CHKO Blaník rok vyhlášení: 1981 rozloha: 41 km2 sídlo správy: Louňovice pod Blaníkem oficiální web: http://www.blanik.ochranaprirody.cz http://www.ppphoto.net
http://www.ochranaprirody.cz
CHKO Blaník Geologie a geomorfologie
1 - ortoruly, granulity a velmi pokročilé migmatity moldanubika
4
1
3 2
2 - jednotvárná série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity) 3 - pestrá série moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity s vložkami vápenců, erlanů,kvarcitů, grafitů a amfibolitů) 4 - permokarbonské horniny (pískovce, slepence, jílovce)
CHKO Blaník Geologie a geomorfologie Území leží ve Vlašimské pahorkatině, jež je součástí Středočeské pahorkatiny. Geologickým substrátem jsou především kyselé metamorfované horniny českého moldanubika (pararuly, migmatity, svory). Dominantou zvlněné pahorkatinné krajiny je tektonicky podmíněný hřbet (hrásť) Velkého a Malého Blaníku (632 a 580 m), s pozůstatky periglaciálního zvětrávání: mrazové sruby Rytířských skal, kryoplanační terasy, balvanové proudy. Výraznou tektonickou strukturou je soustava zlomů Blanické brázdy, jež jsou variského stáří a jsou dodnes aktivní. V terénu se projevují především v oblasti Blanické brázdy – jednoduchá tektonická sníženina (brázda) protékaná řekou Blanicí. Ojediněle se zde zachovaly pozůstatky starých permských sedimentů. Na zónu Blanické brázdy je také vázáno zrudnění, především polymetalické. Významnou geologickou lokalitou je zlatý důl Roudný – známé ložisko zlata, těžené od roku 1769 do roku 1930. Celkem se zde vytěžilo asi 6 tun zlata.
CHKO Blaník Vodstvo Hlavním tokem CHKO je říčka Blanice – přítok Sázavy v povodí Labe. V ČR jsou Blanice dvě, této se proto někdy říká vlašimská. Na území CHKO se nachází několik rybníků, v jejichž okolí se zachovaly zbytky oligotrofních rašelinných luk chráněných v PP Částrovické rybníky, PR Podlesí (Býkovické rybníky) a PP Rybník Louňov. Klima Součást mírně teplé oblasti s průměrnými ročními teplotami kolem 7,5 °C a průměrnými ročními srážkami kolem 650 mm. Převažují západní větry.
CHKO Blaník Vegetace a flóra Mokřady Nejcennější jsou mokřadní společenstva vázaná zejména na litorály menších mezotrofních rybníků. Mezi nimi jsou floristicky nejvýznamnější rašelinné louky s výskytem suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium) a širolistého (Eriophorum latifolium), vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), ostřice plstnatoplodé (Carex lasiocarpa), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), všivce lesního (Pedicularis sylvatica), tolije bahenní (Parnassia palustris) nebo rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia). Většina z uvedených druhů se vyskytuje na nejcennější lokalitě, PR Podlesí, a v PP Částrovické rybníky.
CHKO Blaník Vegetace a flóra
Na obnaženém dně Býkovických rybníků se vyskytuje cenná vegetace s efemerní trávou puchýřkou útlou (Coleanthus subtilis).
http://stanoviste.natura2000.cz
CHKO Blaník Vegetace a flóra Louky Převažující vegetací polopřirozených stanovišť jsou kulturní dvojsečné ovsíkové louky bez ochranářsky významných druhů, v aluviích pak vlhké pcháčové louky a tužebníková lada. Nehnojené porosty na kyselých substrátech mají charakter smilkových trávníků. Na mělkých silikátových skalních podkladech se často vyskytují acidofilní suché trávníky s kostřavou ovčí (Festuca ovina) a pavincem horským (Jasione montana).
CHKO Blaník Vegetace a flóra Louky Na výslunných stanovištích s hlubší půdou se vyvíjejí suché podhorské trávníky se smělkem jehlancovitým (Koeleria pyramidata) se vzácným výskytem vstavače kukačky (Orchis morio).
CHKO Blaník Vegetace a flóra Lesy Nejcennějšími ukázkami přírodě blízké lesní vegetace jsou kyselé bučiny na Velkém a Malém Blaníku a na Slepičím vrchu. Z význačných podhorských prvků se v nich vyskytuje plavuň pučivá (Lycopodium annotinum). Vedle těchto floristicky celkem uniformních porostů se zde vyskytují fragmenty květnatých suťových lesů s javorem klenem, samorostlíkem klasnatým, udatnou lesní, bažankou vytrvalou, lilií zlatohlavou nebo vraním okem čtyřlistým.
CHKO Blaník Fauna Středně bohatá společenstva průměrné české krajiny, s cenným výskytem některých citlivějších druhů ustoupivších v důsledku intenzifikace hospodaření.
bezobratlí
http://stanoviste.natura2000.cz
měkkýši: společenstva regionálního významu, např. druhově bohaté lesní sutě na Velkém a Malém Blaníku: zuboústka sametová (Causa holosericea), hrotice obrácená (Balea perversa), zemoun skalní (Aegopis verticillus). - zachovalá vodní malakofauna říčky Blanice (Unio pictorum, Unio crassus, Unio tumidus, Pisidium supinum) - slatinné louky u Velkého a Malého Býkovického rybníka (PR Podlesí) s regionálně ojedinělou populací vrkoče útlého (Vertigo angustior)
CHKO Blaník Fauna bezobratlí motýli:
CHKO Blaník Fauna bezobratlí ostatní: vodní pavouk vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica), několik druhů vzácnějších vážek, např. páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii) nebo vážka podhorní (Sympetrum pedemontanum), horský střevlík Cychrus attenuatus aj. obratlovci obojživelníci: vedle běžných druhů skokan ostronosý (Rana arvalis) v PP Podlesí nebo mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) v listnatých lesích plazi: běžné druhy včetně užovky hladké (Coronella austriaca) ptáci: v lesích lejsek malý (Ficedula parva), holub doupňák (Columba oenas), výr velký (Bubo bubo), v otevřené krajině např. ťuhýk šedý (Lanius excubitor) savci: vydra říční (Lutra lutra)
CHKO Blaník Nejvýznamnější maloplošná ZCHÚ PR Velký Blaník – lesní komplex v okolí Velkého Blaníku. Zachovalé porosty bučiny a suťových lesů s četnými skalními výchozy PR Podlesí – rašelinné louky v okolí Býkovického rybníka s cennou mokřadní flórou a faunou
CHKO Blaník Historie lidského vlivu Nejstarším dokladem osídlení je halštatské hradiště na vrcholu Velkého Blaníku (doba železná, ca 500 př. n. l.) Středověká kolonizace území probíhala zejména ve 12. století (v r. 1149 založen ženský premonstrátský klášter v Louňovicích). Postupně vzniká typická zemědělská krajina. Na konci 18. století rozvoj průmyslu (textilky, obuvnictví). V 19. století racionální lesní hospodaření – zavádění smrkových monokultur. První hospodářský plán platí od roku 1881. Národní obrození přineslo pozornost Blaníku a legendě o svatováclavskému vojsku a související rozvoj turismu. První pouť na Blaník v roce 1851, další v roce 1867. V roce 1868 byl uložen do základů Národního divadla v Praze kámen z Blaníku.
CHKO Blaník rok vyhlášení: 1981 rozloha: 41 km2 sídlo správy: Louňovice pod Blaníkem oficiální web: http://www.blanik.ochranaprirody.cz http://www.ppphoto.net
Zachovalá typická krajina středních poloh Českého masivu, s mozaikou lesů, polí, luk a menších rybníků. Ústřední dominantou je dvouvrchol Velkého a Malého Blaníku – hory, jež se stala součástí moderní české mytologie. Nejmenší CHKO v ČR.
http://www.ochranaprirody.cz
