Co když
bible nelže
Vlastimil Fürst
co když bible nelže
kapitola první Dobrá zpráva o zlu 15
kapitola třináctá Co bude zítra? 113
kapitola druhá Někdo mne má rád 23
kapitola čtrnáctá Pohlednice z nebe 121
kapitola třetí Mail plný lásky 31
kapitola patnáctá Jak dlouho ještě? 129
kapitola čtvrtá Závislost je jako klíště 41
kapitola šestnáctá Co bude, až zemřu? 137
kapitola pátá Hvězdná válka podle Bible 49
kapitola sedmnáctá Spravedlivý a radostný soud 145
kapitola šestá Víra léčí i zabíjí 57
kapitola osmnáctá Řád, anebo anarchie? 153
kapitola sedmá Může černoch změnit barvu kůže? 65
kapitola devatenáctá Deset užitečných rad 161
kapitola osmá Plachý a tajuplný Bůh 73 kapitola devátá Chci si povídat 81
kapitola dvacátá Jeden den v nebi 171 kapitola dvacátá první Na zdraví 181
kapitola desátá Vítej doma, Vlastíku! 89
kapitola dvacátá druhá Nač se dnes otravovat s církví? 189
kapitola jedenáctá Bůh je štědrý 97
kapitola dvacátá třetí Vlk v rouše beránčím 199
kapitola dvanáctá Prozrazená budoucnost 105
kapitola dvacátá čtvrtá JAK POZNÁŠ KŘESŤANA? 207
6
kapitola
obsah
7
Co když je to pravda? Filozof Voltaire v roce 1778 prohlásil, že za sto let nebude Bible existovat a najdeme ji jen v muzeu. Měl pravdu? Možná si ještě vzpomenete, že v roce 2009 se knižním bestselerem na českém trhu stala Bible. Šlo o nový překlad s označením B21 – Bible pro 21. století. To je myslím přesvědčivý důkaz toho, že se pan Voltaire ve své předpovědi zmýlil. Podle H. L. Willmingtona má Bůh zvláštní smysl pro humor. Ve své knize píše, že po Voltairově smrti si jeho tiskařský stroj a byt, ve kterém bydlel, pronajala Ženevská biblická společnost a tiskla zde Bible. Zmiňuje se také o tom, že 24. prosince roku 1933 koupila britská vláda za půl milionu dolarů od Ruska vzácný opis Nového zákona, známý pod jménem Codex Sinaiticus. V ten samý den byla v Paříži v dražbě prodána první edice Voltairova díla za 11 centů…“ (H. L. Willmington, Willmington’s Guide to Bible Knowledge, str.106) Jak si vybíráte knihy, které čtete? Co od nich očekáváte? A proč byste si měli přečíst zrovna tuto knížku, kterou držíte v rukou? Mám starší sourozence a díky tomu jsem uměl číst dřív, než mi začala povinná školní docházka. Nádherný svět, který nabízí kniha, se mi proto otevřel velice brzy. Mé dětství formovaly verneovky, mayovky i tehdy zakázané foglarovky. Vedle těchto knih jsem už jako dítě měl ještě jednu knihu, kterou byste tehdy marně hledali v knihkupectvích. Měl jsem svou Bibli. Ta mi tehdy sice nepřipadala tak dobrodružná jako výše jmenované knihy, ale zase jsem v ní nacházel něco, co mi ostatní knihy nemohly dát. A právě o tom, co jsem se díky Bibli naučil, je tato knížka. Je zajímavé, že nikdy v historii lidstva se netisklo tolik nových Biblí jako dnes. Přesto dnes Bibli čte daleko méně lidí než dřív. Může za to všeobecný názor naší společnosti na tuto knihu. Už ve škole jsem slyšel, že Bible je pohádka pro méně inteligentní a zaostalé lidi, kteří jsou ochotni věřit takovým nesmyslům… A kdo z nás by chtěl být pokládán za méně inteligentního nebo zaostalého? V době mého dospívání jsme bydleli v Gottwaldově, dnešním Zlíně. Na stěně našeho obýváku tehdy jako dekorace visely housle. Jednou v pátek, když jsem na nich v rámci pravidelného týdenního úklidu utíral prach, mne zaujal nápis, který jsem uviděl uvnitř. Bylo tam krásným písmem vypáleno: Antonio Stradivari. A pod tímto nápisem byl nalepený lístek, na kterém bylo napsáno, že housle opravil v roce 1862 známý olomoucký houslař. Uvědomil jsem si, že pokud je to pravda, držím v ruce poklad. 9
Celý nadšený jsem s touto novinou běžel za tátou, který ale mé nadšení nesdílel. „Vlastíku,“ řekl mi, „já s těmi houslemi byl u odborníka a ten mi vysvětlil, že je to jen nepovedená napodobenina skutečných stradivárek.“ A pak mi vysvětlil, v čem se tyto housle liší od originálu. Teď se vrátím ve svém vzpomínání ještě o kousek dál. Jako malému klukovi mi táta vyprávěl zajímavý příběh o sázce dvou anglických lordů. Na začátku 20. století se jednoho dne objevil na londýnském tržišti stánek, nad kterým visel velký nápis: „Dnes dopoledne prodáváme zlaťák za čtvrťák!“ V zasklené vitríně byly vystaveny nádherně se lesknoucí mince. Většina lidí, kteří na trhu nakupovali, zlaťák ještě ani nedržela v ruce. Lidé chodili okolo a nevěřícně pokyvovali hlavou. Považovali to vše za podvod. Chvíli před polednem šel kolem tohoto stánku malý chlapec se svým tátou. Ptal se táty, co je na tom nápise. Když mu táta nápis přečetl, chlapec řekl: „Tati, pojďme si jich pár koupit!“ Tatínek mu vysvětloval, že to musí být podvod, protože jenom blázen by prodával zlaťák za čtvrťák. „Tati, já mám ušetřený čtvrťák. Dovol mi, abych si koupil jeden zlaťák.“ Táta mu to nejdříve rozmlouval, ale nakonec svolil. Chlapec přistoupil ke stánku. „Prosil bych jeden zlaťák,“ obrátil se na prodavače. Ten odemkl vitrínu, vyndal z ní lesklou minci a uložil ji do malého pouzdra. Položil ji na pult, a když chlapec zaplatil, prodavač mu ještě vystavil potvrzení, že zlaťák neukradl, ale poctivě koupil. Chvíli nato už tenhle klučina odcházel domů a jeho čtvrťák v kapse kalhot nahradil těžký, lesklý zlaťák. Cestou míjeli zlatnictví a tátu napadlo, že by se mohl zeptat, zda je zlaťák pravý. Zlatník si minci prohlédl, a když viděl chatrné oblečení muže i jeho syna, poslal jednoho z učňů, aby přivedl strážníka. Usoudil totiž, že tihle chudáci museli minci ukrást. Zamkl dveře obchodu a řekl, že jim minci nevrátí, dokud nepřijde strážník a vše neprošetří. Přivolaný strážník měl stejný názor. Teprve, když mu chlapec ukázal potvrzení, přikázal zlatníkovi, aby chlapci zlaťák vrátil a oba dva nechal jít. Tatínek si uvědomil, že udělal chybu, když si také nekoupil pár zlaťáků. Vzal syna za ruku a oba dva se rychle vraceli na náměstí. Spěchají ke stánku a slyší, jak hodiny na kostelní věži odbíjejí poledne. Konečně byli u stánku. Muž požádal prodavače o čtyři zlaťáky. „Pane, už je pozdě. Zlaťáky jsme prodávali jen do dvanácti hodin. Už máme zavřeno!“ A pak mu vysvětlil, že to vše byla sázka. Jeho přítel tvrdil, že když na trhu nabídnou zlaťák za čtvrťák, nikdo si ho nekoupí, protože to všichni budou považovat za podvod. „Díky vašemu synovi jsem vyhrál.“ Je možné, že Bible nemá žádnou valnou hodnotu, podobně jako ty falešné stradivárky u nás na stěně. Jenže stejně tak je možné, že Bible je zlatým pokladem, který nám může zajistit skvělou budoucnost. Pro mne je Bible pokladem. Jak jsi na tom ty? Už máš svůj názor? Neměl by sis ho udělat sám? 10
Pokud máš chuť, zkus na pár dnů připustit, že Bible může mít pravdu. Přečti si každý den jednu kapitolu této knížky a pak, když budeš mít čas, přemýšlej o tom, co by se ve tvém životě změnilo, kdyby to, co říká Bible, byla pravda. Dvacet čtyři dny jsou v porovnání s celým životem jako kapka benzinu v nádrži auta. Pokud to zkusíš, možná objevíš poklad, který změní tvůj život. PS: Pokud máš ještě chuť přečíst si jeden příběh ze samotné Bible, tak zde je. Odehrál se v době, kdy Samaří, hlavní město izraelského království, obléhali Asyřané. Ve městě byl takový hlad, že mezi jeho obyvateli propukl kanibalismus. Náš příběh popisuje skupinu malomocných, kteří bydleli pod hradbami Samaří. (Pokud v té době někdo onemocněl malomocenstvím, musel opustit město a mohl pak bydlet jen za jeho hradbami.) „U samařské brány sedávali čtyři malomocní, kteří si toho dne řekli: ,Proč tu máme jen tak sedět a čekat na smrt? Jestliže se rozhodneme jít do města, kde vládne hladomor, zemřeme. Zůstaneme-li zde, také zahyneme. Vydejme se tedy do tábora Aramejců a vzdejme se jim. Buď nám darují život a my přežijeme, nebo nás usmrtí. V obou případech nemáme co ztratit.‘ Za soumraku se proto zvedli a zamířili k táboru Aramejců. Když se přikradli až k samotnému ležení, s údivem zjistili, že široko daleko vůbec nikdo není. Hospodin totiž Aramejce vyděsil zvukem válečných vozů, dusotem koní a hřmotem velkého vojska. A když tak na ně zaburácel, Aramejci si řekli: ,Běda nám, izraelský král se spojil s Chetejci a Egypťany a teď na nás společně útočí!‘ Proto neváhali, opustili své stany, koně i osly a rozutekli se do tmy. Tábor nechali tak, jak jej postavili, a zmateně uprchli, aby si zachránili alespoň holý život. Malomocní, kteří přišli až k táboru, to zjistili a odvážili se jít ještě dále. Vstoupili do jednoho stanu, kde se dosyta najedli a napili a odnesli si odtud stříbro, zlato a nějaké šaty. Když svou kořist dobře ukryli, vrátili se a odnesli si do své skrýše další věci z jiného stanu. Potom si ale řekli: ,To, co děláme, není správné. Stali jsme se svědky tak úžasné události a necháváme si ji pro sebe. Jestli s oznámením budeme otálet až do rána, zasloužíme si nejpřísnější potrestání. Raději pojďme hned do paláce a informujme krále.‘ Přišli tedy k strážcům městské brány a zavolali na ně: ,Dostali jsme se až do aramejského tábora a nikoho jsme nenašli. Nezazněl tam jediný lidský hlas. Jsou tam jen koně, osli a opuštěné stany.‘ Strážcové brány předali tu zprávu dál a za okamžik se donesla až do královského paláce. Přestože byla noc, král vstal a řekl svým velitelům: ,Já vám povím, co si na nás Aramejci vymysleli. Vědí, že trpíme hladem, a proto opustili tábor a ukryli se někde v okolí. Chtějí nás tak vylákat z města, aby nás mohli pochytat živé a sami proniknout dovnitř.‘ 11
Nato se ozval jeden z velitelů a navrhl: Ať si několik mužů vezme pět koní, kteří ještě zůstali ve městě, a vyjedou k táboru Aramejců. Jestliže Aramejci přichystali léčku, pak budou jediní, kteří do ní padnou. Vyšleme je, ať zjistí, co se stalo, vždyť nemáme co ztratit.‘ Izraelci tedy vypravili dvě koňská spřežení a vyslali je k aramejskému ležení. Král jim nařídil: ,Jeďte a zjistěte, jaká je situace.‘ Vyslaní muži tedy jeli až k Jordánu a všude cestou nalézali oděvy a zbraně, které Aramejci odhodili při svém bezhlavém útěku. Když se vrátili do Samaří a podali o tom zprávu svému králi, Izraelci vyrazili z města a z aramejského tábora odnesli všechno, co našli.“ (2Kr 7; SNC) Několik malomocných dokázalo díky své odvaze zachránit v Samaří spoustu lidí před smrtí hladem. Podle jiného překladu Bible to vše začalo ve chvíli, kdy si jeden z nich uvědomil, že zatímco oni si za hradbami Samaří hodují, lidé uvnitř hradeb umírají hladem. A tak prohlásil: „Neměli bychom takto jednat. Tento den je dnem radostné zprávy a my jsme zticha.“ (2Kr 7,9) Ani já si nechci nechat pro sebe dobrou zprávu, kterou jsem našel v Bibli. Proto vznikla tato malá knížka. Požádal jsem patnáct mladých lidí, aby mi odpověděli na dvacet čtyři otázek a vytvořili tak úvod k jednotlivým kapitolám.
12
co když bible nelže
Co si myslíš o světě a o společnosti, ve které žiješ? Svět je takový všelijaký, ale společnost, ve
dost hodných lidí. A to nemluvím jenom o těch
které se pohybuji, si vybírám sám a jsem
věřících! (Edith, 17)
s výběrem spokojený. (Jonáš, 25) Jeden kamarád vymyslel dobrý verš: „Rodina O světě a společnosti si myslím, že přináší
je základ státu, ctěme proto mámu, tátu“.
spoustu zajímavých a užitečných věcí, jako
Rodiny už často nefungují, manželství
jsou třeba moderní přístroje, technika a věda.
se rozpadají. Společnost se v důsledku
Nicméně mi ale nepřináší pocit spokojenosti,
toho rozpadá také. Myslím, že navzdory
že v takovém světě žiji, protože se spoustou
materiálnímu blahobytu je západní kultura
věcí, co se kolem dějí, nesouhlasím a nahánějí
plná shonu a stresu. A navíc touhu po vědění
mi strach. A to mnohonásobně přebíjí výhody.
nahradila zábava, takže ani po duševní
(Jana, 21)
stránce na tom nejsme dobře. Zajímavé, jak naši předkové mnohdy dokázali žít s málem
Myslím si, že je to horší a horší. Stačí se
spokojeněji. (Vlastík, 26)
podívat na zprávy. Je tam někdy něco pozitivního? Možná jo, ale většinou tam jsou
Dnešní svět a společnost jsou plné nejistoty,
vraždy, znásilnění, zneužití, krádeže, politické
bolesti a hledání. Většina lidí si hraje na
„aféry“. A naše společnost nebo lidi kolem?
hrdiny, kteří nemají city a všechno zvládnou.
Všude je jen spěch, žádný čas na rodinu,
Bojí se ukázat své pravé já. Je to o tom,
jen kariéra anebo snaha uživit rodinu, takže
nasadit masku a hrát svou roli. (Lenka, 22)
někteří mají třeba tři práce najednou apod. (Vlaďka, 23)
Jedno i druhé mi přijde příliš složité a komplikované na jednoduchou a krátkou
Myslím, že veřejné mínění o společnosti je
odpověď. Ale obecně nemám pocit, že se svět
docela hodně zkreslené. Mně osobně se
vyvíjí správným směrem… Napadá mě staré
doopravdy nezdá tak špatná a zkažená, jak
známé „Quo vadis?“ (Silvie, 31)
většina lidí tvrdí. Když se podívám na svět a lidi kolem sebe pozorněji, zdá se mi, že je
Dnešní společnost je příliš zkažená. Lidé jsou
to spíše naopak. Mám kolem sebe docela
hnáni k individuálním úspěchům a ten, kdo
14
kapitola první – Dobrá zpráva o zlu
kapitola první
Dobrá zpráva o zlu
se ohlíží, chce pomoct druhým nebo snad mít
Nikdy nevím, kdy se může něco zlého stát
rodinu, je „divnej“. A pak se najde skupinka
naší rodině a mým blízkým. Jelikož jsem
lidí, kteří vidí smysl ve starých zvycích a jsou
věřící, hodně věcí mám vyřešených. Třeba to,
k lidem ohleduplní, ale není jim přáno. O těch
proč se tak děje… Pro společnost neznající
si myslím, že jsou moc fajn. (Veronika, 18)
lásku našeho Otce v nebesích a jeho oběť za nás je to prostě realita daná, jak říkají,
Ve společnosti pozoruji velký morální úpadek,
„evolucí“. Jednou žiješ, proto užívej co nejvíc,
který se stále stupňuje. Protože jsem křesťan,
nač se omezovat. Věřím tedy, že to, v jaké
věřím tomu, co je v Bibli napsáno – a sice, že
společnosti vyrůstáme, pohybujeme se, je pro
nastanou dny podobné dnům před potopou,
naši podstatu žití velice důležité. (Aleš, 22)
tj. před cca 5,5 tisíci lety. Charakteristika společnosti je popsána v 2. listu Timoteovi,
Každý myslí jenom na sebe a chce si co nejvíce
3. kapitole – chamtivost, sobectví, na jedné
užít. (Tomáš, 18)
straně země obrovská finanční zhýralost, na druhé straně neuvěřitelná chudoba, arogance,
Žene se do záhuby… Všichni chtějí právě
urážlivost, vzpurnost vůči starším autoritám,
to, co nemohou mít, a jdou si za tím přes
bezcitnost, bezbožnost, pomlouvačnost,
mrtvoly… (Elen, 29)
zrádnost, lehkomyslnost… Vnímám, že pokud se lidé neobrátí k Bohu, společnost na „lepší
Myslím si, že nikdo dneska nechce řešit
časy“ nemá naději. (Lukáš, 21)
problémy. Podle toho to také vypadá. Upadá morálka, a tím vznikají problémy a situace,
Je to jako obrovský panelák, ve kterém
které nemohou skončit dobře. (Lukáš, 23)
jsem jen nájemníkem a na pravý domov teprve čekám. Kolem mě žije spousta
O svete ako takom si nemyslím už asi nič.
sousedů, kterým je třeba říct, že je čeká lepší
Snažím sa ho neriešiť a hľadať na ňom aspoň
budoucnost než tento život. (Lucie, 24)
niečo pekné, pretože pomaly, ale isto to s ním ide dole vodou. A o ľuďoch? Som vďačná
Poslední dobou vnímám neustále se opakující
Bohu, že som stretla v mojom živote aj
záporné zprávy (zemětřesení, požáry,
dobrých ľudí, a snažím sa na nich zameriavať,
nepokoje na Blízkém východě, ekonomická
ale vo všeobecnosti o ľuďoch si myslím, že im
krize, nezaměstnanost, chudoba). Musím říct,
klesá morálka, správne hodnoty, v podstate
že společnost je plná násilí, hrůzy a strachu…
im chýba nejaká tá duchovnosť. (Monika, 20) 15
co když bible nelže
Dobrá zpráva o zlu Do velké akciové společnosti nastoupil mladý ambiciózní pracovník. Říkejme mu třeba Světlan. Byl velice schopný, a tak ho čekala raketová kariéra. Navrhl několik zlepšení, která pomohla zvýšit cenu akcií. Brzy bylo všem jasné, že je velice schopným manažerem. Všichni k němu vzhlíželi s úctou a obdivem. Mezi zaměstnanci začal upevňovat svoji pozici nejen svými schopnostmi, ale i občasnou kritikou samotného generálního ředitele, který podle něho není tak schopný, spravedlivý a férový, jak vypadá… Ukazoval na jeho domnělé chyby a často říkal, že on by to dělal jinak. Když mu chyběly argumenty, nějaké si vymyslel. Brzy se o něm začalo mluvit jako o nástupci nejvyššího šéfa firmy. Bylo vidět, že mu takové zprávy dělají dobře. Už dopředu sliboval budoucím podřízeným prémie a akcionářům solidní dividendy. Pak přišel den, kdy se mělo na valné hromadě rozhodnout, zda konečně zasedne v tom vysněném šéfově křesle. Zpočátku to vypadalo nadějně. Dostal hlasy mnoha akcionářů. Nakonec ale prohrál. Jeho protivník dostal hlasy dvou třetin akcionářů, on jen třetinu. Druhý den si ho pan ředitel pozval na kobereček. Před celým vedením firmy mu oznámil, že celou dobu věděl o jeho kritice i pomluvách, které šířil. Světlan čekal okamžitý vyhazov. Místo toho přišla nabídka: „Dostanete ještě jednu šanci. Pošlu vás řídit naši filiálku. Tam budete mít možnost ukázat, jak by to vypadalo, kdybyste řídil celou akciovou společnost.“ Hodně lidí to mělo řediteli za zlé. Chtěli, aby Světlana okamžitě propustil. On ale věděl, že zhruba stejná část podřízených by takové jednání chápala jako osobní mstu a další část zatím nemá jasno, na čí straně je pravda. Zda ji má Světlan, nebo jejich šéf. Světlan si sbalil vše potřebné a do týdne byl ve filiálce. Zdálo se mu, že ho čeká skvělá budoucnost. Je svým vlastním pánem, a proto může začít po svém. První měsíce se zdálo, že filiálka bude úspěšnější než všechny ostatní. Vybral si svůj řídící tým. Tvořili ho kamarádi, kteří mu už v minulosti prokázali dobré služby, když pomáhali šířit jeho buřičské myšlenky. Po nějaké době se situace ve filiálce začala zhoršovat a pak už šlo všechno ráz na ráz. Nové vedení udělalo několik špatných rozhodnutí a filiálce hrozil krach. V té chvíli zasáhl generální ředitel. Svolal valnou hromadu akcionářů, na kterou pozval i své podřízené. Valná hromada jednomyslně přijala jeho návrh na odvolání celého vedení filiálky. Se schválením akcionářů pak odvolané vedení nahradil lidmi, kteří měli podobný pohled na řízení firmy jako on. 16
kapitola první – Dobrá zpráva o zlu
Boží nepřítel? Kde se vzalo zlo? Tato otázka nedá spát spoustě lidí. Navíc na ni navazují další a další otázky. Například: Pokud existuje Bůh, proč zlo už dávno nezničil? Bude tu zlo věčně? Pokud se chci dovědět, co o tom říká Bible, musím ji číst velice pozorně. Zlo totiž není její hlavní téma. Bible byla napsána proto, abych mohl poznat, jaký je můj Bůh. Její autoři považují zlo za cizopasníka, který parazituje na dobru. Při čtení Bible bych tedy neměl zapomínat na to, že její hlavní postavou je Bůh. V první části Bible, která má název Starý zákon, vystupuje Bůh nejčastěji pod jménem Hospodin. Ve druhé části, s názvem Nový zákon, je zpráva o Bohu, který se stal člověkem a žil na naší zemi. Tento Bůh, žijící mezi lidmi, má jméno Ježíš. V době, kdy Ježíš žil na naší planetě, dostával často otázku, jak to s tím zlem vlastně je. Odpověděl následujícím příběhem: „Bůh je jako dobrý hospodář, který zasel na své pole dobré semeno. V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele. Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ,Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘ ,To udělal nepřítel!‘ odpověděl. ,My půjdeme a ten plevel vytrháme,‘ nabídli se. On jim na to odpověděl: ,Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici. Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘“ (Mt 13,24–30; SNC) Podle Ježíše za zlo na naší planetě může bytost, kterou ve svém vyprávění nazval nepřítelem. Když Bůh zasévá dobro, přichází také nepřítel, který pod rouškou tmy plnými hrstmi zasévá zlo.
Odkud pochází Boží nepřítel? Jenže kde se vzal ten nepřítel? Kdo to je a odkud pochází? Zajímavé informace o tom přinášejí dva autoři, jejichž knihy jsou součástí Starého zákona – první části Bible. Izajáš, který byl prorokem, ve své knize popisuje tohoto nepřítele na obrazu babylonského krále. Babylon byl v té době hlavním protivníkem Židů. Proto prorok použil obraz babylonského krále k popisu Božího nepřítele: „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: ,Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.‘ Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy!“ (Iz 14,12–15) Božím nepřítelem je bytost, která má původ v nebi. To je šokující zjištění – dobro i zlo pochází z nebe. Původcem zla je nebeská bytost. Co o této bytosti díky Bibli víme? Podívejme se, co o ní napsal prorok Ezechiel: „Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost… 17
co když bible nelže
Množstvím svých nepravostí… jsi znesvětil své svatyně. Způsobím, že z tvého středu vyšlehne oheň a stráví tě, pohodím tě na zem jako popel před očima všech, kdo tě spatří. Všude mezi lidmi, kde tě znají, strnou nad tebou v úděsu, staneš se odstrašujícím příkladem, zanikneš navěky.“ (Ez 28,14.15.18.19) Božím nepřítelem je cherub, bytost, která má svůj původ mimo naši planetu. Byl stvořen Bohem, aby se pohyboval v Boží blízkosti. Pak se stalo něco nepochopitelného. V srdci dokonalé bytosti se objevila touha po něčem, čeho stvořená bytost nemůže nikdy dosáhnout. Touha stát se Bohem – být vládcem celého vesmíru. (V jedné z dalších kapitol si řekneme, proč to není možné.)
Nepochopitelná změna Tato kdysi dokonalá bytost, nyní Boží nepřítel, má v Bibli mnoho jmen. Od původního jména Jitřenka přes anděla až po jména, která výstižně charakterizují změnu, která u něj nastala. Boží nepřítel je pak také nazýván hadem, drakem, ďáblem nebo satanem. Dohodněme se, že v této knize mu budeme říkat satan nebo ďábel. Jenže jak je možné, že v srdci dokonalé bytosti, žijící v dokonalém a bezhříšném prostředí, vzniklo zlo? Neudělal Bůh při stvoření satana nějakou chybu? Není to nakonec Boží vina? Jedny prázdniny jsem prožil se svým českým dědečkem. Bral mne s sebou na houby, učil mne pytlačit v rybníku, také jsem si u něj poprvé v životě vystřelil ze vzduchovky. Pro malého kluka ideální prázdniny. Jednou jsme se vrátili z návštěvy dědova kamaráda, kde jsem se naučil mastit mariáš. Byl čas oběda, a tak jsme se těšili na nějakou dobrotu od babičky. Na stole ale místo oběda ležel lístek: „Dědo, musela jsem odjet k sestře. Vrátím se zítra. Na oběd si otevřete nějakou konzervu.“ Děda našel ve spíži hovězí ve vlastní šťávě a také zavařené okurky. Pak vytáhl z kapsy svůj křivák, kterým nejdřív nakrájel chleba a pak jím otevřel konzervu. Když jsme pojedli, prohlásil, že jde na chvíli do hospody, ať si zatím hraju na zahradě. Jeho chvíle se ale nějak protáhla. Když se začalo stmívat, dostal jsem hlad. Napadlo mě, že se podívám po nějaké konzervě. Našel jsem sardinky. Nikde jsem ale nemohl najít otvírák. Na poličce pod zrcadlem ležela dědova břitva. Překvapilo mne, jak krásně s ní šly ty olejovky otevřít. Najedl jsem se a šel spát. Druhý den ráno se chtěl děda oholit. Neoholil se. Břitva byla tak tupá, že už nešla nabrousit. Čekal jsem výprask. Dědeček ale dobře věděl, co by bylo, kdyby babička zjistila, že jsem byl celé odpoledne sám, zatímco on v hospodě mastil mariáš, takže neřekl ani slovo… Satan nebyl stvořen k tomu, aby vládl vesmíru. Byl stvořen k tomu, aby byl vesmírným poslem dobrých zpráv. Proto se jmenoval Lucifer, což v češtině znamená něco jako nositel světla – Světlonoš. Když se pokusil uchopit vládu ve vesmíru, dopadl jako ta dědečkova břitva, se kterou jsem otevřel sardinky. Nestal se z něho Bůh a už nebyl dobrý ani k tomu, aby nosil dobré zprávy. 18
kapitola první – Dobrá zpráva o zlu
Díky Bibli tedy víme, že zlo má původ v nebi. Narodilo se v srdci jedné z nejkrásnějších bytostí celého vesmíru. Vzniklo kousek od Božího trůnu. To není radostné zjištění. Spíše naopak.
Bude tu zlo věčně? Při přemýšlení o tom, co říká Bible o vzniku zla, mne kdysi napadlo, zda nakonec Bohu to zlo nepřeroste přes hlavu. Bylo to v době, kdy jsem četl knihu o Adolfu Hitlerovi. Když začínal svou politickou kariéru, všichni se tomuto malíři pokojů smáli. O pár let později se před ním třásli nejen všichni Němci, ale i celá Evropa. Nemůže se něco podobného stát i Bohu? Nepřipraví ho satan nakonec o jeho trůn? Citoval jsem dva starozákonní proroky. Oba dva, přestože píší o zlu a jeho původci, přinášejí i radostnou zprávu. Jejich popis končí sdělením, že zlo i jeho původce nebudou existovat věčně. Přijde chvíle, kdy satana sežehne oheň, který vyšlehne z jeho středu a zcela ho pohltí. Zůstane z něho jen popel. Mnohokrát jsem dostal otázku: „Proč jsi křesťan? Proč nejsi třeba žid, muslim nebo buddhista?“ Určitě je to i díky tomu, že jsem se narodil v křesťanském prostředí. Svůj podíl na tom má ale i zjištění toho, co učí jen biblické křesťanství – zlo tu kdysi nebylo, teď tu je a jednou zase zanikne a nebude. Zlo je podle Bible cizopasník, kterého se vesmír jednou zbaví. Zlo je podle mého Boha něco, co do normálního života nepatří. Toto poznání je jedním z důvodů, proč jsem křesťan!
Proč už Bůh zlo nezničil? V souvislosti se zlem dostávám často ještě jednu otázku: „Pokud vůbec je nějaký dobrý a spravedlivý Bůh, proč to zlo už dávno nezničil?“ Také jsem si tuto otázku kdysi kladl. Myslel jsem si, že první chybou, kterou Bůh udělal, bylo to, že satana vůbec stvořil. A tou druhou chybou je, že ho nezničil hned, jak se v jeho nitru objevil první náznak zla. Jenže pak jsem v Bibli narazil na zvláštní výrok: „Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy…“ (Ř 3,22.23) Díky těmto slovům jsem si uvědomil, že ani já nejsem bez chyby. V té chvíli mě napadlo: „Kdyby se Bůh rozhodl zničit všechno zlo, jak bych dopadl já? Jsem dobrý? Absolutně?“ Došlo mi, jaký je i v tom, že Bůh zlo okamžitě nezničil, projev Boží lásky. Bůh mne miluje, a proto ještě nezničil zlo a všechny, kdo se na něm podílejí. Protože to by musel zničit i mě. V Ježíšově příběhu chtěli hospodářovi služebníci zničit plevel hned, jakmile zjistili, že roste na poli, kde měla růst jen pšenice. Jejich pán jim to ale nedovolil. Řekl jim: „Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici. Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.“ Až dozraje pšenice, bude uložena do stodoly a plevel spálen. Až na naší zemi dozraje dobro, stane se součástí Božího království, zatímco zlo bude jednou provždy zničeno a už se nikdy nevrátí. 19
