3 Sekty Sekta je obecně pojímána jako skupiny, která je kvůli svému jednání vůči jednotlivcům viděna jako škodlivá, nebezpečná či zneužívající své příslušníky. Původně to byl pojem pro skupinu oddělenou od náboženského či politického hnutí – lat. secare = řezat, sekat. Dnes však obojí charakteristika ne zcela vyhovuje, proto mluvíme o sektě tehdy, pokud splňuje určité charakteristické znaky. Nová náboženská hnutí V současné době vzniká tendence se termínu „sekta“ vyhnout. Jednoduše proto, že tento termín má v současnosti příliš pejorativní a nálepkující význam. Navíc kde je hranice mezi sektou a nesektou? Kolik splněných znaků sekty je ještě „v normě“ a kolik už znamená sektu? Proto se častěji setkáváme s opatrnějším označováním jako společnost se sektářskými rysy či znaky apod. Nejnovější termín pro označení toho, čemu bychom dříve řekli sekta je v současnosti „nové náboženské hnutí“. Co to ale je? • Nové = relativně nová náboženská idea – relativita vzniká vzhledem k historicko-kulturnímu místu její prezentace, také může jít o inovaci starších idejí • Nové= = zároveň odkazuje k tomu, že se jedná o náboženské hnutí, které není v dané společnosti zavedené, etablované (čili často nenormální, podezřelé, podivné) • náboženské = nejčastěji se „klasického“ náboženství týká, ale někdy hnutí klasicky náboženské ani být nemusí – někdy stačí, když náboženské potřeby supluje nějakým jiným způsobem (psychoterapie, léčitelství, obchodní či politické společnosti) Vznik NNH • vznik, vývoj i zánik NNH je přirozený a odvěký společensko náboženský proces • NNH vznikají a buď se časem transformují v klasické náboženství nebo zpravidla zanikají – vše je jen otázka času • osoba, která je schopna formulovat a rozšířit novou náboženskou ideu + dostatek stoupenců • osoba vůdce ani tak nemusí být charismatická, jako charismatisovaná • idea však musí vystihovat většinou nevědomou duchovní potřebu části společnosti týkající se zanedbaných a opomíjených oblastí duchovního života • může vyjadřovat nové řešení, syntézu, nové „recepty“ apod. 3.1 Charakteristické znaky sekt • chybí atmosféra svobodného myšlení – členové jsou „programováni“ bez schopnosti vlastního úsudku – přesto je myšlení a rozhodování jako svobodné deklarováno • nevídaně silná autorita (charismatický či charismatizovaný vůdce) – výroky závazné a nezpochybnitelné, rozhodnutí autority absolutní a univerzální • koncentrace moci ve vedení, jedno centrum => cenzura TV, rozhlasu, tisku, literatury,… • absolutní poslušnost vnímána jako odnímající břemeno rozhodování a zodpovědnosti – složitý život se redukuje na poslušnost • jednoduché „pravdy“ a jediný recept na všechny otázky 1
• • • • • • • • • • • • • • • • • •
někdy bývají základní prvky víry fixovány v extatických či hypnotických stavech podceňování rozumu = upřednostňovány pocity, zážitky, zkušenosti pokud se o nějaké „pravdě“ prokáže, že se neosvědčila či nenaplnila, vždy je chyba na straně příjemců, že ji špatně pochopili pocit moci a důležitosti pocházející od silné autority = náležet k „jediné pravé organizaci“ bezvýhradná poslušnost není vynucována – předpokládá se, záleží na cti a svědomí – největší odměna je schválení autoritou => alternativou absolutní poslušnosti je vyloučení ze skupiny! vzniká silná závislost na sektě (zejména emoční) podpořená často zpřetrháním dřívějších sociálních vazeb a jejich koncentrace v sektě při náboru nových členů vzniká emoční, sociální či psychická manipulace sociální přijetí vázáno na výkon manipulování s člena za pomoci pocitu viny utajování informací před nečleny, méně zdatnými členy, méně oddanými členy, … předkládán černobílý obraz světa pocit výlučnosti, výjimečnosti – poslání, vyvolení, jedinečné poznání fundamentalismus – jediný pravý, absolutní a doslovný výklad textů a článků víry tuhý legalismus – nespočet předpisů určujících vše v životě člověka po nějaké době myšlenkové stereotypy – vzorce rozhovorů, pojmy, definice izolovanost členů od okolí charakter uzavřené společnosti chybí dlouhodobá konkrétní sociální práce – nečiní si starost o lidi, kteří jí nemohou být prospěšní
POZOR: • pozor na nálepkování „sekta“ – někdy je lépe mluvit o „znacích“ sekty, tendencích či chování skupiny či jednotlivců • slovo „sekta“ se nedá vypustit a jsou situace, kdy je ho třeba jednoznačně použít, ale na druhou stranu je třeba s tímto termínem šetřit a bez rozmyslu takový titul neudělovat kde jaké skupině • i v renomovaných společenstvích a církvích je možné setkat se s lidmi, kteří osobně nesou znaky sektářského chování, aniž by patřili do sekty 3.2 Čím jsou sekty nebezpečné • závislost členů na vůdci či organizaci, ztráta kritického myšlení • společenská izolace členů (někdy již od dětství) – po opuštění sekty je někdy nutná psychiatrická péče • nebezpečí pro děti vyrůstající v sektě – vliv sekty fixovaná od dětství, sektářské experimenty rodičů • někdy ohrožení zdraví a života, alternativní medicína využívaná do krajnosti, nemoc jako hřích,… • značný hospodářský a politický vliv (scientologie) • kriminální činy (satanismus) • hromadné vraždy či sebevraždy
2
3.3 Příklady některých sekt v ČR – velmi stručná charakteristika Informace o zde uvedených sektách jsou pouze základní a někdy zjednodušené. Podrobnější informace lze najít v literatuře či na internetu. Charakterizované sekty jsou ty, se kterými je možné se nejčastěji setkat v ČR, nikoliv všechny, se kterými se v ČR můžeme setkat. Mormoni – Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, známější pod označením mormoni, je náboženská společnost založená Josephem Smitheem v USA v roce 1830. Považuje se za jedinou církev oprávněnou Ježíšem Kristem, která dodržuje jeho učení. Křesťanské církve ji však za křesťanskou denominaci nepovažují, obvykle ji neoznačují jako církev, ale jako sektu. Své učení mormoni odvozují jednak z Bible, dále pak z Knihy Mormon, kterou měl podle božského zjevení přeložit ze zlatých desek předaných andělem Joseph Smith a která pojednává o osudech Izraelitů přestěhovaných v předkřesťanské éře do Ameriky, z Knihy nauky a smluv (Doctrine and Covenants) a Drahocenné perly (The Pearl of Great Price). Celosvětově má církev přes 10 miliónů členů (dle vlastních statistik měla k 31. prosinci 2004 12 275 822 členů). Patří mezi církve registrované v České republice, kde má přes tisíc členů.
Jehovisté – Svědkové Jehovovi Svědkové Jehovovi jsou celosvětová náboženská společnost, jejíž členové se označují za křesťany. Počet jejích členů se odhaduje na šest milionů, ústředí mají v New Yorku. Jsou známi svou evangelizační a publikační aktivitou (mj. časopis Strážná věž). V Česku se při posledním sčítání lidu (2001) přihlásilo ke Svědkům jehovovým 23 162 lidí. Historie Podle interpretace Svědků Jehovových byl prvním svědkem Jehovovovým biblický Ábela, protože byl spravedlivý, ale jeho rodiče Adam a Eva zhřešili proti Bohu. Mezi další svědky Jehovy řadí například Enocha, Noeho, Abraháma, Mojžíše a mnohé další. Nejvěrnějším svědkem byl ovšem podle nich Ježíš Kristus. Po jeho smrti šířili křesťanskou víru jeho učedníci a apoštolové, jejich následovníci ovšem odpadli od víry a křesťanské sbory začaly přejímat uctívání cizích Bohů a pohanské zvyky. Zároveň se Boží pravda směšovala s tehdejšími filozofickými spekulacemi. Svědkové Jehovovi sami se pokládají za pokračovatele řady předchozích reformátorů, kteří v průběhu historie církve poukazovali na její ubohý stav, jako například Martin Luther, William Tyndale nebo Jan Hus. Všechny významné křesťanské církve je ale odmítají považovat za křesťany, neboť Svědkové Jehovovi neuznávají božskou podstatu Ježíše Krista. Počátky samotného hnutí se datují do 70. let 19. století, kdy se ve Spojených státech objevilo několik náboženských skupin očekávajících konec světa. Tehdy v Allegheny v Pensylvánii vznikl studiní kroužek pod názvem Badatelé Bible. Svědkové Jehovovi také očekávali brzký příchod konce světa (Armagedon). Původně stanovoli jeho termín na rok 1914, později bylo určeno několik dalších termínů, dnes je Armagedon očekáván v neurčitě blízké době. Bible Svědkové Jehovovi věří, že jedině Bible je inspirované Boží slovo. Snaží se ji zkoumat i ve světle vědeckých poznatků, archeologických nálezů a jazykových prostředků, použitých pro tyto biblické jazyky. Za tímto účelem vydali vlastní překlad Bible – Překlad nového světa, o němž tvrdí, že je dynamickým a přitom doslovným překladem z původních jazyků. Bůh Věří v jediného Boha, který má jméno Jehova. Svědkové Jehovovi oznamují toto jméno, všem, jak napsal biblický žalmista David, „aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí“. (Žalm 83:18, Překlad nového světa). Kontroverze Některé konkrétní aspekty působení Svědků Jehovových jsou zdrojem kontroverzí: • Podle některých psychologů nebo členů, kteří ze společnosti odešli, je u členů společenství vytvářena psychická závislost a jsou cíleně přetrhávány společenské vazby mimo organizaci. • Svědkové Jehovovi odmítají krevní transfúze. To v případě, že se lékař snaží zachránit tímto způsobem život členům této společnosti nebo jejich dětem, bývá zdrojem sporů. Podle nálezu ústavního soudu z 20. srpna 2004 (III. ÚS 459/03) však "Ochrana zdraví a života dítěte, je zcela
3
relevantním a více než dostatečným důvodem pro zásah do rodičovských práv a omezení náboženské svobody, kdy jde o hodnotu, jejíž ochrana je v systému základních práv a svobod jednoznačně prioritní." • Náborovou činnost, při níž dvoučlenné skupiny Svědků obcházejí domácnosti, považují někteří lidé za obtěžující. • Podle kritiků Svědkové Jehovovi uvedli v žádosti o registraci v České republice lživé informace (např. popřeli odmítání krevní transfuze). • Podle kritiků je věrouka Svědků Jehovových závislá na přání a situace v ústředních orgánech církve a nikoliv na Bibli, která je silně ohýbána podle jejich přání. Poukazováno je nejen na notoricky známé očekávání konce světa, ale také na několikanásobné prudké zvraty v učení o morálce (u jednotlivých činnů mělo být několikrát v průběhu pár let změněno hodnocení nezávadné na přečin trestaný vyloučením a zpět) a na falšování biblických textů. Nejznámější změnou v textu Bible je přesun čárky ve větě, kterou Ježíš Kristus na kříži pronesl k ukřižovanému lotrovi (Lk 23,43): Říkám ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji. Jelikož je tato věta v rozporu s učením Svědků Jehovových o nebi, které má být ustaveno až po konci světa, byla v Jehovistické Bibli přemístěna čárka Říkám ti ještě dnes, budeš se mnou v ráji., jakkoliv je to nelogické a podle odborníků na biblické jazyky zcela nesmyslné.
Moonisté – Církev sjednocení Dříve, než se Eva stala manželkou Adama, měla poměr s Luciferem v podobě hada. Z tohoto spojení se narodil Kain, který je praotcem komunistů. Adamovo dítě, které se jmenovalo Abel, založilo rod, z kterého pocházejí demokracie Jižní Koreje a USA. Toto je jedno ze základních učení organizace nazývané Církev sjednocení a přezdívané podle jejího zakladatele moonisté Založil ji totiž muž, který se jmenuje Sun Myung Moon (čti San Mjung Mun). Jeho oddaní ho nazývají Reverend Moon. Učí toto: Protože Adam s Evou nesplnili úkol, který měli, totiž založit dokonalou rodinu, musel Bůh poslat na svět Ježíše, který měl také za úkol založit vzornou rodinu. Než se mu však podařilo najít tu pravou "Evu", aby dokončil, co tzv. První Adam nedokázal, Židé ho zatkli a ukřižovali. Proto splnil pouze polovinu poslání-duchovní vykoupení. Druhá polovina, tzv. tělesné vykoupení, které mělo být vykonáno právě založením vzorové rodiny, zůstalo stále nedokonáno. A tak Bůh hledal dva tisíce let "třetího Adama", který by byl dokonalým rodičem celému lidstvu. Až ho konečně našel-v Sun Myung Moonivi, chlapci, který se narodil roku 1920 v malém městečku zemědělské oblasti na severu Koreje. V 16 letech se mu prý zjevil Ježíš a požádal ho, aby dokončil, to co sám nestihl. Po vyučení elektrikářem se nevěnoval svému oboru, ale zabýval se spiritismem a začal kázat. Komunistický režim ho několikrát zatknul a byl poslán do koncentračního táboru. Po osvobození tábora jednotkami OSN založil Sdružení Ducha Svatého pro sjednocení světového křesťanstva (The Holy Spirit Association for the Unification of World Christianity), což je celý oficiální název tété organizace. V roce 1972 se přestěhoval do USA. Hlavní body sekty: I. Dokonalá rodina II. Sjednocení všech náboženství III. Boj proti komunismu(ateismu) Základní znaky: Sňatky zemřelých s žijícími členy moonistů. Původně každá nová členka musela být očištěna od dědičného hříchu souloží s Moonem, dnes se očištění provádí duchovně. Organizování masových svatebních obřadů, atd. Sekta je aktivní i v politickém a hospodářském životě. Má vlastní flotilu, vydává deníky jako jsou The Washington Times nebo New York City Tribune a spravuje spoustu celosvětových organizací.
Scientologie Scientologie (z angl. scientology < lat. scio = vědění + řecky logos = slovo; dříve též dianetika) je filosoficko-náboženský systém založený na názorech amerického spisovatele L. R. Hubbarda. Pojem Scientologie se též používá ve významu Scientologická církev, což je největší existující organizační struktura, která tento systém praktikuje. Církev scientologů patří dnes k nejrozpornějším církvím resp. sektám a v mnoha zemích se diskutuje o jejím zákazu; v mnoha zemích se též diskutuje o uznání této
4
církve jako církve. V Německu je např. objektem sledování mimo jiné státní organizací
Verfassungsschutz. Deklarovaným cílem scientologie je „dosažení duchovního zdraví“ prostřednictvím „studia duchovní bytosti ve vztahu k sama sobě, universu a ostatnímu životu“. K tomu účelu nabízí Církev rozsáhlou soustavu kurzů; pokročilejší kurzy jsou velmi drahé. Přístup k nim je zpravidla možný až po absolvování tzv. „testu osobnosti“. Historie Zakladatelem scientologie je americký autor sci-fi L. Ron Hubbard, který v roce 1950 vydal základní příručku Dianetics: The Modern Science of Mental Health (Dianetika: Moderní věda o duševním zdraví), podle které se jedná o „vědu o lidském duchu“ s cílem dosáhnout „duchovního zdraví“. Do roku 1951 se používal název dianetika (dianetics), od roku 1952 se používá označení scientologie. Původně spíše sekulární soubor názorů Hubbard roku 1953 přecharakterizoval na „aplikovanou náboženskou filozofii“. Scientologie má asi milión přivrženců na celém světě (některé odhady hovoří o statisících, církev sama o devíti miliónech). Mezi veřejnými zastánci Scientologie jsou i celebrity, mezi nejznámější patří některé hollywoodské hvězdy jako např. John Travolta či Tom Cruise. Postavení ve společnosti Spory a kritika Ohledně scientologie a Scientologické církve a její činnosti se vedou spory, také i vleklé a nákladné soudní pře. Kritici označují Církev za sektářskou a tvrdí, že se jedná o jednu z nejmocnějších sekt, navíc bezohledně ekonomicky zaměřenou. Dále, že nejspornější akce Církve jsou přímým důsledkem učení Hubbardovy Scientologie. Její členové a příznivci označují scientologii nejen za filosofii, náboženství, ale i za vědu. Kritiku zastánci scientologie chápou urážlivě a považují kritiky uváděné body za nesprávné. Země a státy Jde o jednu z nejspornějších světonázorových organizací na světě. V některých státech je považována za řádnou a prospěšnou náboženskou společnost, která má i podporu státních institucí, v některých za podnikatelský nenáboženský subjekt. Jsou i státy, ve který je klasifikována jako nebezpečná sekta a na základě tohoto jsou proti ní prosazovány silně restriktivní omezení nebo naprosté zákazy působení. V Evropě se často diskutuje, zda jde o náboženství nebo ideologický extremismus s ekonomickými cíly, jak bylo dokonce i soudně rozhodnuto (např. Německo). Činnost Scientologické církve byla výslovně zakázána v letech 1997–1999 v Řecku, globálním precedentem však byl zákaz Scientologie v letech 1965–1983 v Austrálii. I jiné státy vyslovují výhrady proti ekonomické činnosti organizace. V Německu příslušné nejvyšší orgány rozhodly, že „církev“ Scientology-Kirche Hamburg e. V. není náboženskou organizací ve smyslu německých zákonů, protože činnost organizace má ekonomické zaměření. Zároveň se od 90. let 20. století opakovaně zvažuje úplný zákaz organizace z důvodu vytváření závislosti u jejích členů, ničení jejich sociálních vazeb a finančního vykořisťování. Ve Francii byl roku 2001 přijat tzv. antisektářský zákon, umožňující zakázat kteroukoli z vybraných náboženských organizací, jestliže dva její vedoucí představitelé budou odsouzeni za podvody nebo zneužívání dětí. Scientologická církev je v čele seznamu těchto sekt; ochránci lidských práv však Francii kritizují za to, že neměří všem stejným metrem, neboť na tradiční církve se tento zákon nevztahuje. V USA byla Scientologická církev uznána za církevní a veřejně prospěšnou organizaci, která je osvobozena od daní. Kritici uvádějí, že toto uznání bylo dosaženo podvodem (např. článek v New York Times). Kritická renomovaná media (jako např. TIME, New York Times), pravidelně informují o činnosti sekty. Tomu se Scientology snaží bránit soudními procesy a žalobami, které ale končily ve prospěch kritiků. Kurzy a dobročinnost V posledních letech je organizace zejména činná v oblasti kurzů managementu, komunikace, učení a motivace. Existuje také mnoho spřízněných podniků (označení podle příznivců a/nebo Scientologie): organizace věnující se drogově závislým (Narconon), organizace proti potlačování tolerance, centra efektivního učení, komise pro přečiny psychiatrie proti lidským právům, sdružení manažerů apod. Kritici ale poukazují na závislost těchto činností od cílů organizace. Proto se její spolupráci brání i renomované dobročinné organizace ve všech oblastech, do kterých přívrženci Scientologie pronikají. Náboženství Scientologie umožňuje sice svým členům být příslušníky jiných náboženství. Protože je ale třeba scientologii věnovat mnoho času a její názory nejsou kompatibilní s žádným běžným náboženstvím, jde v praxi o tzv. náboženství nové (kult, sektu).
5
Křesťanství Ke konfliktům s křesťanskými kruhy jistě přispívá i skutečnost, že zakladatel scientologie po určitou dobu sympatizoval se satanismem. Křesťané také protestují proti zneužití symbolu jejich víry, křesťanského kříže, v logu scientologie. Filosofie Podle scientologického učení se každý člověk se skládá z těla (případně i mysli) a nesmrtelného thetana (duše, jakéhosi astrálního těla). Thetani prý žijí už miliardy let, a to tak, že se opakované rodí do jiných těl (reinkarnace). Za tu dobu jsou ale duševně omezováni engramy (bolestné záznamy událostí ze současného i minulého života), které jim brání fungovat jako božské bytosti, kterými původně byli. Tato omezení se měří a následně odstraňují (to znamená dosahuje se tzv. stav clear – čistý) pomocí „auditingu“, dotazovací techniky za pomoci elektronického měřícího přístroje. Ti, kteří dosáhli clear (údajně asi 10 000 lidí na světě) se pak na jiných, tajných kurzech snaží v osmi stupních dosáhnout stav „operujícího thetana“, zahrnující schopnost kontroly nad časem, prostorem a vším ostatním. To je nejvyšší cíl scientologie. Podle údajů z tisku se členové pokročilých kurzů dozvědí tajnou Hubbardovu informaci, že v minulosti před 75 miliony let existoval galaktický vládce Xenu, který přivedl na Zem miliardy lidí a umístil je ke dvěma sopkám, které pak pomocí vodíkové pumy nechal explodovat. Po té „vystřelené“ duše vytvořily shluky, které se přilepily na lidi a dodnes jim působí psychické a fyzické problémy, které scientologie pomáhá odstraňovat. Organizace Scientologická organizace je přísně hierarchická, v čele je mezinárodní vedení v Los Angeles, pod ním kontinentální organizace a pod nimi místní církve. Výkonnost jednotlivých stupňů hierarchie se měří týdenními statistikami, na základě kterých je organizace řízena. Roku 1966 firma Hubbard Exploration Company koupila několik lodí a L. R. Hubbard přemístil svoje hlavní sídlo na otevřené moře. Z toho vznikl název Sea Org(anization) – Mořská org(anizace). V 70. letech bylo hlavní sídlo přeloženo do Clearwater na Floridě, ale název Sea Org se dodnes používá jako značení několika tisíc členů „Sea Orgu“. Všichni členové podepsali smlouvu na miliardu let a podléhají přísné disciplíně. Vyšší úrovně Scientologické církve jsou obsazovány výlučně členy Sea Orgu. V osmdesátých letech se od Scientologie oddělilo několik skupin, které původní Scientologie rovněž považuje za své nepřátele. Pokračující spory ohledně Scientologické církve zahrnují směrnici o odloučení (tzv. „disconnection“), v níž jsou členové nabádáni k zpřetrhání všech kontaktů s přáteli nebo členy rodiny, kteří jsou k Církvi kritičtí. Kromě toho jsou nepřátelé Scientologie považování za nepřátele lidstva (neboť Scientologie plánuje lidstvo spasit) a proto se proti nim všemožně bojuje (početné soudní procesy apod).
Haré Kršna – Mezionárodní společnost pro uvědomování si Kršny (následující text je citován od I. O. Štampacha) Oficiální název: Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny, zal. 1966 v USA Zakladatel: Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (1896 – 1977) Vychází z: hinduizmu – višnuizmu. Charakteristika: Společenství zasvěcené šíření bhaktijógy (jóga lásky a oddanosti k Bohu). Hlavním rysem tohoto hnutí je hlásání všeobjímající lásky a požadavek mravní čistoty jedince i společnosti. Stoupenci hnutí jsou zásadními pacifisty, abstinenty a vegetariány, odmítající nemanželský sex a glorifikaci sexu jako takového, jenž by měl být omezen na plození dětí. Nosí safrónové róby, muži chodí ostříháni dohola. 1) Širší souvislost Pod obvyklým názvem hinduismus se skrývá celá škála náboženských směrů na Indickém poloostrově. Jeho nejstarší fázi představuje období po přistěhování árijského obyvatelstva a po jeho smísení s původním obyvatelstvem tmavé pleti. Spojily se též náboženské prvky obou skupin. Tento proces v první polovině druhého tisíciletí před Kristem je základem rozvoje četných, především indoevropských a drávidských etnik a různých postupně vznikajících náboženských směrů. Výrazem takto vznikající spirituality je soubor čtyř véd. V pozdější bráhmanské a hinduistické fázi se tento základ bohatě rozvíjí. Objevuje se ustálený kastovní systém, nauka o koloběhu životů a karmě. Výraznými texty tohoto období jsou upanišady (v podstatě nábožensko-filosofické rozpravy učitele se žákem) a eposy Rámajána a Mahábháráta s důležitou relativně samostatnou částí Bhagavadgítou
6
(Zpěvem vznešeného). V tomto období je za absolutní skutečnost pokládáno neosobní božské brahman, označované též jako saččidánanda (bytí, vědomí, blaho) nebo nejvyšší osobní bůh Brahma. Tento duchovní prazáklad kosmu se projevuje mnohým způsobem, především ve dvou postavách. Jsou to bohové Višnu a Šiva. Kolem nich vznikají rozsáhlé kulty. Vaišnávové (ctitelé Višnua) zaměřují pozornost na některé z avatarů, pozemských bytostí, jejich prostřednictvím se nejvyšší božská Osoba viditelně projevuje. Velmi populárním avatarem je Kršna (někdy přepisováno a vyslovováno jako Krišna, přesný akademický přepis je složitější). Kolem této postavy vzniká v Indii rozsáhlé kršnovské hnutí s vlastním charakterem zbožnosti, vlastní kanonickou literaturou, uměleckými projevy. V dnešní Indii je velmi rozšířené. 2) Nástin novodobé historie Hnutí Hare Kršna patří k novodobému indickému obrodnému směru gaudíja vaišnáva. Navazuje na vaišnávský směr, který se zformoval již ve středověkém Bengálsku. Jeho iniciátorem byl významný učenec šrí Čaitánja Mahaprabhu (1485 – 1533). Jde o bhaktické hnutí, tedy o duchovní cestu uctívání. Spolu s mravným životem a meditativním poznáním se v této škole nejvíce zdůrazňuje jako vhodné pro tuto dobu zpívání božských jmen. Zakladatelem novodobé podoby hnutí v západním světě byl Abhaj Čaran Dé (1896 – 1977), nazývaný v hnutí samotném Jeho božská Milost A. Č. Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda. Ten založil po delším přípravném období r. 1966 Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny známou též pod anglickou zkratkou ISKCON. Hnutí si získalo popularitu mezi tehdejšími hippies (děti květů). Intenzívně se o ně zajímali a sympatizovali s ním také Beatles. Po smrti zakladatele se hnutí ocitlo ve vážné krizi. Mnoho z členů mezinárodní řídící komise, jíž svámí Prabhupáda ustanovil před svou smrtí, těžce selhalo. V osmdesátých létech se hnutí začalo vracet k původní praxi a zdá se, že reforma byla úspěšná. Dnes se hnutí jeví jako konsolidované. 3) Naukové a morální zásady Kršna je v hnutí pokládán za Nejvyšší božskou Osobu. Je vševědoucí, všudypřítomný, všemohoucí a věčný a je energií udržující všechno stvoření. Má osobní i neosobní aspekty. Pečuje o každou živou bytost. Člověk jakožto živá bytost se skládá z těla a ducha. Každý člověk je jedinečný. Lidský duch prochází mnoha vtěleními, ale uctíváním Nejvyšší božské osoby a přijímáním pokrmu obětovaného Kršnovi může brzy dospět k osvobození z koloběhu životů. S tím souvisí zásada neubližovat živým tvorům. Kršnovi ctitelé jsou proto vegetariáni. Kromě jakéhokoli masa, samozřejmě včetně ryb a dále vajec, se zdržují také čaje a kávy, alkoholu, tabáku a jiných drog. Ve vlastním systému stravování přístupném i veřejnosti se snaží o vyváženost. K jejich životním zásadám patří i to, že nesázejí, nesportují, vzdávají se také her a četby románů. 4) Uspořádání komunity Jádro společenství tvoří Kršnovi oddaní. Mají obvykle vyholenou hlavu s malým copánkem na temeni a nosívají zvláštní oblečení. Někdy mívají místo mezi očima a jiná místa na těle označena ve vodě rozpuštěnou hlínou z posvátného jezera v Indii. Jsou vázáni přísnými zásadami. Na počátku své příslušnosti, obvykle v mladém věku žijí jako brahmačárinové při chrámech. Věnují se studiu tzv. védské literatury, pod čím je ale třeba rozumět nejen čtyři védy, ale i upanišady, Bhagavadgítu, velmi rozsáhlou Bahagavatapuránu (zvanou též Šrímad Bhagavatam) a další texty. V té době žijí v celibátu, dodržují striktně tělesnou čistotu a vstávají velmi brzy ráno. Základem duchovní praxe je recitace nebo zpěv mahamantry: Hare Kršna Hare Kršna Kršna Kršna, Hare Hare Hare Ráma Hare Ráma Ráma Ráma Hare Hare. Tuto šestnáctislovnou formuli mají opakovat za den 1728 krát. Říká se tomu džapa a zabere to denně asi dvě hodiny. K tomu se připojují další mantry a zpěvy k poctě šrí Čaitánji, šrí Prabhupády apod., a dále uctívání božstev v chrámu. Interní obřad má podobu přinášení symbolických obětních darů božstvům uctívaným v dané oblasti a symbolické péče o ně. Obřad s účastí veřejnosti spočívá ve zpěvu manter a s doprovodem hudebních nástrojů (sankírtan), četbě z kanonických Písem, výkladu a přijímání obětovaného pokrmu (prasádam). Brahmačárinové také spolu s ostatními fyzicky pracují, např. na farmách při zemědělských pracích nebo při přípravě a distribuci literatury. Někteří z oddaných se natrvalo zaváží k takovému plnému zapojení a stávají se sannjásiny, což je možné přirovnat k mnichům. Většina brahmačárinů se později stane grhasthy. Ti žijí manželským a rodinným životem a míra jejich pobytu v chrámech a účasti na činnosti hnutí je různá. Platí však pro ně různá omezení vyplývající z pozice Kršnových oddaných. Někteří ze sannjásinů se stávají guruy, tedy duchovními učiteli. Závisí to na jejich duchovním rozvoji. Vztah mezi guruem a žákem není dán organizačně. Je spíše individuální. Od této role je odlišný úkol představeného místního chrámu. Ten koordinuje společnou práci a společný život. Ještě jiným úkolem je role obětníka, který před oltářem božstev v rámci obřadu přináší obětní dary. Toto odlišení autorit v oblasti správy, duchovního vedení a rituálu je výsledkem zkušenosti po smrti zakladatele a osvědčuje se.
7
Širší okruh tvoří sympatizanti označovaní jako Kršnovi přátelé. Spolupracují s chrámem (centrem, farmou apod.), zúčastňují se obřadů, zpívají božská jména a podle svých možností přispívají fyzickou prací, šířením literatury apod. Míra jejich angažovanosti je různá podle jejich možností. 5) Kršnovské hnutí a veřejnost ISKCON bývá často uváděn jako příklad sekty nebo destruktivního kultu. Obvykle se připomíná božská pocta vzdávaná zakladateli a dlouholetému vůdci, fundamentalistický přístup k hinduistickým Písmům, přísná životospráva brahmačárinů, sannjásinů a vůbec všech oddaných, oddělenost od profánní společnosti (zvláštní úprava vlasů, odívání, strava, indická jména). K tomu je však třeba uvést, že podobné znaky lze nalézt i u uznávaných náboženských společenství (papež je „Svatý Otec“, je neomylný, některá řeholní společenství žijí podobně přísně, někteří křesťané chápou bibli doslovně jako nadiktovanou shůry). Ve prospěch kršnovského hnutí mluví to, že je neagresivní, že odmítá jakékoli násilí a připouští různé cesty k duchovnímu cíli. Obvinění ze sektářství je proto třeba odmítnout. Hnutí se stýká s veřejností pomocí veřejného zpěvu božských jmen s doprovodem hudebních nástrojů (sankírtan), veřejnými obřady v chrámech, provozováním vegetariánských klubů Góvinda a hojnou periodickou i neperiodickou literaturou a hudebními nahrávkami, jež individuálně nabízejí. Jeho reprezentanti se zúčastňují mezináboženských dialogů, u nás např. setkání v pražské Městské knihovně pořádané Českou křesťanskou akademií, dále každoročních Dnů plného vědomí, hudebních festivalů (např. Hudba k tichu).
Literatura: ELIADE, M. Dějiny náboženského myšlení I. - III. Praha : Oikoymenh, 1995 kol. Malý slovník sekt. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1998 NOVOTNÝ, T., VOJTÍŠEK, Z. Základní orientace v nových náboženských směrech. Praha : Oliva, 1994 STORIG, H.J. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2000 ŠTAMPACH, I. O. Malý přehled náboženství. Praha : SNP, 1992 VOJTÍŠEK, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha : Portál, 2004 VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. Praha : Dingir, 1998 VOJTÍŠEK, Z. Nová náboženská hnutí : a jak jim porozumět. Praha : Beta Books, 2007
8
