ř í j e n 2006
5
DUCHOV NÍ jáhen Antonín Urban
SL OVO
V
čase dušiček jsou i lidé, kteří běžně nechodí do kostela, blíže víře ve věčný život. Proč by jinak chodili na hřbitovy a zapalovali svíčky, vzpomínali na zemřelé? Jistě, našli bychom lidi, kteří tak činí pouze ze služnosti či dokonce nutnosti – ohledu na druhé – sluší se to, tak to učiním i já. Většinu však na hřbitov táhne láska – láska k člověku, který již není mezi námi, ale zaslouží si mou vzpomínku, kytičku, svíčku a slova modlitby hledá mnohdy i ten, kdo si jinak na ni ani nevzpomene.
V
elmi výstižně toto vystihuje současný sv.otec Benedikt XVI. v knize Eschatologie (nauka o smrti a věčném životu), kterou napsal ještě jako vysokoškolský profesor. Píše, že věčný život nelze vysvětlit z izolované existence jednotlivce. Na světě nejsme sami. Svět si ničíme hříchem – ničením našich vztahů (sobectvím, pýchou….) a naopak činíme smysluplným láskou (vzájemná solidarita, pomoc, obdarovávání se, obohacování se o krásné zkušenosti a bohatství dobra…). Toto obdarovávání vytváří VZTAH. Tento VZTAH LÁSKY pak překonává omezené hranice našeho lidského vnímání materiálních skutečností. Tento vztah lásky nás vede i po mnoha letech na hřbitov k člověku, který již tak dlouho nežije mezi námi….. Skrze tento vztah lásky se setkává náš konečný lidský čas s nekonečným časem Božím. Bůh sám není atom, hmota, nýbrž VZTAH, protože je LÁSKOU, a proto je životem. Proto také na vzájemnosti lidské lásky spočívá lesk tajemství věčnosti. Z tohoto pojetí lidské existence vychází, že vztah činí otevřeným, což podmiňuje naše otevřenost k vztahu lásky, nikoliv uzavřenost. Je těžké popsat tuto zkušenost na jedné vymezené stránce. Zkušení teologové o tom píší celé knihy s pečlivě promyšlenými slovy. Přitom však vždy zdůrazňují, že důležitější než tyto knihy jsou pak chvíle meditace – prožití blízkosti u Boha ve chvílích ticha, v kterých Bohu předkládáme i naše lidské vztahy – se všemi jejich klady i zápory – nejsme andělé, ale lidé, proto nejsme dokonalí (ten, kdo to o sobě tvrdí, nejlépe o sobě prokazuje opak). Vztah s Bohem lze navázat skrze Krista (Bůh, který se stal člověkem). V jeho smrti na kříži, přinášejícím usmíření viny našich hříchů, nastává dialog s Bohem, uvolňující lidský jazyk. Bůh vstupuje v Kristu jako člověk do tohoto našeho hledání slov lásky. Proto kříž je znamením Boží lásky k nám a skrze toto znamení – skrze tuto lásku, hledejme spojení s jiným časem než je náš lidský čas – s nekonečným časem Božím.
P
ři uvědomění si těchto úvah teologa Ratzingera lépe pochopíme, že první encyklikou papeže Benedikta XVI. je „Deus caritas est (Bůh je láska), začínající stejnými slovy l.listu apoštola Jana a v závěru obsahující slova: „Ve svatých se objasňuje, že ten, kdo směřuje k Bohu, se nevzdaluje lidem, nýbrž se jim stává opravdu blízký“. Takto lépe i pochopíme, proč svátky dušiček a všech svatých jsou tak blízko sebe. Zkusme z tohoto pohledu promýšlet naše vztahy, aby naše láska zapálila skrze velkou Boží lásku další – další světýlko vztahu lásky, přesahující náš lidský čas, a tedy umožňující náš vstup do času Božího. 2
P Ř E D S TAV U J E M E připravil A.Urban
V rámci desetiletí naší diecéze pokračujeme v seriálu rozhovorů s jejími nejvyššími pastýři, jejichž cílem je přiblížit věřícím práci biskupství. Po rozhovoru s otcem biskupem a generálním vikářem, jsme položili několik otázek biskupskému vikáři pro pastoraci otci Mons.Rudolfovi Sikorovi.
Otče, co jako biskupský vikář pro pastoraci vlastně děláte? Biskupský vikář je kněz, který pomáhá biskupovi v určité oblasti diecéze. Zabývá se především pastorační činností, vede a odpovídá za centra pro pastoraci mládeže, rodin, katechetické centrum a další. Když mne otec biskup jmenoval vikářem pro pastoraci, nechtěl jsem sedět uzavřený někde v kanceláři ve městě. Proto jsem mu tehdy řekl, že jmenování přijímám s tím, že pastoraci budu v diecézi nejen řídit a koordinovat, ale také prakticky i naplňovat v terénu mezi lidmi. Proto jsemnadále zůstal v Hnojníku jako farář a zároveň jsem děkanem ve frýdeckém děkanátu. No a
hlavně kromě toho lítám po světě všude tam, kam je toho potřeba – kam se musím a také, kde se chci podívat. Co to vlastně znamená slovo pastorace? Pastorace je působení ve smyslu evangelizace – roznášení radostné zvěsti tak, jak nám to přikázal sám Pán Ježíš Kristus: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium“ (Mk 16,15). Je to úkol nás všech – nejen kněží, ale také všech laiků, kteří jsou nositeli všeobecného kněžství. No a někde se toto působení musí koordinovat, dávat tomu směr, aby to nebylo chaotické. V naší diecézi je to úkol můj. Jako například výročí naší diecéze: také provází celá řada pastoračních aktivit, o kterých věřím, že dle sv.Pavla není důležité, kdo zasel, ale že další nástupci – až přijde správný čas, budou sklízet žeň. Podívejte se, za totality, byla mnohdy velká beznaděj – nedalo se v oblasti pastorace zdánlivě dělat nic. Přesto se zasévalo. Díky tlaku moci se oddělilo zrno od plev. Pak je tu ještě jedno nebezpečí – jak odumře i to zrno – zda přinese pak zdravé nové rostliny – bohatou i něko-
likanásobnou úrodu, nebo odumře a nepřinese nic. Toto například připomínám i Polákům (sám jsem polské národnosti): pozor, vy jste ještě neprošli takovou zkouškou jako my. O farářích se na Ostravsku říká: „Odešel z kostela a ma odrobené“. Není tomu tak a je důležité, aby si to uvědomili nejen kněží, ale i všichni věřící. Když se mne někdo zeptá, co vlastně dělám jako farář v pastoraci, když nesloužím mši svatou, odpovím mu - přivážu Tě za ruku k sobě a nechám tě tak 24 hodin a uvidíš tu mnohotvárnou činnost. Je to konkrétní život v konkrétních nejrůznějších situacích, která (je-li prožitá s Bohem) se musí (někdy dřív, či později) projevit nejen na mne samotném, ale i na mém okolí. Takto mne například zlobí, když mi lidé řeknou: „Přišli jsme zaplatit tu mši, co jsme si u Vás objednali“. Mši svatou – setkání s Bohem, nelze zaplatit. Přišli jste přispět na provoz, opravu kostela, přispět knězi a farnosti na jejich působení, na jejich aktivity. Co tedy děláte konkrétně na biskupství v oblasti pastorace? Koordinuji pastorační radu, 3
které předsedá otec biskup. Ta má 17 členů a poradce, jímž je trvalý jáhen Pavel Ramík, starající se i o zpracování údajů výpočetní technikou. Dále do mé kompetence patří centrum pro rodinu, kam patří i péče o seniory, a také katechetické centrum. Centrum má i mládež se svým odloučeným pracovištěm ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Spadají sem i ministranti. Sleduji i školství, byť v našem případě je přímo řídí otec biskup, neboť tuto oblast má na starosti v rámci České biskupské konference. Nemohu zapomenout na mluvčího diecéze, který je zároveň šéfredaktorem diecézního časopisu Okno. V neposlední řadě mne zajímají i pastorační činnosti jednotlivých farností a děkanátů. Tato centra jsou určena pouze pro vybrané, vzorné věřící? Ne. Jejich úkolem je jednak připravit animátory, ty, co vedou nejrůznější místní farní společenství a aktivi4
ty, ale také připravit programy širší – nad rámec farností. Skrze faráře, místní duchovní a aktivní věřící nebo i přímo je možno se napojit na tato centra a ty pomohou každému jej směřovat na správnou adresu či konkrétní akci. Takto lze získat kontakty i v činnostech, které nejsou schopna zajistit místní farní společenství. A co pastorační činnost farností? Snažím se farnosti navštívit a poznat. Nejsou to jen oslavy – ty nejsou ideální příležitostí poznat farnost, jakým životem vlastně žije. Když jedu například na Jesenicko, jedu tam na 2-3 dny. Snažím se setkat s lidmi, aktivními laiky, pak duchovními. Společně nakonec řešíme nastolené otázky. Když hovořím o Jesenicku – je tam málo věřících, ale jsou zde velmi aktivní laici. Víte, církev do budoucna nebude hodnocena podle toho co říká pan farář, ale jak žije celá farnost. Aktivní musí být co největší procento, duchovní tuto činnost koordinují.
Jak to, otče, všechno zvládáte, vždyť máte i svou farnost? Mám kaplana, je u nás trvalý jáhen, který je ředitelem diecézní charity, a také ve farnosti pracuje pastorační asistentka a pastorační asistent. Tak jako u Vás, střídají se u mne také kaplani – každý přinese něco nového a je to moc dobře. Na druhé straně si také musím neustále i na ně zvykat. Je to zkouška i pro mne, žít sám a udělat si to po svém je pro kněze snažší... Ale učit se musíme celý život. Mám radost z každého jejich úspěchu, z toho, jak dokáží oslovit věřící i ostatní. S velkou vděčností pak řeknu „Bohu díky!“ Vždyť „Jděte ve jménu Páně“, vyřčené v závěru mše svaté je výzva všem, nejen kněžím, jáhnům, pastoračním asistentům, ale také všem laikům – rozdávat evangelium – radostnou zvěst. Když máte na starosti pastoraci, jak vypadá podle Vás ideální farnost? Zahrnuje všechny generace, všichni cítí odpovědnost za život farnosti, zapojují se všichni – všechny generace a skupiny nacházejí v tomto životě své místo a vzájemně se tolerují. To je ideál daný životem, praxí. Proto nemám u nás ani pastorační radu, neboť pastoračním spolupracovníkem je pro mne každý kdo se zapojuje. To není úřad, kde se sepíše zápis, uvaří kafe, rozdají upečené buchty a jde se pak domů. Do pastorační čin-
nosti se může zapojit každý – nejen prací, ale i dobrou myšlenkou, nápadem, povzbuzením pro ostatní, kteří něco dělají – jsou svému okolí pak povzbuzením – zasetým semenem, které ve správný čas vzklíčí. Velkou příležitostí jsou zde i společenství. Pastorační činnost provádíme i svým působením v obci a svém okolí, např. v různých složkách v obci. Roznášíme-li mezi lidi radost a naději – rozléváme aktivitu, která se přelévá i mezi nevěřící. Pastorace je tedy život mezi lidmi. Kdysi ve Staré Vsi, kde jsem před mnoha léty působil ještě za totality, řešili problém, že nemají hospodu a někdo jim řekl, běžte za farářem – my jen mluvíme, ale ten je schopen ji zařídit. Hospodu jsem pochopitelně nestavěl, ale chci tímto zdůraznit, že pastorace je žít s lidmi, čímž farnost sroste nejen uvnitř mezi sebou, ale zasévá semeno i ve svém okolí. Farnost tedy nežije jen svým vlastním životem? Ne, farnost nemůže žít jen svým vlastním uzavřeným vnitřním životem. Nemůže žít pouze ze zakořeněných zvyků, ale neustále se vyvíjí a přijímá i nové podněty. Tak tomu je i např. s účastí malých dětí při bohoslužbách. I když rachotí – nevadí mi a vybízím rodiče, aby je co nejvíce od malička do kostela vedli. Ideální je sice zasklenný prostor uvnitř kostela, kde děti vidí
na dění uvnitř. Ale i když tomu tak není, nic se neděje. Dítě musí poznat, že je zde jeho domov, že patří do tohoto společenství. Není-li tomu tak, pak se nedivme, že později s námi dítě diskutuje, proč má do kostela vůbec jít – necítí se tam doma. Okřikujeme-li tyto děti, nebudeme mít později koho okřikovat. Ideální příležitostí ke stmelení farnosti jsou také opravy kostela – zde najdou své místo i ti, kteří jinak příliš aktivní nejsou a dochází zde k mnoha neformálním setkáním. Zažívám to právě nyní při probíhajících opravách našeho farního kostela. Když tak vyprávíte o ideální farnosti, jak vypadá ta Vaše farnost v Hnojníku? Naše farnost je dvojjazyčná – jsou zde i Poláci. Je to živá farnost. Spolu s kaplanem otcem Markem Žukowským máme na starosti také Třanovice, Komorní Lhotku, Horní Tošanovice a Vělopolí. Jsem rád, že nejsem sám, že mladá krev přináší nové podně-
ty, nápady. Je u nás mnoho obětavých aktivních lidí včetně mládeže. Na druhé straně demokracie přinesla i negativní věci, zejména pocit, že si mohu dělat co chci a nemusím do kostela, nemusím …… Z tohoto pohledu je i nezdravá příliš veliká tolerance ve výchově, např. když se rodiče s dospívajícími dětmi – sedmáky „dohodnou“, že nemusí do náboženství. Víte, zde vzpomínám na jednoho havíře ještě z dob totality, kdy mu soudružka ředitelka domlouvala, aby jeho dítě nechodilo do náboženství. On ji odpověděl: „Dokud moje dítě klade nohy pod můj stůl, já jsem za něj odpovědný – ne vy“. Nemůžeme děti nutit, ale příliš demokracie způsobí, že se pak rodiče budou mnohému divit…. Můžete se s námi podělit o nějakou dobrou zkušenost? Dobrá zkušenost? Mít zázemí pro setkávání farnosti aby mohla aktivně spolu žít. Mezi prvními věcmi, které jsme v Hnojníku udělali (ještě před opravou kostela) bylo, že jsme upravili farní stodolu pro tyto účely. Máme tak kulturní místnost pro 80 lidí, dále klubovnu pro mladé a tzv. „pinpongárnu“, tedy sportovní místnost. Nyní při opravě kostela tam máme sice uskladněny věci z kostela, ale jinak zde farnost naplno žije. Pokud farnost nežije pospolu, po vyjdení z kostela se lidé nesetkávají – je to špatné znamení po5
malého odumírání a lidé se pak pomalu ztrácejí i ze samého kostela… Otče biskupský vikáři, 8 let jste působil pro Novojičiňáky v nedalekém Bílovci... Když jsem v Bílovci vyšel na kostelní věž, vybavil jsem si evangelium o pokušení Ježíše dáblem, který mu ukázal svět a řekl mu, že když se mu pokloní, vše mu dá… Já když jsem se podíval z kostelní věže, viděl jsem věže kostelů a kaplí, které jsem spravoval kromě Bílovce ve Velkých Albrechticích, Lubojatech, Bílově, Bravanticích, Staré Vsi, Nových Dvorech a Braviném. Takže jsem v duchu ďáblovi odpověděl – „Děkuji, už všechno mám“. Když mne tam biskup Vrána ustanovoval, slíbil mi kaplana, kterého jsem nikdy neviděl, navíc jsem se musel zeptat, kdeže ten Bílovec vůbec leží, vůbec jsem tento kraj neznal. Byla to však pro mne dobrá zkušenost. Když mi chtěli v roce 1984 vzít státní souhlas, oznámil jsem to veřejně v kostele… a zůstal jsem, dokonce jsem stihl připravit farnost i na sv. biřmování, s čímž mi pomáhal bohoslovec, který se později stal na určitý čas generálním vikářem naší farnosti – otec Kufa. Zažil jsem zde i listopadové události v roce 1989, kdy jsem lidem pomáhal v počátcích rozjet demokratické změny. Kam jste šel pak? Do dnešního mého působiště – do Hnojníka. Zavolal si mne otec biskup Va6
ňák a zeptal se mne, zda se budu zlobit, když mne přeloží. Odpověděl jsem mu, že jsem přece slíbil poslušnost, že tedy mám vždy připravený breviář, růženec a kartáček na zuby, takže půjdu kamkoli. Víte, jsou věci, které nemáme příliš plánovat a vložit vše do Božích rukou – „buď vůle tvá!“ – On pak něco vždy udělá….. Zkuste nám také něco říci o sobě, své rodině. Vyrůstal jsem v normální rodině v Milíkově, která patří do farnosti Jablunkov. Bylo nás pět dětí. Možná, že vás překvapí, že jsem nikdy neministroval. Měli jsme do kostela 8 km a chodili jsme pěšky. Náš kraj byl chudý a zapomenutý. První domky (a to ne všechny) byly u nás elektrifikovány až v roce 1957, takže si ještě pamatuji jak se zfoukávalo světlo „karbidky“ v místnosti. První televizi jsem viděl u sousedů přes okno až v sedmé třídě, na první svaté přijímání jsem šel bosky, abych nové boty nezašpinil a nazul jsem si je až před kostelem… Základní školu jsem navštěvoval v Milíkově a Jablunkově, maturoval jsem na polském gymnáziu v Českém Těšíně. Mým spolužákem, s kterým jsem seděl v lavici, byl otec Adam Rucki, který je biskupským vikářem pro duchovní povolání. Zažil jsem krátkou dobu semináře v Olomouci, který po našem vysvěcení v roce 1974 byl opět zrušen a byl obnoven až v roce 1990. Jako kaplan
jsem nastoupil v Bohumíně, dva roky jsem pak vojančil v Brně, odkud jsem se vrátil do Bohumína, a pak jako kaplan byl v Českém Těšíně. Jakou otázku byste si položil sám sobě? Zdali spolu s přibývajícím věkem a zdravotními potížemi bych neměl pustit někoho mladšího místo sebe a přesunout se o pár budov dále do domova pokojného stáří sv. Kryštofa, který jsme zde v Hnojníku vybudovali v bývalém církevním objektu poté, co nám jej vrátili, když se vybudovala škola jinde. Snad mi pak zbude i čas na mou zálibu – chytání ryb (i když ryby nejím a vše rozdám). A na závěr, jakou otázku byste položil nám, čtenářům Okýnka? Koukáte se jenom na své nejbližší okolí, nebo vidíte i širší souvislosti? Apoštolové nejsme jenom mezi sebou, ale i ve svém okolí. Navíc úkol II. Vatikánského koncilu – agiornamento – umění rozpoznání znamení doby, do které nás Bůh poslal, platí pro každého z nás. A poslal-li nás do této doby, dal nám k tomu i sílu, abychom rozdávali radost a naději – což je evangelium.
DIECÉZNÍ Jolana Orlíková
C E N T R U M P R O K AT E C H E Z I
V
předchozím rozhovoru jsme mohli blíže poznat otce Rudolfa, který má na starost pastoraci v diecézi. Zaměřme se na jednu ze zmiňovaných oblastí, a tím jsou pastorační centra. A jelikož nám ne až tak dávno začal školní rok, pojďme si blíže představit konkrétně, Centrum pro katechezi, které má v rámci Ostravsko-opavského biskupství své nezastupitelné místo. A co nám o své práci napsali sami pracovníci centra? Naší náplní práce je služba těm, kteří chtějí růst k víře a ve víře, ale i těm, kteří chtějí druhé doprovázet na cestě k Bohu. Jsme tedy pomocí především pro kněze, učitele náboženské výchovy a katechety, kteří připravují druhé ke svátostem. Nabízíme pomoc pro ty, kteří pomáhají při přípravě bohoslužeb nebo jakýmkoli jiným způsobem pracují s lidmi ve farnosti, ale i pro vedoucí společenství mladých, dospělých i seniorů nebo společenství předškolních dětí a rodičů. Právě v „naší dílně“ vznikají nové metodické materiály pro výuku náboženství, které mají celorepublikový charakter a snaží se ulehčit nelehkou práci katechetů, kteří donedávna museli pracovat bez systematických podkladů k výuce. Naše centrum nabízí také základní pomůcky pro výuku a katechezi a pořádá duchovní cvičení a přednášky zaměřené k dalšímu profesnímu růstu učitelů náboženské výchovy a katechetů. Také vašim farnostem bychom rádi letos nabídli semináře pro katechezi:
Slavíme svátek sv. Mikuláše:
Nové legendy o sv. Mikuláši. Náměty na program slavení svátku sv. Mikuláše. Ve společenství farnosti. Mgr. Eva Muroňová, Mgr. Jarmila Plačková středa 22.11.2006, 17.00-20.30
Vývoj vesmíru z hlediska moderní fyziky a biblická zpráva o stvoření? Základní poznatky moderní fyziky spojené s konkrétními didaktickými postupy, jak s tímto tématem seznamovat dětí a mládež v rámci výuky náboženství a katechezí ve farnosti. Mgr. Monika Klapková, sobota 24. 3. 2007, 9.00 – 14.30
Katecheze předškolních dětí a vedení společenství předškolních dětí s rodiči: Inspirace pro práce s dětmi a ro-
diči ve společenství farnosti a v mateřské škole. Setkání navazuje na semináře z minulých let. Mgr. Eva Muroňová, pátek 9. 3. 2007, 16.00 – 20.00
Příprava mladších dětí ke svátosti smíření a svátosti eucharistie ve spolupráci s rodiči a farností: Vícedenní seminář vhodný pro kněze a katechety připravující děti mladšího věku ke svátostem a chtějí rozvíjet společenství a spolupráce s rodiči.
P. Cyril Tomáš Havel, CFSsS, Mgr. Eva Muroňová, Mgr. Jarmila Plačková, pátek – úterý, 4. 5. – 8. 5. 2007, Český Těšín Mimo výše uvedené vám nabízíme přednášky na téma roku: 7
„Aktuální otázky výchovy“ Proč a jak nabízet téma „Světová náboženství“věřícím a nevěřícím: Pokra-
čování přednášky k publikaci „Světová náboženství ve službě české škole“ určené zejména pro vyučující náboženství a společenských věd na církevních i státních školách. Možnost zakoupení materiálu. PhDr. Ludmila Muchová, Ph.D., Mgr. ThLic. Walerian Bugel, dr., sobota 4.11. 2006, 9.00-14.30
Kázeňské problémy – problémy pouze dětí? Seminář analyzující příčiny
kázeňských problémů dětí školního věku se zaměřením na výuku náboženské výchovy s náměty přiměřených výchovných postupů. Mgr. Jarmila Plačková, sobota 14.4. 2007, 9.00-14.30
Základy mediální gramotnosti:
Přednáška, ve které se dovíte, jak funguje virtuální svět informací a která nastíní, jak se v něm vyznat a orientovat, tedy jak se nenechat médii manipulovat. Ivo Mludek, přednášející CMTF UP v Olomouci, sobota 19.5. 2007, 9.00-14.30
Semináře se konají v budově biskupství, přihlásit se můžete na adrese: Biskupství ostravsko-opavské, Centrum pro katechezi, Kostelní nám.1, 728 02 Ostrava 1 tel. 596 116 522 linka 234, 235, mobil 731 625612 e-mail:
[email protected],
J
ednou z velmi zdařilých akcí, pořádaných katechetickým centrem je již tradiční Pouť dětí s otcem biskupem na horu Prašivou, která se koná vždy 1. července a je vždy tématicky zaměřen určitým směrem (desetiletí, František z Assisi, ). Nabízí tak mnohým pěkný start do období prázdnin a dovolených. Den začíná v areálu Kamenitá (pod horou Prašivá) je zahájen mší svatou nejen pro děti, a následně se program, (i poutníčci) plný poučení, her a zábavy, přesouvá na vrchol hory. Je milé, že celý tento den prožívá spolu s dětmi i sám otec biskup, s kterým se 8
tak mohou děti setkat za zcela neformálních okolností. Také naše rodina se každoročně na tuto pouť vydává a děti se na ni velmi těší a přinášejí si z ní mnoho pěkných zážitků.
NA P S A L I
JSTE NÁ M
Poděkování za úrodu Jolana Orlíková
S
talo se v podzimní čas, v Šenovské farnosti, již pěknou tradicí - děkovná bohoslužba za ochranu a dary, které nám ve své dobrotě Bůh v letošním roce daroval. Ne jinak tomu proto bylo i letos, kdy zástupci z farnosti přinášeli plody země, které na svých zahradách a polích vypěstovali, a celá mše svatá tak byla svým důstojným průběhem skutečným díkuvzdáním Hospodinu za Jeho dobrodiní. Po mši svaté otec Josef podle starobylé tradice vítal chlebem a solí všechny účastníky bohoslužeb do krásného nedělního dne, plného slunce a zlátnoucího listí.
Ve lké p o d ě ková ní
ní, začali jsme pracovat dosti pozdě, až v měsíci září. Pracovalo se o sobotách, ale také přes týden, např. v pondělky, pátky, ale občasně také úterky a čtvrtky. Podle momentální potřeby a důležitostí práce. Chcete-li slyšet hrubý odhad odpracovaných hodin našich šenovských mužů, je to nepředstavitelných - přes 700 hodin práce, a zdá se mi, že nijak moc nepřeháním! Ušetřené peníze půjdou na další opravy, např. oprava vitráže sv. Bartoloměje na pravé straně presbytáře, nebo na nové osvětlení v celém kněžišti, atd. Také musím poděkovat ženám za jejich ochotu a pomoc v organizaci, nebo za to, že naši muži měli dostatek sil, které načerpali přímo z výsostných obědů, svačin a nápojů. Samozřejmě jde o ekonomickou strán-
P. Josef Motyka.
M
ožná jste, milí čtenáři Okénka, slyšeli, že šenovští farníci se rozhodli společnými silami obnovit a opravit kostel sv. Martina v Šenově u N. Jičína. Práce probíhaly i dále probíhají jak uvnitř, tak venku. Na čem se nejvíce bylo potřeba semknout a zapracovat, bylo odvodnění a kanalizace kostela. A jak se dalo předpokládat, než dorazila potřebná dovole9
ku oprav kostela, ale také neméně důležité je, že lidi pracují spolu, že spolu přemýšlejí, že cítí zodpovědnost za kostel, že se snaží vytvořit pěkné a důstojné podmínky pro to, aby mluvil Bůh sám. Proč to všechno vzpomínám? S nataženou pravicí a s vděčností v srdci chci tímto způsobem poděkovat každému za každou tu vyhozenou hroudu hlíny, za každý organizační krok a bystrou mysl, za vše dobře ukuchtěné u zahřáté plotny domova, za každou odtaženou větev padlého stromu, nebo dovezená kolečka kameniva, za každý přesčas, úsměv a dobrou náladu, každému z Vás děkuji.
Vnímejme ho, buďme mu vděčni a sami se přesvědčíme, že práce za upřímné „Pán Bůh zaplať;‘ je práce nejlépe placená.
Malování kostela v Kuníně
Nový kabát na faře v Libhošti
Jarmila Nevěřilová
Přiznám se, že když otec Alois na jaře oznámil, že se v Kuníně bude malovat kostel, měla jsem z toho obavy. Každý si umí představit, co je kolem toho práce, a u nás v Kuníně... ? Na nedělní mši sv. chodí pravidelně tak 70 lidí, z toho je asi 55 důchodců, na úklid se sejde pět, šest babiček, silné chlapy bys na prstech spočítal ... jenomže. ,,S Bohem začni každé dílo, podaří se ti až milo“. I v Kuníně se podařilo! Když jsem si v hlavě „sumírovala“ poděkování všem těm obětavým lidičkám, vzpomněla jsem si na pouť v Mariazell v roce 2004. Tehdy se s námi z podia loučil nějaký kněz slovy: „Nedovedu vám dostatečně poděkovat za to, že jste přišli, ale Matka Boží vám určitě sama poděkuje“. O deset dnů později měl manžel autonehodu, při které se nikomu nic nestalo, a já jsem věděla, že je to dík-dar od Panny Marie. Tak chci i těm kunínským (a nejen jim) vzkázat, že nám Pán sám určitě poděkuje. 10
Martina Škarková
Vzhledem k tomu, že naše fara už potřebovala nový nátěr na střeše, bylo nutné zajistit tým dobrovolníků, kteří by byli ochotni danou střechu očistit a natřít ji. Otci Josefovi se to povedlo. Dal dohromady mládež, která byla ochotna tuto službu vykonat a obětovat tak svůj volný čas, aby naše fara zase zářila a stála stejně tak hrdě, jako náš opravený kostel. Otec Josef zajistil vše potřebné (barvy, štětce, apod.), domluvil termín brigády na sobotu 2. září 2006 a práce na faře mohla začít. Brigádníci si nejprve položili na střechu žebříky, natáhli lana a začali ji čistit. Posléze vytáhli barvu a štětce. Vzápětí však zjistili, že natírání je nekonečné a že bude potřeba domluvit další brigádu. Samozřejmě, že i v průběhu práce si brigádnici museli odpočinout a občerstvit se. K obědu měli vynikající guláš, ke kávě upečený koláč s buchtou a na večeři párek.
Jídelniček byl vytříbený. Holky se snažily v kuchyni a kluci na střeše. Počasí nás drželo v otázce, ale vždy nás nechalo dodělat, co jsme měli naplánované. Když na to vzpomínám a dívám se na strmost i velikost střechy fary, děkuji Pánu Bohu, že se nám nic nestalo.
Konec zámecké sezóny Milena a Jaroslav Zezulčíkovi
Závěr zámecké sezóny v Kuníně se pomalu a jistě blíží ke konci. V polovině měsíce září však zažili obyvatelé a návštěvníci Kunína skutečný vrchol sezóny. V sobotu 16. září se večer v kostele Povýšení svatého Kříže uskutečnila obnovená světová premiéry oratoria významného hudebního skladatele Antonia Caldary v podání uznávaného souboru barokní hudby Hofmusici z Českého Krumlova. Skladba, věnovaná poctě českého světce svatého Jana Nepomuckého zazněla vůbec poprvé v roce 1726 v paláci Mirabell v Salzburku. Slavný císařský skladatel ji složil pro tamního knížete-arcibiskupa Františka Antonína Harracha u příležitosti vysvěcení kaple v paláci Mirabell, která je zasvěcena tomuto oblíbenému
českému světci. Po dlouhých letech skladba zazněla v rámci zámecké kulturní sezóny v Kuníně. Není to náhoda: zámek Kunín je v Rakousku nazýván „malý moravský Mirabell“ – jeho stavba započala v roce 1726 a stavitelem barokního zámku nebyl nikdo jiný než budovatel paláce Mirabell – slavný Johann Lucas von Hildebrandt. Zámek v Kuníně vybudoval pro arcibiskupova synovce hraběte Bedřicha Augusta Harracha a jeho zahradní průčelí je malou zmenšeninou slavného salzburského paláce. Koncert, nastudovaný za podpory Rakouského kulturního fóra v Praze, byl naprosto mimořádný a posluchače strhnul k obrovským ovacím. Jeho pochvalnou recenzi si mohli posluchači poslechnout hned v průběhu dalšího týdne na vlnách ČRo – 3 stanici Vltava. Po skončení koncertu se před zahradním průčelím zámku rozsvítilo pět hvězd z loučí – symbol svatého Jana Nepomuckého. Byl to mimořádný večer, na který budou návštěvníci koncertu dlouhou dobu vzpomínat. Kostel byl zaplněn téměř do posledního místa, škoda, že však přišlo jen několik málo Kunínských ... V neděli příštího dne se konala v Kuníně pouť. Mše svatá byla znovu ozdobena krásnou hudbou – tentokráte Korunovační mší slavného Wolfganga Amadea Mozarta, jeho výročí narození si letos připomínáme. Skladbu hrál a zpíval Chorus Odry a mše byla skutečně slavnostní. Otec děkan novojičínský Msgre. ThDr. Alois Peroutka zde poděkoval přítomným věřícím, německým krajanům a také dalším za pomoc při letošní obnově chrámu. Do další krásy se však oděl také sousední 11
se uhradí z příležitostného prodeje ale i z vlastních prostředků.
Misijní škola, Slovensko 2006 Patricie Plášilová
zámecký park, kde vyrostl spojovací most mezi kostelem a zámkem, zámecká kuželna a také chodníčky vedoucí návštěvníky do dalších zákoutí zámeckého parku. Zde se letos poprvé konala po dlouhé době opět skutečná pouť, za krásného počasí sem příšly tisíce lidí z místa i okolí.
Charitní klub rukodělných prací Anna Golichová
Charitní klub rukodělných prací, který se schází na faře v Novém Jičíně každou středu a pátek od 9.00 do 11.00 hodin nabízí zájemcům (ženám i mužům, mladším i starším, včetně zdravotně postižených) pestrou činnost (pletení a háčkování hraček, vyšívání, výrobu pohlednic apod. Týká se převážně žen, které chtějí něco udělat pro sebe i druhé, pro radost sobě i druhým, zaplašit deprese a nudu, udělat krůček z tíhy samoty, udělat krůček k sebedůvěře a vidět cenu každého člověka bez výjimky, i cenu sebe samého. Týká se nezaměstnaných, nemocných, lidí na invalidním či starobním důchodě i žen na mateřské dovolené. Něco se tak naučí, ušetří peníze a stanou se tak trochu umělcem, který tvoří téměř z ničeho malé zázraky a přitom vytváří společenství. Takto zapojení lidé budou pracovat bez nároku na finanční odměnu. Náklady na materiál 12
Sabinovské společenství Dom Júdov o těchto letních prázdninách pořádalo mezinárodní Školu evangelizace a misií. Celá škola trvala šest týdnů, během kterých se mladí dozvídali něco blíž o Bohu, k tomu jim pomáhali nejen kněží, ale taky jejich svědectví a zkušenosti s Bohem. A jaké jsou moje pocity a dojmy z celé školy? Mě samotnou už po příchodu učarovalo krásné prostředí na Domaši, kde se vše odehrávalo. Jednotlivé dny byly poctivě rozděleny a každému ze zástupců své země byla udělena nějaká přednáška, stejně tak měl každý z nich i den půstu. Každé ráno započalo osobní motlitbou v kapličce, po které následovala společná motlitba s oslavováním našeho Pána. Nedělní den se připravoval na večerní slavnost Den národů. Celé odpoledne se všichni připravovali jak nejlépe reprezentovat svou zem, a tak jsem ani já nezahálela a vymyslela asi to nejtypičtější pro ČR, vlajku. Všichni byly mým nápadem nadšeni, a proto si vyrobili každý tu svou vlajku. Chýlil se večer a všichni byli plní napětí a očekáváni. Odbila šestá hodina večerní a my, Boží děti, usedly ke slavnostnímu stolu. Večeře měla nádech typické slovenské kuchyně, podávaly se pirohy a halušky s brynzou, no a pak všechno začalo. Poláci měli představení o drakovi, které hrály malé děti, Cheryl z Ameriky upekla jejich tradiční koláče, abychom věděli, že Američané nejedí jen hamburgery. No a tak se
jednotlivé národy představovaly, až došla řada na mne. Řekla jsem něco málo o historii ČR a o Praze, no a nakonec jsem měla zatančit polku. Jelikož mi byl přidělen jiný partner, který je hotový herec, z mé „československé“ polky byla polka moderní. A tak se celý večer nesl ve znamení dobré nálady a přátelství stráveném v blízkosti Boha. Další velkou akcí byl Královský večer, který se výrazně lišil od Večera národů. Každý z nás si měl připravit dar, který večer po Královské hostině daruje Bohu. Nastal večer a my byli pozváni na hostinu. Každý u Božího stolu měl své místo, a tak každý z nás byl doveden až ke svému místu. Hostina to byla velkolepá. Po po-
žehnání večeře bylo každému dáno kus masa z prasete. A tak se hodovalo a pilo (tedy bez alkoholických nápojů) až do pozdních večerních hodin a mezi tím se darovaly dary Bohu. Každý krátce představil svůj dar, který odevzdává Bohu, a položil jej před kříž. Já osobně jsem dala kříž svázaný trávou a na něm mrkvového Ježíše, který se usmíval. To byl symbol toho, že Ježíš za nás zemřel na kříži a má nás rád a chce, abychom úsměv a radost rozdávali dál k lidem, kteří Ježíše neznají. Také to měl být zároveň dar pro mojí mamku. Po týdnu, který jsem tam strávila, mě to obohatilo na tolik, že jsem zas o krok blíž k našemu nebeskému Otci a moje srdce poznalo jeho lásku a dobrotu.
Z at v r ze lost J.Nevěřil
Zatvrzelost mužů je smutná, ale zatvrzelost žen je ještě smutnější, protože právě ony jsou nositelem života a jedním ze dvou stěžejních sloupů rodiny. V rodině, kde měla vládnout výchova, ne jak já chci, ale jak Ty chceš. Tato věta vyjadřuje absolutně pokoru k Bohu. Slova jako pýcha, lhostejnost, všednost, zloba, nevlídnost, zatvrzelost, jsou produkty lidského smýšlení. My sami je vyrábíme ze svých životních situací. Je to reakce na to, co my sami jsme zažili na vlastní kůži, za svého života, jak se na nás řítila pýcha, lhostejnost, všednost, zloba, které jsme zavšasu nedokázali odvrhnout pryč z naší mysli. Když téměř celý život žijete v tomto prostředí, začínáte si vytvářet vlastní názor na „lásku“ a stavá se z nás zatvrzelý člověk. Takový člověk zanevřel na celý svět a uznává jen ten svůj. Takový člověk lásku nerozdává, ale ani ji nemusí mít. Takový člověk potřebuje naši pomoc v podobě modlitby. I když on sám by určitě řekl: „Za mě se nemusí nikdo modlit, dokážu se sám za sebe pomodlit“. Někdy nás svým chováním opravdu až popouzí, ale záleží na nás, jak jsme sami pokorní. Ať je nám povzbuzením ta skutečnost, že Bůh pro naše hříchy a pro naši nepokoru velice trpěl, nikomu neublížil a přesto nám stále a stále odpouští. Z toho vyplývá, že pokud bude šlapáno po naší pokoře zatvrzelým člověkem, měli bychom mu stále a stále odpouštět a komunikovat s ním Božím slovem. On sám musí poznat, že Boží slova jsou větším trumfem než dobře formulovaná slova špatných myšlenek. Bůh bojuje o každého z nás proti zlu, aby nás neztratil. Bojujme i my o ty zatvrzelé modlitbou k Duchu svatému, aby je osvítil lýskyplností a pokorou. Porosme a děkujme. Prosme Ducha svatého, ať narovná to, co je zkřiveno, ať uzdraví to, co je nemocno, ne jen na těle, ale i na duši. 13
Z NA Š Í K N I HOV N Y Připravuje Pavel Golich
Jean Guit ton: Por t rét M ar t y Rob inové Život této skromné Francouzky z venkova byl opravdu neobyčejný. Od 26 let byla Marta úplně ochrnutá, nehybně ležela v posteli v přítmí malého pokoje v zapadlé vesnici a víc než padesát let nepřijímala žádnou potravu, jen jednou týdně Eucharistii. Měla stigmata a častá zjevení Matky Boží. Marta přitahovala spoustu lidí, mezi nimiž byli významné osobnosti světského a církevního života a založila nové misijní společenství – Ohniska Boží lásky, která se nacházejí ve všech koutech světa. Marta Robinová žila v letech 1902-1981. V současné době probíhá její beatifikační proces.
P O Z VÁ N K Y Troubená mše k poctě sv. Huberta v Kuníně Milena a Jaroslav Zezulčíkovi
Konec zámecké sezóny v Kuníně bude již tradičně spojen s troubenou mší k poctě svatého Huberta, patrona myslivosti. V sobotu 4. listopadu bude v kostele Povýšení svatého Kříže sloužena troubená mše, kterou celebrují Mons. Mgr. Marcel Tesarčík, generální vikář ostravsko-opavské diecéze a Mons. ThDr. Alois Peroutka, děkan novojičínský a mši sv. budou celebrovat nejen gen. vikář a děkan NJ a ostatní novojičínští kněží. Hudební doprovod mše svaté obstarají opět již tradičně přerovští trubači, jeden z nejlepších souborů lovecké hudby u nás a členové Campagnuollo barok ansamble. Mše svatá začíná v 10. 00 hodin. Již tradičně budou na zámku probíhat také prohlídky pokojů, doprovázené zvukem loveckých fanfár, v zámku se budou prohánět slavnostně odění jezdci na koních a letos poprvé se bude konat také skutečný zámecký hon, pořádaný Jeho magnificencí panem rektorem VFU Brno. Výřad se uskuteční – kde jinde – než před zahradním průčelím zámku. Pro návštěvníky budou nachystány také zvěřinové speciality v zámecké restauraci. Zámek uzavře své brány pro turisty podobně jako před dávnými dobami – loveckou slavností, po níž majitelé zámku odjížděli za přezimováním do Vídně, tak aby zámek otevřel své brány návštěvníkům opět na jaře příštího roku ... 14
Ve č e r n í le g e n d a . . . V roce 360 se stal knězem u sv. Hilaria v Poitiers a založil polopoustevnickou řeholní komunitu v Ligugé, první v Galii. Byl zvolen biskupem v Tours a v letech 370 – 371 žil na opuštěném místě poblíž svého sídelního města, postupně tam vznikl klášter Marmoutiers. Mnoha uzdravení, mnohé zázraky, mnoho … U příležitosti letošní pouti 2006 vás všechny srdečně zveme na:
Večerní legendu nejen pro Martina.
Kdy: v sobotu 11. 11. 2006 v 16,30h. Kde: v kostele sv. Martina v Šenově u Nového Jičína. Poutní mše sv. bude slavena v neděli 12.11.2006 v 10.15hod.
V E Z K R AT C E Z F A R N O S T Í B i ř m ová n í otec Alois Peroutka
Od 6.10., kdy bylo první modlitební setkání ve farním kostele, se připravuje 68 věřících z našich farností na přijetí sv. biřmování. Jsou rozděleni do čtyř skupinek. Příprava bude probíhat po stránce rozšíření poznání a prohloubení modlitebního života, aby se z nich mohli stát učedníci Ježíšovi pro dnešní svět zapáleni pro věc Boží. Příprava bude probíhat s malými přestávkami do poloviny května, kdy nejpravděpodobněji v neděli 6.5. by mělo být dopoledne udělování sv. biřmování našim o. biskupem Františkem. Přejeme všem, kteří se připravují, velkou odvahu a hlavně vytrvalost na započaté cestě.
C o j s m e p ro ž ili • • • •
28.9. se uskutečnilo společné putování po studánkách zahájené mší sv. u kaple Umučení Krista na Lamberku 6.10. byla zahájena příprava na sv. biřmování 7.10. se uskutečnila farní drakiáda, zahájená adorací ve Španělské kapli 14.10. byla ve spolupráci se zařízením Focus otevřena veřejnosti farní věž spojená se seznámením veřejnosti s liturgickým prostorem
C o n á s č e ká • • • • •
Svátky našich zemřelých Setkání na sv. Mikuláše Adventní příprava 4.11. v 10.00 troubená mše sv. na ukončení zámecké sezony v Kuníne s gen.vikářem Mons.Mgr. Marcelem Tesarčíkem 25.11. v 15.00 mše sv. k posvěcení kaple v Bludovicích 15
S VÁT K Y V Š E C H S VAT Ý C H A D U Š I Č E K
Podmínky k získání plnomocného odpuštění trestů za hříchy přivlastnitelné duším všech věrných zemřelých Tuto milost je možno získat od l. 11 do 8.11 každý den, když ten den: • přijmeme sv. přijímání • pomodlíme se na úmysl Sv. otce jakoukoliv modlitbu • navštívíme hřbitov a třeba v duchu se pomodlíme za věrné zemřelé • l.listopadu odpoledne a 2.11. celý den je možno podmínku modlitby za zemřelé učinit v kostele (Otče náš a Věřím v Boha), k tomu je potřeba splnit ostatní výše uvedené podmínky • Pro získání milostí je potřeba také přijmout sv.smíření a to může být kdykoliv v tomto období. • V ostatní dny v roce za splnění obvyklých podmínek získáváme pro duše v očistci neplnomocné odpustky.
Příležitost k sv. zpovědi od 30.10 do 3.11. 2006 k získání milostí pro naše zemřelé 29.10. 30.10. 31.10. 1.11. 2.11. 3.11. 4.11. 5.11.
během dopol. bohoslužeb ve far.kostele a v Kuníně, od 15.00 v Libhošti 6.15-6.40 far.kostel, 17.00-17.50 Španělská kaple 6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 Španělská kaple 6.15-7.30 far.kostel, 16.30-17.50 a během mše farní kostel, 14.30-16.00 a po mši sv. v Libhošti, 16.15-16.55 v Kuníně 6.15-7.30 far.kostel, 17.00-17.50 a během mše farní kostel 6.00-8.00 far.kostel, 16.30-18.00 farní kostel 7.15-7.55 Žilina během dopoledních bohoslužeb ve far.kostele.
B o h o s l u ž by 1.11. 2.11.
4.11.
Všech svatých: mše sv. 6.45 a 18.00 far.kostel, 17.00 Kunín, 17.00 Šenov, 18.15 Libhošť Vzpomínka všech věrných zemřelých: mše sv. v 6.45 a ve 18.00 ve far.kostele, Dušičková pobožnost na městském hřbitově v Novém Jičíně v 15.00. 16.30 pobožnost za zemřelé na hřbitově v Kuníně a Šenově, 17.00 mše sv. Kunín a Šenov, 18.15 Libhošť mše sv. s pobožností za zemřelé Mše sv. s pobožností za zemřelé 8.00 v Žilině
Krátké zamyšlení: „Uvažuj, jak nejistý je den tvé smrti, kdy to bude? O tom nevíme vůbec nic. Jisté je jen to, že zemřeme dřív než si myslíme.” Sv.František Saleský, Úvod do zbožného života. část I - O smrti. Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707698, e-mail: farnost.nj@cs-net, web: www.farnost.cs-net.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu nebo na faře, či u A.Urbana, tel.: 553 822 240, e-mail:
[email protected]. nebo
[email protected]. NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internotý přístup ke stažení Okénka a Farníčku v PDF formátu: www.okenko.pisla.org. Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.
