Chlebíčky, adrenalin a focení

uni

Dojmy ze senátu:



Chlebíčky, adrenalin a focení Z pohledu prváka je školní senát jedna velká neznámá. Mnozí ani netuší, že zde něco takového vůbec funguje a že nikomu není zakázáno zúčastnit se jeho tajemného zasedání. Pro většinu studentů však taková návštěva senátu nepředstavuje zajímavě strávené odpoledne. I já musím přiznat, že mé pocity byly přibližně typu: „Mám já tohle zapotřebí?“. Jak se ukázalo, zapotřebí to mám a své malé exkurze nelituji.

Senát? Spíše senátek… Naši drahou fakultu navštěvuji dva týdny a díky neustálému zděšení mám pořád problémy se základy slušného chování. Proto jsem se krátce před čtvrtou odpolední doslova vplížila v závěsu jakéhosi pana kolegy do místnosti č. 1035 a zapadla na nejbližší židličku v druhé lajně. V tu chvíli jsme tam byli celkem čtyři. A to jsem si představovala senát jako obří aulu plnou pospávajících pánů v oblecích. Místnost se však pomalu zaplňovala a ty lukrativnější místa vedle chlebíčků a minerálek postupně nacházely majitele.

Volby a prváci Hned prvním tématem zasedání byly nadcházející volby. Nejednalo se o ty předčasné, říjnové, odložené parlamentní volby, jak by si laik mohl myslet, nýbrž o volby přímo do akademického senátu. Naši drazí zástupci měli s výběrem data mnohem menší problémy než jejich kolegové z politiky. Termín voleb byl nakonec vyhlášen na 24.-27.11. 2009. Dále mě zaujal názor, že by se měly infor-

Má tvá spolužačka nádherný účes? Nebo spolužák urostlé svaly? Pružný mozek? Navrhni ho/ ji nejpozději do 16. listopadu jako kandidáta/ -tku do akademického senátu!

Může tě v senátu reprezentovat, bránit a zastupovat.

mace o akademickém senátě dostat více do povědomí prvního ročníku. S tím zcela souhlasím. Na letní škole nás informovali o všem možném, ale slovo akademický senát nepadlo ani jednou. Proč?

Vpád fotografa U dalšího bodu programu nabralo zasedání poněkud adrenalinový směr, jednalo se o pochybení docenta Bystřického. Docent Bystřický se dostavil, aby využil svého práva a vysvětlil prohřešek, ze kterého ho na minulém zasedání obvinil děkan. Kauza to byla velmi spletitá a její rozluštění nabývalo místy až detektivního charakteru. Figurovaly zde pojmy jako zaměněné obálky, chybějící kopie a záhadné razítko. Když byla diskuze nejohnivější, došlo k poměrně vtipnému vpádu našeho fotografa. Ten se po obhlídnutí situace raději odklidil zase na chodbu. Opravdu nebyla nálada na focení. Naštěstí vše nabylo smírného konce. Kauza docenta Bystřického skončila rozhodnutím, že senát nic posoudit nemůže a bere pouze celou záležitost na vědomí. Fotograf se nakonec odvážil vše hezky nafotit. Došlo i na představení občanského sdružení Studenti FHS UK, po kterém následovala krátká gender debata, zda do sdružení mohou vstoupit i studentky. Mohou! Zasedání akademického senátu tedy nebyla žádná nuda, ale docela zajímavá podívaná a lehké zasvěcení do tajů fakultních. Vědomí o této samosprávní jednotce je na naší škole opravdu žalostné, shodli jsme se pak s místopředsedou našeho studentského spolku. Jak to napravit? Čtěte Humra nebo se přijďte podívat naživo. Možná vás nemine odměna – pár chlebíčků snad zbude vždycky.

Týna Lánská

Ptá se. Odpovídá. Karolína Závadová, studentka: Je něco, co byste chtěl poradit studentům FHS ?

Volby do akademického senátu proběhnou 24. – 27. listopadu 2009. Volit se bude pět studentských zástupců do fakultního akademického senátu a dva do celouniverzitního. Více informací o volbách a možnosti kandidovat najdete v článku na www. i-humr.cz a na webu fakulty.

Bc. František Pinc, vedoucí laboratoře výpočetní techniky: Studentům bych chtěl vzkázat několik věcí: při výkladu získaných informací nejednejte zbrkle, při hledání je nejdůležitější mít víru, že hledané existuje, v 99% případů tomu tak skutečně je a při samotném vyhledávání informací mějte trpělivost a pamatujte, že Google hledá opravdu dobře. Studijní problémy řešte včas, nikoli za pět dvanáct.



téma

7+1NEJ

častějších větších a zaručeně pravdivějších

Bájným zosobněním mýtů a legend byla v antických dobách nestvůrná bohyně Fama. Vergilius ji charakterizoval jako nejrychlejší z monster - rychlostí roste a nabývá síly, nohama kráčí po zemi a hlavu ukrývá v oblacích. Je to obrovský, opeřený netvor, který má tolik očí, úst a uší, kolik má peří po těle. Všude slídí a nikdy nespí, děsí veliká města výmysly, někdy však také zvěstuje pravdu. Svou vynikající přizpůsobivostí každé době se Fama dodnes ukrývá na střechách vysokých domů či věží a za světla slídí mezi námi. Nevyhýbá se ani naší škole… Humr vám přináší několik „zaručeně nejpravdi­ vějších mýtů“ o FHS, se kterými jste se za dobu svého studia již setkali, nebo vás to v nejbližší době čeká. Nechte se unášet na křídlech bájné bohyně Famy, dávejte si ale pozor – umí být pěkně záludná!

Říká se, že…

1

…FHS je „odpadkový koš“ žádanějších fakult!

Což v překladu znamená: nedostal ses nikam jinam, skončils na FHS. Pravdivý základ má toto tvrzení možná v samotných začátcích fakulty, kdy ještě nebyla Fakultou humanitní vzdělanosti, ale Institutem základů vzdělanosti. Někteří z jejich absolventů potvrzují, že když se v té době nedostali nikam jinam, IZV byl jejich poslední šance. V současné době počet stu­ dentů,

kteří cíleně míří na FHS, utěšeně stoupá. Fakulta však stále ještě trpí nedostatky „mládí“, kdy nebyla schopna vyprodukovat tolik absolventů, kteří by ji mohli dostatečně reprezentovat ve srovnání s ostatními, staršími fakultami. FHS je sice nejmladší, ale zároveň nejrychleji rostoucí fakulta Univerzity Karlovy. Svůj primát si udržuje i navazujícími magisterskými obory, některé z nich nemají na žádné jiné vysoké škole v republice obdoby.

2

…málokdo fakultu dostuduje – většina lidí je v průběhu studia vyhozena!

Výzkumy z loňského akademického roku hovoří jasně – jen 44% nasoupivších studentů se dožije závěrečného, třetího ročníku. Největší síto jsou jednoznačně první dva semestry, kdy student musí projít největším počtem úvodních zkoušek, které jsou opravdu zatěžkávací. Prvních zhruba 30% opustí naši školu právě v prvním ročníku. V průběhu dalšího roku si studium na FHS rozmyslí dalších zhruba 26%, někteří z nich jsou pro neplnění studijních povinností odejiti. Fakulta se v této oblasti nijak neliší například od MATFYZu (což je srovnání jak z jiného světa, ale budiž), který se také vyznačuje docela sdílným přijímacím aparátem (do současného akademického roku většina oborů přijímala dokonce bez vstupních testů), ale síto studentů po přijetí je podobně brutální. Poměrně jednoduché přijímací zkoušky (případně žádné) nejsou odrazem úrovně školy, ale fakultní filosofie dát stejnou šanci všem, kteří jeví zájem o studium tohoto oboru.

3

…Úvod do historie je nejpekelnější zkouška na škole, na první pokus nemáš šanci ji za boha udělat! Jednoznačně nejdiskutovanější zkouška ze všech, opředená nejtužší pavučinou záhad a mýtů. Jedni tvrdí, a těch je jich dost, že zkoušku na první pokus udělá na jedničku jen magistra Seligová a možná Bůh (jehož existenci zatím nikdo nepotvrdil). Na dvojku pár nahodilých šťastlivců, kterým nebude test opravovat vedoucí Historického modulu, ale v zásadě méně přísní opraváři. A na trojku vládnoucí fakultní garnitura a ti, kteří se bedlivě připravovali alespoň měsíc před zkouškou. Ostatní osuší oči protkané červenými žilkami z nevyspání a kráčí odevzdaně vstříc dalšímu pokusu (případně pokusům). Pak jsou tady tací (všeobecně považovaní za menšinu), kteří zkoušku udělali na první pokus v řádném termínu a nářky ostatních dost dobře nechápou. „Přečti si texty, věnuj tomu pořádně aspoň dva tři tejdny a máš to v kapse. Není co řešit!“ Kdo má pravdu? Je to peklo nebo řadová zkouška? Jednu odpověď nabízí procenta ze zimního semestru akademického roku 2007/08, kdy úvodní historickou zkoušku udělalo 82,4% přihlášených studentů. Zbytek zmizel v propadlišti fakultních dějin, nebo na CŽV.

4

…při dohledávání bodů v testu k Úvodu do historie jsou kluci značně zvýhodněni! Pokud je Úvod do historie nejdiskutovanější zkouškou, pak jednou z často zmiňovaných postav fakulty je bezpochyby vedoucí Historického modulu Markéta Seligová, žena ztepilé postavy a lví hřívy vlasů. O její osobě na fakultě koluje historek celkem dost. Od té, že nesnáší odpovídání na otázky v testu v bodech, protože v mluvené řeči snad také odpovídáte v souvislých větách. Přes její údajnou tajnou dohodu s placenou formou studia CŽV, že právě její předměty budou největšími přispěvateli do fakultní pokladny, pročež na nich každý rok ztroskotá tolik studentů. Až po její velkou slabost pro mužskou část studujícího osazenstva. Jsi kluk? Chybí ti dva body v testu z historie? Uprav se, navoň, hezky oblékni a vyraž směr Historický modul do pátého patra – úspěch zaručen. Toto je bezpochyby klasický případ „holčičího drbu“ (bez urážky), který je jen reakcí na osobité jednání zmíněné historičky.

téma

mýtů o FHS 5

…ptá se babička vnoučka: A co, že to vlastně v tý Praze studuješ, Pepíčku? Pepíček: FHS, babi. Ježišmarjáááááá, a co z tebe bude? Pepíček: No, to bych taky rád věděl…

Kdyby tento rozhovor zaslechl docent Pinc, zásadně by se ohradil, že otázka „co z tebe bude“ je špatně položená. Byla prý vytvořena komunisty v padesátých letech, „kdy bylo každému určeno, aby se stal přídatným zařízením nějakého stroje a s touto rolí se ztotožnil.“  Lepší formulace by zněla: „Kým budeš?“ a existuje na ni v zásadě jen jedna správná odpověď: „Stanu se sám sebou,“ cesta, kterou zvolím, je zcela individuální. A právě FHS nabízí těchto cest nepočítaně, pokud chcete studovat matematiku, běžte na MATFYZ, pokud chcete léčit lidi, běžte na medicínu. Pokud se však chcete věnovat humanitním vědám, jen potřebujete ještě trochu času, než začnete být konkrétnější, není kvalifikovanější fakulta, která by vám navíc poskytla tolik času a prostoru realizovat se. Absolventy naší fakulty najdete na těch nejroztodivnějších místech a i tady se uplatňuje, že „jaký si to uděláš, takový to máš“. Fakulta tu není proto, aby z nás udělala člověka schopného postavit například dům. Studium na FHS může ukázat směr, kterým se dát na cestě vedoucí k jedinému cíli: stát se tím, kým chcete být.

6

…studium je stále méně liberální!

Bakalářské Studium humanitní vzdělanosti by mělo odpovídat představě „liberálního studia“, kdy si student individuálně volí předměty nejlépe pod vedením tutora (není podmínkou) tak, aby v každém semestru dosáhl třiceti nebo alespoň dvaceti pěti kreditů. V průběhu svého setrvávání na fakultě je student nucen povinně složit úvodní a souborné zkoušky, přeložit odborný text a odevzdat bakalářskou práci, jinak je volba předmětů zcela na něm. Tato koncepce studia se projevila už v roce 1990 při vzniku Institutu základů vzdělanosti, který byl předchůdcem současné FHS,  a její zásady se fakulta snaží dodržovat prakticky dodnes. Alespoň se tak podle některých tváří. Koncept liberálního studia je moc hezká věc, otázkou je jeho použití v praxi. A právě současná praxe se v poslední době stala předmětem vzrušených diskuzí. Pro studenty, kteří nastoupili v minulých letech, bylo (vedle dostatečného počtu kreditů) zásadní podmínkou k dalšímu studiu splnění úvodních

testů do konce třetího semestru. Další povinné zkoušky bylo možné se ztrátou jednoho pokusu a s pošramocením studijního průměru odkládat v duchu velmi svobodném. Dnes jsou studenti (ti studijně mladší) povinni složit všechny povinné zkoušky v určitém a pevně daném časovém období, jinak mohou dát studiu na FHS vale. Na druhou stranu se fakultní garnitura vykoupila několika změnami, které studium poněkud usnadnily (například kratším překladem). Liberální studium přináší i problém, kterak se cíleně zaměřit na jeden obor v situaci, kdy je na studenty ze všech stran vyvíjen tlak při plnění povinných Souborných zkoušek z předmětů, kterým by se chtěli věnovat pouze okrajově. Liberální studium na FHS, které co do všestrannosti studia tak trošku připomíná gymnázium okleštěné o matematicko-přírodovědné obory, si zkrátka nese i svá rizika.   

7

…někteří učitelé na fakultě vůbec neexistují!

Přítomnost „mrtvých duší“ v prostředí českého vysokého (a nejen vysokého) školství je stará známá věc. Určitou dlouhou dobu se tato fáma týkala přímo osoby například pana doktora Ziky, který byl velmi těžko dosažení takřka celý týden, ať už formou osobní, internetové či telefonické komunikace. Možná vám tato fáma něco připomíná. Každý z nás asi během své studijní dráhy potká tu svou „mrtvou duši“. Často nezbývá, než aby tuto fámu vyvrátili sami učitelé— třeba tím, že odpoví na e-mail.  

+1

FHS kdysi používalo jako učebnu místnost, kde ležel popálený Jan Palach!

Když Jan Palach spáchal 16. ledna 1969 demonstrativní sebevraždu sebeupálením na protest proti potlačování lidských práv a svobod po okupaci Československa, byl převezen na Kliniku popálenin a plastické chirurgie, která tehdy sídlila v Legerově ulici. Jedním z ošetřujících lékařů byla i doktorka Jaroslava Moserová, která stejně jako profesor Sokol kandidovala v roce 2003 na hlavu státu. O více než dvacet let později dostal tuto budovu v Legerově ulici k užívání i Institut základů vzdělanosti, později FHS. Se založením fakulty v roce 2000 však byla veškerá výuka postupně přestěhována do budovy v Jinonicích a dům v Legerově ulici tak pozbyl smyslu svého studijního využití. Závěrem tedy jeden z případů, kdy i Fama může zvěstovat pravdu…

Tereza Vintrová

Současné mýty a legendy – moderní folklor Z vědeckého hlediska je označení „současné mýty a legendy“ chybné, lepší by bylo spojení městské nebo moderní pověsti. A protože Humr nabízí zásadně jen košer „masíčko“, tak budeme přesní – moderní pověsti jsou žánrem prozaického ústně předávaného folkloru a nejčastěji akcentují aktuální dění v dnešní globalizované společnosti. Vedle samotných moderních pověstí jsou do současného folkloru řazeny i anekdoty, biografická vyprávění a některé typy vyprávění dětského. Jedním z nejfundovanějších odborníků na problematiku současného folkloru je etnolog a folklorista Petr Janeček, který je taktéž absolventem FHS UK. V roce 2006 publikoval první českou komentovanou sbírku současných pověstí Černá sanitka a jiné děsivé příběhy, kterou zdramatizovalo brněnské HaDivadlo. Do rozhlasového éteru ji pak převedla rozhlasová stanice Český rozhlas Leonardo a na televizní prkna ji uvedla Česká televize formou stejnojmenného patnáctidílného seriálu. Černá sanitka se v krátkém časovém horizontu dočkala také dalších dvou pokračování. Pokud byste svůj zájem o problematiku současného folkloru nechtěli omezit jen na přečtení tohoto článku, pak doporučuji návštěvu Janečkových přednášek k Úvodu do orální narativity či Folkloristický seminář (ten už je určený primárně pro pokročilejší studenty), které na naší škole probíhají vždy v pondělí v odpoledních hodinách.

Čtyři znaky moderního folkloru:   vágní definice aktéra příběhu – kamarád kamaráda, známý známého… historka obsahuje varování, poučení nebo moralitu   závěr příběhu je značně vypointovaný   důraz na reálnost vyprávěného





mix

Advocatus diaboli?

Poněkud arogantní noticka stran založení o.s. FHS UK a víceméně vlažné odezvy, které se tomuto kolektivnímu počinu u vedení fakulty dostalo Snad není tajemstvím, že se nově vzniknuvší studentský spolek, jenž nese statut občanského sdružení, neshledal, jak by se snad mnozí chtěli domnívat, s vřelou až jásavou odezvou u zástupců fakulty. Důvodů, proč je tomu tak, lze nalézt několik, z těchto zmiňuji jen některé. Předně podpořit jménem fakulty takovou měrou mimoškolské aktivity by zároveň znamenalo uznat, že náročnost studia je skutečně nízká a že je jen dobře, že si studenti mimoškolského volného času dopřávají nadmíru hodně. Že úroveň studentů je ve srovnání s jinými fakultami, obory či lety minulými skutečně odpovídající stále více volnému času na úkor studijního vynakládanému (byť původně jedno znamená to druhé - scholé), je fakt těžko zpochybnitelný (svědčí o něm například problém s rozdělováním prospěchových stipendií, studentů se studijním průměrem lepším než 2 je tak málo, že nebylo možno je rozdělit všechna). Iniciátoři

studentských aktivit dále argumentují, že jejich činnost je přeci částečným lékem na neduh anonymity studia. Leč s novým informačním systémem už ani Zdeněk Pinc nezná jména a tváře bezmála všech studentů, natožpak pak, aby je znal některý z nás. S relativní anonymitou studia se s ohledem na obrovské množství studentů nelze než smířit, navíc k tomu, jak někteří zapomínají, není účelem studia na VŠ hledat si nové kamarády a kamarádky. Věčné stesky fakultní anomií trpících je dlužno přisuzovat snížené schopnosti navazovat komunikaci, ovládat internet a stejně tak zvýšené neschopnosti zbavovat se maminkovsko-mateřskoškolkovského komplexu. K tomu lze s vyčpělostí na rtech zaheslovat, že kdo hledá, najde. Navíc studium na FHS, ani na kterékoliv jiné fakultě UK, není, jak by si snad někteří přáli (pro ubezpečení tím neukazuji přímo na iniciátory o.s.), jedna nekonečná párty s diskoprogramem. Vyjma toho vyslovit oficiální – třeba

jen takříkajíc morální – podporu takovéto iniciativě s sebou nese poměrně velkou zodpovědnost. FHS za poslední čas čelila několika větším či menším ‘aférám’ či ‘kauzám’, kterážto slova naznačují, že během některých z nich byla dokonce vláčena a pranýřována médii. Studentské aktivity nezřídka obdobné přivozují. Pročež je, vezmeme-li k tomu navíc v potaz celosvětovou hospodářskou a vnitrostátní politicko-hospodářskou situaci (skandál kolem Západočeské university, chystané i odsouhlasené škrty jak pro Akademii Věd, tak pro některé fakulty včetně té naší), z nichž ani jedna slušně řečeno ve vztahu k universitám nenahrává či nepřeje přílišné štědrosti, pak je na místě z hlediska stávajícího i budoucího vývoje fakulty nanejvýš velká obezřetnost. (Poznámka důležitá: Autor má k prospěchovým stipendiím na hony daleko.)

František Marčík

Horkokrevná odpověď na vlažnou reakci V noticce Františka Marčíka se opakují některé argumenty a reakce, které jsme zaznamenali už ze strany některých vedoucích pedagogů fakulty. Podívejme se podrobně na hlavní slabiny tvrzení, která obhajují laxní postoj vedení vůči založení spolku i vůči studentským aktivitám všeobecně. Než se pustím do kritiky, rád bych zdůraznil, že nejsem mluvčím nově vzniklého sdružení ani jeho zakladatelem, ba dokonce na něm neparticipuji ani jako člen. Jsem bývalý zástupce šéfredaktorky Humra (nemluvím už tedy ani za médium, které držíte v rukou), prezentuji pouze svůj názor. Jelikož jsem v době vzniku sdružení stál po boku zakládajících, píši jako informovaný jednotlivec. V noticce je nám předkládáno, že se fakulta bojí vyslovit ke studentským aktivitám kladně, jelikož by to signalizovalo, že studium na FHS není tak náročné. Toto považuji za stejně smysluplnou strategii, jako když se kdosi pokouší hubnout tím, že začne víc kouřit. Buď studium na naší fakultě náročné je, nebo není. Když ale vedení soustavně postupuje vstříc zjednodušování a zvyšování průchodnosti (jako příklad můžu uvést například zkracování rozsahu překladu o třetinu či snižování laťky u přijímacího řízení a přijímání stále více studentů) a image nelehké fakulty dohání tím, že nepodporuje studentské aktivity, zavání to alibismem. Mimoto by se dalo také namítnout, co v takovém případě dělá ve studijním plánu běh

po vyšehradských hradbách. Já osobně to chápu – studium na FHS totiž považuji za hodnotné mimo jiné svým skutečně všestranným (nikoli všeobecným) zaměřením. Pokud však mimostudijní aktivity děsí, je podpora takovéto akce zcela nesmyslná. František dále píše, že „není účelem studia na VŠ hledat si nové kamarády a kamarádky“. Zde by stálo za to připomenout, že hlavní impuls k založení sdružení vzešel ze středu Humra a Filmového klubu. Není tedy třeba se obávat, že spolek bude zakládat družiny. Na druhou stranu, přestože primárním smyslem studia vysoké školy je něco jiného, hraje sociální stránka při studiu významnou roli. Tím spíše na „univerzitě“, kde je již zmíněná všestrannost vzdělání obsažena přímo v názvu. Důsledky vulgárně pragmatického přístupu k terciálnímu vzdělávání, kdy se studium

vysoké školy bere pouze k tomu,dostat před nebo za své jméno nějakou sexy akademickou zkratku, nám ukázala nedávná Plzeňská kauza. Ostatně i na tu asi noticka naráží. Je-li však za nejistým přešlapováním vedení ve vztahu ke studentským aktivitám obava z toho, že se studentům podaří rozkrýt nějaké „aféry“ či „kauzy“, má se profesorka Dvořáková při inzerované šťáře na co těšit. Poznámka o studentskými aktivitami přitahovaných „aférách“ by také mohla mínit alkoholové výtržnosti. To by se ale jednalo o takovou generalizaci, jako když řekneme, že co pedagog, to nudný patron. Průnik obou množin není prázdný, stejně jako se mezi studenty objevují výtržníci. Výtržnictví však není definicí studenta. Kdo někdy za poslední tři roky byl na redakční radě časopisu Humr, absenci nepřístojností v tomto prostředí potvrdí. A pokud ani na listopadové promítání Kouře pod taktovkou Filmového klubu nedorazí Arnošt se svou diskotékou, bude si i ten moci odškrtnout dvouleté působení bez konfliktů. Je-li má úvodní domněnka správná a kopírují-li argumenty Františka Marčíka postoj vedení, pak si naši představení přitěžují práci více, než je nutné. Dokud se nenaučí pracovat se silou živé fakultní komunity, dokud budou přehlížet hnutí, v němž i v nestálých vysokoškolských podmínkách dojde k úspěšnému trojímu předání šéfredaktorského křesla (jak tomu je v případě Humra), bude ztrácet energii zbytečnými nedorozuměními a v komunikaci se studenty objevovat Ameriku.

Jan Böhm

DEN UČITELE – Doc. Mgr. Martin Putna, Dr.

lidská tvář

Čas sbírat, čas rozhazovat. „Čas sbírat, čas rozhazovat,“ praví Kniha Kazatel. Mé dny se tudíž dělí na dny sbírání a dny rozhazování.

Dny sbírání Sbírání informací, myšlenek, slov, formulací. Sbírání sil. Takovéto dny jsou prakticky totožné s oněmi dny, kdy mohu být mimo Prahu ve své venkovské poustevně. Vše je v nich podrobeno přísnému, ustálenému, téměř řeholnímu, hluboký klid přinášejícímu rituálu. Ranní breviář, vaření čaje i snídání v naprosté tichosti. Myšlenky a slova tohoto dne se pozvolna skládají dohromady. Zapnutí počítače. Je lhostejno, co se bude psát tento den – kapitola do knihy, článek, přednáška na příští týden nebo výpisky z knihy. Vše má stejný význam, protože vše je pokusem zachytit slovem některý zlomek univerza a mé reflexe tohoto zlomku, jeho souvztažnosti s jinými zlomky, které jsem již dříve slovem zachytil. Ad vocem výpisků z knihy: Nikdy, za žádných okolností, nedám z ruky knihu (zvláště mám-li ji půjčenu), pokud si z ní dříve neudělám podrobné výpisky – charakteristika autora, žánr, základní linie myšlenková či dějová, příznačné citace, přesná tiráž. Bez výpisků by onen zlomek univerza, zachycený v knize, pro mne zmizel do nicoty. Psaní může trvat nejvýše do raného

Mezi námi je... Cílem této rubriky je náhodně oslovit jednoho ze studentů FHS, tedy právě jednoho z vás, a vyzpovídat ho. Při pátrání po dalším adeptovi, který by byl ochoten podrobit se „humrovskému“ výzkumu a objasnit, zda je něčím výjimečný nebo jeho tělo i mysl podléhá stereotypu, jsem měla zkrátka štěstí. V poměrně krátké době se podařilo najít na první pohled nenápadného studenta, který o sobě po chvíli prozradil nečekané. Dalším studentem „Mezi námi“ je tedy Jarda Groero. Poloviční Kubánec a tanečník salsy Jaroslav je na naší fakultě prvním rokem, a ačkoli byl přijat také na politologii do Olomouce, dal přednost studiím na FHS. Do budoucna by se rád věnoval iberoamerikanistice (pro nevědoucí se jedná o výraz pro studium latinské Ameriky). Pokud se zrovna nevěnuje zdokonalování svých vědomostí, navštěvuje Jarda kurzy salsy a španělštiny. Tuto řeč přitom ovládá skvěle, což by mohla dosvědčit i jeho přítelkyně Dianelys, pocházející z Kuby, kde je španělština oficiálním jazykem. Je vám divné, jak se mohli krásná Kubánka a rodilý Moravák

odpoledne. Pak je čas na stejně ritualizovaný krátký výlet do lesů – když počasí dovolí, na kole, když nedovolí, pěšky. Pak je čas pozdního a prostého poustevnického oběda. Pak je čas krátké, ale intenzivní slasti kafíčka a neodmyslitelného „dolce“. Pak je čas rozhodování: Nastane-li toho dne ještě „odpolední směna“ - tedy návrat k počítači a pokračování dopolední práce psací – nebo nastane-li už „jen“ čas četby. Lampa, křeslo a čaj. Knihy, brané postupně do rukou, se s nachylováním večera stávají co do žánru stále „lehčími“. Poezie přichází až na sám závěr. Pár veršů z těch vpravdě hlubokých, stručných, úsečných duchovních básníků. Vůbec nejlépe – z Bohuslava Reynka či z Emily Dickinson. A na opravdu úplný závěr – velmi malá sklenka velmi kvalitního koňaku či skotské z velmi drsné Vysočiny. Prý jedním z průvodních jevů příchodu zralosti je změna akcentu z kvantity na kvalitu. A to nejen pokud jde o alkohol.

Dny rozhazování Co se nasbíralo, to se nyní rozhazuje. Copak rozhazování informací, myšlenek, slov a formulací při přednáškách a rozhovorech se studenty – toho není třeba lito-

vati. To je, řečeno metaforou evangelijní, práce rozsévače: Plnou hrst zrna do ruky a chrst! napravo, chrst! nalevo. Mnohaletý pedagog už počítá s tím, že – právě jako v té biblické metafoře – většina zrní zapadne do bláta, kamene a trnitých keřů. Kdyby to bylo jedno zrno ze sta, které vzejde, mělo to smysl a je důvodem k hluboké radosti. Horší je to s rozhazováním sil. Vstávání neslušně brzy, běh po ulici plné sta tisíc jiných lidí, stejně neurotizovaných velkoměstem jako já, porada, běh, schůzka, běh, telefon, běh, vyřizování, běh, přednáška, běh, telefon, běh. „Dobrý den, my už bychom potřebovali ten výkaz.“ „Dobrý den, neodpověděl byste nám na několik otázek o papežovi?“ „Dobrý den, já volám kvůli té vernisáži.“ „Čau Marťas, tak kdy půjdeme na to víno?“ „Dobrý den, mám tady jednu diplomku k oponování.“ „Dobrý den, Vy mě asi neznáte, ale já bych se chtěl s Vámi sejít...“ Čas biblicky začínat, čas biblicky končit: „V potu tváře chléb svůj vydělávati si budeš.“ A nebo také: „Služebníci neužiteční jsme.“ A nebo ještě: „Po mnohé lopotě přichází sen.“

Martin C. Putna

Jaroslav Groero

(Jarda původně pochází ze Šumperska, ale v současné době bydlí v Praze) seznámit a zamilovat? Vysvětlení je jednoduché. Jardův tatínek je totiž Kubánec, který do Čech přišel v 80. letech, zůstal zde, ale do své domoviny se i se svou českou rodinou stále vrací. Vztah Jardy a Dianelys musí odolávat velké vzdálenosti i skutečnosti, že se mohou vídat jen pár měsíců v roce, které tráví Jarda na Kubě. Naštěstí se snad situace brzy změní k lepšímu, vzhledem k tomu, že by se Jardova dívka měla za rok dostat do Čech a začít zde studovat.

Jaroslav nenavštěvuje na Kubě jen přítelkyni, ale také svou rodinu. Samozřejmě bylo nasnadě, aby se jako člověk znalý tamních poměrů vyjádřil k současné situaci Kuby. „Režim v současné době vnímám jako neutrální, lidem nevadí, mají jen velké problémy s penězi. Fidel pro ně stále zůstává hrdinou.“ Přejme tedy Jardovi i jeho přítelkyni, aby překonali nepříznivé okolnosti svého vztahu a vydrželi spolu i nadále, a Kubě do budoucna hodně zdaru.

Karolína Závadová





uni

SMYSL STUDIA NA FHS? Zapomeňte na grafy a dotazníky!

V minulém čísle časopisu se v článku „3 roky na FHS: MÁ TO SMYSL?“ otevřela zajímavá otázka: Má vlastně studium na Fakultě humanitních studií smysl? Stojí to za to? Od dvou čerstvých absolventů jsme se dočkali výčtu„plusů“ a„mínusů“, které podle jejich mínění naše škola má. Úplně jsem z toho však nepochopil, zda-li „TO“ opravdu mělo smysl. (Nebo snad vyplnění tří kolonek „plus“ a pěti kolonek „mínus“ znamená, že to mělo smysl z 37,5%? To jistě ne.) Hledání „smyslu“ touto formou mi připomíná dnešní posedlost průzkumy veřejného mínění, grafy a dotazníky. Pokud něco má smysl, nepochybně to dokážeme vyčíslit, zprůměrovat a v ideálním případě shrnout v krátké a přehledné prezentaci. Tak to ale (naštěstí!) nefunguje. Jak ale zodpovědět otázku po smyslu, pokud to nemůžeme spočítat? Lze to vyřešit vyjmenováním domnělých kladů a záporů? Jaká je pak ale hranice toho, kdy to ještě „má smysl“? Podívejme se v krátkosti na naši fakultu. Z mého pohledu je zajímavá především svou odlišností od většiny ostatních fakult (například liberální formou studia) a paletou osobností, kteří se zde podílejí na výuce. Podstatný je ale i způsob přijímání nových studentů, kdy poměrně velká část uchazečů dostane šanci nastoupit do 1. ročníku. Podle jednoho ze zmiňovaných absolventů je to „mínus“, které snižuje „punc prestiže“. Já tvrdím pravý opak. Jak často připomíná profesor Sokol, vzhledem k vysokému počtu nových studentů neznamená přijetí na FHS jistotu diplomu. Naopak, student se musí v

průběhu studia osvědčit a své přijetí tím obhájit (případně má možnost v krátké době zjistit, zda na této škole opravdu chce studovat, což je také v pořádku). Nicméně důležité je, že student není vyloučen hned na začátku, tj. v přijímacím řízení, ale dostává šanci svůj zájem a dovednosti prokázat v průběhu samotného studia. A o to tu přeci jde. Nehledejme tedy smysl či prestiž čehokoli v grafech, tabulkách či „objektivních“ srovnáních. To považuji za hluboký omyl dnešní doby. Sám za sebe a ze své vlastní zkušenosti (narozdíl od kolegů v předchozím čísle doposud nejsem absolvent) mohu prohlásit, že studium na Fakultě humanitních studií smysl má, a to bez ohledu na následné obdržení či neobdržení nějakého diplomu. Nechci zde však předkládat všechny položky

a „důkazy“, proč tomu tak je. Mohl bych začít vyjmenovávat například výbornou spolupráci s učiteli, osvojení si dovedností práce s textem, otevření nových rozměrů studia, poznání spousty skvělých lidí či studijní pobyt v Holandsku. Každý takový výčet bych sám považoval za neúplný, omezený a do jisté míry povrchní. Jak říká Eugen Rosenstock-Huessy, „nejsem kvalifikovaný pro tuto denní politiku“. Namísto toho máte možnost mi prostě věřit. Na začátku léta jsme měli na předletní škole malou besedu s budoucími studenty. I to je cesta, jak o takové věci hovořit. Nebo si o tom spolu můžeme popovídat, až se někdy potkáme v bufetu. Rozhodně ale platí, že nakonec si tu otázku stejně musí zodpovědět každý sám za sebe.

Jakub Homolka

„…host, ryba a zpráva smrdí už třetí den...“ Nová rubrika, jejíž témata, v době kdy ji budete číst, už dávno nemusí být aktuální…

Vyčichlá aktualita

Plzeň, jak vystudovat snadno a rychle

Je to zhruba rok a půl, co jsem dělala přijímačky na práva do Plzně. Po druhém neúspěšném pokusu dostat se na Právnickou fakultu v matičce Praze, jsem se nechala svou drahou matkou (tentokrát tou biologickou) zviklat k přihlášce do Plzně. Výsledky testů mě nijak nepřekvapily, jen znovu potvrdily mou příslovečnou stupiditu a šupem mě katapultovaly na FHS, která je přece odpadkovým košem všech ostatních, žádanějších fakult (což je oslí můstek k nejčastějším mýtům o FHS, které tvoří téma celého čísla). Chyběly tři body, “tři blbý body”, říkala jsem si tenkrát. Dnes se dozvídám, že možná chybělo mnohem víc (nebo míň, jak se to vezme). Možná chybělo jen pár dobře mířených fialových Palackých ve správném počtu do správné kapsy, co já můžu vědět, studuji jen FHS, stejně ze mě nic nebude (ti zdatnější ve čtení poznali další oslí můstek)… Každopádně, abychom se dostali k jádru pudla, ten skandál, který momentálně cloumá celou republikou, mi není moc příjemný, ale rozhodně je mi příjemnější z pohledu studenta Fakulty humanitních studií v Praze, než studenta Právnické fakulty v Plzni. Celá kauza vznikla docela nevinně, když Lidové noviny pojaly podezření, že proděkan fakulty Ivan Tomažič nejspíš opsal desítky stran své dizertační práce. Do celého případu se postupně začala nabalovat i spoluúčast jiných vysokých představitelů fakulty, jakým byl například už všem dobře známý Milan Kindl nebo děkan Jaroslav Zachariáš. Poté, co nikdo z pánů neuspěl se smyšlenou historkou o záměrnosti celé

kauzy, která měla za úkol odhalit člověka, jež z fakulty vynášel interní věci, začala se celá struktura studia v Plzni hroutit jako domeček z karet. Nejenže na fakultě chybí desítky diplomových a dizertačních prací (práce několika našich známých politiků nevyjímaje), zároveň se ukázalo, že asi čtyři sta lidí absolvovalo fakultu za dost nestandardních podmínek. Vedle toho se spekuluje i o údajném napojení na karlovarskou mafii. Všichni tři pánové už ze svých funkcí odstoupili, Milan Kindl však stále popírá, že by se na fakultě dělo něco neobvyklého

(o tom, jak se na fakultě studovalo za zcela standardních podmínek, už prý připravuje i knihu). Ministerstvo školství zareagovalo na celou aféru podáním trestního oznámení a připravuje rozsáhlou revizi českého vysokého školství, která se s největší pravděpodobností dotkne i naší fakulty. Čtyři sta rychlostudentů si v záchvatu paniky nechává dodatečně vázat domněle„ztracené práce“. Je mezi nimi i jeden z vyučujících plzeňské fakulty, který pražskému

knihařství zadal na začátku října ke svázání rok starou dizertační práci. Ti, kteří si práce nestihnou obstarat dodatečně, o právnický titul nejspíš přijdou. Už teď se ale ozývá mnoho hlasů, že na celé aféře budou bity jen „malé ryby“, aby se vlk nažral a největší kapříci mohli tím českým rybníčkem proplouvat vesele dál. Skeptici jsou přesvědčeni, že mnohých, dnes vysoko postavených rychlostudentů, se celá kauza nikterak nedotkne. O tom, že na některých nejmenovaných českých vysokých školách stačí zachrastit klíčky od nového auta a přijetí máte v kapse, slyšel ve svém životě snad každý, kdo někdy projevil zájem studovat na vysoké škole. Dosud jsem byla naivně přesvědčená, že podobné „čachry“ se týkají opravdu jen přijetí na dané školy a tvoří opomenutelný zlomek případů, či snad ještě lépe – jsou jen holými nesmysly, výplody fantazií zklamaných studentů, kteří v přijímačkách neuspěli. Celá kauza je ale možná důkazem toho, že na každém šprochu pravdy trochu; možná je důkazem prohnilosti dnešní společnosti, s důrazem na tu českou. S jistotou však lze říct, že se jedná o největší skandál českého vysokého školství od roku 1989, a co hlavně - především o nesmazatelné poškození několika stovek plzeňských studentů, kteří studovali poctivě a za regulérních podmínek. Pokud byl Karel Marx přesvědčen, že „náboženství je opium lidstva“, já bych jeho slavný výrok s dovolením trošku pozměnila a aplikovala na českou společnost – „Opium lidstva jsou peníze.“

Tereza Vintrová

mix

K4 a Karolína.

Co je ve skleněné dóze?

Běh a Bonus na webu.

Ztratila jsem se. Dvakrát. Oběhla jsem Staromák. Nakonec jsem se vrátila zpátky do budovy Filozofické fakulty naší univerzity, abych po poradě se sympatickým mladíkem, bezradně postávajícím u hlavních vrat, konečně sestoupila Karolína Závadová do sklepů, kde se nacházel cíl mého putování… Foto: Štěpán Volfík

Proč Karolína běhala po Staromáku? A) Trénuje na Běh po vyšehradských hradbách. Chce vyhrát. B) Jako nová členka redakce musela absolvovat přijímací rituál.

Proč se kavárník a zakladatel klubu K4 Vašek Janoščík tak zamilovaně kouká do Humra?

A) Kvalitní fair-trade kafe. B) Malé černé myšky.

Proč Karolína komunikuje s kavárníkem a zakladatelem klubu K4 Jirkou Flamem?

Kdo byl ten sympatický mladík u vrat? A) Redakční fotograf, který si hraje na tajemného. B) Neznámy student filosofie, který byl ohromen jsoucnem vůkol.

Copak hledala Karolína ve sklepích pod FF UK? A) Univerzitní sklad brambor. B) Studentský klub K4.

A) Představuje si v něm svoji fotku, která bude doprovázet článek a listopadový rozhovor na www.i-humr.cz! B) Zajímá ho studentský život a kultura.

Co skrývá zkratka K4? A)  Klub, kulturu, kontakt, kafé! B) Karla IV! Omg!  

Proč zajít do klubu K4?

Co dělá osoba na fotografii?

A) Čte si nejlepší studentský časopis ve vesmíru. B) Vede studentskou kavárnu a kulturní klub K4.

K4, Celetná 20

Aktuální program klubu na www.myspace.com/k4studentsclub

Čekejte hodně kvalitní kávu, milý personál, velké množství kulturních akcí v podobě výstav, koncertů a divadelních představení. To vše pod heslem „studenti studentům“. Dále můžete očekávat taky opravdu studentské ceny. Dobrou kávu, místní specialitu v podobě černého čaje s medovinou, víno i panáka tu seženete do 30 korun, kvalitního Bernarda dokonce za 23. Teplé kuchyně se (zatím) nedočkáte,

Pepíčkův HUMOR S HUMREM Záchody na vysoké škole, po zápočtech. Z jedné kabinky: “Tak co? Dostal jsi zápočet?” Z druhé kabinky: “Nedostal, ten debil mi ho nedal.” A z třetí kabinky: “Ani příště ti ho nedám!”

   

Rodiče nečekaně vejdou k synovi do pokoje a vidí, jak stojí uprostřed místnosti v latexovém oblečku a mlátí se bičem. Rychle zavřou dveře

a bezradně na sebe koukají. Pak otec konečně promluví: “Seřezat ho asi nemá smysl, co?”

   

To se takhle jednou Svatý Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje. Je jeden měsíc před zkouškami a anděl hlásí: “Medici se učí a ekonomové a právníci chlastají.” Týden před zkouškami: “Medici si

A) Chce s ním vyměnit říjnové číslo Humra za buřinku. B) Dělá s ním rozhovor o K4 a životě, který najdete na www.i-humr.cz!

Tereza Lišková

pochutnat si ale můžete na menších chuťovkách, jako je čerstvě připravený toast nebo hermelín a utopenec (už brzy). Nemusíte se bát, že byste se nevešli (klub má kapacitu až 85 míst) ani toho, že se v klubu přidusíte. Kouření je ve sklepích zakázáno.

Kdo tam pracuje? V klubu je obsluha i vedení v rukou studentů Univerzity Karlovy. Zakladateli K4 jsou Jirka Flam a Vašek Jánoščík. A ačkoli jsou tihle kluci dost zaneprázdnění (Jirka je studentem na PF a filozofie na

už vše umějí a opakují si to, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají.” Večer před zkouškami: “Medici jsou už naučení, umějí to pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsna a právníci se modlí.” Svatý Petr povídá: “Modlí říkáš? No tak to jim pomůžeme.”

   

Ke studentovi se vloupe zloděj. “Nebojte se, hledám jen peníze”, uklidňuje ho. “Moment”, říká student, “tak to se k vám přidám.”

FF a HTF, Vašek studuje historii a filozofii na FF a stejně jako Jirka práva), zvládají vedení klubu i další aktivity. Obsluhu zajišťují moc milé studentky univerzity. To, že se jedná pouze o dívky, vyvolává sice jisté podezření, Jirka s Vaškem však tvrdí, že je to jen shoda náhod a další kluky do týmu by jen uvítali. Abyste se o klubu a jeho zakladatelích mohli dozvědět ještě více, přečtěte si rozhovor, který se odehrál týden po oficiálním otevření klubu. >>> www.i-humr.cz

Karolína Závadová

Chlapec ve třetí třídě dostal za úkol napsat krátké pojednání o rození dětí. Zeptal se doma, jak se narodil, a rodiče mu řekli, že ho přinesl čáp. Ptal se tedy, jak se narodili oni, a oni zase, že je přinesl čáp. Stejnou odpověď dostal i na narození babičky a dědečka. O pár dní později předal chlapec učiteli pár stránek papíru. Učitel se zmateně zarazil, když přečetl úvodní větu: “Napsat tuto zprávu bylo velmi obtížné, neboť v naší rodině nedošlo k normálnímu narození dítěte za poslední tři generace.”



12

lidská tvář

VERONIKA BAČOVÁ: Ráda bych zorganizovala

večer pro fair trade v budově FHS Redakci Humra nedávno oslovila Veronika Bačová z asociace pro fair trade s žádostí o pomoc při organizaci tématického večera v budově FHS. Také se zmínila, že i ona byla studentkou naší fakulty. Slovo dalo slovo a tak si v tomto čísle můžete přečíst o další zajímavé absolventce, která se přes bakaláře a gender studies dostala až k práci v Asociaci pro fair trade.

Léta hledání Na FHS jsi absolvovala bakalářské i navazující magisterské studium oboru gender studies. Jak vzpomínáš na léta strávená na FHS? Moje vzpomínky na FHS jsou velmi čerstvé. Magisterské studium jsem dokončila teprve nedávno a promovala jsem tento rok v září. Studium na FHS je pro mě tedy stále více současností než minulostí. Pokud bych měla zavzpomínat, tak spíše na bakalářské studium. Jako mnoho mých spolužaček a spolužáků jsem si ho podstatně prodloužila. Dívám-li se na něj zpětně, byla to léta hledání – jak odborného, tak osobního. Vzpomínám také na to, jak jsem se na fakultě setkala s lidmi, kteří jsou dodnes mí skvělí přátelé. Čím to bylo, že sis bakaláře o nějaký ten rok prodloužila? Vzácnost FHS pro mě vždy tkvěla v tom, z jaké šíře oborů a kurzů jsme měli na výběr. Vyzkoušet si proto všechno, co mě zajímalo a přitom absolvovat skeletové atesty, udělat překlad a vše završit bakalářkou zabralo logicky velké množství času. Vzpomínám i na zoufalství, které mě zachvátilo v první den letní školy, když jsem se dozvěděla, co mě během studia čeká.

Jakým tématům ses věnovala ve své bakalářské a diplomové práci? Genderová studia mě začala zajímat už asi ve druháku na bakalářském studiu, protože mě tehdy hodně bavilo současné umění, tak jsem tyto dvě věci spojila a bakalářku psala u doktorky Havelkové na téma případová studie genderově motivované výstavy, kterou v té době uspořádalo pět mladých českých umělkyň. U případovky a paní Havelkové jsem zůstala i na magisterském studiu, téma se ale posunulo od umění k politice – studovala jsem strategie prosazování genderové rovnosti v politice na příkladu organizace Fórum 50 %. Práce na diplomce mě neuvěřitelně bavila, určitě taky díky vstřícnosti členek Fóra.

Fair trade a kritické myšlení Jak ses od zaměření na gender studies dostala k práci v Asociaci pro fair trade? Velmi prozaicky, po dokončení studia jsem si hledala práci a našla ji v Asociaci. Během studia jsem strávila rok a půl ve Francii (zčásti také v rámci Erasmu), kde je fair trade v porovnání s námi mnohem rozvinutější. Setkáte se s ním téměř na každém kroku. Proč si kupovat běžné produkty, když přitom můžete koupí fair trade podpořit lidi z rozvojových zemí? To je minimum, které může udělat téměř každý. Práci jsem pak hledala také v této oblasti, která mě stále více zajímala. A jak jde dohromady gender a práce pro Asociaci? Gender je součástí širší problematiky lidských práv. Pro mě to není ani tolik obor sám o sobě jako spíš perspektiva, která by měla jít napříč jinými. Je to hledisko, které, alespoň co se společenských témat týká, by do nich mělo být neustále zahrnováno.

To se mimo jiné ukazuje i na současném vývoji české rozvojové spolupráce – právě minulý měsíc vznikl dokument, jehož cílem je systematicky pracovat na tom, aby české rozvojové projekty, aktivity rozvojových neziskovek a dalších aktérů a aktérek v této oblasti začaly problematiku rovných příležitostí zohledňovat. Protože kde jinde, než v zemích globálního Jihu, genderové nerovnosti soustavně přetrvávají. Jaká je náplň tvojí práce? Asociace pro fair trade je platforma nevládních organizací a soukromých subjektů, které se zabývají osvětou v oblasti fair trade a jeho prodejem. Jakožto jediná zaměstnankyně Asociace se starám o síťování členských organizací, pracuji na projektu zaměřeném na tvorbu metodiky a studijních materiálů ke vzdělávání pracovníků a pracovnic v oblasti prodeje fair trade, poskytuji poradenství ohledně používání ochranné známky Fairtrade, trochu se snažím dělat PR. Ráda bych také zorganizovala večer pro fair trade v budově FHS, tak uvidíme, jestli to vyjde! Využíváš při své práci pro Asociaci nějaké zkušenosti nebo dovednosti, které jsi získala při studiu na FHS? Určitě a mnoho. Na FHS si člověk nutně vytříbí psaní a své vyjadřovací schopnosti, ty samozřejmě využívám každodenně. Práce s cizojazyčnými texty, které jsem četla už někdy ve druhém ročníku bakalářského studia, je pro moji profesi také velmi důležitá. Asi úplně nejdůležitější je však něco jiného. Jakési kritické myšlení, schopnost nepovažovat vše za samozřejmé, ale dívat se na věci z různých úhlů, klást si otázky, nepřijímat určitý pohled za jediný správný.

Využít svou šanci... Jaký byl tvůj nejhorší a nejlepší okamžik na fakultě?

Ten nejhorší jsem už zmínila – první den letní školy – byl to pro mě šok: skeletové atesty, aplikační segmenty, kvalifikační moduly, reference, disputace, prolegomena, propedeutika... – byla jsem dočista ztracená. Naštěstí jsem se z toho rychle dostala a rovnýma nohama se vrhla do studia. Těch pozitivních okamžiků bylo mnoho, je však pravda, že po úspěšné obhajobě diplomky se mě zmocnil takový zvláštní příjemný pocit konečně dokončené práce, dovršení něčeho, o čem jsem mnohdy pochybovala, zda se vůbec dobere konce. Na jaké učitele ráda vzpomínáš? Moc ráda vzpomínám na paní doktorku Blanku Knotkovou a její skvělé přednášky, na paní Havelkovou, která byla vedoucí mé bakalářky i diplomky. Z bakalářského studia nemůžu zapomenout na Kyriaki Chábovou, ke které jsem chodila čtyři roky na novořečtinu. A takhle bych mohla pokračovat dál... Máš nějakou radu pro nynější studenty FHS? Využít šance, kterou jim FHS dává – možnost studovat obory, o kterých se jinde ani neví, že existují, a které otevírají pohled na svět z úplně jiných perspektiv. Naučit se otevřenosti vůči okolnímu světu, to je také možnost, kterou FHS dává a která je u nás bohužel stále ještě moc vzácná.

Nikola Reindlová

kultura

The Dogsbodies, Příliš utažený kravaty a Úvod do sborového zpěvu revival v Chapeau Rouge

V rytmu FHS Už díky tvůrčí náladě panující na Fakultě Humanitních studií by se mělo mít za to, že jsou Jinonice protkány členy nejrůznějších hudebních uskupení – leč na inzeráty v Moodlu a na Spolužácích nikdo neodpovídá. Kde je tedy pravda? V bufetu potkávám člověka s kytarou a ptám se ho, zda nehraje v kapele. Prý, že ne, zato však že pod pseudonymem Hynek Pokora skládá. Potěšen úspěchem sbírám jen cestou do pátého patra sedm kapel. Druhý den stojím před aulou a podle vzhledu odchytávám davy prváků, jež míří na jeden z Úvodů. Neúspěšně – v „konečném“ součtu devatenácti kapel se objevuje jen jedna, jejíž člen je z prvního ročníku. Vzhledem ke krkolomným způsobům získávání jmen hudebních seskupení se až děsím, kolik aktivních hudebníků je na FHS doopravdy...

Hudba znějící mimo Jinonice Sám Zdeněk Pinc měl pocit, že je na FHS hudby nedostatek, a dal popud k založení Sborového zpěvu. Kolem něj a dalších předmětů typu etnomuzikologie se nyní točí hudebníci všech žánrů a stylů. „Je to inspirující a zároveň to nabízí možnost nejrůznější spolupráce,“ pochvaluje si student 2. ročníku Zdeněk (The Dogsbodies), který uspořádal v půlce října společný koncert s kapelou Příliš utažený kravaty, za které bubnuje spolužák Matěj. Tím to však pouze začíná. Absolventka Ridinu Ahmed krom toho, že si před rokem zazpívala s McFerrinem, založila také Hlasohled – spolek pořádající dílny pro práci s hlasem. Unikátním je i Alikvotní sbor Spektrum, kde zpívají dva studenti a jedna vyučující z FHS. A už vůbec nemůžeme zapomenout na proslulého textaře Michala Horáčka, který zde navštěvuje doktorantské studium antropologie.

To nejlepší z nejlepších Hudba je otázkou vkusu, a tak někteří mohou nalézt hluboké zalíbení ve ska-punku, na kterém se v rámci skupiny Jet8 podílejí hned dva současní a dva minulí studenti FHS. Jiní zas ocení alternativní tóny Schrödingerovy kočky. Pro milovníky let minulých jsou tu The Puppits, kteří hrají na originální nástroje a aparaturu let šedesátých. Jistě málokdo pohrdne romantikou z dílny Mindphones. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Zajímají vás osudy kapel spolužáků? Stačí HUMR dál sledovat – od příštího dílu začne seriál o zajímavých uskupeních plný drbů a polopravd.

Heidegger´s song Mezi vším je unikátním projektem písnička Heidegger´s song. Před pár lety ji pouštěl na přednášce přímo děkan Benyovszky a zalíbila se tak, že si skupina 4 studentů a jednoho učitele řekla, že ji nazkouší taky. „Naučit se frázování trvalo asi týden a písničku samotnou jsme zkoušeli 2 dny,“ říká zpěvák Werner. „Byl problém se sezpívat, páč jsme trpěli záchvaty smíchu... Ono rapovat Heideggerovy originální texty je děsně absurdní, natož když tomu člověk rozumí,“ dodává. Nacvičenou píseň poté odehráli s nezapomenutleným úspěchem na vánoční besídce (záznam možno shlédnout na www. heidegger-song.jdem.cz) a FHS festu. „Jestli

Kapely z FHS Clyde – hard rock Fidibus – funk-r&b Full time job – death-hardcore Goropiš – rock Hynek Pokora – alternative In Crudo – rock-pop Jet8 – ska-punk Klub ohrožených matek – punk-rock Lipless Lincoln and the Sinners – alternative-rock Mindphones - pop-rock Meteleska - reggae-ska Odečet plynu – rock Quieten - alternative-rock Schrödingerova kočka – alternative Tasted – punk The Puppits – 60s punk The Dogsbodies – alternative-rock Příliš utažený kravaty – indie-folk Windigo – blues-rock

Hned dvě kapely, ve kterých hrají studenti FHS, se mají vystřídat v temném sklepení klubu Chapeau Rouge. Lidé se scházejí a mezi nimi jsou mnohé ze školy známé tváře. Koncert se proměňuje ve sraz. Kolem lítá nervózní a natěšený Zdeněk, zpěvák s kytarou kapely The Dogsbodies, a nikdo vlastně neví, co od nich čekat. Sál je již pln a z repráků se ozývá: „No... tak asi začínáme!“ První tóny. Otevírám pusu a dívám se kolem sebe. A kolem mě všichni otevřený pusy a dívají se na pódium. Sálem zní rock plný energie. Strašně dobrý rock plný energie! A sál stojí. Nehýbe se. Je statický. Jako správný kritik bych to měl možná vytknout kapele, že TO nedokázala rozhýbat – jenže mám za to, že to bylo právě díky momentu překvapení. Byl to jejich první koncert. Alespoň část publika, tvořená především právě studenty FHS, se pohupovat začala a někteří až tak vehementně, že odháněli kolem stojící křehké dívenky. Jakou měla hudba energii však nejlépe poznal náš humří fotograf Štěpán, který dostal od euforicky laděného návštěvníka koncertu regulérně pěstí. Jako zkušený kickboxer mohl svému soupeřovi urvat všechny údy, místo toho se ale jen nechápavě zeptal: „Co děláš?“ A vše se v poklidu vysvětilo. (Díky, Štěpáne, že jsi mě nezabil.) Zatímco členové The Dogsbodies přijímají gratulace, na pódiu již stojí Příliš utažený kravaty se svým indie-folkem, kterému dodával rytmus Matěj. Parket se poněkud vylidnil a my tak měli alespoň více místo pro realizaci alkoholem rozvláčněných pohybů. A nakonec se vylidnilo i pódium. „Pojďme zavzpomínat na sbor!“ ozve se sálem. A věru! Na výsluní stojíme v devíti desíti lidech, kteří navštěvovali či navštěvují Úvod do sborového zpěvu a projíždíme hity jako Anička, dušička, kde si bola či chorál Haši Véna. Nezapomenutelnou atmosféru dokreslují dva nadšení fanoušci. Myslíte, že tento příběh zasluhuje závěr? Tak: Myslím, že malé koncerty kreativních

13

14

kultura

Kulturní kotlík

„Nechte svoje pohlaví doma!“ Vybízeli účastníky Gender Fuck Festu jeho organizátoři. Festival se odehrál ve dnech 2. – 4. října v prostorách klubu NoD a v knihovně Gender Studies. Ti z vás, kteří jste nikdy předtím o genderu nic pořádného neslyšeli, obestřeni mlhou vytvořenou z mýtů o feminismu, a na festival jste přece jen dorazili, jste mohli být mírně řečeno překvapeni. Stalo-li se tak, o to více pak festival splnil svůj účel – informovat, zasvětit a v neposlední řadě pobavit.

ternativní hudební žánry a projekty, zejména se představili nemedializovaní (queer) umělci a umělkyně. Z přednáškových témat uveďme např. Ženy v Islámu, Transgender ve filmu, Černý feminismus, Večerníčky jakožto zdroj genderové socializace, Queer A jaký program byl? Rozmanitý komunita v Turecku aj. Zapojivším se stejně jako náš gender. Což dokládá hostům bylo umožněno vyrobit si z další heslo festivalu, které viselo po vlastních kusů látek svůj model, a ti dobu trvání akce v NoDu, že „nejvíc odvážlivější s ním mohli dokonce vyssexy na mužích (ženách) je to, že ne- toupit na sobotní módní přehlídce. existují“. Výběr sestával z přednášek, Muž v podprsence a podvazkovém workshopů, koncertů, výstav, divadla/ pásu zde nebyl žádnou výjimkou... K performance a spousty dalšího. Jed- nabourávání hranic a rozmělňování ním z řady překvapení pro návštěvníky genderových kategorií rovněž přispěla byly i neoddělené záchodky. Některé autorská divadelní hra „Umělohmotná návštěvníky uvedlo do rozpaků, když židle“, která aplikuje typické mužské nenalezli na toaletách typické značení vlastnosti na ženy a naopak, čímž dokadámy/páni. Hláška všech nevěřících zuje absurdnost stereotypního vnímaní Tomášů po vstupu „ono je to fakt ženy jako ženy a muže jako muže. S podobně zaměřenou akcí se společný“ pak kolovala od stolečku ke její návštěvníci v České republice stolečku. doposud nesetkali. Doufejme, že Na pódiu to rozjížděly rozličné alse jejím organizátorům podaří nás příjemně překvapit i v Bližší info o festivalu naleznete příštím roce.

na www.genderfuck.cz

Lenka Šebestová

Podzimní čas nás z cest vecpal zpět do fakultních lavic a stránek moudrých knih. Mnozí z nás se z narůčí přírody přesunuli v ruchu velkoměsta. Ale takové velkoměsto - a můžeme být konkrétní - taková Praha toho nabízí mnohem víc než akustický smog a bacily v hromadných dopravních prostředcích. Praha žije bohatým (a bouřlivým) kulturním životem, který je tak široký a různorodý, že ho jediný člověk nemá šanci obsáhnout. Proto také nabízíme novou kulturní podrubriku - jakési ochutnávky z různých kulturních sfér. A tak se s námi můžete alespoň jedním očkem podívat do galerie, přečíst beletristickou knížku, poslechnout koncert (popřípadě se u Lákadla zamyslet, zda by nestálo za to se něčeho zúčastnit na živo)… Vše samozřejmě v našem humanitním duchu.

Eva Kosinová

Literární ochutnávka Znám někoho, kdo mi říká „ještěrko“. Ale pozor, obsah tohoto pojmenování nemá evokovat přezdívku nebo snad milostnou zdrobnělinu. Jde o přímé a jasné pojmenování nás „teplomilů“. Nás, co se vyžíváme v letních měsících, kdy jsme doslova nasyceni optimismem a dobrou náladou (za kterou, pravda, nemálo může i čas letních prázdnin). Teď je ale s tropickými vedry útrum. Je listopad. Letos snad doba ledová, přijde mi. A tak jediné, co pro mě v příjemném slova smyslu znamená onen nevyhnutelný podzim, je posezení s dobrou knihou v jedné ruce a dobrým vínem v ruce druhé. Pro tentokrát byla mým společníkem sychravých dnů kniha Roberta Fulghuma Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Soubor příběhů sesbíraných za dlouhé roky je okořeněný až dětskou zvídavostí promísenou se zkušenostmi, nadhledem a touhou podělit se o drobnosti, jež, všimnete-li si jich, udělají váš život lepším. Roku 2003 (k patnáctým narozeninám této publikace) autor provedl jakousi reeditaci. Připsal dvacet pět nových příběhů a ty, které už vyčpěly, buď upravil, nebo vyřadil. Školka je podle Fulghuma barvitým náčrtem vidění světa - toho pravého a správného bytí v každé své podstatě. Vnímat na pár minut svět tak, jak je napsáno na řádcích této knihy, neutíkaly by nám mezi prsty maličkosti, jež dělají ony velké věci. Ano, snad právě to by byl recept na štěstí. Alespoň na takové to kratičké, co vás z nenadání zastihne na ulici a pak si zase kráčí dál. Na chvilku se zastavit, přemýšlet, rozjímat, požitkařit. TO potřebuje naše společnost. A ostatně i my samotní. Odhodit zábrany (byť jen ty nejnutnější), odpoutat se od toho, co musíme a nesmíme, co se hodí a naopak co se nesluší. Udělat si takovou malou neděli i v obyčejném pondělí. Nebudu interpretovat žádný z příběhů výše zmíněné knihy. Mohl by (a stalo by se tak) ztratit fulghumovský punc. Věřte mi, že byste přišli o hodně. A závěrem Fulghumovo krédo:

Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.

Michaela Plecitá

kultura

LÁKADLO Co: Tenkrát na východě - výstava fotografií každodennosti socialismu

Kdy: 28.10. 2009 - 3.1. 2010 Kde: Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí Proč: Abyste to konečně viděli na vlastní oči, protože jeden obrázek vydá za tisíc slov. A abyste alespoň nějak oslavili dvacáté výročí sametové revoluce.

Co: Retrospektivní výstava Josefa Čapka Kdy: 7.10. 2009 - 17.1.2010 Kde: Jízdárna Pražského hradu Proč: Stojí za to vidět tvorbu člověka, jehož nejznámější obraz byl vydražen za 9 300 000 Kč (a taky pro připomenutí pejska a kočičky).

Co: Festival alpinismu 2009 Co: Koncert Clyde Kdy: 20.11. - 22.11.2009 Kde: Národní dům na Smíchově Proč: Protože účast přijal legendární Reinhold Messner, který jako první zdolal všech 14 osmitisícovek, porazil Mount Everest bez použití kyslíkové bomby a provedl na něj kompletní sólovýstup bez lan (mj. napsal 17 knih a byl poslancem Evropského parlamentu za italské Zelené).

Co: Koncert Odečet Plynu Kdy: 7.11.2009 Kde: Bunkr

Co: Koncert Jat8 Kdy: 10.11.2009 Kde: Cross

Co: Koncert Schrödingerova kočka Kdy: 14.11.2009 Kde: Kaštan

Co: Koncert Lipless Lincoln and the Sinners Kdy: 15.11.2009 Kde: Vagón

Co: Koncert Skupina Goropiš

Co: Koncert The Dogsbodies Kdy: 09.11.2009 Kde: XT3

Kdy: 12.11.2009 Kde: Modrá Vopice

Kdy: 28.11.2009 Kde: Mlejn

Co: Koncert Jat8 Kdy: 28.11.2009 Kde: 007

kulturní sekce kolektivně

Zima s Filmovým klubem FHS Modré pondělí bude v duchu (ne)svobody v listopadu Ponurý podzimní čas nás zahnal do mata nespadaly do uniformních kolonek režimu. čtyř stěn kolejních pokojíků, učeben a První film tedy může k divákovi promlouvat i hispřednáškových místností. Ideální doba pro torickým kontextem, v němž vznikl, a přispět tak příběhy filmových pláten! A ani nemusíte k lepší představě o oné době. chodit skrz mráz. Když v pondělí počkáte v Druhý „po-pádový“ film zase svědčí o jistém jinonické budově do sedmi uvolnění témat a forem. hodin večer a uvelebíte se Zároveň je z něj cítit zahořklý v místnosti číslo 1036, ocodkaz na minulost, čímž varitnete se rázem v “kině”. uje společnost před děláním Ovšem není to obyčejné stejných chyb v budoucnosti. kino: kromě samotného Ze současné evropské filmu naservírovaného Filprodukce - konkrétně z movým klubem FHS se tu německého prostředí - je další dozvíte i zajímavé informace dvojice filmů. Každý svým o režisérovi a jeho díle. způsobem mapuje atmosféru Zimní semestr se bude komunismu. Jeden z nich orientovat na aktuální téma inspirovaný tématem tajné „SVOBODA – NESVOBODA“ policie - je zaměřen více na v našich nebo nám blízkých období „před pádem“. Druhý podmínkách. Filmy jsme vyse zabývá tím, jak vidí komubrali podle linie „před a po“ nistickou dobu současný 9. listopadu: pádu opony. Dva snímky z člověk. Životy těch druhých československé produkce byly Všechny zmíněné filmy 23. listopadu: natočeny v době postsocialinějakým způsobem protíná Kouř stické. idea svobody – což se ukazuje v kontrastních pozicích „před 7. prosince: Cenzura filmové produkce a po“, jak ji lidé vnímali tehdy Goodbye Lenin byla tehdy velmi přísná, stejně a jak ji vnímají nyní. jako různé další represálie vůči Více informací najdete na Aneta Veselská, umění. Hlavně, když jeho téhttp://fkfhs.and.cz.

PROGRAM

Eva Kosinová

= tradice, žádné kredity, diskuze, modré závěsy a zajímaví hosté 2.11. JAN HORSKÝ Osud humanitního ideálu v českém prostředí v posledních dvou stoletích 9.11. VÁCLAV ŽÁK: Ústava v médiích a politice 16.11. RADEK CHLUP: Proč a jak zaniklo řecké náboženství 23.11. MARCO STELLA: Darwin a mluvící zvířata. Antropomorfismus ve vědě a kultuře kolem roku 1900 30.11. zatím v oblacích - sledujte webové humrové rozhraní Aktuální seznam hostů najdete na http://fhs.cuni.cz/FHS-173.html, FB a www.i-humr.cz. Modré pondělí se koná každé pondělí v semestru na Hůrce (Husníkova 2075), vchod B, v posluchárně v 1. patře od 18 hodin. Zváni jsou všichni zájemci z kruhů universitních i veřejných.

15

16

kultura

Studentka FHS mluví

s Havlem

V červnu tohoto roku byla z popudu docenta Putny a docenta Pince uveřejněna výzva k napsání sdělení Václavu Havlovi. Výzva byla určena pouze pro ročníky 1989, jež se měly zamyslet nad tím, co pro ně dnes, jako osoby dvacetileté, znamená svoboda (ze zadání: „Co byste napsal/ a o Vašem životě, o Vašich pocitech, o Vašem vnímání svobody a nesvobody, kdybyste na to měl/a jednu stranu textu a kdybyste dostal/a příležitost přečíst tento Váš text z pódia tváří tvář Václavu Havlovi…“) Vítěznou práci napsala Eva Kosinová, studentka druhého ročníku FHS a rodačka z Písku, básnířka, cestovatelka a redaktorka Humra. Vítězství však obnáší velkou zodpovědnost. Eva se před dvěma týdny spolu s docentem Putnou setkala s Václavem Havlem a jádrem Občanského fóra v rámci plánování akcí souvisejících se Sametovou revolucí. V listopadu bude Eva v kostele sv. Anny na Starém městě předčítat svoji práci Václavu Havlovi, za účasti dalších významných osob podílejících se na revoluci. Reportáž z listopadového čtení „Václavu Havlovi tváří v tvář“ najdete v prosincovém čísle Humra.

An Puobišová INZERCE

NENAPLNĚNÁ Namaluj na chodník bílou křídou polovinu srdce a nech ji ležet poblíž zkus

O ČASE

Doprostřed přechodu postav židli sám si na ní sedni v ponurém černém kabátu a až naskočí červená zakřič: ČAS NEEXISTUJE

BEZPODMÍNEČNÁ Namaluj na papír veliké srdce a musíš ho malovat s láskou nalep ho na smutné osamělé dveře

PROTI SAMOTĚ

Až ti bude smutno, opuštěně ohmatávej v dlani žalud nebo kaštan představuj si život který je v něm a v který se může proměnit na nějakém kousku Země smutné, opuštěné udělej důlek zasaď semeno představ si mohutný kmen co tu bude stát za několik staletí a osamělého člověka co ho objímá představ si jejich lásku ve vzduchu obejmi svůj budoucí strom tiše se pomodli za Život Eva Kosinová

mix

Život ve městě

a krize představivosti Automobil jako důkaz krize Snad každá debata o současnosti se točí kolem takzvané „ekonomické krize“. Pro naši společnost je typický ideál individualismu, který toho má se zmiňovanou krizí společného více, než si myslíme. V prostředí městského života lze tuto souvislost demonstrovat na příkladu automobilu, prostředku osobní, nehromadné a především dopravy zdánlivě nezávislé na druhých lidech . Tato spojitost ekonomické krize a hojného užívání automobilu v centrech měst se na první pohled může zdát nejasná., ale mnohé nám v půl roku starém rozhovoru na téma krize napovídá Václav Bělehradský. Nikoliv náhodou poukazuje zrovna na absurditu dopravní situace v centrech měst. Vyjděme tedy z jeho úvahy. Auto je v městském prostředí dokladem a pomyslným symbolem toho, co můžeme nazvat posedlostí růstem (Bělohradský s oblibou hovoří o tzv. „náboženství růstu Růstu“) a zbytnělostí našich potřeb. Jak jinak si vysvětlit takovou popularitu užívání automobilu v centrech měst? Vždyť auto, jak Bělohradský vtipně poznamenává, „je archaický výrobek, který už se do této civilizace nehodí – okupuje příliš mnoho místa, zamořuje ovzduší, atd.“. Zejména ve stísněném městském prostředí je hojné využívání auta velký luxus. Na tuto absurdní situaci upozorňuje i italský myslitel Giovanni Reale, který zde poukazuje na dvousečnost vědecko-technického kořene prorůstajícího evropskou civilizací. Automobil je podle něj dokonalým příkladem tohoto rysu moderní techniky – na jedné straně je to výkvět individualismu, užitečná a efektivní hračka pro dospělé, avšak na straně druhé má jeho užívání negativní dopady na život jako zvýšenou agresivitu, dopravní zácpy, stres a zplodiny, což je dobře viditelné hlavně ve městech. Když Bělohradský hovoří o ekonomické krizi, označuje ji především za„krizi představivosti“. A hned jeden z prvních

kroků západních vlád mu dal za pravdu. Tím, kdo nás měl, obrazně řečeno, vyvézt z krize, byl podle tzv. „šrotovného“ právě automobil. Vidíme, jak omezený je rámec našeho uvažování, jak daleko sahá krize představivosti.

Zažít Prahu jinak V Praze 20. září předvedlo společenství vystupující pod názvem Auto*mat, že i zaběhlá schémata lze bourat. Uspořádání tradiční cyklojízdy a následné „pouliční slavnosti“ mezi stanicí I.P. Pavlova a Náměstím míru ukázalo nám známé centrum města v jiném světle. Proudy aut alespoň na chvíli nahradili chodci, cyklisté, kočárky a koloběžky.

Deevoluce potřeb V čem tedy spočívá ona tolik potřebná představivost? Může to být i schopnost vidět věci neobvykle a vystoupit z běžného pojmosloví. Taková představivost je nezbytná zejména ve městě, kde je dnes nutné hledat nové rozměry veřejného prostoru. Důležitý pojem do této debaty přináší přednáška Zdeňka Pince nazvaná „Deevoluce potřeb“. Pro naši (nad)civilizaci je totiž podle Pince typické, že v ní enormním způsobem narostly potřeby – dokonce se soustředíme na to, abychom neustále vymýšlely nové a následně je uspokojovali. Potřeby, jak jim rozumí francouzský filosof Emmanuel Lévinas, jsou předmětné a se svým naplněním utichají. Onen oslavovaný ekonomický růst pak není ničím jiným než růstem našich potřeb a tedy i rostoucí nutností je uspokojovat, což si žádá i více peněz. Tím se z nás stávají vyznavači „náboženství růstu Růstu“ a podle Pince nastává problém v tom, že v životě nezbývá prostor pro touhu, jejímž typickým příkladem je dobrota. Lévinasovská touha, která je neštěstím sytého, přichází pouze k tomu, jehož potřeby jsou naplněny. Ale kdo dnes vlastně dokáže ten nekonečný zástup potřeb uspokojit?

Podobným akcím rozumím jako demonstracím představivosti a protestu proti postupujícímu vylidnění městských center. Eugen Rosenstock-Huessy už před padesáti lety upozorňoval na charakter rozdělení amerických měst na střed, „Cestou z dálnice potřeb není askeze ani dokde se jen pracuje, a předměstí, kde se pouze bybrovolná skromnost“, říká Pinc. Stejně tak by dlí. A v Praze to občas vypadá, že je právě takový bylo absurdní tvrdit, že ve městě neexistují lidé, proces žádoucí - městská hromadná doprava se kteří auto každý den skutečně potřebují, a situzdražuje a prostor mimo turistické atrakce je pro ace, kdy je jeho užití smysluplné a užitečné. Ani chůzi nebo jízdu na kole omezený. Každá snaha předcházející řádky v žádném případě neměly prolomit toto zaběhnuté schéma je mi sympatbýt lynčem motoristů a voláním po nucené ická. Pokud totiž dokážeme vidět centrum města askezi. Deevoluce potřeb je o něčem jiném. Pinc jinak než jako prostor protkaný silnicemi, kam o ní hovoří jako o zamyšlení se nad tím, jestli si chodíme odkroutit svou bych neměl něco udělat se svými osmihodinovou pracovní Zažít FHS potřebami. Je tedy uvědoměním si ji n a k Dojeli jste dobu, je to důkaz, že to s někdy do toho, že „máme příliš mnoho potřeb školy na kole? naší představivostí není zas Stojany n a žádnou z nich nemáme doopravdy“ a kola jsou přip tak špatné. raveny ro a úvahou, „které potřeby opravdu v n ou před školo u. Během potřebujeme“. A potom už je na jedsv é ho cyklo dob rodružstv nom každém z nás, co s tím udělá. možná v í kopečku p o tkáte i vedoucíh o Katedry „Investovali jsme miliony dolarů do sociální a kulturn í ekologie jednoho směru a nyní je z toho trend. A vy Ivan si myslíte, že pouze proto, že máte pravdu, můžete tento směr změnit?“ cituje Rosenstock-Huessy v knize The Christian Future pesimistickou poznámku profesora Waltera A. Jessupa pronesenou na smrtelné posteli. V poslední době se ale ukazuje, že i každý takový směr má svoji mez, která může být impulsem k tomu, abychom ho změnili (nebo se o to alespoň pokusili). Stejně jako je cyklojízda a s ní spojené aktivity snahou změnit tragický směr vývoje města, je i deevoluce potřeb ukázkou toho, že naše představivost dokáže vybočit ze zajetých kolejí. Pokud tedy jednou automobily v pražském centru nahradí bezplatná MHD v kombinaci s koly a namísto „růstu Růstu“ budeme přemýšlet také o deevoluci potřeb, tak se možná nakonec z naší krize poučíme.

Jakub Homolka

Tip

Tip na knížku či referát do UKC: Giovanni Reale, Kulturní a duchovní kořeny Evropy

17

18

mix

Turnaje na KTV Sportovci, zbystřete!

Probuďte svého týmového ducha a přijďte si zasportovat do Hostivaře! I letos pořádá katedra tělesné výchovy (KTV FF UK) podzimní sportovní turnaje, které jsou určeny také pro studenty FHS. Budete mít možnost poměřit své síly s ostatními studenty z jiných fakult. Nemusíte být zrovna profíci - cení se hlavně chuť a zápal do hry.

Roztancuj své tělo i mysl v rytmu Zumby Že jste o ní ještě neslyšeli? Tak to se už brzy změní. Zumba je totiž čím dál tím populárnější. Nově se i objevila v nabídce tělocviku na KTV, kde se spolu s lezením na umělé stěně stala nejžádanějším předmětem. O co tedy vlastně jde? Zumba je nový fitness program, který spojuje prvky aerobiku a tance v rytmu latinsko-americké hudby. Nejde o žádný africký tanec, jak by se mohlo z názvu zdát. Zumba využívá taneční kroky salsy, reggaetonu, merengue a dalších. Používají se však základní kroky, takže opravdu nemusíte být žádným zkušeným tanečníkem. Na hodině se pak kombinují rychlé a pomalé rytmy, čímž dochází k efektivnímu spalování tuků a tvarování postavy.

A jak vlastně Zumba vznikla? Úplně náhodou, když si v roce 1999 v Kolumbii Alberto Peréz alias Beto (nyní známý lektor po celém světě) zapomněl hudbu na svoji lekci klasického aerobiku. Vyzkoušel tedy odučit hodinu na svoji oblíbenou latinsko-americkou hudbu a první lekce Zumby byla na světě! Ovšem na rozdíl od aerobiku se při Zumbě nepočítají kroky. Důležité je poslouchat hudbu a prožívat tanec naplno. Zumba je opravdu především zábava, kde se člověk doslova vyřádí. Pravidelně se o tom sama přesvědčuji každý týden při výuce Zumby na KTV. Propocené tričko a úsměv od ucha k uchu po každé hodině mluví za své.

Karolína Zelenková

Jak se zapojit? Stačí sestavit tým o určitém počtu lidí (domluvit se můžete třeba v Agoře v moodlu) a včas se zaregistrovat! Bližší informace naleznete na stránkách http://ktv.ff.cuni.cz (v levém sloupci pod odkazem Kurzy a akce).

 Florbalový turnaj 7. listopadu (3+1 hráč)

 Turnaj ve stolním tenisu 8. listopadu (dvouhra, čtyřhra – kategorie ženy a muži)

 Mikulášské smíšenky – volejbal pro začínající 5. prosince (3 ženy a 3 muži)

 Mikulášské smíšenky - volejbal pro pokročilé 6. prosince (3 ženy a 3 muži) Sportu zdar!

Karolína Zelenková

INZERCE

Výuka angličtiny v centru Prahy Příprava na státní a mezinárodní jazykové zkoušky, kurzy konverzace, gramatiky apod.

Maximálně 4 ě studenti ve skupin

www.milan-broz.com

Mobil: 722 714 520

mix

Moudrost anaháty

Vy snad nevíte, co je anaháta?

Uprostřed hrudi má každý člověk tzv. energetický orgán, kterému se podle každé kultury říká jinak – anaháta (soucitná) čakra v hinduistickém systému čaker, tifaret (krása) v kabalistickém stromu života, šamanovo srdce v různých kulturách pracující se šamanským přístupem, duchovní srdce v evropské esoterice. Tento orgán má v organismu jednu z nejdůležitějších funkcí – je to funkce spojování protikladů a proměny jedné formy energie ve druhou. Zjednodušeně řečeno, je to funkce lásky ve společenském slova smyslu (tedy ne ve smyslu sexuálním či duchovním). Je to bod, ve kterém člověk chápe, že já a druhý jsme v jednotě, že jsme součást jedné hry nazvané život. Tak třeba můžu vidět nějakou ženu jako sexuálně přitažlivou (sexuální dimenze lásky), ale zároveň si uvědomovat, že nejsme jenom samec a samička, ale zároveň jsme oba součást jedné skupiny nazvané lidstvo, která patří do jednoho ekosystému zvaného země – že jsme v tom prostě oba spolu. A to je něco, co můžu cítit stejně i k muži, zvířeti, rostlině, ačkoli zde už je sexuální dimenze minimální. Takže duchovní srdce je základ o něco vyšší formy lásky než je sex (a ostatně s tím spojená radost a zábava ve vztazích), ale ještě to není tak vysoká forma lásky, jakou nám ukázali duchovní učitelé jako Ježíš – forma, kdy člověk už zcela ztrácí pojem já a vnímá sebe a druhé jako skutečně a doslova jednu bytost (duchovní dimenze lásky).

Sex jako tanec duší Díky této funkci duchovní srdce umožňuje něco úžasného – mít vztahy, ve kterých nikdo nic neztrácí, ale naopak obě strany získávají. V sexuální lásce je něco poněkud dravého, loveckého, které tohle neumožňuje – něco zkrátka chci a přemýšlím, jak to od druhého dostat. Až když se přesunete na vyšší rovinu, můžete vnímat, že to není jenom nějaký obchod, já ti řeknu tohle a tohle, a pak konečně dostanu, co chci (tahle dimenze je u sexu vždy do určité míry přítomná), ale je to i vědomí toho, že nejde jen o pohlavní styk, ale že je to i určitý tanec, splývání dvou duší v jednu a sdílení života spolu. Zjednodušeně, duchovní srdce se zapojí, když si oba zúčastnění po sexu poděkují, co spolu mohli hezkého prožít. Když druhého nevidím jen jako objekt, ale zároveň jako cítícího, vědomého člověka, který má svou hodnotu jako lidská bytost. A tohle samozřejmě neplatí jen pro sex, ale pro každou oblast života – v oblasti řešení peněz, zacházení s mocí - určitě vás samotné napadnou nějaké příklady.

Moudrost, která spojuje Dá se proto říct, že duchovní srdce je skutečně sídlo moudrosti v člověku. Protože to je velká moudrost vědět,

jak žít svůj život tak, aby prospíval jak sobě, tak i druhým. Vlastně je to neustálé hledání a úzce to souvisí s rozvojem schopnosti milovat. Největší překážkou funkce duchovního srdce je totiž zášť, nenávist, žárlivost, pomstychtivost a podobné emoce. To jsou totiž emoce, při kterých vnímáte sebe a druhé jako rozdělené bytosti. On mi udělal tohle, ten…! Já pro ni dělám tohle a ona takhle! Nenávist bytosti rozděluje, zatímco funkcí srdeční lásky je vytváření jednoty. Dlouhodobé postoje tohoto typu obvykle vyvolájí defekty a nemoci v orgánech spojených s duchovním srdcem, jako je fyzické srdce nebo plíce. Ale mnohem horší je

pocit oddělenosti, který s tím souvisí. Když žárlíte, nenávidíte a neumíte odpouštět, je to jako by celý svět byl proti vám. Můžete se utěšovat, ale ne, támhle mám tohohle kamaráda a tuhle kamarádku, tady přítelkyni, ale faktem je, že to není o vnějším stavu. Ten pocit máte UVNITŘ. A dokud tam je, tak vám žádné důkazy, že tomu tak není, nepomohou.

Protony a elektrony Víte, co znamená klasická modlící se pozice, kdy se obě ruce sepnou před hrudí? Znamená to – muž a žena se v srdci propojují. Levou ruku řídí pravá ženská hemisféra, pravou levá mužská hemisféra a hruď je místo jednoty. Znamená to tedy – ty a já nejsou odděleni, jsou jedno. V podstatě každý rozpor se tak dá přiřadit k rozporu mezi mužskou a ženskou polovinou v nás. To je dané zkrátka tím, že jsme stvořeni energií muže a ženy, a proto jsou to dvě základní síly dávající a přijímající, ze kterých je v nás vše stvořeno. Mužská a ženská energie se přitom nebere jako něco bytostně lidského, je to archetyp, ze kterého vzniká tvůrčím aktem vše stvořené. Stačí se podívat do elektronů, protony, elektrony a neutrony, plus, mínus a neutralita. Hergot, ony i atomy mají svoji ženu, muže a dítě. A teď si vezměte, že tahle nauka je stará jako lidstvo samo, dávno před existencí mikroskopů. Pokud jste mi rozuměli, možná pochopíte i tohle – duchovní srdce je tak místem, kde se můžete propojit se vším, co existuje, protože jak vidíte, nejsou to jenom lidé, kteří vytvářejí stavy jednoty. Je to tedy cesta k porozumění tomu, že vše v životě je jeden celek, jedna jednota, že zkrátka záleží jen na tom, jestli jste dostatečně schopni milovat – a tomu se pak říká duchovní láska, nejvyšší možný stav.  Pro náš běžný život to pak zjednodušeně znamená, že čím více jsem schopný nalézat to, co je mi vlastní v životech druhých lidí i dalších bytostí, tím více jsem schopný nastolit v sobě stav jednoty sama se sebou a tím jsem šťastnější, na­plněnější, radost­ nější, milující.

Alan Tyl

19

Sleduj výsledky MÍSTOAUTORA! V letní foto soutěži změřily své síly desítky fotografů. Ti nej- byli po dlouhém zírání do neúprosných monitorů vybráni a otištěni. V rámci humanistické tradice blahopřejeme vítězům a mrzí nás že v časopisu nezbylo místo na víc v pravdě zajímavých fotografií. Sláva vítězům, čest všem. Min i poznámka: Výsledky soutěže soutěže vyhlásila šfr a redakční fotograf v Noc vzniku samostatného československého státu.

Všechny fotografie v soutěži najdete na www.i-humr.cz.

Vítězná trojice:

Karolína Komárková - Uniformita

Eva Šánová - Oceán

Lenka Šebestová - Transportation-Prague

Speciální kategorie Nejvíce závidění hodná pozice fotografa (Martin Jindra - Mosty)

Nejnebeštější záře (Eva Kosinová - Svoboda)

Nejlépe zachycené zvířecí genitálie (Radek Ulrych – Roxie)

Nejtemnější muž (Hanka Svačinková - Malíř)