COMPARISON OF LOBBYING REGULATION IN VISEGRAD COUNTRIES WHY REGULATION FAILS? 1

Proceedings from the 9th International Conference „Economic Policy in the European Union Member Countries“ VŠB - Technical University of Ostrava & Silesian university in Opava Dolní Moravice, 7 - 9 September 2011

COMPARISON OF LOBBYING REGULATION IN VISEGRAD COUNTRIES – WHY REGULATION FAILS?1 Petr Vymětal Abstract The paper focuses on the regulation of the lobbying in the V4 countries. While the regulations were inspired by the American lobbying law, there are significant differences between the V4 countries – both the law and the proposal that had not passed. Therefore the comparison of V4 countries regulation of lobbying activities is made and finally compared to the U.S. Lobbying Disclosure Act and Honest Leadership and Open Government Act. Upon analyses of similarities and differences, author tries to answer the question why the regulations in V4 countries fail in fact. What are the main causes of this failure? Is possible to copy a law from one region to another? Is there a broader scope and institutional framework to be taken into account? Key Words: Lobbying, Regulation, V4 Countries JEL Code: D72, H0, K19

Úvod Konzultace, expertízy, reprezentace zájmů a ovlivňování programů, politik a obecně rozhodování představitelů veřejné moci je součástí demokratických procesů ve všech liberálních demokracií. Jakkoli jsou tyto aktivity – v anglofonním světě označované jako lobbing – běžné a mají v zde „své místo“, Evropa, a převážně střední a východní Evropa, přistupuje k těmto aktivitám s určitým despektem. Lobbing samotný pak bývá chápán jako synonymum ke slovu korupce. Neetické a korupční chování lobbistů v dlouhé tradici liberální demokracie v USA a Kanadě nakonec vyvolalo potřebu určitým způsobem regulovat tuto aktivitu, dát jí pevnější pravidla a nějaký řád. A právě regulace lobbingu se stala v posledních několika letech velkým lákadlem mladých středo- a východoevropských demokracií jako všeléku na problém korupce, selhání veřejných činitelů a netransparentních procesů. Inspirace americkou úpravou je patrná, ale i přesto jsou přijatá pravidla fakticky neúčinná a v některých zemích sílí tendence regulaci lobbingu zrušit. Hlavním cílem tohoto příspěvku je ukázat odlišnosti mezi pravidly pro lobbing v rámci zemí V4, které se všechny inspirovaly americkou úpravou. Jsou přijatá pravidla podobná nebo zcela odlišná? Stačí pouze „zkopírování“ pravidel z jedné země do druhé? Je možné přijmout regulaci v prostředí chybějících pravidel hry (institucí)? Je možné regulovat pouze část aktérů a ostatní účastníky hry nezahrnout? Jsou příčinou selhání rozdíly v pravidlech mezi jednotlivými zeměmi, nebo je jejich příčinou určitý „systémový“ důvod?

1

Tento příspěvek vznikl v rámci Výzkumného záměru Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze MSM6138439909 “Governance v kontextu globalizované ekonomiky a společnosti“.

614


1. Evoluce nebo import pravidel pro lobbing? Regulace lobbingu ve světě je spíše výjimečnou záležitostí – pokud někde existuje, je nutné ji hledat v anglofonních zemích, které mj. mají nejdelší tradici fungování principů liberální demokracie. Ustavování a „usazování“ všech pravidel šlo postupnou evoluční cestou a pravidla pro lobbistické aktivity z tohoto pohledu nevyjímaje. Potřeba regulovat lobbistické aktivity lobbistů se prvně objevila v USA. Hlavním důvodem byl růst silných zájmových uskupení, v čele s železničním, bankovním a zbrojním průmyslem, která se mnohými technikami na hraně nebo daleko za hranou zákona, snažila ovlivnit rozhodnutí zákonodárného sboru (Byrd, Wollf, 1991; Müller et al. 24-25). Diskuse o prvních pravidlech se objevila již v sedmdesátých letech 19. století2, fakticky na federální úrovni začaly na počátku 20. století. První regulace – z dnešního pohledu nedokonalá – byla přijata s reformou organizace Kongresu v roce 1946. Hlavní důvod pro její zavedení nebylo ztížit výkon lobbistické profese, jak uvádějí některé skupiny, ale etablovat a do jisté míry rehabilitovat lobbing jako zcela legální a legitimní aktivitu, dát výkonu profese určitý řád a minimální standard, rovné podmínky pro všechny, kteří chtějí ovlivňovat zákonodárce (a později i členy exekutivy) eticky akceptovatelným způsobem. Hlavní důvod pro zavedení regulace bylo tedy definovat ostřejší hranici mezi dvěma způsoby prosazování zájmů – mezi nelegální korupcí, a legálním a legitimním lobbingem. Regulace se vyvíjela postupně – zacílení pouze na členy legislativního sboru bylo nedostatečně, stejně jako se ukázala nutnost definovat základní pravidla nejen pro lobbisty, ale také ty, vůči kterým lobbing směřuje – pro lobbované. Postupné zpřísňování podmínek pro registraci lobbistů, povinnosti pravidelně poskytovat průběžné zprávy o své činnosti z hlediska financí, klientů, oslovených osob nebo orgánů a provázanost s opatřeními na straně příjemců lobbingu se staly součástí „pravidel hry“. Země Visegradské čtyřky (dále jen V4), které předložily určitou regulaci lobbistických aktivit, často vyzdvihovaly stejný důvod pro její zavedení – pravidla měla vést k omezení korupce. I když převládalo přesvědčení, že zavedení pravidel by mohlo omezit korupční aktivity, ale také, že by napomohla zvrátit negativní chápání lobbingu jako synonyma pro korupci a do jisté míry „profesionalizovat“ lobbistické aktivity. Tvůrci pravidel shledávající mnoho společných rysů s americkou situací, se rozhodli inspirovat regulací lobbingu v USA – regulací země, která má s lobbingem zkušenost více než půldruhého století, země s pluralistickou reprezentací zájmů, federativním uspořádáním a jiným systémem předkládání a schvalování zákonů atd. Zda si těchto specifik byli předkladatelé vědomi, je otázkou. Většina zemí V4 se po roce 2000 rozhodla lobbing, či přesněji lobbisty, regulovat. Nejen inspirace, ale dokonce i import celých paragrafů amerického zákona je více než zřejmý, což můžeme dnes s odstupem času hodnotit jako fatální nedostatek s výraznými důsledky pro efektivitu přijaté regulace.

2. Komparace regulací lobbingu v zemích V43 Po korupčních skandálech na přelomu tisíciletí, do kterých byli mj. zapojeni i někteří lobbisté, vyvstala legitimní otázka, jestli není lobbing ve střední Evropě korupcí. Široká veřejnost do značné míry živená médii tento pohled sdílela. Navzdory tomu se objevily i diskuse hájící legitimitu lobbingu a odlišnost lobbistických aktivit od korupce (IPEK v ČR). 2

Stát Giorgia lobbing kriminalizovala (1877), Massachusetts v roce 1890 zavedl povinnost zveřejňovat informace o lobbingu (Public Citizen, 2005: 2; Luneburg, Susman, 2006: 7; Vymětal 2010: 25). 3 Na tomto místě bych rád poděkoval Veronice Szentiványiové a Markétě Kohoutkové za přípravu některých materiálů.

615


Vytvoření několika legislativních návrhů regulace lobbistů mělo za cíl nejen nastavit určité mantinely (povinnosti) pro výkon těchto aktivit, ale také vést k jejich určité kontrolovatelnosti ze strany společnosti, resp. státu, a transparentnosti. Všechny ze sledovaných zemí přistoupily k možnosti regulovat lobbing podobně – rozhodly se nakonec regulovat lobbing pomocí zákona4. Zatímco Polsko a Maďarsko zákon schválili již v roce 2005 (ALRL, 2005), resp. 2006 (ALA, 2006, cit. dle OECD, 2007), Slovensko (2005) a Česká republika (2009) připravili zákon, který nakonec nebyl parlamentem schválený. I tak je možné provést porovnání návrhů s platnou polskou nebo maďarskou legislativou. Následující tabulka shrnuje základní opatření v případě regulace lobbingu v zemích V4 v porovnání s aktuální regulací v USA. Tabulka 1: Pravidla pro lobbisty v zemích V4 země pravidlo Definice lobbingu

Definice lobbisty

Druhy lobbistů Povolení pro lobbistickou činnost –

Polsko

Maďarsko

Slovensko*

„jakákoli činnost vykonávaná na základě zákona, jejímž cílem je ovlivnit činnost veřejné moci v legislativním procesu … za úplatu“

„jednání, které se zaměřuje na ovlivnění exekutivních rozhodnutí nebo rozvíjení zájmů komerčního charakteru…“

„lobbistický kontakt, nebo napomáhání k takovému kontaktu, případně jeho organizování … jehož cílem je ovlivnění rozhodnutí orgánů veřejné moci“

firma nebo jednotlivecnepodnikatel, která vykonává lobbistickou činnost ve prospěch třetí strany

subjekt, který je registrován a který se zapojuje do lobbistických aktivit

ten kdo má dané živnostenské oprávnění

FO i PO

FO i PO (vč. asociací)

ano, povinná registrace

ano, povinná registrace

FO i PO, vč. neziskových organizací ano, podnikání – centrální a regionální

4

Česká republika* „lobbing je činnost, jejímž předmětem je: a) lobbistický kontakt nebo b) pomoc k uskutečnění lobbistického kontaktu, zejména organizování a koordinování lobbistických kontaktů.“ lobbistou je osoba, která soustavně vykonává lobbing

FO i PO, vč. neziskových organizací ano, jako podnikatelská činnost – registr

USA lobbistický kontakt nebo pokus o tento kontakt, které zahrnují přípravu a plánování aktivit

osoba, která je najatá nebo vydržovaná klientem za určitou odměnu za služby, které zahrnují více než jeden lobbistický kontakt, a která věnuje lobbování alespoň 20 % pracovního času v průběhu šesti měsíců ve prospěch svých klientů FO i PO, vč. neziskových organizací ano, povinná registrace

V tomto směru je Česká republika výjimkou – první návrh, jak regulovat lobbing se objevil v rámci Zaorálkova etického kodexu poslance z podzimu 2005, který nebyl Poslaneckou sněmovnou schválen.

616


země pravidlo registrace Nákladnost licence Veřejně přístupný seznam lobbistů Adresáti lobbingu (lobbovaní) Výkazy o financích Výkazy o kontaktech (kdo) Veřejně přístupné info o financích a kontaktech Periodicita výkazů předkládaných lobbisty Zasílání informací lobbovanými Kdo shromažďuje informace

Sankce

Zákaz výkonu lobbingu pro veřejné činitele Cooling off Omezení poskytovat dary lobbovaným

Polsko

Maďarsko

USA

ano

Česká republika* na MV ČR 1 000,- CZK za živnostenské oprávnění ano

100 PLN

2 200 (PO) nebo 5 000 (FO) forintů ano

legislativa, exekutiva, státní správa a samospráva ne

legislativa, exekutiva, státní správa a samospráva ano

legislativa, exekutiva, státní správa a samospráva ne

legislativa, exekutiva (tj. vč. federálních úředníků) ano

ano – vedoucí představitelé orgánů veřejné správy -

ano

ano

ano – lobbista i lobbovaný

ano

ne

ne

ne, možné vyžádat

ano

ročně

čtvrtletně

ročně

čtvrtletně

čtvrtletně

ano, ročně

ano Nejvyšší úřad pro spravedlnost (Kozponti Igazsagugyi Hivatal)

ano, čtvrtletní pracovní kalendáře Ministerstvo vnitra, mandátní a imunitní výbor Poslanecké sněmovny a Senátu

ne

Ministerstvo vnitra a veřejné správy

Kancléři jednotlivých komor

3 000 – 50 000 PLN

až 10 000 000,forintů, odebrání licence na 3 roky ano

ano, měsíční pracovní program centrální (Kancelář národní rady) a regionální autorita (nejvyšší územní celky) až 500 000,SKK a zrušení živnostenského podnikání

až 1 000 000,CZK nebo 5 let vězení

200 000,- USD a/nebo 5 let vězení

ano

ano

ano

ne přísný zákaz

ne

ano

legislativa, exekutiva, veřejná správa ne

-

ne ne

ne ano, limit 1/10 minimální mzdy

Slovensko* registr -

-

-

ano

ano, 2 roky obecně ano, v Kongresu povoleny, ale nutné je vykázat

Pozn.:*podle navrhovaného zákona regulace lobbingu. Zdroj: ALA 2006; ALRL 2005; HLOGA 2007;LDA 1995; Návrh zákona o lobbingu 2009; Návrh zákona o lobingu 2005; OECD 2007, 2008.

Provedená analýza pak ukazuje několik důležitých závěrů. Za prvé, je zcela evidentní inspirace americkou úpravou ve všech čtyřech zemích a to ať již přímo (Polsko, Maďarsko), tak i nepřímo (ČR, která se inspirovala slovenskou a polskou předlohou). Za druhé, přestože 617


všechny země nějakým způsobem vycházejí z amerického zákona, nelze říci, že by byl „pouze“ okopírován. Je patrná jistá míra „kreativních“ úprav v některých „detailech“, která mohou mít různá vysvětlení – buď jde o přizpůsobení se domácímu právnímu řádu, nebo působení zájmových skupin či politických tlaků, anebo jde o právní experiment. Analýza těchto důvodů v jednotlivých zemích ale překračuje záměr tohoto příspěvku. Na první pohled pouze drobné odchylky ale mohou mít závažné důsledky pro efektivitu fungování celého zákona. Tak např. stanovení orgánu, u kterého se musejí lobbisté regulovat, může nejen vyvolat řadu pochybností (viz ČR nebo Polsko), ale také vysoké náklady (registrace na centrální i lokální úrovni, příp. získávání speciálních povolení). Podobné platí i v případě četnosti podávání zpráv těmto kontrolním autoritám. Za třetí, zajímavé je, že jedině Polsko definuje lobbisty jako lobbisty profesionální. Ostatní země mají definovány také tzv. in-house lobbisty, tj. vnitřní zaměstnance firem, společností a organizací, kteří mohou provádět lobbing pro své zaměstnavatele. Omezením na jedinou – navíc značně omezenou skupinu – může regulaci učinit zcela bezzubou, protože subjekty se budou tuto povinnost snažit obejít, což i polský případ potvrzuje. Za čtvrté, jako největší problém se jeví definice. Právě základní definice – definice lobbingu, kdo je lobbista a okruhu adresátů lobbingu – a další ustanovení o registraci a „skládání účtů“ (výkazy) a jejich zasazení do existujícího právního rámce a zvyklostí, se ukazují jako stěžejní parametry efektivní regulace. Za páté, problematické je pochopení regulace lobbingu pouze jako povinností pro lobbisty. Vedle těchto povinností (registrace, procedura oznamování lobbistického kontaktu a poskytování pravidelných zpráv o své činnosti) a podrobení výkazů veřejné kontrole, je nutné také vzít v úvahu fakt, že by měli dostat nějakou odměnu – přístup do výborů parlamentu, „volný“ vstup do úředních budov, možnost připomínkovat návrhy zákonů a vládních politik atd. Právě rovnováha mezi povinnostmi (náklady) a odměnami lobbistů se zdají velmi nepromyšlené a současné úpravy spíše motivují se regulaci vyhnout. Obdobné platí i za šesté pro lobbované. I když země V4 „modernizovaly“ americkou předlohu o povinnost vést pracovní kalendáře, většinu ostatních opatření dotýkajících se veřejných činitelů vůbec nezapracovaly. Problém tkví v tom, že řada povinností, jako je vedení záznamů o darech, sponzorovaných cestách, zveřejňování majetkových přiznání, rozšíření okruhu situací, kdy by mohl být úředník v „konfliktních situacích“ a dalších omezení není součástí zákona o lobbingu, ale jiných zákonů a jsou považovány za naprosto zaběhnutý standard, ať již zákon o lobbingu přijatý je anebo není. Řada zemí V4 právě v pravidlech pro adresáty lobbingu výrazně pokulhává, čehož může být dokladem již 9 let odkládaná účinnost tzv. velkého služebního zákona v ČR. Jediné opatření, které je součástí pravidel pro lobbing jsou lhůty zákazu výkonu lobbingu pro veřejné úředníky (vychladnutí, časový test), který není ani v jedné zemi aplikován a který tak vytváří možný korupční potenciál. Pokud shrneme, ačkoli země V4 předkládaly nebo přijaly zákon o lobbingu, jde o poloviční řešení. Samotný zákon nestačí, pokud není provázaný s dalšími zákony, zejména pravidly pro veřejné úředníky. Jistá polovičatost se ale také projevuje např. v tom, že neexistují žádné přechodné období pro veřejné činitele tak, aby nezneužívali informací, nepřipravovali programy, do kterých se po odchodu z úřadu angažovali, využívali svých známostí z veřejného sektoru poté, co odešli do sektoru soukromého atp. Protikorupčním nástrojem tedy zákony o lobbingu v zemích V4 příliš nejsou.

618


3. Reálné výsledky regulace – zbytečnost a selhání? Pokud se podíváme na reálné fungování pravidel pro lobbing v zemích V4 a také na cíl, který měly zákony splnit, převládá spíše zklamání. Zákonem definovaná a vymahatelná pravidla se podařilo prosadit pouze v Polsku a Maďarsku. Ale ani výsledky v těchto zemích nejsou nijak ohromující. Nejen, že se zákon nestal nástrojem, který by mohl omezit korupci, spíše jen motivoval některé subjekty vyhnout se regulaci a podpořil „hledání kliček“ jak zákon obejít (viz profesionální lobbisté v Polsku), tak i ponechal neřešené otázky a problémy, které jsou typickým příkladem a určitou branou korupčního chování – veřejné úředníky. Registry lobbistů také nefungují stoprocentně. V Polsku bylo k 11. 8. 2011 od účinnosti zákona o lobbistické činnosti (ALRL 2005) registrováno 204 profesionálních lobbistů, z nichž 7 svou činnost ukončilo a bylo z registru vyškrtnuto (MSWIA 2011). Registr zahrnuje pouze lobbisty profesionální, stovky, možná tisíce in-house lobbistů není nijak regulováno! V Maďarsku bylo od nabytí účinnosti zákona (ALA 2006) registrováno k 30. 9. 2010 celme 261 individuálních lobbistů (KIMISZ 2010a)5 a 46 lobbistických firem6 (KIMISZ 2011b). Problémem není tak ani seznam registrovaných subjektů, ale spíše chybí efektivní kontrola zejména dodávaných výkazů. Monitoring výkazů sice měl být ponechán veřejnosti, ale problematické je informace od registračního orgánu získat. Každopádně alespoň nějaké informace a nějaký registr je určitě pokrokem ve srovnání s ČR nebo Slovenskem. Zajímavé je, že v obou zemích zavedení zákona výrazněji nestimulovalo založení asociací sdružujících lobbisty na dobrovolném základě. V Polsku je možné najít dvě výraznější uskupení – Asociaci profesionálních lobbistů (Stowarzyszenie Profesjonalnych Lobbystów w Polsce, SPLP) založené již v roce 2003 a Polskou konfederaci soukromých zaměstnavatelů (Lewiatan), která zastupuje zájmy obchodních organizací. Obě organizace přijaly vlastní etické kodexy pro lobbování, ale míra sdružování je tristní – v případě SPLP je členy šest fyzických osob. Maďarsko má jedinou organizaci lobbistů, která sdružuje ale pouze představitele PA – Asociace profesionálních Public Affairs konzultantů (Public Affairs Tanácsadók Szakmai Szövetsége, PATSZ). Členy asociace je pět konzultantských firem, asociace má vlastní etický kodex. V ČR ani v SR podobné asociace nenajdeme, protože v těchto zemích není ani lobbista nebo lobbing definován.7 Tabulka 2: Registrovaní lobbisté a organizace lobbistů Polsko Počet registrovaných lobbistů Asociace lobbistů

197 Stowarzyszenie Profesjonalnych Lobbystów w Polsce (SPLP) Počet členů 6 Lewiatan Počet členů n.a. Zdroj: Lewiatan 2011; PATS 2011; SPLP 2011.

Maďarsko 253 Public Affairs Tanácsadók Szakmai Szövetsége (PATSZ) 5

Navíc, ne všichni lobbisté se skutečně do registru zapisují. Obecně – a to nejsou země V4 výjimkou – platí, že s registrací nemají problém neziskové organizace a ti lobbisté, kteří provádějí lobbing eticky a podle pravidel. Ti, co chtějí pravidla porušovat, nikdo nedonutí se registrovat, protože by na ně bylo jednoduše více vidět – a pokud lobbing provádějí, je možné na ně aplikovat zákon o lobbingu (porušení povinnosti se registrovat) anebo jiné zákony. Většinou myšlenku zpřísnění pravidel pro lobbisty a zejména veřejné úředníky podporují neziskové organizace. 5

Z nich ale 50 přerušilo nebo ukončilo svou činnost. Čtyři z nich svou činnost přerušilo nebo ukončilo. 7 I přesto je jasné, že některé asociace nebo komory podnikatelů lobbistické aktivity provozují. 6

619


Polsko schválilo novelu zákona lobbingu v červenci 2011, ale i když řada expertů a neziskových organizací volalo po zahrnutí in-house lobbistů, novelizace upřesnila spíše obsah bulletinu o zamýšlených legislativních prací vládou a byla pro mnoho expertů velkým zklamáním. Problém regulace pouze části „lobbistického průmyslu“ tak zůstává nedořešen (Sejm 2011). Maďarsko se potýká s jinými problémy – neřešením otázky relevantního okruhu subjektů, které mohou být lobbováni případně sami lobbovat – tj. okruh poradců, asistentů atd., problému zákazu činnosti po odchodu z veřejného úřadu, nebo problémem financování politických stran (Pogatsa 2010) a dokonce někteří zákonodárci uvažují o zrušení zákona pro svou faktickou neúčinnost. Maďarská zkušenost naopak ukazuje, že problém definice příjemců lobbingu musí být neopomenutelnou součástí pravidel.

Závěr I když je diskuse a zavádění pravidel pro lobbing velmi diskutovaným tématem v řadě evropských zemí, ne vždy je zavedení pravidel přínosem a nástrojem na vyřešení problémů. Příspěvek se snažil ukázat a polemizovat s hlavním cílem a smyslem regulací, které byly vládami či parlamenty zemí V4 akcentovány – tj. že zavedení zákona o lobbingu je jedním z antikorupčních nástrojů. Hlavní záměr ale mnohdy nedochází k naplnění z jednoduchého důvodu – pro efektivitu zákona je nutné za prvé, definovat co nejpřesněji základní pojmy; za druhé, vymezit relativně obecně, ale jasně identifikovatelný okruh lobbistů a okruh lobbovaných; za třetí, definovat nejen povinnosti, ale také odměny pro lobbisty, aby byli motivováni dodržovat pravidla a neobcházeli je; za čtvrté pro omezení potenciálního prostoru také definovat povinnosti pro adresáty lobbingu, tj. nutnosti upravit zákon o střetu zájmů, majetkových přiznání a přiznání darů, a přijmout ustanovení o přechodném období pro veřejné činitele, pokud opustí veřejný sektor. V neposlední řadě je také zdůraznit, že cílem regulace nemá být ztížení výkonu lobbing. Hlavním cílem regulace v zámoří je transparentnost rozhodování ve veřejném sektoru, nikoli boj proti korupci, který je až odvozeným cílem z výše stojícího cíle transparentnosti. Pokud by bylo rozhodování v politice transparentní, pokud by politici veřejnosti skládali účty, pokud by veřejnost efektivně kontrovala své zastupitele v politice, pak by zřejmě byla pravidla pro lobbing zbytečná. Realita je ale ideálu transparentnosti velmi vzdálená, a to i v zemích V4. Pravidla pro lobbing jsou sice jednou skládačkou v mozaice transparentnosti, ale chybná, „děravá“ a nepřesně definovaná pravidla nejen že situaci nezlepší, ale dokonce ji mohou zhoršit. Základní pravidla hry – a to nejen v případě lobbingu – hrají stěžejní roli, postupně se vyvíjejí a je možné je měnit – jak k horšímu, tak i lepšímu.

620


Literatura ALA: „Act on Lobbying Activities.“ Č. 159/2006. Budapest: Department of Justice [cit. 200912-23]. Dostupné z URL: . ALRL: „Ustawa o działalności lobbingowej w procesie stanowienia prawa“, ze dne 7. července 2005 (ve znění změny Nr. 42, poz. 337 z roku 2009). Varšava: Sejm, 2005 [cit. 2009-12-30]. Dostupné z URL: . BYRD, R. C., WOLFF, W. (eds.). The Senate 1789–1989. Volume 2: Adresses on the History of the United States Senate. Washington D. C.: United States Senate, 1991. HLOGA: „Honest Leadership and Open Government Act.“ In PUBLIC LAW 110–81. U.S. Congress, 2007 [cit. 2009-12-23]. Dostupné z URL: . KIMISZ: LOBBISTA nyilvántartása [online]. Budapest : Közigazgatási és Igazságügyi Minisztérium Igazságügyi Szolgálatának, 2010a [cit. 2011-08-11]. Dostupné z URL: . KIMISZ: LOBBISZERVEZET nyilvántartás [online]. Budapest : Közigazgatási és Igazságügyi Minisztérium Igazságügyi Szolgálatának, 2010b [cit. 2011-08-11]. Dostupné z URL: . LDA: „Lobbying Disclosure Act.“ In PUBLIC LAW 104–65. 104th Congress. 1995. An Act to provide for the disclosure of lobbying activities to influence the Federal Government, and for other purposes [cit. 2009-07-02]. Dostupné z URL: . Lewiatan: Lewiatan [online]. Warszaw : Lewiatan, c2011 [cit. 2011-08-11]. Dostupné z URL: . MSWIA: Rejestr podmiotów wykonujących zawodową działalność lobbingową [online]. Warszaw : Ministerstwo Spraw Wewnętrznych i Administracji. Biuletyn Informacji Publicznej, 2011 [cit. 2011-08-11]. Dostupné z URL: . MÜLLER, K.B. (ed.), LABOUTKOVÁ, Š., VYMĚTAL, P. Lobbing v moderních demokraciích. Praha: Grada, 2010. 256 s. ISBN 978-80-247-3165-0. Návrh zákona o lobbingu. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 994/0, 2009 [2009-12-12]. Dostupné z: . Návrh zákona o lobingu. In Národní rada slovenskej republiky. Č. 1212, 2005. Dostupné z URL: . OECD: Legislation on Lobbying in Europe [online]. Paris: Organisation for Economic Co operation and Development, 2007 [cit. 2009-12-30]. Dostupné z: .

621


OECD: Lobbyists, Governments and Public Trust: Building a legislative framework for enhancing transparency and accountability in lobbying [online]. Paris: OECD, 2008 [cit. 2009-10-03]. Dostupné z: . PATSZ: Public Affairs Tanácsadók Szakmai Szövetsége [online]. Warszaw : Public Affairs Tanácsadók Szakmai Szövetsége, c2011 [cit. 2011-08-11]. Dostupné z URL: . Pogatsa, Z. The Law on Lobbying in Hungary, and its Effects [online]. Praha : Europeum, 2010 [cit. 2011-08-11]. Dostupné z URL: . Sejm: Zmiana ustawy o działalności lobbingowej w procesie stanowienia prawa. Warszaw: Sejm, c2011 [cit. 2011-08-11]. Dostupné z URL: . SPLP: Stowarzyszenie Profesjonalnych Lobbystów w Polsce [online]. Warszaw : Stowarzyszenie Profesjonalnych Lobbystów w Polsce, c2011 [cit. 2011-08-11]. Dostupné z URL: .

Kontakt Petr Vymětal Katedra politologie, Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze Nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 E-mail: [email protected] Tel.: +420 224 095 224

622

COMPARISON OF LOBBYING REGULATION IN VISEGRAD COUNTRIES WHY REGULATION FAILS? 1

Recommend Documents