DAVID RATH
Co se nám uÏ podafiilo ve Stfiedoãeském kraji
David RATH
Co se nám uÏ podafiilo ve Stfiedoãeském kraji
Na‰e sliby Začnu tím, s čím jsme do krajských voleb vlastně šli. Protože od toho se musíme odpíchnout. Každý politik něco slibuje a pak voliči – občané mají šanci hodnotit, zda to plní, jak to plní a jestli to plní podle jejich představ. My jsme měli několik základních slibů a plánů. Ten nejvýraznější, který hodně ovlivnil charakter podzimních krajských voleb, byl slib zrušit regulační poplatky ve zdravotnictví v našich krajských zdravotnických zařízeních. Také jsme slíbili, že zastavíme privatizaci zdravotnických zařízení, hlavně nemocnic, kterou naši předchůdci poměrně masivně zrealizovali. Další slib se týkal oblasti veřejné dopravy – slíbili jsme, že studenti by měli v našem kraji jezdit do škol zdarma od dalšího školního roku, tedy od září roku 2009. Čtvrtý slib, opět z oblasti zdravotnictví spočíval v záměru znovu obnovit zubní pohotovosti, protože v kraji, když jsme šli do voleb, prakticky nefungovala ani jedna, zatímco ještě před několika lety mohli jít lidé večer či o víkendech v případě bolestí k zubaři v podstatě skoro v každém větším městě. A poslední z těch velkých slibů spočíval v tom, že podpoříme menší obce a města finanční injekcí na stavby škol, školek, infrastruktury. Slíbili jsme zkrátka konkrétní půlmiliardu do malých a středních obcí. Mimo hlavních slibů byly vysloveny také menší, jakési doprovodné sliby, protože ne každý slib má stejný význam a stejnou váhu. Slíbili jsme, že zastavíme pokusy o privatizaci sociálních služeb, hlavně domovů důchodců. A protože jsme měli informace, že je daleko větší zájem o místo v domově důchodců, než stačí kapacita, deklarovali jsme zájem rozšiřovat i kapacity těchto domovů seniorů.
Zru‰ení poplatkÛ První slib, který určil charakter loňských voleb, spočíval ve zrušení regulačních poplatků, které zavedl ministr Julínek za vlády Mirka Topolánka. Poplatky se staly jejich jakousi vlajkovou lodí, vlajkovým křižníkem reformy zdravotnictví. Druhým krokem, který připravovali, byla privatizace zdravotních pojišťoven a jako třetí krok by následovala by privatizace zbytku nemocnic včetně fakultních. K dvěma posledním krokům už Julínek naštěstí nestačil přistoupit a zřejmě o ně bude svedena ostrá bitva i při dalších volebních kláních, tedy především teď na podzim před parlamentními volbami. Takže na rozdíl od privatizací, které Julínek nestihl, poplatky stihl, protlačil je Parlamentem velkou silou bez nějaké politické dohody, použili k tomu hlasů přeběhlíků, kteří utekli, přeběhli z poslaneckého klubu Sociální demokracie k ODS. Zajímavé bylo, že někteří z těchto poslanců se deklarovali dlouhodobě jako levicoví poslanci a přitom bez problémů hlasovali pro zavedení regulačních poplatků bez rozdílu věku, bez rozdílu nemoci, bez rozdílu sociálního stavu příslušného člověka. Tím jsme se stali v Evropě zemí, kde regulační poplatek platil úplně každý, včetně novorozence samozřejmě přesto, že poplatky se jmenují ze zákona regulační. Logicky se každý začal ptát, co mají regulovat - jak třeba zregulujete novorozence, aby nebyl nemocný, jak zregulujete těhotnou ženu, aby nerodila, jak zregulujete člověka, kterého srazí auto nebo dostane infarkt nebo něco podobného. Tyto otázky legitimně zaznívaly a stále zaznívají. Protistrana argumentuje naopak tím, že zdravotní péče se nadužívá, že Češi jsou národem hypochondrů, jejichž největším koníčkem je navštěvovat lékaře a utrácet peníze ze zdravotního pojištění a že je potřeba jim trochu tu ohlávku utáhnout, aby šli do sebe a netrávili čas u lékařů. Toto vyvolává samozřejmě velké konflikty, protože drtivá většina lidí – a to je racionální pohled – určitě žádní hypochondři nejsou. Skutečných hypochondrů je zanedbatelná menšina. V drtivé většině případů jdou lidé k doktorovi, když jim něco je, mají nějakou potíž nebo nějakou svízel a chtějí poradit.
6
ČSSD před volbami slibovala, že pokud uspěje, tak lidé nebudou muset platit poplatky v krajských nemocnicích. Krajské volby ČSSD vyhrála loni v listopadu a už od letošního ledna je slib splněn. Naproti tomu expremiér Mirek Topolánek (ODS) dokázal, že sliby voličům jsou pro něho prázdná slova. Ze své smlouvy s voliči totiž nesplnil za tři roky nic. Někdy mi připadá, že ODS jakoby ztratila soudnost a má představu, že každý by si diagnózu měl stanovit sám doma asi samostudiem, rozhodnout, zda jeho potíž je vážná nebo banalita a podle toho obtěžovat či neobtěžovat zdravotnický systém. Taková představa je nejen nereálná, ale i absurdní, protože často ani lékař neví, zda ta potíž je banální nebo vážná, musí udělat celou řadu vyšetření a testů, než s definitivní platností řekne, oč se jedná, natož aby si to člověk stanovil doma v kuchyni bez příslušného vzdělání a bez příslušných možností. Symbolicky jako by se zde na tomto poli odehrával takový střet dvou světů, kdy v jednom světě ODS bere občany do značné míry
7
jako nepřátele, se kterými je potřeba bojovat a, jak říkám, přitahovat jim uzdu, aby si moc nevyskakovali. Náš svět je, bych řekl, daleko lidštější, říká, že lidi nejsou stroje, každý nemůže být vzdělaným lékařem, aby všechno sám mohl ohodnotit dopředu a podle toho se zcela racionálně zachovat. Navíc pro nás mluví i stanoviska mnohých odborníků. U některých z nich jakoby se objevovaly i známky schizofrenie. Často je vidíme v televizi či slyšíme v rádiu, jak nabádají obyvatele, aby nic nepodcenili a přicházeli pokud možno co nejdřív se svými potížemi, protože pokud je zanedbají, pak vznikne daleko větší problém – týká se to cukrovky, vysokého tlaku, rakoviny a já nevím, čeho všeho. Čili vidíme příslušného odborníka – docenta, profesora, který v naučném pořadu nabádá obyvatele, aby v okamžiku, kdy se necítí nejlépe, okamžitě šli k lékaři a nechali se odborníkem vyšetřit, zda nezačíná něco vážného. A pak řada těchto odborníků zase na druhou stranu říká, že regulační poplatky přivítali, protože omezily návštěvy ordinací, čili jedná se o protimluv. Mám-li se jít i s malou potíží zeptat odborníka, zda nezačíná něco vážného a jsem k tomu nabádán autoritami, a pak část těch autorit říká, že je dobře, abych platil regulační poplatky a neobtěžoval odborníky s banalitami, tak si myslím, že v hlavách normálních lidí to může vyvolat docela zmatek, co se vlastně po nich chce. Jestli se po nich chce běžet rychle s každou potíží, aby zabránili rozvoji těžké choroby a zachytli ji včas, nebo aby radši seděli doma a zkusili to nějakou křenovou plackou nebo něčím podobným rozehnat a čekali týdny, měsíce, jestli to náhodou nepřejde samo. Opakuji, že se zde jedná o střet dvou světů, kdy jeden říká, že medicína je služba, vyvinula se jako určitá služba veřejnosti a takhle se to vleče celou tou historií a vždycky to bylo trochu charitou, trochu službou. Systém pojištění a systém zdravotnictví se vlastně vyvinul až za posledních zhruba sto let. A druhý hlas, pravicový, říká, že zdravotnictví se neliší od normálního trhu a je to jako prodávat rohlíky nebo auta nebo byty, je to vlastně otázka nabídky, poptávky a musí to řídit trh, neviditelná ruka trhu. Ale to jsem trochu odbočil, byť je důležité vysvětlit důvody a pohnutky, které nás vedou k boji proti poplatkům a které vysvětlují, proč jsme šli do voleb s cílem je zrušit. Řekli jsme, že je odstraní-
8
me a po vyhraných krajských volbách jsme se dostali do situace, kdy jsme měli šanci aspoň částečně slib realizovat. Proč aspoň částečně? Protože kraj řídí a zřizuje zdravotnická zařízení, především nemocnice a záchrannou službu. Tím jsme se dostali ale zase my do trochu schizofrenní situace, kdy na jednu stranu jsme dávali návrhy zákona na zrušení poplatků všude a na druhou stranu jsme si ale byli vědomi své odpovědnosti za občany příslušného kraje s tím, že náš slib musíme naplnit. Abychom se nedostali do podobné pozice jako Topolánek, který před minulými volbami sliboval např., že doplatky na léky nestoupnou, že žádné poplatky nezvýší, že spoluúčast pacientů nezvýší – mimochodem stoupla z 8 % před volbami do Parlamentu na současných zhruba 16 %, čili dvojnásobně. To naprosto shodilo Topolánka a udělalo z něj člověka, který si nevidí do úst. A teď my jsme byli v situaci, kdy jsme nechtěli dostat nálepku – ti jsou jako oni, protože nejhorší, co se v politice může stát, je, že lidé získají dojem, že tam vlastně o nic nejde – nám slibují, pak to stejně udělají jinak nebo neudělají. Říkali jsme, že toto má dalekosáhlejší důsledky – nejen na ty poplatky, ale že to má dalekosáhlé důsledky na jakési vnímání politiky, autoritu politiky, věrohodnost politiky. Politik by se měl snažit své sliby zrealizovat. Vím, může se stát, že se to nepodaří ze 100 %, ale snaha musí být intenzivní a autentická. Proto jsme přišli s plánem, že za pacienty krajských zařízení – ve středních Čechách je to 5 nemocnic – bude hradit poplatky Středočeský kraj. Největším terčem odporu proti této akci se samozřejmě staly poplatky za položku na receptu. Ty ostatní kupodivu nebudí žádnou zášť vzhledem k tomu, že není žádná konkurence mezi nemocnicemi a i když náš předchůdce Bendl většinu nemocnic prodal, tak ty prodané jsou přece jen dál od našich, takže nepřichází dost dobře v úvahu, že by pacienti masově nechodili třeba do soukromé nemocnice a přejížděli do našich nemocnic. Ale v lékárnách vznikl pravý opak. Tam se od prvních dnů vytvořily velké fronty. My s tím měli najednou problém větší, než jsme čekali. My jsme čekali, že tam bude zvýšený zájem, nicméně musím konstatovat, že doteď tam stojí fronty, které trvají třeba půl nebo tři čtvrtě hodiny – záleží na tom, o který se jedná den, o kterou denní hodinu. Nás to
9
pochopitelně trápí. Situaci jsme chtěli řešit stavebními úpravami a posílením personálu v lékárnách. Peníze na stavební úpravy se v rozpočtu najdou, ale narazili jsme na nedostatek lékárníků. Inzerujeme už půl roku, sháníme lékárníky a na trhu práce vůbec nejsou. Je pro nás tudíž nepříjemné, že pacientům nemůžeme zajistit určitý komfort, který bychom chtěli. Ovšem na druhou stranu fronta, která tam denně vzniká, je jasným důkazem, že pokud pacienti nemusejí platit poplatky, zvlášť za položku na receptu, je to prostě pro ně atraktivní. Stav, který vznikl, samozřejmě vyvolal obrovský odpor soukromých majitelů lékáren, kteří začali avizovat, že jim klesl příjem o 20, 30, 50 % a že budou krachovat. Zatím za toho půl roku žádná z nich v kraji nezavřela. Nějaký pokles tam asi bude, to je patrné z těch front, ale zdá se, že nějak stále přežívají a nevypadá, že by se měly nějak špatně. Ale vyvolalo to z jejich strany velký tlak, média nás tlačila, oni to dali k soudům a teď jsou různé soudní tahanice, peripetie, které nás dovedly k tomu, že jsme museli v lékárnách opustit praxi darů kraje a museli jsme přejít na praxi slevy, kterou neposkytuje už kraj, ale příslušná nemocnice. Nicméně výsledný efekt pro pacienta je stejný. Takže tím se tak půl roku zabýváme a musím konstatovat, že v krajských nemocnicích to funguje docela dobře. Každý měsíc občanům Středočeského kraje, nemocným lidem, dáme něco mezi 6 – 8 milióny korun, což není vůbec málo. A myslím si, že pro tyto občany, tedy pro chronicky nemocné, staré, invalidní, důchodce, rodiny s dětmi se jedná o docela slušný příspěvek. Svou činností jsme jasně dokázali, že sliby myslíme vážně, že za nimi stojíme, že se je snažíme plnit za každou cenu. Definitivní řešení ovšem přinese až zákon. Bude hodně záležet na tom, jak lidé rozhodnou ve volbách, protože zase, abych byl zcela upřímný, tento stav, kdy se poplatky neplatí v krajských zařízeních a v těch ostatních ano, není dlouhodobě udržitelný. To se dá udržet tak ten rok, možná rok a půl, ale nedá se udržet věčně. Tudíž, pokud by voliči ve volbách nerozhodli ve prospěch tohoto programu na zrušení poplatků všude, tedy nejen v krajských zařízeních, tak se obávám, že bychom museli postupem času na tuto praxi rezignovat. Tento stav je potřeba řešit skutečně zákonem, který bude platit pro všechna
10
zdravotnická zařízení. Čili i podzimní volby, pokud neuspějeme s nějakým zrušením ještě do nich, tak i ty podzimní volby budou rozhodovat i o této problematice. A kdyby se vrátila ODS, tak si myslím, že poplatky znovu rozdmýchají a vrátí jako kartu. Děláme všechno pro to, aby k tomu nedošlo, takže bude docela zajímavé sledovat – a to musíme sdělit lidem – jak se rozhodnou v podzimních volbách, protože na nich bude, zda poplatky chtějí zachovat nebo zrušit.
STOP privatizace nemocnic Další slib, který považuji za docela klíčový, je slib ohledně zastavení privatizace nemocnic. Petr Bendl se stal ve spolupráci s ODS ve Středočeském kraji jakýmsi průkopníkem hesla privatizace nemocnic. Prodali v minulém volebním období 11 lůžkových ústavních zařízení, chystali se prodat i dvanácté, což byla velmi příjemně přestavěná LDN ve Vojkově. Účetní hodnota těchto zařízení se šplhala někam kolem 1,5 miliardy. Bendl za to utržil výrazně méně, takže rozdíl mezi účetní hodnotou a zrealizovanou platbou byl zhruba tři čtvrtě miliardy. V té souvislosti mi nezbývá, než si povzdechnout, protože on tu privatizaci razil s heslem, že právě chce peníze na opravu pěti stávajících nemocnic. Pokud chtěl peníze, tak si myslím, že logické by bylo, aby jich chtěl co nejvíc, že přece jen kraj, když už prodával, tak měl prodávat za cenu korektní. Byly tady úplné absurdity, kdy některé objekty získali noví majitelé prakticky zdarma, za hubičku, za pár korun, přitom do nich stát předtím investoval. Typickým příkladem je třeba hořovická nemocnice, ale i rakovnická nemocnice, kam šly předtím poměrně značné investice a ty nemocnice byly koupeny velmi, velmi lacino, neodpovídajícím způsobem v jejich účetní, ale ani tržní hodnotě, která mnohdy mohla být i vyšší než ta účetní. Čili to je současná situace, ve které jsme. A samozřejmě my jsme měli vážnou obavu, že ODS v tom bude pokračovat. S rozhodně to nebyla planá obava. Kromě přípravy privatizace Vojkova hodně kroužili i kolem pěti krajských nemocnic. A když už se jim nepo-
11
dařilo zprivatizovat celé nemocnice, tak si postupně potichounku privatizovali aspoň některé části. Takže máme zprivatizovanou dialýzu prakticky všude, mimo Mladé Boleslavi, zprivatizovali dokonce nukleární magnetickou rezonanci v Kolíně, to atraktivní, a všechno samozřejmě, když se na to podíváte, ne moc výhodně pro kraj jako celek. Výhodné je to pro ty soukromé subjekty, ale kraj na tom spíše prodělává. První krok, který děláme, je prověřování dosavadního procesu privatizace. A současně jsme začali řešit, jak s těmi nemocnicemi dál. Slíbili jsme, že privatizaci ne, což pochopitelně dodržujeme, ale to nestačí. Nejsme spokojeni s formou akciových společností, protože se jedná o určitý možný předstupeň privatizace. Když z nemocnice uděláte akciovou společnost, tak akcie kdykoli valná hromada může prodat a dokonce je může prodat za nominální hodnotu, takže nemocnici dostanete za 2 milióny, což je neuvěřitelné nebezpečí vytunelování, rozkradení i toho zbytku, co tady zbyl. Chceme jít tedy jinou cestou. Naší vizí je veřejná nezisková nemocnice. Podali jsme už opakovaně žádost na ministerstvo zdravotnictví o zápis do registru. Bohužel ministerstvo vedené a ovládané Občanskou demokratickou stranou dělá všechno pro to, aby zápis neprovedlo. Hledají různé obstrukce, záminky. My se o to pochopitelně budeme snažit dál, v současné době jsme ale museli přistoupit na jakýsi mezistupeň této transformace přes příspěvkovou organizaci. Byť je pro nemocnice podle mého soudu méně šikovná forma než ta nezisková, ale stále lepší než akciovka.
Nové zubní pohotovosti Třetí slib, který jsme dali, byl slib zřízení zubních pohotovostí. Z toho mám skutečně velkou radost, protože ho můžeme realizovat sami. Nebudí žádné útoky na rozdíl od zrušení poplatků. Nejsme při jeho realizaci závislí na ministerstvu zdravotnictví, které nám nemůže házet klacky pod nohy, tedy záleží jen na Středočeském kraji, tedy na nás a na našich schopnostech. My jsme slíbili, že nejpozději do poloviny letošního roku budou ve všech našich pěti nemocnicích působit zubní pohotovosti.
12
Další splněný slib: otevření zubního oddělení s pohotovostí Benešovské nemocnice. O přestřižení pásky se postaral hejtman David Rath se svým náměstkem Zdeňkem Seidlem (vlevo) za asistence ředitele nemocnice Miliče Řepy. Předešlé krajské vedení prakticky všechny zubní pohotovosti zrušilo. Bendl se vždycky vymlouval na to, že nejsou peníze, že na to nemá. Zubní pohotovosti, když nastupoval, fungovaly. A co se stalo? Jak mu s jeho lidmi záleželo na potřebách obyvatel kraje? Všechny pohotovosti byly potichu zlikvidovány. Lidé samozřejmě s bolavými zuby neměli kam chodit. Pokud neměli k dispozici automobil, aby zajeli do hlavního města, mohli jít jedině ke kováři jako před několika staletími. Tak jsme řekli, že takhle to prostě nejde, že těch pět našich nemocnic musí mít centra, kde najde pomoc každý. Takže v tuto chvíli v podstatě ve všech těchto pěti nemocnicích už buď proběhly, nebo se dokončují stavební úpravy, jsou nakou-
13
V kladenském zubním oddělení je k dispozici unikátní laser, který je jediným v kraji. Dokáže mimo jiné bezbolestně ošetřovat zubní kazy. pené zubní soupravy. Největší úskalí se opět ukázalo v oblasti personálního zajištění. Není dnes jednoduché sehnat zubního lékaře. To se rozhýbalo až poté, co jsem v médiích řekl, že jsme ochotni jim dát až 80 000,- Kč., takže najednou se objevily nabídky a dokonce někteří z nich chtěli i méně, takže se ukázalo, že je potřeba impuls, dostat informaci do veřejnosti. Nejvíce mě těší, že čtyři pohotovosti už jsme otevřeli – v Benešově, v Příbrami, v Kladně a Kolíně. Tedy zbývá už jen Mladá Boleslav. Takže nakonec se to podařilo personálně buď plně, nebo aspoň částečně vyřešit. Dokonce máme dohody s lékařskou fakultou Univerzity Karlovy, že do našich pracovišť se budou chodit učit medici z Prahy. Bude se tedy jednat výuková pracoviště. Navíc v Kladně se nám podařilo pořídit zubní laser, což je naprosto nová tech-
14
nologie, která zajistí bezbolestné ošetření zubního kazu bez vrtání. To je budoucnost. Tato metoda zuby chrání, takže už tam pacient nebude mít vyvrtanou díru, do které se něco cpe – buď amalgám, nebo v lepším případě něco bílého. Laser je schopen zubní kaz vyřešit bez toho brutálního mechanického zásahu do struktury zubu. Samozřejmě lékař to musí umět. V Kladně máme paní doktorku, která s tímto přístrojem již pracovala, a ještě navíc pojede na stáž do zahraničí dopilovat zkušenosti a znalosti, takže se jedná o naprosto unikátní projekt a já doufám, že za pár měsíců budeme schopni veřejnosti vyhodnotit jeho fungování a postupně třeba dalšími lasery vybavit i další nemocnice. Takže tady mohou občané vidět, že nejdeme jenom cestou prostého splnění slibu zřídit zubní pohotovost, ale že ji budujeme jako komplexní službu – zubní oddělení, které možná bude daleko modernější než 80 – 90 % soukromých ordinací, které se na trhu zubních služeb vyskytují.
Investice do modernizace nemocnic V oblasti zdravotnictví zazněl ještě další náš slib, který jsem nejmenoval. Jednalo se o slib investovat do modernizace nemocnic. Popsal jsem zubní pohotovosti, kam jsme vložili poměrně velké peníze na jejich rekonstrukci a vybavení, ale to zdaleka není všechno. Rozjeli jsme také rozsáhlý plán modernizace nemocnic. Naši předchůdci chtěli také něco dostavovat, ale nemocnici si představovali tak, že k ní postaví takový nějaký výčnělek, pavilon fungl nový a zbytek tam pak zůstane. Samozřejmě zbytek by tvořil v nemocnici nějakých 80 %, takže nový pavilon, který by vyřešil 20 – 30 %, by byl sice fajn, ale neřešil by základní problém, že drtivá většina pacientů leží po 4, po 6 na odděleních, že je tam jedno WC na 10 lidí, že je tam jedna sprcha na 10 lidí, což samozřejmě odpovídá standardu nějakých 50., 60. let, ale neodpovídá to standardu dnešní doby. Proto my jsme se rozhodli investovat i do stávajících budov. Objel jsem řadu zemí, řadu nemocnic hlavně na západ od nás a musím říct, že v tomto jsme velice zaostalí. Dnes i ve Francii, v Ně-
15
Kontrolního dne výstavby nového pavilonu kladenské nemocnice se zúčastnil i předseda ČSSD Jiří Paroubek. Vpravo ředitelka Kladenské nemocnice Kateřina Pancová. mecku, málokde najdete 3lůžkové pokoje. U nás 3lůžkové pokoje jsou stále pomalu brány jako nadstandard. Tady nám Západ utekl skutečně hodně. My máme moderní přístroj v nevyhovujících prostorách. Máme slušnou, velmi slušnou úroveň vzdělanosti lékařů, ale pak pacienti leží po 6, 8 a na záchod čekají frontu. Tohle nikdo dlouhodobě neřešil. Takže my to bereme jako výzvu. Projekty jsou už hotové nebo je dokončujeme. I já osobně se scházím s projektanty – právě proto, že bych k tomu chtěl využít zkušeností, které jsem načerpal při svých studijních pobytech ve Francii, ve Spojených státech, v Kanadě, v Rakousku, v Izraeli.
16
Musím konstatovat takovou zajímavost, že řada projektantů je úplně zaskočena, když jim upravuji a ovlivňuji jejich projekty. Diví se, jak tohle znám. Mé návštěvy v nemocnicích nebyly jen formální, že bych pil kávu u pana ředitele. Já jsem si skutečně prošel operační sály, oddělení, příjmové ambulance a dokonce jsem si dělal i náčrtky, protože toto je věc, kde se máme co poučit. A bohužel řada našich projektantů, kteří projektují nemocnice, nebyla nikde, což si myslím, že je tristní. Takže i zvažuji, že pokud budeme dál řešit tyto věci, že bychom se i s projekčními kancelářemi dohodli, že by se někam jeli podívat a prošli si zahraniční nemocnice, aby měli inspiraci. Nyní startujeme s rekonstrukcí staré budovy v Kladně, to už odsouhlasilo i zastupitelstvo, a dáváme tam další dotaci ve výši asi 270 miliónů.
Îákovské jízdné Další slib, o kterém jsem hovořil, byl slib na žákovské jízdné doprava. Naši političtí soupeři říkají, že se jedná o klasický populismus. Kuriózní na tom je, že primátor Mladé Boleslavi z ODS, která nás za to kritizuje, v podstatě něco takového už v Mladé Boleslavi zavedl, takže ODS v tomto směru působí klasicky nekonsistentně. Když s tím přijde politický soupeř, tak je to populismus, když to udělá jejich primátor, jedná se o službu občanům. Proč jsme tohle slíbili, proč se tento slib od 1. září snažíme zrealizovat? Především proto, že děti z menších obcí jsou hendikepované. Bydlíte-li v Praze, všude se velmi rychle dostanete, navíc zde existuje velká nabídka základních škol, středních škol. Bydlíte-li v menším městě či v obci, kde máte jen základní školu a možná ani tu ne, kde nemáte střední školu, děti automaticky musí někam dojíždět. Nemají jinou volbu. Myslíme si, že v dnešní době neexistuje mnoho důvodů pro bydlení v menších sídlech, vzdálených od Prahy či jiných velkých měst. Negativa převyšují pozitiva. A společnost, pokud nechce dopustit vylidňování míst, která často opustil lékař, nenajdete tam školu, školku a přesto tam žijí rodiny, musí něco udělat, abychom ne-
17
skončili tak, že oni to nakonec vzdají a řeknou – vždyť život tady je daleko dražší, než kdybychom bydleli v Praze na sídlišti. Pokud chceme tedy udržet nějaké rovnoměrné osídlení a nechceme dopustit úplné vylidnění venkova, tak musíme venkov různými způsoby podporovat. A tohle je jedna z podob podpory, kdy v podstatě rodinám s dětmi chceme dopřát, aby, pokud musí jezdit do školy, se tam dostaly zdarma. Nebude to speciální autobus – někdo si myslel, že vytvoříme jako v Americe speciální školní autobusy. U nás je výhoda, že dopravní obslužnost máme docela dobrou a že se dají využít normální linkové autobusy. A děcka, která musí dojíždět do základní nebo na střední školu, pojedou v září zdarma. Nebude to laciné, přijde to na dost peněz, ale opět to bereme jako poplatky ve zdravotnictví. Pomáháme tím cílené skupině, navíc tuto pomoc nikomu nevnucujeme, každá rodina se rozhodne sama, zda tento příspěvek chce čerpat nebo ne. Předpokládám, že majetné rodiny nebudou chtít ušetřit 500, 1000 nebo 1 500 korun měsíčně na dopravě své ratolesti, protože jim to přijde pod úroveň. Předpokládám, že děti milionářů tyto prostředky čerpat nebudou a pokud ano, budeme to brát jako trochu nemorální ze strany těchto rodin. Ale samozřejmě děti z průměrně či podprůměrně ekonomicky zabezpečených rodin, kde příjem odpovídá průměru a podprůměru, pro ně se bude jednat o obrovskou pomoc, zvlášť když těch děcek mají víc – tam už se náklady na dopravu šplhají do několika tisíc měsíčně, což jim výrazně snižuje životní úroveň. Navíc chceme tímto krokem podporovat i středočeské školství. Alespoň v první fázi nechceme hradit cesty do jiného kraje. Pokud děti jezdí do jiného kraje, např. do Brna, tak mu samozřejmě cestu do Brna platit nebudeme. Totéž platí i o Praze, tady to bude bolestnější, protože dětí, co jezdí do Prahy, je víc, ale my tvrdíme, že nabídka a spektrum škol ve středních Čechách je velmi dobré, a to jak gymnázií, učňovského školství, oborů s maturitou – máme tady skutečně asi 140 škol, středních škol velmi solidní kvality, velmi dobré tradice a není tedy důvod, proč by děti měly jezdit do Prahy nějak masově nebo standardně. Tudíž my říkáme – jste Středočeši, my budeme podporovat středočeské rodiny a samozřejmě i středočeské školy. Protože zase nezapomínejme, že když do škol cho-
18
Další splněný předvolební slib: projekt žákovského jízdného, kdy žáci a studenti Středočeského kraje budou moci zdarma jezdit do škol. dí víc dětí, peníze dnes jdou za žákem a školy pak mají více prostředků a mohou poskytovat lepší služby. Jedná se tedy o souběžnou podporu průměrně a podprůměrně situovaným středočeským rodinám, ale i středočeským základním a středním školám. Tento slib by měl být splněn 1. září. Všechny kroky, které jsme udělali, zatím dávají záruku, že bude tento systém skutečně spuštěn a budeme ho rok testovat. Já se nebráním, aby se k nám ostatní kraje připojily, pak už by to bylo o něčem jiném a mohli bychom žákům a studentům přispívat i na cestu do Prahy, na cestu do jiných krajů, do škol tam sídlících.
19
Podpora mûst a obcí Další slib, který jsme brali velmi vážně a tvořil významnou součást té základní vlajkové lodi předvolebních slibů, byl ten na finanční podporu měst a obcí. Pro jeho splnění jsme skutečně našli v rozpočtu půl miliardy. Vytvořili jsme nový fond, který se jmenuje Fond rozvoje měst a obcí. Mohou do něj podávat žádosti obce do 5 000 obyvatel, čili ty menší a střední, které většinou nedosáhnou na jiné dotace a dostávají daleko méně peněz z rozpočtového určení daní. Pokud čtenáři neví, tak čím větší město, tím víc dostane za jednoho obyvatele, který tam má trvalý pobyt. Rozdíl třeba mezi Prahou a malou obcí je v přepočtu na jednoho obyvatele několikanásobný. Takže pokud někdo bydlí v malé obci, stát za něj té obci posílá mnohonásobně méně, než by posílal, kdyby bydlel třeba v Praze nebo Ostravě nebo v Brně. Větší místa jsou samozřejmě bohatší a protože mají i větší rozpočty, mohou si sáhnout na různé úvěry, mohou daleko lépe čerpat různé dotační tituly třeba z Evropské unie, protože si mohou zaplatit odborné poradce, mohou investovat do přípravy projektů a do spoluúčasti. Menších sídel, které jsme se rozhodli podpořit, je v našem kraji drtivá většina. Máme kolem 1 200 obcí a měst a počet obyvatel přibližně tisícovky z nich nepřesahuje 5000. Než jsme tento titul vypsali, říkali jsme, že ho chceme specifikovat a udělat byrokraticky co nejjednodušší, protože největší problém všech dotací je obrovská byrokracie s nimi spojená. Typickým příkladem mohou být fondy Evropské unie, kdy žádosti o dotace není normální člověk není schopen vyplnit. Jsou prostě vytvořeny tak, aby živily mnoho firem, které se na ně specializují, protože nikdo není schopen takovou věc dát dohromady. Pojali jsme tedy záměr, že nechceme z těchto peněz živit prostředníky, nějaké firmy, které za starosty budou vyplňovat žádosti, které budou komplikované, nesrozumitelné, plné různých tabulek a grafů. Fond jsme nastavili naprosto jednoduše, jeho pravidla jsou zhruba na dvou stránkách, jsou napsána tak, že když si je kdokoliv přečte, tak je pochopí. Princip je jednoduchý – důležitý je účel, preferu-
20
jeme společensky nejvýznamnější záměry, např. školky, školy, místní zdravotnická zařízení, komunikace, příp. hasičské zbrojnice, kulturní zařízení apod. Žadatelům stačí dobře propracovaný záměr, dále doložit, že obec má ve špatném stavu třeba školu, školku, že potřebují opravit rozbitou silnici, že nefunguje veřejné osvětlení. Připravit rozpočet na tuto akci a to je vše. Nic víc nevyžadujeme. Čili proti ostatním dotačním titulům, zvlášť z Evropské unie, tuto žádost napíše schopný starosta za půl dne až jeden den. Nikoho jiného k tomu nepotřebuje. Ve chvíli, kdy jsme tento fond vyhlásili, tak se na nás sesypalo obrovské množství žádostí. Přišlo jich něco kolem tisíce s celkovými finančními požadavky pohybujícími se kolem 2,5 miliardy. Tedy pětkrát tolik, než činila rozdělovaná částka. Myslím si ale, že to není zas taková hrůza, protože pokud udržíme tento trend a každý rok budeme rozdělovat půl miliardy, tak se může dostat na převážnou většinu žadatelů v průběhu 4letého volebního cyklu. Tato žádost umožňuje obci získat docela slušné peníze, protože je limitována až 10 milióny korun. Za takovou sumu si už pořídí něco hmatatelného. Čekali jsme samozřejmě, že se za to přílišného vděku nedočkáme. A odhadli jsme to správně, neboť jsme se naopak dočkali okamžité kritiky opozice. ODS, která nic takového nedělala, nás obvinila, že diskriminujeme jejich starosty. Okamžitě jsme vytvořili na toto téma analýzu a z ní jasně vyplývá, že drtivou většinu uspokojených žádostí, kterých je asi 170, podávali starostové nezávislí. Pouze 7% z těch uspokojených jsou starostové ČSSD a dokonce 8% jsou starostové z ODS. To je jasný důkaz faktu, že při rozhodování nedocházelo k žádné diskriminaci, že nikdo nebyl preferován. Jejich kritika nás vedla k zamyšlení nad tím, proč skutečně spustili tento křik a nad tím, jak to fungovalo v minulosti. Za prvé dávali do obcí podstatně méně peněz. Za druhé – to máme prokazatelně zjištěno – třeba do škol nešly prostředky téměř žádné. V loňském roce poslali do obecních škol jen asi 4 milióny, zatímco my z tohoto fondu do nich posíláme přes 40 miliónů. To jsou dramatické rozdíly v prioritách. A navíc Petr Bendl posílal peníze skutečně jen svým starostům, tedy přátelům a členům ODS, kteří se najednou diví, že po 8 letech poprvé nedostanou dotaci od kraje,
21
zatímco ti ostatní starostové se naopak diví, že letos poprvé po 8 letech nějakou dotaci dostali, protože nikdy v minulosti se svými žádostmi neuspěli. Takových příkladů máme desítky. Bohužel starostové, kteří dostali, ti mlčí a samozřejmě ti odeesáčtí starostové, namlsaní jako tlusté kachny, které byly neustále krmeny svým pánem tady z kraje, najednou řvou, že mají hlad, protože byly zvyklé na bohatý přísun šišek do žaludku. Systém začal být spravedlivý a oni se můžou zbláznit. Mně to tak nevadí, spíš mně vadí stupidita novinářů, kteří místo toho, aby si opatřili objektivní informace a zjistili skutečnou podstatu věci, tak píší to, co se jim hodí, místo faktů použijí to, co pochytají ve vzduchu a dospějí zákonitě k závěru, ke kterému chtějí dospět, tedy že já jsme nejhorší a také sociální demokracie je nejhorší. Kdybychom obcím nedali vůbec nic, byli bychom špatní, protože nic nedáváme, když rozdělíme navíc půl miliardu, tak jsme zase špatní, protože jsme to nenacpali těm ubohým starostům, kteří přece na to byli zvyklí a tím pádem na to mají právo. Ovšem přec veškerý nevděk, který ostatně světem odjakživa vládne, jsem rád, že jsme tento slib splnili, a jsem hlavně rád, že tyto peníze jdou na účelné záležitosti, do školství, do místní infrastruktury apod., takže očekávám, že se v příštích letech řada středočeských obcí a městeček bude zvedat a půjde to nahoru. Navíc tyto peníze současně působí jako určité protikrizové opatření, protože vypisované zakázky nebudou atraktivní pro nějaké velké nadnárodní firmy. Zakázku do deseti miliónů získají místní podnikatelé, pro ně jsou také určeny, a v těchto místních firmách pracují místní lidé. Uvažme, že půl miliarda nejsou v kraji zase úplně malé, zanedbatelné peníze, takže my se snažíme skutečně pomoci i místním podnikatelům, malým, středním podnikatelům a jejich zaměstnancům.
STOP privatizace sociálních sluÏeb Dalším pro nás poměrně významným slibem a záměrem bylo zabránit plánům na privatizaci sociálních služeb. Minulé vedení kraje o tom totiž vážně uvažovalo, dokonce něco takového začalo
22
i chystat. Chtěli všechny domovy důchodců a další zařízení převést na arcidiecézní charitu. Mně to přišlo úplně neuvěřitelné, protože by se jednalo o privatizaci veřejných služeb. Proč bychom si pak měli platit nějaký kraj, když zprivatizuje nemocnice, zprivatizuje domovy důchodců. Následně bychom mohli prodat i základní a střední školy a silnice. Pokud bychom to učinili, bylo by pak docela příjemné sedět na takovém úřadu, protože veškerá agenda by byla zprivatizovaná, nebylo by co dělat, nikdo by nás neobtěžoval, jen bychom brali slušné peníze. Takový model, který by vyhovoval našim předchůdcům, nevyhovuje nám. Chápu, že Petr Bendl je velký lenoch, že je to pro něj určitě velmi lákavá představa všechny povinnosti zprivatizovat a nedělat pak nic, možná že by chodil potom jen na slavnosti, stříhat pásky atp., což ho zjevně bavilo, ale myslím si, že bychom byli v naprostém konfliktu s konceptem moderního státu Západní Evropy, tzn. státu, který určité veřejné služby, tedy např. zdravotnictví, školství a sociální služby, pro své občany musí zajistit. Ihned po našem nástupu jsme tedy vyslali jasný signál, že žádná arcidiecézní charita ani nikdo podobný nemůže počítat s tím, že bychom se těchto služeb zbavovali. Pracujeme dnes na veřejném pořadníku, který by byl přístupný a každý z cca pěti tisíc žadatelů i jejich blízkých by se mohl podívat nebo aspoň přes úřad zjistit, jestli není diskriminován, přeskakován. Máme připravena nová kritéria hodnocení naléhavosti, protože doposud to bylo tak, že si to dělal každý domov seniorů sám, čili nad tím nebyla žádná kontrola, nikdo nevěděl, jestli tam náhodou někdo není upřednostňován kvůli nějakým známostem, úplatkům. Čili toto se snažíme dnes rozkrýt, udělat z toho jasné transparentní seznamy a náš odbor tento projekt už má prakticky připravený před spuštěním. Má za sebou půl roku intenzívní práce a výsledky, doufám, že se brzy dostaví. A současně jsme rozhodli už i o realizaci nových projektů. Chceme postavit nový domov důchodců v Berouně, kde už začala dokonce i soutěž na firmu, která ho postaví, domov důchodců ve Zdicích, v Lysé nad Labem, kde také běží soutěž, a projektuje se domov důchodců v areálu kladenské nemocnice. Současně máme pracovní skupinu, která mapuje dostavbu domova seniorů v Uhlířských Janovicích, což je neuvěřitelný příběh,
23
V nádherném areálu Jezuitské koleje v Kutné Hoře chce mít vedení kraje jak Galerii středočeského kraje, tak rektorát a umělecky založenou fakultu nové Středočeské univerzity. Obě instituce by mohly sloužit nejen obyvatelům kraje, ale lidem z celé republiky. Bývalé vedení kraje nikterak nespěchalo s otevřením těchto prostor pro veřejnost.
24
protože tam stojí hrubá stavba už asi 8 let. Celých 8 let kraj platí ostrahu a ono to pomalu chátralo a nikdo se tím nezabýval. Až my. Zajistili jsme posouzení stavu, experty na statiku a přehodnocení původního projektu, abychom se zbavili i tohoto kostlivce, který na nás vypadl ze skříně.
Stfiedoãeská univerzita Jedná se o projekt, který mě osobně nesmírně těší a baví. Myslím, že v každém rozumném politikovi je tak trochu snaha, nebo by alespoň měla být, přijít s něčím novým, vytvořit či vybudovat něco nového, co tu není a co bude sloužit současným i budoucím generacím. Osobně si myslím, že aglomerace střední Čechy, která má 1,2 milióny obyvatel a zahrnuje celou řadu významných a velkých měst, např. Kladno, Mladou Boleslav, Kolín, Příbram, Kutnou Horu by měla mít vlastní významnou a prestižní vysokou školu na špičkové úrovni. Školu, která by se měla účelně zaměřit a specializovat na oblasti, které nejsou zastoupeny ani v Praze, nebo jsou tam opomíjeny. Mým velkým cílem je zaměřit se na obory, které budou atraktivní např. i pro studenty z Prahy. Nechci jít cestou, že uděláme 30. školu managementu, ale cestou, že vytvoříme školu, která tady není. Dlouho se uvažovalo o tom, že by sídlo vysoké školy mělo být v Poděbradech. Když jsme kraj zmapovali, zjistili jsme, že máme úplně úžasný objekt Jezuitské koleje v Kutné Hoře, na nejkrásnějším místě v Kutné Hoře, jedná se obrazně řečeno o kutnohorské Hradčany – mezi chrámem sv. Barbory a Vlašským dvorem. Je to prostě na místě, které je srovnatelné s Karlovým mostem, včetně krásných barokních soch, jedná se o úžasný obrovský objekt, který bývalé vedení připravovalo na muzeum. Muzeum tam nepochybně patří a bude tam i dál, ale ten objekt je tak obrovský, že ho lze velikostí srovnat s moderní Národní galerií v Průmyslovém paláci v Praze. Byť střední Čechy mají docela slušný depozitář, tak ten stačí zaplnit jen zlomek těchto prostor, takže jsme řekli, že není možné mít takto rozsáhlou galerii bez toho, aniž bychom měli dostatek kvalitních uměleckých předmětů, a že naopak je potřeba, aby ten are-
25
ál žil. Protože když uděláte v Kutné Hoře galerii, kde zčásti máme docela cenné věci, ale v dalších 50 – 70% nemáte co ukázat, tak by to jenom zelo prázdnotou a nikomu nic nepřinášelo, resp. stálo by to jen velké finanční prostředky. Po řádném prozkoumání objektu Jezuitské koleje nám ihned bylo jasné, že musí být využit ještě nějak jinak. A úplně se nabízí umístit tam rektorát univerzity, děkanát a jednu vysokou školu zaměřenou právě na umění – restaurátorství, malířství a vědy zkoumající umění, což umožní, aby tomto areál žil a dýchal uměním minulým i současným, v úzkém propojení se Středočeskou galérií. Samozřejmě vznikl konflikt se starým vedením, které si to rýsovalo jinak, takže jsme si v tomto směru bohužel museli projít určitou peripetií – nejdříve nastalo přesvědčování, motivace, argumenty, a když nezabralo ani jedno, musely přijít ke slovu personální výměny. Nyní tam máme skvělého dynamického ředitele, který tuto myšlenku vzal za svou a s úžasným areálem Jezuitské koleje začíná pracovat. Galerii tam bývalé vedení chtělo otevřít někdy za dva až tři roky, zatímco my v trochu redukované podobě ji chceme zpřístupnit už letos na podzim a v plném rozsahu příští rok na jaře, takže o mnoho let dřív, než byl původní plán. A fakulta zaměřená umělecky, historicky a humanisticky by měla sídlit v tomto areálu a s naší galerií úzce spolupracovat. Další fakulty, které chceme mít v jednotlivých městech, by pak měly být vždy také něčím specifické. Vrátím se k Poděbradům. Tam je velmi kvalitní střední a vyšší odborná škola zaměřená na hotelnictví. Myslím si, že tuto školu by bez problémů šlo zapojit do projektu vysokého školství a mít tam vysokou školu zaměřenou na služby spojené s hotelnictvím, cestovním ruchem. Mohlo by se jednat o fakultu cestovního ruchu a gastronomie. V Mělníce máme dnes střední a vysokou školu, kde už lze absolvovat i bakalářské studium. Spolupracuje s některými fakultami, které se zabývají krajinotvorbou – projekcí krajin, parků apod. Je to škola zahradnická a vinařská, máme tam dokonce vlastní vinohrady a vlastní víno. Nesmírně zajímavý areál, nesmírně zajímaví lidé, opět něco, co se všude nevidí. Další mojí velkou ambicí je v Příbrami, v areálu bývalé nemocnice, protože tam byla zánovní nemocnice Uranových dolů, kte-
26
V těchto prostorách Jezuitské koleje by za pár měsíců mohli chodit návštěvníci galerie i studenti nové univerzity. rou naši předchůdci nechali z větší části nevyužitou, tak tam v těch nevyužitých prostorech vybudovat fakultu farmacie. České země mají farmacii jen v Hradci Králové a v Brně. Ani Praha nemá toto studium, ani většina krajů. A tak jsem si říkal, že při problémech s lékárníky, s jejich nedostatkem, existuje právě zde díra na trhu vysokých škol. A my můžeme díru odstranit. Realizovat tento záměr nebude vůbec snadné. Musíme získat dostatek profesorů a docentů, ale kdo má malé cíle, málo toho dosáhne, takže už máme i na toto pracovní tým složený z habilitovaných lidí, kteří na tom už několik měsíců pracují. Rádi bychom vytvořili i fakultu zdravotnictví, která by vychovávala sestry. Myslím si, že vůbec by nebyl špatný i směr stomatologie, protože zubních lékařů je k dispozici také málo. Takže se snažíme vytipovat a vytvořit potřebné obory, po jejichž absolventech je velká poptávka.
27
Nyní je návrh zákona na zřízení univerzity v Poslanecké sněmovně, předkládal jsem ho spolu s dalšími 70 poslanci z různých stran, podpisy se mně podařilo posbírat poměrně rychle, asi během dvou dnů. Věřím, že kdybych je sbíral další dva dny, že by jich možná bylo přes stovku. Z tohoto pohledu mě trošku mrzí předčasné ukončení volebního období, protože nevím, jestli se to v něm stihne projednat a schválit. Pokud ne, tak hned po sněmovních volbách bych tento návrh podal znovu, pokud ovšem nastoupí vláda, která bude našemu záměru nakloněná. Topolánek spolu s částí ODS byl zásadně proti, byť někteří poslanci ODS návrh podepsali. Myslím si, že jediný racionální důvod je, že si nepřejí náš úspěch. Připomíná mi to heslo z jejich plakátů – škodit a strašit. Mysleli to na nás, ale popisovali sami sebe. Tady škodí úplně neuvěřitelně. Význam a přínos univerzity nespočívá přece pouze ve skutečnosti, že pár absolventů středních škol má kde studovat. Uvědomme si, jaký má velká vysoká škola význam pro život těch měst, kde působí. Jak se zvyšuje prestiž těch měst, jak klesá nezaměstnanost, jak se zvyšují příjmy místních podnikatelů, potřeba ubytování, stravování apod. Učitelé a především studenti se s ohledem na jejich množství stávají zajímavou spotřebitelskou skupinou, chodí do restaurací, nakupují, nejrůznější zboží, chodí na koncerty, na diskotéky, do divadla. Toto vše generuje další práci, další zaměstnání lidí. Přece není cílem mít jednu obrovskou Prahu, kde budeme mít všechno, a zbytek republiky bude noclehárna, která se ráno přesune do Prahy a v noci se zase přesune zpět.
DÛm v Husovû ulici Kraji patří komplex budov v Husově ulici v Praze, tj. na Královské cestě, 5 minut od Karlova mostu, na úžasném místě na rohu mezi Karlovou a Husovou ulicí, ve kterém sídlila Středočeská galérie. Tam to za našich předchůdců tak nějak umíralo, zlí jazykové tvrdili, že nemovitost chtěli nechat chátrat a umírat na úbytě, aby pak řekli, že se musí prodat, zprivatizovat, aby trochu k něčemu vypadala a protože dům je starý několik set let, prodal by se za pár miliónů. Kdo by si přece vzal takovou starou barabiznu, když se tam
28
ještě navíc dá jen obtížně zajet autem. To říkají zlí jazykové, ale kdo má podobné zkušenosti s ODS jako já, docela by tomu i věřil. Po prohlídce objektu jsme si okamžitě uvědomili, že nám tam leží klenot, který je zaházen hromadou bahna. Uviděli jsme nesmírně cenné gotické a hlavně románské sklepy, v prvním patře sérii bludišť a labyrintů, kde se nacházela vrátnice, chodby a já nevím, co všechno, a pak tam byla část té galerie. V dalších patrech jsme našli už jen kanceláře. Po zmapování a analýze postupně objekt začínáme předělávat. Dnes tam běží rekonstrukce na plné obrátky. V těch románských a gotických sklepech jsme našli prostory, které byly zalité metrem, dvěma metry betonu, takže nebyly veřejnosti přístupné. V těchto nádherných sklepích se objevil třeba starý gotický oblouk mostu – tam původně byl most, což nikdo nevěděl. Právě sem bychom chtěli umístit novou expozici středověkých Čech, jejichž součástí by měla být replika císařské koruny tak, aby lákala lidi dovnitř, lákala turisty k návštěvě Karlštejna, Křivoklátu, celých středních Čech. Celé první patro se výrazně změní. Desítky různých chodbiček, kancelářiček, kumbálků zmizely, dnes se z toho stává obrovský prostor, propojený i s galerií. Tam bude působit informační centrum Středočeského kraje a současně také produktová prodejna výrobků ze středních Čech – sklo, umělecké předměty, ale i některé trvanlivé potraviny, víno ze středních Čech, medovina – to jsou věci, které bychom tam rádi nabízeli. Současně zde bude působit i malá kavárna a restaurace, kde nebude možné objednat jiné produkty než ty, které pocházejí z našeho kraje, třeba pivo, víno, nealko nápoje i nejrůznější potravinářské produkty. A na co nejvíce sem chceme nalákat turisty, kterých tu denně projde přes dvacet tisíc. Cílem je dostat je dovnitř, já tomu pracovně říkám – brána do středních Čech – oni by měli z té pražské ulice projít touto bránou a ocitli by se v jiném světě, v jiném prostoru. Zkrátka přestanou být najednou v Praze a objeví se ve středních Čechách. A hlavně je prostřednictvím informací a optimálního audiovizuálního působení budeme lákat, aby i reálně vyjeli do našeho kraje.
29
Hejtman David Rath a ředitel Galerie Středočeského kraje Jan Třeštík v nově objevených prostorách románsko-gotického sklepení v budově v Husově ulici v Praze.
30
Největší bolest středních Čech a Čech vůbec spočívá ve skutečnosti, že Praha působí jako turistický magnet, do našeho hlavního města přijede hodně lidí a ti zase pak odjedou. My je potřebujeme dostat do Kutné Hory, do naší otevírané galerie, do našeho muzea stříbra, projít si to obdivuhodné město, podívat se do chrámu sv. Barbory. A pak vyprávět svým známým, jaká navštívila neuvěřitelně krásná místa. V nově rekonstruované budově bude umístěna část původní galerie, která by měla sloužit jen jako určité naladění, jakési lákadlo vyjet do Kutné Hory a tam vidět víc. Současně chceme prostřednictvím těchto atraktivních prostor pomáhat i středočeským umělcům, neboť jim v nich nabídneme zdarma výstavní prostory k prodeji jejich umělecké tvorby. Samozřejmě umělců máme hodně, oni ve středních Čechách hodně působí a bydlí, takže nemůžeme asi každému dát libovolný prostor, ale říkáme si, že takové 2 – 3 umělecké produkty ze své tvorby by tam mohli mít vystavené měsíc zdarma a jen když se něco prodá, tak bychom z toho měli nějaký drobný podíl za to, že to tam bylo hlídáno a administrováno, tedy klasickou galerijní provizi. Dokonce se tam chystáme pořádat pravidelné aukce středočeských umělců. Dokonce jsem si říkal, že bych si někdy zkusil roli vyvolávače. A chceme tam samozřejmě mít pravidelné vernisáže, středočeské večery, zkrátka udělat z toho místo, které bude žít, místo, ze kterého se stane takové středočeské velvyslanectví, brána do středních Čech uprostřed Prahy. Tento projekt mě spolu s projektem na zřízení Středočeské univerzity osobně velice baví a těší. Zatímco univerzita stále ještě v rámci prvního kroku zatím bojuje o právo na existenci, optimalizace činnosti v rámci domu na Husově ulici patří do naší režie a my uděláme vše pro maximální úspěch a co nejlepší využití.
Obnova zelenû Mezi naše priority počítáme i péče o životní prostředí, ať už z hlediska zdravotního či estetického. Chceme zkrátka v rámci našich možností pomáhat středním Čechám k tomu, aby byly zdravější
31
a hezčí. Začalo to tím, že už jsme odmítli bezhlavé budování těch tzv., jak se tomu moderně říká, logistických center, což lze do češtiny přeložit jako skladiště. My žijeme v době newspeaku, my jsme se smáli za minulého režimu, že se používá newspeak komunistický, kdy třeba sestřelení letadla bylo nazváno zastavení nebo přerušení letu a kupodivu i nová doba má svůj newspeak, takže údržbář není údržbář, ale maintenance-manager a skladiště není skladiště, ale logistické centrum nebo logistický park a skladník už není skladník, ale logistický manager. Někdy mám pocit, že to, čemu jsme se smáli, jsme si do svých životů nechali pustit vlastně opačnou cestou a děláme ze sebe stejné hlupáky jako za minulého režimu, byť v jiném balení. Kolem Prahy ve středních Čechách se nám často naskýtají velmi tristní pohledy. Bývalé vedení 8 let nejenže k některým hrůzám mlčelo, oni s nimi často aktivně souhlasili, neboť k takovým velkým stavbám je nutný souhlas vedení Středočeského kraje. A tak záměrně či z nevědomosti nechávali bezuzdně ničit krajinu, zabírat zemědělskou půdu, často té nejkvalitnější bonity a ničit ji vlastně navždy tím, že se zabetonuje naprosto nevzhlednými krabicemi, které mění ráz té krajiny. My jsme za minulého režimu vždycky říkali – to je strašné, jak ti komunisté staví paneláky, kdo se na to má dívat. Vyjeďme z Prahy a podívejme se na to, co tady necháváme po sobě my. Nechci rehabilitovat komunistické paneláky, byť dnes poté, když se revitalizují a vzroste tam zeleň, najednou ta sídliště vypadají úplně jinak a člověk se tak trochu, nechci říct, že omlouvá, ale říká – zdaleka to není tak strašné. Zvlášť některé nové domy, které se staví, tak si nemají s panelovými domy moc co vyčítat. Ale když vidím hrůzu oněch tak zvaných logistických center, která tady vzniká a navíc v tom rozsahu, jsem z ní opravdu zděšený. Samozřejmě nelze říci, že tady nebude jediný podobný objekt, ale udělat z České republiky a především z okolí Prahy skladiště Evropy, to je opravdový vrchol. Co se nevyplatí skladovat v Německu, tak nám sem někam za Prahu nasypou a tady to mají 2 – 3 roky, než se najde nějaký zákazník, který si to koupí, a protože tady je to nesrovnatelně levnější, než to mít uskladněné u Mnichova. Myslím tedy, že tomuhle bychom se
32
Na obnovu stromů a zeleně podél středočeských silnic vyčlenilo současné vedení 10 milionů korun. Celkem tak bude vysazeno více než sedm tisíc nových stromů a keřů. měli bránit. Proto jsme jednoznačně vyhlásili těmto skladištím válku, udělali naprostý stop. Samozřejmě řada investorů se může zbláznit. Dokonce překvapivě i řada starostů některých obcí se může zbláznit. Na druhou stranu to vítají občané, jsou převážně na naší straně, protože málokdo si přeje mít rodinný domek v sousedství těchto skladišť, kudy se valí kamiony. Zde často nacházíme zajímavý paradox. Starostové na jednu stranu křičí a ohrazují se proti dopravě a kamionům, na druhou stranu stejný starosta podepíše souhlas s vybudováním několika obrovských skladů v katastru jeho obce. Domnívá se snad, že tam dopravci budou dovážet a odvážet vzducholodí? Tento starosta chodí na krajský úřad a říká, abychom s tím na kraji něco udělali, že mu přes obec jezdí kamiony. Tak na něj člověk hledí a neví, jestli ztratil rozum nebo jestli si dělá legraci.
33
Takže my jsme teď ve stavu, kdy jsme udělali pevnou zátku, nepustili jsme ani jeden logistický park. Říkáme ne. Existují tzv. brownfieldy. Typickým brownfieldem je areál bývalé Poldi Kladno, tam je ještě spousta nevyužitého prostoru. Proto říkáme, když chcete, tak si tam to místo kupte, vybourejte, tam už byla průmyslová zóna, obytná zóna se z toho dělat nedá, takže soustřeďme se na tyto bývalé průmyslové areály. Ve středních Čechách jich máme také řadu a mnoho zeje prázdnotou. S problematikou péče o životní prostředí souvisí i další záměr. Snažíme se cílevědomě a systematicky rozšiřovat chráněné oblasti. Učinili jsme například krok, který naši předchůdci blokovali řadu let. Vyhlásili jsme přírodním parkem takový les – jmenuje se Králičina, je to na Praze-Východ. Jedná se o část lesa u Klánovic. Takže už je tam přírodní park vyhlášen, tento akt jsme udělali velmi rychle, protože to už bylo předpřipravené a naši předchůdci to jen dlouhodobě blokovali. Přístup ODS k ochraně krajiny a přírody již mnoho let budí rozpaky. Oni jsou takoví kořistníci. Zajímavé je, že varují před bolševickým nebezpečím, ale sami se chovají tak, jako bolševici v 50. letech. Co je les? Les je kýč, ten se vykácí, postavíme tady ocelárnu. Čili oni skutečně převzali ty nejhorší manýry přístupu bolševismu a my se to snažíme nějakým způsobem trochu napravovat. Máme zájem chránit Brdy. Jedná se o nádhernou část velmi cenné nedotčené přírody – teď naše pracovní skupina pracuje na tom, aby v Brdech byla také chráněná oblast nebo aby aspoň vzniklo několik přírodních parků, které by aspoň zajistily nějakou minimální základní ochranu. Budeme vytipovávat ve středních Čechách další cenné přírodní lokality, u kterých bychom iniciovali, buď aby z nich vznikaly chráněné oblasti, nebo aby aspoň požívaly ochranu kraje. S tím souvisí další věc, která je spíš takovou třešničkou na dortu, ale ony někdy ty třešničky na dortu dort dost dozdobí. Mám na mysli zeleň kolem komunikací. Stromy se za našich předchůdců poměrně bezuzdně kácely a minimálně vysazovaly. Takže my jsme letos na jaře vyhlásili jednoznačný program, který se teď už realizuje. Naše správy a údržby silnic už dávají dohromady plány. Vyčleňujeme na to o 10 miliónů korun navíc. Kolem cest druhých a třetích
34
Z Fondu hejtmana podpořil MUDr. David Rath umístění památníku oběti Jana Palacha v Mělníce.
35
tříd se začnou vysazovat nové aleje a tam, kde to nejde z důvodu bezpečnosti, protože tam skutečně může být někde problém, například špatně klopená zatáčka, kde dochází k většímu počtu dopravních nehod, tam zasadíme živé ploty z keřů, které pro auto neznamenají žádné nebezpečí, naopak chrání silnici před sněhem také ztlumí náraz auta. Živé ploty kolem silnic se stanou naprostou novinkou, s níž nikdo před námi nepřišel. Určitě tuto náhradu stromů vyzkoušíme a pokud se osvědčí, přivlastním si ji jako Rathův patent. Z údržby silnic se tomu trochu brání, protože je to pro ně práce navíc, keře zachytají různé papíry a pytlíky, oni vědí, že to budou muset na jaře vysbírávat. Nikomu se bohužel u nás moc nechce pracovat, každý by radši razítkoval v kanceláři. S tímto naším záměrem spočívá fakt, že jsme do těchto typů prací začali zapojovat vězně. S tímto projektem přišel kolega Povšík. Myslím, že velmi povedený. Vězni většinou nemají kde pracovat, nemají uplatnění. Samozřejmě se musí jednat pouze o určité o lidi ve výkonu trestu, nesmí jít o žádné nebezpečné osoby. Už jich několik zkoušíme právě na některé podobné práce. A současně přemýšlíme, že bychom do těchto aktivit zapojili některé romské firmy, protože opět problém většiny romského obyvatelstva spočívá v nízké kvalifikaci. Oni často mají jen základní vzdělání, někdy ani to ne a je obtížné najít pro ně uplatnění. Mohli by se uplatnit při údržbě okolí našich cest a silnic.
Umûlecké artefakty V rámci podpory kultury a cestovního ruchu se snažíme podporovat i některé smysluplné umělecké artefakty, např. sochy. Podpořili jsme mimo jiné i zajímavou socha Jana Palacha v Mělníce, kde jsme z krajských fondů přispěli městu na pořízení této sochy. Každému doporučuji udělat si výlet do Mělníka – jednak tam lze ochutnat či koupit výborné víno, prohlédnout krásné vinice, zajímavý zámek, ale stojí za to vidět i netradiční sochu Jana Palacha. Jsem rád, že kraj se k této otázce tak pozitivně postavil. Další sochou, která stojí za zmínku je jezdecká socha T. G. Masa-
36
Na vytvoření jezdecké sochy Tomáše Garrigue Masaryka v Lánech se dlouhodobě sbírají peníze. Bohužel se scházely velmi pomalu a doposud se takto získalo půl milionu korun. Hejtman MUDr. David Rath považuje T. G. Masaryka za jednu z nejvýznamnějších osobností české historie, jejíž život je spjat i se Středočeským krajem. Přivítal proto myšlenku odhalit Masarykovu sochu před muzeem k výročí jeho narození v roce 2010 proto, a pomohl zastupitelstvu zafinancovat její vytvoření částkou 2 miliony korun.
37
ryka v Lánech před naším muzeem. Kraj má muzeum TGM, myslím, že opět velmi zdařilé. Tamní pan ředitel má už dlouhodobě záměr nechat vytvořit jezdeckou sochu, jednalo by se o jedinou jezdeckou sochu prvního prezidenta v republice. Přemýšlím, že bychom její zmenšeninu mohli někam dát ke krajskému úřadu, protože je skutečně zdařilá. Dokonce už existuje sochař, který na ní pracoval, už vytvořil model, ale problém byly peníze. Příští rok budeme slavit poměrně významné výročí narození T. G. Masaryka. Když jsem navštívil Lány právě při letošním narozeninovém výročí na jaře a viděl jsem, že oni to mají předpřipravené a schází jim finanční prostředky, přestože se nejednalo o nějakou zanedbatelnou částku, ale o dva miliony korun, neváhal jsem a navrhl hledat řešení. Nakonec se podařilo potřebné finanční prostředky z krajského rozpočtu uvolnit, socha se vyrábí a příští rok na jaře by měla být odhalena. Bude to velice zdařilá, netradiční socha T. G. Masaryka v životní velikosti přímo v areálu muzea. Tento projekt se mi také moc líbí, protože si myslím, že se poněkud na masarykovskou tradici zapomíná a ať je to, jak je to, on stál u zrodu naší státnosti, on se stal otcem a zakladatelem našeho dnešního moderního českého – československého státu. A jestli se od něčeho dnes odvozujeme, dokonce odvozujeme i svoji legitimitu jako stát, jako určitá reprezentace státu, tak je to přesně od T. G. Masaryka.
Vefiejné zakázky Po převzetí řízení kraje jsme zjistili, že spousta veřejných zakázek je soutěžena takovým zvláštním způsobem. Soutěže nebyly často dostatečně transparentní, byly vybírány firmy, které třeba nebyly úplně nejvýhodnější. Ještě bych řekl, že tady na krajském úřadu, na který je nejvíc vidět, to nebylo ještě tak zoufalé jako v příspěvkových organizacích. A pak v akciových společnostech, třeba v nemocnicích, tam už neexistuje jediná normální smlouva – tam co smlouva, to smlouva nevýhodná pro příslušnou instituci. Začali jsme tudíž vše kontrolovat a činit potřebná opatření, abychom uvedli tuto oblast do žádoucího stavu. A jednou z cest, kte-
38
rou jsme použili, je internetová soutěž, čili zakázky určitého rozsahu běží přes mezinárodní systém Procure, který vzniká za spolupráce s Francií a dalšími státy. Už jsme i první některé zakázky tímto systémem odsoutěžili. Jedná se zatím o pilotní projekt, ovšem věřím, že má budoucnost, protože přes internet se může přihlásit každý, může dávat své nabídky. Soutěž má charakter otevřeného procesu. Jde tedy o jeden z prvních kroků vedle kontroly a nastavování určitých nových parametrů a nových kritérií hodnocení různých spolupracujících subjektů a firem. Je to, myslím, zatím sice malé, ale do budoucna podle mého soudu velmi významné protikorupční opatření.
39
OBSAH Naše sliby [5] Zrušení poplatků [6] STOP privatizace nemocnic [11] Zubní pohotovost [12] Investice do modernizace nemocnic [15] Žákovské jízdné [17] Podpora měst a obcí [20] STOP privatizace sociálních služeb [22] Středočeská univerzita [25] Dům v Husově ulici [28] Životní prostředí [31] Umělecké artefakty [36] Veřejné zakázky [38]
DAVID RATH
Hfiíchy Petra Bendla ve Stfiedoãeském kraji
David RATH
Hfiíchy Petra Bendla ve Stfiedoãeském kraji
Hfiíchy Petra Bendla ve Stfiedoãeském kraji Po převzetí Krajského úřadu Středočeského kraje jsme postupně objevili obrovské množství hříchů, které můžeme s nadsázkou nazvat „Hříchy Petra Bendla“, neboť to byl on, kdo stál osm let v jeho čele. Bývalý hejtman se však tváří, že vedl kraj i úřad bezchybně a naprosto dokonale. Z „Hříchů Petra Bendla“ tak bude patrné, kolik práce a problémů čekalo na nové vedení a s kolika nečekanými úkoly jsme se museli vypořádávat. V dalším textu se pokusím shrnout a popsat hříchy nejzávažnější a z hlediska řešení také nejaktuálnější.
ZadluÏen˘ kraj Začnu hříchem, který by občanští demokraté označili jako provinění největší, protože je to právě ODS, která sama sebe se zálibou řadí do role bojovníka proti dluhům a zadlužování. Mají takové klišé, kdy říkají, že levice – myšleno sociální demokraté – vždycky vše zadluží a oni to pak jako dobří hospodáři dávají dohromady. Musím ovšem konstatovat, že jediným hmatatelným výsledkem mého předchůdce ve funkci hejtmana bylo, že nám předal kraj se šestimiliardovým dluhem a to u bank. Nejedná se tedy o nějaký virtuální dluh. Kraj má uzavřené platné smlouvy a dluží za ně bankám šest miliard korun. Nechci tuto situaci kritizovat paušálně, protože jako sociální demokrat mám k dluhu trochu jiný přístup, než ODS. Domnívám se totiž, že půjčovat si lze na věci důležité a nutné, které lidé potřebují, bez kterých nemohou žít, jako je např. solidní zdravotnictví, infrastruktura, policie, školství – to jsou záležitosti, které je potřeba podpořit i za cenu dluhu. Samozřejmě rozumného. Ovšem šest miliard je dluh, který je vůči krajskému rozpočtu nepřiměřeně velký. Náš kraj ročně hospodaří s rozpočtem 17 miliard a jeho převážnou část přerozdělujeme na platy učitelů. Námi ovlivnitelná variabilní část je proto malá, v řádu nějakých šesti miliard ročně. Bendlovo vedení nás tedy v podstatě zadlužilo na celý jeden rok dopředu. Nejedná se tedy o nějaký nízký a nepodstatný dluh. Takže tady se Bendl choval z pohledu ODS jako nejhorší hospodář, který zadlužil kraj. To říkám na jednu stranu s nepříjemnými pocity hospodáře, který má do značné míry svázané ruce, na druhou stranu trochu s úsměvem s ohledem na hesla ODS, jak se stát i kraje nemají zadlužovat. Na tuto tristní skutečnost navazuje jedna neméně neveselá zajímavost. Petr Bendl vždycky tvrdil, že jeho vedení převádí nemocnice na akciové společnosti proto, že ty nedostávají dotace a lépe hospodaří. Realita je ovšem zásadně odlišná, přesto, že novináři léta toto tvrzení bez prověření opakovali. Brali ho jako dogma, se kterým se nepolemizuje, aniž by zjistili, jak vypadají reálné účetní uzá-
6
věrky a jak plynou peníze z krajského rozpočtu do kas akciových společností. My jsme s překvapením zjistili, že Bendl každoročně dotoval akciové společnosti v řádu zhruba 20 miliónů na každou nemocnici, čili kolem 100 miliónů ročně plynulo jako dotace do akciových společností. Bez těchto dotací by ty nemocnice končily každý rok se schodkem 20 miliónů. Tedy za dobu „panování“ starého hejtmana, v průběhu osmi let, by nemocnice měly obrovský astronomický dluh, daleko větší, než kdy měly napříkla fakultní nemocnice. S tímto faktem souvisí další zajímavost. Nahlédneme-li do účetnictví nemocnic, zjistíme, že vedení, jak prodalo nejrůznější majetky, tak o tyto majetky nesnížilo základní jmění. Takže v této chvíli třeba jen kladenská nemocnice je v účetní ztrátě 140 miliónů korun. A obdobně jsou v účetní ztrátě všechny ostatní nemocnice. Nezbývá tedy než znovu konstatovat, že nám Petr Bendl předal krajské nemocnice v extrémním minusu. Nejenže dotované, ale ještě navíc v extrémní účetní ztrátě. Jedná se o prokazatelnou skutečnost, auditoři ji dokládají naprosto jednoznačně.
Nev˘hodná a zmanipulovaná privatizace zdravotnick˘ch zafiízení Pravděpodobně za největší hřích, který jsme kritizovali už v minulosti, můžeme považovat prodej, tedy privatizaci 11 zdravotnických zařízení. Neuvěřitelná věc. Nechci pochopitelně tvrdit, že kraj si musí nechat každou polikliniku, každou nemocnici. Ale tady byly zprivatizována zařízení v naprostém rozporu se zdravým rozumem. Např. nemocnice v Mělníce, jediná v okrese, nemocnice v Rakovníku, jediná v okrese, dvě nemocnice – jediné v berounském okrese, hořovická a berounská. Byly prodány nemocnice, které jsou nezbytné pro zajištění základní zdravotní péče v příslušném okrese. Navíc za naprosto absurdně nízké ceny. A nabízí se otázka, proč asi. Z hlouposti? Nebo proto, aby zbyla provize (či úplatek) pro toho, kdo o prodeji rozhodl a kdo ho uskutečnil? Na tyto otázky ať si odpoví každý čtenář sám.
7
Nemocnice Hořovice byla prodána za 50 milionů korun. Při tom stát do ní v posledních letech investoval 300 milionů z rozpočtu, tedy z našich daní. Nemocnice a další zdravotnická zařízení byla prodána pod účetní hodnotou, často navíc v jednom balíku. Každý, kdo této problematice trochu rozumí, ví, že není velké množství kupců, kteří nemocnice chtějí koupit. Takže když se takové zařízení prodává, má se prodávat jedno po druhém, např. formou veřejné dražby. V tomto případě ovšem bylo vrženo na trh velké množství objektů v jeden okamžik. Soutěž absolutně nevykazovala znaky transparentnosti. A co budí největší pochybnosti, cena se zdaleka nestala hlavním hodnotícím kritériem. Aby bylo možné rozhodnout subjektivně a podle potřeby, objevila se v zadání mnoho úplně nesmyslných, falešných hodnotících kritérií. Celé to zkrátka působilo dojmem, že cílem je přenechat tato zařízení co nejlaciněji vybraným spřízněným duším. A tak nemocnici v Rakovníku dostala tehdy firma spřízněná s tehdejším hejtmanem Cimrmanem. Za úplně absurdních podmínek
8
Nemocnice Rakovník byla prodána za 50 milionů korun firmě spřízněné s plzeňským exhejtmanem. Navíc měla na kontě 25 milionů korun, přičemž tyto peníze zůstaly nabyvateli. Tudíž ji koupil za polovinu… došlo k prodeji brandýské nemocnice. Byla prodána za 7 milionů. Nový majitel obratem prodal polikliniku v Čelákovicích, která byla součástí tohoto privatizovaného balíku, asi za 4 milióny. Za onkologii pod Pleší konkrétní zájemce, jak odvysílala i TV Nova v pořadu Na vlastní oči, nabídl 100 miliónů. P.Bendl ovšem tuto nemocnici, krátce po celkové rekonstrukci, překvapivě prodal někomu, kdo nabízel pouze 50 miliónů. Směšně tvrdil, že vybraný kupec má lepší projekt, ale ve skutečnosti byl projekt dán už podmínkami soutěže, které jasně říkaly, že tam musí být zachována zdravotní péče v příslušném rozsahu. Vidíme, co je vše možné v naší zemi, co téměř v klidu projde a téměř nikdo se nad touto, podle mého soudu, jednoznačnou krádeží ani nepozastavuje. Petr Bendl je v politice dál, je místopředsedou ODS a to, co udělal, nikomu v ODS nevadí. Přitom prostá logická úvaha dokazuje, že se ten člověk podivných a pro kraj nevýhodných
9
Onkologii na Pleši prodal kraj vedený Petrem Bendlem za 50 milionů korun, přičemž jiný zájemce za stejných podmínek nabízel dokonce 100 milionů korun. Proč to prodávat draho, když to jde lacino, že? Vypadá to, že Petr Bendl se drží hesla: Z cizího (krajského) krev neteče. transakcí buď sám aktivně účastnil, nebo je svou pasivitou umožnil. Tím reálně ošidil a obral středočeské krajské zdravotnictví minimálně o 700 až 800 milionů a ohrozil dostupnost zdravotní péče v celé řadě okresů a míst Středočeského kraje. Není jiné vysvětlení, buď je to neuvěřitelný gauner nebo ještě neuvěřitelnější hlupák. A mohl bych pokračovat. Hořovická nemocnice – tam stát investoval skoro 300 miliónů, prodána za 50 miliónů. Rakovnická nemocnice měla při prodeji, tuším, asi za 40 milionů dokonce nějakých 20 miliónů na bankovních účtech. Takže toto já Petrovi Bendlovi nikdy neodpustím, protože jsem
10
Tuto nemocnici Petr Bendl prodal za 7,5 milionů korun. Nový majitel obratem prodal její součást – polikliniku v Čelákovicích - za 4 miliony korun, a dům v Brandýse na náměstí za necelé 3 miliony korun. Nyní chce prodat 20 tisíc metrů čtverečních pozemků nemocnice za zhruba 32 milionů korun. Nepřipadá vám to jako výhra v loterii za peníze běžných lidí? přesvědčen, že poškodil české zdravotnictví, poškodil Středočeský kraj, poškodil spoustu občanů. Domnívám se, že je to obrovská kaňka, která by každého politika měla diskvalifikovat. Navíc prostřednictvím provedených auditů jsme objevili, že vlastní proces privatizace byl proveden v rozporu s platným obchodním zákonem. Právníci, kteří audity prováděli, nám tvrdí, že byl obchodní zákon porušen tak zásadním způsobem, že privatizace je ze zákona neplatná. Takže nyní se budou zpracovávat žaloby na neplatnost celého procesu privatizace právě z důvodu hrubého porušení podmínek stanovených obchodním zákonem a bude velmi zajímavé sledovat, co s tím soudy udělají a jak budou probíhat a jak rozhodnou.
11
Pokud se dodatečně na základě rozsudků neplatnost prokáže, vznikne kuriózní situace a ukáže se, že Petr Bendl nedokázal prodat zdravotnická zařízení ani v souladu s platnými zákony, takže mimo kraji způsobí značné škody také novým nabyvatelům. To ovšem neznamená, že by mi některých bylo líto, neboť byli s nestandardními postupy zjevně propojeni. To vše se ovšem stane předmětem dalších šetření. Všechny materiály dáváme dohromady a pravděpodobně je budeme muset předat i policii k dalšímu přezkoumání, protože nám přijde celý proces, jak ho máme zmapovaný, velmi pochybný a za hranicí zákona.
Turecké hospodafiství v krajsk˘ch nemocnicích Odstrašujícím příkladem neschopného či naopak všehoschopného managementu může být nemocnice v Benešově. Vedl ji jistý pan Petrík, člen ODS. Není bez zajímavosti, že žije s paní Hellerovou, která dříve působila na krajském úřadu jako vedoucí odboru zdravotnictví a za ministra Julínka přešla na ministerstvo zdravotnictví jako náměstkyně.V okamžicích vzniku této publikace tam působí stále, i za úřednické vlády. Když působila na kraji, její partner řídil nemocnici. Ona ze své pozice na výsledky jeho činnosti dohlížela. Možná i proto se nemocnice začala topit v dluzích a vykazovat značnou finanční ztrátu v řádu desítek milionů, nejen finanční, ale i faktickou. Vrcholem všeho se stala skutečnost, že po té, kdy jsme nastoupili na kraj, tak pan Petrík se spolu se svými náměstky, kteří současně byli Petrem Bendlem jmenováni představenstvem akciové společnosti Benešovská nemocnice, rozhodl vyplatit sám sobě a svým kolegům jakési „odškodné – odstupné“ ve výši pěti milionů, asi proto, že to tam tak báječně vedli k těm velkým dluhům. Takže spolu se zátěží odvodů na zdravotní a sociální pojištění to nemocnici způsobilo další sekeru ve výši asi 7 – 8 milionů. A nový ředitel, který nastoupil, se zděšením zjistil, že nemá na výplaty normálních zaměstnanců, kteří zajišťují provoz nemocnice, takže nebyly peníze
12
pro lékaře, pro sestry - protože si pan Petrík a jeho blízcí odnesli takový balík peněz, o kterém si sami rozhodli, protože sami zhodnotili, že tu nemocnici vedli báječně. Pochopitelně veškeré materiály byly předány policii a celá kauza se stala předmětem vyšetřování. Jsou v podstatě dvě možnosti. Pan Petrík tvrdí, že k tomu byl oprávněn, že byl ředitelem a současně předsedou představenstva akciové společnosti a že jako takový sám sobě mohl rozhodnout o vyplacení takovéto odměny. Pokud je to pravda a dokonce zatím i policie konstatuje, že to tak je, tak jednoznačně selhal Petr Bendl, protože nezajistil standardní podmínky a tím, že jednoho člověka nainstaloval do funkce předsedy představenstva i jako ředitele, umožnil, aby sám sobě beztrestně vymyslel a vyplatil odměnu, jakou uzná za vhodné. Ironicky řečeno, všichni jsme šťastní, že si své zásluhy necenil více a nevyplatil si odměnu několik desítek či stovek milionů, což by mohl učinit a v čem by mu nemohl legálně nikdo zabránit. Ovšem i v tomto případě by odpovědnost padla na politické vedení, čili Petra Bendla. Jak je možné, že dopustil, že někdo je současně předsedou představenstva a ředitelem a rozhoduje si sám o sobě, o svém platu, o své odměně, hodnotí se. Myslím, že něco tak absurdního jsme dlouho nikde neviděli a nezažili. Existuje ovšem teoreticky i druhá možnost, policie vyhodnotí, že pan Petrík přestoupil své kompetence a udělil odměnu sobě a svým blízkým spolupracovníkům v rozporu s právními předpisy. Pak by se samozřejmě jednalo čistě o osobní zodpovědnost pana Petríka a byl by za ni souzen. Ovšem po prvním kole policejního vyšetřování nám policie oznámila stanovisko, že pravděpodobně platí první varianta, tzn., že jde o chybu politického vedení, které vytvořilo a schválilo absurdní situaci, učinilo ho současně ředitelem a předsedou představenstva a poskytlo mu veškeré kompetence, včetně toho dávat si jakékoliv odměny a výplaty. Nepravostí v nemocnicích, někdy dokonce zajímavých, najdeme celou řadu. Neuvěřitelné věci se děly i v kladenské nemocnici, kde při kontrole všech smluv a věcí se zjistilo např., že kladenská nemocnice potřebovala nový ozařovač. Ten měl stát nějakých 15 miliónů. Tento kobaltový ozařovač byl objednán a měl být zaplacen z peněz Evropské unie. Nicméně v době, kdy byl vysoutěžen, smlouva podepsána a objednán, tak nebylo ani započato se stavbou spe-
13
Takto by měl vypadat kobaltový ozařovač v kladenské nemocnici, pokud by ovšem už mnoho měsíců neležel bez užitku rozebraný v bednách. Bývalé vedení nemocnice za éry Petra Bendla totiž koupilo ozařovač, ale nemělo připravené prostory – speciální bunkr, kam jej umístit. Nové vedení kraje a nemocnice se snaží urychleně bunkr vybudovat. Hospodaření ODS tak naplnilo slogan o tureckém hospodářství. ciálního bunkru, protože tyto přístroje lze provozovat v místech, která jsou dostatečně chráněná, stíněná, aby záření nešlo mimo prostor a neohrožovalo životy lidí. Čili tam musí být skutečně v železobetonovém bunkru, speciálně k tomu postaveném. Ten bunkr nelze pochopitelně postavit ze dne na den. Trvá to několik měsíců až rok a nejedná se o nic laciného, stojí to něco mezi 50 a 100 milióny. Nicméně bývalý ředitel rychle koupil ozařovač, firma ozařovač vyrobila, dodala a pak se všichni divili, že bunkr není. Dodala ho loni v listopadu a bunkr se ani nezačal stavět.
14
A protože se jednalo o peníze EU, přišla příslušná kontrola a pochopitelně zjistila, že ozařovač je umístěn v bednách v Ústavu radiace na Řeži, protože nemůže být uskladněn na veřejnosti přístupném místě, jedná se o nebezpečnou věc, a bunkr ještě nestál. Místo bunkru lze na příslušném místě najít jen díru. Pan ředitel podepsal smlouvu na dostavbu bunkru zhruba měsíc předtím, než byl dodán hotový ozařovač. Když si vezmeme lhůty stavby, tak teprve nyní jsme v situaci, kdy se na bunkru pracuje. My jsme se snažili ty práce v posledních měsících maximálně urychlit, ovšem pan bývalý ředitel Mareš z kladenské nemocnice nám to nijak neusnadnil, protože samozřejmě pro něj, zdá se, milión sem, milión tam, žádný problém. Dle jeho plánů počítal na výstavbu bunkru více než 100 miliónů, ovšem po našich zásazích se cena stavby dostává zhruba na částku poloviční. Čili tady jen takovou „drobností“ jsme ušetřili daňovým poplatníkům něco kolem 50 miliónů, protože kdyby na kraji seděl dál Petr Bendl, tak se staví bunkr za 100 miliónů. Je pochopitelné, že i tato věc, protože se jedná o hrubé porušení povinností při správě cizího majetk u a o poškození nemocnice, skončila u policie a uvidíme, jak ta se s tím vypořádá. Ovšem pan ředitel kladenské nemocnice Mareš byl hodně čiperný, on nezůstal jenom u ozařovače, takže v době, kdy se tam ještě nezačalo se stavbou nové budovy, už byly vysoutěžené, koupené a dodané nové postele. Pan ředitel chtěl stihnout co nejvíce věcí nakoupit ještě před volbami. Položíme-li si otázku, proč takový spěch, nemůžeme nevěřit informacím o provizích za nákupy přístrojů a dalších dodávek, neboť jinak konání ředitele nemá žádné racionální vysvětlení, přece nekoupím přístroj, když ho nemám kam dát, neobjednám postele, když je nemám kam uložit. Ten obrovský spěch pana ředitele musí něco znamenat. Mimochodem náměstka mu dělá člen ODS, který je současně ve zdravotní komisi kraje. Pan ředitel i pan náměstek brali skutečně velmi pěkné nadstandardní platy přesahující 100 000,- měsíčně - asi za to, aby se odměnili, jak to také dobře vedli. Kladenská nemocnice měla ovšem těch zajímavostí víc. Mohu jmenovat např. smlouvu s prádelnou. Málokdo si asi umí předsta-
15
vit, že místo toho, aby prali někde v okolí, tak se prádlo z kladenské nemocnice vozí přes půl republiky někam za Hradec Králové, samozřejmě do soukromé prádelny. Kdo by čekal, že takovou cestu putuje prádlo proto, že je to lacinější, ten by se zase divil, protože při dotazech u jiných prádelen v okolí zjistíme, že se to prádlo dá prát zhruba o 20 – 30 % laciněji. Kdybychom si mysleli, že je to kvalitnější, opět bychom se dopustili chyby, protože dotazem zdravotnickému personálu jsme zjistili, že prádlo se vrací špatně vyprané, roztrhané, navíc se ztrácí, jsou s ním stále nějaké problémy. Co je ještě zajímavější, pan ředitel Mareš těsně před volbami podepsal dodatek k této smlouvě, v jehož rámci ji učinil prakticky nevypověditelnou. Navíc do něj zapracoval finanční sankci, že kdyby nemocnice od této nevýhodné smlouvy ustoupila, musí majiteli prádelny platit smluvní pokutu, jestli si dobře pamatuji, ve výši zhruba asi 100 000,- Kč měsíčně. Pochopitelně také tato smlouva se vyšetřuje a probíhá nová soutěž na dodavatele. Podezřelé jsou i další smlouvy. V některých našich nemocnicích působila společnost, která dodává zdravotnický materiál o 30 – 100 % dráž, než když ho lze koupit přímo od výrobců nebo distributorů. A takových záležitostí najdeme celou řadu. Zajímavá situace vznikla i v kolínské nemocnici, kde bývalý ministr za ODS Luděk Rubáš spolu s bratrem Milana Cabrnocha, prominentního europoslance ODS, vedli tuto nemocnici a vedli ji zase, abych to nějak decentně vyjádřil, v některých oblastech po svém. Například neváhali pronajmout prostor pro nukleární magnetickou rezonanci soukromé firmě. Tato nukleární magnetická rezonance třeba nám v Kladně nyní vydělává zhruba milión korun měsíčně. Skutečně vydělává, tzn. po odečtení nákladů na personál, materiál atd. V Kolíně ten vyvolený soukromý podnikatel platí nájem 30 000,- měsíčně. Z této skutečnosti vyplývá, že pan Rubáš touto smlouvou ošidil kolínskou nemocnici zhruba o 12 miliónů ročně. Podobné je to s pronájmem dialýz v nemocnicích soukromé firmě. Ve většině nemocnic až do roku 2026, v benešovské dokonce do roku 2036, soukromý majitel platí výrazně méně, než kolik vydělá dialýza v Mladé Boleslavi, kde zůstala jediná nepronajatá. Proč pronajímat nějaké pracoviště, když za jeho pronájem nemocnice získá výrazně méně, než kdyby ho provozovala sama? A ješ-
16
tě je to na takovouto dobu? Čili opět se jedná o situace, které řešíme, jednáme s nájemci, ale jednání nejsou vůbec jednoduchá, protože smlouvy jsou schválně stavěné velmi komplikovaně a nevýhodně. V boleslavské nemocnici působil jako ředitel pan Raduan Nwelati, dnešní primátor Mladé Boleslavi za ODS. Jakmile se stal primátorem, začal působit jako předseda dozorčí rady této akciové společnosti, kde jsme objevili také podezřelou a zajímavou kauzu. Chtěli tam dostavit 3 pavilony a předpokládali, že celková cena dostavby dosáhne nějakých Současný primátor Mladé Bolesla500 – 600 miliónů. Nevi Raduan Nwelati (ODS) a bývalý řechali zpracovat projekt, ditel zdejší nemocnice byl zároveň za který zaplatili asi 43 předsedou její dozorčí rady. Vzal k somiliónů. Standardně se bě na magistrát ředitele nemocnice, projekt na tento rozsah jehož vedení objednalo a převzalo pohybuje někde kolem projekt na dostavbu za 42 milionů poloviny této částky. Nakorun. Samotná dostavba měla přivíc se ukázalo, že lidé, jít na 500 až 600 milionů korun. kteří projekt zadávali, tedy bývalý ředitel nemocnice a jeho náměstek, jsou propojeni přes své rodinné příslušníky s firmou, která projekt realizovala. Poté, co s příchodem nového krajského vedení došlo i výměně managementu nemocni, tak ten-
17
to bývalý ředitel nemocnice nastoupil k panu Nwelatimu na magistrát jako vedoucí právního oddělení. Pochopitelně bylo naší povinností i tuto věc předat policii. Jen musím konstatovat ještě jednu „maličkost“, předražený projekt nesplňoval všechna kritéria, čili se jednalo o projekt vadný a oni tento vadný projekt převzali, podepsali převzetí a nereklamovali v příslušné době. Takže na nás tímto způsobem vypadl ze skříně další pěkný kostlivec. A obávám se, že ještě zjištění s nemocnicemi není u konce, protože téměř každý den se zdá, že někdo na něco přijde, co vzbudí pozornost.
PfiedraÏená show Jedná se o velmi zvláštní akci. Petr Bendl a jeho mluvčí Martin Kupka, který teď dělá, myslím, mluvčího nebo vedoucího marketingu celé ODS, si vymysleli Královský průvod na Karlštejn. Nabízí se otázka, jestli kraj by měl takové věci pořádat. Karlštejn je určitě klenot, úžasné místo, ale domnívám, že zrovna oblast Karlštejnska příliš podporu nepotřebuje, na rozdíl od jiných míst. Větší propagaci by si určitě zasloužila Kutná Hora, Křivoklát, Konopiště, Koněpruské jeskyně, Mělník, Nelahozeves … Navíc tato část, tedy Praha-Západ, nepatří mezi části, které by byly chudší, kde bychom potřebovali podporovat zaměstnanost třeba růstem turistického ruchu apod. Nicméně Petr Bendl udělal průvod, který začal na Pražském hradě, pochodoval přes Prahu, přespali někde na půl cesty a pak druhý den dopochodovali na Karlštejn. Tato akce vyšla na 12 miliónů korun. A opět smlouva s pořadatelem byla napsaná tak, že nešla jednoduše vypovědět. Začali jsme s ním jednat, jednání nejsou zatím u konce, nemůžeme se stále shodnout. Rozhodli jsme se ale, že tuto akci dále pořádat nebudeme. Agentura, která v minulosti průvod pořádala jej letos zorganizovala, od kraje ale žádné peníze nedostala. Akci uspořádali za sponzorské peníze a při té příležitosti se vkrádá otázka, zda bylo nutné investovat každý rok před tím desítky milionů z krajských peněz a hlavně co se s těmi penězi dělo, když jak potvrdil letošek, bylo možné průvod uskutečnit bez krajského příspěvku. Dokonce podle informací z médií jej uspořádali za tře-
18
Za necelé dva dny Královského průvodu z Prahy na Karlštejn dával Petr Bendl 12 milionů korun. Letos, kdy kraj odmítl takovou přemrštěnou částku zaplatit, byl průvod uspořádán bez krajských peněz, a akce měla údajně vyjít na 4 miliony korun. Nabízí se otázka: Kam v minulosti ročně mizelo 8 milionů korun? tinovou cenu. Takže tady je opět vidět problematická smlouva a naprosto předražená věc, kterou je možné uspořádat i bez toho, aniž by pořadatel dostal něco od kraje.
Bendlova „malá domÛ“ v Lánech Stav silnic ve středních Čechách rozhodně není dlouhodobě utěšený. Některá města skutečně dlouhou dobu trpí tím, že nemají obchvat. Chtěl bych vzpomenout Kolín, tam se naštěstí už teď začal stavět, Slané je další v pořadí, ale i Kladno by potřebovalo optima-
19
Petr Bendl si nechal budovat obchvat Lán, kde bydlí, za 300 milionů korun. Lány mají zhruba 1500 obyvatel a nevede přes ně žádná dopravní tepna. Přesto budou mít jeden z největších obchvatů v kraji. Obchvat buduje firma spoluvlastněná panem Jágrem starším, který od kraje za vedení Petra Bendla dostala zakázky za třičtvrtě miliardy korun. Jágr mladší přitom opakovaně podporuje pana Bendla ve volební kampani. lizovat dopravní situaci a tak bychom mohli vyjmenovat desítky dalších měst a obcí. A jak si máme vysvětlit, že obec Lány, která má pouhých 1 500 obyvatel, navíc přes ni nevede žádná důležitá krajská dopravní tepna, nevalí se přes ní kamiony, přesto se tam vybudoval obchvat za více než 300 miliónů korun. Pro srovnání - moderní školu lze postavit za zhruba 100 miliónů, tolik stojí zhruba i domov důchodců, školka vyjde asi na polovinu. Za tyto peníze bychom mohli mít šest školek, tři školy, třetinu nemocnice. A kdo obchvat postavil? Firma Energie, kterou spoluvlastní pan Jágr starší, a všichni víme, že Jaromír Jágr mladší, známý hokejista, dlouhodobě podporuje Petra Bendla, dokonce v krajských volbách ho Petr Bendl prezentoval jako svůj trumf v rukávu, který vytáhl na samý závěr kampaně.
20
Silnice ve Středočeském kraji po osmi letech vlády ODS jsou ve velmi špatném stavu. Je to důsledek privatizace firem, které měly na starosti údržbu silnic.
Dûravé silnice Středočeský kraj je jediný kraj, který kompletně zprivatizoval celou údržbu silniční sítě. Původně kraj obdržel všechny podniky, které se staraly o údržbu silnic. Protože ODS má heslo vše zprivatizovat, zprivatizovala i tyto podniky. Protože se to stalo před lety dělá nám teď dost potíží rekonstruovat podmínky, za kterých byly prodány. Podmínky pochopitelně budí rozpaky, ale po těch letech těžko hledat veškeré údaje. Daný stav nám dost komplikuje údržbu silnic ve vlastnictví kraje. Málokdo ví, že kraj dává na údržbu silnic ročně 1,5 miliardy. Většina těchto finančních prostředků skončí u těchto soukromých firem. Smlouvy jsou uzavřené tak, že mají dvouletou výpovědní lhůtu. Délka této lhůty není standardní, kdo má v této zemi dvouletou definitivní lhůtu. Zaměstnance můžete propustit za dva potažmo tři
21
měsíce, když máte soukromou restauraci a přestanou vám chodit hosté, můžete skončit ze dne na den, když jste soukromý doktor, tak vám za rok může pojišťovna vypovědět smlouvu. Tady máme síť soukromých podnikatelů, kteří mají dvouletou definitivu. Říkají sice, že museli investovat, ale investovat musí přece každý podnikatel ve stavebnictví. Stavební firma musí nejdřív nakoupit jeřáby, náklaďáky a stavební stroje, než začne stavět, a jde do podnikatelského rizika. Já nemám nic proti tomu, aby jistá míra jistoty tady byla na obou stranách, ale dva roky mně připadá příliš. Současně ty firmy mají ještě lokální monopol, tzn. vy nemůžete, třeba když máte v regionu třeba 4 tyto soukromé firmy, jedné říct, že je lepší a proto dostane víc zakázek na opravu silnic, protože pracuje rychleji. Oni mají přesně vyčleněná území, o která se starají, takže kraj je takto rozdělen na lokální monopoly, a když je někdo šikovnější, pracuje lépe nebo by dokonce mohl být i levnější, tak není šance z těch smluv, jak jsou napsány, ho použít třeba na silnice o pár kilometrů vedle. Takže my dáváme 1,5 miliardy ročně, ty plynou převážně do soukromých firem a pro nás je dost obtížné je rozhýbat k větším aktivitám, aby se opravilo více silnic, rychleji, aby třeba za stejné peníze těch děr zalepili mnohem víc. Ale připadám si někdy jako kocour, který chodí kolem lednice a hledá otvor, jak se dostat dovnitř. To je věc, kterou se trápíme už půl roku a pomocí právních analýz a debat přemýšlíme jak systém rozhýbat a učinit ho pružnějším.
Chaos v dotacích Veřejná doprava je další kapitola, kde jsme zdědili systém, ze kterého nejsme vůbec šťastní. Zjistili jsme, že jsou s dopravci uzavřeny opět nevypověditelné smlouvy až do roku 2010, se kterými nic neuděláme. Máme tady zhruba 30 soukromých autodopravců, takže situace je poměrně nepřehledná a systém je úplně roztříštěný. Navíc mě úplně šokovalo, že někteří jezdí za dotaci přibližně 20 Kč, jiní jezdí za dotaci skoro 37 Kč za kilometr. Jistě lze něco částečně vysvětlit například komplikovanějším terénem či více zastávkama,
22
Domov důchodců v Uhlířských Janovicích nechalo bývalé vedení osm let rozestavěný, a to v situaci, kdy ve Středočeském kraji čekají tisíce seniorů na volné místo. ale přece jen rozdíl 17 korun na kilometr mi přijde hodně dramatický. Takže teď ten systém jen analyzujeme a přemýšlíme, co s tím dál, protože opět - na dotace veřejné dopravy jdou ročně stovky miliónů korun. Stovky miliónů korun, takže nejde vůbec o žádnou lacinou záležitost. Dělá to na mě dojem, že našim předchůdcům bylo úplně jedno, zda jsou tyto prostředky vynakládány účelně a smysluplně.
Zapomenut˘ klenot V rámci hříchu zanedbání Středočeského muzea obviňujeme Petra Bendla spíše z nečinnosti než nějaké nesprávné či nekalé činnosti. Budovu muzea v Praze v Husově ulici nechávalo jeho vedení skoro bez ladu ležet. Mimochodem návštěvnost vycházela zhruba asi na
23
2 – 3 lidi za den, to i naše galerie v Rakovníku měla vyšší návštěvnost než ta v centru Prahy. Navíc návštěvníci vůbec nevěděli, že navštěvují nějaké středočeské zařízení. Tedy využitelnost nula, význam nula. A každému to bylo do značné míry úplně jedno.
Tunel na evropské peníze Středočeskou turistickou informační službu, akciovou společnost, založil kraj. Podle názvu by si člověk řekl, že jejím cílem by mělo být zvyšování turismu, tzn. Poskytování informací o kraji, lákání turistů, pomoc turistům, propagace kraje. To jsem si já poměrně dlouhou dobu myslel, alespoň do té doby, než jsem se dostal pod kůži této instituce. Přišlo mi velmi divné, že sídlila v Říčanech, když kraj disponoval tím domem v centru Prahy. Mimochodem, my jsme sídlo už pochopitelně přestěhovali – opustili Říčany a působíme tam, kde se skutečně objevují turisté. V Říčanech nevím, jestli někdo nějakého turistu viděl, určitě ano, ale nemyslím si, že by to byla vyhledávaná turistická destinace. V sídle STIS v Říčanech jsme objevili poměrně nákladně přestavěné kanceláře, samozřejmě s výmluvou, že to jde z peněz Evropské unie. V kanceláři ředitele se nacházela velká plazmová televize, přitom v informačním centru uprostřed Prahy nic takového neměli, takže je hezké, že pan ředitel si mohl promítat informační snímky o kraji, ale bohužel turisté v centru města o takovou možnost přišli. Ovšem nejzajímavější zjištění nás čekalo při analýze dosavadní činnosti této akciové společnosti zřízené a vlastněné krajem. S překvapením jsme zjistili, že fungovala především jako jakási cestovní agentura, se kterou vyvolení jedinci neustále vyjížděli na nějaké veletrhy, pokud možno do exotických destinací. A když jsem se začal zabývat tím, co tam vlastně nabízeli, protože veletrh cestovního ruchu si představuji tak, že tam nabídneme už nějaké hotové produkty, hotely, pobyty, balíčky, služby cestovních kanceláří apod., tak jsme tam nic takového nenašli. Nějací lidé tam vždycky odjeli
24
Takto vypadaly sklady Středočeské turistické informační služby v pronajatých prostorách v Říčanech v době, kdy je bývalé vedení předávalo tomu současnému. za poměrně velké peníze, jednalo se často o statisíce za jednu akci, poseděli u stánku Středočeský kraj – někde třeba v Číně a já si nedovedu představit, že by se tam třeba valily davy Číňanů, kteří by přijali rozhodnutí, že náš kraj určitě v dohledné době navštíví. Víme, že propagovat Českou republiku v takových destinacích dá dost práce, natož přijít s regionem ještě bez toho, aniž bychom tam nabízeli konkrétní produkt, aniž bych tam měl majitele cestovních kanceláří, hotelů nebo jejich vyslance či zástupce. S ohledem na reálný efekt se jednalo o naprosto vyhozené peníze. Zajímavá situace vznikla, když jsme se jich ptali, jak hodnotí efektivitu takto vynaložených miliónů. Všichni na nás koukali, jako že jsme spadli z višně - jakápak efektivita, oni mají jezdit, propagovat
25
kraj, v Číně, v Indii, po celém světě. Pořád, neustále. Takže vhledem ke skutečnosti, že se žádná efektivita prokázat nepodařila, zredukovali jsme tyto aktivity skutečně na ty nejdůležitější veletrhy a samozřejmě se snažíme navázat hlavně spolupráci s cestovními kancelářemi, hotely, aby bylo možné nabídnout konkrétní turistický produkt místo výkřiků, že Středočeský kraj je báječný.
Dotace z EU pro multimilionáfie Druhá část činnosti STIS (Středočeské turistické a informační služby) přinesla po podrobnějším prozkoumání další velké překvapení. Já bych s jistou nadsázkou řekl, že se jednalo o geniální tunel na peníze Evropské unie. To skutečně mělo charakter filmu Podraz, protože tato stoprocentní akciovka kraje podávala žádosti o peníze Evropské unie na různé projekty – jako podpory cestovního ruchu a podnikání, ovšem tyto obratem předávala soukromým firmám a různým občanským sdružením, které to realizovaly. A opět jsme našli obtížně vypověditelné smlouvy mezi STIS a soukromými subjekty, které by sami na ty dotace dosáhly jen velmi, velmi obtížně. Krajská organizace požádala o peníze Evropské unie, jen jako jakési překladiště je přeložila a poslala na konta těch soukromých pochopitelně už nekrajských subjektů. Navíc máme velmi vážné pochybnosti o hodnotě a významu těchto projektů. Když to zjednoduším, jeden se třeba zabýval zjišťováním stavu restaurací v nějakém regionu. Hodnocení prováděli studenti a kdo zná tuto problematiku, ví velmi dobře, že takovou práci mohou provádět vzdělaní a zkušení lidé, že nelze hodnotit restauraci tak, že tam někdo vběhne, zaškrtá nějaký dotazník a pak vám ho předá. Také za takové věci se vyplácely milióny z fondů Evropské unie. Nelze se divit, že teď to vše musíme zkoumat, řešit, rozplétat, že se snažíme vypovědět různé smlouvy, jiné zase rušit. A z mého pohledu se skutečně jedná o učebnicový příklad tunelování peněz z Evropské unie pod rouškou, pod bohorovnou rouškou pomoci turismu, cestovnímu ruchu. Nikdo nám nikdy neřekl jediné slovo o tom, že by to mělo být nějak efektivní, nikdo se neptal, co to při-
26
náší, kolik turistů do kraje dostane, jaký nárůst turistického ruchu ta která akce zajistila. A tak vznikla velice kuriózní situace, peníze investované do turistického ruchu výrazně stoupaly, zatímco on výrazně klesal. To byla naprosto nepřímá úměra. A nikomu to nepřipadalo divné. Kraj pochopitelně rozhoduje i o jiných účelech vynaložení prostředků EU než o těch, které jdou na rozvoj cestovního a turistického ruchu. V souladu s názory Sociální demokracie i já osobně jasně razím tendenci, že tyto peníze mají jít do veřejného sektoru, tedy na stavbu, údržbu a rozvoj silnic, škol, školek, nemocnic, sportovišť, kulturní akce, záchranu kulturních památek, tedy na klíčové záležitosti, na které stát nemá dost peněz a které mohou naši republiku posunout trochu dopředu. Jaké ovšem bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že bývalé vedení kraje nastavilo taková hodnotící kritéria pro projekty, která úplně odporovala zdravému rozumu. Přece v každém případě bychom si měli klást dvě otázky – zda to, co chceme pořídit, je potřeba a zda rozsah a cena odpovídá realitě. Ovšem taková základní kritéria, kdoví proč, chyběla. Hodnotilo se vždy tisíc jiných věcí – např. jestli mají vhodného partnera. Takže Petr Bendl všem vykládal, že hodnocení bylo vždy objektivní, neboť o něm rozhodovala hodnotící komise, zapomněl dodat, že hodnotící komise hodnotily nesmysly a klíčové věci, které měly hodnotit a vážit a porovnávat, těmi se vůbec nezabývaly. Pochopitelně jsme v rámci možností co nejdříve změnili hodnotící kritéria tak, že zásadní váhu má ekonomická efektivita projektu, takže se už všechny projekty porovnávají s tabulkami cen obvyklých, zda nejsou předražené, zda jsou pořízeny za optimální cenu, a dále, mají-li přínos pro kraj. Konkrétní příklad – když se staví škola – jsou tam děti? Je tam potřeba? Je to zrovna to místo, které to potřebuje nejvíc z kraje, protože se tam přistěhovalo třeba nejvíc rodin? Tohle se dosud vůbec nehodnotilo. Konkrétních příkladů lze uvést celou řadu. Kuriózním projektem bylo např. vybudování autobusového nádraží v Hořovicích. Hořovice jsou městečko, tuším, o nějakých 5 – 6 000 obyvatelích. Každý, kdo podobná městečka zná, tak ví, že autobusové nádraží v takovémto místě znamená 3 – 4 stání. Dovedu si představit, že je lze
27
vybudovat pěkná včetně nějakých stříšek a zázemí za takových 1015 milionů korun a i tato částka je možná příliš vysoká. Tady ovšem ležela žádost na takový projekt asi za 60 miliónů. A pozor – největší částku tam tvoří odbavovací terminál. Hořovice tedy měly mít něco jako letištní budovu, což naprosto nechápu. Každý rozumný starosta by si uvědomil, že takováto budova na takovémto místě znamená jen problémy – nejen náklady navíc, ale hlavně se tam budou stahovat různí lidé, budou tam stříkat spreji, kouřit marihuanu, městu nastanou problémy s ostrahou, údržbou, chodem. A pokud někdo netuší, proč rozpočet tolik narostl? Tento terminál měl být nízkoenergetický. Bohužel, někteří starostové jsou úplně mimo realitu. Typickým příkladem je starosta Dobříše. Dobříš, také malé městečko, a pan starosta si tam nechal vypracovat projekt na rekonstrukci náměstí za 150 miliónů korun a operuje tím, že mu to jeho stranický soudruh Petr Bendl slíbil. Mimochodem, zajímavé je, že novináři se neptají, jak mu to mohl Petr Bendl slíbit, když předtím tvrdil, jak to rozhodování je objektivní a že do toho nemůže nikdo zasahovat. Zajímavé je, že tuhle otázku žádný z novinářů nepoložil, když pan starosta o tom všude hovoří a četl jsem i několik článků v novinách, jak se rozčiluje, že mu bráníme tuto úžasnou věc zrealizovat. Zdá se, že novináři se ptají jen na některé věci, na věci, které se jim hodí. Samozřejmě pan starosta utratil za ten projekt už velké peníze. Úplně mimo realitu, protože opět, když se ptáte na význam toho města, jeho velikost, musíte brát v úvahu, že 150 miliónů by možná, možná s velkým otazníkem šlo na revitalizaci centra města třeba Mladé Boleslavi nebo Kladna, ale ne zhruba pětitisícové Dobříše. Tam by se měly investice tohoto druhu pohybovat v řádu nějakých 20 miliónů. Byť tato částka byla přehnaná, mělo se aspoň jednat o obecní majetek. Daleko absurdnější jsou případy, kdy Petr Bendl nechal rozdělit peníze tzv. podnikatelům. To je ta zvláštnost. Já jsem vždy předpokládal, že peníze z Evropské unie nemůžou jít do soukromých podniků. To byla ale naivní představa, protože tady poměrně velká část těch financí byla určena pro soukromé podnikatele a ti už od Petra Bendla 200 miliónů dostali. 200 miliónů se rozdělilo na 4 projekty. Pan Andrej Babiš není jistě zlý člověk, nicméně jedna z je-
28
Do tohoto soukromého pětihvězdičkového hotelu poslala Regionální rada pod vedením Petra Bendla 50 milionů z fondu Evropské unie. Je správné a ekonomické posílat dotace z daní nás všech do soukromých firem milionářů? ho firem dostala dotaci tak zhruba 50 miliónů na přestavbu tzv. Čapího hnízda, což mají být nějaké budovy ve středních Čechách, má tam být i hotel apod. Druhá - rodinná farma pana Zapletala, to je ten pán, co pořádal roky Miss, dostala dalších asi 40 nebo 50 miliónů. Chápu, že pan Zapletal asi někde musí bydlet, ale nevím, proč mu jeho farmu a jeho podnikání musí zaplatit Evropská unie. A úplně nejabsurdnější z těchto projektů mně připadá zhruba 40 nebo 50 miliónová dotace do 5hvězdičkového hotelu Mcely, jednoho z nejluxusnějších hotelů v České republice.
29
Peníze podle mých informací měli jít na vybudování jakéhosi wellness centra. Jen pro představu nejlevnější pokoj v tomto hotelu stojí nějakých 8 000 korun za noc. Čili opět se člověk musí ptát, jestli platíme daně pro to, aby si majitel hotelu za desítky, stovky miliónů mohl rozšířit svůj byznys. Další otázkou je, co to přinese obyvatelům Středočeského kraje a České republiky? S nástupem do vedení kraji jsme si řekli, že tyto projekty už dál podporovat nebudeme. Podle nás by veřejné prostředky měli jít do veřejných služeb. Máme třeba nedostatek domovů důchodců. Zjistili jsme, že předchozí vedení Petra Bendla domovy důchodců vůbec nezařadilo do podporované kapitoly sociálních služeb. Čili tam najdete programy pomoci narkomanům, bezdomovcům a nevím komu všemu, mimochodem v kraji těch bezdomovců zas tolik nemáme, ale nenajdete tam program pomoci důchodcům. Dokonce je tam napsáno, že tyto peníze nelze užít na programy na podporu seniorů a jejich bydlení. Čili tam, kde je ten problém nejpalčivější, kde bychom peníze nejvíc potřebovali, tam to předchozí vedení kraje úplně zazdilo. My jsme to už napravili, máme to ve změnách, které jsme projednali i s Bruselem. Ještě za zmínku stojí, že všichni nám odsouhlasili změny hodnotících kritérií, tzn. tu ekonomičnost a hodnocení ekonomiky celého projektu a efektivity, a jediný, kdo byl vehementně proti, byl zástupce ministerstva financí, který v tom monitorovacím výboru sedí. Bude to asi tím, že náměstek ministra financí je jistý pan Fuxa, prominentní člen ODS ze středních Čech, bývalý starosta Příbrami, takže předpokládám, že se na něj obrátili různí lidé ze středních Čech s tím, ať probůh nedopustí, že by měl někdo hodnotit ekonomickou efektivitu těchto projektů. Jinak si to nedovedu vysvětlit.
ODS potrestala stfiedoãeské dÛchodce A na závěr ještě jedna zajímavost, která souvisí s ODS a krajem. Po nástupu sociálně demokratického vedení na kraje, ministr Nečas okamžitě snížil dotaci pro domovy důchodců, a to velmi dra-
30
maticky – jen pro náš kraj o zhruba 40 % celkové roční částky. S tím nic neuděláme, když nám sníží o 40 % příjem na chod takto citlivé oblasti. V celkovém nákladu to dělalo 260 miliónů ročně. A pikantní je, že Praze, kde vládne ODS, to nesnížil ani o korunu. Takto se ODS chová. My jsme na to opakovaně upozorňovali a novináři pochopitelně mlčí, přeci neuveřejní, že ODS ve zbytku republiky se seniory takto naložila. Tak to jen na dokreslení objektivity našeho tisku a přístupu ODS k seniorům.
31
OBSAH Hříchy Petra Bendla ve Středočeském kraji [5] Zadlužený kraj [6] Nevýhodná a zmanipulovaná privatizace zdravotnických zařízení [7] Turecké hospodařství v krajských nemocnicích [12] Předražená show [18] Bendlova „malá domů“ v Lánech [19] Děravé silnice [21] Chaos v dotacích [22] Zapoměnutý klenot [23] Tunel na evropské peníze [24] Dotace z EU pro multimilionáře [26] ODS potrestala středočeské důchodce [30]
