VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Daňová soustava Německa a srovnání s Českou republikou (bakalářská práce)
Autor: Igor Jarka Vedoucí práce: Ing. Vladimíra Filipová
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů. V Praze dne ……………….
………………… podpis studenta
1
Poděkování:
Rád bych touto cestou poděkoval paní Ing. Vladimíře Filipové za pomoc a spolupráci při zpracování mé bakalářské práce.
2
OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 4 1
2
3
4
Obecná charakteristika ..................................................................................................... 6 1.1
Politický systém.................................................................................................................... 7
1.2
Ekonomická charakteristika země ..................................................................................... 8
1.3
Daňová kvóta...................................................................................................................... 10
Daňové reformy ............................................................................................................... 12 2.1
Základní prvky daňové reformy z roku 2000.................................................................. 12
2.2
Redukce daně z příjmu právnických osob a změny v systému zdanění akcionářů ..... 13
2.3
Osobní společnosti a živnostníci........................................................................................ 15
2.4
Finanční důsledky reformy pro státní rozpočet .............................................................. 16
2.5
Reforma zdanění podnikatelských subjektů od 1.ledna 2008........................................ 17
Daňová soustava Německa ............................................................................................. 18 3.1
Daňový řád ......................................................................................................................... 18
3.2
Složitost daňové soustavy .................................................................................................. 19
Přímé daně....................................................................................................................... 20 4.1
Daň z příjmu fyzických osob............................................................................................. 20
4.2
Daň ze mzdy........................................................................................................................ 22
4.3
Daň z příjmu právnických osob........................................................................................ 23
4.4
Příplatek Solidarity............................................................................................................ 23
4.5
Živnostenská daň ............................................................................................................... 24
4.6
Daň darovací v Německu................................................................................................... 24
4.7
Daň z nemovitostí v Německu ........................................................................................... 25
5
Sociální a zdravotní pojištění v Německu....................................................................... 27
6
Nepřímé daně................................................................................................................... 31 6.1
Daň z přidané hodnoty ...................................................................................................... 31
6.2
Spotřební daně ................................................................................................................... 34
6.2.1 6.2.2 6.2.3 6.2.4
7
Církevní daň .................................................................................................................................. 34 Daň z kávy..................................................................................................................................... 35 Daň z alkopopu ............................................................................................................................. 35 Daň z energie................................................................................................................................. 35
Srovnání s Českou republikou ........................................................................................ 36
Závěr ........................................................................................................................................ 39 POUŽITÉ ZDROJE ................................................................................................................ 41
3
Úvod Tématem mé bakalářské práce je Daňová soustava Německa a srovnání s Českou republikou. Německo je nejlidnatější zemí Evropské unie a zároveň hlavním obchodním partnerem České republiky. Postavení Německa v rámci Evropské unie, jako zakládajícího člena, je nezpochybnitelné.
Za cíl práce jsem si stanovil analýzu daňové soustavy Spolkové republiky Německo, jejích jednotlivých složek a závěrečné srovnání s Českou republikou. Z toho hlediska byl pro Německo velmi významný rok 2000, kdy došlo k daňové reformě. Protože tato reforma do značné míry formovala dnešní podobu daňového systému, věnuji jí velkou pozornost. Považuji ji za nezbytnou součást práce pro pochopení současné situace. Ve své práci jsem čerpal ze zahraničních pramenů, nejčastěji německých - spolkového ministerstva financí Bundesministerium der Finanzen a Spolkové vlády – Bundesregierung. U všech významných pojmů uvádím pro přesnost jejich německé ekvivalenty.
V prvním kapitole se zaměřuji na základní charakteristiky Spolkové republiky Německo. Snažím se shrnout základní geografická, demografická a politická fakta. Poté přiblížím základní ekonomickou charakteristiku země s přihlédnutím k vývoji zahraničního obchodu. První kapitola je završena rozborem daňové kvóty. Nedílnou součástí je srovnání Německa s ostatními významnými ekonomikami.
Ve druhé části rozebírám daňovou reformu z roku 2000. Zaměřil jsem se na změny, které formovaly nový systém. Taktéž se věnuji reformě zdanění podnikatelských subjektů pro rok 2008. Hlavním cílem těchto reforem bylo získat ztracenou konkurenceschopnost nejen v rámci evropského prostoru, ale i celosvětově.
O úvodu do daňové soustavy Německa pojednávám ve třetí kapitole. Předkládám vývoj daňových příjmů od roku 2000 do roku 2007. Tedy od reformních let po současnost. Dále přiblížím hodnocení složitosti daňové soustavy podle Světové banky.
4
Samotným rozborem přímých daní , tj. zejména daně z příjmu fyzických a právnických osob se zaobírám ve čtvrté kapitole své práce. Vzhledem k tomu, že odvody na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění mají v Německu velmi významný podíl na celkovém daňovém zatížení, věnuji se také tomuto systému podrobněji v samostatné kapitole.
Další část již náleží daním nepřímým. Neodmyslitelnou součástí každé daňové soustavy je i daň z přidané hodnoty, v Německu nazývané daň z obratu ( Umsatzsteuer). U ní došlo ke zvýšení základní sazby . V německé daňové soustavě se vyskytují jak spotřební daně totožné s českými, tak i daně, které náš systém neobsahuje. Právě ty jsem se pokusil rozebrat.
Poslední kapitolu věnuji samotnému srovnání Německa s Českou republikou. Snažím se vzájemně srovnat podstatné části obou daňových soustav a zároveň identifikovat společné a rozdílné prvky.
5
1 Obecná charakteristika Německo, oficiálním názvem Spolková republika Německo (Bundesrepublik Deutschland) se nachází ve střední Evropě a zaujímá plochu o celkové rozloze 357,021 km². Ta jej činí jednou z největších členských zemích Evropské unie a
šedesátou třetí největší zemí na světe.
Sousedními státy jsou Nizozemsko (577 km), Belgie (167 km) a Lucembursko (138 km) na západě, Francie (451 km) na jihozápadě, Švýcarsko (334 km) a Rakousko (784 km) na jihu, Česko (810 km) a Polsko (456 km) na východě a
Dánsko (68 km) na severu. Ze
severozápadu má Německo přístup k Severnímu moři, ze severovýchodu k Baltskému moři. Celková délka pobřeží činí 2389 km.
Úředním jazykem je němčina, ovšem početná část imigrantů hovoří turecky. Při sčítání lidu k 30. listopadu 2005 byl zjištěn počet 82 459 178 obyvatel. Velkou část tvoří cizinci (resp. přistěhovalci), podle údajů Statistického úřadu z května 2006 tvoří největší skupinu migranti z Turecka (1 737 000), dále následují migranti z Itálie (535 000), Polska (362 000), Srbska a Černé Hory (317 000), Řecka (304 000), Chorvatska (228 000), Ruska (188 000) atd.; celkově žije v Německu 15,3 milionu přistěhovalců z jiných zemí, přičemž 7,3 milionu tvoří cizinci, 8 milionů pak již dostalo německé občanství. Procentuálně tvoří migranti značnou část obyvatel - 18,6 procent.
Hlavním a zároveň největším městem je Berlín s téměř 3,4 miliony obyvatel. Před znovujednocením Německa bylo hlavní město Bonn. Dalšími velkými městy jsou Hamburk (1,7 milionu obyvatel), Mnichov (1,2 milionu obyvatel), Kolín nad Rýnem ( téměř 1 milion obyvatel) a Frankfurt nad Mohanem ( 650 tisíc obyvatel).
Spolková republika Německo je federativní parlamentní zastupitelská demokratická republika. Tvoří je šestnáct spolkových zemí tzv. Bundesländer, které požívají vysoký stupeň autonomie. Ve své dnešní podobě vznikly německé spolkové země na území někdejšího „západního“ Německa v letech 1945-1952, na území bývalé NDR dne 3. října 1990. Svými hranicemi však do značné míry navazují na pruské provincie a spolkové země Výmarské republiky. Jedná se o tyto země: Bádensko-Württembersko, Svobodný stát Bavorsko, Braniborsko, Hesensko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Dolní Sasko, Severní PorýníVestfálsko, Porýní-Falc, Sársko, Sasko, Sasko-Anhaltsko, Šlesvicko-Holštýnsko a Durýnsko. Samostatnými zeměmi jsou města Berlín Hamburk a Brémy. 6
Německo je členem prakticky všech významných evropských a světových mezinárodních organizací jako jsou OSN, OECD, NATO, MMF, WTO Evropské Unie, G8 Taktéž se řadí k signatářům Kyotského protokolu. Je třetí největší ekonomikou světa podle nominálního HDP a největším vývozcem zboží za rok 2007.
1.1 Politický systém Německý parlament je jednokomorový, tvořený Německým spolkovým sněmem (Deutscher Bundestag). Spolková rada (Bundesrat) bývá pouze mylně považována za druhou komoru parlamentu. Ve skutečnosti jde o zprostředkovatele zájmu spolkových vlád reprezentující německý federalismus.
Poslanci Spolkového sněmu jsou voleni na čtyři roky. Každý volič má dva hlasy, jedním volí přímo konkrétní osobnost, druhý odevzdává stranickým kandidátům (stranám), kteří jsou zvoleni podle poměrného volebního systému. Poslanci se účastní volby spolkového prezidenta na Spolkovém shromáždění, volí soudce ústavního soudu a hlasují o vyhlášení krizového, respektive obranného stavu.
Spolková rada je svébytným orgánem sestávající se ze 69 zástupců jednotlivých spolkových vlád. Každé zemi náleží počet křesel podle obydlenosti. Jednotlivé členy spolkové rady vysílají zemské vlády jednotlivých spolkových zemí.
Spolková vláda je nejvyšším ústavním orgánem výkonné moci v Německu. Tvoří ji spolkový kancléř a v současné době třináct spolkových ministrů
Spolkový prezident je hlavou Spolkové republiky Německo. Již od dob Výmarské republiky přiděluje ústava úřadu spolkového prezidenta ( dříve říšského prezidenta) relativně slabou pozici v celkovém politickém systému s převážně reprezentativními a formálními úlohami hlavy státu.
7
1.2 Ekonomická charakteristika země Ekonomický růst činil v roce 2007 2,4 procenta a podle všech očekávání by měl udržet stejné tempo i v následujících několika letech. Vývoz zboží s označením „ Made in Germany“ je jedním z hlavních zdrojů bohatství Německa, které je největším exportérem. Zahraniční obchod patří spolu se zahraničními investicemi k nejdůležitějším předpokladům hospodářského růstu, zaměstnanosti a ekonomické prosperity Německa. Každé třetí vydělané Euro má svůj původ v zahraničí, každé páté pracovní místo je závislé na prosazení německých produktů a služeb v zahraničí.
Tabulka 1: Vývoj míry růstu HDP Německa – meziroční změny v % (ve stálých cenách)
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
1,80% 2,00% 2,00% 3,20% 1,20% 0,00% – 0,2%
2004
2005
2006
2007
1,10% 0,80% 2,90% 2,50%
Zdroj: vlastní práce autora
V roce 2004 se po letech ekonomické recese stal export opětovně hlavním motorem hospodářského oživení. Obchodní bilance skončila v roce 2007 rekordním přebytkem ve výši 198,8 mld. Euro, který byl o téměř 24 % vyšší než v předchozím roce 2006, v němž pozitivní saldo dosáhlo 159,0 miliard Euro. Sektor služeb přispívá 70 procenty k celkovému hrubému domácímu produktu, průmysl se podílí 29,1 procenty na HDP a zemědělství 0,9 procenty.
Tabulka 2: Vývoj Zahraničního obchodu ve Spolkové republice Německo v letech 2003 – 2007 mld.EUR 2003 Hodnota Index
2004
2005
2006
2007
Hodnota Index
Hodnota Index
Hodnota Index
Hodnota Index
2003/02
2004/03
2005/04
2006/05
2007/06
Vývoz
661,6
1,60%
733,5
10,90%
786,3
7,50%
896
14,00%
969,1
8,50%
Dovoz
532
2,60%
581,8
9,40%
628,1
9,20%
731,5
16,50%
770,4
5,00%
Obrat
1193,6
2,00%
1315,3
10,20%
1414,4
8,20%
1627,5
15,00%
1739,5
6,90%
Saldo
129,6
151,7
158,2
164,5
198,8
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/nemecko/nemecky-zahranicni-obchod-2007-v-cislech/1000636/48179/
8
Většina výrobků je strojírenského charakteru, jedná se zejména o automobily, stroje, kovy a chemikálie. Německo je největším výrobcem větrných turbín a solárních panelů. V Německu se koná řada největších výstav světového rozsahu, výstavními městy jsou Hannover, Frankfurt, Berlín, Kolín nad Rýnem.
Německo je významným obhájcem úzké ekonomické a politické evropské integrace. Od 1. ledna 2002 nahradilo stávající měnu euro a monetární politika je určována Evropskou centrální Bankou ve Frankfurtu. Po znovu-sjednocení v roce 1990 zůstává i nadále veliký rozdíl v životní úrovní a příjmu na hlavu mezi původními spolkovými zeměmi a nově připojenými. Modernizace a integrace východního Německa je dlouhodobý úkol naplánovaný až do roku 2019. Každoročně to těchto oblastí plynou prostředky ve výši 80 miliard dolarů.
Celková míra nezaměstnanosti postupně klesá od roku 2005 a v listopadu 2007 dosáhla 14-ročního minima na 8,1 %. I v této oblasti panují propastné rozdíly mezi východem a západem, přičemž průměrná míra nezaměstnanosti na východě činí 13,4 % a na západě přibližně 6,7.
Tabulka 3:Nezaměstnanost v letech 2001 až 2007 Rok
Celkem nezaměstnaných
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
3852 4060 4376 4381 4861 4487 3776
Míra v %
10,3 10,8 11,6 11,7 13 12 9
Zdroj. Spolkový statistický úřad, duben 2008
9
1.3 Daňová kvóta „Daňové kvóty představují mezinárodní srovnávací ukazatel pro podíl vybraných daní příslušného státu na jeho hrubém domácím produktu. Údaje publikuje Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Daňová kvóta (DK) se vypočítá jako "poměr výnosu daní a cel (čili odváděné daně) k HDP" v běžných cenách. Složená daňová kvóta (SDK) se vypočítá jako "poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP" v běžných cenách.“1
I přes značně zvýšené výnosy z daní v posledních letech je v Německu daňová kvóta výrazně pod průměrem zemí OECD. Pokud vezmeme v úvahu složenou daňovou kvótu, nachází se Německou pouze mírně nad průměrem zemí OECD. Celkové daňové zatížení včetně zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení je v Německu nižší než ve všech velkých evropských ekonomikách včetně Francie a Rakouska. Zároveň je ovšem vyšší než ve Spojených státech a Švýcarsku. Graf 1: Vývoj složené daňové kvóty ve vybraných zemích
Zdroj: OECD, Revenue Statistics 2007
1
http://www.finance.cz/popupmoduly/slovnik/?sys_fm%5B2%5D=1860&id_slovo=77
10
Tato skutečnost vyplývá z údajů zveřejněných Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Podíl vybraných daní na hrubém domácím produktu činil pouze 20,9 % zatímco průměr OECD se téměř chýlil k 27 procentům.
Naproti velice nízkým
výnosům z daní k HDP stojí ovšem vysoké odvody na sociální
zabezpečení, kterými je financována velká část veřejných výdajů. Takže zatímco v Německu činí podíl odvodů na sociální zabezpečení k hrubému domácímu produktu přibližně 13, 7 procent, průměr zemí OECD je pouze 9,2 procent. Je nezbytné zmínit, že v rámci OECD má zdravotní pojištění a sociální zabezpečení významný podíl na složené daňové kvótě pouze v České republice a na Slovensku.
Výnosy z daní z kapitálu zůstávají v Německu stabilní na 0,9 procentech k hrubému domácímu produktu a tím pádem jsou na polovině průměru OECD, jež tvoří 1,9 procent. Pouze Mexiko, Česká republika a Slovensko, získávají menší podíl k HDP z toho druhu daně.
Podíl vybraných daní z přidané hodnoty a spotřebních daní ( daň z piva, kávy, tabáku, energií a jiných) k HDP se pohybuje v Německu těsně nad 10 procenty. Zvýšení daně z přidané hodnoty ovlivní tento podíl o jeden procentní bod. Tím pádem by se mělo vyrovnat Německo průměru zemí OECD, jejichž podíl k HDP u těchto daní tvoří 11,4 procent. Výrazně nižší tuto kvótu mají pouze Spojené státy americké se 4,7 procenty, Japonsko s 5,2 procenty a Švýcarsko se 7 procenty.
11
2 Daňové reformy Německý Spolkový sněm přijal na své schůzi 6. července 2000 daňovou reformu, jež byla výsledkem konečného politického konsensu, dosaženého o dva dny dříve. Dne 14. července se k souhlasu na své schůzi připojila schválením Steuersenkungsgesetz (Zákon o snížení daní) i Spolková rada. Zákon vstoupil v účinnost 1. ledna 2001. Spolková rada nicméně přes svůj souhlas s touto normou v usnesení vyzvala vládu, aby zmíněnou daňovou reformu doplnila zvláštním právním předpisem, jenž by v rámci schválené reformy komplexně zohledňoval postavení malých a středních podniků. Daňová reforma byla vyhlášena pod třemi hesly: ulehčení pro rodiny – zajištění pracovních míst – ochrana životního prostředí. Ministr financí svolal nezávislou komisi, jejímiž členy byli zástupci akademických kruhů, hospodářské praxe a daňové správy. Tato komise se shodla na několika základních doporučeních pro reformu zdanění. Většina návrhů byla posléze (byť některé z nich pouze částečně) akceptována. Německá daňová reforma je vtělena do několika zákonů. Vedle již zmiňovaného Steuersenkungsgesetz
jde
zejména
o
Steuerentlastungsgesetz
1999/2000/2002
či
Familienförderungsgesetz.
2.1 Základní prvky daňové reformy z roku 2000 Následující odstavce vyjadřují podstatné změny daně z příjmů, Einkommensteuer, jíž jsou zdaňovány příjmy fyzických osob ze závislé činnosti, ze samostatné výdělečné činnosti a příjmy podílníků osobních obchodních společností. Sazba daně z příjmu, která byla původně schválena pro rok 2002, platí již od roku 2001; v letech 2003 a 2005 byla dále zvýšena základní odečitatelná položka a snížena nejnižší i nejvyšší sazba daně. V první fázi daňové reformy došlo ke zvýšení základní odečitatelné položky z 13.499 DM v roce 2000 na 14.093 DM v roce 2001. Ve stejné době poklesla základní sazba daně z 22.9% na 19.9%. Nejvyšší sazba daně byla v prvním roce reformy ponechána na stejné výši (oproti roku 1998 již byla snížena z 53% na současných 48.5%). Tento stav potrval až do konce roku 2002.
12
V rámci druhé fáze byla k 1. lednu 2003 základní odečitatelná položka dále zvýšena na 14.525 DM. Základní sazba daně poklesla na 17%; nejvyšší sazba byla snížena na 47%. Třetí fáze (od 1. ledna 2005) přinesla další růst základní odečitatelné položky na 15.011 DM. Základní sazba daně se snížila na 15%, zatímco nejvyšší sazba byla snížena na 45%. Tato nejvyšší sazba je aplikována pouze na zdanitelný základ, převyšující 102.000 DM. Snížení daňové zátěže se týká všech plátců daně z příjmu; jeho ústředním článkem je však ulehčit rodinám a zaměstnancům s nižšími a středními příjmy stejně jako středně velkým osobním společnostem.
2.2 Redukce daně z příjmu právnických osob a změny v systému zdanění akcionářů Daň z příjmu právnických osob, Körperschaftsteuer, byla od roku 2001 snížena na jednotnou sazbu 25%. Srážková daň z dividend byla snížena z 25% na 20%. Předchozí imputační systém zdaňování dividend, tedy zdaňování dividend srážkovou daní v plné výši při současném zápočtu již zaplacené daně právnických osob, bude nahrazen tzv. zdaněním poloviny dividendy, kdy bude zdaněna pouze polovina přijatých dividend, avšak již zaplacená daň právnických osob nebude odečtena. Celý systém je doprovázen přechodnými opatřeními, jež měli zejména za cíl plynulý přechod k novému systému pro podnikatele i pro oblast veřejných financí. S výše uvedeným souvisí dále problém dvojího zdaňování zisků společností (zdaňování zisků na úrovni společností a vyplacených zisků na úrovni podílníka), jež je od roku 1977 vyřešen postupem, kdy daň ze zisku zaplacená společností je brána v úvahu při zdaňování dividend srážkovou daní a na tuto daňovou povinnost na úrovni podílníka započtena. Od počátku roku 2001 je tedy problém dvojího zdaňování zisků řešen již zmiňovaným zavedením zdanění poloviny dividendy. Tento systém je v mnohých případech lepší než imputační systém: -pro všechny zúčastněné bude zacházení s novým systémem značně jednodušší, protože nevyžaduje započítávací mechanismy mezi jednotlivými úrovněmi -vytváří možnost zdanění nezávislého na právní formě, protože bude k dispozici též podnikatelům – fyzickým osobám
13
-ve srovnání s imputačním systémem je nový systém více odolný proti daňové optimalizaci -nevytváří distorze hospodářské soutěže a je tedy schopen obstát v evropské ekonomice, protože odstraňuje stále ještě existující daňové zaměření na národní ekonomiku Kapitálové příjmy z prodeje či vlastnictví akciových podílů, které na jedné kapitálové společnosti vlastní jiná, obecně nejsou zdaňovány. Vzhledem k nutnosti zamezit zneužití tohoto ustanovení ale platí některá omezení – zejména se jedná o požadovanou minimální dobu držení tohoto podílu, jež je stanovena na jeden rok. Ustanovení, týkající se problematiky zdanění příjmů z prodeje podílů, vstoupilo v platnost pro daňové období roku 2002. Cílem je zamezit násobnému daňovému zatížení dividend, které by před tím, než by se dostaly ke konečnému podílníku, prošly několika společnostmi.
Zákaz diskriminace zahraničních subjektů či zdrojů je při nových pravidlech zdanění dividend dodržován a se zahraničními dividendami bude zacházeno stejně jako s domácími. Dividendy ze zahraničí však budou od daně osvobozeny pouze pokud příslušný zisk byl již v zahraničí zdaněn minimálně 25% sazbou. Převody zisků mezi zastoupením zahraniční společnosti na německém trhu a jejím sídlem nepodléhají žádnému zvláštnímu zacházení, protože to zpravidla odporuje dikci mezivládních dohod o zamezení dvojího zdanění. Rovné zacházení ve vztahu k tuzemským dceřiným společnostem zahraničních firem je však v EU zajištěno, protože uvnitř EU není vybírána žádná daň z výnosu kapitálu.
Fyzické osoby nepodléhají (tak jako v předchozím období) zdanění kapitálových výnosů (za podmínky dodržení jednoleté „spekulativní lhůty“), pokud však nedrží podstatný podíl. Definice termínu podstatný podíl je ovšem vstupem těchto ustanovení v platnost od roku 2002 novelizována; za takový podíl je nyní považováno držení již 1% oproti dřívějším 10%. Stejně jako dividendy i kapitálové zisky budou do základu daně zahrnuty v poloviční výši.
Změny v oblasti zdanění kapitálových společností mají za cíl zlepšit mezinárodní konkurenceschopnost německých podniků. Nová úprava by měla vyústit v přehledný a transparentní systém zdanění korporací a jejich akcionářů, jenž odráží evropské trendy a v neposlední řadě redukuje možnost zneužití. Oficiálně proklamovaným cílem této reformy
14
bylo pomoci společnostem, zejména malým a středním podnikům, zlepšit financování a uvolnit prostředky na investice a tím i tvorbu pracovních míst2. Úprava v oblasti zdanění výnosů z prodeje kapitálových podílů má umožnit společnostem optimalizovat strukturu svého portfolia.
2.3 Osobní společnosti a živnostníci Vedle znatelného poklesu daně z příjmu byl další změnou zavedení systému, kde se poplatník bude moci rozhodnout mezi dvěma způsoby zdaňování svých zisků. Má volbu mezi následujícími dvěma možnostmi: 1. snížení daně z příjmu o živnostenskou daň (Gewerbesteuer – jde o daň ze zisku, která je příjmem obcí a obce mají též omezenou pravomoc při určování výše sazby této daně koeficientem): tímto opatřením bude daň z příjmu podnikatelů snížena o paušálně určenou výši živnostenské daně. Částka, o kterou bude daň z příjmu snížena, bude odpovídat dvojnásobku základní sazby živnostenské daně. Výpočet daňového zisku zůstane nedotčen, takže živnostenská daň je dále daňově uznatelným nákladem podnikatele pro výpočet daně z příjmu i vlastní živnostenské daně. Snížení daně z příjmu o živnostenskou daň způsobí téměř úplné osvobození od této živnostenské daně. To bude výhodné především pro takové podnikatele, kteří mají sídlo v obci s nízkým koeficientem, což jsou především obce v nových spolkových zemích.
2. stejné zdanění jako kapitálové společnosti se všemi daňovými následky (sazba daně z právnických osob ve výši 25%, zdanění poloviny dividendy, dědická daň apod.): právo této volby budou mít jak živnostníci, tak i společníci osobních obchodních společností. Společníci musí tuto volbu provést jednotně. Volba bude k dispozici také poplatníkům ze zemědělského a lesního hospodaření.
Při využití této alternativy se podnikatel či osobní společnost jakoby změní na kapitálovou společnost a jako s takovou s ní bude také ve všech ohledech zacházeno. Po této volbě bude na majitele či společníka nahlíženo, jako by měl podíl na kapitálové obchodní společnosti. 2 Proklamovaný cíle spolkové vlády: daně snížit – hospodářský růst posílit – nová pracovní místa vytvořit (Die Steuern senken – das Wachstum stärken – neue Arbeitsplätze schaffen)
15
Vztahy mezi podnikem a majitelem podniku (např. nájemní smlouva, pracovní smlouva) budou mít dopad na daňovou povinnost podniku. Plat za vedení podniku majiteli bude daňově uznatelným nákladem. Výběr peněz pro osobní potřebu se bude posuzovat jako vyplácení zisku a povede ke zdanění poloviny dividendy na úrovni majitele podniku.
Protože se osobní podnik po volbě musí ve všech ohledech zdaňovat jako kapitálová společnost, bude převod vlastnictví podniku jakožto součást dědictví zdaněn dědickou daní, stejně jako je tomu u převodu podílu na kapitálové společnosti.Možnost volby ze dvou uváděných alternativ je zamýšlena především pro takové podnikatele, kteří mohou významný díl svého zisku ponechávat v podnikání. Může být ale také výhodná pro malé a střední podniky, neboť vyměřená odměna společníkovi, který vede obchodní záležitosti podniku, je daňově uznatelným nákladem.
2.4 Finanční důsledky reformy pro státní rozpočet Zpracovaná daňová reforma představuje nejvýznamnější redukci celkového daňového zatížení v dějinách Spolkové republiky Německo. V rozmezí let 1998 až 2005 dosáhla pro plátce daně celková úspora, vyplývající z reformy, částky více než 46,5 mld. EUR. Nejvýznamnějšími beneficienty na této částce jsou pracovníci/zaměstnanci, malé a střední podniky (Spolkové ministerstvo financí hovoří o úspoře 11,2 mld. EUR) a rodiny (16 mld. EUR). Vedle opatření, která významně snižují daňové zatížení a tím i příjmy veřejných rozpočtů bylo přijato několik opatření s opačným účinkem, především z fiskálních důvodů. Jde zejména o snížení některých odpisových sazeb. Taková opatření se projeví zejména u podniků s vysokými investicemi do zařízení a s vysokými zisky. Právě tyto podniky ale ušetří díky výraznému snížení sazby daně.
16
2.5 Reforma zdanění podnikatelských subjektů od 1.ledna 2008 Německé podnikatelské prostředí je do značné míry tvořeno malými a středními podniky. Význam středního podnikatelského stavu je nesporný. Středními podniky je v Německu zaměstnáváno 70% všech zaměstnanců a 82 procent všech vyučených zaměstnanců. Malé a střední společnosti se podílejí 64 % na tvorbě hrubého domacího produktu a mají 52 % podíl na investicích v rámci celého hospodářství. Pro zdanění zisku je rozhodující právní forma společnosti. Téměř 83 % všech společností v Německu tvoří osobní společnosti eventuelně živnostníci naproti čemuž stojí kapitálové společnosti, které podlehájí dani z příjmu právnických osob, jejichž podíl tvoří přibližně 15 %. Osobní společnosti tvoří většinu všech společností v hospodářství, zároveň také mnoho kapitálových společností spadá do kategorie malých a středních podniků. Daňová politika je nastavena tak, aby byla spravedlivá vůči oběma skupinám a zajistila jim konkurence schopné rámcové podmínky díky snížení daňového zatížení.
Německo potřebuje konkurenceschopný daňový systém, který je růstově orientovaný a podporuje investice. Proto prosadila spolková vláda strukturální a růstově orientovanou daňovou reformu s cílem významně zlepšit daňové podmínky pro osobní a kapitálové společnosti. 25. května byl Německým spolkovým sněmem ve druhém čtení schválen zákon o reformě zdanění podnikatelských subjektů a 6. července potom Spolkovou radou. Tímto vstoupil v platnost 1. ledna 2008. Záměrem této reformy je, aby na ní získaly všechny společnosti bez rozdílů velikosti a právní formy. Pro střední podniky mají význam zejména tyto prvky reformy. Daňové zatížení pro právnické osoby bylo sníženo o 9 procentních bodů pod 30 % a tím pádem kleslo o čtvrtinu. Německo jako podnikatelská lokalita se stalo opět mezinárodně konkurenceschopné.
17
3 Daňová soustava Německa Vybírané daně na krytí veřejných výdajů se dělí na tyto tři úrovně (spolkové daně, zemské daně a obecní daně a přirážky). Výnos z některých daní se určitým procentem pak ještě přerozděluje mezi tyto skupiny. Vedle tří národních úrovní existuje samozřejmě ještě úroveň čtvrtá, Evropská unie. Daňové zatížení je v Německu dlouhodobě stabilní.
Tabulka 4: Vývoj daňových příjmů
Vývoj daňových příjmů v letech 2000 až 2007 index (mld.€)
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2007/2006 v%
Spolek
198,8
193,8
192,1
191,9
187,0
190,2
203,9
230,1
+12,9
Země
189,5
178,7
178,6
177,6
180,0
180,4
195,1
213,2
+9,3
Obce
57,1
54,1
52,5
51,8
55,5
23,0
25,0
28,3
+13,1
EU
21,8
19,7
18,6
20,9
20,3
21,7
22,1
22,2
+0,5
Celkem
467,3
446,2
441,7
442,2
442,8
415,4
446,1
493,8
+10,7
Zdroj:Spolkové ministerstvo financí (Monatsbericht únor 2008)
3.1 Daňový řád Všechna platná a společná pravidla pro daně, zejména ty, které se týkají vyměřování daňového základu, stanovení a vybírání daní, exekučních příkazů, mimosoudních jednání a pokut jsou stanovena v daňovém řádu (Abgabenordnung) v platném znění vyhlášky z 1. října 2002 jako tzv. všeobecné daňové právo. Tyto pravidla tvoří základ pro co možná nejméně byrokratickou a racionální správu daně a představují vyrovnaný poměr mezi zájmy veřejnosti a daňových poplatníků. Jednotlivé daňové zákony upravují, ve kterých případech vzniká daňová povinnost. Daňový řád zahrnuje základní pravidla o tom, jak daň vyměřit a kdy ji odvést. V zásadě je platný pro všechny daně, které jsou upraveny spolkovým právem nebo právem Evropské Unie a spravovány finančními úřady na spolkové nebo zemské úrovni.
18
3.2 Složitost daňové soustavy Kritéria hodnocení Světová banka zkoumá u jednotlivých členských zemí Evropské unie v rámci indexu složitosti daňové soustavy zejména tyto kriteria: celkový počet vybíraných daní na území státu (čím více, tím horší umístění), časová náročnost na splnění všech daňových povinností (jak pro drobné podnikatele, tak pro velké společnosti), počet výjimek a rozdílných přístupů k vypočtení daňové povinnosti, rozsáhlost jednotlivých právních norem upravujících daňové povinnosti, zda se daň odvádí pouze centrálně nebo i do obecních či místních rozpočtů. Největší důraz je kladen na daň z příjmů právnických osob a fyzických osob, daň z přidané hodnoty a sociální pojištění (tedy daně a povinné státní odvody, kterou jsou zavedeny ve všech členských zemích Evropské unie). Index daňové složitosti nezohledňuje celkové daňové zatížení, proto jsou v první patnáctce Švédsko, Dánsko, Finsko, Belgie, Francie a Německo – tedy země s nejvyšší daňovou zátěží. Země s nejnižšími daněmi v Evropské unii (Lotyšsko) je díky složitosti daňového systému až na 21. místě. Tabulka 5: Složitost daňové soustavy
Složitost daňové soustavy – pořadí zemí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
Estonsko Irsko Kypr Španělsko Litva Malta Lucembursko Belgie Francie Švédsko Portugalsko Německo Dánsko
14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25
Řecko Finsko Slovensko Česko Rakousko Slovinsko Velká Británie Lotyšsko Maďarsko Itálie Polsko Nizozemí
Zdroj: The Worldbank – Doing Business
19
4 Přímé daně Daň z příjmu, která zahrnuje daň z příjmu fyzických (daň ze mzdy, daň z příjmu z nezávislé činnosti) a právnických osob (korporační daň včetně příplatku solidarity) představují nejvýznamnější přímou daň, vybíranou v Německu. Na celkovém výběru daní se podílí cca 40 %. Vybírají ji spolkové země a přerozdělují ve prospěch spolku (42,5 % u daně z příjmu fyzických osob, 50 % u korporační daně), obcí (15% daně z příjmu fyzických osob),zbytek zůstává k dispozici zemským rozpočtům.
4.1 Daň z příjmu fyzických osob Daň z příjmu musí platit v podstatě každý, kdo má ve Spolkové republice Německo trvalé bydliště nebo přechodný pobyt. Zdaněny jsou příjmy z nesamostatné práce (mzdy, příjmy), ze zemědělství a lesnictví, z řemeslných provozů, ze samostatné práce např. u příslušníků svobodných povolání, z kapitálového majetku, z pronájmů a z propachtování a z jiných specifikovaných příjmů. Tato neomezená daňová povinnost se vztahuje i na příjmy realizované v zahraničí, jako například pronájmy prázdninových nemovitostí, úroky z vkladů v zahraničních bankách atd. Povinny platit daň z příjmu jsou i osoby, které v Německu sice nežijí, ovšem realizují na jeho území příjmy, například přes-hraniční zaměstnanci dojíždějící za prací. S velkou řadou států má ovšem Německo uzavřeny dohody o zamezení dvojího zdanění, což omezuje daňovou povinnost v Německu. Spolková vláda označuje sazby daně z příjmů za sociálně vyvážené. U daně z příjmu je uplatňováno lineárně-progresivní zdanění. Naproti tomu má v Německu každý poplatník daně nárok na nezdanitelnou částku ve výši 7.664 Euro (u manželů dvojnásobek). Toto opatření má zajistit, že část příjmu, která je absolutně nezbytná pro přežití ( životní minimum), není zatížena daněmi.
Výnos státní pokladny z daně z příjmu fyzických osob nese na svých bedrech zejména úzká část poplatníků, jež má nadstandardní příjmy. Čtvrtina všech poplatníků, jejichž příjem přesahuje 45 000 Euro za rok, pokryje 76,3 procent celého výnosu z této daně. Další čtvrtina poplatníků, jejichž příjem se pohybuje v rozmezí od 26 600 Euro do 44 999 Euro pokryje 17,4
20
procent. A daňový výnos zbývající poloviny poplatníků, jejíž příjem je nižší než 26 600 Euro, představuje pouhých 6,3 procent.
Předpokládané zálohy na daň jsou odváděny čtvrtletně, a to vždy 10. března, 10. června, 10.září a 10. prosince. Výši záloh stanovuje příslušný finanční úřad výměrem. Přitom se zaměřuje na příjmy předcházejících období. V případě, že jsou nastavené zálohy příliš vysoké, může poplatník požádat o jejich snížení z důvodu změny rámcových podmínek.
Výpočet výše daně z příjmu Nejprve je nezbytné získat částku zdanitelného příjmu.Postupujeme tak, že od příjmu odečteme výdaje a náklady na získání a zajištění příjmů ( Werbungskosten), což jsou všechny náklady, které byly vynaloženy na získání, zajištění a udržení příjmu. Do této kategorie spadají náklady související s uhrazením cestovních nákladů mezi bydliště a pracovištěm. Celková suma, kterou můžou náklady dosáhnout je omezena shora na 4500 Euro. Je možno započítat 0,3 Euro za každý kilometr který je nutno urazit, přičemž až od hranice 21 kilometr od bydliště. Takto získáme sumu všech příjmů ze všech činností ( například ze zemědělství a lesnictví, ze samostatné práce, z kapitálového majetku, z pronájmů a z propachtování atd.) Od této sumy všech příjmů odečteme částky pro samostatně vychovávajícího rodiče a pro zemědělství a lesnictví ( samozřejmě za předpokladu, že je možné je uplatnit). Z této celkové hodnoty příjmů dále odečteme daňová zvýhodnění, například pro vlastníky bytů. A nakonec odečteme nezdanitelné položky vztahující se k dětem.
Z takto získané částky zdanitelného příjmu je možno vypočíst výši daně a zároveň i procentuálně vyjádřené daňové zatížení. K tomuto účelu slouží pro jednoduchost tabulky publikované Spolkovým ministerstvem financí. Daňové zatížení je nulové pro zdanitelné příjmy nepřesahující částku 7500 euro.Maximální daňové zatížení je uplatněno u částky 56000 euro. V tomto případě činí daň 15606 euro a zatížení představuje 27,9 %.3
3
Zdroj: Spolkové ministerstvo financí
21
4.2 Daň ze mzdy Zaměstnavatel, který nezpracovává daň z příjmu strojově, ji může zjistit pomocí tabulek pro výpočet daně ze mzdy ( Lohnsteuertabellen) a to buď na denní, týdenní, měsíční nebo roční bázi. Tyto tabulky jsou rozděleny do jednotlivých daňových tříd a jsou odvozeny na základě tarifů pro daň z příjmu fyzických osob. Z důvodu zjednodušení výpočtu jsou tyto tabulky založeny na hrubé mzdě.
Daňová třída I platí pro samostatně žijící ( to znamená pro svobodné, rozvedené, dlouhodobě spolu nežijící manžele a ovdovělé ve druhém roce, který následuje po úmrtí manžela/manželky. Daňová třída II platí v podstatě pro pracovníky vyjmenován ve třídě I, u kterých se zohledňuje částka pro rodiče, který samostatně vychovává dítě. Daňová třída III platí pro manžele, kteří žijí společně, přičemž pouze jeden z nich je zaměstnán.
V případě, že jsou oba manželé zaměstnání a nežijí dlouhodobě odděleně, můžou si vybrat ze dvou možností. Buď si nechají oba vystavit mzdový list s daňovou třídou IV nebo si jeden z manželů, ten který vydělává více, nechá vystavit mzdový list s daňovou třídou III a ten druhý s třídou V. Manželé mají možnost měnit daňovou třídu před 1. lednem roku, ve kterém mzdový list platí a to u ohlašovacího úřadu. Změna v průběhu roku je z pravidla možná pouze jedenkrát a to do 30. listopadu taktéž u ohlašovacího úřadu.
V případě, že je pracovník zaměstnán u více zaměstnavatelů, má také více mzdových listů pro daňové účely. Na druhém a každém dalším mzdovém listu je uvedena daňová třída IV. Vzhledem k tomu, že tato třída je nejméně výhodná, měla by být uplatněna u zaměstnavatele, u kterého pracovník pobírá nejmenší mzdu.
22
4.3 Daň z příjmu právnických osob Daň z příjmu právnických osob (korporační daň) Platbě daně podléhají právnické osoby (akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným atd.). Je stanovena ve výši 25,0 % ze zisku. Dividendy jsou zahrnovány jen z poloviny do vyměřovacího základu pro osobní daň z příjmu. (Příjmy společníků se zdaňují podle zákona o dani z příjmu.) Poloviční zahrnování těchto příjmů bylo zavedeno počátkem roku 2001 na základě požadavků EU.
V případě zdaňování právnických osob je potřeba ještě upozornit na příspěvek solidarity, který činí 5,5 % ze zisku a který platí podniky ve všech spolkových zemích. Druhou nejvýznamnější daní je daň z obratu (daň z přidané hodnoty) s 30 %-ním podílem na celkových daňových příjmech. Má dvě sazby - 7 % a 16 %, s obdobným členěním jako u nás. Němci důsledně nazývají tuto daň jako daň z obratu - Umsatzsteuer. V užším smyslu daň z obratu je daň na výstupu, zatímco daň na vstupu se nazývá Vorsteuer. Daň vybíraná při dovozu
ze
zemí
mimo
EU
je
nazývána
dovozní
daní
(Einfuhrsteuer).
Rozdělení daně z obratu do jednotlivých rozpočtů se počítá následovně: Nejprve dostane spolek 5,63 %, ze zbytku dostanou nejprve obce 2,2 %. Z následného zbytku dostává spolek 49,6 %. Na spolkové země připadá zbývajících 50,4 %.
4.4 Příplatek Solidarity S platností od 1. ledna 1995 byl zaveden příplatek solidarity, jehož účelem je zajistit finanční prostředky pro dokončení sjednocení rozdílných úrovní mezi bývalou Německou demokratickou republikou a Spolkovou republikou Německo. Slouží zejména k financování obnovy infrastruktury, školství, zdravotnictví atd. v nových spolkových zemích. Tento příplatek se týká všech dání z příjmů, (Einkommensteuer), jíž jsou zdaňovány příjmy fyzických osob ze závislé činnosti, ze samostatné výdělečné činnosti a příjmy podílníků osobních obchodních společností a daně z příjmu právnických osob (Körperschaftsteuer). Tento příplatek, jemuž podléhají lineárně všechny příjmy bez vyjímky, dopadá na daňové poplatníky rovnoměrně.
23
Příplatek solidarity činí v současné době 5,5 % z vyměřovacího základu ( před rokem 1998 činil 7,5 %)
Při vyměřování zdaňovacího základu je třeba vycházet z daně z příjmu s přihlédnutím k nezdanitelným položkám. Příplatek solidarity představuje neodečitatelnou položku. Výnos z toto příplatku činil v roce 2006 11,3 miliard euro a tyto příjmy připadají spolku.
4.5 Živnostenská daň Významnou daní je živnostenská daň, se zákl. sazbou 5% pro fyzické i právnické podnikající osoby, která se počítá ze základu pro zdanění daně z příjmu či korporační daně. Pro fyzické osoby se snižuje vyměřovací základ o 24 500 € až do celkového ročního příjmu 72 500 €. K této základní sazbě přistupuje ještě tzv. obecní přirážka, která se pohybuje mezi 300 až 460 %. Živnostenská daň vcelku je tak jen o něco málo nižší než korporační daň. Živnostenská daň je nákladovou položkou. Daň vybírají obce a přerozdělují zemím a spolku. Je hlavním zdrojem příjmu obcí.
4.6 Daň darovací v Německu V rámci německého daňového práva je daň darovací regulována společně s daní dědickou v zákoně o dani dědické a darovací. Daň darovací je uvalena na nabytí darovaného majetku mezi živými. Při oceňování darovaného majetku je nutno postupovat v souladu s regulací obsaženou v první části německého oceňovacího zákona, přičemž zákon taxativně definuje určité výjimky.
Od daně je aktuálně osvobozeno mimo jiné darování provozního majetku nacházejícího se na teritoriu Německé spolkové republiky stejně jako německého lesně hospodářského a zemědělského majetku a rovněž i podílů na tomto ve výši více než 25 %, pokud je majetek vlastněn kapitálovou společností a pokud celková majetková hodnota nepřesahuje 225.000 EUR. Hodnota přesahující uvedenou limitní cenu musí potom být oceněna 65 procenty. Dále
24
jsou od daně osvobozeny dary německým politickým stranám a dary sloužící výhradně církevním, dobročinným nebo obecně prospěšným účelům, nicméně musí být zajištěno použití uvedených darů k určenému účelu. Od daně jsou také osvobozeny dary pro účel vzdělání a přiměřené výživy obdarovaného a rovněž i ostatní příležitostné dary.
Německý zákon taxativně určuje osobní nezdanitelné položky připadající na každého obdarovaného v závislosti na jeho zařazení do příslušné daňové třídy. Tato osobní nezdanitelná položka může nicméně být využita pouze jednou za 10 let.
Pro případ nabytí hospodářského nebo zemědělského majetku případně lesně hospodářského majetku darováním je nabyvatel ze zákona oprávněn podat návrh na prodloužení lhůty splatnosti daně v rozsahu až do deseti let v případě, že je toto nutné k udržení výše uvedeného darovaného majetku. Každé darování zatížené darovací daní je nutno během lhůty tří měsíců písemně oznámit příslušnému správci daně. Německá darovací daň je příjmem rozpočtů jednotlivých spolkových zemí.
4.7 Daň z nemovitostí v Německu V rámci německé legislativy je rozlišována daň z pozemků A (agrární) a daň z pozemků B (stavební). Agrární daň z pozemků je uvalena na zemědělské pozemky a stavební daň z pozemků je potom uvalena na zastavěné nebo potenciálně zastavěné pozemky a budovy. Základem pro výpočet daně z pozemků je ze strany finančního úřadu stanovená jednotná hodnota. Pro teritorium nových spolkových zemí platí pro zemědělský a lesní majetek náhradní vyměřovací základ. Rovněž z určitých pozemků zastavěných nájemními byty a rodinnými domy vybírají obce sami bez součinnosti daňové správy daň z pozemků na základě náhradního vyměřovacího základu. Jednotná hodnota je v rámci výpočtu daně násobená sazbou daně z po- zemku a koeficientem navýšení, přičemž stanovení jeho výše spadá do kompetence obce. Obec není v Německu při stanovení koeficientu navýšení omezena žádným právním předpisem, obvykle ovšem zohledňuje skutečnost, že výše koeficientu má vliv na vývoj počtu obyvatel na jejím teritoriu.
25
Sazby daně z pozemků jsou pro staré spolkové země regulovány v rámci § 13–§18 v následující výši: 6 promile pro podniky lesního a zemědělského hospodářství 2,6 promile pro rodinné domky v jednotné hodnotě do 38346,89 EUR 3,5 promile pro rodinné domky v hodnotě nad 38346,89 EUR 3,1 promile pro rodinné domky pro dvě rodiny 3,5 promile pro ostatní pozemky Daň z nabytí nemovitosti v Německu V Německu činí sazba této daně 3,5 procenta z vyměřovacího základu, přičemž se výše daně zaokrouhluje na celá EUR směrem dolů. Finanční úřad je oprávněn se souhlasem daňově povinného upustit od přesného určení částky daně a daň stanovit jako paušální sumu, když se tím zjednoduší zdanění a současně nebude podstatně změněn daňový výnos. Plátci daně jsou osoby participující na převodu nemovitosti, které jsou společným dlužníkem (tedy prodávající a kupující rovným dílem). Finanční úřad se obrací nejprve na tu smluvní stranu převodu, která se smluvně zavázala k placení této daně, což zpravidla bývá nabyvatel. Nicméně v případě, že daň neuhradí nabyvatel, bude žádat finanční úřad platbu daně od prodejce. Smluvní ujednání, podle kterého daň uhradí nabyvatel, má pouze podpůrnou platnost. Daň je vyměřována podle hodnoty protiplnění, ke kterému patří všechno, co nabyvatel vydal za účelem získání pozemku. Za hodnotu protiplnění pokládá právní regulace zpravidla kupní cenu převáděné nemovitosti, nikoli například notářské poplatky. Do základu daně jsou naproti tomu kupříkladu započítávány nabyvatelem převzaté závazky v podobě nákladů přeměření, popřípadě makléřských nákladů. Zdaleka ne všechny převody nemovitostí jsou předmětem daně. V případě, že hodnota zdanitelného plnění nečiní více než 2500 EUR, je toto osvobozeno od povinnosti platit daň. Sociální pojištění v Německu
26
5 Sociální a zdravotní pojištění v Německu Systém sociálního pojištění je v Německu realizován nikoli přímo prostřednictvím státních orgánů, ale veřejnými popřípadě poloveřejnými pojišťovnami. Sociální pojištění v této zemi je obvykle členěno na zákonné důchodové pojištění zákonné zdravotní pojištění pojištění nezaměstnanosti při Spolkové agentuře pro práci úrazové pojištění pojištění péče Většina jednotlivých druhů sociálního pojištění vznikla ve druhé polovině 19. století popřípadě počátkem 20. století jako reakce na „velkou“ industrializaci. V roce 1883 bylo zavedeno kancléřem Bismarckem zákonné zdravotní pojištění, které nahradilo dosavadní nejednotný systém zdravotního pojištění realizovaný jednotlivými odborovými organizacemi a církevními svazy. V roce 1884 pak úrazové pojištění a k 1. lednu 1891 bylo poprvé zavedeno důchodové pojištění, které předpokládalo vyplácení důchodu po dovršení 70. roku života pojištěnce. Předpokladem pro vyplácení důchodu byla pojistná doba alespoň 30 let při tehdejší 60hodinové týdenní pracovní době. Platby pojistného byly tehdy placeny z jedné třetiny zaměstnancem, státem a zaměstnavatelem. Zákonné důchodové pojištění v Německu Orgány realizujícími zákonné důchodové pojištění v Německu jsou v souladu s paragrafem 23 odst. 2 sociálního zákoníku: 1) regionální orgány důchodového pojištění stejně jako německý spolek důchodového pojištění a německá důchodová pojišťovna Knappschaft–Bahn-See 2) a pro zajištění pro stáří zemědělců zemědělské důchodové pojišťovny
27
Účastníci důchodového pojištění v Německu V důsledku právní regulace je v současné době v Německu povinně pojištěn každý zaměstnanec. Dále mohou být ostatní osoby samostatně výdělečně činné účastny důchodového pojištění na základě vlastní žádosti a ostatní osoby žijící v Německu mohou dobrovolně platit příspěvky na zákonné důchodové pojištění po dovršení 16. roku jejich života. V případě několikanásobné výdělečné činnosti, přičemž každá z nich podléhá povinnosti platit příspěvky na zákonné důchodové pojištění, existuje fakticky několikanásobné pojištění. V takovýchto případech je právně regulována povinnost (samostatně) výdělečně činné osoby platit příspěvky na důchodové zabezpečení pouze do výše maximálního vyměřovacího základu. Financování zákonného důchodového pojištění v Německu Důchodové pojištění v této zemi je zásadně financováno prostřednictvím příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů, které jsou ve své výši stejné. Výjimku tvoří pojištění Knappschaft, v rámci kterého platí zaměstnavatel dvě třetiny celkového příspěvku. Regulace plateb příspěvků pro zákonné důchodové pojištění osob samostatně výdělečně činných předpokládá jejich výlučné hrazení těmito osobami. Vyměřovací základ pro platbu důchodového pojištění tvoří hrubá mzda nebo plat zaměstnance, přičemž zaměstnavatel i zaměstnanec uhrazuje každý polovinu z celkové výše příspěvku, který činí s platností od 1. ledna 2003 19,5 procenta z vyměřovacího základu (pro pojištění Knappschaft platí jiná procentuální sazba). Specifická právní regulace platí pro důchodové pojištění umělců a pro práci na částečný úvazek (tak zvaný minijob). V rámci koaliční smlouvy křesťanských demokratů a sociální demokracie z 18. listopadu 2005 bylo ujednáno, že suma placená zaměstnancem i zaměstnavatelem vzroste v časovém horizontu do 1. ledna 2007 na 19,9 procenta.
28
Zákonné zdravotní pojištění v Německu Hlavním zdrojem financování zdravotních pojišťoven jsou příspěvky pojištěnců a zaměstnavatelů. Jiné příjmy hrají pouze nevýznamnou roli. V rámci současné právní regulace v Německu jsou tamní zdravotní pojišťovny autonomní v oblasti stanovení sazeb příspěvků. Tyto příspěvky na zdravotní pojištění činí v současnosti 12–16 procent vyměřovacího základu (příjmu zaměstnance ze závislé činnosti popřípadě příjmu podnikatele). Platbu příspěvků na zákonné zdravotní pojištění nesou rovným dílem zaměstnanec a zaměstnavatel. Například stanoví-li zdravotní pojišťovna sazbu příspěvku ve výši 16 procent vyměřovacího základu, platil jednu polovinu zaměstnanec ze své hrubé mzdy (8 procent) a druhou polovinu zaměstnavatel. Nicméně k 1. červenci 2005 byl podíl placený zaměstnavatelem zvýšen o 0,9 procenta vyměřovacího základu, což v praxi znamená například v rámci výše uvedeného příkladu, že zaměstnanec platí nadále 8 procent vyměřovacího základu, zatímco zaměstnavatel nově 8,9 procenta. V souladu se zákonnou regulací byl od 1. ledna 2003 oddělen vyměřovací základ pro účely důchodového pojištění od vyměřovacího základu pro potřeby zdravotního pojištění. Pro zaměstnance s vyššími příjmy byl stanoven maximální vyměřovací základ pro platby zdravotního pojištění a pojištění péče jednotně pro všechny spolkové země pro rok 2006 ve výši 42 750 EUR, což činí 3562,50 EUR měsíčně. V rámci německého zákonného úrazového pojištění jsou pojištěny následující okruhy osob. Mezi povinně pojištěné patří:
zaměstnanci dítě, které navštěvuje mateřskou školku nebo jesle 3 školáci studenti osoby zařazené ve vzdělávacím procesu zemědělci pečující osoby pomocníci při neštěstích dárci orgánů nebo krve pracovníci v civilní ochraně a v ochraně před katastrofami
29
Dobrovolně účastni úrazového pojištění mohou být: podnikatelé osoby pracující ve svobodných povoláních a rovněž spolupracující manžel/manželka. Právní stav povinně pojištěný nicméně ještě neznamená, že jsou všichni pojištěnci povinni platit pojištění. Povinnost platit pojištění přechází zpravidla na instituci, kterou pojištěnec pravidelně navštěvuje (což může být například zaměstnavatel apod). Přitom nejsou účastníci úrazového pojištění všeobecně univerzálně pojištěni, spíše jsou výkony zákonného úrazového pojištění vázány na další předpoklady. Nositeli zákonného úrazového pojištění v Německu jsou na základě definice v zákoně jednotlivé úrazové pojišťovny (například železniční, spolková, pošty a telekomu, zemské apod) a také profesní společenstva, kterých je celkem 26 (včetně například námořního profesního společenství) a také 9 regionálně členěných zemědělských profesních společenství, do kterých patří společenství zemědělská, lesního hospodářství a zahradnictví. Jedná se o profesní společenství – právnické osoby veřejného práva, kterým přísluší právo vlastní správy. Toto pojištění je financováno prostřednictvím příspěvků členských podniků. Výše příspěvků tohoto pojištění se řídí jak výší odměny za práci pojištěných pracovníků, tak rovněž rizikovou třídou. Specifická regulace existuje pro zemědělství, kde je výše příspěvku závislá na velikosti obhospodařované plochy a počtu chovaných hospodářských zvířat. Úrazové pojištění zaměstnanců státu a obcí je hrazeno z daňových prostředků. Pojištění péče v Německu Pojištění péče bylo v Německu zavedeno k 1. lednu 1995 prostřednictvím sociálního zákoníku XI jako pátý druh sociálního pojištění. Pojištění slouží pro krytí nákladů spojených s pečovatelským zaopatřením. S účinností tohoto zákoníku byly přijaty do pojištění péče všechny zákonně zdravotně pojištěné osoby. V současnosti hradí příspěvky na pojištění péče zaměstnavatel i zaměstnanec rovným dílem, což znamená každý 0,85 procent z vyměřovacího základu (hrubé mzdy).
30
6 Nepřímé daně 6.1 Daň z přidané hodnoty Druhou nejvýznamnější daní je daň z obratu (daň z přidané hodnoty) s 30 %-ním podílem na celkových daňových příjmech. Má dvě sazby - 7 % a 19 %, s obdobným členěním jako u nás. Němci důsledně nazývají tuto daň jako daň z obratu - Umsatzsteuer. V užším smyslu daň z obratu je daň na výstupu, zatímco daň na vstupu se nazývá Vorsteuer. Daň vybíraná při dovozu
ze
zemí
mimo
EU
je
nazývána
dovozní
daní
(Einfuhrsteuer).
Rozdělení daně z obratu do jednotlivých rozpočtů se počítá následovně: Nejprve dostane spolek 5,63 %, ze zbytku dostanou nejprve obce 2,2 %. Z následného zbytku dostá spolek 49,6 %. Na spolkové země připadá zbývajících 50,4 %. Vyměřovací základ daně z obratu a sazby daně z obratu v Německu Obrat je vyměřován při dodávkách zboží a ostatních výkonech a v rámci plnění realizovaného uvnitř Evropské unie na základě úplaty (fakturované ceny dodaného zboží nebo poskytnutých služeb). Základní sazbou daně ve výši 19 procent je zdaňována většina zdanitelných plnění. V současnosti platná snížená sazba daně z obratu v Německu činí 7 procent a jsou jí zatíženy vybrané produkty (například potraviny, květiny nebo knihy) a vybrané služby (kupříkladu oprávnění ke vstupu do divadel a na koncerty, výkony právnických osob, které bezprostředně souvisejí s obecně prospěšnými, popřípadě církevními aktivitami a další). Seznam plnění osvobozených od daně z obratu v Německu je uveden v § 4 zákona o dani z obratu (jedná se například o osvobození poskytování a zprostředkování úvěrů, výkony, které spočívají v tom, že je jiným osobám poskytnuta ochrana prostřednictvím pojištění, dodávky zlata centrálním bankám a další).
Lhůty pro podání přiznání k dani z obratu regulované v paragrafu 18 31
Každá účetní jednotka má povinnost do 10. dne po uplynutí zdaňovacího období (kterým může být měsíc nebo čtvrtletí) podat na úředně předepsaném formuláři elektronickou cestou daňové přiznání, ve kterém je povinna sama vypočítat daň z obratu. Finanční úřad může na požádání rezignovat na povinnost podávat daňové přiznání elektronickou cestou. Záloha na daň je splatná 10. dne následujícího po uplynutí příslušného období (měsíce nebo čtvrtletí). Účetní jednotka je zásadně povinna podávat daňové přiznání pro daň z obratu čtvrtletně, pokud nepřekročí níže uvedené hranice obratu. Podnikatel podává přiznání k dani měsíčně za situace, když daň za minulý kalendářní rok činila více než 6136 EUR. A dále platí, že v roce založení účetní jednotky a v následujícím kalendářním roce je tato povinna podávat přiznání k dani z obratu měsíčně. Činí-li daň za předchozí kalendářní rok méně než 512 EUR, může finanční úřad podnikatele osvobodit od povinnosti podávat daňová přiznání a platit zálohy na daň. Plátci daně z obratu v Německu Podnikatelský subjekt nemusí být registrován jako plátce daně z obratu, pokud jeho obrat včetně na něho připadající daně z obratu nepřesáhl v předchozím kalendářním roce 17500 EUR a v tomto kalendářním roce pravděpodobně nepřekročí hranici 50 000 EUR. Podnikatelský subjekt může prohlásit před Finančním úřadem, že se stává plátcem daně dobrovolně. Toto prohlášení zavazuje účetní jednotku na dobu minimálně 5 kalendářních roků. Prostřednictvím výše uvedené regulace získávají malí podnikatelé orientovaní na obchodní partnery, kteří nejsou plátci daně, malou konkurenční výhodu. Všechny faktury výše uvedené účetní jednotky (neplátce daně z obratu) musí být opatřeny odkazem na výše uvedenou skutečnost. Místní příslušnost německého finančního úřadu pro daň z obratu Pro daň z obratu je místně příslušný finanční úřad, z jehož obvodu podnikatel převážně nebo zcela provozuje svůj podnik na území Německa. Pro zahraniční společnosti podnikající na spolkovém teritoriu přichází v úvahu přiřazení finančního úřadu v závislosti na zemi původu účetní jednotky. Kupříkladu pro firmu ze Skotska je pro celé německé území místně příslušný Finanční úřad Hannover Nord.
32
Náležitosti daňového dokladu Daňový doklad prokazující realizaci plnění podléhající německé dani z obratu musí v souladu s dikcí § 14 obsahovat alespoň následující údaje: 1) plné jméno a plnou adresu podnikatelského subjektu poskytujícího zdanitelné plnění 2) plné jméno a plnou adresu subjektu přijímajícího plnění zdanitelné daní 3) v případě podnikatele poskytujícího plnění přidělené daňové číslo ze strany finančního úřadu nebo ze strany Centrálního spolkového úřadu pro daně identifikační číslo pro daň z obratu 4) datum vystavení 5) číslo daňového dokladu s jednou nebo více číselnými řadami 6) množství a druh dodaných předmětů v obchodně obvyklém označení popřípadě rozsah a druh jiných plnění 7) časový okamžik dodání nebo jiného plnění (výjimky jsou regulovány v zákoně) 8) aplikovanou daňovou sazbu stejně jako výši daně připadající na účtovanou sumu a pro případ osvobození od daně odkaz na tuto skutečnost
Stručný vývoj daně z obratu na teritoriu Německa První generální daň tohoto typu, kterou lze označit jako daň z obratu moderního typu, byla zavedena v Sasku v letech 1754 hrabětem Brühlem. Všeobecná daň z obratu byla rovněž zavedena v Brémách v letech 1863. V roce 1916 byla potom z důvodu obrovské potřeby peněž ze strany německého státu zavedena razítková daň na všechny dodávky zboží po celém území Německa a v roce 1918 celková daň z obratu, která zůstala principiálně zachována až do roku 1967. Daň z obratu v současné podobě v Německu předpokládá zdanění v každém stadiu tvorby hodnoty, přičemž na druhé straně je právně zakotven nárok na odpočet daně tak, aby byla zdaněna pouze přidaná hodnota v každém stádiu tvorby hodnoty. Za vyměřovací základ je německou právní úpravou pokládána čistá hodnota zboží nebo ostatních zdanitelných plnění (netto Betrag), ke které je pak nutno připočítat daň v příslušné výši.
33
6.2 Spotřební daně Systém spotřebních daní zahrnuje některé spotřební daně, vybírané u nás, ale i další, které náš daňový systém nezná. Všechny spotřební daně jsou vybírány na úrovni spolku a zůstávají příjmovou stránkou jeho rozpočtu, s výjimkou daně z piva, jejíž výnos se dělí mezi spolek a země. Od placení spotřebních daní jsou osvobozeny dvě německá území - ostrov Helgoland a oblast Büsingen, která patří ke švýcarskému daňovému a celnímu území.
daň z piva (Biersteuer) daň z šumivého vína (Schaumweinsteuer) daň z lihovin (Zwischenerzeugnissteuer) daň z energie ( dříve označována jako daň z minerálních olejů) Energiesteuer. daň z elektrické energie (Stromsteuer) daň z tabáku (Tabaksteuer) daň z kávy (Kaffeesteuer) velice specifikcá je tzv. daň z alkopopu (Alkopopsteuer) viz dále.
Ke spotřebním daním se řadí i daň z dovozu, která svým ekonomickým charakterem patří do daně z přidané hodnoty
6.2.1 Církevní daň Je uložena na základě zákona o církevní dani a slouží k profinancování výdajů církevního společenství. Její výše se v jednotlivých 16 členských zemích Německa liší. (BadenWürttemberg, Bayern, Berlin, Brandenburg, Bremen, Hamburg, Hessen, MecklenburgVorpommern, Niedersachsen, Nordrhein-Westfalen, Rheinland-Pfalz, Saarland, Sachsen, Sachsen-Anhalt, Schleswig-Holstein, Thüringen). V některých případech vybírána není.
34
6.2.2 Daň z kávy Daň z kávy (Kaffeesteuer) je spotřební daň řízená spolkovým zákonem. Předmětem daně je káva pražená a rozpustná. Výše daně činí 2,19 Euro za kilogram u pražené kávy a 4,78 Euro za kilogram u kávy rozpustné. Výnos z této daně představoval za rok 2006 přibližně jednu miliardu Euro a vybírá se na spolkové úrovni. Daň z kávy nepatří k harmonizovaným spotřebním daním.
6.2.3 Daň z alkopopu Tato daň nemá v ČR obdobný ekvivalent. Proto je nejprve nutné vymezit vlastní pojem alkopop. Jedná se o míchané nápoje, které jsou vyrobené na bázi limonády nebo šťávy. Mají sladkou chuť a obsahují významné množství alkoholu( v průměru okolo 5,5 %). Výrobci těchto nápojů se zaměřují především na mladé konzumenty a ženy. Přestože je prodej těchto výrobků povolen pouze osobám starším osmnácti let, nakupují je ve velké míře nezletilí. Proto se spolková vláda rozhodla uvalit speciální daň regulovanou na spolkové úrovni, jejímž cílem je bojovat proti nebezpečí stále narůstajícího alkoholismu mladistvých. Rozhodujícím kritériem, zda výrobek podléhá této dani, je podíl alkoholu. Spodní hranice činí 1,2 % a horní hranice 10%. Daň činí 5500 Euro na hektolitr, což představuje u láhve o objemu 0,275 litru s podílem alkoholu 5,5 % přibližně 84 centů. Výběrčím je německá daňová správa a výnosy připadají spolku. Za rok 2006 to znamenalo příjem ve výši 6 milionu Euro. Tyto příjmy připadají spolkové centrále zdravotní osvěty a slouží k profinancování opatření na podporu drogové prevence.
6.2.4 Daň z energie Tato daň je spotřební daní upravenou na spolkové úrovni. Předmět daně vymezuje zákon o dani z energie s odkazem na kombinovanou nomenklaturu. Upravuje zejména benzín, naftu, zemní plyn, lehké a těžké topné oleje, zkapalnělý plyn, uhlí a taktéž rostlinný olej a bionaftu, pokud jsou určeny jako motorové palivo anebo topivo. K konečném důsledku by měla být touto daní zatížena pouze spotřeba těchto výrobků jako palivo a topivo, ostatní druhy spotřeby jsou díky bohatým osvobozením od daně nezatíženy. Kromě toho stanovuje zákon o dani z energie ještě celou řadu výjimek, jejichž účelem je podpora takových zdrojů energie a paliv, které jsou šetrné k životnímu prostředí. S tím souvisí i zvýhodnění domácího hospodářství, které eliminuje konkurenční nedostatky vůči zahraničním konkurentům na trhu. 35
7 Srovnání s Českou republikou Součástí vládou předloženého zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů (č. 261/2007 Sb.), který byl schválen v srpnu loňského roku Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, byla i novela zákona o daních z příjmů. Tato novela, platná od 1. ledna 2008 výrazně změnila systém zdaňování zaměstnanců. Sazba daně z příjmů fyzických osob se v Německu pohybuje od 15 % do 42 %. Základní sazba daně z příjmů pro fyzické osoby klesla během reformy v roce 2001 z 26 % na současných 15 %. Nejvyšší sazba byla také postupně snížena z 53 % na 42 %. Horní hranice zdanění se aplikuje od zdaňovacího ročního základu 52 152 euro u svobodných a bezdětných zaměstnanců (u manželů dvojnásobek). Základní nezdanitelná položka se zvýšila na 7 660 euro.
V České republice platí od 1. ledna 2008 jednotná sazba daně z příjmu fyzických osob a to ve výši 15%, která se vypočítává z tzv. superhrubé mzdy. Před reformou byl základem daně příjem zaměstnance snížený o sražené nebo zaměstnancem uhrazené částky pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které je povinen platit zaměstnanec. Základ daně z příjmů ze závislé činnosti od 1. ledna 2008 je podle novely zákona upraven tak, že se jedná o příjem poplatníka zvýšený o částky odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění. To je v současné době 35 % z této hrubé mzdy (26 % činí pojistné na sociální zabezpečení a 9 % pojistné na zdravotní pojištění)
Nejde tedy o tak výrazné snížení daňového zatížení, k jakému došlo při reformě v Německu. Důvodem je již zmiňovaný vypočet ze superhrubé mzdy. Tímto způsobem je totiž rozšířen daňový základ o 54,3 %.4 Na rozdíl od situace v České republice ovšem reforma pro poplatníky v Německu s nadprůměrnými příjmy neznamená tak výrazné snížení. Je nezbytné zdůraznit, že snížení daňové zátěže se v Německu týká všech plátců daně z příjmu, jeho stěžejní úlohou je však ulehčit rodinám a zaměstnancům s nižšími a středními příjmy. Toto lze jednoduše zdůvodnit složením německé vládní koalice, která se podílela na reformách.
4
Zdroj: Ministerstvo financí ČR
36
Sociální pojištění odvádí zaměstnavatel i zaměstnanec (9,75 %). Německo patří mezi zakladatele a státy s více než stoletou tradicí sociálního pojištění. Zdravotní pojištění také odvádí zaměstnavatel i zaměstnanec (7,1 %). V Německu je poměrně široká spoluúčast pacienta: stomatologické ošetření 10 euro za čtvrtletí, léky 10 %, léčebné prostředky 10 %, nemocniční péče 10 euro za den. V tomto směru je rozdíl mezi Českou republikou a Německem značný. Velkou změnu znamenala reforma, jež taktéž zavedla spoluúčast pacienta, ovšem v menší míře.
Daň z příjmů právnických osob má sazbu ve výši 25 %, snížena byla v roce 2001. Právnickými osobami jsou v Německu zejména kapitálové společnosti. V Německu nejsou osobní společnosti jako komanditní a veřejné obchodní společnosti právnickými osobami, tak jako v Česku. Sazba daně z příjmu právnických osob v České republice poklesla z 24 procent, platných pro rok 2007, na 21 procent platných od 1. ledna 2008
V Německu je základní sazba DPH od 1.1. 2007 19 procent a snížená činí 7 procent. Základní sazba byla zvýšena z dřívějších 16 procent. V současné době je na stejné úrovni jako v České republice, tedy na 19 procentech. Snížená sazba byla ovšem zvýšena z původních 5 procent na 9 procent.
V Německu existují tyto spotřební daně:
daň z piva (Biersteuer) daň z šumivého vína (Schaumweinsteuer) daň z lihovin (Zwischenerzeugnissteuer) daň z energie ( dříve označována jako daň z minerálních olejů) Energiesteuer. daň z elektrické energie (Stromsteuer) daň z tabáku (Tabaksteuer) daň z kávy (Kaffeesteuer) daň z alkopopu (Alkopopsteuer)
37
Spotřební daně v české republice jsou taxativně vymezeny. Jedná se o tyto daně: daň z minerálních olejů daň z lihu daň z piva daň z vína a meziproduktů daň z tabákových výrobků Navíc došlo od 1.1.2008 k zavedení ekologické daně z elektřiny, zemního plynu a pevných paliv. Daň z elektřiny ve výši 28,3 Kč za MWh, u zemního plynu pro výrobu tepla se od 1.1.2008 zavedla daň ve výši 30,6 Kč za MWh a u pevných paliv bude sazba ve výši 8,5 Kč za GJ.
V podstatě můžeme říci, že složení spotřebních daní je v obou státech až na vyjímky podobné. Těmito výjimkami jsou daň z kávy a daň z alkopopu. Spotřeba kávy v České republice činí na osobu 3,18 kg, což je daleko méně, než je průměr Evropské unie. 5 Češi preferují mnohem více pivo před kávou, jehož spotřeba je vysoce nad průměrem Evropské unie a tudíž i výnos spotřební daně představuje významnou částku. Základní sazba spotřební daně z piva činí 24 korun za hektolitr za každé celé procento extraktu původní mladiny, přičemž existuje podstatné daňové zvýhodnění pro tak zvané malé nezávislé pivovary. Co se týče alkopopů, je spotřeba též výrazně nižší než v Německu. Z těchto důvodů by zavedení obou daní mělo pro státní rozpočet diskutabilní přínos.
Rozdíly jsou ovšem v sazbách spotřebních daní. Kupříkladu tisíc litrů benzínu je v Německu zdaněno 669,80 EUR daní z minerálních olejů. Daňově zvýhodněné je například palivo používané pro zemědělské účely. V České republice je na benzín s obsahem olova do 0,013 gramů na litr včetně uvalena spotřební daň ve výši 11 840 korun na tisíc litrů. Pro benzíny s obsahem olova nad 0,013 gramů na litr platí potom sazba ve výši 13 710 korun na tisíc litrů. Vezmeme li za základ analýzy ceny benzínu Natural 95 s ohledem na míru jeho zdanění spotřební daní jednotkovou cenu 31 korun za litr, zjistíme, že se daň z minerálních olejů podílí na jeho konečné ceně 38,19 %. V případě ceny benzínu s vyšším obsahem olova, například speciálu, v jednotkové ceně 32 korun za litr, to činí 42,84 procent. 5
Zdroj: http://www.gastroplus.cz/prectete-si/2006/06_6_jak-se-pije.php
38
Závěr Cílem mé práce bylo popsat daňovou soustavu Spolkové republiky Německo a její srovnání s Českou republikou. Zprvu jsem předpokládal, že se jedná o zemi s vysokou úrovní zdanění. Ovšem jak vyplývá z daňové kvóty, je míra zdanění pod úrovní Evropské unie. Složená daňová kvóta se sice pohybuje mírně nad průměrem Evropské Unie, je ovšem nižší než například ve Francii, Rakousku nebo Velké Británii.
Pro německou daňovou soustavu je příznačné vysoké zdanění práce. Ekonomicky aktivní lidé platí vysoké příspěvky na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Vláda příspěvky na sociální zabezpečení přerozděluje na veřejné výdaje. I přes vysoké odvody na zdravotní pojištění je aplikována v Německu spoluúčast pacienta například při stomatologickém ošetření, opatření léků či léčebných prostředků a nemocniční péči. Přesto mají tyto příspěvky menší podíl na celkovém daňovém zatížení než v České Republice, kde jsou nejvyšší v celé Evropské unii. Sociální pojištění je pro státy Evropské unie velmi výhodné v tom, že se nedá snižovat různými odpočitatelnými položkami či slevami jako daně z příjmů. Navíc jeho odvod či kontrola je jednoduchá a úniky jsou tedy minimální – na rozdíl od daně z přidané hodnoty či spotřební daně.
Konečným výsledkem daňové reformy, jež si vláda předsevzala, byla snaha držet v rukou firem a spotřebitelů více disponibilních zdrojů. Tímto se podpoří soukromá spotřeba a investice, což má za následek růst ekonomiky a snížení nezaměstnanosti. Reforma se zaměřila na malé a střední podniky, které sehrávají významnou úlohu v každé ekonomice, jakožto nositelé dynamiky. Potřeba vylepšení pozice Německa jako příjemce přímých zahraničních investic je řešena pomocí znatelného snížení daně z příjmu právnických osob doplněné strukturálními změnami. Jako nejpříznivější a zároveň sociálně spravedlivý hodnotím postup směrem k rodinám a pracovníkům s nízkými a středními příjmy, stejně tak k malým a středním podnikům. Podařilo se vylepšit transparentnost a ovladatelnost daňové legislativy, oproti stavu před reformami.
39
Na závěr můžu říci, že cíle, které jsem si ve své práci vytyčil, se podařilo naplnit. Nejmarkantnější rozdíly mezi dvěma srovnávanými státy jsou podle mého rozboru v dani z příjmu. Nejde jenom o samotné sazby, ale i o výpočet zdanitelného příjmu a odvodů. Obě země sice prošli významnými reformami, byť se k nim Německo odhodlalo mnohem dříve. Obě reformy se nesli v duchu snižování daňového zatížení, ovšem každá šla jinou cestou. Hodnotit jejich správnost a dopady by bylo předčasné. Nezpochybnitelné je, že Česká republika i Spolková republika Německo reformy vyžadovaly.
40
POUŽITÉ ZDROJE Revenue Statistics - 2007 edition, OECD Lohn – und Einkommensteuer , Bundesministerium der Finanzen, 2008 Spolkové ministerstvo financí, http://www.bundesfinanzministerium.de/ Spolková vláda, http://www.bundesregierung.de/ Ministerstvo financí ČR, http://www.mfcr.cz Spolkový statistický úřad, http://www.destatis.de/ http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/nemecko/nemecky-zahranicni-obchod-2007-vcislech/1000636/48179/ http://www.gastroplus.cz/prectete-si/2006/06_6_jak-se-pije.php
41
