Cito Racing Team - sbírali jsme zkušenosti Autor: Jan "MPI" Šnábl, 19. 2. 2010 08:14
eW
R
C
.c z
Kdo v roce 2009 alespoň trochu sledoval dění v Rallye Cupu, jistě zaznamenal ve třídě A1 krásnou Škodu Felicia KitCar v barvách nově vzniklého Cito Racing Teamu, resp. její postupně se zlepšující posádku ve složení Michal Trojan – Jirka Benda. A právě se zmiňovanými dvěma pány jsem se jednoho únorového odpoledne sešel, abych je pro Vás trochu vyzpovídal… :-)
Foto: Jan Šnábl
Začněme asi tím, čím se obvykle začíná – povězte nám něco o sobě, kdo jste, co děláte… :-) M: Jmenuji se Michal Trojan, pocházím z Kostelce nad Labem, potažmo z Veltrus, kam jsem se přestěhoval a vydělávám si na živobytí podnikáním. J: No a já jsem Jirka Benda, jsem z Dolních Beřkovic, toho času přestěhovanej na Mělníku a živí mě kamionová doprava, přesněji kamionové nástavby. Když slyším příjmení Trojan a Benda – to nejsou, v oblasti soutěží, zrovna neobvyklá jména. Máte něco společného se svými „slavnějšími“ jmenovci? M: Tak na tuhle otázku neodpovídám zdaleka poprvé :-) S Karlem Trojanem nejsme v žádném příbuzenském ani jiném vztahu, seznámil jsem se s ním až v průběhu sezony, na soutěžích RC (v podstatě speciálně kvůli těmhle dotazům), kde jsme se relativně často potkávali :-) J: No a já s Jirkou Bendou také nemám nic společného, snad jen to, že od něj momentálně máme nějaká kola :-) K tomu jsme se dostali tak, že můj otec se zná se Zdeňkem Jandou (známým jako Mr.Cimbu), se kterým měl Jirka Benda společné auto.
.c z
C
Foto: Jan Šnábl
R
Dobrá, to bychom měli vyřešená jména. A teď mě zajímá jiná věc – co se tak člověku musí přesypat v hlavě, aby se vrhnul do rally? :-)
eW
M: Musím říct, že v mém případě to bylo jednoduché. V nějakých 10ti letech jsem k závoďákům a závodům vůbec přičichnul a asi každej normální (nebo možná spíš nenormální) chlap o tom tak trochu sní. Musel ale člověk nejdřív vydělat nějaké peníze, aby si mohl dovolit takové ty přebytky, když to řeknu hloupě, aby je mohl prozávodit. Protože jak všichni víme, motoristický sport je z velké části o penězích, bohužel. J: Já osobně jsem k tomu taky tíhnul už odmala. Na prvních závodech jsem se byl podívat tuším v roce 1999 a byla to Rally Liberec. Od té doby mě to chytlo, a když jsem dostal možnost začít jezdit s Michalem, jako navigátor, tak jsem na to samozřejmě kývnul a zatím to snad funguje :-) V roce 2009 jsme Vás mohli vídat převážně v soutěžích Rallye Cupu. Když se zpětně ohlédneme za sezonou, co se podle Vás povedlo a co naopak vůbec? M: Po delší úvaze jsem došel k závěru, že se sezona celkem povedla. Nikdy předtím jsem nezávodil ani neřídil závodní auto, takže jsem šel v podstatě do neznáma a za ten rok jsme si užili opravdu všechno. Od „velkých“ neúspěchů, až po (alespoň pro mě) velké úspěchy. Stihli jsme i jednu bouračku (no, v tom jsem vlastně sám), nějaké technické potíže…. Na to, že to byla sezona první, tak snad nebyla poslední a doufám, že nás čeká víc takových a ještě lepších :-) J: Já použiju slova velkých závodníků :-) Sbírali jsme zkušenosti, snad to nebudeme říkat i za deset let. Myslím si, že jsme jich nasbírali relativně hodně. Tedy alespoň mě dala ta sezona moc a za úspěch se dá myslím považovat už jen to, že jsme sezonu dokončili celí a zdraví, pomuchlané plechy se vyklepou :-) K tomu jsme zažili pár slušných výsledků, nějaké to odstoupení z vlastní hlouposti, ale celkově se myslím ta sezona vydařila.
.c z
C
Foto: Jan Šnábl
R
Když jsi zmínil ty pomuchlané plechy, tak se můžeme rovnou přesunout k Vaší technice. Povězte nám něco o Vašem „sportovním náčiní“ a jeho původu.
eW
M: Naše auto bylo od nuly postaveno Vláďou Tomkem a lidmi kolem IT Racing teamu. Kastle a rám jsou tovární, což je podle čísel dohledatelné a doložitelné. Jedná se pak o čistokrevnou Felicii KitCar 1300 (v průběhu sezony přestavěna na 1400), se vším, co tam dle homologace patří. To znamená skříň hewland, unibally, plechové blatníky (žádný laminát, jak je často k vidění), prostě vše jak má být. V seznamu přihlášených na Rally Plzeň 2010 figurujete ve třídě A2. Znamená to změnu techniky? M: Když jsme po mé kolostřešní kombinaci na Jezné totálně odstrojili auto, naskytla se možnost pořídit úplně nový motor pro KitCar 1600 a k tomu „polosekvenční“ skříň Sadev, takže pro sezonu 2010 se posouváme do třídy A2.
.c z
C
Foto: Jan Šnábl
R
Felicia KitCar je čistokrevné áčko, takže bude asi vyžadovat celkem specifickou údržbu – kdo se Vám o auto stará? J: Hodně nám pomáhá už zmíněný Vláďa Tomek a jeho mechanici, ale máme i svého šikovného mechanika Tomáše, který toho hodně zastane. Jen jsme mu teď trochu přidělali starosti, protože když se konečně naučil tu 1300ku, tak přestavujeme auto a může se učit znovu... :-)
eW
Techniku bychom měli probranou, tak popojedem dál. Máte někoho, kdo Vám radí nebo pomáhá? M: Nechci na nikoho zapomenout, ale pokud se vrátím na úplný začátek, tak k rally mě přivedl člověk, jehož jméno závodníkům určitě něco řekne – byl to Ivan Vojta, se kterým jsem se v dětství k rally dostal a který později předal i nějaké rady a zkušenosti. Nicméně asi nejintenzivnější pomoc a přijetí do teamového (a možná až rodinného) kruhu jsme zažily u celé rodiny Tomků, Vláďou Tomkem počínaje, přes Davida, mechaniky, až po Marka Zemana, který pomohl hlavně Jirkovi. V neposlední řadě musím jmenovat Vláďu Bergera, který nastavil podvozek naší KEVINY (jak feldu přezdíváme) a také udělil množství cenných rad. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak se mu tímto omlouvám. J: V úplném začátku mi nejvíc pomohla Markéta Vojtová, dcera Ivana Vojty, která mi pomohla proniknout do základů rozpisu. Na to se nabalovaly zkušenosti Marka Zemana. V případě, že mám nějaké nejasnosti, se můžu obrátit i na Petra Grosse, který ochotně poradí.
.c z
C
Foto: Jan Šnábl
A co nějaký soutěžácký vzor, napadá Vás někdo?
R
M: Těch vzorů by zřejmě byla celá řada, ale co se týče jezdeckého stylu, by to byl jednoznačně Emil Triner. Pokud bych dokázal auto odjet alespoň z jedné pětiny, jako on, tak by to bylo pro mě nejvíc. Nicméně po letošní sezoně musím říct, že obdivuji každého, kdo do toho dokáže sednout a zajet s tím nějaký čas, ať už jede „jen“ nějaký pohár nebo mistrovství světa.
eW
J: U mě to paradoxně není navigátor. Možná to bude znít ohraně, ale nejvíc obdivuji Loeba, to je pro mě člověk, který se narodil s volantem v ruce. Rok jste se pohybovali v prostředí Rallye Cupu. Jaká je podle Vás atmosféra mezi závodníky? J: Jako všude, i tady se najde pár lidí, kteří jsou spíš sběratelé pohárků. A když se objeví nováček, který začne mít nějaké úspěchy, je to pro ně asi problém. Možná proto, že klukům z kategorií A3 nebo A4 jsme nemohli nijak zasahovat do bodů, tak právě s nimi jsme se nejvíce bavili. M: Když jsme přišli do RC, začali jsme se nějak seznamovat, budovat nějaké vztahy. V začátcích jsme myslím ani nikomu moc nevadili. Na konci sezony ale musím říct, že ačkoliv je tam pořád více lidí, se kterými si můžeme kamarádsky popovídat, najde se i pár takových, co tu kamarádskou atmosféru trochu kazí. Celkově vzato si ale myslím, že jsou tam vztahy dobré.
.c z
C
Foto: Jan Šnábl
R
Možná jste vytušili, že předchozí otázkou jsem se snažil trochu narážet na spekulace ohledně objemu vašeho motoru. Řeknete nám k tomu něco?
eW
M: Spekulovalo se hodně, a jak je na internetu zvykem – anonymně… V první chvíli mě to dost rozčílilo a měl jsem už rozepsanou sáhodlouhou reakci na tyhle „zaručené informace“. Nakonec jsem ale na radu pár lidí, kteří si tím také prošli, od záměru reagovat upustil. Víc k tomu nemám asi co říct, snad jen, že tohle asi bylo, je a bude. Myslím si, že pro příští sezonu, dostane tohoto „černého Petra“ zas někdo jiný, kdo třeba trochu zrychlí a někomu se to nebude hodit. A tak se snad přestaneme propírat my. J: Já bych jen těm spekulantům vzkázal, ať si třeba pustí videozáznamy z loňské sezony. Uvidí, že na prvním závodě jsme se doslova potáceli od zatáčky k zatáčce, ale v průběhu sezony se začala stopa čistit, zkušenosti přibývaly a tím jsme i zrychlovali – víc k tomu asi není třeba dodávat. K tomuhle se zřejmě váže zajímavý polep, který bylo možné na Vašem autě vidět na Rallye Rokycany. „Zrychlující talent Trojan“, můžete to nějak vysvětlit? :-) M: To byl v podstatě takový dovětek mého „vychladnutí“ po těch spekulacích ohledně motoru. V kombinaci s třetím místem, které jsme tam zajeli, to byla asi nejlepší odpověď těm, kteří se o nás, jako o „zrychlujícím talentu“ bavili.
.c z
C
Foto: Jan Šnábl
R
Pokud se podíváme na soutěže jako takové – kde se Vám nejlépe závodilo a na kterou soutěž byste nejraději zapomněli?
eW
M: Pro mě byl nejhezčí asi Kostelec – těžká trať, jelo se na vodě, na suchu, na blátě… Navíc to byl první delší závod, který jsem absolvoval. Dokonce jsme zde dokázali zajet devátý absolutní čas na jedné z vložek, hned za čtyřkolkami, Kopelentem a Hladíkem. A ač jsme, kvůli zničené spojce, dokončili až jako čtvrtí ve třídě, tak to byla pro mě asi nejhezčí soutěž. Nejhorší pro nás byla naopak Nostalgie, kde jsme zkoušeli nový motor (1,4), nový výfuk a nové gumy, což pro nás byla tak vražedná kombinace, že jsme po první vložce byli až v druhé desítce naší třídy a odstoupení s prasklým unašečem pro nás bylo téměř vysvobozením :-) J: V tomhle jsme s Michalem za jedno. Pro mě jednoznačně také nejlepší Kostelec, ať už kvůli trati, nebo organizaci. Nejhorší potom pro nás byla Nostalgie. Možná si někdo okolností znalý bude myslet, že je to proto, že jsme se tam trochu chytli s Danem Krobem, ale opravdu to bylo jen proto, že ty změny co jsme udělali, jaksi nepřinesly to, co jsme očekávali. Prostě to nefungovalo. A co nějaká soutěž, na které byste se moc chtěli svézt? M: Z těch dostupnějších, by to asi byl Pražský rallysprint v pozici pilota, na vedlejším sedadle jsem ho vloni absolvoval vedle Davida Tomka. Jinak by to ale jistě byla nějaká šotolina. J: Pro mě je vysněná asi Rallye Deutschland. Je to blízko a je to mistrovství světa, což je asi nejvíc, co si soutěžák může přát – moci říct „ano, jel jsem závod mistrovství světa“.
.c z C
Určitě sledujete i rally v zahraničí. Je Vám bližší WRC nebo IRC?
R
M: Já sleduju víceméně oboje, hlavně, pokud se na startu objeví Škoda. A je mi jedno, jestli je za volantem někdo z našich nebo cizinec. To je vlastně jeden z důvodů, proč jsme zvolili právě Škodovku, ačkoliv by asi bylo možné pořídit nějakou čtyřkolku. V tomhle jsem prostě fanda domácí značky.
eW
J: Myslím, že tenhle rozhovor by mohl být jen s Michalem, protože i na tomhle se shodneme. Je to dáno i tím, že Fabia S2000 je podle mě první auto, od doby Felicie KitCar, které se vyloženě povedlo. Je pěkné vidět, že najednou je zase o Škodu zájem i v zahraničí, protože závodníci a teamy vidí, že to auto na to má. Je všeobecně známo, že rally je disciplínou náročnou na finance i čas, co na to říkají Vaše rodiny? M: To nemůžeme říct, protože o tom neví:-) V tomhle jsme na tom asi stejně, jako většina ostatních, podobně postižených – snažíme se to tutlat. Doma pokud možno vysvětlit, že ta guma, co stála pět tisíc, vlastně stála pět set, že to, že jsme to trochu škrábli, vlastně není žádný problém a znamená to jen pár tisíc a nějaké ty brigádnické hodiny navíc… J: No comment :-)
.c z C
Na úplný závěr se jen klasicky zeptám – máte nějaký vzkaz pro čtenáře a fandy?
R
M: Ať už se chcete Rallye Cupu nebo třeba i Volného poháru účastnit jako diváci, nebo se svézt, neváhejte. Je tam spousta posádek, co jedou opravdu krásně a je na co se dívat… Což jsme měli bohužel několikrát možnost také vyzkoušet :-)
eW
J: Já bych chtěl taky vzkázat, ať se určitě přijdou na RC podívat a chovají se, pokud možno, ukázněně. Ať se nemusí zbytečně rušit erzety a užijem si závody my, stejně jako oni.
Vše podstatné už bylo asi řečeno, takže já Vám děkuju za Váš čas a budu se těšit, zase někdy :-)
eW
R
C
.c z
My taky děkujeme. Ahoj.
