„K100“ /19.6.2015/ K100 – to je „Krakonošova stovka“, patřící k nejstarším a tvrdším stovkám. Letošní, již v pořadí 49. Roč., je poznamenán změnou trasy. Někdo se „kousnul“ a nepovolil přechod přes Sněžku. 48x to přes Sněžku šlo a po 49. Ne? Jednoduše řečeno, ta Sněžka ke K100 patří a bez ní… to není to pravé… Je to taková zátěž pro Sněžku, když ji přeběhne 550 startujících K100? Jsme na startu, to je kompletní týmy HEJA HEJA a HEJ HEJ. Dohodli jsme se, že K100 nepůjdeme každý sám na sebe, ale pojmeme ji jako závod dvojic.
„Norové“ zvěstují krušné počasí /déšť, mlhu, vítr, zimu/, proto jsme se v rámci možnosti na to patřičně vybavili. Navlékli jsme si všichni dokonce i ponožky KS TH2, kromě ženy. Ta si vzala ponožky typ KS MEDI /pozn. Ženský v nich vydržely po celou dobu K100, tzn. 22:18hod.!!!/. S Jirkou nervózně podupáváme, při tom posloucháme rozpravu k trati z úst zástupce KRNAPu, ale spíše neposloucháme, neboť dav účastníků na protest píská, řečníkovi není vůbec rozumět. Všichni očekáváme příchod Krakonoše, který by měl závod odstartovat, ale nepřichází, Že by také protestoval? Nakonec tuto záležitost řeší místostarosta města Vrchlabí, který nás přesně v 21:00 hod vysílá na trať.
Dav účastníků běží jako stádo splašených koní. Až výšvih nad městem Vrchlabí ho přibrzdí a donutí ho k chůzi, včetně nás.
Sotva však vyjdeme na vršek, už to zase rveme. Neprší, teplota je tak akorát /maratonská/, tak proč nevalit. Ale musíme s rozumem. To nejtěžší máme před sebou, nesmíme se vyždímat, musím tak usměrňovat Jirku, aby si pošetříval síly. Budou hodně potřeba!!! Za 1:22 hod od startu jsme na rozhledně Žalý, tj. cca na 10,5 km. Čas povzbudivý. Výborný, slaďounký čaj s dobrou náladou nás opět přinutil běžet. Je to po červené seběh k Pod Zadním Žalým. Běžíme, jdeme však dál až na Třídomí. Tu musíme odbočit na vlastní značení. Už však neběžíme, ale pomalu a jistě stoupáme na Horní Mísečky. V čase 02:55:50 hodin od startu a my jsme na 3. Kontrole, Mísečkách, na 21.km!! No, to je skvělý!!! Každý hrkne do sebe teplý čaj, doplníme do flašek ionťák, ujíme ze zásob trošku rozinek a musíme jít. Rozrazila mě strašná zima. Sice bundu v baťůžku mám, ale nechci si ji brát, poněvadž za cca 3km budeme Kotelními jámami stoupat na Dvoračky a zde se „slušně“ zahřeji, tak na co se ještě potit v bundě a nebo zase ji svlékat. Ale to už se rozbíháme, musíme!!! Bez problémů zvládáme Kotelní jámy, Dvoračky. Střídavě běžíme a jdeme po silnici do Harrachova. Tento úsek zrovna nemiluji pro ten zasr… asfalt, to budou nohy obouchané… Více však řeším žaludek, už by něco dobrého snědl. A tak se nemohu dočkat Harrachova, místa další kontroly, ale i s občerstvením. Ale ten Harrachov, pěkně roztáhlé město… konečně, hotel „Sport“ a v něm naše kontrola s občerstvením. Tak nejdříve rychle pípnout a pak můžeme jít na jídlo. Ale čas, přesně 5 hodin od startu a už máme za sebou 35,4 km, tak to je přeci super, ne? Sice máme 1/3 trasy ujitou, ale to horší však máme před sebou. Mé vnitřní já mně napovídá:“ Tondo, opatrně a s respektem, víš, co dokáže vítr a déšť udělat s člověkem kolem Sněžných jam a v Pelgrzymách, nepokažte si to, máte to skvěle našlápnuté, jen vydržet, nepovolit“. Moc se tedy zdržovat nechceme, já se cpu chlebem se sádlem, naopak Jirka chlebem s marmeládou a máslovým medem. Shodně však vše proléváme pivkem a čajem. Žrací proceduru zakončujeme Mg. Pokračujeme po modré značce na Krakonošovu snídani a dále po žluté k Vosecké boudě. Každoročně mě při tomto výstupu Krakonoš pokropí, nevynech to ani letos. Je to těsně pod Voseckou boudou,
musíme vytáhnou bundy, pláštěnky. Navíc to pan Krakonoš vylepšuje, že nám dopřává i mlhu. Takže Voseckou téměř není vidět. To už však jsme na červené, na magistrále k Špindlerovce. Jako by nás pan Krakonoš zkoušel, posílá nám i vítr., Tak to ne, Krakonoši, nás nezlomíš. Sice se moc dobře nejde, ale může být ještě hůř, raději nic nepřivolávat. A tak se pereme s nepřízní počasí. Blížíme se k Sněžným jámám a jako by se nad námi Krakonoš slitoval, mlha ustoupila, skoro neprší a navíc začíná svítat! Tak to je paráda, alespoň na ty šutry budu vidět. Já osobně úsek Sněžné jámy – Petrovka nemám rád. Mám z něj respekt. Kdykoliv tudy jdu, vždy jsou kameny, z kterých je vytvořena stezka, vlhké a kloužou. Vyjímka není ani letos. Sice pan Krakonoš ubral na dešti, vzal nám mlhu, ale zas přidal sníh. Ah, jo, Krakonoši, tohle ne!!! V červnu a sníh? A než se stačím nadechnout, padám do sutě jako podťatý. Hold, Tondo, opatrně, ty nevíš, že to klouže? Nic se nestalo, ale jdu už jako podělaný rychlost v tu ránu spadla… Úlevou je pro mě zbořenisko Petrovky. Jsme na asfaltce, do Lužické boudy, místo kontroly s polívkou, 3km. Tak to znovu rozbíháme… Lužická bouda, čas 05:45 hod., cca 56. Km. Dostáváme gulášovou polévku. Důkladněji ji proléváme slaďounkým, černým čajem, který si navíc vylepšujeme citrónkou. Nezdržujeme se, sice bychom měli vyměnit ponožky, ale určitě promočíme boty v Pelgrzymách, tedy zbytečná procedura. A jak se později ukázalo, bylo to dobré rozhodnutí. Hold, pršelo. Takže v úseku Špindlerovka – Polanasi užíváme pravou trialovou cestu, plnou kamení, bláta, vody, kořenů…
Na Polaně dockvakneme trojici mladých, kteří nás bezpečně dotáhnou do Domku Laboranta /66,9 km/. Tady na kontrole vyměňujeme ponožky, navlékáme „krosáčeL –KS MERINO CROSS. Jirkovi se ale moc nechce. Když jsem mu však vysvětlil, že z Pomezek do cíle je to spíše asfaltové, že nechci mít nohy na sračku, pochopil. Dobrá káva, ještě lepší sušenky s kofolou nás povzbudily a naladily na další km.
Kousíček jdeme po zelené, pak přecházíme na černou turistickou značku zpátky na hřebenovku, Soví sedlo. Cesta je nejen kamenitá, ale i výživná. Podle mapy to vypadalo na „střechu“, ale, lidi, v reálu? Himaláje!!! Už teď se nedivím, že tu nikoho nepotkáváme. Jirka se svléká,, posílá mě napřed. A tak se sám sumu k sedlu… Nasadím si své tempo, které se snažím udržet až na sedlo…Čekám na Jirku, po cca 5 min. přichází, zplavený jak myš se slovy: „Může být ještě něco horšího? Tak na tento výstup jen tak brzo nezapomenu“!!! A už to po červené valíme na Pomezky… Na kontrolu na Pomezních Boudách, na 74.km, jsme doběhli v čase 13:14 hodin od startu. Do cíle zbývá „pouhých“ 26km, téměř ale 26 km po asfaltu. Máme-li K100 dát za 18 hodin /stanovený cíl/ , musíme s sebou pěkně mrsknout. Či-li žádné velké zdržování, pivko, čaj, chleba se sádlem a s medovým máslem, doplnit butelky čajem a už to ženeme k Spálenému mlýnu. Je to sice po asfaltu, ale je to krásný dlouhý seběh. Až teď Jirka doceňuje moji prozíravost, že jsme ponožky vyměnili v Domku, že nohy nebudou tolik zmasakrované. Od Spáleného mlýna však stoupáme, ale to není stoupání…v porovnání se stoupáním z Karpacze. Vylétli jsme ho jakoby nebylo a jsme u chaty JANA Opět následuje prudký, dlouhý, asfaltový sešup do V.Úpy. Ten asfalt mě však štve, nemusím ho, musím se s ním ale nějak poprat. To budou ale stehna obouchaná, ah, jo…Jirka už raději ani nemluví, ten asfalt ho dostal… Konečně jsme v Peci, na poslední kontrole K100. Do cíle nám zbývá cca 15 km. Odpíchli jsme v čase 15:14 hod od startu. To nám moc času do stanoveného limitu 18 hodin moc nezbývá. Jirka už pije jen čaj, já však vařený ionťák-pivko nevynechávám. Chleba se škvarkovým sádlem do mě moc nejde. Marně přemýšlím, čím zcvrklý žaludek rozehnat!!! Už ani pivko nedokážu dopít, musí ho dorazit Jirka. Stěží do sebe nasoukám chleba, ale to už pomalu stoupáme po modré nad Pec k Hrnčířským Boudám. Na kontrole jsem si zapomněl vzít Mg, tak to rychle doháním, přitom se ohlédnu zpět nad Pec, ale ty panoramata, to je paráda…vidím Sněžku, dokonce i tzv. „mapu“. Prostě suprová kochačka…
Ale my musíme dál, čas rychle letí a mně to moc nejde…uvidíme…Jsme na rozcestí tří modrých, do Vrchlabím, to jde, ale, bohužel, mně moc ne. Myslel jsem si, že to rozejdu, ale zvrat k lepšímu nenastal. Žaludek mám na šrot. Říkám: “Jirko, je mi zle, žaludek mám jak ve svěráku, musíme zvolnit. Počkej, vezmu si hašlerky, snad mně pomohou“. Jdeme, ale svižně, na běh to však není. Říkám si:“ Tondo, ještě chvilku a pak to zkus“. To jsme ale na lesní cestě, která by nás měla dovést k asfaltce…to se musí běžet, Tondo, přestaň se flákat a zkus běžet, je nejvyšší čas…Je to pod kopec, měl bys. Hergot, tak už to konečně rozbal…rozbíhám se, moc to nejde, kromě žaludku cítím bolest už i nohou, Tondo, bojuj, žeň… Jsme na asfaltce, Jirka vedle mě běží: „Tati, dobrý“? Odpovídám: „Nic moc, ale lepší se to“. Stále ale běžíme, uhýbáme z asfaltky vpravo na lesní pěšinu a prudkým sešupem na cestu k Lánovu. Dole na cestě zahlédnu několik pochodníků. Jsou jako magnet. „Ty musíme udělat“ křiknu na Jirku a ten žene dolů jako vítr a já za ním. V tu chvíli zapomínám, že mě něco bolí nebo bolelo. Ještě před Lánovem je docvakneme. Paráda. V Lánově jsme v 14:05 hodin, do Vrchlabí je to cca 4 – 4,5 km, takže nám zbývá slabší hoďka do našeho stanoveného limitu 18 hodin. To musíme dát!!! Jako bych ožil, chytil druhý dech a už to ženu po nově udělané cestě. Daří se nám dohnat a předběhnout p. Vrzáčka /Jirka tohoto pána potkal na stovce BVVŠ/. Jirku to tak nakoplo, že letí jak splašený kůň, já naopak za ním vlaju jako prapor…Střetáváme se s chlapíkem, povzbuzuje a křičí:“ Chlapi, ještě tak 1200 m a máte to, jste dobří“. Jirka však toho má tak akorát, nepřidává. Nikdo před námi, nikdo za námi, přecházíme v chůzi, musíme si oddechnout před závěrečnými metry. To už jsme na asfaltce ve Vrchlabí, kostelík před námi. Rozbíháme se, Jirku nutím valit. Běžíme vedle sebe, zrychlujeme. Probíháme cílem, naposledy pípáme. Světe div se, čas 17:44:07 má Jirka, já 17:44:09. Super, podařilo se nám splnit náš cíl!!! Ze 447 startujících jsme tak obsadili 141. A 142. Místo, což je v první třetině závodního pole. Velká spokojenost!!!
A co na závěr? 1. Musím nejdříve poděkovat svému parťákovi, Jirkovi. Myslím si, že jsi podal velice slušný výkon! Viditelně se závod od závodu zlepšuješ… 2. Musím také pogratulovat ženskému týmu HEJ HEJ. Vím, že jste měly problémy, ale o to víc si Vás cením, že jste závod nezabalily a zdárně ho dokončily. 3. Je mou povinností poděkovat panu Ing. Krškovi, jednateli fy PONDY, s.r.o. za poskytnutí ponožek KS TH2 a KS MERNO CROSS. Oba dva druhy přispěly k úspěchu bez otlaků a puchýřů!!! Fakt, moc dobrý!!! 4. A pořadateli patří to poslední poděkování. Snažili jste se a odvedli jste kus poctivé práce. Sice byly nějaké trhliny, ale to už k tomu patří…
PS. Na 50.ročník přijedeme. Bude-li se Sněžkou, budeme jen rádi!!! Více fotek na našem webu: http://www.hejahejtrail.cz/UltraTrailDetail/13 Trasa (měření): http://www.sports-tracker.com/workout/sobilac/55879f5ae4b0e6ddd86fa76d
