D.4 ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA, OPRAVENÉ REVIDOVANÉ ZNĚNÍ

1. ABSTRAKT Význam nepřetržitého profesního rozvoje a celoživotního učení zdravotníků se všeobecně uznává. Nepřetržitý profesní rozvoj a celoživotní učení přispívají k tomu, aby odborná praxe odpovídala aktuálnímu vývoji, aby se dosahovalo lepších výsledků pacientů a aby měla veřejnost větší důvěru v příslušné profese. Vnitrostátní metody nepřetržitého profesního rozvoje zahrnují pestrou škálu přístupů a nabízejí příležitost identifikovat po celé EU doporučené a osvědčené postupy. Tato studie, která je financována z programu EU v oblasti zdraví, přináší jedinečné zmapování a přezkum nepřetržitého profesního rozvoje a celoživotního učení pro lékaře, sestry, zubní lékaře, porodní asistentky a lékárníky ve 28 členských státech EU a zemích ESVO. Popisuje se v ní politické pozadí této problematiky, reviduje se dostupná literatura, objasňují se výsledky celoevropského průzkumu a odborného workshopu a uvádí se také přehled iniciativ EU a na evropské úrovni na poli nepřetržitého profesního rozvoje. Studie identifikuje politická doporučení k podpoře navazování spolupráce a výměny osvědčených postupů na evropské úrovni a zdůrazňuje se v ní, že je třeba usilovat o to, aby všichni zdravotníci měli možnost se soustavně profesně rozvíjet, a překonávat přitom identifikované překážky, tedy nedostatek času a zdrojů. Doporučuje se zde mimo jiné více zkoumat nepřetržitý profesní rozvoj a jeho souvislosti s bezpečností pacientů a kvalitou poskytované péče.

2

2. SHRNUTÍ Nepřetržitý profesní rozvoj a celoživotní učení zdravotníků v EU přitahuje stále více pozornost politických kruhů. Nepřetržitý profesní rozvoj a celoživotní učení přispívají k tomu, aby odborná praxe odpovídala aktuálnímu vývoji, aby se dosahovalo lepších výsledků pacientů a veřejnost měla větší důvěru v příslušné profese. Vnitrostátní metody nepřetržitého profesního rozvoje zahrnují pestrou škálu přístupů a nabízejí příležitost identifikovat po celé EU doporučené a osvědčené postupy. V těchto souvislostech Evropská komise smluvně pověřila konsorcium Rady evropských zubních lékařů (CED), Evropské federace sdružení zdravotních sester (EFN), Evropské asociace porodních asistentek (EMA), Evropské aliance pro veřejné zdraví (EPHA), Svazu lékárníků Evropské unie (PGEU) pod vedením Stálého výboru evropských lékařů (CPME) s finanční podporou z programu EU v oblasti zdraví, aby provedlo 12měsíční studii, v rámci níž přezkoumá a zmapuje stav nepřetržitého profesního rozvoje a celoživotního učení u pěti zdravotnických oborů (lékaři, sestry, zubní lékaři, porodní asistentky a lékárníci) 1 v 31 zemích EU/EHP/ESVO. Studii nejprve společně vypracují zubní lékaři, lékaři, zdravotní sestry, porodní asistentky a lékárníci, aby se k problematice nepřetržitého profesního rozvoje přistupovalo multidisciplinárně. Studie byla zahájena v říjnu 2013 a jejím záměrem je: poskytnout přesný, vyčerpávající a srovnávací přehled modelů, přístupů a postupů nepřetržitého profesního rozvoje zdravotníků a zároveň popsat způsob jejich strukturování a financování v EU-28 a zemích ESVO/EHP a přispět k plynulejší diskusi organizací zastupujících zdravotníky a politiků, kontrolních a profesních organizací, díky níž budou sdílet informace a postupy spojené s nepřetržitým profesním rozvojem zdravotníků a využívat výhody evropské spolupráce na tomto poli pro dobro evropských pacientů. Na úrovni EU se úloha nepřetržitého profesního rozvoje ve smyslu zajišťování bezpečnosti pacientů v souvislosti s přeshraniční mobilitou odráží v několika právních nástrojích: mj. doporučení Rady o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí, směrnici 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči a v nejnovější směrnici 2013/55/EU, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, na základě které „Členské státy (...) zajistí prostřednictvím podpory nepřetržitého profesního rozvoje, aby odborníci (...) mohli své znalosti (...) průběžně doplňovat v zájmu zachování bezpečného a účinného výkonu jejich povolání“. Tato studie vychází z přezkumu literatury a seznamuje čtenáře se širším kontextem a slovníkem hlavních pojmů. Jedná se o celoevropský průzkum mezi příslušnými orgány či profesními organizacemi na vnitrostátní úrovni a zaměřuje se na strukturu, řízení, realizaci, finanční úpravu, obsah a vyhlídky do budoucna. V rámci metodiky se také zkoumají iniciativy orientované na nepřetržitý profesní rozvoj zdravotníků na evropské úrovni. Závěry studie byly prezentovány na technickém workshopu, jehož se zúčastnilo 60 odborníků z celé Evropy. Definice nepřetržitého profesního rozvoje v rámci studie „Systematické udržování, zlepšování a neustálé získávání nebo prohlubování celoživotních znalostí, schopností a dovedností zdravotníků. Je stěžejní pro naplňování potřeb pacientů, poskytování zdravotních služeb a individuálního profesního vzdělávání. V tomto pojmu se odrážejí nejen rozsáhlé schopnosti potřebné k poskytování velmi kvalitní péče, ale také multidisciplinární souvislosti péče o pacienty.“

Nepřetržitý profesní rozvoj je etickou povinností všech zdravotníků v tom smyslu, aby jejich odborná praxe odpovídala aktuálnímu vývoji a přispívali v rámci ní ke zlepšování výsledků pacientů a kvality poskytované péče. V závěrech studie se opět potvrzuje význam nepřetržitého profesního rozvoje a celoživotního učení zdravotníků, pokud jde o jejich profesní, ale také osobní rozvoj.

D.4 ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA, OPRAVENÉ REVIDOVANÉ ZNĚNÍ Smlouva č. 2013 62 02 – Studie zaměřená na přezkum a mapování nepřetržitého profesního rozvoje a celoživotního učení zdravotníků v EU

3

Systémy nepřetržitého profesního rozvoje jsou po Evropě velmi složité a různí se napříč profesemi a zeměmi. Nic nenasvědčuje tomu, že by nějaký systém byl vhodnější než jiný. V rámci nepřetržitého profesního rozvoje panují značné rozdíly mezi zeměmi a zdravotními profesemi – systémy jsou povinné i volitelné a nepřetržitý profesní rozvoj se zajišťuje formálně i neformálně, v závislosti na zemi a povolání někdy i souběžně. Státní přístupy, např. pokud jde o (samo)regulaci určité profese, se odrážejí ve formě řízení a struktuře nepřetržitého profesního rozvoje a celoživotního učení. Politika nepřetržitého profesního rozvoje se často utváří ve spolupráci především profesních organizací a ministerstev zdravotnictví. Pro účely této studie je definice povinného a dobrovolného nepřetržitého profesního rozvoje následující: 

Nepřetržitý profesní rozvoj je povinný pro všechny zdravotníky, kteří mají v dané zemi praxi. Definice povinného nepřetržitého profesního rozvoje nezahrnuje případy, kdy požadavek na něj stanoví jiný orgán, například profesní sdružení1 nebo zaměstnavatel.



Definice dobrovolného nepřetržitého profesního rozvoje spočívá v absenci závazných požadavků a spadají do něj případy, kdy je nepřetržitý profesní rozvoj prakticky povinný pro část zdravotníků (členové profesního sdružení, zdravotníci pracující v zákonem stanoveném systému zdravotnictví nebo na základě jiných požadavků ze strany zaměstnavatele) bez ohledu na to, zda pro dané povolání existují platné profesní směrnice. Rámec dobrovolného nepřetržitého rozvoje může fungovat souběžně se systémem povinného rozvoje.



Neexistují žádné formální struktury nepřetržitého profesního rozvoje a účast na příslušných činnostech je čistě na jednotlivých zdravotnících. Jedná se o nejméně častou situaci, která byla zaznamenána.

Hranice mezi povinným a dobrovolným nepřetržitým profesním rozvojem se může zdát do určité míry umělá, neboť v obou kategoriích existuje mnoho různých uspořádání. Povinný nepřetržitý profesní rozvoj může být založen na jasně stanoveném požadavku a někdy může být přímo spojen s pravidelným vyhodnocováním profesních záznamů (jako např. „revalidation“ ve Spojeném království)2 nebo se může jednat o všeobecnou povinnost, a nemusí tedy být vymahatelný. Existují také případy rámců dobrovolného nepřetržitého rozvoje, v nichž si profesní sdružení stanoví vlastní požadavky na členy, a značný podíl pracujících v této profesi se nepřetržitému profesnímu rozvoji věnuje. POVINNÝ NEPŘETRŽITÝ PROFESNÍ ROZVOJ Model s požadavky na povinný nepřetržitý rozvoj představuje nejčastější systém u všech povolání. Mezi jednotlivými zeměmi však panují značné rozdíly: požadavky na povinný nepřetržitý rozvoj byly u všech pěti profesí zaznamenány pouze v třetině všech zemí. Plnění a vymáhání požadavků na povinný nepřetržitý profesní rozvoj se různí, co se týče dotyčných subjektů, nicméně ve všech pěti povoláních hrají zásadní roli profesní organizace s regulační pravomocí. Do značné míry se rozchází i důsledky v případě neplnění požadavků, od ztráty licence pro vykonávání praxe přes dočasné pozastavení praxe a různé formy postihu až po naprosto žádné automatické následky. DOBROVOLNÝ NEPŘETRŽITÝ PROFESNÍ ROZVOJ Přibližně polovina respondentů v rámci průzkumů uvedla, že v jejich zemi funguje rámec dobrovolného nepřetržitého profesního rozvoje. Formální struktura a forma řízení jsou často méně normativní než v případě požadavků na povinný nepřetržitý profesní rozvoj. Častěji se uplatňují opatření jako pozitivní pobídky. Forma 1

V případě, že členství v profesním sdružení není povinné pro všechny zdravotníky.


4

vymáhání se různí od sledování profesními organizacemi s regulační pravomocí až po absenci jakékoli monitorovací struktury. Důsledky neplnění požadavků rámce dobrovolného nepřetržitého profesního rozvoje jsou obvykle méně přísné, pokud vůbec existují. Jen v několika málo případech ze závěrů vyplývá, že u některé profese není zavedena žádná formální struktura nepřetržitého rozvoje, tj. že pro zdravotníky neexistuje celostátní systém nebo řízení. V takovém případě morálka a zájmy jednotlivých zdravotníků a případně signály ze strany zaměstnavatelů stimulují následující činnosti spojené s nepřetržitým profesním rozvojem.

OBSAH A ZAJIŠŤOVÁNÍ NEPŘETRŽITÉHO PROFESNÍHO ROZVOJE Ve většině profesí jsou jako nejčastější poskytovatelé nepřetržitého profesního rozvoje uváděny profesní organizace a vědecké společnosti. V případě lékařů a především lékárníků často hraje v rámci zajišťování nepřetržitého rozvoje významnou roli soukromý sektor. Vývoj náplně činností spojených s nepřetržitým profesním rozvojem do značné míry odpovídá organizacím, které tyto činnosti zajišťují. Lékařská specializace či zaměstnavatelé po zdravotnících často požadují, aby absolvovali předepsanou náplň aktivit nepřetržitého rozvoje. Nejoblíbenějším způsobem zprostředkovávání nepřetržitého profesního rozvoje jsou dle odpovědí konference, sympózia, přednášky a semináře. Jako třetí nejčastější způsob bylo uvedeno elektronické učení a učení po internetu. AKREDITACE Akreditace aktivit nepřetržitého profesního rozvoje je v Evropě častější než akreditace jeho poskytovatelů. Co se týče podrobnějšího fungování akreditačních systémů, stále se do velké míry rozcházejí. Akreditace je většinou, i když ne vždy, povinná zejména u formálních aktivit nepřetržitého rozvoje a systémů s požadavky na povinný nepřetržitý rozvoj. Různí se i akreditační pravomoci, přičemž v mnoha systémech se o pravomoci dělí několik organizací a akreditaci nejčastěji přidělují profesní organizace a profesní orgány s regulační pravomocí. Nejčastějšími kritérii akreditace je délka aktivity, soulad s profesními směrnicemi a výsledky vzdělávání. Podle většiny respondentů je učení zpoplatněno a výše poplatků je velmi různorodá. FINANČNÍ FAKTORY U všech profesí jsou nejčastější formou financování nepřetržitého profesního rozvoje účastnické poplatky zdravotníků. V závislosti na konkrétním povolání jsou důležitými zdroji finančních příspěvků také profesní organizace, zaměstnavatelé či soukromý sektor. Více než polovina všech respondentů z 31 zemí v průzkumu uvedla, že mají zavedeny směrnice nebo kodexy chování s ohledem na transparentnost a nezávislost nepřetržitého profesního rozvoje. Často jsou přitom zakotveny v kodexech profesních organizací. Existují také různá pravidla, pokud jde o absolvování aktivit nepřetržitého profesního rozvoje v placené pracovní době. Všeobecně se uznává, že nepřetržitý profesní rozvoj může přispívat k větší bezpečnosti pacientů, nicméně se tato souvislost doposud zkoumá jen omezeně. Nepřetržitý rozvoj je jen jedním z faktorů přispívajících ke vzniku kultury bezpečnosti pacientů. Nepřetržitý profesní rozvoj je vnímán jako nástroj ke zlepšení bezpečnosti pacientů, i když tento koncept musí být chápán jako soubor mnoha faktorů, které jej přesahují. Na tento vztah se zaměřuje výzkum jen omezeně. Činnosti spojené s bezpečností pacientů existují ve všech povoláních, nicméně zdravotníci ve většině případů nemají povinnost je absolvovat. Přesto se však ve většině zemí udává, že nabídka aktivit nepřetržitého profesního rozvoje spojených s bezpečností pacientů vzrůstá. Zdravotníci ve všech zemích uvádějí jako hlavní překážky v přístupu k nepřetržitému profesnímu rozvoji finanční břemeno a nedostatek času. Všeobecně se respondenti shodují, že překážkami jsou pro ně náklady na aktivity spojené s nepřetržitým profesním rozvojem, jež nejčastěji nesou oni samotní, ale také čas, který je třeba do nepřetržitého rozvoje


5

investovat. Související faktory, jako je dostupnost finanční úlevy na náklady na nepřetržitý rozvoj či rozsah, v jakém se mu lze věnovat v pracovní době, se značně rozcházejí – někdy dokonce i v rámci jedné profese v téže zemi v návaznosti na podmínky praxe a zaměstnavatele. Dalšími, méně často udávanými překážkami jsou nedostatečná motivace nebo pobídky a technické překážky v přístupu k nepřetržitému profesnímu rozvoji, například nouze o takové aktivity nebo příliš velká vzdálenost. V menším procentu případů – ovšem nejčastěji u zubních lékařů – nejsou pociťovány žádné překážky. Evropská spolupráce při sdílení zkušeností a osvědčených postupů je velmi vítaná jako přidaná hodnota v rámci upevňování státních systémů nepřetržitého profesního rozvoje. Panuje všeobecná shoda, že evropská spolupráce může přinést přidanou hodnotu díky sdílení osvědčených postupů, být prospěšná vnitrostátním systémům a podpořit transparentnost, pokud jde o přeshraniční mobilitu. Země již na poli nepřetržitého profesního rozvoje a celoživotního učení spolupracují, jak dokazuje výrazný podíl přeshraničního uznávání aktivit nepřetržitého rozvoje bez ohledu na to, že se podmínky uznání napříč zeměmi, profesemi a aktivitami různí. Ukazuje se, že evropské iniciativy pro nepřetržitý profesní rozvoj a celoživotní učení i v jiných sektorech než zdravotnictví systémy nepřetržitého rozvoje v souvislosti s podporou přeshraniční spolupráce obohacují a ovlivňují různou měrou. Mechanismy finanční podpory na úrovni EU mohou povzbuzovat činnosti spojené s nepřetržitým profesním rozvojem, a to například prostřednictvím vypracovávání společných školicích modulů nebo výzkumu vlivu vzdělávacích přístupů na nepřetržitý rozvoj a jejich působení na kvalitu poskytované péče. Stávající iniciativy na úrovni EU na podporu transparentnosti mezi státními systémy vzdělávání a školení naznačují, že by v souvislosti s nepřetržitým rozvojem bylo také možné dosáhnout větší transparentnosti s cílem podpořit jeho přeshraniční rozměr. Evropská spolupráce se také doporučuje s ohledem na sdílení osvědčených postupů. Vzhledem k tomu, že jsou vnitrostátní systémy nepřetržitého profesního rozvoje rozdílné, je však nutné, aby iniciativy na úrovni EU byly dobrovolné. V rámci budoucího výzkumu by se měla odhalit spojitost mezi nepřetržitým profesním rozvojem a výsledky pacientů, revidovat vývoj a identifikovat trendy na tomto poli. Máme relativní nouzi o výzkum vlivu nepřetržitého profesního rozvoje na bezpečnost pacientů, výsledky poskytované péče a na klinickou a odbornou praxi. Proto se doporučuje více zkoumat souvislosti mezi různými druhy nepřetržitého profesního rozvoje a výsledky praxe. Do budoucna by se také mohlo navázat na nástin provedený v rámci této studie, aby se identifikovaly trendy na tomto poli a prozkoumaly otázky vyplývající z výzkumu, jako jsou například upřednostňované oblasti evropské spolupráce. Doporučení V celé zprávě se uvádí 22 doporučení k podpoře nepřetržitého profesního rozvoje v členských státech a prosazování evropské spolupráce v pěti oblastech: V souvislosti se strukturou a trendy nepřetržitého profesního rozvoje se v doporučeních zdůrazňuje potřeba, aby všechny zúčastněné subjekty včetně příslušných orgánů a zaměstnavatelů uznávaly význam nepřetržitého profesního rozvoje a umožňovaly všem zdravotníkům věnovat se mu dle svých potřeb a zájmů. Co se týče překážek a stimulace absolvování nepřetržitého profesního rozvoje, identifikuje se potřeba systémové a organizační podpory zdravotníků – ve smyslu vymezení času na nepřetržitý rozvoj v pracovní době a personálního plánování a zajišťování jeho cenové dostupnosti – jako společná odpovědnost zdravotníka, ale také zaměstnavatelů, profesních organizací a ministerstva zdravotnictví. Doporučuje se také využívat flexibilní vzdělávací nástroje a dbát na to, aby měl nepřetržitý profesní rozvoj přímou souvislost s každodenní praxí zdravotníků, aby se zlepšila jejich účast a motivace. Pokud jde o souvislost mezi nepřetržitým profesním rozvojem a bezpečností pacientů, důrazně se doporučuje, aby byla bezpečnost pacientů zakotvena do průběžného vzdělávání a školení zdravotníků a podporována v


6

pracovním prostředí. Prospěšné je také zabývat se bezpečností pacientů speciálně v konkrétních činnostech spojených s nepřetržitým rozvojem. V případě akreditačních systémů se v doporučeních naznačuje, že je na tomto poli zcela zásadní úloha zdravotníků. Navrhuje se také, aby se akreditační systémy vyvíjely tak, aby byly stále více spojeny s výsledky vzdělávání. Z hlediska úlohy evropské spolupráce v rámci nepřetržitého profesního rozvoje se doporučuje podněcovat politickou diskusi a sdílení osvědčených postupů a zkušeností prostřednictvím struktur na úrovni EU, ale také financovat výzkum, např. pokud jde o souvislosti mezi nepřetržitým rozvojem a kvalitou péče, či možnosti dobrovolných rámců na úrovni EU k podpoře přeshraničního uznávání nepřetržitého profesního rozvoje. Hlavní opatření Je třeba usilovat o to, aby se zdravotníci ve všech členských státech mohli věnovat nepřetržitému profesnímu rozvoji v souladu s požadavky členských států v souvislosti s revidovanou směrnicí o uznávání odborných kvalifikací. Členské státy by měly přijmout opatření, aby se vypořádaly s největšími překážkami v účasti na nepřetržitém rozvoji: těmi jsou čas, lidské zdroje a finanční náročnost. Měl by se dále zkoumat vliv a systémy nepřetržitého profesního rozvoje zdravotníků, zejména v souvislosti s bezpečností pacientů, kvalitou poskytované péče a výsledky pacientů. Veškerá doporučení EU spojená s personálním plánováním a odhady ve zdravotnictví by měla zohledňovat nepřetržitý profesní rozvoj, aby se zamezilo nedostatku pracovní síly, který by bránil zdravotníkům v účasti na nepřetržitém profesním rozvoji. Evropská komise by měla zpřístupnit veřejnosti informace o nepřetržitém profesním rozvoji zdravotníků získané v souvislosti se směrnicí o uznávání odborných kvalifikacích. Měla by přitom využívat dostupných platforem pro sdílení osvědčených postupů na poli nepřetržitého profesního rozvoje, tj. skupiny koordinátorů a pracovní skupiny Evropské komise zaměřené na otázky pracovní síly ve zdravotnictví EU. Zapojit by se také měly profesní organizace. 


D.4 ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA, OPRAVENÉ REVIDOVANÉ ZNĚNÍ

Recommend Documents