Uplatnění biologické ochrany ovoce v sadech Hostětín 2010
Oldřich PULTAR ZD Chelčice
Co je ekologické ? Za jediné, z pohledu ekologa ekologické produkty a systémy produkce rostlin, lze povaţovat pouze takové, které pouţívají metody a prostředky neměnící ekologický profil ekosystému, tj. nemění jeho strukturu, druhovou diverzitu, ani energetickou bilanci, jsou přirozené pro místními podmínkami danou sukcesi nebo klimaxové stádium společenstev a neuvolňují do prostředí fosilní uhlík ani při výrobě, ani při svém rozkladu. Takto přísnému kritériu se dá v podstatě vyhovět pouze tam, kde prioritním zájmem je právě ochrana přírody, ne jiné lidské zájmy a postupuje se tak, že ekosystém se nechá volnému vývoji, bez zásahů. Takový přístup má smysl ve své podstatě jen v zachovalých, přirozených ekosystémech a je omezen na lokality s nejpřísnějším režimem ochrany (první zóny národních parků, přírodní rezervace), v kterých lidé ani trvale nežijí a nevzniká tedy problém s řešením zájmových střetů, spojených s nároky byť jen na pouhé trvalé žití. Nicméně i v takových místech, pokud je v popředí určitý prioritní zájem lidí, pokud je ušlechtilý, jsou názorově přípustné zásahy, které s přirozeným vývojem a tedy ekologickým přístupem s.str. (sensu stricto – v užším slova smyslu) jsou v rozporu. Příkladem mohou být některé typy vstavačových luk, ze kterých bez sečení vstavače zmizí. Management takového biotopu však ve své podstatě není až tak velkým proviněním proti ekologii s.str., pokud zůstane na této úrovni, tj. nevznikne požadavek na určitou skladbu lučního porostu v zájmu produktivity a druhového spektra fytomasy na zkrmování a odnímání fytomasy pro krmení či energetiku. Na úrovni pouhého sečení dochází k zakonzervování sukcese na určitém stupni, zabránění dosažení klimaxového společenstva v kterém je přirozenou cestou eliminován druh konkurencí jiných, lépe přizpůsobených místním poměrům. Takové stavy jsou charakteristické pro sekundární biotopy, které mohou být unikátní, avšak dočasné. K jejich udržení je určitý management nutný. V poslední době jsou v tomto smyslu hodně diskutovány výsypky, lomy a pískovny. Mohly by jimi být i trvalejší agrobiocenózy v rámci tzv., sekundárních stepí (tj. biotopy zemědělsky obhospodařované půdy), zejména sady. Dvě moţnosti ekologického přístupu vyrovnání se s kalamitou bekyně velkohlavé (Lymantria dispar)
Ponechat volnému vývoji s tolerancí holožíru i po více let
Aplikovat entomopatogenní virus jaderné polyedrie (LdMNPV) bodově, kontaminační metodou (4 lapákyha)
Oba přístupy mají stejný – pozitivní účinek. V biocenóze zůstává dostatek škůdce jako potravy pro užitečné organismy [zleva entomopatogenní houba Beauveria bassiana, zákonem chráněný predátor krajník pižmový (Calosoma sycophanta), predátor kněžice dravá (Pentatoma fufipes)] a přežívají infiferentní druhy, často vzácné a tvořící biodiverzitu cenózy, jako. chráněný roháč obecný (Lucanus cervus), ubývající ostruháček březový (Thecla betulae) nebo krásná stužkonoska dubová (Catocala sponsa) ]
Tam, kde lidé trvale žijí, došlo v průběhu historie k většímu či menšímu ovlivnění okolního ekosystému. Trvalé přežívání je spjato minimálně s potřebami obyvatel na obživu a obývání (bydlení), které na ekosystémy každopádně vliv mají. Může být relativně malý (pokud budeme žít v jedné místnosti maličkého domku, bez nároků na civilizační „výdobytky“ a produkovat si zemědělské produkty pro vlastní obživu), velký (pokud budeme chtít žít na průměrné úrovni Evropana 21. století a díky tomu zaměřit část svého života na činnosti vedoucí k získání nenaturálních zdrojů obživy, tj. peněz), nebo až destruktivní (pokud budeme chtít bohatnout a zaměříme svůj život na zisky a spotřebu). Jedním z plošně nejvýznamnějších zdrojů obživy je zemědělská výroba, jejíž specifickou součástí je i ovocnářství. Může být dobrým zdrojem obživy a přitom vytvářet harmonickou krajinu, udržovanou v rámci rozumných mezí v souladu s některými principy ekologie (tzv. trvale udržitelné zemědělství), nebo naopak krajinu ekologicky zničit, přestože dále může být obyvatelná. Jako všechny agrobiocenózy, i sady trpí základním ekologickým paradoxem. V biomu, do jehož regionu určitá krajina patří, se zpravidla pěstují rostliny, které do něho nepatří, nebo v podobě monokultur, jejichž rozsah a struktura nemá v historii přirozeného vývoje planety obdobu. Místní podmínky zákonitě vyvolávají adekvátní reakci okolního prostředí, tj. spustit sukcesi (po-stupný a zákonitý vývoj) vedoucí k destrukci agrocenóz a jejich přizpůsobení klimaxovým společenstvím. Už tím, že jsme introdukovali do ekosystému cizorodé druhy a ještě je navíc „nutíme růst pospolitě v monokultuře“, odnímáme jim části „těl“ a odvážíme je jinam, takže nemohou recyklovat v místní potravní síti, projíždíme se v nich na strojích, které spotřebovávají uhlí nebo ropné produkty jak při výrobě, tak při své práci a uvolňují fosilní uhlík, se dopouštíme tolika ekologických hříchů, že vyžadovat striktně ekologický přístup s.str. by bylo „šikanováním“ zemědělců. Proto je logické, že v takovýchto kulturách bychom měli připustit i další odchylky od přísně ekologického přístupu, ale měli bychom pak takový systém jinak nazvat, prozatím formálně ekologický s.lat. (sensu lato – v širším slova smyslu), ale o tom až dále.
Ani použití nejbiologičtějších z biologických prostředků neučiní z agrobiocenózy „EKO-“, tam, kde jsou ignorovány nejzákladnější ekologické principy (vlevo), zatímco likvidace menších ohnisek škůdce i tím nejrazantnějším pesticidem nemusí porušit stabilitu agrocenóz, respektujících ekologické minimum (vpravo). My žijeme v biomu opadavých lesů severního mírného pásma, v regionu Střední Evropy a řada pěstovaných druhů ovoce není místní, nebo alespoň domestikované formy mají svoje zdroje křížení jinde (např. jabloně, meruňky, broskvoně, jahodník). Tlak na „destrukci sadů“ je tedy značný a jedním z prostředků, kterých příroda používá, jsou konzumenti prvního řádu, fytofágové, nebo také herbivorové, z hlediska ovocnáře škodlivé organismy. K jejich omezení na rozumnou míru se provádí ochrana, energeticky různorodými metodami a prostředky se stejně variabilním důsledkem na vlastní agrocenózu i okolní ekosystémy. K pochopení souvislostí je třeba vrátit se do historie. Demografický růst lidstva a jeho spotřeba (nejen potravin, ale obecně) vedly v 19. a 20. století k intenzifikaci všech výrob. V zemědělství se to projevilo nejen vývojem progresívní techniky, zefektivňující lidskou práci, ale také šlechtěním produktivnějších, chutnějších, „líbivějších“ odrůd zemědělských rostlin a používáním širokého spektra agrochemikálií. Používání agrochemikálií v 20. století přesáhlo únosnou míru a projevilo se také na žalostném stavu přírody. Používání pesticidů je bezesporu jedním z faktorů, které vedou celosvětově k alarmujícímu snižování druhové rozmanitosti a vymírání nejen i dříve vzácných organismů, ale také kdysi zcela běžných. Veřejně dostupné informace o tunách pesticidů (tedy jedů) spotřebovaných pro zajištění naší výživy i sice řídnoucím, ale stále setrvávajícím odhalováním zbytků těchto látek v produktech pro „zdravou výživu“, v ekosystémech a jejich jednotlivých složkách, zákonitě vedly vědeckou veřejnost k vyvolání široké diskuze se zemědělci, spotřebiteli a politiky o nutných změnách v přístupu nejen k produkci potravin, ale celé široké působnosti agrárního sektoru. Tyto snahy postupně vyústily v zavedení různých metod produkce, lišících se stupněm šetrnosti k přírodnímu (životnímu) prostředí a zárukami zdravotní nezávadnosti (bezpečnosti) produktů. Jako standard pro jejich srovnání se obecně používají systémy konvenční a ekologické, uplatňované i v ovocnářství.
KONVENČNÍ PRODUKCE V konvenčním zemědělství (a my se omezíme pouze na ovocné kultury, tedy konvenční ovocnářství) je ukazatelem ekonomická složka. Používají se co nejlevnější vstupy a maximální intenzita produkce, bez ohledu na životní prostředí. Metodicky jsou zabezpečeny všeobecnými metodikami a legislativně vymezeny obecně právními předpisy a dokumenty (zákony o ochraně rostlin, o hnojivech, Přehled registrovaných přípravků, hygienické normy atd.), které zajišťují bezpečnost potravin a jen dílčí složky životního prostředí (např. zdroje vod, území se zvláštním režimem ochrany a hospodaření – chráněná území a pod.). K ochraně proti škodlivým činitelům se používají veškeré prostředky, které jsou k tomuto účelu povoleny na danou kulturu v povolených termínech. Nepoužívají se objektivní metody pro zjištění skutečné potřeby ochrany a jejího rozsahu. Důsledkem bylo hroucení systému v důsledku vývoje rezistence škodlivých činitelů, vzrůstem nákladů na produkci a prokazatelně neblahý vliv na ekosystémy i zdraví lidí. V současné době jde jen o zbytkový, minoritní podíl na produkci ovoce.
KONVENČNÍ PRODUKCE S USMĚRNĚNOU OCHRANOU V přechodném období konce 70. a začátku 80. let 20. století byl u nás zaveden v systému konvenční produkce režim usměrněné ochrany. Jeho základem a účelem bylo omezení užívání pesticidů zatravňováním herbicidních úhorů, přednostní používání selektivních zoocidů a snížení frekvence ošetřování jak zoocidy, tak fungicidy. K tomu byly připraveny metodiky monitorování škodlivých činitelů pro účelné provádění ochrany, omezené jen na nezbytné případy, při objektivně zjišťovaných poměrech v konkrétních sadech. V této době byly také připravovány technologické metodiky a normy k rozvoji modernější a intenzivnější produkce ovoce, vycházející z výsled ků vývoje a výzkumu. Účelem bylo jednak alespoň částečně napravit negativní důsledky konvenční produkce, ale hlavně připravit ovocnáře i spotřebitelskou veřejnost na racionálnější integrovaný systém. Jednálo se pouze o krátkodobý, historický systém,, který již v současnosti pozbyl účelu. Poslední konvenční sadaři přecházejí pod tlakem ekonomických, společenských a politických zájmů přímo na vyšší formy Metody monitorování škůdců, zavedené v období usměrněprodukce, uvedené dále. né ochrany jsou používány stále a jsou rozšiřovány i na monitoring užitečných organismů pro jejich ochranu a zjištění potenciálu v biologických systémech. Feromonový lapák (vlevo) a sklepávání (vpravo)
INTEGROVANÁ PRODUKCE
Integrovaná produkce (l.c. LUDVÍK V. a kol., Směrnice pro integrované systémy pěstování ovoce, 2008) je ekonomická produkce ovoce vysoké kvality, která dává přednost ekologicky přijatelným metodám a minimalizuje nežádoucí vedlejší účinky agrochemikálií při jejich používání. Klade důraz na zvýšení ochrany životního prostředí a lidského zdraví. Cílem je prosazování ekonomicky přijatelné a trvale udržitelné produkce ovoce, která splňuje požadavky na udržování životního prostředí pro multifunkční zemědělství, zejména jeho složky sociální, kulturní a rekreační, produkovat zdravé ovoce vysoké kvality s minimálním výskytem zbytků (reziduí) pesticidů, ochrana zdraví pěstitelů, pracujících s agrochemikáliemi, podpora a udržování vysoké biologické rozmanitosti v ekosystému sadů a jejich okolí, přednostní využití přírodních regulačních mechanismů proti škodlivým organismům, ochrana a podpora dlouhodobé úrodnosti půdy a minimalizace znečišťování vody, půdy a vzduchu. Systém je založen na rovnováze všech složek (ekonomické, ekologické, hygienické a sociologické), které se v něm uplatňují, na jejich racionalitě a dostupnosti. Je velice dynamický a neustále se vyvíjející. V ochraně využívá principů monitorování škodlivých činitelů a ošetřování jen v nezbytně nutném případě a v nejnezbytnějším rozsahu. Tam, kde to legislativa a trh umožňují, využívá biologických prostředků, tam kde nejsou k dispozici bioracionálních metod a prostředků a zároveň vytváří podmínky k uplatnění přirozených regulačních mechanismů (predátorů, parasitoidů, patogenů, provádí opatření proti škodlivým činitelům s ohledem na jejich rizikovost podle aktuálních klimatických podmínek atd.). Metodicky je zabezpečen rozsáhlými a podrobnými metodikami vycházejícími ze závazných směrnic, které jsou veřejně přístupné a jejich dodržování je garantováno přidělováním ochranné známky pro produkty a kontrolní činností. Metodiky jsou
neustále doplňovány odborníky, činnými na poli výzkumu a vývoje v této oblasti. Legislativně je systém vymezen zákony a vyhláškami (platné zákony a vyhlášky ve znění Nařízení vlády ČR č. 79/2007 Sb. o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření) a podpořen dotačním titulem. Státní podpora vedla k maximálnímu uplatnění principů integrované produkce, která je v současnosti hlavním a nejracionálnějším systémem pěstování ovoce.
Schéma principů integrované ochrany PREVENCE OPTIMÁLNÍ PĚSTEBNÍ PODMÍNKY
KARANTÉNA
DIVERZIFIKACE AGROBIOCENÓZ
REZISTENTNÍ ODRŮDY
DRUHOVÁ ODRŮDOVÁ
RAJONIZACE
ÚPES
TECHNOLOGIE
OCHRANA MONITORING PROGNÓZA,A IGNALIZACE
ŠKODLIVÉ ČINITELE A ODHAD ŠKOD UŢITEČNÉ ORGANISMY A JEJICH ÚLOHA V AGROBIOCENÓZE
KURATIVNÍ OPATŘENÍ
ŢÁDNÁ
PODPORA * PŘIROZENÝCH BIOLOGICKÝCH REGULAČNÍCH ČINITELŮ
* ÚČINNOSTI
SNÍŢENÍ POPULAČNÍ HUSTOTY ŠKODLIVÉHO ČINITELE
ABIOTICKÉ REGULAČNÍ MECHANISMY (LIMITUJÍCÍ FAKTORY)
ROZŠÍŘENÍ DRUHOVÉHO SPEKTRA
ZVÝŠENÍ POPULAČNÍ HUSTOTY UŢITEČNÝCH ORGANISMŮ
UŢITÍ TRANSGENNÍCH ROSTLIN PESTICIDNÍMI PŘÍPRAVKY
INTRODUKCE
KONCENTRACE MIKROBIÁLNÍMI BIORACIONÁLNÍMI OSTATNÍMI
TECHNICKÝMI A MECHANICKÝMI PROSTŘEDKY
Sekvence preferencí metod pouţívaných v integrované ochraně
Podpora a introdukce užitečných organismů Redukce škůdců odchytem na návnady (atraktanty) a metoda „attract and kill“, bodové použití, resp. samošíření (autodissemination) patogenů s použitím feromonů a kairomonů postřiky mikrobiálními pesticidy AdorGV
plošná aplikace feromonů (matení samců) postřiky botanickými insekticidy lokální postřiky selektivními pesticidy lokální ošetření neselektivními pesticidy plošné postřiky selektivními pesticidy plošné ošetření neselektivními pesticidy
Celý vývoj systému charakterizuje trend zvyšování podílu biologických a ekologicky akceptovatelnějších metod a prostředků a tím i zvyšování bezpečnosti ovoce a ovocných výrobků, zvyšování biodiverzity sadů, snižování rizik pro okolní ekosystémy a zvyšování pozitivního podílu na vytváření charakteru krajiny. Tyto vrcholové cíle již konvertují do současného pojetí „ekologického ovocnářství“ (s.lat.).
EKOLOGICKÁ PRODUKCE Za nejvyšší formu a normu pěstebních systémů je považováno ekologické ovocnářství, zdroj ovoce nejvyšší kvality a potravinové bezpečnosti, produkované s důrazem a ohledem na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce. Cílem i metodami je minimalizace používání neobnovitelných surovin a fosilní energie, zákaz používání syntetických biocidů a hnojiv, uchování přírodních ekosystémů v krajině, ochrana přírody a její rozmanitosti, udržení osídlení venkova a tradičního rázu zemědělské kulturní krajiny vytvářením pracovních příležitostí a zároveň umožnění ekonomického a sociálního rozvoje ovocnářům a jejich rodinám při uspokojení z práce (upraveno podle definice ze zákona ČR č. 242/2000 Sb.). V ochraně je preferována prevence a korektivní zásahy biologickými nebo přírodními prostředky, vymezenými zákonným seznamem. Systém nevyžaduje rovnováhu všech složek které se v něm uplatňují. Ekologické, hygienické a sociologické aspekty mohou být zdánlivě nadřazené ekonomickému. Ve skutečnosti zvýšené náklady, znamenající ekonomické znevýhodnění ekoovocnářů jsou kompenzovány vyšší cenou produktů a v neposlední řadě i prostředky z veřejných zdrojů – dotacemi. Tyto ekonomické příspěvky by měly být chápány jako nepřímá daň obyvatel za právo života v živé, krásné a zdravé krajině, za bezpečné potraviny, čistou vodu a zdravý vzduch, odváděnou nikoli státu, ale přímo tvůrcům a správcům krajiny, zemědělcům. Metodicky je systém zabezpečen metodikami vycházejícími z ustanovení Nařízení komise (ES) č. 889/2008 kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu, implementované do národní legislativy ČR.
Vtahují se na něj zároveň legislativní opatření, platné i pro systémy integrované (platné zákony a vyhlášky ve znění Nařízení vlády ČR č. 79/2007 Sb. o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření. V posledních letech ekoovocnářství u nás zaznamenává vzrůstající tendenci, ale přesto a přes veškeré podpory ze strany státu nedosahuje ani zdaleka významu integrovaných produktů na našem trhu a už vůbec nemůže konkurovat jiným státům EU. Ale konečně se dostáváme k jádru problému. Nahlédneme-li do uvedených zákonů, vyhlášek, seznamů a metodik, pak zjistíme, že současné pojetí ekoovocnářství je pouze direktivně upraveným systémem integrované produkce, který přeskakuje období postupného vývoje integrovaného systému, charakterizované nedostupností vhodného spektra metod a prostředků za racionální ceny na trhu. Mělo by se trvat na striktním vymezení pojmů a přístupů, týkajících se této problematiky. Pokud bychom měli hovořit o ekologickém přístupu v užším slova smyslu, pak ekologický sad by měl být chápán jako monokultura vysazená „a priori“ k ekonomickému zajištění ovocnáře, ale udržovaná tak, aby maximálně splynula s okolním ekosystémem, pokud možno, charakteristickým svojí sukcesí i klimaxovým stavem pro daný biom. Hodnotitelným hlediskem úspěšnosti takového přístupu je pak druhová rozmanitost (biodiverzita) uvnitř sadu, popř. míra její srovnatelnosti s nejbližším okolním ekosystémem, neovlivněným, nebo minimálně ovlivněným antropickými faktory a měřitelná „bezpečnost“ (hygienická nezávadnost) produktů. Ostatní, zejména organoleptické vlastnosti produktů, kterými se obvykle vyzdvihují výhody určitého systému nad srovnávaným, jsou nepodstatné a jsou závislé na individuálních požadavcích spotřebitelů nebo marketingu a jsou záležitostí tržního mechanismu, nikoli ekologických požadavků a principů. Současné pojetí je spíše účelovou volbou menšího zla v ochraně ovocných sadů proti škůdcům a chorobám, ve srovnání s konvenčním přístupem. Přiložení předpony „eko-„ k takovému přístupu je počinem, iritujícím mnohé profesionální ekology. Ekoovocnářství (s.str.) by mělo používat výhradně autochtonních (tj. pocházejících z daného místa) prostředků s preferencí biologických, tj. živých organismů. Snaha ztotožňovat s biologickými prostředky i veškeré přírodní produkty (botanické insekticidy a metabolity mikroorganismů) a dokonce i syntetická analoga přírodních bioaktivních látek (feromony, juvenoidy, ekdysoidy) je v přímém rozporu s principy definovanými v zákoně o ekologickém zemědělství. Je proto paradoxní, že některé z těchto produktů jsou schváleny a uvedeny v přílohách prováděcích předpisů nařízení ES o ekologické produkci (Nařízení komise č. 889/2008).Jen zkráceně můžeme uvést např. spinosad, směs přírodních metabolitů mikroorganismu (Saccharopolyspora spinosa), který pochází z Karibiku, naše fauna s ním patrně nikdy nepřišla do styku a je vysoce toxický pro užitečný blanokřídlý hmyz (blanokrídlovce). Podobně botanické insekticidy (rotenon, azadirachtin, pyrethrum aj.) pocházejí z jiných biogeografických oblastí světa, mají široké spektrum účinnosti a mohou ohrožovat i některé užitečné a další necílové druhy. Rotenon je např. toxický i pro ryby, žáby, ještěrky a prasata. Feromony určené k přímému boji se škůdci (dezorientace, vychytávání a pod.) rozhodně nejsou prostředky biologické, ba ani přírodní. Jsou syntetizovány z ropných produktů a v některých případech stabilizovány proti rozkladu světlem UV protektanty. Z nich některé jsou klasifikovány jako nebezpečné a mohou se kumulovat v půdě při dlouhodobém používání, nebo mohou mít škodlivé produkty spalování, pokud se spalují s větvemi, na které bývají odparníky aplikovány. Zajisté, kdokoli může namítnout, že ve srovnání s množstvím podobných látek uvolňovaných průmyslem nebo každou domácností je uvedené množství zanedbatelné, ale to je špatná argumentace. I malé zlo je stále jenom zlem a ekologický přístup by měl vycházet z filozofického přesvědčení, nikoli srovnávací argumentace. Nevhodné použití může mít za následek až lokální extinkci (vymizení) druhu. Příkladem je použití feromonokairomonových kombinovaných lapáků s modrými nárazníky k vychytávání zlatohlávka tmavého (Tropinota hirta), který již několik let škodí na jádrovinách i peckovinách žírem na květech a plůdcích a na hrušních se objevil škodlivý výskyt i na Znojemsku. Nejde jen o to, že uvedený brouk je na seznamu chráněných živočichů a pokud se včas a pravidelně z lapáků nevysypává na místa, kde neškodí, je usmrcen teplem po východu slunce, ale tyto lapáky také nadměrně lákají čmeláky. Velice hojně byly v těchto lapácích zjišťovány mladé samice (královny) v období zakládání hnízd. Jejich osud je stejný jako u nebohých zlatohlávků. V sadech bylo použito až 100 lapáků a redukce čmeláčích populací byla strašlivá. Výrobce na tento fakt vůbec neupozorňuje, přestože je přímo napojen na vědeckou instituci, zabývající se výzkumem feromonů. Stejný problém se vyskytuje u žlutých lapáků s feromonem listokaze zahradního, nesytek aj.
Na jaře nekteré feromonové a kairomonové lapáky odchytávají i čmeláky a samotářské včely. Mohou tvořit až 30% úůovku (přitom denní úlovek všech přilákaných druhů může být až 800 jedinců)
Ti , kteří vědí o feromonech více a nejsou jim cizí ani teorie ekologické, je řadí mezi bioracionální prostředky. Implicitně, jaký je principiálně rozdíl mezi syntetickými pyrethroidy a syntetickými feromony ? A přesto první z nich jsou striktně odmítány nejen „ekologickými“, ale i integrovanými systémy, zatímco druhé se začínají valit do atmosféry v tunových množstvích. Ale rozdíl tu pochopitelně je a podstatný. Pyrethroidy velice razantně snižují biodiverzitu, zatímco feromony minimálně. Tyto bioracionální nebo biotechnologické prostředky by tedy z pohledu ekologického měly náležet spíše do systémů integrovaných, kde také používány jsou. Do systémů ekologických s.str. tedy nepatří, ale mohou být považovány za vhodnou přechodnou alternativu, jestliže jsou používány rozumně a racionálně, nebo v ekologických systémech s.lat. Ani mikrobiální insekticidy (viry, bakterie a entomopatogenní houby) nemusí být ekologicky tak neškodné, jak by se zdálo.Přípravky na bázi baktérie Bacillus thuringiensis jsou např. dost neselektivní vůči různým druhům motýlů a vedle škůdců zabíjejí i indiferentní druhy, na kterých je založena druhová diverzita ekosystému. Podobně neselektivní jsou i entomopatogenní houby. Entomopatogenní viry sice vynikají selektivitou, jejich vysoká účinnost při doporučovaných dávkách však ponechává jen malou naději na přežití přirozených nepřátel škůdců ze skupin predátorů a parasitoidů, pokud jsou používány opakovaně a velkoplošně. Nejsou pro ně toxické, ale vyhubí jejich hostitele tak, že sotva přežívají. Právě rozsah ošetření je klíčovým ukazatelem ekologičnosti. Některé relativně vysoce toxické insekticidy (např. organofosfáty) při bodové, resp. maloplošné, ohniskové aplikaci nadělají menší škody v biodiverzitě agrocenózy, než velkoplošná ošetření selektivnějšími a to i mikrobiologickými přípravky. Při maloplošném ošetření totiž rychle dochází k obnově imigrací vyhubených organismů z blízkého, neošetřeného okolí, zatímco při velkoplošných agrocenóza přichází o dostatečně silné (početné) zdroje a obnova z mála přeživších jedinců je daleko složitější a zdlouhavější.
Plošné ošetření
Vliv plošného a lokálního ošetření na druhovou diverzitu agrocenózy, vývoj škůdců a jejich antagonistů (přirozených nepřítel)
lokální ošetření
Cílový škůdce a jeho antagonista sekundární škůdce a jeho antagonista
postřik
Nejekologičtějšími prostředky jsou v ochraně autochtonní predátoři a parasitoidi. Zajišťují dlouhodobější efekt a samy prostřednictvím zpětných vazeb regulují svoji početnost a účinek. Biologických, živých, komerčně dostupných prostředků je však stále nedostatek a co je paradoxní, predátoři a parasitoidi ani nejsou uvedeni na seznamu prostředků, zákonem povolených k ekologické produkci. Na našem trhu je registrován především dravý roztoč Typhlodromus pyri, účinný proti fytofágním roztočům (sviluškám, vlnovníkům, hálčivcům a roztočíkům). Dalším je hlístovka Heterorhabditis bacteriophora, účinná na půdní larvy lalokonosců, chroustů a chroustků, včetně Phyllopertha horticola (listokaz zahradní). Proti slimáčkům a plzákům je u nás registrována hlístovka Phasmarhabditis hermaphrodita, z cenového hlediska je však její použití na větších plochách nerentabilní. Proti mšicím je registována mšicomorka (Aphidoletes aphidimyza), ale její použití na větších plochách je velice nákladné. V zahraničí je registrováno ještě několik dalších predátorů, např. Anthocoris nemoralis a A. nemorum (hladěnka hajní) použitelné proti merám na hrušních, Chilocorus bipustulatus (slunéčko dvojskvrnné) proti puklicím a červcům, používaný zejména na subtropických dřevinách v Mediterránu, Coccinella septempunctata (slunéčko sedmitečné) proti mšicím – voškám, Chrysoperla carnea (zlatoočka obecná) proti mšicím – voškám, ale s daleko širším působením polyfágních larev a několik druhů vaječných parasitoidů čeledi Trichogrammatidae (drobněnkovití) proti obalečům. I u nás jsou dva druhy registrované, ale jen pro kukuřici a zeleninu. Také spektrum hlístovek je širší. Prodává se Steinernema kraussei a Heterorhabditis megidis proti larvám lalokonosců, proti stejným škůdcům je určena i Steinernema carpocapsae s použitím na širší spektrum půdních larev a S.feltiae na ponravy chroustů.
Dravý roztoč Typhlodromus pyri Typhlodromus pyri je autochtonní, palearktický druh, používaný k biologické regulaci fytofágních roztočů v celé Evropě, na Novém Zélandu a v Severní Americe. Hlavní potravou jsou svilušky, ale spolehlivě kontroluje i ostatní volně žijící roztoče, přestože regulace hálčivců, vlnovníků a svilušek rodu Bryobia je pomalejší. Krypticky žijící druhy, především ty, které žijí uvnitř pupenů a hálek kontroluje jen částečně a ke zvýšení efektu je zpravidla nutné biologickou ochranu podpořit integrací se selektivním akaricidním zásahem. Při nedostatku svilušek se na náhradní potravě roztoč množí pomaleji a vytváří v porostu ohniska. pro množení hálčivců a vlnovníků může dojít k jejich lokálnímu a V letech s extrémně příhodnými podmínkami dočasnému přemnožení. Pokud vyčerpá zásobu potravy v podobě fytofágních roztočů, je schopen přežívat i delší dobu vysáváním pylových zrn a hyf různých plísní, včetně padlí. Roztoč se po vysazení na venkovních kulturách udrží trvale. Není zapotřebí vysazovat jej znovu. Na trh jsou dodávány dvě rezistentní populace, „Chelčice“ a „Mikulov“. První se vyznačuje širším spektrem resistence vůči pesticidům. Její použití neomezuje výrazně ochranu proti ostatním škůdcům a chorobám, je použitelný na většinu dřevin, révu, jahodník i růže v integrovaných i biologických systémech pěstování. Druhá populace s nižším spektrem rezistence je použitelná v integrovaném systému révy vinné a podobných systémech se silně omezenou chemickou ochranou. Vysazení roztočů se provádí buď od září do listopadu (před poklesem teploty pod 10oC) nebo na jaře po zvýšení teploty na 10oC a více, nejpozději v dubnu (výjimečně i později, po domluvě s výrobcem). Roztoči jsou dodáváni jako gravidní přezimující samice v plstěných páskách balených do mikrotenové fólie se 120-200 páskami a 600-1 000 roztoči v balení, nebo v pilinách, pro zahrádkáře uzavřených do papírové trubičky utěsněné parafínem a zatavené do mikrotenu s obsahem min. 100 roztočů a pro velkospotřebitele (hlavně jahodáře, pěstitele růží a citrusů) uzavřených do papírové tuby s plastovým víčkem opatřeným centrálním sypacím otvorem, s obsahem 1 0002 500 roztočů. Větší dodávky jsou obvykle dodávány v polystyrenových termoboxech s chladícími vložkami, udržující roztoče v chladové ztrnulosti, aby se předčasně nerozlézali. Dravého roztoče lze skladovat 14 dnů při 4-9o C v originálních obalech, pokud byl dodán v podchlazeném stavu.
Typhlodromus pyri
2008
2006
2004
2002
2000
1998
1996
1994
1992
1990
300 250 200 150 100 50 0 1988
VÝMĚRA (ha)
Výměry sadů ošetřených T.pyri
Poptávka po dravém roztoči je velice kolísavá a bývá vţdy odrazem situace v českém ovocnářství. Zvyšuje se v ekonomicky příznivých a teplotně abnormálních letech, kdy je dostatek peněz na více neţ nejnezbytnější provozní náklady a svilušky více škodí, naopak klesají v opačném případě. Klesající trend ošetřených ploch však není obrazem trvale se sniţujícího zájmu, ale intenzifikace výroby, která dnes vystačí s menšími výměrami k dosaţení stejných i vyšších výnosů.
Kde funguje biologická regulace fytofágních roztočů ?
Od roku 1988 do roku 2008 bylo provedeno více neţ 100 introdukcí toxikologicky definované populace „Chelčice“ na 2130 ha ovocných dřevin, révy vinné a jahodníku.
Amblyseius cucumeris Autochtonní druh používaný kosmopolitně k biologické ochraně skleníkových kultur proti třásněnkám. Źiví se nymfami třásněnek, malými roztoči a drobnou faunou edafonu. Divoké populace přežívají zimu jako diapauzní samice. Na trh je však dodáván nediapauzující laboratorní biotyp, který trvale v kultuře nepřežívá a introdukce se musí v případě potřeby po zimě opakovat. Hlavními cílovými kulturami introdukcí jsou rychlená zelenina a okrasné rostliny v temperovaných prostorách, cílovými škůdci jsou třásněnky a fytofágní roztoč Polyphagotarsonemus latus. Venku se používá na vyčištění kultur jahodníku od roztočíka jahodníkového s vedlejším účinkem na třásnenky a svilušku chmelovou. Introdukce se provede při rašení srdéčka, pokud teploty neklesají pod 0oC. Pokud teplota po introdukci klesne pod bod mrazu, doporučuje se opakovat introdukci po trvalém zvýšení teploty nad 10oC. Roztoč je dodáván ve směsi s pšeničnými otrubami, v papírových trubičkách po 1 000 , papírových tubusech po 5 000 a 40 000, nebo papírových pytlích po 250 000 roztočích. Pro kurativní inundativní introdukci na jahody a okrasné rostliny se používá jednorázová dávka 40-50 ks/m2 nebo 10 ks/rostlinu. Integrovaná ochrana je slučitelná s řadou fungicidů a selektivních akaricidů, na kontaktní insekticidy je však tento druh dost citlivý.
výměra (ha)
Výměry jahod ošetřených roztočem A.cucumeris 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 2006
2007
Neoseiulus californicus (= Amblyseius californicus) Spotřeba Amblyseius californicus do jahod 80000 70000 počet roztočů
Severoamerický druh má stejné spektrum potravy jako T.pyri. Nevstupuje do diapauzy a přežívá v kultuře do následující sezóny jen při mírných zimách s časným, teplým jarem, po dlouhém, teplém podzimu. Používá se proti sviluškám a roztočíku jahodníkovému na jahodníku, růžích a dalších okrasných kulturách. Je dodáván v pilinách s malým obsahem vermikulitu, v papírových trubičkách po 100 a papírových tubách po 1 000, 2 000, 5 000 a v PE lahvích po 25 000 roztočích. Introdukce se provede při rašení srdéčka, pokud teploty neklesají pod 0oC. Pokud teplota po introdukci klesne pod bod mrazu, doporučuje se ji opakovat po trvalém zvýšení teploty nad 10oC. Protože roztoč se podobně jako T.pyri může živit pylem a jinou náhradní potravou, je možné použít jej k preventivní introdukci. Dostupná populace přežívá i ošetření pyrethroidy a řadou fungicidů. Poptávka trhu je občasná, ale se stoupajícím trendem.
60000 50000 40000 30000 20000 10000 0 2005
2006
2007
2008
Mšicomorka Aphidoletes aphidimyza Holarktická (původ neznámý) mšicomorka Aphidoletes aphidimyza, ktará je použitelná na všechny druhy mšic a je kostrou afidofágního komplexu v ochraně skleníkových kultur. Dospělé mšicomorky se podobají komárům. Jsou schopny samy vyhledat mšice (a to i jednotlivé), do jejichž blízkosti nakladou vajíčka. Oranžové, podlouhlé larvy paralyzují mšice kolem sebe a potom je vysávají. Kuklí se v půdě pod rostlinami v kokonech, které si slepí ze zrnek půdy. Celý vývoj je rychlý, trvající 7-14 dní (podle teploty). Optimální podmínky pro vývoj a účinnost mšicomorky jsou dány teplotou 22-28oC, vlhkostí 70% a vyšší. Limitujícím faktorem je především vlhkost. Při poklesu pod 70% klesá množivost a životaschopnost mšicomorek. Při trvalém snížení na 50% a méně, je predátor téměř nefunkční. Teplota nesmí trvale klesat pod 16oC. Důležitým limitujícím faktorem pro trvalé udržení mšicomorek v porostu je přítomnost půdy pod rostlinami, bez které se nejsou schopny kuklit a dokončit vývojový cyklus. V jednotlivých, oddělených květináčích a především v hydroponických kulturách, nebo při použití netkané textilie pod rostliny, není mšicomorka schopna množit se a je nutné stále doplňovat její zásobu až do likvidace mšic. Mšicomorka je dodávána ve stadiu kukel obalených kokonem z hedvábných vláken a zrneček písku. Kokony jsou smíchány s vlhkými pilinami a uzavřeny do papírových trubiček. Obsah se po malých kupičkách rozsypává na půdu pod rostlinami napadenými mšicemi
Využití přírodních zdrojů užitečných organismů Hrušňový sad silně poškozený merou, na okraji přilehlém k prvku ekologické stability bez poškození (zelený pás u lesa) – vliv imigrace predátorů z refúgia.
Nedostatek komerčně dostupných predátorů a parasitoidů však není překážkou pro uplatnění biologické ochrany v ekosadech. Dá se využít přirozený, spontánní výskyt širokého spektra predátorů a parasitoidů, kteří se vyskytují kolem nás. K tomu je zapotřebí dodržet několik zásad a přispět i „troškou“ práce. Pro přilákání a udržení užitečných organismů v sadech jim především musíme připravit podmínky. Vychází se z dlouhodobých ekologických studií, které jednoznačně prokázaly, že druhová rozmanitost antagonistů škůdců je podmíněna adekvátní rozmanitostí hostitelů, tedy škůdců a z ekonomického hlediska indiferentních druhů a jejich živných rostlin. V okolí vinohradů, ovocných sadů, ale i ostatních zemědělských ploch se vyplatí vysazování stromů, keřů a vysévání kvetoucích rostlin a jiné úpravy velkého množství malých ploch, které se přímo zemědělsky neužívají a slouží jako útočiště užitečných organismů a jejich potravní základny. Přitom je nutné dodržet několik zásad:- při volbě spektra rostlin vycházet z domácích, dané oblasti vlastních (autochtonních) druhů - nezařazovat sem druhy, které hostí choroby a škůdce nebezpečné pro pěstované kultury - volit hostitelské rostliny širokého spektra indiferentních druhů "škůdců" a jiných zdrojů potravy pro užitečné organismy, popř. jinak prospěšné pro udržení užitečných organismů v biocenóze (zdroj pylu, hnízdiště a nocoviště pěvců, úkryty hmyzožravých obratlovců atd.)
zajistit patrovitost porostu vysazením bylinného, keřového i stromového patra ve vhodném poměru a struktuře využívat esteticky působivé a přitom přirozené krajinotvorné prvky Tato všeobecně prospěšná činnost je společná se systémem integrované produkce, proto je možné najít podrobnější informace ve Směrnicích SISPO na www stránkách. Přesto doporučuji konzultovat výsadbu s profesionálními botaniky a krajinnými ekology. Každý takovýto prvek ekologické stability by měl být doplněn umělými hnízdišti (budky), nocovišti (zimní úkryty pro sýkorky) a úkryty (např. hromádky větších kamenů nebo hranicemi polen pro ježky - ježe a ještěrky jašterice ale i slunéčka - lienky, střevlíky - bystrušky a jiný hmyz). Pro dravé ptáky je vhodné instalovat do sadů berličky a budky. Samozřejmostí je, v zájmu ochrany užitečných organismů, nepoužívat pro ně toxické pesticidy k regulaci škůdců a zásahy provádět jen jako korekční, opravující případné nedostatky v účinku přirozených nepřátel škůdců a ne preventivně. Avšak i selektivní přípravky s vysokou účinností (např. aficidy , přípravky proti mšicím – voškám) mají negativní vliv na predátory a parasitoidy, protože jim vyhubí hostitele. Tomu lze zabránit aplikací v pruzích či pásech, střídajících se s plochami neošetřenými. Především létavé druhy parasitoidů a predátorů se po ošetření přesunou z nedostatku potravy na plochy neošetřené, které jsou tak spolehlivě ochráněny (zvýší se abundance, zefektivní se poměr mezi nimi a cílovým škůdcem, zkrátí doba nutná pro regulaci) a slouží jako refugium, ze kterého se pak znovu užitečné druhy rozšiřují do okolí. Velice efektivní je takový postup u rybízu, broskvoní a švestek. Před pesticidy by měly být ke korekčním zásahům používány přednostně mechanické prostředky (lepové desky, lapací pásy, kaolín a pod.), mikrobiální insekticidy aplikovat jen lokálně a v případě potřeby, bioracionální přípravky používat aplikační metodou, zabraňující plošné kontaminaci porostu např. bodově s atraktantem (vábidlem, vnadidlem) specifickým pro škůdce (metoda „attract and kill“, metoda kontaminačních lapáků a pod.), nebo lokálně např. po odlákání škůdců na předem určené malé plošky stranou od hlavní kultury (metoda „push-pull“). Pokud některé potřebné druhy v sadu chybí a nejsou k dispozici ani v nejbližším okolí, může si je sám ovocnář přivézt odjinud, kde jich je hojně, pokud o takových místech ví a vysadit je do svého sadu. Stačí mnohdy i malé množství (tzv. metoda inokulativní introdukce), rozseté do několika ohnisek v sadu. Při dodržení zásad jejich ochrany před negativními vlivy ošetřování a při dostatku potravy se po čase namnoží a rozšíří po celém porostu. Odměnou za úctu k přírodě je pak snížená potřeba ochrany proti škůdcům jinými metodami. Na závěr bych chtěl zdůraznit, že ekoovocnářství je filozofie o které musí být ovocnář přesvědčen, využívat pro její uplatnění vlastního citu k přírodě i trošky selského rozumu a přesvědčit sám sebe o tom, že úcta k přírodě a spotřebiteli svého ovoce je povýšena nad bohatství. Zákony, vyhlášky, metodiky ani firemní prospekty z ovocnáře ekologa neudělají.
Seznam doporučených opatření k podpoře biodiverzity sadů a jejich okolí I : ROSTLINNÁ BIODIVERZITA Vysazování ţivých plotů kolem sadů Monokultura nebo smíšená kultura s dominantním druhem tvarovatelných listnatých keřů nebo stromů jednořadá nebo víceřadá, udržovaná řezem, přihnojovaná organickými hnojivy Druh latinsky poznámka Olše lepkavá
Alnus glutinosa
Všechny sady
Olše zelená
Alnus viridis
Všechny sady
Olše šedá
Alnus incana
Všechny sady
Olše svraskalá
Alnus rugosa
Všechny sady
Habr obecný
Carpinus betulus
Všechny sady
Javor klen
Acer pseudoplatanus
Všechny sady
Javor babyka
Acer campestre
Všechny sady
Javor mléč
Acer platanoides
Všechny sady
Buk lesní
Fagus silvestris
Všechny sady
Vrba pýřitá
Salix cinerea
Všechny sady
Líska obecná
Corylus avellana
Všechny sady
Tavolník
Spiraea spp.
Všechny sady
Zimolez obecný
Lonicera xylosteum
Ostružiník křovitý
Rubus fruticosus
Trnka obecná
Prunus spinosa
Zimostráz vždyzelený
Buxus sempervirens
Všechny sady vyjma třešní a višní Jako podrost pod vyholující dřeviny, Všechny sady vyjma slivoní a broskvoní Hrušně, jako doplněk u slivoní
Reálný živý plot kolem jabloňového sadu - Velké Bílovice
ÚPES Vytváření biokoridorů, refugií, břehových porostů, větrolamů a stabilizačních porostů – ÚZEMNÍCH PRVKŮ EKOLOGICKÉ STABILITY Patrovitá smíšená, trvalá kultura autochtonních, stromů, keřů a bylin, vytvářející více méně souvislá propojení mezi rozsáhlejšími biotopy oddělenými zemědělsky intenzívně obdělávanými plochami (biokoridory); dočasná i trvalá útočiště živočichů i rostlin na neobdělávatelných plochách (refugia, remízky); zpevňující břehy zdrojů povrchových vod, řek, potoků a kanálů a zároveň refugia či součást biokoridorů (břehové porosty) nebo v otevřené krajině chránící půdu před větrnou (větrolamy) a na svažitém terénu před vodní erozí (stabilizační porosty, meze, příkopy) a zároveň refugia či součást biokoridorů. Porosty jsou udržovány výběrovým občasným průklestem, sečením, obnovou a příležitostně organickým hnojením.
STROMOVÉ PATRO (D-dominantní, S – subdominantní, M – jednotlivě (minoritní příměs) DRUH
LATINSKY
Olše lepkavá Olše šedá Olše zelená Habr obecný Buk lesní Javor klen Javor mléč Javor babyka Dub zimní Topol osika Lípa srdčitá Jilm habrolistý Jilm vaz Jasan ztepilý Topol bílý Bříza bělokorá Borovice lesní Modřín opadavý
Alnus glutinosa Alnus incana Alnus alnobetula Carpinus betulus Fagus silvatica Acer pseudoplatanus Acer platanoides Acer campestre Quercus petraea Populus tremula Tilia cordata Ulmus minor Ulmus laevis Fraxinus excelsior Populus alba Betula pendula Pinus silvestris Laryx decidua
Stabilizačn biokoridor í porosty a y refugia
D-S S-D S-D D S D-S S-D M D S M D-S S M
M M M S-D S S-D D-S M M M S S-D S M
M M M
S M M
Břehové porosty
D-S S-D S-D M M M D D-S M S-D M M S
Směrnice SISPO 2006
větrolam y
S-D S-D S-D D-S S S-D S-D M D-S D M S-D M M D-S S M M
Meze a příkopy
M M M
M M
M
ÚPES KEŘOVÉ PATRO (D-dominantní. S – subdominantní, M – jednotlivě (minoritní příměs) Líska obecná Trnka obecná Bez černý Růže šípková Zimolez obecný Hloh obecný Hloh jednosemenný Brslen evropský Vrba popelavá Střemcha obecná
Corylus avellana Prunus spinosa Sambucus nigra Rosa canina Lonicera xylosteum Crataegus laevigata Crataegus monogyna Euonymus europaeus Salix cinerea Prunus padus
D M M M M M M M M M
D S M M M M M M M M
M
M M M
M S-D M-S M M M M M
M M M M M M
D-S S
LIÁNY (D-dominantní. S – subdominantní, M – jednotlivě (minoritní příměs) Chmel otáčivý
Humulus lupulus
M
M
M-S
M
BYLINNÉ PATRO (D-dominantní. S – subdominantní, M – jednotlivě (minoritní příměs) Jitrocel kopinatý Řebříček chlumní Řebříček obecný Řebříček luční Kopřiva dvoudomá Rákos obecný Mrkev obecná Pastinák setý Heřmánek pravý Heřmánek terčovitý Lopuch větší Lopuch menší
Plantago lanceolata Achillea collina Achillea millefolium Achillea pratensis Urtica dioica Phragmites australis Daucus carota Pastinaca sativa Matricaria recutita Matricaria discoidea Arctium lappa Arctium minus
S-D D-S D-S D-S M M M M M M M M
S-D D-S D-S D-S M M M M M M M M
Směrnice SISPO 2006
M-S M-S M-S M-S D-S D-S
M
S-D M M M M M M M
M-S M-S S-D M-S M M M-S M M M M
Seznam doporučených opatření k podpoře biodiverzity sadů a jejich okolí II: ŢIVOČIŠNÁ BIODIVERZITA Užitečná fauna sadů zahrnuje opylovače a antagonisty škůdců. Jejich setrvání v sadech a množství je určováno dostupností vhodné potravy, dostatkem vhodných úkrytů, míst k rozmnožování a přezimování. Nejdůležitějšími zdroji potravy pro opylovače, parasitoidy a některé predátory jsou kvetoucí rostliny s vysokou produkcí pylu a/nebo nektaru. Pro predátory a parasitoidy jsou potravou škůdci a jim příbuzné druhy, indiferentní vůči plodinám v sadech. Jejich zdroji jsou druhově rozmanitá rostlinná společenství v sadech a jejich blízkém okolí (viz část I). Někteří predátoři přijímají náhradní potravu (pyl, olejnatá semena, živočišné tuky) a její poskytnutí při nedostatku přirozené potravy je udržuje trvale v sadech. Řada užitečných druhů potřebuje ke své existenci přítomnost úkrytů pro sebe nebo své potomstvo, s různou potřebou během dne, období rozmnožování nebo ročních období. Tyto druhy se koncentrují v místech, kde jsou přítomny přirozeně, nebo jim jsou poskytnuty. ZDROJE PYLU A/NEBO NEKTARU Zdroji může být většina druhů rostlin, uvedených v části I. Vedle toho lze provést výsev níže uvedených bylin do sadu nebo jeho okolí. Divoce rostoucí rostliny („plevely“) mohou být trvalou součástí společenství na plochách vymezených jako ekologická náhr
Druh Jitrocel kopinatý
latinsky Plantago lanceolata
Lebeda lesklá
Atriplex sagittata
Kopřiva dvoudomá
Urtica dioica
Kopr vonný
Anethum graveolens
Mrkev obecná
Dacus carota
Pastinák setý
Pastinaca sativa
Řebříček tužebníkovitý
Achillea filipendulina
Chmel otáčivý (samčí rostliny)
Humulus lupulus
poznámka Pestřenky, slunéčka Slunéčka, zlatoočky, dravé ploštice, mšicomaři (částečně také díky přítomnosti indiferentních mšic a jejich medovice) Slunéčka, zlatoočky, lumci, lumčíci a mšicomaři, dravé ploštice, draví roztoči (částečně také díky přítomnosti indiferentních mšic a jejich medovice) Opylovači, pestřenky, slunéčka, zlatoočky, kuklice, lumci a lumčíci Opylovači, pestřenky, slunéčka, zlatoočky, kuklice, lumci a lumčíci Opylovači, pestřenky, slunéčka, zlatoočky, kuklice, lumci, lumčíci a mšicomaři (částečně také díky přítomnosti indiferentních mšic) Slunéčka, zlatoočky, kuklice, pestřenky, lumci, lumčíci a mšicomaři, (částečně také díky přítomnosti indiferentních mšic) Slunéčka, zlatoočky, pestřenky, lumci, lumčíci a mšicomaři, dravé ploštice, draví roztoči (částečně také díky přítomnosti svilušky, mšic a jejich medovice) Pestřenky, slunéčka, zlatoočky, lumci, lumčíci a mšicomaři, dravé ploštice, draví roztoči Opylovači (zvláště čmeláci)
Kukuřice setá
Zea mays
Svazenka vratičolistá
Phacelia tanacetifolia
Tolice setá (vojtěška)
Medicago sativa
Opylovači (zvláště čmeláci), slunéčka, zlatoočky, mšicomaři (díky přítomnosti indiferentních mšic a jejich medovice)
Slunečnice roční
Helianthus annuus
Opylovači, slunéčka, zlatoočky, dravé ploštice, draví roztoči
Směrnice SISPO 2006
Pálení klestu po řezu je zločin, jeho podrcení chvályhodné, vyhrnutí na okraje a použití jako základu neproniknutelného plotu a refúgia užitečné fauny je velice účelné. K zakrytí valu z klestí nebo starého shnilého plotu je možné, poměrně estetické a velice „chutné“ porostem Rubus fruticosus (ostružiník křovitý), nebo jeho kříženci. K funkčnosti prvku ekologické stability je vhodné doplnit o keře, stromy a vhodné bylinné patro. . Živý plot ve stadiu založení a tři roky po výsadbě
Kvést by mělo v sadech každé, jinak nevyužité místo, např. mezery po odumřelých stromech [12], nebo okraje cest a příkopy
Zdroje pylu a nektaru jsou zároveň refugii a zdroji užitečné fauny
Pyl a nektar miříkovitých rostlin (Daucaceae) je velice vyhledáván širokým spektrem užitečných druhů hmyzu. Dají se uplatnit jak v zapojeném bylinném podrostu meziřadí, tak v místech odhalené půdy. Nejčastěji se na nich setkáváme se slunéčky, zlatoočkami, páteříčky, pestřenkymi, lumky, lumčíky a kuklicemi.
Velice dobrým zdrojem pylu a nektaru pro hmyz jsou složnokvěté rostliny (Asteraceae), zejména slunečnice.
Řebříčky (Achilea spp.) jsou nejen zdrojem vyhledávaného pylu a nektaru, ale také indiferentních mšic, na kterých v sadech přežívají užitečné druhy v létě. Navíc jsou schopné vytvářet zapojený, nízký porost, který nevyžaduje sečení, vhodný i do suchých míst. Sečením můžeme vyvolat nové kvetení rostlin a diferencovanou sečí tak udržovat zdroj květů dlouhou dobu. Je tedy vhodnější do meziřadí než trávy.
Územní Prvky Ekologické Stability - ÚPES
– ţivé ploty, zdroj druhové diverzity
– technikou nepřístupná místa, zdroj druhové diverzity
Okraje svahů (teras)
Balvany a výstupy skalního podloží
Otázka: Co vidíme na obrázcích ? a) b)
Plevele plné škůdců Hostitele indiferentních mšic, nenapadajících ovocné dřeviny a zdroj či refugium mšicožravého hmyzu (afidofágů)
b) Je správná odpověď !
Slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata) na pelyňku
Larvy slunéčka dvoutečného (Adalia bipunctata) na bodláku Slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata) na kopřivě
Jitrocele, obzvláště jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata je další vhodnou rostlinou do meziřadíi jako náhrada herbicidních příkmenných pásů. Pro trvalé idržení občas vyžaduje přísev. Normálně nevyžaduje sečení, ke kterému se přistupuje z důvodu oslabení případných konkurenčních druhů, které se do porostu dostávají z okolí.
Diferencovaná seč, tj prováděná ob meziřadí s odstupem času se zajistí trvalá přítomnost rozkvetlých rostlin.
OPATŘENÍ PODPORUJÍCÍ UŢITEČNÉ ORGANISMY Komplex opatření, která zvyšují atraktivitu sadu trvale nebo v určitých obdobích (hnízdění, přemnožení škůdců, nedostatek potravy atd.). Opatření pro podporu hnízdění ptáků je vhodnější provádět na okraji sadů nebo v jeho sousedství – středy rozsáhlých s Opatření Vyvěšování budek pro netopýry Vyvěšování budek pro sovy Vyvěšování budek pro dravce Vyvěšování budek pro hmyzožravé ptáky Podpora hnízdění ptáků v keřích (svazování větví) Instalace berliček (bidýlek) pro dravce a sovy Instalace zimních nocovišť pro sýkory Instalace úkrytů pro dravé savce (hromady kamenů nebo polen) Instalace úkrytů pro obojživelníky a plazy (hromady kamenů nebo polen) Instalace denních úkrytů pro škory (pásy vlnité lepenky na kmeny, popř. smotky lepenky nebo perforované krychličky na větve)
Cílové organismy netopýři Puštíci, kalousové Káňata, poštolky Sýkory, rehkové, brhlíci Pěnice, pěnkavy, ťuhýci, lejskové Puštíci, kalousové, sova pálená, káňata, poštolky Sýkora koňadra Rejsci, ježci, lasice Ropuchy, slepýši, užovky Škvor obecný
Instalace zimních úkrytů pro dravý hmyz a roztoče (pásy na Roztoči čel. Phytoseiidae , ploštice čel. Anthocoridae kmenech instalované koncem léta) slunéčka, pavouci, kuklice, pestřenky, zlatoočky a denivky Instalace hnízdišť pro čmeláky
čmeláci
Vytváření vodních rezervoárů jako napajedel užitečných živočichů a míst rozmnožování obojživelníků
Včely, ptáci
Ropuchy a rosničky
Směrnice SISPO 2006
,
Budky a bidýlka pro dravce a sovy, stejně jako ostnaté keře v okolí a koíky uvnitř porostu rybízových plantáží lákají ptedátory hlodavců – poštolky, káňata, puštíky, ťuhýky aj.
Poskytnutí hnízdišť (budek) na jaře a nocoviš‘t v zimě přiláká a udržuje v sadech sýkory koňadry i modřinky
