáno: „Poslanecká sněmovna má být vymalována nebo musí být vymalována bíle“, znamená to, že vydáme zákon, že bude celá modrá. Tak jsem zvědav, jak se s tím vypořádá Ústavní soud, protože podle mého soudu, podle zdravého rozumu, a jestli platí český jazyk a jestli u ústavních soudců neplatí logika domácnosti páně Topolánka, to znamená, že snížení znamená zvýšení a zvýšení znamená snížení a zrušení znamená zavedení, tak pokud tam platí český jazyk, který se učíme odmala, tak jinak než zrušením to dopadnout nemůže. Chtěl bych také připomenout odpověď ministra Julínka na David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

jednoduchou otázku jednoho z ústavních soudců. Pane ministře, za co platím já jako pacient soukromému podnikateli, lékaři, třicet korun? Žijeme v tržním hospodářství, a přece když jdu k nějakému soukromému podnikateli, tak mu za něco platím. Na tuto otázku, ač byla položena opakovaně, ministr Julínek nebyl schopen dát srozumitelnou odpověď. Já se vás ptám, když to není schopen říci váš ministr, pane premiére, mohl byste být tak laskav a srozumitelně, jasně této Poslanecké sněmovně říci, za co občané platí třicet korun či jiné poplatky soukromým podnikatelům, majitelům zdravotnických zařízení. Za co? A teď pár příběhů ze života, protože pan ministr v televizi říkal, že mu žádné dopisy nechodí, všichni lidé jsou spokojeni, poplatky rádi platí. Možná to vypadalo, že asi neznají lepší kratochvíli než platit julínkovné a cikrtné, že se to stalo takovým národním sportem či hobby a že vlastně si mu nikdo nestěžuje. Dostávám stovky dopisů, nebudu vás obtěžovat čtením stovek, protože to by bylo na několik dnů, tak aspoň vyberu z některých. Z letošního ledna, konce ledna, paní z Prahy 6. Je mi 84 let a jsem bohužel po druhém rozsáhlém infarktu. Můj důchod činí 10 794 korun. Paní má důchod mírně nadprůměrný. Činže 4728, inkaso 3322. Protože jsem imobilní nebo těžko pohyblivá po dvou infarktech, poplatek za úklid v bytě tisíc korun měsíčně. Vydání 9125 korun. Na celý měsíc mi zbývá 1669 korun. Já chápu, že pan ministr Nečas si radši čte v nějakém obrázkovém časopisu, než aby poslouchal tyto reálné případy ze života. Chápu – doufám, že si neprohlížíte něco nemravného, a byl bych rád, kdybyste věnoval pozornost tomu, s jakými potížemi se potýkají občané v České republice, protože to není skutečně nic pěkného.

150

Protože mohli byste, pane Topolánku, Julínku a Nečasi, odpovědět té paní, jak má vyžít s 1669 korunami na měsíc, když má platit navíc poplatky u lékaře a doplatky za léky, které určitě činí u ní podle toho, co napsala, víc než tisíc korun měsíčně? Já vím, že je to pro vás velká legrace. Paní také píše: Vidím-li Vás na obrazovce, tak praskáte ve švech. – Nevím, co tím myslela. – Sdělte mi laskavě, jak byste žil měsíčně za 1669 korun. Já se ptám taky pánů ministrů. Vám se snadno rozhoduje za kancelářským stolem a s ministerským měsíčním platem. Slovo pacient z vašeho slovníku vypadlo. Já dodávám – z vašeho slovníku vypadlo slovo člověk. Vás zajímá jen vaše ego.. Paní končí. Komunisté mi otrávili 40 let a současné zákony umožní vládním činitelům v tom pokračovat. Pěkné vysvědčení! Další dopis. Tohle je paní, která má aspoň štěstí, že má trochu nadprůměrný důchod. Paní píše další. Musím napsat příspěvek ke lžím pana Cikrta. Mně byl skutečně znemožněn přístup k potřebné lékařské péči. Mám srdeční arytmii, mám důchod 6336 korun za 32 roků práce. Nájem plus inkaso 5823 korun musím zaplatit každý měsíc. Zůstane mi 17 korun na jídlo a den. Nesmím tedy jít k lékaři, případně musím odmítnout i pobyt v nemocnici, protože když zaplatím, skončím na ulici. Nedostanu žádné potvrzení o hmotné nouzi, jak lže Julínek s Cikrtem, protože se vydává jen tomu, kdo pobírá příspěvek na živobytí nebo bydlení. Rada Cikrta, když v televizi prohlásil, že si mají vzít důchodci na léky a léčení půjčky, je nehoráznost! Z čeho bych tu půjčku platila? To se má Julínek s Cikrtem opravdu čím chlubit! Hodnocení paní, které ne tak úplně sdílím, ale myslím, že není zas tak úplně daleko od pravdy: Jsou to bezcitní a bezcharakterní gauneři, všichni z ODS. Teď jsem se věnoval lidem, kteří patří k těm spíše nižším David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

příjmovým skupinám. A teď vám přečtu dopis pána z velmi dobře situované rodiny. Moje dcera, studující posledním rokem Právnickou fakultu v Plzni. Dne 18. 2. 2008 odjela do Plzně, aby si v akademické knihovně vybrala podklady. Asi v jedenáct hodin volala matce, že má obrovské bolesti žaludku, zvrací, má průjmy a je jí na omdlení. Protože je v bytě, který jsme jí pro klid ke studiu pronajali, od počátku studia sama, bylo z jejího zoufalého projevu poznat, že má nejen bolesti, ale že je i psychicky v propastné situaci. Manželka jí poradila, aby zavolala pohotovost, tedy lékaře. Za několik minut volala opět ještě zoufalejší a plačíc oznámila, že na čísle pohotovosti v Plzni jí neochotně vysvětlili, že musí počkat, a když volá, tak to nebude asi tak zlé a zda má vůbec 90 korun. Dcera byla zoufalá, že nemá těch 90 korun, protože veškeré hotové peníze vydala v průběhu dne, a má jen platební kartu. V průběhu telefonátu bylo slyšet, jak zvrací. V minutě jsem se oblékl a řekl jsem, že za ní jedu. Bydlíme v Ostrově a do Plzně je to asi 115 km. Přesně ve 23.30 jsem odjel od domu a u dcery jsem byl v 0.17 po půlnoci. Jak jsem jel, nemusím sdělovat. Dceru jsem našel ležet na podlaze v kuchyni, sinalou, ve zvratcích, když již byla tak zesláblá, že nedokázala ani vstát, ani použít WC, které bylo vzdáleno 2,5 metru. Ano, můžete přece říci, co to je 90 korun, vždyť to není problém? A tady vidíte konkrétní případy ze života, kterých se dějí pravděpodobně v této republice tisíce za každý den. Můžete se těm lidem třeba posmívat. Můžete si říkat, že jsou hloupí, že si s tím neumějí poradit. Ale prosím Vás, takto jste lidem ztrpčili život. Nestydíte se aspoň trošku? Pane premiére Topolánku, ministře Julínku, přijďte sem a aspoň se těm lidem omluvte! Omluvte se jim za to, že je zbytečně trápíte. Že je zbytečně terorizujete. Proč říkám zby-

152

tečně? Protože na kontech zdravotních pojišťoven díky opatřením našich vlád zbývá 26 miliard. A těch 26 miliard tam naše vlády nechtěly nechat. To je v podstatě jen doběh určitých opatření, která jste víceméně nechali dál v platnosti. Těch 26 miliard jste totiž už v roce 2007 měli začít rozpouštět do českého zdravotnictví. Ale to byste, pane ministře Julínku, musel nechat v platnosti a realizovat třeba seznam výkonů, který navýšil cenu práce lékařů a sester. Ale vy jste udělal opatření, aby tento seznam výkonů vlastně nemohl nikdy vstoupit v platnost. To je těch 26 miliard. Těchto 26 miliard mělo být rozděleno nemocnicím, soukromým ordinacím, záchrankám, pacientům. Vy je zatím necháte ležet na kontech zdravotních pojišťoven. Já se vás ptám, proč? Není to náhodou záměr? Proč dusíte české zdravotnictví? Proč letos dáváte nemocnicím jen 4 %? Proč jste zmrazili platy zdravotníků! Nestydíte se! Běžte se těm lidem podívat do očí! Všichni z ODS! Všichni! Vstaňte a běžte do těch nemocnic se podívat do očí zdravotním sestrám a lékařům a vysvětlete jim, že jste jim zmrazili platy! Přitom na účtech zdravotních pojišťoven leží 26 miliard. Já se vás musím zeptat: Proč tam leží těch 26 miliard? Nemá to náhodou souvislost s vámi plánovanou privatizací? Já jsem se dozvěděl, že pan ministr Julínek to říkal v televizi jako báječnou věc, že říkal, jak prodáme zdravotní pojišťovny, utržíme takových 25 miliard. – Báječný obchod, když mají na kontech 26 miliard! Nekup to za těchto podmínek! – A dáme každému občanovi 2,5 tisíce. Marek Šnajdr, náměstek ministra, si hned přisadil, bude to deset tisíc na rodinu. Tedy opět další reminiscence, Vám se fakt po tom Viktoru Koženém a jeho jistotě desetinásobku asi stýská. Jistě, byl to Váš tehdejší předseda a premiér, který říkal, že více Viktorů Kožených! Pravděpodobně to uvízlo v paměti pana ministra Julínka a dnes chce být takovým novodobým Viktorem KožeDavid Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

ným českého zdravotnictví. Tedy říkám – více Viktorů Kožených, více Julínků, pak to dopadne, jak to dopadlo. Není náhodou těch 26 miliard připraveno už pro ty nové majitele? Co chcete udělat? Zprivatizovat správu zdravotní daně, zdravotního pojištění, a zprivatizovat nejen její správu, ale i tu vlastní daň? Protože vy to totiž jinak udělat nemůžete. Zamyslete se nad tím, jak se to liší třeba od důchodových pojišťoven nebo od běžných bank. To je přece úplný rozdíl. Toto je přece průběžný systém. Tedy tam zaplatím své peníze, odvedu je do solidárního balíku a z toho balíku se platí léčba všech lidí. V daném roce se tedy má utratit vše, co se vybralo. To není spořící systém, kde já si ukládám na své konto všechny své peníze, ale je to systém, kde zaplatím na soukromé konto soukromého majitele zdravotní pojišťovny. Já myslím, že by se měl tím inspirovat i pan ministr financí a zprivatizovat správu daní jako takovou. Je to báječné, zprivatizovali bychom si jednotlivé finanční úřady a spravovali bychom za stát daň. Na Slovensku už s tím zkušenosti samozřejmě mají, tedy se zprivatizováním zdravotní daně, a ta zkušenost je skutečně tristní. Protože logicky – já zaplatím povinně ze zákona své peníze, ty skončí na účtu soukromého majitele, a ten soukromý majitel se rozhodne, co s nimi udělá. No, když bude velkorysý, možná mi nějakou zdravotní péči i zaplatí, když ji třeba za pět nebo za deset let budu potřebovat. Uřízne si kolik – 10, 15, 20, 30 procent? Tady přicházíte s další velmi zajímavou myšlenkou. Myšlenka regulace zisku. Dámy a pánové, pravicová vláda hájící pravicové principy nezasahování do soukromého podnikání tady chce ze zákona nařídit soukromému majiteli zdravotní pojišťovny, že smí mít třeba zisk 2 procenta, 5 procent. No, říkat to můžete. Můžete nám vyprávět různé pohádky. Hezká je třeba o Červené karkulce nebo o Perníkové chaloupce. Ale

154

tuto pohádku vám nikdo nezbaští. Protože i když vy zahrajete před veřejností divadlo proto, aby třeba pro vaši změnu zvedli ruku zelení nebo někteří lidovci a měli takzvaně alibi, my jsme zajistili regulaci zisku v soukromých pojišťovnách – tak vám to zruší Ústavní soud. Přece tomu nemůže uvěřit ani malé dítě, že můžete soukromému majiteli diktovat, kolik smí vydělat. Dámy a pánové, tady se chystá obrovský tunel na 200 miliard. Mimochodem, ten tunel jste ještě zdokonalili takzvaným projektem řízené péče. O tom se teď hodně začíná mluvit. Tak se podívejme na lidi, kteří chtějí řídit péči. A podívejme se vůbec, co ten termín řízená péče znamená. Dámy a pánové, řízená péče, přeloženo do lidštiny, do běžného jazyka srozumitelného lidem, znamená omezená péče, osekaná péče, nedostatková péče, regulovaná péče, chudinská péče, aspirinové standardy. To je terminus technicus pro řízenou péči. Na řízené péči prodělá pacient, že nedostane to, co dostat má, prodělá lékař a zdravotní sestra, protože nedostanou zaplaceno, jak by měli, a nesou riziko právní odpovědnosti za tu nedostatkovou péči. A vydělá ten, kdo tu péči řídí, třeba zdravotní pojišťovna nebo nějaká agentura. A teď se na to podívejme, kdo vlastně chce v České republice řídit tuto péči. Kdo vlastně vydělá na tom, že se zprivatizují pojišťovny a bude se takzvaně řídit zdravotní péče. Podívejme se na lidi, kteří se kolem toho točí. Jméno dr. Macháček – poradce ministra Julínka. Dr. Hroboň – náměstek ministra Julínka. Ekonom Zámečník – takzvaný nezávislý expert, ale o jeho nezávislosti nikdo nepochybuje, respektive o jeho závislosti. Dámy a pánové, to, co páchá současná vláda ve zdravotnictví, je neuvěřitelné. To, co připravuje, je ještě neuvěřitelnější. Myslím si, že máme povinnost udělat vše, co je v našich silách, abychom v tom této vládě zabránili. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Dámy a pánové, vláda Mirka Topolánka škodí naší republice. Vláda Mirka Topolánka škodí drtivé většině našich občanů. Vláda Mirka Topolánka je ostudou naší země. Vláda Mirka Topolánka je tady přesčas a měla by odejít a tato Sněmovna by jí k tomu měla, po mém soudu musí, pomoci. (30. 4. 2008)

156

Lékařské přesčasy Dámy a pánové, já teda musím říci, že asi před deseti sekundami nebo možná dvěma minutami jsem ukončil hovor s prezidentem České lékařské komory a ptal jsem se ho na názor na tuto normu, protože já nevím, jestli tak úplně všichni jsme si vědomi toho, o čem budeme hlasovat. Takže jednoznačně mám potvrzeno, že Česká lékařská komora je zásadně proti, čili nechápu, že tady zaznívá z úst ministra zdravotnictví a zpravodaje, že komora je pro. Aspoň takovou informaci jsem teď před pár desítkami sekund obdržel, a pro není ani Lékařský odborový klub. Pro jsou odbory Schlangera. Co vede tyto organizace, ale i mě osobně k velkým rozpakům? Jde o normu, která umožňuje a legalizuje lékařům velké množství přesčasů každý týden, každý měsíc, každý rok. Všichni, kdo se pohybujeme ve zdravotnictví, samozřejmě známe realitu, že lékaři především, méně zdravotní sestry, skutečně slouží velké množství přesčasových hodin. Ambicí evropské směrnice a současně platného zákoníku práce bylo vytvářet tlak na zaměstnavatele, aby hledali cesty, jak toto enormní množství přesčasů redukovat. Dámy a pánové, přejete si vy osobně a přejete si, aby vaši blízcí byli operováni, byli léčeni lékařem, který v nemocnici je od pátku ráno a vy to ošetření potřebujete v neděli večer? Myslím si, že zde nemusím dlouze vysvětlovat a objasňovat, jak s počtem přesčasových hodin odsloužených zvláště kumulovaně najednou klesá kvalita zdravotní péče, klesá pozornost lékařů, klesají jejich schopnosti. Přece je povinností Poslanecké sněmovny a státu chránit také pacienty, ale v podstatě i lékaře. Lékaři si těmito přesčasy samozřejmě zkracují svůj vlastní život, protože to má dopad David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

na jejich zdravotní stav, ale ještě větší dopad znamená i riziko ohrožení péče o pacienty. Zvedali byste s klidným svědomím ruku pro to, aby třeba řidiči kamionů nemuseli mít přestávky a mohli klidně řídit v jednom kuse třeba 15, 16, 20 nebo i třeba 48 hodin? Jistěže nikdo by pro něco takového ruku nezvedl, protože ví, že by prudce stoupl počet dopravních nehod a že by to odnesl stát jak na zdraví, tak na majetku občanů. Samozřejmě je pravdou, že současný platný Zákoník práce není dodržován, ale vytváří alespoň tlak na zaměstnavatele, takže vám mohu vyjmenovat velké množství pracovišť, kde dodržován už prakticky je, nebo ten rozdíl je minimální. Prostě proto, protože všichni žijí s vědomím toho, že zajišťují provoz v rozporu se zákonem a že se snaží hledat cesty a řešení, jak to uvést do souladu se zákonem. Každý rok stoupne počet pracovišť a počet nemocnic, kde je už i současný zákoník práce dodržován. Není pravda, že to nejde. Při troše dobré vůle a při troše snahy o změnu organizace práce to v podstatné části případů skutečně jde. Ano, jsou provozy, kde to při řekněme maximálním nasazení dělá problémy. Nicméně podtrženo a sečteno, já si skutečně nejsem jist, že nedostatek lékařů, nedostatek sester, pracovní přetížení lékařů, na které doplácejí jednoznačně pacienti, na které doplácejí jednoznačně rodiny lékařů a nakonec i tito lékaři sami, vyřešíme tím, že řekneme, že je to v pořádku. Dámy a pánové, já bych velmi žádal o velkou obezřetnost při projednávání tohoto zákona. Nedávám v tuto chvíli návrh na zamítnutí v prvém čtení, nicméně cítím jako svou povinnost zde varovat, že to není bezproblémová norma, že její schválení povede ke zhoršení kvality péče a není její návrh přijímán v lékařské obci konsensuálně. To v žádném případě. (4. 6. 2008)

158

Justiční mafie Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že nám vládní koalice dost neférovým způsobem zabraňuje vést rozpravu k těmto bodům tím, že bod zavetovala, bohužel musíme používat to, že musím navrhnout další bod do programu. Ten bude zní t??? ?? Informace Mirka Topolánka o možném prorůstání justiční mafie do vlády České republiky. Proč to navrhuji? Již jednou zde zazněla ze strany právě ministra spravedlnosti polemika na téma soudů a nezávislostí, ale ignorujeme fakt, že zde už existuje jedno pravomocné rozhodnutí soudu – pane premiére a členové vlády – které bylo na podkladě žaloby ODS a žaloby pana Dalíka, a to pravomocné rozhodnutí soudu říká, že tato vláda, tedy vláda Mirka Topolánka, byla založena na korupci. Takto to lze volně interpretovat. Nyní jsme v situaci, kdy existuje sice nepravomocné rozhodnutí soudu, nicméně obdobně závažné. A tady se nelze tvářit, že jde o nějakou zodpovědnost paní Renaty Vesecké. Tady je jednoznačně politická zodpovědnost především premiéra Mirka Topolánka a ta by byla i v situaci, dámy a pánové, kdyby pro něho nepracoval jako poradce pan exministr Němec, který v této kauze hrál poměrně zásadní a klíčovou roli. Tady není jenom odpovědnost Mirka Topolánka jako předsedy vlády za celou vládu, ale i jeho odpovědnost, že má takového poradce. Sněmovna a leckdo ve Sněmovně se může klidně domnívat, že za nitky tady netahala vůbec Renata Vesecká, že ona byla jen nástrojem, a řídil ji někdo jiný, a tím možným řídícím důstojníkem mohl být premiér Mirek Topolánek. Je potřeba, aby Poslanecká sněmovna měla šanci vyslechnout zdůvodnění Mirka Topolánka a všech zúčastněných osob. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Současně je potřeba zde vést diskusi i s ministrem spravedlnosti, který nese přímou politickou zodpovědnost za fungování státních zastupitelství. Tady je naprostá chyba to, co říkala paní poslankyně Jacques, že státní zastupitelství patří k nezávislému pilíři justice. Nikolivěk. V České republice je spíše státní zastupitelství podřízeno a navázáno na exekutivu, protože tam jsou jasné personální odpovědnosti. Dámy a pánové, bohužel musíme volit tuto formu nových bodů do programu schůze, protože jinak nám v podstatě znemožňujete vést diskusi a rozpravu. Já naprosto rozumím, že tento bod je pro vás extrémně nepříjemný, nicméně, dámy a pánové a pane premiére, dostihují vás možná vaše špatné skutky. (6. 6. 2008)

160

Personální změny v přímo řízených nemocnicích Pane předsedající, dámy a pánové, navrhuji zařadit nový bod na jednání dnešní schůze jako první pevně zařazený bod. Je jím informace ministra zdravotnictví Tomáše Julínka o personálních změnách v přímo řízených nemocnicích. Tento bod považuji za velice zásadní a Poslanecká sněmovna by měla slyšet to, co se děje v jednotlivých přímo řízených nemocnicích a organizacích. Především tím myslím včerejší situaci, kdy byl odvolán ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně. Dámy a pánové, je samozřejmě běžné, že ministr čas od času odvolá nějakého ředitele přímo řízených organizací, ale je dobře, aby to mělo nějaké jasné, transparentní důvody. Přece nejsme v nějaké monarchii nebo nejsme v nějaké nerozvinuté zemi, kde stačí, že se nám někdo znelíbí, a je odvolán. Já bych tuto informaci nechtěl zařadit na jednání Poslanecké sněmovny, pokud by ministr zdravotnictví Julínek včera vysvětlil důvody, proč odvolává ředitele takto významné instituce. Já si dovoluji tvrdit, že je to instituce nejenom regionální, ale celorepubliková, protože tak špičkové onkologické pracoviště a tak komplexní onkologické pracoviště prostě v České republice nemáme. Tento bod bych nežádal zařadit, pokud by včera ministr zdravotnictví logicky a jasně zdůvodnil, proč k takové personální změně došlo, proč byl odvolán tak významný odborník a velmi dobrý manažer pan ředitel Vyzula. Zdůvodnění, které vyšlo v tiskové zprávě, bylo naprosto nedostatečné. Já jsem se tam nedozvěděl například, že Masarykův onkologický ústav špatně hospodaří nebo Masarykův onkologický ústav má nějaké problémy s kvalitou péče. David Rath – Síla argumentu Vybraná vystoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

Znova zdůrazňuji, že Masarykův onkologický ústav je špičkové české pracoviště srovnatelné s těmi nejlepšími pracovišti v Evropě. To říkám s plným vědomím, neboť jsem ho sám několikrát osobně navštívil, a bylo jak po hospodářské stránce, tak po odborné stránce vedeno velmi dobře. V době, kdy jsem opouštěl ministerstvo zdravotnictví, tak ze všech zpráv a výsledků jasně vyplývalo, že management tohoto zařízení pracuje dobře a že patří mezi ty lepší, dokonce bych řekl nejlepší v České republice. Já stále věřím a doufám, že ministr zdravotnictví pro svůj krok měl vážné objektivní a hmatatelné důvody, a z toho titulu bych chtěl, aby je sdělil Poslanecké sněmovně. Myslím si, že na to má právo nejen Poslanecká sněmovna, ale i česká veřejnost. A mělo by být i v zájmu premiéra Topolánka, aby tato jasná informace šla do veřejnosti, protože přece nechce vypadat jako premiér, který šéfuje vládě, která se nechová korektně, racionálně, logicky a transparentně vůči všem dalším svým podřízeným složkám. Já myslím, že nám všem by mělo jít o to, aby takováto zařízení jako Masarykův onkologický ústav a mnohá další byla vedena co nejlépe, dosahovala co nejlepších výsledků, a tudíž, aby na nikom neulpělo podezření, že dělá personální čistky jen tak pro nic za nic z nějakých politických důvodů. Takovéto personální čistky se dělají skutečně v totalitních zemích či v málo rozvinutých zemích. Takže já doufám, že bude v zájmu premiéra Topolánka, aby tento bod tady byl rozdiskutován, že nás nebude nutit, abychom z toho udělali téma na interpelace, ale že zde v krátké informaci vystoupí jeho ministr a jasně zdůvodní logické, racionální, hmatatelné důvody, proč došlo k této zásadní personální změně. (11. 6. 2008)

162

Vybrané internetové články

Internetové články Davida Ratha jsou nejčtenější blogy politické a patří mezi nejčtenější seriózní texty českého internetu. Hlavními kritérii výběru do této publikace se stala, obdobně jako u vystoupení Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, nadčasovost, stálá aktuálnost a oslovení široké veřejnosti. Články byly na internetové síti zveřejněny v období mezi 8. 4. 2007 a 4. 7. 2008.

Modří, opeření predátoři Necelé dva dny jsem nyní strávil v Bratislavě. Pozval nás tam klub nejsilnější vládní strany – Směr – Slovenská sociální demokracie. Poprvé vládne na Slovensku, premiér je oblíbený Robert Fico, jeho koaliční vláda se těší důvěře nějakých 60% obyvatel. Vládne prakticky stejně dlouho jako u nás Topolánek, jehož vláda se těší důvěře pouhých 35%. Úspěch Slovenské sociální demokracie pramení z „děsivých“ dopadů reforem předchozích pravicových koalic. Reformy hodně pomohly těm nejbohatším a hodně zkomplikovaly život většinovému zbytku společnosti. Pravdou je, že slovenské hospodářství roste. Je to především díky velkým zahraničním investicím, které jsou za podobným výsledkem i u nás. Na otázku jaký podíl na růstu mají masivní pobídky pro investory a jakou mírou se podílela rovná daň , není důkazy podložená odpověď. Neoliberálové věří, že pomohla především rovná daň, levice spíš přísahá na proinvestiční politiku. Vzhledem k tomu, že u nás žádná rovná daň nebyla, ale existovala promyšlená proinvestiční politika, přičemž výsledky jsou obdobné, lze se oprávněně domnívat, že víc za úspěch může podpora investic. Kdyby ministr Říman přestal po sekernicku decimovat úspěšný CzechInvest, tak by to mohlo i setrvačností pokračovat. Takhle nás jen čeká Římanovo zkoumání slepých uliček, kdy překvapivě zjistí, že vyfukováním tabákového kouře do vody zlato nevznikne, tedy v problematice nezkušený partajník z ODS v čele této instituce nenahradí výkon zkušeného odborníka. Konečně to nikoho znalého poměrů nepřekvapuje. ODS je strana „bolševického“ typu a tak navazuje na své vzory. Přečkali jsme doby, kdy se z traktoristy stal rozhodnutím strany třeba soudce. Teď se zase rozhodnutím strany stane David Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

z druhořadého magistrátního „ouřady“ odborník na získávání zahraničních investic a na fondy EU. Že na to doplatíme? My určitě ano, pan Říman jistě ne. A rodná strana ODS? Ta si zajistí peníze z fondů. Pokud je ovšem ten jejich „expert“ do Čech vůbec dostane… Zajímavá byla i diskuse o realitě reforem zdravotnictví na Slovensku, které jsou pro našeho Julínka velkým vzorem. Jeho návrhy jsou ve skutečnosti opsány od Zajaca. Na Slovensku je pravice realizovala 8 let a výsledky jsou více než žalostné. Zdravotnictví zadlužené, úroveň výrazně pod tou českou, zdravotníci mizerně placení a mnozí hledají uplatnění raději v cizině. Velmi spokojeni jsou vlastníci několika soukromých zdravotních pojišťoven. Ty jim vykazují každoroční zisky. Pacienti a zdravotníci z toho nemají zhola nic, respektive o to dostanou méně a horší zdravotní péči. Proto připravují sociální demokraté zákon, že všichni státní zaměstnanci musí být u státních zdravotních pojišťoven. Pokud Julínek zrealizuje u nás své plány opsané na Slovensku, pak máme na mnoho let o velkou zábavu postaráno. Vzhledem k tomu, že se jedná o zdraví, tak je to docela černý humor. Ještě jedna zajímavost. Ptal jsem se, zda nová vláda dělá takové personální čistky jaké dělá u nás ODS. Bylo nám řečeno, že jistě několik výměn bylo, ale nic dramatického. To naši hoši z ODS to vzali pěkně od podlahy. Prostě dobyté území je třeba vyčistit a plně ovládnout modrými ptáky – jsou to takoví naši opeření predátoři. (8. 4. 2007)

166

Julínko – Bendlova whisky Pravicoví demagogové v minulosti často zdůrazňovali, že ČSSD chce „znárodňovat“ lékařské ordinace. Sociální demokraté trpělivě vysvětlovali, že tomu tak není, naopak vždy jsme podporovali soukromou ambulantní sféru, odmítáme však plošnou privatizace nemocnic. Také jsme říkali, že pokud zůstane většina nemocnic v režimu veřejných neziskových organizací, pak ať se ten zbytek, třeba 20 –30%, klidně zprivatizuje. Myslíme si, že koexistence veřejného – neziskového sektoru se sektorem čistě soukromým je věcí žádoucí a naprosto správnou. Konečně takový systém funguje ve většině zemí EU. Tyto rozumné názory se samozřejmě nehodily ODS do „krámu“ a tak tvrdí, že jen „kecáme“ a stejně budeme vše znárodňovat. Marně jsem zdůrazňoval, že bych byl i sám proti sobě, neboť již asi 7 let spoluvlastním a provozuji ambulantní zdravotnické zařízení. O fakta a realitu zájem žádný nebyl. ODS strašila, především soukromé doktory, aby pod clonou strachu zprivatizovala většinu špitálů v zemi. Pilotním projektem je Bendlova privatizace středočeských nemocnic. Všichni nabyvatelé tam musí provozovat zdravotnictví po dobu 5 let, pokud si to pojišťovny budou přát. Nový majitel může nemocnici kdykoliv prodat dál. Tak třeba onkologii na Pleši má dostat společnost co nabídla nějakých 40 miliónů. Jiná za ni chtěla dát asi 110 miliónů. Ta, co vyhrála a zaplatí za ni 40, by byla „padlá na hlavu“, kdyby nemocnici obratem neprodala té první společnost, co je ochotna zaplatit 110 miliónů. Pěkný zisk 70 miliónů, o které třeba během týdne přijde Středočeský kraj. Když už Bendl většinu nemocnic prodává, což je špatně, tak ať je alespoň prodá řádně. Bendl měl velkou radost, když se dočetl, David Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

že vlastní podíl na soukromém ambulantním zařízení, které vyhrálo soutěž o nevelkou polikliniku v Praze. Nevím, proč se Bendl s Julínkem tak radují. V té poliklinice už dávno působí asi tři soukromí lékaři a jedna soukromá biochemická laboratoř. Jsou tam v nájmu tak, jak jsou i „mé“ soukromé ordinace roky v nájmu v jiné soukromé poliklinice o pár kilometrů dál. Ministerstvo financí dokončuje privatizaci z roku 1996, tedy rozhodnutou Klausovými vládami. Budovu dostane ten, kdo nabídne nejvíc a musí tam mít minimálně 25 let zdravotnické zařízení. Pokud by chtěl nový nabyvatel něco prodat, pak má stát po 25 let předkupní právo za cenu, za kterou to dnes prodá. Musím smeknout před přísnými podmínkami a nelze než při té příležitosti nevěřícně kroutit hlavou nad „ležérním“ přístupem Bendla. Shrnuto a podtrženo. Soukromé lékařské ambulance provozuji už asi 7 let a nyní tato firma chce přikoupit i budovu, aby nemusela působit kompletně v pronajatých prostorách. ČSSD, i já osobně, vždy podporovala a podporuje existenci a rozvoj soukromého ambulantního sektoru. Současně ostře odmítáme privatizaci většiny nemocnic, navíc prováděnou velmi pochybným „Bendlovským“ způsobem. Podporu soukromým ambulancím má ČSSD ve svém předvolebním programu a na rozdíl od ODS jsme otočku neudělali. Privatizaci nemocnic v programu ODS nenajdete, ale najdete tam, že nezvýší finanční spoluúčast pacientů a nezvýší doplatky za léky. Jen od 1.4.2007 stoupla spoluúčast na lécích o 1,5 miliardy ročně. Tak tedy Julínku nevím, kdo z nás dvou káže vodu a pije víno,nebo tedy whisky…:):) (10. 5. 2007)

168

Mořská šílenství Podle Aristotela je politika nejdůležitější vědou, neboť jde o činnost, kterou se lidé snaží zlepšit svůj život a vytvořit dobrou společnost. Myslím si, že většina našich spoluobčanů tuto tezi nesdílí, a tak si jistě rádi, během letní okurkové sezóny, od politiky odpočinou. Je čas se zamyslet nad prázdninami! Patří nám jeden z mezinárodních primátů, a to v počtu lidí, kteří se během léta sbalí a vyrazí k moři. Moře má nepochybně své kouzlo, i když pro mě osobně spíše z pohodlné židle útulné přímořské hospůdky. Už jako děcko jsem nesnášel opékání na slunci, přeplněné pláže a všudypřítomné úmorné vedro. Záhy jsem zjistil, že prázdniny na krkonošské chalupě mých prarodičů jsou mnohem příjemnější než rituální výlet rodiny k moři. Zájezd k moři začínal nervozitou a hádkami při balení, pokračoval hádkami během cesty, kdy jsme pravidelně bloudili, a pokračoval vedrem bez možnosti úniku a naprostou nudou. Díky hrozbě nudy jsem se naučil na windsurfing, potápět se a přečetl téměř všechny Verneovky. V Krkonoších to bylo jiné. Za mého dětství byly celé pokryté hlubokými lesy s prastarými chodníky a cestičkami. Nesnesitelné vedro tam nebylo skoro nikdy. Rodinné výlety k moři postupně zeslábly, neboť moji rodiče koupili část statku na Kokořínsku a ten vyžadoval značnou péči, neboť šlo o velmi zanedbané stavení. Házet lopaty s pískem do míchačky mi připadalo mnohem smysluplnější, než polehávání na břehu mořském. Tak zatímco maminka plakala, že nám cestu do Bulharska překazilo tamní zavedení přídělů na benzín, já jsem spokojeně vyměnil opalovací krém za montérky. Na konci medicíny jsem začal část prázdnit trávit na kole s partou kamarádů. Od těch dob jsem skoro nezažil hezčí dovolenou. Vlakem jsme si nechali dovést kola do Chebu a v hraničních lesích jsme dojeli třeba až David Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

do Třeboně. V každé pěkné hospůdce jsme se zastavili na pivo, nebo třeba na tvarohové buchty, které bezkonkurenčně nejlepší dělali v penzionu ve Zvonkové u Lipna. Těším se až mi povyrostou děti, abych s nimi mohl na tyto výlety navázat. Letos už plánuji takovou malou zkoušku. V posledních zhruba šesti letech jsem našel další skvělou možnost, jak trávit dovolenou. Romanticky jsem propadl golfu. Pochodujete si po krásném anglickém trávníku, rozhlížíte se po okolní malebné krajně a každou chvíli si dokážete, jaké jste nemehlo, když netrefíte ten malinkatý míček. Po zhruba deseti kilometrech, které křížem krážem nachodíte hledajíce míček, si dáte skvěle vychlazené pivo a jste téměř v ráji. Alespoň já si takto ráj představuji. Konečně u táboráku na naší chalupě mívám podobné pocity. Ale zpět k cestám k moři. Mnoho Čechů, Moravanů a Slezanů má pocit, že každoročně se musí jet k moři. Dovolená bez moře jakoby nebyla, jakoby je vyřazovala ze „slušné“ společnosti. Přitom by pro svoji duši a tělo udělali mnohem víc, kdyby vzali kolo, nebo pohorky a vyrazili do přírody. O možnosti za cenu běžné lyžařské výbavy a vleků se naučit golf, ani nemluvě:). A to jsem ještě ani neotevřel „politický“ aspekt celé věci. Když své peníze utratíme v naší zemi, tak pomůžeme především sami sobě… (2. 7. 2007)

170

Svoboda a štěstí 4. července 1776 spatřila světlo světa Deklarace nezávislosti. Mimo jiné v úvodu stojí: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí.“ Sestavil ji Thomas Jefferson a byla přijata Kongresem ve Filadelfii. Dnes má své výročí a stojí za to si ji připomenout. Jde totiž o základní kámen západních demokracií. Jde, po mém soudu, o jakési pokračování ideálů antických demokracii, myšlenek renesance a vyvrcholení osvícenectví. Po staletí byla kolébkou těchto idejí Evropa, ale nikdy se je v Evropě nepodařilo na delší dobu „instalovat a stabilizovat“ tak, aby na nich byla vybudována prosperující společnost. Ideály osvícenectví měly záhy své první vyvrcholení i v Evropě v podobě Francouzské revoluce – 1792, kde je jasná provázanost už z hlavních hesel – Liberté – Egalité – Fraterité. Hesla a myšlenky byly skvělé, praktické provedení ve Francii dost kulhalo a o to cennější byl naopak další vývoj nově vzniklých Spojených států amerických. Ukázaly, že jde vybudovat a úspěšně rozvíjet společnost založenou na vysoké míře svobody jednotlivce, ze které pramení síla parlamentní demokracie, a na rovnosti mezi lidmi. Pro úplnost k té rovnosti mezi lidmi se USA dopracovaly až ještě za dost dlouho a cestou velmi trnitou. Konečně nic nejde v lidské společnosti jednoduše a snadno. V Evropě byl vývoj ještě delší a složitější, ale nakonec obohatila ideály „dobré“ společnosti o ideál nový – o solidaritu mezi lidmi. O solidaritu těch s větším štěstím a schopnostmi s těmi, kterým se tak v životě nedaří, nebo ztratili sílu, aby se jim dařit mohlo. Ve svém důsledku solidarita snižuje sociální rozdíly mezi lidmi, zajišťuje jistou míru rovnosti přístupu třeba ke vzdělání či zdravotní péči, ale David Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

například i k justici a vytváří „dobré“ klima ve společnosti k udržení vysoké míry svobody jednotlivce. Z příliš velkých sociálních rozdílů totiž roste a sílí nenávist mezi lidmi. Z nenávisti vzniká touha po pomstě a ovládnutí těch, co nenávidíme, což je začátek konce svobody a demokracie. Historie to ukázala v několika různých podobách, jak v té nacistické, tak v té komunistické. Společnost si musí připomínat ideály, na kterých byla vybudována. Naše země na těchto ideálech dnes také stojí. A navrch ještě jeden bezvýznamný postřeh z mého života. Ambasáda Spojených států uspořádala k tomuto výročí před několika dny tradiční recepci. Když jsem tam s pozvánkou dojel, uviděl jsem neuvěřitelně dlouhou frontu hostů, která hadovitě obtáčela plot snad celého velvyslanectví. Odhadem nejméně půl hodiny, ne –li více. Mohl jsem předběhnout, jako mnozí, které jsem viděl, mohl jsem frontu na úmorném slunci pokorně vystát, jako většina. Svobodně jsem se rozhodl jít raději na dobrý oběd. Tam jsem si v klidu připil na „ Deklaraci svobody a práva na osobní štěstí“. Oběd byl skvělý, místo příjemné, společnost milá a já byl šťastný ze svého svobodného rozhodnutí:)… (4. 7. 2007)

172

Rathův klub milionářů Topolánko-Kalouskův soubor opatření jsem nazval „vzpourou milionářů“. Pointa tohoto označení spočívá ve skutečnosti, kdo na navržených změnách vydělá a kdo ne. Posuny v přímých a nepřímých daních, spolu s vynucenou změnou výdajů, postihnou různé příjmové, skupiny zcela odlišně. Vládou navržené změny sníží míru solidarity bohatých s chudšími a přispěje k prohloubení ekonomického příkopu mezi nepočetnou ekonomickou špičkou a zbytkem, tedy celou střední a nižší vrstvou obyvatel. Tento směr vývoje je pro Sociálně demokratkou stranu naprosto nepřijatelný, neboť ta razí filosofii bohaté a velmi početné střední třídy. To, že nejde o prázdnou proklamaci, ale realitu dokazuje třeba skutečnost, že za vlád sociální demokracie si dalších asi 30% lidí pořídilo vlastní byt či dům. Šlo o výsledek kombinace několika vlivů, především privatizace bank do rukou silných investorů, státní podpora hypoték na bydlení, podpora výstavby bytů, růst hospodářství především díky podpoře zahraničních investic a růst platů. Třeba státem určované platy učitelů , zdravotníků a vědců stoupaly poměrně rychle, i když stále ne stále optimálně. Podle Topolánka mají všichni tito lidé již „předplacen,“ a tak součást nynější reformy je zmrazení platů všech těchto skupin na několik let. Za vlády sociální demokracie bylo nepředstavitelné, aby platy těchto profesí rostly méně než 5% meziročně. Přesto příjem nad 30 tisíc měsíčně má v české společnosti zhruba 13% obyvatel a nad 80 tisíc jen 1,2%. Na těchto číslech zkusím ukázat, proč je vládní reforma vzpourou milionářů. Lidé s příjmem do 30 tisíc měsíčně, tedy 87% všech, na součtu nových přímých a nepřímých daní v kombinaci s poplatky u lékaře více či méně prodělají. Zdraží se jim totiž David Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

vše, co tvoří podstatnou část jejich spotřebního koše a bez čeho se prakticky nemohou obejít. Jde o náklady na bydlení, potraviny, léky a veřejnou dopravu. Občané s příjmem mezi 30 a 50 tisíci měsíčně na tom budou zhruba stejně jako dnes a mírně se změny začnou vyplácet lidem s příjmem nad padesát tisíc. Kdo je však skutečným vítězem, jsou lidé s příjmem nad 80 tisíc měsíčně tj. 960 000 Kč a více ročně. Zde se vedle nižších daní daleko více projeví strop plateb sociálního a zdravotního pojištění stanovený právě na této výši. Jen v roce 2008 1,2% spoluobčanů na neodvedeném zdravotním a sociálním pojištění vydělá 6,2 miliardy! K tomu ještě musíme připočíst i úsporu na daních, která také dosahuje řádu miliard. Paní redaktorka Bendová mi v nedávném vydání MF- Dnes položila dotaz, zda na příštím sjezdu lékařů je oslovím – „kolegové milionáři“. Neoslovím, neboť 90% lékařů nejsou vítězové této reformy, stejně jako 100% učitelů, vědců a zdravotních sester. Průměrný plat lékaře je mírně nad 30 tisíc měsíčně. Průměr je, jak známo, veličinou velmi ošidnou a vzniká tak, že primář na oddělení dostává zhruba sedmdesát tisíc, zatímco všichni ostatní z jeho lékařského týmu jen nějakých pětadvacet tisíc a to i se službami. Těžko tuto realitu vysvětlíte, že jen primář je ten jediný „kvalitní“ lékař na oddělení, neboť on sám stihne ošetřit tak do 5% všech pacientů. Na tomto případě jde názorně ukázat rozdíl v přístupu ODS a ČSSD. Nám jde o takovou reformu, která zajistí rychlé „bohatnutí“ většiny lékařů, učitelů, vědců, zdravotních sester, kvalifikovaných úředníků, ale i malých a středních podnikatelů. Ti mají podle nás být vítězové změn. ČSSD chce stát v čele „vzpoury středních a nižších vrstev“. (21. 8. 2007)

174

Do ulic na barikády Bývaly doby, kdy vesničtí učitelé žili z milodarů od svých žáků a jejich rodičů. Aby se při vyučování ohřáli, dítka přinesla polínka a na těch nespálených si večer ohřál pan učitel i donesenou polévku. Po těch časech se nejspíše stýská dnešní vládě v čele s ODS. Jen čekám, kdy Topolánek zopakuje na adresu učitelů slova svého ministra kultury, který pravil, že umělcům prospívá a sluší chudoba. Je velmi zvláštní, že někteří politici vidí chudobu jako přednost u všech ostatních, jen ne u sebe. Osobně jsem přesvědčen, že chudoba nesvědčí nikomu a už vůbec ne učitelům. Učitelskou profesi považuji za jednu z nejdůležitějších pro dobré fungování a prosperitu společnosti. Kvalitní a všem dostupné školství je totiž receptem na mnoho dnešních problémů. Čím více je ve společnosti vzdělaných lidí, tím je menší třeba kriminalita, nezaměstnanost, nejsou neřešitelné sociální problémy a lidé bývají zdravější, dožívají se vyššího věku a ekonomika rychleji roste. Úroveň vzdělanosti populace přitom nelze měřit jen počtem vysokoškoláků. To je dost zavádějící údaj, neboť vysoká škola stojí až na vrcholu vzdělávací pyramidy a do značné míry jde o úzce specializovanou dovednost. Úroveň vzdělanosti celé společnosti se odvíjí od kvality škol základních a středních. Kvalitu školy dělají výhradně jen učitelé. Politici se velmi rádi starají o budovy a jejich vybavení. U nových budov se nechávají fotografovat. Mnohem logičtější by bylo se nechávat fotografovat s dobrými učiteli, kdyby tito o takovou pochybnou čest vůbec stáli. Úplně nejsprávnější by bylo kvalitní učitele i velmi kvalitně zaplatit, aby je práce nejen bavila, ale aby je nadstandardně uživila a dala jim zcela oprávněný pocit sebeúcty a sebevědomí. To, že z nás banky vyždímají tolik peněz na poplatcích, že běžDavid Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

ná úřednice u přepážky vydělává 30–40 tisíc, vyšší úředník už sto tisíc a ředitel několik set tisíc, to nám zjevně nevadí. To, že z nás třeba ČEZ vyždímá na monopolní ceně elektřiny tolik, že vydělá ročně miliardy a vyplácí za to vedoucím zaměstnancům státního podniku milionové odměny, nám také zjevně nevadí. Zdá se, že nám však vadí, když bychom na daních odvedli o trochu více, aby byli dobře zaplaceni učitelé našich dětí. Minimálně stejně dobře, jak je placen úředník v bance. Žehráme často oprávněně na kvalitu škol. Nadáváme na to, že děti skoro nic nenaučí a vše s nimi musí udělat až doma rodiče. Pak se divíme, že děti z určitých sociálních vrstev se nic pořádně nenaučí a končí tam, kde končí – ve věznicích, nebo na sociálních podporách. Chceme, aby škola byla centrem občanské vzdělanosti a ne jen nabiflovaného seznamu nepotřebných informací. Nechceme, aby ty, k životu důležité znalosti, sdělovala jen rodina. Když je rodiče znají, mají děti napůl v životě vyhráno, když sami rodiče neví, dítě se to nikde nedozví. Škola by měla děti nutit srovnávat etické normy přinesené z vlastních rodin s tím, co považuje za etické celá společnost. Škola musí vést děti k samostatnému, svobodnému uvažování, ke kritickému myšlení, naučit je metodám ověřovat si pravdivost informací a tyto umět rychle a efektivně vyhledat. Škola by měla vést třeba i ke zdravému životnímu stylu. Čím je dítě z méně vzdělané rodiny, tím více potřebuje kvalitní a trpělivou školu, vlastně kvalitní, zkušené , trpělivé , laskavé učitele s vysokou mírou autority. Chceme toho po nich hodně a dáváme jim za to ukrutně málo. Školské odbory chtějí stávkovat a já jim držím palce. Během příštích několika let by učitelé měli postupně dostat o takových alespoň 50% vyšší plat. Vláda jim příští roky přidá mnohem méně, než bude činit vládou vyvolaná inflace. Milí učitelé, profesorky a profesoři – v zájmu budoucnosti našich dětí prosím stávkujte. Co nejrazantněji, co nejtvrději. Snad se pak vláda vzpamatuje. (6. 9. 2007)

176

Šílená spirála Premiér Topolánek měl novináře rád. Žertoval a laškoval s nimi až do okamžiku, když se začali ptát na to, kde vzal 8,5 milionů na nákup bytu. Stejný si koupil tehdy i mnohem mladší kamarád Dalík, toho se neptali, neb byl soukromou osobou. Mirek Topolánek vysvětlil, že prodal akcie. Novináři zjistili, že šlo o akcie zkrachovalé firmy, tudíž prakticky bezcenné papíry, přesto někomu stálo za to je koupit asi za 4 miliony. Novináři se ptali firmy, co jí vedlo k tomu dát takové peníze za trochu starého papíru a dostali odpověď, že jim do toho nic není. Manželku pana Topolánka zaměstnal jeho soused – kamarád Dalík a dal jí služební vůz – Land Rover. Nebylo by na tom nic divného, kdyby v té době firma pana Dalíka zas tolik nevydělávala a novináři se ptali, kde na to bere. Odpověděl jim, že je soukromá osoba a nikomu nic do toho není. Aféra splaskla, jak přišla. Teď už premiér Topolánek s novináři zase žertoval. Úsměv mu zamrzl na rtech, když se optali na jeho volvo. Nejprve dělal, že o ničem neví, pak nechtěl říci odkud jej získal. Proč takové tahanice okolo auta. Proč by si premiér, či jeho přítelkyně nemohla koupit třeba nejdražší jaguár? Vydělávají docela slušně, tak co je na tom divného? Naopak divné je, že si nějaké pořádné auto nekoupili, ale koupili si tři roky starou ojetinu – dle Topolánkových slov. Novináři zjistili, že s autem premiér jezdí už nejméně rok a světe div se, patřilo Dalíkově přítelkyni. Prostě Dalíkova kámoška půjčila premiérovi auto. To sice vypadá divně, ale proč ne, když na to má. Je asi vůbec dost šikovná. Firma J§T ji půjčila 8 milionů na její podnikatelský záměr. Otevřela si v Praze obchůdek s italskou módou. Novináři se už neptali, zda slečna podnikatelka David Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

ručí i nějakým jiným majetkem, třeba nemovitostmi. Pokud ne, pak bychom všichni hned zítra měli navštívit J§T a chtít peníze na své geniální podnikatelské záměry. Slečna podnikatelka však odpovídat nemusí, neboť je soukromou osobou. Odpovídat nemusí ani J§T, i když připravuje obchod s Topolánkovou vládou. Je věcí jen J§T, když neuvidí ani korunu z obchodu slečny Gábiny „Dalíkové“. Konečně i nejvyšší zástupkyně paní Vesecká řekla, že policie strkala nos tam, kam neměla, když počítala příjmy a výdaje pana Čunka a zjistila, že si své miliony nikdy nemohl prokazatelně vydělat. Povinnost prokázat původ majetku , díky trvalému a velmi zarputilému odporu ODS, u nás není, tak co je komu do toho. Vydělal na tom i pan Srba, kterému policie musela nakonec vrátit miliony z krabice od bot pod otomanem. Police nepředložila důkaz, že byly z trestné činnosti. Stanislav Gross měl také novináře rád, a to až do doby, kdy jej rozebrali dotěrnými otázkami na původ necelého milionu na koupi bytu. Média dohnala Stanislava Grosse k rezignaci. Neměl Čunkovu výdrž. Dnes je Gross opět terčem pozornosti. Nejprve měl , dle médií , koupit akcie za 300 milionů. Z toho se všem zatočila hlava. Dnes se zase píše, že stály jen 17 milionů. Gross je dnes soukromou osobou a může si nakupovat a prodávat, co chce. Na rozdíl od Dalíka, J§T, Gábiny , neradí premiérovi , neobchoduje se státem, ani nepůjčuje premiérovi auto, či cokoliv jiného.O jeho soukromých obchodech mohu mít tisíckrát pochybnosti, ale dnes mi do nich nic není. Nerozhoduje o mých daních a ani se neochomýtá okolo jejich rozdělování. Pokud dělá něco proti zákonu, nechť koná policie, nebo finanční úřad. Zájem novinářů je asi z komerčního hlediska pochopitelný, ale zbytečný – Gross nemá z čeho odstoupit – být odvolán, neb žádnou takovou pozici nemá. To takový Julínek je jinčí formát. Rozhoduje o tom, kolik vydělají farmaceutické firmy z našich daní a přitom si nechává od nich posílat do svého sdružení

178

miliony. To by nás mělo dnes zajímat více, neboť on rozhoduje o našich penězích. Oč víc jich zbytečně dá výrobcům léků, o to méně bude dobře léčeno pacientů. Julínek není tak komerčně zajímavý, tak o tom se příliš nepíše. Nakonec neměli by novináři spíš mnohem víc psát a točit o tom, proč někteří politici a některé politické strany trvale a usilovně brání zavedení majetkových přiznání a povinnosti prokázat původ svého majetku? Je to totiž jediná cesta, jak zabrzdit tuto šílenou spirálu skandálů a jak zjistit co je skutečná lumpárna a co jen vyrobený kompromateriál. (8. 10. 2007)

David Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

Trochu vás vyždímáme Před takovými čtyřiceti lety neznalo Holandsko problémy s nepřizpůsobivými přistěhovalci. Pak přišel hospodářský růst s potřebou levné pracovní síly a z výsledku dnes bolí leckoho hlava. Firmy, které na tom vydělávaly, jsou často kdoví kde. Jejich majitelé si někde globálně užívají a zemi zbyl vážný problém. Česká republika prožívá období nebývalého hospodářského růstu. Domácí pracovníci téměř došli a především globální podnikatelé by si rádi dovezli levnou pracovní sílu. Ta česká, dle jejich analytiků, je navíc už moc drahá, i když stále asi tak 4x levnější než ve starých zemích EU. Minulé vlády byly k přílivu zahraniční pracovní síly poměrně chladné, přesto u nás pracuje několik set tisíc lidí z ciziny. Předešlé vlády investovaly do programů k získání kvalifikovaných a vzdělaných lidí. Program bohužel příliš neuspěl. Když tito lidé hledají uplatnění v zahraničí, tak směřují rovnou do starých zemí EU, nebo do USA, kde si vydělají až 10x tolik co u nás. K nám směřují výhradně ti bez kvalifikace. Konečně smontovat nějaký výrobek z čínských dílů , po vzoru Lega, dovede i malé děcko. Stavebnictví by se bez lidí z Ukrajiny asi položilo. Je s podivem, co všechno zvládnou lidé, kteří ještě donedávna neměli se zedničinou vůbec nic společného. Sice trpí kvalita, ale poptávka je veliká a nakonec paneláky, za minulého režimu, vzorem kvalitní práce taky určitě nebyly. Zatím máme dost štěstí. Početná vietnamská komunita je pracovitá, povětšinou velmi slušná, do značné míry naši společnost spíše obohatila. Navíc její druhá generace hladce vyrůstá v intenci západní kultury. Ukrajinská komunita je už o poznání problematičtější, ale ve svém důsledku s ní nejsou žádné konflikty plynoucí z odlišnosti

180

kultury, či nějaké snahy dominovat ,či vůči majoritě se násilně vymezovat. Většina se navíc chce vrátit domů a ti, co zůstávají, rychle splývají se společností. Může se však naše relativně bezproblémová situace změnit? Ministr Nečas chce servilně vyhovět globálním průmyslníkům a otevřít naši zemi nekvalifikované pracovní síle. Pokud mu plán vyjde, pak budeme zaplaveni desítkami (stovkami) tisíc lidí prakticky z celého světa a dosavadní téměř idyla dostane trhliny. Před lety takto vznikla silná turecká menšina v Německu. Je poučné se proto podívat také na tamní zkušenosti. Ochota cizinců pracovat za nízkou cenu práce vede v krátkém čase k naprostému vytlačení domácích obyvatel z některých profesí. Pokud navíc půjde o lidi z jiného kulturního okruhu, ze vzdálených zemí, pak se po čase objeví problémy, o nichž dnes jen čteme. Tyto problémy nebude řešit Topolánkova vláda, a už vůbec ne ti, co na všem nejvíc vydělali. Mám vážné obavy, aby tato vláda hloupě nezadělala na problém, se kterým si neví rady mnohé vlády v EU. Jde o jednu z „chybiček“ globálního kapitalismu. Jedni totiž mají právo podnikat a vydělávat peníze, zatímco druzí mají „právo“, respektive nic jiného jim nezbude, než za ty první zaplatit škody, které vyděláváním svých peněz napáchali. (24. 10. 2007)


Reklama na bídu Pavel Béhm platí docela výhodný nájem za vilu v Praze. Má pocit, že to média píší na objednávku blíže neurčeného „soudruha“ z ODS, neboť jej chtějí zlikvidovat. Kdo neříká, ale tak nějak jsem vytušil, že nejspíše Topolánek s Dalíkem. Myslím, že se mýlí v tom, že jde o jejich objednávku. Ale na druhou stranu ví, o čem mluví, když se zaměříme na původ informace o páně primátorově nevšedně výhodném nájmu od kamaráda, co s magistrátem obchoduje. Nemyslím, že by informaci vyčenichal aktivní investigativec. Topolánek má také pocit, že po něm jdou, neboť tajené informace o soukromých cestách vládní letkou ,či o volvu unikají pozoruhodně rychle. Možná po něm jde zase Pavel Béhm za zády s Klausem, neboť tuší, že se Topolánek dohodl s Bursíkem a zvolí prezidentem Švejnara. Konečně, kdo by se mu divil. Hradní protektorát nad vlastní stranou by lezl na nervy každému předsedovi. Dělá to totiž z něho poněkud nesvéprávného moulu, který ať udělá co udělá, je odměněn „zvednutým“ obočím a vrtěním hlavy s výrazem: „Co to zase ten náš pitomec udělal“. Třeba se ale mýlí i Béhm i Topolánek a jde o geniální hru Langera, který potřebuje vyšachovat Topolánka i Béhma, neboť se mu sice rozložila policie pod rukama, ale předsednictví ODS mu do sbírky funkcí ještě chybí. Mezi tím, co si Topolánek lyžuje, Béhm bydlí a Langer decimuje policii a možná i intrikuje, tak si zatím lidé mohou dnes s novinami koupit obsáhlou brožuru Julínkových nápadů. Je to taková drahá reklama na bídu. Pro chronicky nemocné dost masochistické čtení. Nejen, že všichni zaplatí od ledna stovky korun měsíčně navíc, ale ještě si o tom mohou za dlouhých zimních večerů doma číst a kochat se při tom siluetou svého ministra.

182

Ministr jim třeba radí, aby si pěkně dopředu na kusu papíru spočítali o kolik jim už v lednu zbude méně třeba na jídlo. Konečně se vzápětí dozvědí, že se stejně přejídáme a mnohem lepší je věnovat se sexu. Tuto radu nepochybně ocení zvláště ti těžce nemocní. Ministr Julínek nezklamal. Jemu nestačí lidem pořádně pustit žilou, ale ještě se jim posmívá a navíc za jejich peníze. Kresbičky a tisk nechal jistě někomu pěkně vydělat. Také noviny dostaly slušné částky za distribuci. Jen čekám, kdy se začne ministr financí Kalousek nad touto reklamou pohoršovat, že byla vydána za státní miliony. Když jsem ještě jako ministr nechal vydávat v novinách krátké texty lékařů – odborníků o tom, jak včas zachytí lidé různé druhy rakoviny nebo upozornění, že k lékaři specialistovi může jít pacient rovnou bez doporučení praktiky, tak na mě Kalousek v rozpočtovém výboru vřískal, že utrácím státní korunky. Hulákali tehdy i všichni poslanci z ODS. Pravdou je, že na včasném záchytu rakoviny se politické body vydělat nedají, zatímco Julínkova reklama na bídu určitě utvrdí pevné voličské jádro ODS. Myslí totiž jinak než většina ostatních – stejně jako Julínek, Béhm,Topolánek, Langer… (17.1.2008)


Zákony pro „chamraď“ O nesmyslnosti vládou zavedeného Julínkovného toho bylo řečeno a napsáno hodně. Nikdo si však zatím příliš nevšiml dvou kuriozit, respektive protizákonností. Julínek a Topolánek měli plná ústa odsudků na adresu signatářů petice „ občansky neposlušní odpírači poplatků“. Jejich hlavním argumentem byl fakt, že tito nabádají k porušování zákona. V tomto kontextu je dost zvláštní, že sám Julínek činí současně totéž. Domluvil se na porušování zákona se stomatology a na nerespektování zákona jeho přímo řízenými organizacemi – fakultními nemocnicemi. Julínek totiž posvětil nápad prezidenta stomatologů Pekárka na to, aby neregistrovaný pacient u zubaře musel místo 30 Kč platit rovných 90 Kč. Julínkův zákon však zná poplatek 90 Kč pouze při návštěvě LSPP, tudíž v hodinách mimo ordinačních. Se stejnou logikou by 90 Kč místo 30 Kč měli chtít i praktičtí lékaři, pediatři, gynekologové a možná ještě někdo, kdo se rozhodl registrovat si své pacienty. Zubaři nemají žádnou zákonnou výjimku oproti těmto lékařům. Julínek se však rozhodl, že on je nad zákon. Zubní lékař, který tak bude vybírat 90 Kč místo zákonem stanovených 30 Kč se tak vystaví řadě rizik, včetně trestních oznámení na podezření ze spáchání podvodu. Nechápu, jak na takovou věc mohl Julínek vůbec přistoupit a nechápu, jak to po něm mohl Pekárek chtít. Respektive chápu. Oba znám dobře a dost dlouho… Druhé Julínkem tolerované porušení zákona je zavedení systému předběžné platby v nemocnici. Zde máte v některých fakultních, tedy Julínkem spravovaných, nemocnicích vhodit před vyšetřením do automatu 30 Kč nebo 90 Kč. Zákon však používá jednoznačně minulý čas ve vztahu k zaplacení poplatku. Zdravotnické zařízení smí poplatek vybrat až po provedení vyšetře-

184

ní a vyšetření nesmí bez zaplacení odmítnout. Tudíž každý, kdo odmítne platit předem, se bude chovat v souladu se zákonem a každý, kdo bude vyžadovat doklad o zaplacení před provedením vyšetření bude zákon porušovat. Pikantní je navíc fakt, že Julínek sám vydal metodický pokyn o poplatcích, kde jeho zaplacení sám váže jen na provedení celkového vyšetření. Zda byl pacient celkově vyšetřen pozná dotyčný až po vyšetření, tudíž Julínkovy nemocnice jsou v rozporu i s Julínkovým metodickým pokynem. Nemocnice se ovšem určitě budou vymlouvat, že 30 Kč lze přeci reklamovat… Nějak postrádám Topolánkovo hřmotné: „Zákony se musí dodržovat“, asi jsem správně pochopil, že chtěl ještě dodat, „ záleží ovšem jak a kdo“. Že mě to překvapuje, vždyť ODS znám už dost dlouho na to, abych věděl, jaký má vztah k dodržování zákonů: „Zákony přece musí dodržovat jen ta chamraď…“ (17.1.2008)


Reforma zdravotnictví očima opozice Zasadit Julínkovu reformu do kontextu znamená rámcově popsat současnou situaci, ve které se nalézá české zdravotnictví. Objektivně lze každou zdravotnickou soustavu popsat výší její produkce, tedy počtem výkonů. Počtem všech moderních a specializovaných výkonů patříme k nadprůměru EU. Počtem moderních metod užívaných k vyléčení akutního infarktu (akutní angiografie se zavedením stentu) dokonce patříme ke světové špičce a necháváme za sebou řadu ekonomických velmocí. Jde přitom o jednu z mála metod moderní medicíny, která nejen zachrání život, ale dokáže těžce nemocného vrátit v horizontu několika dní zpět do práce. Vysoká cena je zde bohatě kompenzována výsledkem a je důkazem slušné efektivity a racionality českého zdravotnictví. Také čeští pacienti ve svém subjektivním hodnocení vyjadřují poměrně vysokou míru spokojenosti. Dobré výsledky, nízké ceny. Celkem uspokojivé výsledky pořizujeme přitom za ceny nesrovnatelně nižší, než státy se stejnými, či dokonce horšími výsledky. Průměr nákladů v EU > na zdravotní péči je 8 % HDP, přičemž u nás se drží na 7 % a dokonce v posledních letech spíše klesá. Německo vynakládá 10,5 % HDP, Rakousko 9 % HDP, Francie 11 % HDP, USA dokonce nevídaných 15 %. Dá se tedy říci, že české zdravotnictví je docela levné na výsledky, kterých dosahuje, a na dobrou dostupnost pro pacienty. Česká síť nemocnic totiž patří v rámci EU mezi ty hustší. Makroekonomicky se podařilo zdravotnictví v roce 2006 stabilizovat a stabilita trvá bez větších problémů až dodnes. VZP v roce 2006 prakticky vyrovnala všechny své závazky po lhůtě splatnosti (8,5 miliardy), dnes hospodaří s přebytkem a poprvé v historii naplnila

186

i rezervní fond. Osm zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven (jsou také veřejnoprávní) v roce 2006 vykázalo zůstatky na svých fondech ve výši 11 miliard a nemají žádné závazky po lhůtě splatnosti. To je dnešní realita. Julínek a celá ODS tudíž bojují proti zcela imaginárnímu nebezpečí, které sami vytvořili, aby měli důvod, proč současný systém podminovat, vyhodit do povětří a na jeho troskách budovat svůj nový a „lepší“ svět (systém). Něco podobného už naše republika zažila v padesátých letech minulého století. Velká slova, velké nadšení, velké sliby a hesla o tom, že vše staré patří do šrotu. Kde udělal pan ministr chybu Co je cílem velkých plánů? Julínek tvrdí, že ústředním tématem je učinit z pacienta váženého klienta, který si vybírá v široké nabídce konkurence, která díky své tvrdosti vede k nízkým cenám a vysoké kvalitě služeb. Zde tkví klíčová chyba Julínka a celé ODS, od které se následně odvíjí vše ostatní. Zdraví totiž není zboží jako třeba auto a zdravotnictví není běžnou službou, jakou je třeba provozování hotelu či restaurace. Balík zdravotní péče se totiž rozpadá na dvě skupiny, přičemž ta menší a méně podstatná se skutečně může chovat jako běžné zboží, zatímco druhá má daleko blíž k veřejné službě, jakou je třeba hašení požárů hasiči či zajištění bezpečnosti policií nebo armádou. Do první skupiny můžeme řadit třeba zvětšení prsů nebo operaci kladívkového prstu, který znemožňuje chůzi v lodičkách. Do druhé skupiny patří péče spojená s vážnými úrazy a léčbou smrtelných onemocnění, kterými jsou rakovina, infarkty, mrtvice... Když vás srazí na ulici auto a jste v bezvědomí či šílený bolestí z desítek zlomenin, těžko jste v pozici zákazníka, co si svobodně vybírá. Na poskytování zdravotní péče pro těžce nemocné totiž existuje monopol, jenž začíná u záchranné služby a končí na operačním David Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

sále či JIP nejbližší nemocnice. Julínek toto nechápe a neustále omílá něco o umělém kyčelním kloubu, který si budeme moci vybrat, což je ze systémového hlediska naprostá marginálie a nepodstatnost. Chaos a nejistota Zcela z jiného světa je Julínkova představa, že 10 milionů obyvatel bude zkoumat desítky nabídek zdravotních pojišťoven (dnes je jich 9 a další je na cestě) a porovnávat, který produkt je pro ně vlastně lepší. Mladí a zdraví si vyberou něco laciného, aby, když za dvacet let onemocní, zjistili, že na jejich leukemii se to nevztahuje? To je třeba realita systému USA, který je snad pro Julínka vzorem. Navíc Julínek chce pojišťovny privatizovat. Jde přitom o správce zdravotní daně, tudíž proč s touto logikou neprivatizovat i finanční úřady? Privátní správce zdravotní daně si sám předem určí, jaká část z povinně vybraných peněz bude jeho ziskem a zbytek teprve nechá na zaplacení poskytované péče. Vždyť většina klientů desítky let převážně platí, aby jednou na sklonku života vážně onemocněli. Tehdy je buď šikovný soukromník „vykopne“ ze své pojišťovny, nebo nemocnici zaplatí jen tolik, kolik bude chtít sám. Jak se asi těžce nemocný chudák na smrtelné posteli proti tomu může bránit? Představa, že jej budou chránit byrokraté z nového úřadu dozoru nad pojišťovnami, ve mně velké naděje nevyvolává. Vím, jak úředníkům leží anonymní chudák na mysli. To nezmění ani zázrak, natož Julínek, i kdyby mu přispěchal Cikrt na pomoc. Ze stejného těsta je i Julínkova představa neziskových soukromých pojišťoven akciových společností. I kdyby takový protimluv skutečně do zákona dal, tak jej obratem zruší Ústavní soud. Přece nikdo nemůže soukromému majiteli přikazovat, kolik na svém majetku smí vydělat. Mohl bych ještě psát o nebezpečí privatizace nemocnic,

188

o úskalích převodu fakultních nemocnic na akciové společnosti. Mohl bych psát o poplatcích u lékařů, kde byl zvolen zcela anachronický model, navíc zaměřený i na sociálně slabé, což je v zemích EU naprosto nevídané. To je však jen rozebírání detailů, i když velmi zásadních. Podtrženo a sečteno, Julínkova reforma je cestou z klidného zálivu do velice rozbouřených, nepředvídatelných vod, kde se může loď potopit. Přinese jen chaos, nejistotu a pokud se dnes vyplýtvávají stamiliony, tak díky reformě se bezúčelně vyplýtvají miliardy. (23. 1. 2008)


Hitlerův pohrobek a Stalinova kořist Před šedesáti lety zabušil na dveře mého dědečka lékárníka pán s flintou, sebral mu klíče od osobního vozu s tím, že je zabaven ve prospěch revoluce. Byla to jen předzvěst, neboť lékárnu i s rozsáhlým domem na náměstí zabavili v zápětí a otec mé matky s celou rodinou byl vyslán okopávat pole. Děda si sundal bílý plášť, zamkl rozlehlou laboratoř – výrobnu léků a vlezl si do postele s tím, že raději umře. Na pole jej dostala až jeho energická žena, která vyměnila tenisovou raketu za motyku a se slovy – „nic není tak horké, jak se navaří“ – jej vrátila do života. Pole sice bylo vzorně okopáváno, ale pacienti zůstali bez léků, neboť tehdy jich drtivou většinu musel vyrobit sám lékárník. Revolucionáři pod tlakem reality uznali, že boj s buržoazií má své hranice a otec mé matky se stal národním správcem své znárodněné lékárny. Na lékárníka tedy moc nemohli, tak se snažili vyřádit na jeho dceři a pomocí různých ústrků ji honili po stavbách železnic, bránili ve studiu, a tak podobně. Nakonec se to nějak usadilo. Otec mého otce zase přišel o výrobu koženého zboží, kterou měl v blízkosti Staroměstského náměstí. Za buržoazního živla však označen nebyl, neboť po válce nechvátal s převodem svého podílu ze společníka na sebe. O majetek ho totiž za války formálně připravil už Hitler, a aby o něj nepřišel i skutečně, tak jej převedl na svého společníka. Dědeček pomáhal s financováním odboje a navíc byl židovského původu, což mu náklonnost protektorátních orgánů určitě nezajistilo. Nakonec ho sebralo gestapo a při domovní prohlídce němečtí policisté „znárodnili“ kde co – šperky, fotoaparát, prostě vše, co mělo nějakou cenu. Prý ve prospěch Říše. Zbytek rodiny mohl být rád, že nešel taky.

190

Děda zázrakem přežil taková místa jako třeba Osvětim. Není divu, že ho ztráta výrobny po únoru 1948 nijak zvlášť nerozhodila. Zábavné to bylo v osmdesátých letech, když jedna pacientka poznala při vizitě na klinice mého otce v něm syna pana továrníka. Hned začerstva vyprávěla, jaký byl pan šéf hodný člověk, když ji viděl, jak třeba smutně sedí u stroje, tak jí dal stovku, ať si něčím udělá radost. Mám pocit, že mohla být za mlada asi pěkná ženská… a taky mám pocit, že jí otec taky něco dal, aby už své zážitky raději veřejně nevyprávěla. S buržoazním původem se raději nechlubil… Když jsem se jako dítě ptal prarodičů, proč si to nechali všechno líbit, tak říkali, že neměli na vybranou. Byli zdecimováni německou okupací, byli rádi, že přežili, byli rádi, že nás Rusové osvobodili a přes pocit křivdy a nespravedlnosti snad i věřili, že nemůže být tak zle. Málo se mluví o tom, že únor 1948 byl dalším nepěkným dítkem – pohrobkem – dědictvím Adolfa Hitlera. Nebýt jeho, tak bychom se nikdy nestali „válečnou kořistí“ Stalina. Dnes poněkud přeceňovaný Klema byl jen jeho loutkou. Kdyby neskákal tak, jak chtěl Koba, tak by šel jako Slánský. Velké slunce totiž nesneslo ani náznak nesouhlasu, natož neposlušnosti. Náš osud se rozhodl už tím, že jsme se nepostavili Mnichovu. Otázkou zůstává, zda by byl o moc odlišný. Poláci se Třetí říši postavili a dopadli jako my, možná spíš hůř než my. Přesto si myslím, že je vždy lepší se zlu postavit aktivně, i když výsledek může být ve finále stejný, či horší než přizpůsobit se. Problémem zůstává, jak zlo včas rozpoznat – kdo mohl z politiků tušit, že jejich podpis pod Mnichovskou dohodou ztratí své ničivé důsledky až v devadesátých letech dvacátého století. (25. 2. 2008)


Kdo nereformuje, okrádá svoji rodinu Podle ODS jsme všichni poněkud slaboduší, neboť netušíme, že zdravotní péče něco stojí a tak nás to velcí reformátoři Topolánek s Julínkem konečně naučí tím, že za doktora zaplatíme. Taky máme masochistickou zálibu vyhledávat rozličná lékařská vyšetření a zákroky, či se nesmírně rádi zbytečně povalujeme po nemocnicích. V těchto nekalostech zvláště vynikají novorozenci, respektive všechny děti, dále těžce nemocní, třeba ti s rakovinou, ale také těhotné ženy, nebo nezodpovědné osoby, které se jen tak z dlouhé chvíle nechají srazit automobilem. Od velikánů reformy se dovídáme, že naše zdravotnictví potřebuje desetikoruny od každého vážně nemocného důchodce a invalidy. Jeden by se neubránil dojmu, že představitelé z ODS ani nespí starostí o každou korunu, která pomůže našim veřejným rozpočtům. Měli by tudíž být vzornými hospodáři. Jaké je realita? Ministr Julínek chce prodat desítky zajímavých nemovitostí po celé republice. Prodává je jako jeden balík, ve kterém jsou také tři zámky. Zámky, nikoliv v havarijním stavu, se prodávají za částky okolo tří milionů, tedy částku odpovídající nevelkému bytu v panelovém domě. Podle realitních makléřů je jejich tržní cena nejméně desetinásobná. Kolik důchodců musí ze svého osmitisícového důchodu zaplatit za doktora, aby byl vykryt rozdíl mezi Julínkovou odhadní cenou a skutečnou cenou jednoho ze zámků? Ministerstvo zdravotnictví vybralo kupce – firmu sídlící v daňovém ráji. Má vůbec stát obchodovat s firmami z daňových rájů? Firma koupí zámek od Julínka za tři miliony, obratem jej prodá třeba za 33 a ze zisku 30 milionů nezaplatí na dani našemu státu ani korunu. Julínek prodává balík nemovitostí za zhruba sto milionů. Kdyby je prodával postupně a jednotlivě, mohl by získat násobně více – tři sta,

192

čtyři sta milionů. Jedno CT stojí zhruba dvacet milionů. Jeden ozařovač na léčbu rakoviny milionů sto. Prodej zámků, který víc připomíná zlodějnu než slušný obchod, je však jen špičkou ledovce. Julínek nechává zcela bez zájmu ležet stovky milionů zbytečně utracených za dovážené léky. Koruna posiluje vůči dolaru i euru a vždy v minulosti na tento trend ministerstvo reagovalo a upravovalo úhrady z pojištění. Díky posílení koruny unikne ze zdravotního pojištění dnes zhruba půl miliardy ročně. Ministerstvo i jím řízená VZP však mlčí a tváří se, že o sílící koruně vůbec netuší. Julínka vyhozená půl miliarda zjevně nezajímá. Má na starosti důležitější věci. Řeší, kde se na zdravotnictví seženou miliardy za třicet let... Julínek není zdaleka jediný „dobrý“ hospodář z ODS. Místopředseda ODS Petr Bendl se nemůže nechat zahanbit. Podle jeho slov prodal velmi výhodně většinu středočeských nemocnic. Třeba tu v Brandýse za 7,5 milionu. Utržené peníze chce vložit do zbývajících nemocnic a tím jim pomoci. V rozpočtu Středočeského kraje na letošek však najdete třeba jednodenní průvod v historických kostýmech na Karlštejn za 9 milionů. Bendl si pro tuto příležitost nechá dělat repliku císařské koruny za pouhý jeden milion. Nekupte to za takové peníze! Obdobných akcí chce Bendl uspořádat v letošním roce za 45 milionů. Za tuto cenu prodal nemocnici v Hořovicích, kam před tím stát z našich daní investoval 300 milionů. ČSSD byla zásadně proti, ale Bendlova středočeská ODS ji s úsměškem převálcovala. Už jste pochopili pravý důvod reformní politicky ODS? Je stejný jaký měl Viktor Kožený v devadesátých letech.Pro vybrané jistota desetinásobku, nebo stonásobku? (10.3.2008)


Julínek a Viktor Kožený Ministr Julínek se asi zhlédl ve způsobech Viktora Koženého. Jeho Harvardské fondy nabízely jistotu desetinásobku při kupónové privatizaci. Tehdejší premiér Klaus si to pochvaloval, neboť až Kožený spustil ten správný vodopád zájmu o privatizaci. Nikdo nechtěl slyšet ojedinělé hlásky pochybovačů a „sýčků,“ co před důsledky varovali. Jak to skončilo víme, a hlavně důsledky budeme všichni splácet ještě mnoho let. Zpackaná privatizace zpomalila vývoj České republiky o mnoho let a díky ní jsme všichni citelně zchudli. Omyl, ne všichni, určitě ne třeba Viktor Kožený, který přišel do republiky s pár dolary v kapse. Dnes skoro totéž chce ODS zopakovat se zdravotními pojišťovnami. Nejprve to zkusila s hesly, že soukromé pojišťovny si budou konkurovat a zajistí tím lepší servis pro pacienty. Tomu uvěřil jen málo kdo, neboť jak si chcete konkurovat v proplácení léčení infarktu, rakoviny nebo úrazu. To vám jedna pojišťovna zaplatí účinnou léčbu a druhá, sic levnější, jen křenovou placku? Konkurovat si v proplácení obrouček brýlí už mohou dnes a valný význam pro zdraví lidí to nemá. Navíc, všem už došlo, že soukromého vlastníka především zajímá jeho zisk, a tudíž část povinné zdravotní daně si logicky odvede někam mimo zdravotnictví. Proč by jinak totiž vlastnil zdravotní pojišťovnu? Představě, že akcionáři pojišťoven budou samé matky Terezy, nevěří snad ani Julínek. Až na zaslepené pravicové fanatiky tudíž nikdo nevidí žádnou výhodu v privatizaci pojišťoven, naopak je v tom spatřováno riziko vytunelovaní zdravotní daně mimo zdravotnictví a mimo naši republiku. Julínek tedy přišel s primitivní Koženého reklamou – privatizace zdravotních pojišťoven vynese každé rodině 10 000 Kč! ODS si nejspíše myslí, že když to zabralo už jednou, proč by to nemohlo zabrat zno-

194

vu. Lidé uvidí deset tisíc, zatmí se jim před očima a s vidinou zisku nadšeně podpoří prodej zdravotních pojišťoven v aukci. Překvapuje mě, jak si vláda dovolí lidi podceňovat a vlastně zesměšňovat. Obraz dnešního světa je obrazem triumfu silných nad slabšími. Do soukromé banky si uložíte své peníze, za což dostanete bezvýznamné procento, aby vaše peníze banka půjčila dál za násobky této částky. Navíc vám strhává za vedení účtu a s tím spojené služby tak, že na konci roku máte nižší částku než na začátku. K tomu vám současná vláda vklady znehodnotí o sedmiprocentní inflaci. Monopoly na elektřinu, vodu, plyn si zvyšují ceny tak, aby dosáhly pohádkových zisků. Obrana neexistuje. Buď jsou to zcela soukromé firmy, nebo částečně soukromé firmy a přece nikdo nemůže soukromému podnikateli mluvit do jeho byznysu. Takovou odpověď často slýcháme při volání třeba po zmrazení růstu cen elektrické energie. Soukromé obchodní řetězce nám už ukázaly, jak dovedou prodávat u nás dráž než třeba v Německu máslo, mléko, nebo šaty. Jedinec nemá prakticky nikde zastání. Politici jen krčí rameny, do soukromého podnikání nemá nikdo právo zasahovat. Stejné to bude i se soukromými zdravotními pojišťovnami. Koupí si z našeho zdravotního pojištění reklamu za stovky milionů. „Klient naší pojišťovny – nejzdravější pacient na světě“ se bude na nás valit v nejrůznějších podobách. Mladým a zdravým třeba zaplatí i letní dovolenou u moře, nebo lyžování v Alpách. Bohatě se jim to vyplatí. Když však klient vážně onemocní, rázem se stane nežádoucím. Logické ekonomické chování řízené neviditelnou rukou trhu je, nechat jej co nejlaciněji a nejrychleji zemřít. Nakonec viníkem nebude hodná pojišťovna, ale ten zlý doktor, co nedokázal za pár korun zajistit špičkovou moderní léčbu, která v zahraničí přijde na miliony. (15. 4. 2008)


Jak Ústavní soud rušil poplatky Sledoval jsem v přímém přenosu jednání Ústavního soudu o poplatcích ve zdravotnictví. Premiér Topolánek odpovídal už tradičně frackovitě a arogantně. Že se tak staví k opozici, budiž, že tak přistupuje k novinářům, jeho volba, ale u Ústavního soudu bych od premiéra země očekával dost jiný způsob komunikace. Kam vkročí, tam potvrdí, že takového předsedu vlády naše země nikdy neměla. ODS by si ho měla nechat patentovat. Konzervativec pravým coulem. Z následného vystoupení ministra Julínka mi bylo spíš smutno a nerozesmálo mě ani neustálé grimasování a mávání ručičkama, které za jeho zády předváděl skutečný ministr zdravotnictví Cikrt. Na otázku předsedy soudu, zda poplatky mají regulovat i děti v inkubátorech a lidi v bezvědomí, odpověděl Julínek, že ano. Překvapený soudce se znovu optal, jak to má tyto lidi zregulovat. Julínek odpověděl, že tak, aby nečerpali nadbytečně péči. Předseda soudu nevěřícně – „tito lidé?“ a Julínek na to – „celou společnost“. Pochopil jsem to tak, že díky poplatkům si všichni dobře rozmyslí se nechat hospitalizovat na ARO či zavřít do inkubátoru. Jiný soudce slovutnému reformátorovi položil otázku, za co pacient vlastně těch 30 Kč platí. Nedočkal se odpovědi ani když se zeptal na totéž asi potřetí. Julínek neustále mlel, že jde o regulaci. Na logickou otázku: „ Pacient zaplatí soukromému podnikateli 30 Kč. Za co je vlastně platí, když tento podnikatel za práci pro pacienta dostane zaplaceno od zdravotní pojišťovny?“ nedokázal Julínek říci vůbec nic. Respektive řekl, že zaplatit musí, protože je to poplatek. A hotovo, šmitec. Nakonec všechny přítomné Julínek šokoval tvrzením, že z 30 Kč za položku na receptu nemá majitel lékárny ani korunu. Následně však přiznal, že

196

z této částky musí zaplatit DPH. Přitom samotný Julínkův zákon suše konstatuje, že poplatek za položku na receptu je příjmem příslušného zařízení – tedy lékárny, tedy jejího majitele. „Ani kačku majiteli,“ Julínek vysvětloval „vzorečkem“ v zákonu. Je vidět, že vůbec netuší, co sám navrhuje a podepisuje. V zákonu žádný vzorec není, ten je v Julínkově vyhlášce, která se jmenuje Cenový výměr a stanoví výši obchodní přirážky lékáren. S přirážkou, tedy marží lékárníků, dělá hotová kouzla. U léků do 300 Kč ji zvyšuje o 1–2% oproti rokům předcházejícím a u dražších léků ji o něco snižuje a navíc ji tím specielním vzorečkem trošku snižuje u všech léků tak, aby její snížení vykrylo vládou navýšené DPH u léků z 5 na 9%. Srozumitelně řečeno – zákonem Julínek daroval majitelům lékáren z každé položky na receptu 30 Kč (ročně cca 100 milionů receptů s průměrně necelými dvěma položkami na receptu) tj. cca 6 miliard, aby tito museli zaplatit z této částky DPH, o což jim klesne jejich zisk – dle Julínka jsou vlastně chudáci. Zajímavé je, že chudáci nejsou ti, co musí těch 6 miliard zaplatit z vlastních kapes. Současně Julínek vyhláškou o něco snížil obchodní přirážku oproti roku předcházejícímu, ale toto snížení je vzhledem k poplatku za položku na receptu skoro bezvýznamné. V této souvislosti mě napadá podobná otázka jakou položil soudce : „ Za co musím zaplatit, za položku na receptu 30Kč soukromému podnikateli – majiteli lékárny, když za svoji práci a náklady s ní spojené dostává marži zaplacenou mojí zdravotní pojišťovnou ?“ Na to neumí odpovědět ani Topolánek ,ani Julínek. Je to však pro obchodníky dobrá inspirace. K ceně zboží a obchodní přirážce si můžete navíc přisadit i Julínkovné, nebo spíš Cikrtné? (16. 4. 2008)


Hřešíš, tak plať Sociální demokraté nás vedou do dluhové pasti. Dluhy za náš rozmařilý život budou platit naše děti a naši vnukové. To jsme slýchali od ODS téměř denně. Nechci dnes psát o tom, že za podstatnou část našich dluhů může divoká privatizace pod taktovkou V. Klause. Nechci také psát o faktu, že v letošním roce, tedy skoro po dvou letech vlády ODS, se zadlužujeme více, než v letech předcházejících. Chci se pozastavit nad tím, jak Topolánkova vláda po nás chce, abychom se skokem zadlužili o dalších cca 300 miliard na 60 let, tedy na tři generace. 300 miliard máme zaplatit my všichni církvím. V televizi jsem už viděl církevní představitele, jak se radostí tetelí nad představou, že budou hrát na burze, a tak podobně. Jsem z vládního návrhu otráven, a to hned z několika důvodů. Předně není vůbec jasné, jak se k částce vůbec došlo. Vláda se neobtěžovala dát Parlamentu nějaký podklad a ještě se tvářila dotčeně, že Sněmovna chce vědět, jak to vláda spočítala, a za co to vlastně máme platit. Prostě je to za křivdy, a poslanci mlčte, a zvedejte ruku. Co bylo ukradeno, se má vrátit, ne? Asi ano, ale rádi bychom viděli seznam toho, co bylo vlastně ukradeno a jakou to má hodnotu. Konečně tak se postupuje u všech jiných restitucí. Proč mají být zase nějací rovnější. Běžný občan musí vše dokládat, dokazovat a jemu ukradený majetek – půda se oceňuje podle stanovených tabulek. Církve se s ničím takovým přece obtěžovat nemusí. Mají ve vládě kámoše, tak lide zaplať a mlč, skoro jako za dob Husových. Žádná spravedlnost, žádná rovnost, jen diktát moci, díky níž budeme dalších 60 let platit, aby si vysoký klér mohl hrát na burze… Navíc církevní majetky už rozsáhlou vlnou restitucí prošly, a tudíž byly odškodněny určitě více, než většina komunisty zničených organizací či soukromých osob. Další

198

neetický rozměr tohoto zákona je fakt, že jde o obchod mezi ODS a lidovci – nakoupení hlasů pro V. Kaluse, což dokonce písemně přiznal ministr C. Svoboda. Pro ODS bylo znovuzvolení V. Kluse naprostou prioritou, a tak proč bychom se my všichni ostatní nesložili a nedali 300 miliard ze svého na dlouhodobý lidovecký cíl. Vadí mi to o to víc, o co víc tato vláda přesvědčuje veřejnost, že nejsou peníze na školství, zdravotnictví, vědu, opravy památek, či na dopravu. Kvůli tomu přece musí děti v inkubátorech a lidé v bezvědomí platit. Je tedy vidět, že na něco je peněz dost, na něco nebudou prostě nikdy. V neposlední řadě mě celá transakce vadí i proto, že se představitelé církve, zvláště té katolické, sami prezentují neuvěřitelně nevhodně. Pan kardinál a biskupové nehovoří o pomoci bližním v nemoci a nouzi. Nehovoří o péči o památky, které zpřístupní pro potřeby lidí. Nehovoří o duchovním, etickém – morálním rozměru lidské existence. Jde hlavně o peníze, majetek, podnikání. Naivně jsem si v minulosti myslel, že se církve, zvláště ta katolická, poučily ze své historie. Vždy, když se více začaly starat o majetek a peníze, tak na to doplatily – minimálně ztrátou autority, a kreditu mezi lidmi. Dnes jsem přesvědčen, že jsou nepoučitelní. Marné byly snahy Husovy, Lutherovy a dalších reformátorů. Jak stvoříte nějakou organizaci, třeba i k šíření ušlechtilých představ a myšlenek, tak dřív nebo později se začne chovat hamižně a dřív nebo později odsouvá své původní poslání na druhou kolej a bojuje o moc a majetek, kde prvé souvisí s druhým. Víra v Boha je věcí intimní, tajemnou a pro řadu lidí i životní nutností, ale církve si z této duchovní lidské potřeby udělaly moc pěkný byznys. Tomu ODS přeci dobře rozumí. Vše řídí neviditelná ruka trhu, proč by tudíž měla zahálet v oblasti spirituality. Zhřešil jsi už tím, že zde žiješ? Zaplať 300 miliard, církevní hodnostáři tvé peníze potřebují a ODS ráda rozdává z cizího… (6. 5. 2008)


Zhodnocení současné reformy zdravotnictví Julínkovo vedení ministerstva zdravotnictví se od svého nástupu rádo prezentuje jako velký reformátorský tým, jehož snahou je nenechat v českém zdravotnictví kámen na kameni. Jejich nadšení ve stylu „ nevaž se, odvaž se“ je všudypřítomné a postrádá to základní, tedy racionální zhodnocení výsledků české zdravotní soustavy a její srovnání se zahraničím. Pokud by to Julínkův tým udělal, došel by k jednoznačnému závěru, že za bezkonkurenčně malé peníze dostávají čeští pacienti kvalitu leckdy srovnatelnou se světovou špičkou a většinou s dobrým nadprůměrem. Nikde na světě totiž nemají zdravotnictví levnější, a přitom s lepšími výsledky. Jen zaslepený fanatik totiž může věřit tomu, že po zásadním překopání celé složité soustavy zdravotnictví budeme i nadále dosahovat tak vysoké efektivity. Samozřejmě, že i přes velice solidní efektivitu je stále co zlepšovat, ale nepotřebuje to „velký třesk“, jehož výsledkem bude jen více problémů za více peněz. Julínkův tým si je toho vědom, proto se neustále snaží převést debatu na nebezpečí hrozící za 50 let, až česká populace extrémně zestárne. S takovým výhledem si netroufli plánovat ani komunisté, kteří věřili vlastní propagandě, že budou vládnout na věčné časy. U Julínka, který stěží vydrží ve funkci ještě dva roky ,je to velmi smělá představa. Navíc lidé logicky nevěří, že problém zestárlé populace v roce 2050 vyřeší to, že dnes mají zaplatit třicet korun u doktora, nebo že se zprivatizují zdravotní pojišťovny. Topolánek s Julínkem sice hovoří o reformě ve dne i v noci, ale za dva roky vládnutí stačili ve zdravotnictví zrealizovat vlastně jen dvě změny. Zavést poplatky a změnit systém úhrad léků. Poplatky v prvních měsících snížily návštěvnost u lékařů. Julínek to prezentuje jako zamyšlený cíl, tedy úspěch. Opět chybí seriózní analýza možného dopadu na zdravotní stav celé populace. To

200

se odbývá konstatováním, že přestali chodit simulanti. Tuto tezi vyvrací fakt, že velmi významně klesla třeba spotřeba léků na vysoký tlak – tzv. tichý- bezbolestný zabiják. Obdobné posuny najdeme i v jiných a velmi důležitých lékových kategoriích.Pokud se situace rychle nezmění, pak se můžeme dočkat skokového nárůstu některých závažných komplikací chronických chorob. V důsledku zaplatíme mnohem víc, než se „uškudlilo“ či vybralo na třicetikorunových poplatcích. Vše se děje navíc v situaci, kdy mají zdravotní pojišťovny na svých kontech neuvěřitelně vysoký přebytek ve výši 30 miliard korun, který navíc stále narůstá. Druhým zrealizovaným reformním počinem byla zásadní změna ve způsobu stanovení úhrad léků. Místo několika rozhodujících míst byl proces centralizován pod ministerstvo a jeho organizaci – SUKL. Místo veřejné odborné a ekonomické debaty rozhodují úředníci. Původní systém byl kritizován jako netransparentní, tak byl změněn na ještě neprůhlednější. Celý systém se zatím velmi zvolna rozhýbává, ale první výsledky jsou již vidět. Až o desítky procent skokově stoupají doplatky na některé léky, lacinější generika dokonce ztrácí svůj podíl na celkovém trhu, zatímco některé originální firmy vykazují meziroční růst jdoucí do desítek procent. Julínek to prezentuje jako úspěch, neboť pacienti dostávají moderní a drahé léky. Opět chybí jakákoliv objektivní analýza efektivity. Je sice pěkné, že vím, že léčba nějakého druhu rakoviny mě stojí dvojnásobně než v předchozím roce, ale měl bych také vědět, co to udělalo s délkou přežití, neřkuli s vyléčením. Bohužel se totiž mnohdy ukáže, že vůbec nic. V takovém případě by byla radost Julínka jen radostí nad růstem zisků akcionářů příslušných farmaceutických firem, a to mi připadá málo. Topolánek i Julínek rádi zdůrazňují, že vlastně ještě žádná reforma nezačala, ale poplatky jsou jen jakousi předzvěstí těch zásadních změn. Zásadní změnou má být privatizace zdravotních pojišťoven a naprostá liberalizace vztahů mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními. Z deseti veřejných zdravotních poDavid Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

jišťoven má být 9 privatizováno, přičemž největší VZP má být státní a.s. Tyto pojišťovny mají nabízet různé pojistné plány a pacienti by si měli mezi nimi vybírat. Stěžejním zdravotním plánem by měla být takzvaná řízená péče, kdy pacient za nějaké výhody se zřekne svobody rozhodování – svobody volby lékaře či nemocnice. Lékař navíc dostane od pojišťovny „ svěrací kazajku“ – tedy mantinely, jak moc smí své pacienty léčit.V první fázi se tedy lidé stanou terčem různých reklam a náborů do jednotlivých soukromých pojišťoven. Na „dračku“ půjdou především mladí a zdraví. I přes různá přerozdělování vždy více do pojišťovny zaplatí než z ní vyčerpají. Která pojišťovna bude mít více mladých a zdravých, ta o to lépe bude prosperovat. Zajímavé je, že všichni budeme muset také povinně platit zdravotní daň soukromým firmám. Julínek si po kritice uvědomil nesmyslnost, neboť mu došlo, že soukromý vlastník si z vybrané daně nejprve uřízne část pro sebe – provoz a zisk, a co zbude, tak teprve rozdělí na zdravotní péči. Tomuto trendu chce čelit tak, že majitelům přikáže se o zisk rozdělit s pojištěnci. Navíc prý chce majitelům diktovat, za kolik mají svůj byznys dělat, tedy kolik smí utratit za provoz. Zde je každému jasné, že tyto snahy narazí na Ústavní soud. Co to je za logiku něco zprivatizovat a majiteli neumožnit generovat zisk? Tudíž je otázkou, nakolik svá tvrzení myslí Julínek vážně a nakolik to má být jen trik na uchlácholení lidovců a zelených. Pokud by Julínkův plán prošel, tak všem zásadně stoupnou starosti o zdravotní pojistku. Doposud to drtivou většinu lidí příliš nezajímalo a nikdo po nich nic mimořádného nechtěl. Pokud nastane soutěž pojišťoven a soutěž zdravotních plánů, tak se všichni máme na co těšit. Nejprve nás budou obtěžovat různí agenti pojišťoven a přemlouvat k tomu či onomu, abych třeba za deset let zjistili, až skutečně onemocníme, že náš zdravotní plán nekryje to, či ono. Změní se i pozice lékařů a zdravotnických zařízení. Pro lékaře je smlouva s pojišťovnou otázkou bytí či nebytí. Dnes je systém smluv a výše úhrad pod státní

202

kontrolou. Nově má jít o dohodu mezi soukromou pojišťovnou a doktorem, potažmo zdravotnických zařízením. Začne docházet k situacím, kdy doktor bude donucen pojišťovnou přistoupit na naprosto nevýhodné podmínky, aby naopak v republice ojedinělé pracoviště si vynutilo na pojišťovně extrémní výhody. Situaci navíc komplikují propletené řetězce, kdy majitel pojišťovny bude vlastnit i síť svých zařízení a nebude mu nic bránit sobě platit lépe než konkurenci, a tu postupně úplně zničí či jí donutí,aby mu své praxe či menší nemocnice prodala. Julínek v tom vidí ten správný drsný trh, který vyřeší všechny problémy. Vedle zásadních změn v majetkových poměrech pojišťoven navíc Julínek plánuje i přeměny fakultních nemocnic na obchodní společnosti a privatizaci řady dalších nemocnic a zařízení dnes vlastněných ministerstvem. To už jen dokresluje konečné majetkové přesuny, které se zdají být možná tím hlavním hnacím motorem celé reformy. Někdy to působí dojmem, že překotná snaha vše změnit je jen kouřovou clonou, aby v nastalém zmatku si někteří jednotlivci docela pěkně pomohli. V každém případě se ve světě hledá jen obtížně stát, kde k něčemu podobnému v takovém rozsahu a za tak krátkou dobu došlo. Mám vážné obavy, že se zase staneme světovým vzorem toho, jak něco určitě nedělat. (11.6.2008)


Tam, kde nevládne trh ve zdravotnictví Před pár dny jsem navštívil Kanadu s cílem blíže prostudovat tamní systém zdravotní péče. Kanada je ekonomicky velmi vyspělá země s kulturní vazbou na Evropu, konečně hlavou státu je britská královna. V Kanadě je také silná česká menšina, za všechny vzpomeňme třeba na rodinu Baťů či na herce, dnes dětského lékaře Pucholta. S panem doktorem Pucholtem jsem měl dokonce šanci v Torontu i osobně hovořit. Systém kanadského zdravotnictví je v podstatě státní systém plně financovaný z daní. Nemocnice jsou výhradně jen státní až na výjimky specializovaných soukromých klinik. Nemocnice jsou sice ve vlastnictví státu, ale jejich řízení má rysy veřejné samosprávy. Jsou neziskovými organizacemi, jež řídí správní rady složené z různých veřejných autorit. U fakultních nemocnic se na řízení podílejí i děkani či rektor. Za péči o pacienty dostávají peníze přímo od vlády formou dohodnutých rozpočtů. Ambulantní lékaři jsou převážně soukromí, i když se stále více rozmáhají sdružené praxe, které taky patří státu, a lékaři zde dělají za mzdu. Soukromí lékaři posílají účty za ošetření pacientů také vlastně vládě, respektive určité veřejné instituci, která spravuje rozpočet určený příslušnou provinční vládou. Pacienti za ošetření u lékaře, či za pobyt v nemocnici nic neplatí. Neplatí ani za nemocniční léky. Horší je to s léky na recept, které nejsou pacientům hrazeny a pokud je nechtějí platit v hotovosti, tak si musí pořídit komerční připojištění. Měl jsem možnost navštívit i nemocnice v Torontu a v Ottawě. Jejich organizační struktura je velmi podobná nemocnicím v USA. Mají vždy velmi rušný centrální příjem, kam jednak chodí pacienti sami, jednak je tam vozí zá-

204

chranky. Uprostřed je vždy „velín“ pro sestry a lékaře a oválně okolo jsou rozmístěny desítky boxů pro jednotlivé pacienty. Vládne zde vždy velmi čilý ruch. Na odděleních leží pacienti v převážně dvojlůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Některé části nemocnice spíše vypadají jako čtyřhvězdičkový hotel, než jako nemocnice. Jsou zde na zemi koberce, obrazy a křesílka. Zajímavé je, že zdravotní sestry velmi často chodí v civilních šatech. Žádná uniforma, ale džínsy s tričkem či mikinou. Zkušení lékaři nejsou zaměstnanci nemocnice, ale mají s ní smlouvu jen na určité činnosti. Zaměstnanci nemocnice jsou jen nekvalifikovaní lékaři ve výchově. Kvalifikovaný lékař si vydělá 250 –500 tisíc dolarů ročně, což není špatné. Přesto si všichni stěžují, že je v Kanadě strašný nedostatek lékařů. Největším problémem kanadského zdravotního systému jsou dlouhé čekací doby na jednotlivá vyšetření a na méně akutní ošetření. Třeba na operaci šedého zákalu se čekalo až rok, horší je, že se měsíce čeká i na operaci onkologických onemocnění. Kanadská vláda situaci začala řešit a výrazně zvýšila objemy peněz ve vazbě na provedené výkony a čekací doby se rapidně zkracují na několik týdnů. Jak konstatoval jeden tamní senátor – lékař, vedle kratší doby čekání se stali z očních lékařů multimilionáři. Mluvil jsem z řadou našich krajanů – lékařů. Působili na mě spokojeným dojmem a neslyšel jsem od nich to, co slyším od jejich českých kolegů. Určitě také nejsou se vším spokojeni, ale s naštvaností zdravotnického personálu u nás se to vůbec nedá srovnat. Ptal jsem se krajanů nelékařů na jejich zkušenosti s kanadským zdravotnictvím. Hodně si stěžovali na dlouhé objednací doby, mnoho z nich dokonce jezdí na ošetření do České republiky a velmi si pochvalují úroveň české medicíny. Někteří vážně nemocní si chválili i velice dobrou úroveň kanadského zdravotnictví. Více méně se všichni shodli, že úskalí Kanady je dostat David Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

se do soukolí zdravotní péče, to vše, co následuje, je již velice kvalitní a dobré. Zajímavá byla i debata s kanadským profesorem kardiochirurgem – v současné době i senátorem za konzervativce. Vystudoval medicínu na Harvardu v Bostonu , kde i působ, a tak jsem se ho ptal na jeho dojem z obou systémů – kanadského a USA. Řekl, že úroveň vidí jako srovnatelnou, ale systém USA je zcela tržní, asociální a vyřazuje obrovské množství lidí z možnosti dostat zdravotní péči. Dal jsem mu otázku, zda si myslí, že by kanadský státní zdravotní systém měl být nějak reformován s cílem posílit tržní principy, tak tento pravicový senátor jednoznačně řekl, že v žádném případě. Kanadský zdravotní systém spotřebuje 10% tamního HDP, systém USA 15% a náš český 7% našeho HDP! Jen pro osvěžení připomínám, že v USA je 50 milionů lidí bez zdravotního pojištění a hned několik našich krajanů v Kanadě se rádo jezdí léčit do naší republiky… Tak ve mně jen Kanada posílila dojem, že s tou revolucí v českém zdravotnictví by se mělo postupovat hodně opatrně. (18. 6. 2008)

206

Topolánkovy podařené taškařice Vláda Mirka Topolánka přežila hlasování o nedůvěře. Ukázalo se tím hned několik věcí. Předně Strana zelených propásla svoji šanci dostat z vlády prvního vicepremiéra Čunka a demonstrovala tím, že jim jeho „hroší kůže“ nevadí. Příběh by šlo s nadsázkou pojmenovat: „Jak se Mirek Dušín přidal k Bratrstvu kočičí pracky.“ Kdyby to totiž mysleli se svým odporem proti Čunkovi vážně, tak mohli hlasování o nedůvěře využít k nátlaku na premiéra, aby konečně Čunka z vlády odvolal. Dali raději přednost pokračování hry na „pštrosa“. Strčí se hlava do písku a dělá se, že problém neexistuje. Když už je to neúnosné, tak se hlava na chvilku vystrčí a řekne se něco v tom smyslu, že je to hrůza a mělo by se s tím něco dělat, a honem šup zpátky s hlavou do díry, jen aby nepřišli o teplá místečka. Konečně už by se asi nikdy znovu nemohlo stát, aby třeba taková Džamila Stehlíková byla opět ministryní. Hlasováním se ukázala i další věc. Přeběhlíci Pohanka s Melčákem se dostavili a vládu aktivně podrželi, přitom by na její přežití úplně stačilo, kdyby zůstali doma. Co je asi vede k masochismu znovu a znovu demonstrovat své přeběhlictví? S nadsázkou mě napadá, zda opět pokladna ODS o něco nezhubla. Nebo snad Dalíkem podchycené firmy nutně potřebují poradenských služeb obou pánů poslanců? Kdo ví. Koalice Čunkových lidovců, ODS, Strany zelených s přeběhlíky se jeví pevná jako skála. Alespoň v den hlasování tomu tak bylo. Odpoledne už zase Tlustý zveřejnil vznik své platformy. Platformy pravých ideálů ODS. Topolánek se nechal hned slyšet, že i on je členem této pravé platformy, neboť jeho srdce bije také vpravo. Tak buď znovu nemluví pravdu, nebo se dobrovolně stal podřízeným pana Tlustého. Konečně u Mirka Topolánka jsou drobné či větší lži na denním pořádku. Ve volbách přesvědčoval, že jeho rodiDavid Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

na je ukázkou konzervativních hodnot. Věrnosti, lásky, přátelství. Jeho manželka mu to dokonce „zbaštila“ i s navijákem. Topolánek musí být dokonalým hráčem pokeru. Asi i řada voličů mu ideální konzervativní rodinu věřila. Proti těm „zhýralým a volnomyšlenkářským“ sociálním demokratům to na usedlé lidi muselo působit jako balzám. Stejně Mirkovi Topolákovi uvěřili důchodci, že od prvního ledna dostanou přidáno 1000Kč, že jim klesnou doplatky na léky a DPH na potraviny se sníží na nulu. S těmito sliby to dopadlo stejně jako s věrností manželce. Byla to jen legrace. Možná, že Mirek Topolánek za svoji nadměrnou lhavost nemůže, možná je to nemoc. Ano, i taková nemoc existuje. Tak Topolánek říká, že bývalý vicepremiér Němec nepracuje pro Úřad vlády, aby se v zápětí ukázalo, že pravý opak je pravdou. Ve sněmovně Topolánek vypráví, že jej vyhodili z vojenského gymnázia z politických důvodů, aby se ukázalo, že řádně na tomto gymnáziu odmaturoval v normálním termínu. Začínám mít čím dál tím větší pocit, že náš premiér zkouší, co mu všechno ještě projde, a vlastně si ze všech lidí dělá legraci. Necítí pocit zodpovědnosti vrcholného politika za vývoj a osud naší země. Neví, co je zodpovědnost za životy lidí, kterými byl zvolen. On se jen baví. Pro něho je to jedna velká legrace. Teď se třeba v pražském Bugsy‘s baru s kamarádem Dalíkem hřmotně smějí všem těm, co jim jejich výmysly zbaštili a vymýšlejí další podařenou taškařici. (20. 6. 2008)

208

I Bendl má své dny Co mají společného chůdaři, kejklíři a mimové s Čechomorem, Michalem Prokopem a místopředsedou ODS Bendlem? Mají společné pódium, na kterém za naše peníze všichni vystupují a předvádějí ,o umí nejlépe. Petr Bendl se totiž rozhodl uspořádat za pár milionů z krajského rozpočtu své dny – hejtmanské dny. Kdo by čekal debatu s občany, třeba na téma, jak výhodně či nevýhodně pro kraj prodal nemocnice, tak by se mýlil. Bendl tam moc nehovoří, respektive ptát se ho smí jen moderátor, ale za to všem pěkně zazpívá písničky vlastní provenience. Třeba tu o hodinách. Asi ho jeho rolexy za několik set tisíc tak očarovaly, že o nich musí i zpívat všem ostatním. Od chirurga očekávám, že bude dobře operovat a na operačním stole si nechci prohlížet jeho akvarely. Také od vrcholného politika na veřejném shromáždění uspořádaném z mých daní čekám víc, než aby mi zapěl několik nevýrazných táborákových popěvků. Ale volby se blíží a každá akce se počítá. Nemám-li co říci, tak zpívám. Třeba se někdo najde, kdo řekne: „Toho Bendla budu volit, na tu kytaru hraje skoro jako náš Jára“. Kdyby to celé uspořádala a zaplatila ODS, jíž je Bendl místopředsedou, tak ať si dělají co chtějí. Topolánek by třeba mohl metat kozelce, nebo Julínek s Cirtem chřastit rolničkami. Je věcí každého, jak vede svoji předvolební kampaň. Dost mi však vadí, když miliony i z mých daní používá politik k agitaci voličů, přičemž tyto peníze samozřejmě schází jinde. Třeba ve středočeských nemocnicích, domovech důchodců, městech a obcích, nebo by za ně mohli opravit pár děravých silnic. Abych jen nekritizoval. Na tyto dny jsem si zašel, abych věděl , oč tam jde. Dal jsem si mezi lidmi pivo, bylo docela dobré, a ČeDavid Rath – Síla argumentu Vybrané internetové články

chomor se tradičně všem líbil. Jen mě tak napadlo, když jsem Bendla viděl s kytarou, zda se do voleb vzmuží a půjde třeba do nějaké televizní debaty si se mnou promluvit o Středočeském kraji a politice jeho vlády. Zatím všechny nabídky, jak z ČT od Moravce, tak z Primy od Šimůnka ,odmítl. Prý se debaty se mnou bojí. Asi tedy televize budou muset uspořádat nějakou pěveckou soutěž, třeba o nejnudnějšího zpěváka. Tu bych měl šanci s přehledem vyhrát, i když ani Petr Bendl není bez naděje. (27. 6. 2008)

Vybrané výňatky z on-line rozhovorů K vystoupením v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a k internetovým článkům byly do knihy Síla argumentů vybrány ještě výňatky ze dvou on-line rozhovorů, které se uskutečnily v roce 2008 pro Boleslavský deník a pro IDNES. Doplňují dle výše uvedených kritérií názory, sdělení a argumenty uzavírají celou publikaci.

210

Boleslavský deník Pane Rathe, mohla bych znát Váš osobní názor na p. Snítilého? Není zrada pánů Pohanky, Melčáka a Snítileho drahou cenou pro ČSSD? Jak se daří ODS své členy držet na oprati při všech volbách a v ČSSD jsou zrádci? ČSSD nepoužívá pochybné praktiky ODS – získávání cizích poslanců – nenabízíme miliony, jak ODS nabídla senátorovi Novotnému, neposíláme řidiče pana Pítra s miliony za cizími poslanci, nezveřejňujeme doposud neznáme kompromitující materiály, nevydíráme, nezastrašujeme jako pan Topolánek pana Čunka... Sice tím prohráváme, ale držíme si úroveň a čest. Nejsme všehoschopná mafie, a pokud budu do toho mít co mluvit, tak ČSSD taková být nesmí, i kdyby to znamenalo momentální prohru. Špína zůstane špínou a rozumní politici se jí vyhýbají a bojují s ní. ODS z ní udělala momentálně metodu své práce. Lidé by měli říci své jednoznačné ne takovému chování.

Pane doktore, můj syn žije ve Švédsku. ČSSD ráda ukazuje právě tento stát jako vzor sociálního státu. Přesto tam poplatky ve zdravotnictví fungují již mnoho let a zavedla je ještě vláda soc. demokracie. Nemyslíte si, že rozumné forma poplatků má svůj smysl? Poplatky zavedené ODS a Julínkem nejsou však rozumné. Zeptejte se syna, zda ve Švédsku platí kojenci, invalidé či lidé s malým důchodem... David Rath – Síla argumentu Vybrané výňatky z on-line rozhovorů

Pane Ráthe, jako dlouholetý příznivec ČSSD se bohužel obávám, že Vaše radikální vystoupení naší straně více škodí než pomahájí. Nemyslíte, že je čas brzdit?

Pane doktore, moje přítelkyně si myslí, že jste nafoukaný a arogantní prospěchář. Já si naopak myslím, že jste vynikající řečník a výborný politik. Komu byste dal za pravdu?:-)

Můj, či Váš názor je důležitý, ale nesměrodatný. Výrazný politik má svůj osobitý styl a já chci být výrazným politikem s osobitým stylem. To, zda se líbí většině či ne, se ukazuje jen ve volbách. V minulých jsem dostal tolik osobních preferenčních hlasů, že jsem ze všech kandidujících (několik stovek) byl na 5. místě v nejvyšších preferencích. Chápu, že se také někomu nemusím líbit, ale skutečná čísla a výsledky mluví samy za sebe.Pokud můj styl nebude úspěšný, tak z politiky odejdu, takový je život, ale měnit se určitě nebudu ani o milimetr. Na to jsem už moc starý (43 let)a moc paličatý:-)

Hádejte:):) Díky za podporu. Třeba se s vaší přítelkyní budu mít šanci se potkat a přesvědčit ji, že to zas tak hrozné se mnou není:-). jak jsem už psal – kdybych byl prospěchář, tak určitě nejdu do ODS tak ostře – je to nejmocnější partaj, co ovládá 90% veškerých finančních toků ve státě. Kontroluje policii, státní zastupitelství,má své lidi na soudech... proti nim jdou různí lidé, ale určitě to nejsou prospěcháři, ti se naopak s ODS spojují a kamarádí. To se vyplácí – viz naši přeběhlíci.

Dobrý den, pane doktore, vrátíte se ještě někdy k praxi? Děkuji MW

Kdo jde do politiky a má na věci názor, musí počítat s tím, že bude centrem zájmu médií a svých protivníků, kteří mu přes média škodí. Každé povolání má své nepříjemné okamžiky. Bez médií není politik politikem a v centru pozornosti médií zase ztrácíte velkou část své osobní svobody.Je to jako se vším – něco za něco, každá mince má dvě strany. Jsem realista – nelze chtít jen to dobré a nepočítat s riziky a nepříjemnostmi.

Lékařskou praxi stále provozuji – jsem soukromý internista a ordinuji každý týden doma v Hostivici – střední Čechy.

Dobrý den, pane Rathe, jaké to je žít pod neustálým tlakem médií?

Pane Rathe, bolí vás ještě hlava z facky od pana Macka? Už jste si to vyřídili jako chlapi někde v ringu? Nebolí:-) nejsem z cukru. Vyřídili – hned poté mě napadl znovu, už tváří v tvář, a dostal, co si zasloužil...

Pane Rathe, máte někdy vůbec volno? Relaxujete? Jak? Jaké máte koníčky? Tak volno občas mám. Snažím se věnovat především svým dvěma malým synům. Jezdíme společně rádi na

214

David Rath – Síla argumentu Vybrané výňatky z on-line rozhovorů

chalupu, kde mohu běhat po lese. Beru je už i na koně, respektive je na poníky:). Čtu jim různé knížky, sekáme trávník, a tak podobně. Před řadou let jsem propadl golfu – je nesmysl, že jde o drahý sport – je lacinější než třeba lyžování, je to moc fajn, celý den chodit v přírodě a vztekat se nad vlastní nešikovností při odpalování:). Nejvíc si tedy odpočinu v přírodě a při čtení knih.

Dobrý den pane poslanče, ráda bych se zeptala, proč v našem státě nemůže mít každý pojištěnec u zdravotní pojišťovny svůj vlastní účet, na který by mu šly peníze z jeho zdravotního pojištění. V jiných evropských státech je tento způsobe běžný. Co si o něm myslíte vy sám? V Rakousku, Německu, Francii, Británii – nikde žádný systém individuálního účtu pacienta není. Je to na delší vysvětlování, ale zdravotní pojištění je vlastně daň, tudíž nespoříte si na účet, ale platíte daň, ze které se platí provoz celého zdravotního systému. Daň nelze chápat jako platbu na vlastní účet...

Přijetím rovné daně, a tedy nesolidárností bohatých s chudými, nedávají tím zastánci batohu jasně najevo, že nejdříve musí zbohatnout oni, a pak teprve laskavě dovolí těm ostatním, aby si také polepšili? Topolánko-Kaluskova reforma- batoh je světový unikát. Výrazně pomohl lidem s příjmem nad sto tisíc měsíčně (řádově si polepší o desítky tisíc měsíčně) a všem, tedy 99% obyvatel snížil životní úroveň. Roste inflace nebývale, zpomaluje se hospodářský růst, klesá koupěschopnost většiny lidí, rostou hypotéční úroky. Prostě cesta do pekel – do recese či krize.

Nepodáte trestní oznámení na pana Topolánka za jeho výrok o korupčnících Švejnarova týmu, jako to udělala ODS na pana Novotného?

Sledujete, zda nový majitelé berounské a hořovické nemocnice plní smluvní podmínky jejich privatizace? Vložili do jejich modernizace miliony, ke kterým se smluvně zavázali?

Pan Topolánek používá nacistické citáty, vulgarity, dělá nám ostudu už i v zahraničí. Toto je jen jedno z mnoha jeho „plácnutí“ a nestojí za trestní oznámení. Stejně nefér je i prohlášení V. Klause, že Švejnarovská koalice by zvrátila celý vývoj po listopadu 89. Když J.Paroubek po „Langerově-Vidímově -Kubiceho“ špíně prohlásil, že mu to připomíná únor 48, byl mediálně „přibíjen na kříž.“ Teď stejná média k prezidentovu Topolánkovu „ústřelu“ mlčí...

Sleduji a myslím, že neplní. Berounská nemocnice již redukuje péči a zavírá oddělení. Myslím, že se budou snažit do voleb dělat jen nejnutnější kroky, ale k rychlému pádu dojde po té.

Pane Rath,Vaší stranu volila celá rodina,jsme velmi zklamaní ze zrádců a přeběhlíků.Co Vaše strana udělá, aby se to neopakovalo.Srdečně Vás zdravím.

216


Děkuji.Já jsem také zklamaný. Velmi intenzivně řešíme všechny možnosti, jak takovému „podrazáckému“ chování čelit. Není to nic jednoduchého- ODS nejspíše používá těch nejtvrdších metod – nátlaku, zastrašování, korupce... Dopředu ani netušíte, kdo takovým metodám podlehne – připomíná mi to nábor,který dělala StB – na řadu lidí vytáhli nějaký škraloup a tím je dostali do kouta a museli spolupracovat. Je to naprosto amorální. ČSSD nechce v žádném případě takové praktiky používat,,i když je vidět, že slaví pro ODS úspěch. Naopak se musí z naší politiky vymýtit, jinak nás čeká skutečně velmi nepěkná budoucnost.

šit turistický ruch ve Středních Čechách a s tím spojené služby. Prioritou je pro mě i ochrana přírody a zlepšování životního prostředí. I tím se současná krajská vláda skoro nezabývá. (21. 2. 2008)

Hezký den pane doktore, rád bych se Vás zeptal, co byste rád změnil ve Středočeském kraji, kde hodláte kandidovat na hejtmana. Předně zastavíme nevýhodné prodeje nemocnic. Bendl jich už prodal 11 a pod tržní cenou – kraj tím, dle nás, přišel o téměř jednu miliardu – ta mohla být využita pro lidi. Ze zbylých nemocnic uděláme neziskové organizace a chci do nich velmi mnoho investovat tak, aby zde byly převážně jedno, maximálně dvoulůžkové pokoje s vlastním zázemím, moderní technika a hlavně dobrý a ochotný personál, který bude velice slušně zaplacen a motivován k co nejlepšímu přístupu k lidem. Obrovské investice jsou potřeba na modernizaci a rekonstrukce silnic – ty jsou po 8 letech krajské vlády ODS ve strašném stavu. Je potřeba se vážně zabývat středním školstvím – školami, kvalitou a přístupem učitelů, zvýšit jejich platy, abychom ve školství udrželi a získali co nejkvalitnější lidi. Chtěl bych výrazně zvý-

218


IDNES

Pane Rathe, netrpíte noční můrou z toho, že neustále roste počet lidí, kteří by vám po vzoru Miroslava Macka také rádi uštědřili výchovný pohlavek?

Dobrý den. Před volbami 2006 jsem byl rozhodnut volit Vaši stranu. Když jsem se ale z médií dozvěděl, že pan Paroubek je pedofilní a zneužívá malé děti, tak jsem tento postoj přehodnotil a nakonec jsem volil ODS. Jak s takovým člověkem můžete vůbec spolupracovat? Vy – takový slušný člověk a renomovaný lékař? Je to hanba, že takto nemocný vůbec může sedět v parlamentu.

Roste také počet lidí, co by rádi „rozbili“ ústa současné vládě a mám pocit, že jich je o mnoho více, než zbabělých ODSáckých Macků...

Bohužel jste nalétl na dost nechutnou hru ODS – na Kubiceho zprávu. Kdyby byl Paroubek skutečně tím, na co tato zpráva ukazovala, tak si myslíte, že by ho Langer už dávno nenechal zavřít – bručet? Bohužel ODS použije cokoli, jakýkoli faul...

Zdravím, mám já, jako obyčejný občan nějakou šanci, jak se bránit nedemokratickým praktikám ODS? Přece mají rozhodovat občané ve volbách a ne korupce ODS. To vážně není nějaký prostředek, jak se domoci svého práva? Proč neexistuje nějaký soud, který by podobné zrady voličů řešil? Ta bezmocnost proti „nakupování“ poslanců je opravdu strašná. Pokud nějaká strana vybočí z demokratických mantinelů, jak to dělá ODS, tak je dost obtížné ji dostat zpět. Jedině její drtivá porážka ve volbách by ODS vedla k tomu, že by se snad vzpamatovala a začala respektovat pravidla demokratického systému.

220

Myslíte si, že se ODS před něčím zastaví? Nápadně to připomíná roky 1945-8, kdy pod rouškou ústavnosti dochází k pošlapání výsledků voleb. Bohužel, ODS je bolševická strana a tak to není žádné překvapení. Už víte, kdo půjde bručet? ODS se před ničím nezastaví. Je to, dle mého soudu, strana bolševického typu, velmi nedemokratická, arogantní, nesnášenlivá a panovačná. Klidně použijí policii, tajné služby, úplatky – jen aby se udržela u moci. Nakupuje poslance, šířila a snad i spoluvyrobila Kubiceho zprávu, zastrašuje a vyhrožuje...

Co si myslíte o protiústavní praxi nařizovat poslancům, jak mají hlasovat? Poslance nevolíme jako jednotlivce, ale za určitou stranu a její program. Zásadou slušnosti a poctivosti je držet to, co jsem slíbil – tedy držet program své strany, a to co slibovala voličům. To není o nařizování, to je o základním principu korektní politiky.


Chci se zeptat: jako volič volím např. ČSSD. Jak k tomu přijdu, že si pak poslanec strany, které dám svůj (vzácný) hlas, prostě odejde a přestane hlasovat v souladu s ní? Přitom je to právě strana, která ho „protlačila“ do parlamentu – opravdu jen minimum poslanců by lidi volili pro jejich jména!! Většina voličů volí stranu, kterou reprezentují pro ně někdy i neznámí (viz pan Wolf) poslanci. K otázce: Připravíte nějaké opatření, aby se toto nemohlo v budoucnu dít? Aby poslanec, který opustí svůj poslanecký klub, byl automaticky „vyhozen“ a jeho místo převzal další stranický a především loajální kolega? Pokud něco takového chystáte, od kdy to bude platit? PS: díky za Vaši otevřenou a přímou kritiku ODS. Nebýt Vás, tak jim pravdu neřekne nikdo (i když oni ji stejně nechtějí slyšet, ani vidět).

Opět můj příměr s vykradením bytu – má se sebeobviňovat majitel bytu, že měl jen dva zámky na dveřích, když ho vykradou? Pokud jste uvěřil/a propagandě ODS, že je to věc uvnitř ČSSD, pak jste fakt dost naivní. Přemýšlejte – kdopak má z přeběhlíků prospěch, co? Jak to, že hlasují pro všechny důležité návrhy ODS, které jsou v zásadním rozporu s programem sociální demokracie? Co? Za to vše určitě může Paroubek a určitě samozřejmě i já, Zaorálek, Hašek... Prostě my jsme je najedou přesvědčili, že poplatky u doktora jsou super, že růst DPH je fajn, že rovná daň je skvělá, že Klaus je nejlepší prezident, a ve výborech má sedět víc ODSáků a bez radaru zahyneme... Chce to kapku přemýšlet a nepapouškovat to, co mele ODS.

Přemýšlíme o způsobech. Vrátím se ke svému příměru o vykradeném bytu. Je zde zloděj, který vám vykrade byt. Je určitě správné přemýšlet, jak si byt ještě lépe zabezpečit před dalším vniknutím, ale vše má své meze – nemůžete si z bytu udělat trezor. Bohužel platí, že když si někdo umane vás vykrást, tak se mu to zdaří i přes mříže a alarm. Stejně je to i s ukradením poslanců. Pokud váš osud visí na takovýchto ukradencích, pak je velká šance, že se vám to zdaří. Osud M. Topolánka právě visí jen a jen na těch ukradencích... Společnost musí umět i pochytat ty zloděje a potrestat je, jinak počet krádeží bude jen a jen stoupat...

Pane doktore, proč vždy, když utrpíte nějakou vnitřní porážku, za to může ODS? Vaše konspirační teorie jsou poslední dobou více než zábavné. Nemyslíte, že by se vedení ČSSD mělo raději zamyslet samo nad sebou, než vinu svést na někoho jiného? Proč Vaše tvrzení nikdy nepodepřete nějakými důkazy, které vždy slíbíte, ale skutek utek? Chování vašeho pana předsedy a Vaše mi připomíná chování malých dětí, které si neumějí přiznat vlastní selhání a porážku (viz. tzv. vaše „druhé“ vítězství ve volbách, odchod poslanců z ČSSD, agresivně negativní volební kampaň). Myslím, že sociálním demokratům děláte akorát ostudu.

Dobrý den, nemyslíte, že by obrazu ČSSD více prospěla sebereflexe (proč zrovna od nás utíkají...?) než křečovité obviňování a hledání spiknutí?

222

Když prohrajete ve férovém zápasu, pak je čestné a správné porážku přiznat, když vás někdo poráží neférově, pak je potřeba se porvat. Možná vám to nedochází, možná si myslíte, že jsem se zbláznil a přeháním, ale jsem přesvědčen, že ODS zašla velmi daleko a její David Rath – Síla argumentu Vybrané výňatky z on-line rozhovorů

kroky ohrožují fungování demokracie v naší zemi. Nemyslíte si, že použití složek policie dva dny před volbami je ohrožením demokracie? Nemyslíte si, že přetahování poslanců, tedy změna faktického výsledku voleb, je ohrožením svobody voleb a principů parlamentní demokracie? Pokud si to nemyslíte, pak je to těžká diskuse. Zkuste si přečíst nějakou kniho o demokracii a něco z politologie, pak mi možná dáte za pravdu...

Vyprávěl si s Vámi někdy tatínek o své spolupráci se Státní bezpečností ? Nevyprávěl, protože s ní nespolupracoval Pokud máte jiné poznatky opřené o něco jiného než ODSácké pomluvy, pak je prosím zveřejněte. Mimochodem na stejných seznamech jsem viděl napsaného vašeho V. Kaluse a váš M. Topolánek studoval na vojenském gymnáziu – což byl ozbrojený pilíř komunistického režimu. Rádi napadáte a osočujete druhé, na to vás užije, podívejte se na své prominenty a těch se ptejte...

Pane Rathe... jména Paroubek, Rath, Hašek, Škromach jsou přesně tím důvodem proč nechci volit ČSSD. Nedá se nic dělat, ale páprdové musí ven a musí přijít nové, mladé tváře. ODS je státostrana, která v současnosti vše v naší zemi ovládá, pokud jste si nevšiml. Má většinu starostů velkých měst, skoro všechny kraje s hejtmany, vládu, sněmovnu i s přeběhlíky, v Senátu má dokonce nadpoloviční většinu. Tam se jděte podívat, to je ob-

224

raz parlamentu dle ODS – prostě o čem nechtějí diskutovat, tak hlasováním rozhodnou, že se řešit nebude – viz Topolánkova reforma. Proto hodně mluvíme o ODS, neboť je všude, o všem rozhoduje, vše ovládá a řídí. Rozhoduje o 90% toho, co od vás na daních vybere. Takovou moc měla u nás naposledy jen KSČ.

Proč jste dříve prosazoval poplatky a teď proti nim protestujete? Vsadím se o milion korun, že se odpovědi nějak vyhnete, jako vždycky... Neprosazoval, kdybych je prosazoval, tak jsem je jako ministr dávno zavedl. To, že jsem je nezavedl je důkazem toho, že jsem je neprosazoval. Prosazovat versus diskutovat či přemýšlet jsou dost rozdílné termíny. Víme? Diskutovat a přemýšlet můžeme o čemkoli, nebo si myslíte, že to má být zakázáno? Pokud jste z ODS, tak takovému názoru už rozumím.

Co si myslíte o „globálním oteplování“ a ekologických opatřeních s tím spojených? Je to podle Vás reálně hrozba nebo jen nesmyslná buzerace? Necítím se být na toto téma odborníkem. Ledovce ubývají, to je fakt. Do jaké míry je to vývoj planety a do jaké míry k tomu pomáhají emise, to je hodně věc názoru – exaktní data je těžké získat. Přirozený vývoj planety neovlivníme, produkci emisí ano. Tudíž je rozumné, ale i logické, že se o to snažíme. Zda to snažení je vždy racionální, o tom hodně pochybuji – viz biopaliva a jejich vliv na ceny potravin, ale i na životní prostřeDavid Rath – Síla argumentu Vybrané výňatky z on-line rozhovorů

dí – nakonec mu řepkou víc ublížíme než prospějeme. Neexistují jednoduchá řešení. Odpověď hledejme ve výzkumu a nových technologiích, nevím, zda to bude vodíkový pohon, či něco jiného, ale mám dojem, že řepkový olej či biolíh to nebude...

demokracie připojit ČR k zemím, kde se volně v uzavř. prostorách kouřit nesmí? Nebude to snadné zákaz prosadit. Jsou na to různé názory ve všech stranách. Jen nechápu, proč se tohoto tématu neujal Julínek, všude jsou nositelem této vize ministři zdravotnictví.

Zdravím a přeji hodně zdaru, na hrubý pytel hrubá záplata... děláte to dobře! Gate Děkuji, jinak to nejde,ODS bere slušnost jako slabost a tu nepromíjí...

ČSSD? Právě kvůli Paroubkovi a Vám děkuji pěkně, ale nechci. Vítám snahu Zemana o návrat. To byl člověk, který držel slovo a dalo se s ním domluvit. Se současnou ČSSD to nejde. Najednou ODSáci Zemana vychvalují, když chtěl vázat členské legitimace do kůže členů ODS, tak jste mu nemohli přijít na jméno, což docela chápu. Stačí, že prohlásil V. Klause za dobrého prezidenta a podpořil jeho znovuzvolení a nyní nepřímo pomáhá dnešní vládě ODS. Mohu vám říci, že jsem myšlenkový obrat M. Zemana nepochopil, nejprve byl Klaus strůjcem spálené země , což byla pravda, a nyní je kamarád???

Vážím si toho, že prosazujete zákaz kouření na veřejnosti. Budete v tom pokračovat? Je šance, že hlasování ve 2. a 3. čtení ve sněmovně proběhne ještě letos? Je cílem soc.

226

V NHL jsou v každém týmu bitkaři, kteří mají za úkol prát se a provokovat. Vy jste vlastně to samé v ČSSD. Děláte to dobře a staráte se aspoň o to, že je v politice i sranda! :-) Děkuji, každý má nějakou svoji roli a úlohu, máte pravdu, já jsme „bitkař“...:)

Pane doktore,po přečtení otázek jsem se utvrdila v přesvědčení, že nejvíc vadí Vaše bystrost, schopnost formulovat myšlenky, odborná zdatnost, pohotovost a další pozitivní hodnoty. Vaši odpůrci v tom vidí nebezpečí, a proto Vám nemohou přijít na jméno, montují do všeho soukromé věci( u premiéra naprosté pochopení), mají banální argumenty a omílají je všichni stále dokola.To, co nazývají u Vás hulvátstvím, považují u jiných za chlapské vyjádření, obdivují se podrazáku Mackovi....Nedejte se, máte hodně mlčících příznivců- jsou s Vámi....Nezklamete je a nenechte se odradit sprostými útoky??????? Děkuji a přeji pěkný den. Příznivcům děkuji, slušným odpůrcům také a ODSákům jen vzkaz – však vám David Rath – Síla argumentu Vybrané výňatky z on-line rozhovorů

to lidi jedou všechno spočítají, a to se pak nebudete stačit divit... (23. 6. 2008)

228

David Rath Síla argumentů

Recommend Documents