Daňové doklady a přeshraniční transakce od

Daňové doklady a přeshraniční transakce od 1.1.2013 Ing. Pavel Běhounek

25.2.2013 Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r.o.

Ing. Pavel Běhounek daňový poradce ev.č. 601 www.behounek.eu © Ing. Pavel Běhounek

Obsah: Právní úprava daňových dokladů ............................................................................................................ 2 Přenesení daňové povinnosti .................................................................................................................. 3 Přeshraniční poskytování a přijímání služeb ........................................................................................... 3 Dodání zboží do JČS a vývoz zboží ........................................................................................................... 6 Pořízení zboží z JČS a dovoz zboží............................................................................................................ 6 Právní úprava daňových dokladů ve směrnici 2006/112/ES ................................................................... 7

Přílohy: Vysvětlivky k druhé směrnici o fakturaci (směrnici 2010/45/EU) Podkladový materiál k semináři Fiscalis věnovanému fakturaci (Malta, únor 2011)

1

Právní úprava daňových dokladů Zákon o DPH od 1.1.2013 Novela zákona o DPH č. 502/2012 Sb. přinesla od 1.1.2013 zcela novou právní úpravu daňových dokladů, jedná se o nové znění §§ 26 až 35a: Obecná ustanovení o daňových dokladech § 26 – Daňový doklad. Vystavování daňových dokladů § 27 – Určení pravidel pro vystavování daňových dokladů § 28 – Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku Náležitosti daňových dokladů § 29 – Náležitosti daňového dokladu § 29a – Náležitosti daňového dokladu skupiny Zjednodušený daňový doklad § 30 – Vystavování zjednodušeného daňového dokladu § 30a – Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu Zvláštní daňové doklady § 31 – Splátkový kalendář § 31a – Platební kalendář § 31b – Souhrnný daňový doklad § 32 – Doklad o použití Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží § 33 – Daňový doklad při dovozu § 33a – Daňový doklad při vývozu Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů § 34 – (Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů) Uchovávání daňových dokladů § 35 – Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů § 35a – Elektronické uchovávání daňových dokladů Eurounijní úprava Nová právní úprava daňových dokladů byla do zákona o DPH zapracována na základě směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace. Uvedená směrnice (označovaná jako druhá směrnice o fakturaci) s použitím od 1.1.2013 změnila právní úpravu daňových dokladů ve směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, a to konkrétně v čl. 217 až 249. Na stránkách Evropské komise http://ec.europa.eu/ , útvaru (generálního ředitelství) pro Daně a cla (TAXUD) http://ec.europa.eu/taxation_customs/index_en.htm, sekci DPH http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/vat/index_en.htm jsou zveřejněny ve 21 jazycích nezávazné vysvětlivky (explanatory notes) k druhé směrnici o fakturaci (v sekci Traders/Invocing rules) z 25.10.2011. Přímý vstup k vysvětlivkám v češtině je http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/taxation/vat/traders/invoicing_rules/e xplanatory_notes_cs.pdf V únoru 2011 se uskutečnil na Maltě seminář Fiscalis věnovaný fakturaci – prezentace k této přednášce viz příloha.

2

Ze směrnice 2006/112/ES ve znění použitelném od roku 2013:  Podle čl. 226 je jednou z náležitostí daňového dokladu pořadové číslo založené na jedné nebo více sériích, které daňový doklad jednoznačně určují  Podle čl. 229 nemohou členské státy požadovat, aby faktury byly podepsány  Podle čl. 220a musí členské státy umožnit (až na výjimky) vystavení zjednodušených daňových dokladů, pokud fakturovaná částka nepřesahuje 100 EUR (resp. ekvivalent v národní měně)  Podle čl. 238 mohou členské státy umožnit zjednodušené daňové doklady až do fakturované částky 400 EUR

Přenesení daňové povinnosti Daňové doklady při režimu přenesení daňové povinnosti dle § 92a Daňový doklad v režimu přenesení daňové povinnosti musel podle § 92a odst. 2 ve znění účinném do 31.12.2012 obsahovat sazbu daně a sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. Tato úprava byla zrušena a nahrazena obecnou úpravou – je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno:  musí daňový doklad obsahovat údaj „daň odvede zákazník“ (§ 29 odst. 2 písm. c))  nemusí daňový doklad obsahovat sazbu daně (§ 29 odst. 3 písm. c)).

Přeshraniční poskytování a přijímání služeb Služby s místem plnění v JČS Stejná úprava jako pro doklady pro režim přenesení daňové povinnosti dle § 92a platí pro daňové doklady i v případě přeshraničního poskytování služeb, kdy je místo plnění v jiném členském státě a daň přiznává osoba povinná k dani, která je příjemcem služby. Tato situace nastává vždy u služeb uváděných do souhrnného hlášení (služby s místem poskytnutí stanoveným dle § 9 odst. 1 zákona o DPH). Dále je daň přiznávána osobou povinnou k dani přijímající službu u ostatních služeb (služby s místem plnění dle zvláštních pravidel), kdy je přenesení daňové povinnosti na příjemce upraveno zákonem o DPH příslušného členského státu. Např. slovenský zákon o DPH obdobně jako český ZDPH tak činí u všech služeb poskytovaných osobám povinným k dani s místem plnění na Slovensku (u služeb souvisejících s nemovitostmi nacházejícími se na Slovensku atd.). Pokud by byla služba poskytnuta s místem plnění stanoveným v jiném členském státě poskytnuta osobě povinné k dani a neuplatnil by se (na základě úpravy DPH v příslušném členském státě) režim přenesení daňové povinnosti, byla by služba účtována s DPH příslušného členského státu a vystavení daňového dokladu by se řídilo právní úpravou tohoto členského státu. Je-li poskytnuta služby s místem plnění v jiném členském státě osobě nepovinné k dani (např. služba související s nemovitostí), vždy je účtováno s daní příslušného členského státu a vystavení daňového dokladu se řídí právní úpravou tohoto členského státu. V případech, kdy z poskytnuté služby přiznává daň příjemce, se daňový doklad vystavuje do 15. dne měsíce následujícího po měsíci uskutečnění služby resp. přijetí úplaty. Poskytovatel přiznává uskutečnění služby resp. přijetí úplaty k datu uskutečnění resp. k datu přijetí úplaty (§ 24a odst. 1 ZDPH). Do souhrnného hlášení však poskytnutí služby (s místem plnění v JČS dle základního pravidla § 3

9 odst. 1 ZDPH) uvádí poskytovatel služby pouze k datu uskutečnění. Proti úpravě před 1.1.2013 změna pouze ve lhůtě pro vystavení daňového dokladu (15denní lhůta počínala běžet uskutečněním služby resp. přijetím úplaty). Náležitostí daňového dokladu je stejně jako u tuzemského režimu přenesení daňové povinnosti sdělení „daň odvede zákazník“, doporučuji v češtině eventuálně doplněné překladem (viz níže). Na rozdíl od právní úpravy účinné do 31.12.2012 (tehdejší § 33) nemusí daňový doklad obsahovat odkaz na ustanovení zákona o DPH nebo předpisu EU, podle kterého je místo plnění v jiném členském státě a příjemce je povinen přiznat daň – tento odkaz však pochopitelně daňový doklad obsahovat může (u služby s místem plnění dle základního pravidla tj. § 9 odst. 1 zákona o DPH resp. čl. 44 směrnice 2006/112/ES odkaz na čl. 196 směrnice 2006/112/ES; u služby s místem plnění dle zvláštního pravidla odkaz na čl. 194 směrnice 2006/112/ES – např. u služby související s nemovitostí s místem plnění stanoveným dle § 10 zákona o DPH resp. čl. 47 směrnice 2006/112/ES). Služby s místem plnění v ČR Analogická úprava jako pro poskytování služeb s místem plnění v jiném členském státě platí pro přiznávání daně v režimu přenesení daňové povinnosti z přeshraničních služeb s místem plnění v ČR. Poskytuje-li služba osoba z jiného členského státu, vystavuje daňový doklad dle pravidel svého členského státu. Tato pravidla by však měla být v důsledku zapracování druhé směrnice o fakturaci obdobná úpravě v českém zákoně o DPH – např. lhůta pro vystavení daňového dokladu do 15 dne následujícího kalendářního měsíce (čl. 222 směrnice 2006/112/ES), údaj „daň odvede zákazník“ (čl. 226) apod. Text „daň odvede zákazník“ má v jednotlivých jazycích tuto podobu: bulharsky

„обратно начисляване“

litevsky

„Atvirkštinis apmokestinimas“

španělsky

“inversión del sujeto pasivo” „omvendt betalingspligt“ „die Angabe ‚Steuerschuldnerschaft des Leistungsempfängers‘“ „pöördmaksustamine” “Αντίστροφη επιβάρυνση” “Reverse charge“ “Autoliquidation”

maďarsky

„fordított adózás“

maltsky

„Inverżjoni tal-ħlas“

holandsky

„Btw verlegd”

polsky portugalsky

„odwrotne obciążenie“ “Autoliquidação”

rumunsky slovensky

„taxare inversă“ „prenesenie daňovej povinnosti“ „Reverse Charge“ „käännetty verovelvollisuus“ „omvänd betalningsskyldighet“

dánsky německy

estonsky řecky anglicky francouzsky irsky italsky lotyšsky

slovinsky finsky

“inversione contabile” “nodokļa apgrieztā maksāšana”

švédsky

4

Příjemce přiznává daň podle § 24 zákona o DPH k datu uskutečnění resp. ke dni poskytnutí úplaty – do 31.12.2012 to bylo k datu uskutečnění resp. k poslednímu dni měsíce poskytnutí úplaty. Toto platí i pro služby přijaté od osob ze třetích zemí.

Úprava přiznávání přeshraničních služeb do 31.12.2012: § 108 odst. 1: Přiznat a zaplatit daň správci daně jsou povinni b) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku, § 108 odst. 2: Osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku se pro účely tohoto ustanovení rozumí zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku. § 4 odst. 1 Pro účely tohoto zákona se rozumí: g) osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy, Úprava přiznávání přeshraničních služeb od 1.1.2013: § 108 odst. 1 Přiznat daň jsou povinni c) plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je osobou neusazenou v tuzemsku poskytnuto plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o poskytnutí služby podle § 9 až 10d a § 10k, § 4 odst. 1 n) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která 1. nemá sídlo v tuzemsku, 2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a 3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní,

Služby s místem plnění ve třetí zemi Je-li místo poskytnutí služby ve třetí zemi, dostává se toto plnění mimo eurounijní úpravu DPH, a bylo by nelogické uvádět údaj „daň odvede zákazník“ (i kdyby byla příjemcem ve třetí zemi uplatněna podle předpisu třetí země tamní DPH). Vystavení daňového dokladu se řídí úpravou DPH v českém zákona o DPH, tj. do 15. dne měsíce následujícího po měsíci uskutečnění služby resp. přijetí úplaty. Poskytnutí služby se přiznává k datu uskutečnění resp. k datu přijetí úplaty (stejně jako v roce 2012).

5

Dodání zboží do JČS a vývoz zboží Dodání zboží do JČS Dodání zboží do JČS je osvobozené plnění s nárokem na odpočet daně. Daňový doklad se vystavuje do 15. dne měsíce následujícího po měsíci uskutečnění dodání zboží. Daňový doklad obsahuje odkaz na § 64 zákona o DPH nebo čl. 138 směrnice 2006/112/ES anebo jiné sdělení, že plnění je osvobozeno od daně. Dodání zboží do JČS se stejně jako před 1.1.2013 přiznává v daňovém přiznání k datu uskutečnění a takto se také uvádí do souhrnného hlášení. Vývoz zboží Vývoz zboží je osvobozen podle § 66 zákona o DPH resp. podle čl. 146 směrnice 2006/112/ES. U vývozu není až tak zásadní otázka daňového dokladu jako prokázání vývozu – podle čl. 147 směrnice 2006/112/ES se vývoz zboží prokazuje fakturou nebo jiným dokladem sloužícím jako faktura, který je potvrzen celním úřadem výstupu ze Společenství; podle § 33a zákona o DPH je daňovým dokladem při vývozu rozhodnutí celního úřadu potvrzujícím výstup zboží z EU resp. umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v ČR. Vývoz zboží se stejně jako před 1.1.2013 přiznává k datu uskutečnění, za které se považuje den výstupu z EU resp. den umístění do svobodného pásma nebo svobodného skladu.

Pořízení zboží z JČS a dovoz zboží Pořízení zboží z JČS Pořízení zboží z jiného členského státu je samostatným zdanitelným plnění (§ 16 zákona o DPH), které se přiznává (podle § 25 zákona o DPH) k 15. dni měsíce následujícího po měsíci pořízení zboží resp. k datu vystavení daňového dokladu. Dovoz zboží Předmětem daně je také dovoz zboží (§ 20 zákona o DPH); uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dovozu upravuje § 23 zákona o DPH.

6

Právní úprava daňových dokladů ve směrnici 2006/112/ES S použitím od 1.1.2013 změněna směrnicí 2010/45/EU; změna je odůvodněna takto: 1) K zajištění řádného fungování vnitřního trhu stanoví směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty [1 - Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1] podmínky a pravidla týkající se daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH" nebo "daň"), pokud jde o faktury. V souladu s článkem 237 uvedené směrnice Komise předložila zprávu, která v souvislosti s technologickým vývojem shledává určité potíže s elektronickou fakturací a která mimoto vymezuje některé další oblasti, v nichž by bylo možno zjednodušit pravidla týkající se daně v zájmu lepšího fungování vnitřního trhu. (2) Jelikož vedení záznamů musí být dostatečné, aby členské státy mohly kontrolovat zboží dočasně se přemisťující z jednoho členského státu do druhého, mělo by být zřejmé, že vedení záznamů musí obsahovat údaje o ocenění zboží dočasně se přemisťujícího mezi členskými státy. Přemístění zboží za účelem ocenění do jiného členského státu by pro účely DPH rovněž nemělo být považováno za dodání zboží. (3) Pravidla týkající se vzniku daňové povinnosti při dodání zboží uvnitř Společenství a při pořízení zboží uvnitř Společenství by měla být vyjasněna s cílem zajistit jednotnost informací uváděných v souhrnných hlášeních a včasnost výměny informací prostřednictvím těchto hlášení. Dále je vhodné, aby dodávání zboží z jednoho členského státu do jiného členského státu, které probíhá po dobu delší než jeden kalendářní měsíc, bylo považováno za uskutečněné na konci každého kalendářního měsíce. (4) S cílem pomoci malým a středním podnikům, které se potýkají s problémy při odvodu daně příslušnému orgánu před přijetím platby od svých pořizovatelů nebo příjemců, by členské státy měly mít možnost povolit, aby byla daň účtována v režimu hotovostního účetnictví, který umožňuje, aby dodavatel nebo poskytovatel odvedl daň příslušnému orgánu až po přijetí platby za dodání zboží nebo poskytnutí služby, a který zakládá nárok na odpočet daně v okamžiku, kdy za dodání zboží nebo poskytnutí služby zaplatí. To by mělo členským státům umožnit, aby zavedly volitelný režim hotovostního účetnictví, který nemá nepříznivý dopad na peněžní toky v souvislosti s jejich příjmy z DPH. (5) V zájmu zaručení právní jistoty pro podniky ohledně jejich fakturačních povinností je třeba jasně určit členský stát, jehož pravidla fakturace se použijí. (6) S cílem zlepšit fungování vnitřního trhu je nezbytné stanovit v souvislosti s některými přeshraničními plněními harmonizovanou lhůtu pro vystavení faktury. (7) Některé požadavky týkající se údajů, jež mají být uvedeny na fakturách, by se měly změnit, aby bylo možno daň lépe kontrolovat, zajistilo se jednotnější zacházení s přeshraničním i domácím dodáním zboží a poskytnutím služeb a přispělo k podpoře elektronické fakturace. (8) Jelikož elektronická fakturace může napomoci podnikům snižovat náklady a zvyšovat konkurenceschopnost, stávající požadavky v oblasti DPH na elektronickou fakturaci by měly být revidovány s cílem odstranit stávající zatížení a překážky, které brání většímu využívání elektronické fakturace. S papírovými i elektronickými fakturami by se mělo zacházet stejným způsobem a administrativní zátěž spojená s papírovou fakturací by neměla narůstat. (9) Rovné zacházení by se mělo rovněž uplatňovat, pokud jde o pravomoci správce daně. Jeho kontrolní pravomoci i práva a povinnosti osob povinných k dani by se měly uplatňovat stejným způsobem bez ohledu na to, zda si osoba povinná k dani zvolí vystavování faktur papírových nebo elektronických.

7

(10) Faktury mají zachycovat skutečná dodání zboží a poskytnutí služeb, a proto by měla být zajištěna jejich věrohodnost, neporušenost a čitelnost. Za účelem zajištění spolehlivých auditních stop spojujících faktury s příslušným dodáním zboží či poskytnutím služby lze použít kontrolní mechanismy podnikových procesů a tím zabezpečit soulad veškerých faktur (ať už v papírové nebo elektronické podobě) s těmito požadavky. (11) Věrohodnost a neporušenost elektronických faktur je možné rovněž zajistit použitím určitých existujících technologií, jako jsou elektronická výměna dat (EDI) nebo zaručené elektronické podpisy. Avšak vzhledem k tomu, že existují i další technologie, nemělo by být od osob povinných k dani vyžadováno, aby pro elektronickou fakturaci používaly určitou konkrétní technologii. (12) Mělo by být vyjasněno, že pokud osoba povinná k dani uchovává vystavené nebo obdržené faktury on-line, měl by mít k těmto fakturám přístup za účelem kontroly kromě členského státu, v němž je osoba povinná k dani usazená, i členský stát, v němž je daň splatná,. (13) Jelikož cílů této směrnice, totiž zjednodušení, modernizace a harmonizace pravidel fakturace týkajících se DPH, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů. (14) Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů [2] jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak v zájmu Unie sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily. (15) Směrnice 2006/112/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

8

Hlava XI - POVINNOSTI OSOB POVINNÝCH K DANI A NĚKTERÝCH OSOB NEPOVINNÝCH K DANI Kapitola 3 – Fakturace Oddíl 1 - Definice Čl. 217 Oddíl 2 - Pojem faktury Čl. 218 a 219 Oddíl 3 - Vystavování faktur Čl. 219a až 225 Oddíl 4 - Obsah faktur Čl. 226 až 230 Oddíl 5 - Papírové faktury a elektronické faktury Čl. 232 až 237 Oddíl 6 - Zjednodušující opatření Čl. 238 až 240 Kapitola 4 - Účetnictví Oddíl 1 - Definice Čl. 241 Oddíl 2 - Obecné povinnosti Čl. 242 a 243 Oddíl 3 - Konkrétní povinnosti týkající se uchovávání všech faktur Čl. 244 až 248 Oddíl 4 - Právo na přístup k fakturám uchovávaným elektronickými prostředky v jiném členském státě Čl. 248a a 249

9

Kapitola 3 – Fakturace Oddíl 1 Definice Článek 217 Pro účely této směrnice se „elektronickou fakturou“ rozumí faktura, která obsahuje údaje požadované v této směrnici a která byla vystavena a obdržena v jakémkoli elektronickém formátu. Oddíl 2 Pojem faktury Článek 218 Členské státy pro účely této směrnice uznávají za faktury veškeré doklady nebo veškerá sdělení v papírové nebo elektronické podobě, jež splňují podmínky stanovené v této kapitole. Článek 219 Za fakturu se považuje i každý doklad nebo sdělení, které mění původní fakturu a výslovně a jednoznačně na ni odkazuje. Oddíl 3 Vystavování faktur Článek 219a Aniž jsou dotčeny články 244 až 248, platí toto: 1) Fakturace podléhá pravidlům použitelným v členském státě, v němž se dodání zboží nebo poskytnutí služby považuje za uskutečněné v souladu s hlavou V. 2) Odchylně od bodu 1 se na fakturaci vztahují pravidla použitelná v členském státě, v němž má dodavatel nebo poskytovatel sídlo své ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž je dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečněno, nebo pokud takové sídlo nebo stálá provozovna neexistují, pravidla použitelná v členském státě, v němž má dodavatel nebo poskytovatel bydliště nebo v němž se obvykle zdržuje, jestliže: a) dodavatel nebo poskytovatel není usazen v členském státě, v němž se dodání zboží nebo poskytnutí služby považuje za uskutečněné v souladu s hlavou V, nebo provozovna dodavatele nebo poskytovatele v uvedeném členském státě se neúčastní dodání zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu článku 192a, a osobou povinnou odvést daň je osoba, které je zboží dodáno nebo služba poskytnuta. Avšak pokud fakturu vystavuje pořizovatel zboží nebo příjemce služby, použije se bod 1; b) dodání zboží nebo poskytnutí služeb se nepovažuje za uskutečněné ve Společenství v souladu s hlavou V. Článek 220 1. Každá osoba povinná k dani zajistí, že buď ona sama, nebo pořizovatel zboží nebo příjemce služby, nebo jejím jménem a na její účet třetí osoba vystaví fakturu v těchto případech: 1) za dodání zboží nebo poskytnutí služby jiné osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani; 2) za dodání zboží uvedená v článku 33; 3) za dodání zboží za podmínek uvedených v článku 138; 4) za platbu na její účet předtím, než se uskuteční jedno z dodání zboží podle bodů 1 a 2; 5) za platbu na její účet provedenou jinou osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou nepovinnou k dani předtím, než je poskytnutí služby dokončeno.

10

2. Odchylně od odstavce 1 a aniž je dotčen čl. 221 odst. 2, vystavení faktury není vyžadováno u poskytnutí služby osvobozeného od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. a) až g). Článek 220a 1. Členské státy povolí osobám povinným k dani vystavit zjednodušenou fakturu v kterémkoli z těchto případů: a) není-li částka faktury vyšší než 100 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně; b) je-li vystavenou fakturou doklad nebo sdělení, jež jsou za fakturu považovány podle článku 219. 2. Členské státy nedovolí osobám povinným k dani vystavit zjednodušenou fakturu, pokud musí být faktury vystaveny podle čl. 220 odst. 1 bodů 2 a 3 nebo pokud zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby uskuteční osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, nebo jejíž provozovna v tomto členském státě se neúčastní dodání zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu článku 192a, a osobou povinnou odvést daň je osoba, jíž je zboží dodáno nebo služba poskytnuta.

Článek 221 1. Členské státy mohou osobám povinným k dani uložit povinnost vystavit fakturu v souladu s údaji vyžadovanými podle článků 226 nebo 226b za jiná dodání zboží nebo za jiná poskytnutí služeb, než jsou uvedena v čl. 220 odst. 1. 2. Členské státy mohou osobám povinným k dani, které mají na jejich území sídlo své ekonomické činnosti nebo mají na jejich území stálou provozovnu, z níž je poskytnutí služby uskutečněno, uložit povinnost vystavit fakturu v souladu s údaji vyžadovanými v článcích 226 nebo 226b za poskytnutí služeb osvobozená od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. a) až g), která tyto osoby povinné k dani uskutečnily na jejich území nebo mimo Společenství. 3. Členské státy mohou zprostit osoby povinné k dani povinnosti podle čl. 220 odst. 1 nebo článku 220a vystavovat faktury za dodání zboží nebo poskytnutí služeb, která uskutečnily na jejich území a která jsou na základě článků 110 a 111, čl. 125 odst. 1, článku 127, čl. 128 odst. 1, článku 132, čl. 135 odst. 1 písm. h) až l), článků 136, 371, 375, 376 a 377, čl. 378 odst. 2, čl. 379 odst. 2 a článků 380 až 390b osvobozena od daně, a to s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni i bez něj. Článek 222 U dodání zboží uskutečněných v souladu s podmínkami stanovenými v článku 138 nebo u poskytnutí služeb, u nichž je daň povinen odvést příjemce podle článku 196, je faktura vystavena nejpozději patnáctý den měsíce následujícího po měsíci, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění. U ostatních dodání zboží či poskytnutí služeb mohou členské státy uložit osobám povinným k dani lhůty pro vystavení faktur. Článek 223 Členské státy umožní osobám povinným k dani vystavit souhrnné faktury, které obsahují podrobné údaje pro několik samostatných dodání zboží nebo poskytnutí služeb za předpokladu, že u dodání zboží nebo poskytnutí služeb uvedených v souhrnné faktuře vzniká daňová povinnost během téhož kalendářního měsíce.

11

Aniž je dotčen článek 222, mohou členské státy povolit, aby souhrnné faktury zahrnovaly dodání zboží či poskytnutí služeb, u nichž daňová povinnost vznikla v časovém období delším než jeden kalendářní měsíc. Článek 224 Fakturu za dodání zboží pořizovateli nebo poskytnutí služby příjemci osobou povinnou k dani může po předchozí dohodě mezi oběma stranami vystavit pořizovatel nebo příjemce, pokud existuje postup pro akceptaci každé faktury osobou povinnou k dani, která zboží dodala nebo službu poskytla. Členské státy mohou vyžadovat, aby tyto faktury byly vystavovány jménem a na účet osoby povinné k dani. Článek 225 Členské státy mohou osobám povinným k dani uložit zvláštní podmínky pro případy, že třetí osoba nebo pořizovatel nebo příjemce, který vystavuje faktury, je usazen v zemi, pro kterou neexistuje žádný právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 2010/24 /EU ( 13 ) a nařízení (ES) č. 1798/2003 ( 14 ). Oddíl 4 - Obsah faktur Článek 226 Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení této směrnice, uvádějí se na fakturách vystavovaných podle článků 220 a 221 pro účely daně z přidané hodnoty povinně pouze tyto údaje: 1) datum vystavení; 2) pořadové číslo založené na jedné nebo více sériích, které jednoznačně určují fakturu; 3) identifikační číslo pro DPH uvedené v článku 214, pod nímž osoba povinná k dani dodala zboží nebo poskytla službu; 4) identifikační číslo pro DPH pořizovatele nebo příjemce uvedené v článku 214, pod kterým obdržel dodání zboží nebo poskytnutí služby, pro které je osobou povinnou odvést daň, anebo dodání zboží podle článku 138; 5) plné jméno a adresu osoby povinné k dani a pořizovatele nebo příjemce; 6) množství a druh dodaného zboží nebo rozsah a druh poskytnuté služby; 7) den, kdy bylo uskutečněno nebo dokončeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, nebo den, kdy byla provedena platba uvedená v čl. 220 bodech 4 a 5, pokud jej lze určit a liší se ode dne vystavení faktury; 7a) vzniká-li daňová povinnost v okamžiku přijetí platby podle čl. 66 písm. b) a okamžikem vzniku daňové povinnosti vzniká nárok na odpočet, poznámka „hotovostní účetnictví“; 8) základ daně pro každou sazbu nebo osvobození, jednotkovou cenu bez DPH a veškeré slevy nebo rabaty, pokud nejsou obsaženy v jednotkové ceně; 9) uplatněnou sazbu daně; 10) výši daně, jež má být odvedena, není–li uplatněn zvláštní režim, pro který tato směrnice tento údaj nepřipouští; 10a) vystavuje-li fakturu namísto dodavatele nebo poskytovatele pořizovatel nebo příjemce, poznámka „vystaveno zákazníkem“; 11) v případě osvobození od daně, odkaz na příslušné ustanovení této směrnice nebo odpovídající vnitrostátní ustanovení nebo jakýkoli jiný odkaz uvádějící, že dodání zboží nebo poskytnutí služby je od daně osvobozeno; 11a) je-li osobou povinnou odvést daň pořizovatel nebo příjemce, poznámka „daň odvede zákazník“;

12

12) v případě dodání nových dopravních prostředků uskutečněného za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a) údaje uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. b); 13) uplatňuje-li se zvláštní režim pro cestovní kanceláře, poznámka „zvláštní režim – cestovní kanceláře“; 14) uplatňuje-li se jeden ze zvláštních režimů pro použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti, poznámka „zvláštní režim – použité zboží“, „zvláštní režim – umělecká díla“ nebo „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“; 15) je–li osobou povinnou odvést daň daňový zástupce ve smyslu článku 204, identifikační číslo pro DPH tohoto daňového zástupce uvedené v článku 214 a jeho plné jméno a adresu. Článek 226a Je-li faktura vystavena osobou povinnou k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, nebo jejíž provozovna v tomto členském státě se neúčastní dodání zboží ani poskytnutí služby ve smyslu článku 192a a která uskutečňuje dodání zboží pro pořizovatele nebo poskytnutí služeb pro příjemce povinného odvést daň, může osoba povinná k dani vynechat údaje uvedené v čl. 226 bodech 8, 9 a 10 a namísto toho uvést s odkazem na množství nebo rozsah dodaného zboží nebo poskytnutých služeb a jejich povahu základ daně u tohoto zboží nebo služeb. Článek 226b U zjednodušených faktur vystavených podle článku 220a a čl. 221 odst. 1 a 2 vyžadují členské státy alespoň tyto údaje: a) datum vystavení; b) identifikaci osoby povinné k dani, jež dodává zboží nebo poskytuje službu; c) identifikaci druhu dodaného zboží nebo poskytnuté služby; d) výši daně, která má být odvedena, nebo údaje potřebné k jejímu výpočtu; e) je-li vystavenou fakturou doklad nebo sdělení, jež jsou za fakturu považovány podle článku 219, konkrétní a jednoznačný odkaz na původní fakturu a konkrétní údaje, jež se mění. Členské státy nesmí vyžadovat, aby byly na faktuře uvedeny údaje jiné než ty, které jsou stanoveny v článcích 226, 227 a 230. Článek 227 Členské státy mohou od osob povinných k dani, které jsou usazeny na jejich území a dodávají zboží nebo poskytují služby na jejich území, vyžadovat uvedení identifikačního čísla pro DPH pořizovatele nebo příjemce uvedeného v článku 214 i v jiných případech, než jsou uvedeny v čl. 226 bodě 4. Článek 229 Členské státy nevyžadují, aby faktury byly podepsány. Článek 230 Částky uvedené na faktuře lze vyjadřovat v jakékoli měně za předpokladu, že výše daně, jež má být odvedena nebo opravena, je vyjádřena v národní měně příslušného členského státu s využitím přepočtového mechanismu stanoveného v článku 91. Oddíl 5 - Papírové faktury a elektronické faktury Článek 232 S použitím elektronické faktury musí souhlasit příjemce. Článek 233 13

1. Věrohodnost původu faktury, neporušenost jejího obsahu a její čitelnost, bez ohledu na to, zda jde o fakturu v papírové nebo elektronické podobě, musí být zajištěny od okamžiku vystavení faktury do konce doby jejího uchovávání. Každá osoba povinná k dani si zvolí způsob zajištění věrohodnosti původu faktury, neporušenosti jejího obsahu a její čitelnosti. Toho lze dosáhnout prostřednictvím jakýchkoli kontrolních mechanismů podnikových procesů, které vytvářejí spolehlivou auditní stopu mezi fakturou a dodáním zboží nebo poskytnutím služby. „Věrohodností původu“ se rozumí zaručení totožnosti dodavatele zboží či poskytovatele služeb nebo vystavovatele faktury. „Neporušeností obsahu“ se rozumí, že obsah požadovaný podle této směrnice nebyl změněn. 2. Vedle kontrolních mechanismů podnikových procesů popsaných v odstavci 1 jsou níže uvedeny příklady technologií, které zajišťují věrohodnost původu a neporušenost obsahu elektronické faktury: a) zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy ( 15 ), který je založen na kvalifikovaném osvědčení a vytvořen prostředky pro bezpečné vytváření podpisu ve smyslu čl. 2 bodů 6 a 10 směrnice 1999/93/ES; b) elektronická výměna dat (EDI) ve smyslu v článku 2 přílohy 1 doporučení Komise 94/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny dat ( 16 ), jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost dat. Článek 235 Členské státy mohou stanovit zvláštní podmínky pro vystavování elektronických faktur za zboží dodané nebo služby poskytnuté na jejich území ze země, pro kterou neexistuje žádný právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 2010/24/EU a nařízení (ES) č. 1798/2010. Článek 236 V případě většího počtu elektronických faktur předávaných nebo zpřístupňovaných stejnému příjemci mohou být údaje společné jednotlivým fakturám uvedeny pouze jednou, pokud jsou u každé faktury přístupné všechny informace. Článek 237 Komise do 31. prosince 2016 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o celkovém zhodnocení dopadu pravidel fakturace použitelných ke dni 1. ledna 2013, a zejména rozsahu, v jakém skutečně vedla ke snížení administrativní zátěže podniků, přičemž tato zpráva bude založena na nezávislé ekonomické studii a případně doplněna vhodným návrhem na změnu příslušných pravidel. Oddíl 6 Zjednodušující opatření Článek 238 1. Po konzultaci s výborem pro DPH mohou členské státy za podmínek jimi určených stanovit, že v následujících případech obsahují faktury za dodání zboží nebo poskytnutí služeb pouze náležitosti stanovené v článku 226b: a) pokud je částka faktury vyšší než 100 EUR, avšak ne vyšší než 400 EUR, nebo ekvivalent této částky v národní měně;

14

b) pokud obchodní nebo správní praxe v daném hospodářském odvětví nebo technické podmínky, za nichž jsou faktury vystavovány, činí dodržení všech požadavků uvedených v článcích 226 nebo 230 obzvlášť obtížným. 3. Zjednodušení stanovená v odstavci 1 se nepoužijí, pokud je požadováno vystavení faktury podle čl. 220 odst. 1 bodů 2 a 3 nebo pokud zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby uskuteční osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, nebo jejíž provozovna v tomto členském státě se neúčastní dodání zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu článku 192a, a osobou povinnou odvést daň je osoba, jíž je zboží dodáno nebo služba poskytnuta. Článek 239 Jestliže členské státy využijí možnost stanovenou v čl. 272 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) a upustí od přidělení identifikačního čísla pro DPH osobám povinným k dani, které neuskutečňují žádné z plnění uvedených v článcích 20, 21, 22, 33, 36, 138 a 141, je třeba namísto tohoto identifikačního čísla, které nebylo dodavateli, poskytovateli, pořizovateli nebo zákazníkovi přiděleno, použít jiné číslo, zvané daňové registrační číslo, definované dotyčným členským státem. Článek 240 Bylo–li osobě povinné k dani přiděleno identifikační číslo pro DPH, mohou členské státy, které využijí možnost stanovenou v čl. 272 odst. 1 prvním pododstavci písm. b), dále požadovat, aby faktura obsahovala 1) u poskytnutí služeb uvedených v článcích 44, 47, 50, 53, 54 a 55 a u dodání zboží uvedených v článcích 138 a 141 identifikační číslo pro DPH a daňové registrační číslo dodavatele nebo poskytovatele; 2) u jiných dodání zboží a poskytnutí služeb pouze daňové registrační číslo dodavatele nebo poskytovatele, anebo pouze identifikační číslo pro DPH. Kapitola 4 - Účetnictví Oddíl 1 - Definice Článek 241 Pro účely této kapitoly se „uchováváním faktury elektronickými prostředky“ rozumí uchovávání dat prostřednictvím elektronických zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a uchovávání dat, a to po drátě anebo radiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky. Oddíl 2 - Obecné povinnosti Článek 242 Každá osoba povinná k dani vede účetnictví dostatečně podrobné k uplatnění daně a kontrole jejího uplatnění správcem daně. Článek 243 1. Každá osoba povinná k dani vede seznam zboží, které odeslala či přepravila nebo které bylo odesláno či přepraveno na její účet do místa určení mimo území členského státu zahájení odeslání nebo přepravy zboží, ale uvnitř Společenství, pro účely plnění spočívajících v ocenění tohoto zboží nebo práci na tomto zboží nebo v jeho dočasném používání, která jsou uvedena v čl. 17 odst. 2 písm. f), g) a h). 2. Každá osoba povinná k dani vede dostatečně podrobné účetnictví umožňující identifikaci zboží jí odeslaného z jiného členského státu osobou povinnou k dani identifikovanou pro účely DPH v tomto 15

jiném členském státě nebo na její účet, v souvislosti s poskytnutím služby spočívající v ocenění tohoto zboží nebo v práci na tomto zboží. Oddíl 3 - Konkrétní povinnosti týkající se uchovávání všech faktur Článek 244 Každá osoba povinná k dani zajistí, že jsou uchovány kopie faktur, které sama vystavila nebo které vystavil pořizovatel nebo příjemce nebo třetí osoba jejím jménem a na její účet, a všechny faktury, které obdržela. Článek 245 1. Pro účely této směrnice může osoba povinná k dani určit místo uchovávání všech faktur pod podmínkou, že faktury nebo informace uchovávané v souladu s článkem 244 zpřístupní bez zbytečného prodlení příslušným orgánům, kdykoli o to požádají. 2. Členské státy mohou požadovat, aby jim osoby povinné k dani usazené na jejich území oznámily místo uchovávání faktur, pokud je mimo jejich území. Členské státy kromě toho mohou požadovat, aby osoby povinné k dani usazené na jejich území uchovávaly na jejich území faktury vystavené jimi samými, pořizovatelem nebo příjemcem nebo třetí osobou jejich jménem a na jejich účet, jakož i všechny faktury, které obdržely, pokud nejsou uchovány elektronickými prostředky zaručujícími plný přístup on–line k dotyčným údajům. Článek 247 1. Každý členský stát určí období, po něž musí osoby povinné k dani zajistit uchovávání faktur za zboží dodané nebo služby poskytnuté na jeho území a faktury, které obdržely osoby povinné k dani usazené na jeho území. 2. Aby se zaručilo plnění požadavků stanovených v článku 233, může členský stát uvedený v odstavci 1 požadovat, aby byly faktury uchovávány v původní podobě, papírové nebo elektronické, ve které byly předány nebo zpřístupněny. Jsou-li faktury uchovávány elektronickými prostředky, může daný členský stát také požadovat, aby byla rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu faktur a neporušenost jejich obsahu, jak je stanoveno v článku 233. 3. Členský stát uvedený v odstavci 1 může stanovit zvláštní podmínky zakazující nebo omezující uchovávání faktur v zemi, pro kterou neexistuje žádný právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 2010/24/EU a nařízení (ES) č. 1798/2003, a právo na přístup elektronickými prostředky, stahování a používání podle článku 249. Článek 248 Členské státy mohou za podmínek, které stanoví, vyžadovat uchovávání faktur obdržených osobami nepovinnými k dani. Oddíl 4 - Právo na přístup k fakturám uchovávaným elektronickými prostředky v jiném členském státě Článek 248a Pro účely kontroly a v souvislosti s fakturami za dodání zboží nebo poskytnutí služeb na jejich území a s fakturami obdrženými osobami povinnými k dani usazenými na jejich území mohou členské státy u některých osob povinných k dani nebo v některých případech vyžadovat překlad do jejich úředních jazyků. Členské státy však nesmí uložit obecnou povinnost překládat faktury. 16

Článek 249 Uchovává-li osoba povinná k dani faktury, které vystavuje nebo přijímá, elektronickými prostředky zajišťujícími přístup on-line k dotyčným údajům, jsou pro účely kontroly příslušné orgány členského státu, v němž je usazena, a je-li daň splatná v jiném členském státě, příslušné orgány tohoto jiného členského státu oprávněny mít k těmto fakturám přístup, stahovat je a používat je.

17