Darovací smlouva a její porovnání se smlouvou kupní a směnnou

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Darovací smlouva a její porovnání se smlouvou kupní a směnnou Bakalářská práce

Autor:

Marie Brožová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Zdeňka Juráková

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečnost, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Novosedlicích dne 30. 04.2012

Marie Brožová

Poděkování Ráda bych tímto vyjádřila poděkování JUDr. Zdeňce Jurákové za její odborné připomínky v rámci našich konzultací, které mi pomohly při vytvoření této bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce na zadané téma se zabývá občanskoprávními vztahy, které se týkají darovací smlouvy, kupní smlouvy a smlouvy směnné. Účelem a stanoveným cílem práce je snaha o zhodnocení srovnání zadaných závazkových vztahů vycházejících z občanského zákoníku dle jejich obsahových vymezení. Práce také pojednává o klíčových oblastech, ve kterých jsou podchyceny podmínky doplňující ustanovení smluv, a to zejména oblast závazkového práva a vlastnického práva. Obsah práce je koncipován tak, aby pojal kompletní informaci o pojmu a náležitostech smluv včetně porovnání rozdílů, kterými se smlouvy od sebe odlišují. Závěr práce je vyvozuje, že podle zásad občanského zákoníku se právní úkony při uzavírání smluv posuzují podle obsahu a nikoliv podle svého označení, proto je důležité jaké znaky bude každá smlouva vykazovat. Klíčová slova: darovací smlouva, kupní smlouva, směnná smlouva, vlastnické právo, právní úkon, právo a povinnost Annotation The bachelor thesis on assigned topic deals with civil relations concerning the deed of gift, purchase contract and exchange contract. The purpose and set aim of the thesis is effort to assess comparison of set obligation relations based on the Civil Code according to their content definition. The thesis also deals with key areas, in which conditions supplementing contract provisions are detected, especially the areas of law of obligation and proprietary right. Content of the thesis is designed so that it includes complete information about the concept and requirements of contracts including comparison of differences, by which the contracts differ. Conclusion of the thesis deduces that based on the Civil Code principles, legal acts when concluding contracts are judged according to the content and not according to indication; that is why it is important what characteristics will each contract show. Key words: deed of gift, purchase contract, exchange contract, proprietary right, legal act, right and obligation

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Pojem, funkce a náležitosti smluv .......................................................................................... 8 1.1. Právní úprava smluv v České republice .......................................................................... 8 1.2. Základní pojmy závazkového práva .............................................................................. 10 1.3. Vlastnické právo a vlastnictví........................................................................................ 13 1.4. Pojem, funkce a náležitosti darovací smlouvy .............................................................. 15 1.5. Pojem, funkce a náležitosti kupní smlouvy ................................................................... 20 1.6. Pojem, funkce a náležitosti směnné smlouvy ................................................................ 24 1.7. Porovnání funkcí a náležitostí smluv ............................................................................ 25 1.7.1. Vznik smluv............................................................................................................ 26 1.7.2. Formy uzavření smluv ............................................................................................ 29 1.7.3. Úplatnost, bezplatnost, dobrovolnost ..................................................................... 31 1.7.4. Podmínky ve smlouvách......................................................................................... 33 1.7.5. Zánik smluv ............................................................................................................ 34 1.7.6. Vklad do katastru nemovitostí ................................................................................ 35 2. Porovnání práv a povinností stran ........................................................................................ 37 2.1. Práva a povinnosti stran darovací smlouvy ................................................................... 37 2.2. Práva a povinnosti stran kupní a směnné smlouvy ........................................................ 39 2.3. Porovnání práv a povinností vyplývající ze smluv ........................................................ 42 3. Srovnání odpovědností stran jednotlivých smluv ................................................................. 44 3.1. Odpovědnosti stran darovací smlouvy .......................................................................... 44 3.2. Odpovědnosti stran kupní a směnné smlouvy ............................................................... 45 3.3. Srovnání odpovědností stran jednotlivých smluv .......................................................... 46 Závěr ......................................................................................................................................... 47 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 49 5

Příloha č. 1 ................................................................................................................................ 51 Příloha č. 2 ................................................................................................................................ 52 Příloha č. 3 ................................................................................................................................ 54

6

Úvod Již samotný název zadání bakalářské práce napovídá, jakou problematikou se bude obsah práce zabývat. Na počátku práce v jejím pojmovém vymezení považuji za vhodné uvést právní úpravu smluv v České republice, dále ve stručnosti objasnit oblast základních pojmů týkající se závazkového práva. Smlouvy jsou obsahově spojeny s vlastnictvím, v rámci textu práce je také podána charakteristika vlastnického práva. Práce se bude zabývat jednotlivými smlouvami dle jejich obsahového vymezení, stanovenými náležitostmi, vyplývajících práv a povinností včetně následného porovnání. Občanský zákoník uvádí náležitosti vyplývající z obsahu smluv tak, aby odpovídaly typu pojmenované smlouvy. Vzhledem k tomu, že základní smlouvou práce je darovací smlouva, její vzor je uveden v příloze bakalářské práce. Cílem práce je zhodnotit srovnání zadaných závazkových vztahů vycházejících z občanského zákoníku a to zejména v rámci jejich obsahových vymezení.

7

1. Pojem, funkce a náležitosti smluv 1.1. Právní úprava smluv v České republice Pramenem práva jsou právní předpisy, kterými jsou zákony vydané orgány veřejné moci, které obsahují závazné pravidlo chování naplňující znaky obecnosti, platící pro všechny, a znak závaznosti, povinnosti dodržovat pravidla. V rámci právního řádu České republiky je tvořena hierarchie právních norem vzhledem k právní síle. Základní a nejvyšší úroveň mají ústavní zákony a zákony, dále jsou to předpisy podzákonné, mezinárodní smlouvy a předpisy územních celků. Základním standardem pro právní předpisy je stanoveno, že nesmí být v rozporu s předpisy tvořící ústavní pořádek. Základními právními předpisy a základní stavbou organizace státu je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod tvořící ústavní pořádek České republiky. V těchto ústavních předpisech, zejména v úvodním prohlášení jsou zakotveny niance ohledně postavení rovnoprávnosti občanů uvědomující se svých povinností vůči druhým a své odpovědnosti, dále postavení státu, který je založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti. Součástí je i to, že se občané budou řídit všemi právními normami upravující společné chování lidí a tyto právní normy jsou pro všechny závazné. V návaznosti na zadané téma práce je nutné zabývat se vlastnictvím. „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.“1 Neboť jak bude vyplývat z jednotlivých následujících bodů práce o smlouvách, dochází v rámci jejich plnění zejména k přechodu (převodu) vlastnického práva. Právo je v České republice tříděno na právo veřejné a právo soukromé, která mají svou historii již v právu římském, které se stalo základem evropského kontinentálního práva. Římské právo má nesmírný význam pro právní kulturu, protože jeho metody se staly vzorem pro dnešní moderní právní vědu, zejména v termínech, principech a postupech, které se používají dodnes, jako je například držba, vlastnictví a bezdůvodné obohacení.

1

článek 11 odst. 1) hlava druhá oddíl první zákona číslo 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění

pozdějších předpisů

8

Základními částmi práva soukromého je právo občanské a právo obchodní, které jsou právně upraveny v občanském zákoníku (zákon číslo 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a v obchodním zákoníku (zákon číslo 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Oba tyto právní předpisy obsahují zvláštní ustanovení o smlouvách, ale pouze občanský zákoník obsahuje vymezení týkající se darovací smlouvy. V obchodním zákoníku je kodifikována pouze kupní smlouva na úrovni obchodních závazkových vztahů. Bakalářská práce bude pojednávat na úrovni soukromého práva v odvětví občanského práva, která se řídí platnou a účinnou právní úpravou v občanském zákoníku. Občanský zákoník je základním zákonem, který upravuje oblast soukromého práva a je důležitým právním předpisem pro různá právní odvětví, jako je například pracovní právo, obchodní právo. Občanský zákoník nastupuje tehdy, kdy zvláštní právo neupravuje obecná ustanovení, která jsou obsažená v občanském zákoníku. Občanský zákoník je označován jako kodex upravující základ (matérii) občanského práva. V historickém pojetí byl prvním občanským zákoníkem na území české země rakouský Všeobecný zákoník občanský z roku 1811, který se inspiroval ve francouzském zákoníku Code civil des Francais z roku 1804, a platil do roku 1950. Radikální politická změna v únoru roku 1948 vedla k nové kodifikaci práva, a to zejména v základním právním odvětví. V důsledku toho byl přijat občanský zákoník č. 141/1950 Sb., který neměl dlouhého trvání. Na základě přijetí nové československé ústavy došlo k vydání nového občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který byl označován projevem hlubokého úpadku občanského práva a krokem zpět vlivem ideologické a kogentní povahy, neboť veřejnoprávní povaha se uplatňovala v soukromoprávní oblasti. Až jeho rozsáhlá novelizace v roce 1982 oslabila úlohu veřejnoprávního prvku. Po roce 1989 vlivem politické změny přechodu k demokracii byla provedena rozsáhlá novelizace občanského zákoníku zákonem číslo 509/1991 Sb. O podobě soukromého práva byly vedeny diskuze, kdy výsledkem v roce 2000 vyšlo vypracování věcného záměru občanského zákoníku. Stanoveným cílem je pojmout veškeré soukromé právo do jednoho občanského kodexu. V současné době došlo k vydání zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, s datem účinnosti od 01. 01.2014, faktem je, že tento nový občanský zákoník je platný, ale jeho účinnost započne za necelé dva roky. Občanský zákoník je členěn do pěti částí, v obecné části jsou vymezeny jednotlivé pojmy, které jsou v textu zákoníku uvedeny, v části rodinné právo je zahrnut zákon o rodině, dále se dotýká jak manželství, tak vztahů mezi příbuznými a mezi rodiči a dětmi. V části absolutní majetková práva je pojednáno o vlastnictví, o právu k cizím věcem a zabývá se problematikou dědění. Část čtvrtá, která je nejobsáhlejší, pod názvem 9

relativní majetková práva, obsahuje v sobě různé druhy smluv, stejně tak jako závazky z deliktního jednání včetně odpovědnosti za škodu. Poslední pátá část zahrnuje legislativní problematiku v rámci přechodných a závěrečných ustanovení. Vydání nového občanského zákoníku přináší novou úpravu soukromoprávních vztahů, mezi něž patří větší důraz na úpravu osobnostních práv, podpora principu svobodné vůle nebo jednotná úprava závazkového práva. Vzhledem k tomu, že jde o nový předpis s novými úpravami, který teprve vstoupí v účinnost, nejsou zatím právní zkušenosti a nelze vycházet z praxe, která ještě nebyla uplatněna. Zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je obecný soukromoprávní předpis, který v § 1 určuje jeho působnost. „Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony.“2 Z citovaného ustanovení dále vyplývá i podpůrná působnost, neboť na práva či vztahy, které nejsou řešeny v samostatném právním předpisu, se použije občanský zákoník v rámci jeho subsidiarity. Občanský zákoník je členěn do jednotlivých částí obsahující obecnou část, část o věcných právech, o odpovědnosti za škodu a za bezdůvodné obohacení, o dědění, závazkové právo a poslední část jsou závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení. Tematické zadání, tedy smlouva darovací, kupní smlouva a směnná smlouva, bakalářské práce je obsahově vymezeno v občanském zákoníku v části pojednávající o závazkovém právu včetně ustanovení o jednotlivých druzích smluv.

1.2. Základní pojmy závazkového práva Jak již vyplývá z předcházející kapitoly, závazkové právo je součástí soukromého práva obsažený v občanském zákoníku, zabývající se jednotlivými druhy smluv. Faktem je, že závazkové právo je součástí soukromého práva, ale právní úprava závazkových vztahů je řešena i různými zákony jako je například obchodní zákoník. Ústředním pojmem je závazek, kterým se rozumí: a) závazkový právní vztah jako významný druh vztahu neboli závazek v širším smyslu b) závazková povinnost, povinnost ze závazkového právního vztahu neboli závazek v užším smyslu. 2

§ 1 odst. 2 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

10

Dalšími pojmy, které jsou v rámci závazkového práva klíčové, jsou pohledávka a dluh, věřitel a dlužník. Pohledávka je subjektivním právem věřitele požadovat od dlužníka plnění, na druhé straně dluhem je povinnost dlužníka poskytnout věřiteli jím slíbené plnění. Z předešlé věty již se chápe věřitel oprávněným subjektem mající pohledávku a dlužník je povinným subjektem mající dluh. Funkcí závazkového práva je zabezpečit uspokojování lidských potřeb ve vzájemné součinnosti. Faktem je, že vzájemná součinnost nemusí být vždy vyžadována, jako je například osobní užívání vlastního předmětu. V dnešní době, kdy jsou jednotlivé rozvinuté činnosti spojené s převody věcí, je vyžadující vzájemná součinnost a tak, jak z pojmu závazek vyplývá, jedna činnost vyžaduje činnost druhou, za poskytnuté určité plnění je očekáváno protiplnění. Proto je potřebné, aby byl stanoven právní rámec v návaznosti na regulaci vzájemné součinnosti osob, která by účinně působila na společenský život lidí. Závazkové právo je nejdynamičtější část občanského práva, neboť se musí přizpůsobovat požadavkům praktického života. Závazkové právo lze třídit podle různých kritérií. V textu práce bude pouze stručná zmínka o třídění závazkového práva podle právního důvodu vzniku, jedná se o závazkové právo smluvní a deliktní. Pro přechod od teorie k jednotlivým smlouvám a jejich srovnání, bude charakterizováno závazkové právo smluvní, u kterého nejčastějším důvodem vzniku závazkově právních vztahů je smlouva, postavená na obecných zásadách vycházejících ze zákona. Obecné zásady jsou uvedeny v občanském zákoníku a jsou jím například ustanovení: „V

občanskoprávních

vztazích

mají

účastníci

rovné

postavení.“3

„Účastníci

občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit“4 „Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmi bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.“ 5 Dle uvedených citací vyplývají obecné zásady rovnosti smluvních stran, jejich smluvní svoboda a ochrana dobré víry. S tím souvisí i zásada, že nikdo se nemůže s úspěchem dovolávat své vlastní nepoctivosti, dále k nim patří také zásada pacta sunt servanda (smlouvy 3

§ 2 odst. 2) zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

4


5


11

musí být dodržovány). K vzniku smlouvy je třeba shodného projevu vůle všech stran. Smlouva je právní skutečnost, na jejímž základě vznikají smluvní závazkové vztahy, které jsou smlouvou zakládány, zajišťovány, měněny či závazkové vztahy zanikají. Smlouvy jsou tříděny dle jejich charakteru a občanským zákoníkem jsou některé smlouvy výslovně upraveny, zejména smlouva darovací, smlouva kupní a směnná smlouva. Z výše uvedeného vyplynulo, že závazkový právní vztah je takový druh občanskoprávního vztahu, v němž jeden subjekt má postavení věřitele, tj. kdo má právo od druhého něco požadovat, a druhý subjekt má postavení dlužníka, tj, toho, kdo je povinen věřiteli to, co je věřitel oprávněn od něho žádat, poskytnout. Tak jak je tomu uvedeno v občanském zákoníku: „Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek“6. Lze takto odvodit, že objekty závazkového právního vztahu jsou si navzájem vázány právy a povinnostmi, mezi nimi vzniká jakési právní pouto z vlastní vůle stran, které se nejčastěji děje vznikem smlouvy. Znamená to, že subjekty smluv, tedy smluvní strany, závazku jsou jím vázány a nemohou od něho jednostranně odstoupit. Odstoupení od závazku nastává, jestliže nejsou následně plněny ujednané povinnosti jednotlivých smluvních stran. Jak je již citováno, v rámci závazkového práva a závazkových právních vztahů mají svou úlohu subjekty a předpokladem je existence alespoň dvou subjektů mající proti sobě opačné právní postavení. Subjektem jsou fyzické a právnické osoby včetně samotného státu, obcí a krajů. V občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou fyzické osoby uvedeny v oddíle prvním hlavy druhé a právnické osoby v oddíle druhém. V závazkovém právu je třeba lišit pojmy jako je subjekt závazkového právního vztahu a strana závazkového právního vztahu, pokud se jedná o smlouvy, uvádí se, buď strany smlouvy, nebo účastníci smlouvy. Nejobecněji lze vyjádřit, že věřitel a dlužník jsou stranami závazkového právního vztahu.

Také se lze setkat v jednotlivých závazkových vztazích

s označením subjektů, kterými jsou například prodávající a kupující, dárce a obdarovaný, tedy podle toho, z čeho vychází jejich závazkový vztah. Pro závazkové právo a závazkové právní vztahy má velký význam vůbec to, co je určeno jeho předmětem. Z obecného hlediska vyplývá, že jsou jím jednotlivá práva a povinnosti, věci a jiné majetkové hodnoty. 6

§ 488 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

12

Z hlediska zadání tématu bakalářské práce bude vycházeno od základní části obecného výkladu potřebného k následnému porovnání zadaných smluv ke zvláštní části závazkového práva občanského zákoníku. Z textu vyznělo, že předmětem závazkového práva jsou jednotlivá práva a povinnosti, mezi které se řadí i vlastnické právo, které je předmětem plnění ze smluv.

1.3. Vlastnické právo a vlastnictví Vlastnictví a vlastnické právo vychází již z římského práva, která patřila k jeho základům, římské právo bylo velmi propracované. Vlastnictví bylo chápáno jako neomezené právní panství nad věcí, jeho předmětem byly hmotné věci a i některá práva, tedy některé výhody. V římském právu byla vlastnická práva neomezena, případně omezena vlastnickými právy ostatních (sousedské právo) a vydržením. Vlastník mohl s věcí jakkoliv nakládat a typické projevy vlastníkova chování byly členěny do těchto pojmů: faktické ovládání věci, držba, právo věc užívat, právo věc požívat, neboli těžit z něj plody, právo věc zničit. V rámci účinného občanského zákoníku je chápáno vlastnictví, mít vlastnické právo, k hmotným předmětům, tedy k věcem hmotným, k právům nebo k jiným majetkovým hodnotám, bytům a nebytovým prostorám. Mezi vlastnictví jsou řazeny i práva k nehmotným statkům, mezi které se řadí duševní vlastnictví a průmyslové vlastnictví. Nejobvyklejší chápání vlastnického práva je jako oprávnění věc držet, věc vlastnit, věc požívat a nakládat s ní. „Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním“7 Vymezení vlastnictví je charakteristické tímto úhrnem oprávnění, avšak význam pro vlastnictví má zejména právo věc zcizit. Tím, že je dáno oprávnění nakládat s věcí, je možno s věcí úplatně či bezúplatně nakládat a tak je i možné věc převést na jinou osobu. Souhrn těchto uvedených oprávnění vlastníka tvoří obsah vlastnického práva. Oprávnění vlastníka se svou věcí na základě svobodného rozhodnutí nakládat se realizuje prostřednictvím právních úkonů, a to buď z jednostranných, nebo zejména dvoustranných úkonů. „Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností 7


13

stanovených zákonem.“8 Oprávnění vlastníka s věcí nakládat může dojít až k převodu věci na jinou osobu a to výlučně na základě dvoustranných úkonů, konkrétně například na základě darovací smlouvy, kupní smlouvy a směnné smlouvy. Mezi formy vlastnictví patří zejména spoluvlastnictví a společné jmění uvedené v § 136 občanského zákoníku. „Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.“9 Společné jmění může vzniknout jen mezi manželi“10 O spoluvlastnictví se jedná, jestliže k jedné a téže nerozdělené věci má vlastnická práva více osob, věc sama se nedělí, dělí se právo k věci. Jedná se o spoluvlastnictví, ve kterém má každý spoluvlastník svůj vlastnický podíl. Vzhledem k tomu, že jde o nerozdělenou věc a není stanovena skutečná část předmětu spoluvlastnictví, jedná se o ideální (nerozdělené) spoluvlastnictví. Výši vlastnického práva ve spoluvlastnictví věci je stanoveno podílem v závislosti na počet osob. Podílové spoluvlastnictví je charakterizováno spoluvlastnickým podílem, který je vyjádřen ve zlomku, případně v procentu, a je podstatou míry účasti spoluvlastníka na právech a povinnostech vycházejícího ze spoluvlastnictví. „Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.“11 Číselné vyjádření podílu však neznamená, že je spoluvlastníkem, který je výlučným vlastníkem určité části věci, i kdyby velikostí odpovídala podílu. K ideálnímu podílu mají práva všichni spoluvlastníci, není však vyloučeno, že spoluvlastníci navzájem dohodnou o skutečném užívání společné věci. Společné jmění je vázáno na existenci manželů, neboť vzniká výlučně mezi manželi. Společné jmění manželů představuje právní formu uspořádání majetkových vztahů mezi nimi. Majetek tvořící společné jmění manželů, ale i majetek, který je vyjmut ze společného jmění manželů, uvádí občanský zákoník takto: „Společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného děděním nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležící do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci

8


9


10


11


14

majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž obsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.“12 Občanský zákoník dále stanoví, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Prokázáním opaku spočívá v tom, zda si manželé neupravili rozsah společného jmění, které si mohou rozšířit nebo zúžit. Pro jakékoliv změny společného jmění manželů je zákonem stanoveno, že změny mohou manželé provést smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu. Každý manžel je vlastníkem celé věci, má právo věc držet, užívat a nakládat s ní, ale je přitom omezen stejným právem druhého manžela.

1.4. Pojem, funkce a náležitosti darovací smlouvy Základní ustanovení o smlouvách, které mají porovnat darovací smlouvu vůči smlouvě kupní a směnné, je obsažena v občanském zákoníku. Jak již je uvedeno v části 1. 1. této práce, darovací smlouva je smluvním typem, který je upraven pouze v zákoně číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve své části osmé, hlava třetí, v ustanovení § 628 - § 630. Zákonem stanovené náležitosti se při uzavření darovací smlouvy použijí bez ohledu na povahu smluvních stran. I když v právních předpisech České republiky je další darovací úkon uveden v transplantačním zákoně, ten neřeší obecnou úpravu, ale pouze zvláštní úpravu při darování transplantačních orgánů. „Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá“13 K darování dochází uzavřením smlouvy, jedná se o dvoustranný právní úkon, ve kterém jedna strana, v postavení dárce, bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně přenechat něco straně druhé, v postavení obdarovaného, a obdarovaný s tímto úkonem projevuje souhlas. Tak aby k darování došlo, či k tomu aby darovací smlouva vznikla, je třeba souhlasu obou stran. Nejde o jednostranný úkon dárce, nýbrž o ujednání, které vzniká v okamžiku, kdy se projevy souhlasu obou stran setkají. Tedy obdarovaný musí s darem projevit souhlas a musí dar přijmout. Z ustanovení lze dovodit pojmové znaky darovací smlouvy, kterými jsou předmět daru, bezplatnost a dobrovolnost. 12 13

§ 143 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů § 628 odst. 1) zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

15

Darovací smlouvou dárce bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně přenechat majetkový prospěch a za toto jednání nemá dostat dárce žádné protiplnění, co by mělo majetkovou hodnotu. Jak již vyplývá z obecné části závazkového práva, subjektem darovací smlouvy je dárce a obdarovaný, kterými mohou být fyzické, právnické osoby i stát s podmínkou, že jsou způsobilé k takovému právnímu úkonu. Z předešlého citovaného ustanovení není omezen předmět darování, protože je použito širokého významu pojem „něco“. Předmětem daru mohou být věci movité nebo nemovité, včetně spoluvlastnického podílů, ale i další skutečnosti mající majetkový význam. Darovat lze něco jiného než je věc určená jednotlivě, podle druhu a množství i včetně peněz v zákonných platidlech, darováno může být i právo nebo jiná majetková hodnota. Vzhledem k tomu, že darováním dochází k převodu vlastnického práva, darem mohou být samostatné věci, nikoliv součástí věci. „Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.“14 Dar peněz nemusí být pouze ve formě bankovek a mincí, může se také jednat peněžní poukázku, šek, příkaz a vkladní knížku. Pro vznik smlouvy je vyžadováno především určení předmětu darování, projevu dárce jej darovat a projevu obdarovaného jej přijmout. Je důležité zmínit, že dárce musí být vlastníkem předmětu daru, protože na základě darovací smlouvy dochází také k přechodu vlastnického práva. Další možnost se také týká, pokud bude dárce alespoň spoluvlastníkem daru, faktem je, že je-li předmět daru ve spoluvlastnictví, je potřebné, aby darování předmětu bylo provedeno všemi spoluvlastníky. Vlastnictví daru může být i jinou formu a to společné jmění manželů, které upravuje určité omezení nakládání s takovýmto majetkem, neboť vlastnické právo k majetku ve společném jmění patří každému z manželů celé, tímto nemůže jeden z manželů v postavení dárce převést vlastnické právo daru. Manžel jako dárce může provést darování věci druhého pouze tím, co je jeho majetek vlastní a netvoří součást jejich společného jmění. Nabytí vlastnictví manželů v postavení obdarovaných je uvedeno v knize občanský zákoník s komentářem takto: „Věci darované jednomu z manželů za trvání manželství nejsou v jejich společném jmění. Je-li věc darovaná oběma manželům společně, nabývají ji do podílového spoluvlastnictví. Manželé ovšem mohou dohodou rozšířit nebo zúžit zákonem stanovený rozsah společného jmění, tedy mohou v dohodě, která vyžaduje formu notářského zápisu, rozšířit rozsah svého společného jmění tak, že i dary oběma či jen jednomu z manželů budou náležet do společného jmění 14


16

manželů.“15 Při darování věci manželů je rozhodující úmysl dárce koho chtěl obdarovat, zda jen jednoho z manželů nebo oba manžele. Darování je umožněno mezi manželi za předpokladu, že dar není součástí společného jmění manželů. Darovat manželovi lze jen majetek, který je pouze jen ve výhradním vlastnictví manžela. Obdarovaným může být nezletilé dítě, k tomu je třeba, aby při právním úkonu, jakým je přijetí nabídky daru, bylo zastoupeno zákonným zástupcem, pokud samo není způsobilé k takovému právnímu úkonu „Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku“16 Vzhledem k hodnotě a povaze předmětu darování je hlediskem, zda je nezletilý ve svém věku schopen pochopit podstatu darovací smlouvy. Při přijetí daru, kterým je majetkový prospěch bez následných povinností či tíživých následků, se zásadně vychází z toho, že takový právní úkon je svou povahou přiměřený rozumové a volní vyspělosti dítěte. Dalším znakem darovací smlouvy je dobrovolnost, která vyplývá z toho, že předmět poskytnutý darováním není plněním nějaké povinnosti, ale jedná se úkon dárce, aniž by měl k tomuto právní povinnost. Právě proto je velmi důležité odlišovat od bezplatnosti darování dobrovolnost darování, protože dobrovolnost darování není spojena s žádnou povinností, která by byla dárci uložena právním předpisem či rozhodnutím. K darování také dochází i při plnění společenských nebo mravnostních povinností, jako mohou nastat například při Vánocích, nebo také dochází k poskytnutí daru jako za odměnu, lze takto chápat i vzájemné plnění darů při příležitostech, kdy se strany vzájemně obdarují, kdy takové dobrovolné a bezplatné plnění lze považovat za darování. Funkcí darovací smlouvy lze chápat to, že bezplatným darováním je prospěch obdarovaného v návaznosti na rozšíření jeho majetku na úkor majetku dárce. Tímto lze vyvodit, že funkcí je převod vlastnictví, při kterém na straně dárce dochází k úbytku majetku a na straně obdarovaného k přírůstku majetku. „Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci darováním.“17 Stanovená forma a náležitosti 15

ŠVESTKA, Jiří, Oldřich JEDLIČKA, Marta ŠKÁROVÁ, Jiří SPÁČIL a kol. Občanský zákoník, C H BECK,

2002, strana 1111 16


17


17

smlouvy závisí na předmětu smlouvy a to, zda je předmětem smlouvy nemovitost, movitá věc, právo popřípadě jiná majetková hodnota. Pokud je předmětem nemovitost, musí být darovací smlouva písemná a součástí musí být i projevy účastníků. Podpisy stran musí být na stejné listině, které musí být úředně ověřeny. Vlastnictví k darované nemovitosti dochází až vkladem do katastru nemovitostí, kterému předchází právní účinky pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu ke dni, kdy byl návrh podán. Písemná forma je vyžadována u darování ve formě podstoupení pohledávky, kdy dochází ke změně subjektu věřitele. U movitých věcí se písemná forma vyžaduje souhlasným projevem vůle stran se závazkem dárce věc odevzdat teprve po uzavření smlouvy, k předání daru dochází později, jedná se o konsenzuální darovací smlouvu. Za konsenzuální smlouvu se považuje taková smlouva, k jejíž platnosti stačí projev souhlasné vůle stran, nedodržením písemné formy má za následek neplatnost darování. Jinak je tomu u darování movité věci, kterou již při uzavření smlouvy dárce předává obdarovanému a ten ji převezme, zákon tímto nevyžaduje zvláštní formu zavření smlouvy, taková to darovací smlouva má reálnou povahu. Reálná smlouva, oproti konsenzuální smlouvy, je uzavřena až faktickým plněním, např. předáním věci „ z ruky do ruky“, jedná se k uzavření smlouvy pouhou tradicí, tedy předáním daru dárcem obdarovanému a převzetí daru obdarovaným. Další možnost uzavření darovací smlouvy může být pouhou tradicí formou ústní, ale i konkludentně (mlčky). „Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti.“18 Zákon však pokládá za neplatnou darovací smlouvu, která má být plněna teprve po smrti dárce, tzv. darování pro případ smrti. Tímto je zákonem stanoveno jedno omezení, že darovací smlouvu lze platně uzavřít jen mezi živými a za jejich životů. Darování vyplývající z darovací smlouvy by bylo neplatné, neboť darování pro případ smrti je vyloučeno. Účelem této úpravy je zabránění tomu, aby se neobcházela zákonná ustanovení. I když zákon vylučuje neplatnost darovací smlouvy, podle níž má být plněno až po dárcově smrti, výjimkou je konsenzuální darovací smlouva, u které závazek dárce přechází na dědice, vlivem toho, že při platnosti konsenzuální smlouvy stačí projev vůle stran a k předání věci dojde teprve po uzavření darovací smlouvy. Může nastat situace, že než bude dar předán, dárce či obdarovaný zemře, tím pak darovaná věc a povinnost přenechat dar přechází na dědice. Dar, který obdarovaný od dárce za jeho života obdržel, může být po dárcově smrti započten na dědický podíl obdarovaného dle stanovených podmínek uvedených v občanském 18


18

zákoníku. „Soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při dědění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2 (Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci), započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení § 479 (Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků)neodůvodněně zvýhodněn.“19 Překážkou však není, jestliže s dárcovým darem je spojeno převzetí určené povinnosti nebo příkazem, dar také může být svázán s odkládací nebo rozvazovací podmínkou, která znamená, že k předání daru a tím převodu vlastnického práva je vázáno na splnění podmínky. Rozvazovací podmínka je často užívána u sponzorských darů, u kterých je kladen důraz na účelovost poskytnutého daru, kterou dárce dle svého projevu vůle určuje, tedy k jakému účelu má být dar použit. V praxi jsou takovéto darovací smlouvy s rozvazovací podmínkou uzavírány například při pořádání veřejně prospěšných kulturních či sportovních akcí, ve kterých si dárce stanovuje použít obdarovanému majetkový prospěch pouze k pořádáním těchto akcí. Odkládací podmínka je používána spíše s časového hlediska, protože její splnění závisí na nějakou událost či skutečnost. Oproti tomu pokud jde o dar s příkazem mající majetkový význam, tedy aby obdarovaný něco vykonal, tímto se nejedná o dar bezplatný. V této kapitole bylo popsáno, jakým způsobem dochází ke vzniku darovací smlouvy. Na straně druhé může dojít i k jejímu zániku a to zejména z důvodu, které budou uvedeny v následujících kapitolách. Jedná se o zánik darovacího vztahu a tím o zánik smlouvy z důvodu vrácení daru buď obdarovaným, nebo dárcem. K zániku právního vztahu dochází na základě dvou po sobě následujících právních skutečností vyplývající s porušením podmínky daru a následným jednostranným právním úkonem adresovaný buď obdarovanému, nebo dárci. 19


19

1.5. Pojem, funkce a náležitosti kupní smlouvy Kupní smlouva je nejdůležitějším smluvním typem a je také nejběžnějším typem občanskoprávních vztahů, neboť je právním základem peněžní formy směny věcí, práv či jiných majetkových hodnot za peníze včetně převodu vlastnického práva k předmětu koupě. Ustanovení týkající se kupní smlouvy pojednávané v této práci jsou brány z hlediska obecné úpravy. Vymezení kupní smlouvy v občanském zákoníku, v části osmé, hlava druhá, je uvedeno v § 588: „Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.“ Dle stanoveného vymezení kupní smlouvy vyplývá, že pojmovým znakem jsou také povinnosti stran vyplývající z povinnosti prodávajícího odevzdat předmět koupě kupujícímu a povinnost kupujícího předmět koupě převzít a zaplatit za něj. Je však třeba dovodit také to, že odevzdáním a převzetím předmětu koupě je povinností prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo k prodávané věci. Vlastnictví věci přechází z prodávajícího na kupujícího podle toho, zda předmětem prodeje je movitá či nemovitá věc. Kupní smlouva vzniká, když se prodávající a kupující shodli na základě souhlasného projevu vůle na předmětu koupě a na ceně a většinou se také dohodnout na dalších náležitostech. Uzavření kupní smlouvy musí vyhovovat obecnému požadavku na platnost právního úkonu. Mezi náležitosti kupní smlouvy patří nejen určení účastníků smlouvy, závazek prodávajícího odevzdat předmět koupě kupujícímu a převést na něho vlastnické právo, závazek kupujícího předmět koupě převzít a zaplatit za něj dohodnutou cenu, ale i určení kupní ceny a co je předmětem koupě. Vznikem kupní smlouvy vzniká dvoustranný právní úkon založen na základech závazkového vztahu mezi kupujícím a prodávajícím, který je ovlivněn danými povinnostmi kupujícímu a prodávajícímu. Tímto vyplývá podstatná náležitost, kterou každá kupní smlouvy musí mít, a to je projev vůle strany prodávajícího něco prodat a projev vůle strany kupujícího něco koupit. Z povahy kupní smlouvy vyplývá, že u jedné smluvní strany vzniká povinnost plnit, která je vázána na plnění druhé smluvní strany poskytující odpovídající protiplnění. Vlastnictví koupené věci nepřechází na kupujícího při uzavření smlouvy. Z kupní smlouvy vyplývá pro prodávajícího závazek odevzdat předmět koupě kupujícímu a kupující má závazek předmět koupě převzít. Teprve převzetím předmětu koupě dochází k převodu 20

vlastnictví. Vlastnictví k nemovitosti se nabývá vkladem do katastru nemovitostí, tímto teprve dochází k nabytí vlastnictví. V rámci společného jmění manželů je důležité, jestliže kupní smlouvu jako prodávající uzavřel jeden z manželů. Tímto je dotčena možnost neplatnosti kupní smlouvy, pokud druhý manžel nesouhlasí s prodejem předmětu koupě a neprovedení převodu vlastnického práva. Pokud uzavře jeden z manželů kupní smlouvu jako kupující, vystupuje jen on vůči prodávajícímu a je rozhodující, zda věc bude získána do společného jmění manželů nebo takto upravena nebude. Druhý manžel se nemůže dovolávat neplatnosti kupní smlouvy z důvodu nesouhlasu s koupí. Koupená věc není předmětem společného jmění manželů v případě, pokud jeden z manželů koupil věc pouze ze svých oddělených prostředků, takto získaná věc patří do jeho výlučného vlastnictví. Jak je již uvedeno, mezi další náležitost kupní smlouvy patří vymezení, co je předmětem prodeje a koupě, tedy věci, kterou prodávající odevzdává kupujícímu a může tím být věc movitá i nemovitá, jednotlivě či hromadně určená, také právo či jiná majetková hodnota. Na jedné straně je uvedeno, co vše může být předmětem kupní smlouvy a na straně druhé je také omezení, co nemůže být předmětem kupní smlouvy, jedná se například o peníze sloužící jako zákonné platidlo a tělní orgány a tkáně. Další podstatnou náležitostí kupní smlouvy je určení kupní ceny předmětu koupě sjednanou v penězích. Kupní cenou se rozumí úplata za předmět koupě stanovená určenou peněžní částkou, nebo ji lze také určit nezpochybnitelným způsobem spočívající v uvedení postupu, podle kterého lze výši kupní ceny určit. V občanském zákoníku je uvedeno: „Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a“20 Sjednání ceny v návaznosti na neplatnost kupní smlouvy je sice takto odvoláváno na stanovený právní předpis, ale v první řadě tohoto ustanovení se může dovolávat ten, který je tímto dotčený, ne ten kdo neplatnost způsobil. Právní předpisy, předpisy o cenách, určují výjimečně určitou regulaci cen a sjednaná cena pak tento cenový předpis musí respektovat. Jedná se o zejména o zákon číslo 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

Výše kupní ceny je kupní smlouvou určována zásadně dohodou,

smluvní cenou, tedy cenou, na které se strany ujednaly. Při sjednání kupní ceny je možné dohodnout a stanovit její splatnost pokud není stanovené cena hrazena při předání předmětu 20


21

koupě, jinak jsou účastníci povinni plnit bez zbytečného odkladu. Plnění povinnosti uhrazení kupní ceny kupujícím je závislé na odevzdání předmětu koupě prodávajícím, tedy pokud nejsou smluvně domluveny další podmínky úhrady či předání. Kupní cenu lze také hradit v předem určených splátkách, k plnění rozloženého na plátky lze sjednat ztrátu výhody splátek, pokud nebudou určené splátky uhrazeny řádně a včas, tím dochází k povinnosti zaplatit celou nebo zbývající část kupní smlouvy. Forma úhrady kupní ceny může být provedena bezhotovostním převodem prostřednictvím peněžního ústavu nebo v hotovosti při respektování stanoveného právního předpisu určující limit pro platby v hotovosti. Stanovený zákon číslo 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje limit ve výši 15 000 eur (následně přepočet na Kč dle určeného kurzu) a určuje, aby prodávající na výzvu kupujícího sdělil údaje potřebné pro bezhotovostní formu úhrady kupní ceny. Forma uzavření kupní smlouvy není povinně stanovena, pokud jsou předmětem koupě movité věci, obvyklou formou je forma ústní. Taková to forma vzniku kupní smlouvy se používá u koupě věci menší hodnoty, z důvodu právní jistoty při stanovení práv a povinností u věcí vyšší hodnoty je pouze doporučována písemná forma. Stanovenou výjimkou je uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitostí, kde je vyžadována písemná forma, která je podkladem pro zápis změny v katastru nemovitostí. Další stanovení o povinné písemné formě kupní smlouvy je uvedeno v § 601 občanského zákoníku větě první, který se týká výhrady vlastnictví: „Má-li vlastnictví k prodané věci přejít na kupujícího až po zaplacení ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně.“21 a dále v ustanovení § 607 a § 608 občanského zákoníku týkající se práva zpětné koupě: „Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně“22 „Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou a není-li dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zanikne.“23 Občanský zákoník umožňuje při vzniku kupní smlouvy sjednat smluvním stranám vedlejší ujednání, kterým je předkupní právo a právo zpětné koupě. Předkupní právo je obsaženo v § 602 - § 606 účinného občanského zákoníku, ve kterých je provedeno jeho pojmové vymezení a lze jím chápat takové omezení převodu vlastnictví. „Kdo prodá věc

21


22


23


22

s výhradou, že mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby ji chtěl prodat, má předkupní právo“24 Ujednání mezi prodávajícím a kupujícím ohledně předkupního práva vzniká na základě dohody, ve které si prodávající u kupujícího vyhrazuje do budoucna, že pokud kupující bude chtít koupenou věc prodat nebo ji jakkoli zcizit, musí ji nabídnout nejdříve prodávajícímu. „Takové právo lze dohodnout i pro případ jiného zcizení věci než prodejem.“25 Tuto dohodu je možné zároveň uvést v kupní smlouvě, nebo lze ji uzavřít samostatnou smlouvou, forma dohody pro předkupní právo movité věci není předepsána, ale pokud bude předkupní právo na nemovitost, pak musí být provedena písemnou formou. Právo zpětné koupě je obsahově vymezeno v § 607 - § 609 účinného občanského zákoníku pojednávající o jeho pojmu, o jeho uplatnění a stanovení povinnosti kupujícího. Jedná se o vyhrazené právo prodávajícího vůči kupujícímu, kterým požaduje, aby mu kupující vrátil zpět prodanou věc s tím, že mu prodávající vrátí kupní cenu. „Kdo prodá movitou věc s výhradou, že má právo požádat vrácení věci do určité doby po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou cenu, má právo zpětné koupě.“26 Vyhrazené právo je spojeno s určením doby, po kterou požadavek práva zpětné koupě bude platit, pokud doba nebude určena smluvními stranami, vychází se z obecného uplatnění práva zpětné koupě nejpozději do jednoho roku ode dne odevzdání věci kupujícímu, poté právo zpětné koupě zanikne. Předmětem práva zpětné koupě je omezena pouze na věc movitou, tímto pak nelze toto právo uplatnit v rámci smluvního ujednání při prodeji nemovitosti. V rámci ujednání o právu zpětné koupě je již vyžadována písemná forma, i když jsou předmětem jen movité věci, a lze to provést přímo v kupní smlouvě nebo samostatnou smlouvou. Rozdílnost mezi právem zpětné koupě a předkupním právem v rámci ustanovení vymezující jejich pojem je uvedena v knize občanský zákoník s komentářem takto: „Na rozdíl od předkupního práva, při kterém má oprávněná osoba možnost věc koupit jen tehdy, rozhodne-li se povinný ji zcizit, a při čemž musí vyhovět podmínkám, za kterých je věc ochoten koupit někdo jiný, může se při právu zpětné koupě oprávněný sám rozhodnout, zda ve smluvené době právo uplatní. Stane-li se tak, má povinná osoba právní povinnost mu věc

24


25


26


23

vrátit, a to za podmínek, za kterých ji původně věc prodal (tj. za předpokladu, že jí prodávající vrátí kupní cenu).“27 Vedle obecné právní úpravy kupní smlouvy jsou v občanském zákoníku obsažena zvláštní ustanovení, které se uplatňují pro zvláštní druh kupní smlouvy, jakou je prodej zboží v obchodě. Obsahové vymezení této zvláštní kupní smlouvy není předmětem pro porovnání s darovací smlouvou. Podstatnými náležitostmi kupní smlouvy jsou předmět koupě a kupní cena. Kupní cena je úplatnou za předmět koupě a je sjednaná v penězích. Je-li za předmět koupě poskytnutý ekvivalent, jde o smlouvu směnnou.

1.6. Pojem, funkce a náležitosti směnné smlouvy Směnná smlouva, někdy také nazývána smlouva výměnná, je z historického hlediska takovým předchůdcem kupní smlouvy a to do té doby, než se začaly používat peníze jako prostředek směny. Jedná se o smlouvu, kterou se strany zavazují vyměnit si věc za věc, zavazují se, že si vzájemně odevzdají věci smlouvou určené a v této návaznosti si umožní vzájemně nabýt vlastnické právo k těmto věcem. „Ustanovení o kupní smlouvě se přiměřeně použijí i na smlouvu, podle které si smluvní strany směňují věc za věc, a to tak, že každá strany je považována ohledně věci, kterou směnnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující“28 Samotná právní úprava v občanském zákoníku směnné smlouvy odkazuje smlouvu na ustanovení o kupní smlouvě, neboť ta sama není upravena zvláštními ustanoveními. Každá ze smluvních stran má současně postavení kupujícího i prodávajícího a to podle toho, pokud jde o věc, kterou přijímá, nebo o věc, kterou směnou dává. Stanovená přiměřenost na ustanovení o kupní smlouvě znamená, že se použijí jen ta ustanovení odpovídající charakteru směnné smlouvy, jako například se nepoužije ustanovení ohledně kupní ceny, ale použijí se pravidla o odpovědnosti za vady. Odlišnost od kupní smlouvy spočívá v tom, že protiplněním za odevzdanou věc je rovněž věc, nikoli peníze, odpadá tedy povinnost zaplatit za hodnotu odevzdané věci v zákonných platidlech. Směnou strany navzájem nabývají vlastnického práva za nepeněžité protiplnění. Stranám však nebrání 27

ŠVESTKA, Jiří, Oldřich JEDLIČKA, Marta ŠKÁROVÁ, Jiří SPÁČIL a kol. Občanský zákoník, C H BECK,

2002, strana 1078 28


24

dalšímu smluvení ohledně hodnotového nepoměru směňovaných věcí, jestliže plnění za protiplnění má menší hodnotu. Z tohoto důvodu lze uzavřít smíšenou smlouvu, která by se skládala jak ze smlouvy směnné, tak i ze smlouvy kupní a pokud by nedošlo k dorovnání hodnot peněžní formou lze i takto uzavřít skládající se ze smlouvy směnné a darovací. Směnná smlouva je smlouva konsenzuální, neboť uzavření smlouvy není podmíněno současně předat směňované věci. Náležitostí obsahu směnné smlouvy je přesné označení věci, které jsou předmětem směny a také vyjádření projevu vůle stran, že směnou dochází k převodu vlastnického práva, protože každý z účastníků směnné smlouvy na jedné straně převádí vlastnické právo k předmětu do směny poskytnuté a na druhé straně se stává vlastníkem, nabývá do vlastnictví předmět směnou přijímanou. Tak jako u kupní smlouvy, není stanovena forma smlouvy, ale pokud se jedná o směnu nemovitostí, je požadována písemná forma, neboť je následně na základě uzavřené směnné smlouvy proveden zápis do katastru nemovitostí.

1.7. Porovnání funkcí a náležitostí smluv V předcházejících částech jsou uvedeny ustanovení zabývající se vymezení jednotlivých smluv a i popsání smluv dle jejich funkčnosti. Jak vyplývá z pojmenování jednotlivých porovnávaných smluv, základní rozdílnost je v jejich právní úpravě v občanském zákoníku v rámci pojmového vymezení smluv, které je možné chápat, jakým prostřednictvím zejména jakou formou dochází k převodu předmětu plněním smlouvy. Dar nebo darování jsou ve společnosti běžnou záležitostí a tyto skutky nesou s tím spojený určitý význam či smysl darování, ale v občanském právu jsou dar nebo darování chápány jako bezúplatný převod věci, nebo slib převodu věci, se kterými je spojen převod vlastnictví. Pro porovnání je třeba charakterizovat darování, pro které je tedy typické bezplatnost a dobrovolnost převodu vlastnictví daru, jde o dvoustranný právní úkon, kterým dárce převádí dar na obdarovaného, a ten jej přijímá do vlastnictví. Koupě nebo i prodej vyplývá z činnosti, která spočívá ze směny předmětu koupě za peníze, kterými jsou platná zákonná platidla, kdy prodávající prodává za peníze kupujícímu věc mající určitou dohodnutou cenu a dále s koupí věci je spojen také převod vlastnictví předmětu koupě, jedná se o dvoustranný právní úkon. Směna je také činností, kterou dochází k výměně věci za věc 25

a při rozdílnosti hodnoty směňovaných věcí je možné kompenzovat částečné protiplnění i v penězích nebo darem. Nutno však podotknout, že i u předmětu směny dochází k převodu jeho vlastnictví a také se jedná o dvoustranný právní úkon. Každá zákonem upravená smlouva má své charakteristické znaky, kterými se odlišují od jiných smluv. Jednotlivé smluvní typy se nerozlišují podle toho, jak je smlouva označena, ale rozhodujícím je obsah smluvního ujednání mezi účastníky smlouvy, jímž jsou určena jejich práva a povinnosti. Proto, aby se jednalo o zvolený smluvní typ, musí být ujednány podstatné náležitosti, které smlouvu charakterizují a tím ji odlišují od jiných smluvních typů.

1.7.1. Vznik smluv Nejdůležitějším právním důvodem vzniku závazkových právních vztahů jsou právní úkony, kterým nejčastějším jsou smlouvy. V rámci vymezení smluv je uvedeno, že jak smlouva darovací tak kupní nebo směnná je smlouvou vznikající na základě dvoustranného právního úkonu spočívající v projevu vůle zúčastněných smluvních stran. Smlouva je považována za právní úkon složený ze dvou jednostranných úkonů, jimiž může být návrh na uzavření smlouvy a přijetí návrhu na uzavření smlouvy shodné na základě projevů vůle smluvních stran. Porovnávacím pojmem smluv je projev vůle smluvních stran, neboť ke vzniku právního úkonu je potřebná vůle a její projev a tyto musí být v souladu tak, aby jednání bylo platné. Při uzavírání smlouvy darovací, kupní i směnné dochází k vzájemnému souhlasu = souhlasná vůle stran. Právní úkony jsou definovány v účinném občanském zákoníku takto: „Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.“29 Učebnice občanského práva hmotného v díle 1 uvádí „Z uvedených znaků (§34) právního úkonu má klíčový význam znak uvedený jako první, spočívající v jednotě vůle a jejího projevu. To znamená, že k tomu, aby vznikl právní úkon, je třeba, aby byly dány obě jeho základní složky, tj. jak vůle, tak její adekvátní projev. Kdyby nebylo vůle (např. pro fyzické donucení), nebylo by ani právního úkonu; právního úkonu by však nebylo ani tehdy, kdyby se nedostávalo projevu.“30 Platnost právního úkonu je vázána na stanovenou formu, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. V občanském zákoníku jsou taxativně vymezeny neplatné právní úkony, 29


30

Knappová, Švestka a kolektiv, Občanské právo hmotné díl 1, ASPI, strana 114

26

jedná se o absolutní neplatnost právních úkonů. Jako příklad lze uvést: „Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.“31 „Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům.“32 „Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.“33 Vedle absolutní neplatnosti právního úkonu je relativní neplatnost. Relativní neplatnost právních úkonů je v občanském zákoníku definována v ustanovení § 40a. Ta je spojena s tím, že pokud se ten, kdo je neplatným právním úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá, považuje se právní úkon za platný. Neplatnosti se může dovolávat jen dotčená osoba, nemůže se neplatnosti dovolávat ten, který ji sám způsobil. Nezbytným předpokladem právního úkonu je vůle jednající smluvní strany, tedy vůle jednajícího člověka. U každého jednajícího člověka se vytváří jeho vůle jako vnitřní proces uvědomování si toho, čeho chce dosáhnout, k jakému zamýšlenému a chtěnému následku chce dosáhnout, vyjadřuje určitý výraz chtění, který mu přísluší a je mu vlastní. Při vytváření vůle jsou významné zejména její svoboda a vážnost, neboť svoboda vůle se vylučuje, pokud je jednáno pod fyzickým jednáním, výhružkou, kdy nastává jako následek takto projevené vůle neplatnost právního úkonu. Vůle projevená v tísnivé okolnosti je vadou svobody vůle, avšak neplatnost právního úkonu nezakládá. Co se týče vážnosti vůle, tak ta je také spojena s neplatností právního úkonu, pokud je vůle učiněna například ve hře či žertem. Tak, aby byla učiněna vůle jednající strany a tato vůle byla projevena, je nutnou náležitostí toho kdo projev vůle činí, vycházejme tedy, že se jedná o smluvní strany, způsobilost k právním úkonům. Při nedostatku způsobilosti jednající smluvní strany k právním úkonům je důsledkem neplatnost právního úkonu a tím i celé smlouvy. V občanském právu jsou rozlišovány osoby, která nemají způsobilost k právním úkonům, nebo které ji mají omezenou. Tyto osoby nejsou vyloučeny ze smluvních vztahů, ale mají svého zákonného zástupce. Faktem je, že zástupci projevují vůli jejich jménem, ale pohlíží na to tak, jako by byla projevena vůle zastoupeného. Obecně nabývá fyzická osoba způsobilosti k právním úkonům dosažením 18. roku věku, tedy dosažením zletilosti, do té doby jako nezletilá osoba má způsobilost k takovým právním úkonům, které jsou spojeny s rozumovou a volní vyspělosti odpovídající jejich věku, i když je pak nutné hodnotit případ od případu. 31


32


33

§ 40 odst. 1 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

27

Nedostatek způsobilosti k právním úkonům může nastat i dospělé osoby, kterému předcházelo rozhodnutí soudu tímto stanovující omezení, nebo dalším případem může být i to, kdy právní úkon provedla osoba v duševní poruše, která by jí zbavila schopnosti k právním úkonům. Druhým předpokladem právního úkonu je projev vůle, který lze charakterizovat jako určitá forma sdělení vůle. Občanský zákoník uvádí v § 35 „Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzující pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit“34 „Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem“35 „Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen“36 Další projevy vůle obsažené v občanském zákoníku jsou uvedeny v obecných ustanoveních týkajících se smluv, § 43a zní: „Projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí“37 Sdělitelnost vůle lze provádět různými způsoby s tím, že u projevu vůle je nutná rovněž určitost a srozumitelnost, které patří mezi náležitosti projevu. Touto náležitostí je požadováno, aby byl přesně a spolehlivě zjištěn obsah projevu vůle vedoucí k platnosti právního úkonu. V rámci darovací smlouvy je důležitý projev vůle dárce přenechat nebo slib předání předmět daru, na druhé straně je projev vůle obdarovaného přijmout nabízený nebo slibovaný dar, se kterým je spojeno přenechání a přijetí vlastnického práva. U kupní smlouvy dochází k projevu vůle na straně prodávajícího k nabídce a na straně druhé, straně kupujícího, dochází k projevu vůle přijetí nabídky. Formou směnné smlouvy, v rámci které je každá strana v postavení jak kupujícího tak i prodávajícího, strany projevují vůli jednak návrhem na nabídku směny tak i přijetím nabídky směny. V návaznosti souhlasného projevů vůlí dvou stran dochází ke vzniku smluv na základě dvoustranného právního úkonu včetně projevu vůle převodu vlastnického práva předmětu smlouvy darovací, kupní nebo směnné. 34


35


36


37

§ 43a zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

28

Od vzniku smlouvy je nutno odlišovat její účinnost a platnost. Platnost smlouvy je vázána na splnění stanovených náležitostí tak, aby závazkový vztah vznikl a existoval. Otázka platnosti smlouvy se posuzuje podle stanovených ustanovení zákona. Jedná se zejména o splnění náležitosti, aby smlouva vznikla z platného právního úkonu. V rámci platnosti smluv se rozlišuje, zda se jedná o absolutní neplatnost nebo o relativní neplatnost smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy závazkový vztah nevzniká. Pokud se jedná o relativní neplatnost smlouvy, závazkový vztah sice vznikl, ale existuje do té doby, než se dotčený subjekt dovolá relativní neplatnosti. Tímto okamžikem se smlouva stává neplatnou od jejího počátku. Ze smlouvy se lze domáhat plnění, pokud je účinná. Většinou je okamžik účinnosti smlouvy totožný s její platností. Pro některé případy mohou být stanoveny podmínky pro to, aby smlouva nabyla účinnosti. Tak tomu bude tehdy, jestliže zákon k souhlasnému projevu účastníků smlouvy vyžaduje ještě rozhodnutí příslušného orgánů, anebo jestliže smlouva byla uzavřena s odkládací podmínkou. Příkladem neplatnosti darovací smlouvy je, pokud tato smlouva ujednává, že podle ní má být plněno po dárcově smrti. Neplatná darovací smlouva, kupní smlouva a smlouva směnná je v případě, pokud předmětem smlouvy je nemovitost a smlouva nebyla uzavřena písemnou formou.

1.7.2. Formy uzavření smluv Formy pro uzavření smluv se dělí na formální a neformální podle toho, pokud je tak zákon předepisuje. Stanovená forma je jedna z náležitostí smluv, která závisí na předmětu smlouvy. Nedodržením stanovené formy, kterou zákon vyžaduje, vyvolá neplatnost smlouvy. „Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků,“38 „Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitostí, musí být projevy účastníků na téže listině.“39 Občanský zákoník uplatňuje zásadu bezformálnosti právních úkonů, která se v prvé řadě týká smluv. V některých případech zákonná ustanovení písemnou formu vyžaduje včetně podpisů účastníků smlouvy. Písemnou formu si mohou dohodnout účastníci smlouvy, aniž by měli k tomu stanovenou povinnost. Takovou to smluvní písemnou formou mají zajištěnu právní jistotu svých ujednání. Povinnou 38


39


29

písemnou formu musí mít smlouvy, které se týkají převodů nemovitostí, protože s převodem nemovitostí přechází vlastnické právo. Jedná se o společnou náležitost smlouvy darovací, kupní a smlouvy směnné. Nejen obecná úprava ukládá písemnou formu smlouvy při převodu nemovitostí, ale i jednotlivá zvláštní ustanovení týkající se každé smlouvy. U darovací smlouvy je vyžadována písemná forma v případě darování postoupením pohledávky, při kterém dochází ke změně subjektu. Další povinnost písemné formy darovací smlouvy je spojena v případě převodu movité věci, kdy dochází k předání daru později, kdy se dárce zavazuje k odevzdání věci po uzavření smlouvy. Zákonné ustanovení o povinné písemné formě kupní smlouvy je uvedeno v případě, které se týká výhrady vlastnictví s tím, že vlastnictví k prodané věci přechází na kupujícího až po zaplacení kupní ceny, a které se týká práva zpětné koupě stanoveného v rámci vedlejšího ujednání kupní smlouvy. Zákon číslo 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, uvádí: „K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitosti České republiky se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva.“40 K převodu vlastnictví nemovitostí a předkupního práva dochází až vkladem do katastru nemovitostí, kterému předchází právní účinky pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu ke dni, kdy byl návrh podán. Přílohou návrhu musí být zejména listina, na základě které má být zapsáno právo do katastru nemovitostí. Ze stanovené povinnosti uložené tímto zákonem je nutné předložit písemnou formu smlouvy k převodu nemovitosti a ujednání předkupního práva k nemovitosti. Obvyklou formou uzavření darovací, kupní a směnné smlouvy je ústní forma. U darování movité věci k tomu dochází při uzavření smlouvy, kdy dárce předává obdarovanému dar a ten jej převezme, u vzniku kupní smlouvy u koupě movité věci a u vzniku směnné smlouvy při směně movité věci. Mezi formy uzavření smlouvy patří i projev vůle učiněný konkludentně. Jedná se o projev učiněný jiným způsobem než slovně, tedy jiným než ústně nebo písemně. Účastník právního úkonu takovým jednáním, jakým je například kývnutí hlavou, nevyjádřením 40

§ 1 odst. 1 zákona číslo 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve

znění pozdějších předpisů

30

protestu, mlčky, vyjádří svou vůli. O takovém to souhlasném projevu vůle nelze mít pochybnosti, co chtěl jednající projevem vyjádřit.

1.7.3. Úplatnost, bezplatnost, dobrovolnost Vznik smlouvy je spojen se vznikem dvoustranného právního úkonu, které je možné rozlišovat podle toho, jestli se jedná o úplatný či bezplatný právní úkon. V učebnici Občanského práva hmotného v díle 1 je uvedeno: Právní úkony se rozlišují na úplatné a bezplatné podle toho, zda si účastník, který činí právní úkon, dá slíbit navzájem nějakou úplatu, ať již v penězích (např. při smlouvě kupní) anebo v jiných hodnotách (tj. v jakémkoli dání, konání, opomenutí či strpění, které má majetkovou hodnotu), anebo zda koná právní úkon bezplatně (např. darováním).“41 Rozlišení právního úkonu je tedy dáno na projevu vůle účastníka, zda si bude požadovat vzájemného plnění v rámci smluvního vztahu, a tímto bude mít tento smluvní vztah charakter podle právního úkonu. Při právním úkonu, který vyžaduje prvku úplatnosti a bezplatnosti jako podmínku pro vzájemné plnění se jedná o synallagmatický a asynallagmatický právní úkon, který následně určuje synallagmatický a synallagmatický smluvní vztah. Učebnice občanského práva hmotného v díle 1 uvádí: „Při rozlišování synallagmatického a asynallagmatického právního vztahu se někdy přihlíží i ke vztahu vzájemně poskytovaných hodnot a za synallagmatické se považují jen takové právní vztahy, v nichž hodnota a protihodnota jsou vzájemně ekvivalentní, to znamená kdy hodnota vzájemného plnění je přibližně stejná jako hodnota plnění získaného.“42 Proto typickým synallagmatickým právním vztahem je vztah za úplatu s tím, že se jedná o přiměřenou kupní cenu vůči prodávané věci. Asynallagmatickým právním vztahem je vztah bez přiměřené úplaty či bezplatný, který zejména vyplývá u darovací smlouvy. Směnná smlouvy může mít postavení jak synallagmatického i asynallagmatického právní vztahu vhledem hodnotám směňovaných věcí. V případě rozdílnosti hodnot věcí směny, která bude peněžně dorovnána, bude se jednat o synallagmatický právní vztah. Pokud rozdílnost hodnot věcí bude doplněna formou darování, pak se jedná o asynallagmatický vztah.

41

KNAPPOVÁ, Marta, Jiří ŠVESTKA a kol. Občanské právo hmotné 1, ASPI Publishing, s.r.o., 2002, 471 s.

ISBN 80-86395-31-6, strana 120 42

KNAPPOVÁ, Marta, Jiří ŠVESTKA a kol. Občanské právo hmotné 1, ASPI Publishing, s.r.o., 2002, 471 s.

ISBN 80-86395-31-6, strana 156

31

V návaznosti na bezplatnost či úplatnost je velmi důležité a povinné vyčíslit hodnotu předmětu daru a koupě. Potřebné zjištění výše hodnoty věcí vychází z daňových zákonů, protože z uzavřených smluv vyplývají daňové povinnosti jednotlivým účastníkům smluv. Hodnota předmětu smluv je zjišťována dle zákona číslo 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot a služeb pro účely stanové zvláštními předpisy. Mezi tyto stanovené zvláštní předpisy jsou zařazeny daňové předpisy, a jejich použití je závislé na obsah smlouvy. Předmět darování podléhá režimu zdaňování podle zákona o dani darovací a poplatníkem daně je obdarovaný, výše vypočtené daně se odvíjí od hodnoty předmětu daru a její sazba je stanovena dle vztahu mezi dárcem a obdarovaným. Předmět koupě podléhá režimu daně z příjmu, u které se pro stanovení výše daně vychází z vyšší částky při porovnání mezi kupní cenou a oceněnou hodnotou. Poplatníkem daně z příjmu je prodávající a sazba daně je stanovena procentní sazbou. Faktem je, že dani z příjmu podléhají příjmy z prodeje nemovitostí, pokud nejsou osvobozena od daně. V případě, že je předmětem kupní smlouvy nemovitost, podléhá nejen dani z příjmu, ale i dani z převodu nemovitostí, u které je poplatníkem prodávající a sazba je také stanovena procentní sazbou. Dle jednotlivých daňových zákonů vyplývají lhůty, ve kterých je stanovena povinnost poplatníkům podat daňová tvrzení. V rámci vzniku smluv, které jsou bezplatné nebo úplatné, vyplývají následně daňové povinnosti jednotlivým smluvním stranám. V návaznosti na funkci smluv lze jednoznačně konstatovat, že základním rozdílem darovací smlouvy od smlouvy kupní a směnné je bezplatnost a dobrovolnost. Bezplatnost je pojmovým znakem darovací smlouvy, která musí být v souhlasu projevu vůle vyjádřena nepochybným způsobem. V případě, že by dárce za dar obdržel jiné majetkové protiplnění, nejednalo by se o darovací smlouvu, ale o jiný druh smlouvy, a to například buď o smlouvu směnnou, nebo o smlouvu kupní. V praxi jsou velmi často uzavírány sponzorské smlouvy, které mají znaky darovací smlouvy, zejména znak bezplatnosti, ale v obsahu smlouvy mají uvedeno protiplnění spočívající v povinnosti smluvní straně (sponzorovi) poskytnou například reklamu či sponzora propagovat. Dobrovolnost je vázána na to, že není stanovená žádná povinnost pro dárce k darování, který by vyplývala ze zákonného předpisu, nařízení nebo rozhodnutí.

32

1.7.4. Podmínky ve smlouvách Podmínkami se rozumí vedlejší ujednání v právním úkonu, kterým se právní účinky takového úkonu stává závislé na určité skutečnosti, která může být i nejistou skutečností. Podmínky v občanském zákoníku jsou řešeny § 36 s tím, že pro vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na slnění podmínky. Podmínky se z hlediska vlivu na právní účinky člení na podmínky odkládací a rozvazovací. Odkládací podmínka je taková, na jejímž splnění závisí, zda právní účinky úkony nastanou. Naopak rozvazovací podmínka je taková, pokud na jejím splnění závisí, zda účinky právního úkony již nastalé pominou. Darovací smlouva může mít stanovenu podmínku, jestliže s dárcovým darem je spojeno převzetí určené povinnosti, dar také může být svázán s odkládací nebo rozvazovací podmínkou, která znamená, že k předání daru a tím převodu vlastnického práva je vázáno na splnění podmínky. Rozvazovací podmínka je často užívána u darovací smlouvy, u které je kladen důraz na účelovost poskytnutého daru, kdy dárce určuje, k jakému účelu má být dar použit. Odkládací podmínka je používána spíše s časového hlediska, protože její splnění závisí na nějakou událost či skutečnost. U darovací smlouvy by se dalo rozumět, že stanovené povinnosti, příkaz a podmínky jsou vedlejším ujednání, které souvisí s projevem vůle dárce, ale musí být zachována podmínka, že plněním takového vedlejšího ujednání nevzniká majetková hodnota. Stanovení podmínky v darovací smlouvě vychází z obecné úpravy ustanovení o podmínkách. U kupní smlouvy jsou účinky smlouvy vázány na podmínku zaplacení kupní ceny, neboť při sjednání splatnosti kupní ceny se váže událost budoucí a tím je nejistota skutečnosti, zda kupní cena bude zaplacena. V případě, že se jedná o vedlejší ujednání u kupní smlouvy, které není samostatným smluvním typem, ale dalším ujednáním vlastní kupní smlouvy, musejí se k tomuto projevu vůle projevit účastníci smlouvy, jinak by vedlejší ujednání pro nedostatek vůle smluvních stran kupní smlouvy nevniklo. Možnost účastníků kupní smlouvy dohodnout si vedlejší ujednání, má povahu výhrad a podmínek připouštějící zánik právního vztahu, a jedná se o zvláštní ustanovení oproti obecnému ustanovení o podmínkách.

33

1.7.5. Zánik smluv Z obecného výkladu zánik závazkového právního vztahu nastává, pokud k právní skutečnosti, která vztah založila, přistoupila k ní skutečnost další, která ji zbavuje zcela nebo z části právních účinků. K zániku smluv dochází na základě právních úkonů, které jsou jednostranné nebo dvoustranné, na základě události, na základě spojení úkonu a události a rozhodnutím státního orgánu. Nejčastějším způsobem zániku smluv je splnění ujednaného závazku. Vzhledem, že smlouvy jsou dvoustranným úkonem, vychází se při tom z toho, že splněním závazku nastává také dvoustranně. Prováděné plnění jednoho účastníka smlouvy nastává tehdy, pokud druhý účastník plnění přijme. Darovací smlouva zaniká dárcovým předáním věci, kterou obdarovaný přijme. Kupní smlouva zaniká zaplacením kupní ceny kupujícím a odevzdání předmětu koupě prodávajícím. Směnná smlouva zaniká provedenou směnou, ve které každý účastník předá a převezme věc směny. Nutno však zdůraznit, že v případě skutečností, která vystanou v budoucnu, může dojít k zániku smlouvy jednostranným úkonem učiněný smluvní stranou. Jedná se zejména o zánik smluv z důvodu plnění jednotlivých práv a povinností. Kromě obecných ustanovení uvedené v občanském zákoníku ohledně zániku darovací smlouvy, je v zákoně upraven další způsob, jímž může darovací smlouva zaniknout. Jde o vrácení daru z jednostranného právního úkonu učiněný obdarovaným nebo dárcem. Obdarovaný má právo vrátit dar dárci z důvodu toho, že nebyl dárcem při nabídce daru upozorněn na vady a vrácením zaniká darovací smlouva. Okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním vůči dárci a jeho rodině hrubě porušuje dobré mravy, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru. V případě využití tohoto práva dárcem, zaniká darovací smlouva, kdy projev vůle dárce obdržel obdarovaný. Právo dárce domáhat se daru je založeno zákonem, ale záleží na dárci, zda toto právo uplatní. V případě uzavření darovací smlouvy s podmínkou, která činí darovací smlouvu účinnou, a nebude splněna, dochází také k zániku darovací smlouvy. Odstoupení od smlouvy je dalším způsobem zániku smlouvy, které je spojeno s prodlením účastníků smlouvy z důvodu neodevzdání předmětu daru koupě či směny a nepřevedení vlastnického práva. „Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je

34

v prodlení. Jestliže jej nesplní v dodatečně přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit.“43

1.7.6. Vklad do katastru nemovitostí Na základě novelizace občanského zákoníku s účinností od roku 1993 nabývá vlastnictví k nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí. Vydáním zákona číslo 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, je možné vklad vlastnického práva provést jen na základě pravomocného rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu. Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu. „Řízení o povolení vkladu je zahájeno okamžikem doručení písemného návrhu účastníka řízení příslušnému katastrálnímu úřadu. Není-li v návrhu přiložena ani v jednom vyhotovení listina, na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru, nebo její úředně ověřený opis, k návrhu se nepřihlíží. O tom, že se k návrhu nepřihlíží, vyrozumí katastrální úřad navrhovatele.“44 Přílohou návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu musí být listina, podle které má být zapsáno vlastnické právo k převáděné nemovitosti. Zákon stanoví, že předložená listina může být originál smlouvy nebo může být předložena ověřená kopie smlouvy. Dále je stanoven počet vyhotovení listiny a to v počtu o dva větším než je počet účastníků řízení. Návrh na zahájení řízení o povolení vkladu musí obsahovat: označení katastrálního úřadu, kterému je návrh určen, jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo fyzických osob nebo název, sídlo a identifikační číslo právnických osob, které jsou účastníky řízení, označení práv, která mají být zapsána do katastru. Kromě stanovených povinných náležitostí návrhu o povolení vkladu do katastru nemovitostí, může být přiložen výpis z příslušného listu vlastnictví. Součástí návrhu je také listina, která prokazuje vlastnictví dárce nebo prodávajícího prokazující vlastnické právo, ale jen tehdy, pokud bylo vlastnictví nabyto před datem 01. 01.1993. V rámci

řízení

o

povolení

vkladu

katastrální

úřad

zkoumá

oprávněnost

k navrhovanému vkladu. V případě, že jsou podmínky vkladu splněny, katastrální úřad vklad 43


44

§ 4 odst. 2 zákona číslo 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve

znění pozdějších předpisů

35

povolí, v opačném případě návrh zamítne. Řízení může být také zastaveno pro nedostatky prováděného vkladu. Rozhodnutí o povolení vkladu se doručuje všem účastníkům řízení, které je vyznačeno u smlouvy doložkou. Podrobnosti o řízení jsou uvedeny v katastrálním zákoně a ve vyhlášce Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení katastrálního úřadu, je řízení o povolení vkladu zpoplatněno správním poplatkem, který musí být uhrazen v den podání návrhu.

36

2. Porovnání práv a povinností stran 2.1. Práva a povinnosti stran darovací smlouvy K základní povinnosti dárce je nabídnutý dar předat obdarovanému a povinností obdarovaného je dar řádně převzít. Dárci kromě toho vyplývá povinnost převést na obdarovaného, pokud předmětem darovací smlouvy je věc, vlastnické právo. „Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.“45 Z citovaného ustanovení občanského zákoníku vyplývá nabývání vlastnictví ze stanoveného výčtu, a to ve formě darovací smlouvy, na základě které dochází k převodu vlastnického práva k darované věci. Je nezbytné uvést, že vlastnictví k darované nemovitosti se nabývá až vkladem do katastru nemovitostí, kdy právní účinky vkladu vznikají rozhodnutím katastrálního úřadu o povolení vkladu, a to ke dni kdy byl návrh na vklad podán. Při uzavření darovací smlouvy s reálnou povahou plnění uvedených povinností splývá s uzavřením smlouvy. U konsenzuální smlouvy jsou povinnosti naplněny faktickým předáním předmětu po uzavření smlouvy. Pokud slib, povinnost předat ze strany dárce, u konsenzuální smlouvy není splněn, obdarovaný může dárce i žalovat u soudu, kde se může domáhat svého nároku. Povinnosti stran z důvodu předání a převzetí darované věci zanikají, protože došlo k jejich naplnění, obdarovaný má všechna vlastnická práva jako každý jiný vlastník. Překážkou však není, jestliže s dárcovým darem je spojeno převzetí určené povinnosti nebo příkazem, dar také může být svázán s odkládací nebo rozvazovací podmínkou, která znamená, že k předání daru a tím převodu vlastnického práva je vázáno na splnění podmínky. V případě uzavření darovací smlouvy, ve které si dárce určil podmínku pro předání daru a tím převod vlastnického práva, vyplývá povinnost pro obdarovaného tuto podmínku splnit. V rámci rozvazovací podmínky se může jednat například o to, že obdarovaný musí použít dar pro stanovený účel. U odkládací podmínky je povinnost splnění závislá v čase, příkladem může být stanovení dovršení určitého věku obdarovaného.

45


37

„Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy“46 Občanský zákoník pamatuje i na situace, které se v životě často stávají. A sice, že dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný k němu nebo k jeho rodině chová tak, že porušuje hrubě dobré mravy. Mezi členy rodiny jsou považovány zejména manžel dárce, jeho rodiče a děti. Jedná se o zánik darovací smlouvy, na základě jednostranného právního úkonu dárce, při kterém vzniká právo dárce domáhat se vrácení daru a pokud dárce využije tohoto práva, zaniká vztah okamžikem, kdy tato vůle dárce byla obdarovanému oznámena. Vrácení daru se může darovaný domáhat i tehdy, pokud předmět daru nebyl obdarovanému odevzdán. Definice dobrých mravů není v právních předpisech uvedena, vychází se z obyčejů a zvyklostí, v občanském

zákoníku

je

citováno,

že

výkon

práv

a

povinností

vyplývající

z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. K vrácení daru se vyžaduje jednak porušení dobrých mravů obdarovaného vůči dárci, ale již porušení je stupňované na hrubé porušení dobrých mravů a také projev vůle dárce o vrácení daru adresovaný obdarovanému. „Jednat proti dobrým mravů není totéž, jako hrubě porušit dobré mravy, a že porušení dobrých mravů se musí projevit specifickým druhem chování proti konkrétní osobě či na konkrétním místě (chování vůči dárci; nebo v ubytovacím zařízení).“47 Obsah požadavku dárce o vrácení daru je popsán v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12.2005 sp. zn. 33 Odo 563/2004: „Dárce musí prokázat, že učinil výzvu ke vrácení daru a že ji řádně odůvodnil. Z výzvy musí být patrno, kdo, vůči komu a z jakého důvodu ji činí a výzva musí obsahovat popis závadného chování obdarovaného tak, aby bylo zřejmé, v jakých skutečnostech spatřuje dárce porušení dobrých mravů. Jen doručením takovéto výzvy mohlo dojít ke zrušení darovací smlouvy a obnovení předchozího stavu, tedy vlastnického práva dárce.“ Faktem je, že požadavek dárce musí obsahovat skutečnosti, v čem dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů, jde zejména o subjektivní pocity dárce vůči obdarovanému. Proto zbývá na soudních řízeních a soudních rozhodnutí, aby tímto byly potvrzeny skutečnosti prokazující porušení dobrých mravů. Jestliže obdarovaný odmítne dar vrátit, může dárce podat žalobu, při jejímž projednávání se zkoumá, zda byly splněny podmínky hrubého 46


47

Bubelová Kamila, Dobré mravy v judikatuře Ústavního soudu ČR

38

porušení dobrých mravů. O vrácení daru je pojednáno v judikatuře Ústavního soudu ČR: „Velmi sporné otázky vznikají v případě o vrácení daru. Soudy zde mají složitou úlohu, která spočívá ve zkoumání objektivních důvodů, jež by podložily povinnost vrátit dar, a odlišily je od subjektivních pocitů „nemravného chování“ obdarovaného., jak to může vnímat dárce v případě zhoršení vztahů s obdarovaným. Důvody tohoto zhoršení totiž mohou být způsobeny i samotným dárcem, nebo jeho očekáváním, je se z vděčnosti k němu bude obdarovaný chovat podstatně lépe, než je obvyklé.“48 Požadavek o vrácení daru je jednostranným právním úkonem, který může být adresovaný jakoukoliv formu obdarovanému, ale musí splňovat náležitosti platného právního úkonu. Zákon však nestanoví, jak se má dar vrátit, proto je nutno tuto skutečnost řešit obdobně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Obdarovaný musí vydat dárci vše, co mu bylo darováno a pokud vrácení daru již není možné, musí zaplatit peněžitou náhradu. Vrácením daru se obnovují původní vlastnická práva, tímto se obnoví vlastnictví dárce předmětu vráceného daru a obdarovaný vlastnické právo vydáním daru pozbývá. Další povinnost dárce je uvedena v § 629 občanského zákoníku, s tím i souvisí následující část práce obsahující odpovědnosti stran. „Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví. Má-li věc vady, na které neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit.“49 K tomuto je možné dodat, že upozornění na vady se spíše týká na tak zvané skryté vady, o kterých dárce ví a má smysl na ně upozornit než na zjevné vady při předání daru. Blíže k tomuto ustanovení je pojednáno v kapitole odpovědnosti stran.

2.2. Práva a povinnosti stran kupní a směnné smlouvy „Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.“50 Z citovaného ustanovení občanského zákoníku vyplývá nabývání vlastnictví, a to ve formě kupní smlouvy nebo jinou smlouvou, při kterých dochází k převodu vlastnického práva ke kupované či směněné věci. V obecném ustanovení o kupní smlouvě jsou v jejím pojmovém vymezení v§ 588 uvedena práva a povinnosti stran. Základní povinností prodávajícího je odevzdat předmět 48

Bubelová Kamila, Dobré mravy v judikatuře Ústavního soudu ČR

49


50


39

koupě, tedy věci prodané, kupujícímu a tímto odevzdáním věci přechází vlastnické právo na kupujícího. V rámci směnné smlouvy mají smluvní strany téže postavení jako u kupní smlouvy, každá ze stran je v postavení prodávajícího ohledně věci, kterou je povinna odevzdat, a postavení kupující ohledně věci, která přebírá. Odevzdání předmětu koupě se nejčastěji provádí fyzickým převzetím kupujícím s tím, že prodávající je povinen odevzdat věc v době stanovené ve smlouvě nebo pokud stanoveno předání není, děje se tak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Základní podmínkou pro předání věci prodávajícím je povinnost kupujícího zaplatit sjednanou kupní cenu a to buď bez zbytečného odkladu, nebo ve sjednaném termínu a v místě sjednaném ve smlouvě. Splatnost kupní ceny se většinou určuje k době odevzdání věci: má-li se platit kupní cena až v době po odevzdání věci, je-li kupní cena splatná již v době před odevzdáním věci, může být dohodnuta koupě „z ruky do ruky“. Kupující má možnost zaplatit kupní cenu prostřednictvím peněžního ústavu, v tomto případě nese náklady spojené s uskutečněním platby kupující. Plnění smluvních stran je řešeno v občanském zákoníku v § 591: „Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni plnit bez zbytečného odkladu. Prodávající je oprávněn odevzdání předmětu koupě odepřít, nezaplatí-li kupující cenu včas. Odesílá-li se předmět koupě na místo plnění nebo určení, není kupující povinen zaplatit cenu, dokud nemá možnost si předmět koupě prohlédnout“51 Prodávající má povinnost odevzdat věc kupujícímu v místě plnění, která může být uvedeno v kupní smlouvě. Pokud není stanoveno, místem odevzdání je bydliště prodávajícího nebo jeho sídlo. Od místa plnění je nutné odlišit místo určení, které spočívá v určení místa, kam má prodávající věc odeslat a není-li shodné s místem plnění, prodávající nese náklady spojené s odesláním věci kupujícímu. S odevzdáním věci má prodávající povinnost umožnit nabýt vlastnické právo k prodávané věci. Plnění jednotlivých smluvních stran, tedy plnění kupujícího a následné plnění prodávajícího je úkonem, který je založen na vzájemnosti plnění stran. Podmínkou pro plnění prodávajícího je, že plní závazek předáním věci po zaplacení kupní ceny, kterou lze chápat jako plnění dluhu vůči prodávajícímu kupujícím. Plnění účastníků kupní či směnné smlouvy

51


40

vyplývá z jejich vzájemnosti, jedná se o synallagmatický právní úkon, u kterého se domáhá plnění ten, kdo dluh splnil ve smyslu § 560 občanského zákoníku: „Mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel.“52 Tímto jsou práva a povinnosti obou stran kupní smlouvy a směnné smlouvy vzájemně podmíněné a jde o jejich synallagmatická práva ve smyslu uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Nejsou-li stanoveny ve smlouvě platební podmínky, vyplývá ze synallagmatické povahy kupní smlouvy, že odevzdání předmětu koupě a placení kupní ceny se má uskutečnit současně. Kupní smlouva však není vždy synallagmatická, a to v případě, že si strany dohodnou plnění předem. Tím může povinná strana odmítnout plnit následně svůj závazek. Kupní smlouva sjednaná s vedlejším ujednáním, které jsou předkupní právo a právo zpětné koupě, musí být účastníky smlouvy plněna v ujednaných povinnostech a právech z nich vyplývající. Předkupním právem si prodávající u kupujícího vyhrazuje do budoucna, že pokud kupující bude chtít koupenou věc prodat nebo ji jakkoli zcizit, musí ji nabídnout nejdříve prodávajícímu. Ve smlouvě o předkupním právu si účastníci mohou ujednat podmínky, za jakých bude probíhat plnění z předkupního práva. Ze smlouvy o předkupním právu vzniká povinnost pouze vlastníku věci. Vlastník věci, který věc koupil od prodávajícího, musí v případě úmyslu převodu vlastnictví nejdříve vyzvat oprávněného z předkupního práva (prodávající). Nabídka musí obsahovat předem sjednané podmínky, a pokud dohodnuty nebyly, musí obsahovat veškeré podmínky, podle kterých nabízí povinný věc ke koupi a jejichž splněním oprávněný může své předkupní právo vykonat. Jedná se například o stanovení předmětu koupě a cenu věci. Oprávněný nemůže být donucen, aby naplnil podmínku předkupního práva, pokud nabídku přijme, musí zaplatit cenu věci. „Kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak. Nemůže-li věc koupit nebo nemůže-li splnit podmínky nabídnuté vedle ceny a nelze-li je vyrovnat ani odhadní cenou, předkupní právo zanikne.“53

52


53


41

Právo zpětné koupě je vyhrazené právo prodávajícího vůči kupujícímu, kterým požaduje, aby mu kupující v určené době vrátil zpět prodanou věc s tím, že mu prodávající vrátí kupní cenu. „Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou, a není-li dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zanikne.“54

2.3. Porovnání práv a povinností vyplývající ze smluv Obsahem závazkového právního vztahu vyplývající z darovací smlouvy, kupní smlouvy a smlouvy směnné, je souhrn práv a povinností patřící každému účastníkovi smlouvy. Při porovnání plnění práv a povinností jednoznačně vyplývá, že dochází k převodu vlastnického práva. Provedení převodu vychází z platných právních úkonů u darovací, kupní a směnné smlouvy z důvodu předání, převzetí a odevzdání předmětu smluvního vztahu. K převodu vlastnického práva dochází z projevů vůle účastníků smluv. Pokud je předmětem převodu vlastnictví nemovitost, mají účastníci smlouvy povinnost uzavřít smlouvu písemnou formou, neboť tato povinnost je vyžadována pro vklad do katastru nemovitostí. Rozdílnost lze chápat při plnění práv a povinností ve vzájemných vztazích vznikajících ze synallagmatických a asynallagmatických právních úkonů. V rámci úplatnosti a bezplatnosti se vzájemnost zabývala především plněním závislého na výši poskytované protihodnoty, jež se vázala na předmět smlouvy. Synallagma je v rámci plnění práv a povinností spočívající v ustanoveních zavazujících obě strany ke vzájemnému plnění tak, že povinnost jedné strany je závislá na plnění druhé strany. Tomu i odpovídá sankce za neplnění vzájemného plnění z důvodu odpovědnosti z prodlení. Pokud by neplnila jedna strana, v rámci vzájemnosti by neplnila strana druhá. Darovací smlouva je tímto chápána jako asynallagmatickou, protože u ní nedochází ke vzájemnému plnění. Povinnost plnění je dána pouze dárci aniž by za takové plnění dostal protiplnění. Mezi podstatnou náležitost darovací smlouvy je poskytnutí daru bez žádného protiplnění, tedy bezplatné poskytnutí daru. Kupní a směnná smlouva jsou tímto synallagmatickými, protože účastníci smlouvy si navzájem plní, aniž by toto plnění mělo vliv na výši hodnoty protiplnění.

54


42

Účastníci smlouvy si mohou stanovit podmínky při uzavírání smluvního vztahu a tím jsou jimi vázány. Ujednané povinnosti jsou povinny plnit tak, aby došlo k právním účinkům jejich ujednání. Splněním podmínky je vázána povinnost převodu vlastnického práva. Darovací smlouva, která je podmíněna úkonem obdarovaného, je plněna po splnění stanovené podmínky a teprve tím je proveden převod vlastnictví darované věci. Kupní smlouva, která stanoví podmínky koupě, je také plněna po splnění ujednané podmínky a také dochází k převodu vlastnictví. Při vedlejších ujednání kupní smlouvy musí plnit povinnosti ten účastník, který povinný a oprávněný může uplatnit svá ujednaná práva. Při zhodnocení práv a povinností je možné konstatovat, že smluvním stranám občanskoprávního vztahu vyplývající z porovnávaných smluv vyplývají povinnosti, kterými jsou povinnými a práva, který mi oprávněny. V rámci stanovených práv a povinností dochází mezi nimi k plnění, které je buď jednostranně, nebo vzájemně konáno.

43

3. Srovnání odpovědností stran jednotlivých smluv 3.1. Odpovědnosti stran darovací smlouvy Postavení jednotlivých stran z darovací smlouvy jako subjektů závazkového vztahu vyplývá z obecné úpravy, kdy dárce je v postavení dlužníka a obdarovaný v postavení věřitele. Jejich vztah související s předáním a převzetím daru je závislý na skutečném plnění těchto povinností, která je úzce spojena s případným prodlením. K prodlení stanovených povinností může dojít pouze u darovací smlouvy uzavřené konsenzuálním způsobem. Dárce se může dostat do prodlení dlužníka, pokud nesplní svůj závazek z projevu vůle předat dar obdarovanému. Na druhé straně se v prodlení věřitele může objevit i obdarovaný a to z důvodu toho, že nepřevezme dar. Prodlení ze strany obdarovaného jako dlužníka může také dojít při oznámení dárce obdarovanému o vrácení daru, kdy prodlení lze považovat neplněním povinnosti zpětného přijetí daru dárcem. Prodlení jednotlivých stran je spojeno s určením okamžiku, od kterého je požadované splnění, neboť u darovací smlouvy nejsou stanoveny lhůty, v níž mají být závazky plněny, neboť s prodlením je spojena i promlčení lhůta závislá na určení počátku jejího běhu. Pokud darovací smlouva neobsahuje lhůty pro plnění povinností jednotlivých stran, vychází se pro stanovení doby plnění z § 563 občanského zákoníku: „Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán“55 Z důvodu prodlení vzniklého neplněním jedné strany může strana, která není v prodlení, s plněním povinností odstoupit od darovací smlouvy. Vzhledem nestanovení lhůt, musí být druhé straně dána lhůta, aby splnila své stanovené povinnosti. V ujednání darovací smlouvy je vhodné uvést, v jaké lhůtě dojde k plnění, která je následně důležitá pro počítání času pro promlčení. Jak již bylo v kapitole 2. 1. zmíněno, odpovědnost za vady daru je uvedena v ustanovení § 629 občanského zákoníku: „Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví. Má-li věc vady, na které neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit.“56 Jedná se o povinnost dárce upozornit obdarovaného již při nabídce daru na vady, které jsou 55


56


44

vady pro něj známy, a z této povinnosti dochází následně k odpovědnosti dárce při její neplnění. Tímto se odpovědnost dárce nevztahuje na vady vzniklé na darované věci později. Vzhledem k tomu, že obdarovaný nabývá dar bezplatně, nevznikají mu nároky z vady darované věci, které vycházejí z obecné úpravy odpovědnosti za vady z občanského zákoníku. Pokud dárce nesplní svoji zákonnou povinnost upozornit na vady darované věci, může obdarovaný dar dárci vrátit a tímto vztah zaniká z důvodu jednostranného úkonu obdarovaného a není při tom rozhodující, zda dárce o vadě věděl nebo ne. Zánik darovací smlouvy je jednou z možností, co se týká důsledku neplnění povinností dárce. Dalším důsledkem je odpovědnost dárce, v rámci toho, že může odpovídat obdarovanému za škodu.

3.2. Odpovědnosti stran kupní a směnné smlouvy Odpovědnosti jednotlivých smluvních stran vycházejí z plnění jejich povinností, na kterých se ujednali a odpovídají za vady předmětu koupě, s těmito termíny jsou spojeny odpovědnosti za škodu, které mohou být uplatněny. Dle platně uzavřené kupní smlouvy má prodávající povinnost odevzdat předmět koupě kupujícímu v dohodnutém rozsahu a kupující má povinnost řádně nabídnutý předmět koupě převzít a zaplatit kupní cenu. Ujednáním v kupní smlouvě jsou smluvní strany zavázány jednak plnit a jednak je oprávněna plnění od druhé strany požadovat, jejich ujednání se řídí stanovenou splatností kupní ceny i dobou předání předmětu koupě, v případě nesjednání doby splnění závazků každého z nich, platí, že jsou povinni plnit bez zbytečného odkladu. Prodávající je v prodlení, jestliže nesplní včas a řádně svůj závazek tím, že nabídnutý předmět koupě neodevzdá kupujícímu a nepřevede na kupující vlastnické právo k němu. V případě prodlení prodávajícího, může kupující odstoupit od smlouvy. Kupující je v prodlení, pokud nezaplatil smluvenou kuní cenu v termínu stanovenou v kupní smlouvě. Prodávající má právo nejen požadovat uhrazení kupní ceny, ale i požadovat úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení pokud nebude uvedena smluvně v rámci ujednání kupní či směnné smlouvy, je stanovena roční výší repo sazby, kterou stanovuje Česká národní banka. U předmětu koupě zákon vyžaduje, aby věc měla vlastnosti obvyklé v rámci jejího možného použití podle povahy a účelu smlouvy. Občanský zákoník rozlišuje vady faktické a vady právní. Věc má faktickou vadu, jestliže nemá stanovenou jakost nebo byla odevzdána v jiném množství, než je stanoveno smlouvou. Pokud není jakost ve smlouvě uvedena, zákon vyžaduje, aby věc měla obvyklé vlastnosti, aby ji bylo možné používat podle povahy a účelu 45

smlouvy. Rozhodující pro odpovědnost za vady předmětu koupě je doba, kdy dochází k jeho převzetí kupujícím. Uzavřením smlouvy dochází k dvoustrannému právnímu úkony, při kterém se smluvní strany ujednaly na předmětu koupě a kupní ceny. Jestliže je předmětem koupě věc určená, kterou si kupující prohlédl, neodpovídá prodávající za vady, které byly zjevné. Smluvní strany mají možnost ujednat si záruku za jakost věci. Při této záruce odpovídá prodávající za vady, které se vyskytnou do stanovené doby po odevzdání věci. Právní vady na věci nastávají, jestliže prodávající nesplní svoji povinnost převést na kupujícího vlastnické právo k věci, nebo když je věc zatížena v rozporu se smlouvou právy jiných osob. Při právních vadách může kupující požadovat řádné splnění povinností prodávajícího, a pokud prodávající své povinnosti nesplní, může kupující odstoupit od smlouvy. Při porušení povinnosti, kterou si účastníci smlouvy ujednali, vzniká povinnost k náhradě škody, která byla porušením způsobena. Od náhrady škody je nutné odlišovat úroky z prodlení a právo z odpovědnosti za vady věci. V odpovědnosti za škodu vyplývající z porušení povinností z kupní smlouvy není zvláštní úprava a jsou na ní aplikována obecná ustanovení zákona.

3.3. Srovnání odpovědností stran jednotlivých smluv Odpovědnosti účastníků smluv jsou členěny na odpovědnosti z prodlení, na odpovědnosti za vady a odpovědnosti za škodu. Možno konstatovat, že postavení smluvních stran v rámci odpovědnosti z prodlení dochází jak u darovací smlouvy, tak i u smlouvy kupní a směnné. Rozdíl však vyplývá, že u kupní smlouvy může být uplatněn úrok z prodlení, který není možný u darovací smlouvy. Každá ze smluv vychází z obecné části občanského zákoníku a také má uvedena zvláštní ustanovení ohledně odpovědnosti za vady předmětu daru, koupě či směny. Rozhodující však je, že tato odpovědnost patří té smluvní straně, která předává nebo odevzdává věc. Odpovědnost za škodu, která je spojena s porušením povinností smluvních stran vychází z obecné úpravy zákona, neboť není u jednotlivých smluv zvlášť řešena.

46

Závěr Ve své práci jsem se snažila zhodnotit kompletní informace o jednotlivých smlouvách, kterými jsou v tomto případě darovací smlouva, kupní smlouva a smlouva směnná, z pohledu vyplývajícího z občanského práva. Pro aplikaci ustanovení o smlouvách v občanskoprávních vztazích je podstatné ovládat a rozlišit podstatné náležitosti každé smlouvy. Při zpracování práce jsem vycházela především z občanského zákoníku, z odborné literatury, z dostupných literárních zdrojů včetně komentářů k zákonům, které využívají soudní judikaturu vytvářející pomůcku, podle níž dochází k zajištění právní jistoty a dále podkladů uvedených v příloze práce. Velmi důležitým předpisem je Ústava a Listina základních lidských práv a svobod, které ve své obecnosti zachycují zásady občanskoprávních vztahů, toto se promítlo v práci. Účelem a stanoveným cílem práce je snaha o zhodnocení zadaných závazkových vztahů dle jejich pojmových a obsahových vymezení, kterými jsou darovací smlouva, kupní smlouva a smlouva směnná. Práce pojednává o postavení jednotlivých smluv ve zvláštních ustanovení zabývajících se jednotlivými typů smluv s jejich typickými charakteristikami. Smlouvy, které jsou předmětem bakalářské práce, jsou stručně vyjádřeny a nezůstávají v občanském zákoníku osamoceny, ale navazují na obecnou část, ve které jsou podchyceny podmínky doplňující zvláštní ustanovení. Každá smlouva je výsledkem uskutečněných jednotlivých právních úkonů učiněných účastníky smlouvy. Každá zákonem upravená smlouva má své charakteristické znaky, kterými se odlišují od jiných smluv. Darovací smlouva má v rámci své pojmové a obsahové charakteristiky své specifické postavení a její rozdílnost od porovnávacích smluv vyplývá v její bezplatnosti a dobrovolnosti. Zejména na bezplatnost je kladen důraz, neboť pokud bude mít smlouva ujednáno jakýkoliv majetkový prospěch, pak se již nejedná o darovací smlouvu, ale o smlouvu kupní či směnnou. Kupní smlouva má svůj charakteristický znak, kterým je úplatnost. Kupní smlouva ujednává v penězích kupní cenu za předmět koupě. Směnná smlouva je také charakterizována jako smlouva úplatná, podle níž se předmět směny směňuje za jiné nepeněžité plnění. Svojí prácí jsme se snažila, aby byla přínosem pro zpracování smluv a rozšířit náhled při porovnání pojmového a obsahového vymezení smluv včetně vyplývajících práv 47

a povinností, aby náležitosti vyplývající z obsahu smluv odpovídaly typu pojmenované smlouvy. Občanský zákoník je veden zásadou, že každé ustanovení smluv se posuzují podle obsahu a nikoliv podle svého označení, proto je důležité, jaké znaky bude každá smlouva vykazovat. Na úplný závěr znovu zdůrazňuji vydání nového občanského zákoníku zákonem číslo 89/2012 Sb., s účinností od 01. 01.2014. Nový občanský zákoník zpracovává nové pojmy moderním způsobem při dodržování zásad demokratické společnosti.

48

Seznam použité literatury Zákony a legislativní normy 1. Zákon číslo 1/1993 Sb., Ústava České republiky 2. Zákon číslo 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník 5. Zákon číslo 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon číslo 151/1997 Sb., o oceňování majetku ve znění pozdějších předpisů 7. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2250/2009-119, ze dne 14. 07.2010 8. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12.2005 sp. zn. 33 Odo 563/2004

Odborné publikace 1. HOLUB, ŠKÁROVÁ, VANĚK, TULÁČEK a kol. Vzory smluv a podání, LINDE PRAHA, a.s., 2007, ISBN 978-80-7201-673-0. 2. KNAPPOVÁ, Marta, Jiří ŠVESTKA a kol. Občanské právo hmotné 1, ASPI Publishing, s.r.o., 2002, 471 s. ISBN 80-86395-31-6. 3. ŠÍMA Alexander, Občanské právo hmotné, Armex Publishing s.r.o., 2004, ISBN 8086795-08-X. 4. ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK a kol. Občanské právo hmotné 2, Wolters Kluwer Česká republika, 2009, 550 s. ISBN 978-807-3574-734. 5. ŠVESTKA, Jiří, Oldřich JEDLIČKA, Marta ŠKÁROVÁ, Jiří SPÁČIL a kol. Občanský zákoník, C H BECK, 2002

Internetové zdroje: 1. BRABEC, Stanislav. Právní rádce [online]. 2007 [cit. 2012-01-19]. Podmínky v právních úkonech. Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/c1-20246330-podminky-v-pravnichukonech. 2. BUBELOVÁ, Kamila. Ktp2.upol. [online]. 2011 [cit. 2011-12-06]. Dobré mravy v judikatuře Ústavního soudu ČR. Dostupné z http://ktp2.upol.cz/uploads/Files/Dobre%20mravy%20v%20judikature%20US%20CR.pdf 49

3. GRULICH, Tomáš. Právní rádce [online]. 2005 [cit. 2012-01-19]. Právní poradna: Otázky darovací smlouvy. Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/c1-16756550-pravni-poradnaotazky-darovaci-smlouvy. 4. HAVLÍČEK, Jan. Hajan [online]. 2007 [cit. 2012-01-15]. Synallagma v závazkových vztazích. Dostupné z http://www.hajan.estranky.cz/clanky/seminarni-prace-na-prfmu/synallagma-v-zavazkovych-vztazich.html. 5. JURISTIC [online]. 2002 [cit. 2012-02-14]. Darovací smlouva – stručný průvodce. Dostupné z http://obcanske.juristic.cz/81884/index.html. 6. JURISTIC [online]. [cit. 2012-02-14]. Směna. Dostupné z http://obcanske.juristic.cz/544612/index.html. 7. Právní rádce [online]. 2008 [cit. 2012-02-14]. Vzor s komentářem kupní smlouva. Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/c1-23003180-vzor-s-komentarem. 8. Právní rádce [online]. 2005 [cit. 2012-03-19]. Vzor s komentářem darovací smlouva. Dostupné z http://pravniradce.ihned.cz/2-16021950-F00000_d-73. 9. Universita [online]. 2011 [cit. 2011-12-06]. Kupní smlouvy. Dostupné z http://www.univerzita-online.cz/pravo/pravo-pro-nepravniky/kupni-smlouva/. 10. Universita [online]. 2011 [cit. 2011-12-06]. Právní skutečnosti, úkony a smlouvy. Dostupné z http://www.univerzita-online.cz/pravo/pravo-pro-nepravniky/pravniskutecnosti-ukony-a-smlouvy/. 11. Universita [online]. 2011 [cit. 2011-12-06]. Věcná práva, vlastnictví a spoluvlastnictví. Dostupné z http://www.univerzita-online.cz/pravo/pravo-pro-nepravniky/vecna-pravavlastnictvi-spoluvlastnictvi/. 12. VSP.BLOG. [online]. 2007 [cit. 2012-04-16]. Náležitosti právního úkonu. Dostupné z http://vsp.blog.cz/¨0701/nalezitosti-pravniho-ukonu. 13. Wikipedie [online]. 2011 [cit. 2011-11-30]. Kupní smlouva. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Sm%C4%9Bnn%C3%A1_smlouva.

50

Příloha č. 1 Darovací smlouva na movitou věc Smluvní strany: jméno a příjmení………………………………………………………………………………... rodné číslo……………………………………………………………………………………… bytem…………………………………………………………………………………………… (dále jen „dárce“) a jméno a příjmení………………………………………………………………………………... rodné číslo……………………………………………………………………………………… bytem…………………………………………………………………………………………… (dále jen „obdarovaný“) uzavírají podle ustanovení § 628 a násl. občanského zákoníku tuto DAROVACÍ SMLOUVU I. Předmětem této smlouvy je dar ................................. (uvedení movité věci). Celková hodnota předmětu daru činí…………………. Kč (slovy……………………………..). II. Dárce bezplatně daruje věc uvedenou v článku I obdarovanému, který tento dar přijímá. III. Dárce prohlašuje, že věc je bez vad. Obdarovaný je seznámen se stavem daru. VII. Tato smlouva je nabývá platnosti dnem podpisu smluvními stranami a účinnosti dnem vkladu do katastru nemovitostí. VIII. Obě smluvní strany prohlašují, že se s obsahem této smlouvy řádně seznámily a souhlasí s ní, což dokládají svými vlastnoručními podpisy. V…………………….dne………………………. Podpisy účastníků: ………………………………………… dárce

………………………………………. obdarovaný

Zdroj: vlastní

51

Příloha č. 2 Darovací smlouva na věc nemovitou Smluvní strany: jméno a příjmení………………………………………………………………………………... rodné číslo……………………………………………………………………………………… bytem…………………………………………………………………………………………… (dále jen „dárce“) a jméno a příjmení………………………………………………………………………………... rodné číslo……………………………………………………………………………………… bytem…………………………………………………………………………………………… (dále jen „obdarovaný“) uzavírají podle ustanovení § 628 a násl. občanského zákoníku tuto DAROVACÍ SMLOUVU I. Dárce je na základě ………. (název) smlouvy ze dne ………… vlastníkem pozemkové parcely číslo ……………. a stavby č.p. .…….. umístěné na pozemkové parcele číslo …………………., zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území…………………. obec ……………………….., okres …………………………., na listu vlastnictví číslo ……………., vedený Katastrální úřadem v …………………….. Bližší popis nemovitostí je uveden ve znaleckém posudku číslo ……….. ze dne……………., který je přílohou této smlouvy. II. Dárce bezplatně daruje nemovitosti uvedené a popsané v článku I. této smlouvy se všemi součástmi a příslušenstvím obdarovanému, který tento dar přijímá. Celková hodnota nemovitostí činí ……………………Kč (slovy:…………………………..). III. Dárce prohlašuje, že na darovaných nemovitostech neváznou dluhy, věcná břemena, zástavní práva ani jiné právní povinnosti. Dárce seznámil obdarovaného se stavem nemovitosti uvedené v článku I. Obdarovaný potvrzuje, že si tyto nemovitosti prohlédl, a že se seznámil se znaleckým posudkem. IV. Správní poplatek za vklad do katastru nemovitostí i daň darovací uhradí obdarovaný. V. 52

Dárce prohlašuje, že je s uvedenými nemovitostmi oprávněn nakládat, a že mu není známa překážka, která by bránila v platném jednání. VI. Obě smluvní strany berou na vědomí, že vkladem do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v ………………bude zapsáno vlastnické právo k nemovitostem uvedeným a popsaným v článku I. této darovací smlouvy takto: V části ALV: Jméno a příjmení…………………..rodné číslo…………………….(obdarovaný). Ostatní části beze změny. VII. Tato smlouva je nabývá platnosti dnem podpisu smluvními stranami a účinnosti dnem vkladu do katastru nemovitostí. VIII. Obě smluvní strany prohlašují, že se s obsahem této smlouvy řádně seznámily a souhlasí s ní, což dokládají svými vlastnoručními podpisy.

V…………………….dne……………………….

Podpisy účastníků: ………………………………………… dárce

………………………………………. obdarovaný

Zdroj: vlastní

53

Příloha č. 3 Návrh o povolení vkladu do katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy (dle § 4 zákona číslo 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) Katastrální úřad v………………………………. Návrh na zahájení řízení o povolení vkladu V příloze předkládám ………(počet) vyhotovení darovací smlouvy uzavřené dne………… mezi jméno a příjmení…………………. rodné číslo……………………….. bytem…………………………….. jako dárci, a jméno a příjmení…………………. rodné číslo……………………….. bytem…………………………….. jako obdarovaný, o převodu nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č……pro katastrální území………a obec………… u Vašeho katastrálního úřadu. Navrhuji, aby bylo zahájeno řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí a aby Váš katastrální úřad v tomto řízení rozhodl, že vklad vlastnického práva k nemovitostem na základě shora uvedené darovací smlouvy ve prospěch …………………….(jméno obdarovaného) se povoluje. V …………………………..dne………………………….. Jméno, příjmení, bydliště obdarovaného a podpis

Zdroj: HOLUB, ŠKÁROVÁ, VANĚK, TULÁČEK a kol. Vzory smluv a podání, LINDE PRAHA, a.s., 2007, ISBN 978-80-7201-673-0, strana 84-85 54

Darovací smlouva a její porovnání se smlouvou kupní a směnnou

Recommend Documents