Co n s oslovuje p i k z nì? PopravdÏ eëeno bych to taky r d p esnï vïdïl. Ned vno mi jedna

ZPRAVODAJ SBORU CÕRKVE BRATRSK… V PRAZE 5

9/03

CO N¡S OSLOVUJE PÿI K¡Z¡NÕ? Proto i my dÏkujeme Bohu neust·le, ûe jste od n·s p¯ijali slovo BoûÌ zvÏsti ne jako slovo lidskÈ, ale jako slovo BoûÌ, jÌmû skuteËnÏ jest. Vûdyù takÈ projevuje svou sÌlu ve v·s, kte¯Ì vϯÌte. 1 Ts 2,13

C

o n·s oslovuje p¯i k·z·nÌ? PopravdÏ ¯eËeno bych to taky r·d p¯esnÏ vÏdÏl. Ned·vno mi jedna mil· a†stateËn· sestra svϯila, o jejÌû pracovitosti nepochybuji, ûe v†dÏtskÈ mÌstnosti z†celÈho k·z·nÌ zaznamenala jen jedinou vÏtu. T˝kala se toho, ûe lenost je h¯Ìch. P¯itom ona vÏtiËka byla povÏzena a v†k·z·nÌ zaznamen·na jen na okraj a jaksi mimodÏk. NerozebÌrali jsme to, nenab·dal jsem ji k†vÏtöÌ pilnosti, ale p¯em˝ölel jsem o tom, co n·s v†k·z·nÌch nejvÌc oslovuje. Doch·zÌm k†z·vÏru, a mnozÌ mi to v˝slovnÏ potvrzujÌ, ûe jsme nejcitlivÏjöÌ na napomÌnajÌcÌ v˝chovnÈ pozn·mky, kterÈ ¯ÌkajÌ, jak m·me ûÌt a eventuelnÏ, co je h¯Ìch. A to aù uû s†tÌm souhlasÌme nebo ne. Jednoduöe ¯eËeno, mor·lka n·s st·le bere. J·dro evangelia zn·me (alespoÚ si to myslÌme), ale s†praktick˝m ûivotem m·me st·le co do ËinÏnÌ. KromÏ mor·lky oslovujÌ jeötÏ ÑhlubokÈ myölenkyì. ExistujÌ fajnömek¯i, kte¯Ì si libujÌ, kdyû v†k·z·nÌ zaznÌ nÏco z†hlubinnÈ psychologie anebo nÏjak· opravdu zajÌmav· filozofick· vÏta. VzpomÌn·m si, jak jist· sestra z†brnÏnskÈho sboru (a je to uû vÌce neû dvacet let) byla nadöen· z toho, ûe jeden z†post¯eh˘ bratra kazatele mÏl, dle jejÌho mÌnÏnÌ, aû filozofickou hloubku. Tehdy jsem potichu sdÌlel jejÌ nadöenÌ a byl jsem r·d, ûe m·me tak skvÏlÈho kazatele, kterÈmu se dostalo pochvaly od tak vzdÏlanÈ a inteligentnÌ sestry. Dnes uû bych tak nadöen nebyl, ale zeptal bych se: A co evangelium Kristovo? NenÌ sporu, ûe zvÏst o Kristu zasahuje velmi podstatnou mÏrou lidskÈ mravy, vztahy a†chov·nÌ. Zrovna tak je pravda, ûe evangelium odkr˝v· to nejvnit¯nÏjöÌ, co v†ËlovÏku je a†bezesporu se dot˝k· tÏch nejz·kladnÏjöÌch ot·zek bytÌ, kterÈ ¯eöÌ i filozofie. Jenomûe evangelium na prvnÌm mÌstÏ ËlovÏku zjevuje Boha v†P·nu JeûÌöi Kristu, zjevuje BoûÌ l·sku a†pravdu. Evangelium se tak dÌky tomu stalo mocÌ, p¯em·hajÌcÌ mocÌ, ke sp·se kaûdÈmu ËlovÏku, kter˝ uvÏ¯Ì v Krista. ProË n·s ale oslovujÌ p¯edevöÌm druhotnÈ vÏci a proË uû neûasneme nad podstatou evangelia? NevÌm p¯esnÏ, ale domnÌv·m se, ûe proto, ûe jsme si zvykli a ûe m·me pocit, ûe kdyû jsme jednou uvϯili, tak uû n·m evangelium nem· co vÌc d·t. No a v˝sledkem toho Ëasto b˝v·, ûe evangelium v†naöem p¯ÌpadÏ ztratilo svou moc a my se st·le dokola pot˝k·me se star˝mi etick˝mi problÈmy, jako je p˝cha, faleön· hrdost, neochota se poko¯it, nadhled na lidmi, tvrdost v†mezilidsk˝ch

2 vztazÌch, odsuzov·nÌ, sebeklam, nepoddajnost, nep¯izp˘sobivost, zakomplexovanost a†t¯eba i ta lenostÖ NenÌ divu, ûe n·s pak oslovujÌ anebo ötvou p¯edevöÌm ony moralizujÌcÌ, pedagogickÈ a†napomÌnajÌcÌ texty. To pak staËÌ brnknout na jednu z†jejich strun, a v†ËlovÏku to dob¯e zarezonuje. T¯eba tak, ûe si uvÏdomÌ svÈ öpatnÈ chov·nÌ, anebo tak, ûe v duchu nebo p¯i pomlouv·nÌ uk·ûe na druhÈho, kter˝ si tak vÏrolomnÏ a pokrytecky ¯Ìk· bratr Ëi sestra. R·d bych p¯ipomenul evangelium, kterÈ je mocÌ ke spasenÌ a je vÌce neû mor·lkou. R·d bych soust¯edil pozornost na Krista, kter˝ chce projevit svou sÌlu v n·s vϯÌcÌch. V†tesalonickÈm sboru se to stalo, p¯i mnoh˝ch z†n·s takÈ, ale pot¯ebujeme to proûÌvat znovu a†znovu. Pot¯ebujeme prohloubit naöi vÌru v†Krista. O mravy a moralizov·nÌ se starat nemusÌme, ty se tak jako tak dozajista ohl·sÌ. Bronislav MatulÌk

SVÃDECTVÕ LENKY »TVER¡»KOV… V†sedmn·cti jsem zaËala chodit do sboru CB v†»esk˝ch BudÏjovicÌch kv˘li klukovi, se kter˝m jsem chodila a kter˝ v†tom sboru vyr˘stal od maliËka. J· jsem z†nevϯÌcÌho prost¯edÌ a†kdysi pro mÏ vÌra v†neviditelnÈho Boha byla p¯eûitek, zbyteËnost a bl·znovstvÌ. Taky dÌky tomu n·zoru jsem zpoË·tku mÈho chozenÌ do sboru p¯ekon·vala odpor ke vöemu, co s†vÌrou souvisÌ. HodnÏ mi vadilo, ûe jsem k†smÌchu sv˝m rodiˢm i kamar·d˘m. Z†toho mi pomohli lidi ze sboru a hlavnÏ z†ml·deûe. Nejd¯Ìv tÌm, ûe se uk·zali b˝ti norm·lnÌmi i p¯es svoji vÌru. Norm·lnÌ znamenalo, ûe mÏli podobnÈ problÈmy se sebou a ostatnÌmi jako j· nebo kdokoli jin˝. Chodili do kina, nebo do divadla, sportovali, byli vzdÏlanÌ a dokonce i vtipnÌ (!), hezky se oblÈkali a p¯i tom vöem vyzn·vali svou vÌru a chtÏli poslouchat Boha. Tak jsem si d¯Ìve k¯esùany v˘bec nep¯edstavovala. ZaËala jsem si jich v·ûit, vÌc se zajÌmat o to, Ëemu vÏ¯Ì a†r·da jsem mezi nÏ pat¯ila. Chodila jsem do sboru asi p˘l roku, moûn· ani to ne, kdyû jsem p¯ijala Kristovu smrt na k¯Ìûi jako obÏù za mÏ, za mÈ h¯Ìchy a†vyznala, ûe chci ûÌt s†Bohem. Ani jsem tenkr·t po¯·dnÏ nevÏdÏla, co to vlastnÏ prakticky znamen·. Znamenalo to hodnÏ zmÏn v†mÈm ûivotÏ: rozchod s†klukem, s†p¯·teli, novÌ p¯·telÈ ze sboru, zmÏna pr·ce, deset mÏsÌc˘ ve Francii, stÏhov·nÌ do Prahy, nov· pozn·nÌ o sobÏ i o druh˝ch, zmÏna priorit, nov˝ pohled na starÈ vÏci, des·tky, ˙klid sboru, v˝lety a jinÈ pobyty s†ml·deûÌ.... VlastnÏ vÏtöina lidÌ ûije podobnÏ i mimo cÌrkev, jen cÌle se moûn· liöÌ. M˝m cÌlem vöak je ûivot s†Bohem na zemi i na vÏËnosti a k†tomu mi dopom·hej B˘h. Lenka »tver·Ëkov·

DVà SVATBY BrnÏnsk˝ kazatel Jan Urban p¯i ozn·menÌ svatby ¯Ìk·val: Na svatebnÌ hostinu jsou pozv·ni jen ti, kte¯Ì dostali pozv·nku, na svatebnÌ shrom·ûdÏnÌ jsou pozv·ni vöichni! Proto si nenechejme ujÌt p¯Ìleûitost z˙Ëastnit se bÏhem osmi dn˘ dvou svatebnÌch shrom·ûdÏnÌ na SmÌchovÏ. Nejde jen o tu sl·vu a†p¯ÌpadnÈ pohoötÏnÌ, ale jde o to, abychom spoleËnÏ, radostnÏ a s plnou v·ûnostÌ vypravili do†ûivota MarkÈtu s†Jakubem a ¡ku s†PavlÌkem. VϯÌme, ûe snoubenci vÏdÌ, co ËinÌ, kdyû vstupujÌ do svazku manûelskÈho, ale vÌme, ûe nevÏdÌ, co je Ëek·. Proto pot¯ebujÌ n·ö doprovod, naöe modlitby a BoûÌ i lidskÈ poûehn·nÌ. V†sobotu 6. z·¯Ì 2003 si MarkÈta Zelinkov· a Jakub HoleËek ¯eknou svÈ ANO v†chr·mu Matky BoûÌ p¯ed T˝nem v 10 hodin dopoledne a v 15 hodin jim budeme v†naöem shrom·ûdÏnÌ na SmÌchovÏ vyproöovat poûehn·nÌ.

3 V†sobotu 13. z·¯Ì 2003 budou ¡ka äùastn· a†PavlÌk Chr·ska s poûehn·nÌm odd·ni v 10 hodin rovnÏû v†naöÌ modlitebnÏ na SmÌchovÏ. JeötÏ jednou v·s vöechny srdeËnÏ zveme jmÈnem snoubenc˘ i staröovstva naöeho sboru. Bronislav MatulÌk

LISTOPADOV¡ EVANGELIZACE NA SMÕCHOVà TermÌn: 13. ñ 16. listopadu 2003 HostÈ: kazatel Daniel JurËo z†Preöova a pÏveck˝ sbor Effatha MÌsto: Samoz¯ejmÏ v†naöem sborovÈm domÏ, ale takÈ u Martina ve zdi a bude-li moûnost, takÈ u†nÏkoho v†rodinÏ Ëi jinde. P¯ed evangelizacÌ: P¯ipravujeme dvÏ p¯edn·öky v†Zä na BarrandovÏ nejen pro rodiËe, ale pro vöechny, kte¯Ì budou chtÌt p¯ijÌt. P¯edn·öet budou nejprve br. ZdenÏk VojtÌöek a poslÈze br. Petr Raus. U n·s ve sboru bychom r·di p¯ed evangelizacÌ p¯ipravili p¯edn·öku br. Jaro K¯ivohlavÈho. BliûöÌ informace budou vËas zve¯ejnÏny. Pozv·nÌ: Vöechny v·s, brat¯i a sestry, zveme k osobnÌm†modlitb·m a k†˙Ëasti na evangelizaci, kter· listopadov˝m termÌnem nezaËÌn· a ani nekonËÌ. Bronislav MatulÌk

MISIE NA SMÕCHOVà AndÏl, st¯eda 9. Ëervence 2003, öest hodin odpoledne. T¯i dÏvËata v†ËernÈm, na z·dech n·pis Jesus Revolution ARMY, tanËila za doprovodu rytmickÈ hudby modernÌ tanec. Div·ci se naöli a udÏlali jim dostatek prostoru k jejich produkci. Hudba ustala, jedno z†nich si vzalo mikrofon a kolemjdoucÌm sdÏlovalo, ûe pro nÏ m· nÏco mnohem hezËÌho a†lepöÌho neû byl jejich tanec a zpÏv. R·da by je sezn·mila se sv˝m nejlepöÌm p¯Ìtelem, kterÈho ale nemohou vidÏt. Je to JeûÌö Kristus!! Ptal jsem se p¯ekladatele (mluvil slovensky), kdo jsou, ke komu pat¯Ì, k jakÈ organizaci Ëi cÌrkvi se hl·sÌ. OdpovÏdÏl, ûe jsou k¯esùansk˝m studentsk˝m hnutÌm rozö̯en˝m po celÈm svÏtÏ a ûe nejsou nav·z·ni v˘bec na û·dnou cÌrkev. To mi dvakr·t zopakoval. O kousek d·l st·li dva mladÌci, ËernÈ kalhoty, bÌlÈ koöile a v†ruce knihu. MormonötÌ mision·¯i konali evangelizaci svÏta. Zaslechl jsem muûe, kter˝ s†nimi rozmlouval a zjevnÏ nesouhlasil. VysvÏtloval jim, ûe na poË·tku kaûdÈho n·boûenstvÌ byla jen jak·si idea a tu pak lidi sami rozö̯ili. VÌc jsem uû jako okolojdoucÌ nezaznamenal. Ale nemluvil jen o Mormonech. ZatÌmco se toto d·lo, u z·bradlÌ st·l a spal (!) jak˝si ËlovÏk, jehoû vzez¯enÌ napovÌdalo, ûe se jedn· o†devastovanÈho narkomana. Takov˝ch existencÌ bylo moûno v†tu chvÌli zahlÈdnout vÌc. NÏkte¯Ì d¯epÏli u Alberta se sv˝m pivem, jinÌ sedÏli ve shluku kamar·d˘ a ps˘ na schodech. Jak jsem öel, bylo moûno zaslechnout vedle Ëeötiny angliËtinu i vietnamötinu. Kolem se proplÈtali muûi v†saku a kravatÏ, dÏvËata podle poslednÌ mÛdy s odhalen˝m b¯ichem, tu a tam probÏhly dÏti a pomalu se vl·Ëeli starci o holi. V†d·lce od sv. V·clava byl slyöet zvon zvoucÌ na bohosluûbu. Ve†Vr·zovÏ ulici se nedÏlo nic. Ovöem jen do Ëasu.

4 Vr·zova, pravdÏpodobnÏ pondÏlÌ 1. srpna 2003, deset hodin dopoledne. U dve¯Ì naöÌ modlitebny post·vali dva serioznÏ vyhlÌûejÌcÌ p·novÈ. Studovali zvonky. ZahlÈdnout jsem je mohl z†okna kancel·¯e a to odrazem v†protÏjöÌ v˝kladnÌ sk¯Ìni firmy PANAVISION. Nebylo tomu poprvÈ, co nÏkte¯Ì st·li u dve¯Ì a nezvonili. Otev¯el jsem jim a†ptal se, koho hledajÌ. P¯edstavili se mi jako SvÏdkovÈ Jehovovi. Ptali se, zda v†naöem domÏ bydlÌ vöichni, kte¯Ì navötÏvujÌ naöe shrom·ûdÏnÌ. Ujistil jsem je, ûe ano. Oni mÏ na opl·tku ujiöùovali, ûe rozhodnÏ nemajÌ z·jem lidi p¯etahovat z†cÌrkve do cÌrkve. VymÏnili jsme si p·r zdvo¯ilostnÌch ˙smÏv˘ a rozlouËili se. TÌm ale mÈ pozorov·nÌ zdaleka nekonËilo. Netrvalo dlouho, asi pÏt minut, a naproti mnÏ u†zvonk˘ domu s†popisn˝m ËÌslem 3 st·la staröÌ ûena od SvÏdk˘ se zjevn˝m novicem. Zvonili, Ëekali a†potom do domovnÌho telefonu nÏco vypr·vÏli. V†ruce Bibli, tu a tam nÏco Ëetli. Nejprve ûena, pak mladÌk. Kdyû hovo¯il, ona spokojenÏ pokyvovala. Vydrûeli u zvonku skoro celou p˘lhodinu. Pak odeöli a na Vr·zovÈ bylo moûno slyöet a vidÏt zase uû jen obvykl˝ silniËnÌ ruch. - - - - - N·ö sborov˝ d˘m vykazuje alespoÚ zvenku zn·mky ticha. NenÌ to sice mrtvolnÈ ticho, ale nenÌ to ani ticho zvoucÌ nap¯. k†meditaci. Ticho je inspirujÌcÌ, lÈËÌ ale lidÈ pot¯ebujÌ slyöet zvÏst o Kristu, neboù vÌra je ze slyöenÌ. MnozÌ dokonce z†nejbliûöÌho okolÌ nemajÌ ponÏtÌ, co se u n·s dÏje. R·di bychom to zmÏnili. Uû proto jsme dali do PraûskÈ pÏtky informace, kdo jsme, uû proto p¯ipravujeme na podzim vöelijakÈ p¯edn·öky a evangelizaËnÌ shrom·ûdÏnÌ. Bronislav MatulÌk

MAL› SKEPTIK V†ûivotÏ tÏhotnÈ ûeny se ocitla trojËata. Jedno z†nich bylo mal˝ vϯÌcÌ, druhÈ mal˝ pochybovaË a t¯etÌ mal˝ skeptik. Mal˝ pochybovaË se t·ûe: VϯÌte vlastnÏ v†ûivot po porodu? Mal˝ vϯÌcÌ: Ano, samoz¯ejmÏ, je p¯ece zcela zjevnÈ, ûe ûivot po porodu existuje. N·ö ûivot tady tu je jenom proto, abychom rostla a abychom se p¯ipravila na ûivot po porodu, abychom byla dost siln· na to, co n·s Ëek·. Mal˝ skeptik: To je nesmysl, û·dn˝ ûivot po porodu p¯ece neexistuje. Jak by mÏl vlastnÏ takov˝ ûivot v˘bec vypadat? Mal˝ vϯÌcÌ: Ani j· to nevÌm p¯esnÏ. Ale urËitÏ tam bude mnohem vÌce svÏtla neû tady. A†moûn·, ûe dokonce budeme bÏhat a jÌst ˙sty. Mal˝ skeptik: Co to je za hloupost? BÏhat, to p¯ece nejde. A jÌst ˙sty, to je ˙plnÏ smÏön· p¯edstava. M·me pupeËnÌ öÚ˘ru, kter· n·s ûivÌ. A†mimo to je nemoûnÈ, aby existoval ûivot po porodu, protoûe pupeËnÌ öÚ˘ra je kr·tk· uû teÔ. Mal˝ vϯÌcÌ: UrËitÏ je to moûnÈ. Jen bude vöechno kolem trochu jinak, neû jak jsme tady zvyklÌ. Mal˝ skeptik: Vûdyù se jeötÏ nikdy nikdo po porodu nevr·til. Porodem prostÏ ûivot konËÌ. A v˘bec, ûivot je jedno velkÈ tr·penÌ v†temnu. Mal˝ vϯÌcÌ: P¯ipouötÌm, ûe p¯esnÏ nevÌm, jak bude ûivot po porodu vypadatÖale v†kaûdÈm p¯ÌpadÏ pak uvidÌme maminku a ona se o n·s postar·. Mal˝ skeptik: M·ma?!? Ty vϯÌö na m·mu? A kde m· jako b˝t? Mal˝ vϯÌcÌ: Vûdyù je tu vöude kolem n·s. Jsme a ûijeme v†nÌ, prost¯ednictvÌm nÌ. Bez nÌ v˘bec nem˘ûeme existovat. Mal˝ skeptik: To je pÏkn· hloupost! Z†nÏjakÈ m·my jsem nevidÏl jeötÏ ani kousÌËek, takûe je jasnÈ, ûe nem˘ûe existovat. Mal˝ vϯÌcÌ: NÏkdy, kdyû jsme ˙plnÏ zticha, m˘ûeö zaslechnout, jak zpÌv·. Nebo cÌtit, jak hladÌ n·ö svÏt. PevnÏ vϯÌm tomu, ûe n·ö skuteËn˝ ûivot zaËne aû potom. Z†Ëasopisu YOU, 3/2002

5

M… MIL… STEBNOÖ OhlÈdnutÌ za sborovou dovolenou ÑDobr˝ den, prosÌm v·s, jak se dostaneme na Kr·sn˝ Dv˘r ?ì (*do ManÏtÌna, do Petrova, na RabötejnÖ..) ÑTo je jednoduch˝, to pojedete po¯·d rovnÏ, pÛÛ¯·d rovnÏ, pak zahnete tamhle za tÌm öediv˝m autem a jedete po hlavnÌ, pak doleva, na prvnÌ k¯iûovatce doprava a hned pakÖÖì V†tÏchto zat·Ëk·ch ñostatnÏ jako vûdy ñ se jiû ocit·m mimo jasnÈ vÏdomÌ, spÌöe se snaûÌm rozpomenout, jak znÏl poË·tek koöatÈho tohoto souvÏtÌ, kter˝ûto vyhodnocuji jako stÏûejnÌ /st·le jeötÏ znÌ doprava doleva, konce to nem·/. Na zaË·tek ne a ne se rozpomenout, jen mi v†hlavÏ ¥blik·¥ nÏco jako: öedivÈ auto, a vtÌr· se ot·zka Ñkdo jest vinÌkem?ì a Ñjak se to tak p¯ihodÌ, ûe se ËlovÏk tak najednou stane vedoucÌm jezdcem?ì Ano, ano ñ sestry samy mÏ zvolily a z¯ejmÏ m· zbytnÏl· p˝cha nedovolila mi odmÌtnouti, ba naopak, p¯imÏla mÏ volbu akceptovati. Jo jo, tak to bylo. Moje t¯eskut· ˙vaha konËÌ (a†zaËÌn·Öostuda). KonËÌ takÈ dokonce i navigace ochotnÈ a perfekcionistickÈ panÌ: ÑA pak uû jen projedete lipovou alejÌ aÖ ste tam.ì ÑDÏkujeme moc a nashledanou a moc dÏkuju,ì protahuji chvÌle louËenÌ a pohled sv˘j pokradmo ot·ËÌm na doprovodn· vozidla. Sestry majÌ staûena okÈnka. Vöechny sestry vöechna okÈnka. Je 40 ve stÌnu a 80 v†automobilu. RozkoönÈ hlavinky mÌrnÏ nach˝leny z†okÈnka a öestero kr·sn˝ch oËÌ up¯eno jest na mne. ⁄smÏvu vöak nevidno. Chce se mi volat: ÑD˘vÏru ve v·s kladenou, nezklamu.ì JeötÏ ÑzahlÈd·mì v†zadnÌch prostor·ch voz˘ mrskajÌcÌ se dÏtsk· tÏlÌËka a slyöeti jest kÚouravÈ hl·sky: ÑKdy uû tam budÈÈÈm. J· m·m ûÌzÈÈÈÚ. MnÏ se chccÈÈÈÖì HoreËnatÏ jeötÏ jezdÌm prstem po mapÏ, ale kdepak asi majÌ v†z·padnÌch »ech·ch sever? Nebo kdyby tak byl nÏkde poblÌû liöejnÌk nebo pa¯ezovÈ letokruhy ñ rozpoloûenÌ toto panikou naz˝vati se r·ËÌ. Ale m·m jeötÏ v†ruk·vu poslednÌ svÈ eso. éenskou intuici. Ta mnÏ dycinky pomohla. NÏkdy takmϯ do hrobu. TÌha zodpovÏdnosti + ûensk· intuice = v†d·lce jiû z¯Ìti vidno ALEJ. J· to dok·zala! Ale co to nevidÌm? NamoutÏkutÏ, alej nikoliv lipovou, n˝brû o¯echovou. UrËitÏ pouze a jen straölivÈ psychickÈ vypÏtÌ a hrozn˝ strach, ûe jsme nÏkde ˙plnÏ jinde neû si myslÌme, ûe jsme, zap¯iËiÚuje, ûe mÈ rty manÏ öeptajÌ: ÑHloup· to osoba, nerozpozn· symbol svÈho n·roda vod vo¯echu. Sama je vo¯ech, aù si nech· vr·tit ökoln˝.ì Mil˝ Ëten·¯i, nejd¯Ìv ti moc dÏkuju, ûe ty moje sl·taniny jeötÏ Ëteö a hned pak se chci s†tebou podÏlit o velikou pravdu. PokaûdÈ a vûdy, kdyû si myslÌm, ûe m·m stoprocentnÏ recht /protoûe je to p¯ece tak jasnÈ a absolutnÏ to nem˘ûe b˝t jinak/ a lomcuje se mnou pejcha, tak tehdy dostanu takovou pÏknou ùafku, protoûe: VäECHNO JE VéDYCKY JEäTà JINAK, NEéLI TO NA PRVNÕ A NA DRUH›, EVENTUELNà NA TÿETÕ POHLED VYPAD¡. O¯echov· alej se totiû jakoby nic, plynule a za jÌzdy promÏÚuje v†p¯en·dhernou alej lipovou. Je to takov· kr·sa, ûe automaticky nad¯azuji koch·nÌ se tou n·dherou ¯ÌzenÌ vozidla. NaötÏstÌ cesta pr·vÏ konËÌ. P¯esnÏ dle slov tÈ ochotnÈ panÌ. P·n B˘h mÏ tak rozkoönÏ a s†humorem Ñvytahujeì z tÈ mÈ p˝chy, ûe to ani tak moc nebolÌ. Teda nÏkdy. Jindy to zas naopak bolÌ hodnÏ. Hana Milatov·

6

NAROZENINY V†Z¡ÿÕ A ÿÕJNU

Protoû povstali-li jste s†Kristem, vrchnÌch vÏcÌ hledejte, kdeû Kristus na pravici BoûÌ sedÌ. (Kl†3,1)

PRAVIDELN¡ SHROM¡éDÃNÕ SmÌchov

Mokropsy

Beroun

Hostomice

900 shrom·ûdÏnÌ

1500 shrom·ûdÏnÌ kaûdou 3.†nedÏli v†mÏsÌci

30

nedÏle 8 modlitebnÌ chvÌle 915 shrom·ûdÏnÌ ˙ter˝

930 shrom·ûdÏnÌ

1800 ml·deû 1830 rozhovory nad BiblÌ (ob t˝den) 1900 biblick· hod. po rodin·ch

st¯eda Ëtvrtek 1830 biblick· hodina p·tek

1615 dorost

1630 dorost

1700 biblick· hodina

Vyd·v·: Sbor CÌrkve bratrskÈ v Praze 5, Vr·zova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail: [email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahov· str·nka: Bronislav MatulÌk, Jan Kolman, Pavel Chr·ska ml. Grafick· ˙prava a technick· spolupr·ce: Adam Wichterle a Ond¯ej Koöù·k