CJ O

/"

a^-VL-oa"

^^^

/ CJ

O

ŠAŠKOVA

MORAVSKÁ

TEKA.

REDAKTOR:

PROF. FRANTIŠEK DLOUHÝ. DIUO UXVII.

pípo

ŽIVOT.

ROMÁN

JIÍHO KARÁSKA. PSflJM

ROKU

1894.

'-'F

YE YELKÉM MEZIÍÍ. NAKLADATELSTVÍ ŠAŠKA A

FRGALA

KNIHKUPECTVÍ.

ROMAN JIÍHO KARÁSKA.

^ PSÁN ROKU

1894.

VE VELKÉM MEZifiíÍ. nakladatelství 5ašKa a

FRGala knihkupectví

-

-v';i-

Veškerá práva jsou vyhrazena -^;$ve-j^

"po

Tiskem Šaška a Frgala ve Velkém Mezirii.

PEDMLUVA. ^J veejuje pítomný román, iním že dojde

Vím,

illusí.

která je složena

obmezuje

hrdina

pokojem rai

v

osudech

tak malou

zrufíOsH vypravo-

kde není skoro žádného

vatelskou,

co

s

tak beze vírch

málo souhlasu tato kniha,

se jen na jediné

raisonnuje.

a

sešlo

konen

jej

vyrušila

v

dým

déjovéhvj

a nicotu kontury

ode

všeho

byl pokusil ješt uinil,

dílo,

co

sn!

to málo,

i

byl bych nechal rozplynouti se

;

obou vedlejších postav,

byl bych hrdinu ješt více osamotnil

reálného,

nebo

jeho

z

Dnes, píše tuto knihu, byl bych vypustil tu

:

po jeho

jsem sem tam naznail,

mi bylo po katastrofé, jež

co

pechází

že

Bezejmenný hrdina

celkovém plánu vné-jšícb, jež

a jejíž

déje,

:

hmotného,

dslednji

ode

a tak

realisovati,

všeho

bych

se

než jsem

kde místo effckt dfe, místo kom-

binací

píbh

duše,

výlun

a

episod

—

nalezne

se

malba

a jedin, ne péle-méle, zpetrhaná

II.

a pervaná djovými podrobnostmi, ale stálý plynulý tok, stálá fluktuace^ stálý psychický proud. Ne z píbh, ale z psychických pfocess složil jsem svou knihu. Dojem stídá dojem, pocit vymuje pocit, je

pi

v prvních kapitolách

které

dítte,

mínajícího

jediná melancholie,

aniž

dn,

jeho

lo není

jej

podrobil! Melan-

že dílo

nevypluje prázd-

melancholie ze života maícího

by byl používán, melancholie pustého a

deného

manželství,

nové mé práce,

to jsou

lo jsou

jevišt!

jimiž oživuji

psychy, setkávají

nejvlastnjší hrdi-

ti

stíny,

jež

Vystupují

vyvolávám a

temného

z

splývají,

se,

se,

stu-

poz:idí

rozcházejí se,

a

fantasmagorie, hra jejich odstín, tíha jich

jejich

soumrak nesl

Ale

nežije.

již

cítí,

zastihuji

Rt-:ka

melancholii otce vzpo-

jsem

jíž

umlce, který

cholie

noty

stav.

vlnní duševních

to stálé

—

to jsou

a tvary, jež jsem

linie

do kapitol své knihy,

svj obraz. Rek mého románu nj bouí a kypí život,

z

pe-

nichž jsem setkal a

vyskizzoval

jeho

nežije

v

pedivo

událostí, jichž tragickou

... ale

mj

mukám, bolest,

nezdá

jež

rek

de

cítili

bolest je bolestí

obtí

nc^ísní

se

a splétá

se

má

stáli,

lhostejný k

tmto

život pipravuje.

Pravá

facto

mu skutený

skutená se

pna

Mimo nj kombinuje

roucha.

Mimo

realit.

ale jeho

je

—

v jeho

skutených,

duši,

tím

a

co

více je

iri.

rozrušen holesilill fikfívníf/li, abych

Flauberíuva,

tvrcem

ale jichž

sám ...

on

zdržení,

s

výrazu

užil

nestvoila

jichž

—

je

bolestném

v

ruje,

bolestmi,

realita,

a jež

[)oz()-

strhanou

bledtju,

tváí, dívaje se do své dtlše, jako hallucinován

bezednými tajemnými hlubinami... Strach

jejími

ped

samým

sebou

—

to

jest,

co chvéje rekem,

uniknout sob samému, prciDiout ped sebou samým, to je, co jej bodá a dráždí, co jej štve a vypu^uje

jeho

i

sama,

sebe

to

a iiemoinost vyjiti ze

,kliilu,

jt-st,

co

jej

usmrcuje.

A

zde je také

psychologicky podklad mé práce, a zde i

to,

je,

libo-li,

co u mne nahrazuje process a déj,

fabuli

jsem povinnost

Cítil

methodu své dílo své

kdy práce

sebou útoval

se leží

své

cíle,

:

méné, abych

odchýlil

z

jako spíše,

tedy

a

co jsem realisoval

si.

pvodn

nestad

a

mého umleckého

kde jsem

narýsované

je,

jen

že tisknu

tuto

pro asopis,

nen, práci,

že

snu

[)ráci,

v

knize,

již

již

dráhy.

by bylo zbablostí,

která sledovala

reali-

neuspokojovala,

jsem uril svého

nebo

pe-

prvot-

z

Výsledkem tchto srovnání, tebas mne sama sace

a

abych mohl te,

pede mnou hotová

ních úinyslfi, a kde jsem jim se snad

struné plán

ped neporozumním,

uvédomiii

/<:oriand,

vyložiti

[)ráce, obnažili

chránil

sám

abych

romanojjisc.

jiných

a historii

jsem

si

asu

ekl ko-

odjímati publicitu

cíle nejryzejší

umleckosli.

IV.

proto jen,

znova svého

že mi

bude vyslechnouti

totéž opovržení a

asu

vyslechl po

týž

bezpochyby

posmch,

jejž

jsem

publikaci Stojatých Vod,

práce, v níž jsem poprvé zkoušel odstíny a tóny, z

nichž je složena

slu(),

V

na

nmž

Fráze,

22.

pítomná

trvám

a

jejž

kniha,

methodu

vždy budu

a po-

hájiti.

zái 1897.

Jií Karásek.

I.

okna

stoje

sající se

^

-^

hledl do ulice, otápod rachotem

a dunivé

kol projíždjících

tudy tžkých

povoz, zamyšlen nad hloubkou,

z

níž

ml

smíšený dojem neuritého hlomozjcího prostoru, a stížen smutkem, tou sladce muivou náladou vzbuzovanou pi vzpomínce na blízké mrtvé, ty, jejichž iny, píliš svží ješt, aby byly již zapomenuty, mísí se v mysli s pedstavou mrtvosti, s obrazem tla ztuhlého, a které má zaíti pucheti a hniti. jen

Pepadávala

jej

tato

melancholie,

zne-

ode dn, co pohbili malou Nellu, vždy astéji a astji. Nemohl ani pomysliti na práci, veliký román, který rozdlal ped jejím onemocnním, a který opustil, aby trávil dny u lože dítte chucení

všeho,

tíha ze života,

'

6

JIÍ KARÁSEK

pec

doufaje, že se uzdraví, a

se o

její

život

vždy víc a více strachuje. dlouho mrtva A ted byla mrtva Venku kieli vrabci, vyrážejíce ze sebe pronikavé kvily, a tžcí, hmotní holubi rozrážejíce s plácá vým tepotem kidel studenost ranního vzduchu, kde poslední záchvje mlhy se ješt vsily na vlhkých pedmtech, usedaly na protjší stechy. Veliká únava stoupala ze všeho toho lomození tam dole. Pipadalo mu to všecko tak marné, bezúelné a prázdné, ten horený zimniný kvap, zmatený a potulný vír, v nmž se ztrácely podrobnosti, v nmž všecko mlo nejistotu vzhledu, neuritost rozprášené pavuiny, kde všechno bylo jen mihání a splývání, vynikání a mizení, šíení se a úžení, nadýmání a smršování, kupení a oddlování, smšování a slévání: špína vozk s hndostí koní, šedost dláždní s modrostí nkolika uniforem, blost roztrhané mlhy s navlhenou erností železa, oranž nevkusného šátku s pronikavou, význanou zelení módního klobouku, erve nov nalepených plakát se žlutostí spchající pošty, a tak jedno v druhém, spjato a spojeno, pochybné a neurité samo o sob, barevné v bezbarevném, jasné v tmavém, svtla v stínech. .

.

.

.

.

.

MIMO ŽIVOT Odcházel od okna a zase se k nmu vybarvenou mod nebes. A posléze, skíživ ruce za zády, v zlomení postavy, vytrval dlouho státi u psacího stolku, co jím lehká zima tásla, bez myšlenky, v duši šum bez barvy, zrak vboen v malý obrázek, dar známého malíe, jemný profil zpola utonulý v modravosti stínu vracel, dívaje se roztržité na

.

.

.

11.

Studené a

zcizující

prázdno prochvélo

mu jako uinit prudký jako náhle zakvílet, posunek, mávnouti rukou, všechno, jen aby protrhl ten zmrtvélý a ztrouchnivlý smutek, ále neml k tomu jako odvahy, všechno jej svíralo a otupovalo v olovnou a trapnou nehybnost Padalo to v ztemnlou duši, aniž tomu mohl brániti, byl to píliv odpoutaných bose

mu

a promítlo duší.

Chtélo se

plakat,

—

.

lestí

.

.

vsakující

se

i

do nejzazších

záhybv

jeho bytosti jako teskné šero soumraku, kladoucí se v nejjemnjších smutkových flórech

okruh krajiny a vtlaující se vždy víc a více v ernou a vlhkou její hlubinu Ale pak nco tak lehkého, radostného, ržov živého na okamžik rozhoelo se v jeho vzpomínce zapomínaje smrti vidl svouNellu, v úžící se

.

.

:

.

JIÍ KARÁSEK

8

kehkou a štíhlou, podobnou loutce z výkladní skín, tisknoucí se k nmu v okamžicích únavy, hrajicí

jeho rukou, jež

si

ji

dráždila

jsouc tak veliká, tak nemotorné veliká její

sti

A

drobnosti. lehtajících

cítil,

jak

vi

tiskne, v ilo-

ji

dotyk, vlhkými konci svých

zvlhuje asem rtíky, jež mely na své kži celou ržovou rozkoš sotva rozvitých poupat, v kradmých a jako bázlivých polibcích ... Žil zase celé kouzlo mladosti, prstík, jak

které se k jar, jež z

ji

nmu

pti osbku,

Hsalo, radost a grácii

ní dýchala.

Vidl

zase tu

hned ilou a pohyblivou jako vytroušená rtuti, se zavlhlým vzrušením oživených oí, hned zase odmítav pyšnou a tvrdošíjnou a komickou titrným napodobením vážnosti dosplých let A ponoen v ty jemné nadýchané, mladé, mkké, sladce ržové barvy vzpomínky, cítil chvilkové štstí zapomenutí na otevenou dosud ránu z nedávné minulosti: nco vonného, lehkého a zase tak nezkonejšen, ale píjemn líživého skládalo se mu na prsou,

osamlá kapka

.

plnilo celou jeho bytost.

lovn na na ta s

ty ti

tyi

.

.

Myslil stále a usi-

detaily zašlého štstí,

laskanou ruku, tu vlhkou barvu oí, rozevená a chvjící se malá ústa a oima jako zalitýma vzníceným svtlem tu

—

MIMO ŽIVOT rozvíených a kmitajících

se

nesetných pa-

prsk vysnného ráje — usmíval se v klidném blahu osamni, než ho nenadálý náraz vrátil zase

studen šedivé skutenosti

.

.

.

III.

To bylo pohbu, kdy spíše zbytek její

sukni, cár

jednou, asi za

msíc po

jejím

našel neuritý útržek šatu, nej-

bled modré

stuhy, jež vroubila

utkvvší nepozorované na

hebu

kout, kde si obyejné hrávala. I byl pepaden hokým návalem takové tesknosti a tak

*v

silným vdomím nicoty života, že celý ten den prosedl v úplné apathii ku všemu, ped jejím portrétem, potlauje slzy. Pipadalo mu vše tak malicherné, co

vi

chtl konati, stále vidl obraz

faktu, ie ji ní nebylo. její

A

tváe, ale ted v daleko

jiném osvtlení než díve; zcela

dobe

si

uv-

domoval malou ervenou skvrnu nad levým koutkem jejích úst a rýhu, jež se jí utváela na ele, když se mraila, a stále vidl její pohyby, když se nepozorovan chtla pikrásti k otevené skíni knih, a její houpavou jsouc zavšena, chzi, jakoby šla na

nem

a

cítil

horkost a vysílenost vyerpaného

nmu

tiskla jího masa, když se k umírajíc. páchnoucích podušek

z

je-

potem

JIÍ KARÁSEK

10

A ted myšlenka,

že je v zemi, v

erném,

lepkavém blát, stisknuta velkými deskami pozlacené rakve a rozpadávajíc se zvolna, zvolna, zatím co on tu den co den sedal ke stolu a stále pomýšlel na života, vlévala

zpíjemúovdní svého rozechvní

v jeho ochablost

bolestné hlodavého zoufalství. Cítil

krutost života, krutost spojitosti mezi

jevy jeho, nemilosrdnou hru

výitka

s

kombinováním

zatím co ona^ kus jeho vlastní bytosti, setlívá, muila jej a tlaila. A lehké mrazení prochvívalo mu

jich,

a

z

toho, že

celým tlem, nohy chvély, a hlava

jej

se

žije,

mu chvly,

tížila,

a

ruce se

mu

oi zdšeny t-

mito vzpomínkami hledaly bod, kde by se a utkvívaly, znepátelené vším a chladné jako led, na blýštivosti okenních skel, za nimiž se smál oslnivým svitem celý ukonejšily,

svt, ve vyjasnní detail ostrostí velikého, do bledá stíbrného a studeného ranního slunce

.

.

.

IV.

Byl by vydržel toho dne ztráviti celé dopoledne ped portrétem Nelliným, teskný a jako šasten zase tím nepatrným kusem pomalovaného plátna, jež zanechalo jeho dít po sob z celého svého života, z celé té tiché,

MIMO ŽIVOT dojímavé a zamlklé své minulosti, kdyby ho nebyla vyrušila ze snéni návštva jeho sestence, který k nému docházel pinášeje novinky, co se kde chystá, drobné klepy, drobnou sme pomluv sesbíranou v týdnu po kavárnách nebo v literárním klubu, jehož byl lenem. Pišel dnes vesel, s úsmvem ve tvái, prudce se otáeje kolem strýce, s ímsi bláznivým v pohybech, svží a šastný, pinášeje v zamlklost a melancholii mistrovy pracovny let. dovádivost svých dvaceti

ty

Byl

to

hezký hoch, pyšný nemálo na

svou urostlou postavu,

dávala

která

tušiti

celou sílu svalstva dospívajícího muže. Sirokoramenný a hranatý, tváe drsn

osmahlé s ráznou kivkou profilu, koketoval nedbalým úesem uhlových vlas, šlehajících mu vysoké elo zcela dle libovle, a mohutností prsou, prsou spíše

námoníka

než dan-

promenády, kteroužto illusi ochotné podporoval šat se zpola po námonická a

dyho

z

ukazuje rád

sndou nahotu svého

opáleného krku.

hýma nohama,

A pi tom byl jež rád

sed

s

dlou-

skižoval,

aby

veliký,

dal na odiv krásný tvar lýtka, si

širokého,

nebo vdom

své slinosti mísil ve své mužství se zá-

JIÍ KARÁSEK

12

libou koketnost ženy,

samolibou a pyšnou,

tráv hodinu ped zrcadlem, než vyšel na ulici, napouštje šat parfumy a neustále si krout sebevdom knír pod nosem. ženám svého stavu pohrdavý a ne-

Vi

všímavý, miloval dobrodružství se šíkami, s damami buffetu, chansonetkami nebo baletkami, rád

o

jsa,

nmž se pak

mu malý

povedl-li se

skandál,

mluvilo. Literaturu provozoval

po zpsobu svého zamilovaného autora Guy de Maupassanta, ne zcela špatné, ale píliš povrchní, aby ukazovaly celý jeho talent. Jakoby v ani nebylo chuti a touhy dokázati nco v nejvyšším vypjetí sil pi pekonávání pekážek, nedával si s niím práce, rád vždy se všeho ihned zbavoval.

jako malý sport, rtaje skizzy

nm

VI Píjemné podráždní zmocnilo

pi tchto plných

a

rozmaru. Jakoby

mu

byl

nkdo

do

cizího

žil

nalil

ml

kolem bezstarostné mládí plné nadjí. Vy-

vlažnjší, prudší a ilejší krve, co

sebe toto

se mistra

pímých výpadech

ploval rád prázdno svého žití odlesky cizapomínal v tom prozáení své

zího štstí;

samoty na vše, co vkol toho jasu, v temnotách, skreno a plaziv k zemi pituieno íhalo, až bude zase sám ten píšerný .

.

.

MIMO ZiVOT

mu zdálo, že vychází ze svého nékde v ústraní pozoruje jeho osamojá cenost ode všeho, jeho malonioc smutek, kdy se a

.

.

.

Všechno hned bylo kolem ného

jiné,

vzduch byl jiný, stíny se projasiovaly, néco barevnjšího a životnjšího proplálo jeho samotou. Jakoby otevtl okenice starého, zaprášeného sálu a vpustil tam trochu denního svétla. Po celé délce zapomenuté komnaty, v pavuinách po mnoho a mnoho let, vrstva k vrstvé skládaných oživne to, jako vzdech vzpomnl svého dtství. z nitra toho, jenž Vir.

A

bylo to jako jeho

mládí, co

ml

daleko,

této

vlastní

nalezené

A

hned šel konmaty, z tsného okolí stn polepených japonskými, do bronzova hrajíz

cími tapetami

rád u Emanuela.

—

s

tmi

bizzarními

ptáky,

kvtinami, prohnutými tly spuštných opic z tsného okolí trochu theatrální nádhery pracovny slavného muže, kde byly skupiny a stuh z premiér inící dojem skupin, které se upravují v rodinných hrobkách — šel až nkam na venek, v širé plochy projasnných a prozáených krajin, kde ž/7dlouho, dlouho ped tímto zmrtvním, ped tímto studeným živoením den ze dne, — a úsmv

—

vnc

JIÍ KARÁSEK

14

se vracel na jeho rty, a

oko hledalo mladého

muže, jenž ml tolik jasu z jeho vlastního dny jeho litemládí a jenž mu pipomínal i

rárního debutu, ty bílé a slavné dny, kdy se

mu

vysokých cestách, budoucnu nastoupí, až spadnou okovy nevysplosti a nezralosti, jež ho tehdy ješt stále snilo o velikých a

jež v

tížily

.

.

.

VIII.

A

pece

zase

jak veliký je rozdíl

cítil,

mezi jeho mládím a mládím muže, jenž pišel dnes osvtlit jeho samotu.

Zdálo se

mu

to mládí

píliš záhy ztravováno,

—

pítomných dn ohe, krev,

byl to

—

ale pak hned nastávalo beznadéjnost a šedivé, špinavé, studené obzory ráno po noci v rozkoši a požitku ztrávené Jakoby to mládí píliš záhy

výkik, výbuch,

sklesnutí,

—

.

mu

pravilo:

.

.

Všechno

již

víme, nic

nám

není

všechno jsme pronikli, všeho dobyli, všeho se zmocnili, kde je potrava pro naši

tajno,

—

zvdavost?

Svt jim píliš záhy sestaral, stal se jim divadelními dekoracemi, jejichž hrubé tvary prohlíželi ne již v klamvém svtle veerního osvtlení,

—

ale v zsinalém, bledém svtle denním, kde vidti celou schátralost života ... Ol barev šli k nuancím, od hru-

MIMO ŽIVOT bého pehledu k podrobnostem, šli až k nejtajm vécí, jen aby našli zménu unaveným duším, — ale pak bylo vše vyerpáno do poslední kapky, nemohli dále, zde byla zed, neprostupná hradba, a nezbý-

spodnéjším

vala než stagnace, ztrnuti a odumírání, v žalái neužitených, prázdných dnv.

Odsouzenci píliš rychlého

prožití, píliš

kvapného ztrávení materiálu, jenž jim mél na celý život staiti a jenž jim stail jen k velmi krátké dob zažité v celé, plamenné ervené a prudké vášni, aby zbyl po celém tom rychle doplápolavším ohni jen popel, matn, smutené a cínové šedavý, stydnoucí popel, bloudili od dojmu k dojmu, od požitku k požitku, ale vše jim posléze hoklo, vše se jim /.protivovalo jako kyvadlo hodin vraceli se neustále a zoufale monotonné z jedné polohy do druhé, z jednoho boku k druhému, od nudy k hnusu a od hnusu zase k nudé

—

;

.

Co init?

eho

se chopit?

K emu

.

.

se

obrátit?

—

Chopit se zase práce?

A

pro?

A

k vli

emu?

Najdete v ní lék, zotavení, osvžení, ohlušíte a potlaíte pochybované hlasy svého nitra, zapomenete, praví jim staí.

JIÍ KARÁSEK,

i6

emu vbec to všechno? K emu emu zotaveni, k emu osvženi?

Ale k k

lék,

K emu zapomenout?

Abychom se dali znova ped tim draze zaplacenou Abychom zase klesli v pedešlou

oklamati, ztrativše

zkušenost?

vysilenost, v

pedešlé mdloby

v pedešlé

a

zhnusení všeho?

To

vbec

jest otázka, jež zaráží staré.

nikdy nepomyslili,

jí

se

Na

ni

nezamstná-

aby pracovali, milovali práci k Vlili práci. Ale tmto mladým práce byla jen prostedkem k njakému velikému pracovali, jen

vali;

a

slavnostnímu

o

klamu

a jakmile se

cíli,

toho, k

emu

pesvdili

pracovali,

o illusor-

tch snných palác, jejichž svtlo a zvýšený jas je s poátku jakoby inil slenosti

pými ku všemu reálnímu a

—

existujícímu,

odhazovali nástroje, jimiž pracovali, a zaali xxQ^xkmái^ú prostedek, zaali

ponvadž

v

tmy

nenávidti />raV,

a bezedné srázy

díve tak pitažliv

klesl jim

vábn

zneuritlý, v nejasné kontury rozplynulý a v barevné koue potopený fantom cíle, k nmuž teba pracovati, pro njž teba všechno obtovati a

—

.

—

Ideály

—

Ideály? trpce se smjí mladí.

I

.

.

namítají jim staí.

To

je

jim slovo ze slovníku neznámé, velmi dobro-

družné,

vzdálené a naprosto exotické

ei.

MIMO ŽIVOT

17

Sméji se velmi hoce, ponvadž píliš pronikavé jsou si již vdomi reality, kamenitých cest, neschdných sestup, píkrých, krkolomných drah, propastí a sráz, na nichž teba sil poztráceti a v mdlobách klesnouti aby se sešlo posléze studené noci, temnot, erných stín, erné prázdnoty, zmaru a vše?io zniení Hokost zklamání protravuje všechen jejich další život. ptají se po ernit io ? každém pokuse, jejž iní staí, vzpímiti je, podporovati jejich chzi, initi je schopnjšími a zpsobilejšími dalšího boje, vésti je na nová a nová bojišt.

se zakrváceti, všech

——

.

—

ptají se.

Abychom

nové rány, nové bolesti?

znali

tch

to?

starých.

.

—

K

K emu

.

Abychom

Máme

po-

dost

poznali nová skla-

mání, nové klamy? Jsme již dosti oklamáni, abychom mohli viti novým peludm a no-

vým

lžím.

A

tak, obracejí se zády k osvtleným prozáeným slavnostním vchodm sálu, odkud ozývají se hlasy, výkiky a hluné ra-

a

dosti

kteí

tch, kteí žtjí; obracejí se zády k tm,, je zvou ke kvasm života. Nestojí jim

ani za

to,

aby

vešli

a

zkusili,

natož aby

s porozumním a citem sehráli protivné a odporné úlohy, v masce a kostýmu stálé pe-

2

JIÍ KARÁSEK

i8

tváky. Vracejí se smutní vyhoštnci, mdlé a unavené duše, v své temnoty, v nejdálnjší, nejodlehlejší temnoty, kam nevniká ohlas radostí a ples téch, kteí íiji, ponvadž nemyslí na ko?iec a sklon svých drah na to pusté, šedivé a studené a cest, zilra šumného, svtlého, barevného a teplého

——

dnes.

IX.

Ta v celé

nálada,

literání

pozoroval, rozestena byla

mládeži téch

dn.

Píliš rychle práce

se žilo, píliš rychle se vyspívalo,

—

mladých pekvapovaly již po nkolika málo neobratných a jako ve tmách nejistých krocích pímo virtuosní formou, vzácnou hoto-

—

inily se umlecké hotové jongleurství, co provádly ale hned potom vše nápadné klesalo, fond se vyerpal, a po nkolika ža-

vostí

a

zázraky,

vysplostí,

bylo .

.

to

.,

lostných pirouettách byl každý

dých

z

tchto mla-

umlc —

hotov a vypotebován. Život jim nestál pak ani za takovou námahu, jakou je vnovati pozornost. Nastala smutná tma»po záivém a ostrém osvtleni, špína a hnus po barevné á nádherné féerii A to jej vždy skliovalo, když sáhl asem po práci nkterého z mladých. pocit, jakoby vidl na provaze taniti taneníka.

nemu

.

,

.

.

Ml

.

.

MIMO ŽIVOT jenž virtuositu svého platí

umní

A

zlomeným vazem. výkony,

až zarážely

jež

19

co nejdíve za-

když

asem

jej

dokazovali

mladí,

nco tak cizího tomu, co on vypracoval, co bylo daleko jemnjší a podrobnjší než co dovedl on, s úžasem pomýšlel, v jaké

——

konce pivede jsou-li již tyto

umní tato hazardní hra, nekrkolomné- pokusy posledními

výsledky vyerpanosti a úpadku celé tury,

hýení

z

litera-

posledních zásob, jež po bo-

hatých a dlouho trvajících kvasech ješt zbyly.

X. Pomýšlel na klidný, pomalý rozvoj svého talentu.

Zaal spíše jako emeslník než umlec,

spíše jako žurnalista než literát,

ohledu na

to,

vytrvale a vše,

jak píše,

eho

konené po dnech

—

psal bez

jen když psal, psal

vidl že teba,

—

a tak

pilné práce dopracoval se

jako náhodou než úmyslné k svému tónu a o jehD zdokonalení pracoval zase další

spíše

desítiletí.

A

ted byl na vrcholu svého

pevn

umní,

co obsahoval jeho talent, šlo nejvýše ješt o zjemnní a dokoale to vše nalejší propracování detailv, ovládal

a

)isté vše,

—

dostavovalo se jedno po druhém, vyvíjelo se pirozené, bez umlého urychlování, a když cítil, že je stoupáním unaven, stanula odde2*

JIÍ KARÁSEK na širokých schodech, nevzdávaje se tím nikterak ješt úmyslu postupovati výše. Ale tato mládež odhazovala zbra již v prvním ohni, do nhož se dostala; bylo to vždy choval

si

„bud ted nebo nikdy". Bud dobudu prvním útokem všeho, eho chci dobyti, nebo zahodím vše, i to, ím bych snad pi druhém útoku pece mohl cíle dosáhnouti.

jen

A

tak místo celých,

hotových, solidné

propracovaných a vykvasivších individualit básnických literatura nejmladší plna byla trosek a mrtvol; bylo to rozryté a zdupané bojišt, kde vše leželo v ssutinách, ozáeno zarudlou a vždy mocnji a mocnji vystupující záplavou po obzoru rozlitých vzdálených požár. Bylo tu více experiment než práce, více kouzelnictví než umní. A v sázku se dávalo ne již zpotebování a zužitkování celé zásoby sil a krve, ale pímo vyplýtvané zdraví, vyplýtvaný mozek, vyplýtvaný život, vše bez rozmyslu, nepamatovalo se ani na to, z eho se bude živoiti v pípad, že experiment selže .

.

.

XI. Pozvedl hlavu a pipomnl si pítomnost mladého muže ve své pracovn. Tento stál ped ním, opakuje po druhé svou otázku^

MIMO ŽIVOT

již

mistr byl prve peslechl,

zabrán

jsa

úsmv

kir.itlo

do

myšlenek.

Nco se

mu

jako slabý, ironický

mu

tvái, a rty se

Ah, kam až

natož aby o

jako on

myšlenkách zabéhl!

ped ním stál, byl velmi vbec úmyslu o umní pemýšleti,

Ten mladík, vzdálen

v

to

zkivily.

jenž ted

nm

ped

smýšlel tak tragicky vážn,

chvílí

.

.

.

Tomu

psáti a tvoiti

bylo stejné jako kouiti cigaretty.

Ano, ano, odpovídal mu,

a koketný, pi-

kantn dráždivou voavkou páchnoucí dík zdál se

mu

ted tak

komickou

mla-

figurkou.

—

Jak že? Jubileum? Trochu jej to slovo upoutalo. Cí? Jeho jubileum? Ptadvacet let literární práce? A mladík vyprávl svou novinku. Mistr se trochu hanbil, ale nemohl si pomoci, nechal Emanuela vyprávti, dokud neukojil svou zvdavost všemi detaily, jež sestenec v literárních

kruzích

sesbíral.

Vždy

se jednalo

o jeho jubileum, o oslavu jeho literární práce.

— Ale

byl už svrchovaný as, aby

nemusil sám ped sebou rdíti. Petrhl proud výmluvnosti Emanuelovy nkolika frázemi a v rozpacích, nevda, na navázat další rozhovor, vedl sestence k žen, jda ped se

JIÍ KARÁSEK

22

ním, aby ohlásil jeho návštvu, ložnicí, usnulou v dusné, výdechy vadnoucích rží naplíživé

sáklé,

a v pološeru,

nami

z

vleklé

zhustlé

a

tíživé

psobeném spuštnými

vni záclo-

modrého hedbáví na obou oknech,

nmž

se tesavé, nervosné blyštila ostrým stíbrem jen osamlá hrana nábytku, po mkkých kobercích, do salonu ztopeného v blost dne, vysokými okny sem celý svj a jako zvýšený jas lijícího a dodávajícího místnosti ráz chladného, obadného sálu, kde i domácí lidé cítí se býti hostmi, a kde skupiny nábytku a nejrozmanitjších ozdob a titrek inily dojem zaranžovaného pepychu, píliš psobily mrazivým smutkem vystavené nád-

v

hery,

jíž

lze

se

jen podivovati,

aniž

se

jí

používá, než aby illustrovaly a

znázorovaly útulnost a intimní teplo mladé domácnosti, kout štstí manželského, z vní prozaovaného intensivním leskem mistrovy slávy.

—

XII. Jsa povahou naprosto samotáský, nevyhledával mistr spolenosti druh. Udržoval s etnými pátelské vztahy v nejchladnjších formách jen z navyklosti, skoro jen proto, že se jeho jméno setkávalo s jejich jmény v jednom a témž asopise, v publikacích téhož

MIMO ŽIVOT nakladatele.

pleticháství

Znaje

dobe

tch kruh,

ková sláva mozky, kde likou

škodolibosti

jako

žárlivost a nízké

jimž mátla pozlátse pracovalo s ve-

lokty

v

tlaenici

o odstrení toho a onoho, nezvykl si dvérnéjšimu tónu k jednotlivcm, nesvoval se nikomu, nespojoval se s nikým. Ale pro v.šechny maje týž úsmv mírného a shovívavého lovka, snažil se vycházeti se všemi, neappeluje na výhody jejich pátelství, nepouštje jich za práh komnaty, v dvrné kouty sdílnosti a intimity, pijímaje je v chladné pedsíni vybrané zdvoilosti, ale bez závazku zabývati se s nimi v kteroukoliv ješt potom dobu, tehdy, až se mu dokonale zprotiví a i

znechutí

.

.

.

potebujícím kamaraaby byl vyzdvižen, kam by se nikdy sám nedostal, nejsa nucen pachtiti se po livreji, jež by oznaovala jeho píslušnost k stavu, bez níž by byl literární nullou, pokoutním pisálkem, mohl zcela dobe takto zpíjemNejsa diletantem

derie,

ovati a snesitelným

muje

initi

svj

život, neroz-

osobní hrdosti své za drobnou lacinou

minci zdvoilstek, poklon a pátelských

žeb

slu-

vzájemn prokazovaných.

Nebyl lenem žádných koterií, žádných Ztrácel tak mnoho stran, žádných spolk.

JIÍ KARÁSEK

24

*

sice na cechovní representaci, ale neztrácel na úcté, již všichni chovali k nmu, odmfenému, chladnému, vzdálenému, jenž zcela ponoen v své dílo, nemísil se v spory a hádky ostatních, v malichernost a špínu jejich -zbahnlého literárního emesla a prmyslu.

XIII.

A pece

ho dnes tak rozrušila a roze-

chvla zpráva Emanuelova,

že se v literár-

obmýšlí oslava

ních kruzích

jeho

literární

práce.

Marné

se

pesvdoval,

tváil lhostejným,

mu

že je

tkává-li se jeho práce u veejnosti ili nic.

s

Emanuelova

njakou

s

se

njakým výsledkem

Snažil se upoutati mysl k

voru

marné

naprosto jedno, se-

pedmtu

jeho ženou,

snažil

hose

em

k tomu, o hovoili. Ale všechno ztrácelo dnes pro nj barvu, ze všeho prchala pro nj nálada, všechno jej odráželo od sebe a vracelo sob frází pipjati se

samému. Jak smšné napadalo !

ješitný jako

pozlátka,

ti

jež

druzí.

mi

z

mu

chvílemi.

Jsem

Pilepuji se na kousek

vní

nabízejí,

hladov,

jako mladík, který vytiskl první verše. Mrzel se sám na sebe, na své poínání.

MIMO ZlVOT

Teba

si

nouti

.

.

.

jinak

pesvdoval

vésti,

se.

Tm

oslavám musí njak unikZabrániti jim? Ale jak? Ano,

Dstojnji.

.

.

.

pekaziti je rozhodné: zabrániti jim inil bych se sám smšným ped sebou i ped veejnosti Ale pak mu zaínala být návštva Emanuelova trochu dlouhou. Byl by rád osaml, aby se mohl vnovati úpln sob samému. Cítil, že je nutno, aby se vyrovnal se svým nitrem. Harmonie jeho byla porušena, cizí živel tam vstoupil, a bylo mu teba jasná. Nacházel se dnes jiným, jako sob samému zcizeným a neznámým; bylo teba záhadu .

.

.

.

.

.

prosvtlit, bylo titi.

Nesmím

.

.

.

.

.

.

teba soulad

být jako

ti

nitru zase vrá-

druzí,

—

íkal

si

chvílemi, vzpomínaje na zpola útrpný, zpola

ironický

reky

s jakým jindy pijímal hoslavomam. A pi tom ho lehce

zpsob,

cizích

mrazilo a hned zase

ohnm

pálilo celé tlo,

kradmým zahanbením, jaké asto pi vzpomínce na nco, co nás uvádí

tajným, cítíme

v rozpaky,

mžik

tebas jsme vdli, že pro okao tom sdílíme jen my sami.

vdomí

XIV. Ano, ano, ten druh aje jest nejlepší, pisvédoval, a co se žena smála njaké

JIÍ KARÁSEK

26

poznámce Emanuelové v jaké souvislosti jest

(

—

její

mu

bylo smích

s

divno,

tou

po-

—

díval se na dlouhé, žensky známkou ), ilé a voskov bílé ruce nervosné jemn, pstnými, dlouhými peliv s Emanuelovy

mu

nehty, a napadl

nímu hmotnému a Dovolávali o

Wagnerovi,

pece ped

byla

k ostat-

jako hrubému jeho tlu.

jak se jen k

nému

e

o aji

adu

jiných

tím

mluvíce

souhlasu,

jeho

se

—

nepomr

jejich

?

—

dostali,

ale

pa-

hovor, co pozoroval jemnost rukou Emanuelových,

trné propásl celou

—

upen

na rty ženiny a uvdomil si jejich živjší zabarvení rudou krví, jejich jakoby lanost pohybu, chvly se zimnin, celý obliej Stanislavin byl dnes živjší, jakoby záplavou neznámé mu

a díval se

chvíli

—

radosti zalitý,

Dnes?

vdl

požárem nových rozkoší hoící.

Chytal slovo, držel

em

je,

ale

ne-

pemýšlel. Vta z hovoru Emanuelova s jeho ženou zase rušivé stíkla v pásmo jeho myšlenek: to je hloupé drama, velmi hloupé drama! Mluvili o Ibsenov Noe. Hádali se o konené scené. To nebylo vbec žádné rozešení. Což mla zstati již,

o

to

—

u muže, jenž se

jí

zhnusil, jehož již nemilo-

vala? namítala jeho žena. dále se petvaovati?

Mla

— — Na

dále lháti, se hádají.

MIMO ŽIVOT

—

usmál se

jim,

koby

se

jednalo

vera

pili

vážn

zcela

se hádají,

ja-

o muže a ženu, s nimiž aj, a o nichž zaslechli dnes nkde

Nco

pikantní klep.

po

27

chvíli,

—

jemn

je za

tím,

napadlo

mu

se jeho nitro zvlnilo ná-

hlou tou myšlenkou, jako hladina vodní spící

zeí

v dusnu poledním

su

nenadálým do-

tknutím kídel ptáka, jenž nízko nad ale oni už zase hovoili o

—

nem

ní letí

zcela

Ale ted mu thema pipadalo velm vážné. Byl by rád vyložil svj názor o vci

jiném.

cosi, ale oni se na nj dívali zdivené neexistovala, a neodpovídali mu pro jen trochu se odmleli (trapný pocit se ho zmocnil) a pak zase rozpádali hovor svj

ekl

n

vc

dále nedbajíce, že

je vyrušil.

XV. Veliká únava jej tísnila. Bylo mu dusno, všechno zdálo se mu vléci, všechno bylo a Nemyslil, jako zatíženo nesmírnou tíhou. olovo kladlo se mu v údy. Jen konecítil lébavý, monotónní, uspávající zvuk hodin si

—

;

uvdomil,

—

celou

rozlévati mrákotné,

všeclino usínalo: valy, tosti

hrany a

obrys

—

komnatou zdálo se jím dímotné snní, v nmž

barvy

linie se

se mírnily a zlado-

rozplývaly v neuri-

váhavá mdloba provlékala

JIÍ KARÁSEK

28

celým nervy

tlem

jeho

se

a

umrtvovala

jeho

—— — XYI.

V noci, když lehal na lože, vzpomnl pojednou toho pocitu, a detaily tch rozhovor se vracely, jeden za druhým, ale v obráceném poádku, než jak je byl ped tím zachytil. Mela zstati u muže, jehož již netnilovala, jenž se jí naprosto lháti, dále se

Mla

zhnusil?

petvaovati ? Horko

dále

se rozlilo

jeho tlem.

Nco nevyjasnného za vším tím tušil. Vzpomenul pízvuku hlasu, jímž to pravila, pibarvení jeho v nápadnou dležitost a

—

vzpomnl

si

zase na ty rudé rty

tak

lan

a v spilé nedokavosti se chvjící, a vztyil se v loži, naslouchaje klidnému,

címu dechu

neustávají-

spící své ženy.

Ne, to nebylo

nic,

ekl

si

posléze,

—

a myšlenky jeho ztrnulý v šedé prázdnot, barvy vyhasly, a napjetí ochablo. Život se Žije prostji než myslím, zde je všechno v poádku, jako to bylo jindy v poádku. ,

,

.

Nitro jeho bylo klidno. života,

tak,

jak

se

ve

Pedstava toho

skutenosti

žije,

šla

jeho myslí. Hodina za hodinou, den za dnem, od ranního Šera v šero soumraku. Trochu

MIMO ŽIVOT denní práce,

29

nkdy

trochu hovoru,

jeho mysli o

to

A

vše.

nco

trochu

do vosku

radosti, jindy trochu bolesti vrývajíci

hlubší rýhu než jindy

pi tom

život nežije tak, jak

že

stále pocit,

by

pítomných dnech

se

ml

žít

.

se .

.

.

.

.

ten že se

provisorn, k vli vtšímu, lepšímu a krásnjšímu, co teprve pijde že to všechno jest jakoby pedsí, kde se návštvníci pipravují ke vstupu do slavnostn osvtlených «iál toho pravého života, jak o sní, a. pro njž je nutno aby snášeli bolesti i tmy žije v

jen jaksi

nemu

.

.

.,

nm

i

pítomných

chvil

.

.

.

Illuse,

sladký klam, ale

pocit ten šel vytrvale s ním, od

ted už

barvách jako díve, lých

a

dob mládí,

ovšem ne v tak prudkých splynulých

ale v

tónech,

a sytých lehkých pobled-

píjemný

a ne-

škodný fantom, který zvolna se rozplýval, ím blíže ml k stáí a k jeho mrtvému zklidnní, ím více podzim dob a jeho chlad a onémlost pibližovala se k zahradám jeho života. Jakoby již tušil blízkost tch chvil .

veery byly

,

.

náhlejší a smutnjší, a jitra byla

beznadjnjší ...

až jednoho probudí v jitru zsinalém a beznadjném, které mu ohlásí konec všeho,

zsinalejší

a

rána,

vdl,

stíny,

soumrak a tmu

se

života,

kde nezbude

než pipravovati se ponenáhlu k východu ze

JIÍ KARÁSEK

30

návštvníci cizích mést tísní k veeru v ekárnách, aby sedli na vlak, jenž je odveze v jiné neznámé jim kraje Života, ... jako se

ernou

pustou,

nocí,

v

tmách zapomnní po-

hbeny. XVII. Ah, tak málo

Život?! prožil

Vše

Nevdl,

!

šlo

u

nho

neznal

z

ani,

nho

opravdu

co to

tak hladce, vše se

íUi.

je

samo

ze

neml

sebe vyvíjelo, bez jeho spolupsobení,

nejmenšího vlivu na, byl sám jím formován a

hnten

sluhy.

v jiné a jiné

Byla

vymeném

tvary,

bez

to voda, která tekla

své

zá-

klidn ve

eišti, která nikdy prudeji ne-

stíkla, nikdy prudeji se nezpnila,

svah, a vody stékaly po

.

.

.

byl

nm,

hned rychleji, hned pomaleji, jak byly plochy rovnjší nebo sklonnjší ale stékaly jen proto, že byl svah, a pokud mlké a úzké eišt dovo.

.

.

Veliký balvan, který by se byl se eišt svalil, byl by mohl lehce celý tok zastavit na dlouhý as a bylo by se pak živoilo v stojatých, zbahnlých vodách ponvadž by nebylo dosti energie zmoci pekážku, pekonati ji, nechati ji za sebou a pokraovati dále, bez ohledu na ni. Žádné boue neutužily jeho sil, nelovalo.

skal utrhl a v

—

.

rvaly se

s

ním,

,

.

aby

jej

uinily

schopným

MIMO ŽIVOT rváti se též

—

mimo

stranou,

žil

31

život,

po-

nechán sobe, marným a prázdným snm, místo aby byl zmítán uprosted víru života, otloukán a bit jeho hluným zmatkem, jeho horeným znepokojením. Žil jen pro sebe, pro své nitro, pro své uméní. A jen asem, náhodou odkrývaly se mu záhadné kouty, jež byly dosud zakryty temnotami jeho nevšímavosti, odkrývaly se v úzkém pruhu neprhledné clony, jež mu a on vidél zastíraly výhled kolem sebe,

—

v

barevném šumu svt, svt, jehož neznal, jehož

iivot, si

svj

—

vzdaloval

se

pomr

a

k tomu všemu,

nost ode všeho,

co

uvdomoval svou oddle-

se rozevíralo

ped

žas-

—

a cítil, že žije na noucím jeho zrakem, nesprávném podklad-^, na kolísavé pd, a že je teba jiti doprosted toho davu a opustiti svou studenou samotu a žíti s ostatními, cítiti

s nimi, mysliti s nimi.

—

Mj

život íkal si. Je lež vše, co žiju, není jako život tch druhých. Je umele skonnevyrostl struovaný, násiln vyhnaný,

—

z

pdy, neerpá

a pro sebe.

A

z

vše,

ní

šáv,

ím

smíiti, nepibližuje se k

se

stojí

sám

snažím

nmu,

s

o

sob

ním

je lež,

se

pe-

tváka, niemná a marná snaha, jakobych se snažil vedle sebe položiti barvy, jež spolu

JIÍ KARÁSEK

32

a

neharraonují,

pesvdoval

se

usilovn

:

harmonuji.

—

Ano, ano, tak

je

tomu, klamu sebe sama,

a znepokojení se ho zmocnilo, vlny smí-

vzkypvšího zmatku

šeného,

protrhly

ne-

hybnost hladiny jeho umrtveného nitra ale jak napraviti vše, co promeškal, jak sblížiti ;

se s tím,

no

emu

se odcizil,

— nevdl.

šlo zase starou cestou.

Vymýšlel

A všechsi

nové

k svému uspokojení, a nechával dny míjeti, nevycházel ze své samoty, naslouchal

fráze

vzdálen bouím,

jen

krajinou,

ale bál se

mu

i

rozpoutaly nad v šanc,

aby byl schopen kdyby jednou jemu nastal, kdyby se

zápasiti a bíti se boje,

jež se

vydati se jim

s nimi,

vyhnouti nemohl.

XVIII.

Nejsem pro

—

itvot^

íkal

žíti, nenarodil jsem se jako se nenarodí slepec, aby videi

si.

schopefí

Marn

— je odsouzen státi

mimo

života,

život a

do jeho

by

/^'í' //«_)',

víru.

se nutil slepec vidti,

jako

marn

já

se

A musím

jsem odsouzen nutím vejíti do

jíti

mimo

život,

pozorovati; moje místo není na/^viHij ale v hledišíi, je to snad kletba za to, že tak píliš miluji umní, že se i vzdávám chci-li jej

možnosti

žíti,

—

ale je to

ob,

již

rád pi-

MIMO ŽIVOT

33

nebo

není neužitenou a marnou; ospravedlnní pro to, pro existuji A bylo mu leheji, co domníval se chápati záhadu svého života, a radostné usponáSlm,

v ni leží

.

.

.

kojení tichou sprchou jako ranní rosa v roz-

kvetlé zahrady padalo zkoiiejšivé v záhony jeho duše.

bám

sebe postrašuji, zbytené vy-

volávám pízraky, jak

si

leko prostší, než se

všechno

to

je

to pedstavuji.

jiné,

než

Je to vše prostší, da-

sám domnívám.

XIX.

A

pedstava všeho, co pravé promyslil,

mísiti a splývati znenáhla s pedstavami nové vyvolávanými tma, mrtvé mleni, tikot hodin, oranžový odstín rozprášený chvjivé a zmizené v pootevených dveích ložnice, od svtla stažené lampy ve vedlejší komnat hoící chvilemi jakoby se rozjasoval v intensivní lesk, ml dojem, že nkdo vytáhl knot lampy v plný plamen a pak doninival se slyšeti tichý šelest, jakoby nkdo procházel komnatou vleká za sebou šustivou látku ... a zase ticho, ... a bylo ješt hlubší ticho ... už se nic nehýbalo, jen jeho mysli jakoby se províjela lehká njala se

:

.

.

.

,

jaká vlna, zpíjivé

šumní,

vzdálené ted a nejasn

.

.

ale co nejslabji,

—a

vzpomínky

ro/.3

JIÍ KARÁSEK

34

hoely se jedna za druhou v jeho snéní, jako když lampy rozncují po ade v ztemnlém chrám, ped oltáem hrobu Kristova, modré, bázliv roztesknné, chvjici se v parách zamlženého, jemného svitu .

že

Snil,

nkde

leží

na vesovišti

.

.

.

.

na pasece,

v lese,

široce rozložen ... v horké

.

vni koenné,

jíž pikantního pídechu dodává aroma mateídoušk}' ... a zrak jeho zalévá se a umdlévá tmi všemi možnými

ostré že

odstíny zeleni, jež

A

na

se všech stran útoí.

se znenáhla vždy neuritjší a neuritjší plochy, a pak už to nebyla uritá paseka, uritá vn, urité odstíny zeleni, byl to jen šum, šum toho

snéní jeho

rozlévalo

v

—

tóny, vn, lesk, vše dohronéco rozliného, rtutov nepokojného, co se zmocovalo jeho nerv, co uchvacovalo celou jeho bytost, co jím procházelo a prolévalo se a z eho cítil jen rozkoš, ale zase ne urito7i rozkoš, ale jen jako popud k jásavému vyKnku, kdy se hrdlo tísní a

všeho, barvy,

mady,

.

.

.

.

.

.

nemže

se rozkiknouti,

sknouti

a

kdy

pece nevypravuje

se

namáhá

ze

sebe

výani

hlásky.

A

v narkotisující

prázdnotu.

vni

ložnice umdlévalo

snní a mnilo se v sladkou Žena klidn spala vedle nho;

posléze jeho

MIMO ŽIVOT cítil

podušek,

její

Z

z

téch všech jemných a

až k sobe lehkou vni, jež se vsákla v celou tu záplavu krajek drobných a pelivé skládaných, volených se zjemnlým vkusem ženské rafinerie Naslouchal jejímu oddechu, jenž oživoval noc a zvolna v bezprostední jeho blízkosti se vybavoval v jeho mysli obraz její tváe, ale njak posmutnlý, vyítavý, v bolestné látek dýchati

vybranýcli

.

,

tahy zkivený

mu

nevdl

... a

.

.

.

.,

ani jak, a hrdlo

chvni rozlilo se jeho tlem, a pocit neskonalého smutku se ho zmocnil. Nmá, nevyslovená pedtucha ])udouciho žalu prošla tiše jeho nitrem, jako noní vítr provane váhav vtvemi uschlých strom se

stisklo, a

.

,

.

XX. Bylo píliš draze zaplaceno umní, jemuž

svj

celý

obtoval.

život

XXI.

A noho

den

jimi

ada, a on

usláble,

za

se vlekl

prázdno jed-

vlekl se jimi a procházel

teskné,

plíživé

prochází prostorem

kudy

dnem,

k prázdnu ilruhého, a byla

pojilo se

jich celá

stín

zase

šel

.

.

a

marn,

jako

nenechávaje stopy,

.

3*

jlÍ KARÁSEK

3Ó

XXII.

Hokost poznání, tíha ze života, vdomí ncužitenosti své existence, pochybenost všeho, co

žil

jej

od

až po tu dobu: to vše pronásledovalo

dn,

a vytrvaleji.

co pohbil díté, vždy vytrvaleji Ped tím jakoby byl žil v po-

temnlé nevdomosti bezstarostného,

lovka:

stého u jal

až ted,

kdy

pro-

život se pihlásil

—

zarážel se a vzal svou da, vždy astji rozpomínati na vše, co

nho, by se

prožil.

Bylo mu, jakoby hledl do krajiny v souutonulé, kde všechno stíženo steskem hasnutí, ztrácí se a mizí ponenáhlu v neuritosti celku, v závojích matného šedivá, kladených lehce a sotva znatelné na stydnoucí plochy luk a polí, ztichlé v napjatém ekání noci a opuštnosti všeho. Barvy hasnou, svtlo hasne, pedmty se snižují a stlauji, ale prostor roste, nebe jakoby se vyhlubovalo a výšilo, vždy závratnji a závratnji, nebe studené, prázdné, lhostejn bílé, bez krásy hvzd, bez msíce, nebe podzimní, pod nímž je duši tak zoufale tžko, tak k smrti pusto, tak nemilosrdn mrazivo. A vše už splývá v jedinou sazového erná; chodec

mraku

t

osamle

ped

zjevivší

chvílí

už

s

se mezi polemi stezkou, tží se problávající, ted

MIMO ŽIVOT

37

Úplné zmizevši, dávno zašel a ztratil se v samotách, a on, který jej jeSté domníval se sledovati, myslil ted na truchlivé kouzlo potulek nocí, na splynutí se stíny, odevzdání jim své duše, bloudní uprosted

ticiii,

vždy dál

a dál bez cíle a konce ...

A bylo mu, jakoby hlt dél do mrtvého minulého svého života, a jakoby potkával lilouhý, smutení prvod, liknavé se vlekoucí, fantomem pochniUrné a soumrané krajiny — dlouhou adu, (ílouhý melancholický zástup,

néhož padal a

z

bil

na

jeh(j duši,

jako v

za-

stené a diité znjící bubny, pohební pochod beznadjný, píšerný, k zalknutí stísujíci

—

Poznával prilvod, poznával chodce: je mé! zavolati zpátky, jajim koby se mél omluviti za to, že je tak lhostejné od sebe poustel, bez stisknutí ruky, bez pátelského slova, nevrlý, nv-ipátelský, omrzelý, zhnusivší si všechno, jejich vrnost, žal.

bylo mu, jakoby

i

i

jejich

oddanost,

se druh za

ale

prvod

nhu,

i

jejich vytrvalost, s

druhem k byl

již

byl pouhá

nmu

jakou

dostavovali

:

—

daleko, velmi daleko od

linie,

kivé

se vlnící v ne-

nepatrná skvrna, a pak nebylo již nic vidti, zbýval jen obzor, kontura jeho, prázdnost plán, ztrnulost a nehybnost všeho, uritu,

—

mlení

a smrt.

JIÍ KARÁSEK

38

XXIII. to

A

To byly dny, jež zabralo jeho byly okamžiky, o nž jej oloupilo výsledek ?

umní, umni.

XXIV. Sel v první

v

dny,

samé poátky své

snahy, šel až v prvotní stísnnost a zúženost své literární dráhy, kde se tloukl a trmácel

po neschdnosti stezek, toho, k

chvílemi

emu

aspiruje,

malomyslný

z

v nejasném

tulení

ochoten pracovati a poznání vlastní ne-

dostatenosti.

Vidl dvr, pokrytý snhem,

plesnivý a

mrtvý a pustý, stlaený uprosted zdí vysokých, k závrati se vztyivších (s dojmem, jakoby lovk stál na dn hluboké studny a díval se k výezu nebes nesmírn zvýšenému), zdí kontrastujících od blosti pdy oazením a vrstvami usedlé, odpryskávající špíny. Byly to zadní stny dom, s nepravidelnými, v bizarním vkusu proráženými otvory oken nejrznjších brloh a dr, komor a skladiš zamížovaných nejfantastitjší spletí zohýbaných a zkroucených drát a hák pokrytých rezí. V jednom kout dvora písmena tabulky dávno již pod pívalem deš setevší pvodní barvy oznaovala neistý,

tiskárnu, administraci a redakci

listu, s

do-

MIMO ŽIVOT

39

jmem

toho, kdo vstupoval, jakoby šel do njakého loupežného brlohu, kde se za nejjasnjšího poledne musilo svititi, vzpomínka mu velmi jasn oživila ty ežavé, zlé, tmavou erveni krvácející, jako podušené, dlouhým svícením vyerpané a neisté plameny, pod nimiž se tísnilo nkolik saze, vézi toho brlohu, a kde nacházel, v posledním koute rozsáhlé místnosti, redaktora ai

—

i

jemuž nosil píspvky, a jenž byl polo-redaktorem a pólo korrektorem, a jehož

sopisu,

idk<^>u

vlastností

lo byl jeho

byla

istota a stízlivost.

poátek ped ptadvaceti

Nepipomnl

lety.

dlouho již toho smutného a píšerného dvora, kde debutoval. A ted se mu zdálo, že zase zahýbá v liduprázdnou ulici zapadlé tvrti, kde tiakr zjevivší se vjíždti do úzkého otvoru ulice, budíval si

sensaci a vzrušoval línou, stojatou netenost

kramá spícícl) v plesnivých koutech svých klecovitých l
sty listickýcii

ornament

a mladistvé naivnosti.

XXV. Ah, ty schzky s druhými literáty-zaáteníky v špinavých kavárnách nej[)oslednj

.

JIÍ KARÁSEK

40

iího rádu na nábeží,

na odených plyšových

sedadlech zapomnvších jist, že nejen plyš,

—

ale také barvu!

mla

kdysi

kde pedla

poprvé zlatá mlha možné budoucí víta kde vemluvili kamarádi do j-ho ustýchavo>ti víru ve veliký talent, jímž jej oiroda obdaila. Tam zažíval první své jej

zoslávy,

úspchy

—

pouhá asopise zmínka o jeho práci v obskurním a

neúspchy,

tenkráte

mu významnou

provincie byla

—

událostí,

tam astokrát vsil hlavu tžkou beznadjností a spleenem, ponechávaje hráti rozile-

ným dotykm prst na lepkavém mramoru Ah, on

stolové desky.

vot ...

neml

a pomýšlel zcela

štstí

vážn

v

ži-

opíjeti se

absinthem a skoniti jako Poe nebo Musset a sahal s nesmírn truchiým pohledem váhavou rukou po šálku své erné kávy. A pak pišel první úspch, zdar neekaný, nabytý šastnou náhodou ... a jím .

vtekla do šedavého, života

nálada

sklých barev

soumraného pítmí živých, svže

veselých,

.

jeho try-

malomy.slnost odcházela, a odvaha, družka úspchu, vedla jej od první .

.

.

-astn svedené jišt

bitvy na

... a pak už

bravura,

zmže,

že

jistota,

nebude

že již

s

ním vše,

nová šla

eho

blouditi

a nová" bo-

vrn se

verva, odváží,

malomysln od

MIMU ŽIVOT

41

jednch zavených dvei ke druhým, ale že ke každým najde kli, a všechny se mu otevrou; vil své síle a svému talentu, stával se pánem a vláiicem svého umni. Pestávala zdatilo-li se

jej

dilo

;

trapná neji>tota,

trýzniti

ml

své

jistotu pevnosti

bezpené, s nahým elem vzdorovati zneuznání, posmchu, dostavil-li se obas. Dodávala mu síly jistota vdomí, práce,

že

a dovedl

pokrauje,

lepící,

stále

a stále

vytváí

lepAÍ a

Pe-

dokonalejší, že neklesá, ale stoupá.

ho posléze dusiti též sevenost ovzduší; vybojoval si a zbudoval basi, na níž i:iohl státi, pevný a široký podklad. Pestal ztrástala

pdy, pokus a zkoušek, opakováním vždy novým a novým experiment, jež se nedaly uskuteniti. Uméní stávalo se mu mén mu-

ceti,

pracuje do neuritá, na kolísavosti

marnosti

kou jako

prací, obtížnou sice a

ale jejímuž zdaru se

rámcem smavé jednotvárnost a

mohl

tšiti,

namáhavou,

vne

jako

píjemnostmi prázdnotu své samoty zeleni

jejími

.

.

.

XXVI. Jako barevný oblak, barevná pára, barevné koue lehce províjela a protáela se jeho myslí pamét tch dn. Ne, nebylo marno, že žil, ujišoval se ted; vykonal své dílo, jež

]1KÍ

42

mu mže dbal

KARÁSEK

nahraditi

pln

vše

to,

co

zane-

žiti.

se muim, ekl si. Pracuji a tím žiti tak. jak žiji ostatni lidé, Nemohu iiju. ponvadž konám zvláštní dilo. jež mne celého spotebuje, jež mne celélio zabírá.

Marné

Myšlenky jeho mnily

se jako lesk hed-

vábí na slunci. Nestálé, zmatené a smíšené,

tásly se a chvly v odlescích nejrznjších, hned byly lichotné, lehké a splývavé jako rozložené závoje, hned zase prudce se roz-

stikovaly jako jimi hrál, jako

pna

Roztkání

sdílelo se s ochablostí jeho

tla,

jich

vítr

pod veslem. vlající

vlévalo do jeho

úd

Rozmar

látkou praporu.

malátnou rozkoš

osamlého snílka, sob samému ponechaného, opedeného duhovou hruu voln hrajících pedstav, voln vybavovaných mylt-nek. Bylo by smutné, abych teprve led, na sklonku života poznával, že jsem živ špatné, a vše, co tato vta v mysli jeho náhle

—

vybavila,

zdusilo a zhasilo prudce vyšlehlý

pramen nedvry, jenž a spáliti, co jej v

hrozil

jeho duši, zapomínal co

jen

na

chvíli,

pokojení.

vše zachvátiti

poutalo k životu. Nastal klid jej

muilo,

— ale

než se hc zmocnilo nové zne-

MIMO ŽIVOT

43

Ale odkud se bere tato nedvra, neuspokojeni po dlouholeté práci? A se opakovalo vSe, eho domníval se na Zase oživovaly v duí^i býti sprošt^n. všechny

toto

zase

vždy jeho

marné byl prve peko-

bolesti, jež

nával, v.^echny pochybnosti, jež prve rt^zbo-

daly a rozkrvavily

celé jeho

A

nitro.

pi-

cházely nové bolesti, nové, nepoznané ješt pochybnosti, a bylo to vše, jako zpola ode-

stené

tajemství, jehož zahalená polovice tím

muí

více nás se

rozumti tomu, co

to jako

ím

a trýzní,

napovdná

se

méné domníváme

nám

vta,

zvídavost

jež naši

napjalfi, ale neukojila a nenasytila.

neustále a usilovn na

to,

Bylo

odhalilo

co se

Myslíme

nám eklo,

hledíme sblížiti si, ozejmiti a objasniti to další, co zbývá, ale místo svtla vidíme tmy, nii>to jistoty máme vždy další a dalši pochybfiostí Jak podivno! opakoval si; žil jsem tak dlouho bezpené a jisté, a niél jsem vdomí, Pro tak není na dále? že žijit dobe. i

2ivot

mé

k svému právu. dosud prožitýcli Cítil

mu

mne Což jsem celou adu tch let mohl býti mimo néj? —

zve k

sob,

se ted. tak blízko životu;

býti divadlem, pestával

materiálem. dosud,

hlásí

Cítil

zdálo se

mu

se

u

pestával

býti studijním

se ástí jeho, a vše, co

mu

ležeti

žil

tnimo néj, zdálo

JIÍ KARÁSEK

44

mu mrtvým, od

se

jeho bytosti odíznutým,

behu

Byl jsem dosud na

neživým.

ted jsem v jeho proudu.

života,

Neutonu?

XXVII teba proplouti velikými,

že

Cílil,

nými

víry,

zrád-

velikým bouím jasno. Ale život byl

jde

že

tušil,

A

chtl míti tmavý, pochybný, život byl záhada, a byl tím mén jemu známý a pístupný, ím více a usilovnéji o pemýšlel. Snad je to vstíc.

nm

tím,

ekl

k

nmu

o

nm

že tak upjat,

si,

tak násilné se

chci pipoutati, že tak

pemýšlím.

mýšlejí!

Ráno

Druzí

vstávají

za svou prací, jedí a

s loží,

pijí,

mnoho

lidé

žijí

a

oblékají

asto nepe-

a

se,

jdou

baví se a vyrážejí,

rmoutí se a pláí, hnvají se a závidjí, milují a potšují, a v noci jdou na lože, aby ráno druhého dne vše zaalo zase v stej-

—

ném nebo podobném poádku, nulého. Slovo

všechno

/"rt^ó"

pro

skoní

jak bylo dne mi-

n neexistuje.

Vdí,

že

dne hrobem, vrstvou hlíny naházené na mrtvé jejich tlo; ale to je 7iutností, o níž neteba dlouho pemýšleti, a nejmén aby si lovk vzpomínkou na ni kazil to, co mže píjemnji prožíti.

vdl,

Jen

to

on

ptal

že nedostane

se jednoho

se

reustále

odpovdi,

pro.

— a

že nemfite

ji

MIMO ŽIVOT ani dostati.

Jen on hledl vniknouti v záhadu v tmy a hlubiny jeho

a

a tajemství života,

nemel více

svétla,

aby mu

mnoho viti,

a

45

Teba

je osvétlilo.

a

méné zkoumati

a

rozebírati. Míti radost z toho, co lze vidti,

tebas v nejmenším okruhu, se vidti dále ... v temnoty

a nepokoušet! .

.

.

Staí

vzíti

na vdomí, že existují, staí vdti, že lovka dokola obklopují ale je zbyteno a niarno chtiii vidti i v nich. A všechna pochybnost, všechna nejistota ;

v

nm

ným

a

shasla

a stišila se;

zdál se

pevným, co domníval

nm ješt

Zbylo v

liadu svého života.

dvivosti, mnoho odvahy

dvivost

býti

sil-

se chápati zá-

mnoho

k životu, ale to

odvaha dítte hrajícího si Boue byly ješt píliš vzdálené, aby už nyní mohl miti jejich sílu a mohutnost. Tšily ho kapky dešt byla na

kraji

a

propasti.

sprchávající

osamle na

vyprahlou

pdu,

bavil se jejich hrou, ale neznamenal, že v dáli

nebe se barví do zlovstného olovného tónu a že pináší bou, prtrže a krupobití, jež spustoší celý kraj

.

.

.

XX\ A

III.

tak dále se bavil a tšil

Ustaviné

svým umním.

myslil na své dílo.

JIÍ KARÁSEK

46

Jda ulicí chytal v mysli jako jemnou, delikátn vydýchanou pnu shluk barevných obraz a vybíral z nho vždy nové a neužité. A asto ziskem ze všeho bylo jen jediné slovo zhušfující v sob dojem, který

vc jím urovaná. A byl tak šasten, když je nalezl, šasten a hrd zcela nezištn, k vli sob samému, k uspokojení svého nitra.

inila

Nebo vdl,

nikdo nezastaví u toho, pemýšlení, by to ocenil:

že se

co jeho stálo tolik byl jako starý rytec, který neustále své dílo nechává u sebe, jen pro rozkoš zdokoví, že zbžný nalování každé vlasové linie,

a

mu

bude pak vnován, zachytí jedva nejvyniklejší, nejostejší kontury celku. Nkdy, svrašuje elo a bubnuje nervosn na plochu stolu, inil dojem lovka pohled, který

nevrlého a jenž by rád prchl ze zhnusenélio Tak si poínal zhusta rozmlouvaje dívá s nkým, nedbaje, že se tento okolí.

na

utkvlým, pokradmým

V

a

tázavým pohledem.

duši jeho, v šedivých, široce

jejích

mlhách,

již

již

se

prostených

nco poínalo

rýso-

jakoby postehoval slabé kmitání rozhoívajících se barevných {)lamen pedstav a myšlenek: utkvle hledl ped sebe, jakoby ekal, že nenadále rozeve se zraku jeho široký rozhled, že vytrysknou a rozšumí se vati,

MIMO ŽIVOT dosud

skryté

pratneny

47

nových,

neužitých

prozáí jej svétlo a jasno poznáni, tušení neurité rozkoše prostoupilo celé jeho télo, rozechvlo a napjalo všecky jeho nervy, ... a šastný nápad byl krás,

že obleje

a

—

konen

v sytých

a ostrých

cen, a mistr vracel se

hled

cizil,

se

rysech zachy-

rozmluv,

jíž

rychle orientovati,

se od-

než

mu

zase cosi „napadlo".

XXIX To byly

jeho

chtíc

mu nco

trápí

njaké

vrtochy,

vdouc

snášela trpliv,

íci

to

a

jež

o nich. vidouc,

slovíko,

jak

Stanislava

A

mnohdy

že

ho zase nazývala

to

pohrdáním ženy nevniknuvši v muka umní, ekala klidn, až je nalezne, aby mu pak pedložila úet modistky a žádala o zaplas

cení.

A

tu se jen

usmíval a dával

jí

peníze,

žertovné hubuje na modu, která ho pivádí

A najednou nechav všeho usedal ke stolu a rtal vty, jež mu padaly do mysli. Chytal keovit bleskový útk myšlenek, nutil je, by se vrátily, a trhaným, komáím, pro každého jiného neitelným písmem kreslil jejich sledy na papír, vzné na vždy ernými je tam a pipoutávaje na mizinu. zase

hieroglify.

Ili KARÁSEK

bravo!" vykikoval, když byl si ruce a udiven zíraje na nehotov, hybnost lhostejné ženy, v póse studené a

„Tak!

mna

neúastné ekající, až

zase manžel

jí

a tu vždy

pozornost:

cítíval

lenost a cizost té bytosti,

vnuje

chlad a oddé-

jež sdílela s

nim

mu

domácnost, a pocit prázdnoty a rozdvojenosti ho pepadal. A blíže se k ní, schlazen, smuten a stísnn, cítil hnus lože a vedla

z

petváky,

a líných

lichotných,

z

dotek,

jimiž se

nmu

sametov hebkých

mu

blížila,

z

mk-

olejn a lepkavé vlas, v níž ho ponoovala. Ml nepíjemný pocit, jakoby se do misky naplnné rozetenou barvou pitela k této kosti

téla

k

vn

se

zneisující a kalící

jiná,

styk jeho se ženou byl a

tlaícího,

ji

z

cizí

barva;

takovým míšením

sléváním dvou odporných

si

živl,

— se

dvou

potírajících se látek v jediný neharmonujíci

ženu vzdálenu od sebe, zuivém chvatu všeho zhnusení, prchával z domova, provázen jejím pólo pohrdavým, pólo nenávistným pohledem: .,Eh, jaký to blázen!" celek.

Toužil

míti

a oblékaje se, v nervosním,

XXX. v tch útéšný,

od

chvílích beztvarý, plouživý, bez-

samého dna zkalený smutek

ze

MIMO ŽIVOT livota

naploval jeho

hoce otrávenýn i

sáni fakt, že

si

49

rmutné vzpjatými. Byl mu téžký uvódomuje svou exií>tenci, niiro

vlnami.

—

uprosted tak veliké bezcílnosli víeho, a všechno vkol nho zdálo se inéniti v plašivé stíny a v bojácné, prchavé kontury rozplývající se v nic pod zkoumajícím jeho zrakem.

K emu

to

K emu

?

ke sténám pokoje svírajícím

to?

A

hledél

stísnéno.^t

jej v

samotáe, a hledél ke zkalenému ocelovému, jímž táhly téžce a namáhav mraky, jako netené pedstavy ztuplou, nehybnou nebi,

myslí,

—

a

byl

nátr

to

zdí,

sklo

tabulí,

rámec okna, tašky protjší stechy a navá šed nebe, byla jen vující

na

vrstva jediná,

všechno,

špi-

se díval, ale v duši jeho

vrstva šedi,

bezlesklé,

zapla-

studené šedi

—

nasypané, všechno dusící, všechno všechno obklopující a vším pronikající. Vždy ml dojem, jakoby v nitru jeho jyla jakási vzpruha rozpínající duši jeho c odchodu, k pohybu, k pravidelné a vyrvalé innosti. Ale v tchto chvílích to, Co nechápal, litro jeho rozpínalo, jakoby kleslo :am jde a pro vbec jde, — a užaslý poodpor nával, zastaviv kroky, že je v bec i k chzi, jež by mohla jej k njakému cíli pivésti

austé

plnící,

;

nm

.

.

.

4

JIÍ KARÁSEK

50

XXXÍ. Pece však byly zase chvíle, kdy nemohl býti bez ženy. Nejastéji, kdy odhazoval umdlen péro, kdy se vracel, jak íkal do života, a pestal se ztráceti a rozplývati

\Va

snní sob samému postaujícího, A tu teprve uvdomoval

\tí

záhadnou snivost a smutek jejích oí, a chápaje zponenáhlu melancholii její samoty vida a uznávaje v ní obt svého povolání jež jej celého zabývalo a stravovalo, obvi oval umní, do nhož vkládal všechen sv mozek, pipadaje si jako hroba, který po hbívá nejdražší mrtvoly a který v hrot díla pohbil sobecky mrtvé mládí své ženy

pfitr

v mlžinách

v hrách obraznosti. si

i

po

\Ú fJai

Wa ieio

íeta

i

A

boje

se

chvílemi

zase

roztržitosti,

'HUL

ji;

pediví sn, ze vzdušných staveb nemožných chimér jež zatím budovala, co on v pracovn psal hladíc leností dotyk hlavu psa nebo bub nujíc prsty o opradlo divanu, nebot dési se a obával stále, že by jednoho dne v n mohl vzniknouti úmysl skoniti, tebas nd silným vzepením^ vnucenou ji nudu. u

ní

shledával,

hledél

ji

vyplésti

ifioaí

z

XXXII.

iouc

ijic

-

viio

iriiiai

naíet;

líat, .,

Pišel as, kdy hledl se pizpsobovat pomrm. Chodíval s ní do obrazáren, d«

MIMO ŽIVOT

51

koncert, do divadla sám úplné bez zájmu; do cirku, když projevila pfání vis ní

šel

i

Provázel

déti jezdce, o nichž se mluvilo.

na dostihy, když chtéla ukázati vázel

ji

kam

chtéla,

že

rád,

vedle ni jako opozdéný

stín,

toilettu.

ji

Pro-

se baví,

jda

ním

ba-

s

rokním ve vzezení, a stále jako duchem nepítomen. Chvílemi jevíval naivní úžas a rozpaky, když si nezvyklá okolí uvdomoval,

nepíjemného rozmraByl by tak rád se pohled na ženu jej pipoutá val:

pocit odpuzujícího,

a

ieni drobíval jeho tlo. s^zdálil,

ale

Dyla to ted zcela jiná bytost, jež chodila

a nezbýval

eho boku, :e r

ta

polovice

nud

ty

života

—a

souc se svtem, si

jejího

úžas

z

po

jistoty,

trávená doma,

sten je vynucená,

)finášená obét

ujíc

než

jemu k vli dotyku

že teprve zde, v

Stanislava oživuje,

nahra-

šedivo a prázdno proživoených divé

hvil osvžující barevností svta, tmito dojmy »rchavými a stídajícími se, padajícími a sprhávajícími v její duši jako vonný, teplý,

hovoící v jarní noci déš; že se dává ná-^iCti hrou svtel a stín, v niž vcházela trvalé jednotvárnosti polotmy svých komat, v rythmech šumotu, jenž ji omamoval, trhaných úryvcích hovoru nmožství, v smíše

,

Jhu davu,

v jeho

hrách,

v jeho

zábavách. 4*

JIÍ KARÁSEK

52

Vidl, že utápí vtom všem vzpomínku plnou neurité hokosti ze všeho, co proživoila, na vzdechy, jež tajila, když jí draly prsa v její samot, vzpomínku na to, jak její mládí ubíhá a se maí a ztrácí jako pramen vytrysklý v poušti a umoovaný ponenáhlu suchostí a vyprahlostí nekonených písk, až zaniká docela

.

.

.

Vidl,

že prchá

vého ovzduší, mísíc se s klopuje, se smíchem, jenž kolem

vírem, jenž

s

šustotem

šat

a

inením

šavlí, s

a s nesrozumitelným šepotem,

nicky

z

dusiji

ob-

ní zvoní,

výkiky

noíc rozkoš-

pvab

svého tla v ospalých a umdléprtazích v celou tu vavu veli-

vajících

kého msta, rozlévající se hledišti divadel a koncertních sál stejn jako chodníky promenád, šel sklíen podle ní, schvácené tím ruchem druhých, tím neustávajícím vlnním, bez oddechu na konec, nezící už nieho, necítící nieho, neslyšící nieho, a jež nesla v oích pronikavé kouzlo a sytý odlesk využité svobody, ješt tehdy, když umdlena se svlékala v tm ložnici po odpoledni nebo veeru tak skvostné, tak rozkošné ztráveném aby se ráno vrátila v staré vzení nekonené své nudy

—

.

.

.

.

.

.

xxxin. Sevela ho teda

stísnila tato

vzpomínka.

Krr;

MIMO ŽIVOT

Vzpomnl

na

pipoutalo

zení cnosti

.

.

Nacháicel

.

ted mrtvé, jehož zro-

díté,

ji

oblieje,

ml,

jenž

již

v rozvinuti celé

šfastné bílou v oválu

dosplosti,

její

domápýchou

jeho

tak omládlou

ženy, útlou, jemnou, ale

krásy

k

Stanislavu

se

vztýeného

strany

pozorován,

mince oí, s hnlým nošeni eckým a záplavou bujného vla>u, mkkou a vzpurnou, barvy zlatého prachu. Bylo to kouzlo zmny, kouzlo novoty, ji poutalo k domovu. Ziipomnéla na vše, co v té lásct; mladé matky, zuivé a slepé oddanosti samice k mládti, mazlíc se s dít-

ostrou s

linii

pronikavostí

živou

tem,

proíilu antické

piplajíc se se slabostí a choulostivostí

ped každým

jeho tla, chráníc jeho nemoci

sebe menším a škodlivjším vlivem

.

.

.

XXX [V. Ale ted

.

.

.

ted bylo díté mrtvo.

XX X\'. A

stará hra se opakovala.

Ale ne nevrátila

již

úpln.

se touJia.

Nuda

se vrátila, ale

úastniti se života, roz-

v šumných zábavách Toho se lekal. Nacházel ji jako smrtvélou, otuplou, netenou ku všemu,

ptylovati

množství.

se

venku,

JIÍ KARÁ^íEK

54

svého téla v

kladoucí lenivost

mkké

hed-

vábí divanu, setrvávající v bezvládné poloze a nechávající hodinu uplývati. Nacházel

duše

její

ji

za

hodinou bez úasti

pítomnu

jen jako télem

bloudila v neurité dáli.

;

S hlavou

podepenou o loket snila s upeným pohledem na stenu, kdy myšlenky procházejíce její

hlavou nenechávaly tam stopy, jako

koue

stín

odrážející se o bílé steny.

To byla úplná resignace ženy samotáovy, nehybnost stojatých, hnijících vod, mrtvých jezer, živoení odalisky den ode dne tkající v jednotvárnosti harému nádheru stíbrných a zlatých písmen a kvét v modrý lazur koberce, skrývající však stále na dné srdce, pod petvákou ženy oddané a milující ošklivost a odpor k muži tyranisujícímu její mládí. Chápal, rsti mohly visti.

že

této setby vzklíiti a vy-

z

erné

a

otrávené

kvty

nená-

Rozkoše spoleenských zábav, oddá-

lené a nepístupné,

oích tím

více, a

zvtšovaly se

ím mén

v jejích

se jich úastnila,

dvod nenávidti muže, konvencionelnost manželství nutila

tím vtší mohla míti s

nímž

ji

spojovati tlo.

Jakoby ního stavu

:

již

vidl píznaky tohoto duševji ds života, z délky

napadl

MIMO ŽIVOT umrtvélost a zmoeno^t

55

dni,

budou nádruhým

jež

sledovati v nepetržité a(ié, jeden za

jako v téžkéni

snu únavy

vrátí se její zoufalosti

——

a

že

tuAil,

a beznad^jnosti, pro-

a ložnicí, k oknm, kde se zraku jejímu ukazovala holá nesmírnost dalekého a široce rozlitého a rozbhlého mésta, a tušil rozechvného jako kamenné moe,

cházky salonem

—

výitky

a skryté slzy,

ped

nimiž se zachra-

ovala

jen útékem ve svou snivost, vejitím do své vlastní bytosti, pohroužením se do vidin neuskutenitelných, vsestrojování plán, jež se nemly nikdy realisovati, v naprosté

apathii ke

skutenému, hmotnému,

jež

ob-

ji

klopovalo, ztrácejíc upenost zraku v chvjivém vlnní sn a iníc i tehdy, když byla z

nich vytržena,

dojem osoby zpola

snící

.

.

.

XXXVI. Šídivá

chmuila Málo barev-

setmélost jeho života

vždy víc a více. ného, jasného proplálo a prošlo jeho samotou. Nejastji vidti ho bylo u pracovního se a houstla

stolu

ztrnule

šlenky,

asem

sedícího,

pohbeného

chápajícího se péra, by

v

myje

po

chvíli zase odhazoval.

Byl jako zlomen, jako vyssát a otupen. Cítil úplnou neschopnost práce.

JIÍ KARÁSEK

56

vety, jež napsal v posledním

etl a

ml

dojem

neho

ase,

ztuhlého, tvrdého, mrt-

vého, vynuceného, anatomického,

—a

vždy

astji yyškrtával celé odstavce, a vždy astji a astji dostavovala se chu astji

vbec

a

nechati všeho.

etl v nich a i^io druhdy tak téšívala, ten jemn modrý, snivý nádech zbarvující stránky jeho knih. Ale nacházel šed a popel a nudu, a bylo mu jakoby barokní karikatury, pitvorné a zkivené kresby jeho mrtvých snah potupné se na šklebily Otevíral staré své knihy,

hledal svžest svého

umní,

jež

se stránek jeho knih.

Úzkost

se

ho zmocovala.

sledek Celého jeho života?

A

To

je

vý-

hnus: na tom

chci dále stavti?

Shledával stará ísla asopis, etl

kri-

svého umní, — a hoce se smál ted frásím, jež ho tehdy plnily pýchou.tiky

Ml kráeti se

pda

ted pocit

bezpen,

lovka, a jenž

jenž se domníval najednou pozná, že

pod ním zakolísala.

XXX VIL Ml

jsem

jovalo ho, a

vbec kdy

a nechtl

talent? znepoko-

záporn k

této otázce

MIMO ŽIVOT

pece

odpovédéti,

ratiinovuné

57

t.e

jí

muil

a

trýznil.

Není ve mné

viry, {>onévadž není už sil)

rozhodoval. Jsem hotov, úplné hotov. Mladi mne pedhonili, marné se snažím držeti

—

s

nimi krok.

eká

na

A

to,

Kdo mne co eknu?

ješté sleduie,

kdo

asopisy, a zase hledal kritiky svých prací. Je nutno ísti mezi ádky. Volil kritiky nejnovéjftí doby. Chvála znla všude podmínené a reservované, a to byly listy, jichž sám byl spolupracovníkem, listy vázané k nému ohledy zase shledával noviny

a

—

šetrnosti a z

každé

zdvoilosti,

ádky

jeho

omlouvaný, znávaný. stíraný,

—

—

a

pece

umélecký úpadek, ale

pece

išel za-

jen zpola do-

listy neíkají celou pravdu, je to daleko horší, a v zoufalém rozilení pehazoval kupu novin, hledaje listy oposiní, listy stran a koterií mladších a nejmladších rozevíral je a etl v nich útoky a pamflety na své práce, zaškrtané modrou tužkou

Ne, ty

horší,

—

po okrajích.

A oknem vlídný

co se

den,

nad

se

mrail do pracovny

zsinalý

méstem

a

prosáklý

rozestírala

ne-

studenem, svadlá šed

JIÍ KARÁSEK

58

deskou slunce bezlesklou, pohaslou, jako v neistém popelu protaženou. nahé oblohy,

To chým

vše, co

je

a stoje u

s

z

mého

života zbývá,

okna ztrnule hledl ted ven

bezdným

tato myšlenka.

s

—

ti-

stenem, jejž dala jeho rtti Oko jeho roztkalo se nad

velikým prostranstvím msta, jž se zraku Bylo to zkamenlé moe stech, zernalých prejz, tašek a cihel rozeznávaných v nejbližším okolí, neuritých dále, v jediný tón špinavé barvy splynulých nejzáze. Mrtvé vlny, moe vzkyplé, prudce a odvážné se vzepjavší a jako rázem ztrnulé a umrtvené: hned se ukazovaly jako hebeny vln soubžné pevné áry v tom zdánji^ho jevilo.

rozbhlém do všech hned zase místa stech do sebe stlaených, sevených, utištných a svalených, že zrak ztrácel linie v té roztíštnosti a rozkouskovanosti celku. Byla to jako zdšená, úzkostlivá tlaenice zmateného davu, panika bojácných zástup pod píznakem livém zmatku a nelad,

smr

obzoru;

hrzy ale tlaenice bez hybpeléváni bez výkik a pohyb, bez kácení a vztyování, kde si jednotlivci razí cestu a dovršují zmatek zoufalým úsilím vydrati se bezohledn ven. Tlaenice mrtvá, náhle rozlité

:

nosti a

nmá,

nepohnutá,

pevn semknutá

a spjatá.

MIMO ŽIVOT

59

z ní-> mél lovék dojeni bezvýrazného smutku. a víc vzhru: jakoby se

strnulá a zkainenélá, tisné

i\evolnosti,

a

A

to

ty

ohromné zástupy tlaily na

vždy víc

ši\o

schodiAté, v ne-

sniírnu prostanství položené, slavnostní

i davy

vod v

prolomivši

nedokavosti

Cím

jeni.

hustší

tésné

po

a touze

ady

vzájeninéii) spo-

dále a íni výše, tím byla

a semknutéjší,

pr-

špalíru

až tésné

u

smsice

áry

ob-

zoru splývalo vše v jediný bidlicový, šedavý

nad nimž už visela kalná vzdálenost protknutá vztýeným hrotem vže kathedrální, zchrnuená a špinavými koui

pruh,

oblohy,

zalitá a

zneištná.

Pocit odpuzující, mrazivé beznadéjnosti

ho zmocnil. A úzkost ze života obklopeného zmatkem velikého msta, seveného a stísnného v zúženost ulic, vtlaeného stn píbytku, v prázdnost a holost štvaného uprosted tlaenice davu. se jim prochvéla. Zrak jeho zabloudil na rozložené

se

ty

listy

asopis,

nitru a stiskla

od téch za

a

hokost vzepela se v jeho hrdlo. Co hledá tam dole

mu

lhostejných

svými zájmy

div? potlesk?

i

lidí,

upjatých po krk, I,ásku? ob-

se pachtících?

jen

porozumni? Na

svéta vystupuje na povýšené místo,

hlavu a

vidí,

jak všechno

jej míjí,

tržišti

vztyuje

jak všechno

JIÍ KARÁSEK

6o

kolem ného pospíchá, jak se stává smšnou zbytenou figurou, ubohou sochou na zvé-

a

obletovanou rozpustilostí

tralém piédestalu, a

kiky rvoucích

se

vrabc.

Tak vysoko nejdou zraky bloudí-li

úsmv

tam

ní

lidí.

A

za-

pohled, jen lehký, útrpný

tvá nad schátralosti a zvékamene, nad vztyenou rukou s uraženým prstem, nad vztyeným obliejem s pochroumanou bradou. zbrázdí

tralostí

Chápal ted opovržení mládeže karikující bitkým vtipem žurnál tených v kavárnách, v skizzách plných rozmaru a nevázanosti, stavících na odiv jeho staromodní manýry, návyky dlouhé práce, pehánjících je a v nejzazší sméšnost je zpitvoujících a zkrucujících. A chápal ty dsné pošklebky kritických rozbor tených v revuích kde se jevilo a priori opovržení jeho dílem, zmrazující lhostejnost tomu, co pokládal za Imessy svého zastaralost jeho díla

i

—

vi

umní

— zraující

jej

a podraždující k prud-

kým, neukojitelným trýzním, stem

o

všechno

svých

jemn

kde všechno

schopnostech,

k pochybno-

kde

mizelo

a drobné pracované jeho díla, se zdálo

mniti v hrubé,

japné, skreslené rysy lopotného diletanta

ne..

.

MIMO ŽIVOT Jsem

bfidil,

61

který se pokládal za umlce,

sob nco

který mél tu drzost mysliti o než myslí normální lidé. žil

jsem celá

pozd,

desítiletí

vidím, že jsem

—

žil

A

v

více,

tom klamu

teprve ted,

píliš

v špín, sméšnosti

zapomenutí, co jsem se domníval choditi mramorovými a pozlacenými sínmi palác Co zbývá z tch všech sn, z celé té práce marné a zbytené?... Ach, jak je to všechno

a

.

špinavé, ucárané,

nízké,

protivné

a

postikující stejným kalem

záplatované šaty

louže

nic než louže,

bláto a zase louže a bláto a bláto,

—

.

dravé

chodc, jako

všedních

roucha tch, kteí ist a sváten, po chodnících chtli životem projíti .

Otrávená a

.

.

hoká beznadj

vrhla

jej

smutky, jako se temnot krb, kde dohoel ohe.

v staré zoufalé a skliující

vrací do

XXX VIII. Emanuel zastihl mistra v úplné apathii. v kesle s hlavou podepenou o ruku, v strnulém ztracení všeho vdomí, upoután jediným bodem, v nmž utkvl jeho zrak. Tak koníval každý jeho spleen.

Sedl

Skliující nálada jakoby uvázla ve vzduchu. Na otázky Emanuelovy mistr odpovídal jednoslabin, bylo vidti, že je mu obtížno

JIÍ KARÁSEK

62

s

nékým

se sdíleti.

Zatmlá

a

nehybná

sto-

vsila se na každý pohyb a zatžovala, všechno, a do ticha pracovny hovoil ted jen

jatost

význan

tikot hodin.

hlasitý

Bylo

tu tak

mrazivo a smutno pod kalným zšeením dne, mezi stnami zvážnlými a písnými, kde se strnulé fysiognomie bílých poprsí básník, smšovaly s legfiemi knih v massivních skíních srovnaných v dojem ehosi tvrdého, odpuzujícího a studeného. A kde japonské titrky rozházené po psacím stole, bizzarní zkrouceniny šklebících se figurrek, rozvlnných a stoených had, nestvrných zvíat japonské mythologie, tušové misky, filigránské vázy kehkého, zdobné propracovaného porcelánu, z

miniaturní

živé strakatého

a groteskní

vjíky

a sluneníky

papíru, celé to

umní, raíFmované

zárove, inilo dojem sem zbloudilého.

neho

výsmšné

a barbarské

cizího,

omylem

XXXIX. Emanuel posléze vzdal se pokusu zamistrv spleen. Chodil mlky pra-

plašiti

covnou, zastavuje se chvílemi u jednotlivých skíní, ekaje, až ho mistr

Pro nekouí?

sám

osloví.

MIMO ŽIVOT

Emanuel dekoval

za

63

vyzvání a zapálil

papír své cigaretty. Mistr se

Ach, tochy,

—

hnedle

z

A se,

je

dnes smutný, osmlil

se.

Stalo

néco? nic, zcela

nic

to

to jsou jen

To

není.

se

jeho vr-

mu vykouí

hlavy.

jakoby

sviti

nic,

se

ted

cítil

nkomu,

potebu

odlelioval

rozpovídati si

otevíraje

Všechny své pochybnosti mu odhaloval, všechnu trýze své práce, všechnu jeji beznadj a marnost, co jej Emanuel mlky poslouchal, užaslý, v tenkých retech svíraje uhaslou cigarettu, nechápaje a nerozumje. Mistr pocítil posléze celé své srdce sestenci.

jakési

mlel

zahanbení za svou se.

Emanuel

vdl,

dvrnost že

a od-

teba néco

aby nenastalo trapné ticho, nepipadalo, a tak v rozpacích Neznal jen zahledl se do tváe mistrovy. nieho z tch muk a pochybností pracovníka staré školy, on, žurnalista-povidká skizzující své práce na okraji kavárního stolku, v jednom dechu, v nejpovrchnjším zachycování dojm, aby za chvíli již o niem nevdl, odfukuje v lenosti siesty modrý kou cigaretty, pozoruje jeho kruhy, jak se podotknouti,

ale nic

mu

—

JIÍ KARÁSEK

64

zvolna rozplývají, a jak jejich jemné a vonné zbarvení pechází ponenáhlu v nic.

Našel posléze nkolik

frází.

Ale mistr

snažil se již svésti hovor v jiné cesty, pln ješt lehkého zahanbení, že tak naivn od-

ped tímto neúastným a lovkem, nemajícím pochopení

haloval své nitro

lhostejným pro

to,

ím

trpl,

lovkem

jiného ovzduší,

A unaven a umdlen vším, pál si posléze jeho odchodu, pln odporu k všednímu hovoru, v njž zabedl.

jiných názor,

jiného

svta.

XL To však byla nálada

jen jednoho

dne.

Druhého dne mistr již o niem nevdl, byl zase zaujat svým dílem, rozkoší tvorby v jeho mysli, v jeho pedstavách zpestilo se to a oživlo nenadále, jako když se rozvine po podlaze v celé šíi prudká, hýivá sms ba;

revné nádhery perského koberce.

Neuritá, nepojmenovatelná, široce rozpínavá touha drala se a šíila z jeho srdce jako blavý kou z kaditelnice. Cítil potebu sdílnosti, z

nad svj rukopis etl Emanuelovi, spokojen s sebou

a schýlen

nho vty

samým, dovedností, již projevil, smšný v tom svém zanícení, v županu, jenž na stra-

nm

MIMO ŽIVOT

pné

a

visel,

65

po jehož okrajích chvilemi

šlapal.

Výborné, pravda? hoclia,

tesení kol" A smál se

mna

si

stránky jeho

Vera

smíchem

—

,,vz

se

íci, není-li

desítiletého

spokojené ruce a rozveselen

víivým blahem,

To

opakoval to se dá

—

v

zjevil

vidte,

mu psobily

jež

šíastné

díla.

že byl tak

jsou jeho

vrtochy,

smuten, tak sklíen ? vysílení po dlouhé

zmrzeni všeho, když se neiní píliš dlouho obírá, soumrak a noc slunném dni; ale po s jitrem vstává zase svéží, hotov a pipraven k nové práci, chápe se s chutí nástroj, jež vera s odporem odhodil, a pracuje vytrvale dále, bez ohledu na zmrzelá, spleenová intermezza. Všechna chu a šavnatost rozmaru se vrátily. V setmélosti dní rozsvítily se tóny živéjší, svtlejší, zajásalo to a zahýilo v osvžených barvách. V téchto okamžicích cítil se nejšastnjším. Ach, to všecko nebylo nic, ten všední hluk novin, denní šramot, bubnování, aV)y se na dílo U[K)Zornilo, úspchy knih a dipráci, zhnusení a

—

—

vadel, celý ten závratný a strhující vír slávy

—

zde v pracovn,

nad zdaenou

v tichu j«íjím,

prací, zažíval

sklonn

nejvtšího blabi. S

JIÍ KARÁSEK

t)6

•

—

pracující pro jehož neznali jeho druhové ty j^ta^n venku'^^ jak znél ironický jeho termin.

Není-li

K

pravda ? znova archy svého

rozkládal

nž byl obma muži,

hledal vty, na

dila a

pyšný, a bylo zase

ticho mezi v némž hovoil jen dráždivý a ostrý šustot pekládaného papíru,

zatím co Emanuel všecek roztkán a nepozorný vpravoval se v umdlené snní a po-

tlaoval lehké zívání. Ah, to je dobré! To se mi povedlo! Na to jsem pyšný Poslyšte, petu vám !

úryvek

A erve

.

.

.

etl

s

živým pohnutím,

barvila

mu

Není-li pravda,

co tornu íkáte

?

radostná

a

^tz.

tváe. to je

pkn

eeno,

—

!

A

pohledl na mladého muže, jenž tu pohledem vytrženým od nho a pipjatým nkam ke stropu, netený a duchem nepítomný. Ah, on se nudil Zajisté se nudil A tak se budou nuditi též všichni, již budou jeho knihu ísti, pi všem tom, co ho ted rozehívá, do eho vložil tolik svého mozku, tolik svého talentu. A smuten jisto-

sedl

s

—

!

!

ir.i.

za

bude nepochopen (a se vzpíral, rozmrzelost svou tak pesn, z pirozené pýchy,

tou, ze

aby

se

nepistihl

pi malé nedsledno

still^

MIMO ŽIVOT

by

brmulovati), skládal rukopis, r

jej

uzavel

zásuvce.

XLI.

—

Pro

je

Dráždilo

tak zamyšlen

?

mlení druha, pósa

jej

itého myslitele, jak

rozr-

tomu ironicky íkal,

ta

edasná

umdlenost a skleslost ve veku, dy on mél snad méné úspch v literatue, le jisté více lásky a chuti k životu, k proijení se v ném. A již byl u oblíbeného svého thematu. ozpovídal se široce. ten smutek mlá-

Xa

?že,

na ta

pobledlost a churavost

/šem neškodí, zjemuje-li "n

není

eeno, aby umlec

sama,

irt

sotva

?

Umlci

— ale

jej

nemoc,

byl

nemoc sama,

se vlekoucí stíny a stra-

Nechápe?

ila.

Ah, u dábla. Xám teba mnoho síly, ychom nco svedli! Na mysliti, že se lnou vyerpáme, že klesneme vyprázdéni,

nám nervy

se

vdí službu?

n, jí

a

pak nás

za to,

A kázal 3l

strhají,

Mysleme

snažil

mže

abychom

že si,

tšiti

nám

svaly vy-

že hra potrvá

umní,

pracovali

a

pak

!

velmi patheticky, zatím co Emasi tvánost velmi živé

se dodati

ilouchajícího. 5*

JIÍ KARÁSEK

68

XLII.

dob

dokonil mistr prv svého románu. Druhý díl byl rozdlá bylo teba znova jej propracovati, všfci

Po dlouhé

díl

ale

co jen

bžn

bylo skizzováno,

bylo nutí

pit

podrobnji a pelivji vyvésti a dokonati. od svého díla velice mnoh Xeml již nedokavosti prvních let s práce, kdy byl pln obav, že dílo ned koní, že je pohbí, v krátké radosti šast myšlenky, jež se nerealisovala, pln kvaj. aby mohl produkt svj již hoditi na li Sliboval

si

m h. ínitt

rární trh.

XLIII. Zcela volné ted pracoval, v

soumrný

ástech, perušuje se, když cítil nechu r únavu, a postupuje od kapitoly ke kapitc Dílo vzrstalo, nebylo teba znaných a p statnjších oprav, podrobnjšího vypracov kapitol,

jež

u ástí, jež

jen

ml

nahodil,

naped

aby

se

již

o

v mysli sestroje

|Jr\ fc

Hí,

chtl nco nového, dosud nenapsané neudlaného dokázati, a po jichž napsáni

jimiž

i

ít'

pocit jakési

pevahy

vaky vykotianého

dila

nad

talentem,

;

dokázaného nad mí Kde vycházel z stejnosti herce znajícího, jak se nmni a a

dovednosti^ již si troufal.

1

i'i^i

MIMO ŽIVOT sám míval

i

illuse diváka, pozorujícího

osvtlení,

jase

/

69

podvodném

tom

v

hru jase,


dává dojem oživlých reliéf

a

Djuje klamm pozlátka odlesky pyty tžkých zlat.

a pro-

a

ostré

XLIV. Ah,

ta

muka kvapných

mu

lenka utkvvší

kdy mychtla býti

tvoreb,

v hlav,

již

élem, jakoby chtla dokázati, že není usku-

enitelným výmyslem klamivé fantasie! Ty lOci probdlé nad rukopisem až do úsvitu, psavé horece, kdy mu lampa vysílena louhým svícením zhasínala, kdy bled jak o dlouhých hýeních vrhal vyprázdnnou tupou vyssátost tla v podušky svého lože když dokonil první zpracování díla, nejI

k.

skreslený koncept,

rubší vyvedení, horký,

nahozený, ten údiv.

ez propracování jen

dy e

si

li

chod

v

aby

.ojí

a

loval

eká

zmny

svt na

Zdálo

zastavil

nj,

dvou,

se chápal

se informoval a vpra-

událostí!

že celý

raci,

iiU

uvdomoval skutenost, kdy

ise novin a list,

a

tí

se

mu pi

té

svou innost, že

ted

kdy

si

uvédo-

msíc, ml

ovka, který dobhl železniní

stanice

pocit

práv

JIÍ KARÁSEK

70

V okamžiku, kdy na obzoru mizí poslední vz vlaku, jímž niél jeti.

XLV.

V dobé, pro néj nic.

kdy takto tvoil, neexistovalo Byl otrokem svého dila, své tlo jeho bylo ideje, nepostehoval nieho nepístupno dojmm vécí vnjších, dojmm prostedí a okolí. Dlal dojem námsíníka, stroje, v nmž mechanismus jakoby pouhou ;

setrvaností stále pracuje, pohružoval se ve vlastní bytost, stápél se v neurit,u, ztráceje i dojem šumotu, jimž svt na néj psobil v jeho samot, velikého, splývavého šumotu a hluku vzdáleného oceánu.

posléze

Ale néji

i

ted,

XLVI. pi sebe klidnjší

postupující

a pravidel-

tvorb, práce mistrova

za-

ujímala pro sebe celé jeho dny.

Mimo nkolik slov hovoru se Stanipi obd, mistr všechny ostatní chvíle vnoval neukoneným dosud kapitolám. Ani Emanuel nesml ho dlouho vyrušovati. Tázán slavou

na nco, utkvíval pohledem v neuritu, jakoby vzpomínal na nco nepítomného a vzdáleného. Byl netrplivý, nevrlý a nervosní. Vždycky jakoby mu takový nenadálý vnjší vliv poboil, co dosud pracn a lo-

MIMO ŽIVOT

71

potné vystavl. Bylo teba vraceti se, opakovati a znova stavti. Ale netrvalo dlouho, a vpravoval se již v tvoivou náladu. Nenadálé, rychle vzplanulé myšlenky niihaly se jeho mysli jako v noci po obloze pebíhají a hned zase vyhasínající tiché teba je chytiti a naskizzovati Bylo blesky.

rozsvícené

pozbyly tvaru jako rozplynulá pára. Jindy však vlekly se jeho myšlenky jako v bezvtí vzdálený kou. Pracoval zvolna, vystihuje pomalá jich splývání, volný pechod a nenáhlý píliv. Klid a jistota opadivé,

než

novaly jeho mysl.

XLVIÍ pracoval, až clo posledního vyersvých sil. Vrstvy popsaného papíru hromadily se a rostly v jeho pracovn, celá ich pomísená smsice pokrývala psací stl.

Tak

pání

A

on kivil se nad nimi, zhublý, smééné stín, zlomen a sehnut vytrvalou prací, a doploval, a zase chápal opravoval etl,

ubohý

bý pokraoval v tom, co rozepsal, a co domníval se již míti ukoneno. A tak konené dokonal práci. Díve, než sám doufal. Po period únavy a spleenu dostavila se tato tvoivá horeka, která zvýse péra,

A-iným

kvapem

nahradila

a

dohonila

vše.

JIÍ KARÁSEK

72

CO promeškal.

Po nkolika dnech odpoinku

však znova jal se pehlížeti vše, co napsal. Byl spokojen tentokráte svou prací, jen tu

tam poopravil a zdokonalil detail nebo vtu. Zmocnila se ho touha, po skonené práci odpoinout si, zotaviti se, zanechati na delší as práce literární, vnovati se prázdné a sladké zahálivosti lovka vykonavšího svou povinnost, který nechce si zbytenými staa

vyškrtl

rostmi kaziti siestu.

A

vracel se k

žen.

XLVIIL Nacházel ji ted daleko smutnjší, daleko stísnnjší než díve. Jakoby tíha výitky ležela mezi nimi. Je teba vrátiti ji svtu, pomyslil

Zapomene,

si.

odpustí,

dodával,

cít se vinen. Nutil

ji

z

istá jasná, aby

šla s

ním do

divadla.

Zdráhala je fádní,

se. Divadlo ji nezajímá, kus otelý, bude se nudit. Ale šla pece.

Vidl,

že

mu

se domníval, že se

pináší obt.

S poátku

petvauje, že ji divadlo tší, ale že se k tomu nechce piznat, aby se nedomníval, že jí po vli nco iní. Ale pak poznal, že skutené divadlo pestalo jí

MIMO ŽIVOT

73

býti požitkem, že je pro né bez zájmu, bez

úasti.

Hledéla strnule dila

zrakem

na jevišt a zase blou

po setmlém

roztržité

hledišti,

kde všechno se mísilo a stékalo v zneuritlé a stlutnené splývání vyhaslýcli barev a tmavých stín, kde bylo rozeznati jen bledé skvrny obliejv a obnažených rukou. A utkvívala posléze, zabrána v myšlenky, na njakém bod, bez úasti k okolí, jakoby nevnímala ze všeho nic, než jen dojem neuritého šumotu, dojem velikého, do posledního kouta oživeného prostoru,

on sám, mysle na

he

její

—

zatím co

netenost, nevnoval nkdo na jevišti

pozornosti, udiven, když

nebo když opona nena-

hlasité se rozkikl,

dále se spustila.

A

byl

pepadán smutkem

a úzkostí chví-

lemi nad beznadéjností toho všeho, k se nutil, co nešlo

emu

svým ustálen pravidelným

chodem, a úzkostí, že je nemožno dlouho takto živoiti, že mu^í nastati ohamžik, kdy se ocitne v rozpacich,

kam

a jak

vbec

jíti.

že pijde chvíle, kdy nebude moci kompromissy se životem uzavírat, podnikat Cítil,

na oko nco,

co

v

základ svém bylo

ne-

správno a falešno, jen aby na nkolik oka-

mžik svdomí

své uspokojil, aby sebe

sama

KARÁSEK

JlRÍ

74

oklamal, že bude museti situaci svou v celém dosahu si uvdomiti a dle ni také jednáni

své

zaíditi.

vítr

se

tu

Každou

fantasie.

mnnka

A

chvíli

a dávala jeiio

híkou

stával

napadá

jej

myšlenkám

své

jiná do-

smr jako

kocábce zbavené vesel.

XLIX. Hned toho, hned onoho se domýšlel. Ale konec vždy byl stejný: pkná fráze, pkné slovo pikrylo trapnost a kolísavost jemný závoj zahaluje

jeho postavení,

jako

ohyzdnou tvá.

Využit pítomnosti, nedbáti

toho, co je zítra,

—

to se

jediné správným, jedin

mu

posléze zdálo

možným,

a usilovné

hledl

se vpraviti v život druhých,

se na

okamžik

jejich pozornost,

jich zájem,

z

nhož

vyprostil, snažil se sdíleti jejejich zábavu.

Je to tak snadné, zdálo se mu. Pozoroval své sousedy. Všichni byli jako jedním smnapjati, smrem k velikému, jasné osvtlenému obdélníku jevišt, po nmž se mihali

rem

deklamující herci

Byla

to

.

.

.

vta pronesená

se

zvýšeným

pathosem, banální aforism, který zaznl rušiv v jeho sluchu a který jakoby byl všemu, co bylo kolem nho, dodal jiného rázu, jiného zbarvení. Je to smšné, hloupé tu sedti a

MIMO ŽIVOT dívati se na

pemrštná

gesta a poslouchati

nepirozené skandované verše... Potlesk... Jakoby celé divadlo se provinilo nenadálým nárazem. Zprvu to zaznlo nepirozen studené, nkde nahoe, a pak mžikem jakoby

pes všechna sedadla dol ítilo to do parterru, strhujíc a uchvacujíc s sebou všechno. Pohlédl na žtnu. Sedla ztrnule a neúastné, hrajíc si krajkou kapesníku, a jaksi zalekle obrátila se k nému z nenadání, Nudí se? Ah, pocítivši, že je pozorována. nikoliv! Jen se na nco ted zamyslila. Ale Chtla by hra je ponkud rozvláná. — konce, když pokají do Ne, jít dom? se

—

už jsou

tu.

L.

Nenutil

ji

už

jíti

do divadla.

projeví njaké pání, aby jí co nejochotnji vyhovl. Ale ona, jakoby ho chtla drážditi, schválné neprojevovala touhy po nem, a picházela-li jindy aspo obas s páním tam nebo jinam jili, to neb ono koupiti, tentokráte úplné se uskrovuvala a nieho od nho nežádala. Tak procházely zase dny, nedle, msíce,

Cekal,

a život

až

jejich

sama

se

nezdál

nehybnost jej dusila a domiv si asem prošlou

mniti. í^kliující Lekal se uvdobu, vzpomenuv

tížila. již

;

JIÍ KARÁSEK

76

prázdnoty a marnosti, kdy vzpominka se do prožitých chvil nemla na utkvti, kde se zachytiti. Byly to dny mrzuté šedi, špinavé nechuti, kalné apathie, s neustále se vracejícím pocitem, že vše, co lovk hodlá konati nebo, co již koná, je nesmyslno, bezúelné, že ani nelze pochoByly to piti, jak je možno se tím zabývat. její

vracejíc

em

nieho nemohl dokonati, kdy nkolikrát denn zaínal, by vc již po malé chvíli úpln zhnusenou zase odhazoval. Rozevíral knihy, by je hned zase odkládal dny, kdy

by napsal sotva dv, ti njaké vycházce, by se zase odstrojoval. Brzy chodil po pracovn, chápal se péra,

vty; zaal

se strojiti k

brzy vcházel do salonu, chvílemi

usilovn mnl, k

jal

se

nco

by na konec úplné zapohledané vci poteboval.

hledati,

emu

Zastihl ji nejednou snící v setmlosti komnaty, zamyšlenou, v nehybné póse.

Oslovil

ji,

vidt, že se ponechávaje

jí

odpovdla jednoslabin, bylo hnusí jeho pozornost. Mlel jejím snm, její strnulosti po-

ji

dobné nahému smutku chrámové sochy, utkvlou pohledem, v mnlivém osvtlení krbu rozlivšího prudce ervené, živé, míhající se skvrny rozhoevšího se ohn na podlahu

MIMO ŽIVOT nechal chující

ji

tak oddanou

rozptýlenou

he

77

obraznosti,

vni svého

vde-

kapesníku.

Neúprosný, neodbytný smutek prodíral se v celou jeho domácnost, ze všeho zdála se vanouti truchlivost domu v první dny po pohbu. Nikde nebylo touliy k njaké innosti, a byla-li jaká, byla to jen jakoby innost natažených hodin, úplné mechanická. Nebylo vidéti, že by se bylo co konalo s njakým potšením, s njakou chutí. Snídalo se v pravidelnou hodinu, poklízelo se; byl-li

k obdu, obdvalo se veer se veeelo šlo spát. A to konalo se pesn a pravidelné, ale nebylo zmny v pestávkách, která by byla osvžila, jako zaujme barevná

as a

;

pak

iniciála starého kancionálu,

nadání

pi obrácení

listu.

zjevivší se zne-

Vše

svým

šlo

ustáleným chodem. On ml svou, jistou, vymenou innost, ona mla ji také. Chodili

mimo

sebe,

a prese

se nestýkali.

Jakoby náhodou v hotelu nebo

Mluvili

spolu, ale nesdíleli se.

byli lidé

cizí,

v

dražní se setkavší,

úplné

ekárn

ná-

více nic.

LI že je teba, aby odstranno bylo, od sebe dlilo.

Cítil,

co

je

Pedtuchy, nejasné

tušení toho,

co by

JIÍ KARÁSEK.

78

teba podniknouti,

bylo

mysli neurité

jako

kreslilo se v jeho

pólo

v

mlze ztracené Ale ne-

véžp vzdáleného mésta na obzoru. mohl se ustáliti a rozhodnouti.

Hned jeho

jej

v ten,

hned v onen

myšlenky.

jasné a otevené,

Chtélo

smr se

zanášely

mu

mysliti

ale hlava byla jako

zatí-

žena a zkalena neistým ovzduším, v némž živoil. Byl jako spitý

smsí neztrávených

omamnou, nezdravou

choutek, nedotoužených

kdy jedno bránilo druhému dozráti

žádostí,

a vyspti, a kdy jedno udušovalo druhé, aby

pak churavl celý organismus. Mrzel se sám na sebe, že nechává as bez inu uplývati, a konal-li nco, mrzel se zase na nal,

že se to

tak^ jak si

to,

co ko-

nevytváelo pod jeho rukama A tak utápl se ve

naped pál.

všednosti, nechával píležitost za píležitostí míjeti a lekal se posléze situací, v nichž se

ocifoval.

Není možná a

již

náprava, zameškal jsem

propásl vhodnou chvíli,

látioval,

co

jej

zase

jindy

lekal se zžírala

a zmaprudká

ohe tísku vhozenou do vhodná doba k rozhodnému inu tak si íkal, ale k pece nedocházelo; vymyslil si posléze zase njaký netrplivost jako

Ted

krbu.

—

je

inm

MIMO ŽIVOT jímž

koniproiniss,

zlo

pikryl,

79

ale jímž ho

neodstranil.

Chtél

upímné

pohovoit, aby pak po-

se Stanislavou

aby nastalo mezi nimi

jasno, a

znavše, co jejich život otravuje a kalí, snažili

pevnéji život

se lépe,

opatiti

si

svj

zaíditi,

istší a zdravjší vzduch, v

by mohli dýchati. Ale kdykoli v tento

sv.\ér

za-

némž

pokoušel se

zavésti rozhovor, vždy setkával se u ní s od-

posméšné soustrastným trhnutím

puzujícím,

v koutku úst,

jakoby

již

pedem

pohrdala

jakoukoliv jeho snahou. Je otrávena ducela, nezbyla v ní již ani touha napravovati a zlepšovati, myslil si, a

Ne nad ní, srdce. nad jejím osudem, ale nad sebou samým truchlil, nad svou vlastní zubožeností, nad svým vlastním živoením. smutkem petékalo jeho

LIL

Konám

mohu, utšoval se. Vyjí po vli uinil, jí pro jen u ní vždy setkávám se s tak odpuzující lhostejností? Nechci, aby se utloukala

cházím

vše, co

vstíc,

vše bych

chodím, bez úelu a užitku, ale ona zase nesmí chtíti, abych já k vli ní volil výhradné jen pohodlné a na

cestách,

jimiž

já

JIÍ KARÁSEK

8o

vyšlapané cesty, a nesmí m\ jen z toho dvodu ztrpovati okamžiky, kdy se k ní vracím,

abych se zotavil z namáby nemohla život mj zpíjemovati svým rozmarem, a pro by nemohla popustiti a obtovati ze svého života malou ást mému umní, mým snahám? Vždy táž a táž myšlenka vracela se do jeho vdomí jako dotrný, marné odbývaný prosebník, jenž vždy znova a znova pekrouje práh. Domníval se, že v jeho nitru nezbývá nic nevyjasnného, že je vše zcela prosté, že vše svtle chápe, ale vždy zase

kdy

chci

havé

jíti

s

práce.

ní,

Pro

—

za

krátký

as

zkalovaly jeho se

vracely se jeho pochybnosti,

vdomí,

a v jeho mysli

objevovati trapné a sužující

jako

z

poaly

domnnky,

erného kouta vylézá neistý hmyz.

Jeho zmatek se vracel. A s ním keovitá snaha vyprostiti hlavu z kliky, která mu stahovala hrdlo. Úzkostnost a nejistota všely se na všecky jeho pohyby. Bylo mu nesnesitelno mlení ženy a zase s druhé strany bál se prvního jejího slova, kdy zdržovaným výitkám uleví. V tch chvílích pipadala mu žena jako cizí, nepátelský živel, s nimž bude teba se utkati. Záchvj studena a chladu kladl se mezi n, oddloval je. Jejich myšlenky, jejich snahy byly jako dva tábory

MIMO ŽIVOT na

8i

—

byl dosud klid mezi nimi, ale adily a ekaly na signál k bitvé, k rozhodné srážce, až bude dán. Mél dojem ehosi neodvratného, ítícího se, co marné zadržoval, co spchalo k rozhodnému okamžiku, a z eho si nevdl rady. Chvílemi se mu zdálo, že bude nejlépe nechati již bojišti,

ety

se

již

všeho, neopírati se osudu, zavíti až se

mu

oi

a ekati,

všechno síti na hlavu.

Lin.

Tak

se

muil

a trýznil,

asto

i

úmyslné

vyvolával tyto pedstavy, jakoby

mu

potšení uvdomovati

pdy, po

si

prohnilost

inilo

kráel. Nejistota jeho postavení sice vždy pipadala, tehdy, kdy se zdálo, že úplný souhlas pojí ho se ženou, ale díve to byly jen osamlé stíny, které ho nenadále pepadaly, aby zatmívaly jeho spokojenost. Byly to dávné, staré bolesti, jen že ped lety byly ješt ne zcela zetelný a potlaeny — ale as jim dal znenáhla intensity, poníž

mu

i

—

;

mry

daly jim zmohutnti,

jevily se

prve

a ted krvácely,

zraku rozdrásány, žádajíce léku.

ted,

kdy hrozily

státi se

A te-

co nejpovážli-

vjšími a ohroziti celé zdraví jeho života, kdy nabyly uritého a nebezpeného tvaru,

—

vidl,

že

mnoho zameškal,

a

že

je

teba 6

JIÍ KARÁSEK

82

odhodlati se

hodlati

a

se,

už k emukoli,

a nenechávati,

do té míry, kdy záchranu pomýšleti. se

ím ekl

si.

vyzvati

už

—

jen od-

aby vc zhoršila nebude možno na

dále budu otáleti,

tím bude

he,

Musím opustiti tuto passivní roli, svj osud, ukázati, staím-li svému

—

úkolu, at už budu v tom zápase ubit a potlaen, všechno, jen ne dáti se pekvapit! bez pípravy, pijmouti bez hlesu a protestu smrtící ránu, apathicky klesnouti pod nena-

dálým pívalem

.

.

.

LIV. Našel ji jednou v letní odpoledne, pipravenu k odchodu, v as, kdy obyejné zavíral se ve své pracovn nechtje býti vyrušován, zabrán ve své myšlenky, nebo

neinný

a jako strnulý,

„Pjdu k

matce," pravila, dopínajíc kno-

u švédských rukavic, trochu v nesnáped údivem jeho oí, které se zdály prozrazovati jeho nedvivost. V takovém dusnu?

flíky

zích

Podezívavá myšlenka znova proklouzla jeho rty se pohnuly. Chtl

mu myslí, a nco pronésti,

ale rozmyslil

stydl se jakoby sám

ped

si

to ihned. Za-

sebou, že se

mu

MIMO ŽIVOT

83

podobná myšlenka vbec mohla namanouti. Ale tušil, že pece není zde vše v poádku, a že néjaký vedlejší úmysl s

neobvyklou vycházkou,

býti utajena.

rozhodn je spojen mu patrn mla

jež

Neekl však

ani slova a vrátil

se do své pracovny.

LV.

neml

Ale

pokoje.

již

Neuritost do-

mnnky zaujala celou jeho

bytost, jako dráždí

žena zahalená závojem.

Vzpomínka piná-

šela

mu

ted fragmenty a útržky jeho

rzných

dojm

povode

pináší trosky Poznával tyto detaily, stavení, jež zboila. zachycoval je a sestavoval, stavl z nich v pibližných konturách, co byl kdysi zavrhl, odmítl a zboil jako nesprávnou a neodvodnnou stavbu. Jedna domnnka poda najednou vybavila porovala druhou, se mu ped oima ne již smyšlenka, o níž se dalo pochybovati, ale skutenost, v nové, nezjevené jemu dosud podob ... a všechny rány jeho se obnovily, a šílený nepokoj vstoupil do jeho duše, protásaje bolestné jejím zmrtvením. z

dob, jako

—

Lvr.

Spšn

se oblékal a vyšel z

.lehího, zdálo se mu, než

domu. Nic

pesvditi se.

A

šel 6*

JIÍ KARÁSEK

84

velmi rychle, v dusné a horké ospalosti vy-

hátých chodník, až konené octnuv se msta, najednou zaal váhati Což, je-li již pipravena a rozmýšleti se. v druhé tvrti

na

to,

co nyní podniká,

.

opatrnjší, co nejlstivjší

zbra, kterou Pokazím vše, dnes, a slední

a

mu

dovede-li

brániti, aby nieho nevypátral, pak nerozumem dáti jí na jevo, podezení, že jí neví, — a uiniti

.

.

chová

že ji

za-

není-li

co nej-

sebe oloupili o po-

vi

ní

zítra

se

mohl míti ? nedovím již

\

nieho, napadlo mu, a silná touha se v né~m ozvala nechati všeho a vrátiti se dom. Pojal ho bázlivý a zahanbující pocity

mnoho a byl by padl do rukou kterémus ne valné jemu milému píteli. V nervosním chvatu uhnul do postranní ulice a zašel neuritým smrem Bral se pak úplné bez cíle. Zahloubal se do svých myšlenek a nescházelo

kudy bloudí. Jaká to hloupost pravil konen sám sob, zlostn se pi tom usmívaje, když byl by málem upadl naraziv o trám, položený a nezdál se ani znamenati, .

.

.

njaké rozestavené stavby. Takové bláuvím Nezkoumám, nepemýšlím, poddám se prvnímu dojmu ... a již myslím, u

hovosti

!

že ani jinak si

nco

v

nemže

býti,

než tak, jak jsem

pti minutách zkonstruoval.

Ta

n;imo život

je

dobré

.

.

.

átéstí ješté,

snad

eí

jsem blázen, hotový blázen že jsem unikl tomu mluvkovi

hnv

zvláštní

.

.

.

.

.

dvrných povdl hnv na sebe

bych byl se dal s ním do a všechno mu na konec ježte

A

.

pocítil,

.

,

.

jako z nhož ml škodolibou radost, by se chtl jím pesvditi, že má vskutku vlastnost, již si pikládal: tu opovržlivou svovati se se vším prvnímu známému. Vedro

sama,

jej

otupovalo,

Hle, pomyslil býti

nkde

zmámen. pijemno ttd

byl jím jako zpit a si:

jak by bylo

na letním byt,

nkde

v zeleni luk a les, poblíž chladu

na venku,

osamlých

a skrytých vod. Ale jemu dosud ani nepi-

padlo na mysl cosi podobného. J.íkali mu ped lety, o jakési villegiatue, ale

jednou,

tehdy pomýšleje na nepíjemnost zmny celého dosavadního zpsobu života, na odpuzující pocit vidti najednou kolem sebe cizí

tváe a místo známých stn nacházeti uproted nezvyklého okolí, užívati cizího

— odmítl,

se

ná-

zvyklý léto pestáti v nepíjemnostech pobytu v mst. Jak, vyjíti jednoho dne a nemíti kolem sebe

bytku

známé

a cizích nádob,

ulice,

—

i

probouzeti se pod cizím stro-

—

obdiv byla strašn lhostejná, a rozplývati se v sympathii

pem

a nemoci ani pracovat,

pro pírodu,

která

líiti

mu konec konc

JIÍ KARÁSEK

86

pro primitivní kouzlo styku a télnatými selkami, kteí byli

i

protivili,

—

a

hrubými sedláky

s

mu do

jisté

míry

pi tom jako na hodinu

vykoupení pomýšleti na okamžik, kdy bude zase „slušno" vrátiti se do msta: — ne, všechno jiné, než toto, a odpor, který této myšlence kladl, byl tak silný, že potom na nj už nikdy Stanislava nenaléhala.

LVU. Dnes

práv

jí

Zde ona by sil.

jeho

však

chápal

touhu

byla by vítána

zmna,

jí

jak

ženinu, jíž

on se

mohl pinésti malou obt,

d-

—

a

pizpsobovala rozmarm, byla by jemu zase nco ze se

byla jist

zase

svého života obtovala. Zcela dobe bylo by se tak vyhovlo obma stranám. Ale

aby ^oxxze jedna strana inila ústupky, aby sobeckému božství druhé strany položila na oltá všechny kvtiny a všechna svtla, aby obtovala všechny a kadidla, ne, to nemohlo vésti k niemu jinému, než k tomuto roztržení, k tonmto bolestnému a chtíti,

vn

—

krvavému rozporu. LVÍII.

Klopýtal úzkými ulicemi staré tvrti, kde byl stín a chlad, ale také zápach a puch,

MIMO ŽIVOT

87

pavost jako sklepního vzduchu. Všude bylo krámky malých obchod-

pusto a prázdno,

ník

i

zdály se jako zapomenuty,

ospalost a

dusná vleklost plížila se v pomalých záchvvech po všech pedmtech, procházela a pronikala všemi kouty. Upadl zase ve svou zapomnétlivost celého okolí a šel dále, nevšímaje si už nieho. Njaký výkik vrátil ho skutenosti. Trhl sebou, jakoby jej byl nkdo volal. Špinavý výrostek pedbhl ho a zmizel v jednom z prjezd, špinavých jako nejpustší brloh.

Zastavil se,

peetl bezmyšlenkovit

zrezavlý plech tabulky

s nerozeznatelnou odprýsklou malbou, mající ted podobu nkolika karmínových a modrých skvrn, pak jakoby se rozmýšlel, nemá-li se dáti jiným

smrem,

uinil

posléze se

nkolik

pi.-5tihl

nejistých

ped vchodem

krok

a

do njaké

zapadlé pivnice.

Jak

koby

je

to vše protivné! ...

mu

V hlav

ja-

bylo cosi semklo a stisklo Pocit ošklivosti k sob samému prosákl jeho nitro. Nemohl ani najíti výraz pro Imus, se

jenž se

.

.

.

Jakol^y nesmírné be-

ho zmocnil.

meno svalilo se na jeho bedra. Jsem chorobný, rozvrácený lovk, napadlo ho. Nepirozený život, který vedu, otrávil mn^;. To už

—

JIÍ KARÁSEK jsou nejkrajnjší

výstelky nemocného mého

duševního organismu. Je pozd! Jak se mu všechno zprotivilo Nejlépe, aby byl již všemu konec, zatoužil. Svtlo jeho života dohasínalo, jen jeho trýze se dloužila, jako západem slunce stíny. Lekal se okamžiku, kdy !

uzná, že nt-niožno takto živoiti ...

LIX.

Když

.'-e

dom

vrátil,

nalezl Stanislavu

domácí šat, ve spolenosti Emanuelov. Emanuel pinesl mistru kartáový otisk nové své knihy. Prote nkolik stránek a ekne, co o tom soudí? — Pemáhal se, aby potlail své rozechvní. Zdálo se mu, že v tomto okamžiku skuten dlá velice nemotorný a hloupý dojem, a v salonu, pestrojenou v

—

neodvažoval se ani pímo pohlédnouti Stanislav do oí. Stiskl ruku Emanuelovi a prohlížel zbžn stránky knihy, jež mu pinesl. Hledal slova,

by dal na jevo svj zájem, ale nic mu nepipadalo, a posléze ekl njakou obyejnou frázi a odložil listy. Pohlédl za ženou,

jimiž

jež

odcházela, by pinesla oberstvení.

Zaal najednou povídati o tom, kam se dnes až zatoulal. V takovém horku... bláznivý nápad, ale nemohl vydržeti pod ste-

MIMO ŽIVOT chou

.

.

Msto

.

je

teprve dnes to vidl

dsná .

.

89

mrtvola v lét

.

.

.

zápach, dusno, prach,

.

a nejhe je tam, kde jsou rozestavné domy, ty dsné hromady cihel, ty trámy, ten puch po vápn a barvách Jen kdyby

mrtvo,

!

.

.

zase nebylo té venkovské nudy již

by

byl

msta

.

.

.

!

porouel letním

se

.

Dávno

.

.

pvabm

.

Siruce se rozpovídal.

Hovoru úastnila

se

Stanislava.

i

Netouží po venkov. Je.^té by se jí líbilo, kdyby tam byla celá spcjlenost známých,... ale co po

Mlel

lom všem

.

.

.

ji s údivem a díval po stran do její tváe. Neironi.suje? — Ale zdála se mluviti zcela vážn. Neodvažoval se ji vyrušiti z proudu rozhovoru a myslil si jen: petvauje-li se, pak se petvauje velmi mistrovsky

ted,

poslouchal

se

.

.

.

1.x.

Smáli se velmi hlasit. Vytrhl se šlenek, do nichž zapadl.

Hovor

otáel okolo zcela jiných vcí.

se

Ale

—

my-

z

již

zase

jej

za-

Z istá jastia, bez nejmenšího vnjšího popudu ovanula jej pedtucha smrti. Ale ani ne tak pedtucha, jako zcela jasné uvdomeni si initujal

nevýslovn

tíživý

smutek.

JIÍ KARÁSEK

90

7if:ho

kofice všeho.

usmívající

se

Pedstavoval

ted a žertující,

usmívajícím se obliejem, vidél,

nitra,

si

Stanislavu

—

a pod tím

ozáeném

jak podložen jest jiný

veselostí

obliej,

který jednou nutné se zjeví, obliej ztrnulý, shaslých zrak, sešpiatélých rys, pošmur-

ného voskového tónu obliej její mrtvoly, který pak zmizí navždy pod vrstvou hlíny, aby se již nikdy nezjevil Emanuelova ruka položila se na stl, a jeho prsty hrály si na ploše stolové desky v nervosním chvatu, ale zase pipínal k tomu svou pedstavu: ta ruka jednou setlí, maso s ní spadne, a .

.

.

.

.

.

—

zjeví se z ni jen

rozkopávati

nkolik

kostí,

až se bude

hrob, a ty pohodí se a celého jeho života nezbude pak nic, ani snad pouhý zvuk jeho jména ti, kteí dnes v pátelské rozmluv sedí, nesejdou se pak už nikdy více, nebude ni-

roznesou, a

jeho

z

.

—

eho

.

zmní se v oddlené ti kupy které roznesou a rozhodí od sebe

mezi nimi,

kostí,

A

.

A

pod pívalem

.

této

myšlenky

vše, co

.

.

nyní

zdálo se mu tak mialicherným, tak neskonale nicotným a marným. K to všechno? K emu ten smích, ten hovor, ta snaha baviti se a pobaviti? Každé slovo jako by se ted rozpadalo v jeho sluchu: všechno zdálo se mu zníti tak nucené, tak konal,

emu

MIMO ŽIVOT

91

—

uvédomoval si již ne obsah slov, jejich smysl, ale pouhé zvuky, pouhé slabiky. Jednotvárné a mrtvé pso-

falešné a nepirozené,

na

bila se

mu

celá

zdálo,

Každou

rozprávka.

ta

že

chvíli

rozprávjící umlknou,

že

pohlédnou na sebe, a že se jich stejný pocit zmocní jako jeho že poznají prázdnost všeho, :

a

v

že

hrza

jejich

utkvlém zraku

zobrazí

se

tohoto poznání. i.xr.

Ale rozprávka šeli,

šla dále.

Byli velmi

v-

výbuchy smísmuten, k smrti smuten

a perušovali se chvílemi

chu. Jen on sedel tu

tžkou

tou myšlenkou, v niž duše jeho byla vtísnna jako mnich v erný hábit. Hlavu maje sklonnu myslil na dnešní svou toulku ulicemi, na celé to vzrušení své bytosti, na ty pochybnosti a na ta hlodavá muka. Ale v jakém zbarvení se mu nyní vše jevilo V jak malicherném a smšném pomru byly faktu, ty všechny jeho dnešní trýzné že jednou vbec nieho nebude! I

vi

Život

se

mu

ted jevil

zbytená hra štvaných Na kolísavém podklad

a

jako prázdná a

honných

stín.

potácejí se vysílené

—

postavy jako zmámené bezcílnou, pouti hlubiny se rozvírají, a již nevidti nic jiného,

JIÍ KARÁSEK

92

než náhlé mihnutí a temný pád,

Na

v zapomenutí.

chvíli

na vždy,

proidnou ady,

ale

tsnji, a nezbude ani takové stopy jako je prázdné místo Vždy znova a znova potmšilá pda hledá své obti, rozevírajíc ped bázní jejich zraku bezedné hloubky, a ždy znova a znova totéž divadlo, totéž mihnutí a týž pád v neznámou tmu. netrvá dlouho,

po tom,

zbyli se srazí tím

který zmizel,

.

Hrza

.

.

pomalou vlnou Ale není kdy na roz-

prochvéje studenou,

údy všech jímání a

ostatních.

prodlení.

Dále,

jen

dále!

—

zní

v celé jejich bytosti, neuritá touha velí jim

pece. jako v

—

kam ? nevdí sami, ale jdou Slabá nadje se v nich rozhoívá nepatrný a stále vyhasínající plamen

postupovati,

lamp, kde

jen na

dn

zbylo trochu oleje:

všichni klesli a nedošli, myslí

si každý, ale neklesnu, já dojdu a musím dojít ... Já jediný dojdu. klesne posléze také: klopýtne, vzepe slabost vyerpaných sil, skloní

já

A

se,

zavrávorá, ... je to konec?

ho hrza,

ne, ne, ne, to

nemže

Zmocní

se

býr, já ne-

smím klesnouti ... A zrak jeho stydne ped záhadným otvorem, jenž ho chce pohltit Vzkikne, brání se, zavzdoruje si, opoždn .

.

.

chce se zpátky zatlait, chytá se tch, kteí jdou dále, ale pak vidí, že zstal sám, že

MIMO ZUOT místo nho postupuje v radách ostatních jen osudná mezera ... poddá se osudu a nebrání se konci a zkáze všeho. Sklonil hlavu, a pohled jeho ustrnul. Jakoby byla v jeho nitru všechna svétla .shasla, a v pustý sál jeho duše v mrazivém pílivu se vedrala a vnikla studená noc. Hovoící hlas jeho duše onml a zmlkl, hluché a nmé ticho prostelo se vkol nho. V slyšel jen, jak se do jeho duše vsakuje v erných pomalých kapkách otrávené zoufalství. dále, tím odvážnji a sméleji, ... a pak nezbývalo již suchého místa, nezbývalo plochy, která by jím dotknuta nebyla, všechno bylo jim zaplaveno, zalito jako houba, která nasákla vodou. a napito A ztlaovalo jej a tížilo toto poznání marnosti všeho, jakoby na jeho bedra vložena byla tíha nesnesitelná, pod níž zmíraly a i

nm

ím

—

hasly se

keovité

snažím,

kem všeho a

zmar?

dítte,

I

k

napjaté jeho

emu

síly.

krvácím,

je-li

K emu výsled-

neplodná, krutá smrt, drtivý skon A vzpomnl zase nenadále svého

a veselý

smích,

jímž se v tu chvíli

Stanislava ozvala, neladné stikl a porouhal se jeho vzpomínce.

V

slabých,

splynulých

konturách a vzdálených barvách vyrýsovala se

mu

a vykreslila

v

pedstavách podoba

]'KÍ

94

KARÁSEK

mrtvého dítte, v chorobném, bílém zbarvení, jakoby bylo všecko to osvtleni shaslo, zstala ped jeho zrakem jen mrtvá tvá, zsinalá a zpopelavlá, bolestných, sevených tah, a ta odešla, a on si pipomnl náhle mrtvou a studenou skutenost. A úžas se ho zmocnil nad tím odchodem ze života, nad prázdným místem, jež se u jejich stolu jevilo, kde sedávala na své dtské stolici, hrajíc si barevnými tretkami. Je pry, na vždy pry, nevrátí se a pak náhle,

i

—

již

nikdy,

a neukojitelná

spjala celou jeho bytost.

mníval,

že

v zahrad,

je

dít

že

se

lítost

pronikla a

Jakoby

se byl do-

nkde

dole,

že

za chvíli vrátí,

si

hraje

pibhne

v dupotu svých drobných nohou a bude se shánti po své veei, a jakoby ted si

—

uvdomoval,

že je zahrada pustá,

že po schodišti

prázdná,

je tam mrtvo a nmo, a že dole pirazili s teskotem domovní vrata, nebo nejedná se již

nikdo nestoupá,

o návrat jeho dítte, jež zstalo

že

tam

nkde

venku, v tmách, v hlubinách noci, malá, nepatrná mrtvá hmota zakopaná v tvrdé, tížící

hlín dalekých polí Ustrnul nad tím tajemstvím života, jež dalo dítti jeho vyjíti nad povrch, aby prošlo a provleklo se jím .

.

.

jako neslyšný, bázlivý, slabé se provinující.

MIMO ŽIVOT

95

opozdéný a postrašené smutný

a pak

stín,

odešlo, zmizelo za poslední hranice, foznavši

dtskou svou duši všechno, cezáhadu východu z temnot a zániku v nich, jež jemu dosud byla zakryla. Nco

a pochopivši

lou

tu

jako touha, jíti za tím malým a tesklivým A s ní stínem, vzkísilo se v jeho nitru. lítost,

jakoby byl opominul vyptati

zvdti ted

Ty dtské

všechno.

a vy-

se

rty zdály se

mu

touhou povdti mu své taAle on se neptal a nevyzvidal, a

obtíženy

jemství.

dít nepovdlo a s tím záhadným úsmvem svých jemných rt, s neprozrazeným tajemstvím pichystalo se k východu a odešlo Tak prosté to z domu, v neznámo cest .

.

.

mu

bylo a tak blízké, napadlo

opominul a sebou

nevyzvdél

nic

samým

.

.

—

.

a já jsem

Lítost

sprchla do jeho duše.

A

nad

truchle

zbytky zhaslých nadjí oživovaly ted v jeho mysli, jako ohlas mrtvého zvuku oživuje Naslouchal v samot vzdálených skal .

ted

tm

nitra,

a

hlasm, hovoícím duše

taná

bouemi

našla

jeho

smutném ohlasu

.

.

opoždn posléze

z

jeho

v jejich

jako nachází lod zmípo dlouhé plavb svj pístav. klid,

LXII. z domu. mrtvých

Stanislava záhy po poledni odešla

Osaml komnat.

uprosted

tíživé

pustoty

JIÍ KARÁSEK

96

Venku hoel nejžhavjší zde byl

a chlad,

stín

—

a

ze

—

den,

letní

zdola

znlo

sem nahoru nkolik hlas pomísených, jako by nkolik lidí mluvilo zárove. A pak to i

a vším

stichlo,

Ml

nhož

všichni obyvatelé se

vymelého domu. zdech msta, vysthovali.

z

nmé

mlení dojem opoždného ve

rozvleklo

se

Nco

únavného, obtíženého padlo v jeho Jakoby v polosnu naslouchal nápvu jednotvárné písn, neskonale chmurnému, opakovanému a zpívanému nkde pod ním vždy v téže form, vždy znova a znova zaduši.

poínanému vytrvalou

—

neomrzelostí

zpváka^

jakoby ted na jeho podklad dával blouditi svým myšlenkám, na šedavém jeho plátn kreslil kontury tkavých pedstav rozvinujících se hned volnji, hned prudeji, pozbývajících hned pevnosti tvaru, hned srážejících se v nkolik bezpené tažených ar. a on

LXÍÍI.

Jak myslil

si.

je

tu

hned pusto,

Vím-li,

že

jsem-li

ve vedlejší

u

sám,

komnat

nkdo pechází, plní mne to drážlivým, píjemným pocitem — a myslím na nj a na jeho práci a konám pi tom svou, a je hned kolem mne jakoby plno, živo, v nitru mém

MIMO ŽIVOT je

.

97

všechno v lehkém proudni

jsem-li sám,

.

sám

.

.

.

.

.

kdežto

.

.

cítím hned,

.

že jen

uprosted mrtvosti všeho, — a to neživé, mrtvé okolí padá na mne celou svou olovenou tíhou, ... a hned se vrátí myšlenky o viarnosli, prázdnot všeho, co

já dýšu a

konám

.

žiji

.

.

LXIV. Odešla

už byl zase

(to

jiných

v

my-

píjemno tcd zrovna, Ale návštvy co jí to ted zrovna napadlo, navštvovat tak Vera vytrvale matku? Rozmar? Sport? jsem jí cosi ekl ... k vli tomu; neodposnad

šlenkách), v

je

jí

takovém dusnu,

délat

.

vdla

.

.

.

.

.

mi ani, dlala, jakoby peslechla Pak ekla tu vtu nepeslechla .

ale jisté

.

.

.

.

.

:

(vzpomínal) ... že to nestojí za život, nevi-

dti za celý msíc nikoho, než ti tváe vdti již naped, ím se bude celý den zamstnávati, co bude mluviti a co se jí bude .

odpovídati (Zcela

.

.

.

.

.

jasn

pipomnl

si

pedmt

ted

verejší rozmluvy). Mluvili o starém professoru pírodopisu jej v

.

.

.

Emanuel zaal

prvních tídách gymnasia,

dosud

vykládal,

.

.

.

dvanáct

doby uplynulo týž pedmt a s týmž zlobením, týrán a .

.

.

.

.

.

.

.

.

ml

professor

od té již týmiž vtipy muen týmiž

let s

7

JIÍ KARÁSEK

98

rozpustilostmi

nevázaných chlapc

.

.

.

jak

truchlivý život, jednotvárný a mrtvý ... ta-

kovou adu let ... a v mysli netanula mu již pedstava dusné tídy, shrbený professor gestikulující ped ernou tabulí s lehkým povlakem špatn smyté kídy, nad vycpaným tvernožcem ale zjevil se ped jeho zrakem stl jeho pracovny, pokrytý papíry, nad nímž se sklánl stejnou adu let, pi téže práci, pod tíhou jediné myšlenky:

—

vypsati vše, co obsahoval jeho talent,

uvz-

na papíe navždy všechny pedstavy,

niti

mu

které

prolétaly jako

vou dnes zde a

sthová ví

ptáci hla-

daleko jinde, nedosažitelní ... A. tolik jich prolétlo a bez úinku, jen jen že zahrálo ve slunci mnivé jejich peí, ale mžik ... a všechno se ztratilo v dáli, v neproniknutelných, celý obzor zatopujících, hustých mlhách ... .

.

zítra

.

LXV.

„O

náš život," ekla pojednou ti tváe celé msíce vidím.e ... to je vše ..." je lepší

Stanislava.

„Dv

Lekl se, když tak nahlas pronesla jeho myšlenku (A oi její tak truchliv zasvítily, visely jako unavené noní svítilny do bledosti ranního svitu). — „Všechno lovk ví

MIMO ŽIVOT

99

naped, co bude celý den

a než ." odpoví Ta slova, tak hoce pronesená, s výitkou, vrátila mu muka minulých dn, jako zachesténí pout snícímu vezni vrátí vezení. On mél pece jen, v posléz, útchu v práci, jež ho zkonejšila, jež ho uklidnila; ale kde byla její útcha, její nadje, jež by držela celé její žití jako pilí drží klenbu? ... A ted se mu zdál její živol daleko pustší, bezútéšjiž

se ješté otáže,

néjší,

již

beznadjnjší

jak se

ví,

.

.

.

snaží se projít životem,

délat,

mu

.

Pod úsmvem,

s

.

nímž

se zoufalé nitro

tají

.

.

.

on vidl jen úsmvy, jako dít vidí kvtiny a nechápe, že pod nimi jsuu hroby, hniloba a rozklad

.

.

.

(Bylo ticho v pracovn, lehké barvy, prchavá opádající všechno v unavené zvolné snní, z kvtin, jež plnily konsoly, a pomalé rytmy zdvihajících se a klesajících

vn

vln v

usnulém

požár a polalo

—

zálivu,

—

a venku,

tam byl

výhe, všechno tam hoelo v ervených výkicích barev,

a plá-

žehlo

a smálo se v prudce vytrysklých, ohnivých tónech vzníceného jasu. Jen poslední stechy

msta

na

obzoru,

to

byl

roztavený,

bílý

kov v širokém pruhu rozlitý, pod záícím nebem, na nmž umdléval zrak jednotvárnou, hluboce íialovou modí, v níž tavily se snhy 7*

JIÍ KARÁSEK

100

nkolika posledních, zbylých, tenkých vrstev Ty pedstavy se stále vraoblaných) .

.

.

Je zvyklý na týž impuls vázati také

cejí ...

A

pichází vždy k témže zápirozené. ponvadž vždy

tytéž reflexe.

vrm. To

A

je

vc

v tytéž konce celou se,

že ani jiný

ten

.

.

závr

Jeho mysl

.

je

promyslí, domnívá

není možný, než

sformována

práv

a schý-

již

smr, jako k jedné stran sklánjí se staré vrby pod dlouholetými nárazy vtr Nebylo nikdy myšlenky, která lena v ten zvyklý

.

.

.

zachraovala a pevádla pes nebezpené úzkosti znepokojené duše, jako most pevádí pes rozpénné proudy která by mu ekla: Zde stoupni a uvidíš jasné a by

jej

;

ozáené

—

cesty,

uvidíš,

že jé

cíl,

že je

aby se hodosáhlo. Temnoty jsou jen za tebou, tam se neohlížej, co tam, je ztraceno, ale zde jsou nové plán, nové stezky, nové slunce, nové kvtiny, nový rozkvt a nový život. hodno

žíti,

LXVL Mj Bože, na

to zase myslím všechno proto, že jsem sám emu to všechno? Potebuji život kolem sebe, pohybovati se uprosted nho, býti v jeho šumu a varu (Pedstava kaleidoskopické

A to je

I

.

.

.

.

.

.

.

.

.

K

MIMO ZlVOT pestrosti vzkísila se v jeho myšlenkách)...

Být mezi lidmi, cítiti s nimi, pracovati s nimi ve svorném dotyku tél, sdíleti se s nimi... ach, to by byl jiný život nt-ž ted, dny šiIt-ného smutku, spleenu, nebo dny znepoko.

.

.

nervosnosti, vzteku a žlui

jeni,

.

.

.

LXVII myšlenky prosákly a zbarvily jeho

(Jiné snénl.)

Stále ty úvahy, to

eho

marné konstruování

Pjdu s nimi na lože, a ráno, až se vzbudím, nebudu o nich už zase nic védéti. To jest obvyklý výsledek všeho (Hle, zase se dráždím, zase impuls k dlouhému rozjímání o vlastní nicoté! Díval se velmi posmšné na práci vlasiniho nitra Oddlil se od své vlastní bytosti na okamžik, a nitro jeho, po tch netoho,

nikdy neuiním

.

.

.

—

.

.

.

ustálených analysách,

vaným mu!)

a zkrváceným.

A

zjevilo se

Tak

mu

to tedy je,

rozpit-

napadlo

zase spojily se tyto dvé na okamžik

v choré hlav zapotácely se nezetelné, zmatené myšlenky jako po bainách kmitají se bludná svtla.

odstoupivší a rozdlené ásti

Ale záhy pohasla,

—

:

a všechno se zmrtvilo

Jen tu a tam ješt bolestné vzrušení se ho zmocovalo. a kleslo v tupou ztrnulost

.

.

.

JIÍ KARÁSEK

102

jen na okamžik, netrvale, v duši jeho vtásaly se chvílemi muivé pocity jako vítr po boui stásá s vétví osamlé dešové ale

kapky

.

.

.

LXVIII Vytrval tak dlouho sedti, bez citu, bez myšlenky. Ani to ticho, stoupající a zvedající se z prázdnoty opuštných a odlehlých míst^ celého zadumání pracovny osamocené horkým letním odpolednem, nevstupovalo již tíživ do jeho vdomí. Ani zvuku hodin si neuvdomoval, toho odmeného a vytrvalého hluku stroje svdomité konajícího svou tehdy, kdy se mu nevnovala povinnost z

i

pozornost.

pešel nkolikráte pracovnu a stanul u okna. Venku tásl se vzduch plamenem, a slabý vítr, vnikaje oteveným oknem chvílemi až do pracovny a pinášeje s sebou smíšený jako dehtový zápach rozpálených desek stech s opojnou, koennou vní prohátých zahrad (byly tu v blízku, velmi Vstal

posléze,

hýbal s tichým, tlaskajícím šelestem, plátnem lodní plachty, polospuštnou

rozlehlé),

jako

záclonou a tloukl jí asem o devo rámu okenního, ale sotva slyšiteln, jako v sladkém

umdlévání a ochabování. (Ml z nho asem dojem lodi usnulé na vodách v poledním žáru.

MIMO ŽIVOT

103

kolébané monotonií nárazu vleklých vln a nepatrné se vzdouvajícího vetru.) I slabý, sotva znatelný zápach deva horkem rozeháa zapomenuté vné oživovaly kolem v komnat, lehké a rozplývavé, jako vzpomínky, pršely v jemném deAti s konsol

tého tu byl,

a stoupaly

s

províjivou

prchavostí

z

hrdel

vn

kde kvtiny usýchaly a mely, mrtvých rži, jež tolik miloval, a jíž nasáklo všechno v jeho pracovn, jež zavála chvílemi z náhle rozevené skín, vydýchla z vytažené zásuvky, vlekla se spile po plochách nábytku, chytala se v drobných záhybech bibelot, spala tžce na dn nádob, prchala Z dáli se z pohnutých as jemných záclon. sem nesl jen smíšený hlomoz, z neuritých vav složené hmocení, jako ada urputn dopadajících kladiv, nepokoj a hluk, který ml ospalost a lehtivost píjemnost vytrvalého otásání vozu, kde sníme, pólo dímajíce, pólo bdíce. A do všeho toho kanulo šero, modravé šero polospuštné záclony sycené jakoby zlatým smíchem odráženého zrcadla, tancem zvíeného prachu u okna, nad výezem záivého kovu rozlitého tam, pokud jej záclona pouštla, a dále hrajícího jen už svými reexy. A nejzáze v pracovn, tam bylo jen usnutí splynulých barev, bez vyslovených váz,

JIÍ KARÁSEK

104

akcent

a vytknutých rozlišení,

tam bylo jen

nejasné tušení a uhadování, odbarvení a

zla-

déní všeho v jediný odstín, jenž vpil do sebe

všechny barvy,

ve zmnožení a vystoupení

stín, rozlitých v koutech a záhybech

s tvr-

dými tóny do modra rozetených tuší. A všechno v tom polosvitu, v té polotmé, v tom zastínní ploch a oživení hran, kde devo nábytku sesmutnélo, zvážnlo, zatím co hrany sem tam zasvitly ostrým, rezavým vzleskem stíbra, melo chlad a studenost písného studijního sálu, jímž pojednou všecko se zdálo

smáeno, prosáklo

dky

a

napuštno,

že mistr bez-

zachvl, uvdomiv si, vytržen svého snní, okolí, v nmž se nalézal. se

ze

LXIX. Sel se podívat, vrátila-li se už žena; ale

V odpovdi posmšek, nepíjemný ho dotkl, ale odvrátiv se neekl nic se do pracovny. Rozevel noviny a

Stanislava

služin pocit se

a vrátil

dosud byla venku.

zdál se

cítiti

dsná nuda ovála jej z toho potištného papíru, jednotvárnost všeho jej sevela. A pak vzal kartáový otisk nové zaseje odhodil;

práce Emanuelovy, nkolik dalších arch, a ítával ted málo cizí práce, bylo mu obtížno sledovati cizí ideje, a pak také

jal se ísti.

MIMO ŽIVOT

105

v pracích svých druh nacházel málo tak dlaného, jako byly jelio véc', málo lásky k formé, která ho jediné poutala. V niladSích

vážnjším tenáem, tehdy ho zaneznámé jméno tištné pod desítiádkovou básní v asopise. Ale znenáhla ztrácela se tato touha informovati se o všem z nových knih etl jen sem tam nkolik úryvk, aby ml aspo pibližný dojem, a mnohé literární novince nevnoval ani na tak málo redukovaného zájmu. letech byl

jímalo

i

;

J:XX Ale ted etl se zájmem. tak špatná, jak dle a skizz z

Práce nebyla

petených úvodních

ekal. Hoch

si

scén

dal tentokráte záležet,

šedivosti a jednotvárnosti tónu referujícího

pešel záhy v barevnost a sytost umlecké prosy, bylo to ne již vratké experimentování, ale hotové bezpené kroky umlce, vypjatá malina pocit, kde každý nejjemnjší záchvv, nejnepatrnjší otes zachycován byl pln a šastn. Celá práce zmnila se ve vlnivý tok her duševního svta, v dojmový a náladový skizzá všeho, co se hý-

—

i

dn

balo a zvedalo uvnit, na a v propasti psychy, byl to popis dobrodruísívi duše, její

vyjádení pod pílivy vzduchu,

tepla, barev-

JIÍ KARÁSEK

io6

ím

všeho,

záchvv

vní,

ných odstín,

fysický

svt na

zvukových^

ni útoil.

S poátku analysoval autor moderního umlce, nitro umdleného, raífinovaného a nervosního mladého muže, který hledá rozkoš vzrušení, aby osvžil nervy. „Opíti se životem, využíti všeho do posledních šáv, ah,. jaký to sen, jenž vlál stále kolem jeho hlavy jako neodstranitelný závoj, jenž nutil jej vrhati se do proudu rozkoší a zábav, aby vždy na konec poznal, že to pece ješt není ten pravý

zpsob, jakým teba života užíti ..." Napadlo mistru: líí sebe. Bylo dále do konce nkolik podrobností, které vzal autor

pímo

ze svých zkušeností, aféry, jež

znal.

Bavilo

jej

i

mistr

ted slyšeti zpovéd sesten-

covu, tak naivní, horlivou a otevenou, ne-

nejdvrnjších kout,

šetící

koán

otvírající

do

nejposlednjší, nejskrytjší komnaty

i

duše.

„Chtl obmeziti

tu širokou touhu", etl,,

„když jej bylo vše již zklamalo, unavilo a vyerpalo, posléze na zcela malý a nepatrný úryvek celé písn svého života. Chtl jen

nkolik barev, tón, vní, aby se dal když byl prohýil

zaujati a podmaniti,

vtší sil,

díl,

jež

skoro

mu

jimi nej-

zásobu schopností a dalo jeho mládí .Evu, jen Evu celou

.

.

MIMO ŽIVOT

107

mél ted na mysli, po ni toužil a šilil, jen vyploval jeho duí^^i jako piliš její obraz pronikavé paríuniy napluji komnaty." Autor popisoval pak návStévy u své milenky, smutné a melancholické na pohled rozhovory pi shasínajicich svitecli letních západ, kdy steženi žárlivým chotm Eviným, mohli jen o lhostejných vcech mluviti, dorozumujíce se potají, kdy pozornost strážcova ochabla a mnila se v apathii. Ale za to vycházky, kdy Eva pod rznými

záminkami

domu

z

hodin byli sami

unikala,

sob

kdy po nkolik

ponecháni a mohli bez

ostychu druh druhu se svovati Nejastéji volili k svým vycházkám starý mstský hbitov, kde byli skryti, hbitov, kde již se ted vzeení sadu nepohbívalo, a jenž !

ml

mizejícího v

záplav

kvt,

jasu,

vn,

zpvu,

kde všechna hrza nahého hrobu mizela pod tím kypícím a bujným životem pírody, kde zvtralé kameny náhrobní se starobylými erby zdály se jako pouhé píkrasy v zeleni jim vlídné kynouti. Usedali na kamenné i

ke

lavice, šastni

jako dva snoubenci, a asto

celá hodina prošla, co nepromluvili ani slova,

spokojeni jen tím, že jsou sblíženi, k

sob

že jsou

pitisknuti.

„Schýlen k

ní,

chvl

se

rozkoší

cítiti

IIÍ KARÁSEK

io8

jejích ader sevených v tsném poutu vonného, ržového šatu. Chvl

plamenný dech

se jsa tak blízek rozilující se ješt vtší intimnosti,

nepolíbil,

dopávaje

ného požitku muivé která

z ní

dráždila,

tala,

lázni,

Ta

té zdrženlivosti.

ramen,

z její

vzncovala

!

inula

šíje,

aby

ji

raffinova-

jak

Koupal

vn,

z jejího jej

leh-

se v té

která proudila v jeho klín, když

se obraceli k

kdy

se,

zatím jen

celé dýchala, která

vlasu, z jejích

žhavé

si

kráse, boje

její

zdržuje

sob, kdy

snažil se spojovati

kým dotykem

kolenou,

usedali tváí v tvá,

tlo své

s

jejím leh-

v nárazích prudké

vdouc o všem a tváíc jakoby toho nepozorovala, mhouila oi v zlenivlé a uspávající sladkosti, v umdlené smyslnosti, co ona,

se,

její tlo s tlem muže, jehož útonost milovala." A pak vypukl autor v prudký posmch druhému muži, jenž se dal tak klamati.

rozkoši spojující sílu a

Sláva,

jenž se pojila k jeho jménu, zaslepovala jeho zraky, že nevidl, co se odehrávalo v samé jeho blízkosti. Otrok svého

atelieru, díval se na nahotu žen, jež jeho šttec na plátno penesl, mue se a trápe myšlenkami, že pece jen nevystihl pravého iivého tónu lidského masa, den ze dne, zoufalá obt, jíž uarovaly mrtvé barvy

—

MIMO ŽIVOT mrtvých pláten

.

.

.

snílek a blázen,

dal všechny píjemnosti

po druhé

109

jenž

sv

svého života jednu

drzými rty smlsávatil Ah^ pošetilost trýzniti se a umrtvovati pro neuskutenitelné chiméry A vzdalovati se proto života, jeho požitk! Nechávati jiným jeho rozkoše! cizími,

jaká to

!

l.XXI. Mistr doetl. poslední

chvní

z

kapitoly rukopisu,

Cetl-li

etl jejž

v

prve se

zájmem,

zimniaém

rozeautor piložil, kdyby

na ást dosud nevysázenou. Odloživ knihu byl jako pomaten, horko a mráz stídaly se v jeho tele, nco se mistr chtél podívati

i

dusilo, vyskoil z kesla a do neuritá rozbhl. Rozesmál se trpce, zlostn, vztekle, pak zase rozevel rukopis a obracel a pemítal jeho listy, jakoby nco v nich hledal, a pak všechno odstril a ztrnulý a jako neživý stanul u okna. Ale v celé jeho bytosti to velo a bouilo. A najednou mu pipadlo; musíš se rozhodnout. A sice ted hned. Popadl klobouk, prošel prudce ložnici a salonem, ale ocitnuv se v komnat, kde se pijímaly návštvy, zarazil se ped dvemi do kuchyn vedoucími, vzpomenuv si pojednou na úsmšek služky, když se jí prve

jej

se

JIÍ KARÁSEK

110

/ ona už vi, Vracel se do pracovny, ale došed do salonu klesl jako schvácen dlouhou chzí v jednu z pohovek. V hlav jeho bylo pusto a némo jako v živrátila-li

ptal,

ekl

si,

vot,

nhož

z

se milostpaní.

a bolestné se usmál.

vyšly

nadje

.

.

,

LXXII. Vše

je

mezím

;

tu jich

ztraceno,

zaalo mu

zníti v

my-

Xiemu

nezabráním, nieho nezaukonejším-li zase svá muka, nebude odstranní, ale pouhý s nimi kom-

šlenkách.

promiss, pouhé

pímí.

A

další

mj

život

bude petvaovati se a lháti ... a to jen proto, abych mohl zase petváku a lež vedle sebe trpti. Za tu cenu budu muset býti já popihlížeti krytcem, neinn ku všemu, co na úkor bují, co o vše olupuje. To je výsledek všech lží, všech nepirozeností, jež jsem si na úet života dovolil. :

i

m

mn

Tak vela

to je, z

—

jeho

vyvstala a vy-

a škodolibost nitra,

škodolibost nad

svým

vlastním osudem. Ne, ne, ne, to nemže být, to není pravda, namítalo zase po chvíli nco

v jeho nitru. Všechno se vzepelo této do-

mnnce. Není

Aby mne

ani možná,

aby

tak podle klamala

to bylo pravda. !

Aby

za

zády sehrála takovou bídnou frašku,

mými k po-

MIMO ŽIVOT

sméchu

posméch mné tom musí býti rozhodné omyl ostatné byl bych néco pozoroval již díve, neshrnulo by se mi to

samému

ten

okolí,

ctílého

vnucujíc .

.

.

.

i

v

ne,

.

.

na hlavu tak najednou,

tak

byl bych mél tušení, podezení

neekan .

.

.

.

.

.

Ema-

ani

aby mné zpsobem povdl, aby

nuel by nebyl tak neprozetelný,

všechno tak hloupým

mn

sám donesl

v níž

práci,

všeho

se ze

kdyby byl o tom psal, byl by to jisté co nejvíce zastel, aby i toho nikdo nepoznal Svtlejší myšlenky poaly se províjeti soumrakem jeho vdomí jako blavé stezky houštinami les. Ne, ne, ne, vykiklo to však za chvíli v jeho zpovídá ... to

je

jisté

.

duši.

Pkné

si

to

... a

.

.

pknou

zase konstruuji,

nalézám výmluvu, abych se nemusil hýbati ze své shnilé lenosti pro pak si neeknu pímo: je to velmi mrzuté, ale nehýbejme tím! Vždy jsem to tušil už dávno, vždy jsem už jednou Stanislavu špehoval Hle, jak se pokrytectví do mne už vsáklo, sebe sama bych rád ošidil, (Vím ted, že je vše pravda. Vím ted, že mi nebylo tajno, pro Emanuel mne tak asto navštévuje; vím ted, pro žena tak asto vycházela. Pamatuji se i na onen pocit studu, který se mne zmocnil, když jsem ;

.

.

.

i

—

i

,

!!

JIÍ KARÁSEK

112

—

tehdy, kdy jsem ji a vešel do salonu, našel ji ve špehoval spolenosti Emanuelové, a to jsem pece vdl, ze se iehdáž rozbhla nkam ven jen proto, vrátiv se z

vycházky

—

aby

se s

ním

sešla)

—

— —

Tak

vida,

všechno jsem védél, ironisoval, a teprve dnes jsem tak hloupé zdrcen. Jaké to nesmysly Já jsem byl tak chytrý a moudrý vždycky, a teprve dnes neprozetelné vstrím hlavu pod palici, aby mné na hlavu spadla! Vida, to jsem nevédél To je znamenité Nezbývá vskutku, než vzíti na védomi, že jsem všechno sice vdl, ale teprve dnes, že jsem si to uvdomil. (Hle, bonmoty ješté vymýšlím!) !

!

i

LXXin. .

.

Proto ani nechtéla letos na venek,

.

by tam nemohl Emanuel, aby mi to nebylo nápadno. To je výborné slovo! Jen aby to nebylo nápadno, aby to nevzbudilo pohoršení, — více by se ješté starala Jen abych já na nic nepišel, a se teba celý svét smje a chechtá. Jaká pée, jaká starostlivost! (Tu logiku by bylo velmi komické skonstruovat, najít pro to njakou formuli.) Byl by to požitek ted všechno znova prožít, ale vdt o tom a dívat se že s ní

o

na

ty

hlouposti a pitomosti,

jež

jsem tro-

I

MIMO ŽIVOT

— —

113

píklad tehda, když mluvili a kdy jsem uinil tu poznámku, docela vážné, a kdy se na mne tak co si myslili, o nmé, o mancize podívali pil

na

Noe,

o Ibsenové

;

—

ješt smšnjším, než zdá se mi, že bych (. ted slušné mohl zahrát úlohu Othella žlui mám k tomu dost, bylo by to velmi komické sehrát roli uraženého samce, až by se vrátila nepipravená na mj výbuch, polekaná, k néraosti zdrcená) rád bych védél, co by 3Í poala, uinila-li by pokus lháti dále, i nechala-li by cynicky petváku padnouti Tak dlouho mne dovedla klamati Byl jsem vždy k ní tak upímný, smýšlel jsem upímné želu ješt hloupjším,

——

— —

než

.

.

;

.

.

.

!

o jejím osudu, uznával jsem tíhu jejího po-

.

stavení

.

.

'loidvidim ile

ona

pro

.

je

té.

mi také neekla

rozejdeme se

!

neekla, a aby

To je

jsou

upímné

dv

:

vty,

nemusila íci,

jedny podvodnjší lež druhé. Nebylo slova, aby byla ekla, co •e dje v jejím nitru. Všechno mluvilo a lhalo lalhala

jich

celé

tisíce,

néem, eho tam nebylo, co vbec neco si pracn vymýšlela a kon

»

existovalo,

truovala. e

Nkdy

snad se peekla,

stává sebe zkušenjším nic nezatušil

.

.

.

— to — ale i

nic nepoznal, Hrála mistrn svou

abych

ined to asi zamluvila,

bych

herekám,

JIÍ KARÁSEK

114

anebo snad jsem já tak naivním Úlohu divákem, že mne v illusi uvedla i mizerná, .!? nejapná a nemotorná zaátenice .

.

.

.

.

LXXIV. To by bylo možné

—

— sledoval tu

ped

by bylo zcela možné, a pak jt vina na mé stran nu, ovšem, ironisoval jsem takovým dobrým znatelem a pozorovatelem lidí, že uhádnu nco, co ví celý svt teprve za nkolik msíc, když už mi hoi nad hlavou stavu,

to

.

.

Ah

.

.

.

.

a skípal vztekle zuby. (Ješté

takové banální hnvy !) Vždy jsen: že tohle jednou pijde! Co pak s€ tak roziluju? Na prstech jsem si to mohj

tohle, to

vdl,

—

vypoítati,

je to div, že to

pišlo, teprve

ted?! Neschází, než abych ješté dal na jevó že jsem byl tak

takového u .

.

mne

hloupý a myslil, že se nct ani státi

Ano, takové

.

nemže

.

.

.

doista takové (vzpomnl jména jednoho slav to je,

Jako u ného básníka, jehož skandální aféra pec asem prolétla mstem). S hercem ji zastihl který hrál v jeho kusech hlavní úlohy, a jemuž vnoval ped asem z vdnosti knihu .

,

.

A

ji opval ped tím pln nadšení^ její božsko tlo, vlasy, adra, postavu, kdo to etl

—

MIMO ŽIVOT smál

ponvadž

se,

celé mésto védélo, že

A

mu zpronevuje. bhal jako

115

zbsilý,

se

když se vše dovdl,

báli se,

že

si

sáhne na

pak se íkalo, že herce vyzval na souboj, že mu manželka uprchlá, a naposled je vidli smíeny, zase psal na její vnady básn, kusy hráli, týž herec v nich hrál, jen knih mu již oklamaný básník nepipi>oval život,

i

i

.

(Hokost

a

hnv

prosákl

mu

duší,

zlostnost zalomcovala jím.) Zrovna jako u

jako u mne. Celé

msto

to ví,

bude

.

.

tiervosní

mne,

se chech-

bude to zase pikantní klep, až dojde látka rozhovoru, až se srazí hlavy

tat,

dvrn

sob

A

budu hráti Othella, aby byla komedie úplná, aby obecenstvo nepišlo o zábavu ... a pak se bude slavit smíení, a budu Stanislavu vodit po promenádách a do divadel, abych ukázal své rodinné štstí k

...

já,

já

.

Hle,

to jest on,

.

a zase jsou

a to jest ona,

pohromad;

nevidíte, tamhle je ten druhý, podívejte se, zdraví pak je pozdraví je, ona se na nj usmívá, on mu kyne rukou .. hm, tohle je povedená komedie; že se nestydí, jakoby o tom nevdl celý svt^

jestli

.

.

.

.

dlají jakoby

nic,

a zatím

"

LXXV. Nestyda bych byl, kdych to mohl lakhle Mezi námi je konec, na vždy

hráti!

.

.

.

8«

JIÍ KARÁSEK

iiO

rozejdeme se, nepatili jsme k sob, si jde, kam chce ... je mi lhostejná Ale mohla sama udlat konec všemu díve, nebylo teba, aby mne takhle na praný

konec

.

.

.

a

.

postavila,

mne

Nemžeme

nenávidíme

nemusíme

co na tom,

skandalisovala!

takhle

se snésti,

se,

a

býti spolu,

cesty se rozbíhají,

!

nejlépe,

Petváku, podvod

mn vázalo,

.

.

ne však

mi nyní provedla. Tohle jsem

vbec

.

smry, koleje se vc je ukonena

tak to mohlo býti

vás ke

.

.

dobrá,

se,

rozcházejí ve dva

rozejdeme

.

.

si

A

hanbu?

A pro

vc

to,

co

zasloužil?!

eknte?!

a lež?

Ano,

.

.

.

.

Co

jste si

tak nepohodlnou? Snad jste jsem tak hloupý, že nic nepoznám, a že budu písahati na vaši ctnost? Ah, ubohá, vy jste mne litovala? Vám se mne zželelo? Chtla jste mi zachovati illusi? Nebo vám to zrovna bylo požitkem, že to mžete provádti tak potají, za mými zády, v stálém strachu, že na to pijdu, že vás zastihnu v objetí vašeho milence? Rozumím, je to tak vábné, ten pocit, že íhá na váš každý pohyb žárlivý muž, a že se vám pece až dosud vždycky podailo jej oklamat! Tak asto jste se usmívala, tak asto záilo vaše isté elo, a já jsem nikdy nevdl, pro se usmí-

si

inila

myslila, že

vné

.

—

.

.

MIMO ŽIVOT váté, a

pro

cliázela

z

ješt vála

elo zái

vaAe

objeti

117

milence,

vlhké jeho polibky, ješt cigarett,

vn

ovíval ...

mladého

a

A

byla

jste tak

muže

silného

!

A

vy

a vaše a

pi-

jste

rty

byly

vašich

z

šat

kou

jejichž

vás

šastna, že máte milence,

za

vy,

kterou upoutal osud k starému manželu, poloza pozlátkem všemi tmi vcmi, jimiž z hloubi duše pohrdáte. A on byl tak šasten vida vás šastnou, vida váš úsmv, nebo cítil-li se vázán k svému umní, cítil se vázán též k vám, cítil se vázán vás milovati, a jeho touha vždy šla posléze za vámi, jako v noci jde za usnulou lodí odlesk pochodn, již na palub rozžali.

bláznu,

dit'ti,

které se

slávy, které se honí

honí

za

LXXVI. Ted

zmnilo, dobrá, rozechcete jdeme se. Jdte si, kam chcete mi dlat výitky? ne, pouštím vás docela gentlemansky, nemáme si co vyítat... Jestli jste mi po tolik let, co jsme spolu byli, njakou obt pinášela (a já o ni nikterak nestál), dkuji vám za ni, ale dalších zakazuji obtí nežádám, ano, já si je se však vše

.

.

.

.

.

.

i

.

.

.

LXXVII. Jaké se.

to

nesmysly kombinuji,

—

vyrušil

Sentimentální žvasty jako vždycky,

n-

JIÍ KARÁSEK

n8

jakou vzrušenou scénu do rozepsaného ro(Bolestí zaúpl.) Oh, v hlav mu mánu mu buší, jakoby se mu chtla každou chvíli v nkolik kus rozskoit! Jen klid, jen klid Jen se nepenáhlit Jen jednati s rozvahou, aby zachránil, co se dá ješté zachránit Kdo vi, jest-li se na konec neukvapil a ne.

.

.

t

!

.

soudil prchle a

neskombinoval nco, co

.

.

v-

bec ani neexistuje. Pišlo to tak náhle, jako když se z istá jasná nebe zatmí a na zemi sesype krupobití. Je všecek z toho popleten a pomaten, není ani schopen, uiniti si

vci náležitý soud. Musím si to rozmyslit vykikl a sám se lekl vzkeku, jenž se mu vydral z hrdla.

o

!

Soudit klidn, a

rozvahou, a pak jednat

s

hlavn jednat

a ne zase složit

.

.

.

ruce v klín.

LXXVIII. Pišlo hnalo jako

se cizí

mu mnoho vcí na mu a prošlo hlavou

chodci

procházejí

mysl,

beze

pe-

stopy,,

prjezdným

do-

ml ze všeho jen tíživý dojem nejasné a vzdálené sklíenosti, zbylé z velikého úrazu jej kdysi potkavšího. Ale hned zase vzaly se jeho muivé vzpomínky tknuty nenadálým nárazem, jako jiskry se vzníti v prohrabávaném pomem. Chvílemi

i

zapomínal, a

MIMO ŽIVOT peliSti,

119

a nebylo posléze myžlenky, v niž

se ztišila jeho bolest, jako vítr

by ukliduje se

v pístave.

Vše

mu

najednou zjevilo jako na jediné ploše pevné nakreslené, v zcela urité a snadno znatelné podob: nebylo to cizí se

jeho mysli, tak

kou

obíral,

—

asto již se byl tou myšlenvera bylo to ješté jen

ale

hrou jeho fantasie, bylo již skuteností, to,

hrou, to

.

.

.

ale ted,

co

ted

vera bylo

budovou z modrého pediva lehkého dnes bylo tvrdý kámen, pevná cihla, linie, hrany, plochy zcela blízké, dotknutelné, neodstranitelné ... to byly zdi, na nichž si mohl nejvýše hlavu zoufale rozbíjet ale jež ne mohl již odstranit, jež nemohl ješté

snu,

.

.

již

.

.

.

.

zrušit.

J.XXIX komnat

Ve vedlejší ozvaly se kroky. Krev se mu vhrnula do tváí, celé télo zaalo se mu chvíti, tušil, že to jest Stanislava; si pál, aby to ješt nebyla ona, aby nkolik okamžik jej ponechala jeho myšlenkám, aby se mohl uklidnit a rozhod-

ale ted ješté

nout, co

vlastn chce poít.

LXXX „Ah,

ty

jsi

zde?" zasmála se vešedši leh-

kým, vznášivým krokem,

záící

a

šastná.

TIÍ KARÁSEK

odkládajíc rukavice a sluneník, a ve vlase

vonném a prohátém vezení, tpytného zlata nachytaného na né z paprsk sluneních, hustíc dvrn volným šatem, sklonila se

jejím,

v

tom

zdál se ješté kmitati odlesk

nmu

se

lehtavým dotykem, tom dvojím smšujícím osvžení, v oduševnní a

cházky. Celý zjev

její

k

s

laskajícím,

v prostot dítte, v

dojmu únavy i zjemnní své krásy dopátou rozkoši pro-

dýchal svžestí a mlá-

dím jako zahrada vní. Mistr ztrácel s poátku rozvahu uprosted tch pvab, jež se mu zase nabízely, vlévajících do jeho tla ospalost snni, v temnu, pod šelestem listí vysokých strom rozehraných slabým vtrem. Byl jako omámen a špit teplem ženskosti,

svdnou

okrouhlostí

bok, roztkanou vní

rozhozených látek, odleskem mkkých, jemných vlas, vlnivostí tla, rtuovou pohyblivostí oí, celým tím rafFmovaným a složitým kouzlem ženy, jež se chtla líbiti, jež chtla býti co

nejpvabnjší.

Uvdomil

a

všechny tyto detaily, jeho tolik hokosti, tolik trpkosti, tolik nashromáždného hnvu bouilo a velo. Cítil dokonce jakési potšení nad tím, že je tak krásná a svdná, pece nemá tolik moci, aby odvrátila od sebe jeho hnv, výsi

v duši

a

MIMO ŽIVOT

—

buch jeho zlosti, nesmiitelný i

?.e zstává chladný a nejvtší útonosti celého

vi

A mimo

kouzla jejího zjevu.

to,

vida v ní

budoucí obét své soudcovské písnosti, cítil již naped ást raífinované rozkoše muitele, neúprosného vykonavatele rozsudku, dráždící a

vyzývavou odvahu provésti vc až k po-

sledním

dsledkm,

k posledním a nejzazším

hranicím. (Jsem zvédav, co si pone, až najednou zanu, proklouzlo mu myslí, ale hned na to pocítil zase silný záchvv bázn, týž, jenž se ho zmocnil prve, když slyšel ve ve-

komnat

dlejší

ekl jen

si,

ale

její

vdl

ponkud

jiná,

kroky.)

již,

—

Musí

než jak

ped

konstruoval, a trapnost okamžiku vala,

jeho

to býti.

že je situace ted

pece

chvílí jej

si

ji

stíso-

nenadálá slabost jakoby pelamovala všechny pohyby jako suché, tenké

i

proutky. Jen vešla, a

zmnil jsem

se,

spšné

pipomenul, a hned se v jeho nitru cosi vzepelo; jsem špatný herec, sám pro sebe úlohu vymyslím, ale pak ji bídn ped jiným sehraju. A byl podráždn a pedpojat ted

si

sob samému pro ten pocit uvdomené zmny, jež se s ním stala, a pro niž,

proti

vdl,

že všechno pokazí.

hoto pocitu byla

rove vdl,

Nepíjemnost

to-

ponvadž

zá-

tím silnjší,

že následující

okamžik má

roz-

JIÍ KARÁSEK

122

dle toho

bodnouti,

že

pak také

další

a že vyhne-li se

-smýšlel

jako

tak,

už nenaskytne

hodl a

situace

další

rozhodnému slovu ted

že se vyhne,

tušil,

okamžiku vypadnou

okamžiky,

se

projednal

ponvadž

již necítil

(a

—

on

a ne-

ped

hodinou)^

že nikdy

mu

píležitost,

aby roz-

celou

véc

v

definitivný,

ustálený tvar. Ptal se

jí

co

možná lhostejným hlasem,

kde byla. Jen trochu se prošla, odpovídala, šla k matce, neví bez toho ani, kam by šla. Mlel, neíkal nic, jen se zlobil, že mu nic nenapadá, co by bylo vhodným úvodem,^ aby mohl zaíti o tom, co mu leželo na srdci.

Stanislava odstrojena,

kam

nevšímajíc

odstoupila od

si

ho,

pólo

již

rozevené skín,

odkládala náramky, a usedla na

židli.

ho dráždila. Z-.al najednou^ že nechápe, jaká je v tom rozkoš vycházeti v takovém dusnu a horku, a že se jí diví, že ji to tší ted, kdežto jindy, když on chce s ní nékam jiti, odmítá a radji zstává doma. Hlas se mu chvl, když tato slova pronášel; ale ona nezdála se pozorovati, kam bije, zasmála se jen, a ekla, že jest to její kapice, která konen nestojí ani mnoho penz.

Její lhostejnost

Pohledl pátrav do

její

tváe.

MIMO ŽiVOT Opravdu

133

pomyslil

niysU, že žertuju,

Ptala se ho pojednou,

kam

si.

založil ranní

Našla si je a zasmála se. Pece je pravda! Luisa se vdává, její nápadník je prý zcela slušný, mladý lovék. který si chce pomoci jejími penézi z dluh podívejme se, nic si z toho nedlá, že je tak šeredná a že na jednu nohu napadává noviny. to

.

.

.

.

.

.

.

.

.

a zase se zasmála.

Byla mu protivná s tím svým smíchem. Hle, jak hned všechno dovede rozsoudit, nanejšpinavjší mopadlo mu. Uhodne hned i

tivy.

Nešetí povrchu, neexistuje pro

ni illuse,

prohlédne a poví všechno. Mluví í s ním kmitlo se mu o mné v takovém tónu? myslí, a lehký stud jej promrazil. Odešla do kuchyn, a bylo slyšet až do salonu pivenými dvemi, jak hovoí se služkou a jak se obé pak zasmály. Podivná

—

napadlo mu, a zárove pocítil, že vlastn až teprve dnes pozoruje. Jinak se ted na všechny vci dívám, pomyslil si, a jinakými se mi zjevují a jinakými se mi buByl jsem dosud jako dou ješté zjevovat dfivérnost,

ji

.

—

.

.

a poznávám a Bylo teba jen nepatrného nárazu, abych byl upozornn. A všechno jest jiné. Hle, duši její poznávám ji-

slepý

uvdomuji

ted

jsem prohlédl

si všechno.

i

JIÍ KARÁSEK

124

Nikdy mne nezarážel ten

nou.

praktický

její

smysl života jako dnes. I ten vtip, který udlala a kterému byl bych se jindy smál, dnes jsem si správn vyložil jako hrubost jako všechno možné, a cynismus, jako

—

,

.

.

se krylo s pedstavou kterou jsem ji vždy ženské delikátnosti vidl ve své naivnosti obestenu Procházela spšné salonem a pak v ložnici cosi pevracela. Kam pak to zastrila? bylo slyšet, jak bouchla njakým víkem. Ah, to je dobré, je dnes celá njak popletená, do opravdy ztrácí pamt, a navracela se do kuchyn, volajíc na služku, aby ne-

jen ne

nco, co by

.

.

.

.

.

.

A

hledala, že už to našla.

Jak se zná cítil,

jak

je

bavit,

napadlo ho znova, a

pi tom všem on vlastn naprosto

bezvýznamný. V trapné nerozhodpešel nkolikrát po kobreci. Jsem zvdav, odhodlám-li se k tomu, eknu-Ii to pece, a díval se upen do opony jí vedlejší a

nosti vstal a

—

exotické práce, nice,

splývající

visící

k

ped vchodem

zemi

do

lož-

v tžkých asách.

Byla protkávána a poseta na mdle modré vyšitými zlatými ptáky s rozpjatými široce kídly. Letli šikmo, a jejich let,

pd

zdola poínající,

zdál se v

nekoneno

pro-

dlužovati. Pohnulo-li se záclonou, tu v rych-

MIMO ŽIVOT

125

tesavéni odlesku zlatého vyžíváni se jakoby se ti ptáci nenadále oživili a rozhupovali k prudkému povzletu. lém,

zdálo,

eknu

Vyjde-li ted, a stanul na chvíli,

jí

slyše

umioval

to,

její

kroky ve

si^

ve-

komnaté. Blížila se k dveím salonu, ale pojednou kroky utichly, a pak bylo zase dlejší

slyšeti, jak se

vzdaluje.

Jakoby néco

usmíval se bázlivé Nejhorší je, že je

tušila!

a zase chvíli pecházel.

mže

poslouchat služka, kdyby zaali, a hla-

sitji v rozhorlení

Bez toho zdá

úsmév),

^tále její

kdyby

tak

je

najednou si néco povídali. ekati (pamatoval

se na néco

—

by kdyby

délalo

to radost,

jí

do sebe vyítali, co druh na druha

vyslechla,

se

i

prudce si Hlavní vécí je, aby si to vyídiliv míru, beze bez prudkých hádek, bez ostrých slov

dali a ví.

.

.

svdk

.

.

.

.

LXXXI. Pro dnes rozilen,

odložím,

to

nemohu

ekl

si.

pokazil bych vše prvním slovem zítra ji

budu

míti

odzbrojím

A

.

.

Jsem píliš

nic projednávati s rozvahou, .

Snad

.

chladnou krev a klidem svým ano, tak bude nejlépe .

.

.

.

zase se vyrušil a stanul.

Ale co viibec chci poít?! Vím To je hlavni f<.eknu jí: vim vše. .

.

to?! .

aby

JIÍ KARÁSEK

t2b

mne

védéla, že pro

již

vérné, oddané ženy

.

.

,

neexistuje že jsem

mne podvádí

jí

ir.aska

její

prohlédl

.

.

.

Ale co dále? Ano, co dále?! tím pomyšlením mizely urité rysy jeho myšlenky jako barvy transparentu, za nímž shaslo svtlo. É-eknu-li jí: zakazup ú áa.\š{ styky s tím mám k tomu právo?! ... To lovkem je ponkud spletité ... a bylo by to s mé že vím,

že

.

.

—

.

.

strany

.

i

.

smšné

.

.

,

vždy pece

tím

nemohu

oddanost ke své osob a ztratila-li ji vbec ... co mi bude platný vze, by sebe lépe stežený a hlídaný?! Ah, zde je celá trapnost mého postavení tohle je ztracená situace, prohraná bitva, zde je marno chtíti nco napravovat zase vynutiti

její

.

nco

léit

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Všechny nadje odvála

tato

A

myšlenka prázdno a

bylo uschlé listy. mrazivo v jeho duši. Jakoby tam rozepjal a rozvsil smutení flory, všechny komnaty vyplnil pohebními hostmi a bylo ticho a teskno, jakoby do vzduchu rozlil dávno zadržované tiché slzy a tlumené stkáni, a duše zdála se naslouchati pomalému, táhlému odíkávání modliteb za zemelého Tou barvou proniklého, svírajícího žalu, bolestn

jako vítr

:

.

.

.

nasytily se ted jeho myšlénky. Hledal samotu,

MIMO ŽIVOT

127

možnost býti vzdálen ode všeho toho, co jej sob poutalo, od špíny, jež se lepila na jeho šat, jež tísnila a zkalovala jej. Nadje jeho rozprchly se ke vzdáleným koutm a stiskly se tam k sob jako podušená kuata. Jen ten mrtvý žal zstal, neodbytný, vtíravý, úlisný, mrtvý žal vsa kující se do celé jeho bytosti, pokrývající všechny její plochy jako prach, jenž vniká v nejskrytjší komnaty opuštného zámku. A posléze pišla vzpomínka smrti. Ale ne již dsivá pedi stava rozkladu a konce všeho, ale pedstava nezmrného klidu, hlubokého ticha, neustálého šera a mrtvosti dní trávených nkde na vných ledech, mlení nedostoupených samota na pobeží vrcholk horstev oceánu, kam nezabloudí žádná lod, msto, z nhož se obyvatelé vysthovali ped blížícím se nepítelem, ... a kdo ví, co ješt: ale vše, co jej k sob táhlo a vábilo, eho toužil, umdlen životem, si pál, po a eho práh byl by hned a bez rozmy.slu, pod silným nárazem té pedstavy, pestoupil. ted k

.

.

.

.

.

em

.

.

.

.

LXXXII.

A opt do hlavy. vŠech?io

zaznl smích, a

A

bytí

tak se a

mu

všechna

jej

jakoby bodlo pojednou

zhnusilo

nutnost íivota,

že

JIÍ KARÁSEK

128

prudce sebou

výkiku

trhl,

že

nevole,

pedráždén k zlostnému byl v nén:i ted popud

hrubé se na ni smýkati a vlá eti jí po zemi, tlouci její hlavou o podlahu, a pak se konené chechtati jako náhlý šílenec do tváí lidí, kteí by se k tomuto skandálu

tam k

rozbhnouti

se

oboiti,

a rváti se s ní,

bíti

ní,

•

sbhli ... Ale muž, v nmž se probudilo na okamžik zvíe, v nejbližším okamžiku na to odcházel do své pracovny, a pak bylo slyšeti, že za sebou zamyká na dvojí západ, a bylo slyšeti, jak postrkuje keslo a jak bezvládné a

tžce na

n

dopadá

.

.

.

LXXXIII. Den

šel

na pohled vyslovené,

zase

zmny ale

za

dnem,

bez

jejich situace,

pece

jen

nejmenší

jen

že

ne-

tušené a pozoro-

obma manAni slovem mistr neprojevil sice žen, že ji podezívá; ale stupovaná jeho nervosnost dávala Stanislav tušiti, že pece jen nemá celé jeho víry. Nevycházela již, zdržovala se doma. Ani Emanuel, jakoby také vatelné napjetí

zavládlo

mezi

žely.

nco

tušil,

nepicházel.

Byly dny, kdy nepromluvil na ni jediného slova, A Stanislava, jakoby shledávala

MIMO ŽIVOT jeho

mlení

zcela

129

pirozeným, neprojevovala snahy zapádati s nim

ani nejmenšího odlesku

ei.

delší

Tak

žili

spolu v týchže komnatách, jako

dvodu stýkati se, jako by bylo všechno zmrtvlo a zhynulo, co je spojovalo a k sobe poutalo. by

ani nebylo

I. a„„,,.,™;,. tento

seti

stav

Uené

..„,...,

lhostejnosti a zoste-

ného

napjetí. Uznával již, že takto nelze dlouho živoiti, že by tím vyerpal všechny své síly; ale klamal sama sebe, vymýšleje vždy jiné a jiné zpsoby, jak by dal žen<^ pocítiti svou naprostou nevšímá vost její

vi

osobé, aby se jen zdálo, že je

možno

i

nut:io

tom pokraovati a vytrvati. Ale pi tom asto kolísal a zápasil mezi dvojím citem pokušením odpustiti jí, zapomenouti na vše a védomím, že si tím zadá, že se tím sníží a pokoí, že tím projeví svrchovanou zbav boji

:

blost.

LXXXV. Jako prvody pohební do bran hbitovních vcházely truchlivé a jako

smutení ženy

zastené myšlenky v jeho duši. Až k touze po smrti zatemovalo se jeho nitro. Vše, co 9

JIÍ KARÁSEK

130

jej

jindy rozrušovalo

covalo a tísnilo

z

k innosti, co

jej

vzné-

apathie kísilo, choulilo se ted a jeho duše jako

na nejposlednjším

dn

zmrskaný pes. Pecházel z komnaty do komnaty, marn se znaa plané, bez touhy po zamstnání venou vleklostí vyerpaného tla a ochablých sil, sklánje šíji k bolestné zlomenosti skleslý,

;

ploužícího se stínu. asto jako bezdky a v myšlenkách se zastavil, pólo obrácen k žen, rty se pohnuly, jakoby chtl nco íci; ale pak se zase odvracel a pecházel mlky dále.

Tak

L XXXV I. zastihl po ase

je

Emanuel..

zase

Omlouval se, že tak dlouho je zanedbal navštvovat; podnikl malou cestu na venek, si chce všechno vynahradit. Prohlédl již mistr jeho novellu?

ale ted

jeho práci? Mistr se zahledl na Stanislavu, a

zkoumav,

Co íká

písn

a ta tonula v rozpacích. Nastalo

mlení. I Emanuel se ted zarazilješt nkolikráte obnoviti starou dvrnost, ale nedailo se mu. Odešel, když vidl, že není rád vidn, že pekáží. trapné

Snažil

se

Po jeho odchodu nezdržel odlevil

si

prudkou poznámkou.

se

mistr a

Takových

MIMU živur • vtip, aby ho pro l)Uíioucnost Stanislava ušetila. Ta stavíc se, jakoby iiero/cuméla, žádala vysvtlení jeho více než neslušných slov; al« nedostalo se jí odpovdi mimo nucený a urážlivý posméch. Odešla z pracovny pirazivši (ivée; slyšel hluné její kroky ve vedlejší komnaté, a pak bylo ticho. Naslouchal chvíli a pak usedl na židli, všecek vysílen a otupen námahou* s jakou úlohu svoji sehrál.

l.XXKVIir. Bylo odporno a špinavo v jeho duši po scénách. Zrak jeho utkvl na rýze parkety, pak Se zlostné a jako bolestn odtrhl, a pocit hnusu peal šedivé tkanivo vlekle a pomale se vypádajících myšlenek. Násilná pedstava vyskoit z té ztrnulosti, vykiknout, prudkými údery rukou rozbiti tu zed mrtvé nehybnosti, tu skliující a dusící hradbu, jež vyrostla najednou se všech stran kolem pihlásila. Ale celé jeho bytoi-ti, se v co v všechno velo, sedl zcela jako

tch

nm

nm

bez života na židli, jen vrásky stahovaly se na jeho širokém ele, prudce a kvapn, jediná známka bouí, které se prostely v jeho nitru.

Hodina

za hodinou míjela, co tak sedl. 9*

JIÍ KARÁSEK

132

Tak pišel veer a noc. V komnat bylo úplné erno, venku, s bledého a prázdného nebe, zdál se kanouti a inouti jako drobný, do všech záhyb se vsakující déš, studený, A pojednou odpuzující, zmrazujicí smutek.

mu zdálo, že ted chápe celou tíhu života. Jako by v tomto okamžiku prosté a naze se

zraku zjevila celá nemilosrdnost toho, hráti odporné úlohy sama a trýzniti sebe pro stua muiti Konec, všemu dený vtip pouhého bytí konec, by bylo nejlépe, a tak mu bylo, jako se jeho

že je nutno existovat,

.

.

by

zatoužil

zakalily

mu

.

.

.

.

po vzdáleném domové, I slzy oi, a roztesknil se, ponechán

sobe samému, prosté, skoro jako dité

.

.

.

LXXXIX Navykl chtl, aby

se,

si

ted vycházeti

mimo

stýkati se ženou.

z

domova. Ne-

nejnutnjší pípady, musil Chodil ulicemi odlehlých

kostel vcházel, na hbitovy, s nervosní bázní vyhýbaje se lidem, sám sobe se vnuje, myšlenkám, v nichž chvl se a

tvrtí, do

krvácel celý jeho

pítomný

život.

Zastavil ho jednou kdosi na

dáma

ulici.

Byla

spisovatelka, s níž náhodou kdesi nkolik slov promluvil, a jež od té doby pokládala se za jeho pítelkyni a všemožné

to

jej

obtžovala.

MIMO ŽIVOT „Ah, se zjevil

kde se

n-iiste,

ped ním

lu

berete?"

—

a

již

hrubý, skoro mužský obli-

erným skipcem,

ej, ješté více zohyzdéný

protivným

133

úsmvem

na tlustých smyslných rtech. Pocítil silný odpor k s krátkými vlasy, která páchla tabákem, a o svých pracích mluvila asi s takovou pelivosti, jako s

dám

kramá

o svém krámku.

„Považte

miste,

tak málo mi hanba, já už musím dlati arch za tak nízkou cenu, jako kterákoliv zaátenice. Ješté nejlépe lovk si,

nedali za moji povídku,

v asopisech,

pochodí platí

ani

je

to

tam

se

dost

slušn

.'• .

A

.

spisovatelka vykládala, mnoho-li kde

Což nemohl by mistr doporuiti kde on tiskne? Byla už nkolikrát u šéfa, pijal ji velmi galantn,

dostává. její

práce firm,

ale dívá se

pes

to

na

ni

jakousi

ned-

neúastn

a ne-

s

vrou. Poslouchal

A

ji

ztrnule a

zasmál se krátce a pohrdlivé a velmi spšn od ní odcházel. A takovou radost ml, že ji mohl urazit, a takovou radost ml ze špíny a hnusu, jenž se k nmu, af se kamkoliv obrátil, pilepoval, že byl by se s nejvtší rozkoší ted všem lidem, jež potkával, do oí smál. A odpovídal.

pak

se

od

ní

odvrátil,

JIÍ KARÁSEK

134

všechno, co v posledních dnech prožil a proslilo se ted a spojilo v jediný proud

cítil,

nevyjasnného, ale prudce tryskajícího vzdoru, podráždného a napjatého, jenž ho nutil, aby na vše, co se mu v cestu stavilo, vyplil slinu svého svrchovaného odporu a opovržení, jez poslední dovatého vzteku, jenž se v doby nashromáždil.

nm

XC. I

dob prom-

Stanislava se v poslední

Vždy astji

nila.

a astéji zaslechl ted, jak

se vadí se služkou;

výrazy, jež

svdily

zhrubla,

odlevovala

o zvýšené

její

si

nervos-

Jednoho dne zastihl v kuchyni novou A ješt téhož dne na veer dostal anonymní dopis psaný tžkou neumlou rukou, plný pravopisných chyb, kde mu odhalován pomr Stanislavin k Emanuelovi. Bylo až píliš patrno, že je to pomsta pronosti.

služku.

puštné

služky.

DjiI dopis

Zaala hodila do

„Jaká

Stanislav. ísti,

jej

náhle

jej

smakala

a

ohn. to nestydatost!-'

Odvrátila

se

od nho,

ekla.

neekla

slova a odešla do vedlejší komnaty.

již

ani

Slyšel,

MIMO ŽIVOT

skí, pak

jak prudce rozevela

novou služku a oblékala Zmocnila se ho

135

zavolala na

se.

jako by byl zené nerozhodnost v jeho duši, prudce se vzepjaly vlny v bezích náhle zúžených, a zatoužil íci žen slovo laskavé. ublížil.

lítost,

Zakolísala se

Ale ani k ní nevešel, ani jí nezavolal. Bylo by vše marno, zdržoval se, a náhle rozhodnut odešel do své pracovny a zavel za sebou dvée. A tak mu ted bylo, jakoby byl všechno od sebe odhodil, co

ke Stanislave poutalo, jako by na vždy bylo mezi nimi dojednáno. Je tak nejlépe, ekl si, ale hrdlo se mu stisklo a dech zatajil svíravou jej

úzkostí.

Poslouchal, ozvou ale

v

celém

byt

li

se

její

kroky vedle;

bylo ticho a mrtvo.

XCI Nevédél, co jiti,

se a

ale

po

má poíti. Zaal se mu vše zhnusilo,

chvíli se

též stroodstrojil

poal pecházeti po pracovn. njaký papír, zvedl jej, byla

Šlápl na

to obálka s anonymního dopisu, již odhodil na podlahu. Roztrhal ji a hodil do koše.

CXII. .Stanislava pišla až pozdní

zdánliv klidná,

ale

bylo na

veer. Pišla ní

vidti,

že

JIÍ KARÁSEK

136

dosud nepemohla svého rozilení. Tvá její byla bledá, a oi se leskly zvlhle a rozplývavé, jako pod zadržovanými slzami. Pi veei nepromluvili spolu ani slova.

Rozevela noviny

a tváila se, jako

ale zrak

ztrnule

by etla, upoután stále na jediné místo a neodtrhoval se od nho. Pojednou vstala ani nehlesnuvši a odešla spát do prvnílio pokoje. Chvíli sedl, pak vstal a odešel také spát. Ale dlouho neusnul. Dva proudy vykypély a srážely se ted navzájem v jeho duši. Byl zase pln nepokoje a zmatku. Hned v ten, hned v onen smér zanášely jej mnivé my-

tmou

byl

Svtlo

šlenky. s

její

a

zjevila její

a jasno mísilo se s

kalnými skvrnami.

tvá

poátku

Hned

usmívající se a šastná,

se

m.u

z

tch

dávno zmizelých dn, kdy se domníval, že mu celá náleží, a hned zase rozvála tu bílou pedstavu jako vítr listy odkvetlých rží vzpomínka na pítomnost, na hnus a špínu, jíž ho obklopila. Jeden hlas hovoil v jeho duši, pemlouvající jej, aby hledl sblížiti se zase se ženou, nezhoršuje marné svou svéhlavosti to, co by bylo lze ješt zachrániti ze stroskotaného štstí, aby spokojil se aspo ástí, nemže-li zachovati celku. Druhý hlas dokazoval mu pravý opak. Dsil ho ped-

MIMO ŽIVOT Stavami

Vše ani

a

budoucího

obrazy

zmaeno,

je

137

vše

je

jeho

ztraceno,

života.

nelze

už

na to, aby se uinil pokus styky mezi nimi, zapuditi chlad,

pomýšleti

znova

oživiti

A pedstava, že mu ted bude žiti se ženou znepátelenou, zcizenou, tím studeným, soumrané tmavým životem dvou lidí spojených jen ohledy, aby jejich rozchod nezpsobil skandálu, tak zejmé a blízce vystoupila ped jeho zrakem, že se jenž je oddéloval.

be/déné

zachvél.

Zbyla-li v

ném

ješté

možnou budoucí shodu,

jaká nadje na

zašla a zhasla jako

nted

odlesk osvtleného okna

Vše bylo pedstavy vzrostl

vozu, jenž rychle pejel ve tmách.

ted jiné a

zmnné.

Z

té

obrys budoucnosti dosud nezatušené a nepoznané, tak rozdílný ode všeho, co si dosud byl konstruoval a marné hledl v jeho mysli

:

se vrátiti a vetkati v

pásmo myšlenek starou

pedstavu, pevracel listy v knize hledaje zapomenutý odstavec; obraz, jehož se tak lekal,

vedral se

se tam,

zapustil

pevn

v jeho mysl,

tam nesmazatelné

pissál linie

a

neusiupoval, vtíravý a pronikavé zejmý a rozjasnný ve všech svých skvrnách a v celé špín, v celé schátralosti. Nebylo jediné myšlenky, jež by jej byla zachránila, všechny jeho pedstavy zase upou-

JIÍ KARÁSEK

138

kapka

távajíc jako

medu

rozlitého

Nedostavovala se

již

polovice jeho bytosti, konejšící

jej

se

mouchy.

neuritými

opádající

vidinami,

sletující ta

druhá

sladkými,

mu

i

nej-

osteji zraující hroty a hrany drsné skute-

lehkou splývavostí ržových, jako dýchnutých závoj, prochvívající touhou i nejskleslejší beznadéjnosti jeho duše, jako slunce prozauje žaláe. Zmizela, propadla v nenávratnost, zatlaena tím novým živlem jeho nosti

i

bytosti,

jeho

jenž

nitra,

désil a

a

vystoupil

jehož

neekan

z

dosud neznal,

hlubin jenž ho

odpuzoval, jehož studenému píchodu

dosud nezvykl. ^Mysl jeho, jež byla zvykla po každé tísni zase se vzchopiti a vzepjati, zstala ted skleslá jako na vždy zlomené stvoly zašlápnutých trav. A bylo mu, když ted se odvolával na své minulé city, uplynulé nadéje, jako tomu, kdo po letech vejde v chodby rodinného domu a kde ekal, najde kouzlo svého mládí, vidi jen prázdné, zaprášené komnaty, a zamyšlen a smuten vychází pak zase ze sten, kde ho ekalo jen sklamání a odpuzující chlad

ž

.

.

.

XCIII. Vše, co ho jindy

i

v hodinách

setmlého

žalu tšívalo a zkonejšovalo, ztratilo se ted

MIMO ŽIVOT a prchlo.

vyšly ted z

Všechny z

jeho

139

svéilé a blaživé života,

jako

myšlenky

vybíhají

domu zachváceného požárem. Bylo

lidé

v duši

jeho jako pod hoícími krovy, k smrti {)Usto

výkiku

a úzkostné k zoufalému

napjato.

Ale nebylo stejn jako díve vle a snahy rozhodnouti se, jednati. Vždy ješté poutala ho a zmalátovala myšlenka vy;

kati, ponechati vécem volný vývoj, jak se

samy utváí.

A

pece

tak

mu

líto

bylo kaž-

dého okamžiku, který byl zmarován, že se ho v nkterých chvílích až horený nepokoj zmocfioval. K emu to všechno, pipadalo mu, kdy zase stíny veera hlásily

mu

umírající den,

pro

tak volím hniti upro-

sted nashromáždného hnusu, pro neotevru dvée a nevyjdu jinam, do istého vzduchu,

vn

nového, jinde a jinak poatého života? A všechen odpor dosavadního života vstoupal ted a zaplavoval

do slunce, do rosy a

to živoení vedle ženy, která ho zklamala, rozilování se k vli jejím intrikám,

jeho duši;

rozechvní pohrdavé apathii, — její hned zuivý vztek bíti do všeho, hned sentimentální a hloupá choutka kompromissu^ a ty procházky od okna ke dvt-ím a od dveí k oknu, všechen pohyb, jehož si nkterý den popál, celá jeho innost,

vi

—

—

JIÍ KARÁSEK

T40

jak to všechno bylo staecké,

v

zbablé, vymohlo zmniti blýskavý tpyt života

a jak se to všechno

šeptalé,

šum,

v

pnu,

v

nepožívaného dosud, na nové pd, novém podklad, kde by mu ten nynjší nebyl než neuritou, tíživou vzpomínkou odvátého, nepíjemného snu. Ano, teba již zaíti, ekl si, jako by náhle si uvdomil nepoznanou dosud pravdu. Teba vyjíti, nesetrvávati zde, — a pak bude vše jiné, bude vše svtlo, a tmy zapadnou za mnou. A ped ním jako by se ted rozevíral již nový život: byly v jiné barvy, tóny, šumy, jeho touha rozechvla se jako vzdáleného,

—

nm

napjatá struna

mstem, ulice,

jež

nabízelo neznámé, neprošlé

neokusené

rozkoše za svými jeho malátnost na okamžik klejako poutník ped vstupem do bran nové,

branami. sala,

prudkým úderem tknutá ped

mu

msta

A

odkládá

žejší vešel.

bím,

Tíse

aby

se zotavil a

sv-

zmizela, zbyla jen radost

nalezeného rozešení. Pochybnost spadla, lehce jako zázrakem, a mlhy se rozestoupily. Bylo kam vejíti i bylo pro tam jíti. slavný

z

A

mír

vysoký rhytmus vzdáleného, neusínajícího proudu šel

v duši, jako jde v noc

.

A

.

.

XCIV. pece nebyl nikdy vrtkavjší, nikdy

nestálejší a nerozhodnjší, než v

okamžicích

MIMO ŽIVOT

141

bezprostedné následujících po chvílích, kdy se domníval, že o svém živote rozhodl. Jakmile tkanivo, držící na okamžik jeho myšlenky

pohromad,

smísilo

a

pomátlo

popustilo,

jako

listy

všechno knihy,

se

jejíž

vazba se rozvolnila. Cnvílemi zaal zase pochybovati, je-li opravdu všechno pravdou, ím trpí, nezhoršil-li si sám v domnnkách a podezeních v tak bezútéšnou podobu toho, co ve skutenosti není ani z poloviny jí blízko. Jedno bylo naprosto i v dobách nov oživených jisto že ztratil svou ženu. A že ji ztratil vlastní vinou ... Ze zlostného odporu, který v ní budila netenost muže, z touhy pomstiti se mu za jeho slepou lásku :

k

umní, pro nž

ji

zanedbával,

hrála

si

mladíkem, našedši ve stycích s ním zábavu a osvžení v nud. Mohl jí kdo zazlívati? A kdo mohl zazlívati Emanuelovi, že pijal, co se mu tak snadno nabízelo ? Že neodmítal šastné náhody, která mu pivedla do nárue ženu, užívaje jí s touž rozkoší, s jakou vdechoval jindy rozptýlený,, lichotný, moudrý kou svých cigarett? s

XCV. Jak jinak tak pirozené,

se ted na vše díval

tak prosté;

!

Bylo

nechápal,

to

pro

JIÍ KARÁSEK

142

tak se nad tim díve pozastavoval, jakoby to bylo néím naprosto nepochopitelným, nevysvtlitelným. Ale védél ted, pro se díve zdráhal pijati tento výklad, pro odhánl tak usilovné a prudce supy podezení sletující se tvrdošíjn k tomu bodu: zde ležela zdechlina, zde hnilo zkažené maso. uráželo tak jeho hrdost. Byl by musil A to nastaviti nahá prsa všem hrotm, jimiž ho škádlili, jisti, že neuiti proniklé bolesti, zabrán do svých period, do vymýšlení obraz, do seškrabování barev na zaschlých miskách. Byl by musil

rážku

vi

která

mu

si

uvdomiti krutou

po-

celému raffinementu podvodu a šalby, kterým ho opádali po tak dlouhý as, o emž nieho nevdl a jehož by byl ani ted neznamenal, kdyby nebylo novelly, Ah,

smchy,

vše prozradila ly

šprýmy

.

.

ty

smluvené po-

zatím co se on mazlil se slovy,

tinskou hrou

umlstek

vaje

a

ubíhati

Ty

život!

.

jejich,

barevný a pochablé nžnosti,

jejich

s

d-

ozdbek, nechá-

odplývati

jejich

vzpínavé touhy,

a

zbožnní

sytý jejich

parodující

jeho tupost a nevšímavost manžela z burleskní hry vlekoucího klapot trepek po jevišti,

Krutá

v

boulivý posmch poslední galerie! romance ze salonu zdála

lež milostné

MIMO ŽIVOT

143

mu

illustrovaii dtinskou illusi jeho nadpracovn. Zatím, co rtal a nastioval do vzduchu modré, pelétne klamy snných tragedií, za dvemi jeho pracovny realisoval se jeden z tch snných výjev, ale jako v roztíštném svtle, bez modrého poetického nádechu, karikatura, na niž se metá rznobarevné svtlo, výsmch, pošklebek,

se

šení v

prostá grimassa clowna.

XCVI Nevzpíral se testoval, poddal se

již

svému osudu,

nm úplné.

nepro-

Ostrý, studený,

rozkladný jed vsákl se do celého jeho tla, do všech cév, do všech žil, do všech nerv, jej, položil chabou a shaslou bezmocnost na každou jeho snahu, na každou

prosytil a umrtvil

touhu vzpružiti se, vzpímiti. Cítil a uznával svoji porážku a jen se muil, týral a dráždil, vymýšleje si podrobnosti Etianuelova svdnictví, pomísencíu, prchavou ra-

jelio

nhu

styk, sblížení hlav, stisk ruky v tom krátkém chvilkovém a kradmém spojování tl, té celé rozkoše jen jako mimochodného záletniclvi. Rann a podráždn, rozdíral ješt hloubji utrpné rány, roztrhával

dost a

jejich

krvácející maso, šlapal svou kleslou hrdost.

Pedstavoval

.si

pružnou

a

ohebnou

vlnu

JIÍ KARÁSEK

144

ader

jejích

rozlitou na široká,

mužná prsa

Emanuelova, na néž byl tento tak hrd. Vidél utkvlé žádostivé na štíhlé a její pohledy ellegantní bíjející s

linii

jeho

takovou

a uklánél, a

tušil,

lámající se a roz-

téla,

grácii,

jak

když

se

pohyboval

asto srovnávala vnadu

sestencovu s bujnou, pyšnou, jako povýšenou zpupností jeho držení téla, jeho chze,. neobratných pohyb s tuhou a tvrdou árou mužových, jenž nemohl nikdy ani pod nejelegantnéjším kabátem zapíti nízký, špinavý

pvod méšáckého

parvenu, zddénou hraplahoících se v úpalu slunením na poli nebo kdesi ve dvoe. Rozilen a nervosní všemi témito svépronáslevolné vyvolanými myšlenkami, posmchem, zavinoval, jejž sám dován ješté posmchem tvrdošíjným a neústupným, marné snažil se vrátiti si chladné vzezení, ustydlý, upený pohled lovka neteného a lhostejného celé té nahromadné špíné. natost

pedk

vi

XCVII Hlasitý hovor probudil se zabral.

Byla

navštívit.

Pemohl

to

tchyn,

jej

ze snní, v néž

která je

se a nastrojil

pišla

pívtivou,

radostnou tvá. I Stanislava se snažila hráti šastnou a spokojenou cho, aby matka ni-

eho

nezatušila.

MIMO ŽIVOT

145

Byla jim obéma neskonale trapnou tato nenadále jim vnucená situace. Tchyné žertovala, svádla je dohromady, vyptávala se hned na to, hned na ono. I na Stanislavu, jakoby vážné, s Ueným pohoršením, si st-

žovala, že již

ji

nislava néco a

ted docela zanedbává, že u ni

tak dlouho nebyla návštvou.

vzpomnla

vštévy.

chtla si

na datum

Tehdy jak

u

nepamatuje se již? O té duby u ní nebyla,

poslední

byla

ní její

Když

Sta-

pedešla

namítnouti,

s

její

ji

ná-"

manželem,

narozeninách; od

ped tím také mnoho naprosto zanedbávala, ah, ovšem,

msíc

ji

ch:ipe,

co by

ji

také u

ní vábilo,

asem

—

je to

pijde ? I pan ze ji navštíví? Ani by snad nevil, jak ji bavila poslední jeho kniha, kterou poslal. V jednom dechu ji peetla, ted jí po ní asto sáhne, aby se osvžila úryvky. Jen ten sloh, ten hrozný sloh Je to píliš u ní

ted

smutné,

ale

zase

—

i

I

uené, píliš umlé!

A tchyn jala se velmi zábavné žvatlati. Neposlouchal jí už. Ptala se ho na cosi, musila otázku opakovati, a pak ješt nerozuml,

Nco

ztrativ rozvleklou souvislost hovoru.

jako náhlý, peletný stud pocítil

vi

žen zachovavší si celou svžest rozmaru. Býti na konci života, ekati na té

staré

JIÍ KARÁSEK

146

východ i

tch

z

nho

každou

posledních

chvíli a

okamžik

a

umti

užívati

nezakalovati

si jich To bylo néco tak cizího jeho duševnímu svtu, odlehlé jeho bytosti, nezažité ona byla mladou, šajím a vzdálené Hle, .

.

.

!

stnou a krásnou,

i

pomyslil

si,

vznášejíc vy-

svtlé nadje. Ale i jí zežehl a stavla svou vyzniil život vše, na snnou barevnou budoucnost. Ale ona to pijala klidná a oddaná, ona ani nehlesla a soko své

em

prožívá ted nestžujíc

svt

em

po

si

a nevzpírajíc, co

jí

snad ani nezatoužila. Jako ten kámen jest její život, který se odtrhne od skály, sítí se dol, odskoí nkolikrát, pak se ješt pevalí a leží dole v zapomnní, nikým už nespaten, na hlubokém dn, nehybný a mrtvý. Pro jen on neumí tak pizpsobiti se životu? ten stesk nenávratného, hnus pítomného a ds z toho, co mu bude ješt prožíti? Pro neprolomí násiln té sklíené, plouživé mlhy znechucení, pro neprolomí jí do víivého, mladého slunce, do vytrysklé krve, do výkiku vášn, slz, radosti, jen stále živoe studené a vyprázdnné pod šedou, mrákotnou, ustydlou korou?! Uvdomil si jasn celý svj život, uvdomil si i jeho podklad. Uvdomil si celou tu hru dal,

Na

MIMO ŽIVOT dvojího

noho, jej

pfke

jenž

si

nesl

147

odporujícího proudu, jedho k uméní, druhého, jenž

vedl zpét k životu, a zcela

ted nemožnost vyhovti

zeteln

pocítil

obma smrm. A

pocítili nemožnost vnovati se výhradn jedinému. Ten jeden šel píliš vysoko, v studeno a tmu ten druhý padal a ztrácel se v usedlém kalu, v mrtvé a tžké špín sevšednní, ;

A

nezbývalo,

obma,

s

než

zase

tím steskem,

potáceti že

mezi

se

nelze jinak

žíti,

s pocitem nenadálého uvdomní si prázdnoty celé té hry, s vdomím nutnosti dále pemáhati nahromadný odpor a hnus Když tchyn ode.šla, padly masky, padly herecké petváky. Rozešli se po tomto intermezzu, chladní a nepátelští, jako díve. ted po peeknuti tchyn, že Stanislavu lhala, pedstírajíc pi svých vycházkách návštvu matky. Ale to ostatn tušil, jen že co bylo díve jako pohaslé, rozplynulé, zpola vybavené, to vytváelo se ted nyní niv pevné obrysy. Ale nepodnikal eho. Kolísal v mlhách a v mdlob neustále. Z ichovával toto zmrtvle pímí, kdy všechno kolem nho shrnovalo se k prudkému, dusn horkému boji, a plnilo se vzrušeným napVracel se sob, ptal jetím k výbuchu. to bylo velmi se svého ztichlého nitra, a .

Vdl

i

a

.

.

JIÍ KARÁSEK

148

pece pod celým tím drtivým pívalem i ted ješt chvílemi vil, že najde pod ssutinami pítomného klid a smíení pro píští dny

absurdní,

.

.

.

XCVIII. Stanislava vyšedši jednoho odpoledne na

procházku,

nevrátila se

na veer, nepišla

ani druhého dne.

Znepokojil se a vyptával se služky. Byla zmatena jeho otázkcu. Smlost jejích

pohyb

pešla

v rozpaitost a

v

skleslou

zlomenost.

Odvrátila se posléze od o okamžité

nho

bruíc

cosi

výpovdi.

Nenaléhal již na ni, vrátil se do pracovny. Vše, co v posledním ase úsiln a pracné skonstruoval, aby usnadnil smír se ženou, ted kleslo a žalostné zase shaslo jako ne-

zdaený ohostroj. Zase pocítil v njším náraze oddálenost ženinu bytosti, oddálenost

lemi

zase

již

její,

blízkou, kráející

s

jež se

blízkou,

zcela

mu

nejstude-

od

své

zdála chví-

tak

dvrn

ním v svorném sdružení,

v doteku splývajících

vlas,

jako

na slav-

tváe královských manžel kovu. Ted vidl, že se optn

nostních mincích v tvrdosti

klamal.

Že nebylo v

nm

již

moci, aby

ji

M1MC> ŽIVOT

MO

k sobe pipoutal, že byl jen malátnou vétví schýlenou nad proudem jejího života, vrhající do jeho inného a tekavého pospchu,

uritým, rázným smérem se beroucího, nehybný stín, kterým probíhaly bez obtíže vlny dál a dále, kdy se domníval, že je možno zdržovati je, shromaždovati pro sebe, pro sklon svých dn. Ted mohl miti nejvýše trapnost sklamaných illusí a výši své pepjaté lehkovrnosti a k prudkému pádu vzneslé

dvivosti

*

...

Vyšel z domu, nemoha zstati pod stechou ... V ulicích bylo hluno, živo: svžest ranního vzduchu zdála se vše spíjeti, pohaslé a splynulé jindy linie a hrany osteji všem vynikaly. Nebe se mo-

a výraznji na

dralo v nejjemnjších odstínech, a jako od-

mušelínové nehmotné, prchavé, šátky, vláely se po lehce zdvižené a mlhavé oblaky nejblejších odstín. Zapomínal na okamžik v tom kvaložené,

povzletné

závoje,

bílé

nm

pivém ruchu, kam vyšel a pro tam Zpestilo

se

v

jeho

nitru,

zahrálo

vyšel. a

pro-

blýsklo tam obnovenými, prosvtlenými barZvlhlá, mokivá sprcha úsmvného, v jeho vytrysklého svtla skanula duši. Byl jako zašlápnutý, slepý step, který pojednou se rozzáí jako barevný, k oslep-

vami.

mlad

i

JIÍ KARÁSEK

150

vyšlehlý plamen dotknut paprskem slunením. A šel tak dál a dále, jakoby jen na prochá/.ku, a oko jeho tkalo a bloudilo hned v ten, hned v onen smr. A vešel v nejhlunjší, promenádní ulice a dal se obklopiti šumivou, pekotnou, zmaten smíchanou a víivou vavou. Všechno zdálo se nosti

ted

v nejistot

linie se

tvar

tásti,

smle

tažené

kivily, obrysy prohýbaly, chodníky

se výšily,

sklo výkladních

skíní

vystupo-

rám.

Všechno zdálo se odpoutáno a vyšinuto v tom tesoucím se, prudkém a plachém svitu ranního slunce, jež na vše divoce najednou udeilo a tesklo a pak odskakovalo a plaše prchalo, by znova a znova blýskalo, tískalo a hýilo na poddávajících se mu plochách a rozlohách. Nebylo již barev, stín, hran, obrys, pedmt, chodc, pestrých výklad, rozlehlých chodník, byla jen tekutá, rozlitá závra z toho všeho, vír, napjaté, nervosní, tesavé probíhající a rozlamující chvní, útok a ústup svtla, vyvovalo

z

lávání

a

shášení

modré

v

zelené,

barev, a

pak

ervené v byly jen

žluté,

skvrny,

skvrny, skvrny, hndé, erné a šedivé skvrny, divoký, k pitvornosti pohnutý, vášnivý tanec, šílený var a spch, ne již v ulici, ped osl-

nným

zrakem, ale v

duši, v nitru,

kam

se

MIMO ŽIVOT vše promítlo, kde se vše

.slilo

151

a spojilo, v je-

horkém a bezmezném reji nejprudších dojmuv a otes, Nevédél už ani, kde je a kam jde. Taková závratná, dusná a spilá mdloba se ho zmocnila. Nékdo mu vykikl tésné u ucha, jiný pebhl ped samou jeho tváí, do zraku mu blýskla drádiném,

blýskavém,

krvavá erve, uslyšel za sebou prudký nenadálý rachot, to tésné vedle ného projel koár, kdosi jakoby ho byl zadržel, narazil o njakou hranu, horký dech zavlál mu do tváe jako z rozpálené výhn, závoj zavlál pižma jej ovála^ mu u oblieje, prudká slyšel své jméno, ohlédl se a zapotácel všechno splynulo v novou smsici, v nový víící, široce rozestený a rozlitý pohnutý chvat ... a zase mizely obrysy a barvy pronikaly, všechno se znova pevracelo a míždivá,

vn

.

chalo rej,

.

.

jako skla v kaleidoskopu, a zase byl

tanec, zmatek, vír, úprk a závra.

apka

pirchala s hlavy,

zafrkl.

ervené

a

k

Modrá

se vzepjal

a

sklo lucerny blýsklo do ho-

ící krve granátem a cosi nenadále povzlétlo

vyíznuvši ve vzduchu ostrou, bílou áru. Zavlál barevný, duhov rozechvlý rukáv a rozhoel se tence prsten na zdvižené ruce. istý, hustý kou vyvinul se lichotné a mkce z rozdýmané cigaretty, a nenadále zjevivši

JIÍ KARÁSEK

152

hndá, jako popelem poprášená, pod

se tvá,

slamným kloboukem kém úsmšku.

A

pak

rozšklebila se v prud-

dojmy na sebe

se

opt

ložily, klesly, a prázdnota zaujala

v

po-

mysl

šedé ztrnulosti

XCIX. Odvrátil

se,

ekl

skoniti,

Jinak se

as

spolu

vrátilo

v-

nemohlo

to ani

pechod k petrže-

vázaje

si,

ným myšlenkám. dlouhý

mu

a náhle se

domí skutenosti.

Ten

boj,

tiše,

ale

který

po tak

usilovné

vedli,

nutn skoniti iouto roztržkou. Naped se jen vzájemn dráždili, dokud nejistota a nevyjasnnost mezi nimi se vlekla. Každý musil

pohled jejich zdál se ptáti Ví-li již? Tuši-li Hlas se jim zachvíval; bylo zejmo, že

již?

se

pemáhají,

svém koby

aby

neprozradili,

A

bojují a zápasí. jich

že v nitru

pi tom

nic nezajímalo,

než

dlali,

ja-

všední jejich

zam-ítnáni; on chápal se knih, jakoby chtl studovati,

a ani

trvale

peduvdomiti ona vysvým vyšíváním,

jediného slova, jediné

stavy nebyl schopen

zamstnávala

si

se

;

a

ani stehu na napjatém tkanivu nepibývalo.

A

den co den se tato hra opakovala. Žena byla stejn upjata a nepístupna, on stejné

netený

a

nevšímavý

vi

ní.

lak poalo

MIMO ZlVOT mezi nimi

tiché,

neopovdné,

dslednjší

vytrvalejší

a

provázený

zainlklostí

a

ale za to tím

vážnosti

vzhledu,

vym-

chladností slov, jež musili mezi sebou

vzájemným

ovati,

mými

se

oddalováním,

krad-

pohledy, celou lirou nenávisti a

jež se více tušila,

dále, tím více

Buj

nepátelství.

než projevovala.

záští,

A ím A bylo

stupovali toto napjetí. ím více odporu se v nich

tím nesnesitelnjší,

hromadilo^a ím mén si mohli odlehiti. byla by prudká hádka, ostrá výmna slov jim obma ulevila. Ale toho se neodvažovali. A tak spokojovali se mluvou osob navzájem sob úpln cizích, mluvou vybrané zdvoilou, která išela pi všech laskavostech

Jisté

mrazem ledové nedvry, pi

ostrým

vší

hladkosti dávala tušiti pokrytecké zakrývání a tajení drsných myšlenek mluvícího, pi vší

zdvoilosti živost,

skrývala záští, nenávist, nepátelství. Bylo to

odpor,

nevrakorre-

vykonávání povinnosti, ale nic více, než co jim ukládalo spolužití, v tom rozdvojování vždy hlubším a hlubším dvou tl dosud spolu spjatých, dvou život dosud spolu sdíle-

ktní

ných,

v

mlenlivém uvdomování poruše-

ného souladu. Neinili pokus, aby se zase sblížili, aby obnovili to skryté a tajné spojení svých tl.

JIÍ KARÁSEK

154

svých Úd.

Šíili vždy

vetší a vtší chladRozcházeli se vždy víc a více, roztrhávali vždy urputnji ona pouta, která mezi nimi utvoil zvyk, manželství, bývalý svazek poutající je k dítti, jemuž dali život. A tak nezbylo než to, co ted se poalo uskuteovati rozchod, úplná rozluka, koleje, které se rozbíhají ve dva rzné smry, aby se již nikdy nesešly

nost mezi sebou.

:

.

.

.

C.

Byl v silném pokušení dojíti ted k Emavc s ním vypoádati. A již pedstavoval svou návštvu, kom.ponoval jako scénu z románu. Byl ped asem u Emanuela, a ted všechny

nueli a celou si ji

detaily oživovaly.

vtším nelad.

Vidél jeho ložnici v nej-

Silná, obtížená

vn

cigarett

zápach potu a mužskosti vystupoval jí z odhozených pein, dech resedové vodiky z odložených .šat. Na podlaze byla naházena smsice knih, pes položena dlouhá turecká dýmka. Psací stl pokryt byl pavála,

n

drobnými pedmty mužské toiletty. nkolik fotografií nahých a polonahých žen. Mistr usedl na nabídnutou židli a zahledl se na Emanuela. Ten zapípíry a

Na

zdi viselo

nal

ješt knoflíky županu.

„Je

tu

dusno?"

MIMO ŽIVOT

155

odskoil k oknu, vytáhl

ptal se mistra,

zá-

clonu a otevel okno. Slunení svétlo zprvu

tlumené prosáklo a rozlilo se svétnici. Temný a k mdlob horký a obtížný prostor proistil se a rozvíil rnékce zlatým odrazem zvíeného poprašku. Vše se náhle zjasovalo, a pojednou komnata jako zdvižena zahoela nejintensivnéjším odleskem, kovovým žárem slunce, v némž všechno se vznítilo a prudce vytrysklo. Linie se staly oslnivjšími, hrany vynikly a vyízly se uritéji. A barvy rozzáily se jako vlastním svitem, vlastním ohkus koberce, hozeného pod psací stl,

nm

:

purpurem

proplál rozlitým jako v krvi vína

starého ornátu, zelený, široký lupen rostliny

na okn jasným, ostrým, prosvtleným smaragdem, sklo obrazu roztaveným, pohyblivým stíbrem, stna svítivou, šastnou modí svých tapet. A nebylo tu již mrtvé polosvtlo a polotma houpající se lín v úzkých stnách, v dušeném prostoru, ale živé, urité rozlití jasu,

pesné

odlišení

a

vystoupeni

všeho,

pohnuté tesení procitlých záchvv, pomísená a víící rozkoš vzduchu nasyceného

ohnm

a zlatem

.

.

.

u nho, Stanislavu se dívá že mu, se Zdálo v jeho objetí stopsacím nad otogr..ie zase na pikantní

Pedstavoval .

.

.

si

.

.

.

JIÍ KARÁSEK

156

lem ... a domníval se rozeznávati mezi nimi podobiznu Stanislavinu, již mu darovala, a již zavsil mezi ty všechny, jež ji pedcházely Jak byla šastná, Stanislava, že se mu mohla tak mstíti, za netenost muže. A jak byl šasten Emanuel, jenž našel .

.

.

—

zmnu

za znudná dobrodružství s baletkami a šikamj, pro nž ztratil již zájem. znova mu tanuly tsa mysli frivolní fotografie, toiletní titérky psacího stolu, rozválená, teplá postel páchnoucí potem, a pak ten zápach nevétrané místnosti, prosáklý cigarettovou a resedovou vní a vidl Emanuela v županu, vidl jeho široký krk odhalený ted bez koketního okolí námonického límce a obnažené nohy na rychlo vsunuté do sešlapaných stevíc, a zdálo se mu, že vidí jeho silné, husté vlasy zarostlé paže v odhrnutém rukáv, že vidí jeho ostatní

A

——

i

i

otužilé,

osmáhlé tlo,

tlustá,

celé to mužství skryté jindy

masitá stehna,

pod

módním,

elegantním šatem, jež tolik jeho žeim lákalo a vábilo, a zasmál se trpce a zlostn. Maso, mužské maso, a on ml ho tak málo, a velmi záhy se na jeho žena nasytila. A zde ho byl celý hod, bylo k nevyerpání, nabízelo se a podávalo vždy znova tuné, svží lákalo a pitahovalo v celé útoné.

—

nm

—

MIMO ŽIVOT

157

prudké síle vysplého, všemi šávami nasyceného a kypiciho samce. Nic sentimentálního, nemocného, zbablého a mkkého nebylo v jich pomru: nebyly povadlé, smutné hovory, mlenlivé polibky, kradmá tisknutí rukou, splývání duší, jež on miloval. Vše zdravé a pímo. V keovitých polibcích, chvatném pissátí dvou silných, pyšných a prudkých tl, jež hledala úkoje a rozkoše ve svém spojení. Nezbožiovaly se kvtiny, parfumy, knihy poesií. Nehovoilo se o umni šlo

v

a kráse, o subtilních

pocitech nitra.

se okrášlená tla, tón masa,

prsou, okrouhlost

bok,

erve

Líbila

rt, forma

lýtko v napjaté no-

havici a nahá ruka prosvitající pavuinovitou látkou rukávu, rozpoutané vonné vlasy

A hovoilo se umlouvaly se lsti a kradmá dostaveníka. Co vlastn on chtl mezi tmito dvma lidmi, kteí si tak záhy porozumli, nenásiln, z pouhé živelní nuton se svou nemocnou, nosti se slouili zvrácenou choutkou egoisticky vymáhající k sob ohled, šetení, obt? Slabé a chorobné a tvrdý,

napomádovaný

knír.

a vtipkovalo o požitcích,

—

dít,

vi tmto vysplým

silným milencm, úplné vyhovující, je

kteí našli jim obma oba uspokojující rozkoš?! ustále vtírá,

Pro

se jim ne-

neustále je vytrhuje, chce roz-

IIÍ KARÁSEK

trhnouti

kei

v

ta

srostlá a spojená,

podráždni smysl

a

vzpurná a tžká tla?! CI.

Vzrušení zhasla

;

šel

kleslo,

odvaha

neúastn

ulicí

jeho

tup

a

jeho myšlenky svítily v mlhách

jednati

za ulicí a

bezvdomí

mdle a vzdálen jako zastené, bílé, neprsvitné lampy. Nebylo v už zájmu k pítomným bolestem. Jen neuritá lítost pro-

nm

stupovala vlažn a

chab

Cosi

jen

neutišeného,

celou jeho bytost.

kleslého

pro

bžný

okamžik a odloženého prokmitalo lim celým zdánlivým klidem, jenž jej ted zaujímal, jako prokmitá chvjivá sple vodních rostlin zrcadlem ztišené hladiny ... A jako zástup na útku se pak stísnily a stlaily bázlivé jeho pedstavy, a on pocítil pojednou znova a ted nejsilnji touhu rozlomiti tento tvar bytí, pejíti v nic, odložiti vše a necítiti, nemysliti, netrpti,

nebýti

.

.

.

Cil.

Když stole

se vrátil

lístek.

^Nemohu 'vlastni.

dom,

Obsahoval

snášeti déle tvou

nalezl na psacím,

pouze

vty: a hráti

bys te ponechal osud vlastnímu ureni.

Prosím,

úpln mému

dv

petváku <í

mj

MIMO ŽIVOT

159

Sedel dlouho ztrnulý a bez myšlenky nad lístkem popsaným známým mu drobným a kulatým písmem. A najednou se mu nad ním vynoil její profil. Tak urit a blízce, že ml dojem chvilkový, ale zcela

Pod ržovým tónem klobouku vyrýsovala se a vyplynula tvá kontrastující umdlenou a bolestnou blí pleti, ale v ostrosti a jistoté rys, pravidelný vý-

jasný, skutenosti.

kroj oválu

ovneného

sotva viditelným za-

chvíváním nitkové hebkých zlatavých vlas. Vdomí ztráty bylo první, co jej ted bolestné

—

proniklo a prostoupilo: odešla, nevrátí se opakoval mrtvé a sklesle, a nitro jeho plnilo se tíživou

jako

tesknotou

noc tichým

pláem podzimního dešt. Domníval

pede dvemi,

se slyšeti vzrušil

hovor lidského hlasu

se a povstal, ale byl

to klam. Jen mouchy žalostn bzuely na oknech, a v jejich jednotvárném, proniklém, tvrdém, podráždném tónu vyvstala pedstava opuštnosti nejsilnji a nepekonateln. V šeru vdomí nahromadil se a vzrostl studený, široce prostený stin, který najednou lehl

na jeho

svj pláš stále

duši, obalil

ji

v chladný,

a sklíil a rozmrazil

samota

a zase usedl.

— povstal, Bylo

jej.

uinil nkolik

stále stejné v

tžký

Samota,

krok

komnat,

.

JIÍ KARÁSEK

i6o

fialová pohasínající ... a to

stemnlý, v šero nejtmavjšího mrtvo, to mrtvo

nepadalo

uvázlé,

tytéž obrysy stín vržené v

potopený pokoj,

v odstínech

ale

již,

viselo,

ztrnulé^

v zdušené, stísnné prostoe.

Sám

slouchal ztišiv dech,

sé neozývalo.

ale

nic

?

.

Kolem ného všechno jakoby vymelo hodiny tikaly, urité a pesné,

spšným

.

Na-

.

.

.

.

Jen

úseným

a

Ale tam dále? Je tam živo, hluno? Kypí tam a šumí život, zmítá se a pní v prudkém, neztichlém varu ? Je možno ješt ním se zamstnávati, se dáti pipoutat, nad se tšit, nad krvácet? ... V byl jen klid zlomených sil, zašlápnutého zdupaného cítní Ani k protestu, ani k plái se nitro tónetn

.

.

.

.

ním ním .

.

.

.

ním nm

.

nm

již

nebylo^

co by se rozechvlo; zbyly tam

již

jen bez-

jeho nevzmužovalo. hlasné,

nmé,

Nic v

mrtvé, ztržené, puklé struny

Ani zbablou karikaturou potácejícího k plachým pokusm jednati chvílemi vzchopivšího

muže

již

nebyl.

í^el-li

.

.

se^

se

díve

mrákotné a kolísav za klamav rozsvíceným, v tmy neseným svtlem, ted, kdy shaslo, zstal státi v temnotách a neodvažoval se již ani o krok dále. Jako obraz s plochy zrcadla zmizel ted

z

dech zdánlivé vle

žíti,

jeho života ten

klamný

probíjeti se životem^

MIMO ŽIVOT

i6i

pijmouti a konati svou úlohu v hemživém, shonlivém celku zstalo jen prázdno k nevystrnulost, plnní, odumeni, nic. .. život ztracený v tmách jako neosvtlený, zapadlý, neoživený Nezbývalo z minulosti nic, .

.

.

dm

.

by

se

.

opel

o

.

;

pítomnost byla

—

nelaskavá,

neplodná, Dustá a budoucnost? mlenlivá, neprostupná zad, postavivší se tsné ped ním, aby již ani o krok nemohl postoupiti dále Nezbývalo než poddati se, zavsiti mrtvé své sny, mrtvé mrazící,

Veliká,

.

city jako odložený,

.

.

zapomenutý

hu-

nástroj

dební na tu mrtvou, mlenlivou zed Nezbývalo než ekati, až zapomnní a smrt padne na ty zmlklé a ztišené jeho touhy

jako prostradlo umrlí na mrtvou

tvá

.

.

.

.

.

.

cm. Neuml pijmouti, co mu podával život. jiní chtiv a spšné sahali, Odmítal, po a chtlli nyní, jako znavené a z rozmar vyerpané dít, to, ím díve pohrdl, vzíti, ruka

em

osudu byla pro již prázdna Pokládal se vždy za vyvoleného, za a ted zvláštního, odlišeného a jediného, vidl, jak je vlastn potlaeným, povrženým, bídným, posledním. Rozkoš, která jej vedla ,

.

.

—

k bohatému duševnímu

hnutí,

jej

prostoupila

.

JIÍ KARÁSEK

i62

zjemovala, z jeho bytosti uinila nejcitchvjivý hudební nástroj, pod nejlehím, dotykem ozvuný, a jindy mu nahrazovala a

livjší,

vše, co

mu

odpíral svt,

barevná,

klamná,

— ted

zmizela jako

mýdlová bublina. Zbylo

tsné prázdno, bezútéšné, vyplýtvané živoení, — skleslé stíny, marné

jen sviravé,

potácení

a

vrávorání

uprosted bezcílnosti

všeho.

Tam, kde jindy domníval se nacházeti náhradu za to, co mu bylo odepeno, lék a úlevu za drsnosti a nepátelství všedního života, ted setkával se s chladem, s krutou,

ledov

mrazící

bezcitností, s brutálním od-

mršténím a odpuzením. Umní, které mu jindy poskytovalo rozkoší, radostí vybrané jemnosti, pro nž nezávidl druhým jejich hrubých, hmotných a lopotných požitk, ted se od nho odvracelo, a on vidl, že se jen domníval u nho nalézti, eho jiní lidé ne-

pravd, že také nenalézal, prchavé, rozplývané, vratké illuse. A zatím co se jejich hrou zbyten a neplodn zabavoval, den za dnem se svými dary odcházel ... a ted, kdy je pozd, pichází k životu po skoneném kvase, vidí vyprázdnné nádoby a zvrácené poháry a žádá svj díl, ale odchází zahanben, odbyt, nebo nezbylo než to, po nikdo nesahal nalézají:

ale v

mimo duhové,

em

.

.

MIMO ŽIVOT

163

CIV.

A

ted vidí jasnéji než divé, jen jedno:

zbyteno žíti tak, zbyteno žiti a nikomu,

jak

že je

vati,

zašlapati

to

i

vota za prožití

on

žil,

že je

ani sobe neprospí-

málo v prachu, co ze žiA tebas se žilo ne-

stojí.,

dokonale, tebas se hrála

kivé

úloha bez poroz-

nepohodlnými, kamenitými cestami, jen když se néco proJen když žije, néco se hraje, nékam ujde. utnéní

a

šlo

se

se v posléz pozná, že

pro

a

pece

jen néco zbývá,

se žilo, trpélo, zápasilo,

lovalo,

že

se

prázdnem, ného diváka

pracovalo,

usi-

nemusí odcházeti s jevišt úasti a vzpomínky jedi-

bez

.s

v hledišti.

CV.

Jaký odpor se v ném ted zdvihal ku všemu, co leželo za ním, k celé té minulosti, jež hnila Zd jeho patou, šeredná, píšerná,

porem

rozkládající plnila

prošlých,

jej

se mrtvola! ta

neužitené,

ada s

dnil

nevrlostí

Jakým

od-

marné

tak

obtéZova-

ného odbytých a propuštných! Jako vze pochmurné bastilly vzpomíná na zašlá léta, kdy v ném bylo plno vzruchu k innosti, a kdy jen ohlas síni

chestících

okov

v

nmé

daleký ohlas vyvolával, tak vzpomínal ir

1

JIÍ KARÁSEK

64

na svou minulost a vidél, jak i ní iší chlad sklepního véi^xÁ, a jak z ní se valí v hustém, nezadržitelném proudu vlhká, sazová

svtla v ní nezažehl, ani jediný, s temnotou zápasící kahan mu z ní nezasvítí, vše bylo pohaslé, bezútšné, zívalo ted do erná a noci zoufale a bez-

tma

.

.

.

nadjn Ah,

jediného

ani

.

.

.

vdl

ted

nitro tak docela

dobe,

pro

nebylo jeho

že

svt vždy umrtveno,

namlouval, když si jeho požitk odNa dn jeho duše se zdvihl asem proii jeho samot, a zatoužil nejednou odpor eho mu život žíti, zatoužil nejednou bráti, poskytuje. A vdl, že to vždy bylo po

jak

si

píral.

tžké, náhle ho pepadnuvši, soumran zkamelancholii, v dobách, kdy churavél

lené

niivým splenem.

Umní mu

nestailo, ne-

vyplovalo náhle tiastalé prázdnoty, a tu se pipojoval k druhým, snažil se držeti s nimi nejnepatrnjší odlesk jejich požitk, vyplniti svou duši chvatné sebraa umdlen nými, barevn svítícími dojmy, tou náhle procitlou choutkou, k jejíž splnní nestaily mu síly, pál si, aby radji vše kleslo a padlo v nebytí a noc Muivé a trapné myšlenky v dusném krok, zachytiti

i

—

.

tom ovzduší stoupaly ted

ze

.

.

žluté,

seschlé

MIMO ŽIVOT louky jeho

životíi,

165

ped bouí

jako

vystu-

vyprahlé pdy trpká, suchá vné ve vzdeclíu mdlých, povadlých nezkosených puje

trav.

z

Lítost

a Síila a

vala

nenávratným nesla se ted a zatžovala a zkalo-

za

prostírala,

pítomné myšlenky. Netruchlil pro pomíjejicno>t všeho,

ale

on nevypoteboval, co zašlo bez ného, mimo jeho vli. Truchlil nad sebou samým nad formou, v níž se jeho život vmstnal, a jež ted narážela na všech pro

to,

že ok neužil,

stranách, rozbíjela lísala a

se o

formy druhých, ko-

potácela se mezi nimi a ted na isto

v hluivéni jich

zmatku

uvízla.

tebas ted poznával, zpsob, jakým dosud to vše ani žíti.

je

nebyl

žil,

pece

védél,

že

správným jen

pes

pro budoucí nenajde zpsob, jakým

Trápil se nad tím, nebot védél, že chyba

v nitru, že

a že není

a

že

Truchlil nail

nebo

minulostí pro budoucnost,

páním

je

v jeho ji

nedostatek

moci

a vada

uvnit,

pouhým poznáním

odstraniti.

CVI pemýšlel, až našel posledRozechvélost posléze zmrtvélý klid. duše se a ustupovala, ních hodin ponenáhlu míru, stišila a vsnila v jemnost nerušeného

Dlouho tak sedel

a

JIÍ KARÁSEK

i66

jíž nehýbe už vítr, usíná nad zamlklým proudem. Pochybnosti se uklidovaly a klesaly jako pod perumi široce rozeste-

jako vétev,

ných kídel, jež se pestaly zachvívati, pamé minulého ochabovala a slábla, jako zásvit vzdáleného dne zachází a mezi pošmurném tíživých sloup. Bylo marno a pošetilo, ekl si, pro minulé tak se trápiti, Lépe rozevíti svou duši dokoán, pipraviti se pro budoucí. A život a svét, tebas nebyl pro néj lákavým zápasištém, tebas pro nj neml již kouzla úastnili se ho, užívati ho v plné pýše, v plné radosti styk s druhými musí míti pro nj aspo místo, kde by se opel a dohrál svou úlohu. A tak vejde do života, do jeho rvavého a podráždného zmatku. Dá se ješt jednou uchvátiti, ješt jednou bud vysoko povznésti, nebo nízce podupati. Vrhne se do prudkého víru, a už v utone, nebo pracn s druhými na povrchu se udrží. A tebas už to bylo tak vzdáleno jasných, svtlých nadéjf, s nimiž jednou vstupoval do života: byl to aspo pokus vyváznouti z mrtvého živoení, jíti tam, kde by byl jinak na vždy, v sklíené, nehybné neinnosti utkvl a prohnil. Vítzný cíl, který mu jindy na mysli tanul? Zlaté vnce slávy? Triumfální vjezd, jásot, pýcha

me

—

nm

MIMO ŽiVOT

167

pedmtem pozornosti davu? Ah, jaké byly tretky, jak malichernými se mu jevily ted, kdy se otevely všechny rány života a v palivé bolesti krvácely vždy vlc a vice! pání, Jak prázdnými a nicotnými byly býti

to

vi

aby našel

úlevu,

jen klid,

—

lék

svým

holt-

nebylo užívati rozkoší, lané smlrávati sladkou a ržovou, prchavou pénu povrchu: to bylo rváti se, bíti, zápasiti, snášeti ústrky a pohoršeni, dobývati a hledati, ne již pijímati a z hotového bráti. stem

!

Zít

to už

CVII.

Tak se ml vždy k životu stavti, ekl pímo, ne oklikami. Neml tak mnoho poddávati se svému nitru, hledati jen tam rozešení, kde jej tak mnohé klamalo, ml si.

Jíti

si

všímati též vnjšku,

snažit

se o styk

s

žíti

nimi,

pekáželo tmto vztahm, co

je

svým

podporovalo.

klamm

chybný, Nitro

mu

a illusím.

zatím

A

vše,

a pijímati žil

jen

co vše,

sob,

odtud vyšel po-

zvrácený smr celého jeho života. ted nepostailo. Dotkl se tam bo-

lestných míst. dotýkati.

A

více mezi lidmi,

odkládati

A

Otevel rány, kdy se jich

ted,

cely se, a on

nemá

jichž se

už síly ukonejšiti

ulehiti jejich palci vosti.

A

neml

dotkl, rozkrváje,

ani

nezbývá mu, než

JIÍ KARÁSEK

i68

shromážditi všechnu neprchlou dosud odvahu, vzkísiti umdlelé a skleslé, pohaslé síly, — a znova poíti, zkoušeti a hledati po utrp-

ných porážkách

.

.

.

Tak byl jist, že ted nalezl a pochopil smysl svého života, že žádná už pochybnost nebyla s to, aby poboila, co v tchto vteinách prchavého snní byl vystavl. Díval-li díve na rub

se

výraznou,

líc,

na spletitou,

života,

zeznatelnou ozdobu

uritou hlavu

jistou,

nero-

ted vidl

peníze,,

a

jeho

vidl

oste vbitý nápis a odlišený jasn vystouplý ráz a hodnotu. Nebylo již pro nj omylu, vdl, co na tržišti svta platí, a jak a kde vystoupiti a jednati Jako z uzavených za!

hrad ve

vn,

tmách

tak

z

jeho skleslého, stišelého a

slehlého

vyvanula a pro-

života

drala se ted široká pronikavá touha ...

on chtl nejšiti,

již

zítra za ni

aby zapomnl na

svíralo a jako

prostírala se v

jíti,

mra

jí

vše, co jej až

tlailo.

ped ním

již

V

dosud

myšlenkách

blavá, nedohledná,

obzoru se ztrácející stezka. Chystal se na

dalekou cestu, a jeho

dvivost mu

že se nesklame, že neklesne

A

A

se opíti a zko-

on chtl jen

dojde

.

.

.

jíti,

tebas

již,

vdl,

pravila,

že dojde... že ani ne-

MIMO ŽIVOT

169

CVIII

Když

se probudil,

ped

úsvitem, v dusné,

tmavé ložnici, podivil se Jiejprve sám sobe, Nevédél ani, jak se na jak mohl usnouti. lože dostal; pamét toho všeho byla v jeho mysli úplné sn)azána jako kídou napsaný úkol na školní tabuli. Odhodil svrchnici, rozvricná zima jej rozdrobila. Nevstával, zstal

Xéco jako pání, aby vbec neaby se nerozednilo, ozvalo jeho duši, pomíchané a stísnné. Byl

tak ležeti.

muil se v

vstávati,

všecek jako téžkou rukou zpracován a rozlán)án. Tíha nesnesitelná a pi tom neodvalitelná, vždy hloub a hloub se na proboující, ležela na všech jeho údech. Ležel tak chvíli, pak pojednou spéšné vstal, jakoby byl néco zameškal, a jal se strojiti. Nebylo rozileni v jeho duši. Nepe-

nm

mýšlel ani o tom, co

si

pone

v nejbližších

okanjžicích. Nerozhodl se dosud. Ale že néco

teba podniknouti,

to védél.

af už cokoliv,

CIX a

zvolna,

váhavém tempu, jako

v neur-

Vyšel na v nestejném,

ulici.

itou procházku.

Šedivé,

plnilo jeho mysl.

chvélo a trhlo,

Šel

Ji^n

klidné

vymelé prázdno

.isem n^co jím

pro-

v záchvévu jako jenmé roz-

I

JIÍ KARÁSEK

-o

litého bolestného uvdomní, myšlenky se pebarvily v uritjší pedstavy, a v takových okamžicích vždy se ohlížel ulicí, by se orientoval, maje v zracích nevyjasnnou ci-

zost z všeho, co

mnl, kam

jej

jde a

obklopovalo, než

pro tam

jde.

A

vzpo-

si

tu

vždy

obrys

ztopená pedtucha padla v stíny jeho duše jako probleskne mlhami zkalený kruh msíce Jak to provedu? napadlo ho v takových chvílích, a lehké, drobné, probíhavé mrazení

bolestná,

v

rozplynulosti

.

drtilo zase jeho

tlo,

a

tence a bolestné napjaly.

všechny

Njak

.

nervy bude,

.

se

po-

myslil si, ale nieho urité neformoval, ani úvodu si nepipravoval, až pijde k tchyni, by si zpt pivedl ženu. ekla jí nco? ekla jí všechno? ekla pravdu? NezaIhala? Neuinila pokus sebe oistiti a celou

vinu na

nj

svaliti?

To na

chvíli

vystupo-

zamlžené a nejasn, ale zase to zacházelo, jako jemný kou rozplývající se a mizející ve vzduchu, aniž pibral na sebe njaký uritý tvar. Konen zašel do tvrti, kde tchyn bydlila. Byla to ást mésta úplné mrtvá, jakoby od ostatního živého jeho organismu odtržená, s nahými, osleplými, kalnými prelími v posách rozkládajících se mrtvalo v jeho

dom

mysli

MIMO ŽIVOT

vol,

hbitov

prostranstvi

mésta, s

kde

mlením

se

171

úplné spustlá

ssutin stítiala s roz-

sáhlými budovami jako tžkými a nemotor-

nými

v celé té prostrannosti a

nichž vála

2

zádumivost nemocnic, kde leží beznadjné umírající. Ulice se kivily v stavitiživá

telské bizarrnosti

zmocoval

minulých století a asem chodce v nich pocit

se bloudícího

osaméní, oddálení od zdiva náležejícího lidem pirtvého století, néco z toho, co by cítil lo-

vék naAich

dn, kdyby

nékterém veku v

morem

ulicích

se

v

octl

minulém

vymelého

mésta

a procházel se jimi, jejich

plachým,

mrákotným. ponurým, vleklým stínem, ploužícím se po víem tom dávno zhynulém. Tchyné bydlila v ulici utvoené zpola vysokými zdmi .šlechtických zahrad, z nichž vanula nemá ztrnulost starých, zapadlých hbitov, a zpola nkolika sešlými, zernnlými, vráskovitými

domy, inícími dojem

zru-

í^ených klá.^ter. Šel po vrzajících prohnutých

a

zkivených pod dlouholetými šlépji de-

vných schodech .se odeným, prosáklým

zábradlím vlhkostí

rozpuklým, ztuchlým

a

zápachtím starého deva, pro.šel nkolik mrtvých chodeb rozbitých a zaprá.šených, plných práchniviny, kde nebylo vidti živé duše, a kde jeho pohybující se a lámající

JIÍ KARÁSEK

T72

na oteném, popraskaném a šedavem nátru dsivou silhouettu kradmého

stín tvoil

a zlomyslného vetelce. Sel mimo vysoká okna, jimiž se šeil ze dvora do vnit zsinalý, váhavý, zazelenalý svit, zavšuje se umdlené a nehnut na zdech chodeb, na hrobné a dlouhé ztrnulosti všech pedmt, a zaklepal na samém konci poslední chodby prvního patra. Za chvíli mu pišla neumytá a neuesaná dosud služka otevít, uvedla jej do salonu

a pak

šla ohlásit jeho

návštvu.

CX. Usedl a ekal. Byl tu týž kalný a zsisvit jako na chodbách, jen že zde psobil na nj ješt svíravji, než venku, kde se zdál ploužiti podle holých prázdných stn. Rozhlédl se v okruhu zdí ovšených nkolika italskými krajinkami svítivého, tradicionelního koloritu a zernalými rodinnými daguerotypy. Stny byly vyalounny sešlými již tapetami, s nerozeznatelnými skoro ozdoTialý

bami kvtin a pták ržového a modrého tónu. Trochu baroknosti vzelo v úprav komnaty, a mnoho staroby a odbyté módnosti hledlo z uchovaného, tžkého, zdobné a spletité vyezávaného nábytku. A všechno pokryto bylo umlými, pracnými výšivkami

MIMO ŽIVOT

nmeckého

dle

vzoru,

ani

173

malý spinet a

Goethova Werthera

výjev

z

ticho

zJe bylo ješté

neschá/.el.

mrtvéj^í,

A

zalek-

pronikavé kví-

lejší

než venku, jež

livý

zvuk ze dvora od studny,

ruSil jen

ješté

z

niž

nékdo

vážil vodu.

CXI.

Konené zladéná zeté

pišla tchyné. Jindy k úsmévu byla svraštlá. Pijala

tvá dnes

její

odmené

velmi

a

vážné.

Nedvra

zostených, šedivých oí, jež mly ocelový svit a zdály se všude pronikati a Jo všeho se zabodávati, neztrácejíce pi tom studeného, odpudivého vzlesku. Ví všechno, napadlo ho. Stanislava ji už pipravila a pro iišela

ji

ze

sebe získala.

átku

A

zaal pímo, udiven

lhostejnosti, s níž

s

po-

ho poslouchala,

ja-

na njakou vzdálenou vc, v puse antické sochy umísténé v kout njakého starožitnického musea. Nevyrušovala Když se tak stalo, ho, ekala, až domluví. zaala úsen, ale klidné sama. Že vdla že je tomu jen po dobe, pro pišel.

koby

myslila

A

vdná, hovoit. ležitosii,

že

mže

s

ním o vci

Nerada se když se k

.sice

ale

plete ní

dvrn

do

po-

cizích zá

už dcera a

tecI

on obrací, že nemá nic proti tomu, aby též ona o vci nepronesla svého úsudku. A i

JIÍ KARÁSEK

174

liodlá iti,

nejen úsudek pronésti,

nebo

ale též zakro-

zde se jedná o spokojenost

její

nade všechno. Jedno mu že dcery své jím však praví již pedem nedá za žádnou cenu již trýznit. L^. jí nedala do kláštera, aby prožila svou mladost mezi tymi stnami, ale že ji provdala, aby užila svéta lépe, než by mohla s ustárlou matkou. Na to, co on v manželství poskytuje zené, že jest dosti asu, až ji. život unaví a vyerpá. Ale teJ, dokud je krásna a svéží, patí svtu, a ten jí nesmí býti zavírán, i kdyby byl sebe žárlivjší na to, pohledne-li na ni žádostivji a sméleji nkterý mladý muž. Zi by pak stálo provdati se? Nesmí

dcery, a ta jest

jí

:

mysliti, že žen postaí, stane-li se otrokyní muže, jehož si zamilovala a vzala za manžela. Vdát se znamená žen pijíti teprve k pravé a plné platnosti. To jšou pece samozejmé vci, což nechápe?! Takovou znalost života jevi ve svých spisech, tak

si

trefn a správn umí tam ešiti a nejnejasnjší životní situace

má rozhodovat

o vlastní

nespletitéjši

—

situaci,

a ted,

kdy

jeví

tolik

diletantské nemotornosti, tolik nezkušenosti a nejapnosti,

že je

psát o život, také

k

srdci.

to až žít jej

na podiv.

—

to

aby

Nejen si

vzal

MIMO ŽIVOT Domluvila, povstala a pesela komnatu nkolikráte, násilné pemáhajíc nenadále se šustíc oste rozliji zmocnivší rozechvní, tými vlnami svých dlouhých šat po podlaze.

mleli oba,

Chvíli

mistr

v neprovétraném pokoji,

oddychoval

tžce

mu

k za-

a bylo

jakoby vdechoval vzduch prosycený zápachem oleje adících lamp. lknutí,

CXII.

Mdle

Neodvážil jal se hájiti. Emanuelovi, tak se ted ped

a švadle

se ani zmíniti o

mluvil o celé

tchyní hanbil za celou aféru:

vci jakoby šího,

nedorozumní menskleslým, chabým

se jednalo o

nepatrnjšího rázu,

hlasem, jakoby on jen byl vším vinen.

uspokojena a pólo

smíena

jala se

mu

zpsob

jeho života. Že by

ted znova, ale

Tchyn

jeho sklíeností,

již jí

mírn, vytýkati jinak bylo lho-

kdyby se to týkalo jen jeho, takovém život rozkoš a uspokojení, dobrá, nikomu do toho nic není, stejno, jak žije,

—

nachází-li

v

co druhého blaží že

zpsobem,

;

jak

ale žije,

musí trpí

si

vzpomenouti,

v první

míe

a

skoro výhradné jeho žena. Umní jest hezká vc a stojí snad za takové oddalování svta, jaké on provozuje, ale co je Stanislav do jeho umní? Snad ji to také tší, tou-li se

JIÍ KARÁSEK

176

romány, chváH-li

jeho daji-li

se

ei

do cizích

asopisy,

je

—

:

ale

obtovala své mládl, svou rozkoš

mže

toho,

rozváží-li

rozumn, ud ní nedorozumní:

vedle záivých jeho kojujíc se jako

A

práv

Že chce, aby nežila

ze života,

celou véc klidn a

si

žádati? to

peklá-

aby pro né

v

tom

že je celé

že on od

než

jako

žádá.

ní

plachý

stín

snah,

spo-

umleckých

almužnou nkolika výjime-

nými, ídkými okamžiky, kdy si vzpomene, že má také ženu. On však že náleží v první žen a svtu a teprve potom aby si

ad

hledl umní. A pak taková hloupost se

zasmála)

pece je

se

jí

vytýkati i

(a

žen

velmi

posmšné

milence!

o tom zmínila, pomyslil

už vrcholem vší absurdnosti.

(Hle, si.)

Kdyby

To

ml

jen trochu ostrovtipu, poznal by, jak se iní

takovým obviováním smšným.

Nehled

ani k tomu, že by vlastn zasluhoval za že

si

ženy

nehledí,

aby

to,

náhradu

našla

si

— má njaký dkaz pro svoje velmi smlé podezení? Zachytil njaký dopis? Ci je snad oba nkde dopadl? Nemá nic,

jinde,

zhola

nic.

Chtl o novelle, slavin,

se jež

znova

mu

o dopise

hájit,

chtl

prozradila

propuštné

se

pomr

služky,

zmínit Stani-

o bez-

MIMO ŽIVOT

177

Úelných toulkách ženiných; ale tchyné ho nepipustila ke slovu. Domlouvala mu stále a horlivé, vzdal se posléze pokusu, ji pei

Ani

svditi.

jí

už neposlouchal, sedel

ztr-

neúastn, s oima upenýma na pestré kvéty ínského vjíe pohozeného na drobném, erném, lakovaném stolku. Nevdl, nule a

o

em

mluví.

myšlenka

Jediná

mozkem: je to marno, a vzpomnl si na to, ekla tchyn že má :

ale také

myslil

jej

si,

že

co

jsem

hrála

n)U

sem

šel

mu ped

—

chvílí

psát o život,

nejen

Ano, v tom bylo vše, poAle což jsem já nežil? Což

žíti.

2//.

i

jsem ustrnul nkde mimo život a jen tak do do prázdna lelky chytal? Já pracoval, a to Ano, je totéž jako žít? se mýlím?

— —

i

mýlím

ponvadž

se,

ted jsem

na bezcestí,

— —

ted jsem v nesnázích A nevím si rady, nevím, jak a kudy dále. Je to zcela jasné, že jsem tedy pece jen nežil. Vnoval jsem vše

svému umní, vedle nhož vše ostatní pomelo. Zbavil jsem se

pobledlo, uschlo,

rozkoše co

ze

života,

hýbe ostatními,

tretkami, a život

—

býti

hrál

úastným jsem

si

podstata jeho

toho,

lesklými

—

unikl

mi pod slabými prsty a ani jsem toho neznamenal. Není všechno jen v tom umti se odeknouti, pohrdnouti rozkoší, pošklebovati 12

JIÍ KARÁSEK

178

se

hrubému

požitku, býti povznesen nad ta-

—

pravý smysl života kové absurdnosti, znamená pijmouti život, jak je, hledti se mu pizpsobiti. V odeknutí je mnoho pohodlnosti,

mnoho

lenosti;

zpracovati a zformovati klopuje,

co

si

jej

he to,

a

co

lopotnji

lovka

podmauje, co

jej

je

ob-

peko-

nává a udolává. CXIII.

Pipadal si ted tak bezmocným, zbdaelým- pod tíží tohoto náhlého poznání. A pojednou uslyšev ve vedlejší komnat tiché, opatrné pecházení, všecek se vzrušil. Cit neskonalé, nesnesné, pekypující, rozlivné lítosti pronikl celou jeho bytost. V prsou se mu stisklo, v hrdle stajil dech, bylo mu, jako by jej obklopil pojednou vzduch, v nmž'

nemožno než v

nejbližším

okamžiku

se za-

lknouti. Naslouchal napjaté

znova a neslyšel již nieho. Zadíval se ztrnule na podlahu." Venku pojednou vysvitlo slunce. A jemu se zdálo, jakoby pestré kvty koberce najednou oživly, vyskoily a pomíchaly se a ted divoce kolem do kola kepily. A pak jakoby je všechny nkdo najednou ješt pronikleji prosvtlil a mezi naházel krvavé rudých hoících skvrn. Jak se všechno najednou zachvlo, zatáslo, neekan zdvihlo To

n

!

MIMO ŽIVOT

179

nenadále a znova v nejprudší útok se rozsvítivší slunce udeilo sem plnou záí oknem. A bl pronikla a tryskla v nejistším svtle, a podráždná erve zahoela jako výkik nejprudšího hnvu, a mod se k ni lichotila lehce, pelétne, v diskrétním úsmvu barvy, a pak už byl zmatek, zase byl vír, z nhož se toilo ve vyprázdnné, vytupélé Necítil a nevnímal nieho ted jeho hlav. než to smísení a slití oživených barev v pekotnou smsici, tesení a tanení hoících skvrn a kapek zdálo se mu, jakoby z celé ady šttc to ted stíkalo a odletovalo na

——

;

ohnivý, vpíjelo

ervený podklad, na do

sebe,

odskakovalo,

odtrhovalo,

mocn

spojovalo,

potácelo,

klesalo,

nmž

se vše

botnalo a zase

vyletovalo,

padalo,

bez-

trnulo a

melo dole, kde nebylo než neurité, bezruka nervosn barvé hemžení, jakoby tásla pohyblivou, kalnou, usedlou tekutinou. Povznesl umdlené zraky, snažil se prohlédnouti, ale v oích stále se mu nco táslo

ní

z

krvavého mžikání erveni,

z

prudké, ostré

skvélosti bli, z klidného, lichotivého

úsmvu

prozáené modi.

CXIW Hodiny odbily tomnosti.

Z

lálo se

Vrátil

se

pí

mu nemožným,

že

tak

jedenáct.

I2»

JIÍ KARÁSEK dlouho

zde prosedl.

tchyni, která

mlíc

Pohledl udiven na kesla

opírala se o lenoch

nmu, vidl její povadlou, neistou plet pod nánosem pudru jako smrteln zbledlou. Všechno vyvstalo ted s pizvukem stupovaného odporu v jeho mysli. Povstal, ekl proti

„s

Bohem"

a

šel.

CXV. Šel ztrnule ulicemi, s ímsi automatickým nehybným v pohybech, s upeností pohledu, ale bez uvdomování si místa kudy kráel, jako se chodívá za rakví pi pohbu, uprosted hluení davu, osamle se svým smutkem. A když zbouená krev, která se a

mu

vehrnula do hlavy, ustoupila, oddal se na jasném vzduchu, prozáeném ted veselým úsmvem slunce, klidnjší úvaze. Tkavá myšlenka snesla se v jeho mysl, jako na vzdálené hory zbloudilý pták. Vzpomnl znova na vzrušení, jež se ho zmocnilo, když zaslechl ve vedlejší komnat její kroky, a jeho touha šla ted za jejím jménem, jako jde vzpomínka po jemné stop prchavé vn. Vzpomnl na doby, kdy se poprvé s ní seznámil, kdy zdál se nacházeti též u ní sympathii a obdiv. Ah, jak tehdy šastným se cítil, jak jej tehdy blažilo vdomí, že jest

MIMO ŽIVOT

i8i

kouzlem jeho osoby, jeho Nikdy si nepomyslil, na jak nízké niveau by mohl jednou život zredukovati tehdejší jeho smélé a vysoké nadje, pyšné vzneslé do rozjásaného, hoícím sluncem prosvtleného, vonného vzduchu Ale ted ješt zstávalo pi ném stále nco z toho svdného, mdlého opojení, jako na ruce, jež se dotýkala voavek, zbývá dlouho ješt neuritý záchvv rozptýlené, jemné vn. cele proniknuta literárních

úspéch

!

!

i

CXVÍ Vzpomínka prvního

jejich

matku, jako

mu podrobnosti z dob kdy navštvoval její neustupujícím, zmamujícím

vrátila

styku,

špit

Vidl

kouzlem zjevu Stanislavina.

ji

pólo

na divanu, v pítmí jako syceném zlaceným prachem, v odrazu jím zalitých skel okenních, z vní. Zdála se mu mizeti v krajkách a širokém prostení drahých látek, dýchajících tžkou vni pižmovou, sedící,

v

pólo

ležící

peliv sklázjemnlým vkusem

záplav ozdob drobných

a

daných, vybraných se ženy raffir.ované. Vypadala celá jako klubko, oživené dechem tvrího rozmaru, i>tá a vonná pna, odsouzená k nucené neinnosti odalisky a sahající chvílemi,

hlého pohybu,

po vjíi, jenž

v

zlomení nána pol-

ležel

JIÍ KARÁSEK

i82

nebo po kvtu, jenž spadl na koberec. podlouhlém oblieji rozjasovala se chví-

Stái,

V

úsmvu,

lemi teskná bélost

a zase bloudila

zrakem k záclonám okna pohledem tžkým a jako prohýbajícím se beznadjí. Nejastji však vsila nehnuty, umrtvlý zrak na rohu na hrané, kde svítil odraz svtla, dissonanní rýha svtelná vetknutá v šero, pokoje oste a rušiv, v zladné, jako smlunábytku,

vené, ponuré tóny celku.

CXVII. Mleli dlouze, hledíce na

sebe.

Nepi-

bližovali se, opojovalo je oddálení. Podpíral se o

hranu psacího stolu a

snil,

zatím

co

tžkou a ostrou nemocné tuberosy,

tuberosy dýchaly zmrtvující,

svou

vni.

bílé a

Smutné

snhové

a

plátky,

zdající

se

žíti

jen

proto, by trýznily a umrtvovaly. isté jako

adra sily se

stínech

panen, netknuté a aristokratické, mív hod zraku, v nejdelikátnjších od-

blavých

a

snžných.

Mly

bledost

el, jež rosí pot umírajících, a istotu rouch,

oltáe Panny. Jedny tvrd a hrd týily se ve výbojném sebevdomí, jiné umdlévaly v mkkosti, jakoby pemoženy vlastním dechem. A všecky byly smutný, jako smrtí posvceny, bez úsmvu, i ty, jež se

jež kryjí

MIMO ŽIVOT dívaly

183

v rozvinuti celého kvetu,

již

zpola ješt zaviraly své blosti. ze všech se

A

i

ty, jež

poínající kráse jich, jako 2 otevev

ných ret krásných žen, dýchala táž ostrá, útoná, prudká a sytá vné, prýštila se a mísila s tžkostí vzduchu, napojovala jej, pronikala, nasycovala jím celý prostor, vše se v ní koupalo a vše ji zase vydechovalo:

vni

o smrti koketní, sladké a

bezbolestné, která

a pichází šetrným krokem, prostené koberce tlumí, píchod. O smrti, jakou

snilo se v té

nezvuným komnatami,

je

vykoupením

vlídným,

a

kde

chytají a dusí

její

vyprázdnní a

umírají

v ag^onii,

skleslí,

jež

si

vysílení,

už

otupení

a

nieho neuvdo-

muje. Snilo se v ní o lásce, jakou lnou k sob nemocní, Vjez nadje v uzdravení, posvcení smrti

již

neodvratné blízké. chorobném, vápenn bledém zbar-

V tak vení

poala

jeho

láska.

I

ted

vanul

z

té

ztajen mdlého jako z úsmvu zjevivšího se v myšlenkách. A vždy, kdykoli vzpomnl tch dob, pojila se k nim jako neodluitelná souást též ostrá, tuberos, zamilované její kvbolestná tiny, jež jej ovála, kdykoliv vstupoval do Všechny ty nervy se pi ní její komnaty. podráždily a vzpjaly, celé jeho tlo se pro-

vzpomínky dech naladní

vn

chvlo

v

muivé, neodolatelné

rozkoši.

JIÍ KARÁSEK

i84

CXVIII. Miloval prudké,

vn ostré ho

jež

a chorobné, essence

trýznily,

pronásledovaly a

Jakoby se byl vždy do nich vsál. Vyplovaly celou jeho bytost, každý její záhyb, každý její kout. Byl v tom celý raffinement, s jakým vyhledával tyto pikantní, strojené zápachy. Labužnictví odeur. Ovzduší lékáren jej omamovalo. Jda chodníkem biížíval se k nim, nemoha odolati, pitahován,

bodaly.

váben a strhován stopou silných vní, jimiž Celé hodiny vysedl nad kyticemi

páchly.

rozkvetlých

pod

kvt,

Ovíval se

jí,

omdlévaje

z

tžký

byly

se ronící

vní.

jejichž kalichy

stlaujicí, vleklou, spíjel se

váhav jí,

ztráceje védom.í a

šílené té choutky,

do posledních

dsledk provádné mánie. Vše valo ped tou vítzící silou, jen pala, se,

vítzná,

vyrážela,

se zatlao-

vn

stou-

hýivá, pronikala, prodírala houstla,

stlaovala

se,

tísnila

a pak klesala, padala, dusila, rozvlékala se,

zachycovala, nasycovala, pronikala, dráždila a rozptylovala se.

barevné plochy,

A

byly to posléze celé

tíživé a

valy v jeho mysli,

ržové

omamné, jež utkvíz rží, slab fialové

hyacinth a blostné z tuberos a jasmínu, a pak všechny dohromady, v jednom víru, v jedné závrati, v jediném šumu

z

—

.

.

.

MIMO ŽIVOT V

nmž

— —

185

vše ustupovalo, mizelo a ztrácelo se,

kde nezbývalo než páni na vše zapomenouti, niím se již nezaméstnávati, niím se nezabývati V té nemoci zaa

— —

v tom hýení ztupujícím kde se ho zmocovala asem báze ped dobou, až nebudou na již vné úinkovat, až udeí na jeho mozek nenadálá noc, nenadálé setmní, šílenství

chvátivší

smysly,

jeho bytost,

.

,

.

CXIX. šílenství?!

.

.

.

Zachytil to slovo

z

celého

chaosu pedstav a uvdomil si okolí. Stál na nábeží, u zábradlí, dívaje se na lod s osmáhlými, polonahými plavci. Šílenství? Tím by ml skoniti jednou jeho život, v tom by mla jednou utonouti a ztroskotati se pyšná lod jeho myšlenek ? Zachvl se a pak se trpce zasmál. Byl

by to dstojný konec jeho života, jehož všechny radosti, žaly, pocity, vše, co se u jiných zve íiti, byly jen suché, pomaoltání lilie a rže tam, pel, rosa a vné svžest, kde u jiných je se a spilých tesoucích živých, opojených,

lované,

papírové

kvtin! Šel ted hbitovem svého života, polem, v nmž pohbil vše, co mu bylo kdy nejdražšího, a kde nacházel jen smutné zbytky

JlI KARÁSEK

i86

jako z rozpadk starých rakví vypadávají pod motykou hrobníkovou vy-

tolio všeho,

blené

kosti setlelých tl.

CXX.

A

zašel nejdále a

zapomenul zase všeho,

nenadále vzrušilo, a z p^ysli se vybavily dávno zapadlé výjevy z jeho

co ho tak

mu

rodném kraji, vracel se z bezsamotáských toulek. A byla vkol nho tma, tma nesmírná, bez hrází, zalévající neproniknutelnou erností rozsáhlé plán, mládí. Byl v cílných,

v nichž spalo slehlé, vlhké, bezhlasné ticho.

Tak dávno rod, sám

již

sob

uprosted noci, v píponechán, odevzdávaje celou

nešel

svou bytost tajemným a mrtvým tmám Roztoužil se. Ah, ty toulky, ty toulky nekonené rozestenými a rozlehlými plánmi, v nichž zapadá slunce A vidl pusté, truchle a umrtvlé plán svého rodného kraje, bez strom, bez ke, bez vegetace, pokryté mourem uhelným, rozryté jamami dol, které byly již vybrány, neužitený Vidl nmé, rozpadávající se a sklíené zíceniny domk, jež musili ped lety obyvatelé jejich opustiti, by jim nespadly na hlavu, potok krvácející karmínem, lín hnutý, skoro stojatý, páchnoucí, otravný, vleklý Jaká to byla sce.

!

.

.

.

.

.

.

.

.

MIMO ŽIVOT

187

nerie k velikým trag-ickým skonm slunce zapadávajíciho v obtižených, zhustlých proudech rozlitých ervánk Byla to krev, I

plameny krve, podráždná a rozpá-

veliké

erve

lená

purpuru,

Všechno ustupovalo,

alo pod

vzrušujícím

.

.

.

stlao-

nížilo se a

vlivem

k níž zrak se stále vracel,

Xa vzdáleném

obrovských

požáry

výhni, jež zalily celý západ

jíž

záplavy,

té

se stále zpíjel.

návrší opuštná,

rozbitá

zí-

cenina cihelny ztápéla se v té žhavé koupeli

západu, a prázdné, nahé otvory jejích oken,

ervení

zalité

petvoovaly

hoící

vzplanuvší a ji

v

oblohy,

podobu erných trosek

zachvácených a ztravovaných niivým požárem. A pak pozvolna celá šlehající a hýící sláva západu klesala a bledla. Kotoue

erveného dýmu roztékaly

se a rozptylovaly

po vzdáleném obzoru, kde zachytily a do vznítily nenadále tíšt malých z

ní

mrák

hlubiny vyvstávající noci se noících. už bylo rozeznávati tmavší a nejtmavší

ance v tch spoustách

sem tam záe,

rozlité

a

téznji.

nu-

erveni. Ješté

v intensivnéjším tónu tryskla ostejší

ostejší

zbarvení

purpuru,

pohasínal, stydl, odbarvoval

tmy

Pak

se,

erná vystupoval vždy

A

ale

celek

a noc, píliv

vítéznéji a vi-

bylo ticho všude, dusné a

tíživé

JIÍ KARÁSEK

i88

odsouzeného k smrti a zniení; význané zvuný, úsený, perývaný kunkot žab z blízkého erného moálu se ozýval v odmených pestávkách. Zdáli, kde se týily do výše jako véže barbarských chrám mohutné kor.íny, ozýval se neuritý, temné a podzemn dunivý, rozvlnný a neztichající zvuk pracujících stroj. Tma rostla, záplava se nížila a pelévala za obzorem, nechávajíc po sobe ješté jen nkolik osamlých rudých a ržových skvrn.

licho

kraje

jen peskakující,

Stíny se dloužily, koleje vyryté v blát silnice, lesknoucí se jako rudé pruhy, shasly.

Úzkost

rostla,

úzkost

toho mizejícího jasu

z

a prolamující se a do všeho se ztápjící temnoty. Ticho víc a více skliovalo, kunkot žab byl pustjší a pustjší a vzdálené dunní pracujících stroj temnjší a temnjší a tak zádumivé, neskonale jednotvárné .

.

.

CXXI.

A

pak

Šel

nocí

jednou zavládla,

ernou

ale

.

.

.

Nevdl,

vidl

jak

po-

erný západ

a

zemi, a tma vlévala se v celou jeho

bytost všemi póry, všemi ivami, až po kosti, jež

jakoby ho byly náhle zastudily

.

.

.

Zry-

chloval krok a po úzkých kolejích, jimiž za

dne vozívali káry

s

uhlím,

pospíchal k do-

MIMO ŽIVOT niovu. Zbývalo pejíti louku,

valou louku,

niourem

189

—

vlastné bý-

veliký obdélník zasypaný

tecI

pak

pod železniním pak bylo tušiti v tnié' t*irnou nehybnou skvrnu vesnice, z níž se ozýval žalostný, skuivý, prodlužovaný štkot .

.

.

mo>>tem ... a pak

ps

.

.

.

Všechno

podejíti

.

.

se

.

mu

ted v mysli

vyba-

pokrvácený kíž na místé, kde ped léty spáchána byla vražda, neforemná hranatá rozbitá zed hbitova, podoba kostnice, i úzká jako stlaená, nevilo,

i

starý rezavý,

i

jako

i

zvykle štíhlá a bílá véž kostela.

CXXII.

A

to

všechno

je

ted pro néj mrtvé, po-

odbyté, odstranné. Je to minulostí, a pítomnost, jež ted obklopuje a prochází ta místa, není již jeho pítomností, pati jiným iiaslé,

lidem,

dívá se na jiné radosti a útrapy,

na

chodí jiné nadje tmi místy, a jiné svazky a jiné vztahy je Kdo z nich ví o život lidí, kteí na pojí. a jiná zoufalství. Jiní lidé

týchže místech,

ped

tváí téže lhostejné a

nehybné hmoty, lhostejných a nehybných pedmt, doufali a krváceli?! Vyvanuly vzdechy ze stísnných prsou, vyschly slzy v pohaslých zracích, cizí šlépje roznesly stopy prolité krve, udupaly nesnesná napjetf

JIÍ KARÁSEK

igo

bolestí. A na témže podklade, prosyceném a napitém vyplýtvanými životy, žije se ted a rozvíjí nový život nových lidí. — Co byla jeho prchavá muka celé

prožitých

vi

záhad nekoneného postupu, rozvoje, ady, — kde zadní lánky klesaly, aby se pední mohly vztýiti, kde ddové a otcové

této

zmírali, aby synové a vnukové mohli žíii?! Jak nepatrným, sotva slyšitelným, marným a v nic rozplynulým výkikem protestu byl celý jeho život na té bezmérné, nedohledné cest, na postupu neumdlévajícím, vytrvalém, z temnot do temnot Co záleželo na tom .

potácili

I

jde-li

a

vymeným

v

.

.

a vrávorá-li

se

nejist a vysílené,

adách vztyen, odhodlán, pevným

bylo, žijeli s

krokem? Jak bezvýznamno prospchem druhým, obtuje-li

poddá celku nebo jednotlivci, i hoí-li neužitené a marné jako rozsvícená svíce v opuštné, zapomenuté komnat?! Nebylo pro a k emti smovati, nebylo pro a se a

k

emu

zápasiti a se bíti. Nestálo za to roz-

svtlo bylo jedno, žilo-li se v teple lásky nebo v studené, bezútéšné samot ... K niemu nepilnulý, k niemu nevázaný, s niím žíti

;

nespojený,

s

niím

nesplynulý,

takový život nejlehím

bemenem,

odhodilo

radostné,

bez

obtíží,

—

nebyl-li

jež se

bez

pak

lítosti.

MIMO ŽIVOT

191

neboC nic v ném nekrvácelo,

nechvlo touhou,

nic

ném

nic v

ném

v

dalším trváni, po dalším spojení

.

.

se

po

nevolalo ,

CXKIII.

A

tak svtle a do dna zdál se ted všechno

chápati.

Ke

kvasu života pozvaný, úastný

slavnostního jeho vzrušení, mohl do poslední

kapky všeho

užiti

a

vbec.

neokusiti

Co

bylo ostatním úastníkm slavnosti po nm, po jeho rozkoši, ml-li každý svou, nabytou, s chutí požívanou!? Rozejdou se, až svtla shasnou, a nikdy už zde nebudou hodovati.

To

bylo vše

.

.

Zajdou

.

ti,

co okusili,

i

ti,

co neokusili, a stejné prázdno po nich všech

pak zstane ... A pijdou náhoda sezvala, a hra kovati, a nikdo nevzpomene

jiní

hodovníci,

se

bude opatch, kteí

jak je

ped

tím se tu ke kvasu

sešli

již .

.

.

Zhasli

ti,

hoel prost, pímo, beze stopy do temnot, i ti, kteí se domnívali nechávati po sob trvalou stopu, ponvadž potmšilá hladina vodní zdála .se zmnohonásobovati odlesky jejich rozsvícených svtel ve svých hlubinách. Ale shasla svtla, shasly i stopy, a bylo pak všude stejn pusto a nevy plýtvaný

jichž život

plodné tmavo

.

.

.

JIÍ

192

KARÁSEK

CXXIV. Roztesknil se pod tíhou téchto pedstav. Šel mechanicky, strojové dál a dále, otupuje se a vyerpávaje nekonenými, bezcílnými chzemi. Hledal klid. Ale vzrušená a znepokojená jeho mysl dlouho se nemohla ztišiti, jako vyplašený pták v podšeném zmatku poletuje a nenachází místa, kde by se snesl.

A

vždy znova a znova se neúkojné

trýznil.

pedstava jako Kt lampa dohoevší v pitevn. Byla tma, a dsivá a sešpiatlá, vosková, písná tvá mrtvoly zmizela. Byl zase klid a schopnost posléze

shasla

tíživá

míti zájem pro pítomné a obávat se budoucího .

.

.

cxx v. Za nkolik dní vrátila

se Stanislava. Vše,

co se v posledních tchto dnech sbhlo, vý-

buch jeho

žárlivosti,

jeho pokus pivésti ani nebylo. se,

ochotn

se obnovil,

ba zdálo

úplnému smíru není daleko,

umdlelo, a

jevily.

—

Pomr jejich

že ani k

pjetí

uchýlení se ženy k matce, jakoby ji zase zpt,

rzné známky

Nkolikráte a na pohled

ji i

oslovil,

úastn

na-

sbližování se

ona

velmi

odpovídala,

zdálo se, že oba ekaji na okamžik, až padne nahromadný chlad nedvry, a až bude možno piblížiti se, aniž by se cítil již i

MIMO ŽIVOT

193

odpor a hnus z toho, co se mezi nimi sbéhlo. Bylskoro odhodlán uiniti prvníkrok ke smíru, jednou z veera, kdy v salone bylo vše zpo-

chmurnéno

a

stíženo

blízkosti

v

noci,

skleslé melancholii shasínajlciho svétla,

ztrácelo vše kontury a linie, a

mínka na

kdy

i

té

kdy

vzpo-

prožité nezdála se nacházeti v kraji

duše než jen pohaslé, rozplynulé, beztvaré stíny toho, co bylo odloženo, polozapomenuto, co již ani netísnilo, ani nebolelo, nad

ím

se

již

ani netesknilo ani nekrvácelo.

Pecházel komnatou, zatím co Stanislava, zrakem upeným v ne-

odloživši vyšívání se

nékam ven, v zbledlé, stíbrné nebe, sedéla neživé, sama sobe vrácena, mrtva a tevzdálena pro vše^ co ji obklopovalo.

urito,

A

po sténách a koutech jako husté, odpoutané, vlavé, erné závoje, a den hasl a mel, a posléze nebylo ze života vcí a barev nic než temná tušeni téžkých hmot nábytku, bílá skvrna lampy

mnoty

rostly

spuštné

a rozlévaly se

se stropu a nehybný, studený vzlesk

hladiny zrcadlové uprosted temnot. Pohlédl na Stanislavu, i ona nebyla než erným, za-

smušilým stínem, sklíeným a schouleným proted u okna, bázlivým a mlenlivým vinní, jež položila meij sebe a muže. Stanul, jakoby se rozmýšlel, ruka sebou hnula, pak

vi

>3

JIÍ KARÁSEK

194

uinil ješt nkolik nestejných kroale pak, ani nehlesnuv, odvrátil se

klesla,

a

ej,

pecházel

dále,

odhodiv mijivý pocit náhle

proniklé sdílnosti jako

pítž

.

.

Dráždivý,

.

ne-.ži tenou,

zbytenou

slavnostní,

rozilující

mocn

ruch za oponou jeho duše, tak

okamžik

jej

pro

vzrušivší, ztichl a zmizel drive,

A

než se jevišt otevelo. když opona se posléze zvedla, nebylo za ní zase nic jiného, než tma a mrtvo a nehybné kulisy .

.

.

CXXVI. Když druhého dne vzpomnl,

jak blízek

napomenouti, sám ped sebou se zastydl. Horšil se na mkkou, poddajnou, sentimentální svou povahu dáva-

byl úmyslu odpustiti

jící

se tak

Oddlil

oima

se

a

lehce svésti

od svého

a myšlenkami

procitlou

náladou.

pozoroval

nitra,

nkoho

jeho se rozdvojila, a jedna

je

jako

jiného. Bytost

ást

dívala se na

A ta nová, vybavivší se ted, posmšn odsoudila tu první, jež by byla málem druhou.

vera

podlehla.

CXXVII. Chladn mnaty,

bílé,

stejnomrn

a lhostejn volné, se

svítil

den do ko-

neukvapující se svtlo,

rozlévající

po pedmtech,

dávající vynikati ostrosti hran

a rozlehlosti

MIMU ŽIVOT ploch.

Vše

se v

ném

'95

lesklo a tpytilo, ale

jako neúastné, bez vnitní radosti, smíchem povrchu, za nímž byl již chlad a stísnéná tma. A vše, co bylo ve stínu, neoživovalo ztajeným, sotva viditelným vzruchem nejje-

mnjších

záchvv

jako jindy, bylo ztrnulé,

bezživotné, mrtvé, tžké,

nehybné, a zdálo

erno

se toužiti po návratu

v

nulé, stésnané a slité

temnoty

Zda-li

noci, .

.

pak bych dnes odpustil?

sebe sama a

uvdomil

v sply-

.

ptal se

své okolí. Nebylo

si

vzrstajících temnot, melancholie hasnutí,

mného

tušení

tvar uprosted

te-

zmírajícího dne,

skvrny lampy, vzlesku zrcadla a schouleného stínu jejího u okna zaujatého posledními rozplývajícími se topasovými skvrnami

bílé

dohoevšího západu

.

.

.

Dnes

tu byl chlad,

hrany,

vy-

lhostejnost

bílého

niklé linie,

studené plochy, mrtvá nehnutost

pedmt —

slunce,

a místo

ostré

mkkého,

sentimentál-

ního snílka verejšího pohyboval se tu mrazivé upjatý, neodpouštjící, od sebe odpuzující

muž, jenž pro

mlce

a

jemn rozvlnnou a neml než opo-

pak ztišenou náladu veera vržlivý pošklebek

odstín okolí, v

.

.

.

nmž

Tak pijímal barvu se

práv

nalézal.

a

Jaký

pomyslil si, kdyby ted zde konstruoval hned pípad. Bou-

pak bych

byl,

bylo jinak.

A

13*

JIÍ KARÁSEK

'

196

prudké údery dešté na skla oken, úpni vtru v ulicích, nával do vrat, dxD dveí, zuivé vzepjatý a ms^lomocné zase kleslý. A v komnat by nebylo nic než tma a jasné Díval bych se se rozhoevší plamen krbu. do nho, pozoroval bych plameny, jak vylivá noc,

šlehávají,

v

jak

jak

skají,

prudkém

zachvacovat

se

celý

dešti vznícených jisker ... A.

krb pak

plamen labužnicky by stravoval

ztišení,

a

a hltal

mkké

k

jak vyskakují, jak pra-

víí,

zdají

lichot se a lehtaje a podraž-

díví, šepotaje

nmu, hovoe dvrné

duje k sdílnému

úsmvu.

A

a

v

komnat by

bylo živo, vše by bylo jako rozzpíváno a rozechvno, jako by se nkdo tknul skrytých strun,

jež

se

ted

rozzvuely

v tlumených

ervená rozkoš mihavé chvní a opo-

ohlasech, a u krbu by byla

svtelného

rejflexu

a

vonným teplem rozproudivším

se u krbu... shrnoval a zase rozestíral po parketách rudé a krvavé odstíny, a jako by

jení

Jakoby

nkdo

nkdo

oživoval,

hned stahoval, hned pouštl

hluboké, dále v komnat rozlité stíny, vyvstávající a krící se za každou hmotou, za

skínmi,

židlemi, za pohovkou, až posléze, kde nevládlo by již oživení krbu, visely by nehnuté, nepátelské, neprostupné tmy jako tžké, erné, mrtvé opony. A dále

tam,

MIMO ŽIVOT by trvala hra ohne

197

temnotou. Chvílemi by nechal by tam na okamžik ervené skvrny, pak by kle.sl a spadl na hranu skiné, smekl by se a sklouzl po hladké ploše, rozestiraje po ní tmavý, rudý

jas tryskl

odstín,

s

až ke stropu,

osvtlil

by kus koberce

a

rozžehl

jeho barvy, pohrál by se sliny, zahnal

je a

pak by couvl a xase proti nim vybéhl a zase jim ustoupil Jaká nálada by se mne v tom okamžiku zmocovala? Zasmál se trpce. Bylo by lze snadno to vypoítati. Vzíti papír, napsati rovnici, v níž by se vzal zetel k noci, k vetru, k boui, k píjemnoisti sedti u ohn, kde by se vzpomnlo lehtivé hry rudých odlesk se stíny, náhlého osvtlování a zase ztemování a pak by se už jen poítalo. A vyšel by muž mkký, sdílný, který by náhle stiskl ruku své ženy a prosil ji za odpuštní a žebronil by o její lásku, jako neukojené, slzící dít .

.

.

—

.

.

.

CXXVIIÍ. Myslící, dle jednající,

urit

pevných a nezvratných plán Jak se pohybující muž?!

dalek byl toho, on, kterého dešf inil mkkým a ranní slunce necitným, kterého teplo inilo sdílným a chlad nepístupným. Tak žil den ze dne, život jeho barvil se dle od-

JIÍ KARÁSEK

198

Stín okolí, v nmž se nalézal, a když došly barvy okolí, vyhasly barvy jeho života, a on živoil vypr.-^.ždnéné, zašle a sklesle, ekaje, až se zase barvy rozhoí a rozsvítí Bylo mimo néj rozhodovati o jeho živote. Byl pouze náhodou, jejíž obsah urovala cizí i

.

.

,

libovle. Chce nkam jíti, nco uiniti? Chce se potšit, rozteskniti? Nemže. Až se dotkne cizí ruka struny, pak zazvuí. Sama o sob je mrtva. Je teba pokynu, aby se vzchopil, jako je teba noci a dešt a ohn v krbu, aby byl sdílným, aby odpouštl. Jest jako herec, který mže na jevišti odíkávati pouze to, co mu básník pedepsal, a nesmí improvisovati. Je teba dlouho státi za ku-

ním

ním

aby mohl konen vystoupiti a íci, X. žádá, aby byl pijat." Snad nemá ani více v úloze pedepsáno, snad toto „pan X. žádá, aby byl pijat," jest vše, na jej režisér zjednal. Ale ani tu vtu nesmí a nemže íci jinak, aby pevrátil poádek slov, aby nkteré slovo jiným nahradil. Ústa sama se otevrou, a slova sama se dostaví tak, jak jest ureno. A stroj? Jak smšno by bylo lisami,

že j.pan

mysliti, že

mže

rem, než jak na

A

život se

nechutný,

otáeti kola

opaným sm-

nj psobí hybná

CXXIX. mu ted jevil

zbablý

síla!

jako povržený,

a hnusný paskvil.

j

MIMO ŽIVOT

lq9

cxxx. Sedel dlouho tak, skHen, stésnán, a všechno kolem ného zdálo se, že pohaslo.

V

mysli se

mu vynoily

nejasné vzpomínky

ve vzdáleném šuméní, jako slabé rozzpívané splavy, a pak tivším

jej

plula jeho duše

již

proudu.

A

v uchvá-

celá jeho bytost jako

by ted sama nebyla než splývání, zladování hovoících, šeptajících nebylo než vzdáleným krajem, mimo néjž se plulo, z néhož v duši nezstalo než nkolik nesouvislých úryvk, skvrna stromu na shasinajícím nebi se odrážející, schýlený chodec, kvét utržený na Kapibehu, pevrácená lod, kvílící pes a

ztišování

vln.

A

melodií

vše, co prožil,

.

.

.

románu, jejž psal, se mu vybavila, na okamžik vzpomínal vety, jíž ji ukonil, obrazu, jehož užil ... a pak jakoby cítil, jak se známá ruka klade na jeho ranieno, a Stanislava se ho na néco táže. A chýlil se nad lože ditéte, jež zemelo, a lekal se vida ervené, vlhké rty, z nichž vystupoval chorobný tola

z

zápach.

A

pak

již

nebyl zde, ale daleko,

zaplavené temnotami, jež províval téžký zápach provlhlého ovoce. Díval se do hoícího krbu, až jej oi bolely, a pak odstupoval od ohne a odcházel a zase se vracel. Kde to byl? Sáhl na drsnou, hrubou, rozrytou v jizbé

JIÍ KARÁSEK

200

plochu Stolu a uvdomil si, že je v otcovském dome. I t.í*,ký, klesá vý dech jdoucí To oddychuje jeho nocí zdál se poznávati. nemocná matka. Umírá? Hledí v temnoty, a slzy tekou

k

nmu

mu

po tvái.

tiskne mladší bratr,

A

cítí,

a jak

jak

se

mrazivé

Krvavý odlesk hona podlaze se na okamžik zapíval tmy zaplavuje celou jizbu,

tlo obou zachvívá.

se

ících polen tmívá,

na stropu padají v noc všude erno a prázdno. Pro se

svtelné pruhy

— —

a je

hrající

chvje ? Uvdomuje si píinu. Je to okamžik skonu. Ds píšerné tísnivý, dusící prochází prostorou. A vše jako by se stlaovalo, strop klesal dol, stny sestupovaly.

tak

tušiti, jak nco nového, neodbytného, nepátelského vstupuje do jizby a pak ná^^iln

Je

rozšiuje

její

rozmry.

A

vše ted zase roste

promuje

se. Mrtvá, neúastná hmota se hýbe a vlní. A ta, jež umírá, v dsu tohoto Píchodu, jenž jí pináší zniení, pojednou zaúpí chraptiv a plna hrzy a pak znovu a znovu chroptí a chrí, jakoby odhánla to, co se blíží a eho nikdo nevidí, než ona.

a

Zdšen vzkeky

tohoto zápasu vztyuje se na okamžik strne hled v kout, odkud zavznívají. Má podušený, bezdechý pocit, jakoby byl pítomen vražd, jíž nemže zaa

MIMO ŽIVOT

Chce sebou hnouti, nový výkik, ted

brániti.

pak

ale

slyší

úžas, co se to dje,

drtivé

—

nejsilnéji,

a ledová

A

celým jeho télem.

se šlehá,

odešlo

to,

napjetí

hrza

co se melo

stalo se v temnotách, a ted je

Vše

nemže.

A

jako béží státi,

všemu konec.

oživení celku míji,

a

co vykonalo své urení

.

.

.

Ohe

zapraskal a prolévá se temnotou, dychtivý a

skoný, na strop vybéhly svtelné pruhy,

žlutavý

poprach

prosýpá se a víí jizbou,

a je zetelné vidét hranu se v náhléin osvétlení

.

skín

zalesknuvší

.

.

mu, že vidí mrtvolu matky. V plavém, zmizeném plái mdlých, tenkých voskovic, s nichž stéká horký vosk. \'idí ji

Zdá

jako ve

se

sklenné rakvi

a pozoruje

zvdavé

nehybnou, ztuhlou ruku. Pohne se? Rád by byl pocítil nco z hrzy diváka pítomného oživení mrtvol. Pamatuje se, že to byl jediný pocit, který se ho zmocoval pi pohledu na mrtvé télo matino ... I dít, jež tolik miloval, v rakvi pokryto kvtinami než zvdavost, co by nevzbuzovalo v její

nm

cítil,

kdyby

kvtiny stásly,

se plátna oživila,

Nic víc tehdy a malá mrtvola se vztýila se zklidniti, nemohl pak který on, necítil, nad každou který pohbeno, bylo dít když tretkou, již po ní nalezl, prosedl celé hodiny .

v zoufalé melancholii

.

.

.

.

.

UÍ

KARÁSEK

CXXXI To bylo

Vstal a stanul u okna. cítil.

nitra,

Stonati zvdavosti, a

jak se

—

co dotkne

pekvapen poznáním,

býti

iit

že

je

nad tím, kde by lovk myslil, že musí puknouti srdce, možno ješt pemýšleti, jaké leknutí prochvélo by údy, kdyby se otevely shaslé oi, a nmá ústa vzkikla, a mrtvé tlo sebou pohnulo ... A všechno ted smísilo se a splynulo. Bylo to tak vzdáleno, smrt matky, smrt dítte, rozrušená pítomnost. Úsmv minula nenávist prožívaného odstupovaly do nedohledna. Kynutí rukou dtskou, laskavý pohled matky, poslední slova dvrné rozmluvy, vzdálené znní zvon, tlumený plá, údery hrud na rakve a pak živoení v šedých dnech, chvilkové pelety vše tak prosté,

nesložité,

že

i

i

i

i

—— ——

vše odplývalo, vzda-

míjivých vzrušení

—

sedl a naslouchal, a pak byl sám, tak smutn sám, opuštn v temnotách. Jakoby celý svt opeden byl lovalo se, mizelo,

a on

—

drobnou, hustou sítí, neviditelnou a skrytou, vtéká do nho život, a odtud rozlévá se

jíž

k tm, kteí jsou s ním jemným tkanivem spjati, a jakoby ted ta vlasová nit, vedoucí od jeho bytosti k rozpjaté síti, se petrhla, a on

neml

už síly nikdy

ji

navázati, nikdy

MIMO ŽIVOT se už spojiti s

203

tmi, od nichž

se oddélil

.

.

.

Odlouen? Na v2dy ?

Mizelo a zpropadávalo se všechno, necítil už obhu mízy v sob .

Chtl by

se vzchopiti, vrátiti

sob

prouditi krev, oživiti tuhnoucí údy

nebylo

lze vrátiti se a

prožito

a

odbyto

...

.

.

dech, roz-

?

Marné

opakovati, co

již

.

.

.

bylo

A

pedstavy jeho se tlaený násilné by v duši jeho padl

stiskly v úzkostech jako brav

do vrat jatek. Pál si, klid, jako vchází mrtvo na vrchole nejvyšších hor. Ale ztišení vzepjatých a rozilených vln duše se nedostavovalo. Jen chvílemi nepokoj a bolestné vzrušení shasínalo v úzkostech jeho duše jako pohasinají ohn v ne-

pátelském táboe v noci. erná, vlhká, tžce vraždou dýchajíci splynulá, neprhledná, opona kryla mu píští jeho život. Ale on

vdl,

že za ní

leží

jen

další

ada

útrap a

pak konec všeho, bezcitná, studená smrt

.

.

.

CXXXII.

A opt

co neurité

se sblížiti

tušil,

i

když byl

se Stanislavou,

již

hotov

vyplnilo se.

Stanislava od nho opt odešla. Bez jediného hnvivého slova, bez nejslabšího zdání, že by se pomr jejich vzájemný njak pohoršil k nesnesení. Snad ekala, pomyslil si, až k urité dob, k uritému bodu, kd« dou-

JIÍ KARÁSEK

204

fala,

se zase sblíží.

žt;

vymezenou dobu marnost všeho

A

když oba pekroili

a nesbližovali se, pochopila

a ustoupila.

Odešla dokázavši,

A

že není

možná obnoviti bývalý pomr.

vina

vina, ta ted celou svou tíhou ležela

.

.

.

výhradn na nm.

CXXXIII. nevysloveného v duši. jakoby nevyjádená myšlenka, nepronesené slovo uvznné v duši násiln se ven prolamovalo. Neíkal si už: jsem slabý, malomocný lovk, híka osudu, Cítil

ted

Prudká bolest

který se

tolik

tísnila jej,

mnou nemilosrdn

hraje jako

dít

umoeným kottem. Jsem odporný, hnusný, protivný lovk, pesvdoval se. Chci, aby

s

mi jiní pizpsobovali, ale sám se jim nepizpsobuji. Ve svt vidím jen své zájmy, íz'(? radosti, íz**?' bolesti, ale nevidím a neuznávám tam cizích zájm, cizích radostí, cizích bolestí. Tch pro mne není. Slcíží-li se s nými zájmy, petnou-li mé radosti, mé bolesti, myslím, že se mi dje bezpráví, akoliv sám krok za krokem petínám a trhám cizí zájmy, cizí radosti, cizí bolesti. Šlapu po jiných, ale na sebe šlapati nedám. Pro sebe žádám pravidelný, píjemný chod, ale jiným znesnaduji a znepíjemuji život. se

MIMO ŽIVOT

205

Zde byla chyba, zde byl bolestný nerv. Zde jsem mél léiti, dokud bylo kdy, dokud byla vhodná píležitost. Ale ted jest již pozdé, ted i poznání chyby a vle ji napraviti neznamená již ani o vlas více než nepoznati chyby, vézeti v ní, hovéli jí A nemožnost vkroiti na cestu, která byla .

již

vzpomnní na

nenalezitelna,

to

ve

.

.

zbur-

covalo jeho bolesti jako polnice usnulý tábor.

Úzkost vedrala

v duši,

se

vetlaila se tam

vítzná, neodolatelná, a všechny urité pedstavy splynuly v jediný utonulo.

Už

ani

vír,

v

nmž

neuvdomoval

si

všechno

pvodní

své myšlenky.

CXXXIV. Pojala

napadalo ze života,

K emu

ho závra.

Pro

jej.

co

jiní

jd trpím, co

ho

užívají.

to všechno, jiní

se tší

Jinou barvou

nasáklo jeho myšlení. I vzdor jej pojal. Co mi do svta, do jeho banálností. Sdtn chci mi dá svt pokoj. Nechci, nežádám býti.

A

nic

od nho.

také,

kam

chci.

A

kam chce, já Odmítám kompromiss, jde,

si

jdu

shnilý

Provedu svou. Vysoko vztýím hlavu, projdu tmi, jimiž pohrdám, chladný, ne-

smír.

citný,

A

nedbaje

jejich

pošklebku.

sevel pst a zahrozil jí v neurilo. Ale se stny, kde visela malba, jež z dáli vy-

2o6

JIÍ KARÁSEK

padala jako neuritá kopie Tizianova Karla pátého, Zwímrazil jej tichý, ironický, úsmév. To smál se bledý obliej, lemovaný erným plnovousem, pod nízkou, stlaenou apkou, s velikýma oima, jeho titrnému hnvu. Pohlédl do smjící se tváe, užaslý, nechápaje, co ten smích znamená, a pak couvl o nkolik krok se zrakem pipoutan^^m k malb, stále maje dojem, jakoby se skuten nkdo posmíval jeho bolestem. A obraz pronásledoval jej ted svými vypjatými, písnými, zkoumavými zraky. Odvrátil se a stanul zamyšlen u okna. Dlouho tak prosnil. Pišel soumrak. A byl veer. Nebe zvolna dohasinalo, v posledních rozlitých a splynulých barvách západu, a pak již jen chladné, zklidnné íialovo se slilo na obzoru, kalíc se vždy temnji a temnji, vsakujíc se zvolna za obrysy nejzažších stech. A obloha jako vystydlá ted od požáru barev, jež se po ní ped tím byly rozhoely, prázdná, písná, do blá istá, vzepjala se jako náhlým pokynem prohloubena a zvýšena nad ztemnnou zemí, kam se již vkrádaly první flóry soumraku, ješt sotva zna zneuriující ostrost kontur a rys, znepochybující je a znejasujíeí jakoby nejistota ulehala na všem, jakoby se všude telné,

:

MIMO ŽIVOT

207

pavuin, záchvje nezetelné úzkosti, v tom poínajícím dohasínání svtla, v blednutí dohoívajícího jasu, v umdlévání napjatého a prozáeného celku Kde byla ted ta hoící sláva západu?

vésil

prach

.

Kdy

prostor zdál se výšiti v

.

.

rozlití a v roz-

vlnní svtelného, roztaveným kovem blyštíciho poprachu, kdy vzduch se blyskotal a tásl, jakoby vsál do sebe všechny odstíny oranžového požáru nebes Jen fialový odstín, pohasínající a skleslý v úzký pruh, se vlekl ješt po obrysech stech, zmíraje ve stínech strom, jimiž provanoval tichý šelest ... a konené ten dohoel, a tma rostla a zaplavovala prostor, kde se všechno šlehalo, nížilo a splývalo do mlh a par a šera, v jedinou stlaenou a stísnnou massu, .

.

.

i

vyezávající

áru

na

prohnutou,

klikatou

jemn zjasnném

a

ostrou

nebi.

cxxxv. Odevzdal své myšlenky zavládnuv.ši noci. Stál dlouho u okna upíraje zraky do bezvýrazného erná, naplnného noními parami, mokrou a studenou vlhkostí išící ze všech pedmt, do tmy beztvárné, bez kontur a linií, jež ted pedstavovala usnuvší, vystydlé msto, mrtvé, némé ulice, pustá, prázdná

JIÍ KARÁSEK

208

námstí, zavená vrata a zastená okna na mlících; smutných prelích ... A klid a úleva vcházela do jeho duše zmítané pod dojmy dne jako napjatý drát pod nohou tanícího kejklíe. Stichla horeka tesoucí jeho bytostí, ten druh šílené zbsilosti protrhávající rovnováhu jeho duše, naplující jeho mysl dsivými, muícími myšlenkami a pedtuchami, nutící jej odlehovati jejich napjaté prudkosti zuivými gesty, vytrvalým spšným pecházením, jakoby byl štván s místa na místo. .Byl ted stichlý, zklidnný, smíšený. Z celé boue, z celého útoku dojm, jež jím

ped

tím tásly, zbylo ted jen sotva

znatelné, nepatrné chvní, jako na zakotvené lodi

pohnou

se chvílemi

ješt neslyšn pro-

buzené, neklidné plachty ...

CXXXVI.

A

den

jako

dnem, jednotvárnjší pod nebem smutným a

šel zase za

a nejjednotvárnjší

oazeným koui Prchal

z

domova

spáleniš. a zase

se v

nj

vra-

nevda, co poíti. Dnes zabloudil až na konec pedmstí, mezi domy zernalé kouem, v nezastavná prostranství plná neistot a odpadk, kde ospalost dusila každý cel

pohyb,

kde zevšad

cítil

bušeni

kladiv

a

MIMO ŽIVOT vidél

a

A

jen

tžce dýmající komíny

vysoké,

kde vdechoval

209

s

obtíží

zápachy olej

zítra zase nudil se na širokosti

.

.

.

chodník

elegantní tvrti, lesknoucích se bíle v odrazu

denního svtla, nebo na lávce parku, mezi boskety a záhony umle sestavenými, vdechuje vonný vzduch vanoucí pes rozkvetlé rže a vesnívaje se v prach vody duhové v slunci zbarvený nkterého vodotrysku nebo mezi napodobenou divokostí improvisova-

ného

lesa,

groteskní

pi své

titérnosti a stíz-

livosti arranžovaného nelad. Dnes se opíral o zábradlí nábeží, vše umdlení zraku na Zítra zacházel do kolínou tekutost eky. stela, utíkal v chlad svatyn, kde sedával v tichu hled na zernalé obrazy svatých

omžené zlatý lesk svícn a studené mlékovou blost objemných voskovic a cít se tak pokojný, obklopen slabým ohlasem dusivého hlomozu inících venku voz, celé té všední vavy velkomstských ulic, jež sem sotva pronikala, jako zmnna v sen, v modlitbu, v prostoe uspané vážnou tíhou mlenlivé ady mramorových sloup. Jednou bylo ho vidti hovoícího jakoby s vlastním smutkem uprosted ulice, v jízdní dráze, uhýbajícího se bezmyšlenkovit pískající tramwayi. Jindy ped výkladem knih-

a jako

14

JIÍ KARÁSEK strnule hledícího na své spisy nebo

kupce,

vyloženou prosníti

na erstvost sahu slov.

A

Dovedl pl hodiny plakátem divadla, dívaje se

podobiznu.

ped

tak

žil

ale

liter,

neuvdomuje

si

ob-

životem snílka, v zmalátnélé, jeho, ale bez konené

voskové mkkosti spokojenosti,

bez

koneného

zladéní a smí-

ení,, jež život takový pináší. se trvale

s

životem

vcí,

Nesmšoval

v labužnictví po-

zorovaných a chytaných barev a tón, s radostí sobce vyssávajícího všechno do poslední kapky: milujícího balsamické stejné jako rybinou páchnoucí prplavy, bavícího se starožitným rázem palácové fafady hovoící o zašlosti vku, jako novostí práv dostavného nemotorného inžáku, zevlujícího na vzdálená oblaka rozplývající se ve svítivé modi nebes stejn jako na pád ztýraného a zmoeného, vychrtlého kon v ulici oháté poledním sluncem, shledávajícího zajímavým ostrý lesk skel výkladních skíní stejn jako cáry žebráka, hledícího skrýti svou kradmou živnost. Probouzel se chvílemi, aby si pipomnl špínu skutenosti a aby sklíený a stísnný a jako otupen a omráen zmatenými hluky ulic, zalétal do svého bytu, by snáze se ukryl ped výsmr

vn

\

MIMO ŽIVOT škem,

211

domníval se isti na

jejž

na

v.šeni,

se podíval.

CXXXVII. nila.

Opuštnost bytu skliovala jej ted a tísNikdy mu nepipadal jeho píbytek

tak rozsáhlý, tak studený a tak mrtvý jako

nho

ted,

kdy

ské

bytosti

umélstky

z

s

voavkou zárove

prchla

a teplem Žen-

milá

ta

pée,

a koketní nicoty ženských rukou

petvoující ráz celé domácnosti v útulná, vyhátá hnízda blahobytu a luxu. Chodíval z pracovny do ložnice, z ložnice do salonu, a všude bylo tak mrtvo, tak mrtvo! V oválu salonního zrcadla zahlédl svou tvá, zsinalou

zele

a uvadající žlutost nemocné

jen horká

nkud

živost

osvžovala.

koby pod

stále

A

bemenem

pleti,

již

planoucího oka pobyl tak shrbený, ja-

sehnutý, že

jak o deset let starší, o deset

pipadal

si

let

ušlejší

a

schátralejší.

CXXXVIII. Zpozoroval nedbalý úes

a mechanicky pihlazoval vlasy, a jeho prsty, cílíce pod sebou jemnost jako hedvábí, vybranou, klouzající a provlhlou, nervosné se zachvívaly. Ah, marno bylo vše, marn se klamal: nebyl

klidný,

a

roziloval se stále pro

trápil. Stín,

který se oddané

ni,

hryzl

plížil

se

za ním, 14*

JlI KARÁSEK

pipomínal

ních'dn

mu

její

nápady z prvkdy se náhle za

rozpustilé

jejich manželství,

nim zjevovala, by ho podésila, a dával se klamati ohlasem vlastních krok mysle, pro okamžik bláhového vzrušení, že jsou to její kroeje. Hned jakoby jej lehtal v mkkém dotyku vonný vlas, zachvívající se, jako

mokrý

zlatem.

Hned

zase

dívá na hru jejích rukou; pozoroval,

je s

dlouhé,

bledými prsty,

sníh a

Vidl

s

jako

dojem, že se

umlce

rozkoší

vysílené

ruce^

istými jako nové padlý

smutnými jako je

ml

složeny v

truchlícími kameliemi.

klín,

pohybující

se ner-

vosn, hned zase odpoívající, usnulé, mrtvé.

pehnané

bílá i-

lehký záchvv smyslnosti, jenž

je chví-

Dráždila ho jejich nahota, stota,

lemi oživoval a hned zase se ztrácel. tak

sametov

mkké

Byly pod odhrnutým ru-

kávem, a ani ve stínu neztrácely svého prochvlého jako hedvábného odlesku... Hned zase jakoby zaslechl ozvnu jejího hlasu, zbarveného smutkem, majícího dojem ponoení v odlehlé, vzdálené, nepítomné myšlenky. Vzpomínky se zachvly v duši jako pavuiny v šeru komnaty. Cítil piblížení jejího tla ve vni šatu, pod nímž se vlnila plná adra, piklonila se tak blízko k nmu,, že

dech

jejích

úst

smšoval

se

s

dechem

MIMO

ŽI

VOT

213

]cho úst, že v tom opojení sklánéjícich se a dotýkajících ramen, šíje, vlas ztrácel upe-

A

nost myšlenky.

nevidl než

rty, cln>''jící

vlhké rty nabízející se mu, rty mající rozkoš a vni silných, s kee práv utržených rží, a necítil než dotyky teplého masa, dotyky bok, dotyky kolenou, jimiž proudilo umdlení a únava v celé jeho télo, vždy mocnji a mocnji, až byl na konec jako vyssát, jako otupen žhavou tou vášní .. V závrati, jež rozlamovala jeho síly, neml než touhu spojiti se s jejím tlem, splynouti s ním, smísiti žár svých úd s žárem jejích úd a zapomenouti na vše, se zavenýma oima vrhnouti se ve víící, šílený ten proud se,

rudé,

.

a utonouti v

nm

.

.

.

CXXXIX. Jako v smutení buben píval zoufalství teskl v jeho duši v temném, dlouhém, zaVše je zmaeno, opakoval steném úderu monotónn a duté. Úžas nade vším, co ho .

zastihlo,

kmitl

k

,

.

se jeho

jako

duší,

prolétne

Vidl Emavichrem stepi nuela, vkroivšího mezi n, nenadále a tajné se piblíživšího, aby perušil a perval jejich splašený

.

.

.

Nebylo jinak možno, než že podlehl. Ten bezvadný švihák, tak pvabný v ne-

štstí.

214

JIÍ KARÁSEK

<

dbalém hovoru v nucené duchaplnosti, tak v línenapodobitelný v mladistvé svžesti ných pohybech, kdy povstal se kesla, by se protáhl a odhodil do popelnice zbytek cigaretty, byl zvyklý vítzili. Pišel, aby ta, jež se dosud spokojovala jím, nalezla v ném vtší vnadu, vtši rozkoš, aby se jím spila, i

i

Pamatoval se ted, jak se Stanislava vždy oživila, když Emanuel pišel, jak se s nim bavila, jak ile s ním hovoila, jak stále žertovala, kdežto byla-li s manželem sama, hovor byl mdlý, povadlý, jen slab planoucí, shasínající chvílemi, by se po chvíli zase umdlen rozhoel. Dívala se dychtiv a žádostiv na Emanuelovo tlo. Hndý, kostkovaný oblek jeho ml jemnný, prašný odlesk, a pi každém jeho pohybu zdál se tón látky mniti v jiný a jiný odstín: byla to stálá hra hned temnjších, hned jasnjších hndých barev na tle bezvadného

-

zaujala, upoutala.

hocha, jenž k mužství svého pohlaví pojil ženskost pvabu a krásy. když se zdáli nepozorováni, tiskl své tlo k jejímu, blízek vonného dechu úst, naléhaje k ní, hledaje chtiv a tajn dotek rukou ve vleklou zmalátnélost jej vrhající a pále papír své cigaretty, ovíval jeho kouem její tvá, shledávaje píjemným její úsmv, jímž mu za jeho dvrnost se zdála dkovati.

A

—

-

-

.

'

] '

•

MIMO ŽIVOT

215

CXL. Vrátil se z

zase

pedstav, jimiž se ted muil, Kousaje zbytek vyhaslé

skutenosti.

cigaretty mezi rty, procházel se

z

komnaty

do komnaty zamyí^len, v trvalém prvodu dlouhého, parodujiciho stinu, prolétajicího jemnými tkaninami záclon a vlévajícího se v

modrou a ržovou hebkost koberc, kde

se

utlumovala zaleklá váhavost roztroušených,

perušovaných kroku. A zrcadlo stále mu ukazovalo znudénost chorobné tváe, a hodiny tikaly stejné jednotvárné v studeném tichu, a na japonském stolku stejné se povalovaly n^dopálené cig-aretty, jak je tam ped týdnem i ped trnácti dny hodil, a na psacím stolku stále se ernal jediný ádek na isté stran rukopisu zaínající novou kapitolu románu. Oh, jaký to život! Jaká muka! 2ivot tekl mu starým eištm, zbahnénou ekou, v páchnoucích kalužích; neml síly, aby jej tebas behy, tempo toku. Toužil chvílemi po novém emsi, chtl zaíti

pevedl

v

nové eišt,

v zúžené

ale v bystejší, rychlejší a živjší

nco jiného, pomnl ; ale

než co dosud dlal, aby jen zanemel síly se vzpružiti, pervati úplné všechny žilky, cévy a nitky poutající jej dosud k hnijícímu a zkaženému masu

2i6

JIÍ KARÁSEK

•

minulosti. Hnil s

ním zárove. Všechno pro Všechno tóny, náladu.

néj ztrácelo barvu, jej

mrazilo, zaráželo a odpuzovalo.

V

jeho

pedstava, že je všemi všemi zavržen, nenávidn, všemi pronásledován. Považoval se za nco zcela malého, zcela nepatrného, za nco takového, co se hodí každou chvíli do kouta, a na co se mže bezohledné šlápnout. A tu se ho zmocovala tajná, hluboká pokora, poníženost, skleslost, sklíený, nejistý, pomatený chvl se a vlekl den ze dne. Nesmírn jsem se provinil, íkal si a stále se usilovn pesvdoval o jakési skryté, neodinitelné, tžké vin, jíž obtížil své svsvdomí. Uvnit, uvnit, tam stále cosi kolíbalo, vzpíralo se a potácelo, co ho plnilo neuspokojením, rozmrzelostí, nepíjemnými pocity porušené rovnováhy, porušeného souladu. Ale úleva se nedostavovala. Nebyla to vlastn opravdová bolest, nebylo to skutené, uvdomované zoufalství; pouze mlhavé obraznosti tvoila se stále

stínové tušení toho všeho, pocit

nevyplnné

prázdnoty vdomí nevykonané povinnosti, pominuté píležitosti, zmaených, nepoužitých okamžik. Mezi nj a svt jakoby .

postavila se

oddlovala.

.

.,

nesmíená vina, která je od sebe Nemohl pikroiti, dokud ten

MIMO ŽIVOT stin ležel

mezi nimi, a

Stonal touhou po svété

217

vzdálili se zase váhal.

vemlouval se v jeho Resignoval na jeho požitky, ale picházely zase chvíle, kdy je volal, kdy jich i

zhnuseni.

chtél okusiti, jako

zhýkané

díté

.

.

.

A

na dné jeho duše, tam, kde visely nejernjší, nejzáhadnjší tmy, tam v troskách jeho psychického stroje vlnila se a oživovala

asem zatmlá

úzkost, svíravá,

dsivá

úzkost,

bázlivým a slabým, která ho štvala z nepokoje v nepokoj, která mu nepopávala oddechu. Ah, at už jakkoli se rozeší jeho osud, a ho stihne cokolivk, jen ne tato nejistota, jen ne toto ekání, jen ne tyto trapné pochybnosti, kdy a odkud pijde smrtící rána! Ml záchvaty nenadále která ho

inila

probuzené dtské nžnosti, plakal skrývaje v polštá svou tvá, toužil býti laskán a hlazen, a vstával zase, po hodinách úplné passivnosti, úplné apathie,

styd

se

sám

sebe za ty projevy nemužné slabosti, kavého sentimentalismu.

Bál se posléze ního zakašlání.

i

vlastního

Každý zvuk

inil

hlasu, lio

za

vzly-

vlast-

plachým. duševního

V neochabující nervosit svého stavu petvoil se posléze v muený pedmt celého okolí. Všechno se v nj vbodávalo, všechno jej rvalo v rozilných vzryvech bo-

JIÍ KARÁSEK

2i8

Pistihoval se pi gestech plnýcli kes úžasem naslouchal ozvéné zachycené tichem prázdných komnat, kterou zpsobil nenadálý jeho zlostný výkik. A lešti.

ovitého hnvu,

jednou, kdy rozbil v nervosní nevrlosti, hledaje cosi, drahocennou japonskou vázu (tak

kehkou, lehkou a tak graciésní jako rozvíené šaty tanenice, bilou jako starý vosk a s koketné ržovou malbou kostkovou, prorývanou od okraj hrdla a dna fantastickými výkroji tžkého a nádherného shluku nanesených barev a poutaných a chycených širokou a tlumen lesklou zahndlostí vzácného zlata), podésil se tak tímto hnvem, jenž ho zachvacoval proto, že byl o samot, že poal se oblékati, by došel k lékai a poradil se s ním, nejsouli to již

jen

symptomy

hrozícího

mu a blížícího se

šílenství,

jehož se tolik strachoval.

Ale, zpola -obleen, znaven pracným shledáváním odvu, usedl zase na divan a nešel nikam, zaboen v zapomnní pro všechno, co bylo vkol nho, v nehybnosti spáe, v stavu nejasné a rozplynulé nálady, v netenosti, v odumení všech myšlenek v hlav, kde ml dojem jen houpajících se a odrážených vln, padajících a zase se zdvihajících, a kdy se mu zdálo, že splývá s je-

MIMO ŽIVOT

219

hud})ou v jediný rhytmus, v jediný proud, kyv. A v tomto prchavém, hbitém

jich

v jediný

a

omanmjícim šumu, jehož hlavu

schyluje

jako

obéti se stával,

téžkou

trýzní

dojm,

tkvél bez pohnutí, zkfivuje rysy oblieje...

ve

výraz,

-šílence

.

.

mu

jenž

dodával

dtskou cetkou

kojeného,

tvánost spouchlácholeného

.

CXLI. Po dlouhém odmlení zmocnila

se ho pojednou exotická myšlenka chtél se vrátit k svému uméní. Zaal pracovati dále o románu, který zapoal. Snažil se zklidniti mysl, a pak hkdal myšlenku, zapomnnou od dob, :

co

odhodil

péro.

rozešení,

našel

Mél s poátku illusi, že svým útrapám. Zdálo

lék

mu, že zachycuje již slabý šum rozzpívaného pívalu, vchází ve svét vnitní, ztráceje smysl pro svét vnjší. Zdálo se mu, že zase splývá s roztíštnými rhytmy barev, odstín, myšlenka byla nalezena, lesk, tón pevný bod v kolísavosti a splývavosti všeho zachycen ne, byl to klam: vety, jež formoval po té na papíe, byly tvrdé, suché, se

.

.

.

.

.,

.,

bezlesklé, šedivé, vleklé, a v nejbližším oka-

mžiku škrt

.

niil .

jejich

život

silný,

energický

.

Povstal

s

kesla,

pecházel pracovnou,

.

JIÍ KARÁSEK

znova adil své pedstavy a zase se vracel bylo to píliš mak rozepsané práci. Xe píliš smšné ... a odhazoval licherné péro a znova pecházel, rozilen a nervosní. Hle, 7ia to mysli, ted, uprosted ssutin déiinskou hru slov ... na kombina hru jak najíti lUéchu v práci nace barev smšné ... A smál se jízliv, posmíval se Co vlastn chci? vlastni své myšlence ted Pekvapiti svt svžestí svého talentu, kdy všichni myslí, že jsem zdrcen, že jsem schlíplý, v kout zalezlý jako zmrskaný, od.,

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.,

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

i

kopnutý pes?!

.

.

.

CXLII. Fikce umní zjevila se mu náhle v celé úspchy hesla své nahot. Literatura vše se pomluvy porážky intriky mu najednou vynoilo v stízlivé, parou poetinosti neodychlé prosainosti. Vzpomínal na .

.

.

.

boje, jež pro

.

umní

.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

podstoupil, než

mu

po-

páli slova, na urážky, jichž se mu dostalo na pímém postupu, jímž se bezohledné bral. Na potísnní svého jména slinou jedu, na rozrušení svého klidu podlou zlomyslností. Vzpomínal, jak asto vsil beznadjn hlavu, když mu upeli talent, velmi jasn, pesvda logicky, že byl skoro ochoten sám

iv

MIMO ŽIVOT

tomu uviti, a kdy pecházeli pes nejlepSÍ stránky jeho díla Ihostejn^i nebo s pohrdlivé zdviženým retem. A on se hryzl, bera vše vážné, místo aby se smál, a dokonce závidl, když doslechl vykikovae s bubnem inivých frází ped poetickou panoramou sousei

Ah

dovou.

lidé nebyli

... a dnes vidl, že ti všichni hodni ani jeho opovržení Vi.

.

.

dl, že na tom velikém jarmarku umní, kde se zcela prosaicky kupilo, jeho noha nemla ani poblátiti své obuvi

Ne

.

.

tenkráte od

.

nho

žádal

Dnes v

vítzství.

.

.

.

umní, eho

dnes nechtl od :

slavné jméno, úspch,

nm

hledal

jen

jediné

:

zapomenout. Najít úlevy, vyzpovídat se sob samému, otupiti svj žal. Ale nenacházel, po Nezapomínal, nenacházel tak toužil. úlevy, neotupoval svého žalu. Umni nebylo mu druhem, jemuž by se mohl cele sviti,

em

cele oddati. Byl to studený,

odmený

leník firmy, který mu jednou

spo-

velice platné

služby prokazoval v jeho literárních plánech, ale ted o jeho privátních bolestech nechtl nic

vdti. CXLIII.

Ješt nkolikráte uinil pokus pokraovati

v

marn.

román, Realita,

jejž

jež

ml

rozepsaný.

Ale

ho obklopovala,

byla

JIÍ KARÁSEK

222

píliš Živá a krvácející, nouti.

Bylo

mu

cizích katastrof,

aby mohl zapome-

trapno co

mu

vymýšleti

detaily

vlastní rvala srdce.

Zachvíval se píše slovo „žena" nebo „láska". Šklebila se mu za každou ádkou jízlivá,

oi augursky a zdržuvýbuchy posmchu v koutcích úst. Hledal jiné thema. Ale nic mu nepipadalo na mysl, v byl by našel úlevy. Všechno,

ironická tvá, pivírající jící

em

na

pipadal, jej zastrašovalo a dsilo. Zt všeho ml jen úzkostlivé rozilení, zimniní mrazení, úžasný ds. Z pod bezbarvosti a

šedi

jev

života, ze

smutk

jich, z jejich tísné

bol, jež chtl kresliti, rýsovala se mu vždy krvácející a zohyzdná tvá vlastního neštstí. Péro se mu tísnilo krví vlastního srdce. V troskách, jež rozbouený proud a

poznával trosky ne cizího vraku, ale pyšné jachty vlastního štstí, již poslal na rozpnné víry života. \'idél, že nemže tvoiti, co nebyl již divákem v tragedii života, ale jejím hercem. Nevycházel již v život jako lovec tragických detail, drobných pozorování, drobných poznámek, by je pak pedkládal jako ulovenou koist ve svém díle umleckém; byl sám uštvanou, uhonénou, umoenou a postrašenou obtí, v jejíž umdlévající bh pršela a lila obraznosti pinášel,

MIMO ŽIVOT

223

se se všech stran nemilosrdnost smrticích kuli.

—

V jeho obraznosti tvoily se nejdésnéjM obrazy. Všechny ošklivosti a neilu/ivu^ti života slévaly tam svj linu>. Hned rozilen a zdiven

zárove, hned zaskoen pepadeníni

bolestného strachu a úzkosti z neho, co ho najednou, neekané zdrtí, vstával za noci, s ješté svéžím pocitem pízraku, že leží jako neznámý utopenec na stole pitevny, a pod zlámaností celého téla dsným pocitem hrzy, jež ho prostoupila a všechny jeho kosti jako nalomila, plížil se, aby zažehl shaslou lampu, podoben pitvornému zjevu noního zlodje, v té zmitavosti posuk zarážených a bázlivé se

pissávajicích

k

pedmtm

v

neznámé

tm, marné

hledajícího východ z místností,

nichž se

nevyzná a kde zanechal svj by se neprozradil po-

v

zloin, a ve strachu,

dezelým

svícením,

shasnuvšího lampu,

A

když rozsvítil, v bílém msícovém svitu noní lampy, dsil jej stín, jenž se lámal a rozbíjel na bledosti htén, s nichž schvívalo nco hbitovního a mrtvolného, jako z prostradel, na nichž spoíval mrtvý, rostoucí a smršující

se stín,

protahující se a zkracující, roz-

lévající se a slévající,

bizarrní,

jakoby

noní píšery

to

groteskní a stešténé

byla

provozující

chapadla

njaké

opoždný umrlí

JIÍ KARÁSEK

524

Šprým ... A maje strach ted ze sebe sama, aby nesešilel, probdival noc až do rána, kdy s bledostí dohoívajici lampy smšovaly se první zásvity jitra, jež ho uklidovaly a upo-^ kojovaly.

CXLIV. Ale ne na dlouho. Dostavila se trýze jiného druhu, ale stejn vytrvalá, stejnpronásledující jako pedešlá.

not

své

malátnost,

ním vati

se

existence

Den

v celé prázd-

se ted

šklebil

v

jeho

v jeho neschopnost zaíti nco,

se zamstnati,

initi více

zoufalým zrakem chod

než sledona

ruiek

hodinách.

A hledal,

délky.

než

do njaké práce, zase den zapomínaje jeho

zase nutil se

jak by strávil

A

zase nebylo výsledkem jeho snahy,

že klesal posléze

v apathii v

podušky

divanu, vysílen, vyssát a otupen, se zrakem

upeným nehybné na njaký bod na strop. ty ty snahy, Posléze se mu zhnusily i

i

touhy po práci Pocit podléhati jejich prudké útonosti a nemoci s druhé strany je uspokojiti podráždoval jej k zlostnému odporu. Co vlastn chce dlati? Komu prospívati? A posmíval se sob samému. Tak toužil se obtovati! emu?... Sám nevdl. Nco však musilo býti, co by plnilo .

.

.

MIMO ŽIVOT ovzduši kolem nho svým kouzlem, co by na néj psobilo, co by jej upoutávalo, podrobovalo, zotroovalo jinak védél, že .

by

té ztrnulé

z

.

.,

prázdnoty,

z

némé mlenli-

vosti a tísné, jež jej ted obklopovala,

než

Ale

sešileti.

co to bylo, co

mu

nemohl

scházelo

?

Jak vyplniti tu prázdnotu, jíž se tolik désil? Xevédl. Jeho snahy marné se kísily, marné se povznášely, jako ochromení ptáci marné ošlehávají k povzletu otluená kídla.

CXLV.

Zmna

terrainu,

napadalo ho

by mne uzdravila. A hned pirozené vysvtlení svého neklidu, štval s

dechu.

rozrušení, svého svého šíleného nepokoje, jenž ho místa na místo, nedopávaje mu odTak to je, íkal si uvznil jsem se ;

v okolí,

jež

minulost.

pojedi\ou

kam eru

A

mi

stále

kdybych

i

pipomíná bolestnou zapomnl, chvílemi,

njaká nepatrná

zapadlý ve skíni,

najdu

treta,

závoj,

nedotená

vložila znamení, keslo, na

u

ta

jindy,

zdál se nacházeti

jejž

kniha,

nmž

k ve-

okna sedávala, pipomene mi

její

odchod, a lítostné pohnutí, jemuž se marn bráním, marn vzpírám, proviní mocn ustálý klid mé duše jako veslo ztišenou hladinu vodní. 15

226

mi,

—

JíRI

KARÁSEK

Vidím její tvá, slyším její hlas, zdá se že komnatou ozývá se její pecházení, a vše to nenávratné, minuvší, jež tak

d-

dovede ješt vrhati v pítomné mé myšlenky, zakotvuje v pístave mé duše jako erný koráb brigant. Ona mla pravdu, ona mla pravdu, postrašuji sebe a marn hledím shoditi dsivou tu pedstavu chlácholením a konejšenim zdtinštlé své duše. Až konen podléhám a

sivé stíny

oddávám

docela se

všeho zhnusení:

trýzni

a noc

mne

spleenu,

ného, vyssátého, vyprázdnného, na

plé duše

s

trýzni

nachází malát-

dn ztu-

jedinou vítzící myšlenkou

:

—

myšlenkou samovraždy.

CXLVI. Ale kdybych byl jinde, v cizím, lhostejném mi dosud míst, pokraoval v myšlenkách, všechno by se hned zmnilo. Nebylo by okolí, jež se stalo ástí mého já, jež pijalo na sebe barvu mé minulosti, jež se nasytilo

a

smutkem;

prosáklo

mými

bolestmi,

mým

mn

pedmty

mluvily by ke jiným životem, budily by ve jiné pedstavy. Nepipomínaly by mi: zde stála, zde jiné

mn

chodila, zde se mnou mluvila. Zrcadlo visící na zdi nedráždilo by mne myšlenkou najdu :

MIMO ŽIVOT

ném obrys

227

tváe, nebo v tom, které mne dívalo, se ona nikdy nezhlížela. Zde je marno chtíti piméti celé okolí, aby zmnilo svou tvánost, svou duši, aby mluvilo jinak, než dosud mluví Ale tam, v ciziné, uprosted studenosti, ne úastnosti všeho k tomu, co jsem dosud pro žil, obklopen jiným shonem zájmv a snah odložil bych já vše, co mne dosud tísnilo Nebot konec konc jsem jen malomocná obmezená híka svého okolí. Jeli deštivo dovedu býti celý den, bez píiny, nevrlým A vstoupím-li na hbitov, i kdybych sebe víc se pemáhal, mimodk se rozsmutním. tedy bych setrvával zbytené dále ješt na hbitov odbytého, odloženého života? Ven vyjdu, do širých, nepoznaných ješt prérií života, dál a dále pjdu, jako toulavý cikán, odevzdám se zcela úsmvu svtla a V

by

její

se jinde se steny na

i

— i

Na

i

modré dálky... a na hbitov, jejž opustím, nechám dohoeti ta zbytená, neužitená svtla lítosti a výitek, jež jsem rozžehl na hrobech minulého, zašlého, nenávratného abych marné u nich tesknil a nyl za tím, .

eho

se

.

nelze odiniti.

CXLVll. Ta myšlenka velmi se mu zalíbila. Zdála mu teJ jedin správným roze.šením celé 15'

III KARÁSEK

hádanky jeho života. Tušil, že bude teba k tomu, aby se odhodlal ji realisovati, ješt mnoho odvahy, nebo vdl, že bude nutno ubíti díve v sob tu nejasnou báze pede vším novým, nezkušeným, jež ho dosud poutala, jež ho plnila na p. odporem k lidem, nimiž dosud nikdy nemluvil, k místnostem, do nichž nikdy nevstoupil. Nebo on, lovk minulosti, píliš lnul k tomu, co s nim srostlo,

s

co se ovinulo truchlým, tajemným

svým kou-

zlem okolo celé jeho bytosti. Ml-li je opustiti, bylo mu, jakoby v sob potlaoval a ubíjel to nejlepší, nejdražší, co tvoilo cenu jeho života. Jakoby z živné, úrodné pdy vytrhával koeny, by je zapustil pak do

pdy,

jíž

a nechá

jej

a

z

odepe mu šáv

a mí

uschnouti, zahynouti. Ale ted..

ted pronásledovala

dem

že se stane vražed

se strachoval,

kyní jeho života,

jej

pedstava, že odcho

minulosti ulehí trýzním pítomnosti

tak siln, že ho

již

nenaplovalo hrzou nut snovým, cizím okolím; možnost ixlevy, stišení

nost navázati styky

naopak shledával

i

v útku do cizího nepoznaných dosud, neprozkoumaných konin jinde pokraovaného života

všeho,

co ho ted

kraje,

vstoupením

.

.

.

tísnilo,

do

MIMO ŽIVOT

229

CXLVIIl Zaal

opravdové chystati k oddruhý den dostavily se pochybnosti, a tetí den srovnával melancholicky své véci, jen aby sebe sama oklamal, že odjede, akoliv védél již a byl pesvden,

jezdu.

Ale

se zcela

již

že neodjede.

CXLIX. Zmocovala se ho nevrlost pro tu kolímnlivou náladu jeho mysli. Dnes

savou, tak

.

.

.

jinak ... a tak

zítra

bylo

neustále

mnoho pemý.^lel vždy

v jeho život. Velmi

tom, jak teba žíti, a když mlo dojíti k inu, stail nejmenší náraz a již stavl se tam, kam se vbec ani postaviti nechtl. A ani tam netrvával. Stail zase nejbližší náraz s jiné strany... a on potácel se a koo

vždy v

jiné a jiné

Volnost!

Svtlo!

lísal

smle kráeti

k

mže

se

ani

.

.

Vzduch!

sob vytenému

mnoho, píliš mnoho s

smry

.

— cíli!

Jisté a

— Ah

troufal, zatím co ne-

si

odhodlati

petrhnouti

styky

tím, co jej poraftovalo, co jej dráždilo k ne-

ukojitelným,

prudkým

trýzním.

CL.

Jako silhouetta ínského stínového obrázku, na bílé osvtlené plátno vržená a hned

JIÍ KARÁSEK

230

zmizevší, pelétla jeho myslí plachá myšlenka: pijde, vrátí se ješt jednou, vykej! A on uvil ji a ekal. Cekal, že pijde jednoho dne, skleslá a zlomená, všecka vzrušena útrapami, jež musela prožiti, a že jej bude prosit, aby zapomenul a odpustil. Vzpomínka na ni se siln oživovala, co procházel komnatami. Jakoby její ženskosti opt provívala jejich prostory. Byla to jakoby fialková toillet, která se roz-

zase

vn

vn

lila

salonem, dráždivá,

která

píchutí hoká, a

s

se mísila v ticho a šero

vadnoucí dech

lilijí

inil

ložnice,

ovzduší k

kde

mdlob

tžkým, plouživ vleklým,

tak,

milovala,

vyhledávajíc je

opojujic

se

jím,

jak je ona

raffinovanou rozkoší. A poznával ješt všude tu neuritou, smíšenou vni, ne již kvtin, ale vcí, drobnstek, jimiž se obklo-

s

pují ženy,

parfumovaných rukavic, kapesník,

vjí, vni tvar

tak

ržového skla drobných, jemných, vni skínek bonboniér, lahví

voavými

z

papíry, s nahromavni, která je zrovna tak neodluným pojmem míst obývaných ženami, jako cigarett pokoj, kde bydlí mladý muž: vni zmrtvující a zase dráždící, pronásledující a dotrnou, hned zhustlou, hned v nejslabší dech zednou, klamoucí brzy s

klenoty,

dnými

s

dopisy,

vn

MIMO ŽIVOT

dojmem

ržového

rozlitého

231

brzy prud-

oleje,

kým návalem parného horkého dechu ohátých resed v žáru poledne,

zdající se

hned

sklenných kvét sladkých hyacint, hned z nemocných rt rozevených, pocházeti

ze

vni, jež jako opoždná vzpomínka vystupovala ze všech ploch nábytku, ze všech pootevených zásuvek, z hed-

rozvitých tuberos

.

.

.

mékkélio prostení koberc jež ho opádalo ve své pozlátkové klamy, ekl si: Odjedu! pesvdoval se, že je nutno, aby co nejdíve uskutenil svj plán, než se zase zakolísá, než se zase stane híkou jiného rozale již následujícího dne vidl, že maru než nová výsledkem všeho nebude zase

báví lenošek,

z

.

Bránil se kouzlu,

.

—

—

;

—

nerozhodnost. CLI. Odložil úplné tu choutku.

Byl to nesmysl, dobrodružný plán, jejž nebylo lze uskuteniti. Když si vše dkladné promyslil, vidl, že by to nebylo znamenalo nic více, než k starým chybám pidlati noBylo ted klidno v jeho vou, nejosudnjší. mysli, ale prázdno, zoufale prázdno.

Neml se tak zabírati do šíleného náXeml mu hovti celé ti dny, nemel

padu. se

pesvdovati,

že z toho plánu

nco vbec

JIÍ KARÁSEK

232

mže

býti,

patrno,

když

... už na první

smšná

že je to

pohled bylo nicota ne-

tretka,

hodná vážného povšimnutí. Ale byl jist, že se komedie nebude zítra nebo za týden opakovati? Že zase ho neposedne šílená choutka: pry, jen pry, a

kamkolivk,

jen

pry!

Zošklivilo se díval,

na

valo se v

myslil,

nco

mu

.

.

.

vše.

na

Všechno,

celý jeho život,

se

petvoo-

tak hnusného, tak ohyzdného,

že byl tím všecek otráven.

na rozkládající

se,

Jakoby

to

hledl

šerednou mrtvolu.

Ale co ted? Cím nahradí odložený úmysl, vyplní zívající prázdnotu po dnech, kdy ho zmocnil tak pospéšný vzruch, tebas

ím se

netrvale,

pece jen vzruch, pohnuvší mocné mrtvost jeho života?

ale

rozvlnivší

a

CLU.

———

Chce se dát zase ním oklamat? Stýská se mu po novém zklamání?... Pochyboval sám nad sebou a smál se ve svém nitru. Nco dobrodružného? Nco hodn pepjatého,

fantastického,

bizarního

?

Aby

to

vyvrhlo jeho nitro s šíleným posmškem ze svých temnot, jako píboj z rozbouených hlubin vyvrhuje mrtvolu utopence?

MIMO ŽIVOT

233

Byl tak sklíený, zmrskaný, skleslý ve nitru. Nebyl schopen nieho. Vykroil-li

svém

nkam,

nedošel;

chopil-li

se

njakého

za-

mstnání, nedokonal ho. Vše bylo tak odporné, otrávené. Co mu ješt zbývalo? Samovražda? Zachvíval se zbable. K tomu bylo by teba veliké odvahy, jíž on neml. Ale myšlenka na fakovt

skonení všeho, co ho

jej

trýznilo, se všech stran

dásn

stále tak ohrožovala, jako šklebivé

boui

žraloka ohrožují v

o[)Ozdilý

lun.

CLIII.

Samovražda! Nová myšlenka, která ho Nebylo to tak zcela nemožné! Zbablost? Pro by nenaerpal jest*'' ze sebe tolik sil, aby pece jen mohl myšlenku tu provésti ? Pamatoval se na dámu, která byla zcela zaujala.

tak bázlivá, že

se-

i

kotéte bála,

—

a která

mla

po nešastném manželství tolik odvahy, že se vrhla do eky, aby utonula.

CUV. Chodil

musím

to

ted jako provésti.

ohromený myšlenkou: Byl zcela otuplý pro

všechny dojmy jiné, které nesouvisely s jeho plánem. Ale jak? a kde? Zcela dkladn ted

o

všem uvažoval.

Dostavil

se

i

klid.

JlI KARÁSEK

234

nehybný, v nmž nitro jeho odmen, mathematicky odmen

zcela studený,

pracovalo

pesný

jako

stroj.

Vzpomínal na samovraždy lidí, jež znal. A sms pocit se ho ted zmocovala: smutek zatžoval jeho mysl, a pi tom cítil nco odvaze druhých: odvrhnouti jako stud život jako bezcennou sme, když se stával

vi

bemenem

Dovede on tak sebou samým, vlastní zbablostí rozlilo se jeho myšlenkami. Horeka zlehiti sebe sama co možná nejvíce jím lomcovala. Nevycházel již. Stydl se sám za sebe. Bál se, aby nkdo z jeho rozpak nevyetl, ím se zanášel. Bylo to všechno píliš smšné a píliš trapné zárove Byl tak blízek již nemu, k emu vlastn nemá ani trochu hrál si, koketoval na kraji proodvahy, pasti, a když se sypká pda pod jeho nonesnesitelným se

vzmužiti

?

A

.

.

.

.

.

.

.

.

hama zaala peí .

.

.

opovržení

hýbati,

zbable

prchl

v bez-

.

—

Zachránil jsem drahocenný život jako nejvzácnjší koist, posmíval se. Byl by býval již zmaen. Nu tak nejsem spoko.

jen

?

Chtl jsem

jsem nechcete

slil

si si

.

.

rozmyješt v as. Nuže, mj drahý, znova hráti na samovraha ?

to

jej

dáti v šanc, ale

MIMO ŽIVOT

235

CLV.

Pro

se

Pro

tak trýzni?

si

zhnusuje

každou myšlenku, sotva padne v jeho mysl? Pro by to nebylo možno? Zcela klidné ted pemýšlel Je to možno. Není to nutno snad, — ale také není vyloueno, že by nebylo mnohem lépe skoniti hned, než dlouhý as ješt tak dále Žii

:

voiti

.

.

.

Neteba

se chvíti

.

.

jiného, než zalknouti se v

Zbývá ješt

.

špin

nco

a trýzních

.

.

reserv, pro pípad, že nebude možno jinak jednati, než sáhnouti po jedu nebo revolveru

dobrá, nechá

si

to v

.

Ale hlavn

.

ty ošklivé pošklebky,

posmívati se

.

pak stranou odporný požitek

klid, klid ... a

ten

sob samému,

do vlastního vnitra

.

.

pitvati s

hnusem

.

CLVI. Lehal ted každého veera zítra

—

zítra

udlám všemu

s

myšlenkou

konec.

A

:

ráno,

když se vzbouzel, mimodk se ptal sebe sama: Bude to poslední probuzení?! Kdykoliv vycházel, opatrn, aby nevzbudil pozornost, jako zlodj, pln nepochoaby si nkdo nevšiml jeho

pitelné bázlivosti,

nepokoje

a

neuhodl myšlenek, jimiž se obíral.

JIÍ KARÁSEK

236

Odcházím na vždy, nepijdu již. A truchliv se louil dlouhým pohledem se vším na se díval. Ale k veeru se zase vracel malátný, uondaný toulkou po behu eky kde hledal „nejvhodnjší místo", nebo zacház kou ve vzdálený lesík, jenž ml povst nej pohostinnjšího útulku samovrah. „Nebylo souzeno", odbýval skryt výitku, jež se hlásila. „Až jindy, ve vhodnjší, mén náfikal

si

:

padnjší as.^ Ale pi tom ml vdomí, že se jen chlácholí. Jsem zbablec, zbablec, ozýval se vytrvalý hlas v jeho nitru. Zbablec, zbablec, opakovaly mimodk polohlasn jeho rty.

CLVII.

Na svých toulkách zabloudil na hbitov, ke hrobu, kde hnila Nella. Býval vždy vyzdoben erstvými kvtinami, ale tentokráte i

viselo s

nho smutn nkolik

zhndlých proutk. prachem, a pomyslil

si.

olej

byla zanesena

dávno dohoel. Zapomnla,

Odstranil suché kvtiny, oistil

a urovnal hrob. tti, co

docela uschlých,

Lampa

vdl,

Jakoby ted byl bližším díjiž nestará. matka o

n

že se

Vyhledal hrobníka, dal znova osázeti hrob, i svtlo v lamp rozsvítil. Až sem Stanislava jednou náhodou zabloudí, možná, že se

—

MIMO ŽIVOT

sem nékdy

se

237

svým milencem

zatoulá,

—

snad ji zabolí, že dovedla tak docela zapomenout. Prosedl nkolik hodin nad hrobem

zadumán, osamlý, ponoen v melancholické myšlenky. Zklidnný, smíený vracel se dom.

Odpouštl všechno,

ím

provinila, a byl ted v a

íci

jí:

Odpus

i

ty

se Stanislava na

nálad

mn

.

.

nm

vyhledati ženu .

CLVIII. Nadešel soumrak jeho života. To vdl. Takový mokrý, ovlhlý, studený veer v pozdní jeseni. Všechny radosti jeho života sprchávaly jako lupeny se stromu, by shnily, žlua zhndlé, v zemi rozmoené vytrvalými dešti. Bylo mu, jakoby kráel takovým sadem, jakoby šlapal a boil váhavost krok v mkkost vysoce nastlaného listí, rozhlížeje se teskliv koleni tavé,

ervenavé

neustávajícími,

kde vidl zídlými korunami strom ervenati se již holé hroty míží svírajících tsn obzor, zatím co ješt jeden sebe,

v dáli

osamlý

list

zvolna se snášel v

zbahnnou

kde necrela zádumiv osamlá voda, a nad níž marn pevracela širokou mušli naze vztyená, štíhlá nymfa. Pipadal

fontánu,

mu

tak život, jako ta nádržka,

jíž

neproudila

zdravá, osvžující voda, ale kde kysalo po-

;

JIÍ KARÁSEK

238

dné usadilo: nco a on cítil prázdnotu, kde bylo díve plno. Na venek snad ješté klidžil opt klidn jako díve, nedávaje niím se vzrušiti ustálenéji, nji, nádoby, která nenadále jako u ale bylo to zvolna

v

bahno,

i

nm,

se na

jež

v jeho nitru

pukla, a

z

prohnívalo,

nepozorovan

níž

se vytratil vše-

pijdeš a zdvihneš nádobu a vidíš, že je lehká, a že se zatím, co jsi se jiným zamstnával, vyprázdnila Život pozbyl pro nj ceny jako ta puklá nádoba, lo jediné uvdomoval si bez námitek, bez pokusu, pesvditi se o opaku, jako díve inil. Žilli dále, bylo to jen proto, že nebylo síly v nm, by mohl živoení své ukoniti. Myšlenka na samovraždu, jež ho díve trýznila, nedostavovala se již; byl to pouhý míjivý nápad mihnuvší se jeho mysli jako noní pták prolétne neslyšn mrtvým, téžkým vzduchem a na vždy zmizí. Byl ted jako stroj, který jde na prázdno, který opoobsah:

chen

ním

.

Koleka

minuli zastaviti.

se otáejí, ale

ochabují, ochabují, ... až

hrkne,

a

vysílen

stroj

zastaví se

sám

.

.

nco

.

.

pak

v stroji náhle

marným otáením,

.

CLIX.

Tak žil.

žil.

Nemlo

Jakoby bylo

již

interessu pro nj,

o

nm

co

rozhodnuto: to

MIMO ŽIVOT a to prožiješ.

A

239

Odbyl svj úkol, sepotái se ted v temnotách

dosti.

stoupil s jevišt a

kulis. Režisér ho již nepotebuje, je pebytený, pechází semo tamo, dívaje se na cizí hru, pekážeje. Snad by chvílemi zatoužil vrátiti se na jevišt, aby napravil, hrál-li špatné, aby ukázal svou dovednost, ale nei

i

mže

.

.

.

hrají

jiní,

jména, které etlo

zapomnlo

a obecenstvo roztržité v

programu, a

mu

neutkvélo v pamti, ponvadž herec, nevynikl Nezbývalo než živoení, pod tím skliujícím dojmem pebytenosti, jenž padal na všechny jeho chvíle jako vytrvalý, vždy a vždy se vracející souv jeseni mrak a pohaslost jež

jenž je nosil,

.

.

.

dn

Jednoho dne,

.

.

.

man, rozevev

noviny,

ho docházely a jež neleny se kupily na stole, zahlédl tam své jméno. A najednou si uvdomil obsah zprávy, jejíž úvod byl se jedná. A zbžné pelétl, nemysle ani, všecek se ted vzrušil. Byla to zpráva o pípravách k chystané oslav jeho literárního jubilea. Povstal, neklidn pešel pracovnou, rozevel zase noviny, etl ást reterátu a zase odložil list všecek jako pomaten. A pak se zasmál. Hlasit se zasmál. jež

o

CLX. Stará služka zamstnaná pokoji,

ve

vedlejším

obstarávající ted celou jeho

domác-

JIÍ

240

KARÁSEK

otevela dvée ptajíc se, chce-li nco. Nic, nic, odbýval ji. A to je komedie, ekl pojednou na hlas a smál se zase, kyna služce, aby odešla. Oni chti jeho jubileum oslavovat! Jeho pátelé! A suchý jeho smích znél opét pracovnou. Jeho umní chtí oslavovat Jeho umní ? To je komické. Budou oslavovat mrtvolu, sejdou se k jejímu pohbu a pak vystrojí Aumný, hluný kvas, budou kepiti a výskati nad hrobem. A aby byl šprým úplný^ nost,

—

!

!

vném

budou mluviti o nesmrtelnosti, o

umní

—

pekonáno, pes

nž

vot

jeho

je

ponvadž pro pítomnost nemá

myslí,

ži-

dnes odbyto, možno pejíti s klidnou které

ani

nejmenšího významu. Jeho ctitelé Jeho páplvali, jej ignorovali, telé! Ti, kteí po snažili se znechutiti mu jeho práci, znesnadniti mu její obtíže, dokud mlo pro nj cenu !

nm

pracovati,

dokud vil,

vbec Umni^ visel;

—

ted,

má njaký

smysl,

nmž

celým svým dechem všechno mrtvo, a kdy zbytenost, bezúelnost let,

na

kdy

vidí illusornost,

že

je

—

oslavovnoval práci, sejdou se, aby ve neví, ím pohrdá, co od sebe odkopává jako marnou, zhnusenou tretku. A jež

vali,

on

má

poslouchati

jejich

poklony,

má

se

nechati vléci na bankety, blahosklonn pi-

MIMO ŽIVOT dary,

línati

jimiž

zami v oích, bastické

ei,

ho zasypou,

poslouchat s

241

vyssátým,

tisknouti ruce ;^'-ratulujícím

enit

se

sl-

nekonené, bomztuplým mozkem

mu

usmí-

lidem,

na né, íkati jim lichometnictví, líiti štéstí a blaženost za to, ím ho obklopují, aby si nikoho nepohoršil, nikoho nepohnéval, nikoho nerozmrzel vati se

!

.

.

.

CLXÍ. Klesl vysílen do lenošky. í^krtivý, z

A

dna zdvižený, hustý,

pak vlny pekypélých

duši.

Vidl

a

cítil

Pepadl ho kalný

hnu>..

bolestí zalily jeho

ted znova falešný podklad

svého živoení, poznával ted vlastní svou zbablost, která mu nedovolovala, aby dstojné odešel, která

a

jej

neestnou úlohu v

nutila hráti ponižující

této burlesce,

A

zase

vidl na bankete, v salonní erni, jak nucené se usmívá a uklání tm, kteí jej oslavovali, a kteí pece musili vdti, že radost jeho, že štstí jeho je líené a vyse

Ihané, a že to všechno jest jen tenký, lehký

hozený na rozdrásané, hnijící vedy jeho života. Cítil, že je nemožno, aby tuto úlohu hrál, aby to poslední, co zachránil ze života, purpur své pýchy, provlékl za jásotu luzy blátem a špínou tržiš a ulic. Dsil se

závoj

16

JIÍ KARÁSEK

242

myšlenky, že by se mél zase ocitnouti uprosted téch lidí se spokojenými sebou samými, širokými, ržovými tváemi, že by ml tísniti svou sklíenost, svj smutek v zmateném,

nmu

hemživém nahromadní tlaících tl, obklopujících

jej,

se k jako lovetí psi uštva-

nou a uhonnou, k zemi kleslou zv. A posléze ješt ty studené poklony, ty shovívavé fráze podmínného, reservovaného „uznání", jež „vzdor všem námitkám" nenalézá píiny, pro by „aspo jistým stránkám"

umleckého ty

svj souhlas

díla nevyslovilo

plazov studené, odpudivé, opatrné

—

fráze,

mající chlad slabých potlesk, které se dávají

almužna

milostná

iako

clownm

výkony neuspokojily

cirku

v

Xe

ko médie se nesmí odehráti je nutno, aby ., co nejdíve hlavní herec odekl úlohu aby pedstavení bylo zmaeno tak si

jichž

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

umioval

.

.

.

.

CLXII Ted

jej celého zaujala myšlenka: Co aby pekazil zamyšlené oslavy. Pomýšlel na prohlášení, že si žádných ovací nepeje. Ale tím by byl padl jistý lehký stín smšnosti na jeho osobu. Jak? ekli by nkteí. On si nepeje ovací? Vždy se na žádné ovace ani nepomýšlí. A jiní by soudili:

dlat,

.

.

.

MIMO ŽIVOT

243

prohlašuje, že nechce žádných ovaci, by se

pravd chce

zableskl svou skromností, ale v

na své jubileum jen upozorniti Zamýšlel tedy aféru vyíditi cestou soukromou. Nkolikráte vyšel, aby vyhledal .

.

.

rozhodující osoby, ale výsledek jeho vychá-

—

zek byl vždy nešel,

aneb

vor v ten

hovoiv

navštívil

smr

Bud vbec nikam

nijaký. li

koho, ostýchal se ho-

uvésti a po chvíli se

porouel,

o lhostejných, iiezvýznamných vécech

a o vlastní Vtci se ani nezmíniv.

Konen mu

zanechal tchto

pokus.

Zjas-

takové náhlé vnuknuli, ozejmivši mu celou situaci, jaku tichý blesk za hluboké noci osvtlí náhle nilo

se

náhle.

Bylo

to

Xesmím

zde zstat. jen když kamkoliv, Odejdu. Musim odtud. budu pry. A ustanovil se pevné. krajinu.

Ano, ekl

si.

A

CLXIIl. Zmizela nejistota, rozchvná a tkavá dosud prolévala jeho mysli, pinášejíc v kalných svých brodech nejasná rozhodnuti, ale nedostihnuvši s nimi behu odrážela je v piliv a stápéla beze stopy Ted bylo jasno, kde bylo v hlubinách nestálost, jež se

.

.

.

ped

tim klamivé pítmí. Široká, rozlehlá a neuritá dráha jeho budoucího života stsnala 1

6*

JIÍ KARÁSEK

244

pimou, zúženou stezku vymezeného, náhodou, libovoln urovaného života.

se ted v

ne

již

A ím tím

ped

více

rychleji

ted

tím váhal a se rozmýšlel, jednal.

inil pípravy k odjezdu.

Poádal své vci,

Kam, ješt

rozhodl.

Cítil,

se ne-

tom

již

že je zde pro néj všechno

již

rozhodl. Ale že nesmí zstati zde, o

skoneno, jeho úloha

že je dohrána, prodlu-

by vedlo k nechutnostem, že by vedlo nejvýše k zošklivení ješt toho, co v istého zbývalo. A duše jeho, tak zdupaná, tak ponížená, tak skleslá po trýzni žovati

ji,

že

i

nm

posledních a zvýšila.

povalo,

dn,

vzepjala se pojednou, vznesla Špína a hnus toho, co jej obklo-

pece

jen

nemly

tolik moci,

aby

jej

zdusily a podrobily.

To vdomí

blažilo. Objevil v duši

své istý, svtlý kout,

njž chtl

jej

sílilo

a

tebas nová muka. nové bolesti, nové boje ... A ne již kout on nesl ve své duši celé plán, široké a klidné plán jasných trav, oslunné a šastné kraje, pro nž mlo cenu ješt žíti. Stálo za to, aby jeho život rozhoel se znova v svží, praskavé ohn posíleného, ohového požáru. Zbývalo v ješt dosti látky, aby byla strávena. Tolik nepovedeného cítila jeho duše, co mohl íci, tolik tepla a lásky, o níž se mohla sdliti. N^vyhasly všechny barvy. pro

podstoupiti

nm

i

—

MIMO ŽIVOT

245

nedohoela ví^echna svétla, nevy vanuly všechny vné, nebyla setena všechna rosa. Vypadla i jeho n^ysli mnohá vzpomínka jako knihy vypadávají vytržené listy. mezery, ale jeho duše chtla se znova zamysliti nad ne>ouvislými ádkami, nad nimi pemýšleti, hledali souvislost a spojitost vét. A touha, pomísená, nejasná, ale vždy víc a více se rozpádajíci a všechno zatopující, rozprostela se ted nad ubíhajícím tokem jeho dn jako nad ekou z rána stoupá ze

staré

IVxt

a

kouí

pára

—

jevil

.

.

se

bílá,

neproniklá,

vlhká,

hustá

.

CLXIV. Ale v den odjezdu byl pes to vše zase sklíený a smutný. Nespal celou noc. Prochodil ji, slab a k smrti skleslý, dívaje se chvílemi na profil mrtvého dítéte nad psacím stolkem, a veliké slzy, z nenadání se dostavivší, smáely jeho obliej. Byl .sám, a dal volný prchod své rozcitlivélosii. Byl mkký a chvl se ted pod každým nárazem jako niemocné, zchoulostivélé,

vyhýkané

v posledních

tak nepochopitelné, pal,

jemnil

to,

cizí,

co se

mu

ted

vzdálené, že nechá-

mohlo pihoditi, a jak se mohlo pihoditi. Rozhlédl

jak se to

vbec

dít. \'šechno

dnech sbhlo, pipadalo

to

se

.

JIÍ KARÁSEK

246

a utkvl pro okamžik, jakoby ekal, že za jeho zády zazní najednou veselý hlas Stanislavin, a že jeho kolena obejmou

kolem sebe

útlé,

nžné, pavuinové ruce Nelliny ... a z ošklivého, odporného svží a šasten, že všechno to, co

že pozná, že procitl snu, jej

svíralo,

bylo jen

pouhým nepíjemným

snem Ale kolem nho bylo mrtvo. Zilehlé, široce prostené mrtvo. Vdomí skutenosti ,

.

.

Ulekl se pojednou, trhl sebou dohoívající umdlená lampa zapláprudce, a

se

vrátilo.

polala,

by zapadla zase v popelavou zeelost

shasinajícího svitu. N-ízbýval než rozchod

dv

..

tmách a domnívaly sp, že najdou u sebe spíznnost, odvracují se ted poznavše svj klam a jdou od duše, jež se potkaly v

odcházejí, a sebe na vždy lot vše ješt jen houpavé, pelévající se, nejasné zmizené svity svtel, jež ukázaly jejich klamy, lijí se v jejich cesty, jež mizejí v temnotách, a v odcizených duších se chvje ješt jako beztvará, bezpíinná, neurité z behu ticha vystouplá, jemná, prachová, k nepovdni bolestná lítost rozchodu ... Z lálo se mu ted ješt, že objímá pelud, co se chystá odtud vyjiti, z tch míst, kde zbylo nco z jejího dechu, z viln jejího mládí, jemné, sotva .

.

.

.

.

.

MIMO ŽIVOT

247

znatelné stopy po celém tom bývalém živote

setené, smyté skvrny po zaSlých barevných tii^urkách na starých saských porcelánech. Ale pak, aŽ vyjde, že nezbude ze všeho, co prožil, než studená tma a bezútéšná prázdnota

jako

.

.

.

CLXV.

Rdl

až k

nehybný,

bez

Cekal úsvitu,

jitru.

myšlenky

tiskna pobltrdlou

hlavé,

ve

tvá

strnulý,

vyprázdnné k

studenému

^klu okna.

Mraky

pevalovaly po nebi, a z jich nenadálého rozestoupnuti, vyinul se za/,elenalý, nepatrný papr->ek svétla, a pak již to byl celý svtelný pramen, jenž prosakoval se váhavé studeným vzduchem, tísné,

jako

se z

zhuštnými jeho vrstvami, by rozemlral v rozpjetl temnot, malomocný v pevládajíc! dosud záplav erná. Po chvili zaalo s však •

jasnit

i

dole, pi zemi. Jako ze sna rozsv-

covala se

voln

bledost

pedmt,

ale jako

bez obrys, pohasle, podobné velikým bílým lampám, v nichž plamen k zhasnuti stažen

Po všem rozléval se zdá se sotva hoeti. prázdný, zasmušilý od-^tín, jakoby to bloudil po náhle vystoupivších plochách vzlesk nirtvé odráženého zrcadla, by mel na nehybné mlenlivosti celku

.

.

.

Zprvu

ta

prázdnota

JIÍ KARÁSEK

248

\.
jak

ale

zalévá úzkost, ne

jej

bude

zažíti

vbec

z

v

ped

již

nov zapoínaném

tím, co

život,

mu

—

toho, že existuje, a v iuto chvíli

uvdomuje své bytí, uprosted tak velikého smutku všeho jsa ástí toho ticha, zmrtvení, unaveného probouzení dne A mnohem blíže než kdy jindy cítil se si

.

.

.

záhad Života, jakoby nenadání pikroil ke vchodu, odkud se odhrnula tžká, neproniknutelná opona, by z hloubi svých temnot ovanula jej skliujícím, dusivým dechem svých zalehlých, v plísni propadlých, mrtvých, neoživenýcli ted

studené, mrazící

to byl z

prostor.

astokráte vidl již tento nejrannjší úsvit. Ale nikdy nehledly v nj tak beznadjné jeho zraky jako dnes.

Mnohdy

probloudil

pod nebem erným, bezhvzdnatým, jako pouš nekonených, hlubokých temnot, noc, noc

šlehaných chvílemi útkem ostrého, mrazivého vtru. Noc velikého msta, usnulého v

klín erných záplav, dsící svou prázdnobez chodc osamle tu a tam se vyno-

tou,

MIMU ŽIVU ivích,

bez svétel,

249

I

odrážejících

se

malomocné od mokrýcli chodník svétel odrážených

na konci svýcli

^

mdle

a

dojmem

vodními hladinami, — aby toulek pojednou stanul a

pozoroval první známky piblíživšího se sví Ale nikdy netísnilo vše a nezmrazovalo jeho nitro jako ted A ponurost a bezhlasná ztrnulost neopouštla jej ani pak, když již celé oblano plulo v zaplave mékkého, przraného, lilijového svitu, kdy pojednou vše se zjasnilo ped jeho zraky, že bylo lze rotání.

zeznati

menic,

ozdoby

i

i

výezy

možno oste

spletité formy lodomovních, že bylo tvary kstek, jimiž byla

íms,

i

štít

odlišiti

i

dole ulice vydláždéna.

CI.XVI ledy konec všemu zde, šeptaly jeho rty. Jak jinde bude? Po letech, až vzpomenu na tuto bytost, která se dívá dnes na první úsvity dne, jenž má znamenati pro ni nový oddíl v tom, co dosud prožila,

A

jinde?

.

.

.

na tuto zlomenou, sklíenou, zbabélou bytost, jež se tu tiskne ke sklm okna podobna zpoždnému, malomocnému, plouživému nozda budu moci íci, že je nímu stínu,

—

mrtva,

že

mysliti

jako

je

budu na ni myslí na toho, kdo dávno

pohbena, se

.

.

a

JIÍ KARÁSEK

250

zemel, kdo

i

piblížím jakobych se jednou bázlivé k zrcadlu kradmo se bál, že probudí ohlas mých krok uspané výitky, nesmíené, neodkáté, neuspokojené se

již tievráti

stíny viny ...

cadla bolest

budu

a

pozorovati

a

.?!

.

hledéti v hladinu zr-

nm

v

mou

ted désí

.

duši

toui tvá, ,

a

.

.

s

jejíž

úžasem,

nmým úžasem potlauje výkik dsu, poznám, že tdí zoufalost v du!^i zvolila úkryt, táí beznadéjnost že se tam plíží den co den, pesvdujíc mraziv že

znova

že

duši,

je

se proti proudu,

vrhla

bojovala a krvácela

.

.

.

zbyteno že

znova

aby došla k témuž

výsledku, k jakému jsem došel dnes:

marno

odata

žíti

byla

chu

jíž

života díve, než ho ješt

mohla

okusiti.

úelné

hledajíc a nenalézajíc,

Kterak bloudí

dostí a rozkoší,

že je

jež se nezrodila životu,

duši,

jež

jí

a

tká

bez-

uprosted ranebyly ureny, hned

hned odpuzujíc, nestálá, zmatená, stísnná, všude, kam se dosud obrátila blížíc se,

.

.

.

CLXVII. Jak mi tehdy bude? Co tehdy pocítím?

eknu

—

si:

Snažil jsem se vykonati

co mi po tom, že se nezdail?!

jsem

se,

vlekl

prachem

slunce nesl jsem

cest,

bemeno

v

své,

svj

úkol,

Plahoil

úpalu a žáru v

nadji, že

MIMO ŽIVOT

pece

Miad

nkam

jen

—

lim, že trpim,

nikam

mrak

mou

a

ty

cliodc

jsi

^\(i

mimo

nikomu nepodal ruky,

tolik

každému

Zilézal

mysli

jsi

rozvíjely

porní plazové

z

nenadání

,

.

K niemu ty,

se

ti

—

jenž

jako bys to

t

pronásle-

v nej[)oslednjší

se skruješ, zatajuje dech svých ubohé, spráskané, odkopnuté, povr-

ped zvdavostí zrak. ekneš nebylo to všechno,

žené, prašivé zvíe

si,

kdy

tvá zahlédnutá

ploše zrcadla, ci/ího,

vše

v tvé

a líné jako od-

jeskyni,

vlastní

i

ti

kam

kouty, ,

netené

se

a vytrvale sleduje až

duje

sblíže-

i

tvá nkoho

vidél

úst

v

nedvivý,

ped

v stuclilé

protivnou

stala

nikolio ne-

j>>i

jakýmkoliv v samotu, kde se vlastni mySlenky

kdy

zhnusovalo,

tolik ciiodcii

se vyhnul,

jsi

podezívavý, bázliv ním.

:

k tobé a ty

blížilo se

Zrtvolal,

zatemuje

zoufalost, jako

du.^i

pu.stou krajinu

i^be

2e jsem nevykonal? ... Ci

moji vinou,

iiedoSel a nieiio

zatemní

vykonám

dojdu, néco

to

je

251

jenž

jsi

.

.

.

prošel celou tou

—

vínou smsí

nejbodavjších píliv muivých pocit, jenž se vydal v šanc všeho toho, co ti vmetal J-.Í svt s lhostejností nebo pohrdou v ivou sa

motu: marné jsi doufal, marné jsi miloval a marné nenávidl, nic jsi nebyl v tom všem, ani v lásce, ani v záští, nikomu jsi nepr«)spél

JIÍ KARÁSEK

252

a

nikomu

jsi

neublížil, prošel

jsi

prázdn

a

bezúeln

prostorem jako stín koue, jenž prochází po bílé stn; poznáš jen, že jedno to vdomí zbytenosti, tu výti život dal, itku, jež se usídlila v duši, jež vystupuje tehdy, kdy skoro již zaponeodpuditelná se v tob nco rozhoívá zatím co mínáš, vzdálený odlesk nadje, jež by jako slabý, i

t

mohla nkdy Stavl jsi a

nohama máš chu .

.

.

i

oblažit

neml

.

.

.

pevné

jsi

Sítilo se vše, než

pustiti se

pdy

pod

se nadál,

jsi

znova

znova do práce,

podoben mravenci, který nesetnsítil s ohnutého stébla, by znova

^tavti, kráte se

a znova na

n

vylézal a znova a znova

dol

padal!? ...

A

pece vzdor tomu všemu

cítíš,

tob nco

±e jesi v

jako schopnost života, že

schopen vykonati njaký úkol, njaké dílo! Ale nevíš, kde a které, kam se máš

fsi

.

.

.

postaviti, kde zaíti,

eho

se nejprve chopiti,

aby se jako zázrakem rozvily a uplatnily Cítíš, ulmované, pohbené dosud síly ,

že nejsi nejhorší,

.

.

nejposlednjší, ale zdá se

nehotov sám sft ást, za kterou kdybys našel náhradu, že by se pojednou všechno vzkísilo, vzpružilo, oživilo. Cekáš,

ti,

že

jsi

jako nedotvoen,

sebou, že schází v

tob njaká

až se dostaví tvá chvíle,

ale ta se nedosta-

MIMO ŽIVOT vuje, a

ty

poznáváš,

marné

svj

tráviA

že žiješ v

253

Nejasné

život.

klamu, že

té zaslepuje

omamuje Ihavá, podvodná nadéje, která se nemá nikdy splniti ale nemáš sily,

a

.

co

íci

tušíš,

.

.

nu hlas, uvédomiti

si

tohoto ekání, smíiti se ze života dostati

.

.

.

marnost

si

tím, co

s

možno

ti

Více pemýšlíš o živote

nm

sniš, než se mu žiješ, více o Ptáš se stále pro, nespokojuješ se povrchem, neuspokojuje té vnjší barva, chceš proniknouti do vnit, vypátrati spodní

tiež

jej

blížíš.

proudy, védéti podstatu tam, kde jiným staí pouhá existence ale nebyl Jen sny byly! Jen liry! zápas život boj Tedy pouhou hrou bylo vše, Zápas? ztajené

.

.

.

—

.

.

.

.

.

!

.

.

.

.

.

Uta

co jsem

za ta celá

vysilující

únavné práce,

>vými rukopisy?

Mé

prožil jeŽ

.

.

Ty dny

.

jsem zmail nad

zoufalství,

má muka.

bylo, že jsem tak

Pouhou hrou asto krvácel, kdy jsem se

mé

!

.

.

boli-hti?

díval na zíceniny

toho, co jsem stavél, v propast, jež mi shltila vše,

co

melo

ze

pro

života

Všechiio-li bylo snem,

mne cenu?!

toto nebylo

snem

Ale je as, aby se zti.šila, duše zhaslo, co v tobé nepokojné hoelo .

ted ostatní, at

na

jejich

ti

zápasí

práci, jež je

ti

.

.

.

.

.

.

.

Aby .

Xech

Dívej se klidné

lhostejná, na jejich

JIÍ KARÁSEK

254

cíle, jež jsou

chceš-li,

ti

cizí.

Dívej se na né

zvdava nejvýše

s

i

jen na to,

úasti,

kdy

se

dostaví u jiných, co se tak dávno dostavilo

u tebe:

ten okamžik,

kdy

se v duši pocítí

prázdnota, vzdor všemu tomu ruchu, jenž se

tam ješt nedávno

vlnil,

se probudí v jitru, jež

kdy

lovk

mu pipadá

najednou nezvykle

zsinalým a prožívá první den, kdy je nemluvný, zasmušilý o samot a nervosní, prchlivý v jakémkoliv styku svém se svtem .

Kdy

.

.

po obvyklé práci a neví, pro pro ní sahá, kdy chce vyjíti v hemžení ulic a neví, pro chce vyjíti a kam chce vyjíti... sahá

CLXVIII.

Na

otáleti,

na

váhati?

Odbila tvá hodina, ó duše, piprav se k východu. Nelituj toho, co jsi prožila. Nene-. žádné bázn vstíc tomu, co ti bude ješt pekonati. Dej, se pýcha vrátí v tvou zlomenou odvahu, po tolika zoufalstvích, jimž jsi podléhala. Nemysli již na minulé. To je mrtvo. Nedbej pítomného. To je lhostejno. Nedívej se v budoucí. To je ješt vzdáleno. Ani neodpouštj, ale ani se také nehnvej, aninenávid! Vra se sob samé. Co ti potom, kdo té obklopuje a vstíc ti nese posmch nebo záští! Zpytuj sebe samu, ó duše, se

a

MIMU ŽIVOT sebou samou útuj.

povsila do noci a v

A

šanc tolika

vtrm,

vy vstávajíciin

íiha^ni

ji

sama

plamen

tolika z

kterou

svítilnu,

jejíž

valm

optné mar-

po/iuisii

shasni pak

nost všeho,

255

jsi

nt-jprudštm ná-

lna erných

až poznáS,

jsi

vydala

že

teínnot.

hoela

neuži-

tené, že ani jediný pozdní chodec nešel za jejím svitem, aby vešel pod tvou pohostinnou stechu ... A pak teprve budeš moci íci klidné

dohoela. vidy

.

.

:

Je dutito. Odbila hodina. Lampa Je viotno vykroiti a odejiti na-

.

CLXIX. Když veer toho dne

ve

sedili

vlaku,

jenž ho mél odvézti daleko odtud, zatím co [laslouchal ztrnule

ped samým

poslednímu ruchu perronu

odjezdem, rychlým

zenc a opozdénýcli cestujících, ným hovorm a pokikm, a co svétel mihaly se

ej

chzím

v záblescích

venku bledé skvrny

a temné stíny cestovních

nášených tlumok, objevil

zí-

úse-

jejich

pláš

v stjbé

obli-

a

pe-

pojednou

stopu citu dávno zmizelého, vzpomínku n^ dny, kdy drobný, naivní, mladý lovék. sedal na venkovském nádraží poprvé do vlaku, aby se vydal z neznámou dáli, v hlavní

svým hlukem, nezkušeného, života neznalého hocha

mésto, jež ho lákalo a vábilo jež jej

:

IIÍ KARÁSEK

2s6

^

f

oslovalo z dáli svým pozlátkovým leskem a svou pepychovou, omamnou svdnosti. A tu se mu z nenadání vrátil ješt jeden velice podízený jinak a nepatrný detail vzpom.ínka, jak poprvé, když vešel v ulice msta, padl mu do oí v erné noci krví osvtlených písmen hoící nápis: Chantant. A jak tehdy, ani nevda, pro, vešel do vnit, v zakouenou, špinavou místnost, kde na schátralém jevišti k rozladnému drnícímu pianu sešlý zpvák pedmstskému publiku chraptivým hlasem zpíval jednu z tch velkomstských banálních, ale neskonale truchlivých, zádumivých a melancholických písní s refrainem o marnivosti všeho na svt. A jak celé to množství, jež se tu v

dusnu a koui

tísnilo,

drobní

eme-

ženami nebo milenkami, najednou se stišilo, jak se pojednou

slníci a

tovární

dlníci

s

rozhostilo trapné a tíživé zklidnni ii zmrtvení a pak jak znenadání, jakoby si chtli odlehit, všichni zazpívali refrain, a co zpvák již umlkl, opakovali sami poslední sloku truchlivými, ne cvienými, hrubými hlasy; nálada té chvíle, tiezvykle erná, pustá, škrtivá, lehla ted na jeho duši a tlaila a dusila jej jako spícího v noci neodbytná, tajné se piblíživší mra. v celé

místnosti

—

\

i

MIMO ŽIVOT

257

opakovaly nevt^domky sloku, a opakovaly nevédoinky relrain dávno již zapomenuté písné a zpívaly banální slova o tom, a jeho rty

jak

život

je

marný

a práztiný a rozko;^ zcela

nekonená

krátká a bolest

.

.

.

Vlak

již dávno sebou hnul. Ale on stále vzpomínal na tehdejSÍ scénu, zahájivši tak nezvykle jeho pobyt v mésté, z néhož nyni prchal Až pišel posléze jemu klid. Mrtvý klid. Nic se v již neozý-

ježte

.

.

i

.

nm

Vzbouené

Vcílo.

a

vyvené

vlny se

nily, bolesti a úzkosti se slehly,

tma

a

ukliil-

mraky

k zadušení nízko, uspaly a uklidnily všechny kouty a záhyby jeho bytosti. Smutek se vsákl v prliny, jimiž byl

pokryly

ped

vše

tím vynikl, by zaplavil celou

jelio duši,

Pestalo drobné stékání a splývání úzkých pramen bolestí, pestalo již stahování se, kupení a spojt>vání Hylo v jediný proud hlodavých muk osudu oddané svému v duši mrtvo a ticho poznavší ted klam a marnost všeho, k vli

Ted

již

netrpél niím.

.

.

.

.

emu

dosud krvácela

Vlak dále, a

drnel

.

.

svou

.

.

jednotvárnou

píse

ve voze slabé se rozléval kalné žlusvit mdle hoících lamp.

tavý, tesoucí se

A

zrak

když

zabloudil

k

oknm,

nevidél •7

JlI KARÁSEK

258

než neproniknutelnou oponu její

tmy

a pusto

obsáhlost ... v hlubokých pláních slel

lých a splynulých v

mrtvé noci

.

.

.

ernu

a vlhku bezlidn<

PG 5038

Karásek, Jiri Josef 14imo život

U3M5

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY