CHLUMEČÁK měsíčník pro obyvatele Velkého Chlumce
III. ročník | Květen 2014 | ZDARMA
Slovo na úvod
V
květnu slavíme od dob skončení druhé světové války řadu oslav. Oslav skutečně alespoň pro mne velmi cenných. Konec války a osvobození naší republiky muselo být pro všechny, kteří válku nebo okupaci pocítili na svojí kůži, skutečně osvobozením. Samozřejmě, do oslav spadá 1. máj – Svátek práce. Nechci nostalgicky vzpomínat na doby, kdy jsme šli do průvodu, a nějaký politruk si psal do notýsku naší účast. Na to se nevzpomíná zrovna vesele. Nebylo ale na průvodu všechno špatné. Kdo nevyfasoval vlajku nebo transparent, mohl se na konci průvodu docela prima veselit. Pivo se točilo už od dopoledne, párečky byly za pár drobných a také kořalička byla. Po té byly oslavy skutečně hodnotné a mnozí oslavovali svátek roboty s pracovně alkoholickým nasazením. Co mě ale na květnových oslavách trochu vadí, že zapomínáme na všechny naše osvoboditele. Samozřejmě, nezapomínáme na americké. Oslavy v Plzni a západočeském kraji jsou určitě důstojným aktem poděkování někomu, kdo denně po několik let války riskoval nejvyšší oběť. Mrzí mě, že se situace obrátila. Že u nás padlo nesmírné množství sovětských vojáků národností z celého Ruska, se nějak zapomíná. Představte si, že na našem území padlo 150 tisíc sovětských vojáků a 400 tisíc bylo zraněno! Možná, alespoň kytička u hrobu, by byla jistě smysluplná. Nikdo nechce vzdávat hold Stalinovi, nebo Brežněvovi, ale prostý voják si to uznání určitě zaslouží. Dřív jsme nesměli mluvit o tom, že nás osvobodila také americká armáda, dnes se snad nesmí mluvit, že nás také osvobodili Rusové. Je to doba podivná, my se ale vždy musíme někomu klanět a někoho osočovat. Vždy, když se pohybuji na Dobříši u zámku, nezapomenu se podívat na pomníček, který je na trávníku před zámkem. Na tom místě padnul pětadvacetiletý nadporučík, hrdina Sovětského svazu. Ujišťuji, že toto vyznamenání dostávali opravdu jen hrdinové. Je mi někdy líto, že to takhle dopadlo, že ani takový kluk, který ani nemohl poznat normální život, a zemřel daleko od domova, se nedočká ani té pitomé kytičky a malé pietní oslavy. Nebo alespoň nějaké zmínky o tom, že existoval. V lese směrem na Dobříš je památník asi dvanácti partyzánů, většinou Rusů, Slováků a i jednoho Španěla, kteří tam padli v boji s Němci. Poslední památníčky, dřevěné kříže tam vyrobil Ládík Jarý. Možná to bylo poslední gesto uznání, které ti chlapi dostali. Tak to je. Je jasné, že neláska k Rusům za rok 68 trvá, ale? Můžou za to ti padlí, obyčejní vojáci?
Slet čarodějnic Lenka Kocourová
D
ne 30.dubna se na mnoha místech berounského okresu konaly Čarodějnice. Bylo tomu i ve Velkém a Malém Chlumci. Tato akce se uskutečnila na hřišti SK Chlumec v Habřinkách. Sešlo se zde asi 33 dětí a kolem 15 z nich bylo v čarodějném převleku. Nejdříve se soutěžilo a tančilo, poté si děti opekly vuřty. Chtěla bych poděkovat SK Chlumec za pomoc při organizaci a kulturní komisi za přípravu soutěží a her pro děti.
Ilja Rozsypal, starosta Chlumečák | květen 2014
1
Zprávy Obecního Úřadu | Společenská rubrika
Akce zastupitelstva a obecního úřadu:
Cyklistický Spolek
Q Pokračování rekonstrukce obecního
rybníčku na Žižkově.
Q Finální vnitřní práce na kabinách
v Habřinkách.
volební místnosti v Sáčkovně.
Q Příprava květináčů, které leta zely
prázdnotou a nebo přerostlými keři na nové osazení. Q Příprava na nákup státních dluhopisů. Q Úklid, sekání trávy v obci. Q Drcení větví v kompostárně „U zrcadla“. Q Čištění Loužku od bahna. Pravidelná údržba. Q Zahájení prací na cestě, která by měla spojit oba Chlumce cestou kolem Habřinek až k Mistalerům. Cesta by měla být i v budoucnu osvícená a navazovat na jakýsi lesopark, který budujeme na místě nad fotbalovým hřištěm. Nebudeme už chodit po frekventované silnici. Q Oprava oken na sále obecního úřadu – provádí Karel Kalina.
Na 28. června připravujeme slavnostní otevření přístavby kabin v Habřinkách. Chtěli bychom společně se sportovci důstojně oslavit tento pro všechny „malý zázrak“. Budeme mít hudbu, porazíme čuníka nebo jinou havěť, narazíme nějaké dobré pivo a uděláme si takové chlumecké veselení. Zveme už teď všechny chlumecké občany, chataře i příznivce sportu v naší obci. Kdo nepřijde, tak přijde o mnoho. Případné nechodící přiveze Kulda!
kapitola jedenáctá Petr Štrébl
P
ředpověď počasí na jedenáctou vyjížďku Vlastizdaru nebyla zrovna optimistická, přesto se na seřadišti v Lochovicích sešlo 11 zocelených, dobrodružství chtivých cyklovníků. Rtuť teploměru se ledva doplazila k číslu +5, paradoxně tedy bylo při květnové vyjížďce chladněji, než při lednové. Bože, to je blázinec… Z Lochovic jsme vyrazili směrem na Netolice, jejichž kopeček byl pro všechny vítanou možností se na začátku trochu zahřát. Dále se pokračovalo pohodovou trasou přes Tíhavu, Tlustice, hořovické letiště a Újezd do 22 km vzdáleného Kařezu, kam náčelník naplánoval oběd.
Kdesi v k řivoklátských hvo
Světe div se, ale po obědě bylo ještě o jeden stupeň chladněji, než ráno. Z vyhřáté restaurace se nám nevycházelo zrovna lehce, někteří vtipálci dokonce začínali slyšet chrastit led ze zmrzlé limči v bidonu. Pokračovali jsme mírně zvlněným terénem směrem na Zbiroh, Hlavatice, Žebrák, Hředle (přestávka na grog), Zdice a podél Litavky, přes Libomyšl zpět. Celkem jsme za celý den v poklidném tempu ujeli 60 km a nastoupali 635 m. Ačkoli nám oproti ránu pod nánosem bahna kola poněkud ztěžkla, nikomu z nás nechyběl na čerstvým větrem ošlehaných tvářích úsměv.
zdech…
Anketa!
Který dům je ve Velkém Chlumci nejstarší? Prosím posílejte nám informace o stáří Vašeho domu. Pokud chcete, zašlete i fotografii. Výsledky samozřejmě zveřejníme. 2
VL ASTIZDA R jako podpora na Transbrdech 2014 Chlumečák | květen 2014
skupinovou fotografiii v upomínku laskavě zhotovil Náčelník
Q Organizace Dne matek. Q Instalace bezpečnostního zařízení do
Společenská rubrika
Den matek V neděli 11. května byl uspořádán v restauraci Malý Chlumec tradiční „Den matek“ za rekordní účasti skoro 40 žen.
Dne 20. dubna 2014 oslavili „Zlatou svatbu“ manželé Zdenka a Jirka Linhartovi.
Autoservis Sanický ve Velkém Chlumci rozšiřuje svoje služby o provoz pneuservisu
V sobotu 28. 6. bude v hospodě u Kozohorských VÍTÁNÍ PRÁZDNIN s grilovanou krůtou. Srdečně blahopřejeme. Zastupitelé obce. Chlumečák | květen 2014
Večer zahraje kapela VÝKOP 3
Pochod Praha – Prčice 2014 Petr Štrébl
E
xistuje u nás vůbec někdo, kdo by alespoň jednou v životě neslyšel o existenci akce Pochod Praha - Prčice? Asi sotva. Jak by taky ne, když tato (pro někoho možná podivínská) kratochvíle letos napsala už čtyřicátou devátou kapitolu svého bohatého příběhu. Zakladateli byli pánové Jiří Dvořák, hlavní redaktor časopisu Turista a Ing. Karel Kulle, ve spolupráci s místním občanem panem Stanislavem Ratajem, kteří zorganizovali první pochod z Prahy do Prčice, jehož cílem bylo pěšky překonat vzdálenost 100.000 loktů českých (1 čl = 0,594 m). Odehrál se 17. dubna 1966, měl jednu trasu a zúčastnilo se ho tenkrát 469 lidí, většinou recesistů. Jen málokdo z nich si tenkrát pomyslel, že tento pochod bude mít tak dlouhou tradici a bude se těšit, na naše poměry, nevídané popularitě. Posuďte sami: 5. ročníku v roce 1970 se do Prčice po dvou trasách vydalo 1 160 účastníků, v 8. ročníku na sedmi trasách už 9 471 lidí, v roce 1977 na 16 trasách šlapalo 32 526 turistů a zatím rekordní účast zaznamenal 16. ročník v roce 1981, kdy na 20 trasách pádilo do cíle v Prčici neuvěřitelných 35 732 lidí. Pro srovnání, to je téměř dvakrát tolik, než kolik obyvatel celkově dnes žije v Berouně. Díky rozmachu a neustále rostoucí oblibě cyklistiky byla v roce 2005 poprvé zařazena trasa i pro kola. Letos se putování do Prčice odehrálo 17. května, bylo vytyčeno 21 tras různých délek, z toho 4 cyklistické. Já se vydal na nejdelší cyklistickou trasu, začínající v Praze 4 u stanice metra Opatov. K mému překvapení, ačkoli předpověď počasí neslibovala nic moc hezkého a aktuální teplota 13˚C kdoví jak k výletu nevybízela, se u registrace vinula dlouhá fronta nadšenců, v níž jsem čekáním na mapu s instrukcemi strávil půl hodiny. Během čekání ve frontě si uvědomuji, že jsem vlastně přijel metrem a vrátím se vlakem, tak jsem si klidně mohl vzít sebou placatici s ohnivou vodou. Jak se ukázalo, hodila by se až hanba. Na cestu jsem se vydal v 9:10 a v tuto chvíli na mě čekalo 74 km po asfaltových cestách, teda pokud nezabloudím. Cesta ubíhá náramně, atmosféra v pelotonu panuje přátelská. Překonávám most přes Pražský okruh, za nímž je rozcestí, u něhož postávala jakási ženština: „Panáčku do Prčic? Jářku do prava.“ A já ji, trouba jeden, poslechl. Pravda, do Prčice jsem se dostal, ale tento asi 5 km dlou4
„jen“ překonat kopec cestou na vlak do Heřmaniček. Už ale leje jako z konve, hnus fialovej. Není u nás zvykem cokoli pochválit, ale neodpustím si výjimku. Upřímně jsem byl velice příjemně překvapen, jak se dokázali České dráhy poprat s organizací průběžného odjezdu takového množství lidí na Prahu i na Tábor. To bylo bez chyby. Celkově mohu říci, že jsem účastí na této akci určitě chybu neudělal a, pokud se nestane něco nemilého, rád se příští rok zúčastním jubilejního 50. ročníku. A kdo ví, třeba bude Vlastizdar v Prčici početněji zastoupen. Určitě to stojí za to, trasa není zvlášť obtížná, dobře značená, vede krásnou krajinou, jen to počasí si umím představit lepší.
hý úsek bahnem byl jen pro opravdu otrlé. Když se mi podařilo napojit zpátky na trasu, moje zabahněné kolo se mezi ostatními vyjímalo jako Trabant před kasinem v Monte Carlu. První kontrolní bod je v Týnci nad Sázavou. Cestou k němu jsem potkával hodně početnou řadu cyklistů. V Týnci probíhá kontrolní razítko do mapy, houska z domova, energetický gel a hajdy dál. Foukal dost Fronta na regist raci studený vítr a jediná možnost, jak nedrkotat zuby, je máknout v sedle. Cestou do Nevelkova, kde byla druhá kontrola, jsem potkával už o poznání míň lidí, než do teď. Asi to vzdali, ale kampak na nás – Vlastizdarce (prosím nezaměňovat s vlastizrádcem). Žádná nudná rovinka, profil příjemně členitý, ale kopečky nejsou nijak zvlášť dramatické. Na posledním úseku už někoho potkávám jen výjimečně, až si říkám, abych v Prčici nebyl nakonec sám. Čím se dostávám dál od Prahy, jsou kopce častější a delší. Do cíle, na návsi v Prčici, jsem dojel v 12:50, naneštěstí už za mírného deště a teploty 9˚C (rosničky se jako na potvoru na dnešek trefily). Nepřestává foukat studený vítr, ou Kontrola v T ýnci nad Sázav tak se pocitově, už tak nízká teplota, zdá být Cíl v P rčicích ještě nižší. Počasí tedy nic moc, ale cílovou klobásu a pivo bych si snad neodpustil, ani kdyby chumelilo. A myslím, že jsem si to i zasloužil. Podle tachometru jsem průměrnou rychlostí jízdy 22,98 km/h urazil 74,12 km a výškově vystoupal 1014 m. Teď na mě čeká
Chlumečák | květen 2014
foto autor
Společenská rubrika
Z historie obce
5
Chlumečák | květen 2014
Z historie obce
Chlumecké ohlédnutí, aneb trocha historie nikoho nezabije – 21. část Honza Štěpánek
Život vojáků na frontách
Důvěra ve státní správu za války
Prakticky neexistovala. Lidé byli tak utrápeni a zuboženi, že jim bylo lhostejné, ať se dělo cokoli a tupě se podřizovali všemu, co bylo úřady nařízeno. Nařízení, příkazů a vyhlášek stále přibývalo v souladu s tím, jak byla státní moc stále více otřesena. V roce 1917 nastala krize v zásobování civilního obyvatelstva. Neochota zemědělců k odvádění stále většího množství obilí a ostatních potravin se stále stupňovala, jejich nedostatek a silná poptávka vyhnala ceny na černém trhu do astronomických částek. Za 1 kg mouky se platilo více než 10 korun, přitom stát platil zemědělcům za rekvírované plodiny tabulkovou cenu 60 korun za 1 metrák. Proto se zemědělci snažili vyhnout dodávkám pro stát a úřady používaly všechny možné prostředky, aby je k těmto odvodům donutily. To se hlavně týkalo obilí a brambor a byly připraveny tabulky, podle kterých se určovala spotřeba nejen pro domácnost, ale i přesné množství potřebné na sázení a osev. Zavedení těchto tabulek mělo za následek předčasné osívání polí, protože rolníci měli strach, že jim bude zrekvírováno obilí, kterého na osev používali více, než bylo úřady povoleno. Stejná byla situace i se sázením brambor. C. K. okresní hejtmanství v Hořovicích proto zveřejnilo vyhlášku, která vybízela starosty obcí k přísným kontrolám. Předčasný osev obilí a sázení brambor se trestalo zabráním úrody bez ohledu na potřeby obživy rodiny. V posledním roce války se situace v zásobování civilního obyvatelstva natolik zhoršila, že ženy s dětmi přicházely protestovat na okresní hejtmanství a žádaly pravidelný příděl základních potravin. Viz. následující nařízení starostovi obce: Chlumečák | květen 2014
Okresní hejtmanství v Hořovicích na pohlednici z roku 1912 V Hořovicích 13. 5. 1918 Pane starosto v Chlumci! Skrovné příděly mouky, jež lze pro nejbližší dobu očekávati vyžadují co nejšetrnějšího hospodaření. Ukládám tudíž panu starostovi a aprovisačním komisím, mouku vydávati jen osobám naprosto žádných zásob potravin nemajících. Těm, kteří mají menší zásobu brambor budiž dávka mouky přiměřeně snížena. Jde o to, aby s množstvím mouky, jenž se získá z obilí nyní rekvírováním, co nejdéle se vydrželo. Opětovně bylo nařízeno obcím, aby odepřely vydávání listků na mouku a chleba osobám majícím zásoby potravin. Dle došlých sem stížností mnohé obce dosud nařízení tomu buď nevyhověly, anebo jen nedostatečně. V případech takových byl bych nucen proti obecním orgánům přísně zakročiti. Očekávám, že orgánové obecní jsou si vědomi vážnosti doby a zejména povinnosti dbáti, aby klid a pořádek nebyl porušen, přičiní se o to, aby mouky se dostalo jen rodinám skutečně nedostatkem strádajícím. Konečně žádám pana starostu, aby působil svým vlivem, aby ustaly hromadné průvody zejména žen žádajících mouky na okresní hejtmanství. Namnoze prohlašují ženy, že je starosta obce vyzval, aby si došly na okresní hejtmanství. Počínání takové je nepřípustno. Okresnímu hejtmanství jest stav zásobování zcela dobře znám a nepotřebuje žádného popudu zvenčí. Jednání s účastníky průvodů připravuje orgány okres. hejtmanství jen zbytečně o drahý čas. Okresní hejtmanství dle zásob k dispozici jsoucích obcím mouku bez žádostí a bez hronadné intervence samo přidělí. C. K. okresní hejtman Pokorný 6
repro z knihy „Hořovicko na starých pohlednicích“
Život obyčejných lidí v zázemí byl v době války krušný, plný strádání a nedostatku, ale nebylo to nic ve srovnání s nelidským utrpením vojáků na frontách. Špatné zásobování, nedostatečná hygiena, hlad a zima – to byl úděl prostých vojáků na bojištích po celé válkou zbídačené Evropě. Často pro ně bylo zranění nebo zajetí vysvobozením od stálého stresu a strachu před smrtí. Na svůj osud si nemohli postěžovat ani v dopisech svým nejbližším. Vše bylo pečlivě cenzurováno a nic ze skutečného života a situace na frontě se nedostalo do zázemí. Úřední zprávy z bojiště byly většinou pravým opakem skutečných událostí, kterým ve vnitrozemí nikdo nevěřil a většinou byly příjímány se značnou rezervou a ironií.
Společenská rubrika
Velociped, kolo, bike…
foto: Honza Š.
Gaston Muchov
K
olo se stává v posledních 30letech pozvolným fenoménem. Vynálezem pak především horského kola v šedesátých letech se dostává k široké sportovní veřejnosti. Říkám schválně sportovní, protože kolo slouží již převážně ke sportovní, potažmo turistické potřebě. Časy, kdy sloužilo jako dopravní prostředek do práce, na nákup nebo rande, je pryč. Kolo se stalo pro milovníky pohybu základním sportovním náčiním. Kolo společně se zimními běžkami se stalo prvotním sportovním fenoménem. Tyto dva sporty také mnozí nadšenci rádi při změně počasí střídají. Také řada vybavení, především pak oblečení, jsou na běžky a kolo vlastně stejné. Vlastně mimo bot, které jsou jiné. Posledně jsme mluvili o severské chůzi, dnes trošku osvětlíme kolo. Nerad radím něco, co jsem si sám řádně neosahal. Před lety jsem poměrně vážně onemocněl, a jeden ze způsobu léčby byla i zásadní změna životosprávy. Přestal jsem kouřit, začal Chlumečák | květen 2014
jsem měnit jídelníček a vzhledem k nemoci srdce jsem se začal věnovat kolu. Samozřejmě na doporučení lékaře. Koupil jsem kolo a začal. Denně, zima, déšť, sníh, parno. Prvopočátky byly hrozné. Na kole jsem se dusil, chtělo se mi zvracet, kašlal jsem různé nechutnosti usazené na plicích. Zadek mě bolel tak, že jsem mohl skoro jenom stát. Ale vydržel jsem. A to tak, že se pro mne kolo stalo naprosto nepostradatelné. Doktorské konzilium na kontrole srdce po 9 měsících konstatovalo, že je srdce naprosto zdravé a jenom se divili. K tomu se mi vrátil tlak z původních 200 na 100 na normál, cukr se vrátil do normy společně s cholesterolem. Mám ke kolu vztah takový, že mi asi zachránilo život. Pokračoval jsem dále, už mně nic nebolelo a rozhodl jsem se dokonce poměřovat s jinými cyklovníky na maratonech. Zúčastnil jsem se skoro 20 maratonů a nebyl jsem nikdy poslední. Na Nova Author Cupu jsem startoval 8x a dokázal jsem jet 65 kilometrů v horách za 3 hod 20 min. Po pěti letech
doktoři na kontrole plic konstatovali, že mám plíce nekuřáka. A to jsem hulil skoro 30 let! Na kolo není nikdy pozdě. Není třeba jezdit po závodech a něco si dokazovat, ale mimo pohybu má kolo ještě jeden zásadní aspekt. Začnete poznávat svoje okolí. Pěšky toho moc nejde zvládnout. Odpolední čtyřhodinová procházka je při průměrné chůzi 4km za hodinu 8 kilometrů tam a 8 km nazpátek. Na kole to je ale třeba 12 km nebo i víc a dojedete 25 km tam a nazpátek. To už je skoro do Mníšku nebo na Příbram. Znám Brdy od Zbraslavi do Rožmitálu, Mýta, Strašic. Pěšky to je na několik let, co ujede cyklista za sezonu. Mám na mysli cyklistu–turistu. Nechci nikoho nabádat, ale věřte, že překonání těch prvních bolestí se vám vrátí skvělými zážitky. Jedno je fakt. Kolo bolí. Nohy, ruce, zadek, krční páteř, nemůžete dýchat, ale to odejde s počtem najetých kilometrů. Příště bych dodal několik rad, které by každý, kdo na kolo usedá, měl vědět. 7
Sport
Sportovní klub Chlumec Jaromír Schreiber Z dění v klubu V neděli 11. 5. 2014 proběhla mimořádná Valná hromada, která byla svolána kvůli nové legislativě, platné od 17. dubna 2014 – týká se změny společenské formy SK – změna z občanského sdružení na spolek a dále schválení provozování koncesované živnosti v klubovně SK. Ke sportovní činnosti: V předminulém článku v Chlumečáku jsem měl odstavec: „Hráčský kádr je velmi úzký, pro celou jarní část soutěže nemáme k dispozici…“ atd. Do 20. kola se dařilo horko těžko lepit sestavu a výsledky i hra byly celkem slušné, stále jsme drželi 1. místo. Jenže to co jsme předpokládali, ale nechtěli, se sesypalo najednou ve 20. kole. Tři hráči mimo, další dvě zranění a navíc v tomto zápase v 19. minutě vyloučení. Ztráta nejen pro utkání s Nižborem, ale vzhledem k trestu do konce sezóny. Vím, že vyloučený hráč je stálicí na fandovském nebi, a kromě toho v mužstvu velmi platný a užitečný hráč, co platné když disciplína kulhá za vysokou herní kvalitou. Po utkání v Nižboru jsme na hezkém 2. místě, už nemáme vítězství v okresním přeboru ve svých rukách, Trubín je lepší
ve vzájemných zápasech (i ve skóre) – to platí při případné rovnosti bodů. K druhému místu musíme získat plný počet bodů doma a přidat jeden z venku, zkrátka 10 bodů je jistota, že nebudeme horší než druzí. Teď je i po zápasech s Karlštejnem a Berounem B? Bylo to béčko, které 10x prohrálo, dostalo 55 gólů atd? S Karlštejnem výhra 6:0 a vyloučení dalšího stálého a výborného hráče. Tentokrát po 6. gólu, po napadení brankářem hostů, je Petr vyloučený za nic. Pomezní rozhodčí po exhibicionistickém představení v Třebáni (naše fanynky, kterých si vážíme (samozřejmě i fandů) a jsou nám věrné – všechna čest o jeho představení prohlásily „nic moc“, nám ukázal i další tvář – lže až se práší do Řevnic. V Berouně nic nezmůžeme, námitky se neuznávají a ten Chlumec už nás v Berouně štvát nebude – 6 zápasů i pro dalšího. A dále si Vás podáme – v Berouně po jasném faulu posledního hráče před prázdnou brankou dostane berounský brankář jen žlutou, ve druhém poločase po kopnutí do ležícího hráče ani žlutá (měl by druhou a musel by ven) třetí gól nám dají berounští béčkaři po faulu na nás a ruce viditelné až z Prahy atd.
Nebrečíme bojujeme dál! Poslední poznámka – ztratily jsme letos významnou a asi nenahraditelnou podporu od Albixonu. Je to omezující pro další rozvoj sportovní činnosti Chlumeckého fotbalu a sportu. Ovšem velký dík za podporu v letech minulých. Hráči jen z Chlumce? Hráčský kádr tvoří hráči SK Chlumec. Představte si, že jich většina nebydlí v Chlumci a dokonce z něj ani nepochází. To je velmi špatné, já jsem se narodil v Praze, můj syn kapitán SK Chlumec v Pardubicích a bydlí v Dobříši. Je to špatně pro mnohé kritiky, ale věřte, že já i syn pro fotbal v Chlumci děláme maximum. Je to jen příklad, protože maximum dělají i příbramáci, hostomáci, dobříšáci, pražáci a vůbec. Řeknete si proč nám to říká (píše)? Protože to je jeden z faktů, který mnozí (většinou skrytě) kritizují a tím vlastně pomlouvají SK Chlumec. A to mě vadí. Dokonce tak, že hledám sílu pro další působení v SK. Ten smysl není v tom, že někdo to dělat musí… Všem příznivcům – těm opravdovým, děkujeme za podporu, členům za včasné zaplacení členských příspěvků a držte nám palce do půlky června 2014 (aspoň).
obec Velký Chlumec a sponzoři
vás zvou 15. 6. 2014 od 12.30 hodin na
dětský den 2014
Program: – odpoledne plné soutěží s jeníčkem a mařenkou– – běžecké závody dětí – – vystoupení malých „Hořovických mažoretek“ – – předváděcí akce „Mladých Podbrdských hasičů“ – – předváděcí akce modelářů – Programem provází: KAREL MORAVEC Občerstvení pro malé i velké zajištěno. Chlumecký zpravodaj CHLUMEČÁK – vydává OÚ Velký Chlumec, evidováno MKČR pod číslem 32020192, Redakční okruh: Lenka Kocourová, Ilja Rozsypal, Jarda Bob Sedláček, Jan Štěpánek, číslo rediguje paní Bohumila Rozsypalová, grafické zpracování: Jan Štěpánek, tisk: Ivan Křenek, Hořovice, adresa redakce: OÚ Velký Chlumec, Malý Chlumec 72, 26724 Hostomice tel: 311584122, fax: 311583183, email: ou‑
[email protected], za obsah a formu článku odpovídá autor, uzávěrka čísla je vždy do 17. v měsíci, svoje příspěvky můžete předávat na adresu OÚ (nejlépe v elektronicke podobě na email OÚ). Děkujeme.
8
Chlumečák | květen 2014
