C:\Users\Plazma\Desktop\301\Romany_Perry_Rhodan_21-Ewers_H_G-Kapitan_Nelson.PD B

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html C:\Users\Plazma\Desktop\301\Romany_Perry_Rhodan_21-Ewers_H_G-Kapitan_Nelson.PD B PDB Name: Romany Perry Rhodan - 021.txt Creator ID: REAd PDB Type: TEXt Version: 0 Unique ID Seed: 0 Creation Date: 30.10.2004 Modification Date: 30.10.2004 Last Backup Date: 1.1.1970 Modification Number: 0

Romány Perry Rhodan 21

H. G. Ewers KAPITÁN NELSON Přeložil Hugo Bokvas © Band 16/18, H. G. Ewers: Raumkapitän Nelson 1. Guy Nelson provrávoral kolem portýra ve zlaté livreji a na okamžik ho překvapilo, že ten chlap dostal posilu v podobě dvou kolegů, ale pak už vyrazil přes vlhkem se lesknoucí ulici. Když ho jen o vlásek minulo taxi se zapnutou sirénou, svižně změnil směr a vyslal za vozem nesmírně spokojený úsměv - a dalším skokem se zachránil před jiným vozem. Mozolnatýma rukama se dostal do styku s čímsi, co připomínalo tkaninu. Příliš nad tím nedumal a chytil se toho. Mocně škytl a stoupal pohledem od rukou výš. Nad přísným obličejem spatřil lesknoucí se policejní přilbu a překvapeně zamžikal. „No copak? Kde jste se... škyt... tady vzal? Škyt." Policista se usmál nacvičeným, otcovsky přísným úsměvem, jaký nasazovali všichni policisté v Haffgusu při styku s opilými astronauty. „Mohu vám objednat taxi, kapitáne?" Guy Nelson se lehce odrazil od policistovy hrudi, pár vteřin se kolébal z pat na špičky a nazpátek, dokud nenalezl ztracenou rovnováhu, a nevrle zavrčel: „Chlape! Vy buďte rád, že jsem vás chytil! Skoro bych řekl... škyt... že jste to asi kapánek přehnal, co?" Zachichotal se. Policista si odkašlal. V té chvíli se z druhé strany ulice ozvaly útržky vět, následoval zvonivý smích a pak s bzukotem najel kluzák. Guy Nelson zpozorněl. Když smích dosáhl jeho boltců, trhl sebou, jako by dostal elektrošok. V následující chvíli už stál na druhé straně ulice, přímo vedle otevřeného kluzáku, který se měl právě k odjezdu. Naklonil se přes okraj a muže vedle řidiče popadl za klopy pláště. „Nazdárek, Drillbee! Snad byste už nechtěl pryč? Nezapomněl jste mi zaplatit?" Muž oslovený jako Drillbee zbledl a marně se snažil vymanit z ocelového stisku. Z podniku vyšli dva muži a za nimi se vyřinula hudba. „Gullbersi, Marku!" křikl Drillbee. Guy se choval jako buldok, který vnímá jen svého protivníka. Prudce zacloumal vyzáblým Drillbeem. „Já se vás na něco ptal. Dlužíte mi ještě čtyřicet tisíc solarů za dopravu. Kde jsou?" Drillbee se zatvrdil. „Já vám nedlužím vůbec nic!" vykřikl nepřirozeně vysokým hlasem. „Zaplatil jsem za vás dluhy ve hře, tím jsme si kvit, můžu to dokázat!" To už ti dva byli u kluzáku. Popadli Guye stylem, který jasně svědčil o tom, že jsou to muži ražení, s jakým by si člověk neměl příliš začínat. Guy Nelson se však otočil těžkopádně jako medvěd - a Gullbers s Markem se váleli na zemi.

Page 1

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Fajn," prohodil spokojeně a otřel si rukávem nos. „A teď pokračuj, Drillbee." „Pomoc!" zaječel Drillbee. Řidič kluzáku tam seděl naprosto bezmocně. Dávno by už odjel, kdyby jen věděl, kam se mu poděl klíček od zapalování. Nevšiml si totiž letmého pohybu, při němž se klíček přemístil do Guyovy kapsy. Guy se pohrdavě ušklíbl. Potom hrůzou ztuhl, protože za sebou zaslechl tvrdý hlas: „Ruce vzhůru, kapitáne! Chovejte se rozumně." Policista zřejmě rozumný byl, nikoli však Guy Nelson. Drillbee mu nezaplatil dvouměsíční práci, a to Nelsona štvalo i bez vydatné podpory alkoholu. Prudce udeřil za sebe, takže policistovi skutečně nezbývalo nic jiného než stisknout spoušť paralyzátoru. Nelsonovi se tělem prohnala prudká a palčivá bolest, kterou pak vystřídala šíleně vířící mlha, v níž už vůbec nic necítil. 2. První, co po procitnutí vnímal, byla ukrutná bolest hlavy. Jako zkušený piják si chtěl namlouvat, že to není jeho hlava, v níž to tluče a buší, jako by si jedna parta trpaslíků prorážela cestu na svobodu klenbou lebeční, zatímco druhá parta mu vytrhávala jeden vlas za druhým. Ale opravdu to začalo bolet až ve chvíli, kdy zaznamenal Mabelin hlas. „Já vám říkám, vy jeden budižkničemu, postavte ho pod studenou sprchu a přijde k sobě natošup." Guy v duchu zaúpěl. Nejdřív chtěl ještě nějaký čas předstírat bezvědomí. Pak si uvědomil, jak na takové pokusy Mabel reaguje, a kapituloval. Předstíral, že zmateně otvírá oči. Hlasitě a bolně zasténal. „Ta hlava! Mabel! Zaplaťpámbu žes mě našla! Kde to vlastně jsem?" Hned nato se zašklebil a zacpal si uši. Zalil ho hotový vodopád slov. Jediné, co z něj vnímal, byla jakási zoologická terminologie. Snášel vše trpělivě jako pacient, který je dlouholetou zkušeností obeznámen s praktikami svého lékaře. A dobře věděl, co bude následovat. Když se Mabel rozplakala, potlačil úlevný výdech, napřímil se a nemotorně k ní přistoupil. Položil jí ruku na rameno. „No tak, Mabel. Slibuju ti při všem, co je mi svatý, že mi už v životě nepřejde přes rty ani kapka..." Srazila mu ruce. Byla rozpálená jako bohyně pomsty. „Mlč! Co je ti krom toho chlastu svatý? I kdybys ten slib dodržel, tak stejně najdeš způsob, jak to do sebe dostat, třeba klystýrem..." Zrudla až po kořínky vlasů. Byl to podivný, a přece roztomilý kontrast k té statné kostnaté postavě. Policisté za přepážkou z toho měli očividně potěšení. Mabel to neušlo. Napřímila se a rázem vypadala jako nějaká bájná královna z prehistorie Země. „Pánové!" pravila řeřavým hlasem. „Jen se šklebte. Nezabráníte tomu, abych si bratra, ctihodného kapitána Guye Nelsona, odvedla z této peleše hříchu. Každopádně je to větší džentlmen než vy všichni dohromady, i když někdy pije jako o život. - A vůbec, překvapuje mě, že ho nacházím tady. Co proti němu máte?" Ukazováček jí vystřelil přes přepážku a ukázal na policejního poručíka, o kterém právem usoudila, že má v místnosti nejvyšší hodnost. Poručík zrudl. „Na... napadení, madam. On... my..." Celý zmatený se odmlčel. „Aha!" pravila Mabel. „Napadení. Kdo ho napadl?" Poručík se vzpamatoval. „Špatně jste to pochopila, madam. Napadení provedl kapitán Nelson. Zbil dva muže a ohrožoval veřejného činitele." Mabel plácla dlaní o přepážku. „Dva že zbil? Bohudík! Já se už bála, že ho někdo ztloukl. To by mě ostatně velice překvapilo. Guy totiž opravdu..." Odmlčela se, když si všimla, jak se bratr spokojeně tváří. „Nyní mě musíte omluvit, pánové. Vezmu si ho rovnou s sebou. To víte, obchod je obchod..." Popadla bratra za loket a pochodovala s ním ke dveřím. Policisté se na sebe zaraženě podívali. „Bože, to je baba!" vydechl pak poručík. „Odvede si zadrženýho a my se na to jen koukáme a nestáhneme je ani o dvě stovky pokuty." „Mám ji vrátit, pane?" nabízel se seržant. Poručík zbledl. „Spíš ne. To nevíte, s kým máme tu čest?" Když se nedočkal odpovědi, sedl si na stůl, zapálil si cigaretu a mezi dvěma tahy bručel: „To byla Mabel Nelsonová se svým bratrem, kapitánem Guyem Nelsonem. Taky je znám pod přezdívku Rudonoska. Bohužel teprve když se objevila ona, jsem si uvědomil, koho tu tady máme, jinak bych ho dal už dávno dopravit na jeho loď. S těmi dvěma je lepší nic nemít. Rudonoska je sice nepolepšitelný piják, ale také nesmiřitelný mstitel, pokud mu někdo něco provede. Teď už taky chápu, proč se střetl s tím Drillbeem. Obchodník ho zřejmě podvedl." Vzdychl si. „Kdyby Drillbee už neodletěl, dal bych ho na místě sebrat a postaral bych se, aby Rudonosku odškodnil. Teď už je na to pozdě. Ale určitě bych nechtěl být v Drillbeeho kůži..." °°°

Page 2

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html Guy Nelson vystřízlivěl, ještě než dojeli k astroportu. Cestou mu Mabel náležitě vyložila, co si o všem myslí, a Guy se scvrkával. Teprve když dorazili k vjezdu na astroport, byl Guy opět pán. Teď si už zase může dovolit hrát hrdého kapitána, který je zvyklý rozkazovat. Mabel to očekávala. V podstatě to s ním myslela dobře a Guy to věděl. Určitě ho nebude před jeho podřízenými ponižovat. Příslušník ostrahy astroportu se přesto zlomyslně usmíval, když jim kontroloval dokumenty. S přidrzlým výrazem vrátil Guyovi papíry. „Můžete jet dál, kapitáne." Odkašlal si. „Ale na něco jsem se chtěl zeptat... Proč jste ten vrak už nedal odtáhnout na skládku? Takhle zbytečně platíte parkovné." Guy nehnul ani brvou. Pouze oči měl náhle zlé a chladné. „O čem to mluvíte, poručíku?" otázal se pomalu. Muž ukázal palcem za sebe. „No o tý věci tam, BRITSKÝ VELIČENSTVO, nebo jak se to jmenuje." Guy se vztyčil a poctil poručíka opovržlivým pohledem. „Aha. Takže JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO..." A hlas se mu náhle změnil v burácející orkán. „Chlape! Mluvíte o JEHO BRITSKÉM VELIČENSTVU! Víte vy vůbec, co to jméno znamená, vy potomku platfusáka z bezvýznamné kolonie? Slyšel jste někdy o slavných dějinách Země? Ne! Protože kdybyste o Zemi věděl víc, než že odtamtud dostáváme materiální pomoc, pak byste se při vyslovení JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO postavil do pozoru. Kdyby Jeho britské Veličenstvo ještě existovalo, byli by lidi jako vy dobří leda tak k drhnutí paluby. Nazývat JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO vrakem! S ním jsem probrouzdal snad všechna spirální ramena Galaxie a ještě se toho nalítá, než proletí tím posledním." Mabel mu položila ruku na předloktí. „Nevšímej si ho, bráško. Takoví lidé jsou pod tvou úroveň." Guy přikývl, sešlápl plyn a vřítil se na astroport. Strážný za ním ještě nějakou chvíli civěl s otevřenými ústy. U lodi stál robot. Ten na poslední chvíli uskočil před kluzákem, který se v prachu řítil přímo na něj, projel pod JEHO BRITSKÝM VELIČENSTVEM a s jekotem se zastavil dvacet metrů za lodí. Robot se trhaně, ale přece jen hbitě sklonil, nahmatal ocelovýma rukama vypadlý šroub a rychle si jej vsunul do otvoru v otřískaném těle. Potom vzpřímeně zamířil ke kluzáku. Věděl, co jeho pán a vládce kapitán Guy Nelson od něj očekává. Když hlasitě srazil paty, uvolněný šroub opět vypadl a kutálel se po ploše. „Robot George hlásí, že JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO je až na známé nedostatky připraveno ke startu. Posádka na palubě v plném počtu." Guy se nedbale dotkl okraje propocené čepice. Sehnul se pro šroub, otáčel jím mezi palcem a ukazovákem a osopil se na robota: „Co má být tohle? Máš uvolněný šroub, co?" George opět srazil paty. „Ano, pane!" „Jak to... „No tak, Guyi," napomenula ho Mabel a odebrala mu šroub. Podala ho robotovi, který si jej zase zašrouboval. „Však víš, že by George potřeboval údržbu. Ostatně měl bys něco udělat i s JEHO BRITSKÝM VELIČENSTVEM. Vždycky když naběhnou motory, mám strach, že se rozpadne na součástky." Guy se zamračil. „To ale chce peníze, Mabel. No, na příští planetě koupím kanystr barvy, abychom opravili aspoň jméno." Mabel si založila ruce v bok. „Jméno, jo? A to si myslíš, že tak bude loď o něco lepší?" „Máš snad strach?" „Strach!" Opovržlivě mávla rukou. „Na něco takového jsem už dávno zapomněla, co lítám s JEHO BRITSKÝM VELIČENSTVEM. Radši bys neměl pít. Jinak by tě Drillbee neoblafnul a my mohli dát JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO opravit." Guy si rozpačitě odkašlal. „Dobře, dobře, Mabel. Já už ty prachy z něj vymáčknu. To si piš." A dlouhými kroky rázoval k lodi. °°° Guy Nelson vstoupil do lodi a JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO nebezpečně zavrzalo a zaklapalo. Zatímco George tiše a nenápadně pracoval, Mabel vzhlédla k lodi. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO mělo tvar zastaralých nákladních lodí Solárního impéria. Býval to kdysi ten nejmodernější transportér. Před sto devadesáti lety. Tenkrát si ho Guyův pradědeček pořídil zbrusu nový a stal se přepravcem. Nezbohatl. Nezbohatl ani Guyův otec. Všem Nelsonům se zřejmě chronicky nedostávalo protřelosti. Vždycky je nějaký lotr ošidil. Z Guye na základě takových zkušeností vyrostl fanatik spravedlnosti. Zůstával čestný a poctivý jako otec, ale pokud byl podveden, nedal si pokoje, dokud podvodníka nedostal a nepotrestal. Postupně si tak získával pověst a řada

Page 3

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html obchodníků si bedlivě dávala pozor, aby ho nepodvedla. Jenže ničemů je vždycky dost. I když pak byli dopadeni, neměli z čeho škodu uhradit. To, co Guy vydělal, utratit zase za pronásledování nějakého podvodníka. Mabel pohladila otřískanou a rezatou vzpěru. Rez se při startu opět opálí a po dalším přistání se jako zázrakem objeví. Jednoho dne se nám JEHO VELIČENSTVO rozpadne, pomyslela si. Chtěla vzpěru obejít a tu se vchod opět otevřel. V otvoru se ukázal Guy. Něco na ni křičel, ale nerozuměla co. Pokrčila rameny. Guy slezl po úzkém žebříčku. Jako vždy s klením a nadáváním a jako vždy zapomněl, že na jednom místě chybějí čtyři příčle. Na poslední chvíli se chytil, spustil se níž, sestupoval pomaleji, čímž měly příčle více času se prohýbat, takže praskla další. Když slezl, vypadal nervózně a vystrašeně. „Co se stalo?" zeptala se Mabel. „Franklin s Richardem jsou pryč." Oklepal si čepici a křikl na George, aby mu zase připravil kluzák. „Pojedeme je hledat," řekl. °°° George běžel vedle nich. Stařičký kluzák by ho už neunesl. Ostraha astroportu je už ani nezastavovala. Guy Nelson pracně navedl vozidlo na automatickou dráhu a pak už jen čekal, až dráha navede kluzák do města. Volný čas využil k tomu, že peskoval George. „Jak se mohlo stát, že se dostali nepozorovaně z lodi?" zeptal se ho přísně. Robot bušil nohama o beton, šroub se mu opět uvolnil a s ním i část hrudního krytu, takže si jej musel přidržovat oběma rukama. „Nevím, pane." „Nevím," posmíval se mu Guy vztekle. „To nedokážeš dát pozor ani na dvě děti? Jestli se jim něco stalo, jdeš do šrotu!" „Zřejmě k tomu došlo, když jsem byl ve spalovací komoře hlavního pohonu, pane. Franklin mi přikázal, abych mu našel Murga. Prý se mu potrubím dostal do komory." Guy zaúpěl. „Troubo! To mu nemůžeš říct, že ani tak malé zvíře se do potrubí nedostane? Murg by tam přece neprostrčil ani pracku." „Děti mě zřejmě ošálily, pane." „To je teda geniální úsudek!" posmíval se mu Guy. „Jak mě vůbec mohlo napadnout sestavit tě ze šrotu dvanácti planet a pokusit se z tebe udělat myslící stroj!" Opět se podíval na cestu. Na obzoru už byla vidět Santonka, hlavní město koloniální planety Haffgusu. Řídce osídlená předměstí se jako chapadla chobotnice roztahovala do žlutozelené jednotvárnosti polí a ovocných plantáží, kterou narušovaly jen silnice. V dálce se leskly věže městského centra. Guy přemýšlel, kde tam bude ty dva hledat. Franklin a Richard byli sice jen adoptivní synové a nepocházeli ani z lidských rodičů, ale Guy a Mabel je milovali jako vlastní. Byli to sirotci. Guy a Mabel zjistili jen to, že ti dva pocházejí z hoviatských rodičů, kteří zahynuli při havárii poblíž soustavy Gullah. Záchranné torpédo s oběma dětmi a doklady zachytil galaktický obchodník Ulkas. Nález ho značně zklamal, očekával nějakou kořist, a namísto toho měl na krku dvě děti. Galaktický obchodník čili Skokan, jak se této větvi Arkonidanů říkalo, zauvažoval. Děti hned zpočátku považoval za zbytečnou a drahou přítěž, zvláště když nikdo přesně neznal polohu planety Hoviatu, a tudíž se nedala očekávat odměna ze strany příbuzných. Ulkas však nebyl nelida. O děti se, ač nerad, relativně slušně postaral, čekal však na vhodnou příležitost, jak se jich zbavit. Ta příležitost se naskytla, když uzavřel obchod s jedním opilým kapitánem jménem Guy Nelson. Prodal mu dvě stě gokhů, což byla drahá kožešinová zvířata, se kterými se všude dobře obchodovalo. Když si Guy šel druhý den vyzvednout bedny do skladu, Ulkas už odletěl. Bedny tam však byly a na všech bylo Guyovo jméno. Dokonce jich bylo o jednu víc. Guy se ze všeho nejdříve podíval, jestli je obsah v pořádku. Tušil nějaký podraz. Avšak gokhů byly přesně dvě stovky. A v té bedně navíc objevil oba malé Hoviaty i s doklady. Nejdřív na Ulkase nadával. Ale brzy si ty pětaosmdesáticentimetrové prcky tak zamiloval, že v duchu lstivému Skokanovi děkoval. A teď byli pryč. °°° Guy se tak zamyslel, že ani nedával pozor na cestu. A tak se stalo, že když kluzák zabrzdil, naletěl na řídicí panel. To by nebylo tak zlé, kdyby se při nárazu nedotkl několika tlačítek současně. Kluzák s burácením vyletěl z vodicího pásu, prohnal se mezi dvěma jinými vozy a nakonec drncal o středový ochranný pás z nárazového pole. Guy honem hmátl do řízení, aby se vrátil na vodicí pás. Jenže i řízení potřebovalo generálku jako ostatně celý vůz. Trvalo dlouho, než se kluzák konečně dostal do dálkového řízení. Pak zabrzdil ještě prudčeji, ale tentokrát na to byli připraveni. „To vypadalo ošklivě, Guyi," poznamenala Mabel. „Jen se divím, že se ještě neozvala policie." „Vysílačka je v troubě," odvětil lakonicky Guy. „Dohled si může volat, jak chce. Řekl bych, že z našeho stroje

Page 4

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html nevymámí ani identifikaci." „Propána! Je na něm vůbec ještě něco v pořádku?" „Jezdí, to je hlavní." Guy se náhle napjatě zahleděl na zácpu, k níž se pomalu blížili. „Co se to tam děje? Asi nějaká havárka." „Naštěstí nikoli, pane," ozval se George. Guy se prudce otočil. Nevěděl, čemu se má divit dřív. Tomu, že George navzdory menší nehodě je stále vedle vozu, nebo tomu, že zná důvod zácpy. „Jak to, že to víš?" „Poslouchal jsem policejní relaci, pane. Jedná se o..." „No tohle!" rozběsnil se Guy. „Policie vysílá v kódu, který nedokáže nabourat ani lodní počítač, a ty..." „Dovolil bych si upozornit na to, pane, že mám mozek nakrmený pamětí většího počtu speciálních robotů. Domnívám se, že jste paměti nesbíral jen na skládkách, pane." Guy si odkašlal. Pokoušel se dohlédnout přes hlavy lidí stojících ve vozech. Marně. „No ano," odpověděl. „Pár pamětí jsem... no koupil jsem je načerno, od obchodníků bez licence." „Proč neřeknete rovnou od pašeráků, pane? Zdá se, že černý obchod s paměťmi jen kvete. Hlášení hlídek zkrátka můžu poslouchat jedna radost." „Vraťme se k jádru věci," řekl Guy. „Co hlásí?" „Jedná se o děti, pane. Vběhly na silnici, aby chytily toho Murga. Tím přetížily bezpečnostní spoje. Došlo ke zkratu celého vodicího pásu. Musí se..." George poslední slova vykřikl, ale pak ztichl, protože ani velice silný mikrofon by už nedostihl Guye, který se rozběhl mezi ostatní kluzáky. Mabel si vzdychla. „Byli to Franklin a Richard, viď?" „Ano, madam. Nic se jim nestalo. Ani Murgovi." „Jsou to jen děti," potřásla hlavou, „i když velice nadané. Nejdřív se jim podaří přelstít robota a pak se chovají naivně jako... jako...," marně hledala vhodný příměr. „Jako děti, madam," doplnil zdvořile George. „Velice duchaplné," poznamenala ironicky, ale hned zvážněla. „Běž za pánem, Georgi. Kdyby se náhodou dostal do špatné společnosti, musím ho dostat z policejní stanice." George se postavil do pozoru a udělal tu chybu, že zasalutoval pravicí. K zemi dopadl s rachotem kus krytu. Robot ho sebral, druhou rukou si přidržoval šroub a odpotácel se splnit rozkaz. Mabel vztekle praštila do panelu. Tím spustila zpětný chod a kluzák kličkoval dozadu. °°° Když se Guy, George a oba malí Hoviati vrátili na místo, kde byl prve kluzák, nenašli ho. „Kam sakra ta Mabel jela?" nadával Guy. Nemohl být v horší náladě. Dobrodružství s malými utečenci ho stálo policejní důtku. Sepisoval se protokol. Škoda na vodicím pásu nebyla zanedbatelná, rozhodně na Guyovy finanční poměry. Naštěstí měl povinné ručení. Každý kosmický kapitán je musel mít, tak tomu chtěly zákony Solárního impéria. Policisté však netušili, že Guy už pojistku přes rok neplatí. „Prve byl kluzák přece tady," divil se George. „Zajímalo by mě, proč jsi za mnou běžel," zavrčel Guy. „Slečna Nelsonová mi to přikázala, pane. Bála se, abyste se opět neopil." Guy zrudl. „Takt ti je tak trochu cizí, co?" Rozpačitě koukl na děti. Zdálo se, že Georgeovu nediskrétní poznámku neslyšely. „George vás ponese," rozhodl. „Musíme pěšky, dokud nenajdeme mámu." Robot se chtěl pro děti shýbnout, ale hned se narovnal. „Pane, nemohu je nést. Když je chytnu, uvolní se šroub a kryt." Guy se podrbal na hlavě a zamyšleně se na Hoviaty zahleděl. Jednalo se o bytosti s dvěma rukama a nohama, podobné lidem. U hlavy by se však o podobnosti s člověkem dalo pochybovat. Zelené oči měly úzké jako kočky a celý obličej pokrývala tmavomodrá kůže, ta ostatně pokrývala celé tělo, což však nebylo vidět, protože byli oblečeni. S postavičkami vysokými osmdesát pět centimetrů silně kontrastovala chodidla. Franklin a Richard měli pětadevadesátky. Franklin - od Richarda se dal rozeznat jen svítícím F na prsou a na zádech - držel Murga mezi prsty. Oběma palci pravé ruky mu hladil srst hrající duhovými barvami. Murg bylo zvíře připomínající kočku a pocházel z planety Hyppolyt. „Felix má hlad, tati," řekl Franklin vyčítavě. „Muuurg!" ozvalo se zvíře. Guy si vzdychl. „Nu dobrá. Georgi, dej mi ten šroub a kryt. Ponesu je. Ty poneseš kluky." Než stačili vyrazit, zastavil vedle nich odtahovač. Guy zbledl. To, co odtahovač za sebou táhl na tažném paprsku, nebylo nic jiného než jeho kluzák. Ale jak vypadal! Zadek měl o dobrých deset centimetrů kratší a po stranách vyboulený. Guy se chtěl řidiče zeptat na Mabel, ale ta se už vynořila z pochroumaného vozu. „Už toho mám dost!" nadávala. „To není kluzák, ale pekelný stroj."

Page 5

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Nono," bručel Guy. „Jak vidím, zraněná nejsi, takže tak zlé to zas nebude." „Tak zlé? Jak potom chceš nazvat to, že ta věc si dělá, co chce, rozjede se dozadu a vezme to do nárazového pole?" „Bude to osm soláčů, kapitáne," ozval se řidič odtahovače. Guy zbledl. „Ty sis ho objednala?" zeptal se Mabel. Sestra zavrtěla hlavou. „Poslala mě centrála," řekl řidič. „Tak dostanu ty peníze?" „Mladý muži," pravil důstojně Guy a poťukal řidiči na hruď. „Příkaz jste dostal od centrály. Tam si taky řekněte o peníze." Řidič se zachechtal. „Vy si děláte srandu! Váš kluzák překáží v provozu. Odtáhnout stejně potřebujete." „Slyšel jste už někdy, že se s vozem dá i jezdit?" otázal se ironicky Guy a nebylo mu nejlíp. Měl u sebe jen tolik, aby mohl zaplatit parkovné na astroportu. Z toho nesměl nic utratit, jinak by mu správa astroportu zabavila loď. Nemohl tedy zaplatit ani při nejlepší vůli. „Nepovídejte! Snad mi nechcete namluvit, že se ta rezatá rakev pohne sama jen o centimetr z místa?" „O co se vsadíme?" „O těch osm soláčů. Když to rozhejbáte, nemusíte mi platit." „Dobrá." Guy Nelson si vlezl do nyní již užší kabiny, odstranil kryt řídicího panelu a strčil ruce do kabelů. Hned zařval bolestí a vyskočil. „Co je?" zeptala se Mabel. „Ticho," zašeptal. „Jenom mě to koplo. Teď..." Vzal Georgův šroub, znovu se hrabal v kabelech, pak vytáhl z přihrádky termomet a šťáral se uvnitř jeho pažbou. „Kdo říkal, že ten šroub nepasuje!" prohlásil vítězoslavně. A praštil do desky. Kluzák byl rázem deset metrů nad zemí. Guy zachoval klid. Nevšímal si toho, že antigravitační generátor se s jekotem snaží dostat stroj ještě výš, protože víc než deset metrů to stejně nešlo. Přepnul a stal se zázrak. Kluzák zvolna klesal na silnici, Guy zabočil a zastavil na druhé straně odtahového vozidla. „Tak co?" Řidič si utřel pot z čela. „Panebože," zaúpěl. „Chcete ještě další důkaz?" Muž na to už neodpověděl, nastartoval, otočil a odjel. Guy teatrálně rozpřáhl paže. „Tak co? Jaký jsem?" „Úžasný, tati!" zvolali Franklin a Richard jako jedněmi ústy. „Jste génius, pane," pravil robot. „Stěží se najde..." Nedořekl a zahleděl se na lesknoucí se louži pod sebou. „Olej, pane," konstatoval lakonicky. „Šroub byl od výpusti." Guy zrudl a pak zbledl. „Jaký šroub máš na mysli? Ten, co jsem si vzal do kabelu?" „Ano, pane." „To je blbost. Olej by ti vytekl už dávno." George si sedl na bobek a sáhl do louže, jednou rukou si zatím držel otvor. Po chvíli hledání ukázal nažloutlý žmolek. „To bylo ono, pane! Olej nevytekl, protože výpust byla ucpaná. Teprve rychlým pohybem..." Mabel se na bratra vyčítavě podívala a kapitán se radši díval jinam. „No dobře. Já vím, že potřebuje opravu." Rozpačitě se drbal na neholené bradě. „Jedno ale stejně nechápu." Obrátil se na robota. „Čím to bylo ucpaný? Jak se to tam dostalo? Co je to?" George vstal. Zamyšleně se díval na žmolek a pokoušel se ho rozemnout. Nešlo to. „Pokud se nemýlím, pane," řekl zamyšleně, „pak se ta věc do mě nedostala zvenčí, ale ze mě - přesněji řečeno z pozitronického mozku..." „Jů!" zaskřehotal Richard. „George má mozkový průjem!" „Ne!" zasténal Guy. „A máš to," ozvala se brunátná Mabel. „Já už mám toho nepořádku akorát tak dost. Kdybys nechlastal po všech putykách Galaxie a místo toho sehnal Georgovi náhradní díly! Opravit se přece může sám." Guy obrátil pohled k obloze. „Kaju se, sestřičko." Zamrkal na ni. „Ale jedno ti slibuju. George dostane co nejdřív generálku." „To doufám. Necítím se nejlíp s robotem, kterému se rozpadá pozitronika. Kdy se do toho dáš?" Guy si vzdychl. „Ty jsi pořád hr, Mabel. Tady na Haffgusu se roboti nevyrábějí. Ale klid. Na trase máme jeden svět, co..." „A tam nakoupíš náhradní díly?" vrtala nemilosrdně. Guy si strčil ruce do kapes a vytáhl je zase prázdné. „A za co, srdce moje?" Rozpačitě se ušklíbl. „Ale určitě tam bude hřbitov robotů a něco vhodnýho se na něm určitě najde." 3.

Page 6

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

V útrobách JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA to rachotilo, syčelo, klapalo, dunělo a ječelo a robot George poskakoval na antigravitační plošině kolem roztřesené lodi. Připomínal rudocha při válečném tanci. Ozval se štěkot jako z kulometu. Z trysek na obvodové výduti se vyvalila bílá pára. George popadl dlouhou železnou tyč, zajel s plošinou pod trysky a několikrát tyčí každý otvor protáhl. Pára pak vycházela už pravidelněji. Mastným hadrem si otřel čočky. Z trysek vycházela skutečně vodní pára - byla to Guyova geniální metoda, jak levně a bezpečně prověřit průchodnost trysek. George si ještě nějakou chvíli vytíral z očí olej, který se mu do nich dostal z hadru. Když skončil a znovu zvedl tyč, mihlo se kolem něj cosi vejčitého, těsně nad plošinou se to zachytilo o vyčnívající panel a kýval se to sem a tam. Georgův postoj vyjadřoval takřka lidský údiv. „Jen se netvař tak blbě," ozvalo se z vejce. „Interkom se právě spálil, budeme se muset bavit přes kabel vizifonu." George rychle pochopil. Jeho robotí pedantství však kapitána málem připravilo o rozum. Nejdříve vejčitý předmět zevrubně prozkoumal a potom pravil: „Nevidím obrazovku, pane..." „Nač potřebuješ obrazovku, ty strašáku?" „Říkáte, že je to vizifon, pane. Ale vizifony se vyznačují obrazovkou, na niž lze vidět toho, s nímž hovoříme." „Tak je to vizifon bez obrazovky, ty..." „Promiňte, pane. Jestliže akustické spojení nemá obrazový přenos, pak to není vizifon, nýbrž starožitný telefon." Z přístroje se chvíli ozývalo jen prudké oddechování, pak to zadunělo a zaburácelo, jako by někdo miskou plnou šroubů vyklepával pochod plechové střeše. „Ty hochštaplere!" rozeřval se nakonec Guy. „Chceš mi snad předepisovat, jak mám ten přístroj nazývat: Prostě to je vizifon. Můžu za to, že obrazovka už není? Tady nejsi na luxusní výletní lodi, ale na veskrze užitkovém dopravním prostředku! Účelnost a úspornost jsou pro nás vším! A teď už mi konečně řekni, jestli jsou trysky profouknutý." George zauvažoval, zda má pokračovat v diskusi. Jeden již poněkud stárnoucí sektor paměti nakonec rozhodl proti. S lidmi je třeba zacházet shovívavě, pomyslel si. „Trysky jsou v pořádku, pane. Až na třetí hlavní. Nedaří se mi ji tou tyčí prošťouchnout. Možná byste měl trošku zvýšit tlak, pane." „Tyčí? Jakou tyčí? To je mechanický ověřovač čistoty a průchodnosti trysek! Tak jo, přidávám páru." Někde v útrobách pohonu to zadunělo a zabublalo. Hluk rychle sílil a tu se z trysky vyvalilo množství páry a George v ní celý zmizel. Nápor páry byl tak silný, že robot zavrávoral a málem sletěl z plošiny. Popadl kývající se komunikátor a přidržel si jej u otvoru umělých úst. „Tryska je volná, pane!" Nikdo mu neodpověděl. George vylezl po žebříku ke vstupu a vstoupil do lodi. Když dorazil na můstek, Guy se na něj osopil: „Co tady děláš? Proč jsem nedostal hlášení vizifonem?" „Hlásím, pane, že tryska tři je volná." „Já chci hlášení přes vizifon!" „To nejde, pane..." „Jak to?" Guy vyskočil z křesla. „Ta pára mu neudělala dobře, pane." Guy se začal usmívat. „Takže když jsou trysky v pořádku, můžeme odstartovat." „Ještě moment, pane," požádal George. „Musím uklidit MOČPRT." „Co?" „Mechanický ověřovač čistoty a průchodnosti trysek, pane." „Zřejmě má na mysli tu plaňku, co sis někde opatřil, tati," ozval se od palubního mozku Franklin. Guy zrudl a se zasténáním usedl do křesla. „Kluku zatracená," bručel si. Pak si všiml, že George stále čeká. „Co tady stojíš? Zavři otvory. Startujeme za deset minut." „A co ten MOČPRT, pane?" „Nech ho tam." „Plotů je všude dost," poznamenal Franklin. °°° Guy Nelson si vyklepal dýmku nad prohlubní v řídicím panelu, která zřejmě kdysi obsahovala spínač plně automatického nouzového řízení. Celé řízení i se spínačem už mezitím využili k opravám manuálního řízení. „Pozor! Volám kontrolní věž! JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO řídicí věži. Prosím o poslední potvrzení." Když nedostal odpověď, třískl pěstí do telekomu a opakoval výzvu. „Věž JEHO BRITSKÉMU VELIČENSTVU," zakvákalo to z reproduktoru. „Potvrzujeme souhlas se startem. Odpočítávání začíná v čase minus šedesát vteřin. Přepněte se na náš odpočítávač."

Page 7

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Přepnuto," odpověděl Guy. „Vždyť jsi nic nepřepínal, tati," ozval se Richard. Guy zakryl mikrofon. „Padesát osm... padesát sedm... padesát šest..." S přivřenýma očima odpočítával vteřiny do startu. Dostavila se Mabel a připoutala Richarda ke křeslu. „Že musíš být na tátu vždycky tak drzý," kárala ho. „Když budeš tatínka rušit, splete se." „A proč leda lže?" „Ticho buď. Táta nelže. Přepnul na odpočítávač. To těm na věži musí říkat, že odpočítávač je on?" Když Mabel obě děti připoutala a překontrolovala jim skafandry, usedla do svého křesla. Při startech a přistávání seděla na místě navigátora, kde udržovala spojení s lodní pozitronikou a v případě nutnosti prováděla propočty. „...nula... start!" vykřikl Guy. Skoro nábožně strhl páku z volnoběhu na startovací tah. Motory zaburácely a loď zakvílela. Někde odletěl nýt a hnal se můstkem jako odražená střela. Zacinkalo sklo. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO se otřásalo a vzpínalo jako divoký kůň, který se chce zbavit nepohodlného jezdce. Všechny to zatlačilo do křesel. Antigravitační přístroje a absorbéry přetlaku nastoupily jako obyčejně se zpožděním. Guy si řekl, že se příležitostně podívá po nějakém novém spínacím krystalu. Zvedl hlavu a zahleděl se na panoramatickou obrazovku. Venku se hnaly cáry mračen. Hluk se zklidnil a pouze dunění z útrob svědčilo o tom, že stroje stále pracují. „Zase jsme to jednou zmákli," vydechl si. Ozval se telekom. „JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO! Ozvěte se. Tady věž..." „Copak asi chtějí?" podivil se Guy a přepnul. „Tady JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO, velitel Nelson. Přejete si?" „Jenom bychom vám chtěli říct, že jste tady nechal jednu přistávací vzpěru, kapitáne. To vám to přístroje nehlásily?" Guy v duchu zaklel. „Nějak... nějak jsem si toho nevšiml." „Dostáváte důtku, kapitáne. Každý kapitán lodi odpovídá za to, aby se sledovaly všechny kontrolní přístroje. Co s ní teď máme dělat? Nechcete se pro ni vrátit?" „Jsem rád, že jsem už nahoře," zabručel Guy. „Dejte to do ztráta nálezů," řekl nahlas. „Až se příště stavím na Haffgusu, vyzvednu si ji." Vypnul telekom, vzdychl si a opřel se. Mabel potřásla hlavou. „Guyi, Guyi, jak chceš přistát se třemi vzpěrami?" Guy se zamyslel. „To by nebylo to nejhorší, Mabel. Nějak už to zvládnu. S tím mám ostatně dost zkušeností. Jenom by mě zajímalo, jestli má Rundown kromě hřbitova robotů i hřbitov lodí. A pokud má, jestli tam najdeme pasující vzpěru..." °°° Za Guyem se s mlasknutím zavřely dveře přechodové komory. Zastavil se a naslouchal. Očekával, že najde George u strojů. Ale to by tu zas nebylo takové ticho. Zachmuřil se. Že by robot odešel? Ono by už skutečně bylo načase udělat nějaký kloudný kšeft, uvažoval. Bez peněz náhradní díly nebudou. Ale nejdřív musí dostat Drillbeeho. Už chtěl pokračoval, ale vtom ztuhl jako solný sloup. Co to bylo? Neznělo to jako rytmický šepot? Guy sevřel těžký ruční termomet. Kradl se jako šelma kolem izolací reaktorů - a potom mu ruka poklesla. Vytřeštil oči na George. Robot seděl na kanystru od barvy. Pohupoval trupem sem a tam a mumlal si podivná slova. „Každá hvězda je horká a každá planeta není studená a každé nic není tiché a žádná obloha není horká a žádné zpívání není studené a každé nebe je tiché..." Guy cítil, jak mu kolena měknou a začínají se třást. Třeštil oči a sanice mu poklesávala stále níž. Robot si ho zřejmě nevšiml. Rozpřáhl ruce, zabručel si pár taktů a pokračoval: „Žádné nebe není studené či zpívání studené či zrnko prachu horké a každé nebe není hezké a světelný paprsek je smutný. Každá věčnost je tichá neboť ne každá ústa jsou tichá neboť vesmír je horký

Page 8

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html a žádný vesmír není mrtvý a žádný zpěv není mrtvý neboť loď je tichá neboť ústa jsou studená. Hvězda je horká a každé nebe je vysoké a žádné zrnko prachu není smutné neboť každé slunce je studené neboť nebe je horké neboť ne každé slunce je studené neboť zpěv je studený a každé nebe je tiché a každé nebe je studené neboť ústa jsou tichá. Zpěv je všude..." Rána, pak skřípot kovu o kov. Guy se rychle shýbl, zvedl termomet, který mu upadl, a zasunul ho do pouzdra. George vyskočil a postavil se do pozoru. Nehybně čekal na svého pána a velitele. Guy k němu zvolna přistoupil. Moc rád by věděl, co se v tom pozitronickém mozku odehrává. „Co to bylo?" zeptal se. „Astronautova poéma, pane," odvětil vážně George. „Ty jsi... to jako... že jsi skládal báseň?" „Ano, pane." Guy přikývl, otočil se a nejistým krokem opustil místnost. Už si ani nevzpomněl, co vlastně robotovi chtěl. V kabině sáhl za mřížku ventilace, vytáhl láhev. Nic teď nepotřeboval víc než pořádný doušek... °°° Půl hodiny nato se Guy vracel na můstek. Mabel byla tou dobou naštěstí poblíž vchodu. Guy totiž vešel na můstek, pak odvrávoral zase do zavírajících se dveří vchodu, ale Mabel ho naštěstí vytáhla, čímž ho zachránila před rozpůlením, ale přišel tak o posledním knoflík na uniformě. „To je - naprosto - typické," blábolil těžkým jazykem. „Ženssská v domě, ale všecky knoflíky - knoflíky - chyběj." Mabel prudce odhodila knoflík a vlepila Guyovi facku. Zděšeně se na svou ruku zahleděla. „To jsem nechtěla." Oči se jí zamžily. „Ale proč musíš pořád pít?" Začichala. „Bbbbourbon," vysvětlil Guy odborně. Mabel se rozeštkala. Guyovi trochu zaškubalo v obličeji, když se pokoušel udržet rovnováhu, potom vzal sestru kolem ramen. „Sestřičko, nevzlykej, to..." Mabel štkala ještě hlasitěji. Guy se zapotácel. „Nech toho!" zařval na ni. „Škyt." Pomohlo to. Mabel si hlasitě odfrkla, nejistě se podívala na děti, pak zašeptala: „Když už jsi pil, neměl jsi sem aspoň chodit. Co si ty děti o tobě pomyslí?" „Kaka... kapitán je tady kdo? Já! Jasně. A kaka... kapitán má tu zadrce... zapr... zatracenou povinnost..." „Muuurg!" ozvalo se najednou. A už měl Guy na rameni Murga. Zvířátko se pevně drželo prackami a strkalo mu čumák do obličeje. „Nee!" bránil se. Potom tak prudce kýchl, že ho Murg radši honem opustil. „Nikdo si mě nevá... neváží." „A ty se tomu divíš?" pravila Mabel. „A ostatně by mě zajímalo, jak ses dokázal takhle ožrat za bílého dne." „Za bí... za bílého... dne?" Guy se podíval na obrazovky, na nichž v sametové tmě blikotaly miliony a miliony hvězd. „A já myslel, že je noc." Rázem se napřímil. Ta proměna se udála tak rychle, až si Mabel náhle nebyla tak docela jistá, jestli pil skutečně tolik, jak to vypadalo. Dlouhými kroky došel ke křeslu, padl do něj a zapálil si dýmku. Tušila, že jí chce říct něco důležitého. Sedla si do křesla vedle něj. Zamrkal na ni. „Promiň," řekl stále ještě nejistým hlasem. „Ale musel jsem si dopřát loka, protože co jsem viděl a slyšel..." Potřásl hlavou. „Ne, ne, ne. To je neuvěřitelný." „Že bys v nějaké kapse objevil peníze?" „Co?" Guy se suše zasmál. „Bylo by vůbec možné, že ty bys něco přehlídla?" Hned zase zvážněl. „Ne, něco mnohem neuvěřitelnějšího. Představ si, že přijdu k reaktorům, a kdo to tam sedí a básní? Náš George, drakobijce Jiří...," polkl. Mabel se zatvářila vztekle. „Teď už teda vím, proč jsi mu dal jméno George." „To má jen symbolickej význam," špitl. „Takže já jsem podle tebe dračice. Jsi hnusný!" Naštvaně se na něj podívala, ale pak se k němu naklonila. „Co jsi to

Page 9

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html říkal? Že George básní?" „Jo. Skládal poému. Takovou tu modernu, víš? Každá hvězda je horká a ne každá... ne, každá planeta je malá... Ne! Já to zapomněl. Ale bylo to něco jako filozofickýho." Mabel se zamyslela a pak potřásla hlavou. „Podle mě fantazíruješ. Robot nemůže básnit, a už vůbec ne takový, kterého jsi postavil sám." „Ty nemáš ani tuchy," odpověděl. „Ani zdání, z čeho jsem ho poskládal." Mabel si vzdychla. „Ty mi nevěříš?" rozčiloval se. „Počkej. Dokážu ti to." Zapnul palubní vizifon. „Georgi! Ihned na můstek!" Za dvě minuty se robot dostavil. „Georgi," řekl Guy přísně. „Řekni mé sestře, že umíš skládat básně. Ne, dokaž jí to. Jak byla ta tvoje pobléma... poéma?" George teatrálně rozpřáhl ruce. „Zatím jsem složil novou. Je mnohem lepší než ta první. Chcete si ji poslechnout, pane?" „No tak spusť. Tady jde o čest, chlape!" George zvolna spustil paže. Několikrát si odkašlal. Bůhví kde takové chování odkoukal. „Všechny květiny jsou hluboké a ne každá louka je světlá a ne každé nebe je modré a jezero není tiché a srdce netluče hlasitě a vesmír je širý. Žádná poušť není mrtvá či květina němá či hvězdy chladné a ne každá propast je hluboká a stesk je tichý..." Když George skončil, Guy se hrdě napřímil. Pak však pohlédl na Mabel. Složila tvář do dlaní a ramena se jí chvěla. „Co?" divil se. „Směješ se?" Zvedla hlavu. „Ne, brečím, ty... ty surovče!" „No tohle," řekl překvapeně. „To snad ne. Robot básní a Mabel Nelsonová brečí." „Pitomče!" Vysmrkala se do kusu hadru. „Ty ani netušíš, jak se mi stýská... po Zemi." Guy Nelson mlčky vstal. Stál tam s povislými rameny, civěl na obrazovky, jako by mezi těmi miliony hvězd hledal jednu určitou. „Stesk po domově," zašeptal hořce. „Kdo by ho někdy neměl. Ale chlap má své povinnosti..." Prudce se otočil. „Mabel, já ti slibuju, že jakmile uzavřu nějaký úspěšný obchod, tak se vrátíme na Zemi. Pak uvidíš modrá moře a modrou oblohu a kytky v parku u Gošunského jezera a život v Terranii...." George se tiše vzdálil. °°° Od startu z Haffgusu uplynuly tři dny a Guye probudil z poledního šlofíčku poplach. A protože si k obědu dal opět tekutou dávku, s prudkým pohybem ho rozbolela hlava. Ale věděl si rady. Přistoupil k umyvadlu a strčil hlavu pod studenou vodu. Potom už viděl přece jen o něco víc než pruhy a pestrobarevné klikyháky. V poledne spal vždy oblečen. Takže mu stačilo se jen opásat. Když vstoupil na můstek, obrazovky na levoboku přímo žhnuly. „Co se to tady děje?" „Válcová loď," špitla Mabel a byla bledá jako stěna. Prudce se nadechl nosem. Víc mu říkat nemusela. Válcové lodě byly typické pro galaktické obchodníky, kteří mívali ve známé Galaxii monopol, dokud nedošlo k prudkému rozmachu Solárního impéria. Ještě dodnes se tím oháněli, ale první administrátor Solárního impéria Perry Rhodan na to nedal. Ať si Skokani hulákají, jak chtějí, lidstvu nikdo nic předpisovat nebude. Několikrát je pořádně klepli přes prsty a oni si už dali pozor, aby nějak nenarušili obchodní činnost Solárního impéria. Když se rozpadlo krátkodeché Spojené impérium, což byl svazek mezi Pozemšťany a Arkonidany, Skokani opět vystrčili růžky a domnívali se, že se Spojeným impériem končí i hvězdná říše Pozemšťanů. Navíc byl tenkrát Perry Rhodan považován za mrtvého. Ale brzy se přesvědčili o těžkém omylu. Dnes, když se Rhodan opět ujal vlády, si už žádná skokanská loď netroufla přepadnout pozemskou loď. A teď nějaký Skokan ohrožuje pokojnou, malou, stařičkou nákladní loď z matičky Země! Země chrání všechny své občany a ztrestá i tento útok. Guy nemusel ani moc střízlivět, aby dospěl k úsudku, že potrestání Skokana bude k ničemu, když budou mrtví. Důležitá byla otázka, zda Skokan chce loď zničit nebo jenom vyloupit. Guy si hned odpověděl. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO nemělo příliš silné ochranné štíty, takže by palbě dlouho neodolávalo. Kdyby je chtěl Skokan zničit, už dávno by to udělal. Jsme naživu, takže ten chlap má spadeno na náklad, usoudil Guy. A usmál se. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO

Page 10

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html tentokrát nevezlo nic. Přistoupil k panelu a změnil nastavení obrazovky. Nyní se loď ukázala jako stěží postřehnutelná čárka. Délku odhadoval na dvě stě metrů. Navázal spojení s palebnou centrálou. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO mělo v horní části kupole jedno impulsní dělo. Při poplachu to bylo Georgovo místo. Robot se ihned ohlásil. „Mám ho na optice," pravil nevzrušeně. „Smím ho zničit?" Guy se napřímil. Byl hrdý na Georgovu víru ve vítězství a bylo mu jedno, že George je jenom robot. „Počkat," rozkázal. „Tak daleko ještě nejsme. Ctností silného je trpělivost." „Ano, pane." „Bude to pária," zabručel si. Páriové byli Skokani, kteří porušili skokanské zákony a ostatní je vyloučili z velkého společenství hvězdných nomádů. Byli ve věčné klatbě, nikdo jim neposkytl pomoc, nikdo s nimi neobchodoval, takže jim nezbývalo než pašovat nebo se dát na pirátství. Zabzučel telekom. „Aha," pravil Guy, „jdou na to slovy." Sedl si před kameru a zapnul přístroj. Na obrazovce se ukázal vousatý bledý muž a jeho rty se usmívaly. Už to svědčilo o Skokanovi, neboť Skokani se smávali v situacích, které lidem nepřipadaly zrovna veselé. Takovou už měli mentalitu. „HRALTA I cizí lodi. Nedbáte našeho příkazu, abyste zastavili. Dáváme vám ještě minutu. Jestli do té doby nezačnete zpomalovat, budete zničeni." „Vážně?" Guy si začal nacpávat dýmku. „Nějak si nevzpomínám, že byste nás stavěli." Vousáč zmizel z obrazovky, ale hned se objevil znovu. Krátce nato se těsně vedle JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA mihl světlezelený paprsek a štít zablikal. Guy se pošťoural v uchu. Masíroval si bubínek. To bylo vše. Skokan znervózněl. „Ještě vám to nestačí?" „Ale ano," odvětil Guy. „Čestná salva člověka vždycky potěší. Mějte se." „To byl varovný výstřel před příď, tupče!" rozchechtal se Skokan. Guy přikývl. „Pěkná rána. Ještě něco?" „Tak tohle se mi ještě nestalo," smál se Skokan. „Chacha, chlape! Máte ještě patnáct vteřin čas, pak spustíme palbu." „Vážně?" Guy Nelson se ironicky uklonil. „Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Nelson. Nelson! Říká vám to něco? Jedním z mých předků byl slavný a veliký admirál Jeho britského Veličenstva. Admirál lord Horatio Nelson zničil dvě nepřátelské flotily, jestli to ještě nevíte." Přešel do otcovského tónu. „Vážně byste si neměl nic začínat s potomkem tak slavného muže." „Ééé?" vydal ze sebe Skokan. „Já to věděl." Guy si zasunul pravici za klopu. „Pokud se chcete omluvit, vězte, že nejsem mstivý." Skokan zřejmě nevěděl, co si má o tom myslet. Opět se ztratil z obrazovky. Po pěti minutách se vrátil. „Mně je úplně jedno, kdo byl nebo nebyl váš předek. Nějakou pomoc nemůžete očekávat. Zastavte, jinak vás zničím." Guy si vzdychl. „Takže vy na pravnuka slavného admirála nedáte. Co se dá dělat... Pak vám nemůžu pomoci." Stiskl tlačítko, které se krátce předtím červeně rozsvítilo. U skokanské lodi zažhnuly tmavorudé tečky. Skokanský kapitán sebou na obrazovce trhl a nechápavě se na Guye zadíval. Guy pokrčil rameny. „Tak co, piráte?" „Vy, vy..." „Dovolil jsem si vám řízenými náložemi roztavit hlavně a poškodit tak trochu pohon. Byl jste lehkomyslný, když jste podceňoval moje zastaralé zbraně. Ale aspoň žijete. Velcí lidé si mohou dovolit velkorysost. Snažte se najít nějakou obydlenou planetu. Sbohem." Obrazovka vyhasla a Guy se opět spojil s palebnou centrálou. „Dobrá práce, Georgi." Usmál se a dodal: „Poplach se odvolává." °°° Mabel byla stále ještě bílá jako stěna. „Panebože, Guyi. To mohlo špatně skončit!" Guy se rozesmál a rozpřáhl paže. „Špatně? Má drahá lady Hamiltonová! Copak vás Horatio někdy zklamal?" Mabel bezmyšlenkovitě kroutila vylaďováním kurzu. „Přestaň se chlubit svými předky. A hlavně vynech kurtizány." „Ale, ale!" Guy na ni zamrkal. „Nezapomeň, že jsi má rodná sestra. Tudíž je Horatio i tvým předkem. Ostatně proč bych na něj nebyl hrdý, když tak nádherně zmákl bitvy u Abúkiru a Trafalgaru." Mabel se k němu přiblížila. Ucítila alkoholické výpary a opět o krok ustoupila. „Kdyby nebožtík Horatio měl pořád takovou opici jako ty... Tak nevím."

Page 11

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Co nevíš? Chci slyšet, co říkáš mému vítězství." „Chceš slyšet, co si vážně myslím?" „Ovšem." „Za prvé, ten Skokan byl trochu přitroublý, když čekal vůbec nějakou kořist. Za druhé byl neopatrný, protože vypadáme dost zchátrale. Prostě nás podcenil." „To jsou podružnosti," mávl Guy rukou. „Pro naše vítězství byla rozhodující lepší morálka. Skokan byl pirát, vagabund, který si brousil zuby na snadnou kořist. Ale já měl co hájit - svou loď, svou milovanou sestru, naše děti a..." „...zásoby chlastu!" neodpustila si Mabel. „Myslím, že jsi měl největší strach, aby ten pirát neobjevil tvé zásoby alkoholu a neulevil ti od nich." Guy si rezignovaně povzdychl a zatvářil se jako bohabojný trpitel. Potom se usmál a namířil prst na Mabel. „Tím dáváš najevo svou chudobu, sestro." „Jak prosím?" „Jasně. Duchovní chudobu. Shazuješ Skokana tím, že tvrdíš, že si myslel, že by tady našel něco, co i ty zatím hledáš marně." Mabel se naštvala a odešla. Guy si vzdychl, posadil se do křesla a otevřel mapovník. Mapovník, který ukazoval trojrozměrně nejrůznější sektory známé Galaxie, byla Guyova svátost. Ať už loď měla jakékoli nedostatky, tohle zařízení bylo nejmodernější a v nejlepším stavu. Guy by si nikdy nedovolil odstartovat a nemít mapovník v naprostém pořádku, neboť hvězdoplavec s takovým handicapem by v tom moři hvězd, hvězdokup, mlhovin a podobně připomínal člověka hledajícího jehlu v kupce sena. Guyův zájem o mapovník zřejmě už dávno sdíleli i oba Hoviati, protože když se modře rozsvítilo osvětlení přístroje, hned odběhli od svého oblíbeného místa, lodní pozitroniky. Guy je pohladil po tmavomodrých hlavičkách. „Chcete se dívat? Fajn, ale buďte hezky zticha. Táta musí připravit další skok. A protože naposled jsme se poněkud odchýlili, závisí teď všechno na přesném určení naší současné polohy." „Střílel jsi jen tak do vzduchu, tati?" zeptal se Richard. Guy se zašklebil, jako by kousl do citronu. „Nelson, chlapče, do vzduchu nestřílí. Všechny mé propočty souhlasily. Můžu snad za to, že generátory skokového pole už nepracují plynule? Jste drzí, hoši!" V té chvíli Richard za zády vytáhl láhev. Podle nálepky to byl pravý bourbon pozemského původu a starý přes padesát let. Guy na láhev vytřeštil oči. „Kde... kdes to vzal?" „Vyměnil jsem to s jedním pašerákem na Haffgusu, tati. Schovával jsem ji pro nějakou obzvlášť slavnostní příležitost. Ale když jsi teď tak krásně převezl toho Skokana, myslím, že si ji zasloužíš." „Ale to přece... Myslíte si, že vás ten pašerák nějak nenapálil?" „Ne," pravil přesvědčeně Franklin. „My si ji vybrali totiž sami." Guy se zatvářil nedůvěřivě. „No, to se hned zjistí." Interkomem se spojil s robotem. „Georgi, mám práci. Pojď prosím na můstek a vypočítej další skok." °°° „Konečně," vydechl si úlevou Guy. „Přece jen jsme to dokázali." „To jako myslíš, že tam před námi je Cliftonova hvězda, tati?" zeptal se Richard. Vylezl si na boční opěrku Guyova křesla a díval se do panoramatické obrazovky. Asi osmnáct světelných let před nimi svítila žlutočervená hvězda. Guy se nenápadně podíval na Mabel. Sestra však byla natolik zaměstnána výpočty, že mu nevěnovala pozornost. Ušklíbl se. Vytáhl placatku a pořádně si zavdal. „Ta píše!" K dalšímu doušku se už nedostal, protože prudký úder mu vrazil láhev do zubů. Loď se zazmítala. Richard se jednou rukou chytil Guye za uniformu a druhou si vytíral oči, do kterých mu stříkl bourbon. Franklin zase chvatně opustil můstek. Guy se velice brzy vzpamatoval. Jednou rukou držel placatku daleko od sebe a druhou zapnul interkom. „Co je se stroji?" „Jeden reaktor se pominul, pane," odpověděl George. „Doporučoval bych vám loď opustit. Za deset minut se rozpadne." Guy zbledl. „Cože?" Prudce si nasadil kapesního bernardýna ke rtům a rázem jej dopil. „Jdu do strojovny." Vstal a chtěl opustit můstek. Mabel ho však zadržela. „Neměli bychom radši poslechnout Georga? Deset minut není moc..." „Právě," zavrčel a protlačil se kolem ní. „Za deset minut nám nikdo záchranný člun neopraví." Mabel tupě zírala na zavírající se přepážku. Zřejmě ještě nikdy si tak jasně neuvědomovala, jak je to s lodí špatné. Bylo jí jasné, že toto první poznání bude i poslední, pokud se nestane nějaký zázrak. Za necelých deset minut loď vybuchne - a bez člunu se od ní nedostanou dostatečně daleko. Guy Nelson zatím uháněl k centrálnímu antigravitačnímu výtahu. Nevyhnutelnou katastrofu pochopil mnohem lépe

Page 12

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html než Mabel. Reaktor se sice dříve či později porouchá na každé lodi, ale podle zvuku bezpečnostní automatika nezareagovala a nezavřela přísun jaderného paliva. Reaktor nyní vyráběl stále více a více energie, ale nedokázal ji předávat. Nakonec se změní v jadernou bombu o účinku jedné gigatuny. V tom rozčilení úplně zapomněl na to, jak je na tom výtah. Už půl roku mu nefungovaly projektory pole. Guy si na to vzpomněl, když skočil do šachty, ale to bylo už pozdě. Zachránilo ho jedině to, že JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO momentálně spělo volným pádem k soustavě žlutočerveného slunce. Guy si to uvědomil ve chvíli, kdy narazil na druhou stranu šachty a ta ho odrazila jako gumový míč. Ale protože skočil šikmo dolů, pohazovaly si ho stěny šachty sem a tam a pokaždé se dostal o kousíček níž. A když byl už skoro dole - dole znamenalo ve středu lodi -, naběhla znovu gravitace. Naštěstí se v té chvíli už držel výstupových madel. Cítil, jak mu ohromná síla rve nohy dolů, cítil bolest v kloubech a stiskl zuby. Potom se po kolenou vyhrabal ze šachty a dostal se do chodby vedoucí ke strojovně. Když otevřel těžké olověné dveře, vyvalilo se na něj nesnesitelné horko. Nemohl do strojovny vkročit. Jasné světlo pocházelo zřejmě od vadného reaktoru. „Georgi!" „Ano, pane?" ozval se plechový hlas z toho žhavého pekla. „Nemůžeš zkratovat bezpečnostní automatiku?" „Bohužel, pane. Už jsem to zkoušel. Šrouby však někdo natolik ožvýkal nepatřičnými nástroji, že je už žádný klíč nezachytí. Bezpodmínečně je budeme muset jednou vyměnit." „Chlape zatracená! Ale to bys musel dostat nejdřív ty starý ven!" „Třeba bude na Rundownu nějaká dílna, pane." „Na Rundownu!" Guy se zachmuřil. „Obávám se, že tam se nikdy nedostaneme." „Však jsem vám radil, abyste loď opustil, pane," pravil vyčítavě robot. „Nyní máme do výbuchu už jen čtyři minuty. Pospěšte si." „Proč?" zabručel sklesle Guy. „Záchranný člun je v pytli. Pohon jsem onehdy rozmontoval, protože jsem potřeboval součástky pro korekční pohon lodi." Na to George nic neřekl. Ale možná ho jen Guy neslyšel. Hluk byl už nepopsatelný. Znělo to, jako by vybuchovala jedna těžká nálož za druhou. Podlaha se chvěla. Musel ustoupit, žár ze strojovny mu opálil obočí. A potom nastala chvíle, kdy se zdálo, že je konec světa. Před očima se mu stěny, strop, potrubí - i ten žár - rozplývaly v sírově žluté mlze... Když opět prohlédl, robot zrovna vycházel ze strojovny. Guyovi připomínal ducha. „Reaktor se sám vypnul, pane," pravil plechový hlas. „To není možný!" Na víc se Guy nezmohl. „Já tomu taky nerozumím, pane. Jako by se energie reaktoru zčistajasna spotřebovala. Tak náhle, že už přestávalo přicházet palivo. A tím se zastavila i štěpná reakce." Guy tam stál jako solný sloup. Vzpomněl si na tu žlutou mlhu. Nebyla sice pro tranzici typická, ale co když tento jev vyvolal příliš velký přísun energie? Za předpokladu, že to skutečně byla tranzice... Ale který šílenec by si troufl takhle zatížit generátory tranzičního skoku? Mabel? Zatímco přemýšlel, jestli má Mabel zavolat anebo osobně zajít na můstek, zaznamenal vzadu v chodbě jakýsi pohyb. Popadl blaster. „Stůj!" „Nestřílej, tati," ozval se žalostný hlásek. Z přítmí se vyloupla pětaosmdesáticentimetrová obtloustlá postavička. Neskutečně dlouhá groteskní chodidla pleskala o podlahu a velká kulatá tmavomodrá hlava se zelenýma očima se kolíbala sem a tam. Podle velkého F na hrudi poznal Franklina. Jinak se kluci rozlišit nedali. Na rameni měl Murga. Guy k Franklinovi skočil a osahával ho. „Co se tady couráš, když odchází reaktor? Mohlo tě to ozářit!" „Já si dával pozor, tati," řekl Franklin. „Kdyby nebylo Murga, tak..." Větu nedokončil. Guy na adoptivního syna vytřeštil oči. „Snad tím nechceš říct, že Murg zachránil loď?" „No..." Franklinova tvář nyní přecházela do bleděmodré. „Aspoň mi při tom pomáhal." Guy si přešlápl. Nevěděl, co na to říct. To, co Franklin povídal, byl učiněný nesmysl. Nechtěl však na něj zhurta, když právě jen o vlásek unikli smrti. „Co jste udělali?" zeptal se. Franklin upadl do rozpaků. „Víš, tati, asi to byla náhoda. Byli jsme zrovna v centrálním rozdělovači polí a reaktor byl stále hlasitější. Myslel jsem, že už vybuchneme. Tak jsem Murga, protože jsem příliš malý, poslal na manuální spínač obsluhy hyperskoků. Dlouho trvalo, než udělal, co jsem po něm chtěl. Ve chvíli, kdy si Murg sedl na spínač a svou vahou ho stlačil..." Podíval se na Guye jako neviňátko. „Stalo se něco, tati?" zeptal se. „Spousta věcí," zabručel Guy. „JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO z toho zas jednou vyvázlo, ale zřejmě provedlo nekontrolovaný hyperprostorový skok." Rukou dal klukovi najevo, aby zmizel, a tiše řekl Georgovi: „A ještě záhadnější je Franklinovo jednání. Napadlo by to mě nebo tebe?" „Nikoli, pane," odpověděl George. „Předpisy něco takového zakazují. Vodiče pole by se musely při tak vysokém energetickém impulsu zhroutit, i kdyby byly propojeny." Guy přikývl. Zamyšleně se zahleděl směrem, kterým zmizel Franklin.

Page 13

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Byla to asi náhoda," zašeptal, „ale každopádně se mu tak podařilo něco netušeného..." °°° Guy Nelson se zvedl od palubní pozitroniky. Potácel se vyčerpáním a musel se chytit, aby neupadl. Mabel se na něj s obavami podívala. Guy se přemohl a usmál se. „Podařilo se. Zjistil jsem naši polohu. Jsme poblíž galaktického centra." Mabel si vydechla úlevou. Guy se dohrabal k pilotnímu křeslu a obrátil se k sestře. „Neraduj se předčasně. Jsme asi dvacet osm tisíc světelných let od Rundownu a dobrých jednatřicet tisíc let od Země. Navíc jsou generátory hyperskoku tak unavené, že bych si s nimi netroufal na víc než na padesát světelných let." „Ale tady zůstat nemůžeme!" Guy se protáhl, až to zapraskalo. „Neměj strach. Někde poblíž bude určitě nějaký svět, kde přistaneme a dáme loď do pořádku. Nelson se nikdy nevzdává." „Jinak by nedostal lady Hamiltonovou," ozval se Richard. Guy se usmál. Teprve pak mu zřejmě došlo, kdo to promluvil. Otočil se a popadl Richarda za límec. „Co je ti do lady Hamiltonové?" Zamračil se. „Takhle se o admirálovi a jeho lady nemluví." „Ale tati," řekl vyčítavě Richard. „Sám jsi přece jednou říkal, že máme číst rodinnou kroniku Starého Horatia, abychom se vzdělali." Guy jenom polkl. „No ovšem... Ale kapitolu o lady Hamiltonové radši přeskočte. To pro vás ještě není." Pustil ho a chtěl si sednout, ale tu si něco uvědomil. „Jak jsi to admirála nazval? Starý Horatio? Žádám tě, aby ses o předcích vyjadřoval trochu uctivěji." A se zaúpěním dosedl do křesla. Naklonil se k pultu a provedl několik nastavení. Za zády zaslechl jakýsi zvuk. Otočil se. To odešla Mabel. Rychle zajel pod kryt panelu. Blaženě vytáhl láhev a napil se. Láhev si postavil vedle křesla. Prsty se mu rozběhly po klávesnici. „Vpřed, JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO!" zaburácel. „Vnuk slavného admirála britské flotily se blíží, vy hvězdy jedny!" „Čím se to zase zlil?" zeptal se Richard odněkud vzadu. Guy ho nevnímal. Doprovázel burácení motorů zpěvem. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO nabralo směr. A George se opíralo pozitroniku a povídal si s ní o své poslední poémě. 4. Modré slunce mělo jen jednu planetu o velikosti Marsu. To bylo bohužel vše, co se dalo z můstku JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA zjistit. Nefungoval elektronický teleskop ani zvětšování panoramatické galerie. Ani George nedokázal říct, zda ty skvrny na planetě jsou vegetace nebo slepá místa na obrazovce. Ale to Guyovi nebránilo v tom, aby objev planety oslavil mocným douškem. Richard a Franklin poskakovali po můstku. „Jak se ta planeta jmenuje, tati?" zeptal se pak Richard. Guy odložil láhev a decentně si odříhl. Mentorsky zvedl ukazovák. „Ta planeta ještě nemá jméno, děti. Není... škyt... vůbec není v katalogu. Já kapitán... škyt... Nelson, potomek toho nejslavnějšího admirála Galaxie, já ji objevil. A já mám právo... škyt... dát jí jméno. „Tak proč jí ho nedáš?" zeptali se oba Hoviati současně. Guy si pomalu vyklepal dýmku. Vtom zablesklo zelené světlo a z reproduktoru se ozvalo pípání. Všichni sebou trhli. Guy zmateně civěl na dýmku, potom na zelené světlo. „Kdo to byl, co mi před přistáním na Haffgusu tvrdil, že se ten hyperkom už nedá opravit?" „Já, pane. Pečlivě jsem přístroj prověřil. Byl zralý do šrotu, pane." „Do šrotu?" Dýmkou ukázal na svítící kontrolku. „A co je tohle?" „Funkční test hyperkomu, pane." „Aha!" Guy vstal a poklepal robotovi na hrudní desku. „A čím ten hyperkom tak najednou ožil? Čím, ptám se. Jen proto, že jsem si o pult vyklepal fajfku? Chlape! To svědčí o tom, že ani pořádně nevidíš. Patrně se jenom uvolnil nějaký kabel. Dva dny hledáš závadu a já jen jednou takhle zaklepu," ťukl hlavičkou dýmky George do hrudi, „a hned je všecko v pořádku." „Čtyřicet tři hubacccc...," řekl George. Guy zděšeně odskočil. „Jak prosím?" „Skopcenudle! Kvaň!" „No výborně!" spráskla rukama Mabel. „Teď jsi nám zničil robota!" Guy potřásal zmateně hlavou. „Jenom je kapánek mimo," pokusil se argumentovat. „Ta jeho neschopnost byla i na něj příliš." Zacpal si uši. „Mabel,

Page 14

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html vypni prosím hyperkom. To pípání mi jde na nervy." Když zelená kontrolka pohasla a zvuk testu utichl, vydechl si. „George je teď blázen, tati?" zeptal se Franklin. Guy si odkašlal. „No, co s tebou vlastně je, Georgi?" „Dihydrocymol... jedna, dva, klučla." Guy se podrbal za uchem. Potom udeřil pěstí robota do hrudi. Zaznělo to dutě. Současně to v robotovi zacinkalo, jako by byl plný rozbitého skla. „Guyi!" vykřikla Mabel. „Neznič ho ještě víc!" George se uklonil. „Mnohokráte děkuji, lady Hamiltonová. Jsem již naprosto v pořádku. Mohu vám podat váš nápoj lásky?" „Georgi, jsi cvok!" vyjel na něj Guy. „Jak se opovažuješ takhle mluvit s dámou?" George se mu uklonil. „Zcela k službám, admirále. Flotilu u Abúkiru pozdravíme pannami se zelenými věnci, jestliže vyrazí z mraků. A černý kozel běžel stále za nimi... Méééé!" Bing! Guy rozbil nedopitou láhev Georgovi o hlavu. Tekutina medové barvy stékala po plechu a můstkem se šířila omamná vůně alkoholu. George chviličku nehybně stál. Potom o krok ustoupil a lehce se uklonil. „Urazil jste mě, sire. Pošlu vám svého sekundanta." Dořekl a opustil můstek. Guy odhodil hrdlo láhve. „Krucinál. Zřejmě jsem někde našel i paměť nějakýho psychiatra..." °°° Guy protestoval, protože mu Mabel zabavila druhou láhev. Tentokrát mu to však nepomohlo. Sestra byla neoblomná. „Když se zblázní robot, není to pro Nelsona ještě důvod, aby se opíjel," argumentovala. „Opíjel?" Chraplavě se zasmál. „Jsem střízlivej jako nikdy, sestřičko." Na to, že vypil minimálně půl láhve, vypadal vážně dost střízlivě. Zřejmě ho Georgovo chováním vyděsilo, a tím vystřízlivěl. „Fajn." Mabel si založila ruce v bok. „Když jsi tak střízlivý, tak si snad všimneš i toho, že se pořád blížíme volným pádem k planetě." „A že ta planeta pořád nemá ještě jméno," dodal Richard. „Jak by mohla mít jméno," zabručel Guy a snažil se prohlédnout slepé skvrny na obrazovce. „Protože mu táta ještě žádné jméno nedal," prohlásil Franklin a vítězoslavně se zahleděl na bratra. „Ty jsi ale blbej," řekl Richard. „Táto jí ani jméno dát nemůže, protože neví, jak vypadá." „Protože okna jsou špinavá, že, tati?" Franklin se tázavě zahleděl na Guye. „Blbost," zavrčel Guy. „Blbost jako hrom!" Franklin vyplázl na Richarda jazyk. „Kosmické lodě nemají okna, héééé." Už se zdálo, že se Hoviati poperou. Mabel jim pohrozila. „Buďte laskavě zticha. Marš! Na místa! Nechte tatínka jít, tedy být. Má teď práci." Guy vstal. „Tys to uhodla, Mabel." Sundal si sako. „Jít byl přesně ten správný výraz." Opatrně se soukal do skafandru. „Kam jdeš?" „Ven. Anebo si myslíš, že ty fleky na obrazovkách se odstraní samy?" „Cože? To si vážně myslíš, že by se panoramatické obrazovky daly zvenčí..." „Blbost. Nejsem přece nalitej. Jestliže není odtud kloudně vidět, protože jsou obrazovky poněkud zakalený, pak se musí jít ven. Jen doufejme, že není zrovna mlha." Zasmál se, jak je vtipný. Mabel na něj jenom civěla. Guy se ušklíbl. Sáhl do boční kapsy křesla a vytáhl podlouhlý černý předmět. Dalo by se říct válcovitý předmět, kdyby se na jednom konci tak trochu nálevkovitě nerozšiřoval. Guy zatáhl za jeden konec. Předmět se roztáhl jako dalekohled a byl dlouhý šedesát centimetrů. „Co říkáš teď Mabel?" obrátil se hrdě na sestru. Mabel se na něj podezíravě podívala. „Aspoň to nevypadá jako flaška." „Flaška! Nebuď směšná." Vypnul hruď. „Má drahá lady Hamiltonová, to je dalekohled nebožtíka lorda Horatia Nelsona. Přikládal si jej k svému orlímu oko, když před Abúkirem vyhlížel nepřátelskou flotilu. U Trafalgaru jím směle hleděl nepříteli do tváře a po vítězství si jej tiskl na krvácející tělo." „A co s ním chceš dělat ty?" Guy si uzavřel skafandr. „Podívat se na tu planetu. Když selhává vydumaná technika, pak mi krásy onoho světa odhalí starý dalekohled." „Jsi blázen." Mlčky si zavřel přilbu. Potom se pustil do kontroly. Mabel ho stísněně sledovala. K jejímu překvapení však byl skafandr naprosto v pořádku. Guy došel k přechodové komoře, otevřel ji - a proskočil jí dřív, než se stačila zavřít. Když se za čtvrt hodiny vrátil, rozmrzele se vysvlékal ze skafandru. A už byli u něj kluci.

Page 15

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Už jsi jí dal jméno?" křičel na něj Richard. „Jsou tam lidi?" vyzvídal Franklin. „Doufejme, že si tam Murg zaloví skutečné myši," poznamenal Richard. „Opravdové pozemské myši." Guy nacpal skafandr zpátky do přihrádky. Potom plivl na hlavní obrazovku. „Quarry," zavrčel. „Jé," vykřikl Richard. „Že by tátovi přeskočilo stejně jako Georgovi?" Hned nato se chytil za bolavou tvář. „Já ti ukážu!" Guy se na něj naštvaně podíval. „Potomku admirála Nelsona nikdy nepřeskočí. Ten dostane nanejvýš..." „Dostane nanejvýš trilirium!" vykřikl rozpustile Franklin. „Říká se delirium," opravil ho Richard. Guy se zhluboka nadechl. „A teď už dost! Quarry se jmenuje ta planeta a ten váš Murg dole nechytí ani veš, natož myš. Já každopádně viděl jenom šutry." „Jen šutry," ušklíbl se zklamaně Richard. „A já myslel, že se tam aspoň pořádně vykoupeme." „Třeba se skutečně půjdeme koupat." Mabel položila Guyovi ruku na rameno a ustaraně se na něj zahleděla. „Co se děje, Guyi? Normálně se přece takhle nikdy nerozčiluješ..." „Ale co!" Guy zlostně mávl rukou. „Já se přece vůbec nerozčiluju. Můžeme na Quarry přistát a opravit skokové generátory. Na nějaké krajinné krásy kašlu. Na té hromadě šutrů nás aspoň nikdo nebude obtěžovat." Nacpal si dýmku, potom nabral kurz a začal JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO brzdit. Ve skutečnosti se přece jen naštval proto, že místo zeleného a plodného světa objevil jen skály a suť. Pak si však řekl, že všechno má i svou dobrou stránku. Na plodném světě by byla divoká zvěř, jedovaté rostliny nebo dokonce nepřátelské inteligentní bytosti. Quarry sice mohla být neutěšená, ale neexistence jakékoli flóry a fauny zase vylučovala problémy, jež se vyskytovaly při setkání bytostí s různou mentalitou. Guy si bohužel neuvědomoval, že zděděný dalekohled je přece jen už pravěký... °°° JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO dosedlo s chrchlajícími tryskami v poli kamení. Teprve na poslední chvíli si Guy uvědomil, že nechal jednu přistávací vzpěru na Haffgusu. Chtěl na ohrožené straně ještě jednou nahodit pohon. Bylo však už pozdě. Než stačil pohon naběhnout, odlomila se další vzpěra a loď se položila na bok. Na můstku se všichni sesypali dohromady. Když se Guy konečně postavil a ohmatal si bolavé končetiny, zaječel interkom. Udiveně dolezl ke křeslu a zapnul přístroj. Byl to George. „Pane, káva je hotová!" „Káva!" zasténal Guy. „Co já teď s kafem? Přines mi pořádnej grog. Mabel a dětem můžeš klidně naservírovat nějakou obarvenou vodu. Nejdřív ale naběhneš s jódem a náplastmi. Jedna obrazovka bouchla a mně se zdá, že jsem se pořezal na obličeji." „Ale váš obličej je v pořádku, pane." Guy si mumlal cosi nesrozumitelného. „Do prdele?" „Přesně tak, tam jsem se pořezal!" vybuchl Guy. „Ale už sebou hoď!" „Jistěže, pane!" „Moment!" vykřikl Guy. „Ano, prosím?" „Nezapomeň na ten grog. Znáš ještě základní pravidlo pro správný námořnický grog?" „Rum být musí," odříkával George, „cukr může, voda ne..." „Správně. Takže ses přece jen ode mě něco naučil." „Kdo to byl, Guyi?" vzpamatovala se Mabel. „George." „No ne! Já myslela, že se zbláznil?" „Hm." Guy se podrbal na nose. „Na to jsem si ani nevzpomněl. Tady to vidíš. Potomek Horatiův může být jedině génius. Zřejmě jsem mu zabudoval samoopravovací paměť. „Máma má díru v punčoše," ozval se Richard. Guy si odkašlal. „Přistáli jsme poněkud tvrdě, děti. Přesto se mi však s naší hrdou lodí podařilo přistát i s chybějící vzpěrou." „Na naši loď jsem skutečně hrdá," poznamenala Mabel ironicky. „Jak..." „Ano. Jsem hrdá na to, že se ještě nerozpadla navzdory tomu, že má tebe za kapitána." Guy předstíral, že to neslyšel. „Na tenhle úspěch se musíme, Mabel, bezpodmínečně napít." Vytáhl láhev a nasadil si ji ke rtům. „Hm," odtušil potom. „Odtud zdola ta krajina nevypadá už tak neutěšeně." Mabel se podívala na hlavní obrazovku a konstatovala, že Guy má pravdu. Sice se všude táhla suťová pole, ale tu a

Page 16

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html tam se přece jen dala objevit stopa života. Jako například ostrůvky zelených keřů, které vzpínaly k obloze větve obsypané stovkami zlatorudých kalichů. Vydechla si úlevou. Tento pohled jim udělá pobyt na Quarry snesitelnějším a možná bude moci vzít kluky na výlet, zatímco Guy s Georgem budou opravovat. Čerstvý vzduch a slunce udělají dětem dobře. George hlučně vstoupil na můstek. V jedné ruce měl podnos a druhou z něj ubíral. „Jód, náplast, káva s mlékem a cukrem, grog." Guy zrudl a vzal si jód s náplastí. „Mabel... Nemohla bys mi..." Rozpačitě ukázal na rozříznutý zadek kalhot, na němž bylo několik krvavých skvrn. „Nejdřív si dám kávu," prohlásila povýšeně. „A potom zvážím, zda dáma smí vůbec něco takového dělat." Guy se zakuckal grogem. Když záchvat kašle polevil, nechal se trpělivě ošetřit, zatímco kluci zvědavě přihlíželi. Potom grog dopil. A když Mabel poslala robota pryč a obrátila se na Guye, aby se ho na něco zeptala, zjistila, že spí. Už chtěla Georgovi přikázat, aby pána přenesl do postele, tu si všimla, že se na obrazovkách něco pohybuje... °°° Vylezla na řídicí panel. Klečela na něm a vyhlížela ven. Tamhle! Zase se tam něco pohnulo! Sáhla za sebe a zesílila zvuk. Slyšela nyní šramot, skřípot a praskot, jako když je v krabičce od sirek zavřený nějaký hmyz. A znovu ten podivný pohyb. Vypadalo to, jako by kolem pláště lodi přebíhaly hnědé cáry hadru - tiše jako podivné loutky zavěšené na neviditelných nitích a vedené neviditelnýma rukama. „Muuurg! Muuurg!" Po rukou jí přešly hebké tlapky. Murg přitiskl čenich k obrazovce. Oči mu zasvítily jako řeřavé uhlíky, polokulovité uši měl vztyčené a pohybovaly se jako radary. Mabel na něj tázavě hleděla. Moc ráda by věděla, co Murg svými zostřenými smysly vnímá. Byla přesvědčena, že něco slyší. Slezla kousek zpátky a sáhla po mikrofonu interkomu. „Georgi?" Bezděky zašeptala, jako by ji to, co zvenčí obcházelo JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO, mohlo slyšet. „Ano, madam?" George na ni jako vždy působil uklidňujícím dojmem. Usmála se. „Georgi, přijď prosím na můstek. Venku před lodí je něco..." „Ano, madam." Guy začal chrápat a Mabel sebou trhla. Kapitán ležel v napůl zaklopeném křesle, měl otevřená ústa a spokojeně spal zatímco ve světě, který nazval Quarry, se dělo cosi strašidelného. Podívala se na malé Hoviaty. Richard a Franklin si už zase hráli s palubní pozitronikou. Události kolem JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA je zřejmě nezajímaly. Mabel byla ráda. Robot s rachotem vstoupil. Mabel si všimla, že se vybavil těžkým blasterem. „Odlož tu zbraň," zašeptala. „Nesmíme dát podnět k žádnému nepřátelství." George poslechl a potom se zahleděl na obrazovky. Na nich se opět mihly ty hnědé pruhy nebo cáry. Robot zamířil k vnějším reproduktorům. Mabel byla vzrušená. Že by robot slyšel něco, co lidské ucho nedokáže vnímat? Neboť to věčné šramocení a praskání se jí v souvislosti s těmi hnědými objekty nezdálo. George jí to za chvíli potvrdil. „Dorozumívají se ultrazvukem, madam." „To myslíš jako ty hnědé cáry tam venku?" George se červeně svítícími čočkami otočil opět k panoramatickým obrazovkám. „To nejsou cáry, madam. Pokud si smím dovolit příměr, jedná se o bytosti velikosti zhruba člověka a připomínající netopýry. Zřejmě je přilákaly průvodní jevy našeho přistání." Mabel se podívala na Guye. Uvědomila si, že je rovněž unavená. Zároveň však měla bratru za zlé, že musí spát zrovna teď. Vzdychla si, slezla z pultu a přešla ke svému pracovišti. Tam bylo ovládání analyzátorů. Několika hmaty vysunula sondy. „Nejdřív si zjistíme, zda je zdejší atmosféra vůbec dýchatelná. Pokud ano, chci se na ty Quarrijce podívat zblízka." „Quarrijce, madam?" „Jestliže tento svět byl pojmenován Quarry, pak se jeho obyvatelé musí jmenovat Quarrijci, ne?" „Madam," pravil George vyčítavě, „pouze inteligentní bytosti bývávají pojmenovány podle své planety." „No a co? Inteligence je relativní. Z našeho pohledu může být například pozemský mravenec neinteligentní, ale bytosti stojící níže než on ho třeba mohou považovat za superbytost. V tomhle se držím profesora Harta Lickericka. Podle jeho teorie musíme dominantní druh nějaké planety vždy považovat za druh nadaný alespoň potenciální inteligencí." Automat dal tichým cvaknutím najevo, že zatáhl sondy. Mabel sáhla po vyjíždějící fólii s výsledky a strčila ji do palubní pozitroniky. A už tu byla odpověď. „Gravitace 1,14 g... atmosférický tlak 893,07 torrů... relativní vlhkost vzduchu 13%... směs plynů sto padesát centimetrů

Page 17

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html nad povrchem: dusík N2 69,09%, kyslík O2 23,05%, hélium He 2,45%, argon Ar 1,01%, kysličník uhličitý CO2 0,043%, zbytek krypton, xenon, ozon, jód, radon, vodík, amoniak. Žádné složky nesnesitelné pro lidský metabolismus, žádné bakterie nebo viry nebezpečné člověku." Mabel přímo zářila. „Skoro jako na Zemi. Co ty na to, Georgi?" „Já Zemi neznám, madam. Uvědomte si, že jsem byl přivezen ze všemožných světů a smontován tady na lodi. Ale souhlasím s vámi, protože znám hodnoty zemské atmosféry. Quarry má jen nepatrně vyšší gravitaci, poněkud vyšší tlak, vlhkost zhruba jako na poušti, nižší podíl dusíku ve vzduchu, o trochu víc kyslíku, ale ještě v mezích snesitelnosti, relativně dost helia, o trošku víc kysličníku uhličitého. Ale celkem vzato bych nepovažoval za nebezpečné, kdybyste vyšli bez skafandrů." „Ledaže jsou nám nebezpeční ti Quarrijci...," nadhodila Mabel. „Neřekl bych, madam. Pro ně jsme cizí, a proto z jejich hlediska nepoživatelní. Navíc vás budu samozřejmě chránit, madam." „Chceš tím říct, že vyjdeme ven a podíváme se na ně zblízka?" „Přinejmenším bychom z otevřeného východu viděli víc než na těchto špatných obrazovkách, madam." Mabel přikývla. Ještě jednou se podívala na Guye. Kapitán spal hluboce - a hlasitě. „Dobrá, Georgi, vyjdeme. Vezmi si blaster, ale ne abys střílel, pokud nebudeme v krajním ohrožení života." George mávl těžkým blasterem. „Nemějte strach, madam, nejsem přece člověk." °°° Mabel otevřela východ a vlasy jí počechral teplý vánek. Hned nato zavládlo opět bezvětří. „Vidíš něco, Georgi?" zašeptala. Robot se rozhlédl doprava a doleva. „Nic, madam." Úkosem se na něj podívala. Nedalo se říct, že by to byl nějaký krasavec. Tedy z ryze estetického hlediska. Přesto však z hranaté hlavy v souhře s odlesky, jež vytvářelo modré slunce na modročerném kovu, vycházelo zvláštní kouzlo. Možná je to tím, napadlo ji, že George není sériové produkce... Je to charakter vytvořený ryzím individualistou... George jí pohled opětoval a v čočkách mu zneklidněně zablikalo. „Objevila jste na mně nějaký defekt, madam?" Mabel polkla. Georgova poznámka zničila kouzlo okamžiku. Pak se zasmála svému romantismu. Jako by si sestra Guye Nelsona mohla dovolit romantiku! „Ne, Georgi. Vypadáš v pořádku. Ale divím se, kde jsou ti Quarrijci. Přece se jen tak nerozplynuli!" „Nikoli, madam. Ale stačilo, jestli se schovali na druhé straně lodi. Pak je nemůžeme vidět. Protože zcela evidentně vidí kosmickou loď poprvé, považovali otevření dveří za pohyb této kulovité nestvůry. Pohyb znamená pro zvířata buď kořist, nebo ohrožení. Zřejmě si to vyložili jako ohrožení." Mabel rezignovaně pokrčila rameny. „Takže nic. V tom případě se jich nemusíme bát. Budeme je zkrátka ignorovat a opravíme loď." „To bych nedoporučoval, madam. Quarrijci - to je ostatně děsné jméno - si na nás mohou zvyknout. A když nás přestanou považovat za ohrožení, mohou nás začít považovat za kořist. Vždy neznáme jejich metabolismus ani nevíme, čím se živí." „Jejich metabolismus by se od našeho neměl příliš lišit," přemýšlela nahlas. „Dýchají kyslík stejně jako my, a tím je už dáno jisté složení jejich tělesných tekutin." „Což znamená, že byste pro ně mohli být docela dobře poživatelní, madam. Než se pustíme do oprav, musíme se s těmi Quarrijci seznámit." Jako by podivní obyvatelé planety čekali jen na jeho slova. Bleskově se kolem nich mihl hnědý stín. Prohnal se nad sutí jako hnědá tyč, po dvou stech metrech se obrátil a vracel se s roztaženými křídly. Mabel se chytla Georgovy ruky a hleděla na bytost s vytřeštěnýma očima. Letěla k nim pomalu, takřka opatrně. Mabel měla pocit, že se je snaží nepolekat. Čím více se bytost blížila, tím byly patrnější podrobnosti. Vzdáleně se skutečně podobala netopýru velkému asi jako člověk. Měla obrovské hnědé létací blány. Ale od pozemských netopýrů se Quarrijci přece jen lišili. Tato bytost měla kromě křehce působících křídel a kraťoučké končetiny s drápy na konci trojúhelníkového ocasu ještě pár údů či spíše rukou, umístěných vedle křídel. Byl to zcela evidentně dobře vyvinutý chápavý orgán. A na rozdíl od ochlupeného zbytku těla měl Quarrijec naprosto lysou oválnou hlavu. Mabel hleděla do dobře vyvinutých očí, které působily cize jedině proto, že byly daleko od sebe. Uši, ústa a nos však silně připomínaly pozemského buldoka. Povislé líce ale byly naprosto lysé, čímž celý ten „obličej" připomínal tlustého, dobráckého hospodského. Mabel a George použili výstup nad obvodovým okružím. Proto měli před sebou plošinu, která byla dost velká pro deset lidí. Na vnějším okraji této plošiny dosedl Quarrijec. Složil křídla, napřímil tělo a stál před cizími bytostmi. Mabel zatajila dech. Takhle se přece zvíře nechová! Potom Quarrijec zvedl paže, ukázal prázdné dlaně - a čekal. Mabel skoro instinktivně učinila totéž. George odložil blaster a napodobil ji. Quarrijec vydal několik pronikavých zvuků. Mabel to překvapilo a obrátila se k Georgovi.

Page 18

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Já myslela, že znají jen ultrazvuk." „Prve se dorozumívali jedině ultrazvukem, madam. Ale zřejmě se dokážou dorozumívat i na naší frekvenci. Doporučoval bych vám, madam," dodal poněkud tlumeněji, „nenechávat ho příliš dlouho čekat na odpověď." Mabel přikývla a opět se obrátila ke Quarrijci. „Přicházíme v míru." Quarrijec naklonil hlavu, jako by naslouchal. Potom přistoupil o kus blíž a opět vydal několik pronikavých zvuků. „Říkejte jména, madam," šeptal George. „Označujte předměty. Třeba pak dokážu z dialogu analyzovat jejich řeč." Mabel si ukázala na hruď. „Mabel." Ukázala na robota. „George." Quarrijec zareagoval. Drápy dolních končetin mu vzrušením zaškrábaly o arkonitovou ocel prstence. Pravice mu vyjela dopředu a jasně se ukázalo pět prstů. Ta ruka se podobala lidské. „Mébl," řekl a ukázal na ni. Pak ukázal na George. „Džódž." Složil ruce před hrudí. „Hášušomátů." Mabel zmateně zamrkala. Pohlédla na George, aby jí pomohl. Robot pochopil. Ukázal na Quarrijce. „Hášušomátů!" Jméno pro něj nebylo problém. Jen Mabel nevěděla, jak si je zapamatuje. George zpočátku přebral hlavní zátěž hovoru. Vzhledem k tomu, že sám nejlépe věděl, co jeho analyzátor nejvíce potřebuje, ukazoval na to či ono, jmenoval předměty a ukládal si do paměti Quarrijcovy odpovědi. „Docela dělám pokroky," prohodil k Mabel. „Quarrijci jsou vážně inteligentní. Ale zřejmě nemají techniku v té podobě, jak ji chápeme my." Když uplynula půlhodina, George se obrátil k Mabel. „Hášušomátů se ptá, zda si smí přivést pár svých lidí, madam..." Mabel přikývla. „Ale už mu vysvětli, že jeho jméno je pro nás lidi příliš dlouhé. Když si uvědomím, že bychom si ještě měli zapamatovat další jména..." „Jak si přejete, madam." Obrátil se k Hášušomátovi a vyměnil si s ním pár slov. „Souhlasí, abychom mu říkali Hášu," oznámil potom. Mabel přikývla a napjatě čekala na přílet Hášuových lidí. Neuplynula ani minuta, loď obletělo několik hnědých stínů, opsalo nad pouští křivku jako prve Hášu a přistálo na okruží. Proti jedné ženě a jednomu robotovi sedělo šest Quarrijců. Mabel zajímalo, jak se to bude vyvíjet dál. Ale brzy měla po starostech. Z vnějšího reproduktoru zaduněl Guyův hlas: „Hej, vy tam venku! Vypadněte z vnějšího otvoru, ať ho můžu zavřít. Konečně bych se chtěl jednou nadýchnout čerstvýho vzduchu. Mabel sebou trhla, domnívala se, že Guy stále ještě spí, a najednou se ukázal. Nezkomplikuje tím situaci? Ale co se dalo dělat? Věděla, že se vnitřní východ nedá otevřít, dokud je otevřený vnější. Bezpečnostní opatření tedy u JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA zjevně dosud fungovala. Neochotně udělala krok vpřed a George ji následoval. Z otvoru se vyvalil mráček páchnoucí práškem proti molům a otvor se opět otevřel. V něm stál Guy Nelson. Oděl se do kapitánské uniformy, vzal si bílé rukavice a zlatem lemovanou kapitánskou čepici. Mabel podle nejistého kroku a podle pachu alkoholu, který zvolna přebíjel prášek proti molům, poznala, že Guy kontakt s Quarrijci sledoval z můstku a náležitě jej oslavil. Guy ležérně zasalutoval. „Překládej," zavrčel na George. Chtěl vypnout hruď, ale jediné, co se vypnulo, bylo břicho. „Vítejte, Quarrijci z Quarry!" pravil až příliš hlasitě. „Já, kapitán Guy Nelson, potomek admirála Jeho britského Veličenstva lorda Horatia Nelsona, vítěz na všech galaktických oceánech, já, velitel pyšného JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA, já... já si myslím, myslím si..." Zoufale se snažil navázat přetrženou nit. Nakonec si odkašlal a přešel do normální řeči. „Prostě si myslím, že se na to musíme napít." Nevšímal si George, který cosi koktavě tlumočil, vytáhl ze zadní kapsy u kalhot plnou láhev bourbonu. Zuby oderval uzávěr. Přiložil láhev ke rtům, klokotavě se napil, a když ji zase odtrhl, slastně si vzdychl. Vrávoravým krokem přistoupil k nejbližšímu Quarrijci. Podal mu láhev a George přetlumočil jeho výzvu k napití. Quarrijec po láhvi hbitě sáhl. Pohyby, které jistě odkoukal od Guye, přiložil láhev k širokým ústům - a důkladně se napil. Skoro v okamžení nabyla jeho buldočí tvář modročervené barvy. Stále ještě držel láhev v rukou, zápolil s rovnováhou a křečovitě svíral rty. Možná se domníval, že ten honosně oděný cizinec mu bude mít za zlé, když uroní třebas jen jedinou kapku. Po chvíli, když opět popadl dech, poslal láhev dál, přičemž ze sebe rychle vydal pár vět. Mabel připadalo, jako by se Quarrijci zmenšili. Zajímalo by ji, co vlastně řekl. „Považuje nás za bohy a kapitána za jakéhosi vládce bohů," zašeptal jí George. Vyčítavě pohlédla na Guye. Ale Guy jen blahosklonně sledoval pokorný postoj, který nyní Quarrijci zaujali. „Jen se na to podívej," zašeptal jí. „Oni vědí, co jsou potomku admirála dlužni." °°° Docela se na Quarry zabydleli. Quarrijci považovali lidi, včetně robota a hoviatských sirotků, za bohy, jež k nim sestoupili z nebes. Uctívali je a nespouštěli z nich oči, aby se jim nic nestalo. Nejvíce však uctívali Guye Nelsona. Ustavičně měl kolem sebe houf Quarrijců a nepomáhalo mu, ať klel sebevíc. Kdykoli vylezl z lodi, domorodci kolem něj provozovali cosi jako rituální tanec. K tomu zpívali a nebylo od věci, když se onen zpěv odehrával většinou v ultrazvukovém pásmu. Tak sice lezli kapitánovi rovněž na nervy, ale bylo to přece jen

Page 19

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html o něco snesitelnější. Zpočátku se kapitán obával, to bylo v těch několika málo minutách střízlivosti, že bude domorodcům muset dávat ustavičně pít. Ale brzy zjistil, že takový Quarrijec se sice cítí nesmírně poctěn, když se mu nabídne bourbon, ale mnohem více ho těší, když vyvázne bez napití. Práce na generátoru skoku zatím skončily. Stačilo už jen provést údržbu vnějších projektorů. Když Guy vylézal za Georgem z východu a nastoupil si na antigravitační plošinu, hned bylo kolem něj hejno poletujících a zpívajících Quarrijců. Zatleskal. Ale Quarrijci se nedali odehnat. Naopak. Rovněž zatleskali. Znělo to jako mohutný aplaus. Guye ale už takové projevy zbožňování přestávaly bavit. „Budu rád," vzdychl si, „až budeme konečně zase v kosmu." „Ovšem, pane," souhlasil George. „Prosím však, abyste si uvědomil, že tady se aspoň nemůžeme dopustit žádného chybného skoku." „Chybného skoku," Guy opovržlivě mávl rukou. „Seskoč někdy z plošiny, pak zažiješ chybný skok." George se podíval přes okraj plošiny do šedesátimetrové hloubky. „Tak jsem to nemyslel, pane. Myslel jsem na chybné tranzice." Guy se prudce napřímil, až málem spadl z plošiny. George ho na poslední chvíli zachytil. „Jaké chybné tranzice?" burácel. „Já potomek ctihodného admirála..." „Promiňte, pane. Ale chybnou tranzicí jsme se dostali sem." „Nikoli však mou vinou, chlape. Můžu snad za to, že si moje děti hrály s generátorem skoku?" Rozmrzele se podíval na poletující Quarrijce. „No jo, Franklin tak zabránil katastrofě. Třeba z něj bude jednou správný kapitán." „Jak se na toho chlapce tak dívám," řekl zasněně robot, „mohl by se z něj stát přinejmenším solární maršál..." „Tobě asi přeskočilo, co? Solární maršál? Asi jako Tifflor? Tak to ne, na takovýho Tifflora nemá." „Řekl bych, pane, že podceňujete chlapcův intelekt. Všiml jsem si, jak na palubní pozitronice simuloval pětirozměrná hyperpole a..." „Nežvaň," okřikl Guy robota. „Pětirozměrná hyperpole. Ty nedokážu ani já, a to mám takového předka! Buď se ti to zdálo... „Roboti nemají sny, pane," upozornil ho George. „Pak Franklin něco náhodně naťukal a vyšel mu z toho nějaký pětirozměrný výsledek, který byl samozřejmě bez jakéhokoli smyslu a ceny." „Byly to předběžné výpočty k pětirozměrným transmiterovým datům, pane," protestoval robot. „Bohužel do toho moc nevidím, ale Franklin počítal ještě nejméně půl hodiny. Ale pokud se skutečně jednalo o transmiterová data, to připouštím, pak by takový přístroj musel dokázat přenést aspoň menší planetu." Guy, který se už začínal tvářit tak trochu vyjeveně, se zklidnil. „Díky bohu! Takhle aspoň vím, že fantazíruješ. Zřejmě nevíš, že takové obří transmitery neexistují." Úlevou se zasmál. „A příště si takové strašidelné historky laskavě odpusť. Franklin a Richard jsou naprosto normální děti, i když měli za rodiče Hoviaty." „Naprosto normální děti...," opakoval po něm robot. „I tohle považujete ještě za normální, pane?" Guy se podíval, kam robot ukazoval. „To ne!" zaúpěl. „Taková lehkomyslnost!" Těsně vedle JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA se nesli k tmavomodrému nebi dva Quarrijci a každý měl na zádech jednoho Hoviata... °°° Guy vypnul molekulární svářečku a světlo zhaslo. Sundal si tmavé brýle, protřel si oči a přistoupil blíž k přivařené páté vzpěře. Pozorně a nedůvěřivě sledoval kruhové lesklé místo na jinak otřískaném materiálu. Byla to jediná stopa po sváření, protože molekulární svářečka nespojovala stavováním materiálu, ale řízeným proplétáním molekulární struktury. Zkoumavě přejel po onom místě palcem. Materiál se skoro ani nezahřál. „Nevypadá to špatně." „Ano, pane. Vzpěra je jako nová. Tedy aspoň na tomto místě. Ale nějak bychom měli brzy nahradit tu šestou." „Tak skoč do kšeftu a kup ji, ty chytráku. S těmi pěti odstartujeme taky." „To ano, ale jak přistaneme?" Na to Guy nic neřekl, protože k nim přilétal nějaký Quarrijec. „To bude Hášu," zabručel. „Už dva dny poletuje kolem mě. Ale jakmile vytáhnu flašku, hned zmizí." Zašklebil se, vytáhl kapesní láhev a odšrouboval ji. „Překládej," řekl tiše Georgovi. „Nazdar, Hášu! Dáš si prcka?" K jeho překvapení Quarrijec zpátečku nedal, ale usedl těsně vedle něj. Guy se pro jistotu honem napil. Pak podal láhev Hášuovi. George zatím tlumočil. „Děkuje Nelsonovi, zrozenci nebes." Quarrijec si přihnul a láhev dopil. „Znovu děkuje," tlumočil George. „Pochválen buď Nelson, nebes..." „Ať si nechá ty kecy!" zarazil ho Guy. „Zeptej se ho, co chce."

Page 20

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Zve nás všechny na Velký svátek Zpívajících kamenů, pane. Dnes večer, až Oko boží odejde do hor spát, začne Velký svátek zpívajících kamenů." Guy se poškrábal za uchem. „Zeptej se ho, co je ten svátek zač a kde se koná." Po krátké rozmluvě George vysvětloval: „Vzývá se při něm plodnost kamenů, pane. Zřejmě se budou modlit, aby se dařilo těm velkým květinám. Richard mi onehdy řekl, že se tady živí jejich semeny. Příroda zřejmě v tom semeni poskytuje mimořádně výživný koncentrát, protože rostliny, které jsem zatím viděl, by normálně stěží vystačily pro jednoho Quarrijce." „A kde se to má konat?" „Na vrcholku Karkúcichameehentulomábló, pane." „Na čem?" „Na Karkúci..." „Nech si to. To si nemůže normální člověk zapamatovat. Radši se ho zeptej, kde ta hora je a jak se k ní dostaneme. Kluzák bych radši šetřil." „Vezmou nás tam oni," řekl George. „Podle nich bychom se nahoru stejně jinak nedostali. Pokud jsem to dobře propočítal, má ta hora podle našich měřítek takové čtyři tisíce metrů. „Jako že poletíme?" Mabel, která přišla nepozorovaně, jen spráskla rukama. „Že poletíme na těch netopýrech? Guyi! Řekni Hášuovi, že se nechceme nechat zabít." Guy by možná Hášuovu nabídku také odmítl, ale sestřin odpor v něm vyvolal reakci. Zkřížil ruce na hrudi. „Georgi! Řekni Hášuovi, že já, kapitán Guy Nelson, jeho pozvání samozřejmě přijímám, a to jménem celé posádky." „To ale přece...," protestovala vztekle Mabel. Guy se trochu přikrčil, leč neohroženě pokračoval: „Let na vašich zádech není pro kapitána, jako jsem já, samozřejmě žádná senzace. To my už zvorali... tedy zvládli docela jiné věci." Odkašlal si. „A navíc se nedáme, Mabel, zahanbit dětmi. Co svedou kluci, svedeme i my." „Hášu říká, že pro nás přiletí za hodinu." George ukázal prstem na sebe. „A co já, pane? Jeden Quarrijec mě přece neunese." „Ty dohlídneš na loď." „Quarrijci ale chtějí, abych tam byl taky. Obávám se, že bychom je urazili, kdybych tu zůstal." „Tak se jich zeptej, jak tě chtějí přepravit." George se obrátil k Hášuovi. Nějakou chvíli hovořili a pak se zřejmě na čemsi dohodli. „Odnesou mě v síti. Ponese ji celkem dvacet Quarrijců." „V síti?" zašklebil se Guy. „To je bomba! Už kvůli tomu nemůžu odříct." Když Hášu odletěl, Guy vrávoravě odložil prázdnou láhev. „Takže se půjdeme převlíknout." Podíval se na umazané ruce. „Takhle skutečně nemůžu jít k pěveckým soutěžím Velkých kamenů. Horatio by se obracel v hrobě." Netušil, že zanedlouho bude mít úplně jiné starosti... °°° „Cože? Do téhle sítě?" divil se George. Guy si prohlížel hrubou síť s velkými oky, spletenou z vláken silných jako paže. „Proč ne?" Odplivl si. „To tě unese." Mabel ukázala na plastikový pytel, do kterého si Guy dal „tekutou stravu". „Mohl bys to přidat Georgovi do sítě." Sahala po pytli. Guy ho rychle popadl. „Kdepak! Ty si asi myslíš, že se sít protrhne a já přijdu o zásoby, co? Kdepak! Pytel si ponesu sám." „Hášu říká, že si můžeme nastoupit," řekl George. „Takže jdeme na to." Guy si hodil pytel přes rameno a opatrně si vylezl na jednoho Quarrijce. Mabel a děti ho napodobily. Richard si vzal ještě Murga. „Neboj, tati." Radostně na něj mávl. „Quarrijci jsou bezpečnější než JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO." „Ty rošťáku!" zabručel Guy. Zavřel oči, když se Quarrijec pod ním opatrně vznesl. Jednou rukou svíral pytel a druhou se zachytil za tvorovu kůži. Když opět otevřel oči, JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO se změnilo v maličký bod v kamenité krajině, od kterého se odráželo slunce. Dole se právě zvedala podivná formace Quarrijců. Každý Quarrijec popadl síť jedním pařátem a vše se to houpalo jako záchranný člun na rozbouřeném moři. Za čtvrt hodiny si Guy na nezvyklý dopravní prostředek zvykl. Dokonce mu to začalo být příjemné. Než doletěli k horám na jihu, nastala noc. Na nebi se ukazovalo stále více hvězd. Některé z nich byly velké jako solar. Guye se zmocnila podivná nálada. Pokoušel se nemyslet na to, jaká propastná vzdálenost ho dělí od Země. Nedařilo se mu to. Teprve když se Quarrijci chystali k přistání na jedné tabulové hoře, podařilo se mu potlačit stesk. Plošinu lemoval široký, svítící kruh. Uprostřed něj hladce přistáli. Guy s úlevou seskočil. Slyšel, jak se kluci smějí. Když se postavil, měl pocit, že se mu houpe země pod nohama. Ale brzy si uvědomil, že si to jen namlouvá. Rozhlédl se. Takže Quarrijci znají oheň, neboť ten svítící kruh kolem plošiny nebyl nic jiného. To bylo překvapení. Považoval je za mnohem primitivnější. Jenže kvůli opravám se o ně nemohl zas tolik zajímat, omlouval sám sebe.

Page 21

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html Ve svitu ohně pozoroval míhající se postavy. V pohybech Quarrijců jako by nebyl žádný smysl, ale obraz se postupně vyjasňoval. V sítích přinášeli zásoby a vršili je na hromady. Jiní zase rozsypávali barevný prach, který zvolna klesal k zemi a vytvářel harmonický vzor. Po celém vrcholu tabulové hory se táhla pestrá kokarda. Uprostřed ní se nacházelo množství asi metrových osmihranných kamenů rozestavěných ve stejné vzdálenosti od sebe. Že by to byly ony zpívající kameny...? Guy se chopil pytle a zvědavě zamířil ke kamenům. Daleko se však nedostal. Hned se před ním začaly míhat desítky Quarrijců. Zkusil to tedy z jiné strany, ale se stejným výsledkem. Pochopil, že mu decentně zabraňují v přístupu. Vzdal se, ale umínil si, že během oslavy se k nim nějak dostane. Tu ho někdo zatahal za rukáv. Guy se prudce otočil a hleděl do Hášuovy tváře. Hned za Hášuem stála Mabel s Georgem. Hášu něco rychle řekl. „Že prý máme jít za ním. Oslava už začne," tlumočil robot. „Kde jsou kluci?" zeptal se Guy. „Prve blbli s quarrijskými dětmi," odpověděl George. Guy přikývl. „Fajn. Ať nás tedy Hášu vede." Quarrijec vyrazil. Chůze mu očividně působila potíže, ale nechtěl být nezdvořilý a letět. Domorodci se stavěli do kruhu. Hášu své hosty provedl mezerou v živém kruhu. Bylo v tom cosi podivného, skoro nepříjemného, jak se náhle němí Quarrijci obraceli ke kamenům uprostřed. Oheň za nimi zvolna dohasínal. Byla stále větší tma. Když se po minutách naprostého ticha ozvalo cosi jako plop, Mabel sebou trhla. Řadami Quarrijců proletěl pohyb jako lehký závan větru. Svátek začíná? Mabel vytřeštila oči a civěla ke kamenům. Připadalo jí, že slyší podivně dutě znějící melodii, jakoby zurčení studánky... Celé kouzlo rázem skončilo, když si Guy slastně povzdychl a dlaní zarazil korek zpět do láhve... Mabel se bázlivě ohlédla. Nevšimli si Quarrijci jeho drzosti? Nebudou se za ni mstít? Nic takového se nestalo. Ale nad kameny se ukázal bledě žlutý svit jako svatozář. Nad horou se nesla melodie a ztrácela se kdesi dole ve stržích. Kameny zpívaly... °°° Vše, co bylo prve skutečné, se nyní zdálo neskutečné. Byl tu už jen zpěv kamenů. Plošina čtyři tisíce metrů nad suťovou nížinou se změnila v nehmotný ostrov ve znějícím moři nehmatatelné existence. I na Guye Nelsona to zapůsobilo. Na rozdíl od Mabel a George si to však vysvětloval popíjením. Zoufale uchopil jedinou hmatatelnou existenci a napil se z ní. Když opět vzhlédl, v kovové tváři jeho robota se zrcadlila záře znovu vzplanuvších signálních ohňů. Svit nad kameny však vyhasl a zpěv vracela pouze ozvěna... Guye cosi nešetrně popadlo, ale vzdal se odporu, jakmile přestal cítit pevnou půdu pod nohama. Zděšeně se předklonil. Seděl na zádech velkého Quarrijce. Plošina byla asi padesát metrů pod ním. Křečovitě se držel láhve. Pytel se zbytkem zásob už nestačil popadnout. Quarrijci stoupali výš, vytvářeli formaci připomínající ohon komety táhnoucí se za Guyem. Obkroužili signální ohně, jako by se jednalo o čestné kolo, a Guy stál na zemi. Třepotání nesčetných bytostí umlklo, utichl zpěv kamenů. Pouze ohně hořely. A mezi lidmi a oněmělými kameny stál jediný Quarrijec. Hášu. „Velký Nelsone," hovořil Hášu a George tlumočil. „Radost panuje mezi dětmi kamenů. Kameny zapěly a pozvedly na nebesích zrozeného a jeho družinu k bohům a strážcům zpívajících kamenů. Od této chvíle již nemusíme čekat, až zář nad horami ohlásí počátek dalšího svátku. Od této chvíle budou ohně hořet navěky, a pokaždé když Boží oko půjde spát do hor, přijdou děti kamenů modlit se a obětovat ti, velký Nelsone!" Hášu se vznesl a zmizel jako přízrak za ohni. Mabel se zachvěla. „Co to má znamenat, Guyi?" „Jsme bozi," odtušil Guy. „Prohlásili nás za svaté a zároveň za strážce svatyně." Vzdychl si. „Kdyby to jen Horatio tušil..." „V hrobě by se obracel!" vyjela na něj Mabel, která se už opět vzpamatovala. „Uvědomuješ si, že jsme zároveň zajatci? Quarrijci si z nás udělali bohy a..." „Nikoli Quarrijci, ale kameny...," opravil ji. „Blbost. Ostatně je to úplně fuk. Každopádně si dají pozor, aby o nové bohy nepřišli. A my můžeme ty strašné kameny střežit na věky věků." „Och," pravil Guy a bylo zřejmé, že teprve teď mu všechno došlo. Pak se však zase napil a zasmál se. „Jak nás tu chtějí Quarrijci udržet? K lodi to může být pěkně daleko, ale zase ne tak daleko, abychom se k ní v nejhorším nedostali pěšky. A rád bych viděl toho, kdo by mě chtěl zadržet!" Výhružně zamával paralyzátorem. „Nikdo nás nebude chtít zadržet, tati," řekl Franklin. Oba Hoviati se tiše odkudsi objevili. „Ale taky nemůžeme odtud. Plošina všude spadá tak strmě, že bez technické pomoci - tedy bez pomoci Quarrijců - se dolů nedostaneme."

Page 22

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html Guy na chvíli ztuhl a podrbal se za uchem. „Ale co," řekl pak lhostejně. „Nějaká cesta se už najde. Počkáme do rána, to je moudřejší." Vzdychl si, sedl si a zvolna labužnicky upíjel. °°° Modré slunce vysílalo přes horský hřeben na východě záplavu barevných paprsků. O něco později majestátně vystoupil žhavý kotouč. Modrá zář působila chladně, ale přesto vydávala dost tepla, aby Guyovo prochladlé tělo naplnila novou nadějí. Ranní procházku měl za sebou. Kráčel po okraji plošiny, po pravici měl propast, po levici poklidně hořící ohně, živené jakousi neznámou energií. Nyní dospěl k místu, odkud vyšel. A věděl, že odtud není úniku. Někde tam v dáli je JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO. Pro Guye stejně vzdálené jako Země. Za ohni se ozýval smích Hoviatů a Murgovo vrčení. Guy si vzdychl. Dětem je hej. Je tu pramen, je tu potrava, tenké lívanečky, jimiž se každý nasytí na celý den. Tak jaké pro ně starosti? Před Guyem byl dlouhý, předlouhý den. Na konci toho dne se objeví Quarrijci, pokud Hášu nelhal, a budou se modlit k zajatým bohům, a potom je zanechají tam, kam nepatří. Guy hleděl ke hvězdám, z nichž ty nejbližší svítily i ve dne. Tak byly blízko. A přesto nedosažitelně daleko. °°° Nastal večer. Ohně svítily jasněji, kameny zpívaly - a když se lidé vzpamatovali z hypnotického objetí zpěvu, byli Quarrijci pryč. Až na jednoho - na Hášuu. Guy, ač nerad, uchopil blaster. Neohrabaně vykročil k domorodci a za ním robot George, aby mu tlumočil. „Poslyš, Hášu," pravil Guy a z hlasu mu zaznívala hrozba i prosba současně. „Tady nás nemůžete držet. Musíme dál. Náš cíl je ve hvězdách daleko odtud." „Zpívající kameny si vás zvolily za naše bohy," tlumočil robot. „Když odejdete, vyhasnou ohně a kameny zůstanou nadlouho němé." Guy si vzdychla zvedl zbraň. „Můžu vás přinutit..." „Ať uděláš cokoli, s radostí na to přistoupíme, zrozenče nebes. Pouze k tvé nebeské kouli tě nesmíme odnést." „Obávám se, pane, že ho nepřemluvíme," řekl tiše George. Guy Nelson civěl na místo, kde ještě před chvílí stál Hášu. Quarrijec se vznesl a tiše odlétal. „Ne, já to nedokážu," zabručel sklesle Guy. „Ale nějaká možnost být musí. Kdybychom věděli víc o jejich mentalitě..." Strčil blaster do pouzdra a se skleslými rameny zamířil k místu, kde skladoval bourbon. Opije se, pomyslel si robot. Tak rád by mu pomohl! Prohledával všechny paměti, ale nic. Nakonec se jeho pozitronické vědomí uchýlilo z přísně logických myšlenkových schémat do jednoho sektoru, který se vytvořil až chybným propojením dvou pamětí. Za levné dodavatele posloužily Nelsonovi vraky arkonského robota skladatele a akonského robota dekodéra. Chybné propojení znemožňovalo skladatelské paměti zpřístupnit okolí stále nové a nové hudební výtvory - a jediný „posluchač", dekódovací paměť, neměla pochopení pro umění. Viděla ve skladbách jen tajná kódovaná sdělení a snažila se je převést do mluvené řeči. Vždycky když se George nedokázal zhostit nějakého problému, když měl uběhané obvody anebo když naopak neměly co dělat, naslouchal slovům dekódovací paměti. Pak vznikla nová poéma. Jako teď. A najednou dostal nápad... °°° Když Guy vstal, bolela ho hlava a bylo poledne. Měl pocit, že mu do lebky buší kladivo. Skelnýma očima civěl na tři prázdné láhve. „Jen se hezky podívej," ozvala se podrážděně Mabel. „Vychlastal jsi včera všecky tři." Popadl se za hlavu a zaúpěl: „Nech toho! Au..." „Nenechám. Takhle by tě měl vidět Horatio Nelson! S pytlíkama pod očima, nažloutlou povadlou pletí, neoholenýho, nečesanýho a nemytýho, v pomačkaný uniformě a..." Guy si dupl. „A bude klid! Au." Vrávoravě zamířil k nádrži, z níž tryskala pramenitá voda. „Já vám ukážu, co to je Nelson. Alkoholu se už ani nedotknu." „To jistě, když už není...," poznamenala Mabel. Guy se prudce otočil. „Cože?" Civěl na sestru s pokleslou čelistí a nevěřícnýma očima. „Už není bourbon..." Dál se nedostal. Mabelina slova jím tak trhla, že to jeho labilní rovnováha neustála, zakopla upadl by, kdyby neudělal bezděky dlouhý krok. Bylo to však o krok příliš.

Page 23

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html S otevřenými ústy zmizel pod hladinou pramene. Na vlnách plavala jen kapitánská čepice, malebně lemovaná vystupujícími bublinami. Kapitán Nelson klesal ke dnu jako kámen. Cestou se napůl vzpamatoval. Uvědomil si, že musí odhodit veškerou zátěž, aby neklesal ještě hlouběji. Stoupající tlak ho už nepříjemně tlačil do bubínků. Instinktivně sáhl po přezce opasku a zrudl. Jeho hrdost se bránila proti tomu, aby se zachránil tak potupně. To radši zemře, než aby odhozením zbraně poskvrnil čest Horatia Nelsona. Nedbal píchání v plicích. Roztáhl ruce a přitáhl nohy k sobě. Měl medvědí sílu, ale ta by mu příliš nepomohla, kdyby se k ní nepřidružila i jeho neochvějná chladnokrevnost. Navíc už naprosto vystřízlivěl. Když prorazil hladinu jako střela, hlasitě vydechl a mocně se nadechl, a než začal opět klesat, chytil se okraje nádrže. Před sebou spatřil kovové nohy a ruku, která ho chtěla vytáhnout. Odstrčil robota. „Čepice!" zavrčel. „Ještě si musím vylovit čepici." Ve chvíli, kdy se otáčel pro čepici, vynořil se před ním vyděšený obličej s mokrými rudými vlasy. „Pomoc! Nenašla jsem ho!" „Koho?" divil se Guy. A pak v tom tvorovi poznal Mabel. „Co ty tady? Chceš se nachladit?" Mabel lapala po dechu, opět se ponořila a zase s prskáním vynořila. „Mi... ze... ro!" sípala. Vyhnula se Guyově ruce a přeplavala na druhou stranu. Tam ji hned vytáhl George. Guy pouze pokrčil rameny, vylovil čepici, nasadil si ji a vyhoupl se z nádrže. Zamířil k sestře, která se chvěla pláčem. Odkašlal si. „Je mi to líto. Vážně jsem byl nemožnej. Byl jsem..." Hledal vhodné slovo. Když sestra plakala, cítil se vždycky bezmocný. V tom okamžiku vzhlédla a zahleděla se na něj. A vykulila oči. Svaly v obličeji jí začínaly poškubávat, jela očima od promočených bot přes přilepené nohavice až k čepici, z níž kapalo. A potom se rozesmála. Guy uraženě odešel. Po několika metrech ho však čekalo opět něco zvláštního. Obloha byla náhle plná Quarrijců, kteří se shlukovali nad plošinou a potom přistáli a utvořili kolem nádrže a lidí kruh. „Co to má znamenat?" křikl Guy na malé Hoviaty, když slezli ze hřbetů těch nezvyklých jízdních zvířat. „Pozvali jsme je, tati," odvětil pyšně Richard. „Ale jak to vypadáš? To se tak potíš?" „Koupal jsem se," odpověděl navrčeně Guy. „Ale ven s tím. Co to má znamenat?" „To jsou přece ti, s nimiž jsme si vždycky hráli, tati," vysvětloval Franklin. „Dneska ráno přiletěli a odnesli nás. Ale ty jsi ještě... odpočíval, jak říká máma." „Jo," pravil Richard. „A tak jsme odletěli a pak jsme Quarrijce pozvali k poslechu..." „K jakému poslechu?" „No přece básní," odvětil udiveně Richard. „Ty to nevíš?" „Krucinálfagot!" vybuchl Guy. „O ničem nevím. A o čem to vůbec mluvíte?" „O Georgovi," řekl Franklin. „Vždyť složil novou poému." °°° Robot byl zřejmě v očích Quarrijců hlavní postavou. Když se ukázal na prostranství před tisíci domorodci, bylo náhle ticho jako v kostele. Uklonil se na každou světovou stranu a potom napřímil čerstvě vyblýskané tělo. „Veškerý žár je horký a ne všechny kameny jsou němé a ne všechny barvy jsou zářivé a žádné nebe není slepé a žádná voda němá a všechny cesty jsou daleké. Žádný cíl není vzdálený neboť kameny jsou němé neboť nebesa jsou slepá a ne všechny cesty jsou daleké a touha po domově věčná. Všechny propasti jsou hluboké ale ne každé srdce je němé neboť nicota je světlá a bolest němá ale žádná propast není jasná neboť touha po domově je hluboká ale bolest horoucí. Žár je horký

Page 24

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html a všechny cíle vzdálené a vlast vábí všechny avšak hvězdy jsou němé a nebesa slepá ale ne všechna srdce jsou tvrdá a kameny jsou čisté a všechna nebesa jasná ale cesty jsou daleké neboť bolest je němá a všechny sny jsou stejné." George spustil teatrálně rozpažené ruce, naklonil hlavu - a čekal. Mabel vzlykla. A Guy hleděl krhavýma očima do obličejů Quarrijců, kteří mu najednou připadali tak neskonale lidští, jako by je viděl poprvé. Ne, nemýlil se. Plakali. A robot mlčky stál. Pro Guye neuplynul žádný čas, a přesto to byla věčnost, jeho myšlenky a touhy zdolávaly propasti vzdálené tisíce světelných let a ještě dál a dál. Probral se, teprve když mu přes obličej přejela útlá hrubá ruka. „Hášu...," řekl překvapeně. „Hněv Zpívajících kamenů není ničím, když bohové pláčou," tlumočil George Hášuova slova. „Děti kamenů nemohou být šťastny, jsou-li srdce nebešťanů plná bolu. Přejděte tu hlubinu. Naše sny vás budou provázet." Guy pochopil. Quarrijci jim dávají svobodu! „Mabel! Richarde! Frankline! No tak! Vracíme se na loď!" Za několik hodin, když je Quarrijci vysadili před JEHO BRITSKÝM VELIČENSTVEM a bez rozloučení odletěli, položil Guy robotovi ruku na kovové rameno. „Moc ti děkuji, Georgi. Bylo to skvělé. Netušil jsem, že dokážu postavit tak nadaného robota." „Nadaného, pane?" V čočkách mu chladně zasvítilo. „Musím vás zklamat. To, čemu říkáte nadání, je pouze chybný kontakt." 5. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO stoupalo kývavě jako balónek naplněný horkým vzduchem. Jenže balónek nevydává takový hluk. Za tento neestetický start mohly spalovací komory obvodových trysek. Pracovaly s nepravidelným tahem - a chvílemi vůbec ne. Guy Nelson nadával. Považoval to za sprosťárnu. Když už pohon vynechává, tak ať to dělá aspoň pravidelně! „K čertu. Dneska se jeden už vážně nemůže na nic spolehnout! Dřív vynechaly vždycky aspoň dva protilehlé pohony současně, takže se vyrušily, teď pořád vypadávají tu dva nebo tři. Jak mám potom řídit!" „Pořád ještě visí, pane," hlásil George. Guy na chvíli nechal na pokoji tlačítka a udiveně zvedl obočí. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO začalo kličkovat a poplašná automatika hlásila poplach tlakového absorbéru. „Co ještě visí?" zeptal se. „Pátá vzpěra, pane. Nereaguje na žádný impuls a visí z lodi jako stopka od jablka." „Velice květnatě řečeno." Guy se ušklíbl. „Ať teda visí. Když ji vtáhneme násilím, nedostaneme ji zase při přistání ven." Ozvala se rána, jako by na levoboku vybuchlo několik petard najednou. „Můj bože," zasténal Guy, když se loď začala otáčet jako káča. „To budou konvertory. Hanba! Létal s nimi už můj praděd. Praděd, děd a otec. Vždycky fungovaly - a zrovna mně vysadí." „To bude zřejmě věkem, pane," poznamenal George. „Věkem? Chlape! Dvaačtyřicet není žádný věk!" „Nemluvil jsem o vašem věku, pane, ale o stáří konvertoru." „Nechte už těch nesmyslných řečí!" řvala na ně Mabel. „To neslyšíš, že je už minutu poplach tlakového absorbéru?" Teprve teď si Guy všiml, že bliká červené světlo a že ječí alarm. Potřásal hlavou a nic nedělal. „Zatracená automatika. To musí být zase nějaký uvolněný kontakt." Třískl pěstí na krytku poplašné automatiky. Červené světlo zhaslo a jekot ustal. „Tak to vidíte. Já věděl, že je alarm v pořádku. Takového řevu kvůli poblázněné automatice." Rychle zachytil páku pro prudké zrychlení a ve stejném okamžiku se ozvala rána, jako když někdo udeří do gongu. „Co to bylo?" Guy uchopil jednou rukou vzpouzející se páku, druhou ťukal do klávesnice separátního spojení konvertoru, aby vyrovnal výpadky, které lodí ustavičně otřásaly a házely s ní jako s míčem. „Na něco jsem se ptal!" osopil se na George. „Jasně jsem to nepoznal, pane. Obrazovka napůl vypadla. Pouze z propočtu účinku můžu usuzovat na příčinu." „Tak usuzuj." „Ano, pane. Ta rána přišla zřejmě z anténového bloku, který se uvolnil poblíž horní části kupole, a když letěl kolem, poškodil snímací optiku obrazovky." Guy se zarputilým výrazem přikývl. Se zájmem se zahleděl na spínač zrychlení. Pustil ho - a teď držel.

Page 25

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Štěstí že už máme za sebou atmosféru," vydechl si. „A my se tak těšili na létání!" ozval se Franklin. „Jak to, na létání?" divil se Guy. „Vždyť letíte." „Ale s Quarrijci, tati. Richard mě obelhal. Tvrdil, že ten vrak nezvedneš ani o metr a..." „To není pravda," protestoval Richard. „Říkal jsem, že tak metr a půl." Guy zakoulel očima. „Vy nevděční a nevycválaní spratkové! Ještě že to neslyší nebožtík Horatio. Místo abyste byli na JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO hrdí, že se mu opět jednou podařil úspěšný start, zašlapáváte čest té nejslavnější lodě Galaxie do prachu!" „Nejslavnější?" protáhla Mabel. „Tys řekl nejslavnější, Guyi? A čím je tak slavná?" Guy si rozpačitě odkašlal. „Dejme tomu... No, dejme tomu, schopností zrychlení. Když tady stisknu tohle tlačítko, tak..." Zděšeně se díval na tlačítko, které se uvolnilo z úchytu a vyskočilo. Franklin a Richard se chichotali. Guy se tím však nedal zaskočit. Trpělivě trápil tlačítko tak dlouho, dokud zase nezapadlo. „Že já se nechám takhle vyprovokovat! No co! Každý spínač někdy odejde. Uvažuješ příliš materialisticky, Mabel! Odpoutej se někdy od pomíjivých věcí tohoto světa. Vezmi si například..." „Propána!" vykřikla, když levičkou náhodou zabrousil do blízkosti tranzičního spouštěče. „Hlavně tu loď nerozeber!" „Nemyslím tím spínač!" zařval Guy. „Co jsem chtěl říct..." „Nekřič tak, tati," napomenul ho Richard. „Vibrace by se mohly přenést na spojovací relé a..." „Klid! Klid!" Guy zabušil pěstí do panelu, až se všechny uvolněné šrouby roztančily a rozcinkaly. „Vy mě ještě přivedete do hrobu. Chtěl jsem jenom říct... Co já vlastně chtěl říct? Aha. Vezměte si třeba jméno naší lodi. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO. To není tohle jméno dost slavné? Měli byste někdy vidět, když přistanu v Terranii, jak se lidi budou kolem ní tlačit." „Ovšem," odvětila suše Mabel. „Například celníci, hasiči a majitelé vrakovišť." „Vy prostě nevíte, co je vděčnost. Copak vás JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO nedoneslo až do centra Galaxie, kam si troufnou jen opravdoví průkopníci? A nejste rádi, že vás zase dovezu domů? Zpět z nebezpečné hvězdné pustiny do bezpečného Solárního impéria?" „Nebezpečné?" Mabel jako by si teprve teď uvědomila, kde jsou, a to mimo, velice mimo hranice Impéria a ochrany Solární flotily. Sice byly všude tajné základny Solárního impéria a hlídkové lety, ale také tisíce bitevních lodí válčících Bluesanů, Skokanů a Akonanů. „Honem, Guyi. Dělej, ať se ještě nezapleteme do nějaké bitvy!" Guy jen mávl rukou. „Se mnou se vám nic nestane. Uvědom si jedno, Mabel. Koluje v nás krev vítěze od Abúkiru a Trafalgaru. Kdo by si troufl na nás a na slavné JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO." Guy se zaposlouchal do náhlého vedlejšího zvuku konvertoru. Onen zvuk sílil a Guy začal blednout. Nenápadně se podíval na Mabel. Sestra ještě nic netušila. Naklonil se k Georgovi. „Slyšíš to taky? Co by to mohlo být?" „Moment, pane," odpověděl robot. „Je to tak nepravděpodobné, že si to musím ještě prověřit." Naklonil se nad stupnice. „Vážně!" „Spusť!" zasyčel Guy. „Mně přece nemusíš nic zatajovat. Já šok unesu." „Ano, pane," pravil George důstojně a napřímil se. „Poslušně hlásím, že všechny konvertory pracují kontinuálně." Guy se opět opřel a zatvářil se nedůvěřivě. „A teď bych moc rád věděl, v čem to zase je." °°° Když se Guy vrátil z inspekce strojů na můstek, zakopl o podlouhlý, kovový předmět. „To je bordel," nadával tlumeně. „To tady nikdo neuklízí?" Vytřeštil oči. V onom předmětu na zemi poznal jednu Georgovu nohu. Začínal pochybovat o jeho zdravém rozumu. Robot stál na jedné noze a s rozpaženýma rukama u panelu lodní pozitroniky. Z pahýlu druhé nohy mu visely elementy a přeříznuté kabely a připomínaly pestrou směs všemožných těstovin. Richard se v tom hrabal štípačkami a pletací jehlicí, zatímco Franklin seděl na jedné z robotových paží a tenkým drátem se montážním otvorem šťáral robotovi v mozku. Robotovy oči občas zablikaly. Hlasové elementy vydávaly kvičivé zvuky, jako by někdo přehrával informační pásku desetkrát rychleji. Guy jako náměsíčný dotápal ke křeslu, odšrouboval dno láhve stacionárního dýchacího přístroje a vytáhl z ní láhev bourbonu. Když ji opět ukryl, měla už jen poloviční obsah. Guy potlačil říhnutí. „Co... co to má znamenat?" „Neruš, tati!" ozval se Franklin. „Ohrožuješ pacientův život." „Brrkss!" udělal George, když Franklin prudce vytáhl drát z jeho mozku. „Tak," řekl Franklin spokojeně. „Operace se podařila." Sehnul se k Richardovi. „Už budete hotov, pane kolego?" „Hned," zabručel Richard. „Na mě vyšlo jako obyčejně to nejtěžší." Franklin se křečovitě zasmál. Guye napadlo, že mu připomíná šíleného mozkového chirurga z jednoho filmu, který musí být někde ve filmotéce. „Jen se nepřeceňujte, pane kolego," pravil káravě Franklin, zatímco zavíral montážní otvor. „Největší výkon podává

Page 26

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html ten, kdo se musí hrabat v duševních hlubinách paranoikových." „Jasně," zabručel si bezmocně Guy. „To jsou přesně slova profesora Silha z toho filmu." A už věděl, kde děti ten šílený a nebezpečný nápad vzaly. „A teď tu nohu!" Richard natáhl ruku. „Tati, byl bys tak laskav a podal mi Georgovu nohu?" Guy poslechl. Pak se opřel o panel pozitroniky a hystericky se rozchechtal. Umlkl, teprve když se ukázala Mabel s podnosem. „Co se to tady děje?" zeptala se bezelstně. Naštěstí neviděla, co se dělo, protože děti právě práci dokončily. „Koukaly se na Neurologa Silha," zaúpěl Guy. „No a? Co je na tom?" divila se Mabel. „Nic," řekl Guy. „Vůbec nic." Potřásl hlavou a šel ke svému křeslu. „Hráli si jenom na jednu operaci podle toho filmu a pacienta jim dělal George." „Co jste dělali?" „George měl schizofrenii s paranoickými symptomy," vysvětloval ochotně Franklin, „dále latentní parafázii a..." „...a parafonii v pravém kolenním kloubu," dodal Richard. „Ano," vzdychl si Franklin, „a tady mohla pomoct jedině rychlá operace." Guy se znovu rozesmál. „Klid!" okřikla ho Mabel. Kávový servis na podnosu zacinkal. „Klid, Guyi! Děti tím nemyslely určitě nic špatného!" „No právě. Tím to je, že nemyslely. Kdovíco v něm natropily. Tak musí být asi houslovému virtuosovi, když mu někdo jeho stradivárky opravuje kladivem a majzlíkem." Mabel si vzdychla a přísně pohlédla na kluky. „Zapněte si pásy. Myslím, že to už brzy začne." „Ano, a ten robot, v jehož mozku se šťárali drátem, převezme při tranzici řízení... Pojď sem," osopil se na George. Robot poslušně přistoupil. „Pane?" „Jak se cítíš?" „Pane, rád bych vás upozornil na to, že robot nezná pocity. Informace o tom se na..." „Děkuji!" Guy zoufale zaúpěl. „Kdy se konečně naučíš odpovídat jako normální člověk!" „To by se nejdříve musel ochromit můj logický sektor, pane." „No dobře," rezignoval Guy. „Co na tobě ti dva změnili?" „Pane, Richard opravil automatické promazávání pravého kolenního kloubu a Franklin odstranil mrtvý hmyz z mechanické řečové trubice. Pokud vím, to je vše." „Pokud ty víš!" posmíval se mu Guy. „Jak se dostal hmyz..." Jen mávl rukou. „Nechme toho. Radši mi řekni, jestli mohlo dojít k zásahu, kterého by sis nevšiml." „V principu ne, pane. Ledaže by došlo k zásahu do paměti." Guy si oddechl. „Dej se do práce. Zdá se, že jsi v pořádku." Obrátil se k Franklinovi a k Richardovi. „A vy dva si už nikdy nebudete hrát s vnitřkem žádného robota!" „Ano, tati!" zvolali jako jeden muž. „No tak, Guyi. Dej si kafe," vybídla ho něžně Mabel. „Udělá ti dobře." „No jo, máš pravdu," zabručel a zamyšleně usrkával. Potom si zapálil dýmku a kývl na Mabel. „Odnes, prosím, hrnky zpátky do kuchyně. Než se vrátíš, budu mít naprogramovanou tranzici." Když se Mabel za čtvrt hodiny vrátila, poznala podle Guyových svítících očí, že si bratr zase přihnul. Ale mlčela. „Hotovo," prohlásil Guy a napřímil se. Protáhl se a zamilovaně pohlédl na údaje válcové stupnice, na níž svítila číslice 10 000 - vzdálenost, kterou chtěl urazit jedinou tranzicí. „Hotovo," hlásila Mabel, když zkontrolovala klukům pásy a sama se rovněž připoutala. Guy se tvářil uvolněně. „Deset tisíc světelných let, Mabel! Až se JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO opět vrátí do normálního vesmíru, budeme od Země už jen jednadvacet tisíc let. Ještě dva sloky a jsme u Rundownu." „Doufejme...," šeptla Mabel. „Cos říkala?" „Že je to fajn!" „Jasně. Fajn." Guy strhl páku, která loď vymanila ze čtyřrozměrného einsteinovského kontinua a zahájila div naprogramované tranzice. A přímo v tom okamžiku věděl, že JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO nevystoupí tam, kde by podle programu mělo. Neboť když začala dematerializace, válcová stupnice vyletěla z levého úchytu a natrhla děrný proužek programování... °°° Když předměty kolem Guye opět nabyly tvaru na chvilku v něm zaplála naděje, že je přece jen všechno v pořádku. Stačilo se však podívat na stupnici obalenou programovacím proužkem, na rozpálené pojistky a blikající varovnou automatiku a bylo po iluzích. Natáhl ruku a vypnul poplach. Podíval se na Mabel. Sestra byla ještě v bezvědomí. Byl rád. Nevěděl, jak jí šetrně sdělit, že tranzice neproběhla, jak měla.

Page 27

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Všecko v pořádku, tati?" Trhl sebou a otočil se. Ti dva si seděli v křesle svěží a čilí a zrovna si odepínali pásy. „Nechte si ty pásy!" přikázal jim. „Jak to, že jste už vzhůru?" „To je věc cviku a vůle," prohlásil Richard. „Ty jsi už taky vzhůru," dodal Franklin. „To je ale něco jiného," zavrčel nevrle. „Navíc jsem na týhle lodi už od narození." „Kdy budeme na Rundownu?" „Jak bychom mohli být na Rundownu! Máme za sebou teprve třetinu." „A kde tedy jsme?" vrtal Franklin dál. Guy zapnul mapovník, ale vzpomněl si na rychlejší metodu a zahleděl se na panoramatické obrazovky. Měl pocit, že se mu ježí vlasy. „No nazdar!" „Co se stalo, tati?" Franklin se přece jen odpoutal a nakláněl se před pult, aby lépe viděl. „No tě prsk," pravil dospělým hlasem. „Proč není přes ten divný svítící zvon vidět?" „Protože to, co považuješ za zvon, je ve skutečnosti hodně husté nakupení hvězd. To znamená, že jsme se dostali z deště pod okap. Sbohem, Rundowne, sbohem, Země!" „Jak to?" divil se Franklin. „Máš přece mapovník." „Hm," zabručel Guy. Unaveně rozsvítil mapovník. „Ten je nám v tomhle případě k ničemu. Tenhle shluk je zřejmě v centru Galaxie, a to není zmapováno." °°° Naskýtal se jim úžasný pohled. Tísnily se tam miliony sluncí. Ta nejbližší byla velká jako fotbalové míče, za nimi se tlačila tak hustě další, že už ve vzdálenosti sta osmdesáti let splývala ve světelnou stěnu. Z místa, kde bylo JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO, vypadal okolní prostor jako vnitřek koule z ryzího světla, světla, které se skvělo těmi nejneuvěřitelnějšími barvami. Překrásný pohled, a přesto smrtelná past. Guy Nelson si nedělal iluze. Jistě by stálo za pokus tím shlukem proletět. Stačilo jen držet přímý kurz. Jenže právě to bylo nemožné. V extrémním prostoru, který kvůli nepředstavitelně propleteným gravitačním liniím snad miliardy sluncí byl zkreslen a zakřiven, nemohla žádná loď udržet stabilní kurz. Dole a nahoře, vlevo a vpravo, nic z toho už neexistovalo, aspoň z astronavigačního pohledu. Loď, která by se tam odvážila, by se zmítala z jednoho do sebe zakřiveného minivesmíru do druhého. Navíc měl každý takový vesmírek jiný tvar, velikost a časový účinek. Nelson už nemohl opravdu nic ztratit a rozhodl se. Celá posádka až na Murga ležela v anatomických křeslech. George byl stejně jako Murg výjimka, pokud bychom ho chtěli počítat do posádky, protože stál u řídicího pultu připraven přepočítat a prověřit všechny příkazy svého pána, a pokud budou správné, i je provést. Zatím na žádný rozpor nenarazil. Guy byl v této situaci díky své intuici lepší než jakýkoli pozitronický mozek. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO zamířilo k nejbližšímu slunci, modrému veleobru, který už zaplňoval celou obrazovku. Guy to slunce pojmenoval ironicky Abúkir. „Tam dojde k první rozhodné bitvě," prohlásil. „Když vletíme do jeho centra, dostaneme se do jeho vlivu, a tím se vyruší vlivy jiných sluncí. Navíc se přitažlivostí Abúkiru uleví našim konvertorům, postačí nám jen 60% tahu a přes výběžky protuberancí dosáhneme tranziční rychlosti." Nezmínil se však o nebezpečí, do kterého se JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO řítí. Jakmile jednou budou v těsné blízkosti protuberancí a v tranziční rychlosti, neexistuje již cesta zpět. Pokud budou generátory skoku příliš slabé a nevytvoří proti rušivému vlivu slunce pětirozměrná hyperpole, loď se nedostane do hyperprostoru, ale shoří ve slunci. Nicméně jim nic jiného nezbývalo. Guy si vypočítal, že ke zvládnutí sta osmdesáti světelných let budou potřebovat něco mezi dvaceti dny a jedním rokem. Pokud budou mít hodně velké štěstí. Chronometr ukazoval 20. února 2400, 22:36 pozemského času. V té chvíli poplašná zařízení spustila ďábelský koncert. Nepředstavitelné síly vrhly JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO vpřed, znemožnily jakýkoli manévr. Nyní se nedalo už nic dělat. „Vypnout!" Guy se usmál za průzorem přilby. Robot vypnul poplach. „Klid!" hovořil Guy vysílačkou k ostatním. „Poplach jen hlásil fakt, se kterým se počítalo. Nemůžeme manévrovat, ale nehrozí nám žádné nebezpečí." „To budeš tvrdit i ve chvíli, až tě sežehne protuberance," poznamenala Mabel klidně, ale hlas se jí přece jen trochu třásl. Hoviati mlčeli. To je poprvé, co jsou zaražení! uvědomil si Guy. „Vyhrál jsem!" přesvědčil ho o omylu pronikavý hlásek. „Lžeš!" odpověděl Richard. „Vidím ještě jednu hvězdu." „Jo, Abúkir." „O co se hádáte?" zeptal se Guy. „Vsadili jsme se," odpověděl Franklin. „Richard mi nechtěl věřit, že až budeme blízko Abúkiru, neuvidíme už žádnou jinou hvězdu." „A já přece jen jednu vidím!" tvrdil vzpurně Richard.

Page 28

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html Guy se podíval na záďovou obrazovku. Díval se, díval a zjistil, že při nejlepší vůli nemůže dát za pravdu ani jednomu. „Tak co? Že mám pravdu?" zeptal se Franklin. „Že taky nic nevidíš?" „Zeptej se George, ten vidí líp," odpověděl Guy. Děti se vrhly na robota, ale ten prohlásil, že nemůže dělat rozhodčího, protože sázka byla uzavřena na základě lidských smyslů, zatímco on má mnohem lepší zrak než člověk. Ochranný štít se rozzářil a hádka se přerušila. „Chladné plynové mračno, pane," hlásil George. Guy se divil, čemu by se tady v bezprostřední blízkosti slunce dalo říkat chladné. Ukazatele hlásily devět tisíc stupňů za ochranným štítem. Ve štítu teplota vystoupila na dva tisíce, což byla pro plášť směšně nízká hodnota. Jenže musí se hnát ještě jeden a půl milionu kilometrů ke slunci, než dosáhnou bodu tranzice. Těch jeden a půl milionu znamená peklo. Od této chvíle ochranné štíty neustále narážely na neviditelná mračna nepředstavitelně řídkého plynu. Nebezpečná mohla být jedině rychlost lodi. Částice, byť s hustotou nižší než v umělém vakuu vytvořeném běžným laboratorním čerpadlem, musely při takřka světelné rychlosti působit na loď jako písek na střelu. Nebýt přitažlivosti Abúkiru JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO by se ani nehnulo. Bez štítu by arkonský plášť shořel jako papír. Jen aby štít vydržel! Guy vyslal střelnou modlitbičku vzhůru, kde navzdory veškeré relativitě muselo být nebe. Šestnáct tisíc stupňů za pláštěm. A ještě čtyři tisíce kilometrů. „Rychlost?" zeptal se pokud možno klidně. „Devadesát čtyři procenta rychlosti světla, pane." „To stačí..." Ozval se ohlušující jekot. Guyovi se do těla zařízl pás. Věděl, co se stalo. Štít se dotkl pláště a přenesl sílu sluneční bouře. Absorbéry to vydržely, ale nedokázaly absorbovat všechno. Hluk ustal stejně náhle, jako začal. Guy si vydechl. Takže to byl jen poryv. Zase z toho vyvázli. „Devadesát sedm procent, pane," hlásil George. „Co zásobníky energie?" „Sto procent, pane." Guy přikývl. Potom zavřel oči před oslepující obrazovkou. Byli už příliš blízko protuberancím. „Neměli bychom už skočit?" nadhodila Mabel. Loď se děsivě zachvěla. „Devadesát devět celých sedm desetin, pane," ozval se jakoby z nesmírné dálky George. „Skok při devíti," vypravil ze sebe Guy. „Celých osm. Devět..." A je to v pytli, pomyslel si Guy. Pak mu vysadil mozek. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO i s posádkou přestalo materiálně existovat... °°° Jakýsi ševel a šepot. Dunění nesčetných zvonů. Guy nemohl hnout jediným svalem, ale oči se mu smály. Dotýkal se jakéhosi chladného kovu. Cosi syčelo. Cosi mu tlačilo na krajinu srdeční. Najednou měl pocit, že místo srdce má roztavené olovo. V moři rozbouřené mlhy se ukázaly dva rudé body. Srdce mu bušilo jako kladivo. Bolest polevovala. Po chvíli viděl už víc než jen dva body. Nebyly v mlze, ale zářily z kovového Georgova obličeje. Potom dokázal pohnout rty a pronést slovo. A George mu dal láhev ke rtům. Guy pil, pak se napřímil, otřásl se a zaskřehotal: „To by bylo. A co ostatní?" „Ještě v bezvědomí, pane, ale jinak v pořádku." „Co jsem povídal?" rozchechtal se Guy. „Nelson prostě nemůže u Abúkiru prohrát. Sklenici. Chci svůj bourbon pít kultivovaně, jak se na vítěze od Abúkiru sluší a patří." Než se Mabel a děti probraly, Guy vypočítal pozici JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA vzhledem ke slunci Abúkiru. Tranzice je posunula o 4,7 světelného roku dál, a to přesně po předem vypočítané křivce. Ve vzdálenosti necelé poloviny světelného dne svítil bílý trpaslík, kterého Guy pokřtil na Ghosteye. Byl velký asi jako Merkur, ale měl hmotu osmdesáti tisíc našich Sluncí. Guy uvažoval, že ve stínu jeho účinku zahájí další tranzici. S robotem propočítávali další tranziční data. Z práce ho vytrhl Richard, který se sháněl po Murgovi. Guy si s hrůzou uvědomil, že od letu k Abúkiru se nikdo o Murga nestaral. Otočil se a už chtěl děti utěšovat, ale to, co spatřil, byl pro něj šok. Můstkem proběhl Murg a skočil Richardovi na rameno. Guy měl pocit, že vidí přízrak. Murg byl jediný tvor na palubě, který neměl skafandr. A na můstku bylo krátce před tranzicí dvě stě stupňů! Guy uvažoval, z jakých organických sloučenin se musí skládat bytost, která z něčeho takového vyvázne bez újmy na zdraví. Zatím ho ještě nenapadlo, aby to dával do souvislosti s Franklinem a Richardem. Musel pracovat. Přesvědčil se tedy, že Mabel a děti jsou v pořádku, a znovu se věnoval palubní pozitronice. Za deset minut měli naprogramovanou automatiku hyperprostorového letu. Ghosteye byl od nich je jeden a půl světelné hodiny. Na rozdíl od Abúkiru je zde neohrožovala mračna hmoty a protuberance. Přesto však musela tranzice začít nejpozději do deseti minut, jinak ani generátory strukturálního pole nic nezmohou proti extrémním silovým polím slunce.

Page 29

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Energetické zásoby?" zeptal se Guy a setřel si pot. „Dvacet procent, pane." „Zatraceně málo! - Mabel, Frankline, Richarde, připoutat!" Zavrávoral. George ho zachytil. „Připoutám je, pane." „Chlape!" procedil Guy mezi zuby. „Radši mi dej ještě bourbon." Zavřel oči, nalil si mok do hrdla a pracně se usmál. „Stejně je to zázrak. Když si představím, že se ten bourbon při tranzici dematerializuje a pak zase materializuje a pořád chutná stejně dobře..." „Měl byste si radši lehnout, pane," nabádal ho robot. Guy se položil do křesla a připoutal se. „Za dvě minuty to začne, Georgi." Robot stál před panoramatickými obrazovkami. „Ano, pane." Díval se na přístroje. „Nevím, co to znamená, ale podle gravimetrů se řítíme do jakéhosi antigravitačního víru." „Nouzová tranzice!" zařval Guy duchapřítomně. Ghosteye, který ještě před chvílí zaplňoval obrazovky, se najednou vyklenul a obklopoval loď jakoby ze všech stran. Guy ještě viděl detaily slunečního povrchu a pak už nic. °°° Když se probral, měl pocit bezprostředního nebezpečí. Po nějaké chvíli si uvědomil, čím to je. Panovalo absolutní ticho. Zděsil se. Absolutní ticho zažívá astronaut zpravidla před smrtí, neboť takové ticho znamená, že přestaly pracovat všechny agregáty, reaktory, konvertory a podobně. Chtěl se odpoutat, ale nepodařilo se mu to. „Georgi!" Nic. Guy se potil jako snad nikdy. Nutil se ke klidu. Snažil se vstát. Nakonec pásy povolily. Nejistě se postavil a vstřebával vjemy, které mu poskytovaly oči a uši. Zaslechl jakýsi zvuk, který v něm vzbudil naději. Bylo to však jen monotónní tikání palubního chronometru. Jinak ticho. George ležel před panelem. Guy na něj jen letmo pohlédl. Stejně tak letmo se podíval na Mabel a děti, jen se ujistil, že jsou ještě naživu. Pak se obrátil ke kontrolnímu panelu. Na čelní obrazovce svítila fialová hvězda. Toho pohledu se přímo zděsil, ale pak si uvědomil, že hvězdu nevidí přímo. To znamená, že panoramatické obrazovky pořád ještě pracují. To znamená, že energetický zdroj je v pořádku. Nouzové zdroje, vzpomněl si, ale hned zavrtěl hlavou. I pro klimatizaci, recyklaci vzduchu a pozitroniku byly nouzové zdroje. Ale nepracovaly. To by je musel slyšet. Usoudil, že momentálně nemůže dělat nic. Bez nutných okruhů nemůže ani propočítat polohu, vzdálenost od fialového slunce ani rychlost lodi. A pokud se nestane nějaký zázrak, loď se do týdne zřítí do fialového slunce. Lekl se, ale to se mu jenom mezi nohama prosmýkl Murg. „Potvoro! Jak to, že ještě žiješ?" A hned se za svá slova zastyděl. Sklonil se a Murga podrbal. Murg zavrčel. „Neřekl bys mi, co s tou lodí je?" Murg znovu zavrčel. Poodešel a zastavil se. Chvíli se díval do robotových vyhaslých očí, pak přeběhl k rozváděči lodní pozitroniky. „Murg, Murg." Guy ho nechápavě sledoval, nakonec přešel k pozitronice. Zamyšleně se podíval na neměnné údaje. Bezděky pohlédl na kontrolu přívodu proudu. Nesvítila. Ale i tak poznal, že je to typická pozice pro odmítnutí proudu. Odmítnutí proudu? JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO pocházelo z dob, kdy ještě neexistoval permanentní vyrovnávač. Aby se zamezilo ničivým účinkům negativních proudů, měla palubní pozitronika takzvaný odmítač proudu. Guy se zamyslel. Nevzpomínal si, že by odmítnutí proudu někdy zažil. Stiskl tlačítko, aby odmítnutí proudu zrušil. Hned nato naběhly agregáty. Bylo to jako příval, jako náhlá bouřka. Zasmál se úlevou. Ale pak mu poklesla čelist. Nebyl pověrčivý, to rozhodně ne. Ale když tak hleděl na Murga, který se na něj díval s nakloněnou hlavou, pomyslel si, že vlastně díky jemu přišel na příčinu toho podivného ticha. Nechybělo málo a věřil by v čáry. Dovrávoral k Georgovi. Robot stále ještě ležel a nehýbal se. Ale i on měl odmítač proudu, a tak stačilo stisknout knoflík a George se probral. „Děkuji, pane. Zřejmě to souvisí s tím antigravitačním vírem." Guy na to jen přikývl a přikázal mu, aby se postaral o Mabel a děti. Trojice se už probírala k vědomí, ale byli ještě slabí. A potom si nalil. Jenže přesně v tom okamžiku zabzučel pátrač. Guy sebou prudce trhl a část bourbonu mu vystříkla na skafandr. Zbytek do sebe pro jistotu honem hodil. „Georgi! Pátrač!" „Slyšel jsem, pane. Není divu při tolika sluncích. Nastavil jsem ho tak, aby se hlásil jen při zaměření planety typu E..." °°° Planetu ještě vidět nebylo, ale Guy rychle zjistil, že JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO zachovává kurz s jen nepatrnou úchylkou. Požádal George o výpočet a srovnání masy následujícího slunce s hlášenou planetou. Zatím zjišťoval

Page 30

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html přesnou pozici. Po deseti minutách zjistil, že to nepůjde. Nouzová tranzice je hodila mimo zmapovanou oblast. Bylo po orientaci. Nebyl tak naivní, aby si namlouval, že se dostali do žádoucího směru. „Hotovo, pane," ozval se robot. „No?" „Loď přitahuje ona ještě neviditelná planeta. Ta planeta musí být docela blízko." „Letíme přímo k ní?" „Nikoli, pane. Mění dráhu." „No dobře." Guy se poškrábal za uchem. „Jakmile se dostaneme na zenit té elipsy, změníme kurz a plnou parou vyrazíme vpřed. Tu planetu musíme snadno najít." „Guyi!" ozvala se vyčítavě Mabel. „Přece nechceš plýtvat časem jen kvůli tomu, aby sis prohlédl nějakou planetu. Já chci odtud pryč, a co nejdřív." „To já taky," zabručel. „Ale momentálně ani nevím, kterým směrem máme letět. Nemáme se čeho chytit. Mohlo by se taky stát, že budeme lítat pořád dokola." „Je to tak zlé?" „Je, Mabel." „Ale stejně nechápu, k čemu nám ta planeta bude. Neuvidíš z ní o nic víc než odtud." Pokrčil rameny. „Neuvidím, ale třeba uslyším. Je to přece jen svět typu E, tedy planeta značně podobná Zemi." „To se však týká jen hmoty a hustoty hmoty. Nic víc o ní nevíme." „To ne. Ale to fialové slunce mi připadá dost blízko na to, aby ji snesitelně ohřívalo." „Tím jako myslíš, že by tam mohl být inteligentní život?" „Já v to doufám. Moc v to doufám. Byla by to šance." „Jsi až příliš velký optimista. Inteligentní život nám nestačí. Museli by ještě navíc létat do kosmu a znát cestu do volné Galaxie. To by bylo až příliš velké štěstí." „Já byl optimista už od narození." Guy se opřel v křesle a zasmál se. „A naši rodiče taky, jinak bych se jim nenarodil. Uvědom si, že takový potomek..." „Nech toho! Pořád si děláš jen legraci," rozhněvala se Mabel. „Ne, Mabel. Člověk není nikdy dost optimista." „Co je zas tohle?" zeptala se Mabel podezíravě. „Nabíhá nějaká hyperzpráva, sestřičko." °°° Za pár vteřin už planetu viděli. Guy zadal přístrojům úkoly, a když dostal výsledky, zatvářil se ustaraně. „Něco nehraje?" zeptala se Mabel. „Může v takovém sektoru něco hrát?" vzdychl si. Kývl na George. „Hned spočítej křivku dráhy pro planetu. Ale honem. Moc času už nemáme." Zatímco robot počítal, Guy si s bohorovným klidem nacpával dýmku. Potom sáhl po láhvi a hmátl do prázdna. „Mabel! To přece nemá smysl tu flašku schovávat. Nedělej hlouposti." Mabel se zachichotala. Teprve teď se obrátil a podíval se na sestru. Vykulil oči. „Ty ses...?" „Jenom trošičku. Už tam stejně moc nebylo." Guy se zhluboka nadechl a vtom se ozval robot. „Křivka určena s pravděpodobností 80 %, pane." „A?" „Planeta obíhá kolem slunce po ploché eliptické dráze. Nyní má takovou polohu, že přijímá záření se stejnou intenzitou jako Země. Neustále se však vzdaluje, i když pomalu. Obíhá slunce jednou za dvě stě let. Během té doby se pohybuje asi 15 let na dráze podobné dráze Země, jinak v extrémním chladu nebo extrémním horku. Život, jak ho známe my, se na ní nemohl vyvinut." „Hm," zabručel Guy: „Ale co ta hyperzpráva," ozvala se Mabel. „To nepřišla z té planety?" „Právě že přišla. Jestliže se tam nemohl vyvinout lidský život, ale je tam hypervysílačka, pak to znamená dvojí. Bud se tam vyvinula jiná forma inteligence, anebo tam má někdo základnu." „Základna, to by bylo přece ideální, ne?" zaradovala se Mabel. „Neřekl bych. Když si někdo zřídí základnu tady, asi má pořádný důvod se skrývat." „Možná bychom měli zmizet." „Na to je už příliš pozdě, Mabel. Už nás zaměřili. Někdo se právě diví, co tady děláme. Doufám, že není příliš nervózní." „Jako že by nás sestřelil?" „Nás? Sestřelil?" rozčilil se Guy. „Nezapomeň, že JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO řídí kapitán Nelson." „Směšné. Slavné jméno tě před paprsky neochrání." „To jsem ti neřekl, že od té chvíle, co se hypervysílačka ozvala poprvé, vysílám nouzové volání?" „Proč?" „Protože si ten někdo takhle bude myslet, že jsme relativně neškodní. Nepošle na nás torpéda, ale bude se o nás

Page 31

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html zajímat. Prostě simulujeme vrak, Mabel, to je vše." „Simulujeme? To ani simulovat nemusíme." „Co tím chceš říct?" zeptal se výhružně. Mabel odkráčela jako královna. Cestou se ještě jednou otočila. „Až ti neznámí naši loď spatří, budeš mít co dělat, abys simuloval funkční loď." Guy si jen rezignovaně povzdechl a sáhl po láhvi a pochopitelně hmátl do prázdna. „Georgi! Přines mi novou flašku." „Předpokládala jsem, že budeš chtít být střízlivý, až se setkáš s těmi neznámými." Zamrkal na ni. „To je jenom taktika. Vrak a střízlivý kapitán, to by bylo podezřelý." °°° Teprve 200 000 kilometrů od planety dostal Guy rádiový příkaz, aby přistál na astroportu u severního pólu. Zpráva přišla v interkosmu. Guy nevěděl, jestli se má z toho radovat nebo ne. Potvrdil příjem a zároveň oznámil, že loď je schopná manévrovat jen velmi omezeně, a poprosil o větší přistávací prostor, aby nepoškodil jiné lodě. Na to nedostal odpověď. Za čtvrt hodiny už prolétali atmosférou k vymezenému místu přistání. Loď se opět chovala jako jankovitý kůň. „To by mě zajímalo, proč ten pohon vždycky blbne zrovna v atmosféře," poznamenala Mabel. „Nemám tušení," zavrčel Guy. Snažil se výpadky kompenzovat vypínáním protilehlých trysek a naopak. Dařilo se mu to se střídavým úspěchem. Krátce před přistáním si vzpomněl na pátou vzpěru. „Georgi! Je tam ještě?" „Kdo, pane?" „Přistávací vzpěra, chlape." „Proč by tam nebyla? Přece ji nikdo nemohl ukrást, pane." Guy tiše napočítal do deseti. „Laskavě se podívej," přikázal chraplavým hlasem. „Ještě tam je, pane. Ale ta šestá zůstala na Haffgusu." Guy přikývl. Měl co dělat, půlka pohonu vypadla. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO se vychýlilo z kurzu o dobrých šestnáct kilometrů, teprve pak je začal zase zvládat. Pokusil se naletět podruhé na přistání. Všiml si, že z astroportu honem odstartovaly tři lodě. Ty poslední. Ostatní už byly dávno pryč. „Teda ti z nás ale mají strach," poznamenal. „Že by věděli, že přilétá Nelson?" „Spíš bych řekla, že už zjistili, že naše loď může přistát prakticky kdekoli, jenom ne tam, kde má. Já tam mít loď, tak taky radši odletím." „Cože? Přistanu přesně uprostřed vyhrazeného místa. O co?" „Tak dobře. O solar." „O celý solar? Zbláznila ses? Kde bych vzal..." Nedořekl, protože právě to místo přeletěl. Zkusil srovnat let protitahem, avšak příslušné pohony bohužel nereagovaly, anebo poslechly až příliš pozdě. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO tedy přeletělo místo, otočilo se jednou kolem své osy, trhlo sebou, zatřáslo se a potom na poslední chvíli začalo poslouchat jako hodinky. Dosedlo přesně u ohrazení řídicí věže. Chvíli se kolébalo, ale pak se ustálilo. Prstenec se na jednom místě přesně dotýkal ochranného pole... °°° Obličej na telekomu byl zrůzněn vzteky. „Vy blbe! Málem jste vzal s sebou věž!" Guy jen zvedl ruce a koukal na Skokana. Jasně, nikdo jiný to být nemohl, už podle červených vlasů a vousů. Takovou úpravu vousu žádná jiná humanoidní rasa nenosila. „Co tak rozčileně? Vždycky přistávám poblíž věže. Co chcete? Dosedl jsem přece na setinu milimetru přesně před vaším štítem." Vousáč se zasmál. „Chcete tím říct, že loď s vámi dosedla, ne?" „Propána! Tohle je JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO a já jsem kapitán Guy Nelson..." „Sklapněte. Co tady s tím vrakem děláte, Pozemšťane? Jste přece Pozemšťan, nebo ne?" „Nelsona nemůžete urazit," pravil klidně Guy. „Otevřete vstupy. Pošleme k vám inspekci. A radím vám, abyste poslechl všechny jejich rozkazy." „Rozkazy?" vzkypěl Guy. „Tady rozkazuju jedině já a nikdo jiný. Ale co. Jen ať si to klidně prohlídnou. Nemám co skrývat. Zatím bych si rád prohlídl nejbližší město." „To nejde," odpověděl Skokan. „Ale já potřebuju co nejrychleji nějaký náklad a letět dál." Skokan nebezpečně vytřeštil oči. Pak zvrátil hlavu a zaburácel smíchy. „Co je tady k smíchu?" zeptal se Guy zlověstně. „Poslyšte..." Skokan lapal po dechu. „Jak to vidím já, tak tu rachotinu nezvednete už ani o milimetr. Kam vlastně

Page 32

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html letíte?" Guy rychle zauvažoval. Ale na jeho cílovém světě nebylo nic, co by bylo pro Skokany důležité. Takže neviděl, proč by jej tajil. „Na Rundown." Skokan se k obrazovce telekomu přiblížil natolik, až se Guy bál, že ji prorazí. Měl vytřeštěné oči a otevřená ústa. Guy ho poklidně sledoval. Pak Skokan vypnul spojení. „Tak co?" Guy vstal a hrdě se rozhlédl. „To jsem ho zmákl, co? Je takhle maličkej." „Spíš tě považuje za cvoka," konstatovala suše Mabel. „A já ostatně taky." °°° Guy přirozeně zůstal v lodi. Přirozeně pustil dovnitř inspekci. A stejně tak přirozeně inspekce neprovedla inspekci, ale Guye zatkla. Dva ozbrojenci z něj nespouštěli oči. Mlčky si nastoupil do kluzáku a mlčky z něj vystoupil před hranatou budovou na druhém konci astroportu. Mlčel, i když ho poněkud nešetrně strčili do čehosi, co vypadalo jako kancelář. Z pohodlného křesla se na něj díval Skokan. „Počkejte za dveřmi," rozkázal strážím. Guy nehnul ani brvou. Nečekal na vybídnutí a sedl si do křesla, vytáhl dýmku a s bohorovným klidem si ji nacpal. Když se rozhořela, hodil si nohy na nízký stolek a vypouštěl modré obláčky. Skokan se rozkašlal. „Uhaste to, chlape." Guy si přesunul dýmku do druhého koutku. „Aha! Vy umíte i mluvit. Tak spusťte. Nejdřív se samozřejmě musím ohradit proti takovému zacházení. Jsem svobodný kapitán. Nikdo nemá právo mě zadržovat proti mé vůli." „Takové řeči známe," zavrčel Skokan, ale nikoli zle. „Jak vám mám říkat?" Jejda! pomyslel si Guy. Nezajímá ho pravé jméno. Takže mi na to skočil. „Říkejte mi Guy Nelson." „Uldwas," představil se i Skokan. „Takže co v těchhle končinách pohledáváte... Nelsone?" „Obchoduju. Otevřená Galaxie byla pro mě poněkud neklidná. A tak jsem zkoušel štěstí tady. Jakmile něco vydělám, chci zase ven." Skokan se rozesmál a potom náhle ustal. „S touhle lodí?" „Je zánovní. Nějaká ta opravička a může si to rozdat s kteroukoli jinou lodí." „Lituju." Uldwasův hlas zněl nyní poněkud mrazivě. „Sice nevypadáte, že byste byl takový, jací Pozemšťané normálně bývají, ale nedostanete souhlas ke startu. Chceme si tady žít v klidu, rozumíte?" Guy zachoval klid a zoufale hledal nějaké východisko. Už mu bylo jasné, že Skokani na téhle planetě provádějí cosi nekalého. Co, to ho zas příliš nezajímalo. Ale tušil, že se odtud jen tak nedostane. Zabzučel telekom. Uldwas stiskl tlačítko, něco do něj řekl a zase ho vypnul. Zavolal stráž a mlčky opustil místnost. Když se vrátil, Guy postřehl, že se cosi změnilo. „Chcete na Rundown?" zeptal se Uldwas. Guy přikývl. „Hledám jenom nějaký náklad." Uldwas se rozesmál. Guy se tím nedal zmýlit. Když se Skokan směje, většinou to neznamená nic veselého. Po několika minutách se Uldwas zklidnil. „Že jste to neřekl hned! Právě jsem se to dozvěděl z věže. Rundown je odtud hodně daleko. My nemáme čas ani volné kapacity, abychom vyřídili jednu dávnou zakázku. Ale jestliže chcete na Rundown a sháníte náklad, mohli bychom se dohodnout." „Já myslel, že nesmím odstartovat..." „Na to zapomeňte! Uděláme u vás výjimku. Rádi bychom dodrželi závazek. Tak co? Berete?" Guye to překvapilo a měl co dělat, aby se ovládl. To byla šance, na jakou čekal. Sice si nedokázal vysvětlit, co tak najednou změnilo Uldwasův názor - nikdo mu přece nenamluví, že kvůli nějaké zásilce budou riskovat prakticky stoprocentně utajenou polohu planety -, ale tušil, že kdyby nepřijal, zůstal by tady už navěky. „Jsem obchodník," řekl uvážlivě. „Tedy spíš dopravce. Kolik?" Takové řeči rozuměl každý Skokan. „Deset procent hodnoty nákladu. To by dělalo čtyři a půl tisíce solarů. Půlka při naložení a druhá půlka po vyložení. Platí?" Už mu podával ruku. „Ještě moment, Uldwasi. Nejdřív bych rád věděl, co povezu." „Quentridí extrakt. Třiašedesát tun." To Guye zase překvapilo. Extrakt se získával ze žláz ještěrů quentridů a byla to silně žádaná surovina pro farmaceutický průmysl všech vyspělých civilizací. Vyráběla se z ní účinná látka, která zcela vylučovala komplikace při transplantacích orgánů. Obchod s extraktem byl zcela legální. Guy čekal cokoli, jen tohle ne. Ale i když to byla informace vítaná, musel hrát roli chtivého podnikatele... „A za to mi nabízíte je čtyři a půl tisíce?!" protestoval. „U extraktu bych měl dostat dvojnásobek."

Page 33

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Berte nebo neberte," řekl Uldwas kategoricky. „Za prvé je stará loď velké riziko. Nikdo neví, jestli vůbec dokáže tranzitovat a nerozpadne se při tom. Za druhé nevěřím, že byste se bez naší pomoci dostal do volné Galaxie. Musíme vám dát k dispozici lodivoda. Ale to nebude zadarmo." Guy chviličku váhal a hlavou se mu prohnala šílená myšlenka. „Tak dobře," řekl nakonec. „Dejte šest tisíc a já to beru. Níž vážně nemůžu." Uldwas se překvapeně předklonil. Pak se zasmál. Ale i na Skokana ten smích zněl falešně. „Dobře!" řekl rychle, když Guy vstával. „Šest tisíc." „Fajn." Guy přijal nabízenou ruku. „Za čtyři dny odstartujeme." „Ne," nesouhlasil Uldwas. „Vy odstartujete, jakmile naložíte. Zákazník ten extrakt nutně potřebuje. Nebo potřebujete nějaké opravy?" Guy zavrtěl hlavou. Obával se, že by všechno zkazil, kdyby se ještě stavěl na zadní. „Opravy dokončíme, ještě než bude náklad naložen, Uldwasi." Za dvě minuty už ho vezli nazpátek. Bez ozbrojeného doprovodu. Zamyšleně hleděl do jasné oblohy. °°° Nákladové vstupy se dunivě zavřely a Guy si skousl ret. Mabel si všimla, že je nějak rozrušený. „Něco nehraje?" „Moc toho nehraje." Opřel se a usrkl bourbon. Obrátil se k Georgovi. „Prosvítil jsi některé ty ocelové bedny?" „Ovšem, pane. Je v nich zcela jednoznačně quentridí extrakt. Ale mám tak trošku pocit, jako by to řízli lametylátem - a to dost." Guy si hvízdl mezi zuby. Nalil si alkohol do hrdla a dolil si. „Lametylátem?" Potřásl hlavou. Extrakt řezaný lametylátem byl trik, na jaký už dobrých dvacet let nikdo neskočil. Zkoušeli to už jen hodně naivní podvodníci. Ale považovat Skokana za naivního by byla ohromná chyba. Proč to tedy udělali, když tím celou zásilku znehodnotili? „V jakém poměru?" zeptal se. „Jedna ku deseti, pane. Jeden díl extraktu na devět dílů lametylátu." „Cože? Snad naopak, ne?" „Ne, pane." Guy do sebe hodil na ex i druhou sklenici. „Pak je ten náklad naprosto bezcenný. Byl jsi v nákladovém prostoru po celou dobu nakládání?" „Ano, pane." „A věděl bys, kdyby tam vpašovali něco úplně jiného?" „Ano, pane." „Hm. Stejně se mi to nelíbí. Tady něco smrdí, a moc. Georgi, hned po startu prověříš každičkou bednu." Mabel se nejistě zasmála. „Myslíš, že nám tam vpašovali časovanou bombu?" Guy zavrtěl hlavou. „Jako že by se za každou cenu chtěli zbavit nepříjemného člověka, který zná jejich tajemství? Ano, bomba by byla ideální. Jenže to neodpovídá skokanské mentalitě. Takhle by se s námi nebabrali. Bez jejich svolení bychom neodstartovali ani nedostali lodivoda. Ne, za tím bude něco jinýho." „Ale co?" zeptala se. Už jí nestačil odpovědět. Věž dala souhlas ke startu. Guy zapnul pohon. Konvertory zaječely. Ze dvou třetin trysek vyšlehl modrobílý oheň. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO se nebezpečně naklonilo doleva. Guy zaklel a zabušil do desky. Postupně nabíhaly i ostatní pohony. Ale i tak jednotlivé trysky pracovaly, jen když se jim to hodilo. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO se konečně zvedlo a zdálo se, že praská ve všech švech a svárech. Rozsvítila se obrazovka telekomu a na ní se ukázal Uldwas. „Šťastný let, Nelsone!" „Díky," odtušil Guy a vypnul telekom. „Táhni k čertu." „Lodivod zaměřen, pane," hlásil robot. „Je jednu světelnou minutu nad námi a vysílá zaměřovací signál." Guy neodpověděl. Napjatě sledoval přístroje. Konvertory ustavičně vykazovaly jiné hodnoty. Umínil si, že po návratu musí nutně do dílny. Ale nenapadala ho žádná, která by mu to udělala na úvěr. Jeho jediná naděje byla, že k solarům od Skokanů ještě získá solary od Drillbeeho, který ho na Haffgusu tak ošidil. Ale to bude muset Drillbeeho chytit. „Pořád visí, pane," hlásil George. „Kdo? Aha!" Tentokrát mu to zapálilo rychleji. „Myslíš vzpěru?" „Tu pátou, pane. Šestá je, jak víme..." „Ještě na Haffgusu!" dořekl naštvaně Guy. „To vím. Nemusíš mi to pořád připomínat." Rozčileně si přiložil láhev ke rtům a dopil ji. „Br! Dneska mi to nějak nechutná." „Propána," vzdychla si Mabel, „to bych pak ráda viděla, jak to vypadá, když ti chutná." Guy škytl a rysy obličeje se mu vyhladily. Navíc JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO právě vyrazilo z atmosféry a pohon začal jako obyčejně pracovat pravidelně. Mabel přiskočila k dětem, zavřela jim přilby a nezapnula vysílačku. „Je pryč!" vykřikl v té chvíli George. „Jasně že je úplně mimo," odpověděl Guy. Ale pak si uvědomil, že řekl blbost. „Kdo je pryč? Co? Vzpěra?" „Pátá vzpěra, pane." „Stop." Guy si odříhl. „Já vím, šestá je pořád ještě na..." Zarazil se a podíval se na robota. „Je pryč?"

Page 34

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Ano, pane. Asi jsme ji ztratili ještě v atmosféře. Teď se snáší na planetu." „Škyt. Kéž by jí Uldwas aspoň dostal do hlavy. Tu bouli bych rád viděl." „Skokani jsou ještě větší fušeři než ty, tati," řekl náhle Richard. Zřejmě si vysílačku zapnul sám. „Co to povídáš? Co mají Skokani společného s naší přistávací vzpěrou?" „S tou pátou," dodal George. „Přece ji opravili, tati." Richard byl zjevně překvapen. „Tys to nevěděl?" „Škyt!" Guy se praštil přes ústa. „Nech toho." Potom se obrátil na Richarda. „Skokani na ní... škyt... pracovali?" „Skokan a dva roboti," přidal se i Franklin. Guy udeřil pěstí do pultu. „Copak... škyt... jsem to neříkal hned... škyt... Oni nám ji poškodili. Ale to se... škyt... spletli, když si... škyt... myšlí, že nedokážu přistát se čtyřma. Zvládnu... škyt... to i s jednou." Na příďové obrazovce se zablýsklo. „Cccco to je?" podivil se Guy. Hned nato prokázal, že účinkem silného šoku lze okamžitě vystřízlivět. Přidal rychlost. „Georgi! Sleduj pronásledovatele! Kde je lodivod? Zapni štíty. To by mělo k obraně stačit a zaměřuj." Robot se zbytečně neptal a provedl všechny příkazy. „Co se to zase děje?" zděsila se Mabel. Guy upřeně hleděl na ukazatele rychlosti. „Uldwasova planeta je odsouzena k zániku," procedil mezi zuby. „Tam dole vybuchla arkonská bomba. Georgi! Kdy dopadla vzpěra?" „Pátá vzpěra dopadla v okamžiku výbuchu, pane." Guy a Mabel na sebe pohlédli. Oba byli bledí jako stěna. 6. Skokani v lodivodském člunu pochopili souvislosti příliš pozdě. Možná ani nebyli do Uldwasova plánu zasvěceni, takže si nedokázali záblesk na planetě správně interpretovat. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO získalo náskok jedné světelné minuty. Vyslali za ní ještě termopaprsek, ale ten už jen rozblikal ochranný štít. Na víc se nezmohl. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO však nebylo ještě ze všeho venku. Arkonská bomba, pojmenovaná podle světa, kde byla před deseti tisíci lety vyvinuta, neúčinkovala bleskově. V okamžiku zážehu prudce zableskla, ale vyvinula jen relativně malý žár a slabou tlakovou vlnu. Její cílem byl totiž neuhasitelný atomový požár, který vše zachvacoval geometrickou řadou. Skokani měli tedy ještě příležitost zachránit se na lodích, než se jim planeta změní v miniaturní slunce. Skokani měli i dost času na to, aby za JEHO BRITSKÝM VELIČENSTVEM vyslali rychlé a silné bojové lodě. A Guy Nelson ani nevěděl, kterým směrem má prchat! Momentálně nemohl zvýšit rychlost. Pohon byl už teď přetížen o čtyřicet procent. V lodi byl rámus, jako by v ní detonovala jedna bomba za druhou. Bez vysílaček v přilbách by se ani nedomluvili. Guy s Georgem se pokoušeli propočítat jakžtakž bezpečný tranziční kurz. Mabel sledovala z palebné centrály místo, kde by se mohl ukázat případný pronásledovatel. Guy jí opět musel odpovídat. „Ale sestřičko," řekl vyčítavě. „Jak si můžeš něco takového vůbec myslet? Znám zákony Solárního impéria. Navíc existuje i nepsaný zákon, který navzdory všemu dodržuje většina inteligencí v Galaxii. A ten zní, že se nesmí použít arkonská bomba na planetě, kde je život nebo kde by někdy život mohl vzniknout. Prostě nikdo nemá právo takovýmto způsobem zasahovat do božského díla stvoření." „Jsi si tedy jistý," ptala se Mabel vzrušeně, „že nám Skokani skutečně zabudovali bombu do vzpěry a že bomba vybuchla, když dopadla na Uldwasovu planetu?" „Jinak to není možné," odpověděl netrpělivě. „Jenže já to nechápu," nedala pokoj. „Jestliže nás Skokani chtěli zničit, byla by atomová nálož s časovým rozněcovačem přece mnohem jednodušší a jistější." „Zřejmě jim to nestačilo." Na chvíli se odmlčela a pak tiše řekla: „Uldwas musí být netvor. Jenom netvor může chtít jen tak zničit první lepší planetu, na které přistaneme." „To máš pravdu, že je to netvor," souhlasil. „Ale jen tak to neudělal. Nezapomeň, že máme od něj náklad. Uldwas považoval za jisté, že příští planeta, na které přistaneme bude Rundown." „Vypadá to tak, Guyi, ale nedokážu si představit, proč měl Rundown zaniknout." „Já taky ne. Ale měla bys dávat lepší pozor na obrazovky. Zaměřili jsme pronásledovatele. Budeme se tedy prozatím věnovat otázce přežití, ano? Jakmile ji vyřešíme, dáme se do další. Jsem ostatně Nelson. Spolehni se, že přijdu na to, jaké tajemství Rundown skrývá." „Mluvko!" Ušklíbl se, ale neodpověděl. „Už jsi našel nějakou cestu?" zeptal se robota. „Jediná cesta je směrem na to fialové slunce, pane. Ovšem v případě, že máme skutečně naspěch." „Máme naspěch. Kdy můžeme být v tranzičním bodu?" „Za hodinu a půl, pane." „Mabel! Máš už nějaká přesnější data o našem pronásledovateli?"

Page 35

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Je to vyzbrojená obchodní loď. Obvyklý válec. Stačí jedna salva a máme po žížalkách." „Jasně. Kdy se dostane na dostřel?" „No..." Mabel počítala. „Tak za deset minut." „Dík." Guy se zamyšleně zahleděl na údaje na řídicím pultu. Ne, pohon už nemá rezervu. Naopak by mohl každou chvíli selhat. Odklopil si přilbu, napil se a zapálil si. Tři minuty před tím, než se Skokan dostal na dostřel, pečlivě zavřel láhev, vyklepal dýmku a zaklopil přilbu. „Pojď sem," vyzval Mabel. Obrátil se k Georgovi. „Za tři minuty provedeme nouzovou tranzici." „Ale pane!" namítl robot. „Jsme už příliš blízko slunce. Klidně se nám může stát, že při krátké tranzici skončíme v jeho jádru." „Kdo tady mluví o krátké tranzici, chlape? Říkal jsem nouzovou tranzici. Všechny rezervy přesuneme do generátorů skokového pole. Třeba odtud unikneme..." „Váš záměr je nebezpečný, pane. Při skoku naslepo..." „Nemaluj čerta na zeď! Vím, co riskujeme," rozčilil se Guy. „Ale napadá tě něco lepšího?" „Nikoli, pane." Mabel se vrátila na můstek. Přistoupila ke Guyovi a pohlédla na hvězdnou mapu na hlavní obrazovce. „Takže ani nevíme, zda tu tranzici přežijeme," vzdychla si. „To nevíme už přes tři roky," ušklíbl se Guy. „Od té doby, co jsou mimo provoz kapacitní bariéry skokového pole. Zařvat jsme mohli tedy prakticky při každé tranzici v posledních letech." „To je mi pěkná útěcha." Mabel šla připoutat děti, potom i ona usedla do křesla a připoutala se. „Ještě čtyřicet vteřin, pane," hlásil robot. Guy se podíval na záďovou obrazovku. Pronásledovatele nebylo zatím vidět. V tom přesvícení tisíců hvězd se nedivil, ale zaměřovač nelhal. Guy si zavřel přilbu. „Deset vteřin, pane." „Připraveni?" zeptal se Guy. „Připraveni," odpověděla Mabel lehce rozechvělým hlasem. „Jen odvahu!" zaduněl Guyův bas. „My Nelsonové můžeme jedině zvítězit." „Hubou," poznamenala Mabel. Pak sebou loď prudce trhla a byla vyvržena ze čtyřrozměrného kontinua. Když se Guy opět probral, viděl jen vlnící se mlhu a slyšel bolestivý šum, který sílil v nesnesitelné burácení. Postupně však dokázal vjemy přiřadit k příčinám. Pohon musel pracovat na šílených dvě stě procent. Slyšel i poplach. Otevřel oči, ale hned je zas musel zavřít. Spařil oslepující jas a před ním nehybnou postavu robota. Georgi! chtěl vykřiknout, ale z hrdla se mu vydralo jen nesrozumitelné zachroptění. Ještě nezvládl šok z tranzice. Robot ho však slyšel. „Jen klidně ležte, pane." „Co... je... s pohonem? Ten už nemůže dýl vydržet!" „To ani nemusí, pane," odvětil klidně George. „Pokud se nám loď nepodaří zastavit, jsme za třicet vteřin ve sluneční protuberanci." Když si Guy plně uvědomil dosah robotovy odpovědi, strnul. Pak se hned zklidnil. Takže už je to tady. Poslední let JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA. Opatrně zvedl víčka. Nechtělo se mu umírat se zavřenýma očima. První, co spatřil, byla záďová obrazovka. Nevěřícně na ni vykulil oči. „Viděl jsi už lokaci?" „Neměl jsem na to zatím čas, pane," řekl robot a podíval se. „Vážně, loď." „Skokan?" Do George jako by vjel život. Stiskl několik tlačítek a něco zadal palubní pozitronice. „To není Skokan!" vykřikl a přehlušil i dunění pohonu. Guy náhle cítil, jak ho připnuly pásy. Poslední, co vnímal, bylo, jako by praskl prstenec, který měl kolem mozku. Ještě slyšel, že pohon rázem umlkl, a pak JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO popadla jakási nesmírná síla. Zaječel poplach tlakových absorbérů. Dveře ze zadní části můstku vyletěly a roztřískaly čelní obrazovku, ale to už Guy nevnímal... °°° Bylo s podivem, že všichni na palubě vyvázli bez zranění. Tažný paprsek neznámé lodě musel být použit na plný výkon. Kdyby George rychle nezapnul rizikové nastavení křesel, bylo by JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO lodí duchů. V místě, kde měla být čelní obrazovka, zela velká pravoúhlá díra. Dveře se zřejmě zarazily až v dalším podlaží, ne-li ještě dále. Ale to nebylo jediné poškození. Můstek byl plný střepů, přístrojů, pák a součástek. Veškerý ten šrot se nahromadil před pulty a na nich. Tak prudký tah by zřejmě nevyrovnaly ani plně fungující absorbéry. Slunce, k němuž se JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO prve řítilo, už vidět nebylo. Hvězd bylo méně, to znamenalo, že už nejsou v té nejhustější oblasti centra Galaxie. Na záďové obrazovce spatřil jakousi kulovitou nestvůru a k ní se zvolna blížili. „Hej!" křikl na robota.

Page 36

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html George byl sice celý otlučený, ale funkční. Přestal se hrabat v suti a podíval se na svého pána. „Ano, pane?" „Co hledáš? Radši navaž spojení s tím šílencem na tamté lodi." „A čím, pane? Právě jsem hledal součásti telekomu. Navíc bych vás rád upozornil na to, že ten šílenec nás právě zachránil." „Dostali bychom se z toho i bez něj," zabručel nepřesvědčivě Guy. „Aspoň se mohli zeptat, jestli pomoc potřebujeme." Robot radši diplomaticky mlčel. „Jakmile budeme dostatečně blízko," podotkl po chvíli, „dorozumíme se s nimi přes vysílačky v přilbách." „Budeme-li ovšem chtít," dodal Guy. Odepnul se a začal rovněž shledávat potřebné součástky. Za pět minut se mu v přilbě ozval hlas. Byl to energický hlas, hlas zvyklý poroučet, a žádal posádku „zachráněného vraku", aby se ohlásila. „Který idiot nazval mou loď vrakem?" rozčilil se Guy. „Tohle je JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO a mluvíte s kapitánem Guyem Nelsonem, vy..., vy... šášoro! Opakuji. Mé jméno je: N E L S O N!" Na druhém konci se někdo hlasitě nadechl. „Narazili jsme na nějakého šílence," slyšel Guy šepot. Potom se ozvalo nahlas: „Děkujeme, kapitáne Nelsone. Tady je major Fendrick, státní křižník IRELAND z flotily Solárního impéria. Vzhledem k tomu, že jste manévroval v zakázaném prostoru, vaše loď se prozatím zabavuje. Jakmile budete dostatečně blízko, převezeme vás a vaši posádku na palubu IRELANDU. Vaši loď převezme záchranný oddíl." „To je přepadení!" zařval Guy. „Jestliže okamžitě nevypnete tažný paprsek, zahájím palbu. Pak uvidíte, co to znamená zacházet takhle s potomkem vítěze od Abúkiru a Trafalgaru!" „Nežvaňte, člověče," dostalo se mu odpovědi a spojení se přerušilo. „Georgi!" řekl sklesle Guy. „Panáka. Ale rychle." °°° Když na palubu JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA dorazil záchranný oddíl vládní lodi, Guy Nelson ho přivítal s mrazivým opovržením. Nezdrtilo je to. Guye slušně, ale důrazně vyzvali, aby se v doprovodu dvou seržantů odebral na palubu IRELANDU. Ani se nehnul z místa. Teprve pak poručík ucítil alkohol a všiml si Guyova skelného pohledu. Hned nato spatřil prázdné láhve. Pochopil. „Odneste ho," poručil. „Ten neudělá sám ani krok." Seržanti se ušklíbli a provedli rozkaz. Měli s Guyem dost práce, takže poručík musel vyčlenit ještě jednoho muže jako doprovod pro Mabel a děti. A tak se stalo, že se Guy o dvanáct hodin později probudil na marodce. Prudce se posadil na lůžku. „Hej, robíku!" křikl na medirobota. „Zaveď mě ke kapitánovi, ale padám, padám!" Robot se zastavil a zkoumavě se na něj zahleděl. „Jste pacient, pane. Zůstaňte laskavě ležet." Guy odhodil přikrývku a snažil se opustit lůžko. V medirobotově mozku to cvaklo a už tu byl lékař s dalšími dvěma mediroboty. S úsměvem a napřaženou rukou mířil ke Guyovi. „Mám radost, že je vám opět lépe, pane Nelsone. Jmenuji se Beneš, dr. Beneš. Co mohu pro vás udělat?" Guy si s ním potřásl rukou. Lékař sykl bolestí a podlomila se mu kolena. „Promiňte," zadrmolil Guy. „Musím nutně mluvit s kapitánem." „Major Fendrick je mimo loď, pane Nelsone." Lékař si mnul prsty. „A z posádky tady taky skoro nikdo není. Mějte ještě strpení." „Jakže?" podivil se Guy. „A kam všichni tak zmizeli?" „Služební jednání, dovolené a podobně," vysvětloval doktor Beneš. „IRELAND přistál před dvěma hodinami na Opposite." „Opposite?" Guy na chvíli zavřel oči a vzpomínal: třetí planeta zeleného slunce Whilor, 48 333 světelných let od Země, objevena a osídlena plophoskými potomky pozemských kolonistů. Dlouho bezvýznamná planeta. Potom na ni před jednasedmdesáti lety uprchl plophoský diktátor Iratio Hondro, když se mu zhroutil režim. Porazila ho pozemská flotila. Potom na této relativně neplodné planetě opět zavládl klid. Teprve asi před deseti lety - tak přesně si Guy Nelson už nevzpomínal - byl Opposite na příkaz prvního administrátora Rhodana přebudován na důležitou základnou imperiální flotily. Sám Rhodan se tu prý dlouho zdržoval. Guy předpokládal, že to má nějakou souvislost s blízkostí galaktického shluku. Zauvažoval a uvědomil si, že se skutečně dostal do strategické oblasti, a nemohl se divit, že IRELAND JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO zajal. Hrdost mu však nikdy nedovolí, aby to přiznal. „Chci mluvit s prvním administrátorem, pokud je na Opposite." „Administrátor tu sice je," usmál se doktor, „ale nezastupuje majora Fendricka, takže nechápu..." „To je úplně jedno." Guy mávl rukou. Pak se na sebe podíval a zjistil, že stojí před lékařem bos a v pyžamu. Rozpačitě si odkašlal. „Kde mám věci?" Dr. Beneš ukázal na úzkou skřínku. „Vaše spodní prádlo a skafandr. Víc jste neměl, pane Nelsone. Ale nechtěl byste si radši ještě lehnout? Přinesli vás s otravou alkoholem."

Page 37

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html „Otrava alkoholem? Doktore! Možná jsem byl trošku unavený. Vždyť jsem nespal aspoň šedesát hodin. Ale otrava alkoholem..." Prudce zavrtěl hlavou. „Dvě prázdné lahve od bourbonu...," nadhodil opatrně lékař, ale nedomluvil. „Tak to vidíte, doktore. Jenom dvě flašky. Věřte mi, ale pro Nelsona je to asi tolik jako pro jiné sklenice malinovky. Hm," zabručel zamyšleně. „Ale ve skafandru skutečně za administrátorem nemůžu. Potřeboval bych si na JEHO BRITSKÉM VELIČENSTVU vyzvednout slavnostní uniformu." Dr. Beneš se jeho tvrdohlavosti zasmál, ale pak mu položil ruku na rameno. „Pokud vím, nikdo vám v návratu na vaši loď nebrání. Ale nevypadá to tam zrovna nejlíp. Schůzku s prvním administrátorem, tu pusťte z hlavy. Perry Rhodan na vaše problémky nebude mít čas." „To je můj problém, o to se nestarejte." Guy Nelson vztekle odfrkl, vytáhl věci ze skříně a začal se oblékat. „Nelson nepřichází nikdy s nějakými problémky. Na tom setkání může záviset osud celého impéria. A když mě Rhodan nebude chtít přijmout, dejte mu vědět jméno mé slavné lodi. JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO! Až to uslyší...," zarazil se. „Kde vlastně je?" „Jako vaše loď? IRELAND ji, pokud vím, ehm, složil na vrakovišti..." °°° Sekretářka se na toho muže udiveně podívala. Měl zajímavý obličej, ostře řezané rysy, ale jak byl upraven... Modrá uniforma bývala zřejmě slavnostní, ale teď byla beztvará a pomačkaná, jako by ji po posledním praní hodili mokrou do pytle se špinavým prádlem. Působila jako karikatura. Neměnily na tom nic ani proužky a hvězdy kapitána civilních letů. A ta čepice! Při posledním praní se určitě srazila a teď jen stěží držela na příliš velké hlavě. „Lituji, kapitáne, ale první administrátor má důležité jednání. Přijďte někdy jindy. Anebo bude rozumnější, když to podáte písemně." Guy se zašklebil, jako by kousl do citronu. „Jsem kapitán Guy Nelson z JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA," pravil důstojně, „a mám pro administrátora důležité hlášení. Řekněte mu, že na jednání mezi čtyřma očima závisí osud Impéria." Sekretářka měla jistě velice dobré školení, protože se jí podařilo potlačit pobavený úsměv. Přesto však byla bezradná. Otevřely se dveře. Vstoupil podsaditý muž jen v kalhotách od uniformy a v košili, měl krátké zrzavé vlasy a hnal se k jejímu stolu. „Slečno Andersonová, hledám hlášení AY-IRELAND-B. Můžete mi říct, jestli už..." Když spatřil Guye Nelsona, překvapením umlkl. „Co tady chce tenhle pirát?" Guy se zhluboka nadechl a spustil: „Takový nestydatý tón si vyprošuju, ouřado. Když se na vás dívám, pak se nedivím, že opravdu ctihodné lidi nepouštějí k Perrymu Rhodanovi. Mrháte jeho časem zbytečnými žvásty a já, Guy Nelson, potomek admirála lorda Horatia Nelsona a kapitán slavného JEHO BRITSKÉHO VELIČENSTVA, přicházím, abych..." Podsaditý muž zvedl ruku. „Stop," řekl a hlas mu zněl úplně jinak, než se Guyovi zdálo při prvním letmém dojmu. Ten hlas ho naprosto umlčel. „Takže vy jste ten Nelson?" Guy srazil podpatky. Tělo sebou trhlo a čepice, která se srazila po koupeli na Quarry, mu spadla. „Ano, pane, Guy Nelson, kapitán..." „JEHO BRITSKÝHO VELIČENSTVA, vím." Podsaditému muži podezřele zaškubaly svaly v obličeji. „To je dobře, že jste se dostavil osobně. Já jsem nějakej Reginald Bull." Při předposlední větě se Guy zatvářil vítězoslavně. Vrhl po sekretářce pohled, který vyjadřoval něco v tom smyslu: Tak vidíš, náno! Co jsem povídal! Ale při další větě mu poklesla čelist a vytřeštil na muže oči. „Vy... vy jste... Bully? Promiňte! Maršál Bull?" Honem se shýbl pro čepici. „Proboha, už si tu věc nenasazujte," zvolal Bully s hraným zděšením. „To pak člověk nemůže zachovat vážnost." Guy si narval čepici do kapsy. Potom se znovu postavil do pozoru. „Ano, pane maršále." Postupně se vzpamatovával. „Pane, naléhavě žádám o rozhovor s prvním administrátorem." Bull se na něj zahleděl a potom se zaculil. „To je bohužel skutečně nemožný, kapitáne. Ale co kdybyste se spokojil s mou maličkostí?" Obrátil se k sekretářce. „Slečno Andersonová, pošlete mi prosím do kanceláře láhev starýho bourbonu a dvě sklenice." Guy vzrušeně přešlápl. „Ale ovšem, pane. Když si... když to vezmu kolem a kolem, spíš jsem chtěl mluvit s vámi než s administrátorem." °°° Maršál Reginald Bull zvedl sklenici. „Na vaši záchranu, kapitáne." Vypil ji najednou. Potom ji tvrdě postavil na stůl. „Tak, můj milý Nelsone, a teď mluvte. Máte něco naléhavýho na srdci, že?" Guy se toulal pohledem po jednoduché, ale technicky rafinovaně vybavené pracovně Rhodanova zástupce. Najednou nevěděl, jak by měl začít. „Ehm... Tak nejdřív bych rád vznesl stížnost na kapitána IRELANDU, který..." „Kapitáne Nelsone," ozval se ostře Bull. „Neupírám vám právo si stěžovat. Ale doufám, že jste nepřišel kvůli tomu.

Page 38

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html Začněme tedy důležitějšíma věcma." „Ano, ovšem," zabručel Guy rozpačitě. Zašilhal po prázdné sklenici a Bull mu dolil. „Ano," řekl Guy a dopřál si pořádný doušek. Začínal se před druhým nejmocnějším mužem Impéria zbavovat zábran. Vyprávěl o své anabázi a nakonec se dostal k setkání s Uldwasem. Bull ho nepřerušoval. Když Guy skončil, panovalo chvíli ticho. „Uldwas," opakoval pak Bull Skokanovo jméno. „To jméno jsem už jednou slyšel v určité souvislosti." Guy se lišácky usmál. „Nebylo to náhodou," řekl zcela nevinně, „v souvislosti s Akonany?" Bull udeřil pěstí do stolu. „Jasně, chlape. Jak to víte? Uldwas je poskok akonský tajný služby." „Já to zatím nevěděl, pane. Ale metoda, jakou měla být zničena planeta Rundown, vlastně neodpovídá skokanské mentalitě. Jen Akonané takhle chladnokrevně a záludně využívají jiné." Reginald Bull přikývl. „Já nechápu jenom jedno. Kdyby měl Rundown nějakej eminentní význam pro Impérium, o tom bych musel vědět. A já zatím to jméno slyšel prvně od vás. Existuje skoro dva a půl tisíce koloniálních světů a základen," dodal jako na omluvu. „Proč by Akonani plánovali naprosté zničení Rundownu?" Impulzivně vyskočil. „Promiňte na okamžik." Když se vrátil, Guy provinile zašilhal po prázdné láhvi. Bull pohoršeně zafrkal. „Chlape, to se musíte takhle ožírat?" Guy se napřímil. „Nejsem opilý, pane, pouze trochu rozrušený." Bull mávl rukou. „Vraťme se k věci. Vy tvrdíte, že pozemskej obchodník Drillbee vás na Haffgusu ošidil a pak odletěl na Rundown?" „Ano, pane." Bull vytáhl fotografii a položil ji před Guyem na stůl. Na třírozměrném zobrazení bylo vidět odulý obličej s černým knírem, který zřejmě měl zakrývat zaječí pysk. Guy vyskočil z křesla. „To je on! To je Drillbee, pane!" „Ne," řekl Bull. „To je Quendrill Bee. Majitel vizmutovejch dolů na Haffgusu. To jste nevěděl?" „Nnne," zakoktal Guy. „Já myslel, že je to obchodník. Aspoň to o sobě tvrdil a taky tak byl na Haffgusu hlášený." „Takže," řekl protáhle Reginald Bull. „Zdá se, že pan Bee je velice záhadná osoba. To si admirál Hagehet nasadil pěknou veš do kožichu..." „Kdo je zas ten Hagehet?" zeptal se Guy zmateně. „Tohle jméno jsem nikdy neslyšel." „A jak byste mohl!" odpověděl Bull trochu posměšně. „Admirál Anton Hagehet je velitel základny Opposite, Plophosan, spolehlivej a schopnej mužskej. Tahle kancelář je ostatně ve správní budově, kde sídlí." „A co on má s tím společného?" „To není důležitý," mávl rukou Bull. „Důležitý je to, že si teď toho záhadnýho pana Bee podáme. Máte s sebou zbraň?" Guy se ušklíbl a poklepal si na blaster u opasku. Pak se na Bulla tázavě zahleděl. „Upřímně řečeno, pane maršále, já bych se ještě rád podíval na JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO, jestli je všechno v pořádku, než budu pokračovat v cestě. Mabel bude na mě čekat s jídlem, a ona bývá hrozná, když se opozdím." Reginald Bull se chápavě usmál. „Vaše sestra, co? Ale jí nemusíte říkat, o co jde. Za dvě hodiny jsme bezpečně nazpátek." „Pane!" Znělo to trochu dotčeně. „Nedělejte si ze mě prosím legraci. Z hlavy to přesně nevím, ale Rundown je odtud nejméně tři tisíce světelných let. Jak chcete za dvě hodiny..." Bull se najednou zatvářil nesmírně vážně. „Vysvětlení pozdějc, kapitáne. Důvěřujte mi, prosím. Pár maličkostí vám však můžu prozradit už teď. Ten váš pan Drillbee se momentálně nachází jen kousek od krásnýho města na jižním pólu Hondra, kde má jistý pan Quendrill Bee státní licenci na těžbu vizmutu." Guy už vůbec ničemu nerozuměl. Jako ve snu šel za Reginaldem Bullem, vyjeli šachtou na střechu a pak z ní hleděl do zelenavých slunečních paprsků. „A já bych se klidně byl vsadil o JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO, že Drillbee letěl na Rundown," zabručel. „Možná byste i vyhrál," řekl Bull s tajemným úsměvem. Strčil ho do hypermoderního kluzáku, usedl na místo pilota a odstartoval. °°° Přeletěli trosky plophoské základny, která byla před jedenasedmdesáti lety vyhozena do vzduchu a nyní ji napůl zavál písek. Přistáli v nedalekém údolí, kde hlučely stroje. Seděli v Bullově kluzáku a sledovali mírumilovnou činnost venku. Nedalo se nijak pochybovat o tom, že se zde provádějí zkušební vrty a že se do skal razí štoly. Skutečně se zde dělo to, na co si pan Quendrill Bee zažádal o státní licenci a na co ji dostal. Nic nenasvědčovalo nějakému tajemství. Guy ohryzoval náustek dýmky. Připadal si zde přebytečný. I kdyby se Drillbee ve skutečnosti jmenoval Quendrill Bee, co bylo muži jako maršálovi do nějakého malého podvodníčka? To zásadní tajemství je určitě na Rundownu. Od jediné budovy v údolí se zvedl zaprášený kluzák a doletěl k nim. Okno se odsunulo a Bull rovněž otevřel okno.

Page 39

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html Ten druhý ve žlutém skafandru a s plastickou přilbou, zřejmě nějaký báňský inženýr, sebou lehce trhl, když spatřil Reginalda Bulla. Ale velice rychle se vzpamatoval. „Ach, pan maršál! Těší mě, že vás..." Bull ho energickým gestem zarazil. „Spěchám, pane..." „Hadorn Young, pane. Hlavní inženýr Beeova dolu Opposite." Bull přikývl. „Pane Youngu, rád bych mluvil s panem Quendrillem Beem. Jedná se o jeden ještě otevřenej bod smlouvy." „Ano, pane." Zdálo se, že Young usilovně přemýšlí. „Pospíchám, pane Youngu," zdůraznil Bull znovu. „Pan Bee vjel do štoly čtyři, pane. Je to zcela nová štola a nemáme tam ještě natažený telekom." „Nevadí. Zaveďte nás tam. Nemůžeme čekat, až se vrátí." „Ale mohl bych pro pana Bee zajít." Bull se podíval na hodinky. „Lituju, ale to by trvalo moc dlouho. Lepší bude, když půjdem rovnou s vámi." Hlavní inženýr se tedy podvolil. Jel napřed a Bull za ním. Zastavili před jednou šachtou. Šachta byla skutečně nová. Neměla ještě ani antigravitační výtah, takže Young, Bull a Nelson do ní museli sjet na viklavé plošině pneumatického výtahu. Osvětlení bylo jen skrovné. Guy si nenápadně sáhl na opasek, zda má blaster. Nervy měl celkem dobré, ale šachta sahající do hloubky několika tisíce metrů byla pro něj něčím nezvyklým. Přesto však žádné překvapení neočekával. Když však náhle zhaslo světlo, vytrhl pudově blaster z pouzdra a stiskl spoušť. Někdo ho vší silou praštil přes zápěstí. Ozval se tupý výstřel a výkřik. „Proč jste ho sejmul?" zašeptal Reginald Bull. „Vlákal nás do pasti," zasípal Guy. „A co teď?" zeptal se Reginald Bull. V hlase měl výsměch i rezignaci současně. „Kdyby o tý pasti věděl, prozradil by nám, jak z ní ven. Už bych ho přiměl k řeči. A teď je tahle šance pryč." Guy si vzdychl. A pak se plošina znovu rozjela. °°° Sjeli ještě asi šest set metrů. Potom plošina zavrzala a opět zastavila. Současně se rozsvítilo prudké světlo. Guy se rozhlédl s přivřenýma očima. Šachta končila v malé hale, z níž vedla vodorovná štola. Před vchodem do štoly stál muž, který byl Guyovi ihned povědomý. „Drillbee!" Muž se otočil. Tvářil se rozhněvaně, ale když spatřil maršála, zbledl jako stěna. „Pane? Který debil vás sem vzal..." Vytřeštil oči, když spatřil nehybného Younga. „Zrovna Young?" Zaúpěl. „Vždy věděl, jaké zde hrozí nebezpečí!" „Pane Quendrille Bee alias Drillbee," řekl Bull výhružně. „O co tady jde?" „Utečte, pane!" vykřikl Drillbee. „Akonané! Já tušil, že něco nehraje, když jsme před třemi týdny zachytili slabý transmiterový impuls." „Pozdě!" zazněl halou jakýsi hlas. „Odhoďte zbraně a ruce vzhůru!" Ze štoly vyšli čtyři bojoví roboti a mezi nimi jakýsi Akonan. Byl ozbrojený. Guy usoudil, že jakýkoli odpor je marný. Když Drillbee a Bull zvedli ruce, upustil blaster. Ničemu už nerozuměl. Akonan si zkřížil ruce na hrudi a výsměšně na ně pohlédl. „To jste nečekali, co? Předpokládám, že ten vedle vás, je ten pošahaný kapitán, co chtěl mermomocí na Rundown." Odmlčel se, jako by očekával odpověď, a pokračoval: „Dáváte přednost mlčení? Nevadí. Však vy se na naší základně rozpovídáte. Za všechno může vlastně tady ten kapitán. Jeho loď je v tak zoufalém stavu, že při startu z Uldwasovy planety ztratila přistávací vzpěru, vzpěru, v níž byla ukryta arkonská bomba. Vlastně jsem chtěl říct, že ji ztratil naštěstí. Někomu povolily nervy, když zjistil, že zrovna poblíž našeho transmiteru má být založen důl. Usoudil, že jsou nám už na stopě, a když se ukázal tenhle pitomec, vydal rozkaz vyhodit planetu do povětří. Jestliže nemůžeme zdědit Hondrovo dědictví, nemáte ho mít ani vy." Se satanským úsměvem se zahleděl na Guye Nelsona. „Ten, kdo vás poslal s tou bombou, nebyl o moc chytřejší než vy. Netušil totiž, že existuje ještě jedna planeta, co se oficiálně jmenuje Rundown. Označení Rundown bylo pro naši operaci jakýmsi heslem, kterým se prokazovali naši agenti. Mysleli si, když to slovo znáte, že jste - aspoň trošku - zasvěcen do našich plánů. Ale zřejmě jste ani netušil, že Rundown je nejen heslo, ale i naše kódové označení pro Opposite." Vedle Guye hlasitě dýchal Reginald Bull. Byla to však jediná známka jeho vzrušení. Guyovi se až zamotala hlava, když si uvědomil, jak je to všechno spletité. Ale pořád mu do toho nehrál Drillbee. Akonan jako by uhodl jeho myšlenky. „A tady ten muž," ukázal na Drillbeeho, „se nám pokoušel jako podnikatel Quendrill Bee a pod pseudonymem Drillbee, který používal při neseriózních obchodech, přichystat léčku. Nemám pravdu, kapitáne Nowoseku z galaktické rozvědky?"

Page 40

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html Drillbee se bolestně usmál. „Byli jsme v hrozném presu, pane," otočil se k Bullovi. „Nestačili jsme informovat ani Mercanta. Omlouvám se. Je mi to líto." „Vám to bylo líto už dost dlouho," posmíval se mu Akonan. „Pana Bulla zatím ještě potřebujeme, ale vás a toho šíleného astronauta s sebou tahat nebudeme." Dal znamení robotům. Guy viděl, jak mu na hruď míří dvě hlavně. Ještě viděl, jak Akonan otvírá ústa k povelu. Pak se svět změnil v jakousi zvukotěsnou vatu a vše ztemnělo. °°° „Konečně se probírá," slyšel Guy z nesmírné dálky. „Naleju do něj trošku bourbonu, Perry. To mu zaručeně pomůže na nohy." Kdosi mu ke rtům přiložil sklenici. „Nasává jako houba." Guy poznal Bullův hlas. Rázem se rozpomněl a otevřel oči. Před ním stál maršál Bull a v ruce měl prázdnou sklenici. Guy se posadil a zjistil, že ho položili na pneumatické lehátko. Pak si všiml druhého muže a vrávoravě vstal. Pokoušel se zaujmout postoj spatný. Neboť přímo před ním stál Perry Rhodan, první administrátor Solárního impéria. „Pohov, kapitáne," řekl Perry Rhodan. Oči jako by mu bloudily v nesmírných dálavách, a přesto se zavrtávaly do Guye. „Proč jste maršálovi neřekl o dětech, kapitáne?" Na slovo děti položil tak zvláštní důraz, že Guyovi poskočilo srdce až do krku. „Co je s Franklinem a Richardem?" Náhle dostal o malé Hoviaty strach. „On vážně nic neví, Perry," řekl Reginald Bull. Rhodan přikývl. „Pošli sem toho robota." Bull opustil místnost a za chvíli se vrátil s Georgem. Guy zíral na robota jako na přízrak. „Co je s dětmi, Georgi?" „Mám od nich vzkaz, pane: Milý Guyi Nelsone, milá Mabel Nelsonová. Až dostanete náš vzkaz, bude nás dělit možná více než milion světelných let. Pravda vás bude zřejmě bolet, ale vy to zvládnete. Nejsme Hoviati, protože žádní Hoviati neexistují, je to jen výmysl. Rovněž nejsme děti, ale dospělí příslušníci národa, jenž je domovem v mlhovině, kterou vy nazýváte Andromeda. Považujte nás za průzkumníky, kteří byli vysláni, aby se něco dozvěděli o inteligencích ve vaší galaxii. Pod rouškou osiřelých dětí a v lodi astronauta s tuláckou krví jsme měli ty nejlepší podmínky. Využili jsme toho. Nyní náš úkol skončil. Vracíme se domů a opět je mezi námi propast. Možná se tato propast brzy překoná. Nepřekonáme ji my, protože nám to zákon zakazuje, ale bytosti vaší galaxie. A my věříme, že to budou lidé, protože v nich jsme našli většinu rysů, které podle starých tradic vyznačují bytosti, jež zdolávají propasti. Prosím, odpusťte nám a vzpomínejte na nás tak rádi, jako my vzpomínáme na vás. Richard, Franklin a Murg." Guyovi poklesla kolena. Vše se mu zastřelo mlžným závojem. S povděkem přijal od Bulla sklenici. Potom byl opět schopen slova. „Richard, Franklin a Murg!" Potřásl hlavou. „Někdy mi přišli tak trochu divný. Ale nebyli to lidé..." Perry Rhodan si odkašlal. „Musíte nám o tom říct víc, kapitáne Nelsone. Ale později. Nyní bych vám rád poděkoval za to, že jste nás přivedl na stopu akonanských intrik. Jen škoda že o tom nevěděl kapitán Nowosek. Pak by všechno zmobilizoval a nepokoušel se přijít na záhadu na vlastní pěst." Guy se pyšně napřímil. Natáhl ruku a Bull mu promptně dolil. „Tak slavnej muž jako vy," poznamenal ironicky, „by se neměl upít k smrti." „Nebojte, pane!" odpověděl Guy. „Nelsona nikdo a nic nedostane na kolena. Však jste to zažil. Jen jsem se na toho Akonana tam dole v šachtě podíval a zmizel jako francouzská flotila u Trafalgaru." „Odkud to víte?" zeptal se se zájmem Perry Rhodan. Guy se na administrátora podíval poněkud zmateně. Pod jeho pohledem se necítil dobře. A vzdorně odpověděl: „Kdyby tomu tak nebylo, pak bychom s panem Bullem už nebyli naživu." Zvedl sklenici a přičichl k ní. „Musím vás zklamat," řekl Perry Rhodan. „Kdyby nás vaše děti neuvědomily, nemohli bychom poslat do šachty plynovou sondu. Museli jsme omámit nejen Akonana, ale i vás." Guy se zakuckal. „Ale aspoň jsem toho Akonana zdržel," pokoušel se zachránit situaci. „Co ten chlap v tom dole vlastně pohledával?" „Zlé dědictví diktátora," odvětil vážně Perry Rhodan. „Tam dole byla molkexová laboratoř Iratia Hondra. I když byla tamní základna zničena, laboratoř zůstala nepoškozena. A byly v ní plány absolutní zbraně." Guye zamrazilo. „A co by..." Radši ani nedořekl. „Muž, který tu strašnou zbraň vynalezl," řekl tiše Rhodan, „si netroufal svěřit ji do Hondrových rukou. Zemřel tam dole, protože se vědomě zřekl vysílačky, kterou si mohl přivolat pomoc. Věděl, proč chce vzít tajemství té zbraně do hrobu. Je to něco tak děsného, až se divím, že inteligentní mozek mohl něco takového vynalézt. A snad se to už

Page 41

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html podruhé nestane." „Och." Na víc se Guy nezmohl. „Takže lidstvo teď dostalo do rukou zbraň, díky níž je neporazitelné?" „Já tušil, že se na to zeptáte," řekl zklamaně Perry Rhodan. „Nepovažoval jsem se za kompetentního, abych přijal moc, která nepřísluší ani lidstvu, ani jiné inteligentní rase vesmíru. Ty plány už neexistují." Guy si vydechl. „Díky bohu! A já už myslel, že budu muset nasadit všechny síly, abych ty plány zničil. Že vyrazím s JEHO... Zarazil se. „A propána! Tentokrát už asi skutečně dosloužilo." Rhodan a Bull se zasmáli. „Žádný strach," řekl pak Reginald Bull. „Za vaši pomoc vám dáme zdarma udělat generálku." Guy postavil sklenici na stůl. Hleděl do stěny pracovny. Neviděl však stěnu, ale zářivou, lákavou nádheru kosmu a JEHO BRITSKÉ VELIČENSTVO, jak s pravidelně pracujícími motory proniká stále hlouběji a hlouběji do propastí nekonečna...

Page 42