Dámská jízda 3 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S

1

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Dámská jízda 3

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS217923

Dámská jízda / Petra Soukupová / Irena Dousková / / Hana Lasicová / Irena Hejdová / / Eva Hauserová / Bianca Bellová / Dora Čechova / / Markéta Pilátová /

5


6 © Nakladatelství Listen, 2016 ©Bianca Bellová, Dora Čechova, Irena Dousková, Eva Hauserová, Irena Hejdová, Hana Lasicová, Markéta Pilátová, Petra Soukupová, 2016 Cover illustration © Ivana Lomová, 2016 ISBN 978-80-86526-89-8 (váz.) ISBN 978-80-86526-92-8 (e-kniha)


P e t r a S o u k u p o v á Medůza

„Tak si, Kájo, ty botičky zuj,“ řekne, jak může nejmileji, Alice svému synkovi, který se začíná vztekat, chodí kolem jejich deky v crocsech, co tři kroky se zastaví a vyklepává si z nich písek. „Mami, ale písek pálí,“ odpoví naštvaně. „Ne, neboj, je ještě ráno, nepálí. Podívej,“ shodí své pantofle a natáhne si nohy do písku, aby mu to ukázala. „Chci jiný boty!“ „Kocourku, na pláži nemůžeš mít kecky.“ Dívá se na ni naštvaně. „Pojď na deku, můžeš si sundat boty a chvilku si budeme číst, chceš?“ Nechce, ale jde. Dobře, tak pro teď je to vyřešeno, nezačne se vztekat. Alice se podívá do moře, vidí několik dětí, které dovádějí v mělké vodě, Karlík ale

7


8

vodu nemá rád, hrad si staví tak, aby mu náhodná vlnka maximálně namočila nohu, když si sedne a vlnka ho zalije až po břicho, začne brečet. Už se to ale za ty čtyři dny naučil odhadnout. Na koupání ho musí skoro nutit, jednou před obědem, jednou po, s vypětím všech sil ještě naposledy vpodvečer, včera ovšem tohle třetí koupání skončilo strašným vzteklým záchvatem, při kterém měla Alice co dělat, aby ho neplácla, a po kterém na něj Richard syčel, že je bábovka, což zas naštvalo Alici, tohle mu přece nemůže říkat. Možná je Karlíkovi voda studená, doma ve vaně přece blbne rád, Alice neví, každopádně je jí to na chvilku líto, jsou u moře a Karlík si to neužívá, Lola si to ještě užívat nemůže, a užívá si to snad ona, Alice? Pak ale nechá téhle myšlenky i pohledu na děti a v moři hledá Richarda, v dálce několik osamělých plavců, jo, tamhle je Richard, je dost daleko, vždyť už je pryč nejmíň půl hodiny, už by se měl vracet, ale Alici nepřipadá, že by se vracel. No jo, Richard má pohodičku,


může si plavat, jak chce dlouho, Alice se přece o děti postará jako doma. Lola na dece začne brečet, Alice se rychle otočí, Karlík se tváří provinile. „Tys jí něco udělal?“ Bere ji do náručí, na obličeji má písek. „Tys na ni hodil písek?“ „Mami, já nerad, fakt,“ pomáhá jí Karlík smést ten písek pryč. „Tak si musíš dávat pozor, víš?“ „Ale já fakt nerad,“ překvapivě se rozbrečí Karlík, zavěsí se jí na krk, Alice drží obě děti: „To bude dobrý, já vím, žes to neudělal schválně, vždyť se nic nestalo. Pojď, já najdu tu knihu, jo?“ „Ale nepůjdu do vody,“ ujišťuje se Karlík. „No teď rozhodně ne,“ řekne Alice. „Ani potom.“ Na to už Alice neřekne nic, nechce mu lhát, protože do vody půjde, nechce mu říkat pravdu, protože by pokračoval ve fňukání. Za všechno může Richard, pomyslí si Alice, ona přesně věděla, jaké to bude, ona věděla, že Karlík se bude pořád vztekat nebo fňukat, protože prostě takový je, když věci neběží po vyšlapaných stopách, je nervózní a popudlivý.


9

10

Alice taky věděla, že Lole se tady bude hůř spát, ve vedru, věděla, že to s dětmi prostě bude hrozné, žádná dovolená, že by si víc odpočinula na chatě, ale Richard si myslí, že to je dobré na Karlíkův ekzém, a to je jistě pravda, uznala Alice, když tehdy souhlasila, že k moři pojedou. Ale sám včera večer při večeři, když se Karlík vztekal, že si nemůže vzít další hranolky, si povzdechl: „Tohle je teda dovolená, já jsem vyčerpanej víc než z práce.“ Vítej v mým životě, pomyslela si Alice, plus závist, že Richard chodí do práce, zatímco jí tohle pinožení od skládání lega přes ohřívání rozmačkané mrkve po praní prádla skončí, asi až půjde Lola do školky. A taky to asi bral jako nějaký pokus, jak to s ní spravit, možná ne spravit, spíš tomu dát zdání normality, že spolu jako rodina stráví společný čas, když přes rok je pořád v práci, že tenhle týden se jim bude věnovat, ale nevěnuje, teď sedí Alice na dece pod slunečníkem, hledá v jejich tašce oblíbenou Karlíkovu knihu o traktoru, přitom chová Lolu, která


pobrekává, už nechce ležet, chce se chovat, snad nemá písek v oku, ne, určitě ne, je jen unavená, za chvilku ji půjde Alice uvozit v kočárku, ale to se nejdřív musí vrátit Richard. Když se teď Alice soustředí, vidí jeho hlavu jako vzdálenou tečku, to si dělá srandu, vždyť už to není bezpečný, co kdyby se mu něco stalo, přemýšlí Alice, křeč. Richardovo každodenní ranní plavání, nejraději by šel úplně sám, dokud je ona s dětmi v hotelu, ale to mu Alice „nedovolila“, tak si Richarde dej budík a jdi, než se Karlík probudí, navrhla mu mile, ví, že to zas Richard neudělá, přece nebude vstávat na dovolené v sedm. Je to přece rodinná dovolená a Alice nebude chodit s dětmi na snídani sama, to mu řekla, i když to spíš myslela tak, že ona nebude na děti sama při snídani, bufet, kde si Karlík vybírá tisíce jídel, která pak ale nejí, a když ho chce usměrňovat, začne se vztekat, že ten ananas bude jíst a bude a bude, ale pak u stolu zkřiví pusu a to sousto jí vyplivne do dlaně. Dost na tom, že na děti je Alice sama pořád, teď jsou tady spolu, mělo by to být napůl, směšná

11


12

představa. Co přijeli, Richard Lolu nepřebalil ještě ani jednou a Karlíka každý večer musí uspávat ona, Karlík na tom trvá a ona nemá sílu čelit jeho slzám, kdyby za ním nešla, začne vyvádět a tím bude to uspávání ještě horší a Richard jí to potvrdil, sice se tváří, že to není výchovné, ale sám taky chce, aby Karlík spal a on měl klid. „Mami, pojď se mnou stavět hrad,“ říká Karlík. „Broučku, já musím nejdřív uspat Lolu, jo?“ „Tak ji uspi.“ „Musíme počkat na tatínka, protože já musím vzít kočárek a jít s ní chvilku jezdit.“ „Tak já půjdu s tebou,“ navrhne. Alice to chvilinku zvažuje, ale když vidí jejich už roztahané věci, musela by to všechno složit, přece to tady nenechá ležet, tedy deku by mohla, ale ty ostatní věci, musela by to všechno vláčet s sebou, ne, počká, až se Richard vrátí, pak půjde sama s kočárkem a cestou si koupí tu vynikající čokoládovou zmrzlinu v tom stánku. Ne, to nejde, uvědomí si, přece si nebude kupovat zmrzlinu sama, to by bylo Karlíkovi


líto. Ne, Karlík by se to nedozvěděl, jí by to bylo líto, že si sama pochutnává a jeho ošidila. Ale přece si sakra může koupit zmrzlinu, Karlík má všechno, co chce a co potřebuje. Ale ne, ona by si spíš neměla dávat každý den zmrzlinu, pořád má ještě po porodu pět kilo navíc, ještě že teď je léto a může nosit volné šaty, přesto ví, že Richard to vidí, že se na ni občas podívá a myslí si, že by měla zhubnout. Alice si to myslí taky, ale jak to má asi udělat, má snad ona čas jít si zaběhat nebo do posilovny? Má snad čas jít si tady na hodinu zaplavat jako on? Nebo má snad čas vařit tři různá jídla? Jedno pro Lolu, druhé, aby jedl Karlík, a pro sebe salát? Zase se zahledí na moře, Richard je o něco blíž. Chvilku se na něj dívá, jak plave. Plave dobře. Má hezkou postavu. Kdysi chodili plavat spolu, když ještě neměli děti, jeli třeba v sobotu do bazénu, každý si plaval sám, jednou tak za deset bazénů spolu prohodili pár slov, jak se jim plave, jaká se jim zdá voda, jestli někoho něco nebolí, Richard má problémy s kolenem, na jaře měl jít na operaci, nakonec to odložil.

13


14

Po bazénu někdy zašli na oběd, jindy jeli rovnou domů. Alice najednou taky zatouží pořádně si zaplavat. Ne jen pět minut, než ji Karlík začne shánět nebo než Lola začne brečet. A vlastně proč ne, proč by nemohla? Hned jak Richard vyleze, tak mu Alice řekne, že teď jde plavat ona, třeba jen na půl hodinky, je to jejich otec, tak proč by to nezvládl, mezitím mu tady složí ty věci, připraví mu Lolu do kočárku, on s nima prostě jen půjde na zmrzlinu, Lola usne, Karlík spokojený s přísunem cukru, to by zvládl každý. „Kájo, až přijde tatínek, půjdete na zmrzku, jo?“ „Jo!“ Bezva. Alice položí Lolu do kočárku, nelíbí se jí to, za chvilku začne brečet, Alice rychle uklízí věci, nechá venku na dece jen Richardův ručník a jeho triko a šortky, Richard nepůjde v plavkách jako každý tady, musí se převléknout do suchého, pokaždé, když vyleze z moře, musí se osprchovat sladkou vodou, nesnese sůl na kůži, když byli první den


na pláži, kde nebyla sprcha, pořád si stěžoval, jak je mu to nepříjemné a že z toho bude mít vyrážku. Pokaždé, když se o tom zmínil, Alice k němu pocítila malinký záchvěv odporu, jak je nemužný. A to přitom ani nemá nijak zvlášť citlivou kůži. Zatímco Alice skládá věci a Karlík se překvapivě sám baví zahrabáváním Loliny hračky do písku a Lola zatím jen nespokojeně pokňourává, vrací se Richard, je mokrý a šťastný, z legrace cáká na Karlíka, tomu se to nelíbí. „Tati, ty to nedělej,“ křičí vztekle a roztomile. „Ale prosím tě,“ říká Richard, vezme ručník a utírá se. „To byla nádhera,“ řekne jim. Z legrace obejme Alici, je studený, je to nepříjemné, přesto to Alici potěší, gesto nějakého citu. Taky ho obejme a dá mu pusu na krk, Richard jí pusu nedá, pustí ji a sedne si na deku. Alice by teď nejraději nikam nešla, sedla by si ráda vedle Richarda, mohli by spolu chvíli jen tak být, cítí, jak ho má pořád ráda. „Prosím tě,“ ozve se ale Richard, „nevíš, kde mám tu rozečtenou knihu?“


15

16

Alice ví moc dobře, kde má Richard knihu, dole pod kočárkem, pod taškou s hračkami do písku. Ale to teda ne. „Teď jdu já,“ řekne Richardovi. A rovnou si sundá šaty, plavky má pod nimi jednodílné, na dvoudílné už nemá odvahu, navíc by pořád musela zatahovat břicho. „Mami, ale máme jít na zmrzlinu,“ připomíná Karlík. „Půjdete s tátou. Lola se musí uvozit,“ řekne Richardovi, „už dlouho nevydrží.“ „To jako teď hned?“ zeptá se Richard. „Jak chceš, ale Lola už dlouho nevydrží a brzo začne brečet.“ „Mami, pojď s náma,“ říká Karlík nespokojeně. Alice ho hezky pohladí po tváři: „Já si jdu zaplavat, víš? Jako tatínek.“ „Mami,“ říká Karlík s pláčem v hlase. „No tak, Kájo,“ řekne Richard a Karlík nabírá k pláči. Otoč se A JDI, Richard to zvládne, všichni to zvládnou, Alice se už Richardovi nepodívá do očí, viděla by, jak se on cítí nekomfortně


Dámská jízda 3 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S

Recommend Documents