• •
•
•
.
•
ROČNíK XXX-KČS 1 , 60
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
I •
I v
v
v
CHCES VEDET, • JAK SE VIDlM V ZRCADLE? PODíVEJ SE 10- 11 ! NA
,
•
• •
• •
•
•
•
• I
J
,
•
INDEX 47011
•
-'"
•
/
"e "u
>~
.-e
,
,e
"'CI."
•
"-o> o
•
.-'".."
•
>
.-~> .." " "E .--o> '"o(
e
."
1. Panl Nováková mě telefonicky pofádala o pomoc. Neznámý pachatel se pokus il vyloupit jejl byt.
•
>U
2. "Vracela jsem se ve dvanáct hodin :z: procházky a zf'ejmě isem ho vyruJila. Viděla jsem, jak vyskočil oknem a zmizel v restauraci naproti mému domku." •
>tl•
•
."
e
- '
..,". ..a
.,,"'" n >e
• o e
>H~
"..a . E'">
•
-" "o ..a> Eo ,,'" -~
•
tl o "Z .c
,
u" e
•
•
a.a •• 'O " ,.,>H
> •
.
0== CI.."
."
o~
3. V restauraci byli ~tyfi mul!l. tauraci již dellH dobu.
Dvěma %
nich potvrdil
~linlk.
4.
že jsou v res•
•
Třeti
muž ihned spustil: HS vloupá .. nim do bytu panl Novákové nemám nic společného. Vůbec ji neznámi"
5. Také čtvrtý muž mne pfesvědčoval, že v restauraci je již od deseti hodin, jak bývá v sobotu vždy jeho zvykem. O tom, kdo ;e pachatelem, jsem nemusel dlouho pfemý~let. Usvěd~il se sám •
ČiM SE USV~DČIL PACHATEL LOUPEŽE V BYT~ PANi NOVÁKOVÉ? •
•
,
• •
Kopretiny mám ráda, koprovou omáčku ne. Když mně jednou maminka domlouvala, abych ji jedla, namítla jsem: "Vždyť je to škoda z hezkých kytek dělat omáčku."
•
Maminka se smála a říkala, že omáčka se nedělá z kopretin, ale z kopru . A dávala mi čichat ke kopru i ke kopretinám. Ale přesto mě tu nešťastnou omáčku ještě nenaučila jíst. Zato mě už moc a moc dávno naučila mít ráda kopretiny. Nejdřív
jsem se divila, proč se jí kopretiny tak líbí. Vždyť rostou docela zadarmo všude kolem našeho domku. Maminka m i na to řekla, že právě proto je má ráda. Pak jsme se společně dívaly .na kvítek kopretiny a já si uvědomila, že střed květu je žlutý jako sluníčko a okrajové lístky vypadají jako bílé obláčky kolem slunce. A najednou mí kopretina už vůbec nepřipadala jako obyčejná květina. . .
•
Kopretiny rozkvétají kolem prvního června. Oznamují tedy, že se blíží. léto, a to se mi líbí. A protože prvního června mají děti svátek, je to vlastně jejich kytička. Tohle mi také říkala maminka. Já si ale ·myslím, že kopretiny kvetou hlavně pro mou maminku. Vždyť ona má začátkem června narozeniny! Proto jí každoročně přináším kytičku kopretin, co rostou za humny. Tohle slovíčko mám pro změnu od táty. Používá ho, když mluví o něčem, co je za naším domkem. Humno je tedy malá loučka, příkop a stará zámecká zahrada bez plotu. Všude tam rostou a kvetou začátkem června kopretiny . .
Myslím, že jsem už pověděla všechno, co o kopretinách vím. Proto teď skočím za humna, abych mohla mamin,c e natrhat kytičku kopretin. -sh •
•
-
•
PION .ÝRSKÉ
ve stejný den po pětadvaceti letech začíná pátá spartakiáda .Československá spartakiáda 1980.
PRAHA
•
PATŘí PIONÝRŮM. Putovali po Praze pěšky, jezdili metrem, dívali se na Hradčany, na Vltavu, sledovali, jak pokročila přestavba Národního divadla. A také se dívali na domovenky jiných pionýrů. - Jé, u vás jsme byli na táboře I Fakticky? Tak n'ám za to ukažte, kudy se jde na Staroměstské náměstí. Za . čtvrt hodiny se začne hýbat orloj •••
•
•
RADOST MÁ RADOST
•
-
Prověrkou
PŘIPOMEŇME SI
V ČERVNU června
1.
je Mezinárodní den dětí. O něm hovoří už vyprávění na předcházející straně a daln články i povídky tohoto Ohníč ku.
nácviku na es. spartakiádu 1980 byla tělový chovná akademie v Příbrami. Na snímku Antonína Blumla vidíme starší žákyně, které svoji skladbu nacvičovaly pod vedením s. Jaroslavy Haškové.
,
•
10.
r
června
1942 se do celého světa rozlétlo jméno Lidice. A svět ustrnul. Fa!ističtí okupanti obec vypálili, 184 mužů zastřelili, 196 žen a 96 dětí odvlekli do koncentračních táborů. Obec byla p'o válce obnovena a jméno Udice dodnes říká: Zabraňte válce, chraňte mirl •
•
•
•
23. června' í 955 byla zahájena 1. celostátní spartakiáda. A nyní,
•
SBíREJTE LÉČIVÉ ROSTLINY Časopis Sedmička
• •
pionýrů ve spolupráci s českou ÚR PO SSM
a n. p.
Léčivé
V těchto týdnech je především zájem o květy z hlohu, heřmánku, hluchavky, pivoňky červené, vlčí ho máku, lípy, bflého jetele, čer'le ného jetele a černého bezu. Listy se sbírají z konvalinky, podbělu, jahody lesní, jitrocelu, plicníku, černého rybízu, ostružiníku. Nať se sbírá u mařinky, mochny husí, průtržníku, truskavce, mateřídouš ky a lomikámenu; .
rostliny vyhlašuje soutěž ve sběru léčivých rostlin. A jako v minulých letech, i letos na pilné sběratele čekají hodnotné odměny. Jak pro jednotlivce, tak pionýrské kolektivy, které do redakce Sedmičky pionýrů pošlou svá hlášení o sebraných a odevzdaných léčivých rostlinách. Sledujte tedy pokyny v Sedmičce pionýrů. Veškeré informace o sběru a sušení léčivých rostlin si můžete vyžádat v nákupnách n. p. Léčivé rostliny, kde se sběr odevzdává. Nákupny jsou v městech: Praha, Vodňany, Plzeň, Liberec, Žatec, Doksy Slatiňany, Jičín, Brno, Strážnice, Šumperk, Opava, Velký Újezd u Olomouce.
Radost je pionýrský soubor Okresního domu pionýrů a mládeže ve Strakonicích. Letos nacvičil představení Pampelišky a zúčastnil se jím krajské pře hlídky jihočeských loutkářů, které se říká Skupovy Strakonice. Po přehlídce se soubor Radost vydal na putování po s~rakonic kých mateřských školách. Děti Pampeliškám tleskají a Radost má radost.
Foto František Zemen
•
•
.
•
3
, • \
•
....1."
.,
,
hat vedle něj už hlasitě odfukoval jako kočovný Nomád, který si přetáhne houni k bradě a už neví o světě. Vít si vzpomněl na tvář děvčátka, které po dvou dnech vyprostili z trosek: jak byla strašně klidná, netečná! Ne, zatím není v silách člověka zemětřesení OKAMŽiKY NAP~T! NAPSAL IVO PECHAR NAKRESLIL THEODOR PIŠT~K odvrátit, ale je možné se na ně připravit, když se ví, které místo postihne, kdy a v jaké síle. Jenomže vypracovat takovou předpověď , znamená vzít na sebe odpovědnost za pří padný omyl. Určíš, kdy a kde k tomu dojde, lidé opustí město, země se párkrát zachvěje . Na speciální mapě byl jejich další cíl ozna- nepřekousli jazyk. Naštěstí bedny s přístroji a nic, lidé se tedy vrátí a náhle přijde vlna čen řeckým písmenem lambda. "Jak dlouho byly obložené spacími pytli a bagáží ... velkých otřesů. Potom zdi a stropy domů , se ještě budeme držet téhle povedené silnice?" pohřbívají stejně zákeřně jako tehdy za Utvar Lambda byl protáhlá úžlabina přeťaInženýr Turahim za volantem terénní toyoty tá zlomem, který vznikl při posledním velkém úsvitu na Sicílii, kdy zasypaly ono děvčátko. ztrácel trpělivost. Snad před hodinou nara- zemětřesení. Rozmístili kolem zlomu pří Věděl, že přemíláním úzkostných myšlenek zili na kolonu cisternových vozu a od té stroje a pracovali se zaujetím až do soumraku. nic nevyřeší, naopak že zítra bude jen o to chvíle se za nimi vlekli. "Až se údolí rozvětví, Pak rychle postavili stan, rozdělali oheň a uva- víc unavený. Raději se trochu projdu, řekl si uhneme na jih," hlásil asistent Nezan, který řili čaj. Už nějakou dobu zaznamenávaly a vylezl ze stanu. Vzduch nad horami Východs mapou na klíně dělal navigátora. Turahim seizmografické stanice vlny slabých otřesů. ní Anatólie byl zázračně průzračný. Přibli jen bezmocně přehmátl na volantu. Mezinárodní ústředna předpovídala, že ohnis- žoval hvězdy ... UNION CHEMICAL četl doktor Vít v za- ko zemětřesení se tvoří v oblasti severozápadNebe se pohnulo a o nepatrný zlomek své táčkách na bocích cisteren. O tom, co vezou, vzdálenosti ustoupilo vzhuru. Náhle ležel na ně od jezera Van. Jejich úkolem tady v terénu to mnoho neříkalo. Ale podle toho, jak se na bylo předpověď upřesnit. V téhle oblasti do- zemi, která mu bez jakéhokoli varování a v hlubokém tichu ucukla pod nohama. Pak ka:ždém výmolu zhouply, musely být pořádně chází k velkým zemětřesením pravidelně uslyšel rachot. Tam, kde stála toyota, bylo plné. "Kam vůbec jedou? Na desítky kilo- jednou za dvanáct let, ale nyní vše nasvědčo metru je jen hornatá step a pár poztráce- valo tomu, že napětí v zemi roste mimo tento prázdné místo. Vzápětí k němu dolehly boných vesnic," zeptal se Vít doktora Ferhata, cyklus. Čím byla nebezpečná odchylka vyvolestivé výkřiky. Pochopil, co se stalo. Špatně s kterým se za těch pár dnu, co křižovali lána? - V dálce po nebi šlehly reflektory. zabrzděný vůz se při otřesu hnul, dostal se na svah a sjel do úžlabiny. Vyskočil a rozběhl touhle vyprahlou krajinou, docela spřátelil. Donesl se k nim hukot těžce pracujících moNež stačil Ferhat odpovědět, Turahim za- torů. "Další kolona," poznamenal Vít. Chvíli se tam. Turahim plival krev, která se mu ři nula z rozbitých úst a nosu, Nezan si přidr vrčel: "Ať jedou třeba do pekla, ale aspoň o tom debatovali a pak šli spát. Turahim a žoval bezvládnou ruku. Vít jim pomáhal ať trochu uhnou!" Stiskl klakson a sešlápl Nezan si sklopili sedadla v toyotě a zalezli nahoru. "Teda tohle musel být už pořádný plyn. Sjel do mělkého vyschlého řečiště a začal dovn itř ... předjíždět. Museli stisknout zuby, aby si Doktor Vít nemohl ve stanu usnout. Fer- otřes," hekal Nezan. Ferhat vylezl ze stanu
4
•
ně: Věnec pahorků
"Co se děje? Už je to tu?" se nehybně rýsoval v jasné noci, všude klid a mír, jen na dně úžlabiny vůz převrácený na bok a povalené přístroje. Bylo jim jasné, že sami vůz nevytáhnou. "Není . to nic vážného," řekl Nezan, když mu zpevnili zlomenou ruku. "Klidně jděte." Vít s Ferhatem se tedy vydali pro pomoc ... Šli po silnici a měli za sebou už kus cesty, když se k nim donesl hukot motoru. Vůz se a volal na
,
•
rychle blížil. Bylo těch zvuků víc. Hřmot brzo naplňoval celé údolí a pak se v ranním šeru vynořily bludičky světel. Cisterny se vracely. První rychle projela kolem a chrstla na Víta a Ferhata oblak prachu. Pak už asi druzí řidiči neviděli ty dva zoufale mávající ... O pár hodin později Vít s Ferhatem litovali, že si nevzali něco k pití. Rozpálený štěrk na svazích i pod nohama žhnul a slunce hořelo přímo nad hlavou. Silnice stoupala v samých
)
'--.. -
o
-- 7
•
•
kličkách.
Už neměli sílu šplhat kratší cestou mezi sálajícími kameny, ale jen jít a jít. A pak jim zavanul do tváře osvěžující vánek. Letěl po náhorní rovině a čechral řfdké trsy kavylu. Nesl k nim i temný hukot strojů. Doktor Vít spatřil v dálce něco, co zprvu vypadalo jako přelud. Ale silnice směřovala právě tam. Ferhat se udiveně zastavil: "Když jsem tu byl posledně, nic takového tu ještě nestálo." Za vysokým drátěným plotem ' bylo opravdové Ocelové město! Seskupení kulových rezervoárů, vysokotlakého potrubí s koleny a ventily, strojovna. U čerpacího hrdla stál cister- . nový vůz. Silnice končila u barevné závory, za kterou pobíhali uniformovaní chlapi. Vít cítil, jak se celý chvěje. Ale nebylo to vzrušením. To chvění vycházelo ze země. Všiml si, že se přes planinu táhne široká průrva. Na nádvoří ji překlenuly železná lávka a most. Rychle si to dával v hlavě do souvislosti: Tohle byla kompresorová stanice, kde se pod tlakem hnaly do hlubin jakési chemikálie. Stačilo průrvu prohloubit vrtem a už tu mohli pod zem uklidit třeba jedovatý odpad. Sto padesát atmosfér! Tři sta atmosfér! V zemi se všechno ztratí. Jak bláhové! Doktor Vít viděl tu hrozbu naprosto jasně: Tohle dů myslné zařízení pracuje jako startér u motoru, který dlouho ne a ne chytit, až najednou zabouří na plné obrátky. "Myslím, že bychom se sem měli nastěhovat se všemi přístroji. A to co nejdřív," řekl potichu Ferhatovi. Vtom na ně strážný vojensky houkl, co tu pohledávají. Doktor Vít mu ukázal pověření poradce světové organizace UNESCO a vysvětloval, co se jim přihodilo .
•
,
5
•
,
•
•
,
• ,
těchto neznámých zabalených laskomin, mých fotoaparátů, propisovačky, jež cvakala, vysouvala a zasouvala nápln. Jak jim jen vysvět lit, že od žádné z těch věcí jim nehrozí nebezpečí, že jim už vůbec nehrozí žádné nebezpečí? . ' Všechny tyto děti, s nimiž jsem se bavil, byly sirotami. Když jsem je chtěl pohladit po vlasech černých jak uhel, uděšeně ucukly.
,
I
•
,
•
,
•
•
•
• Když jsem několika dětem na chodníku jedné z phnompenhských ulic rozdal pár bonbónů, zeptaly se mě: "Co to je?" Musel jsem jim vysvětlit, že se to má rozbalit a jí se to. Chudák jedna malá holčička bonbónek spolkla, takže ani jeho chuť neokusila. Bála se mě však poprosit o ,jiný. Bály se všeho ,
6
počítá
nový kalendář, ale počítá se první rok od znovuzrození. celé země. A přece se už v prvních školních hodinách děti učí, že jejich vlast má dávnou a bohatou historii, že se už před deseti stoletfmi, tedy v době, kdy se v Evropě teprve utvářely státy, rozkládala na kam bodžském území angkorská říše, jejímuž stavitelskému, sochařskému a dalšímu umění se svět dodnes obdivuje. Stačí si zajet Nepamatují se, že by je někdo laskal. Nepama- na břeh jezera Tonlé Sap, abychom zhlédli tují se přesně na otce a matku, neznají svá zbytky Angkor Thomu s mnoha tisíci so jména a vůbec neznají mnohé z toho, co znají chami a milióny reliéfy, vytesanými do kaděti téměř všude na světě. Pamatují si jen menů chrámů a budov. Stačí se porozhlédjedno: že byly v jakémsi táboře, kde všichn i nout po kambodžské metropoli - Phnomchlapci a děvčata od pěti let museli denně penhu, abychom ocenili mistrovství moderní khmerské architektury a jejího hlavního pr~covat na rýžovišti, že k jídlu dostávali misku kalné rýžové polévky a že každý dotyk představitele - Vann Molyvanna. I toho však od dospělých byla spíše rána než pohla- polpotovský režim vyhnal ze země. Ti, kteří nestačili utéci, většinou zahynuli - v ' prazení. covních táborech, na stakilometrových poZnělo to jako pohádka o zlém čarodějovi, ale nebyla to bohužel pohádka; byla to chodech, hladem a žízní, utrpením, nebó kambodžská skutečnost let 1975 až 1979. zrádnou střelou zezadu. Rok se Kambodža probouzí. Lidé hledají Ani desetileté děti nepoznaly školu. Do třídy usedly až vloni v září. Tam poprvé viděly na své domovy, vracejí se ke své práci, do škol. tmavozelené tabuli namalována první pís- Jsou to těžké začátky. Zvláště pro děti, které menka khmerské abecedy. Slabikář zatím zatím poznaly jen strach, strašný, všudypří nemají, jen kousek linkovaného papíru vytr- tomný strach ze všeho. Jen pomalu se jim ženého ze sešitu a tužku, kterou musí opa- vrací důvěra v lidské pohlazení a slovo, víra v sama sebe. Je to jako návrat z doby kamenné trně ořezávat, aby nic z tuhy nepřišlo nazmar. do dvacátého století. Návrat k sešitu a tužce, Kde by dostaly jinou? Letos v lednu uplynul rok od svržení sta- k poznán'í, že život není jen kalich hořkosti, rého polpotovského režimu, jenž způsobil ale že je to i sladký bonbón, který se příjemně všechen ten žal a utr'pení. Ale Nový rok uví- rozplývá na jazyku, tak jako v celém těle tala Kambodža - podle místního zvyku - až hřeje upřímné teplé pohlazení. .. v první polovině dubna. Dalo by se říci: rok jedna. Nikoliv, od Ionského roku se neTEXT A SNfMEK MILAN SYRUČfK • ,
,
•
•
•
,
PRED
•
OH V
•
,
"
t
, •
•
Osmnáctého května oslavila Eva Marečková šestnácté narozeniny. Teprve šestnácté. Ale už stačila vybojovat tři tituly absolutnf mistryně tSSR ve sportovnf gymnastice a procestovat půlku světa. Loni v létě startovala v Moskvě Na závodech se hodnotf obtfžnost sena Spartakiádě národů SSSR a vyzkoušela stav. Ovšem čím obtfžněJší prvek, tím sl tak olympijské prostředf Paláce sportu. zpravidla vfc bolí: Eviny nohy jsou plné Seznámení nedopadlo špatně: v nejsll- modřin I nějšf konkurenci získala Eva střfbrnou "Hlavně vpředu na stehnech, od námedaili za přeskok, bronzovou za bradla • . razů na bradla. Ale na své si přijdou a o zlatou za kladinu přišla jen vinou i ostatní části těla I" . nešťastného pádu. Eva patří mezi menšr závodnice, vážr V minulém roce se Eva, rodačka ze 45 kg a měř{ 152 cm: "Lékaři mi před . slovenské Detvy, přestěhovala spolu s dal- povfdajr, že ještě o pět šest centimetrů šími gymnastkami do tělovýchovného stře povyrostu. Jako Rumunka Comaneciová diska v Nymburce. Děvčata tam něko ale nikdy veliká nebudu." likrát denně trénují, třikrát týdně chodí Nadia Comaneciová, hrdinka posleddo gymnázia a v nocfch snf o medailích ních OH v Montrealu, je Eviným vzorem, z Moskvy. Ale na kterém nářadí je získat? který na naši gymnastku dokonce denně "V tréninku mám nejraději kladinu. shltží z plakátu. Eva asi Nadiu nikdy Ale na závodech ne, je moc zrádná, nedoroste výškou, ale dělá všechno pro shazuje. Proto si v Moskvě vfc slibuji to, aby se Jr přiblfžila aspoň výkonnostf. (vit) . spíš od prostných."
\
•
•
• •
,
-
•
• •
,
•
•
•
• •
,
-
I •
•
•
NAKRESLIL KAREL FRANTA .(
Příběh,
který )fám teď budu vyprávět,..se udál před dávnými a dávnými časy. Bylo to ještě v době, kdy lidé neznali zlobu a' nenávist a válku a všichni žili šťastně a spokojeně jako jedna veliká rodina. Tehdy ještě zemi nepostihovaly kruté zimy se skučivými vánicemi a na čistém modrém nebi se neobjevovala bouřková mračna s klikatými blesky. Stromy a keře byly neustále obtíženy ovocem, kterého si každý mohl natrhat, co hrdlo ráčilo. Lesy se hemžily lovnou zvěří a úrodná pole oplývala kukuřicí. Širá ,prérie byla zasypána mnohobarevnými květinami, které skláněly své korunky i na úbočích hor a na pobřeží řek a naplňovaly vzduch svojí líbeznou vůní. A nad tím vším se vznášel jako lehounký opar mnohohlasý zpěv ptáků. Tuto velebnou zemi obývali Indiáni. Žili zde šťastně a spokojeně. Nejvíce času trávili na lovu. Bavili se i různými hrami. A často; zejména mladí lidé, pozorovali večerní oblohu. Zasněni vzhlíželi .ke hvězdám, ci kterých se domnívali, že jsou' to sídla dobrých duchů, kteří odměňují svými dary jejich národ. Jednoho večera zpozorovali podivný úkaz. Zdálo se jim, že jedna ze zlatých hvězd se přiblížila k zemi. Nádherně zářila v nevelké vzdálenosti nad nejvyšším vrcholkem Jižních
,
•
•
,
8 •
,
•
. I
•
•
hor. Neustále se přibližovala a byla větší a větší. Znepokoj e ni, ale i trochu zvědavi očekávali Indiáni netq~ělivě soumrak každého nového dne, aby se mohli podívat, kde se hvězda zase znovu objeví na nočním nebi. A hvězda se stále přibližovala k zemi, až se nakonec zastavila nad mohutnými věkovitými stromy v sousedním lese. Její příchod vzbudil všeobecnou zvědavost a děti, které si ji běžely prohlédnout nejdříve, tvrdily, že její tvar připomíná rozpjatá ptačí křídla. Moudří starci kmene nedokázali tento podivný jev vysvětlit . "Možná že je hvězda předzvěstí neštěstí, které bylo kdysi pro rokováno," dohadovali se někteří. ,;Ale cožpak může tak krásná hvězda přinášet zármutek a žal?" namítali jiní. . A tak uplynulo v nejistotě několik dní. A hvězda nad lesem zářila stále jasněji. Tu se však přihodila další podivná příhoda. Jednomu mladému bojovníkovi se zdál v noci Sen. Spatřil v něm dívku tak krásnou, až se mu zatajil dech. Byla oblečena celá v bílém a ,kolem ní se rozlévala jasná záře. Neznámá oslovila mladíka líbezným hlasem: . "Mladý hrdino, země tvých předků se mi tak zalíbila, že jsem se rozhodla opustit své •
•
•
-
• • •
,
•
•
•
•
•
•
,,
,
,
,
,
sestry a sestoupit k vám. Chci žít stále s vámi v krajině jezer a řek, květin a ptáků. Zeptej se moudrých starců, jakou podobu mám na sebe vzít a kd,e mám u vás žít?" Indián se probudil a rychle vyběhl ven. Na nočním nebi zářila hvězdaí jejíž svit se podobal tomu, který viděl ve snu. Nazítří vyprávěl mladík svůj sen moudrým starcům. Všichni pochopili, že hvězda se rozhodla žít s nimi. A tak se moudří starci radili o hvězdě. Jejich porada byla dlouhá a vzrušená. ' "Kam s hvězdou? Na vrcholek stromu? Nebo do skalní prohlubně? Nebo snad do kalíšků květin?" N'e mohli se stále dohodnout. A protože nevěděli, jakou odpověď hvězdě dát, navrhli jí, ať se rozhodne sama, že ji uvidí rádi kdekoliv. Hvězda je vyslechla a po dlouhém pře mýšlení si zvolila za svůj nový domov květ bílé růže, kvetoucí vysoko v horách. rose jí však přestalo brzy líbit; byla tak daleko od lidí a sama ... "Ne, to by byl smutný život." Proměnila se tedy znovu, tentokrát v pré• rijní květinu. Ale ani tady nebyla šťastná. , (:asto po ní dupala kopyta pádících musťangů. Nakonec zkusila žít ve vodě - na jezerech, v zátočinách řek. Ano, to je ono. Tak bude stále s lidmi, s malými i dospělými. "To je místo, kde budu nejšťastnější," pomyslila si. Příštího dne za svítání byli všichni Indiáni udiveni stovkami bílých květů, které se tiše
t
r
vznášely na hladinách řek a jezer. Ihned poznali svoji přítelkyni hvězdu a měli velikou radost, že od té' chvíle bude neustále s nimi v podobě krásných bílých leknínů. ,
,
•
•
,
,
,
,
• ,
•
,
,
POHÁDKU INDIÁNŮ SEVERNi AMERIKY VYPRÁVĚl, OLDI\ICH KAŠPAR
,
9 ,
:
•
V pohádce bratří , Grimmů nahlíží zlá královna do zrcadla a ptá se, kdo je nejkrásnějšf. Zrcadlo jí znovu a ,znovu vracf její obraz a utvrzuje jl v lichotivé představě, že tou nejkrásnější je ona sama. Až jednou se trochu víc zamží a ukáže jiný obraz - obraz Sněhurky. Však tu pohádku Jistě všichni znáte: Bylo to kouzelné, magické zrcadlo. Ale jednu vlastnost mělo naprosto skutečnou: za všech okolnostf mluvilo pravdu. .
• • ,
• ,
,
,
•
,
,
I
,
,
•
•
,
•
•
,
•
Jenže trvalo dlouho, než tuhle vlastnost člověk rozpoznal a docenil. Zoolog Lewy-Bruhl vylíčil jiný případ "magického zrcadla" a legendu, která je obestírá: Na Banksových ostrovech (jsou součástí Melanézie) je ve Valuwa hluboká tůň, do které se nikdo neodváží podívat. Kdyby se totiž objevila na hladině jeho tvář, musel by zemřít. Duch tůně by se zmocnil oDrazu a tím i jeho života ... Podobná nebezpečí přisuzovaly náhodným zrcadlům i jiné přírodní národy a také dávnf lidé. Ve volné pří rodě nejsou samozřejmě zrcadla po ruce, pouze malé, kryté tůně s klidnou hladinou, mohou zjevit zrcadlový obraz. Pro přírodního člověka bylo takové setkání něčím mimořádným, nepochopitelným, odražený obraz působil děsivě. Nejdřív musel člověk překonat strach, pověrčivou bázeň, než začal se zrcadlem důvěrně rozmlouvat a ptát se, ho, 'jaký jsem. A tak tedy ona ,
• •
,
•
.I
I '
•
,
,
• •
•
zvědavost
na sebe sama zůstala zakleta v zrcadle dodnes. Není ale samozřejmá, nejdřív se musíme naučit vidět v zrcadle sebe. Učit se to začínáme jako desetiměsiční dětI.
f
A jak se chovají před zrcadlem zvířata? Už před sto lety dělal dr. Max. Schmidt ve frankfurtské zoo pokusy s orangutany a zjistil, že tento lidoop svůj obraz nepozná. Buď od zrcadla prchal, nebo na ně plival a házel předměty. Téměř sto let vládlo míněni, že zvíře není schopné poznat samo sebe v zrcadle. Etologové, kteří studují chování zvířat, provedli stovky pokusů s rybami, ptáky, RSY a opicem i a pokaždé byla reakce na zrcadlo podobná: Zvíře v něm vidělo svého protivníka, před nímž se dávalo na útěk nebo se ho • pokoušelo zastrašit. Utok na zrcadlo vedl nejednou k ještě většímu zmatku, když zvíře
zjistilo, že za zrcadlem nic není. Jestliže byly zaměřuje samo na sebe: čistilo se na místech, na která si normálně - bez zrcadla - nevidí, ale například pěnkavy, vlaštovky, kapucínské nafukovalo tváře a dělalo různé grimasy. Po malpy ponechány v kleci se zrcadlem delší deseti dnech šimpanze, kteří měli přístup dobu, zvykly si · a pak se chovaly k obrazu k zrcadlu, narkotizovali a obarvili jim část celkem p'řátelsky. Neviděly v něm ovšem seb.e , ale společníka, -dobrého známého, -.před obočí a ušního boltce na červeno. Použitá barva byla bez zápachu a hmatem nezjistinímž už nemusely hájit své území. Jeden pavián byl ponechán v "zrcadlové kleci" plných telná, .takže zvířata bez pomoci zrcadla si 250 hodin, zrcadlo přitom bylo velké přes , změny nemohla všimnout. Po probuzení z narkózy se začala o svůj změněný obraz v zrcadle celou stěnu, přesto ani jednou nenaznačil, že by poznával sám sebe. Případ, který vylíčila velice zajímat. Desetkrát častěji se teď šimpanzi dotýkali obarvených míst ... S makaky Jane van· Lewicková-Goodallová v kn ize Ve stínu člověka (vyšla v Mladé frontě v r. 1978), ani s jinými druhy primátů pokus úspěšný nebyl. Před zrcadlem byl rozdíl mezi šimbyl proto téměř neuvěři~elný: Šimpanzici panzi a ostatními primáty mnohem větší než Washoe naučili dva vědci Allen a Beatrice při jiných úlohách; při kterých se ověřuje Gardnerovi vyjadřovat se posuňkovou řečí inteligence zvířat. hluchoněmých. V pěti letech ovládala asi 350 IVO PECHAR různých symbolů. Jednou, když se šimpanzice dívala do zrcadla, se jí posuňkem Gardnerovi zeptali: "Kdo to je?" Washoe už tehdy se zrcadly dobře obeznámená signalizovala: "Já, Washoe." Že je šimpanz schopen poznat sám sebe v zrcadle - a to nejen poznat, že jde o pří slušníka stejného druhu, ale že chápe, že je to jeho vlastní obraz - to se podařilo prokázat jednoduchými pokusy Gordonovi G. Gallupovi na univerzitě v New Orleansu. Skupině mladých šimpanzů bylo po deset dní postaveno před klec velké zrcadlo, v němž se mohli vidět v životní velikosti. Šimpanzi se zpo~átku chovali ke svému obrazu jako vůči jinému šimpanzovi. Vydávali hlasy družnosti, hrozili, cenili zuby a podobně. Toto chováni však rychle mizelo. Třetí den už bylo možné pozorovat takové způsoby chování, které zvíře • •
• •
•
\
•
\ •
•
-
•
zují, jakou maji mu!ku pi'i střelbě vzduchovkou. Kdekdo v!ak se zúčastní závodů setrvačníkových autíček, zastaví se u ko la štěstí a dal!ích pouťových soutěži. Místo výher dostávají pionýi'i a !koláci ku-
-
póny, za které si v připraveném stánku "kupují" odměny. Obdobnou pouť k Mezinárodnímu dni dětí pořádají pelhřimov~tí pionýři také pro děti z mistních matei'ských !kol.
-
(
,
-_.
. ":'.,.
•
•
•
-
Panáci polykají míěky, rybái'i loví limonády, čáp trpělivě čeká, kdo ho chytí. Tyto zdánlivě podivné atrakce se odehrávají na Velké pionýrské pouti, kterou každoroč ně poi'ádá pionýrská skupina Vysočina z Pelhi'imova. Pouť je součástí Mezinárodního dne dětí a odehrává se na !kolní zahradě. O zábavu v!ech náv!těvníků je dokonale postaráno. Podívejme se na ty atrakce blíž. Ze di'eva vyi'ezaní panáci mají otevřené pusy, aby se děti měly kam strefovat míěky. Pionýři, kteří si chtějí zahrát na rybáře, dostanou udice (na konci provázku je přivázán kroužek), a když se jim podaří za urěitou dobu nasadit kroužek na hrdlo láhve, je limonáda jejich. Vědí kroužky se házejí na dlouhý krk dřevěného čápa. Pak se tu je!tě z pohyblivého prkna srážejí míčkem bonbóny a věHím míčem je možné obelstít dřevěného fotbalistu. A zatímco děvčata pře vlékaji panenky na čas, kluci uka-
.it. Malá závodnice z
"mateřinky"
zdolala překážku I zvanou "pytel odvahy".
T
Rybáři
"Ioví" limonády. •
•
•
PIHORAZ je soustava soutěžnich úkolů, ke kterým je zapotřebí !ikovnost, dovednost a smysl pro legraci. Snímek zachycuje koulení vajíčka nosem. Trať je vymezená a vajíčko je "míčkem" velmi choulostivým. Jinou disciplínou Pihorazu je hod kufrem, chůze na chůdách přes překážky, vodni maratón, závod raků (chůze pozpátku) a dal!i soutěže. Jeně však musíme vysvětlit, že PI HORAZ je zkratka pro Pionýrské hry odvahy, rychlosti a zručnosti. FOTO M. ZÁBOJ
I
•
12 •
•
••
•
PíŠE SVATOPLUK HRNČíŘ KRESLí EVA PRŮŠKOVÁ
Domeček
našich včel se celou zi m u zdál jako bez života. Když jsem však k úlu přitiskl ucho, slyšel jsem slabé bzučení. Včely žily, vyráběly si teplo a čekaly na jaro. Jakmile začaly teplé dny, sundali jsme z úlu .. kožich" a rozšířili otvor, kterým včely létají ven. První včely vylézaly na česno nemotorně. Jaroušek, aby jim dodal odvahu, každé říkal: .. Ahoj, jak se máš? Umíš ještě lítat? Takhle se to dělá." Mával přitom rukama a ukazoval na kvetoucí jívu, aby jim usnadnil hledání potravy. Pak přišel pan ZiI ka, oddělal zadní stěnu úlu a my se podívali v
dovnitř.
.. Je to dobrý," řekl Petržilkův dědeček ... Vidíte ji? Tahle velká včela je matka. Klade vajíčka, takže je všech no v pořád ku. Jenom sem přidáme něco k jídlu. Ať se mají dobře, než si něco seženou. " A tak jsme u Zilků hnětli a váv
lel i placky z medu a cukru. Udě lali jsme j~ch moc, pro celý vče lín pana Zilky. Ale tu největší medocukrovou placku jsme nesli naši m včelám. Bylo to roz u m né, že jsme vzali tu největší, protože cestou jsme ochutnávali, jestli sladká placka bude včelám chutnat. A protože k našemu úlu je daleko, tak toho uždibování bylo
si všiml, že ji má, ale já dělal, jako že ji nevidím, dokonce jsem se tvářil, že nevnímám ani Bezuchu s favoritem. Něco mě však přece jen zaujalo. Před očima
neviděli.
hodně.
Placku jsme vložili do úlu, napajedlo naplnili čerstvou vodou a spokojeně jsme pozorovali, jak si včely provětrávají křídla a čím dál víc vyletují do sadu a k lesu. .. Máme dobrý včely," pochvaloval si Petržilka a tvářil se jako zkušený včelař. "Koukněte, jak už pěkně lítají ven." .. Ven lítají, to je pravda," starosti ivě uvažoval Jarouše k. ..Ale co když nenajdou cestu zpátky? V létě byl na úlu praporek. Zvykly si na něj. A teď tu není." Vzpomněl si, jak se nám praporek na podzim záhadně ztratil. Ale ještě na něco jsem si vzpomněl. Tuhle jel kolem mně na kole Olda Bezuchů. Zazvonil, objel mě a šaltoval přitom pře hazovačkou. Určitě chtěl, abych
jsem klukům všechno pověděl. "To je sketa," zasyčel Martin. "Ukradl nám praporek. Můj praporek! Já ho vyšíval!" .. A naše včely nenajdou cestu domů. Zablouděj a zdivočej," bědoval Jaroušek. Rozhořčeně jsme opustili starou zahradu pod Liščími vrchy a vydali se do Či kvásek. Ale Bezuchovic Oldu s kolem jsme nikde
se mi kmitlo cosi nápadně žlutého. Už jsem se chtěl ohlídnout a dalo mi to moc práce, abych se neohlídl, protože Bezucha by si myslel, že mu závidím přehazo vačku. A teď
tady u úlu jsem si uvědo mil, že to žluté na Oldově kole mohl být náš praporek. Proto
v
Až druhý den. Sněroval si to na kole stromořadím podle Bezinky a žlutý praporek mu vlál před řídítky. Postavili jsme se mu do cesty. Pravidelně jsme se rozestoupili, rozkročili a palce si strčili za opasky u kalhot. Vypadali jsme jako Sedm stateč ných, jenomže nás bylo jen pět . .. Bezucho, dostaneš za ucho!" vykřikl Martin výhružně. Jenomže Olda přibrzdil, udělal oblouček a ujížděl zpátky. Z pěti stateč ných se stalo pět zklamaných. Utěšovali jsme se, že se vrátí. Ale najednou se ozvalo jízlivé chechtání až za Bezinkou. Olda přejel dolení můstek a teď uháněl po silnici za řekou. Stáhli jsme se tedy do ústraní a vymýšleli plán, jak polapit jezdce Bezuchu. Příště:
v
Zlutý praporek
13
KDY ZAČALY JEZDIT pR.VNf VOZY? .
První 'vozy - byly to dřevěné káry o dvou kolech - se objevily v Mezopotámii ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Bylo to v době, kdy se v Egyptě začalo používat obrázkové slovní písmo. Z doby kolem 3000 let před naším letopočtem se dochovaly doklady o povozech ze střední a severozápadní Evropy. Používání těchto vozů bylo podmíněno vynálezem kola, které se pravděpodobně postupně vyvíjelo z kmenů, podkládaných pod těžká břemena. Vynález kola byl jedním z nejvýznamnějších objevů v dějinách lidstva. JAK lZE VIDtT VIR.YI
o o
ev
o
O
00 0
Nejmenší z virů měří patnáct miliardtin milimetru. Předpokládá se, že jsou původci mnoha chorob - od rýmy až po rakovinu. Pro jejich nepatrné rozměry je lze pozorovat jedině elektronovými mikroskopy. Není to však jednoduché. Tak například, aby byl objeven jediný virus v krychlovém milimetru vody, musí jich tam být alespoň deset miliónů. Představte si, že by virus byl velký jako štika. Pak by se ten krychlový milimetr vody musel změnit v nádrž o hraně 20 kilometrů. CO vf ME O TEPLÝCH PR.AMENECH V ČSSR.1 Nejvýznamnějšími termálními (teplými) prameny v Čechách jsou
SE CHOVAT V HROMADNÉ DOPRAVĚ
Základním pravidlem pro cestování ve veřejných dopravních prostředcích je slušnost. Dalším důležitým pravidlem, zejména pro děvčata a chlapce, je uvolnit vždy místo starším osobám,případně těm, které jsou postiženy nějakou tělesnou vadou. Pokud jste svědky toho, že děvče nebo chlapec ve vaší blízkosti neuvolnil místo k sezení starší osobě, neváhejte a klidně je k tomu vybídněte.
Mají teplotu až 72,2 oe. Prameny prameny v Karlových Varech. , v Teplicích jsou teplé 42 oe. Uzemí Slovenska je mnohem bohatší na vývěry termálních pramenů. Je jich zde asi třicet. Nejteplejší jsou prameny v Piešťanech (59°C), Sklenných Teplicích (53°C), Bojnicích (22 47°C) a v Kováčově (46°C). Z dlouhodobého hlediska je třeba považovat jako nejnadějnější oblast pro objevy nových pramenů východoslovenskou nížinu. lze zde očekávat teploty přes 150 °C v hloubce pod 2000 m. •
14
,
•
•
( . ,
•
I
V Praze v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka se každé jaro koná tradiční matějská pouť. Horská dráha, autodromy, kolotoče, ruská kola, houpačky, všechno se vesele točí a mezi tím davy dětí. Matějská pouť je jednou velkou atrakci jarní Prahy. Také japonské děti mají rády pouťové atrakce, vozí se s chutí na kolotočích a houpají na houpačkách. V japonských městech však není mnoho volného prostoru, je zde málo parků a sadů, každá plocha je využita pro stavbu, silnici či parkoviště. A tak se zrodil nápad postavit houpačky a kolotoče na střechách budov, nejčastěji obchodních domů. Zatímco maminka nakupuje, kluci a holky se mohou dosyta vyřádit na pouťových atrakcich.
-
,
-
.
......
•
•
TEXT A FOTO ZDENěK THOMA
•
• •
~
•
1
I
•
• •
Druhého kapitána, zasáhl. V laboratoři byli Zelený, Alisa a já. vKdyž nepočítám indikátora . Aha, indikátor! Ze by strčil do Zeleného
•
-
schválně?
Došel jsem ke dveřím. Byly dokořán. Tajemný nepřítel unikl z korábu a vzal s sebou našeho hovoráka. Snad posled ního hovoráka • o ve vesmlru. Venku zářilo slunce, zelenala se tráva a zpíNapsal vali ptáci. Klid a mír. Nic nenasvědčovalo • Ki r Bu Iyčev . • tomu, že se zde udály takové zlověstné události. Kreslí "Pomóc, kapitáne!" uslyšel jsem náhle známý h las. "Ku před u!" Jaroslav Malák "Kde jsi, hovoráku?" zvolal jsem. "Potře buješ pomoc? Už běžím!" • Rozhrnul jsem keře a uviděl hovoráka . Zrcadlové květy byly zn ičené. Hovorák Nemohl letět, protože před sebou zobákem zmizel. Situace byla nanejvýš nepříjemná. kutálel těžkou diamantovou želvu. Pomáhal Natáhl jsem ruku k mikrofonu a oznámil ka- si nohama a křídly a druhým zobákem volal pitánovi Poloskovovi všechno, co se na korábu o pomoc. sběhlo. Poloskov slíbil, že se ze své průzkum "To jsem si oddechl!" řekl jsem "Už jsme o tebe začínali mít strach." né cesty okamžitě vrátí. Hovorák se pyšně narovnal a složil křídla. Když jsem zavěsil mikrofon zpět, navrhla Splnil svůj . úkol. Alisa: Zvedl jsem želvu a pochválil hovoráka, že "Pojedeme na louku a natrháme nové kvě jí nedovolil utéci. Pak jsme se vrátili zpět do ty. Jde asi o důležité tajemství ... " "Ne," odmítl j'sem. "Počkáme na Poloskova. ko·rábu. Na chodbě jsme potkali Zeleného Nesmíme se teď rozdělovat. Půjdu se podí- s Alisou. Už mě začínali hledat. "Všechno dobře dopadlo," řekl jsem jim. vat, kudy pronikl do korábu ten, kdo zničil "Hovorák zpozoroval, že diamantová želva zrcadlové květy." Vyšel jsem na chodbu a kráčel ke vstupním chce utéct, dohnal ji a vrátil zpátky. To, co se tady stalo, asi želvu také vyděsilo." dveřím. Budou-Ii zavřené, je nepřítel na Želva hrabala nohama a snažila se mi korábu. V opačném případě to znamená, že někdo pronikl na koráb, zničil květy a utekl. ' vysmeknout. "Jak se dostala ven'?" podivila se A,.lisa Klonil jsem se k názoru, že nás někdo sledoval, a když poznal, že odhalíme ta.jemství "Vždyť dveře byly zavřené." •
•
•
•
• •
16
•
•
•
•
•
"Dveře
zrcadlové květy, dveře otevřel." "A kde vzal klíč? A vůbec, kde je elektronický klíč od Pegasa? Visel v kajutě." "Toto tajemství nevyřeší ani Sherlock Holmes," pronesl Zelený. "Já ho vyřeším," odpověděla Alisa. "Celé tajemství máš v rukou, tati." Pohlédl jsem na své ruce, které držely diamantovou želvu. . "Nechápu," řekl jsem. "Podívej se, co drží v ústech ." Želva měla hlavu ukrytou v krunýři, konec elektronického klíče od Pegasa však vyčníval ven. Chtěl jsem klíč vytáhnout, želva jej však držela pevně. Zatáhl jsem silněji, klíč vyletěl a v želvě něco cvaklo. "No, no," řekl Zelený. "Dejte mi tu želvu. Podívám se jí na zoubek." Položili želvu na stůl, vytáhl z kapsy šroubovák, prohlédl želvu ze všech stran a strčil šroubovák pod krunýř. Krunýř odskočil a pod ním se obje vily součástky - želva byla miniaturní robot ... "Teď už je mi jasné, proč za námi pořád běhala," řekla Alisa. "Vždycky, když jsme mluvili o něčem důležitém, motala se nám pod nohama." "To' znamená, že tlouštík znal každé naše slovo," řekl jsem. "Tlouštík!" vzpomněla si Alisa. "To byl je~o dárek." "Máme štěstí, že nám nedaroval časovanou bombu," řekl zamračeně Zelený. "Poslouchala nás v laboratoři, . a když uslyšela, že může me nahlédnout do minulosti, rozbila ostatní zrcadlové květy. Vsadil bych se, že ani na
f
?
r
--:::-- )
byly otevřené. Ten, kdo rozbil
.
louce už žádné květy nejsou. Její majitelé se o to jistě postarali." "Správně," řekla Alisa. "Potom se zmocn ila klíče od . korábu a utekla." '. "A proč vlastně utíkala?" zeptal se Zelený. "Vždyť jsme ji nepodezřívali. Vždycky se
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
17 •
•
•
I
•
, o
• •
•
v
nám motala pod nohama a předávala naše slova tlouštíkovi. A najednou utekla." "Snad jí bylo potřeba víc někde jinde." "To sotva," řekl Zelený. "Nelíbí se mi to. Třeba tu položila časovanou bombu a každým 'okamžikem můžeme vyletět do vzduchu. . Navrhuji urychleně opustit koráb." . "Počkej," zastavil jsem Zeleného. "Kdyby nás chtěli zničit, mohli to udělat už dřív." Náhle jsme uslyšeli na chodbě rychlé 'kroky a do kajuty vběhl Poloskov. Uviděl na stole rozebranou želvu a pochopil vše. "To znamená, že jsou ještě na planetě," řekl Poloskov. "Bez jejich příkazu by želva zrcadlové květy nerozbila. Vždyť je to jen robot." "Přikázali jí, aby zde položila bombu a pak utekla," opakoval Zelený. Hleděli jsme na Poloskova a čekali, co kapitán rozhod ne. ' • "Nesmysl," řekl kapitán. . T k proc utl'ka Ia.7" . "a "N.esla jim klíč od korábu," řekl Poloskov. "K čemu by jim byl klíč od zničeného korábu?" "K ničemu," souhlasila Alisa. "Máme chytrého kapitána! Měli jsme se sami dovtípit, že sem nemohla žádnou bombu donést. Kdy a odkud?" "To je pravda," řekl poloskov. "Není to však teď to nejdůležitější. Tlouštík a doktor Verchovcev nás podezřívají, že jsme vyřešili tajemství Druhého kapitána, a chtěli proniknout na koráb. Musíme se připravit na nevítanou návštěvu."
•
•
POC-K!!, NEMUZU r;:}K LETĚT .' .,'
(
,
,
NO z E JDES! li v O S/s TO OBIALf1 2 .'
-...::
7'UJC/Lf1 ... JSEM SI Tf1JNE SESTR./Nr /. OD/ ČK't' .
•
TO BUDE
-
,,,
CO rOHU .... I I v RIK.A.5 2.
-• .•,
?R/I'M
, , HIIM Nf/PAD ... v '
UHA 'NíME JAkO
KDYL LODiCKY,
v/rR.
Tf/K OPRAV DOvÉ /'
•
•
•
•
;:}JETO .'
. '.--::•
•
-HEt..Ef,
•
)
( •
-
KI)JAKu
Příště:
Alisa zmizela Přeložil Pavel Weigel
JE
.
POI'IORI
•
NO... co,
f.,{ DEUfMf;:'
v
MYSL/SV, ZE
"
I
.sESTRA I'UG 'I
NEPOZNA ' 2.
z
LOD/tEK LASE BOTť, •
•
18
l
ZES JEN .5EDET
o ',
IIflACH.'
1'I{.f'
I?;:}"I kOr'.Ž HÚ:-
••
v
•
-o
o • v
v
KRESLí EVA PRŮŠKOVÁ •
•
•
•
•
,
•
Napsal Viktor Dragunskij •
Nakreslil
Jiří
Kalousek
•
I
"Tak abyste viděli, z čeho se skládá moje dovolená," řekla maminka. "Tady se podívejte: nádobí, nádobí, třikrát denně nádobí! Ráno hrníčky a talířky, večer talířky a hrníč ky; po obědě skleničky, mističky a talíře. Hora talířů! Jedním slovem - hrůza!" "Tak, tak," pravil tatínek, "hrůza hrůzoucí. Je s podivem, že se na to ještě něco nevymyslelo. S čím se vlastně patlají inženýři?! Hrůza; co se ty naše ženy naplahočí!" Tatínek si zhluboka povzdechl a přesedl si na pohovku. Maminka ho chvíli po očku pozorovala, jak si tam dělá pohodlíčko, a potom spustila: "To dokáže každý, uvelebit se a vzdychat! To není žádný kumšt, svalovat všechno na inženýry! Ale však já na vás vyzraju! Do oběda si něco vymyslíte, aby se mi s tím nádobím ulehčilo, nebo - víte co? Kdo nic nevymyslí, ten nedostane nic jíst! Ať si je o hladu! Slyšels, Péťo? Ty do toho taky spadáš. A pamatuj si, že nevyklouzneš!" Jako hrom ' z čistého nebe. Schlíple jsem se vyšplhal do okna na parapet, klátím nohama a lám u si hlavu, co dál. Předně mě vážně polekalo, že by maminka mohla splnit, čím vyhrožuje, a já bych tu klidně mohl bídně zajít hlady. A za druhé mě dost lákalo vymyslit něco, na co nepřišli ani inženýři. Sedím, hlavu v dlaních, vší silou ze sebe páčím nápad, a občas se kou kn u, co tatínek. Ale tatínek jako by nic. Jako by ho ani nenapadlo vymýšlet
,.
nápady. Chvíli ležel, pak se šel oholit, natáhl na sebe čistou košili, prolistoval balík novin, vylqvil něco z rádia a klidně si poslouchá. Vidím, že je zle, a začínám vymýšlet nápady na plné obrátky ~ám. Nejdřív mě napadlo, že by nebylo špatné smontovat takovou mašinku, která by sama kompletně myla a utírala. A tak jsem částečně rozmontoval tatínkův hol icí přístroj a mam inči n vysavač. Snad no jsem vymyslil, kam nalít saponát, ale potom ne a ne přijít na to, kam zapojit utěrku, aby utírala. Když jsem ji přimontoval k holítku, začalo ji to sekat na cucky .• Skoro všechno jsem tedy zase vrátil do pů vodního stavu a zaměřil se při vymýšlení nápadů jiným směrem. Vzpomněl jsem si totiž, jak jsem jednou četl v novinách o běží cím pásu v továrně. A z toho nápadu se postupně vylíhla pozoruhodná myšlenka. Když nadešel čas oběda a maminka prostřela stůl, když jsme si sedli každý ke svému talíři a maminka pozvedla obočí a koukla po nás, pravil jsem: . 'T k co, tati.., M'V , d'" "a as napa . "Jaký nápad? Mám dovolenou," podivil se tatínek. . • "Abychom mamince ulehčili s tím nádobím," pravil jsem. "Nebo nám nedá nic jíst a následkem toho ... " "Maminka jen špásovala," uklidnil mě tatínek. "Přece nenechá umřít hlady jediného . rodného syna a draze milovaného manžela!"
•
•
•
•
•
, •
•
•
•
•
•
19
Vesele se r()2'esmál, ale maminka ho zarazila: "Tak vy si myslíte, že já jsem tady pro špás! Styďte se! A nedrážděte mě! Stokrát jsem vám říkala, že toho nádobí už mám po krk! A vubec - to jste nějací kamarádi? Sedět si na okně, klátit nohama, do taktu zábavné hudby se šmrdlat holítkem pod bradou, zatímco já meju vaše talířky a hrníčky a moje mládí plyne s mastnou vodou do výlevky! Ne!" "Ale ano," zabručel tatínek, "něco už se vymyslí. Ale teď pojďte obědvat. To mám tak rád, dělat z každé prkotiny tragédii!" "Tak prkotiny, povídáš? Ještě to ohavné slovo!" zvolala maminka rozhořčeně. "Tak pro vás je to maličkost. A co když se obědvat nebude? Pak se teprv uvidí, jakou začnete pískat!" Přitiskla si prsty ke spánkům a vstala od stolu. S rukama na čele pak dlouho stála a měřila si tatínka. A já jsem si založil ruce přes prsa, kejklal jsem se na židli a zíral na maminku. Na obou stranách - ani muk! Ale taky žádný oběd na stole. A mně už v břiše řádně kručelo. Tak jsem se odhodlal: "Mami, to jenom tatínek zatím nic nevymyslel. Ale já už mám nápad. Mužeš být klidná, vím, jak na to. Pojďte obědvat!" Maminka se zeptala: . k'y napa , d .'" " A Ja A já jsem pravil: "Senza! Vymyslel jsem to jednoduše a prakticky. " A ona řekla: "Ne, to jsem zvědavá. Sem s tím."
20
"Pojďte
napřed
obědyat," pravil jsem povím. Teď už vážně umírám
"u jídla vám to hlady." "Tak dobře,"
povzdychla
"Pojďte obědvat." "Dobrou chuť," popřál na mě oči: "Tak - co?"
A já se otázal: "Kolik toho nádobí po obědě meješ?" A ona odvětila: "Třikrát kompletní prostření." "Tak si mužeš vejskat!" zvolal jsem. "Ode dneška budeš mejt jenom jedno." "Tak se vytas!" vybídl mě tatínek.
si
maminka.
nám tatínek a upřei
"Docela jednoduše," pravil jsem. "Klidně si to poslechni, mami, jak to mám senza vymyšlené, ten nápad. Podívej: uvaříš oběd. A na stul prostřeš jedno prostírání. Tedy postavíš na stul jeden talíř mělký a na ten měl ký - jeden hluboký. Do hlubokého naleješ polévku, sedneš si ke stolu, vezmeš lžičku a začneš jíst. A jak začneš jíst, zavoláš na tatínka: ,K obědu!' - Tatínek tě uslyší, vyskočí a jde si mýt ruce. A zatímco si je meje, ty pohodlně stačíš sníst polévku a odnést talíř do kuchyně. Tam do něho naleješ tatínkovu porci a neseš na stul. Tatínek přichází ke stolu a volá na mě: ,Péťo, oběd! Pořádně si vydrbej ruce!'- Já okamžitě poslechnu. Drbu jednu, drbu druhou, a ty už zatím obědváš z mělkého talíře knedlíky. Když já přicházím čistě umytý ke stolu, ty už dojídáš knedlíky a tatínek má polévku v sobě. Vezmete prázdné taliře a jdete do kuchyně. Tatínek mi do hlubokého naleje polévku, ty dáš tatínkovi na ten mělký knedlíky a pro sebe vezmeš misku s kompotem. Najednou jsme u stolu všichni tři najednou. - Já dlabu polévku, tatínek si dává knedlíky, ty si pochutnáváš na kompotu. My s tatínkem jsme hotovi asi tak stejně jako ty, když si s tím kompotem trochu pospíšíš. Takže tatínek mi v kuchyni dá na talíř knedlíky a ty dáš tatínkovi do
, •
i, ,!
,,
,
misky kompot. Já šoupnu prázdný talíř od polévky kousek stranou a pustím se do knedlíků. Tatínek si sedne s kompotem. A ty, mami, protože už jsi po obědě, se vrátíš pro ten prázdný hluboký talíř od polévky a kiidně ho odneseš do kuchyně umýt. A než ho umeješ, mám v sobě knedlíky a tatínek kompot. Tatínek vezme můj vylízaný mělký talíř a tu svoji misku a skočí mi do kuchyně pro kompot. Tobě dá umýt talíř, mně přinese kompot a může jít na pohovku. Já do sebe hodím kompot jako nic a za minutku jsem v kuchyni s prázdnou miskou a kompletním příborem. Jak vidíš, je to praktické a senza jednoduché! Místo tří prostírání - meješ jedno! Hurááá!" "Hurá!" zvolala maminka bez nadšení. "Je to naprosto nehygienické." "Hlouposti," opáčil jsem. "Jsme jedna rodina - nebo ne? Já si ani v nejmenším neošklivím obědvat po tatínkovi. Já mám tatínka rád! Patříme přece k sobě. A tebe mám taky rád." . "Velice nápaditě vymyšleno ... " zamyslel se tatínek. "Ale mně se tl zdá, Že jsem taky dostal jeden zajímavý nápad." "Tak se vytas!" pravil jsem. "Péťo! Vezmi svoje talíře a pojď za mnou, já ti v kuchyni prakticky předvedu ten nápad. Jednoduše - ode dneška budem mamince mýt nádobí my spolu!" A šel. A já popoběhl za ním. A spolu jsme za chvíli všechno nádobí umyli. Teda abych byl přesný - komplet celá dvě prostírání. Protože to třetí jsem nešťastnou náhodou cestou rozbll ... Přeložil Jiří
Plachetka
Miroslav Válek
~)
• •
i11' ; ' •
•
Je to pravda, je to fakt, je to svatosvatě
tak! Koncem zimy v léL~ 15. října - je to příliš vážné, a ne žádná psina přesně o půlnoci (slunce hřálo, jen tak hřmělo) Kuba probudil se, Kuba přestal chrápat. Kuba dostal nápad- jednoduše Kubovi se zachtělo zralých hrušek. Vešel do zahrady, vylezl na ten ořech a byl pyšný. že natrhal čtyři kila višní.
Vylezl na ten ořech, na vršku byl rázem, ale jak teď na zem? Ještě štěstí, že si vzpomněl na žebřík. Přinesl jej jak na koni a postavil jej k jabloni. Dívá se, dívá, křičí do umdlení: "Haló, je někdo na tom stromě? Není." Kuba sedí na trávě, přemýšlí ostošest: "Když nejsem na stromě, nemůžu z něho slézt! Je to jasné, je to tak!" myslí odevzdaně. "Když nemůžu z něho slézt, musím zůstat na něm! Je to fakt! Ano, rozhodnuto! Platí!" . A tak se Kuba ztratil. •
.' r • -~' 1_ •
J ,J,
•
Přeložil Jiří
V. Svoboda
21
maj{ tvrdé překrásnou
,
dřevo
a v
dospělosti
stromům,
jsou velmi složité a věd ci se Jimi zabývajf. Exlstuj{ například injekce do Jilmů, které se ale mus{ každý rok opakovat. Je to velmi drahé a injekce by bylo nutné dovážet, proto se uvažuje o tom, zachránit těmito injekcemi některé vybrané stromy, třeba v re zervacích. . Také pionýři se v poslední době zaj{mají o nemocné jilmy a do konce spolupracují s Výzkumným ústavem lesního hospodářstv{ a myslivosti tak, že podávaj{ zprávy o tom, kde jsou nemocné jilmy a do jaké míry jsou napadeny.
korunu. U nás se vyskytuj{ třl z osmnácti druhů jilmů, které rostou v severním mírném pásu. Vlastně se dá říci, že vyskytovaly, protože v pos/edn{ch letech se rozšířilo onemocněn{, které jilmy téměř vyhubilo. Toto onemocnění se jmenuje graftóza a způsobují je hned dva cizopasn{cI, kteří spolu úzce spolupra cuj{. Prvn{ z nich je malý brouček kůrovec, který Qevypadá ani trochu nebezpečně, ale žije na jilmu a vyvrtává sl v jeho kůře chodbičky . Sem zavleče houbu, kterou přenáší v těle I ve svém žaludku, a podhoubí téhle houby nlč{ zdravé stromy tak, NAKON EC MALÝ TEST PRO VÁS: že zcela odumřou. Možná, že vás PO Z NÁTE JILMOVÉ LlSTYl zaj{má, jak se ta houba jmenuje ' n'lnq ,(~ S!I nos! " .~ n'l zy.qo " U 'n.q"'I má učené jméno Ophiostoma ulml. ,(~s !l ,,!nA,,~sp,,~d E .~ '1"z y.qo 'nwl!! ,(~'!I l .~ ">lz y .. qo -eu 'n>tJU!I1!:W (n>llU!~n";50 V celé Evropě, včetně Anglie nos! ,(~S!l nos!' I 0ISI~ n'lzy.qo " N :Pí!AodPO a v Americe napadené jilmy usych aj{. Když některý strom neuschl docela, začalo po nějaké době "v jeho bUzkosti narůstat křov{čko , s jilmovými lístečky. Křov{čko roste a dává naději, že jednou - po leJilmy jsou krásné, mohutné a tech - zase naroste do těch krásstatné stromy, které byly velmi ných stromů. Tyhle malé stromky . obUbeny na anglickém venkově. narostly z kořenů, které má jilm Můžeme je vidět na starých obradoši roka rozvětvené. Když kořeny zech idylické anglické krajiny, kde zůstaly neporušené, začly z nich obklopovaly staven{ tak jako u nás vyrůstat nové výhonky - nazývá se to Upy. jilmy se dož{vaj{ mnoha let, odborně vegetativní rozmnožování. mohou být vysoké až 45 metrů, Cesty, jak pomoci nemocným
2
(
•
3
•
• •
•
•
,
(
4 PŘIPRAVILA KAZI JŮZOVÁ
-
•• • •
-
na další hru. Nastupuje další a vy musíte počkat, až na vás znovu přijde řada. Potom začnete tam, kde jste se naposled dopustili chyby. Hrát přestáváte, také když Nakonec vyhodíte prvnr a dokončíte sadu. Hod z dlaně na seberete postupně čtvrtý a pátý z řady. Tím jste dokončili JED- shrábnete bleskurychlým pohy- hřbet nesmíte opakovat, i kdybem všechn čt řl kamrnky z řa byste nezískali jediného "koně". NICKY. Hraje se tak dlouho, dokud Všech pět kamínků zas leží dy. To je TY KA. některý hráč nedosáhne předem v řadě. Vezmete první, vyhodíte dohodnutého počtu "koní" (de. ho, zvednete DVA kamínky a paseti, dvaceti, padesáti). O:': · dající kamrnek chytíte. Pak ty . .. . Uvidíte, jak budou zpočátku dva sebrané o~ložrte a opakujete · vaše prsty pomalé, neohebné. to se zbývající dvojicí. To jsou Casto chňapnete do prázdna. A DVOJKY. když se vám podaří sebrat druhý Ve třetím kole vyhodrte první kamínek z řady, nechytíte pad akamrnek a seberete najednou tři •
•
ane
u,
,
, •
•
,
•
(
-
Dětské
hry mají zajímavé osudy. Některé se nikdy nedostanou za hranice obce, v níž vznikly. jiné putují od města k městu, ze země do země. A "drápky", o kterých tu bude řeč, procestovaly dokonce celou zeměkouli. Najdeme je ve sbírkách anglických, německých, Italských, řec": . kých, amerických, japonských. I ' u nás se kdysi hrávaly, ale v posledním půlstoletí upadly v zapomnění. Až půjdete s družinou na vycházku, pokuste se tu zapadlou hru znovu oživit. je to skvělá zkouška postřehu, pohotovosti, hbitých prstů. Nasbírejte pět kamínků velikosti lískových oříšků a rozestavte je na udusané zemi do řádky jeden od druhého asi 10 cm. Pak vezměte do pravé dlaně první kamínek, vyhoďte ho do výšky, seberte z řady druhý kamrnek a zachyťte padajrcí kamínek. Když se vám to podaří, odložíte druhý kamínek stranou a první znovu vyhodíte. Dřív než ho chytíte, zvednete z řady třetí. Také ten odložíte. Pak první kamrnek vyhodíte ještě dvakrát a Nakreslilo f.va
Průfkovó •
•
•
•
• •
• •
•• •
•• •
•• ••
• •• • • • • • • • •
•
•
•
kamínky z řady. Při druhém hodu zbývající pátý. Tím máte odbytou TROJKU.
Potom všech pět kamínků vyhodíte z dlaně do výšky, obrátíte ruku a padající kamínky zachytíte na hřbet ruky. Kolik jich tam zůstane ležet, tolik "konr" jste zrskall. Tím je pro vás uzavřena prvnr sada. Příště začnete zase od jEDNICEK. Kdykoli uděláte chybu (nechytíte padající kamínek nebo nezvednete ze země ty kamínky, které máte sebrat), ztrácíte právo
jící první. A to jsou teprve JEDNICKY, což až dojdete ke CTYi\.CE! S každým dalším pokusem však bude ruka rychlejší a jistější.
23
•
DLOUHODOBÁ ČTEN
ETA
s ,,,
•
,
,
,
•
,
•
pečovat
o zvíře. Vzaly jsme kapátka a pomalu jsme vkapávaly mléko králíčkllm mezi zoubky. Zpočátku prskali a škrábali, ale asi za dva . dny sl na to zvykli . Později jsme koupily , malou lahvičku s dudlíkem pro panenky. To
,
,
,
•
•
Z Bobrové nám poslala dopis do ankety tři náctiletá Helena Šoustarová. Nemluví o kočce Otce, kterou mají doma, ale o: Staré 'samici se narodilo pět malých králíč kll. Byli čilí a veselí. St ále měli hlad a brzy začali běhat po celé králíkárně . Samice však byla velmi stará .a asi za čtrnáct dní pošla. Tatínek řekl, že malých krállčkll je škoda, že bychom se o n,ě měly starat my dvě, já a moje mladší sestra. Byla to moje první příležitost •
__
,
~
šlo již lépe. Ctyřikrát denně bylo slyšet z kuchyně hlasité mlaskání. Králíčci zllstávall I nadále v králíkárně s jinou samicí, která je celkem dobře snášela, ale mléko jim dát nemohla. ' Byl konec listopadu, když začínaly mrazíky. Někdy jsme nech ávaly králíčky přes den v kotelně, kde jim bylo lépe. Jednou večer odnesla sestra krállčky po krmení zpět db králíkárny . Přes noc se prudce ochladilo. Br:z:ičko ráno jsem vstala a šla pro ně. To, co jsem v králíkárně uviděla, bylo strašné. V rohu leželi čtyři králíčci a jejich oči se skelně upíraly do prázdna. Pátý sice také ležel bez vlády, ale bylo vidět, že ještě žij e. Opatrně jsem ho vzala do rukou a začala jsem ho zahřívat a dýchat na něj. Ostatní čtyři zakopal tatínek na zahradě. Bylo to moc smutné, ale nesmělo mě to odradit od z bylého Filipa - tak jsem ho pojmenovala. Přece jenom se vzpamatoval, asi po dvou dnech už , byl zase čilý. Nyní jsem ho již , nechávala pouze v kotelně. Z novu jsem chodila vesele do školy a dychtivě se vracela, protože mě čekalo radostné mlaskání mého Filipa. Jednou jsem se takhle vrátila a šla hn,ed pro něj. Volala jsem ho a hledala, ale ne a ne ho najít. Byla jsem už zoufalá, když ho sestra našl a v koutě kotelny ztuhlého . Byl to snad mllj nejhorší' okamžik. Přibylo ml mnoho zkušeností, 'ale ztratila jsem své nejmilejší kamarády. Nyní bych si chtěla pořídit andulky. Byla jsem na výstavě ptactva v Olomouci a byla jsem překvapená, co nádherných ptákll exist uje. Mnohé jsem viděla po prvé v životě živé .. . ' ,
•
2 ~4~______________________________________________________________________' _____ . ______ •
•
t
•
•
•
• •
.~. Jfl~O
Nit
CH4L.UPĚ; J~
I
KRASH€JBEZ
TY
I
,
BfHIÍNf..
.. BYT 'PAK HOT9L ...
L.GNOCHU. • • •
•
•
•
•
-
••• •••
, •
••
• • • •
-•
.•
• ••
••
••
, •
•
•
••
•
• • • • • • • • • •
•
~~
•
-ť/
RO
..
~'\, I'
• • y" ,
~ , ,'* ~-
/"
DOBRA 1BUDU gpORTOVA1J RLč, J~N S- KVt'rlNOU !!!
U71/HGJ
v
K LESU ~ 'ZPE'P S'T'OPNU 7'/710 lf! •
--....
•
,
KRESLí V. FALTOVÁ -
PišE
JI ŘIK
•
•
•
•
r •
•
•
•
•
" HE; NGVI-
•
O"
O
... " . ........
Dl" , TROCHU SI
•
'. "
. '.
,
.• .
..JlI/ACH ...
)
•
,
. ............. ...... . ", ..... . ,
. .... . . .....
".
...
.
,
'
'." _
"
,
•
.' • •
•
•
•
•
, .... ........ . "
o
'-.
_
•
.~
:
•
,
..... .
. . ... -
· --
•
•
. ........ ..... ... ... . . ".. . ... . .. ,. . . . ..... . . ... " .... . ..".) " . . . .. "..... . .. . ....... .. . . .. . .. ... . . . ... . .. .... . ... ... " ....... .... .... ' . ............... .. ............... . . ..... ". " . .... ....... ................ .. ....... ..'"
o
......
•
..... "'-............... .. ... . •
-"
.
•
.... "
•
II}
/ u
....................... . "
ZIi7'RNtiH:..
•
o
..... ~ ,
..
.
•
,
r
•
•
I{
---
Č~K,
OTEKL
... ZPIlTKY - .... HRS I !=f1N7'RS'r/CKY
l3RRB NKU
ťRSJ
IILG ...Z VODIL
_ .. " .. - ...
S VOSOU.
... '
VZ7'E,J{ , ,
•
•
•
.
" "f10
vi~
(
VVHLOUPIť HHY~ NEHli' PRO SPO!?'E . 7'OCIIOPE,NI ...
.
F. P'?OHRRL'fI .. •
•
•
• •
•• •
•
• • •
•
• •
•
•
•
nebo Metalex na strojfch soupeřů. Všechny převálcovali a zfskall nejen pěknou cenu a medaili. ale i Ifzátko a balónek. neboť ty dostanou všichni. co se nevzdaJf a závod dokončf. Boje na trati jsou nesmlouvavé· a jede se naplno. ale vládne tu kamarádská nálada. Kdo koloběžku nemá. tomu ji pořadatelé pomohou vypůjčit. Tatínek. který má s sebou olejničku. namaže kolečka i soupeřům svého syna. Start a cfl jsou spojeny vysflačkami. rozhlasový vůz vyhlašuje pořadí a dosažené časy. ručnfm megafonem svolávají pořadatelé jezdce na stupně o vltezu. Trať závodu je každý rok stejná. jen se vždy znovu obtahuJf vybledlé čáry startu a cfle a prostoru depa. Pro většf bezpečnost jsou I mříže kanalizace bne orámované. Zkrátka - OPBH v Praze 1 zajistil. dokonalý servis a organizaci už pěti ročníků Přeboru Celetné! Počet závodnfků roste rok od roku - jednou bude možná Celetná stejně slavná jako Běchovice atletů nebo jizerská padesátka lyžařů... Proto: nedejte sl ujft přfležitostl Nemusfte ,hned vyhrát. Důležité je zúčastnit se a pak se pochlubit kamarádům: .. Papouškové. jel jsem Celetnou I" Letos se Přebor Celetné jede 29. 5. - samozřeJmě v Celetné ulici v Praze ••• (af) , 'v
by se ml odstartovat? Předjel bych .. Nikl Lauda dostal knedlfk od řízka z druhé je? Podobné myšlenky se vám jistě honí hlavou třídy!" Ano. na Přeboru Celetné pohřbUo . své při sledování přímého přenosu z formulí 1. naděje už hodně závodnfků zvučných Jmen. Kopnout do toho! jet sám vpředu. jen rozma- a naopak nenápadní kluci se svařovanými zané zfrající obličeje spolužáků. dědečka a ba- řídítky a paťchavými kolečky ukázali. co v nich bičky ••• je. Nezastrašily je ani nálepky Castrol. Lotus· Foto
•
Podařilo
J.
Franta
,
,
•
•
, •
•
,
, •
•
- Haló, u telefonu je Kulička • - Já vám nerozumím I - Říkám, že u aparátu je Kulička. - Cha, chá ... - Čemu se smějete? - Já jsem vám rozuměl, že se jmenujete Kulička ... Lumír Svoboda. J Buchlovice
•
I
,
.
MILt KAMARÁDKY A KAMARÁDI,
•
•
•
my žížali trio vám všem přejeme moc hezký Mezinárodní den dětil Určitě bude hezký, protože v naší zemi dospěli na vás děti pamatují. Slyšela jsem, že se kolem 1. června konají různé závody - cyklistické, koloběžkové, soutěže - třeba házení míčkem, skoky v pytlích, ve znalosti značek na dopravních hřištích, karnevaly, táboráky, výlety. Škoda, že svůj den neprožijí hezky a vesele opravdu všechny děti na celém světě. Jen si před stavte, že byste neměli svou postýlku, že byste museli těžce pracovat za malou mzdu, že byste nedostali nejen svůj pomeranč nebo čoko ládu, ale ani krajk chleba. A tak tomu bohužel ještě někde ve světě Je. A proto společně přejeme těm to dětem, aby se jejich osud zlepšil a mohly se radovat jako my. Evu z Přelouče zajímá, zda máme I my Den žížal. Navrhuje, abychom ho slavily o prvním jarním dnu. To je dobrý nápad. Přidáme tedy k našim narozeninám, k nástupu nového jara také Den žížalího tria.
Co děláme, když jsme nemocné? ptá se Jitka z Písku. To víš, jsme taky mrzuté a njmaladěné jako vy. To jednou PuPínek při kypřeni narazil hlavou na kámen - spletl si ho s hroudou. Udělaly se mu mžitky před očima, chvilku také zíral a pak najednou byla boule jak pámelníková kulička. Daly jsme mu s Tlustičkou obklad z rosy, bouli zatlačily II hlavu ovázaly. A protože pořád pofňukával, četly jsme mu vaše vtipy, tančily legrač ní tance, hrály . s ním na peřině kuličky (z rybízu), zpívaly mu a když už toho bylo tak akorát, tak jsme byly rády, že se konečně uzdravil. Roman z Horažďovic chce vědět, zda umíme hledat houby a zda je rozeznáme. Romane, my lezeme moc pomalu na to, abychom mohly hledat houby. Ani je nejíme, takže toho o nich moc nevíme. Pro vás jsou velkou pochoutkou. Proto pozorl Sbíreite jen ty, které dobře znáte. . Ahojl Vaše Sámoška a spol.
Malý Honzík se tatínka pol'ád na něco vyptává. Otec dlouho trpělivě odpovídá a vysvětluje, pak toho má dost a pro změnu se zepta• on: - Slyšel jsi, Honzíku, o tom malém chlapci, který se proměnil v otazník, protože se pořád ptal? - Neslyšel, tati. Ale I'ekni mi, jak udržel dole tečku... . •
- Tak jak vám chutnal řízek? ptá se číšník hosta. - Z hlediska mého povolání mohu říci, že byl prvotřídníl - Vy jste řezník? - Ne, obuvník ... . Renata Jaltiková, Vaconovice
do redakce Ohníčku dopis s vtipy ~ v úvodu stojí: Sámoško, posílám ti tyto vlastnoručně vymyšlené vtipy ...
Přijde
•
Radek Kriegler, Vizovice
- Jak to maminka poznala, že ses nemyl? - Ale, zapomněl jsem ušpinit ručník •.• Václav Turek,. Černé Budy
• •
lva Brolová, Praha I •
Taxikář
se zdvoi'ile obrátí na dvě cestující ve voze: - Prosím . vás, dámy, mohly byste chvilku pi'estat hovořit, rád bych slyšel, zda mi už chytil motor ...
•
Jana Kublnová.• Letovice •
- Pavle, co víš o Spartě? - Prosím hraje moc dobrý fotbal ...
.'
Jana Vilálková, Kravafe
, Při
zkoušce v autoškole: - Představte si, že vám uletí kolo. Co uděláte? - Přidám plyn, abych je dohnal ...
•
Mami, když je den dětí, musím se taky mýt?
Julie Kf ilková, Hofenec
,
•
,
,
•
• •
- Jak sis mohl, prosím tě, splést letadlo s čápem? To jsi nikdy neviděl letadlo? - Letadlo jo, ale čápa ne ... Marcela
Vomáčková,
ZE ŠKOLNicH LAVIC Výroba kyslíku se nazývá elektrolýza, analýza a monalýza. Lenka Voslafovi, Brno
Praha 6
Po Ze skotské kuchai'ské knihy: Vaječná omeleta. Vypůjčíme si pět vajec ... 1,',<1
,'" tll"'" , .".1,
',",' .I
-("t'ťttr&
,
jel
koňský
povoz tažený kravami. OndPe; Hrubeil, Brno
Když se vyloví rybník, ryby se pi'evezou do kádí, kde se
"
", 'I '
",1,'
"",' "
', , '
,'1"",<
' ", " " " , . " "\ " " "• " " " .•" ' " ,
, <
,
QA'~
- Kolik hodin denně spíte? ptá se lékai' pacienta. - Asi tak ti'i. - Ale to je strdně málo! - Proč? Já v noci spím ještě osm ... Katka Bolková, Praha 10
Honza kopal díru pro sloupek, už byl hezky hluboko, když šel kolem pan Jircháček. - Zlato! zavolal Honza na svou sestru. V momentě byl pan Jircháček zpátky a ki'ičel: - Kde, kde ...
Karel IV. se od svých Matka chystá k obědu rybu a pečlivě ji omývá. Roman se diví: - Mami, to je zbytečné, vždyť byla celý život ve vodě ... Ilona Bereerová,
Rtyně
- Kdy pi'emýšlíme O pi'ívlastku shodném? ptá se soudružka
těší
na vánoce.
Štěpánka Sokolová, Urbanice
Jrena Kotrbová, Týnec
""'"
" ,\"'\\!IIIII\"',III)' \\,
cestě
pi'edchůdců
mil jen
číslem.
JIPi Zelineer, Vylfnek
Kozí hrádek je chlívek.
J. Kernerová, Kard ..lova lí.ečice .
Vybraná slova po "s"
JSOU:
Sytá, sýr a tak dále. Zdeni!k Kytlica, Brno
Do rodiny
krabů patří:
krab, krabice a škatulka. Petr Horák, Jesenik
učitelka.
- Když se nás na to ptáte, odpoví Pavla. Helena Gothová, Král6v Dv6r
_. Peti'e, tady na talíi'ku bylo pět bonbónů a zůstal tu jen jeden. Můžeš mi to vysvětlit? ptá se maminka. - Jé, mami, já jsem na ten pátý zapomněl •.• Renata Mrštiková, Hradec Králové
Lucie Straiilová, Praha 4
- Už se vrátil Petr ze školy? ptá se maminka Aničky. - Ano! - Tys ho viděla?
- Honzo, co následuje po - Prosím výprask ...
Z. Plavec, Jelence u PFlbrami
- Štěpánko, oloupala sis to jab-
- Ne.
líčko?
- Tak jak to víš? - Kočka se schovala pod pos-
- Ano babi. - A kde jsou slupky? - No já jsem je pak
tel ...
-
Pavel Kysela, Humpolec
pětce?
snědla ...
, '.
. ..
.
- --
Štěp. Štěpánková, Praha 4
29
•
•
žijicí na úrovni lidí % doby kamenné. Přislušnici tohoto kmene obývaji těžce dostupnou a zatím málo probádanou oblast ostrova Luson. Vedou primitivní způsob života jako lidé z pravěku, živí se lovem, rybolovem, sbíraji divoce rostoucí plody a med. Neznají vůbec železo. Tito lidé s tmavou pletí a kuče ravými vlasy jsou asi sto padesát centimetrů vysocí, žiji v ní%kých chatrčich z pal mových listů a stále s sebou nosi zbraň luk s otrávenými šipy.
• Škola pro artisty. Přijímací . zkoušky na tuto školu nejsou žádná legrace a studium samotné je také dost velká dl'ina. Stejně je zájem veliký. Budapešťská státni tréninková škola cirkusových artistů vychovala za třicet let stovky žáků. Na snimku vidite hodinu praktické výuky.
Už jste někdy byli na koncertě, kde se hrálo na samé zvonečky? V Magdeburgu v NDR se takový koncert konal. Své umění předvedlo pět hudebníků na zvonkohře v radnični věži. Koncert s mezinárodní účasti se připravuje na příští rok. Jen pro zajímavost - na světě žije přibližně jen pět set hráčů na zvonečky.
•
trati tři sta metrů dlouhé se jede způsobem "jeď, jak to jde", vozidla musi být řiditelná, ale brzdy se nevyžaduji ...
•
Sprchy pro tuleně. Aby bylo možno zajistit bezpečný let dvanácti bajkalských tuleňů, ktel'í jsou zvyklí na chladnou vodu jezera, bylo třeba instalovat do letadla TU 154 studené sprchy. Tito zvláštní pasažél'i cestovali z Irkutska do Moskvy, odtud do různých zoologických ,ah rad v SSSR i v zahraničí •
I
•
•
,
,
V Lowic%i v Polsku maji zajimavé muzeum v pl'irodě. Návštěvnici v něm mohou obdivovat vesnické domky s dobovým zal'í~enim, vyl'e%ávaným nábytkem, lidovými malbami. Me%i exponáty je také překrásnt. sbirka starých úlů, kterým dali mistni řezbáři ne%vyklou podobu.
-
•
•
Lidé % doby kamenné. V tropic- \ kých džunglích na severu Filipin objevili vědci neznámý kmen,
30
Jednou %a rok vyrazí na závodní trať v San Francisku vo%idla těch nejrůznějších tvarů. Čím méně
se podobají autu, tím lépe. Na tom posledním závodě jelo například vozítko v podobě čer vené řepy, které těsně před cílem , rozevřelo padák, veliká buřinka polepená barevnými plakáty nebo tahle pohádková ryba s ohromnýma smaragdovýma očima. A pravidla? Po
Proč
mám tak velké oči? Pardon, ale já nejsem ten pl'evlečený vlk z pohádky o Karkulce. Abyste věděli, i my psi někdy špatně vidíme. A tak nám veterináři a optikové vymysleli speciální psí brýle. Ale I'ekněte sami - nevypadáme v nich přece jen trochu legračně?
•
•
•
•
ZE ZAPISNiKU AUTO BILOVĚHO ZAVODNiKA
Podívejte se dnes dobře na naše obrázky (nebo obrázek). Vůz číslo 14 udělal v zatáčce kotrmelec. Nestačil ještě odjet (ačkoliv se příliš nepoškodil) a ve stejném mistě "kotrmelcuje" dalši vůz - č. 18. A to nebyl ani první, ani poslední. V té zatáčce byl - jak ři kaji jezdci - "nakopávák". A kdo na něj najel stejným způsobem, musel skončit kotrmelcem. Proč o tom vyprávim. Ani nejlepší jezdci se nevyhnou kotrmelci. Cyklisté, lyžaři, hokejisté a dalši sportovci musí umět padat. Automobiloví závodníci - I když neradi - musi být připraveni zvládnout kotrmelec. Nejlepši a většinou jedinou přípravou je prvni kotrmelec "přežit ve zdravi". Na dalši sl jezdec zvykne. Předpoklady ovšem jsou: jezdec musi být naprosto pevně připoután bezpeč nostniml pásy, samozřejmě čtyřbodovými. Všechny přístroje, vypinače a ovládací orgány musí být pohodlně v dosahu. Jezdec musí zachovat klid, držet se volantu a být připraven kdykoliv buďto vypnout zapalováni, nebo pře l'adlt a pokračovat v jizdě.
Vyprávěl
mi jeden zahraniční novinář, že viděl finského jezdce Makonena udělat kotrmelec. V okamžiku, kdy se nacházel koly vzhůru, přeřadil s "mezlplynem" - jako v autoškole - na druhý převodový stupeň a když
se vůz setrvačnosti převrhl opět na kola, plným plynem vyrazil zpět na trať, jako by se nic nestalo. Neztratil ani deset vteřin a zvitězil. Prostě, uměl kotrmelec. VÁCLAV KRÁL
•
