CHKO Blanský les rok vyhlášení: 1989 rozloha: 212 km2 sídlo správy: Český Krumlov oficiální web: http://www.blanskyles.ochranaprirody.cz © Libor Sváček, http://www.blanskyles.ochranaprirody.cz
http://www.ochranaprirody.cz
CHKO Blanský les Geologie a geomorfologie t Ne a in at rk ho pa
Lhenick á b ráz d a
ká ic ol
Bl an sk ýl es Kř em
žs ká
Bl an sk ýl es
Ch va lši
ns ká
ko
t li
na
Kaplická brázda ko tlin
a
CHKO Blanský les Geologie a geomorfologie 6 3 7 5
1 2
4
1 – granulity moldanubika 2 – ultrabazity moldanubika (hadce) 3 – třetihorní sedimeny (písky, jíly) 4 – pestrá série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity s vložkami vápenců,erlanů,kvarcitů,grafitů a amfibolitů) 5 – jednotvárná série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity) 6 – tmavé granodiority, syenity 7 – druhohorní sedimenty (pískovce, jílovce)
CHKO Blanský les Geologie a geomorfologie Blanský les je součástí Šumavské soustavy Českého masivu, celku Šumavské podhůří. Jde o plochou hornatinu, tvořenou dvěma paralelními hřbety šumavského směru, s nejvyšším vrcholem Kleť (1 084 m). Má kernou strukturu, vůči okolí je ostře vymezena tektonicky podmíněnými kotlinami a brázdami (Chvalšinská k., Křemžská k., Lhenická b., Kaplická b.). Na území CHKO zcela převažují kyselé horniny moldanubika, mezi nimiž dominuje granulitový masiv Blanského lesa – čočka oválného tvaru o rozměrech 22 x 14 km.
CHKO Blanský les Geologie a geomorfologie V centrální Křemžské kotlině a podél západní hranice CHKO u Dobročkova se vyskytují ultrabazické hadce, u Dobročkova spolu s amfibolity. J a JV část CHKO tvoří horniny pestré série moldanubika, obsahující mimo jiné významné polohy krystalických vápenců. V severní části CHKO jsou naleziště vltavínů (tektity, vlastně křemičité sklo třetihorního stáří – dopad meteoritu v oblasti Ries Kessel v Bavorsku).
CHKO Blanský les Geologie a geomorfologie Ve vrcholových partiích Blanského lesa (Kleť, Bulový 953 m, Buglata - 832 m) se nacházejí četné skalní útvary periglaciálního původu: izolované skály, skalní sruby, kamenná moře, sutě. Velkolepým přírodním útvarem je kaňonovité údolí Vltavy pod Českým Krumlovem, tvořící východní okraj CHKO. Nejznámějším útvarem je 50 m vysoký ostroh Dívčí kámen se zříceninou gotického hradu, strmící nad soutokem Vltavy a Křemžského potoka.
skalní skupina Dvojčata na Kleti http://sweb.cz/sholec
Zřícenína hradu Dívčí Kámen (založen Rožmberky r. 1349 ) Ferdinand Runk, počátek 19. století
CHKO Blanský les Vodstvo Celá CHKO patří k povodí Vltavy, jež odvodňuje území zejména prostřednictvím Chvalšinského a Křemžského potoka. Klima Oblast leží ve srážkovém stínu Šumavy, a proto je relativně chudá na srážky – roční srážkové úhrny na vrcholu Kleti činí 720 mm (ve srovnatelné nadmořské výšce na Šumavě jsou téměř dvojnásobné). V Křemžské kotlině, ležící ve stínu vlastní Kleti, je to dokonce pouhých 560 mm. Zároveň je oblast ohřívána alpským fénem. Průměrná teplota na Kleti je 4,7 °C, v nejnižších polohách kolem 7 °C. Celá oblast včetně vrcholových poloh je poměrně chudá na sníh.
CHKO Blanský les Klima Jak funguje fén
http://www.blanskyles.ochranaprirody.cz
CHKO Blanský les Vegetace a flóra bučiny a suťové lesy Přirozenou vegetací většiny území CHKO jsou bučiny, zejména pak květnaté bučiny s příměsí jedle bělokoré. Velká část z nich byla sice převedena na smrkové monokultury, zachovala se však řada fragmentů, z nichž nejcennější jsou chráněny v maloplošných ZCHÚ PR Kleť, PR Vysoká Běta nebo PR Jaronínská bučina. Významné lokality suťových lesů jsou i v kaňonu Vltavy. Vyskytují se v nich charakteristické hajní druhy kyčelnice devítilistá a cibulkonosná, svízel vonný, bažanka vytrvalá, ječmenka evropská, v suťových lesích i měsíčnice vytrvalá, samorostlík klasnatý nebo udatna lesní. V křovitých lesních pláštích roste alpský migrant křovitého vzrůstu olše zelená (Alnus alnobetula). Na chudších půdách přecházejí květnaté bučiny do kyselých.
CHKO Blanský les Vegetace a flóra hadcové trávníky a bory Specifickou vegetaci hostí výchozy ultrabazických hadců, jež jsou zvláštním substrátem s vysokým obsahem kationtů (zejména hořčíku), pro řadu PR Holubovské hadce http://www.ckrumlov.cz druhů toxických, pro některé druhy (tzv. serpentinoendemity) nezbytných k životu. Jejich (polo)přirozenou lesní vegetací jsou hadcové bory, v Blanském lese se vyskytující zejména v okolí Křemže a Holubova. Mezi zdejší serpentinoendemity patří sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium) a hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum ssp. capillifrons), z dalších význačných druhů se zde vyskytují teplo- a světlomilné prvky bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), svízel sivý (Galium glaucum) nebo tomkovice jižní (Hierochloe australis). Chráněny jsou v PR Holubovské hadce, PR Dobročkovské hadce, PR Bořinka a PP Šimečkova stráň.
http://www.ckrumlov.cz
PP Šimečkova stráň
CHKO Blanský les Vegetace a flóra hadcové trávníky a bory Specifickou vegetaci hostí výchozy ultrabazických hadců, jež jsou zvláštním substrátem s vysokým obsahem kationtů (zejména hořčíku), pro řadu PR Holubovské hadce http://www.ckrumlov.cz druhů toxických, pro některé druhy (tzv. serpentinoendemity) nezbytných k životu. Jejich (polo)přirozenou lesní vegetací jsou hadcové bory, v Blanském lese se vyskytující zejména v okolí Křemže a Holubova. Mezi zdejší serpentinoendemity patří sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium) a hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum ssp. capillifrons), z dalších význačných druhů se zde vyskytují teplo- a světlomilné prvky bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), svízel sivý (Galium glaucum) nebo tomkovice jižní (Hierochloe australis).
CHKO Blanský les Vegetace a flóra suché trávníky Unikátem Blanského lesa jsou xerotermní trávníky na vápenci, s řadou pro podhorské polohy neobvykle teplomilných prvků. Zásadní lokalitou je NPR Vyšenské kopce, kde se vyskytují např. ostřice Micheliova (Carex michelii), vousatka prstnatá (Botriochloa ischaemum), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), rozrazil ožankový (Veronica teucrium), divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii ssp. austriacum), hořec křížatý (Gentiana cruciata) nebo hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox ssp. bohemica). Výskyt řady exklávních prvků a paleoekologická data (Ložek - šneci) poukazují na kontinuální existenci bezlesí v tomto území v průběhu holocénu, byť vlastní suché trávníky se dnes většinou vyskytují na stanovištích s potenciálem pro výskyt lesních společenstev a v bezlesém stavu jsou udržovány dlouhodobým managementem, zejména pastvou.
CHKO Blanský les Vegetace a flóra suché trávníky Odlišná vegetace se vyvinula na xerotermních skalních stanovištích na krystalických horninách kaňonu Vltavy (sv. Alysso-Festucion pallentis). Charakterizují je např. kostřava sivá (Festuca pallens), tařice skalní (Aurinia saxatilis) nebo jestřábník dvouklanný (Hieracium bifidum). Vyskytují se v mozaice s kyselými skalními bory. Chráněny jsou v PR Dívčí kámen.
CHKO Blanský les Vegetace a flóra vlhké louky V CHKO se zachovalo několik fragmentů květnatých vlhkých luk, patřících především do okruhu vegetace pcháčových luk (Calthion, na vlhkých, živinami bohatších stanovištích), rašelinných ostřicových luk (Caricion fuscae, na vlhkých, živinami chudých stanovištích) a bezkolencových luk (na vlhkosuchých, živinami chudých stanovištích). Vyskytují se v nich např. prstnatec májový, Fuchsův a pleťový (Dactylorhiza majalis, D. fuchsii, D. incarnata), kosatec sibiřský (Iris sibirica), ostřice Hartmanova (Carex hartmanii) nebo všivec lesní (Pedicularis sylvatica). Geograficky významným mezním prvkem vlhkých luk je kýchavice bílá pravá (Veratrum album ssp. album), alpský prvek, jejíž lokality v Blanském lese leží na severní hranici jihočeské arely. Vegetace vlhkých luk je chráněna v PP Horní luka, PP Mokřad u Borského rybníka nebo v PP Provázková louka.
Dactylorhiza incarnata
Carex hartmanii
CHKO Blanský les Vegetace a flóra Mykoflóra Na vápence (NPR Vyšenské kopce) jsou vázané vápnomilné a teplomilné druhy hub, např. hřib satan (Boletus satanas), h. Fechtnerův (B. fechtnerii) nebo pavučinec náramkovcový (Cortinarius praestans).
hřib satan
pavučinec náramkovcový
CHKO Blanský les Fauna Charakteristicky vyvinutá jsou společenstva podhorských listnatých lesů, s některými vyloženě horskými prvky. Na druhou stranu se zde vyskytují teplomilná společenstva, vázaná zejména na ostrůvky vápenců v předhůří. Patrné je jihozápadní, především alpské ovlivnění. bezobratlí měkkýši: v NPR Vyšenské kopce se vyskytují některé méně náročné xerotermní druhy, např. suchomilka obecná (Xerolenta obvia), zrnovka mechová (Pupilla muscorum) nebo bezočka šídlovitá (Cecilioides acicula). Průzkumem fosilní malakofauny zde bylo prokázáno bezlesí v období holocénního klimatického optima. V horských lesích a sutích se vyskytují náročné lesní druhy vřetenatka nadmutá (Macrogastra tumida) (jinak Karpaty, Jeseníky, Šumava), vřetenatka šedavá (Bulgarica cana) nebo zemoun skalní (Aegopis verticillus) i vyloženě horské prvky slimáčník horský (Semilimax kotulae) a závornatka křížatá (Clausilia cruciata). V Křemžském potoku žije malá populace perlorodky říční (Margaritifera margaritifera).
Aegopis verticillus
Cecilioides acicula
CHKO Blanský les Fauna Charakteristicky vyvinutá jsou společenstva podhorských listnatých lesů, s některými vyloženě horskými prvky. Na druhou stranu se zde vyskytují teplomilná společenstva, vázaná zejména na ostrůvky vápenců v předhůří. Patrné je jihozápadní, především alpské ovlivnění. bezobratlí denní motýli: myrmekofilní modrásek černočárný (Pseudophilotes baton) na mateřídoušce – v J Čechách SV hranice areálu výskytu; soumračník západní (Pyrgus trebevicensis) – západevropský prvek, v ČR zjištěn poprvé v r. 2001 v NPR Vyšenské kopce.
CHKO Blanský les Fauna bezobratlí ostatní: na vápencích teplomilní pavouci sklípkánek hnědý (Atypus affinis) a slíďák Alopecosa sulzeri, v chladných sutích nejvyšších poloh (Vysoká Běta) vzácný pavouk mysmena horská (Trogloneta granulum). Na Kleti ca 3500 hnízd boreoalpinního lesního mravence Formica aquilonia – jedna z největších populací v Evropě. Řada druhů brouků vázaných na (pod)horské lesy jako střevlík Carabus irregularis, roháčci Platycerus caraboides a Sinodendron cylindricum, tesaříci Acanthoderes clavipes nebo Stictoleptura scutellata aj.
http://www.zin.ru
Acanthoderes clavipes
Platycerus caraboides
CHKO Blanský les Fauna obratlovci obojživelníci: vedle běžných druhů se vyskytuje čolek velký (Triturus cristatus) nebo skokan štíhlý (Rana dalmatina) plazi: vedle běžných druhů užovka hladká (Coronella austriaca) ptáci: charakteristicky vyvinutá jsou společenstva podhorských lesů: sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), holub doupňák (Columba oenas), lejsek malý a černohlavý (Ficedula parva, F. hypoleuca) nebo jeřábek lesní (Bonasa bonasia). Velmi vzácně se vyskytují horské druhy datlík tříprstý (Picoides tridactylus) a kos horský (Turdus torquatus). Do podhůří pronikají některé nížinné druhy, např. strakapoud prostřední (Dendrocopos medius). savci: z šelem byl zjištěn výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) a vydry říční (Lutra lutra), z význačných drobných savců zde žije rejsek horský (Sorex alpinus)
CHKO Blanský les Nejvýznamnější maloplošná ZCHÚ NPR Vyšenské kopce – xerotermní polečenstva na vápenci, řada exklávních prvků v různých taxonomických skupinách PR Dívčí kámen – kaňon Vltavy v okolí soutoku s Křemžským potokem, skalní a suťová společenstva na krystalických horninách s teplomilnými prvky PR Holubovské hadce – hadcový bor se serpentinoendemity a teplomilnými prvky PR Kleť – nejvyšší vrchol Blanského lesa se skalními útvary a sutěmi a fragmenty přírodě blízkých společenstev horských lesů
CHKO Blanský les Historie lidského vlivu V oblasti je prokázáno už paleolitické osídlení – nálezy kostěných a pazourkových nástrojů aurignacké kultury (70 až 30 tisíc let př. n. l.) v Dobrkovické jeskyni u Českého Krumlova. Vedle toho zde byly nalezeny fosilie jeskynní hyeny, jeskynního vlka, polární lišky, jeskynního lva, jeskynního medvěda, mamuta, jelena obrovského a řady dalších živočichů doby ledové. Řídké doklady osídlení pocházejí i z mezolitu (Třísov, Křemže) a neolitu (hradní vrch v Českém Krumlově). I když vlastní území CHKO nepatří k starosídelní oblasti, existují doklady trvalého osídlení v době bronzové (ca 2200–750 př. n. l.) – zejména výšinná sídliště Český Krumlov a Dívčí kámen. Území leželo na významné http://www.ckrumlov.cz obchodní stezce z Podunají do Čech (bronz, jantar).
depot (hromadný nález) měděných prutů starší doby bronzové z Havaldy u Chvalšin
CHKO Blanský les Historie lidského vlivu Řada lokalit byla osídlena v době železné. Známé je keltské oppidum Třísov. Slovanské osídlení přišlo do této oblasti záhy – existují doklady slovanských hradišť z Českého Krumlova nebo Kuklova z 8. století (kmeny Doudlebů a Slavníkovců). Od 11.-12. století probíhá slovanská kolonizace, později na jihozápadě následovaná kolonizací německou. Ve 13. století založen cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně.
CHKO Blanský les Historie lidského vlivu Dochovala se řada památek venkovské architektury (kostely, vesnické statky), památka UNESCO Holašovice – selské baroko. Postupný rozvoj mozaikovité socialistickou kolektivizací.
zemědělské
krajiny,
zásadně
narušený
až
Moderní rozvoj turistiky: vodáci na Vltavě, Kleť, středověká hradní zřícenina Dívčí Kámen.
CHKO Blanský les zajímavé webové stránky http://www.ckrumlov.cz - vydařený informační systém regionu Český Krumlov, detailní informace o maloplošných ZCHÚ Blanského lesa včetně fotek, informace o historii a kulturním dění na Českokrumlovsku
CHKO Blanský les rok vyhlášení: 1989 rozloha: 212 km2 sídlo správy: Český Krumlov oficiální web: http://www.blanskyles.ochranaprirody.cz © Libor Sváček, http://www.blanskyles.ochranaprirody.cz
http://www.ochranaprirody.cz
Horský masiv Blanského lesa, předsunutý v předhůří Šumavy a výrazně vymezený okolními sníženinami. Oblast pošumavské podhorské přírody, s útočišti teplomilných společenstev na vápencových ostrůvcích na úpatí a se svébytnou flórou na výchozech ultrabazických hadců. Východní hranici území tvoří jeden z nejzachovalejších úseků kaňonu Vltavy v okolí Zlaté Koruny a Dívčího Kamene.
