„MEZEK” Stíhací letoun Avia S/CS-199 v československém vojenském letectvu The Avia S/CS-199 fighter plane in the Czechoslovak Air Force
2. díl / Vol. 2
Věnováno bývalým čs. letcům, pilotům a technikům, kteří sloužili na letounech S/CS-99/199. Dedicated to the former Czechoslovakian aircrew, pilots and technicians who served on S/CS-199 aircraft
Miroslav Irra
Jakab
Poděkování autora náleží především institucím a jejich pracovníkům, jejichž pochopení a vstřícnost umožnily studium materiálů potřebných ke zpracování tohoto díla: Vojenský ústřední archiv v Praze, zejména Dr. Pavel Minařík CSc., paní Alena Hrnčířová, Zuzana Pivcová, pánové Vladimír Šlosar, Martin Dubánek a další, dále pamětníkům, bývalým příslušníkům čs. letectva, z nichž obzvláštní dík náleží plk.v. v. ing. Josefu Pavlíkovi, dalšími jsou pánové Soběslav Bílek (+), Miloš Bloudek, Zdeněk Brunclík, Josef Čejka (+), Břetislav Čepelík (+), Josef Červenka, Zdeněk Červenka, Jan Dúbravčík, Václav Dvořák, Josef Falta, Milan Hanák, Vladimír Hellebrant (+), Miroslav Hřebík, Jiří Chromec, Ota Janoušek, Ing. Miloslav John (+), Ing. Jiří Kalivoda (+), Ing. Leo Kallista (+), Antonín Kalousek, Miloš Krejča (+), Ing. Metoděj Lengál, Ladislav Matoulek (+), Josef Mihule, Míťa Milota, Miloslav Moráček, Miroslav Moudrý, Břetislav Nakládal, Ing. Miloslav Neuberg, Jan Niesner, Jan Oberfalzer, Ing. Emil Padior, Antonín Potecký, Oldřich Prchal, Miloslav Rezek (+), Václav Skála, Jaromír Smékal, Ludevít Solár (+), JUDr. Ing. Jiří Stuchlík, Ing. Jaroslav Šrámek, Ing. Jiří Vtelenský (+), Jaroslav Zazvonil (+), dále amatérští badatelé, letečtí nadšenci a ostatní, z nichž nutno vyzdvihnout zejména Josefa Krybuse a Miloslava Přikryla, dále pánové Štefan Androvič (+), Zdeněk Bedřich, Jan Čadil, Jaroslav Farkaš, Jan Hartman, Zdeněk Jíša, RNDr. Zdeněk Klíma, Pavel Kučera, Jaroslav Matoulek, Zdeněk Modlitba, Pavel Polách, Jaroslav Popelka, RNDr. Mojmír Prokop, Jan Rail, Tomáš Soušek, Daniel Šmerda, Peter Šumichrást, Mgr. Bohuš Trnka (+), Stanislav Vystavěl, Ivo Zetík. Poznámka k fotografiím: protože u většiny dobových fotografií neznáme autory, je v závorce za popiskou uvedena osoba nebo instituce, která foto poskytla. Pokud je znám autor, je to na tomtéž místě výslovně uvedeno.
Autor / Author Překlad /Translation Barevné kresby / Colour views Výkresy / Drawings Anglická jazyková korektura / Proof-reading
© IRRA Miroslav LECKIE Ina © VÁLKA Zbyněk © ing. VAVŘINA Radek LECKIE Jim
© Jakab Publishing, s.r.o, Nevojice, 2012 1. vydání / First edition
Vydal / Published by ISBN 978-80-87350-09-6 Jakab Publishing, s.r.o Nevojice 144 685 01 Bučovice, Czech Republic e-mail:
[email protected] www.jakab.cz
Všechna práva vyhrazena - All rights reserved No part of this publication may by reproduced or copied in any form electronic, electrical, chemical, optical, mechanical, photocopying or otherwise, without prior written permission of the publisher or authors.
Výzbroj letounu a její použití
Airplane armament and its use
a) Hlavňové zbraně:
Guns and cannon
Oproti německému originálu Messerschmitt Bf 109G-10 byla hlavňová výzbroj S-199 zredukována o kanon MG 151/20 (čs. označení „vz. 151/20N“), uložený v přídi trupu a střílející dutým nábojem vrtule. Motor M-211 totiž nebyl konstruován pro uložení této zbraně a tudíž se S-199 musel bez ní obejít. Zachována zůstala výzbroj dvěma kulomety MG 131 (čs. označení „vz.131/13N“ – o jednotlivých typech trofejních zbraní bude podrobněji pojednáno v dalším textu.“) uloženými v přídi trupu nad motorem. V průběhu výroby byly ve výzbroji letounu uplatněny další změny a úpravy. Na základě dosud známých a publikovaných údajů a především dokumentu „Přehled úprav prováděných na letounech S-199 v závodě Avia“ (nyní se nachází pravděpodobně ve Státním oblastním archivu Praha, fond Avia, s. p.), lze předpokládat, že výzbroj S-199 byla plánována takto: Výzbroj
Výroba Avia
Compared to the German original Messerschmitt Bf 109G10, the gunnery armament of the S-199 was reduced by one MG 151/20 cannon (classified as “vz.151/20N” in Czechoslovakia) mounted in the nose and firing through the hollow propeller hub. The M-211 engine was not designed to accommodate this weapon and so the S-199 had to do without it. The remaining armament comprised of two MG 131 machine guns (classified as “vz.131/13N” in Czechoslovakia – a more detailed description of individual types of acquired “trophy” weaponry will be given later in this book) fitted in the nose of the plane above the engine. In the course of production further changes and alterations were made to the plane's armament. The camera-gun was the trophy CG 45 type used in Czechoslovakia under the classification “fotokulomet vz. 45”. Unfortunately the extent of the plane's production with
Výroba Aero
Kusů
2x kulomet vz. 131/13N v. č. 1-28, 40, 42-43 v trupu, bez fotokulometu
v. č. 281? 285? 288?
34?
2x kulomet vz. 131/13N v trupu, fotokulomet
v. č. 53-80
v. č. 289-330?
70?
2x kulomet vz. 131/13N v trupu, 2x kulomet vz. 17/7,9N v křídle, fotokulomet
v. č. 44, 102 a výše
v. č. 331 a výše
249? (rozdíl celkového počtu 543 vyrobených a počtů s ostatními typy výzbroje)
2x kulomet vz. 131/13N v trupu, 2x kanon vz. 151/20N v křídle, fotokulomet
v. č. 29-39, 41, 45-52, 81-101
v. č. 282? 283? 284? 286? 287?
max. 190? (podle zásoby 380 kanonů vz. 151/20N k 16.3.46)
Fotokulomet byl trofejní typ CG 45, u nás používaný pod označením „fotokulomet vz. 45“. Zda byl tento postup skutečně dodržen zůstává otázkou. V materiálu fy Avia se totiž hovoří o úpravách, které již byly provedeny, případně budou teprve provedeny, ovšem zda se tak skutečně stalo v plném rozsahu, těžko říci. Podle zatím publikovaných materiálů by měly být stroje v. č. 1 až 43 a 281 až 287 vyzbrojeny jen dvojicí kulometů vz. 131/13N, spolu s několika dalšími, jak uvádí Oldřich Soukup v monografii S199 v L+K č. 5-6/1978. Poněkud zmatek do věci však vnáší dokumentace o prodeji S-199 do Izraele v dubnu–květnu r. 1948. První dodávka deseti kusů byla vyčleněna z výroby objednané MNO na základě jeho souhlasu a zpětně odprodána výrobci. Šlo o již vyrobené a voj. správou převzaté letouny v. č. 30, 32, 33, 36, 37, 38, 42, 282, 286 a 287, které ve všech dokumentech o této transakci vždy figurují s výzbrojí 2x vz. 131/13N a 2x vz. 151/20N, včetně munice ráže 13 mm a 20 mm. Té bylo pro každý letoun v první dodávce zahrnuto po 20 000 ks ráže 13 mm a 2 000 ks ráže 20 mm. Ve všech dokladech jsou letouny uvedeny jako kompletní včetně výzbroje, takže odpadá i možnost dodávky kanonů vz. 151N nezabudovaných do letounů. To je tedy v rozporu s dosud prezentovanými informacemi, ale vcelku v souladu s výše uvedenými údaji firmy Avia (v případě kanonové výzbroje se týkají pouze vlastní produkce, nikoli výroby u Aero), bohužel však až na letoun v. č. 42, který by kanonovou výzbroj mít neměl. Odpověď na tuto otázku neznám, je možné ji přičíst na vrub změn prováděných v průběhu výroby. Podobně je tomu také u dalších 15 S-199 požadovaných Izraelem v červnu 1948. Ve všech dokladech o prodeji jsou uváděny s výzbrojí dvou kulometů vz. 131/13N a dvou kanonů vz. 151/20N, což skutečně odpovídá u strojů v. č. 88, 89, 90, 91,
individual types of armament is still not known precisely. From photographs it is apparent, for example, that at some time plane no.43 had version (v.) 17/7.7N wing-mounted machine guns, although according to available information it should not have had them. In February and March 1949, planes no.155 and 167 also had v.17/7.9 wing-mounted machine guns. We also know that planes no. 185, 238 and 486 were also equipped with two v. 151/20N cannon. The question remains whether the planes acquired these in production or whether, as Oldřich Soukup states, planes produced without wing armament were later fitted with either a pair of v. 17/7.9N machine guns or two gondolas with v. 151/20N cannon. It is not known which specific planes this applied to. In the case of cannon, this generally took place in 1950, as until the end of 1949 only 78 sets of equipment for these cannon were supplied for armament, of which 48 had to be used in a consignment for Israel. It's possible that some planes equipped with two v. 17/7.7N machine guns were later re-fitted with v. 151/20N cannon while in service. The guns and cannon of captured aircraft formed the basic element of aircraft armament in the Czechoslovakian (CS) Air Force after 1948. In 1949 Regulation Mb-VIII-94 “Aircraft Armament” was issued (later re-defined as MAT-LET-VI-211), in which only armament of trophy origin is specified along with other related trophy material, i.e. gun and bomb sights, aerial photography instruments and other equipment for processing aerial photographs. Of the captured weaponry the Regulation refers to three types also used in the armament of the S-199: Aircraft machine gun v. 17/7.9N: Originally the German Rheinmetall-Borsig MG 17 machine gun with a 7.92mm calibre, which for automatic fire 3
93, 94, 95, 96, 98 a 100. Zbývající letouny v. č. 302, 307, 310 a 311 vyrobilo Aero. O jejich plánované výzbroji nemáme údaje a je zřejmé, že kanony ve výrobě obdržely (patnáctý letoun v. č. 63 byl předán 2. ld jako náhrada za stroj zničený při výcviku izraelských letců). Zde ale vyvstal ještě jiný problém: bohužel v. č. 302, 307, 310 a 311 figurují i vícenásobně v různých záznamech o jejich provozu u čs. letectva z pozdější doby, což u žádného z ostatních exportovaných nebylo nalezeno. Buď tedy bylo prodáno jen 11 letounů (což je dost nepravděpodobné), nebo místo těchto čtyř byly prodány jiné, u nichž po převzetí z výroby není znám žádný záznam o službě v čs. letectvu, např. 65, 73, 283, 284, 290. Částečně této možnosti nahrává záznam v dokumentu fy Avia, kde je uveden export produkce Aero, a sice v. č. 282, 283, 284, 286 a 287, což se v případě v. č. 283 a 284 diametrálně rozchází s dosud známými údaji o prodeji do Izraele (viz např. L+K č. 15/1993 str. 39). Na základě tohoto se tudíž lze domnívat, že stroje v. č. 302, 307, 310 a 311 skutečně prodány nebyly a místo nich byly vyvezeny letouny v. č. 283, 284 a další dva zatím neznámé, s kanonovou výzbrojí. Třetí poněkud divoká možnost je, že by tato v. č. byla z neznámých důvodů použita znovu pro dodávky čs. letectvu, ale v tom případě je otázka, proč jen u čtyř strojů? I tento problém jsem nucen ponechat zatím otevřen. Bohužel stále není zcela přesně znám rozsah produkce s jednotlivými typy výzbroje, údaje uvedené v úvodní tabulce této pasáže je nutno považovat za pouze spekulativní. Z fotografií je např. zřejmé, že stroj v. č. 43 měl v blíže neurčené době v křídle kulomety vz. 17/7,7N, ačkoli by je podle dosud tradovaných informací mít neměl. Letouny v. č. 155 a 167 v únoru a březnu 1949 kulomety vz. 17/7,9N v křídle také měly, víme také, že v. č. 185, 238 a 486 měly výzbroj dvou kanonů vz. 151/20N. Je ovšem otázka, zda ji obdržely hned ve výrobě, neboť podle Oldřicha Soukupa byly letouny vyrobené bez výzbroje v křídle během pozdějších továrních oprav dodatečně opatřeny buď dvojicí kulometů vz. 17/7,9N nebo dvěma vanami s kanony vz. 151/20N. O které letouny se konkrétně jednalo, není zatím známo. Pokud jde o kanony, ve větším měřítku k tomu došlo zřejmě až v r. 1950, neboť do konce roku 1949 bylo výrobě dodáno jen 78 souprav výstroje pro tyto kanony, z nichž 48 muselo být součástí dodávek do Izraele. Je možné, že i některé letouny vyzbrojené dvěma kulomety vz. 17/7,7N byly v průběhu služby dodatečně přezbrojeny kanony vz. 151/20N. Nasvědčuje tomu žádost VBL ze 30.5.1950 o dodání 16 souprav kanonů vz. 151/20N, kterými mají být nahrazeny kulomety vz. 17/7,7N u 16 letounů BL, bohužel není již doloženo, zda se tak skutečně stalo. Trofejní letecké hlavňové zbraně se staly po r. 1948 základní nosnou součástí výzbroje letadel čs. letectva. V r. 1949 byl vydán předpis Mb-VIII-94 „Letecká výzbroj“ (později přeznačený na MAT-LET-VI-211), kde jsou již uvedeny pouze zbraně trofejního původu a další související trofejní materiál, tj. zaměřovače střelecké a pumové, letecké fotografické přístroje a další příslušenství pro zpracování 4
uses the firing momentum with a short recoil, fitted with a recoil intensifier. Initiation of the firing mechanism was mechanical, via a striker. The gun was already part of Luftwaffe armament before WWII. The last type of plane to be produced with this armament was the Messerschmitt Bf 109F. After 15.03.39 production was transferred to the Czech Armament Works in Strakonice. Supplies remaining after liberation were used for the renewal of production of trophy type aircraft. By 16.03.46 a stock of 300 units was recorded. Unfortunately it is not possible to determine whether these were all guns in storage or included guns already in aircraft. In Regulation Mb-VIII-94 the gun is recorded under the title e.g. “Aircraft machine gun 7.92mm 17aN”, where the lower case letter after the type number
Letecký kulomet vz. 17/7,9N, pozorovatelská verze (LMK, foto autor). Aircraft machine gun v. 17/7.9N, observer's version (KAM, Photo: Author)
Letecký kulomet vz. 17/7,9N (Letectví č. 9/1946). Aircraft machine gun v. 17/7.9N (Letectví (Flying) magazine no. 9/1946)
Kulomet vz. 17/7,9N v pouzdře pod křídlem letounu L-29 (OZL Č. Budějovice). Machine gun v. 17/7.9N in gondola under wing of L-29 plane (ARW Č. Budějovice)
leteckých fotografií. Z trofejních zbraní jsou v předpise uvedeny tři typy, použité i ve výzbroji letounu S-199: Letecký kulomet vz. 17/7,9N: Původně německý kulomet Rheinmetall-Borsig MG 17 ráže 7,92 mm, který pro automatickou střelbu využívá impuls výstřelu s krátkým zákluzem hlavně, opatřené zesilovačem zpětného rázu. Iniciace zápalky náboje byla mechanická prostřednictvím úderníku. Ve výzbroji Luftwaffe byl již před válkou, posledním vyráběným typem letounu s touto výzbrojí byl Messerschmitt Bf 109F. Po 15.3.1939 byla jeho výroba převedena do České zbrojovky ve Strakonicích, zásoby zbylé po osvobození byly využity v obnovené výrobě trofejních typů letadel. K 16.3.1946 bylo vykazováno zásoba 300 ks, z čehož bohužel nevyplývá jednoznačně, zda jde o zásoby skladové nebo včetně zbraní v letounech. V předpise Mb-VIII-94 je uveden pod názvem např. „Kulomet letadlový 7,92mm 17aN“, kde malé písmeno za typovým číslem označuje verzi podle
indicates the version according to use of the gun. A total of six versions were produced: Classification of versions using lower case letters was adopted in the CS Air Force, the original German classification was letters A to F. The weapon was used in the armament of the S-199 from production no. 102 (Avia) and 331 (Aero), with one gun mounted under each wing, from which it is evident that these would be versions “e” and “f”. The ammunition supply consisted of 300 rounds in a belt, stored in an ammunition magazine next to the weapon. The machine guns were aligned in such a way as to bring together the guns' lines of fire 400m in front of the plane. A rarity of its kind was the operational use of machine gun v. 17/7.9N as late as the 1970s. In 1971 a total of 13 L-29 “Delfín” planes were apparently fitted with the guns and served in air defence against so-called “slow targets”. In this activity one L-29 even shot down a Polish An-2 plane in 1975 when its crew attempted to fly over Czechoslovakia to Austria.
Verze a b c d e f
Napínání a spouštění ruční ruční kulometným ovladačem EPAD dtto kul. ovl. EPAD a spušťadlem Esi dtto
Podávání pravé levé pravé levé pravé levé
Poznámka nastřelování mimo letoun dtto pro synchronizovanou střelbu z letounu dtto pro nesynchronizovanou střelbu z letounu dtto.
Version a b c d e
Cocking and firing manual manual EPAD machine gun control ditto EPAD machine gun control and Esi trigger ditto
Feed right left right left right
Note non-plane use ditto for synchronised firing from a plane ditto for unsynchronised firing from a plane
left
ditto
f
určení zbraně. Celkem bylo vyráběno šest verzí: Označení verze malými písmeny bylo používáno v čs. letectvu, původní německé označení bylo písmeny A až F. Ve výzbroji S-199 se tato zbraň objevila zřejmě od v. č. 102 (Avia) a 331 (Aero), uložena po jedné v každé polovině křídla, z čehož plyne, že by mělo jít o provedení „e“ a „f“. Zásoba munice činila 300 nábojů v pásu, umístěném v nábojové schránce vedle zbraně. Při nastřelení se kulomety v letounu seřizovaly tak, aby se výstřelné dráhy střel protínaly 400 m před letounem. Raritou svého druhu je operační použití kulometu vz. 17/7,9N ještě v 70. letech, kdy v r. 1971 jím bylo vybaveno údajně 13 letounů L-29 „Delfín“, zařazených v systému PVOS proti tzv. „pomalým cílům“. V této činnosti dokonce jeden L-29 zaznamenal v r. 1975 sestřel polského letounu An-2, jehož osádka směřovala přes čs. území do Rakouska. Letecký kulomet vz. 131/13N: Původně německý velkorážný kulomet Rheinmetall-Borsig MG 131 ráže 13 mm, se stejným principem činnosti jako předchozí typ MG 17. Náboje měly elektrickou zápalku. Vznikl počátkem války, po okupaci ČSR byl vyráběn českými zbrojními podniky (Brno, Strakonice, Vsetín), u nichž po válce zůstalo na 15 000 těchto zbraní. Kromě toho vykazovalo
Aircraft machine gun v. 131/13N: Originally the German Rheinmetall-Borsig MG 131 large calibre machine gun with a calibre of 13mm, with the same principal of operation as the preceding MG 17 type. Rounds were fired electrically. It was developed at the beginning of
Nabíjení kulometu vz. 131/13N (J. Krybus). Loading machine gun v. 131/13N (J. Krybus).
5
letectvo k 16.3.1946 v zásobách 116 ks v pilotním provedení (pro pevnou zástavbu) a 20 ks ve střeleckém provedení (pohyblivých). Byl vyráběn v počtu 12 verzí podle určení, které jsou v předpise Mb-VIII-94 uvedeny např. jako „Kulomet letadlový 13mm 131a2N“, kde „a2“ za typovým číslem opět označuje verzi:
Verze a2 b2 c2 d2 e2 f2 g2 h2 j2 k2 l2 m2
Napínání ruční ruční pneumatické pneumatické elektrické ED 131L elektrické ED 131R ruční ruční elektrické ED 131R elektrické ED 131L ruční ruční
WWII. After the occupation of Czechoslovakia it was produced by Czech arms manufacturers (Brno, Strakonice, Vsetín) where as many as 15,000 of these weapons remained after the war. Apart from these the Air Force recorded (on 16.03.46) a supply of 116 of these weapons in pilot-operated form (for fixed operation) and 20 weapons in gunneroperated form (movable). The weapon was produced in 12 versions according to use, which are recorded in Regulation Mb-VIII-94 as e.g. “13mm Aircraft machine gun 131a2N”, where “a2” after the type number again indicates version: Spouštění ruční ruční magnetické magnetické elektrické EA 131 elektrické EA 131 ruční ruční elektrické EA 131 elektrické EA 131 magnetické magnetické
Podávání pravé levé pravé levé pravé levé pravé levé pravé levé pravé levé
Firing manual manual magnetic magnetic electrical EA 131 electrical EA 131 manual manual electrical EA 131 electrical EA 131 magnetic magnetic
Feed right left right left right left right left right left right left
Poznámka + +
++ ++
Legenda: + s kontaktní deskou Fl 204820 ++ s kontaktní deskou se zástrčkou Fl 204820. Version a2 b2 c2 d2 e2 f2 g2 h2 j2 k2 l2 m2
Cocking manual manual pneumatic pneumatic electrical ED 131L electrical ED 131R manual manual electrical ED 131R electrical ED 131L manual manual
Note + +
++ ++
Key: + with FL 204820 contact panel ++ with FL 204820 contact panel with connector Původní německé označení verzí bylo A2 až M2. Zbraně ze zásob z válečné výroby nabídla Čs. zbrojovka Brno vojenské správě ještě v r. 1945, když válečnou výrobu zastavila až 6.11.1945. Jednalo se o 15 000 neúplných kulometů, jejichž dokončení povolilo ministerstvo průmyslu a přidělilo továrně materiál. Příslušenství k dokončení (hlavně elektrické spouštěcí zařízení) bylo již objednáno u Zbrojovky ing. Janeček Praha, Optikotechny Přerov a ČZ Strakonice. Z důvodu přechodu na mírovou výrobu žádala továrna MNO o rozhodnutí, zda tyto zbraně hodlá využít a zda také případně objedná další výrobu, protože výrobní zařízení má být zlikvidováno a případná obnovená výroba by pak byla dražší. V listopadu 1945 provedl VLÚ zkušební střelby z MG 131, při nichž 6
The original German classification of versions was A2 to M2. In later years this weapon was used primarily in the production of S-199 and C-3B planes as well as for rearmament of B-36 planes of British origin. On S-199 planes it formed the standard armament of all machines produced. Mounted above the engine it was a synchronised weapon, probably of the “e2”, “f2”, “j2” or “k2” versions. Precise identification is not possible from the sources available. A supply of 250 rounds of ammunition was stored
Letecký kulomet vz. 131/13N (Letectví č. 9/1946). Aircraft machine gun v. 131/13N (Letectví no. 9/1946).
bylo vystříleno 250 a poté 1000 ran. Funkce kulometu byla bezchybná, pokud se vyskytly závady, byly způsobeny vadnou municí. Opotřebení hlavně bylo zanedbatelné. Na základě toho doporučil přednosta VLÚ plk. Dr. Ing. Karel Bucháček dokončení a využití nabízených kulometů. Dne 4.12.1945 proběhly ve Vsetíně porovnávací zkoušky německého originálního MG 131 a kulometu čs. výroby, při nichž čs. výrobek byl hodnocen jako lepší. Vzhledem k zatímní neujasněnosti budoucí výzbroje čs. letectva VL zatím nevydalo definitivní stanovisko, pouze 7.1.1946 navrhlo, aby Čs. zbrojovka vyčkala ještě půl až jeden rok, a pro tuto dobu aby jí byl povolen export 10 000 kulometů a 5 000 aby ponechala jako zálohu pro VL, které zatím z tohoto počtu odebere 1 500 ks. V dalších letech byla tato zbraň využita především ve výrobě letounů S-199 a C-3B, a také k přezbrojení letounů B-36 britského původu. U S-199 byla standardní výzbrojí všech vyrobených strojů s uložením nad motorem, tudíž šlo o zbraně synchronizované, v provedení pravděpodobně „e2“, „f2“, nebo „j2“, „k2“. Přesnou identifikaci dostupné prameny neumožňují. Zásoba 250 ks munice byla uložena v nábojové skříňce v pásu. U letounů ve výcviku v LVA a LU byly pro odlehčení kulomety někdy vyjmuty, především u strojů užívaných pro první samostatné lety pilotních žáků, a otvory po hlavních byly zakryty. CS-199 byly technicky způsobilé nést v přídi dvojici kulometů vz. 131/13N, ale z výroby nakonec vycházely údajně bez výzbroje.
in belt form in an ammunition magazine. With planes used in training at the MAA and AS the machine guns were sometimes omitted to lighten the planes, especially on planes used for trainee pilots' first solo flights, and the openings for gun barrels were covered over. The CS199 was technically capable of carrying two v. 131/13N machine guns in its nose, but in the end it was apparently produced without armament.
Uložení kulometů vz. 131/13N v letounu S-199 (J. Krybus). Fitting machine guns v. 131/13N in an S-199 plane (J. Krybus).
Zbrojíři při ošetřování kulometů vz. 131/13N (J.Krybus). Armourers checking v. 131/13N machine guns (J. Krybus).
7
Aircraft cannon v. 151/20N: Originally the German Rheinmetall-Borsig MG 151 cannon with a calibre of 20mm, the most commonly used aircraft cannon in the German Luftwaffe during WWII. It was also used as a ground-based anti-aircraft weapon. This weapon also made use of barrel recoil for automatic firing.
Letecký kanon vz. 151/20N: Původně německý kanon Rheinmetall-Borsig MG 151 ráže 20 mm, nejvíce užívaný letecký kanon německé Luftwaffe v době II. světové války. Byl používán také jako pozemní protiletadlový prostředek. Také tato zbraň využívala pro automatickou střelbu zákluzu hlavně. V předpise Mb-VIII-94 byl Letecký kanon vz. 151/20N (Letectví č. 9/1946). uveden jako „Kulomet letadlo- Aircraft cannon v. 151/20N (Letectví no. 9/1946) vý 15/20mm 151aN“, kde malé písmeno za typovým číslem In Regulation Mb-VIII-94 it was recorded as “Aircraft opět značí verzi podle určení. Existovalo šest verzí: cannon 15/20mm 151aN”, where again the lower case letter after the type number indicates the version according to use. Six versions existed: Verze a b c d e f
Střelba synchronizovaná synchronizovaná nesynchronizovaná nesynchronizovaná nesynchronizovaná nesynchronizovaná
Zapalování elektrické elektrické mechanické mechanické elektrické elektrické
Podávání levé pravé levé pravé levé pravé
Version a b c d e f
Firing action synchronised synchronised unsynchronised unsynchronised unsynchronised unsynchronised
Cartridge ignition electrical electrical mechanical mechanical electrical electrical
Feed left right eft right left right
Původní německé značení bylo písmeny A až F. V závislosti na druhu zapalování byl použit závěr buď MZ (mechanický) nebo EZ (elektrický). Kromě vlastních kanonů vz. 151N se v trofejních
Uložení kanonu vz. 151/20N pod křídlem letounu S-199 (LMK, foto autor). Fitting v. 151/20N cannon under wing of S-199 plane (KAM, Photo: Author).
zásobách nacházelo také na 500 střeleckých věží pro tuto zbraň, ale čs. letectvo pro ně nemělo využitelný typ letounu a tak zbraně z nich byly demontovány a využity samostatně. Hlavní použití v čs. letectvu bylo ve výzbroji letounů S-199, což však spadá až do období od r. 1949. Do 31.12.1949 bylo pro výrobu S-199 dodáno pouhých 78 souprav výstroje kanonu vz. 151/20N z celkem objednaných 200 souprav, což bylo 17.1.1950 rozšířeno o dalších 180 souprav výstroje s termínem dodání do 31.10.1950, ale 3.3.1950 byl termín 8
Nabíjení kanonu vz. 151/20N (J. Krybus). Loading v. 151/20N cannon (J. Krybus).
posunut na prosinec 1950. Produkce S-199 s kanony vz. 151/20N tedy spadá především do let 1950-51 a podle počtu objednaných souprav výstroje by jich mělo být vyrobeno 190. S tímto údajem přesně koresponduje stav zásob kanonů vz. 151/20N k 16.3.1946 v počtu 380 ks. Montáží kanonů a tím zvýšením hmotnosti se ještě zhoršily aerodynamické vlastnosti S-199, zejména ve fázi nasazení na přistání, kdy byla nutná vyšší rychlost než bylo jinak běžné. Kanony v provedení pravděpodobně „e“ a „f“ byly uloženy po jednom v aerodynamicky tvarovaném pouzdru pod každou polovinou křídla se zásobou 135 nábojů v pásu. Při nastřelení byly seřízeny stejně jako kulomety vz. 17/7,9N. Tato zbraň byla využita také k přezbrojení bitevních letounů B-36.
The original German classification was letters A to F. Depending on the type of ignition the classification ended with either MZ (mechanical) or EZ (electrical). Besides the actual v. 151N cannon, there were also around 500 gun turrets for this weapon among trophy stock. However, the CS Air Force did not have a suitable type of aircraft on which to use them, so the weapons were removed from the turrets and used independently. Their main use in the CS Air Force was in the armament of the S-199 plane, which falls into the period after 1949. The installation of cannon and the subsequent weight increase made the aerodynamic character of the S-199 even worse, especially in the phase of approach for landing, where the speed had to be higher than otherwise normal. Cannon, probably of versions “e” and “f”, were mounted in aerodynamic casings, one under each half of the wing, with a supply of 135 rounds in belt form. In aligning the weapons they were set up in the same way as v. 17/7.9N machine guns. This weapon was also used in rearmament of the B-36 attack plane.
Ovládání zbraní na řídící páce. Weapon controls on control stick.
Přehled takticko-technických dat hlavňové výzbroje letounu S-199:
Typ
Ráže (mm)
Hmotnost (kg)
Vz. 17/7,9N Vz. 131/13N Vz. 151/20N
7,92 13 20
11 16,4-19,7 36
Rychlost střelby (ran/min.) 1 000 900 800
Úsťová rychlost střely (m/s) 785 710-750 705-785
Délka náboje (mm) 78,8 105,2
Hmotnost střely (g) 12,8 32
Munice používaná pro hlavňovou výzbroj letounu S-199:
Zbraň/Typ
Ráže (mm)
Vz. 17/7,9N Vz. 131/13N zápalná-svítící Vz. 131/13N průbojná-zápalná Vz. 151/20N trhavá Vz. 151/20N zápalná Vz. 151/20N zápalná-svítící
7,92 13
Hmotnost náboje (g) nezjištěno 72
13
76
105,2
38
20
183
146,6
92
20
202
146,6
117
20
205
146,6
115
9
b) Aerial bombs b) Letecké pumy
As with guns and cannon, the aerial bombs suitable for the S-199 also came from wartime trophies. These German bombs were equipped with electrical fuses and bomb release was also electrical. This meant it was not possible to use them in Soviet or British planes in the CS Air Force in which the bomb release was mechanical. Considerable quantities of German bombs remained on Czechoslovakian air bases, both in complete form and as empty casings, so their use presented no great material expense. However, their use in 1946-47 was somewhat problematic as the only planes in service which could carry them were the C-2B and C-3B
Stejně jako v případě hlavňové výzbroje, také letecké pumy vhodné pro S-199 pocházely z válečné kořisti. Trofejní německé pumy byly vybaveny elektrickými zapalovači a jejich odhoz se děl rovněž elektricky, a proto je nebylo možno používat u sovětských a britských letounů čs. letectva, u nichž byl odhoz pum mechanický. Německých pum zůstalo na našich letištích značné množství jednak kompletních, i pouze prázdných těl, takže jejich použití nepředstavovalo žádný mimořádný materiálový výdaj, avšak využitelnost v letech 1946-47 byla poměrně problematická, neboť z tehdy provozovaných letounů je mohly nosit pouze cvičné C-2B a C-3B. Německá Luftwaffe používala během války pět základních kategorií leteckých pum: I) Trhací (Sprengbomben) II) Zápalné (Brandbomben) III) Speciální (Sonderabwurfmunition) IV) Skříně pro pumy (Abwurfbehälter) V) Námořní pumy (See abwurfmunition). Z nich čs. letectvo po válce počítalo s využitím především pum trhacích, v omezeném rozsahu zápalných, speciálních a skříňových. Tyto kategorie se dále členily na další druhy, vyráběné v různých rážích. Ráže je vždy udána číslem za označením druhu Pumy SC-70 zanechané Němci na letišti Planá, květen 1945 (Jč. muzeum). pumy. SC-70 bombs left by Germans at Planá air base, May 1945 (South Bohemia Museum). . I) Pumy trhací: training planes. 1) s velkou trhací náplní (Grossladungsbomben). Byly During WWII the German Luftwaffe used five types of značeny písmeny SB (Sprengbombe). Čs. letectvo aerial bomb: zřejmě tyto pumy vůbec nevyužilo. I) High explosive (Sprengbomben) II) Incendiary (Brandbomben) 2) tříštivotrhavé, nebo též minové (Minenbomben). III) Special (Sonderabwurfmunition) Byly značeny jako SC (Sprengbombe Cylindrisch – IV) Container (Abwurfbehälter) trhací bomba válcová). Jsou tenkostěnné, náplň V) Marine bombs (See abwurfmunition). trhaviny činí cca 50% hmotnosti pumy. Označeny Of these the post-war CS Air Force anticipated the use jedním žlutým pruhem na těle stabilizace. Používána k of primarily high explosive bombs with some limited use of ničení pevných staveb, např. v čs. letectvu užívaná incendiary, special and container bombs. These categories puma SC 250 o délce 1,64 m a průměru 0,368 m. měla are further divided into various types produced in different trhací náplň 125 kg , tedy 50% celkové hmotnosti. sizes. The size is always indicated numerically in the Existovaly pumy SC 10, SC 50, SC 70, SC 100, SC 250, classification of bomb type. SC 500, SC 1000, SC 1800. Pumy SC 50, 70 a 250 mohly být opatřeny ocelovým nástavcem o délce 0,5 m, I) High explosive bombs který vniknutím do cíle stabilizoval pumu v místě 1) L a r g e c a p a c i t y h i g h e x p l o s i v e dopadu a zamezil jejímu odstrčení různými vlivy před (Grossladungsbomben). These were marked with the výbuchem. Takto upravené pumy SC se pak značily letters SB (Sprengbombe). The CS Air Force apparently Stabo 50, Stabo 70 a Stabo 250. K 1.1.1950 se jen v did not use these bombs. muničních skladech ŠZ VI v Malackách nacházelo 4 160 ks pum SC 70 a 788 pum SC 250 (z nich 14 2) Fragmentation or mine bombs (Minenbomben). neúplných bez stabilizátoru). Pumy SC 50 se dokonce v Marked as SC (Sprengbombe Cylindrisch – cylindrical ČSR nově vyráběly, např. 15.4.1950 bylo z požadavku high explosive bomb). They were thin-cased, with the VLT na 1000 ks pum přiděleno z výroby 530 nových SC explosive content making up about 50% of the bomb's 50, SD 50 a SD 70, zbytek 470 ks byl z trofejních zásob, weight, and were marked with a yellow stripe on the tail včetně 207 ks SC 50. U nás byly značeny např. TPL 70 cone. The bombs were used for destroying fixed (trhavá puma letecká ráže 70 kg). structures. The SC250 used by the CS Air Force, for example, was 1.64m in length and 0.368m in diameter, 3) tříštivé (Splitterbomben). Značeny jako SD (Sprengit had an explosive content of 125kg, which was 50% of bombe Dickwandig – trhací bomba silnostěnná). Mají its weight. The following versions of these bombs were silnostěnné tělo, náplň trhaviny je cca 30% hmotnosti produced: SC 10, SC 50, SC 70, SC 100, SC 250, SC 10
54
CS-199 neznámého výrobního čísla s označením 1. letky 4. lp v Plzni-Borech v letech 1951-54. Pro své označení byla 1. letka u pluku známa jako „na ho…“. CS-199 of unknown production number, with markings of 1st Sqn. 4th AR in Pilsen-Bory in the years 1951-54. Due to its code marking, NH, 1st Sqn. was known in the regiment as “Na hovno” (“Not worth a damn”)
S-199.165 používala v r. 1952 1. letka 18. lp v Plzni-Borech. Dne 23.7.52 byl poškozen při VP u Trhových Dušníků v okr. Příbram, pilot npor. Vladislav Petráš. S-199.165 was used by 1st Sqn. 18th AR in Pilsen-Bory in 1952. It was damaged on 23.07.52 during a forced landing at Trhové Dušníky in the Příbram region, piloted by Fg.Off. Vladislav Petráš.
