Co by na to řekl Jan Amos Komenský?

cena 34 Kč / ročník 39

www.i-brana.cz

Já na bráchu.... ... braček na mňa Dva rozhovory se sourozenci v kazatelské službě str. 6

Úcta k životu Odkaz Alberta Schweitzera str. 20

U mesiánských Židů

Co by na to řekl Jan Amos Komenský?

zari-2008.indd 1

Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

Reportáž Jiřího Lukla str. 24

26.8.2008 16:08:15

Milí čtenáři,

vítám Vás po prázdninové přestávce u dalšího čísla časopisu BRÁNA, který jsme tematicky zaměřili na otázku, která už nějaký čas čeří veřejné mínění v naší společnosti. Otázka - téměř hamletovsky položená již asi má svoji odpověď. Z hlediska zákona se zřejmě dočkáme pro mnohé radikálního řešení, které bude podobné zákonným úpravám v jiných státech Evropské unie i jinde ve světě. Tiché či hlasité výkřiky části veřejnosti, církevních společenství nebo „organizací na ochranu rodičů“ na tom nic nezmění. Co však změní nový zákon? Kauzám, podobným té z Kuřimi, těžko zabrání. Týrání dětí se obvykle děje za dobře zavřenými dveřmi. Výchova je proces mnohem složitější, než aby na ni stačila jakákoliv zákonná úprava. Výchova je záležitostí vztahu, a vztah není založen pouze na rozumu, ale především na citu. Kdo z nás byl nejen sám vychováván, ale byl i vychovatelem, dobře ví, o jak komplikovaný proces se jedná. Dlouhou řadu let se s manželkou účastníme letních kurzů Manželských setkání a z mnoha rozhovorů jsme poznali, že jsou tři nejčastější úskalí rodinného života. Mezigenerační soužití, hospodaření s penězi, a především výchova dětí. Nejen v rámci společnosti, ale dokonce i v jedné rodině je těžké shodnout se na správném výchovném modelu. Jakýkoliv zákon na tom těžko cokoliv změní. Diskuse kolem něj však může být užitečná i pro to, abychom si sami ujasnili svoje názory a postoje. Přijměte, prosím, toto číslo časopisu jako příspěvek do diskuse, a buďte dobré mysli. Pamatujte, že podle evropských směrnic bychom už dávno neměli dostat v restauraci pravý maďarský guláš či českou svíčkovou – a přece se vaří… Přeji Vám hezký začátek školního roku a příjemné čtení. Jiří Sedláček – vydavatel

z obsahu:







6



SLOVO

Ukaž nám znamení

Já na bráchu... braček na mňa



PŘÍBĚH





22



Jan Hábl

Albert Schweitzer - Úcta k životu

Ľudovít Fazekaš

EXEGEZE

Koloským 3,1-11

Jiří Lukl

REPORTÁŽ

24

U mesiánských Židů



ZE SBORŮ

Jiří Lukl

28

Setkání seniorů v Deštném



K DISKUSI

30

Reforma ve školství



SERIÁL

33

Peníze novozákonní doby 7



POST SCRIPTUM

34

Grulichovi & Jurčovi

TÉMA

Bít, či nebít

20

Michal Žemlička

ROZHOVOR

10

Prázdniny alebo Hollidays

Eva Titěrová

Jan Luhan

Daniel Pastirčák

připravujeme:



zari-2008.indd 2

3



TÉMA

Nebezpečná kniha

Pavel Hošek

26.8.2008 16:08:15

Ukaž nám znamení Mt 12,38-42; 1K 1,22-25

V

tomto evangelijním textu se setkáváme se zajímavou žádostí některých farizeů a zákoníků: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ Nebylo to naposled. O čtyři kapitoly dále čteme, že farizeové, tentokrát se saducei, žádají stejnou věc. Nyní ještě konkrétněji: „…žádali na něm, aby jim ukázal znamení z nebe“ (Mt 16,1). Jaké znamení a proč ho žádali? Znamení označovalo nějaký mimořádný projev, kterým by se Ježíš zjevně, nezpochybnitelně a mimořádně projevil jako Boží Syn, Mesiáš. Ta žádost farizeů je zajímavá z  toho důvodu, že Ježíš právě jedno ze svých mocných znamení učinil (viz 12,22). Farizeové viděli znamení. A přece žádají další. Chtějí víc. To, že záliba Židů té doby ve vyhledávání znamení a zázraků nebyla ojedinělá, nám nastínil i ap. Pavel: „Židé žádají zázračná znamení…“ (1K 1,22). Bylo to pro ně charakteristické tak, jako pro Řeky jejich příslovečné hledání moudrosti. Ale tato žádost po znameních, důkazech, projevech a zjeveních Božích není jen otázka židovstva přelomu letopočtu. Možná jste se i vy sami setkali s požadavkem současníka: „Jestli ten váš Bůh, o kterém pořád mluvíte, skutečně existuje, pak proč se nějak viditelně neprojeví?“

Proč zůstává Bůh do značné míry ve skrytu?

I my sami se můžeme někdy ptát: No ano, proč se vlastně Bůh neprojeví nějak jasně a zřetelně, aby nikdo nemohl pochybovat, že je. Zřejmě proto, že by to nepřineslo to, co bychom od toho očekávali. Jen se podívejme do Bible, kde se to na některých místech Božími znameními a zjeveními jen hemží. Např. zkušenost samotného Ježíše. Jeho znamení byla naprosto mimořádná a přesvědčivá: uzdravoval každou nemoc, osvobozoval lidi z pout zla, dokonce křísil mrtvé, kráčel po vodě, utišil bouři pouhým slovem, z několika málo chlebů a ryb nasytil tisícové zástupy, proměnil vodu ve víno…Lidé tím byli často překvapeni a mnozí, když viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět! (J 6,14). Ale jak nakonec skončil? Na kříži. A co Štěpán, první křesťanský mučedník: Štěpán byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení (Sk 6,8) a skončil ukamenován. Nebo příběh putování izraelského národa pouští. Čteme zde, že Bůh putoval se svým lidem v podobě sloupu ohnivého (v  noci) a sloupu oblakového (ve dne). Rozdělil vody moře, aby mohli pronásledovaní Izraelci bezpečně přejít na dru

zari-2008.indd 3

26.8.2008 16:08:15

Přání Když padá z nebe hvězda můžete si prý něco přát. Já si vždycky přeju, aby se neuhodila. Eliška, Praha hou stranu, a když se za nimi vřítilo egyptské vojsko, voda se za nimi zavřela. Dále dostávali pokrm (manu) a vodu, aniž se o to jakkoli zasloužili. Vrcholnou zkušeností s Božím zjevením bylo zastavení u hory Sinaj, kde Bůh vydal Izraeli své zákony (Ex 19,1720; 20,18-21). To byla zkušenost, po které by mnohý dnešní člověk toužil, aby se tak nějak Bůh zjevil. To by pak přece všichni v Boha uvěřili a poddali se mu. Příklad Izraelců nám však toto tvrzení nepotvrzuje. Byli svědky opravdu mimořádných zkušeností (a to i na biblickou dobu). Setkali se s Bohem tak jako málokdo. Ale přes to přese všechno k důvěře v Boha a k poslušnosti Boha měli po celou tu dobu na poušti hodně daleko. Až tak, že Bůh musel říci: Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali mě, nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům (Nu 14,22-23). Viděli mou slávu a má znamení, a že jich nebylo málo, a že to nebylo nic ubohého, a přece mě neuposlechli, ale pořád mě pokoušeli. Kdyby se nějakým podobným způsobem Bůh zjevil dnes, nenašli by se lidé, kteří by to vše vysvětlili jako hromadnou halucinaci, marťanskou invazi, nevysvětlitelnou záhadu, jako něco mezi nebem a zemí? A možná by se lidé dokonce i dali přesvědčit a přestali by pochybovat o tom, jestli Bůh je. Ale proměnilo by takové zjevení, znamení Boží samo o sobě jejich život? Pán Ježíš věděl, že ani u farizeů by to nebylo o moc jiné. Přicházejí za ním, aby jim ukázal nějaké znamení z nebe. Ale on je neudělal. Proč? Bylo by to zbytečné. Oni by stejně neuvěřili. Už předem se vůči

Michal Žemlička (33) Vystudoval ETS Praha. Jako vikář nastoupil na sbor v Kyjově. Nyní slouží jako 2. kazatel ve sboru Praha-Žižkov. Má manželku Hanu a dceru Janu (věk 7 let).

němu uzavřeli, a kdyby dělal nevím co, neuvěřili by. Lukáš odhaluje úmysly farizeů: „…chtěli ho podrobit zkoušce“ (Lk 11,16). Ježíš odmítá zázraky na objednávku. Odmítá dát znamení, zjevit své božství těm, kdo jím v srdci předem pohrdají, odmítají ho. Tam by i to největší znamení bylo stejně marné, což se nakonec potvrdilo, jak píše J 12,37: „Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho.“

Znamení Jonášovo

Ale vidíme, že přece žádost farizeů neodmítá úplně: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše.“ Prorok Jonáš se proslavil svým třídenním pobytem v břiše velryby, kdy pak byl vyvržen zdravý ven. Pro Ježíše je to znamení jeho vlastní smrti a vzkříšení třetího dne. Ale víme, že nakonec i vůči tomuto monumentálnímu znamení Boží moci a lásky, vítězství nad smrtí, zůstala většina uzavřena, a to i tehdy když tato událost byla dosvědčena nezaujatými svědky, římskými vojáky, hlídajícími Ježíšův hrob. Přesto se Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý stal nejvyšším a dokonalým zjevením Boha a jeho lásky k člověku. Jeho kříž a prázdný hrob jsou znameními, o kterých Bůh nediskutuje. Jaké větší znamení může dát Bůh o sobě a o své lásce? Ap. Pavel to potvrzuje, když říká: „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného…“ (1K 1,22-23). Jeho budeme zvěstovat, protože ne zázraky a znamení, ani lidská moudrost, ale jedině Kristova oběť nás může zachránit před Božím soudem. Chcete vidět znamení? Uvidíte ho. Zemřu, ale budu vzkříšen z mrtvých. Záleží na vás, jak s tímto znamením naložíte. Záleží na vás, zda se vaše srdce otevře, nebo zůstane zarytě uzavřené.

A co my?

I my sami, kdo v Boha věříme, někdy prožíváme chvíle, kdy toužíme po tom, aby se nám Bůh nějak zjevil, ozval, projevil se, potvrdil svoji přítomnost. Ať už taková znamení prožíváme nebo ne, držme se toho znamení, které bylo dáno jednou provždy a jednou provždy také platí – je to Kristus, ten obětovaný Beránek. Ten je nám znamením o Boží lásce a blízkosti, ať už jsme v jakékoli situaci. Kéž rosteme ve víře, ať už se znameními nebo bez nich. Znamení Kristova kříže a prázdného hrobu nechť je posilou i tam, kde  tápeme a necítíme Boží přítomnost. miCHAl ŽemličKA

4

zari-2008.indd 4

26.8.2008 16:08:16

Adresa redakce: Brána, Soukenická 15, 110 00 Praha 1 ● e-mail: [email protected]

95 let požehnaného života br. dr. Bohumila Kejře milí přátelé,

v časové proluce dvojčíslí 5 – 6 jsem se vracel k minulým sešitům a znovu mě zaměstnalo téma křtu, jak je pozoruhodně pojednal bratr David Beňa ve velikonoční Bráně 3/08. Zvláště mi ze srdce mluví připomenutím, že „různost (porozumění svátosti) nemusí nutně přinášet dilema buď – anebo, může poukazovat na mnohovrstevnaté bohatství pravdy. Různé pohledy nemusí být…navzájem si odporující, mohou se doplňovat.“ Právě křest býval žel křesťanům až příliš často zástupným „kamenem urážky a skalou pohoršení“ zaclánějící Krista, takže potěší každé připomenutí dobré vůle, naopak se „nejdřív od druhých chtít učit“. Osměluje mě to, abych položil aspoň jednu z roje otázek z Beňova úlu, věřím, že medonosných (Ž 19,11). Patří k „rozsudku smrti“, který pak vyslovují nepřátelé (a jiný nad Pánem Ježíšem ve své Bibli nenacházím), říká – li Křtiteli, že přijetím a ztotožněním se s jeho „kázáním křtu pokání na odpuštění hříchů“, oba plní všelikou spravedlnost (Mt 3,15)? Nezapřaháme tak trochu vůz před koně, zatímco sám velký Otec ve známém podobenství (Mt 21,37; Mk 12,6; Lk 20,13) ještě chová o zlých

Dne 11. června 1913 se narodil v rodině Josefa Kejře jediný syn Bohumil. Chlapec byl od útlého věku vychováván v známosti Božího slova a byl velmi zvídavý. Již jako gymnazista se naučil hrát sám na klavír a jako vysokoškolák byl již zdatným hudebníkem. Znal několik jazyků, měl nadání i k veršování a tak překládal a sbíral již v dospělosti hodně písní. Po válce si zařídil advokátní kancelář, které se vzdal po roce 1952, kdy vstoupil do služby Jednoty českobratrské, dnešní Církve bratrské. Několik desítek let pracoval věrně a neúnavně v Radě CB jako vedoucí kanceláře. Mnoho let byl také členem Rady CB. Má velikou zásluhu v rozvoji církve i na poli hudebním. Shromažďoval písně a vydával mládežnické zpěvníčky pro Biblické letní kurzy. Vyhledával a sestavoval „Sborové zpěvy“ – duchovní písně pro smíšené sbory. Podílel se na zpracování Křesťanského kancionálu jako redaktor díla (1965), tato práce trvala více jak 10 let. Přeložil nespočet duchovních písní, některé sám složil a zhudebnil. Také byl velmi činným laickým kazatelem nejen ve svém sboru, ale i v celé církvi. Založil a 25 let dirigoval mezisborový mužský sbor. Vše, co bylo B. Kejřem vykonáno, bylo k oslavě Boží a k vyvýšení slávy našeho Pána. Jeho práce byla nezištná, vyčerpávající, ale nikdy si stěžoval na přepracování či únavu. Vždy měl na paměti, že Pán je mocný, milostivý a že mu musí vydávat vše, čím byl od Něj obdarován. lervin

vinařích naději: „Zastydí se před mým synem“ (Kral.), „Na mého syna budou mít přece ohled!“ (ČEP)? Nebýváme s Kainem (v tomto případě s Ježíšovými soudci a katy) hotovi už ve chvíli, kdy Bůh ještě se vší vážností varuje: „…hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním“? (Gn4,7) Jsme schopni žalmistova úžasu nad sebeomezením Boží lásky

už tím, že stvořil člověka ke svobodě, v níž chce být svobodně a cele milován? Mohl by Ježíš předznamenán ortelem smrti, upřímně myslet svoji galilejskou „evangelizační kampaň“? (Mt 4,17; 10,7 aj.) A jako dobrý Pastýř se celou duší vkládat do zápasu a duchovního boje s vlky, kteří se na scéně teprve objeví? (Jan 5-12) SAmUel JAn HeJZlAr

redakce a administrace: Soukenická 15, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56, fax 222 31 64 62 www.i-brana.cz • e-mail: [email protected] Číslo 9/2008, ročník Bratrské rodiny 40, Českobratrské rodiny 67 • Vyšlo 3. 9. 2008 • Vychází 10x ročně, cena 34 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík • redakční rada: Mgr. Miloš Hejzlar, Jiří Sedláček, Jana Matulíková, Ing. Peter Komrska, Anna chrásková, Ing. Karel Fojtík j.h. • Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Sovová Vydavatel: KODeX o.p.s. • IČ 27895980 • ev. č. MKČr: e 5080 • Tisk: GrAFOTecHNA PrINT, s.r.o. Praha objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce.

5

zari-2008.indd 5

26.8.2008 16:08:16

Petr o tomášovi Jaký je váš bratr kazatel a jaké je jeho největší charisma? Tomáš klade důraz na službu studentům a výchovu nových pracovníků v církvi. Vedle práce na svém sboru zápasí i o místa, kde je naděje možného rozvinutí nové práce. Jeho krevní skupinou jsou: Evan-

Ing. Tomáš Grulich, M.Th. (39) vystudoval Zemědělskou univerzitu, později ETS a Mezinárodní baptistický teologický seminář (IBTS). V současnosti pracuje jako kazatel CB v Praze na Černém Mostě a vede studentské učednické společenství PTH. Na ETS vypomáhá jako učitel sborové pastorace, je spoluzakladatelem Nadačního fondu nových sborů a zapojuje se do práce evangelizačního a pastoračního odboru CB. S manželkou Markétou mají 3 děti.

gelizace, pastorace a zápas o živou církev. Když mu něco svěříte, nezapomene se za vás modlit. A ještě za nějaký čas se vás zeptá, jak se vám daří, protože ho to bude opravdu zajímat. Kdo přivedl vašeho bratra ke kazatelské službě? První volání ke službě prožíval v době oživení bysterské mládeže, když se kolem něj začali obracet k Pánu Ježíši někteří jeho vrstevníci. Tenkrát začal pozvolna uvažovat o práci v církvi na plný úvazek, ale nebyl si v tom moc jistý. Modlil se za to, pokud by se měl skutečně stát kazatelem, ať ho Pán Ježíš do služby nejprve fakticky uvede, a teprve pak by studoval teologii a přijal kazatelskou službu i „formálně“. Toto

přání se mu později splnilo skrze rostoucí službu v mládeži v Praze na Vinohradech. Po ukončení vysokoškolského studia jej sbor požádal o setrvání ve službě a nabídl mu místo kazatele mládeže a Tomáš tak v roce 1991 nastoupil do prvního ročníku nově otvíraného ETS. v čem jste si podobní a v čem se naopak lišíte? Brácha nosí brejle. Evangelizace bude naše společné téma. Tomáš dále postupně precizuje pomoc studentům, službu lidem v krizích a koncepci zakládání nových sborů, já se asi víc zabývám budováním sborů stávajících a inspirativností kázání. Možná to už bude i na nějakou knížku (sbírku kázání), uvidíme. Co vás na bratrovi inspiruje a co mu bratrsky závidíte? Tomáš se umí radovat s radujícími a plakat s plačícími. Bratrsky mu závidím jeho nefalšovanou schopnost pěstovat intenzivní vztahy s lidmi, kteří se dostávají do všelijakých osobních či duchovních problémů. Nekouká při tom na hodinky a dokáže jim opakovaně věnovat svůj čas. rozcházíte se v některých přístupech ke službě či v teologických názorech nebo prožíváte vzácnou bratrskou jednotu? Jsme odlišní asi jen osobnostním přístupem ke službě, což vychází z odlišného obdarování, teologicky se dnes shodnemetéměř ve všem. 

6

zari-2008.indd 6

26.8.2008 16:08:18

tomáš o Petrovi Jaký je váš bratr kazatel a jaké je jeho největší charisma? Petrovo výrazné obdarování je v oblasti organizace a řízení. Kdyby nebyl kazatelem, určitě by se uplatnil jako docela schopný podnikatel, ale jsem moc rád, že jsme kolegové. Dobře se s ním spolupracuje. Dává velký důraz na týmovou práci a umí podporovat své spolupracovníky. Jako kazatel se snaží cílevědomě získávat pro spolupráci široký okruh dalších lidí. Pracuje efektivně a důsledně, nebojí se přijmout od-

jedno nevylučuje druhé). Svým projevem jsem méně formální a brácha možná víc - no jak to říct hezky reprezentativní. Mě láká věci dělat jinak a neustále zkoušet, zda daná forma opravdu vyjadřuje vnitřní obsah, Petr chce dělat věci správně. Oba se nebojíme jít do nových věcí. Když jsme spolu, tak sdílíme podobný typ humoru, i proto jsme spolu rádi. Co vás na bratrovi inspiruje a co mu bratrsky závidíte? Už snad ani bratrsky nezávidím. Mladší brácha, což jsem já, má asi tendenci si na starším něco dokazovat a závodit s ním, zatímco starší to většinou neře-

Já na bráchu...

dva rozhovory se sourozenci v kazatelské službě povědnost a má přirozenou autoritu. Na rozdíl ode mě je daleko důslednější v detailech. Kdo přivedl vašeho bratra ke kazatelské službě? Petr dělá věci naplno. Když v době studia na gymplu utíkal pro své pochybnosti víry ze sboru, byl v tom důsledný. Když na konci střední školy skutečně uvěřil, znovu to udělal se vším – vydal se Bohu i do služby. Pán Ježíš si u jeho přerodu k vydanému služebníkovi použil Broňka Kaletu, který mu jako tehdejší kazatel bysterského sboru pastoračně velmi pomohl. Povolání ke službě v církvi pak na sebe nedalo dlouho čekat. v čem jste si podobní a v čem se naopak lišíte? Máme podobný pohled na budování a růst církve, nelišíme se ani v otázkách osobní zbožnosti. Petr je asi víc zaměřen na programy, úkoly a cíle, kdežto já na vztahy mezi lidmi, duchovní principy a vize (přičemž

Mgr. Petr Grulich (41) kazatel ve sboru CB v Praze 1 - Soukenické, má manželku Martu, děti Lukáše a Alžbětu, vystudoval Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.

»

ší. V určité době jsem se vůči Petrovi víc vymezoval a snažil si získávat své místo pod sluncem. Ale už je to mnoho let, co jsem moc rád, že Petr je takový, jaký je, a že já jsem já. „Záviděl“ jsem mu jeho schopnost si některé věci nebrat, zatímco já si z nich dělám hlavu. Později jsem pochopil, že moje větší zranitelnost přináší mnoho dobrého pro specifickou část služby, do které mě Bůh postavil. Velmi mě inspiruje Petrova schopnost cílevědomě si organizovat své úkoly. Při mé vlastní organizaci je daleko větší „spotřeba milosti“, Petr milost potřebuje jinde, a tak je moc dobře, že umí včas plnit zadané termíny. rozcházíte se v některých přístupech ke službě či v teologických názorech nebo prožíváte vzácnou bratrskou jednotu? Náš největší spor jsme měli kdysi dávno o formě křtu. Měli jsme na zahrádce vykopat brambory, ale místo toho jsme vášnivě diskutovali. Mamka nás oknem pozorovala, jak tam její teologové rozkládají nad bramborovou natí rukama a dobře se bavila. Vážil jsem si Petra za to, že po několika dnech přišel s tím, že musí některé mé argumenty uznat. Dnes se v teologii téměř nelišíme. Drobné rozdíly chápeme spíš jako rozdílné zkušenosti a obdarování, ne jako teologický nesoulad.  7

zari-2008.indd 7

26.8.2008 16:08:18

daniel o martinovi Aký je váš brat kazateľ a aká je jeho najväčšia charizma? Verný človek s peknou rodinou. Zanietenie pre osobné a zborové projekty. Tiež má zvláštne charizma, má prehľad, kde aká akcia beží, vie, ktorý mobil je lepší, kde sa čo lepšie dá kúpiť. Myslím, že ešte môže prísť zjavenie jeho hviezdy pre celocirkevné potreby. Má skrytú vnútornú zbožnosť. Spolu s manželkou Hankou sú výraznou dvojicou v službe Pánovi, rodine a cirkvi. V rodine držia biblické hodnoty, ktoré sa dnes už zriedka vyskytujú v cirkevných kruhoch.

čo vás na bratovi inšpiruje a čo mu bratsky závidíte? Inšpiruje ma jeho vitalita a spiritualita. Cením si jeho manuálnu zručnosť. Je nielen teológ, ale aj zámočník a zvárač. Obdivujem svojho brata s jeho manželkou pre peknú rodinu. Svojim deťom sa venuje od Detskej miisie, Awany až po štúdium teológie. Sprevádza nielen vlastné, ale aj zborové deti. Ste odlišní v niektorých prístupoch k službe či v teologických otázkach alebo prežívate vzácnu bratskú jednotu? Keď sme boli mladší, boli sme často spolu. Dnes je

... braček na mňa

dva rozhovory so súrodencami v kazateľskej službe

«

Kto priviedol vášho brata ku kazateľskej službe? Božie zavolanie, František Ciesar, Jan Urban a náš otec Milan Jurčo. Bol to proces Božieho pôsobenia na Martina. Mali sme veľmi pekné obdobie s našim otcom Milanom pri zakladaní zboru na Starej Turej. To bol zvláštny čas, keď bolo treba poslúchať, hoci sme už obaja mali svoje rodiny.

to inak. Nemáme veľa času na rozchody z rozdielnosti. Učime sa vážiť si službu toho druhého. Nespomínam si na to, žeby sme mali nejaké spory. Vzájomne sa rešpektujeme. Veľa sa môžem naučiť od neho. Sledujem ich zborový projekt venovanie sa deťom z detského domova, ktoré sa neskôr v dospelosti potrebujú udržať na ceste viery. 

v čom ste si podobní a v čom sa naopak líšite? Podobní hlasom, Jurčovským rodom (radi si zajeme) a Kolmanovskou láskou k ľuďom, nasadením a odvahou. Odlišnosti sa vyskytujú v dôrazoch vo forme práce. Božou milosťou sme prijali Pána Ježiša Krista. Výchovou našich rodičov sme získali osobný vzťah k Biblii, cirkvi a ľuďom okolo nás, ukázali nám aj príklad lásky, obete a služby. Dnes obaja máme čo dať. Keď sme rástli, boli sme zapojení v zborovej práci. Učili sme sa pokore. Máme svoje obmedzenia. Nie sme hudobníci, ale máme radi hudbu a spev. Sme oddaní starým piesňam, ale aj worshipu, a iným žánrom. Obaja sme vďační našej sestre Milenke za jej lásku, že prijíma našu inakosť v hudobnej oblasti.

martin o danielovi Aký je váš brat kazateľ a aká je jeho najväčšia charizma? Daniela poznám od detstva ako človeka, ktorý rád

Mgr. Martin Jurčo (49) v roku 1990 sa stal kazateľom CB na Starej Turej. V roku 1997 odišiel do Michaloviec, kde pôsobí až doteraz. Počas svojej kazateľskej služby študoval v Banskej Bystrici na Univerzite Mateja Bela, Pedagogickej fakulte a Katedre evanjelikálnej teológie. Manželka sa volá Hanka, Pán Boh im daroval 7 detí.

8

zari-2008.indd 8

26.8.2008 16:08:18

číta. Aj teraz sa vzdeláva, pracuje na sebe a snaží sa byť zodpovedný v službe. V zbore vytvára atmosféru, kde sa mnohí cítia prijatí. Má svojský zmysel pre humor, ktorý nezaprie ani na kazateľni. Jeho veľkou charizmou je dar správy. Je cieľavedomý a pracuje na vytváraní nových samostatných zborov zo staníc zboru.

Foto archiv

Kto priviedol vášho brata ku kazateľskej službe? Spomeniem len tri stopy z viacerých, ktoré zanechali ľudia v našom živote. Tú prvú urobili naši rodičia, ktorí nás od detstva viedli k službe a obetavosti. Naša rodina bola vždy otvorená pre iných ľudí. Otec nás viedol k tomu, aby sme boli ochotní opustiť všetko pre Pána Ježiša a vytvoriť misijné manželstvo. V druhom rade to bol František Ciesar, pod ktorého kazateľňou sme vyrastali a dozrievali. A tretia bola sestra Mária Hažerová. Pri ordinácii nášho otca na Starej Turej nám priniesla slovo od Boha, ktoré nás povolávalo do služby zvestovateľov evanjelia. v čom ste si podobní a v čom sa naopak líšite? Podobní sme vo váhovej kategórii (naše deti hovoria, že sme najváženejší kazatelia na Slovensku, lebo najviac vážime) a obaja máme malé ženy. Obaja máme zmysel pre humor. V čom sme iní? Mama hovorievala, že Daniel káže kratšie a ja dlhšie, ale vraj aj toto sa už zmenilo. Teda Daniel má o trochu dlhšie kázne a ja o trochu kratšie. Myslím, že Daniel je vážnejší, veci rieši múdro s rozhľadom. Ja som predsa len mladší, ale mám viac detí ako on. Daniel je prísnejší ako ja.

čo vás na bratovi inšpiruje a čo mu bratsky závidíte? Inšpiruje ma jeho všestrannosť a záujem o „necirkevných“ ľudí, ktorých zároveň aj vychováva. Čo mu bratsky závidím? Bratsky mu „závidím“ jeho auto, lebo ja mám starú Felíciu a už ma neraz „zradila“ na ceste. Moja mama sa často hnevala na nás, keď sme sa porovnávali a jeden o druhom hovorili, že je „lepší kazateľ“. Napriek tomu, že máme mnohé spoločné vlastnosti, predsa len sme každý originál a máme svoje prednosti aj nedostatky. Ste odlišní v niektorých prístupoch k službe či v teologických otázkach alebo prežívate vzácnu bratskú jednotu? Odpoveď na túto otázku by som charakterizoval stručne takto: Prežívame bratskú jednotu napriek rôznym teologickým dôrazom v službe Pánovi Ježišovi. Iste, máme rozdielne pohľady a názory, ale to nás nerozdeľuje, naopak, vzájomne sa dopĺňame. 

Ing. Daniel Jurčo (51) sa narodil 5. 1. 1957 v juhočeskom meste Jindřichův Hradec. V Bratislave ukončil štúdium na Vysokej škole ekonomickej. Po deviatich rokoch civilného zamestnania vo Výpočtovom stredisku ČSD Bratislava a Chirana Stará Turá a páde komunizmu sa stal kazateľom v Plzni. Teologické štúdiá absolvoval v nemeckom Ewersbachu a anglickom Welwyne. Od roku 1998 žije s manželkou Zuzanou a tromi deťmi v Prešove, kde pokračuje v kazateľskej službe Cirkvi bratskej.

9

zari-2008.indd 9

26.8.2008 16:08:20

Ilustrace Ondřej Košťák

JAN HÁBL

10

zari-2008.indd 10

26.8.2008 16:08:20

Mnozí máme děti nebo vnoučata. Jistě pro ně chceme to nejlepší. Vychováváme je a trestáme. Vyprošujeme si při tom boží moudrost, ale jsme opravdu moudří? Děti občas svou nekázní překvapí. Změnily se ony, nebo selhávají naše výchovné prostředky? Co soudíte vy - bít či nebít?

K

lobouky u Brna, r. 1869. Učitel obecné školy se prochází mezi lavicemi, v rukách sepnutých za zády pohupuje rákoskou. Ve třídě panuje hrobové ticho, žáci píší písemnou práci z přírodozpytu. Před tabulí se chvěje žák, který byl přistižen, jak se dívá pod lavicí do sešitu. Trest přijde až po písemné práci. Žák ví, že si týden nesedne. Doufá, že se mu podaří špatnou známku co nejdéle zatajit doma před otcem, poněvadž představa druhého výprasku během téhož dne je děsivá. Praha, r. 2005. Student třetího ročníku průmyslové školy během hodiny tělocviku již po desáté vykřikuje vulgární slovo. Ví, že se to nesmí, ale s gustem vykřikuje znovu a znovu. Učitel už radši dělá, že neslyší. Ví, že slovní umravňování je k ničemu. Z poznámky si student nic nedělá a dvacet dřepů odmítá, prý je to forma tělesného násilí, které je zákonem zakázáno. A má pravdu. V našich zemích je zakázáno již od roku 1870. Česká Třebová, r. 2007. Žák deváté třídy základní školy zezadu nasazuje svému učiteli na hlavu odpadkový koš za všeobecného veselí svých spolužáků. Jeden z nich si dokonce celou událost nahrává na mobil a později publikuje na internetu. Je to zábava.1

Bít či nebít?

Otázka užití tělesných trestů ve výchově, a to jak školní, tak rodinné, se již dlouho diskutuje. U nás se

diskuze nově rozvířila nedávným návrhem Džamily Stehlíkové, ministryně pro lidská práva, která navrhuje úplný zákaz fyzických trestů ve výchově dětí. Dle německého modelu by rodičovi, který by se uchýlil k tělesnému trestu, hrozily různé stupně sankcí - od uložení povinného vzdělávacího kurzu až po odnětí svobody. Návrh vyvolává rozporuplné reakce.2 Odpůrci násilí ve škole a výchově tvrdí, že tělesné tresty ohrožují zdravý vývoj dětí, ponižují jejich důstojnost a pěstují negativní emoce. Tělesný trest může být zneužit a zvrhnout se v nepřiměřené násilí, či autoritářskou šikanu vychovatele. Naprostý zákaz tělesného trestu je proto určitým řešením. Jiní jsou přesvědčeni, že agresivita dětí neustále roste a že jeden pohlavek či plácnutí přes zadek je za určitých okolností účinnější než tisíc slov nebo poznámek do žákovské knížky. Jak má učitel či vychovatel dítě káznit, jsou-li všechny netělesné prostředky nefunkční? Objevují se ale i další otázky. Je-li zakazováno tělesné trestání, nemělo by být zakázáno i to netělesné? Není pochyb, že psychické násilí je stejně závažné jako fyzické. A co zneužití zákazu trestu dětmi samotnými? Každý si jistě umí představit, co dokáže žák či student, když zjistí, že je v podstatě beztrestný.3 Podobně tomu může být i v některých rodinách. Dokáže zákon ochraňující děti před špatnými vychovateli ochránit též vychovatele před špatnými dětmi? Jak tedy káznit? Je vůbec možné legislativně regulovat výchovné káznění tak, aby bylo funkční a smysluplné?

Kázeň dle Komenského

Zřejmě první, kdo se výchovnou kázní zabýval systematicky, tj. v rámci uceleného výchovného systému, nebyl nikdo jiný než náš slavný „učitel národů“ Jan Amos Komenský. Že je jeho didaktika geniálně nadčasová, je všeobecně známo. Co konkrétně doporučuje ohledně školní a výchovné kázně a jak je možné vztáhnout jeho principy k naší současné diskuzi? „Škola bez kázně, mlýn bez vody.“ Tak zahajuje Komenský kapitolu o školní kázni ve své Velké didaktice.4 Neplyne z toho však, že by škola měla „býti plna křiku, ran a pruhů (rozuměj jelit, pozn. autora), nýbrž že má býti plna bedlivosti a pozornosti ze stran učitelův i žákův.“ Základním fundamentem celé Komenského didaktiky je princip: „Omnia 11

zari-2008.indd 11

26.8.2008 16:08:20

sponte fluant, absit violentia rebus“ čili „Nechť vše plyne přirozeně, násilí budiž vzdáleno“. 5 V Analytické didaktice je pak tento princip vztažen do souvislosti s kázněním následujícími jednoznačnými slovy: „Přejeme si, aby bití a zlost byly vzdáleny při věci tak posvátné, jako je vzdělávání ducha.“6 Vzdělaný duch je zároveň ukázněný duch

a má-li učitel žákům pomoci dosáhnout tohoto kýženého cíle, je třeba, aby on sám dobře rozuměl a) účelu, b) látce, c) způsobu kázně, tj. aby věděl proč, kdy a jak káznit. Účelem kázně rozumí Komenský cíl výchovy. Vychovatel musí mít jasno v tom, proč kázní, za jakým účelem a s jakým cílem. Že se děti chovají všelijak

výchovou ke křesťanské víře Co považujete při výchově dětí k víře jako zásadní a lze vůbec děti ke křesťanství vychovat?

Zcela zásadní je osobní příklad. Přestože nemůže zaručit víru našich dětí, má veliký vliv na jejich formování. Především má i biblické zaslíbení. Př.22,6. Pavel (48), Horní Suchá Jako naprosto zásadní považuji praktický život v rodině, kde Bůh není nedělní záležitostí, ale osobou, se kterou žijeme v každém okamžiku. Jemu děkujeme, když je nám fajn, k Němu voláme o pomoc, když jsme v koncích. Jako otec si nehraji na někoho, kým nejsem. Tato životní integrita dětem nejlíp ukazuje na to, že Ježíš je živý, a nejlepší věcí, co člověk může udělat ve svém životě, je plně se Mu odevzdat. Dále jako velmi důležité považuji začlenit své děti do sborového života (dorost...). Vytvářet prostor k tomu, aby v těchto kolektivech našli své přátele. Naši kluci, už jako velmi mladí se rozhodli následovat Ježíše. Naše role spočívala v ujišťování, že jsou Božími dětmi, že jejich rozhodnutí Bůh bere vážně a jejich život může přinést hojné ovoce, pokud budou následovat Ježíše. To, že to funguje, mohou vidět na svých prarodičích, a věřím, že to vidí i u nás. Tadek (45), Český Těšín Přirozenou výchovou v rodině je samozřejmě příklad – a to je to nejnáročnější. Dítě nás vnímá jako celistvou osobnost, je mu jedno,

jestli mu vysvětlujeme něco ze školy, vyprávíme své zkušenosti ze života, nebo s ním hrajeme fotbal. Pro něho je rozhodující pocit, že ho vnímáme, přijímáme ho jako partnera, že má prostor se bez obav vyslovit ke všemu, co ho zajímá, nad čím přemýšlí. Náš vztah k Bohu může přijmout, když přijímá náš vztah k sobě. Naše pokora před Boží tváří a vděčnost, se kterou přijímáme každodenní Boží milost, je nejlepší výchovou našich dětí. Chceme-li vychovávat své děti ke křesťanství, nevychovávejme děti, vychovávejme sebe! Jiří (62), Plzeň Být rodiči, kteří se snaží žít podle toho, čemu své děti učí z Písma (být příkladem), věnovat dětem dostatek času, hovořit s nimi o duchovních věcech a svých vlastních zkušenostech s Pánem, poskytovat jim příležitosti k duchovnímu růstu (nebránit jim v účasti na různých akcích, ale naopak je v tom podporovat). Děti lze ke křesťanství pouze vést, bez Boží milosti a osobního setkání s Ježíšem se křesťany nestanou. Radka (57), Vsetín Sk 1,1 ....Ježíš činil a učil. Jednání i mluvení toho, kdo vychovává, musí být v souladu. Prostředí, ve kterém člověk žije, ho obvykle silně ovlivní, děti mohou převzít nějaké „křesťanské“ obyčeje. Ale

pro jejich život je důležité, aby navázaly osobní vztah s Bohem – Ježíšem Kristem. K tomu může správná výchova pomoci, asi jako dobrý zahradník připravuje půdu pro to, co má na tom místě růst. Irena (70), Brno Osobní příklad, pravidelnost modlitby, čtení Bible (obojí i s dětmi) a jako předávání víry chápu sdělování osobních zkušeností s Bohem a vysvětlování Písma. Osobní zkušenost s Bohem pak musí udělat každý sám za sebe. Jana (44), Ostrava Naprosto zásadní je osobní příklad a pravdivost; udělám-li chybu, přiznat ji. Žádný dvojí život. Společně se modlit. Když se mi podařilo z Anglie propašovat Children Bible s krásnými obrázky, u této knihy při večerním vyprávění naše obě děti vyrostly. Uvěření v osobního Spasitele bez agitace rodičů (ve věku kolem 10 let) byl přirozený důsledek (a nebylo vůbec nutné, aby se hned stávaly členy sboru). Dnes obě naše děti mají své rodiny a dělají, co viděly u svých rodičů, jak ve výchově vlastních dětí, tak ve službě ve svém sboru. Jako rodiče to nepřičítáme svému „vychovatelskému umění“; když člověk uvěří a dovolí, aby ho Bůh mohl proměňovat, je to vždycky ta „vzácná Boží milost“. Zdeněk (68) s manželkou, Praha

12

zari-2008.indd 12

26.8.2008 16:08:20

neukázněně a že tedy „proti těm, kdož hřeší, jest třeba kázně užívati,“ je pro Komenského bez debat. Káznit se však nemá proto, „že někdo zhřešil,“ zdůrazňuje Komenský, „nýbrž proto, aby později už nehřešil.“ Kázeň s takovým účelem je pak užívána „bez vášně, hněvu a nenávisti, s  takovou poctivostí a upřímností, aby sám ten, proti komu se jí užije, pozoroval, že se nastupuje proti němu v jeho dobro, a že pochází z otcovské lásky, … a proto aby ji přijímal s touž myslí, jako se přijímá jakýkoli hořký lék, jejž podává lékař.“ Účel kázně má tedy dle Komenského primárně preventivní charakter, přičemž její účinnost je podmíněna oboustranným pochopením. Jak vychovatel, tak vychovávaný musí rozumět, proč ke kázni dochází. Za povšimnutí stojí Komenského psychologický postřeh, že vědomí konečného cíle káznění tlumí případný vychovatelův temperament. Impulsivnost, hněv či nával vzteku, které obvykle kázeňské situace vyvolávají, může učitel či rodič lépe zvládnout, bude-li mít jasno, kam jeho výchovné počínání směřuje. Zlost, vyvolaná křivda, ponížení nebo zdecimování dítěte je projevem selhání vychovatele, které nevede nikam. Cílem káznění je pomoci dítěti být lepším – být lepším člověkem. Nejde v tu chvíli o učitele, dokonce v určitém smyslu nejde ani o žáka. Komenský nezná ani pedago-centrismus, ani pedo-centrismus. Jedná se o výchovnou věc samu, totiž o lidství. Vědomí takového cíle významně ovlivňuje prostředky jeho dosažení i vychovatele sa-

Pohled otce vychovatele

Snažil jsem se zjistit, co se mi při vyslovení „otec vychovatel“ vybaví jako první. Musím říct, že pro mě je to můj tatínek. Ale téměř současně jsem si uvědomil svoji otcovskou roli a tím také svoji závislost na nebeském Otci. Tyto tři roviny otce vychovatele se ve mně vzájemně prolínají a ovlivňují se. Snažil jsem se ve výchově dětí nepodobat tomu svému. Ale dobrým otcem jsem být nedokázal. Měl jsem deformovaný pohled na Boha Otce, coby trestajícího soudce, protože jsem pohled na něho filtroval přes svého otce. Uvědomuji si, jak mě výchova mého otce ovlivnila. Jsem nejstarší ze čtyř bratrů. Náš tatínek nadužíval tělesné tresty. Dostávali jsme výprask, někdy i za to, co jsme neudělali. On to prostě neřešil. A když náhodou zjistil, že jsme skutečně neprovedli nic „trestuhodného“, odbyl to lapidárním výrokem: „Škoda každé (rány), která padne vedle“. Až daleko později jsem si uvědomil, že to neřešil také proto, že měl jiné starosti a na ostatní mu jaksi nezbýval čas. Když jsem se oženil a měl své tři dcery, řekl jsem si, že nebudu jako můj otec a nikdy je nebudu bít. V tělesných trestech mě musela zastoupit moje žena. Nešlo o těch několik plácnutí přes zadek, nebo pohlavek, ale o můj vnitřní postoj při exekuci samotné. Věděl jsem, že něco je v mém postoji špatného, ale nedokázal jsem vystihnout v čem. Trvalo to dost dlouho, než jsem to dokázal pojmenovat: Tělesný trest bych aplikoval jako exekuci, odplatu za „nejtěžší přestupek“. V přeneseném významu biblické mluvy to znamenalo: „Odplata za hřích je smrt“. V té chvíli bych byl tím trestajícím soudcem (bohem), který své dítě za přestupek odsuzuje bez milosti a lásky do „věčného zahynutí“. To jsem pro své děti přece nechtěl. Proto jsem je raději netrestal. Postupně jsem si uvědomoval, že si nesu v sobě „dědictví otců“, jako důsledek pádu - dědičný hřích: Bůh stíhá vinu otců na synech… (Ex. 20,5-6). Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravost (Pláč Jeremiášův 5,7). Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby (Ezechiel 18,2). Jedna generace lidského rodu poškozuje druhou. Hřích plodí zase hřích. Ale jako křesťané přece víme, že hřích může být odpuštěn. Když Bůh řekl ve zmíněných verších „A“, řekl také „B“: Ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují…(Ex.20,6b). Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat (Ezechiel 18,3). Duše, která hřeší, ta umře, syn nebude pykat za nepravost otcovu…(Ezechiel 18,20). Konečně mně došlo, že Bůh není ten trestající, který hlídá každý můj krok a běda, jestli šlápnu vedle, ale milující, který mě má rád „jen tak“. Abych si tuto skutečnost nejen uvědomil, ale přijal ji do svého života jako základní životní jistotu, musel jsem začít od „dovětku“ toho dvojího přikázání lásky - musel jsem se naučit mít rád sám sebe a přijmout celý svůj životní příběh. Znamená to integrovat svoje rodové kořeny, včetně otce v sobě, a žít s nimi v pokoji. To je náročný proces, kterému se říká odpuštění. Až jsem prošel touto změnou, dokázal jsem mít své děti rád také „jen tak“, bez toho, abych hodnotil, který přestupek byl ten „nejtěžší“. Přijal jsem v plném rozsahu synovství od Nebeského Otce. Pak jsem dokázal své děti káznit bez odsuzujících pocitů. Pak už mě netrápila téměř hamletovská otázka bít či nebít, protože jsem porozuměl tomu, že i bít je možné s láskou. Takové káznění dítě vychovává a buduje. Tak to dělá náš nebeský Otec. Své děti kázní a trestá, aby je vychovával a budoval do podoby svého Syna.  Josef Horský

13

zari-2008.indd 13

26.8.2008 16:08:20

motného. Konečným účelem Komenského výchovy a tudíž i kázně je formovat v člověku autentickou lidskost. Vzpomeňme na Komenského výrok, že „člověk se stává člověkem teprve výchovou“. Káznění k lidskosti musí tedy vždy být lidské a dobrý vychovatel si toho je vědom. Druhým aspektem kázně je látka čili předmět káznění, a ten může být dvojí: 1) Je-li předmětem žákovy nekázně nezájem o studium, nabádá Komenský ke zdrženlivosti v trestání. Nezájem žáků o studium totiž není dle jeho názoru problém žáků, ale učitele. „Neboť jest-li studium náležitě spořádáno, je samo sebou lákadlem pro ducha a svou sladkostí přitahuje a uchvacuje všechny (vyjímajíc lidské netvory). Děje-li se jinak, jest to vinou ne žáků, nýbrž učitelů. Neznáme-li však způsobu, kterak uměle navnaditi ducha, násilí užijeme jistě nadarmo. Rány a bití nepomohou pranic vštípiti do hlavy lásku k vědění, avšak dovedou velice způsobiti nechuť k němu…“ 2) Jedná-li se však o morální provinění, doporučuje Komenský naopak razantnější postup. Jako příklady takových provinění uvádí: oplzlost, vzdorovitost, zatvrzelou zlomyslnost, pýchu, zpupnost či nějaký důkaz bezbožnosti. Proč je třeba vůči těmto přestupkům postupovat důrazně? Protože morální přestupky „uráží vznešenost Boží a podvracejí základ všech ctností“. Komenský ví, že bez ctností či morálních standardů je nejen škola, ale i celá lidská společnost jako mlýn bez vody. Ne-

Mgr. Jan Hábl, Ph.D. (33) je od r. 2003 kazatelem sboru Církve bratrské. Přednáší pedagogiku na Univerzitě v Hradci Králové. V letech 2001 až 2008 absolvoval doktorské studium na International Baptist Theological Seminary v Praze v oboru aplikované teologie.

funkční. Proto doporučuje „usmiřovat“ tyto prohřešky „nejpřísnějšími tresty“. Co je míněno přísným trestem? Odpověď Komenský vykládá v následujícím odstavci, který pojednává o třetím aspektu kázně, totiž o způsobu. Komenský rozlišuje tři, resp. čtyři způsoby káznění, které v podstatě vyjadřují to, čemu dnes říkáme sankční progresivita. Pomáhá si ilustrací s nebeským Sluncem, „které tomu, co roste, dává a) vždy světlo a teplo, b) často déšť a větry, c) zřídka hromy a blesky.“7 Podobně též vychovatel bude nejlépe přidržovat mládež u svých úkolů, bude-li: a) svým stálým a živým příkladem ukazovat, čeho se náleží, b) poučnými slovy, napomínáním a někdy i káráním působit, aby nikdo nebyl zkažen, c) a konečně užívat prostředků nejostřejších, tedy tělesných. Pro tyto krajní prostředky užívá Komenský v latinském znění pojem „violentia remedia“ (násilné opatření).8 Zároveň však poznamenává, že je třeba „se míti na pozoru, aby se nepoužívalo těchto krajních prostředků pro jakoukoli a třeba i zcela nepatrnou příčinu, sice se opotřebují dříve než by nastaly krajní případy.“ Navíc Komenský znovu zdůrazňuje, že když už vychovatel musí sáhnout ke krajnímu řešení, „nechť odstraní ze slov každý trpký tón, z tváře rozkacený výraz a z úderů každou krutost, aby sami žáci byli přesvědčeni, že nehoví hněvivému záští, že však má na mysli jejich dobro.“9 Jako úplně poslední stupeň kázně u těch, kteří mají „tak nešťastnou povahu, že všechny mírnější prostředky nedostačují“, připouští Komenský, aby byl takový jedinec ze školy vyloučen, aby ostatní nekazil a nebyl jim tak na překážku. Dítě vyloučené z procesu vzdělání a výchovy je však Komenskému nejhorším zármutkem, protože vzdělání má pro něj soteriologic-

14

zari-2008.indd 14

26.8.2008 16:08:21

ký, tj. spásný význam. Vzdělání je součást „emendatio rerum humanarum“, tedy nápravy člověka. Každý člověk potřebuje vzdělání, které by ukáznilo jeho lidský sklon k hříchu. Člověk, který je nejméně ukázněný, je právě ten, který vzdělání nejvíce potřebuje. Potřebuje být vz-dělán, tedy dělán „vz“, učiněn vznešenějším, lepším, lidštějším.10 Proto Komenský učitele důrazně nabádá, aby „se zkusilo všecko, nežli někoho necháme jako půdu naprosto nezpůsobilou ke vzdělání a jej považujeme za ztracena.“ Závěrem Komenský zdůrazňuje, že veškeré způsoby kázně musí být takové, aby žáci „mohli i uměli milovati a ctíti své učitele a aby nejenom rádi dali se vést tam, kam mají býti vedeni, nýbrž aby i sami po tom horlivě toužili.“ Přičemž souhrn všeho je, že „kázeň musí se snažiti o to, aby ve všech a při všem byla vzbuzována úcta k Bohu, ochota k bližnímu, a ku pracím a úkolům živost a čilost, a všecky tyto vlastnosti aby byly posilovány stálým užíváním a prováděním.“

Kázní k lidskosti

Čím je pro nás Komenského pojetí inspirující? Na první pohled je zřejmá psychologická pronikavost a metodicky propracovaná komplexnost jeho principů. Komenský rozpoznává různé didaktické aspekty trestání, ví o významu pozitivního modelu, pozitivní prevence, ale též pozitivní motivace, uvědomuje si potřebu diferenciace jednotlivých kázeňských situací, nastiňuje individualizaci v kázeňských přístupech

Z pohledu matky vychovatelky

V souvislosti s tématem nemohu nevzpomenout na jeden rozhovor, který se uskutečnil před mnoha lety. Měli jsme sousedy, křesťany, také s maličkými dětmi. Při jedné společné návštěvě se naše řeč stočila na besídky, dorosty a domácí pobožnosti. „To my našim dětem nebudeme blbnout hlavy s vírou. Až jim bude osmnáct, ať se samy svobodně rozhodnou, jestli se chtějí stát křesťany nebo ne,“ řekl soused rozhořčeně. Musela jsem se tenkrát zamyslet, jestli nemá pravdu. Co když my bereme dětem svobodu tím, že je vedeme k poznávání Pána Boha už od peřinky – nedeformujeme je tím nějak? Nebereme jim možnost zvolit si někoho nebo něco jiného, nějaké jiné náboženství nebo třeba žádné? Uvědomila jsem si tehdy, že čím člověk žije, co má rád a co ho naplňuje, to svým dětem předává tak nějak automaticky. Když je tatínek rybář nebo dobrovolný hasič, bude své dítě už od kočárku vozit k řece nebo požární nádrži, později ho zapíše do oddílu rybářského svazu nebo dobrovolných hasičů a všechno mu vysvětlí. První Vánoce se pod stromečkem mezi světýlky zablýskne malý prut nebo dokonale naleštěný hasičský vůz. Maminka – milovnice historie – obklopí dítko encyklopediemi a navštíví s ním hrady a zámky v okolí blízkém i širokém. Takoví jsme. Jsme zlí, ale svým dětem dáváme dobré dary, jak čteme v bibli. To, co mě za srdce chytilo, chci dát svým potomkům. Máme rádi Pána Boha. Jsme mu zavázáni vděčností a radostí. A tak je normální a přirozené, že chceme, aby ho poznaly a milovaly i naše děti. Ale jak se taková víra předává? Jde to vůbec výchovou nějak zařídit, aby děti uvěřily? Klíč spatřuji v II.Tm.3,15 – Od dětství znáš svatá Písma (bibli), která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Je to bible, se kterou jsme naše děti postupně seznamovali, z počátku barevná a velká s obrázky, zpívali jsme ze zpěvníčků s biblickými příběhy. Měla jsem čas, který jsem dětem mohla dát i na úkor jiných „důležitějších“ věcí. Jejich častá otázka byla: „A jak je to, maminko, přesně v bibli?“ A tak jsem třeba uprostřed oběda sáhla po konkordanci, to místo našla a přečetla a dál jsme si o tom vyprávěli. Bible byly pořád po ruce - v kuchyni na poličce, v pokoji u klavíru a na nočním stolku, pod zrcadlem v předsíni… Večerní čtení z Klíčů pro děti se pro děti stalo takovým zvykem a samozřejmostí jako čištění zubů až do té doby, než jeden ze synů projevil přání, jestli bychom si nemohli raději číst přímo z bible – a tím začalo i pro mě velké dobrodružství. Číst bibli natvrdo bez besídkového zjemnění a uhlazení nebo vypuštění často kruté reality bylo každý den zajímavé. Nahlas jsem se na závěr pomodlila já nebo manžel, když se stihl vrátit z práce, zatímco kluky jsme vedli k tomu, ať se pomodlí každý sám. Modlitba je pro mne natolik intimní záležitostí, že se ráda sama rozhodnu, kdy ji vyslovím nahlas. Tuto svobodu jsme chtěli dopřát i našim dětem. A jak to, že to děti zajímalo? Sama jsem byla z toho překvapená. Určitě proto, že bible je úžasná kniha, a taky možná proto, že ji děti neměly spojenou s výpraskem nebo tresty za to, že nesedí rovně na klíně, že odbíhají, protože je klasická rodinná pobožnost nudí. A tak jsme ty klasické raději nedělali. A na závěr – je veliká Boží milost, že všichni tři synové směli uvěřit. A já jako matka s vděčností vzpomínám na ty krásné roky, kdy se ptali a já měla čas jim odpovídat. Připomíná mi je i jedna hodně pomuchlaná a trochu natržená dvojstránka uprostřed Ilustrované bible s jejich nejoblíbenějším obrázkem Davida a Goliáše. Nevím proč, ale vidím ji vždycky tak trochu rozostřeně… Daniela Sedláčková 

15

zari-2008.indd 15

26.8.2008 16:08:22

a intenzitě výchovných restrikcí atd. Navzdory dobovému jazyku, Komenský znovu a znovu fascinuje svou takřka „prorockou“ prozíravostí. Ovšem domnívám se, že v tom nespočívá jeho hlavní přínos. Komenského schopnost vypozorovat a pojmenovat všechny tyto psycho-didaktické aspekty výchovné kázně si jistě zaslouží obdiv, neboť Komenský to dokázal bez nástrojů moderních empirických věd. Avšak dnešní pedagogika tyto aspekty již zná díky nespočtu různých oborových studií a výzkumů.11 To, čím Komenský především oslovuje a obohacuje současného čtenáře, je jeho jedinečná antropologie, pojetí člověka. Komenský je formuluje hned v úvodu (Provolání) své Didaktiky, neboť na něm staví celé své výchovně-vzdělávací dílo. Vychází z biblického příběhu, kde je člověk představen jako „Imago Dei“, tedy jako bytost, jež má být charakterem reflektujícím Boží charakter, která ovšem důsledkem archetypálního pádu do hříchu nenaplňuje své bytostné poslání tak, jak by měla. Lidství tedy Komenský vidí komplexně. Člověk je nadán jak pozitivním, tak negativním potenciálem. Může se stát lidským, ale i nelidským. Jeho podstata není předem dána, tak jako je např. trávě dána její travnatost či trojúhelníku jeho trojúhelníkovitost. Lidskost není hotová věc, ale poslání, kterého se má člověk zhostit a naplnit jej něčím hodnotným, vznešeným či důstojným. Že se to lidem příliš nedaří, Komenský ví. Mnohokrát osobně zakusil a též napsal, že „věci lidské“ jsou „naruby“, nedokonalé, porušené, jakoby „z kloubu vysmeknuté“, ale také věří, že mohou a mají být napraveny, neboť touha po dobru a harmonii v člověku přetrvává navzdory všemu zlému. Navíc Stvořitel sám to pro člověka zamýšlí, odhaluje a umožňuje ve spásném aktu Ježíše Krista, který člověka skrze odpuštění vyvádí ze všeho nelidského, a tak jej obrací k pravému lidství. V souvislosti s kázní jsou Komenského antropologická východiska patrná již z přístupu k problému jako takovému. Komenský neřeší primárně otázku, zda dítě tělesně trestat či nikoliv, jak se obvykle dnes děje, ale ptá se, jak trestat, aby v dítěti bylo rozvíjeno skutečné lidství. Ovšemže Komenský coby představitel Jednoty bratrské vyjadřuje svou antropologii teologickou řečí, což modernímu, sekularizovanému čtenáři nebývá vždy srozumitelné. Nicméně z  hlediska pedagogické funkčnosti se takto pojatá antropologie ukazuje jako velmi plodná. Zajišťuje dítěti statut hodnoty a důstojnosti, neboť každý jedinec je „nejvznešenější bytost všeho stvoření“ s důležitým,

dle Komenského svrchovaně posvátným posláním. Zároveň chrání před romantizováním lidské či dětské povahy, neboť každý člověk je krom svého vznešeného původu také „hříšník“. Implikace pro naši otázku výchovné kázně jsou nasnadě. Na jedné straně antropologie rozpoznávající „božské“ určení člověka zabraňuje autoritářskému zacházení s jedincem jako s někým méněcenným, neboť veškeré výchovné působení je určováno vznešeným lidským posláním. Na druhé straně vědomí charakteristicky lidského sklonu k „hříšnosti“, kterou může pozorovat vychovatel i sám u sebe prostou introspekcí, funguje jako prevence pedocentrického idealizování dětí, jako ve své podstatě neposkvrněných, poslušných, pracovitých a po vědění toužících jedinců. Komenského antropologický realismus je možné vyjádřit slovy „vznešený hříšník“. Zda v člověku převládne vznešenost nad nízkostí, lidskost nad nelidskostí, závisí do značné míry na vychovatelově působení. Proto je Komenskému výchova tak vzácná a káznění tak důležité: je vyjádřením respektu k lidskosti jedince, určovanému navýsost důstojným posláním. Nekáznit dítě (ale i dospělého), které je líné, neposlušné či zlomyslné, by naopak znamenalo škodit mu, pěstovat v něm nelidskost, nerespektovat jeho důstojnost, ke které je povolán. Tímto akcentem je pro nás Komenský cenný. Spíše než zjednodušující tázání dle logiky „buď, anebo“, tedy zda tělesně trestat či nikoliv, poukazuje k hlubším a podstatnějším rovinám výchovy jako takové: Jaká je výchozí lidská situace? Jaký je charakter člověka (dítěte)? Jaký charakter má člověk mít? Co je konečným cílem veškerého výchovného působení? Jaké prostředky jsou takovému cíli přiměřené? Skrze tyto otázky Komenský vede vychovatele k reflexi vlastní lidskosti, k bytostné proměně charakteru, poněvadž pouze proměněný a lidský vychovatel může měnit a vést k lidskosti jemu svěřené jedince a zároveň účinně předcházet zneužití výchovy či výchovné kázně směrem ne-lidským. Bez těchto vnitřních předpokladů stran lidskosti vychovatelů jsou všechny vnější a plošné restrikce jen málo účinné, pokud ne docela  marné.12 S nimi je výchova naopak nadějná. Jan Hábl

Poznámky: 1 Neuvádím zahraniční příklady, protože se v tomto článku chci omezit na situaci v Čechách, za zmínku však stojí aktuální případ baltimorské učitelky Jolity Berryové z dubna 2008, která byla brutálně napadena svou studentkou poté, co ji vyzvala, aby si sedla a chovala se slušně. Významná skutečnost pro

16

zari-2008.indd 16

26.8.2008 16:08:22

téma tohoto článku je, že případ se začal řešit teprve po tom, co se na internetu objevilo video, které natočil mobilním telefonem jeden ze spolužáků agresivní studentky. Případ do té doby nebyl řešen, poněvadž ředitelka školy vyhodnotila situaci tak, že vina za celý incident leží na učitelce - studentku vydráždila tím, že jí sdělila, že se bude bránit. Bližší informace i zmíněné video viz http://www.nowpublic.com nebo http://www.novinky.cz/clanek/137510studentka-v-usa-zmlatila-ucitelku-vytvarne-vychovy.html. 2 Viz např. diskuzi na http://ucitelske-listy. ceskaskola.cz/ nebo http://www.ucitelskenoviny.cz. Otázka tělesných trestů je též medializována v populárních denících a týdenících, viz např.článek Ondřeje Kundry Zákon proti pohlavkům v časopise Respekt, XIII, 2008. 3 Je pravda, že každý školní řád obsahuje řadu netělesných sankcí odstupňovaných až k vyloučení ze školy, avšak důsledkem současných demografických a finančních okolností je skutečnost taková, že si škola jen zřídka může dovolit přijít o žáka či studenta, což se významně projevuje v možnostech kázeňského působení pedagogů. 4 Pro lepší čitelnost textu nebudu u každé jednotlivé citace uvádět referenci, poněvadž naprostá většina citací bude vycházet z XXVI kapitoly Velké didaktiky, pokud nebude uvedeno jinak. Reference z České didaktiky a Analytické didaktiky budou vždy uvedeny. 5 Tímto mottem uvádí Komenský na titulní straně své vrcholné didaktické dílo Opera didactica omnia. 6 Didaktika analytická, str.42. 7 Nutno dodat, že Komenského naturální filosofie zakládající jeho pedagogické principy je notně podmíněna podnebným pásmem, ve kterém Komenský žil. 8 V České didaktice Komenský popisuje tento stupeň následujícími slovy: „Pakli kdo zavilý jest, a povolnější taková slovná kázeň nestačuje, teprv se přijíti můž a má k skutečnému trestání.“ Viz Česká didaktika, str.183. 9 Didaktika analytická, str.42. 10 Srov. Paloušovo pojetí e-ducatio v jeho Čas výchovy, SPN, Praha 1991, str.63n. 11 Viz např. Čapek, R.: Odměny a tresty ve školní praxi. Grada 2008; Cangelosi, J. S.: Strategie řízení třídy. Praha, Portál 1994; Kyriacou, Ch.: Klíčové dovednosti učitele. Praha, Portál 1996; Langová, M. – Vacínová, M.: Jak se to chováš?! Praha, Empatie 1994; Petty, G.: Moderní vyučování. Praha, Portál 1996; Vágnerová, M.: Psychologie školního dítěte. Praha, Karolinum 1997; Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi, Praha, Portál 1997. 12 Je jisté, že výchovu a výchovné tresty je možné zneužít, tak jako cokoliv jiného. Ovšem pokud by mělo být legislativně ošetřováno vše, co je člověk schopen zneužít, naše zákonodárství by čelilo vskutku neřešitelnému problému.

Dopis rodičům

Snad je nás většina, kteří na své dětství vzpomínáme rádi a možná jako na jedno z nejhezčích a relativně bezstarostných období. I když, přiznejme si, měly jsme i jako děti své starosti a svůj svět. Věřím, že každý dobrý rodič chce pro své děti to nejlepší. Vidím to kolem sebe, v rodinách, ve sboru – co všechno děti mají, co je jim dopřáno včetně vzdělání, jak se dbá na rozvíjení jejich obdarování ve volném čase. Úžasné. Zůstává mi však otázkou, zdali mají dnešní děti v křesťanských rodinách to, co je má odlišovat od ne-křesťanských: rodinná setkání nad Biblí a společné modlitby. Když vzpomenu na své dětství, musím říct, že jsem velice vděčná rodičům, že právě tuto složku našeho života viděli jako nejdůležitější a věnovali se jí, ačkoli „čas se honil“ tenkrát jako dnes. Byly jsme čtyři děti a oba rodiče byli zaměstnaní. Každý den po večeři jsme všichni zůstali sedět u stolu, abychom si udělali rodinnou pobožnost. Někdo z dospělých četl z Bible a jiný k tomu výkladový text z „Pomůcky pro čtení na každý den“. Zde byla zamyšlení kazatelů nad daným biblickým textem. Měli jsme dohodu: Jakmile se při čtení z Bible nebo z Pomůcky objeví slovo nebo věta, které my děti nerozumíme, můžeme čtení zastavit a ujasnit si, o co jde. Někdy se nad Božím slovem rozvinula debata, jindy to bylo tak jasné, že nebylo třeba nic dodávat. Tímto způsobem se pro mne už v předškolním věku stala Bible nejen zajímavou a dobrodružnou knihou, ale také knihou, která odpovídala na mé otázky a která prakticky ovlivňovala můj život. Rodinná pobožnost pro mne nebyla žádná nuda, ale chvíle, na kterou jsem se každý den těšila a která nesměla chybět. Těšila jsem se i na společné zpívání, kde jsme zkoušeli dvojhlas. Ve společných, nahlas vyslovovaných modlitbách jsem mohla poznávat, z čeho se radují nebo co mají za starosti moji rodiče i sourozenci.To nás velice sbližovalo. Besídka, později dorost a mládež – to vše byla společenství, kde jsme také nabírali ze studnic Božího slova a zažívali vzájemné vztahy. Ale musím říct, že největší duchovní vliv na mě měly právě domácí pobožnosti. Brala jsem Bibli a Boží věci velice vážně, a tak možná ani nebylo divu, že jsem svůj život odevzdala Pánu Ježíši už jako dítě. Ráda bych Vás, rodiče, i v této hektické době, povzbudila k tomu, abyste pokud je nemáte, zavedli doma rodinné chvíle nad Biblí. Právem můžete namítat, že je těžké najít čas, aby se celá rodina sešla. Přesto to zkuste. Snad budete muset i něco „neodkladného“ odložit, ale uvidíte, že se Vám to vyplatí. Takto investovaný čas je požehnaný čas; a navíc – možná zjistíte, že pak Vám půjdou i obyčejné věci od ruky líp a rychleji. Duchovní život rodiny se odráží na smýšlení, mluvení a jednání zúčastněných členů, je pomocí při výchově dětí, při budování rodinných vztahů. To se pak projeví i směrem ven z rodiny. Nevěříte? Vyzkoušejte sami! PS: Dnešní renomovaní psychologové také doporučují, aby se celá rodina alespoň jednou za den sešla (doporučují společné jídlo, nejlépe večeři) a popovídala si. Moji rodiče nebyli psychologové a jednali spíše „instinktivně“, když si vybrali dobu večeře. U Vás to třeba bude úplně jiná doba, ale hlavně aby byla. To Vám ze srdce i ze zkušenosti přeje Támar

 17

zari-2008.indd 17

26.8.2008 16:08:22

Anglikáni zabránili schizmatu

Díky velkému úsilí se podařilo světovému anglikánskému společenství zabránit rozkolu. Navzdory tomu se ani na celosvětové konferenci biskupů (Lambethská konference), jež se konala od 16. července do 3. srpna v Canterbury, nepodařilo překonat rozpory, jež vládnou mezi teologicky konzervativními a liberálními biskupy. Mezi pozorovateli vládne ohledně dalšího vývoje spíše skepse. Jádrem sporu ve světovém anglikánském společenství, jež čítá 70 milionů věřících, je problém vztahu k praktikované homosexualitě. Arcibiskup z Canterbury Rowan Williams k tomu uvedl: „Potřebujeme prostor pro svobodné, neuspěchané posouzení a prodiskutování toho, zda přijmout změny v tradiční biblické interpretaci.“ Zároveň výslovně požádal představitele místních diecézí, aby „neordinovali další homosexuální biskupy“ a aby „neposvěcovali svazky mezi lidmi stejného pohlaví“. Hrozí totiž konkrétní nebezpečí, že by to vyvolalo „nesmiřitelné rozštěpení“. Poslední světová biskup-

ská konference v roce 1998 stanovila, že praktikovaná homosexualita není slučitelná s Biblí a církevním učením. Navzdory tomu americká episkopální (anglikánská) církev v roce 2003 vysvětila duchovního Gena Robinsona, jenž žije v homosexuálním svazku, na biskupa ve státě New Hampshire (USA) a podobné tendence jsou i jinde  na Západě. V reakci na to se asi tisicovka teologicky konzervativních anglikánských duchovních sešla na konferenci v Jeruzalémě, při níž bylo rozhodnuto o zřízení rady biskupů jako protiváhy ke světové biskupské konferenci. Poté 230 teologicky konzervativních biskupů, pocházejících především z  rozvojových zemí, bojkotovalo světovou konferenci v Canterbury. V USA a západní Evropě se mnohé teologicky konzervativní církve podřídily autoritě biskupů z Afriky či Latinské Ameriky, i když před tím arcibiskup z Canterbury Rowen Williams varoval.

Rick Warren - nejvlivnější evangelikál

Za nejvlivnějšího církevního představitele v USA označil na počátku srpna známý magazín Time baptistického pastora a knižního autora Ricka Warrena. Podle autora článku Davida Van Biema se Warren veze na „nejnovější

Modlitby za benzín Modlit se člověk může i za nižší ceny benzinu, rozhodli se obyvatelé amerického města St.Louis. U místních benzinek se tak na konci července konaly bohoslužby, v nichž mohli věřící poděkovat Bohu za nižší ceny pohonných hmot a požádat ho, aby nepřestávaly klesat, napsala agentura AP. Účastníci si během dvou modlitebních setkání natankovali, pomodlili se a pak si zazpívali známou píseň We Shall Overcome (Jednou budem dál), do níž přidali nový verš: „We‘ll have lower gas prices“ (Budeme mít nižší ceny benzinu). Hnutí Pray at the Pump (Modlení u pumpy) zahájil washingtonský aktivista Rocky Twyman s odůvodněním, že nedokážou-li snížit ceny pohonných hmot politici, je na čase požádat o pomoc shůry. Ceny brzy nato začaly výrazně klesat...

vlně změny“ na evangelikální scéně – odvrací se od „tématu hříchu“, jako je abortus či homosexuální manželství, a přiklání se k boji proti chudobě, AIDS, nevzdělanosti a klimatickým změnám. Warren například pozval oba prezidentské kandidáty do svého sboru Suddleback Church v kalifornském městě Lake Forest a 16. srpna byly tématy diskusního fóra za účasti demokrata Obamy i republikána McCaina společenské otázky. Dále Time píše, že Warren se nechce zařadit do tradičních rolí amerických evangelikálů, není ani evangelista jako Billy Graham, ani aktivista náboženské pravice. Místo toho mu jde o sbory a pastory, domnívá se magazín Time.

Třetina muslimů schvaluje násilí

Renomované britské noviny Sunday Times zveřejnily 27. července průzkum, podle kterého si téměř třetina britských muslimů myslí, že vražda ve jménu islámu může být ospravedlněna. Informoval o tom server Israel.cz . Antony Glees, profesor bezpečnostních a zpravodajských studií na univerzitě v Buckinghamu upozorňuje, že tyto výsledky jsou alarmující. „Mezi muslimskými a nemuslimskými studenty je široká kulturní propast. Řešením je přestat mluvit o oslavě rozdílnosti a soustředit se na integraci a asimilaci.“ Průzkum dále ukázal, téměř polovina britských muslimských vysokoškolských studentů podporují zavedení práva šaría do britského práva a třetina jich podporuje vytvoření celosvětového kalifátu nebo islámského státu. (Celý článek na webové adrese: http:// www.timesonline.co.uk/tol/news/uk/ article4407115.ece)

18

zari-2008.indd 18

26.8.2008 16:08:22

Církevní sňatky ohroženy

Církevní sňatky nebudou nadále rovnocenné občanským - to je jeden z nových návrhů, jež obsahuje nový občanský zákoník, který má do konce prázdnin projednat vláda, informoval server Aktuálně.cz. Zcela jednoznačně proti jsou lidovci, kteří tento občanský zákoník v takové podobě nepodpoří, neboť dalším sporným bodem nových návrhů je i registrované partnerství, upozornil lidovecký ministr a šéf legislativní rady vlády Cyril Svoboda. Pro lidovce jsou nepřijatelné paragrafy o sňatcích, i  když je ministr Pospíšil předkládá ve dvou variantách. Podle první verze je platný pouze civilní sňatek, podobně jako před rokem 1989. Druhá varianta počítá s tím, že bude zachováno pravidlo, podle kterého je církevní sňatek rovnocenný civilnímu. Návrh však rozšiřuje seznam církví, které mohou partnery oddávat. Svoboda odmítá obě varianty. „Nezdvihneme ruku pro tento zákon, pokud bude zrušen církevní sňatek, případně bude nahrazen tím, že ho může uzavírat kdejaká sekta. Musí zůstat ta právní úprava, která dnes platí a která nikoho neuráží,“ sdělil pro server Aktuálně.cz.

Spory o církevní restituce trvají

Církve by měly dostat majetek, který prokazatelně vlastnily k 25. únoru 1948. Na tom se shodli 23. července poslanci všech parlamentních stran ve sněmovní komisi pro vypořádání státu s církvemi. Politici se ale stále přou o to, jakým způsobem by měly restituce proběhnout. Jednotný názor poslanci nemají ani v tom, jak vysoké odškodné by měly církve získat, informoval server Lidovky.cz. „Posudky se právě liší v tom, co církve prokazatelně ke stanovenému datu vlastnily. Posudky se od sebe liší významně, protože některé říkají, že naprostá většina majetku byla odejmuta už v dobách předchozích, zatímco jiné posudky říkají, že nikoliv,“ řekl novinářům rebelující poslanec ODS Tlustý. Kabinet chce církvím vrátit zhruba třetinu majetku zabaveného před rokem 1989, zbytek by měla nahradit finanční částka ve výši 83 miliard korun. „Správná částka je zlomkem těch 83 miliard,“ zopakoval Tlustý. Zásadní výhrady má nadále i k tomu, že vláda pro vyrovnání s církvemi připravila zvláštní zákon. Odškodnění by se podle něj mělo řídit stejnými pravidly jako předešlé restituce. V takovém modelu by církve o svůj bývalý majetek musely požádat a pozemkové úřady by prokazovaly, zda ho k 25. únoru 1948 skutečně vlastnily. Takový postup by ale zřejmě nebyl přijatelný pro všechny církve, varoval předseda komise Jan Kasal (KDU-ČSL). Zatímco katolická církev by na takovém restitučním modelu vydělala, zabezpečení ostatních církví by se nevyřešilo, napsal server Lidovky.cz. S vládním návrhem na majetkové vyrovnání mezi státem a církvemi souhlasí jen každý čtvrtý obyvatel Česka. Pouze 36 procent lidí pak pokládá za správné vrátit církvím jejich bývalý majetek, aby mohly vykonávat svoji činnost, zjistila agentura STEM v červnovém průzkumu veřejného mínění. Podle idea, Time, Israel.cz, Aktuálně.cz, Lidovky.cz, TS ČBK a ČTK (ve spolupráci s ChristNet.cz) -juml-

■ 12.6. zemřel ve věku 90 let

Zdeněk Urbánek, synovec kazatele Františka Urbánka. Spisovatel a překladatel, signatář Charty 77, nositel Řádu T. G. Masaryka a izraelského vyznamenání „Spravedlivý mezi národy“. Ve vzpomínkové knize Stvořitelé světa kriticky reflektoval někdejší Jednotu českobratrskou.

■ 13.7. skončila v Brně čtyř-

denní konference pořádaná hnutím Katolické charismatické obnovy. Nad konáním převzali záštitu brněnský biskup Vojtěch Cikrle a jihomoravský hejtman Stanislav Juránek. Počet účastníků postupně rostl až k pěti tisícům.

■ 10.8. se tradiční pouti sva-

tého Vavřince na Sněžku se zúčastnilo odhadem několik tisíc lidí. Nechyběl mezi nimi ani prezident republiky Václav Klaus, který se pouti účastní pravidelně, letos se však kvůli nedávné operaci kyčelního kloubu nechal na nejvyšší českou horu vyvézt lanovkou. Na vrcholu se pak slavila bohoslužba pod širým nebem u kaple svatého Vavřince, kterou vedl královéhradecký biskup Dominik Duka.

■ 12.8. vydal biskup Malý,

předseda Rady Iustitia et Pax při ČBK, prohlášení k situaci na Kavkaze. Stojí v něm mj: „Gruzie je suverénní stát, který oprávněně usiluje o svou územní celistvost. Události posledních dní nás znepokojují, protože zásah ruských vojsk je faktickou invazí a hrubou demonstrací síly.“

■ 13.8. papež Benedikt XVI.

jmenoval profesora ekonomie Univerzity Karlovy (UK) v Praze Lubomíra Mlčocha členem Papežské akademie sociálních věd. -JUML-

19

zari-2008.indd 19

26.8.2008 16:08:22

Albert Schweitzer (14. 1. 1875 – 4. 9. 1965) je všestranná osobnosť. Obdivuhodná je šírka i hĺbka jeho práce a myslenia. Vynikol ako teológ a filozof, čo sa týka myslenia, ako organista a staviteľ organov, čo sa týka umenia, ale aj ako misionár, čo sa týka praktického kresťanstva. Je to niečo ojedinelé v novších dejinách, že je tu človek, ktorý nielen niečo premyslel, ale aj svojím obetavým a odriekavým životom aj uskutočnil. Mojou úlohou je vysloviť sa z pohľadu teológie k jeho odkazu, ktorý tvorí akoby stred jeho myslenia i konania a má formu „Úcta k životu“.

Úcta k životu

Z myslenia a konania Alberta Schweitzera Čo je v „úcte k životu“ platné

Druhý človek je môj spoločník – Schweitzer prišiel k poznaniu, že „v každom okamžiku svojho života si uvedomujeme elementárny fakt: Som život, ktorý chce žiť uprostred života, ktorý chce žiť.“ Moja vôľa k životu ma núti chovať sa s účasťou ku každej vôli k životu. Preto „podstatou dobra je: udržať život, podporovať život, doviesť život k jeho výšinám. Podstata zla je: ničiť život, škodiť životu, brániť životu vo vývoji. Základným princípom etiky je teda úcta k životu.“ (Nauka úcty k životu s. 41) Druhý človek je môj blížny bez ohľadu na jeho rasu, sociálne postavenie, náboženstvo (NÚŽ 13.26). – Táto téza má plnú podporu ako SZ tak aj Ježiša a Pavla s ich vyznaním, že hlavným prikázaním je láska k Bohu, ktorá sa dokazuje v láske k blížnemu (3M 19,18, Mt 5,44, R 13). Ide nielen o ľudí, ale o všetky živé tvory – V úvahách o úcte k životu dospel S. k tomu, že „etika sa netýka len ľudí, ale aj ostatných tvorov. Tí predsa majú s nami spoločné to, že túžia po dobrom údele, znášajú bolesť a majú hrúzu zo záhuby... Potreba účasti na osude všetkého živého je prirodzená.“ Schweitzer nejde pritom do extrémov, aby žiadal vegetariánsky nejesť mäso. Veď sedliak nemôže vypestovať všet-

ky zvieratá, ktoré sa narodia v jeho stáde. Takisto vedci musia robiť pokusy najprv na zvieratách, aby pomohli ľuďom. Zvieratá sa samy živia menšími zvermi. Ale „býčie zápasy v aréne, hony na zver a štvanice“ sú hanbou našej civilizácie (NÚŽ 33.35). – Tento problém v Písme ešte nevystupuje, ale aj tu nachádzajú kladné ocenenie aj zvieratá (2M 20,10. 5M 25,4. Mt 10,29. Mt 6,26). Ide o stvorenie v jeho duchovno–telesnej celosti – Úcta k životu sa musí týkať sveta v jeho duchovnom i telesnom ohľade. S tým mali problémy nielen indickí myslitelia, ale aj grécki klasici, ale aj starovekí a stredovekí kresťanskí teológovia a mnísi. Zaujímavé je, že kladný postoj k svetu majú proroci Izraela, najmä Ámos, Ozeáš a Izaiáš, čínski myslitelia Lao´c, Konfucius a novší grécki filozofi stoici a epikurejci (12nn). Schweitzer neuvádza tu Ježiša a Pavla, ale to treba. Podobenstvo o milosrdnom Samaritánovi je tu výrečné svedectvo. Kňaz a levíta dbajú na obradnú čistotu a prehliadajú život, kým nepravoverný Samaritán robí celkom materiálne úkony, ktoré sú nad všetky obrady. Pavol nemenil sociálny systém, ale v  ňom previedol zrovnoprávnenie otrokov a pánov, mužov a žien.

20

zari-2008.indd 20

26.8.2008 16:08:23

Foto archiv

Čo v „úcte k životu“ chýba

Chýba Ježišova obeť – Schweitzer uznáva Ježišov postoj k človeku, ktorého máme milovať ako seba samého. Uznáva aj to, že Ježiš nerobil rozdiely a že dovŕšil SZ v tom, že kázal nielen milovať blížneho, ale zrušil aj zásadu nenávidieť nepriateľa. Zdôraznil, že nie druhý má prísť blízko k nám, ale my blízko k nemu ako Samaritán. Neuznáva však, že Ježiš tak miloval druhých, že viny celého sveta prevzal na seba. Pokladá to buď za Ježišovo vztiahnutie metafyzického proroctva o Služobníkovi Hospodinovom na seba, alebo za prenesenie proroctva od evanjelistov a apoštolov. Tým ale stráca jeho „úcta k životu“ svoj naozajstný vrchol. Veď čínski a grécki filozofi mohli dospieť k uznaniu druhého človeka, ale nikto z nich neobetoval programovo svoj život za viny celého ľudstva. Chýba Božie kráľovstvo – Totiž Božie kráľovstvo u Schweitzera nechýba. Opačne! Je tam, lenže celé jeho ohromné úsilie pri dejinách Ježišovho života ústí v  tom, že Ježiš a všetci evanjelisti a apoštoli po ňom prevzali zo SZ metafyzickú zvesť o tom, že do svetských dejín zasiahne Boh, zriadi tu svoje nadsvetské kráľovstvo, a to bude posledný – eschatologický čas, ktorý stojí v bezprostrednej blízkosti. „Ježiš hlása, že

premena materiálneho sveta v kráľovstvo božie sa priblížila... Prví kresťania očakávajú, že kráľovstvo božie nastúpi čo najskôr na miesto prirodzeného sveta. Ich nádej sa nesplnila.“ (NÚŽ 22) Teda: treba to odeschatologizovať. Ale NZ nehlása eschatológiu ako zavrhnutie materiálneho sveta, ale ako dokonanie Ježišovej obete v jeho povýšení za faktického Pána sveta. Tak Schweitzerovi chýba aj dovŕšenie „úcty k životu“, čo sa týka aj skutočného stavu. Chýba Ježišovo panstvo – U Schweitzera chýba odpustenie hriechov na základe Ježišovej obete. Pekne hovorí o úcte k životu a vyhliada po „novom vybudovaní kultúry“ (Verfall u. Wiederaufbau d. Kultur), ale bez moci, prameniacej v Ježišovom vzkriesení. Ale aj čo sa týka Ježiša samotného, nevie Schweitzer oceniť význam jeho vzkriesenia. Veď ten na tom základe povedal: „Daná mi je každá moc na nebi aj na zemi“ (Mt 28,18) a Peter svedčí: „On je tým od Boha určeným sudcom živých aj mŕtvych.“ (Sk 10,42) To, čo tvorilo základ kresťanstva, čo mu dávalo silu a nádej, to Schweitzer obchádza. Z evanjelia teda mu zostalo len žalostné torzo lásky k blížnemu, ktorá však nedosahuje výšku „úcty k životu“, lebo tá prihliada aj k všetkému stvoreniu (s. 42). Tak nakoniec je Ježiš nie Pán, len jeden z pánov. V etickom ohľade Schweitzer Ježiša prevyšuje, tým že ho zaznáva.

„Úcta k Ježišovi“

Je to zvláštna vec, že na jednej strane Schweitzer jedinečne pochopil Ježišovo posolstvo lásky k blížnemu, a to v myslení i v živote svojou misiou v africkom Gabune, na druhej strane fakticky máme váhanie, či ho vôbec môžeme uznať za „kristianistu – kresťana“. Nie bez príčiny ho francúzska misijná spoločnosť neprijala za misionára, len za lekára. Najnovší odborníci vravia, že jeho teológia „konzekventnej eschatológie“ medzi časom ustúpila z javiska. Aj kultúrno-filozoficky sa trvalo nepresadil. Čo zostalo trvalo, to je jeho „úcta k životu“ každého tvora. To ovplyvnilo aj následné snahy ekológov o úcte k celému stvorenstvu (Religion in Geschichte und Gegenwart sv. 7, s. 1064). „Byť tu pre iného“ – to je jedna stránka pravého kresťanstva. Druhú si musíme doplniť: „Ježiš je pre nás svojou obeťou,  ktorou sa stal Pánom sveta.“ Ľudovít Fazekaš

21

zari-2008.indd 21

26.8.2008 16:08:23

Koloským 3,1-11

7 RÁZ NOVÉHO ŽIVOTA (1)

Pavel a Timoteus odmítají životní styl a náboženské praktiky tradičního judaismu. Proto v další kapitole naznačují, co to znamená „žít v Kristu“. Popíší charakteristické rysy křesťanského života, o které je třeba usilovat. Ve v. 1-4 je naznačeno, s jakým výhledem mají křesťané žít (na příchod Krista v slávě). V další části, v. 5-17, je celá řada praktických pokynů, s čím zápasit a na co se zaměřit v každodenním životě. 3,1 Výpovědi „zemřeli jste s Kristem“(2,20) a „byli jste s Kristem vzkříšeni“ zdůrazňují, že smrt a vzkříšení Krista tvoří neoddělitelné jádro zvěsti evangelia. Její přijetí pak má své pozitivní důsledky v životě věřícího člověka. Život tím dostává nový výhled a směr, který ovlivní každý krok člověka. Dostává novou orientaci celého svého života, která je ovlivněna Kristem. Vzhlížíme ke Kristu, který „sedí na pravici Boží“, kterému je tudíž dána veškerá moc a Boží autorita. 3,2 V předcházejícím verši je výzva „hledejte“(věci nad vámi). Zde se důraz ještě stupňuje: řecké fronejte znamená: myslete, směřujte své veškeré duchovní hnutí mysli a smýšlení k tomu, co je nad vámi, tedy ke Kristu. To se má projevovat v životě věřícího člověka na každém kroku dnes, i v celé další budoucnosti. Přijmout Kristův pohled na věci života za svůj. 3,3 Apoštol znovu připomíná „zemřeli jste s Kristem“(2,20) a „byli jste vzkříšeni s Kristem“ (3,1). Váš křest vyjadřuje, že jste zemřeli vašim dřívějším způsobům života. Byli jste osvobozeni k novému životu, jehož hlavním charakteristickým rysem je věrnost Kristu. On sám je zdrojem síly k takovému životu (1,11 a 29). Druhou stranou „smrti s Kristem“ je „život skrytý spolu s Kristem v Bohu“. Jde o tajemství víry, které nechápou ti, kteří se s Kristem

ThDr. Jiří Lukl (69) studoval teologii na Komenského evangelické fakultě v Praze a v Londýně. Externě učil na ETS. Od r. 1972 je kazatelem Církve bratrské.V letech 1990-2004 pracoval jako ředitel České biblické společnosti.

nesetkali, a proto je mohou vnímat jako bláznovství (1K 2,6-16). Křesťané v Kolosis jsou „s Kristem“ (2,12) a vnímají tuto pravou realitu v její skrytosti. Výhled je zaměřen k věčnosti, ale ovlivňuje dnešní život na této zemi (Ř 6,4.10-11). 3,4 Výpověď „až se ukáže (zjeví) Kristus“ naznačuje, co se bude dít na konci času, při druhém příchodu Krista (Mk 13,26, Sk 3,19-21, 1Te 4,1517). Nejde tu o pouhou informaci, ale o povzbuzení k zaměření celého života na Krista a k důvěřování jemu. Podobné výzvy najdeme i na jiných místech NZ: 1Pt 5,4, 1J 2,28 a 3,2. Ztotožnit svůj život s životem Krista se může jevit jako poněkud odvážné. Je to však způsob vyjadřování apoštola Pavla, jakým zdůrazňuje význam Krista v životě věřících. Jde o poddanost věřících Kristu jako Pánu. Vyvrcholením křesťanského očekávání je konečné spasení celého člověka (Ř 8,11 a 23, 1K 15,45-49, Fp 3,21). V oddíle 3,1-4 jsou naznačeny tři časy spasení: „vzkříšeni s Kristem“ – minulost, „skryti s Kristem“ – přítomnost, a „ukázat se s Kristem“ – budoucnost. 3,5 V. 5-17 uvádí rady, jak naplňovat povzbuzení „žijte v Ježíši Kristu“. Obrazně je tu vyjádřeno, co má takový člověk „svléct“ a co „obléct“. Výzva „umrtvujte“(usmrcujte) části svého těla, tedy své přirozené (tělesné) sklony, není výzvou k askezi, nýbrž k rozhodnému boji proti svým sklonům dělat něco zlého, co před Bohem neobstojí. To pak v praxi znamená „hledat věci nad námi“ (3,1) a ne „pozemské věci“ (3,2, Ř 8,13). Katalog neřestí je rozšířen v 8. verši. Zde jsou zmíněny hlavně poklesky v sexuální oblasti a nekontrolované vášně. To vše odvádí člověka od Boha a stává se modlářstvím, službou jiným bohům. 3,6-7 Boží trest přichází i takovou cestou, že Pán

22

zari-2008.indd 22

26.8.2008 16:08:24

Bůh zanechá člověka v jeho hříchu, který jej pak sám ničí (Ř 1,26-28.32). „Mzdou hříchu je smrt“, nebo také „Hřích odplácí smrtí“(Ř 6,23). Boží hněv přichází v důsledku lidské neposlušnosti. Ať se jedná o lidi žijící nevázaným životem bez vztahu k Bohu, nebo o ty, kteří vstoupili na cestu nového života s  Bohem a nadále prohrávají v zápasech se svými dřívějšími tělesnými sklony. To, co patřilo dřívějšímu životu, má teď skončit. 3,8 Tlak okolního pohanského prostředí byl zřejmě veliký a na nevázaný život minulosti nebylo pro křesťany v Kolosis snadné zapomenout. Proto teď přicházejí konkrétní rady, co všechno je třeba opustit, co patří minulosti. „Ale nyní“ začíná něco nového. Apoštol přechází do imperativu, přikazuje, s čím je třeba skončit, když vstoupili na cestu „života s Kristem“. Vznikem křesťanského sboru se vytváří nové společenství. Je nutné odstranit všechno, co by narušovalo a ničilo vzájemné vztahy. Výrazy „zloba a hněv“ jsou téměř synonyma z oblasti emocí. Výraz „špatnost“ je zde ve významu zlomyslnost a zášť. Rouhání a pomluvy ubližují druhým. S tím vším je třeba skoncovat. 3,9 Seznam zde uvedených zlozvyků patří minulosti, k životu, který vedli před tím, než uvěřili v Krista. Proto je třeba toto všechno ze sebe svléct a odhodit, jako starý, zničený oblek. Lhaní ohrožuje vzájemnou důvěru mezi lidmi, proto je nutné s tím přestat. Patří ke „starým skutkům“ a ke „starému člověku“, který patří minulosti se vším všudy. 3,10 Obrácení neznamená pouze odmítnutí starého způsobu života. Následuje něco nového a pozitivního. Po svlečení starého oděvu dochází k oblečení nového. Podobně je tomu i v životě víry. Člověk nastupuje na novou cestu života. Začíná vzrušující proces objevování stále něčeho nového, a stálého obnovování a růstu k „obrazu svého Stvořitele“ (3,12, Ř 12,2, Ř 13,12, 2K 4,16, Ef 4,24). 3,11 Víra v Krista překonává rozdíly etnické, kulturní i společenské a v církvi vytváří společenství lidí, kteří si jsou přes všechny zmíněné odlišnosti blízcí (1K 12,13, Ga 3,28). Kde je „Kristus všechno a ve všech“, tam nikdo a nic nemůže narušit dobré vztahy mezi lidmi, ani vztahy kohokoliv z lidí k Bohu. Jiří Lukl 

„Statisíce lidí se milovalo, žádné dítě se nenarodilo z nich, - ni naše se nesmí narodit. To není hřích, to je jen bída.“

Václav Adamec

Polská balada o nenarozeném dítěti Z veršů Jiřího Wolkera čiší zoufalství nad sociálními poměry ve 20. letech 20. století. Mnoho vody uplynulo od té doby. Přes zlepšení sociální situace však potratů zřejmě neubylo, spíše naopak. Jen pár západních zemí se ale proti potratům ostře vymezuje. Jednou z nich je Polsko. A touto zemí zahýbala v červnu kauza, kterou nebylo s to přehlušit ani fotbalové Euro. Poté, co čtrnáctiletá Agáta usilovala neúspěšně o provedení potratu, přispěchala jí na pomoc ministryně zdravotnictví Ewa Kopaczová. Gdaňský arcibiskup Goclowski se postavil za exkomunikaci ministryně a ultrapravicový časopis Fronda vyvěsil na webu formulář, pomocí něhož se dají nahlásit další kandidáti na exkomunikaci. Důvod je jasný: Fronda se neztotožňuje s Wolkerovým tvrzením, že „to není hřích, to je jen bída.“ A pokud je to přeci jen bída, pak morální, spojená s tlakem občanského liberalismu na konzervativní polskou společnost. Nechci zde rozebírat problematiku potratů. Spíše se chci pokusit interpretovat polské „šílenství“. Konzervativní Polsko vede svůj boj o přežití s „moderním“ Polskem – a zdá se, že je pod těžkou palbou. Obranné prostředky tu nabývají fanatických a násilných forem – tak tomu bohužel bývá, když se tlak týká existenčních hodnot. Nemíním vyslovovat silné soudy. Každá společnost si musí najít svou hranici mezi prostorem pro osobní zodpovědnost občanů a ochranou ostatních hodnot. Přál bych si ale, aby Polsko toto hledání zvládlo bez excesů spojující věřící s ultrapravicí a aby hlavní prostředek nebylo násilí, ale dialog. V obou ohledech má Polsko zatím rezervy. 

23

zari-2008.indd 23

26.8.2008 16:08:24

O křesťanech ze Židů čteme už v Novém zákoně. Několikadenní setkávání s nimi patřilo k nejzajímavějším zážitkům naší letošní předjarní cesty do Izraele.

U mesiánských Židů I

Setkání s Labibem Madanatem, ředitelem Palestinské biblické společnosti

Země s dostatkem vody

Izrael má čtyři moře a přesto, že jsme tam byli v zimě, ve dvou z nich jsme se mohli bez problémů koupat. Nejdříve v Mrtvém, kde je teplo vždycky, a pak v Rudém u Eilatu, uprostřed množství ryb. Na plážích moře Středozemního jsme pouze v teplých bundách obdivovali velké vlnobití a kolem Galilejského jsme chodili s deštníky. Galilejské jezero je hlavním zdrojem pitné vody jak pro Izrael, tak i pro Jordánsko. Zimní déšť přináší zemi požehnání. Zvýší v jezeře hladinu vody, která v ty dny byla čtyři metry pod normálem. Zažili jsme během deseti dnů déšť, sníh, jednu chvíli i kroupy. U Mrtvého moře a v Negevské poušti zase teploty až ke třiceti stupňům. Vraceli jsme se ošlehaní větry severu a opálení sluncem jihu.

Nové objevy

Do Izraele se dá cestovat víckrát a vždycky tam člověk objeví něco nového. Tentokrát to pro mě byl jednak Bet-Šean, jedno z biblických měst Dekapolis a archeologické památky po Nabatejcích, kteří žili v Negevské poušti. Ale to nejzajímavější a na nové poznatky nejbohatší, bylo setkávání s mesiánskými Židy. První čtyři dny jsme byli ubytováni v jejich hotelu Bet-Šalom v Haifě. Další tři dny v Jad Hašmona, na okraji Jeruzaléma. Je to mošav mesiánských Židů, založený finskými křesťany na památku osmi finských Židů, zabitých nacisty. Poslední dvě noci jsme byli v jednom hotelu v Eilatu.

Služba mesiánských Židů

Každý večer, mimo prvního dne, nás navštívil nějaký místní host. Nejprve to byl kazatel arabského

Foto autor

zrael je malá země s velice pestrou a různorodou krajinou. Na severu to jsou úrodné lány hornaté Galilee, včetně 2 800 metrů vysokého pohoří Hermonu, ze kterého vyvěrají tři vydatné prameny Jordánu. V lednu jsme tam projížděli v malé skupině rozlehlými sady nejrůznějších ovocných stromů, některé byly obalené dozrávajícími citrusovými plody, jiné, jako mandloně nebo broskvoně, měly holé větve. Středem Izraele se od severu na jih táhne samařské pohoří až po Jeruzalém, který je ze dvou stran obklopen Judskou pouští. Ale i na ní beduíni uživí svá početná stáda ovcí a koz. Západní pobřeží tvoří střídavě písečné duny a úrodná pole. Od Judska, celý jihovýchod, tvoří poušť. Ovšem i tam narazíme na velké fóliovníky, ve kterých jsme viděli dozrávat nádherné papriky a rajčata. Úspěšně se tu rozvíjí „pouštní zemědělství“, pro které se voda získává z artézských studní. Zemědělství v Izraeli patří mezi nejvyspělejší na světě.

24

zari-2008.indd 24

26.8.2008 16:08:24

Zříceniny římského města v Bet-Šean Vpravo: U hrobu Davida Ben Guriona

baptistického sboru v Haifě. Do Izraele přijíždějí rodiče z Iráku se svými nemocnými dětmi, které tam podstupují náročné operace srdce. Křesťané z Haify je navštěvují v nemocnici, berou je do svých rodin a v neděli do sboru. Kazatel Filip Sáad k nám přivedl jednu mladou kurdskou maminku s její úspěšně operovanou dcerou. Žena uvěřila v Pána Ježíše, napsala to své rodině a její příbuzní to tolerují. Dostala Nový zákon v kurdském jazyce, nedávno vydaný tureckou biblickou společností.

Problémy přistěhovalců

Mladá maminka Sara se spolu s  dalšími věnuje dětem ze čtyř mesiánských sborů v  Haifě. Každé úterý jich do Bet-Šalom přichází 30-100. V Izraeli žije něco přes milion Židů přistěhovaných z rusky mluvících zemí. S dětmi z těchto rodin bývají problémy. Umějí hebrejsky, zatímco jejich rodiče namnoze ne. V obchodech rozhodují za rodiče, co se koupí, a nemají před nimi žádný respekt. To se pak negativně projevuje jak ve škole, tak ve společenství sboru. Takové děti neuznávají žádnou autoritu. Není snadné je vést k Bohu.

Práce se závislými

Další večer nám o své práci s narkomany vyprávěl kazatel mesiánského sboru v Nazaretě, René Stutz, který už několikrát byl hostem v našich sborech. Prožil velice pestrý život, od narkomana až po úspěšného podnikatele ve Švýcarsku, než uvěřil v Ježíše Krista. V léčení narkomanů má úspěchy. Svým pacientům se věnuje jako svým nejbližším příbuzným, modlí se s nimi a vede je k víře v Pána Ježíše. Tamní lékaři oceňují jeho metody léčení a mnohdy se s ním i sami radí.

Rozhovory s novináři

V Jad Hašmona s námi měl besedu Ariel Watson, reportér Izraelské televize. Pochází z Kanady, jeho manželka je z Izraele. Ptal se nás na to, proč přijíždíme do Izraele, co nás v této zemi zajímá a na základě našich dotazů nás informoval o tom, jak se tato země rozvíjí v mnoha směrech a čím je prospěšná v oblasti vědy a výzkumu i jiným zemím. Další večer nás navštívili manželé Johannes a Krista Gerloffovi, dopisovatelé německých sdělovacích prostředků z Izraele a Blízkého Východu. Johannes studoval teologii v Praze, kde se také s Kristou oženil. Mají pět dětí a jsou členové jednoho mesiánského sboru v Jeruzalémě. Mluvili o vztazích mezi Izraelskou vládou a Palestinci, v procesu snah o podepsání mírové smlouvy a ustavení státu Palestiny. Johannes často navštěvuje pásmo Gazy a vyprávěl nám o mučednické smrti mladého pracovníka knihkupectví Palestinské biblické společnosti, Rami Ajjada. V říjnu minulého roku byl unesen, mučen a zabit, zřejmě palestinskými extrémisty. Byl otcem dvou dětí, třetí se narodilo až po jeho smrti. Už rok mu vyhrožovali po telefonu, aby nešířil křesťanské knihy v muslimské zemi. Byl arabským křesťanem, tak se nic nevyšetřilo. Knihkupectví bylo slavnostně otevřeno v r. 1999, se souhlasem starosty Gazy.

Na závěr…

Naším průvodcem a šoférem byl Fredi Winkler, laický kazatel mesiánského sboru v Haifě. Po tři večery nám na základě některých biblických textů vykládal, jak mesiánští Židé rozumí tomu, co se v současné době děje v jejich zemi. S jejich pomocí připravujeme další zájezdy do Izraele. Jiří Lukl  25

zari-2008.indd 25

26.8.2008 16:08:24

Brennan manning

Evangelium zlomených

Návrat domů, 1. vyd., Praha 2008, 150 stran; přeloženo z anglického originálu The Ragamuffin Gospel

V

loňském roce se Brennan Manning zaslouženě zařadil mezi populární autory světových bestsellerů. U nás byla teprve nedávno vydána jeho kniha „Uchvácen Kristem“ (Návrat domů, 2007). Jeho knihy jsou oblíbené pro svou osobitost, bezprostřednost a svěžest. Při četbě z nich dýchá autorova vlídnost spolu s milostí, která si dovede jednoduše získat naše srdce. Důrazem na život z Kristovy milosti Manning vyvažuje aktivistický přístup mnoha evangelikálních autorů současnosti. Tento přístup nazývá spiritualitou „udělej si sám“. Sám ještě jako benediktinský mnich zakusil ve svém životě vyhoření spolu s duchovním i lidským ztroskotáním. Poznal mimo jiné, co to je neúspěch a bezvýchodnost alkoholismu. Jeho životní zkušenosti jej však přivedly k hlubšímu poznání Krista a pravé podstaty milosti. Manningovo pojetí milosti, které prezentuje v knize Evangelium zlomených, dovede svou radikálností pobouřit nejednoho novodobého zákoníka. Poukazuje na devalvaci slova „milost“ v ústech dnešní církve, kdy jeho neustálým verbálním používáním (nikoliv žitím) podléhá inflaci. Ztratili jsme citlivost a smysl pro plný význam reformačního sola gracia. Stále více upadáme do pasti duchovních pouček a pravidel, při čemž se nám vytrácí samotný smysl

V hudebním vydavatelství ROSA vyjde v září nové album Jonatana Kalety TEARS OF REPENTENCE. Ukázky si můžete poslechnout na www.bandzone.cz/ionatan.

života z milosti Kristovy. „Opravdová milost je totiž skandální, neboť s otevřenou náručí přijímá ty, kdo si to zaslouží ze všech nejméně.“ Nenutí nás nic předstírat, být úspěšnými a dobře vypadat v očích druhých za každou cenu. „Autentické učedníky z nás nedělají vidění, extáze, dokonalá znalost Písma či oslnivý úspěch ve službě, nýbrž schopnost být věrný. Učedníky mohou ošlehávat vichry neúspěchů, mohou jim škodit jejich vlastní nezvládnuté emoce, mohou trpět odmítnutím a zesměšňováním. Mnohokrát třeba klopýtli a padli, zakusili recidivu starých hříchů, lpěli na hrncích masa a odcházeli do daleké země. Jenže vždycky se nakonec vrátili k Ježíšovi.“ Kniha si neklade za cíl být všezahrnující teologickou studií milosti, ani se nepokouší ukázat nám cestu, jak se stát ze ztroskotance úspěšným člověkem. Je určena pro lidi ztrápené, ubité a vyhořelé, pro ty, kdo nejsou spokojeni sami se sebou a neúspěch spolu se slabostmi je přivádí na pokraj zoufalství. Neslibuje nám zaručený úspěch, ani vyřešení problémů. Chce nás přivést k novému úžasu nad velikostí Boží milosti. Byla zamýšlena jako komentář k Schaefferovu výroku: „Být skutečně duchovní znamená žít v každém okamžiku z milosti Kristovy.“ Kniha je psána natolik poutavě, že se čte jedním dechem. Autor používá mnoho ilustrací a příběhů, které jistě obohatí a oživí nejedno kázání, jež zazní při našich bohoslužbách. Knihu bych zařadil vedle takových titulů, jako je Nekončící milost od Philipa Yancey (Návrat domů 2001) a Návrat marnotratného syna (Paulínky, 2001) od Henryho Nouwena. Koho oslovily tyto tituly, toho zajisté nezklame ani Evangelium zlomených. JAKUB šKArvAn 

26

zari-2008.indd 26

26.8.2008 16:08:24

Činnost neziskové oragnizace KODEX, o.p.s. v roce 2007

■ Koncert skupiny OBOROH

Nezisková organizace KODEX, o.p.s. byla založena v prvním pololetí roku 2007 zakladateli Danielou Sedláčkovou a Jiřím Sedláčkem. Důvodem založení neziskové organizace byla snaha vytvořit prostředí a pevný rámec pro neziskové činnosti, které byly v minulých letech vykonávány částečně jako podnikatelská činnost a částečně jako dobrovolnická aktivita. Jedná se především o odbornou pedagogickou a publikační činnost v oblasti multikulturní výchovy, mezináboženského dialogu a osobnostně-sociálního rozvoje. Zakladatelé si uvědomovali, že v situaci globalizovaného světa a sjednocující se Evropy nastává situace, kdy řada přemýšlivých lidí z nejrůznějšího sociálního, národnostního, kulturního a náboženského prostředí zůstává stranou společenského dialogu, protože má omezenou možnost v přístupu k relevantním informacím, případně je vystavena informacím jednostranným nebo účelově zkresleným (vliv sekt atp.) Nejpodstatnější oblastí činnosti KODEX, o.p.s. bylo vydávání časopisu BRÁNA. Tato činnost bezprostředně a kontinuálně navazovala na dosavadní podnikatelskou a dobrovolnickou aktivitu. Časopis vychází desetkrát ročně v nákladu 1850 – 2000 výtisků. Na jeho přípravě se podílí redakční rada složená z dobrovolných pracovníků pod vedením šéfredaktora Bronislava Matulíka. Účetní závěrka a výroční zpráva byly v průběhu měsíce června 2008 ověřeny auditorkou a jsou k dispozici v sídle KODEX, o.p.s.

Podzimní cyklus 2008

V průběhu podzimních měsíců připravuje KODEX, o.p.s. cyklus vzdělávacích pořadů z oblasti multikulturní výchovy, mezináboženského dialogu a sociálního rozvoje, kurzy rozvoje zdravého sebevědomí a asertivního jednání. Cyklus přednášek, který se uskuteční za podpory městské části Praha 1 v prostorách klubu sboru Církve bratrské v Praze 1, Soukenická 15, proběhne v měsících září až listopad vždy v pondělí nebo ve středu od 18.30 hodin. 17. 9. Skrytý svět šikanování - psychoterapeut PhDr. Ing. Michal Kolář 6. 10. Mezigenerační dialog - o stáří a stárnutí socioložka PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. 13. 10. Průnik sekulárních metod komunikace do církve 21. století religionista Dr. Aleš Franc 20. 10. Dialog Židů, křestanů a muslimů? teolog Doc. ThDr. Pavel Hošek, ThD. 5. 11. 21.století – výzva k mezináboženskému dialogu? religionista PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D. 12. 11. Multikulturní výchova. Její současné problémy, perspektivy a naděje v soužití evropských národů - teolog Prof. ThDr. Ján Liguš, ThD. 26. 11. Dialog s lidmi jiných názorů a náboženství. Odmítnutí xenofobie a místo mezináboženského dialogu v životě křesťana - teolog ThDr. Pavel Černý, ThD.

se koná v sobotu 13. září 2008 od 19 hodin v Komunitním centru sv. Prokopa na Slunečním náměstí v pražských Nových Butovicích (metro Hůrka), vstupné je dobrovolné. Místa je možné si rezervovat do 12. 9. na mailové adrese [email protected]. info: www.oboroh.cz www.centrumbutovice.cz

■ V sobotu 11. října bude

s modlitbou vysláno 8 letošních absolventů Evangelikálního teologického semináře. Slavnost začíná v 15 hod. Na přípravách se mimo jiné podílejí mezinárodní studenti semináře.

■ Letošní konference pro

kazatele, starší a pracovníky sborů se ptá: V čem reformace způsobila změny v tehdejší církvi a společnosti? Čím nás reformační učení ještě dnes formuje? Věříme, že i dnešní společnost potřebuje ucítit proměňující sílu Evangelia. Přednášky, semináře a veřejná bohoslužba se uskuteční ve dnech 10.-11. listopadu. Pořádá Evangelikální teologický seminář, více na www.etspraha. cz/public

PRÁVĚ VyCHÁZí DíKy Lucie Kochová Pro poslech ukázek můžete navštívit www.luciekochova. com. Lucie pochází z Třince a navštěvuje Církev bratrskou v Dolní Lištné. Podrobnější informace včetně možnosti zakoupení CD najdete na www.worship.cz.

-JS-

27

zari-2008.indd 27

26.8.2008 16:08:25

Setkání seniorů v Deštném Jednota v různosti

Ale to nejcennější, co jsme mohli v těchto dnech prožívat, bylo vanutí Božího Ducha: dotýkal se našich srdcí a svou mocí vytvářel jednotu Božích dětí. Ta se projevovala vzájemnou důvěrou, porozuměním a ohledem i ochotou ku pomoci jakoukoliv formou (např. nabídkou odvozu autem na různé výlety). Prožívání vnitřní jednoty nelze chápat jinak, než jako Boží div, vždyť počet účastníků se pohyboval mezi 60 – 70. Byli jsme z různých koutů Čech a Moravy. Věkové rozpětí nebylo také zanedbatelné. Byli mezi námi jedinci, kterým nebylo ještě 60 roků, ale také několik těch, jejichž věk se pohyboval mezi 80 – 90 roky. A přece jsme mohli spolu prožívat vzácné chvíle společenství, kdy při každodenním zamýšlení nad Biblí docházelo ke spontánním svědectvím o Božím působení v našich životech. Z některých svědectví jsme se dozvěděli o zvláštním zásahu Boží moci při těžké nemoci, kdy nemocného „dělil od smrti jen krůček“ jak to vyjádřil David při ohrožení svého života. V jiných svědectvích jsme slyšeli o cestě, kterou vedl Pán Bůh dotyčného bratra či sestru k přijetí spasení a k novému životu v Kristu. Také

Foto Bohuslav Kult

Z

alesněné kopce, rozsáhlé louky žlutě zářící kvetoucími pampeliškami, cesty vroubené bílými kmeny břízek spolu s ostatními úkazy krásné přírody tvořily půvabný rámec místa týdenního pobytu seniorů Církve bratrské v Orlických horách v  Deštném. Tak jako v minulých letech i tentokrát bylo Diakonií CB pečlivě vybráno místo setkání a zajištěno vše pro dobrou rekreaci včetně ubytování a stravování. Krásné slunečné počasí po celý týden lákalo účastníky pobytu k vycházkám a výletům do míst, s nimiž je spojena historie našeho národa, o které zasvěceně referoval bratr kazatel Jiří Hofman.

28

zari-2008.indd 28

26.8.2008 16:08:25

inzerce

zaznělo svědectví bratra o tom, co prožil v době totalitního režimu, kdy zvěstování evangelia mělo za následek ztrátu svobody. Bratr s velikou vděčností vzpomínal na to, jak ve vězení prožíval Boží přítomnost ve zvláštní míře.

Radostné duchovní společenství

Při sejití u Božího Slova se také hodně zpívalo. Každý z účastníků mohl navrhnout píseň z Křesťanského kancionálu, kterou měl rád, nebo ke které se vázala nějaká duchovní zkušenost. Ale i u stolu při jídle a na společných vycházkách jsme si sdělovali různé duchovní zkušenosti, a tak jsme měli pocit, že jsme každým dnem bohatší. Naplňovalo se slovo z epištoly Efezským, že jsme zahrnuti Boží přebohatou milostí. Ovzduší vděčnosti za přijaté Boží milosrdenství se projevovalo také četnými modlitbami, ke kterým jsme byli vedeni výkladem Jakubova listu bratrem kazatelem J. Hofmanem. Hned v úvodu jsme slyšeli, že list Jakubův nás seznamuje s  křesťanským stylem života. Jde o svědectví naší víry v různých zkouškách, aby Kristův charakter v našem životě byl zřetelnější. Bratr Hofman, který ve své dlouholeté praxi pomáhal při řešení životních problémů mnoha lidem, položil důraz na to, že pravá víra se projevuje poslušností. Jde tedy o to Boží vůli vyrozumět, poslechnout a naplnit.

Vděčnost za život s Ježíšem

Pokoj Boží vládl v našich srdcích a mohli jsme pozorovat, jak účastníci pobytu jsou naplňováni novou radostí, která byla patrná i na jejich tvářích. Sestry vdovy, které žijí osaměle, natankovaly novou sílu pro svůj další život, často plný všelijakých obtíží. Ale nejen ony, ale i ostatní byli posíleni v důvěře v Boha. On stačí i na to, co je lidsky neřešitelné, vždyť u Boha je všechno možné. A výzva pro příští dny? Výzvou pro budoucnost je pohled upřený na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle, jak to také zdůraznil bratr tajemník Rady CB Karel Fojtík při své návštěvě v Deštném. Kdybych měla vyjádřit, co pro mě osobně znamenal společně prožitý týden, citovala bych slova ze Žalmu 145: „Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu dobrořečit navěky a navždy. Ve všech svých slovech je Hospodin věrný, je svatý ve všech svých skutcích.“ ■

KŘESŤANSKÉ DOMY „GRÜNE AU“ Samoobslužné domy – s apartmány, bungalov – zvou k rekreaci do nádherné alpské krajiny v St. Wolfgang. Slovo Boží, jehož je náš dům plný, i kouzlo okolní přírody působí, že tu i duše může dýchat. Východně od Salzburg; přes Linz z Prahy asi 4 hod. Asi 45 míst, pro skupiny i jednotlivce, křesťanská obecenství i sportovce. Atraktivní výlety do okolí.. zubačka na Schafberg 1783 m.,cykloturistika, v zimě sníh až do Velikonoc. Pestrý venkovský podzim je zážitek ne- zapomenutelný! Horské túry začínají přímo u domovních dveří. Cena: od 14,50 do 25 euro/den; skupiny nad 30 osob 13 euro/den, mimo hl. sezonu sleva, rovněž i děti sleva.

www.christliches-freizeitheim-gruene-au.de Jiří Potoček - tel/fax 49 553 9393

Eva Titěrová, BJB Brno

29

zari-2008.indd 29

26.8.2008 16:08:26

Reforma ve školství pedagog ZŠ CB Brno - Kounicova

■ Základní myšlenkou reformy

je uvědomit si, co a proč chceme učit. Já osobně jsem reformu pocítila hlavně při nekonečném sepisování více či méně srozumitelných formulací a tabulek při tvoření tzv. Školního vzdělávacího programu. Nemám informace z jiných škol, u nás má přes 400 stran. A nevím, kolik lidí ho, kromě nás, co jsme ho psali, četlo. Reforma dala možnost školám, které chtějí učit „jinak“, například sdružit některé předměty nebo vytvořit předměty nové, a přitom nestát „mimo zákon“. I když i zde musí být dodržena určitá pravidla. Reforma rozhodně nebyla o tom, zda mít ve třídě koberec, učit ve skupinách, zda mají žáci sedět v kruhu, luštit křížovky, nebo zda má zvonit. To vše je možné i v „klasických“ školách. A vše opět závisí, tak jako dřív, na konkrétních učitelích, zda oni sami chtějí učinit vyučování přitažlivějším. Závažným problémem však zůstává, že z vysokých škol stále vycházejí absolventi, kteří jsou vyučováni klasicky, a přitom by to měli být oni, kdo budou do škol přinášet oživení.

■ Když opominu týrání a nepřiměřené nebo bez-

důvodné fyzické trestání, může být mnohem horším proviněním na dítěti psychické „týrání“ (výčitky, manipulace, nepřiměřené požadavky, zákazy a příkazy, vysoké nároky), které nemusí být záměrné. Je mi líto dětí, které se snaží rodiče nezklamat, ale zjevně nemají nato mít výsledky stejné jako jejich starší nadanější sourozenec. Děti jsou teď otevřenější, než

■ Problematice těchto směrů se nevěnuji. V každém

případě bych se však před přihlášením dítěte do takové školy seznámila nejen se vzdělávacím programem, ale především s filozofií (a někdy až jakýmsi „náboženstvím“), na nichž je škola založena. Co se týká domácí školy, má určitě své opodstatnění v konkrétních případech. Myslím však, že není ideální vyčleňovat dítě z okruhu jeho vrstevníků, kde se s nimi učí komunikovat, spolupracovat, pomáhat si navzájem, být první i poslední. Rodiče pak musí dbát na to, aby tato dimenze školy byla dítěti nabídnuta jinde.

Jindřich Koudela pedagog, ředitel ZŠ CB Praha - Soukenická

■ Poslední

reforma školství zavádí do našich škol několik zásadních novinek jako je např. svobodná tvorba školních vzdělávacích programů na jednotlivých školách, možnost zavedení nových předmětů (např. výchova ke zdravému životnímu stylu) a určitou snahu nalézt společné průsečíky v  některých předmětech (např. dějepis, občanská výchova, zeměpis) a vytvořit z nich nové celky např. člověk a jeho svět apod. Tato reforma dává také školám možnost se určitým směrem profilovat – dává k dispozici určité množství hodin, které škola může přidělit některým předmětům navíc (např. na jazyky, tělocvik, hudební výchovu). Samozřejmě velmi záleží, jak škola k tvorbě nových ŠVP přistoupí. Osobně si ale nemyslím, že by tato reforma

Foto archiv

Lenka Broklová

bývaly, a mnozí rodiče by se divili, nad čím vším si jejich potomci ve škole postesknou.

30

zari-2008.indd 30

26.8.2008 16:08:26

výrazně změnila tvář našeho školství, hodně záleží na tom, jaké kroky budou následovat. Nakonec – i před reformou jste mohli nalézt školy i učitele s výbornou pověstí.

? ?

■ Co soudíte o reformách

školství v České republice? Jsou zdařilé a dostačující? ■ Jaký máte názor na iniciativu ministryně Džamily Stehlíkové ohledně zákazu fyzických trestů ve výchově dětí? ve ■ Jakou Jakou kvalitu podle vás poskytují alternativní typy výuky, např. domácí škola, Waldorfská škola, Montessori apod.?

Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.

■

Musím se přiznat, že jsem tuto iniciativu paní ministryně sledoval s velkými obavami a jsem nakonec rád, že ji vláda prozatím dala „k ledu“. Dokážu si představit, jak by ji dnešní děti mohly zneužít a jaké by mohla přinést další negativní důsledky na výchovu dětí. Vidím, že tato iniciativa jde také naprosto proti tomu, co nás učí Písmo, což by u paní ministryně nebylo poprvé ani naposled. Nakonec bych řekl, že i většina dětských psychologů se shodla na škodlivosti této zákonné iniciativy.

■

V první řadě je třeba říci, že je dobré, když existuje alternativa ke státnímu školství. S velkou vděčností je přijímáno domácí vzdělávání, které u nás postupně zakořenilo a dává možnosti těm, kteří chtějí své děti vzdělávat individuálně v rodinném prostředí. O ostatních alternativních školách nemám dostatek informací, ale vždycky bych doporučoval rodičům, aby zkoumali nejen co a jak daná škola učí, popř. jaké výsledky mají žáci při jejím ukončení, ale také jaké má škola duchovní pozadí např. jestli nepraktikují jógu, mantru při ranním kruhu nebo jiné duchovní aktivity apod.

Jan Grulich Zš trivium Plus, o.p.s. dobřany, CB Bystré

■

Reformy ve školách budou zdařilé až tehdy, když vstoupíme do škol a změny budou vidět. Schopní učitelé (ředitelé) učili v duchu reforem již daleko dříve, ti méně schopní svoje metody změní jen těžko. Jen svoji činnost podloží jiným papírem. Shrnu-li to, reforma je první krůček správným směrem. Pokud však školství nezíská velmi schopné nositele reforem, zbude ze školských vzdělávacích programů jen hromada zbytečných papírů. V neposlední řadě, těžko se učí poznatkům 21. století na pomůckách z poloviny století dvacátého. Pokud tedy reformní kroky mají být účinné, musí se cíleně investovat do schopných lidí i do vybavení škol.

■

Toto je otázka, která bohužel nelze nikdy plošně vyřešit. Osobně, není nic lepšího, než si to s drzým výrostkem ve škole vyříkat „na férovku“, (k tomuto účelu mám boxerské rukavice v ředitelně), nicméně, nikdy bych nesouhlasil se zavedením fyzických trestů do škol, jelikož by to mnoho labilních kolegů mohlo zneužít. Co se týče fyzických trestů v rodině, kde rodina funguje, děti jsou milovány, nikdy oprávněných „pár facek“ neuškodí, naopak. Kde rodina nefunguje, a děti trpí nedostatkem lásky rodičů, nikdy žádný zákon o zákazu fyzických trestů nepomůže a nic nevyřeší.

■

Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože bychom museli nejdříve definovat, co to znamená pojem „kvalita“ ve vzdělání. Jsou to vědomosti? Dle mého náhledu na vzdělávání a když zůstanu ve svém oboru, vzdělání základní, by žák z kvalitní školy měl vycházet v psychické pohodě, s touhou po dalším vzdělání a se základními vědomostmi, s představou, kam chce svá studia dále zaměřit, s výbornou informační gramotností, s dobrými komunikačními a sociálními dovednostmi. Pokud to dosáhne v domácí škole, Waldorfské či jiné, tak jde o kvalitní školu. Proto spíše školy rozděluji pouze na dobré a špatné, než podle systému výuky. redAKčně KráCeno, PřiPrAvil -Bm-

31

zari-2008.indd 31

26.8.2008 16:08:26

Noemi - seznamka pro křesťany

S

eznamka Noemi funguje od roku 2002. V současné době našich služeb využívá okolo 2600 nezadaných křesťanů z ČR a Slovenska, z toho 2200 je aktivně přihlášeno v seznamce, dalších přibližně 400 lidí se pravidelně nebo příležitostně účastní našich pobytů pro nezadané. Našich služeb mohou využívat věřící ze všech církví (nesmějí se samozřejmě zaregistrovat lidé, kteří patří k sektám, k Svědkům Jehovovým, Mormonům, Moonistům, apod.). Mohou se přihlásit pouze lidé, kteří hledají partnera/partnerku opačného pohlaví. Při registraci vyplníte své vyznání a požadavek na vyznání partnera/partnerky. Vyznání dělíme do 4 skupin: katolické, evangelické, evangelikálního typu a charizmatického typu. Podle zadaných požadavků v otázce vyznání (a dalších otázkách jako je

věk, rodinný stav, vzdělání, atd.) potom dostáváte kontakty, včetně fotografií. Kontakty dostáváte na všechny osoby přihlášené v Noemi, s nimiž vzájemně splňujete požadavky vyplněné v dotazníku. Lidé přihlášení v Online registraci si zobrazují kontakty na www.noemka.com po zadání svého uživatelského jména a hesla. Přihlášeným v Poštovní registraci posíláme vytištěné kontakty čtvrtletně poštou. (Databáze Online a Poštovní registrace je propojená, takže nepřijdete o žádné kontakty, ať již budete využívat Poštovní nebo Online registrace.) Za 7 let fungování Seznamky Noemi již touto cestou našly životního partnera stovky křesťanů. Seznamku a pobyty Noemi organizuje tým přibližně 15 lidí, mužů i žen z různých církví. Většina z nich je také nezadaných, hledajících věřícího partnera. Od roku 2002 jsme uspořádali 18 pobytů pro nezadané, většinou 4 pobyty ročně. Pobytu se obvykle účastní PLÁNOVANÉ POBYTY okolo 70 lidí, polovina mužů a polovi• předvánoční víkendový pobyt na žen. (začátek prosince 2008) Ve věci hledání partnera se, stejně • zimní týdenní pobyt na horách jako ve všech dalších oblastech života (únor/březen 2009) křesťana, potvrzuje to, co řekl Pán Je• jarní víkendový pobyt (květen 2009) žíš: „Hledejte především jeho králov• letní týdenní pobyt na horách (čerství a spravedlnost a všechno ostatní venec /srpen 2009) vám bude přidáno,“ (Matouš 6,33). Také Vám bude přidán manžel/manTímto Vás zároveň na naše pobyty želka od Boha. Je tomu skutečně tak, zveme a budeme se těšit na setkání s Vámi! Budeme také velmi rádi, když se rozhodnete vyzkoušet reže křesťané obvykle najdou partnera gistraci v seznamce. Pro zaslání přihlášky do seznamky (a informaprávě na cestě služby, tj. až tehdy, když cí o připravovaných pobytech) můžete psát na adresu: jsou ochotni Bohu dát celý svůj život plně k dispozici a když se vydají do Noemi, Na Mušce 1124, 534 01 Holice, ČR. Aktuální informace o pobytech, Online registrace v seznamce: služby/služeb, do kterých je Pán Ježíš www.noemka.com osobně a konkrétně povede. E-mail: [email protected], Tel.: 00420-777222877 Za organizátory seznamky Ing. Jan Vítek

■

32

zari-2008.indd 32

26.8.2008 16:08:27

7

Rozluštěná hádanka - Záhada starého hada Asi nejznámější částí poslední knihy Bible – Zjevení apoštola Jana neboli Apokalypsy – jsou dopisy sedmi maloasijským sborům. Čteme tam „duchovní diagnózy“ sborů mladé církve a často se tam sami – přes odstup dvou tisíciletí – dobře poznáváme. Nasbíral jsem během let starověké mince skoro ze všech těchto sedmi měst. Jedna z oněch mincí mi

Foto archiv autora

Bronzová mince z Pergamonu s vyobrazením Asklepia

pomohla porozumět místu z Bible, které pro mne předtím bylo trochu záhadné. Na začátku dopisu do Pergama čteme : Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč: „Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Avšak pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan.“ (Zj. 2.12,13). Marně jsem přemýšlel o tom, proč by měl satan sídlit zrovna v Pergamu – bylo to město nejspíš stejně hříšné, jako ty ostatní. Pergamon bylo jedním z významných měst starověkého světa. Leželo v západní Malé Azii, dnes stojí na jeho místě město Bergama v západním Turecku. Ve 3. století se stal Pergamon hlavním

městem Pergamského království, které uhájilo svou samostatnost i proti mocné seleukovské říši. Stalo se spojencem římské říše a v roce 133 př. Kr. poslední pergamský král Atallos III. odkázal celou říši i s ohromnými poklady Římu. Rozkvět města trval i pod římskou vládou. Ve městě byly dva proslulé chrámy – především chrám Diův, ze kterého pochází světově proslulý pergamský oltář (můžeme ho vidět v muzeu Pergamon v Berlíně). Neméně slavný byl i druhý chrám, zasvěcený bohu lékařství Asklépiovi. Město bylo centrem starověkého lékařství a bylo plné Asklépiových symbolů – a tím byl právě had na tyči (dosud můžeme tento znak vidět třeba na sanitkách). Na malé bronzové minci z Pergama vidíme boha Asklépia, na rubu pak hada na tyči a nápis ASKLÉPIOS SOTEROS – Asképios spasitel (!). Kolik lidí i dnes vidí spasitele, zachránce jenom v lékařích... Na druhé, stříbrné pergamské minci jsou hadi dokonce na obou stranách, byl to opravdu nejčastější motiv. Zatímco pro řecké pohany byl had symbolem Asklépia, pro Židy a tedy i pro křesťany židovského původu symbolem ďábla. Můžeme si připomenout hada - pokušitele ze 3. kapitoly 1. knihy Mojžíšovy, nebo místo ze Zjevení 20,1-2, kde anděl z nebe svázal „draka, toho starého hada, ďábla a satana“. To také objasňuje úvodní větu z listu do Pergama – bydlíte ■ tam, kde má svůj trůn satan. Příště: CeSty APoštolA PAvlA – ASie



zari-2008.indd 33

26.8.2008 16:08:29

Prázdniny alebo Hollidays P

rázdniny skončili. Znova teda začína obdo- I v slovenskom jazyku nájdeme ozvenu šabatu. Svibie „plnosti“? So slovom „prázdniny“ mám atok – sviaty -- svätý. Nuž toto obdobie slnka, plné problém. Akoby nám chcelo naznačiť, že po objavov, nových vzťahov, nečakaných zvratov, by aj období plnosti prichádza doba prázdna. Počas desi- podľa najlepších slovenských tradícií, malo byť sviatich mesiacov roka je tu plno povinností, plno prá- atkom, a nie prázdnotou. Možno by sme mali prázdce, plno zodpovednosti, plno starostí a napokon, po niny jednoducho premenovať na „plniny“. Každé tom všetkom, nič viac iba prázdniny? Prázdne úra- dieťa predsa vie, že prázdniny sú dôležitejšie ako dy, prázdne divadlá, prázdne triedy prázdnej školy. školský rok. V škole sa o živote iba hovorí, na prázdAlebo slovo dovoninách sa ten život lenka – Deti idú na žije. Prázdniny sú Možno by sme mali prázdniny prázdniny do prázdna sväté. Otvárame poa my dospelí si ideme jednoducho premenovať na „plniny“. čas nich veľkú Božiu dovoľovať na dovolenbytia, slabikuKaždé dieťa predsa vie, že prázdniny sú knihu ku. Počas pracovného jeme súvetia zostaroka sme si pre istotu dôležitejšie ako školský rok. vené z nehy lupeňov príliš nedovoľovali. z nesmierností morí, Cestujeme, čo ja viem, na Riviéru, či na Kanárske os- z mohutnosti hôr, z chladivého pokoja riek. Sú plné trovy, aby si ostatní všimli, že si to môžeme dovoliť. múdrosti. Lebo múdry nie je ten, kto vie život vyAngličania sú rozumnejší. O tých dvoch krásnych svetliť, ale ten kto vie život žiť. mesiacoch nehovoria povýšenecky. Podľa najstaršej V biblii je múdrosť zobrazená ako dieťa hrajúce sa tradície to obdobie nazývajú vznešeným menom s Bohom pred stvorením sveta. Sväté dni sú dňami Hollidays. Slovo hollidays je odvodené od slova ho- hier. Koľký z tých, čo veria vo večný život, by boli lines a slovo holines znamená svätosť. Pre Angliča- zaskočení, keby tú večnosť mali žiť. Veď načo aj žiť na, ak máme veriť tomu čo hovorí, sú teda prázdni- večne, keď som sa nenaučil skrytému tajomstvu Bony dňami svätosti. žieho bytia. Keď som neobjavil blaženosť Boha hraOdráža sa v tom čosi z prastarej múdrosti židov. júceho sa od večnosti do večnosti s dieťatkom svojej Židia vedeli, že dni odpočinku sú dôležitejšie ako múdrosti. Prajem vám, aby ste sa naučili čosi z múddni práce. Poznali tajomstvo šabatu. Prezradil im ho rosti, ktorú básnik Erik Groch vyjadril tak presne: boží muž Mojžiš a tomu ho prezradil samotný jediný skrytý boh Jahve. V tajomstve šabatu nám JahA znova mi povedia, veď vy ve dáva nahliadnuť hlboko do svojho nekonečného sa viete iba hrať so srdca, do prameňa tvorivého vedomia. Jahve nie je slovami a so všetkým. A workoholik ako jeho západoeurópske deti. Tvorí ja im znova nepoviem, opýtajte šesť dní, aby v siedmy deň vstúpil do ticha a konsa detí, či hrať temploval nádheru stvoreného. Jahve netvorí pre sa je ■ tvorenie samo. Tvorí, aby spočinul v hlbokej radosti iba. z dobroty stvoreného. Daniel Pastirčák 34

zari-2008.indd 34

26.8.2008 16:08:30

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu! Tajenku zašlete do 21. 9. 2008 (i e-mailem) na adresu redakce.

PřiPrAvil dUšAn KArKUš

Tajenka z čísla 7-8/2008: Ty zkoumáš srdce a máš zalíbení v upřímnosti. Vylosovaní výherci: Petr Hlaváček, Olomouc

Vylosovaný výherce získává knihu Jiřího Beneše Desítka (Desatero aneb deset slov o Bohu a člověku).

5

zari-2008.indd 35

26.8.2008 16:08:30

1. 3. 1862 – 6. 9. 1938

Když mu bylo deset, loučil se pastor jejich sboru v connecticutském městečku Gilead, Albert W. Clark, který odcházel na misijní práci v tehdejším Rakousku-Uhersku. Dětem v nedělní škole řekl: „Jednoho z vás si vyžaduji pro Rakousko.“ Když pak o mnoho let později dr. Clark v misii v Praze osaměl, poslala mu misijní společnost American Board v listopadu 1891 pomocníka. Tak v necelých třiceti letech přišel John Porter do své nové vlasti, kterou si zamiloval a jíž v následujících 47 letech opustil jen na pár kratších období. Narodil se v poměrně chudé rodině, na vzdělání si musel vydělávat sám. Přesto vystudoval střední školu a pokračoval studiem na hartfordském teologickém semináři. Již od mladých let toužil kázat evangelium, ale osobní zkušenost s Boží odpouštějící milostí učinil až ve studentských letech. Brzy po té se rozhodl stát misionářem; byl jedním z prvních studentů, kteří odpověděli na rozsáhlou výzvu kazatele D. L. Moodyho, která vyústila v misijní dobrovolnické hnutí (Volunteer movement for foreign missions). Původně uvažoval o práci v Číně, ale během studií teologie se mu ujasnilo, že jeho působištěm mají být České země. Tak se stal spolupracovníkem na rostoucí práci mladé Svobodné reformované církve (dnešní CB), jež v devadesátých letech procházela obdobím intenzivního vnitřního budování i misijního rozmachu. Zpočátku pomáhal Clarkovi v řízení církve v hospodářské oblasti, ale velmi brzy si téměř dokonale osvojil češtinu a začal kázat. V roce 1917 museli misionáři, jakožto občané nepřátelského státu, práci opustit, ale Porter se krátce po skončení války vrátil, aby v službě pokračoval. Vztahy církve (nyní Jednoty českobratrské) k misijní společnosti byly již volnější než dřív (přestože Jednota byla stále na American Boardu finančně závislá), zástupci misie již nebyli automaticky členy vedení církve (Rady), ale mohli Konference v české Skalici v roce 1920, zleva v první řadě: být členy volenými. John Porter nový vývoj plně Urbánek, Kejř, Porter a manželé Hrudovi misionář Porter je pohřben na malvazinkách v Praze podporoval – a zároveň měl důvěru církve, takže býval volen, v sedmi volebních obdobích zastával funkci předsedy Rady (1928-1933, 1936-38). Ve své službě nebyl vázán na jeden sbor, ale působil jako evangelista církve. Kázal ve všech sborech a zejména na evangelizačních shromážděních. Staral se ale také o finanční prostředky zvláště na stavby modliteben, intenzivně pracoval, aby se církev a sbory staly finančně samostatnými. Zemřel krátce před mnichovskou dohodou, jež předznamenala počátek nového válečného konfliktu. roBert HArt

zari-2008.indd 36

Foto B. Košťák a archiv, kresba P. Lisý

John Solomon PORTER

26.8.2008 16:08:35

vikář v Dobrušce Narodil jsem se 4.ledna 1978. Spolu se svými rodiči a dvěma staršími sourozenci jsem vyrůstal v jedné z kolébek Církve bratrské, v Bystrém. V roce 2003 jsem ukončil studium na Evangelikálním teologickém semináři. V roce 2002 jsem se oženil s Bohdankou. Po ukončení studia ETS jsem začal pracovat v civilním zaměstnání a zároveň sloužit v Dobrušce, kde jsem se stal vedoucím misijní práce bysterského sboru. Od září 2006 pracuji v rodinné firmě na částečný úvazek a na poloviční úvazek sloužím jako vikář na dnes již kazatelské stanici v Dobrušce.

BULLETIN RADY CÍRKVE BRATRSKÉ VYCHÁZÍ JAKO PŘÍLOHA ČASOPISU BRÁNA

Štěpán Vašíček

V

yrůstal jsem ve věřící rodině. Už v dorostu jsem začal pozorovat, že mládežníci i někteří moji vrstevníci prožívají něco s Bohem. Vnímal jsem, že mají něco, co já nemám. Vyzařovala z nich radost a pokoj. A toto vnímání se časem vystupňovalo natolik, že jsem to chtěl taky. Když mi bylo třináct, slavil jeden z mládežníků narozeniny. I já jsem byl pozván. Při modlitební chvíli jsem se modlil, aby mi Pán Bůh dal to, co mají ti ostatní okolo mne. A on to udělal! Pocítil jsem, že se něco změnilo. Tehdy večer 6. října 1991 jsem nevěděl nic o pokání ani o čtyřech duchovních zákonech apod. Následovalo mnoho dalších momentů, kdy mě Pán Bůh zastavoval a usměrňoval. Dal mi „brášku“, s kterým jsme se vzájemně sdíleli a hlavně jsme se společně modlili. Byl to dar, který ještě dnes nedokážu plně docenit. Díky tomu můžu i více vnímat nejen roli přítele (zpovědníka), ale i roli společenství. Před maturitou jsem prožíval spolu s Kazatelem „marnost nad marnost“ a neviděl jsem význam vzdělání, když je to jen na „pár“ let. Člověk stejně odejde z tohoto světa bez toho, čeho dosáhl. Dal jsem Bohu slib, že nechci žít pro zisk a majetek, ale pro Něho. Po maturitě jsem nastoupil na VOŠ, abych studoval firemní ekonomiku a mohl se zapojit do rodinné firmy. Ve škole jsem se setkal i s mojí budoucí ženou Bohdanou, která tehdy uvěřila. Po skončení školy mi Pán Bůh začal připomínat slib, který jsem mu kdysi dal. Naplánoval jsem si dálkové studium pastoračního směru. Právě v tom roce se ale tento obor neotevřel. Asi po čtvrt roce jsem prožil, že přesto mám jít studovat ETS - ne dálkové, ale denní studium, a ne pastorační, ale teologický směr. V Praze na Černém Mostě jsem se na dva roky zapojil do staršovstva nového sboru CB. Za tuto cennou zkušenost jsem Bohu vděčný. Perlička na závěr. Ještě během studií ekonomiky mě oslovil jeden bráška s prorockým slovem. Řekl mi: „Štěpáne, ty budeš kazatelem.“ Vzhledem k tomu, že jsem tehdy Slovem nesloužil a ani mé předpoklady z lidského hlediska tomu nenasvědčovaly, tak jsem mávl rukou a odpověděl něco na způsob: „To já určitě ne. Nějaký program na mládeži možná, ale kazatel  určitě ne.“ A dnes vidím, že Pán Bůh opravdu vidí dál než člověk.

inform-9-08.indd 1

26.8.2008 16:14:14

Rada vedla rozhovor o květnové Konferenci CB v Ostravě. Ocenila klidnou atmosféru jednání, hladký časový průběh a dobrou organizaci místního sboru. Za verifikátory zápisu byli určeni kaz. Samuel Jindra a tajemník Karel Fojtík. 

Kazatel David Novák informoval o Sjezdu mládeže, který proběhl ve dnech 8. – 11.5.2008 v Havlíčkově Brodě. Sjezd se konal pro tři církve: CB, BJB a Křesťanské sbory. Celkový počet účastníků činil 1300 osob a sjezd měl výrazně pozitivní duchovní atmosféru. 

Sbory, kazatelé a vikáři Staršovstvo sboru Třinec – Lištná doporučilo bratra Česlava Czudka do vikariátu. Bratr Czudek podal informace o práci na stanici Třinec-Sosna a sdělil, že má zájem dále sloužit a vést lidi ke Kristu. Rada bratra Czudka po rozhovoru přijala do vikariátu, který bude absolvovat při zaměstnání. 

Předseda informoval Radu o slavnostním vyhlášení nového sboru CB Vsetín – Maják, které proběhlo dne 18.5.2008 za účasti hostů z jiných sborů i z města Vsetín. 

Při příležitosti vyhlášení sboru Vsetín-Maják provedl dne 18. 5. 2008 předseda volbu kazatele. Kazatel Bedřich Smola byl zvolen jako první správce sboru Vsetín-Maják s nástupem od ledna 2009. 

V Rakovníku proběhla dne 25. 5. 2008 volba kazatele Jiřího Borta za kazatele sboru. Volbu vedl Petr Šimmer a Jiří Bort byl zvolen za kazatele a správce rakovnického sboru. 

Tajemník informoval, že dne 1.6.2008 provedl volbu kazatele ve sboru Kyjov. Kazatel Mirko Tichý byl zvolen za nového kazatele a správce kyjovského sboru. 

inform-9-08.indd 2

Pět otázek pro nového předsedu a tajemníka konference loni schválila volbu předsedy a tajemníka s ročním předstihem. Vidíte toto opatření i letos jako správné a proč? Daniel fajfr: Myslím si, že roční předstih volby členů Rady CB na plný úvazek je krok správným směrem. Je to vhodné jak pro ukončení dosavadního povolání s časovou rezervou pro hledání nástupce, tak pro „najetí“ do nových kolejí. Ovšem nedávno se též rozhodlo o posunu nástupu nové Rady zvolené na květnové konferenci, a to ze září téhož roku na leden následujícího roku. Když se to sečte, je to v případě předsedy a tajemníka časová prodleva rok a půl. A to se mi zdá příliš dlouho. Petr Grulich: Určitě. Sbor v Soukenické, ve kterém Nově zvolený předseda doposud pracuji, má jistou časovou rezervu na to, RCB Daniel fajfr aby si sehnal nového kazatele. Pokud by se postupovalo podle starého modelu, musel by jej získat prakticky přes noc, a to by byla velká komplikace. Potom je to pomocí i pro volbu zbývajících členů Rady (proběhne příští rok), protože všichni kandidáti už dopředu vědí, s kým budou aktivně spolupracovat. V současné době konáte službu tajemníka pro evangelizaci, resp. kazatele na sboru, nejste už ale více myšlenkami v novém úřadu? Df: To opravdu nejsem. Zatím na mě tíha nového úřadu nedolehla. Z dosavadních zkušeností místopředsedy Rady tuším, že to bude náročné, a tak o to víc využívám příležitostí služby v oblasti misie a evangelizace. PG: Ještě ne. Do nové práce naplno vstoupím až v roce 2010, takže se zatím koncentruji na práci ve vlastním sboru. Co považujete za důležité ještě stihnout ve své dosavadní službě v evangelizaci či ve sboru? Df: Především pracovat na dlouhodobém rozvoji sekce permanentní evangelizace, zakládání sborů a zahraniční misie. Dobře nastavenou směrovku v této oblasti považuji za jednu z priorit církve. K tomu bych připojil cestování po celé církvi (pokud možno z časových důvodů neodmítnout žádné pozvání k službě), a možnost podílet se na nejrůznějších akcích sloužících k oslovení lidí evangeliem a na výchově misijních pracovníků. PG: Aktuálně řešíme budoucnost práce na stanicích našeho sboru (v Kralupech a v Neveklově), což bych rád aktivně dokončil. V našem sboru se tradičně očekává kvalitní služba slovem. Mým přáním je, abych v tom obstál i v době postupné přípravy na práci tajemníka Rady. Možná z toho vznikne i nějaká knížka (sbírka kázání). V čem bude spočívat vaše příprava k nové službě celé církvi? Df: Chtěl bych být od příštího roku v kontaktu se stávající Radou a pomalu pronikat do současného dění v církvi. Rád bych také v osobním ztišení hledal Boží vůli pro mé působení v roli předsedy RCB. Své zvolení přijímám jako součást mého života s Bohem a současně jako projev důvěry členů Církve

2x foto PČ

Výjezdní jednání Rady CB se konalo v Malenovicích (středisko KAM) ve dnech 5. – 6. 6. 2008 včetně společného setkání se členy Rady CB na Slovensku. 

26.8.2008 16:14:14

bratrské. Proto bych byl rád, aby moje práce odpovídala Božím představám a záměrům a sloužila skutečným potřebám sborů/církve v tomto konkrétním období života naší denominace. PG: Zatím se aktivně snažím sledovat novinky ve věcech majetkového vyrovnání ve vztahu církví a státu, začínám také více komunikovat se stávajícím tajemníkem a zaměstnanci kanceláře ústředí církve. V září letošního roku k tomu přidáme občasnou přímou účast na jednáních celé Rady a od Nového roku se do přípravy ponořím už naplno. Sám netuším, co všechno to bude znamenat. Určitě se budu snažit hodně poslouchat a naslouchat, těším se na to. Co může od vás církev očekávat, kontinuitu, pozvolné či radikální změny? Df: Nejsem reformátor, abych přinášel radikální změny. Byl jsem zvolen za předsedu Rady, nikoliv církve, a tak bych byl rád, aby nová Rada pracovala jako tým, který hledá Boží vedení pro sbory a celou církev. Myslím si, že CB nepotřebuje radikální změny, potřebuje ovšem nové nadšení. Každá generace musí hledat své místo ve společnosti a současně dávat autentický obsah tomu, čemu věří a vyznává. Myslím si, že s rostoucím počtem sborů je třeba hledat i nové prvky v řízení církve. To jsou ovšem již záležitosti spadající do oblasti oněch věcí „nepodstatných“. Každopádně budu usilovat o to, abychom se řídili známým a osvědčeným: v podstatném svornost, Nově zvolený tajemník v nepodstatném volnost a ve všem láska. PG: Těžko říct. Pokud bych si mohl sám vybrat, RCB Petr Grulich zvolil bych kontinuitu. Bude však třeba nějak reagovat na skutečnost, že se v posledních letech významně zvýšil počet sborů i zaměstnanců církve, velkou neznámou zůstává i uspořádání věcí mezi církvemi a státem. BRONISLAV MATULÍk

SPOLEČNÉ ZASEDÁNÍ RADY CB V ČR A SR Na setkání byly postupně probírány některé otázky, které v duchovní službě jak v české části, tak ve slovenské části Církve bratrské obě Rady aktuálně řeší, především: ordinace a její pozastavení příp. odebrání, ordinace a volitelnost na sbor, rozvedený kazatel a jeho další služba v církvi, spolupráce obou odborů mládeže a fenomén zakládání nových sborů (klady a úskalí). V konkrétním případě součinnosti odborů mládeže přislíbil kazatel David Novák pomoc s pořádáním vzdělávacích programů pro mládež (osvědčených v ČR) v roce 2008/09 také na Slovensku. Možnost vedení rozhovoru přispěla k prohloubení pohledů a přístupů k event. řešení nesnadných témat, která život obou církví provází.

inform-9-08.indd 3

Volbu kazatele Martina Tabačana ve sboru Pardubice provedl dne 1. 6. 2008 z pověření Rady bratr Pavel Paulus. Kazatel Tabačan byl zvolen jako druhý kazatel sboru Pardubice. 

Umístění vikáře Ludovíta Feketeho z Levic bylo projednáno ve staršovstvu sboru Kolín dne 15. 5. 2008. Vikář bude bydlet v Poděbradech a pracovat pod vedením administrátora kazatele Geldnera, jeho nástup byl dojednán od 1. 7. 2008. 

Rada po souhlasném vyjádření staršovstva z Prostějova ustanovila od 1. 8. 2008 jako administrátora bratra Josefa Mrozka (na 0,5 úvazku). Službu administrátora v Opavě přijal od 1.8.2008 kazatel Jan Drahokoupil z Ostravy. 

Na základě žádosti správce sboru Liberec o prodloužení mandátu vedoucího stanice v Jilemnici, Rada souhlasí s tím, že bratru Luďkovi Petrilákovi bude prodloužen mandát vedoucího stanice v Jilemnici na další 4 roky. 

Kazatel Stanislav Stebel z Hrádku požádal o souhlas s čerpáním 6-ti týdenního konferenčního studijního volna. Rada vyjádřila souhlas s programem a čerpáním studijního volna. 

Kazatel Petr Kučera požádal o souhlas s čerpáním dvouměsíčního konferenčního studijního volna. Rada na základě předloženého programu souhlasí s čerpáním předmětného studijního volna. 

Rada obdržela širší hodnocení práce misijního pracovníka Karla Vrány z Kolína. Předseda podal informace ze setkání ve staršovstvu sboru Kolín a informoval, že sbor žádá o prodloužení úvazku. Rada souhlasí, že Karel Vrána bude pokračovat jako misijní pracovník v Kolíně na dobu neurčitou. 

Rada jmenovala kazatele Daniele Fajfra předsedou Řídícího výboru ZMA (Zahraniční misijní agentury). 

26.8.2008 16:14:15

Senioráty 

Tajemník informoval o seniorátu Střední Čechy a Vysočina, který proběhl v Kutné Hoře dne 18. 5. 2008 (za účasti manželek a dětí). Kazatel Stanislav Stebel informoval o setkání Těšínského seniorátu, který proběhl dne 26. 5. 2008 v Třinci-Lištné (včetně účasti vedoucích stanic). Ředitel ETS kazatel Jan Valeš ml. se aktivně zúčastnil Jihomoravského seniorátu dne 4. 6. 2008 v Kyjově. Jihočeský seniorát se sešel dne 2. 6. 2008 ve Veselí nad Lužnicí a za účasti kazatele Daniele Fajfra proběhla volba seniora (novým jihočeským seniorem se stal kazatel Petr Jareš z Tábora).

Ekumena 

O plánované celoevropské kampani „Pro Christ 2009“ s Ulrichem Parzanym ve dnech 29. 3. až 5. 4. 2009 informovali dopisem Radu CB za koordinační výbor Pro Christ kazatel St. Stebel a bratr Kšíkal z Hradce Králové. 

Do jednání Rady byli přizváni k představení projektu Exit 316 MISE David Říman a Daniela Rajcová. Rada byla informována o natáčení dalších dílů Exitu 316, navazujících aktivitách k oslovení mládeže a dále o zahájení vysílání v České televizi od září 2008. 

Předseda a místopředseda se účastnili dne 3.6.2008 oslav 10. výročí zahájení duchovní služby vojenských kaplanů v Armádě ČR. Předseda byl za svoji podporu rozvoje duchovní služby v AČR oceněn ministryní obrany Vl. Parkanovou záslužným křížem 1. stupně. Pamětní medaili gen. Kubáně obdržel také bývalý kaplan z CB – kazatel Jan Asszonyi.

Konference CB v Ostravě, květen 2008 Na konferenci se do Ostravy dostavilo bezmála 200 delegátů a kazatelů CB. Přestože statistika za rok 2007 potvrdila početní nárůst členské základny CB, vedl nás úvodem kaz. J. Drahokoupil k zamyšlení, zda trochu nestagnujeme. Významnými momenty letošního jednání bylo schvalování celkem sedmi nově ordinovaných služebníků církve bratrské (J. Bort, P. Cimala, M. Hájek, J. Škarvan, M. Tabačan, M. Tichý a P. Trefný). Dále proběhla volební Pierre Lacoste, tajemník francouzské sesterské církve a komisí pečlivě připravená kazatel D. Heczko v roli překladatele předstihová volba předsedy Rady (D. Fajfr) a tajemníka Rady (P. Grulich), kteří však nastoupí do svých úřadů začátkem roku 2010. Dovolba kompletní Rady proběhne v roce 2009. Delegáti projednali i schválili hospodářské návrhy týkající se příspěvků na ETS, Stavebního fondu i změny v citlivé oblasti platů kazatelů. Během průběhu nedocházelo k časovému stresu a stále byl dostatečný prostor pro jednání a diskusi, což přispělo k pokojnému charakteru konference. Jako hosté přijali pozvání a vystoupili kaz. Pierre Lacoste z Francie, Konferenční sál s delegáty z ptačí perspektivy kaz. D. Jurčo ze Slovenska, biskup St. Pientak (SCEAV) a katolický biskup Fr. Lobkowitz za širokou ekumenu regionu. Pohodovou atmosféru podpořilo vhodné ubytování delegátů v nedalekém hotelu a dobrá organizace i péče kolektivu pořádajícího ostravského sboru. Na příští květen 2009 se může společná konference (ČR a SR) těšit do prostor obnovené modlitebny v Hrádku. -kf-

PŘIPRAVIL TAJEMNÍK RADY CÍRKVE BRATRSKÉ KAREL FOJTÍK

inform-9-08.indd 4

Nově ordinovaní kazatelé CB

26.8.2008 16:14:16