11. epizoda:
– 11. e pi z oda –
RADOST AŽ DO RÁNA
RADOST AŽ DO RÁNA
Vzpomínka Otty Zelenky (scenárista): „Úplně nejdřív chtěl Bassův Cirkus Humberto natočit režisér Oldřich Lipský na Barrandově. Nějaké zkušenosti s cirkusovými tématy měl, o cirkuse poměrně často točil. Psal jsem pro něj první varianty scénáře a Lipský mi dobře radil. Říkal třeba: ‚Takhle to nepiš, takhle by to cirkusáci nikdy neřekli.‘ A já se tím řídil. Na Barrandově se s tou látkou chvíli koketovalo, ale nakonec to nevyšlo. Naopak, zájem projevila televize, protože
se dostavili Němci a chtěli spolupracovat na seriálové tvorbě. Neměli dobré scenáristy a režiséry, navíc v polovině osmdesátých let čelili narůstajícímu tlaku amerických seriálů a chtěli přijít s jinými a lepšími tématy. Tak jsme se domluvili a bylo zaděláno na pěkný televizní seriál, který se mi psal velmi dobře. Protože třeba na rozdíl od Jiráska je Eduard Bass plný situací a dá se z něj dost opisovat.“
C
irkus Humberto byla krásná látka. Cítil jsem to od prvního okamžiku, co jsem vzal do ruky scénáře Otty Zelenky. Jestli mohu na sebe prozradit malou slabost, vůbec poprvé se mi v mém režisérském životě stalo, že když jsem si četl doma scénář, zaslzel jsem. To když Jarda Hanzlík jako už hodně starý Vašek Karas přijede do Berlína a na plakátech vidí jméno své vnučky Lidušky, která si dala umělecké jméno Humberto. Jméno, se kterým on sám prožil celý život. Ta scéna mě velmi dojala, režisérovi se tohle stane málokdy. Jen malá odbočka, poznámka, po mnoha letech přišla ta slza ještě jednou, ale k tomu se dostaneme později… Na Cirkusu Humberto jsem ocenil, že cirkusová profese znamená především velikou řeholi, že je to špičkové umění, kterému se lidi pod šapitó obětovali, je to profese velmi často nedoceněná a navíc se v cirkuse pohybují fantastičtí lidé. 113
Filip_blok_8-13epizoda.indd 113
20.5.11 13:52
Patří to k mládí a k romantice. Kdo alespoň jednou nechtěl utéct k cirkusu? K tajemství a dobrodružství…
Pro mne to byla další hodně zajímavá zkušenost, protože realizace byla jedna velká mezinárodní koprodukce, na které spolupracovali Němci, Francouzi, Rakušané, samozřejmě Češi… S českou hereckou ekipou jsme neměli nijaký zvláštní problém. Obsazení jsme sehnali noblesní. O poznání složitější to bylo s koproducenty ze zahraničí. Došlo k několika nepříjemným situacím. Pro jednu z hlavních ženských rolí, partnerku Jaromíra Hanzlíka a později jeho ženu, jsem v první etapě hledání vybral rozkošnou Francouzku. Plácli jsme si, ale v první den natáčení přišel dálnopis, že dotyčná má jiné závazky a že posílají náhradu. Přijela, byla veliká, neforemná, žádná krasavice… Ale miliony už tekly a museli jsme ji obsadit. 114
Filip_blok_8-13epizoda.indd 114
20.5.11 13:52
RADOST AŽ DO RÁNA
Režie: František Filip, kamera. Andrej Barla, předloha: Eduard Bass, scénář: Otto Zelenka, Oldřich Lipský Hrají: Radovan Lukavský (vypravěč), Martin Růžek (Carlo Humberto), Pavel Mang (malý Vašek Karas), Jaromír Hanzlík (dospělý Václav Karas), Petr Haničinec (otec Anton Karas), Werner Possardt (Petr Berwitz), Katja Rupé (Anežka Steenhouwerová), Kathy Kriegelová (Helena Berwitzová), Oldřich Vízner (syn Václava Karase), Kateřina Macháčková (jeho žena Emilka Kostečková), Petr Nárožný (Kostečka), Iva Janžurová (Kostečková), Josef Somr (kapelník Selnický), Václav Postránecký (Kerholec), Jana Paulová (Kerholcová), Josef Větrovec (Breburda), František Němec (Franz), Patrick Prejéan (krotitel Gambiér), Jiřina Bohdalová (Hammerschmiedová), Josef Kemr (Vendelín Malina), Martin Stropnický (Malina za mlada), Josef Laufer (Paulo), Kurt Conradi (Hans), Jiří Bartoška (Bureš), Josef Dvořák (Vosátko), Radoslav Brzobohatý (Bernhard Berwitz), Dagmar Veškrnová (Bernhardova žena Antoinetta), Josef Abrhám (baron Schönstein), Libuše Šafránková (Růženka Langermannová) a další.
11. epizoda:
CIRKUS HUMBERTO (© 1988)
Polovina devatenáctého století… Aby si Vendelín Malina mohl vzít svou Aničku, jde si přivydělat do světa. Cestou potká komedianty, u cirkusu najde dobrý výdělek. Když se po čase vrací domů, Anička je vdaná. Vendelín definitivně zakotví u cirkusu Humberto. Tam si dcera starého Humberta Antoinetta bere akrobata a drezéra Bernharda Berwitze. Z jejich manželství se narodí syn Petr, později výborný krasojezdec. V dospělém věku si najde dceru vládního komisaře Anežku, která přes odpor rodičů za Petrem uteče. Humberto prožívá Pavel Mang šťastné roky. Nový šéf Petr Berwitz kupuje v Hamburku cirkusovou boudu na zimní představení. Cirkusový kapelník Selnický rozšiřuje orchestr, hledá trumpetistu a potkává se s Antonem Karasem, který v Hamburku zedničí. Jako vdovec žije sám se svým synem Vaškem. Nemá práci, na čas je ochoten být krmičem, stavěčem a trumpetistou v Humbertu. Parta českých stavěčů vytvoří pro oba Karasy nový domov. V létě se cirkus vydává na letní turné. Malý „Vašku“, jak se malému Karasovi říká, se okamžitě považuje za cirkusáka. Učí se skákačem, prožívá svou první dětskou lásku s dcerou ředitele Helenkou a absolvuje premiérové vystoupení. Do cirkusu přichází baron Schönstein jako manažer a dokáže spřátelit letité konkurenty – Berwitze a berlínského Kranze. V dalších letech se malý Vašek zdokonaluje a vystupuje s Helou Berwitzovou jako velmi úspěšné Duo Humberto. Vašek se zamiluje do Růženky Langermannové, a po odchodu krotitele Gambiéra si troufne převzít jeho práci. Zachrání tím cirkus před krachem a má ambice být šéfem. Starý a nepružný Berwitz je ochoten podnik předat, když si Vašek vezme jeho dceru Helenu za ženu. Růženka Langermannová vrací Vaškovi slovo. Vašek stojí před osudovým rozhodnutím… Zvítězí cirkus. Vašek si bere Helenu, ale krach cirkusu je neodvratný. Manželé si v Praze pronajímají varieté, to se stává událostí. Helena přijde o svou práci krasojezdkyně a jezdecké koně. Po čase uteče
115
Filip_blok_8-13epizoda.indd 115
20.5.11 13:52
do Kranzova cirkusu, při vystoupení se zraní a umírá. Také Karasův syn Petr nejeví k cirkusácké profesi rodičů náklonnost, a jako nadějný matematik studuje na pražské univerzitě. Seznámí se s dívkou Emilkou a po čase mají dceru Lidušku. Václav Karas objeví ve své vnučce velký talent a vychovává z ní artistku. V sedmnácti je Liduška výtečnou tanečnicí, odchází studovat do Německa. Václav Karas s varieté končí. Myslí si, že slavné jméno umře s ním, ale když přijede na premiéru vnučky Lidušky do Berlína, najde plakát s jejím uměleckým jménem Humberto… Děj slavného románu Eduarda Basse se odehrává v průběhu sta let – od 1826 do 1924. Román vzbudil velký ohlasu už při svém vydání v roce 1941 a vzápětí se začalo uvažovat o jeho filmové podobě, ale finanční a organizační náročnost byla tehdy neúnosná. Dlouho zamýšlená realizace se podařila společně až Československé televizi a zahraničním partnerům. V seriálu je víc než 100 hlavních rolí, děj se odehrává na nerůznějších místech kontinentu od Hamburku, daleké Rusi, Berlína, Polska až po Prahu, ale třeba i v Persii či tureckém Cařihradu. Komplikací byly artistické výkony, některé z nich nemohly být dublovány, a tak měli herci o zábavu postaráno už týdny před natáčením. Také desítky exotických zvířat komplikovaly natáčení, ale když chtěl František Filip natočit pravověrný seriál, a on chtěl, musel počítat s těžkostmi. K jeho cti budiž řečeno, že všechno zvládl báječně. Včetně dalších znesnadňujících detailů… Kvůli autenticitě výsledku se některé scény natáčely několikajazyčně a herci museli profesionálně reagovat. Rovněž neobvyklé a nikoli běžné. Jedinečnou figurou seriálu se stal malý Vašek Karas – talentovaný Pavel Mang, který při televizní premiéře doslova nadchl všechny diváky.
Vzpomínka Jaromíra Hanzlíka (Václav Karas): „Když vzpomínám na spolupráci s Františkem, vždycky mu v duchu děkuji za tu plejádu nepřeberných rolí, kterými mě obdaroval. Třeba ve filmu Kdo se bojí, nesmí do lesa z roku 1971, v Hříšnících o rok později, v seriálu Byl jednou jeden dům, v jednom z nejlepších seriálů vůbec, které jsem kdy točil, v komediálním triptychu Podnájemníci. No a samozřejmě mě velmi těšilo hrát v úplně senzačních filmech Ikarův pár a Tažní ptáci, kde se nádherně spojil scénář Jiřího Hubače, režie Františka Filipa a mistrovství Vladimíra Menšíka. A hlavně to byl Cirkus Humberto, díky němuž jsem prožil celý věk, celý jeden život cirkusáka, a žil jsem v něm
Vůbec se to nezdá, ale takový výkon musí herec velmi dlouho trénovat.
od osmnácti do osmdesáti let. V něm mě František nechal zavřít do klece s tygry, jezdil jsem na koni, miloval jsem ne zrovna půvabnou francouzskou herečku, spíš to byla, jak se tady v Čechách říká, tako-
116
Filip_blok_8-13epizoda.indd 116
20.5.11 13:52
11. epizoda:
jsem se ctí a s čistým štítem normalizačním obdobím. Protože, když se na mne řítila nějaká ta uvědomělá či jiná soudružská role, měl jsem v záloze Filipa či Dudka, zavolal jim a poprosil je, aby mi dali jakoukoli práci, a já pak mohl s klidným svědomím režisérovi té předchozí nabídky s politováním oznámit, že mám práci jinde a nemohu se z ní vykroutit.“
RADOST AŽ DO RÁNA
vá ,bedna kytu‘, které jsme museli neustále povolovat šaty. Ale přidělili mi ji jako ženu, nešlo to změnit. To byla negativa mezinárodní spolupráce, protože jsme potřebovali hodně peněz a někdy se nám to takhle vrátilo. Co nám! Mně se to vrátilo, já byl její manžel! František Filip, a taky režisér Jaroslav Dudek, mě občas zachránili a proplul
Nejtěžší byla snad příprava natáčení. Dubléři svedli mnohé, ale určitě nejtěžší ze všeho bylo najít malého Vaška Karase. Z toho jsem byl už zoufalý. Nejdřív jsme ho hledali v branži mezi cirkusáckým potěrem. Byli znamenití, vytrénovaní, docela přirození, ale v hereckém projevu to pořád nebylo ono. V téhle nervní situaci jsem ještě vyhlásil konkurz v bývalém Paláci kultury. Přišlo děti jako smetí a najednou stál přede mnou takový malý kluk, později jsem se dozvěděl, že bydlel někde u Matěje nad Juliskou a jeho matka tam snad pracovala v mateřské školce jako školnice. To je vedlejší. Ten kluk se jmenoval Pavel Mang, chodil do sportovní školy, na požádání přede mnou švihnul salto a já jsem okamžitě věděl, že ho mám. Tím to samozřejmě teprve všechno začalo, protože se musel půl roku učit jezdit a cvičit na koni, ale on se všechno naučil. Ono je dost těžké vysvětlit, jak režisér obsazuje herce. Je to o představivosti, patří to k profesi režiséra. Čtu si scénář a hned mě napadají vnitřní charaktery hlavních figur. Podle toho hledám typy herců, podle toho je vybírám. Ale někdy zase vyberu úplně naopak, a to se kolikrát diví i ti herci samotní, proč zrovna oni a že to nemohou skoro hrát. Ale když je herec dobrý a ta role je taky dobrá, dobrá látka, dobré téma, nemůže ho nic zaskočit, není co řešit. Většinou to nechávám na hercích, aby to z nich lezlo samo. No, aby tomu bylo rozumět, ze začátku z nich samozřejmě nic samo neleze. Nejdřív se to musí přetavit uvnitř. Ale já se nesnažím násilně obnažovat jejich vnitřní tajemství. On se každý herec v konečném výsledku obnaží vlastně sám. Ale když na to nemá, tak to kdybych se rozkrájel, nic se neobnaží. Jistě, že v obsazení jsem taky párkrát ulít. Ale pozor, když jde o české herce, tak ani moc ne. Někde jsem musel slevit, přizpůsobit se, to není zase takový problém. Když je nejhůř, figura se přeonačí a pak jde tomu konkrétnímu člověku na tělo už líp. Hlavně nesmím nutit nikoho do něčeho, co není. Nemůžu nutit Vosku, aby hrál sedláka, nebo Lukavský dělníka ve fabrice. 117
Filip_blok_8-13epizoda.indd 117
20.5.11 13:52
Ani v seriálech není cit vždycky naplněn na sto procent.
Mockrát jsem měl vybraného herce, on pak nemohl nebo se to nějak zkomplikovalo a musel jsem roli přeobsadit. A ta alternace byla pak výborná a já u toho chrochtal blahem. Když herec umí, je to snadné… U cizinců je to jinak. Režisér si musí nějak pomoci. Příklad z Cirkusu Humberto: Jarda Hanzlík tam miloval krásnou Růženku v podání Libušky Šafránkové. Ale scénář mu přikazoval ji opustit a vzít si jinou, a bohužel v reálu žádnou krasavici. Ono to nebylo jen ve scénáři, projevovalo se to i vnitřně. Takže jsem musel Jardovi pomoci a vysvětlit mu, že to musí přijmout, že jednu lásku v podobě ženy musí opustit kvůli druhé lásce, kvůli cirkusu. To byla pro něj velká oběť! Protrpěl jsem všechny scény, kde hrála, a Jarda Hanzlík patrně taky, když musel předstírat, že ji miluje a že bez ní nemůže žít. Tak jsme si to nakonec vnitřně vysvětlili, že Jarda tolik miloval cirkus, že se mu obětoval i v osobním životě. Někdo si řekne, „ále“ co, vždyť je to jen role, jaképak cavyky, ale ona to není „jen“ role, herci to cítí jinak. Musel jsem Jardu Hanzlíka motivovat, aby byl dobrý. Velmi rychle to pochopil a najednou to tam bylo, vytušil to, věděl to a nemusel to ani dvakrát zdůrazňovat. 118
Filip_blok_8-13epizoda.indd 118
20.5.11 13:52
11. epizoda:
RADOST AŽ DO RÁNA
Zatímco jeho ne příliš krásná herecká partnerka ten problém nepochopila, a to bylo zatraceně dobře, protože jsem jí nemusel vysvětlovat, že je neforemná a že si ji Vašek Karas bere jako oběť. To by nešlo. Při takové mezinárodní spolupráci, ve které je nota bene strašně peněz, se musí našlapovat velmi opatrně, diplomaticky. Protože když režisér vybudí u herce pocit stresu nebo zklamání, okamžitě se to projeví Realita bývá někdy krutá – to je případ povinné „lásky“ Vaška Karase. na výkonu a všechno se rozsype. I když člověk cítí, že je to vedle, a jak se říká, že to jede „do brambor“, režisér se musí tvářit, že je to v pořádku a výborné. Když obložím jednoho herce druhými, a dobrými, tak to kolikrát stačí, oni to za toho horšího uhrají. A právě tak to probíhalo s tou představitelkou, která se stala Hanzlíkovou ženou. U Humberta bylo všechno o to složitější, že se nejdřív musely podepsat mezinárodní smlouvy a dohody a pak teprve začít vyrábět. Dokud nebyly podpisy, nedalo se dělat vůbec nic. Takže když jsem na poslední chvíli našel Pavla Manga, musel ještě kvůli natáčení perfektně zvládnout voltiž na běžícím koni. Bylo jasné, že se to naučí, ale že to nějaký čas potrvá. Ale zároveň taky, že trénink nikdo nezaplatí, dokud se nepodepíšou smlouvy. Bludný kruh… Zkrátka problémy, se kterými jsem se do té doby nesetkal. Pak se to ale všechno postupně vyřešilo a začali jsme… To jsem čuměl, jak to chodilo venku, jak byl ten západní producent nelítostně přesný. Potřeboval jsem obsadit roli, podle fotek vybrali herce z Říma. Měli jsme sraz v Paříži, že se představí na seznamovacím konkurzu. Měl přiletět v půl desáté a přijít na čas. Letadlo mělo zpoždění, volal z letiště, že se opozdí, a zahraniční producent mu bez milosti řekl do telefonu, aby už nejezdil. Takoví byli, absolutně tvrdí. Na place samém byli pak zahraniční herci vždycky první. Stáli, čekali připravení v pozoru před kamerou, neměli žádné jiné závazky. Styděl jsem se za ty naše, protože to bylo jako vždycky – jeden telefonoval, druhý se opozdil v dabingu, třetí „plédoval“, že musí kvůli kšeftu skončit dřív, další třeba zrovna někde na záchodě… Nemohl jsem je ani seřvat, aby nebylo na place napětí, ale kolikrát jsem měl děsný vztek. Spíš jsem jim jen domlouval, ale velmi jemně, opatrně, nic moc. 119
Filip_blok_8-13epizoda.indd 119
20.5.11 13:52
Ono to mělo ještě další důvody, protože ti „zápaďáci“ byli mnohem líp placeni, a ti naši stále sháněli další kšefty. Ale zápolil jsem s dalšími pitomostmi, které se tehdy stávaly asi jenom v „ost bloku“. Točili jsme v hostivařských ateliérech, zázemí bylo naprosto šílené. Třeba obyčejná samozřejmost jako normální záchody. Ty v Hostivaři vypadaly, že je přešla světová válka, něco příšerného. Zařídil jsem postavit nové. Stalo se, všechno OK, perfektní obkládačky, sprchové kouty, umyvadla, mísy… No a co udělá šetřivá a opatrná česká duše, aby se to nezničilo? Zamkne! Nebo jsme točili scénu s tygry a stavba nainstalovala pro zvířata drátěný tunýlek zvenku do manéže. Jinudy než přes ateliérové dveře to nešlo. No a už za mnou byl správce budov, že má přísný zákaz nechávat pootevřená vrata, protože se topí a že se šetří. Samozřejmě, že atelier nešlo zavřít, kudy bychom ta zvířata do manéže pouštěli, ale jeho to nezajímalo. Myslel jsem, že spadnu z višně. Tak s tímhle jsem se taky musel potýkat…
Žádný filmový trik, ale realita… Radek Brzobohatý jako opravdový krotitel dravé zvěře
120
Filip_blok_8-13epizoda.indd 120
20.5.11 13:52
11. epizoda:
RADOST AŽ DO RÁNA
Učit se pochopitelně museli všichni herci, hvězda nehvězda. Byly to pro ně normální role, naučili se to a hotovo. Horší to měli ti, kteří pracovali se zvířaty. Protože herec zahraje, co se od něj chce. Ale co se zvířetem? Na ně se musely vymyslet jiné triky. Když Radek Brzobohatý trénoval tygry, šlo to pěkně po záběrech, po detailech, pořádná piplačka, a teprve až ve střižně vznikal efektní a rytmický sled scén. Když tygr vyjel po Radkovi tlapou, byla to moje ruka, na které jsem měl maketu tygří pracky. Když tygr Radka zabil, s hereckým projevem nebyl žádný problém. Lehl si a dělal mrtvého. Ale co s tygrem, kterého vzápětí zastřelili? Tak se mu musela dát uspávací injekce. Na druhou stranu, zvířata jsou lepší v tom, že jsou přirozená a bezprostřední. Když má herec v záběru sníst oběd, sní třeba tři, i když mu jídlo nechutná, protože to režisér potřebuje. To zvíře nikdy neudělá. Na ně se musí vymyslet jiné triky. Pepíček Kemr měl v jednom záběru na krku hada, a shodou okolností to byl škrtič. Jak utlumit hada a neriskovat život slavného herce? Dali jsme hada na hodinu do ledničky, venku pak pomalu rozmrzal, pohyboval se zvolna a nikoli nebezpečně a záběr jsme úspěšně natočili. Do přímého kontaktu se zvířaty jsem se dostal taky já, dokonce ještě před natáčením. Museli jsme nechat vyrobit dobové klece, aby byl výsledek věrohodný. Když stavba klece přivezla, zvířata jsme do nich vpustili. Ale třeba takový lev, ten si nové prostředí musí hned samozřejmě označkovat. Byl jsem u té podívané, mladý samec přišel do klece, postavil se na zadní a vypustil sprej… Označkoval nejen novou klec, ale taky mě, a pořádně. Při té práci nebyl čas, abych běžel někam do sprchy, pro jiné šaty a pak se ještě navoněl. Musel jsem to celý den vydržet. Když jsem přišel večer domů, žena to hned poznala. Ale jinak byla práce na Cirkusu Humberto moc pěkná pro všechny. Předloha bezvadná, pro naše zahraniční partnery investice s velmi mírným rizikem, a navíc se po dokončení seriál venku všude líbil. Hlavními partnery byli Němci, Francouzi, Rakušané, zkrátka zajímavý mezinárodní příběh, který propojoval řadu národů. To bylo osudů v tom Bassově příběhu! Pracovali s námi taky artisti z Ruska, točili jsme na polském pobřeží a v Gdaňsku. Mimochodem, zrovna tam se nám najednou ztratil Pavel Mang. Hledali jsme ho po celém přístavu, a nebyl… Pak se snad zrovna Jarda Hanzlík podíval na stěžeň kotvící historické plachetnice. A Pavel na nás mával ze strážního koše třicet metrů nad zemí. Točili jsme všechno na přeskáčku. Abych nic nezkazil, napsal jsem si jako přílohu ke scénářům knížku s letopočty. Vždyť třeba ten Hanzlíček začínal jako kluk, pokračoval jako mladý muž, následně dospělý chlap a končil jako osmdesátiletý starý pán. Časové rozpětí bylo náročné, a tak jsem si tedy udělal časovou osu a vypisoval 1 21
Filip_blok_8-13epizoda.indd 121
20.5.11 13:53
Každá fotka ze zákulisí natáčení hodně napovídá.
do ní jednotlivé figury. Byly to šachy, které měla k dispozici taky skriptka, maskéři a kostyméři a navíc jsem to měl v hlavě pěkně „sesumírované“. V seriálu hrálo na dvě stě figur, sto hlavních, některé šly skrz naskrz, musely stárnout přirozeně a na to se muselo myslet. Z natáčení si pamatuji i na drobné a zajímavé epizody. Když jsme například točili na jihočeském vesnickém hřbitově, přichomýtl se k nám místní farář Liška. Odsunuli ho na poslední vesnici za trest. Přišel se jen podívat, byl samozřejmě taky zvědavý, ale pak mu to nedalo a pomáhal celý den rekvizitářům a stavbě. Zajímavé je, že po listopadu 1989 jmenoval papež Jan Pavel II. Antonína Lišku českobudějovickým biskupem. Třináct dílů seriálu jsme točili celý rok. Pěkně poctivě na 35 mm film. Mimochodem, ještě když se to dnes přepíše na magnetický pás, technická kvalita záznamu je pořád výtečná.
122
Filip_blok_8-13epizoda.indd 122
20.5.11 13:53
