Co si v tomto čísle můžete přečíst? Pohádky z pohádek -74Byli jsme v Brazílii -75Druhé patro u sanitek -78Setkání s čerty -80-
Nejlepší věk? -84Ježíšku, přines... -89Rozhovor s praktikantem -91Znáte švestkoně? -92-
Jaké výhody a nevýhody přinese zima (Vánoce)? + dají se v zimě dělat ptákoviny (krmit spolužáka, vylepšit zeď kteréhokoli domu sněhem). Vánoce jsou na zimě asi nejlepší. Také jsou akce v obchodech a supermarketech. Můžu lyžovat a je plno jídla. Škola je o prázdninách zavřená. - je chladno, sníh je mokrý, nedá se koupat, cesta klouže Kryštof Rampír 6.A
+ budu lyžovat, dělat blbosti (krmit spolužáky sněhem, házet po nich sníh, stavět skrýše) - budou mě krmit sněhem :-(, budou po mně házet sníh a nebudu se potápět v bazéně Jan Michna 6.A
+ mám možnost někomu dát sníh pod stromeček jako dokonalý dárek - nemůžu válet moji ségru v blátě; nemám šálu, protože sněhulákovi byla zima Nikola Petrová 6.A
+ budou Vánoce, dostanu konečně oblečení - všude po zahradě budou moje stopy, nemůžu nikde tajně utéct. Budeme mít cukroví, do kterého mě bude babička nutit, moje celoroční dieta bude k ničemu. Uklouznu na ledě, plastická operace nosu bude zničena. Nikola Španihelová 6.A
+ dá se lyžovat a bruslit, můžeme se koulovat. Místo plavání v aquaparku budu bruslit po tobogánu. - nebudeme mít jídlo, protože hrnec zabaví sněhulák. Mrkev budu ujídat sněhulákovi z nosu. Budou Vánoce na blátě, takže budou dárky od bláta. Ale nevýhoda je, že se nedá jezdit na kole. Radek Ondryáš 6.A
+ až budou Vánoce, konečně budu moct podpálit stromeček - když nenapadne sníh, nebude mě moct nakrmit kamarádka sněhem. V zimě budu nahatá, protože mi všechno oblečení vezme sněhulák. A budu podvyživená, protože mi i jídlo sebere sněhulák = moje tlustá postava bude v háji: já budu brečet!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
chytat kapry v rybníku. A nejlepší na zimě jsou Vánoce a Silvestr. Nepůjde hrát venku fotbal a bude zima jako v mrazáku. Místo dárků můžu dostat brambory. Jan Pustka 6.A
Těším se na Vánoce, budu skákat do sněhu, stavět sněhuláka a jezdit na saních. Udělám si sjezdovku na zahradě a budu narážet do stromů. Taky si postavím bunkr ze sněhu, dám do něho bráchu a budu po bunkru skákat. Potom se s bráchou budeme koulovat a já po něm hodím kus ledu. Potom dám bráchu do popelnice a spustím ho z kopce dolů. Budu bruslit na ledě, uklouzne mi to a zlomím si nohu. Dalibor Lošák 6.A
Michaela Rajnochová 6.A
+ budu moc pařit na komplu, dostanu dárky - nemůžu se opalovat, nebudu se moci koupat Petr Šlechta 6.A
Co se dá dělat v zimě? Házet sněhové koule po kamarádech, stavět bunkry a odpalovat je petardama. Házet petardy do kanálu a do sněhu a dívat se, jakou petarda udělá díru do sněhu. Bruslit po rybníku, skákat na lyžích,
Můžu se válet ve sněhu a koulovat kamarády. Půlku měsíce jsou vánoční prázdniny. Bude se konečně v baráku topit. Bude mi to na kole klouzat. Na Silvestra nebudu v noci potřebovat baterku (budou svítit rachejtle). Stoprocentně neuvidím zlaté prasátko. Musím utrácet našetřené peníze za dárky. Nemůžu se koupat v aquaparku. Místo hraní na počítači budu muset péct cukroví. Jan Šrubař 6.A
Pohádky z pohádek (8.C) Arabela se po dlouhém cestování chtěla najíst, tak otočila svým kouzelným prstenem a místo bohaté hostiny se jí na stole objevili Bob a Bobek. Řekla si, že by je mohla dát Rumcajsovi, aby je vykuchal. Ale Rumcajs měl zlaté srdce, a tak šel Boba a Bobka pustit do lesa. Po dlouhém hopsání lesem narazili na bažinu, kde se koupal Šrek s Fionou. Ten jim poradil, ať použijí kouzelný klobouk a odcestují za jejich kamarádem Vallim. Ten ale nebyl doma, a proto jim prezident Rákosníček řekl, ať zatím letí za Zlatovláskou, která je právě v lázních v Karlových Varech. Místo Zlatovlásky ale potkali Toma a Jerryho, kteří se honili
po zámku a snažili se opravit topinkovač. Raději si pozvali Pata a Mata, ti ale nemohli, protože zrovna Maxovi psovi Fíkovi vylepšovali boudu. Jako obvykle se jim to nepovedlo, měli hlad a rozhodli se dobře najíst a stavili se ke Křemílkovi a Vochomůrce, ale chvíli před nimi tam byl Otesánek. Slitoval se nad nimi krteček a vykopal jim výhonky bambusu. Pohádka má dobrý konec, protože Šrek s Fionou zrovna měli svatbu a všechny pozvali na hostinu, takže se všichni ožrali a nažrali. Víla Amálka šla do lesa na rande s Křemílkem. Najednou se tam objevil Vochomůrka a dělal Křemílkovi scény. Do sporu se zapletl i Shrek a snažil se Vochomůrku uklidnit. Náhle zazněla rána a někdo Shreka postřelil. Byl to Rumcajs, ale výstřel slyšel i Krakonoš a zlobil se, kdo mu to střílí v revíru. Kmotra liška se vyděsila a utíkala za svým přítelem Krtečkem. Ten měl kmotru lišku rád, proto na přivítanou upekl kachnu Matyldu. Jela kolem Maková panenka na Maxipsu Fíkovi a zvědavý Vydrýsek vykukoval z potůčku, co se děje. Začalo sněžit a na svých saních přijel sám Mrazík. Zjevila se tam také Arabela, otočila prstenem a všechny začarovala do sněhových vloček a požádala Mrazíka o ruku. Okolo letěl Létající Čestmír a když vše uviděl, letěl raději pryč.
Brazílie - Amazonka v rytmu samby Ve čtvrtek 27. listopadu jsme navštívili v kině pořad o Brazílii. Po jeho skončení jsme se šli položit panu Horáčkovi (pán, co pořad uváděl) pár otázek ... Dozvěděli jsme se, že v Brazílii byli celkem tři měsíce a ještě tam jeli zvlášť na karneval. S tímto pořadem objíždějí celou republiku a každý den jsou někde jinde, už mají za sebou přibližně 1000 škol. Z peněz vydělaných na těchto pořadech si financují další expedice. Sestříhat záznamy trvá strašně dlouho, musí se udělat scénář, zvuk z původních videí není kvalitní, proto musí dodat lepší a hlavně namluvit video. Stříhá jim to jeden člověk z TV Prima. Teď se stříhá pořad o Indii. A na další expedici pojedou do jižní Afriky a na Madagaskar. Zeptali jsme se ho i na zážitky, řekl nám, že jich bylo hodně, ale nejlepší bylo, jak se jejich šéf zamotal do vlasců, když chytali ryby. Nebo chytali ryby a snažili se ulovit místo piraní nějaké větší, ale zjistili, že nejsou na nic, tak je naházeli ptákům a stejně potom ještě jeli nalovit piraně (byla z nich moc dobrá polívka). Kateřina Holubová 8.C
Co nás na zeměpisném pořadu o Brazílii zaujalo, co se nám líbilo? –
– –
Mně se líbily orchideje a opička. A nebyl špatný ten špičatý chrám, byl zvláštní, ale hezký. Jo ještě ty telefonní budky a odpadkové koše ve tvaru zvířat. Katka Líbilo se mi skoro všechno až na krokodýly a pavouky. Ale musím uznat, že začátek byl docela nudný. Eliška Asi nejlepší bylo to, když se lenochod pohyboval pomalu a spadl do vody
– – – –
–
–
–
a ani to nepostřehl. Tak ho dali zpátky na větev. Míša Asi nejlepší z celého dokumentu bylo o capueiru. Ty záběry se jim povedly, ale jinak nic moc. Lepší by mohlo být to Rio a ty záběry byly slabší. Drahuška Nejvíce se mi líbil prales a jeho zvířata. Zaujalo mě, jak žijí indiáni a jak se tancuje capueira. Aďa Asi nejvíce se mi líbilo, jak lenochod spadl ze stromu do vody a taky bych nikdy nesnědla to, co tam jedli v tom pralese. Ale nejlepší bylo, že jsme se neučili. Anďa Strašně moc se mi líbili indiáni, jak spolu žijí, že dokážou žít bez moderních strojů. Také se umí léčit těmi rostlinami, které tam rostou. Poté byla velmi krásná krajina s plnými bohatými rostlinami. A taky mě potěšilo, že tam ukazovali bobule kávovníku. Lucka Líbilo se mi, jak tam měli všechno tak hezky vyfocené a natočené. Taky tam měli hezké, jak tam povídali o tom lenochodovi nebo o tom, jak tam žijí lidé apod. Bylo to tam dobré, nejvíc se mi tam líbilo, jak lenochod spadl ze stromu a ještě jak hladil krokodýla, ale nelíbilo se mi, jak jedl červy a jak tam byla anakonda. Vojta (všichni 6.C)
Výroba svíček V dnešním vyučování jsme měli besedu o svíčkách a zkoušeli jsme si je sami vyrobit. Svíčky používáme na hezké osvětlení k večeru, na ozdobu nebo je věnujeme někomu jen tak pro radost. My jsme vyráběli svíčky z pravého včelího vosku. K jejich výrobě jsme potřebovali knot a plástev vosku. Knot jsme položili na kraj plástve a celý ho obmotali. K tomu nám paní učitelka vyprávěla krásnou pohádku O Svítilkovi. Daniel Bernátek 4.C
Z dnešního dne se mi nejvíce líbila pohádka o skřítku Světýlku. Byla o ekologii. Velkou radost jsem měl z výroby svíčky z včelího vosku. Povedla se mi i lodička z ořechové skořápky. Maminka měla doma velkou radost z vánoční výzdoby, kterou jsem sám vyrobil. Ondra Kubečka 4.C
Půjdem spolu do muzea V muzeu se mi nejvíce líbilo video o Vánocích tady u nás v Rožnově. Ve videu se tančilo a zpívalo a místo bot měli na zimu krpce. Byl tam anděl a ten zpíval nejlíp a byli tam i tři Valaši, ti také zpívali a pořád poskakovali a tančili. Potom jsme se šli podívat na obrazy ze školek a škol, mohli jsme si taky omalovávat obrázky s Ježíškem nebo vymodelovat něco z plastelíny. Cestou do školy jsme se stavili na náměstí na trh. Obešli jsme náměstí a pak jsme šli do školy. Lucie Holušová 4.C
Tento rok jsme šli poprvé do muzea. Nejdříve jsme se šli podívat na video, kde se promítaly dávnější doby. Pak jsme šli do výstavní síně, kde byly vystavené různé obrázky. Hodně se mi líbily obrázky od gymnázia. Taky jsem si vyzkoušela uplést koberec a docela se mi dařilo. Moc se mi to líbilo. Tereza Teichmannová 4.C
Symbol našich hor slaví! Kaple na Radhošti oslavila v září 110 let svého života. Žáci 7.B se vydali do města zjistit, co o této památce ví obyvatelé města. Hned první otázka byla záludná – z jakého materiálu je kaple postavena? Sedm lidí si myslí, že je ze dřeva, čtyři ví, že je z kamene obložená dřevem, jeden je pro kámen a jeden pro měď. Jak je kaple stará? Čtyři lidé neví, tři odhadli věk mezi 100 – 120 lety, třikrát se objevilo 200 let, jednou 1000 let. Kdo vyrobil sochu sv. Cyrila a Metoděje před kaplí? Šest hlasů pro Albína Poláška (správná odpověď), pět lidí neví, jednou se objevil Cyril s Metodějem, jednou Jan Knebl. Kdy jste byli naposled na Radhošti? Jeden člověk letos, pět vloni, čtyři před 2 lety, jeden před třemi, další před pěti, jeden před 10 lety. Co pro mě Radhošť a jeho kaple znamená? Patří k Frenštátu; památné místo; kopec; symbol kraje; památka; je tam pěkně; symbol domova, víry, Valašska. Nejpřesnější odpovědi poskytla žena 23 let, které se ptaly Karolína, Denisa, Veronika a Martina ze 7.B Na konci prázdnin jsme se s bráchou rozhodli že půjdeme na Radhošť a budeme prodávat pohledy, kalendáře, obrázky a vstupenky v kapličce. Byli jsme tam celý den a navíc bylo pěkné počasí, takže na rozhlednu chodilo hodně lidí. Nejvíc se prodávaly pohledy, kterých bylo asi deset druhů. Největší zážitek byl příchod skupiny Korejců (asi), kteří se s námi snažili domluvit anglicky, což se jim povedlo, protože brácha umí dobře anglicky, a tak se s nimi domluvil. Bylo to super, rád bych si to zopakoval. Radek Ondryáš 6.A
Záchranná služba Co se vám vybaví, když se řekne záchranná služba? Auto, zraněný, rychlost, houkačka, světla, nemocnice? Myslím si, že jsem se celkem trefil. A víte něco o záchranné službě? Jestli ne, tak se to teď dozvíte, protože redaktoři Druhého patra se vydali na stanoviště Rychlé záchranné služby ve Frenštátě na Dolní ulici. V garáži bylo docela teplo, protože léky, co mají v autech, nemohou přecházet z tepla do zimy, proto tam bylo dost teplo a po hodině pobytu v garáži můžeme říci, že tam bylo hodně horko. Navíc se autům v zimě lépe vyjíždí z teplého domečku. Na stanici mají dvě auta, jsou to volkswageny. Jedno je starší, má bílou barvu a je zaparkované nosem ke zdi. To druhé je novější a žluté, stojí připravené na výjezd hned za vraty garáže. Auto používají čtyři roky, starší dávají do zálohy nebo někam jinam. A proč zrovna volkswageny? Protože se dokážou pohybovat po silnicích i obtížnějším terénem a jsou hodně rychlé. Auta mají plná vybavení, jsou tam léky, nosítka, kyslík a další přístroje. Překvapilo nás, jak drahé vybavení záchranáři používají – třeba cena defibrilátoru je v statisících. Zato tento přístroj dokáže zaznamenat srdeční činnost pacienta a v případě potřeby výsledky odeslat na konzultace například do nemocnice. Záchranáři ve Frenštátě jezdí v tříčlenné posádce (sestra, řidič – podmínkou je středoškolské vzdělání - a lékař) a protože mnohdy musí pacienta přenášet, je výhodnější, když je posádka složená z mužů. Jakmile dostanou hlášení z dispečinku, sbíhají k autům, trvá jim maximálně dvě minuty, než vyjedou. Samozřejmě, že jsou rychlejší. Díky neustálému spojení s dispečinkem mají přehled o tom, do které nemocnice mají zraněného převézt, mohou přesně informovat, v jakém je zdravotním stavu, takže lékaři v nemocnici už
jsou na jejich příjezd připraveni. Jestli jste už viděli záchrannou službu v akci a měli už naloženého pacienta a okamžitě neodjeli, určitě si kladete otázku, proč nejeli stejně rychle jako závodníci formule jedna? Pokud totiž pacient nemá nějaké vážné onemocnění či zranění, např. vnitřní krvácení, tak ho posádka sanitky vyšetří a ošetří stejně kvalitně, jako by byl v nemocnici. Lékař rozhodne, zda bude pacientovi lépe doma, či je nutné převézt jej k dalšímu ošetření. Při závažných nehodách často zasahuje i vrtulník. Dispečink jej posílá automaticky při nehodách, zejména stanou-li se mimo město. Někdy jej přivolává až posádka sanity, například je-li zraněných více, anebo když je vrtulník schopen zraněného převézt do nemocnice rychleji než sanita. Na horách zasahuje horská služba ve spolupráci s rychlou záchrannou službou – horští záchranáři přivezou zraněného na místo, kam se sanitka dostane, případně kam přistane vrtulník. Spolupráce s hasiči a policií je samozřejmá a okamžitá. Hlavně když se jedná o dopravní nehodu. Ale hasiči třeba také pomáhají zdravotníkům přenášet pacienty s větší nadváhou. Rychlá záchranná služba z Frenštátu zasahuje podle rozhodnutí dispečera v Novém Jičíně v okolí Frenštátu, Kopřivnice a Štramberka, ale vyjíždí třeba na Rožnovsko, pokud rychlá záchranná služba z Rožnova převáží pacienta do nemocnice a je potřeba okamžitě vyjet ke zraněnému. V tom případě by do Frenštátu zajížděla zdravotní služba z Kopřivnice nebo Nového Jičína. Pan záchranář Miroslav Sklenovský nám ukázal auta zevnitř, jsou vybavena pro všechny případy podobně jako jednotka intenzivní péče v nemocnici. Dozvěděli jsme se, že po každém výjezdu se musí auto vyčistit, musí se doplnit spotřebované léky a materiál, aby sanitka byla plně připravena na další výjezd. Služby se střídají po dvanácti hodinách, jedna služba je od sedmi ráno do sedmi večer a další od sedmi večer do sedmi ráno. Někdy mají za den šest výjezdů a někdy třeba jenom jeden (průměrně pět), ale musí být pořád k dispozici. Dozvěděli jsme se také, že každý má povinnost poskytnout zraněnému první
pomoc, ale že by nikdo neměl raněného třeba z dopravní nehody převážet sám do nemocnice, ale svěřit to záchranářům, kteří mohou lépe posoudit jeho zdravotní stav a také se mohou domlouvat s lékaři v nemocnici, ať podle potřeby připraví operační sál. Hodina na stanovišti rychlé záchranné služby na Dolní ulici uběhla velmi rychle, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a trošku nahlédli záchranářům „pod pokličku“. Poděkovali jsme za přednášku a vraceli se zpět do školy. Když jsme se blížili ke křižovatce, slyšeli jsme sirénu, pak kolem nás prosvištěla žlutá sanitka s majáky – rychlá záchranná služba měla výjezd. Řekli jsme si, že jsme si to pěkně vypočítali. Děkujeme Rychlé záchranné službě ve Frenštátě za možnost navštívit jejich pracoviště a panu Miroslavu Sklenovskému za zajímavý výklad. Teď už víme, kdo pomáhá chránit naše zdraví a životy. Redaktoři časopisu Druhé patro
Chtěl bys být čertem, Mikulášem nebo raději andělem? chtěl bych být čertem. Mohl bych dělat různé věci, jako třeba strašit děcka a nejvíc bych strašil Pepu. Petr chtěl bych být anděl, protože žije v nebi, může létat a má sexi obleček. Celý rok může spát a vstává až 5. prosince a obchází celý svět s čertem a Mikulášem. Večer se vrací a jde zase na rok spát. Martin chci být čert, protože straší a to je úplně boží. Taky mě na něm fascinují rohy a ten ocásek.. Čertovo oblečení nemá chybu a nechala bych si udělat svítící rohy, ale nechci vypadat jako pouliční lampa. Prostě čert nemá chybu a všichni se ho bojí. Prostě by mě to bavilo. Markéta chtěla bych být čert, protože mě to baví. Mám teplý kožich, takže mi nemůže být zima. Vadilo by mi ale nosit na zádech pytel, ale ani bych nechtěla být špinavá jak čerti bývají. Andrea chtěla bych být čert, protože se mi líbí rohy, které mají na hlavě. Také se mi líbí jejich teplý kožich. Trochu mi vadí, že když děti vidí čerta, brečí. Karolína
chtěl bych být čertem, protože bych mohl strašit malé děti a strkat je do pytle. To by na mě celkem sedělo, protože Mikuláš je maniak do náboženství a anděl nejsem... Nevýhoda čerta by byla, že by mi všichni říkali malej, ale šikovnej... Jiří chtěl bych být Mikulášem, protože bych mohl dávat dárky dětem a taky si myslím, že je u dětí nejoblíbenější a taky bych poslouchal básničky a písničky, které si dětí připravily. Asi by mě ale nebavilo být v tom mikulášském obleku v létě, protože je velké horko. David.
7.A
„Ahoj DRUHÉ PATRO. Zdravíme všechny zlobivé i hodné děti.“ Ano, tak takhle vás všecky zdraví Mikuláš se svou výpravou… 5 čerty (z toho jedna čertice) a 3 anděly. Jako každý rok touto dobou obcházíme všechny školy a školky a v té vaší už je to dlouholetá tradice a jsme tu skoro už jako doma. Ale co bylo trošku netradiční, bylo to, že nás letos bylo trošku více než každý jiný rok, ale má to úplně jednoduché vysvětlení. Jeden z Mikulášů nedorazil, a proto jsme si k sobě vzali čerty a anděly z jeho skupinky a bylo nás tolik. Ale zvládli jsme to. Jako každý rok jsme vás všecky pečlivě sledovali a pozorovali, jak se kdo chová, jestli zlobí a tak dále, aby si popřípadě mohli čerti odnést ty zlobivé jedince s sebou do pekla. Ale ve vaší škole je většina dětí hodná a těm, co hodní nebyli, jsme díky tomu, že slíbili, že se polepší a přímluvě spolužáků, dali ještě jednu šanci. Největší hrůzu a strach měli jednoznačně prvňáčci, kteří naši návštěvu strávili v slzách. Ale po rozdání sladkých dobrot z bezedné krabice se většině objevil úsměv na tváři. Ale taky musím dodat, že největší zájem o nás projevily foťáky zdejších učitelů, které nás neustále oslňovaly blesky. Tento rok proběhla naše návštěva v pohodě, i když se nám málem Mikuláš přizabil na schodech a 2 čerti skoro přišli o ocas. Už se těšíme na další návštěvu a doufáme, že se ti nezbední žáci polepší.“ Anděl a spol.
Báli se v 2.C čertů? Čert se mi líbil v parku a taky doma. Všude bylo hodně Mikulášů, čertů a andělů. Šimon Bál jsem se, ale bylo to dobré, byl tam jenom čert a Mikuláš. Měli jsme dvě plné bedny sladkostí. Adam Líbilo se mi ve škole, protože jsme mohli strašit prvňáky. Kristýnka
U nás čert nebyl, ale hodně dárků a sladkostí. Klárka U nás čert nebyl, ale kdyby byl, určitě by se mi líbil. Aneta Čertovský den se mi líbil. Dostal jsem samé sladkosti a jednu píšťalku. Byl jsem postrašit 1.D i paní vychovatelku. Byl jsem postrašit i taťku. David
Jaké to je – být čertem? Dělala jsem čerta v mateřské školce v Trojanovicích. Po příchodu jsem se musela namalovat a obléct, aby mě děti a hlavně moji dva sourozenci nepoznali. Čerta jsem dělala ještě s jedním pánem, se kterým byla celkem sranda, alespoň jsem na to nebyla sama. Když jsme byli všichni nachystaní, mohlo to všechno začít. Děti nejprve zazpívaly pár písniček. Potom jsme přišli na řadu my. Nejdřív jsme do třídy vletěli my jako čerti a za chvilku šel anděl s Mikulášem. Děti jsme trochu polekali. Mikuláš rozdal dětem dárečky, ale zato musely říci básničku. Některé děti se bály tak hodně, že si ani Když k nám přišel Mikuláš, nechtěly dali jsme si mariáš. jít pro Pak nám rozdal dárečky dáreček a já dostal drobečky. a anděl jim musel dárek donést. Při odchodu Mikuláš Byl tu čert i s Andělem, slíbil, že za rok zase přijdeme a poté jsme který mával řetězem, odešli do šatny. Tam jsme se zase ale já jsem hodná stále, převlekli zpátky a umyli si barvy, kterými tak měl smůlu a šel dále. jsme byli namalovaní a šli jsme všichni Kristýna Liberdová 4.C domů. Kamila Přadková 8.C
Když jsem byl(a) malá Jednou v pátek 5. prosince na mě přišel k babičce Mikuláš a čert. Bylo zrovna půl osmé a já se díval na televizi a najednou někdo zazvonil. Rychle jsem šel ke dveřím a slyšel jsem nějaké řinčení řetězů. Lekl jsem se a utíkal se schovat. Šel jsem se chovat na záchod, ale říkal jsem si, že se tam půjdou podívat jako první. Tak jsem vylezl a utíkal do obýváku za křeslo, ale to bylo až moc nápadné. Takže jsem zase vylezl a šel se schovat pod postel do ložnice. Říkal jsem si, že je to to, co jsem hledal. Perfektní skrýš pro schování se před čertem. No tak babička šla otevřít a já jsem byl strachy bez sebe. Ozvalo se řinčení řetězu a čert vběhl dovnitř s křikem dejte mi toho zlobivce. Hledal mě po celé bytě a nakonec taky našel. V tu chvíli jsem si řekl, že se to určitě dá přežít a že to s ním domluvím, že už budu hodný. Tak jsem vylezl a už si mě strkal do pytle, ale maminka ho zarazila a říkala, že se určitě polepším. Po těchto slovech mi Mikuláš pohrozil a řekl, že se na mě za rok přijde zase podívat. Tak mi dal balíček sladkostí a já jsem byl šťastný, že to takhle dopadlo. No a od té doby zlobím pořád víc. Dominik Šivic 9.D
Jak jsem byla malá, bylo mi asi 7 - 6 roků, tak jsem bývala pořád na Mikuláše u babičky. Ale pokaždé, co jsem tam byla, tak nikdy tam žádný na mě nebyl. Vždycky jen u mamky chodil, tak jsem byla ráda vždy u babi. Jenomže ten den na Mikuláše mi babička sdělila, že dneska Mikuláš přijde. A tak jsem se začala bát a čekala jsem a čekala a najednou jsem slyšela zvonek a čerta. Utíkala jsem za dědou a ten mi řekl, ať se jdu kouknout ke dveřím a jestli tam bude, tak ať mu otevřu, že na mě bude hodný. Tak jsem
šla ke dveřím a on tam byl. Byl strašně odporný a já se začala bát. Rychle jsem otevřela a běžela nahoru za babi a dědou. Jenže ten čert se za mnou rozběhl a já zakopla na schodech. Zakryla jsem si hlavu a nedívala jsem se vůbec nahoru, protože jsem věděla, že čert je za mnou. Mikuláš mu řekl, ať mě nechá aspoň dojít k dědovi. Děda seřval toho čerta, že za mnou tak běžel, a vzal mě na ruky. Já řekla básničku, dostala balíček a slíbila Mikulášovi, že už budu hodná. Když odešli, byla jsem moc ráda, že už to mám za sebou. Nikola Kutějová 9.D
Tradování českých zvyků Dne 4. prosince 2008 se v malém sále Českého domu v Daruvaru (Chorvatsko) setkaly tři generace: žáci osmých tříd ČZŠ J. A. Komenského, jejich rodiče i prarodiče.
Vyprávění v hodinách českého jazyka o zvycích a obyčejích tradovaných na Kateřinu, Ondřeje, Barboru, Mikuláše a Lucii inspirovalo osmáky k dalšímu pátrání o těchto svátcích. Setkání v Českém domě pak bylo možností se nejen podělit o nabyté vědomosti, ale také znalosti poměřit s ostatními v připraveném kvízu na téma českých zvyků. Na tomto předvánočním setkání se o tradovaných zvycích - jako je lití olova, krájení jablka, pouštění ořechových skořápek po vodě či házení střevíce - nejen mluvilo, ale každý si jej také mohl vyzkoušet. Barbora pak dětem za odrecitovanou básničku nadělila perník a čokoládu. Vánoční atmosféru umocnil i úryvek básně „Štědrý den“ K. J. Erbena, který přednesl pan Ž. Podsedník. Zpěv koled a plameny prvních zapálených svíček, který umocnil magickou atmosféru blížících se Vánoc, naladil účastníky tohoto setkání opět o krůček blíže vánočním svátkům. Mgr. Helena Kresová Daruvar, Chorvatsko
Kolik let byste chtěli mít? Tato zdánlivě jednoduchá otázka vyvolala v 8.C dlouhé přemýšlení a debaty. Nejvíce odpovídajících (13) se rozhodlo pro věk mezi 16 – 20 lety. O trochu starší (věk 21 – 40 let) by chtělo být 8 žáků. Naprosto nezajímavý je věk 41 – 60 let (0 hlasů). Věk důchodců (nad 60 let) oslovil 3 odpovídající. Proč jste vybrali zrovna tento věk? Chci mít šestnáct navždy, protože je to takový optimální věk. Představuji si, že bych měla velký obnos na kontě a v šestnácti nejlepší postavu, tak bych s kámoškou odjela do států a tam bychom se válely na pláži, kde bychom balily kluky. Chtěl bych mít 16 roků, abych si mohl udělat řidičák na motorku do 125 ccm, a mohl jezdit freestyle motokros v Ostravě. Chtěla bych mít 18, abych mohla konečně sama za sebe rozhodovat a mít tak napůl svůj život! Ale z domu bych se nehnula!!! Chtěl bych už mít 18 let, abych se nemusel učit a mohl jezdit s autem. Chodil bych do práce a na nějaké kalby, mohl bych si dělat, co chci, nemusel bych poslouchat rodiče. Mělo by to ale i nevýhody, měl bych už nějaké starosti. Chtěla bych mít 18 let, protože konečně vypadnu z baráku a můžu si dělat, co chci. Konečně nebudu chodit do školy, sice budu chodit do práce, ale to je lepší než 45 minut sedět v lavici a poslouchat bláboly.
Moc bych si přála, aby už mi bylo 20. Školu mám za sebou, nebydlím s rodiči, mám skvělou práci a možná i milujícího manžela, rodinný dům a plánuji skvělou budoucnost a rodinný život. Chtěl bych mít 19 let, protože mohu dělat věci, které jsem v mládí dělat nemohl. Například můžu mít auto a můžu podepisovat smlouvy. Na tomhle věku je pěkné to, že si mohu dělat, co se mi zlíbí. Ale má to i své zápory. Například musím nést zodpovědnost, kterou jsem v mládí neměl. Už i zdraví nebude jako dřív, už teď nemůžu pořádně na klouby. Pro mě ideální věk je asi 20 let. Budu už mít s největší pravděpodobností po střední škole. V tomto věku už není nic zakázáno, ale všechno je trestné. Do smrti je asi daleko. A když se budu nudit, můžu myslet na důchod. 20 let. Tohle je moje období na sehnání partnerky, založení rodiny, hledání práce a živení rodiny. Konečně se stát nezávislým na rodičích a zaplatit jim pěknou dovolenou jako odměnu za to, co pro nás všechno udělali, než jsme dospěli. Pronajmout si nějakou pěknou chatu na čerstvém vzduchu někde na venkově a ještě stihnout nějaké děti, ať se mamka stane babičkou. Chtěl bych mít tak 25 let. Táhne mě na tom, že bych mohl pít alkohol, jezdit na motorce, autem. Nemusím být závislý na rodičích. Mohl bych si užívat již zákonně (sex). Mohl bych bydlet od rodičů a jít kdy chci kam chci a nikdo by mě neomezoval. Mohl bych být na PC jak dlouho bych chtěl. Chtěl bych mít 22 let, protože to už budu na armádní škole (možná už v armádě). Budu mít ženu a dvě děti. Nebudu muset chodit do školy a budu s ministrem obrany v jednom týmu. Nevýhoda na tom je, že budu mít kratší dobu ke smrti. Chtěla bych mít aspoň 75 let, chodila bych drbat za Sabčou dom. Užívala bych si to moc. Ráno hned do trafiky pro Blesk a prodrbat vše, co se stalo za poledních 24 hodin. Cestovala bych do Frenu a zpátky. Velký důchod, prostě luxus. Já bych chtěla mít 70, abych si užila klidného důchodu, hodných vnoučat, vyspávání do 11 hodin. Pak být doma a pracovat na zahrádce. Prostě klidné stáří. Po večerech chodit na procházky se svým pejskem a pak jít spát a doufat, že se probudím.
Příběhy zimní krajiny Na louce se páslo stádo jelenů a laněk. Byla zima, krajina byla přikrytá sněhobílou přikrývkou a místy se zelenaly poslední zbytky trávy. Stádo se procházelo po louce a hrálo si s malými kolouchy. Vůdčí jelen rozhodl, že se půjde do lesa najít něco k jídlu, rozběhli se po lese všemi směry. Když se měli na jedné lesní mýtině sejít, tak si všimli, že jim jeden mladý koloušek chybí. Byl zatoulaný, vystrašený a smutný bloudil po lese a nevěděl, co má dělat. Když bloudil po lese, uslyšel vlčí vrčení. Byl úplně zmatený, bál se, co se s ním stane. V tom okamžiku se na něj vrhl z křoví vzteklý vlk. Jeho mladé smysly to zbystřily a rychle začal uhánět pryč, co mu síly stačily. Málem předběhl i vlastní stín, byl už vysílený z dlouhého běhu. Doběhl na lesní mýtinu, kde ho čekalo vystrašené stádo. Ani si nevšiml, že tím během vlka setřásl. Pak už se opět hrdě procházel po loukách a polích. Michal Kováč 9.A
Bylo asi devět hodin ráno a venku byla sněhová kalamita. Oblékl jsem si oblečení a vyrazil ven. Vyletěl jsem z dutiny stromu a letěl jsem se podívat do zahrady, kde pro mne měli nachystané vždy jídlo a lůj. Když jsem se přibližoval k zahradě, tak jsem viděl, že barák nikde není. Začal jsem být zmrzlý a nevěděl, co mám dělat. Doletěl jsem na to místo, kde vždycky stála, ale teď není nikde. Začínala se blížit sněhová bouře a já jsem byl daleko od domu. A začal jsem být nervózní, kde se schovám před tou bouří. A najednou jsem upadl do bezvědomí. A vtom jsem se probudil v mé dutině stromu. To byl ale pěkně hnusný sen, obrátil jsem se a klidně spal dál. Adam Závodný 9.A
Zapomenutý kamarád Blíží se krutá zima a všichni ptáci odlétají do teplých krajin, a tak je to i u čápů. Na komíně budovy sídlilo pět čápů, kteří společně odlétají. Jednoho dne se rozhodli, že odletí, jenže mladý čáp na to zapomněl. Letěl se proletět a mezitím čápi odlétali bez něho, a tak čáp zůstal sám. Odletět za nimi nemohl, protože byl ještě malý. Byl sám a toulal se po poli ve vesnici tak dlouho, než ho našel ošetřovatel ze záchranné stanice. Čáp už nedoufal, že by mohl přežít, ale měl štěstí. Celou zimu přezimoval ve stanici. Jakmile skončila zima, pustili čápa ven. Čáp si našel nové kamarády a doufal, že další zimu odletí s nimi. Patricie Vránová 9.A
O Bojsovi a Nebojsovi Byl jednou jeden kozel, který se jmenoval Bojsa. Žil na farmě a chyběli mu kamarádi. Neměl nikoho, kdo by mu rozuměl a nesmál se mu. Všichni se mu smáli, protože se bál všeho, co divně šustělo, pohnulo se, nebo jen třeba vypadalo podezřele.
Jednou farmář odjel nějak brzo a nikdo nedostal najíst a všechna zvířata byla naštvaná. Když farmář přijel, přivezl s sebou nějakou divnou krabici, otevřel ji a z ní vyskočilo štěně. Hned zaběhlo k Bojsovi a říká mu: „Jak se jmenuješ?“ Bojsa říká: „Já? Bojsa.“ Schoval se do rohu a prosí: „Že mě nezahryzneš, prosím?!“ Štěně odpovědělo: „Co blázníš, Bojso, já jsem Nebojsa a ničeho se nebojím!!“ „Tak to máš dobré,“ záviděl Bojsa, „já se zase bojím úplně všeho.“ Nebojsa se zamyslí a řekne: „Přijdu zítra a něco vymyslíme“. Nebojsa šel s farmářem do domu a usnul. Druhý den brzo vstal a pustil se do práce. Udělal strašlivého a hrozivého strašáka, že se ho dokonce lekl sám Nebojsa. Přišel se strašákem za Bojsou a říká: „Bojso!!!!!“ Bojsa se otočí a vykřikne: „A pomoc, příšera!!!!!!!!!" Nebojsa vykoukne za strašákem a uklidňuje ho: „To jsem já.“ Bojsa mu vyčítá: „Proč mě strašíš, to mi děláš schválně, ne?“ Nebojsa říká, že to dělá schválně, aby si Bojsa zvykl na strašlivě vypadající věci a na strašlivá zvířata. Tak mu to ukazoval každých třicet minut a asi popadesáté se už Bojsa nelekl a od té doby se už ničeho nebojí, s Nebojsou sou nejlepší přátelé. Oba si našli manželky a měli krásné děti, později vnoučata a pravnoučata a žili až do té doby, až nežili. A jaké z toho plyne poučení? Třeba to, že strach má velké oči (nebo nějaké úplně jiné...) Matěj Jiříček 8.C
Dva psí kamarádi spolu utekli do světa. Azor byl desetkrát větší než malý Alíček. Po nějaké době dostali oba hlad, a tak si řekli, že společně něco uloví. Nejdříve měl štěstí Azor, podařilo se mu jeho velkými tlapami ze země vyhrabat myš. Alíček přiběhl a prosil Azora o polovinu kořisti, ale Azor na to: ,,Podívej se, jak jsem veliký, mám větší hlad než ty, myš jsem ulovil já, já ji taky sním!“ Alíček jen polkl naprázdno a pokračovali v cestě. Umíral už hlady, když tu najednou spatřil urostlého mladého zajíce. Rozběhl se za ním a než Azor zpozoroval, co se děje, Alíček už si na zajíci pochutnával. Tu ale Azor dostal velký hlad a škemral po Alíčkovi kousek masa. A protože měl Alíček dobré srdce, s Azorem se rozdělil. Společně se najedli a Azor si uvědomil, jak sobecky a lakomě se choval, proto se Alíčkovi omluvil a poprosil ho o odpuštění. Jelikož měl Alíček srdce na správném místě, tak mu odpustil a šli spolu šťastně světem dál. Z toho plyne, že by si všichni měli pomáhat a odpouštět. Květa Pustějovská 8.C
Vánoce už jsou skoro tady! V atriu vyrostla obří borovice. Vydali jsme se za paní ředitelkou pro informace. ? Čí byl nápad umístit do atria vánoční stromek? ! Byl to společný nápad vedení školy. Původní verze byla umístit stromek do vestibulu školy, potom nás napadlo, že otevřené atrium by bylo vhodnější a díky nízké teplotě vydrží stromeček až do ledna. ? Byl to sponzorský dar nebo strom hradila škola? ! Ano, byl to sponzorský dar jednoho rodiče naší žákyně. ? Proč jste vybrali právě borovici? ! O druhu stromu jsme nerozhodovali, bylo to rozhodnutí dárce. ? Přibudou na stromek ještě nějaké ozdoby? ! Budeme se snažit výzdobu ještě oživit a zvýraznit, ovšem se zdobením tak velkého stromku tohoto druhu nemáme zkušenosti a to, co se osvědčilo v minulých letech v interiéru, v atriu zaniká. Navíc ozdoby musí být voděodolné. Učíme se všichni stále. ? Bude Ježíšek nadělovat dárky i pod školní borovici? ! Pod školní borovici zřejmě ne, ale do školy určitě. Žáci 1. stupně se mohou těšit na nové třídní encyklopedie, děti školní družiny na nové vybavení herny, čtenáři na nové tituly v žákovské knihovně, všichni žáci na nové pomůcky do matematiky, zeměpisu, přírodopisu, dějepisu, informatiky a dalších předmětů. Hlavním dárkem by však mělo pevné zdraví, tolerance, přátelství a zodpovědnost. Přeji vám všem, aby se vám v novém roce 2009 dařilo. ? Odpovídá cena borovice počtu jejích jehlic? ! Určitě ne. Za odpovědi děkují Květa Pustějovská a Dominik Schneiderka
Den jiný než jiný Když jsem byla malá, nevěděla jsem, co si mám myslet. Připadalo mi hodně zvláštní, že mi každý den někdo opakoval, že moc zlobím a pak všichni změnili názor a tvrdili, že dostanu dárečky za to, že jsem byla hodná... Myslím si, že dříve to byl hezký svátek, ale v dnešní době se mi zdá, že se lidé spíše předhánějí v tom, kdo bude mít Vánoce luxusnější. Petra Kanioková 9.A
Je to den, na který se těší asi každé malé, ale i dorůstající dítě. Dostanou spoustu dárků a sladkostí, na to se nejde netěšit. Ale Štědrý den je něco víc než dárky a dobroty. Je to den, který by měl každý prožít se svou rodinou nebo se svými blízkými. Měli byste ho prožít a nemyslet na žádnou práci nebo na starosti. A dárky – ty jsou jako za odměnu. Ondřej Řezníček 9.A
Už od rána se nemůžu dočkat! Brácha dostane každý rok na Vánoce horečku, jak je nervózní. Ráno vstanu a dívám se na pohádky, v poledne jdu ven třeba sáňkovat. Odpoledne pomáhám s přípravami a jsem čím dál víc nervózní. Vše je přichystáno, kolem šesté nachystáme stůl a jíme. Po jídle jdeme do pokoje a pak taťka zazvoní na zvonek a jdeme rozbalovat dárky. Když se všechno rozbalí, bráchu přejdou teploty. Večer vyzkoušíme vše, co jsme dostali. Večer se díváme na televizi. Je to super den. Patrika Vránová 9.A
Celá naše rodina dodržovala tradici – chtěli jsme vidět zlaté prasátko. Dodneška nevím, jaké si ho mám představit, protože jsem nikdy neodolala sněhovým pusinkám a dodneška jim neodolám. Ivana Barešová 9.A
Co by měl Ježíšek přinést naší třídě 7.C (učebně)? - nové skříně a nástěnky; - nerozbitné tabule, okna a prostě všechno nerozbitné - mega hifivěž - nové dveře, staré jsou nanic - nové lavice - skvělý počítač, na kterém bychom mohli pařit - jinou barvu na vymalování, protože tahle je hnusná
- novou tabuli, protože ji máme malou a ještě nové lavice, protože ty staré jsou nanic nepadající nástěnku (ať z ní nepadá ta výzdoba), samomazající tabuli, polstrované židle a gauč, ať můžeme o polední přestávce relaxovat
Co by měl Ježíšek přinést naší třídě 6.C (učebně)? - interaktivní tabuli, magnetickou zeď, antigravitační podlahu, velkou zásobu košů, nové dveře - plazmovou televizi
- interaktivní tabuli, protože je s ní větší zábava - aby se třída přebarvila načerno
- nové dveře (nějaké moderní), ať jsme jako třída zajímaví - vymalovat veselejší barvou, hodiny - naší malé roztomilé třídě bych přála supr lupr interaktivní tabuli a ještě aby nám tekla teplá voda - DVD a televizi a plastové dveře, aby nás učitelé neslyšeli o přestávce
- spoustu kříd, novější tabuli a nepromokavé zdi - novou barvu, tabuli, zvětšení třídy - nerozbitná okna - moderní malby na zeď - veselejší barvy a zvětšit ji - větší třídu - barevnější stěny (proti stresu na písemkách)
Co by měl Ježíšek přinést 7.C třídě (žákům)? - rozum; propustku ze školy; notebook pro každého s přípojkou na internet; propustku ze školy, protože je tu nuda; lepší známky (i když za ně si můžeme sami); nové mobily; ředitelské volno na další dva měsíce; pevné zadky a velkou hlavu (ať se do ní všechno vejde); nového žáka; nové lavice a židle
Co by měl Ježíšek přinést 6.C třídě (žákům)? - notebooky na stůl, jezdící židle, plazmovku, zkrácený školní rok na 5 měsíců a denně jen 1 hodinu učení; pohodlné židle; počítače; každému 1 počítač; kolečkové brusle a do třídy ještě pro každého křesla; počítač a pohodlné židle; ať každý dostane propisku s tahákem; boty na kolečkách, protože by byla větší sranda, a zájezd někam k moři, abychom se hezky pobavili a opálili před prázkama; pojízdné židle a lavice; počítače, aby se nemuselo psát do sešitu a aby se nemusely nosit těžké učebnice; lítací křídla; MP3 rádio na CD i kazety; sladkosti; houpací křesla
Co by měl Ježíšek přinést učitelům, kteří učí v 7.C? - pevné nervy; pevnější nervy; nervy; hodnější žáky; nové nervy; pevné nervy a mnoho červených propisek; pevné nervy, hodně deníčků a průpisek, víc si nezaslouží; mají všechno (nic nepotřebují); průpisky na samé jedničky, taky nějaké náramky, korále, sponky či různé ozdoby, ať jsou trochu výraznější a nová trička a rifle; pevné nervy a červené propisky – prostě klasika
Co by měl Ježíšek přinést učitelům, kteří učí v 6.C? - více kolonek v třídní knize (asi na zapomínání?), hodně kříd, samomazací tabuli, automat na křídy a průpisky; poukázku do lázní; novou třídnici a prášky na uklidnění; pistol; plnou zásobu kříd (třeba); nějaký utišovač žáků; nové hodinky, které jim půjdou blbě a mohli bychom mít hodinu 15 minut; větší mozky, aby mohli mít hlavy aji na ty naše blbosti; hodně červených propisek a pevné nervy;
menší plat; sýrový rohlík; poukázku na odreagování; paní Bartošové nové brýle a ostatním učitelům větší plat a kratší pracovní hodiny; nové mobily; bonbóny na nervy; hodně naší pozornosti
Tyto encyklopedie vám (ne)přináší Ježíšek Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhlásilo Rozvojový program ve vzdělávání - Podpora čtenářství na základních školách. Projekt podalo 502 škol z celé republiky a hodnotitelé vybrali 68 škol, mezi které bude dotace rozdělena. Naší škole se podařilo dotaci zajistit pro projekt s názvem Už vím proč aneb Chci být chytrý jako encyklopedie.
A o encyklopedie tady opravdu půjde. Každá třída na prvním stupni ZŠ, ale i žákovská knihovna jich dostane k používání 15. Žáky čeká několik kol soutěží nejen vědomostních, ale i literárních. Komu můžete za tento dárek poděkovat? Paní učitelce Daně Friedlové a paní učitelce Pavle Novotné.
Rozhovor s praktikantem Tomášem Suchomelem ? stalo se tady hodně změn od doby, kdy jste tady studoval? ! změn se událo víc. Změna je ve vedení školy, kdy už ředitelem není pan Mazal, ale paní Murasová. Na chodbách je nové obložení, byly zrekonstruovány záchody, knihovna i vchod do školy, všude jsou plastová okna. Nová je učebna informatiky, lépe jsou vybaveny třídy, např. interaktivními tabulemi, zlepšena je i učebna cizích jazyků. Škola se podle mého názoru změnila k lepšímu. ? jak dlouho se připravujete na hodinu, kterou budete učit? ! protože jsem neměl představu, co všechno žáci znají či umí, trvaly mé přípravy na tuto praxi kolem tří čtyř hodin na každou hodinu, postupem času, když budu mít více zkušeností, už to jistě tak dlouho nebude. ? proč chcete učit? ! v českém školství je převaha učitelek nad učiteli, tak bych chtěl přispět k tomu, aby se malinko tento poměr změnil.
? až budete učit, budete žáky mučit písemkama? ! písemka je podle mého názoru stále nejlepším prostředkem, jak zjistit, jestli se žák učivo naučil nebo ne, takže písemky určitě budou ? budete se pořád tak mile usmívat nebo se z vás stane bezcitný učitel? ! pokud budou milí žáci, budu se i mile usmívat. ? byl jste hodně nervózní, když jste učil v naší třídě? ! myslím, že 99% lidí je nervózní, když jde dělat nějakou činnost poprvé, takže byl jsem i já nervózní. ? co vás přivedlo k učení, budete učit, až skončíte školu? ! pouze na pedagogické fakultě jsem našel obor, který se věnuje historii a geografii zároveň, původně jsem sice neměl v plánu jít do školství, ale na fakultě mě předměty věnované
pedagogice začaly bavit. Učit bych chtěl, ale za rok a půl se ještě může stát hodně věcí. ? máte nějaké speciální metody učení? ! zatím žádné speciální metody nemám. ? chtěl byste učit v naší škole? ! na ZŠ Tyršova jsem chodil a znám zde i dost lidí, takže ZŠ Tyršova by byla jistě mou první volbou.
rozesmál, zaskočil? ! zaskočilo mě, že si žáci oproti tomu, kdy jsem chodil do školy já, píšou třetinové zápisy. Překvapil mě jeden žák v 6.B, kdy jsem se tam byl dvakrát na hodině dějepisu a v té první nevěděl vůbec nic, dělal binec a další hodinu byl jak vyměněný, pořád se hlásil a většinu věděl. Pobavil mě ve stejné třídě pohled na nástěnku, kdy někdo psal, že se chce dostat na gymnázium a gimpl, a rozbor písemek z dějepisu v 9.C.
? čím vás někdo z žáků překvapil,
Jak přišla na svět Aretka Jednou ráno mě probudil můj menší bráška Jakub a říkal, ať jdu rychle za ním. A tak jsem se zvedla z postele, utíkala se obléct a pospíchala za ním. Jakub šel do stáje k jednomu boxu a já za ním. Potom Jakub otevřel dveře boxu vedle mojí nejoblíbenější klisny Markýzy stálo malé hříbátko. Já jsem si uvědomila, že moje Markýza čekala hříbátko a to se právě narodilo. Skákala jsem radostí. Ptala jsem se Jakuba, jestli je to hřebec nebo kobyla. A brácha mi odpověděl, že je to kobyla. Potom jsem hříbě objala. Ale Jakub se najednou zarazil a zeptal se mě, jaké bude její jméno? No třeba Areta. „Tak dobře,“ řekl. A tak přišla na svět moje nejoblíbenější kobyla Aretka. Z knihy Můj poník Areta (napsala a ilustrovala Kristýna Biolková ze 2.A třídy)
Co je švestkoň? Švestkoň je vzácný brouk, který jí švestky a jak je sní, tak šťávu, která vyteče z švestky, přemění na alkohol. Proto Švestkoňe používají v palírnách na alkohol. Švestkoň má dlouhá tykadla, ostré zahnuté zuby, protáhlé tělo je kryto pancířem ze zlata, má tři nohy a jeden malinký ocásek, kterým vypouští alkohol. Švestkoň je velmi vzácný a chráněný. Radek Střalka 7.C
Tak to vím úplně přesně. Švestkoň je nově objevený druh zvířete, který žije ,,prozatím‘‘ v laboratoři. Ale ještě mu nevychytali všechny mouchy. Strašně rád žere koňské maso a koňů nám bohužel pořád ubývá, tak ho krmí švestkami, jenže taky byste ,,nežrali‘‘ furt jedno a to samé jídlo. A tak ani náš švestkoň nežere pořád jenom švestky. Už se mu to taky přestalo líbit. A rozhodl se, že žít už nebude a praskl. A tak se do Guinesovy knihy zapsalo nejrychlejší vyhynutí zvířecího druhu za celá staletí. Verča Hrubišová 7.C.
Švestkoň je bytost, která žije výhradně v supermarketech. Živí se švestkami. Připomíná malého dráčka nebo ještěrku. Která je červenočerně zbarvená. V případě, že dojdou švestky, tak se živí hmyzem. Měří asi 10 cm. Furt se schovává! Michal Janda 7.C
Švestkoň je roztomilé zvířátko, žije ve vodě a rádo si hraje s malinkými rybičkami a jednou se Švestkoň
nadechl a snědl všechno a teď se živí lidmi Radim Střalka 7.C
Je to nějaký člověk, který má zvláštní nemoc, že je osypaný celý švestkami. Přijel k nám z planety Uroneptuno. Je jediný na světě v celé galaxii. Žije v Mariánském příkopu úplně na dně. Nemá plíce ani žábry, ale má blumy. Živí se svým tělem a je 30 m dlouhý a 15 m široký Denisa Nováková 7.C.
To je přece jasné, je to kouzelné... no je to napůl zvíře a napůl kytka. Člověk ji uvidí jen jednou za život a to ke všemu večer! Hlavu to má tygra, až na uši... tam má hrušky. Tělo bylo od slona a po něm má růžové puntíky. Ocas má rybí a nožky od myšičky. Každý si řekne: „To je přece nesmysl!“ Ale není, až ji totiž uvidíte, tak mi uvěříte. Já ji viděla jen v dáli, ale i když... no já vám neřekla o její moci. Nádherně svítí, mluví všemi jazyky a nejradši říká: „HRRR, GLOGLO MAU PIC!!“
Jak se mi líbila Olympiáda z českého jazyka? bylo to strašné, úděsné. Polovině otázek jsem nerozuměl, druhou polovinu jsem tipoval a asi jen 5 % jsem věděl. Slohovka taky nebyla žádná sláva. Opět pro mě nezajímavé téma. Jediné pozitivum bylo, že mi to vzalo dvě vyučovací hodiny. olympiáda pro mě byla vcelku těžká, nejvíce mě mrzelo, že nepochopíš jeden úkol a další tři nemáš šanci vyřešit. Přineslo mi to jen zkušenost, jak takové olympiády probíhají. Tato soutěž je spíše na logické uvažování. ještě než jsem vešla do třídy, kde se tato olympiáda psala, myslela jsem si, že třeba aspoň něco pochopím. Když jsem dostala papír s otázkami, myslet jsem si to přestala. Nepochopila jsem, dá se říct, skoro nic. Soutěž mi dala pochybnost o mých schopnostech a vzalo mi to aspoň malou naději, kterou jsem měla – že se neztrapním. Ale ostatní jsou na tom asi stejně, aspoň někteří... první část byla dobrá, přestávku jsem fakt
potřeboval. Ale téma na slohovku je prostě blbé. “O tom se nediskutuje.“ Jako co to je?! Ale aspoň jsem zmeškal rodinnou výchovu, do které jsem neměl úkol a technické kreslení, které fakt nemám rád bylo to hrozné, těžké, ztřeštěné, prdlé, namáhavé, vyčerpávající, nudné, směšné, blbé... Zadání mohl pochopit leda tak vzdálený příbuzný pana Einsteina. Tak šíleně zamotané zadání! Nepochopím, jak jsem mohla něco napsat. I když – kdo říká, že to mám správně? k mluvnické části se nebudu vyjadřovat, jelikož jsem nepochopila polovinu zadání. Slohová pasáž mě nadchla, jelikož sloh miluji. Nejprve jsem nevěděla, jak téma zformulovat, ale pak mě napadlo skvělé pokušení. Jak můj sloh vypadá, to ví jen učitel. Ale dokupy bych to řekla jediným slovem - HLUPE.
Lyžák Za pár dnů skončí zimní prázdniny a začne zima. Sedmáci se vydají na svůj lyžařský výcvik do velkých Karlovic. Zeptali jsme se jich, proč jedou (nejedou): jedu, protože - je to nejlepší výlet z celé školy, bude tam sranda, jedem na celý týden a hlavně se těším na lyžování - určitě tam bude prča a konečně se možná naučím lyžovat - bude to určo sranda a těším se na to, že se naučím lyžovat - abych unikl škole a ještě si přitom zablbl a těším se na válení ve sněhu - abych si osvěžil lyžování a abych mohl být se svými kamarády, protože ve škole i doma je nuda - si užiju legraci a zlepším se v lyžování nejedu, protože - protože nechci - nemám výbavu a těším se na Štědrý den - jsem nechtěla a nechci ližovat Popřejme jim to nejdůležitější, co budou potřebovat, tedy dostatek sněhu.
Červená Karkulka Žila byla červená kraji
se
svým
Jednou měla do
, žila v malé .
narozeniny. Tak vzala
limonádu a
přepadl bojový vypadla
na
. Šla a šla, když ji v lese .
. Tak
se lekla, až jí z košíku napadlo, že ji bude asi
potřebovat a potichu se za ní hrabal. Po už byla u starobince, kde žila
.
a babička jí otevřela. Vtom vylezl, , ale
zazvonila že
podá
vykřikla: „To je ten tygr, co
mě obtěžoval prodejem přijel
minutách
.
pískla a na
, který už automaticky odkopl
daleko za les. Tak zahnali
a vychutnali si
a babiččiny narozeniny. Jan Tesař 7.A
Tak nám pomalu končí rok 2008. Chtěli bychom poděkovat všem, kteří přispěli svými články a obrázky. Zvláštní poděkování patří našim sponzorům – paní učitelce Jaroslavě Káňové a bývalé redaktorce Kamile Žihlové. Čtenářům, autorům, malířům a všem dobrým lidem přejeme hodně štěstí v roce 2009.
Podle předpovědi mají být …
… proto na lyžák budete potřebovat …
… Vánoce na blátě, …
… speciální lyže s nožičkama!!!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Milan Janda, Lada Chromelová, René Strnadel Komiks: Jan Tesař Fotografie: Petr Ondryáš, ZŠ Daruvar e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 16. 12. 2008
