Charakteristika území

Botanický průvodce

České středohoří patří mezi floristicky nejpestřejší oblasti nejen České republiky ale celé střední Evropy. Taková pestrost se projevuje nejen při komplexním pohledu na České středohoří, ale také při bližším průzkumu jeho jednotlivých částí. A právě detailní floristický průzkum jedné takové části, provedený metodikou síťového mapování v roce 2011, posloužil jako kvalitní podklad pro tvorbu publikace, kterou právě držíte v rukou. Skupina specialistů nalezla na území mezi Ústím nad Labem a Dolními Zálezly více než 850 druhů vyšších rostlin, z nichž takřka 150 je zařazených v Červeném seznamu rostlin České republiky. Při průzkumu byla vytipována řada přírodovědně zajímavých lokalit, se kterými jsme chtěli seznámit nejen odbornou, ale také laickou veřejnost. Výstupem této snahy je tento botanický průvodce, který by vám měl zpříjemnit putování labskými svahy po celou vegetační sezónu. Doufáme, že díky němu obohatíte své znalosti zdejší přírody a třeba při biocachingu objevíte rostliny, které by vám jinak zůstaly utajené. Upřímně si to přejeme Autoři

foto

foto

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Charakteristika území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Z Větruše na Vrkoč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . NPP Vrkoč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hostovické srázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mezi domy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vaňovské srázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Panenská skála a okolí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Svahy mezi Dolními Zálezly a Chvalovem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skalky u Moravan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podlešínská pláň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

foto Tiráž

x x x x x x x x x x x

Charakteristika území Část Českého středohoří mezi Ústím nad Labem a Dolními Zálezly představuje krajinu velice bohatou z hlediska řady přírodovědných fenoménů. Většinu území můžeme charakterizovat jako strmé levobřežní svahy hlubokého labského údolí s převýšením 200 – 400 metrů následované výrazně méně výškově členitou krajinou za horní hranou údolního svahu s převýšením většinou jen v řádu desítek metrů. Nejnižším bodem jsou břehy Labe v Ústí nad Labem (135 m n. m.), nejvyšším bodem je vrchol Vaňovského vrchu (561 m n. m.). Relativně rychlá erozní činnost řeky Labe přispěla ve strmých svazích k vytvoření řady nápadných skalních útvarů. Vůbec nejznámějším útvarem je Vrkoč, vyhledávaný pro nádherné ukázky sloupcovité odlučnosti čediče, navíc uspořádané do vějířovitého útvaru v dolní části skály. Panenská skála jižně od Vaňova představuje skalnatý hřbet vybíhající do údolí Labe ze svahů Vaňovského vrchu. Jedná se o velmi výrazný skalní útvar doprovázený na jižních a východních svazích rozsáhlými čedičovými drolinami. Nad samotnou Panenskou skálou na pokračování hřbetu nalezneme také jakousi „čedičovou zeď“, pozoruhodný skalní útvar se svislými bočními stěnami, relativně malou šířkou, protažený ve směru hřbítku. Na odbočce modře značené turistické cesty z Vaňova

nahoru se nachází v lese ukryté dvě skalní věže pojmenované Milenci. Čedičové horniny v území vůbec výrazně převládají a utváří většinu území, proto zde také převládají půdy bohaté živinami. Jiné druhy hornin jsou méně časté. V dolní části labských svahů se na některých místech setkáváme s jemnozrnnými pískovci merboltického souvrství. Dobře pozorovat je můžeme například v údolí pod Vaňovským vodopádem. Horniny jsou to druhohorní, takže jsou starší než zdejší čediče. Proto se vyskytují v jejich podloží. Další druhy hornin jsou již málo časté a v krajině se příliš neprojevují. Dominantním vodním tokem, který výrazně ovlivnil reliéf zdejší krajiny, je řeka Labe s průměrným průtokem 290 m3/s. V Ústí nad Labem se do Labe vlévá řeka Bílina s průtokem 5,5 m3/s. Obě tyto větší řeky byly již v minulosti výrazně regulovány a v tomto území se na nich tak například již vůbec nesetkáváme s přirozenými břehy. Jediným dalším výraznějším vodním tokem v území je Podlešínský potok, který vzhledem k malé délce nemá velkou vodnost, ale vytváří malebnou rokli a několika vodopády, z nichž nejvyšší a nejznámější dosahuje výšky 14 metrů, překonává i skalní stupně. Průměrné roční teploty v centru Ústí nad Labem se pohybují kolem 9°C, průměrné roční srážkové úhrny činí zhruba 550 mm. Oblast je tedy teplá a srážkově poměrně chudá. Celé území proto spadá do oblasti teplomilné květeny, ale výskyt konkrétních druhů je velmi ovlivňován sklonem a expozicí svahů. Severní svahy jsou totiž ve stejné nadmořské výšce chladnější a zejména vlhčí, než svahy jižní. Přirozenou vegetací na většině území jsou dubohabřiny, suťové lesy a ve vyšších polohách květnaté bučiny. Především u Dolních Zálezel by se přidávaly teplomilné doubravy.

ských aktivit se na takto uvolněných plochách vyvinuly různorodé typy nelesní vegetace. Ani lesní vegetace ovšem neunikla výrazným změnám a především v oblasti mezi Podlešínem a Hostovicemi tak byly v lesích zavedeny kultury jehličnatých dřevin. Nejvíce v okolí Větruše, ale roztroušeně i jinde se objevují také kultury nepůvodních listnatých dřevin jako jsou akáty nebo hybridní topoly. Lesní společenstva jsou výrazně zasažena invazí netýkyvky malokvěté a místy také expanzí nitrofilních a ruderálních druhů (konopice pýřitá, kuklík městský, kopřiva dvoudomá aj.). V tomto směru méně ovlivněná společenstva představují jednak některé maloplošné teplomilné doubravy, místy také fragmenty květnatých bučin a některých suťových lesů. Mezi rozšířená společenstva patří také biotopy vysokých křovin vyskytující se buď v liniových formacích nebo jako sukcesní stádium i na mnohahektarových plochách někdejších polí a luk.

V území nejčastějšími nelesními společenstvy jsou trvalé travní porosty etablované na někdejší orné půdě. V současné době jsou využívány nejčastěji jako kulturní louky, v menší míře jako pastviny. Ve svahových a sušších polohách jsou rozšířené suché trávníky. Plošně nejvíce zastoupené jsou především ochuzené typy širokolistých suchých trávníků, v reprezentativnější podobě, avšak pouze maloplošně, se na mělkých až skalnatých půdách vyskytují úzkolisté suché trávníky trávníky, skalní trávníky a teplomilné bylinné lemy. Suché trávníky jsou až na výjimky v posledních desetiletích bez hospodářského využití a postupně podléhají zejména v méně exponovaných polohách sukcesi. V intravilánech obcí a na intenzivněji disturbovaných plochách se hojně vyskytují různé typy ruderální vegetace. Pouze fragmentárně zastoupena je mokřadní a vodní vegetace vázaná z největší části na nejbližší okolí řek Labe a Bílina.

Část území byla lidmi již dávno odlesněna a podle stanovištních podmínek a hospodář6

7

Z VĚTRUŠE na VRKOČ kterými cesta prochází, se tradičně nazývají Labské vrchy a jsou velmi zajímavé i z botanického pohledu. Zatímco v blízkosti Větruše ještě projdeme člověkem značně ovlivněné a druhově ochuzené lesy s nepůvodními akáty či borovicí vejmutovkou, dále se již setkáváme s přírodě bližšími suchými svahovými lesy, dubohabřinami, doubravami i květnatými bučinami. V časném jaře nás pod ještě neolistěnými duby vítá svými nápadnými květy jaterník podléška, hrachor jarní, zvaný též lecha, sasanka hajní nebo plicník tmavý. Plicník tmavý je blízce příbuzný známějšímu a často pěstovanému plicníku lékařskému. Na rozdíl od něj má ovšem přízemní listy téměř neskvrnité. V květnu a červnu se objevují na světlinách kolem turistické cesty nápadné třemdavy bílé, strdivka sedmihradská či velkokvětý kakost krvavý.

Zámeček Větruše je ideálním východiskem na turistickou cestu k Vaňovskému vodopádu a skalnímu útvaru Vrkoč.

VÍTE, ŽE... mravenci mohou změnit barvu květů hrachoru? Mladé jasně červené květy hrachoru jarního mají silně kyselou výplň buněk tvořících květ. V průběhu kvetení kyselost klesá a starší modré květy jsou již zásadité. Rostlina střídá postupně prakticky všechny barevné přechody mezi těmito krajními barvami a proto působí hrachory za květu tak dekorativním dojmem. Když vložíme starší květ hrachoru do mraveniště, jeho obyvatelé jej po chvíli pokryjí kyselinou mravenčí a barva květu se z modré či modrofialové zbarví zpět na světle červenou. Při okrajích světlin místy roste také vzácná třešeň křovitá. Ta je u nás původním teplomilným druhem a jak název napovídá jedná se o nejvýše metr a půl vysoký keř, který může v příhodných podmínkách ukázat menší třešinky podobné ptáčnicím. V lese se setkáme s porosty jemné trávy lipnice hajní, polštáři svízele vonného, který byste ve starší literatuře nalezli pod malebným názvem mařinka vonná, hojná je také bažanka vytrvalá a vzácněji nalezneme medovník meduňkolistý, orchidej hlístník hnízdák nebo ozdobnou lilii zlatohlavou. Velká prostranství na vlhčí půdě v časném létě porůstá nepůvodní invazní netýkavka malokvětá.

Lesní cesta od zámečku Větruše na Vaňovské vodopády patří mezi nejoblíbenější turistické trasy na Ústecku. Její součástí je několik vyhlídkových míst s krásnými výhledy do hlubokého údolí Labe, na hrad Střekov i střekovská zdymadla. Svahy, Jaterník podléška je jednou z prvních jarních rostlin, se kterou se můžeme setkat v listnatých lesích labského údolí. Nejčastěji kvete modře, ale vzácně se můžeme setkat také s květy růžovými nebo bílými.

BIOcaching

Za hlístníkem na Labské vrchy Hlístník hnízdák je nezelená orchidej, která získává potřebné živiny zvláštní formou parazitismu. Organické látky čerpá díky napojení na vlákna hub, které jsou v symbióze s dřevinami v okolním lese. Parazituje tak prostřednictvím houby na okolních dřevinách.

Lilie zlatohlavá chráněná rostlina s velkými krásnými květy je dosud poměrně běžnou složkou zachovalých dubohabřin svahů nad Vaňovem a Dolními Zálezly.

Medovník meduňkolistý patří mezi hluchavkovité rostliny a v rámci této čeledi má u nás vůbec největší květy, které silně lákají opylující hmyz. Odtud pochází rodové jméno názvu.

GPS: 50°38’04,5’’N, 14°02’13,3’’E, stanoviště: bučina u turistické cesty, kvete: V-VI, náročnost: nízká

8

9

Národní přírodní památka VRKOČ Přímo uprostřed Vaňova se nad řekou Labe tyčí výrazný skalní útvar zvaný Vrkoč. Již od roku 1966 požívá ochrany coby národní přírodní památka a je tedy přístupný pouze po značených cestách, kterých se budeme držet i my. Předmětem ochrany je především ojedinělá geologická stavba útvaru, pro kterou je charakteristická sloupcová odlučnost čediče, kdy se jednotlivé segmenty olivinického bazaltu vějířovitě uspořádaly již během tuhnutí lávy a vytvořili tak tvar, který již na první pohled připomíná neuspořádané prameny vlasů. Právě z podobnosti s „vrkočem“ vlasů pochází název celého útvaru. Kromě geologické jedinečnosti jsou skalní plošiny a srázy Vrkoče významné také botanicky. Na osluněných příkrých srázech se vyvinula pěkná ukázka skalní stepi s kostřavou sivou, pelyňkem ladním, či česnekem šerým horským. Ostatní, především k severu

a východu orientované skalní stěny pak tvoří vhodný biotop pro růst typicky skalních rostlin. Na jaře se skála, stejně jako další jí podobné v údolí Labe vybarví do zlaté díky rozkvetlým trsům tařice skalní. V horní partii skalního útvaru lze navštívit oblíbenou vyhlídku na labské údolí a prozkoumat její nejbližší okolí. V květnu vidíme bíle rozkvetlé nízké keře silně ohrožené třešně křovité, mezi stromy pak rozeznáme nenápadný jeřáb dunajský, jehož plody se na podzim zbarví do ruda. Zvláštností je také výskyt acidofilních druhů, například vřesu obecného či borůvky, které jsou jinak na horninách Českého středohoří vzácné.

Rozrazil klasnatý kvete celé léto na suchých stráních a skalnatých stepích, kde modrá květenství svítí do dáli. V kultuře se pěstují i odrůdy, které mají květy růžové až bílé.

Jeřáb dunajský je jedním z mnoha druhů, popsaných z okruhu jeřábu muku, od kterého se liší stavbou listu a odstínem barvy zralých plodů. Krásný exemplář uvidíme přímo na vyhlídce Vrkoči.

Tařice skalní je jednou z nejtypičtějších rostlin Českého středohoří. Na jaře žluté květy tařice pokrývají většinu skal v údolí Labe včetně zvlněného Vrkoče.

10

Víte, že... přímo z Vrkoče byl pro vědu popsán rostlinný druh? Kolem roku 1820 zavítal do oblasti Českého středohoří Ignaz Friedrich Tausch, významný botanik a badatel, který působil v Praze, ale svou průzkumnou činností pokrýval celou oblast Čech. Na skalách Vrkoče nalezl rostliny lomikamene, které se nápadně odlišovaly od jiných

do té doby známých příbuzných druhů. Podrobnějším prozkoumáním a srovnáváním stanovil, že se jedná o nový, dosud nepopsaný druh a pojmenoval jej po Josefu Johanovi Steinmannovi, profesoru chemie na Vysokém účení technickém v Praze, který se mimoto zabýval také botanikou. V dnešním taxonomickém pojetí jsou lomikameny z Vrkoče považovány za poddruh lomikamene trsnatého a podle nejnápadnějšího znaku, chlupatosti, nazývány lomikámen trsnatý vlnatý, ve vědeckém názvu ovšem původní Tauschovo označení zůstalo a poddruh je označován jako Saxifraga rosacea subsp. steinmannii. Lomikámen trsnatý vlnatý je ale zajímavý ještě jedním faktem. Patří totiž mezi nejvzácnější rostliny nejen Českého středohoří, ale celé republiky. Kromě dvou drobných lokalit u Vaňova totiž roste již pouze v údolí Jizery u Semil a jinde na světě bychom se s ním nesetkali. Jedná se tedy o endemit České republiky a vzhledem ke zranitelnosti populací o druh kriticky ohrožený.

11

Hostovické srázy Lesnaté svahy mezi zámečkem Větruše a Hotovicemi jsou málo navštěvovanou částí krajiny v zázemí města Ústí nad Labem. Je to dáno jednak blízkostí atraktivnějších partií po cestě k Vrkoči a dále také faktem, že územím neprochází žádná značená cesta. Přesto se zde můžeme setkat s několika neznačenými lesními pěšinami, které nás provedou suťovými lesy, fragmenty dubohabřin i kulturami akátu. Lesní společenstva těchto svahů jsou druhově značně ochuzená, je to způsobeno jednak převládající severní expozicí svahů, ale také stářím zdejších lesů, které na plochách dřívějších sadů a pastvin vznikly zčásti teprve v posledních padesáti letech. Vůdčími dřevinami v lesích jsou habry, duby, lípy, poměrně častý je i buk. V jarním aspektu bychom mohli nalézt v by-

linném patře sasanku hajní, podléšky, bažanku a lokálně i dymnivku dutou. V létě se přidává i lilie zlatohlávek. Hajní druhy jsou ovšem zastoupeny jen nehojně a například jinde běžné hrachory tady zcela chybí. Na strmých svazích jsou vyvinuty suťové lesy s hojnou kapradí samcem, kakostem smrdutým či samorostlíkem klasnatý. Celkově vzato jsou svahy značně ruderalizované a bohaté živinami, což dokládá častý výskyt planého angreštu, konopic a dalších druhů lesních „plevelů“. Ani to ovšem nebrání tomu, že se zde na některých místech můžeme setkat i s lesními orchidejemi. Roste zde hlístník

Kruštík ostrokvětý pravý byl v roce 2011 překvapivě nalezen právě na Hostovických srázech. Jedná se o kriticky ohrožený druh orchideje, který byl v ČR dosud nalezen na pouhých třech lokalitách. Kvete v červenci a velmi se podobá běžnějšímu kruštíku širolistému, takže jeho správné rozlišení je poměrně nesnadné.

BIOcaching

Okrotice u Hostovic Okrotice bílá patří mezi naše lesní orchideje. V Českém středohoří je poměrně hojná a místy vytváří i velmi bohaté populace stovek až tisíců rostlin. Často roste v lipinách a vysokých lískových křovinách, ale vyskytnout se může i v dalších typech lesů a občas též v parkové úpravě přímo v intravilánu měst nebo při jejich okrajích (Ústí n. L.-Klíše, Litoměřice-Mostka).

VÍTE, ŽE... akáty mění půdu, ve které rostou? Trnovník akát je známý strom patřící do čeledi bobovitých původem ze Severní Ameriky. Všechny druhy této čeledi se vyznačují přítomností specifických bakterií, které v kořenových hlízkách dokáží fixovat vzdušný dusík. V minulosti byl jako medonosná dřevina akát často vysazován i na rozsáhlejších plochách. V takových lesích ovšem dochází vlivem hlízkových bakterií postupně k nadměrnému obohacení půd o dusičnany a podrost postupně ovládnou konkurenčně silné nitrofilní druhy jako jsou kopřiva dvoudomá, česnáček lékařský nebo krabilice mámivá. Hajní druhy původního lesa vymizí. hnízdák, okrotice bílá a dokonce i velmi vzácný kruštík ostrokvětý pravý. Popsaná situace se výrazně změní když dojdeme až na jižně orientované svahy nad potokem při severním okraji Hostovic. Vzhledem k expozici jsou totiž zdejší stráně sušší a teplejší a hostí proto fragmenty teplomilných doubrav a suchých trávníků. Dominantou otevřených trávníků bývá kostřava žlábkovitá, porosty zpes-

třují červené květy hvozdíku kartouzku, hláváč bledožlutý, čistec přímý a velmi vzácně zde můžeme nalézt také silně ohrožený koniklec luční český.

Záraza Kochova roste vzácně na zarůstajících loukách při úpatí Hostovických srázů. Jde o parazitický druh zcela závislý na hostiteli, obvykle chrpě čekánku. Mimořádnou zajímavostí rostlin z této lokality je, že celá populace se skládá z albinotických bleděžlutých rostlin. Normální barva je u tohoto druhu červená. Kvete v červenci.

Kapraď samec je v krajině Českého středohoří vůbec nejhojnější kapradinou. Je charakteristický především pro suťové lesy, ale setkat se s ním můžeme i ve většině dalších lesních typů.

GPS: 50°38’48,3‘‘N, 14°01’31,7‘‘E, stanoviště: mladý les nad horní hranou svahů, kvete: V-VI, náročnost: nízká

12

13

Mezi domy Když procházíme zástavbou měst a obcí, ne každého napadne, že se i tady dají najít přírodovědně zajímavá místa. Přitom planých druhů rostlin bývá někdy na nejrůznějších rumištích, navážkách, zahradách a v parcích více než ve volné krajině. Samozřejmě se jedná většinou o druhy jiných nároků dobře odolávající například častému narušování půdy, druhy, kterým vyhovuje velký obsah živin v půdě, nezřídka druhy zavlečené a často také invazní. Mezi charakteristické zástupce běžně rostoucí jak v centru Ústí, tak třeba v Dolních Zálezlech i dalších obcích, patří různé druhy lebed a merlíků, ty jsou typické pro stanoviště bohatá dusíkem, porůznu vyrůstají pampelišky, kopřivy, pelyněk černobýl, podběl obecný, na opuštěných plochách tvoří souvislé porosty tráva třtina křovištní a na podobných stanovištích se můžeme setkat také s porosty některých invazních nepůvodních druhů, jako jsou křídlatky.

V samotném Ústí nad Labem je velmi zajímavým stanovištěm ruderální vegetace areál železniční stanice Ústí n. L. – západ. V dubnu porůstají celá prostranství mezi kolejemi koberce drobounké bíle kvetoucí osívky jarní, rožce pětimužného, žláznatého a nízkého, barevně porosty zpestřují poléhavý rozrazil perský a r. lesklý, ale v létě už po nich nenajdeme ani památky. To zase zdobí okolí železničních tratí žlutě kvetoucí pupalky, kterých roste v Ústí hned několik druhů, dále i některé druhy původní v suchých trávnících, třeba chrpa latnatá a také cizokrajné rostliny jako je zlatobýl kanadský, se kterým se občas setkáte i v květinářství nebo ozdobný, původem jihoafrický starček úzkolistý, snadno odlišitelný od všech našich ostatních starčků podle celokrajných listů.

VÍTE, ŽE... v Ústí rostou 4 plané druhy máku? Že jsou červeně kvetoucí máky běžnou součástí naší přírody, ví asi většina z nás už od té doby, kdy poprvé viděla pohádku o Makové panence. Ne každý si již ovšem uvědomuje, že se u nás vyskytuje více druhů máků. Nejznámější je mák vlčí, který je častým druhem doprovázejícím obilná pole, ale rostoucí i na rumištích a jinde. Na Ústecku se ale můžeme setkat ještě s dalšími druhy, které kvetou sice také červeně, většinou však už ne tolik sytě a korunní plátky se u nich na rozdíl od máku vlčího téměř nepřekrývají. Jsou to jednak vzájemně velmi podobné druhy mák pochybný a m. časný, lišící se tvarem makovice a barvou zaschlého mléka. Dalším, o něco snadněji poznatelným druhem, je potom mák polní, který se od všech ostatních druhů odlišuje černou dolní částí korunních plátků, rozšířenými, jakoby placatými nitkami tyčinek a většinou štětinatými makovicemi. Všechny tyto máky můžeme najít především na ruderálních stanovištích, zejména mák časný někdy ale zdobí také přirozená společenstva skalních stepí.

Osívka jarní vytváří nápadné porosty stovek nebo i tisíců rostlin, které brzy zjara zdobí některá stanoviště s rozvolněným půdním krytem. Hojná je na některých skalních stepích, ale nejnápadnější porosty vytváří v okolí železničních tratí a na nádražích.

Pupalky jsou nápadné rostliny vykvétající v létě výrazným květenstvími velkých žlutých květů. Většina u nás rostoucích druhů je původem ze Severní Ameriky. Nejtypičtějším místem, kde se s pupalkami setkáme, jsou okolí železničních tratí, rostou ale také na dalších sušších ruderálních stanovištích.

Kustovnice cizí patří mezi u nás nepůvodní druhy rostlin. Jedná se o keř s obloukovitě převislými prutovitými větvemi, dorůstající až třímetrové výšky. S kustovnicí se setkáme na ruderalizovaných svazích při okrajích sídel, podél železnice i jinde.

14

Rozrazil lesklý patří do skupiny drobných jednoletých rozrazilů, které především zjara zdobí drobnými květy místa s rozvolněným vegetačním krytem. Roste na ruderálních stanovištích, ale zahrádkáři jej budou znát spíše jako plevel z okopávaných záhonků, kde roste často i s dalšími příbuznými druhy, jako jsou r. perský s o něco většími květy nebo r. laločnatý s velmi drobnými světle fialovými kvítky.

15

Vaňovské srázy

VÍTE, ŽE... netýkavka malokvětá je nejrozšířenějším invazním druhem v Českém středohoří? Netýkavka malokvětá je rostlinou původní v jižní části západní Sibiře a přilehlých územích. Jedná se o dobře známý druh, zejména díky plodům, které za zralosti citlivě reagují na dotyk, snadno pukají a vymršťují semena. Během 19. století byla často pěstována v botanických zahradách i zámeckých parcích, odkud se začala šířit do volné přírody. V Českém středohoří představuje dnes nejběžnější invazní druh, se kterým se setkáme ve většině lesů a místy vytváří i rozsáhlé porosty.

Vyhlídka z Vaňovské skály do údolí Labe Strmé a stinné lesnaté srázy nad Vaňovem dokonale ukazují jaký vliv má sklon a expozice svahů na vegetaci. Převládající orientace terénu k severu až severovýchodu způsobuje, že jsou svahy poměrně chladné a málo osluněné. Díky tomu se zde v nízkých nadmořských výškách

setkáváme s bučinami i chladnými čedičovými drolinami. Typické jsou na svazích také skály terasovitého charakteru, které vytvářejí nápadné stupně snadno pozorovatelné především v zimním odbobí při sněhové pokrývce.

Osladič obecný patří mezi nejtypičtější kapradiny skalních stanovišť v údolí Labe. Vyrůstá z oddenku vyznačujícím se nápadně sladkou chutí, která dala druhu jméno. Sladkost způsobuje steroidní glykosid izolovaný v roce 1971 českými vědci a pojmenovaný právě po kapradině – osladin. Osladin je pětsetkrát sladší než klasický cukr.

BIOcaching

Za kyčelnicí do „horské strže“ Ve vlhké úžlabině na strmém svahu nad Vaňovem roste populace krásné kyčelnice devítilisté. Je to bylina z čeledi brukvovitých nápadná pouze během krátké doby, kdy kvete. Strž, v níž roste, jakoby byla do Středohoří přenesena z horských pralesů. V prameništi rostou stovky kyčelnic, níže jsou okolí drobného potůčku a přilehlé svahy hustě porostlé vyššími kapradinami nebo devětsilem bílým, nad tím rostou obrovské javory, buky, lípy a další.

Lokalita je dobře přístupná po modře značené turistické cestě vedoucí z Vaňova. Když stoupáme vzhůru do svahu, projdeme nejprve mezi zahradami, ale záhy vstoupíme do tmavého suťového lesa, kde můžeme pozorovat různé druhy kapradin rostoucí po vlhkých čedičových kamenech i mezi nimi. Hojné jsou zde kapraď samec, k. rozložená, či osladič obecný. V keřovém patře se často objevuje rybíz alpský, který vypadá jako pěstovaný červený rybíz, ale jeho plody tolik nezaujmou, protože jsou téměř bez chuti. Při dalším stoupání procházíme serpentinou prosvětleným a pěkně zachovalým bukovo-dubovým lesem se svízelem vonným, hrachorem jarním, lipnicí hajní, konvalinkou vonnou, bažankou vytrvalou a dalšími hajními druhy. Na jednom místě se ve svazích nad Vaňovem

vyskytuje také velmi vzácný a kriticky ohrožený lomikámen trsnatý vlnatý. V horní polovině labských svahů jsou lesy druhově poněkud chudší, vyskytují se tu ovšem již některé druhy bučin, jako je třeba věsenka nachová. Když vystoupáme až nahoru, můžeme po žlutě značené odbočce turistické cesty dojít na krásnou vyhlídku na Vaňovské skále. Pod jednotlivými duby a při okraji suchých trávníků tu rostou jetel alpínský, devaterník velkokvětý, rozrazil lékařský, rozchodníkovec větší, mochna stříbrná a další druhy. Skály zdobí tařice skalní a drobné keře skalníku celokrajného. Mimořádnou zajímavostí svahů pod Vaňovskou skálou je rozsáhlý sesuv Čertovka, který se dal do pohybu v polovině 90. let 20. století, ohrozil část Vaňova a byl stabilizován až výstavbou masivní opěrné zdi. Bažanka vytvalá patří mezi běžné hajní druhy vytvářející nezřídka zelenou dominantu lesního podrostu. Jedná se o nenápadně zelenavě kvetoucí dvoudomou rostlinu. Poněkud rozdílný vzhled samčích rostlin s dlouze stopkatým květenstvím a samičích rostlin s květy krátce stopkatými může vyvolávat dojem, že se jedná o dva různé druhy.

GPS: 50°38’04,5‘‘N, 14°02’13,3‘‘E, stanoviště: lesní prameniště ve strmém svahu, kvete: IV, náročnost: velmi vysoká 16

17

Panenská skála a okolí Panenská skála je výrazný skalní útvar vystupující ze strmých lesnatých labských svahů jižně od Vaňova. Na samotnou skálu je možné vystoupat po modře značené turistické trase z Vaňova popsané v předcházející kapitole. Z ní nás na temeno s vyhlídkou dovede značená odbočka. Na vrcholu hřebene můžeme pozorovat zakrslé dřeviny rostoucí v extrémních podmínkách skalního podloží, například křivolaké duby nebo jeřáby. Vlastní skály a přilehlé svahy jsou zčásti porostlé křovinami růží, hlohů, ale také vzácnější třešní křovitou nebo skalníkem celokrajným. Na jižních svazích Panenské skály je vyvinuta pěkná skalní step s kavylem péřitým, třemdavou bílou, ostřicí nízkou, kosatcem bezlistým, růží keltskou, locikou vytrvalou a dalšími. S obdob-

nými, ale již menšími skalně stepními trávníky se také můžeme setkat na několika místech v okolí skalních výstupů směrem dál na Dolní Zálezly. Prosvětlené lesy nad skalními stupni hostí maloplošně rozvolněné lesy s dominatním dubem zimním, které se vyznačují velikou druhovou diverzitou. Tady se setkáme s teplomilným kokoříkem vonným, jetelem alpínským, tolitou lékařskou i s celou řadou vzácnějších druhů jako jsou černýš hřebenitý, bělozářka větvitá, kakost krvavý, silenka nící, kopretina chocholičnatá, zvonek broskvolistý nebo smldník jelení. Podél turistické cesty do Dolních Zálezel

převažují druhově chudší suťové lesy a dubohabřiny, i tady ovšem můžeme pozorovat některé hajní druhy jako je jaterník podléška, svízel vonný, plicník tmavý, lilie zlatohlávek a vzácněji i lesní orchideje kruštík širolistý či okrotici bílou. Druhově pestřejšími lesními porosty prochází

turistická cesta od Panenské skály ke Chvalovu. V zachovalejších dubohabřinách roste medovník meduňkolistý, hladýš širolistý, hlístník hnízdák a samozřejmě řada již jmenovaných běžnějších hajních druhů.

Třešeň křovitá má plody velmi podobné dobře známé třešni ptačí. Jedná se ovšem, jak název napovídá, o nízký keř, který většinou dosahuje výšky pouze do jednoho metru a především jde o druh dosti vzácný, v červeném seznamu zařazený mezi silně ohrožené.

Černýš hřebenitý je vzácnější teplomilný druh typický pro teplomilné doubravy a jejich lemy. V okolí Chvalova vytváří mimořádně početné populace, ale místy se s ním můžeme setkat také na Labských vrších. Je to poloparazit získávající potřebné organické látky částečně z fotosyntézy a zčásti také napojením na kořeny okolo rostoucích bylin.

BIOcaching

Čedičové droliny nebo také kamenná moře jsou pro České středohoří typické. Protože bývají někdy velmi hluboké, vytváří se mezi kameny složitý labyrint dutin, ve kterém může komínovým efektem docházet k proudění vzduchu. V zimě se relativně teplejší vzduch pohybuje zdola nahoru a při horních okrajích drolin tak vznikají tmavá „oka“ bez sněhu. V létě se proudění otočí a chladnější vzduch naopak podchlazuje úpatí sutí.

Skalní vyhlídka s kavyly Kavyly jsou typickými zástupci stepních trav. Charakteristická je pro ně velice dlouhá osina vyrůstající z obilky, která napomáhá šíření semen větrem a dává těmto rostlinám nezaměnitelný vzhled. Kavyl péřitý, zvaný též „vousy Svatého Ivana“, patří u nás k nejběžnějším druhům tohoto rodu. Na obtížně přístupné skalní stepi nad turistickou cestou od Panenské skály na Chvalov můžeme spojit pozorování tohoto krásného druhu s neobyčejným výhledem do hlubokého labského údolí.

Okrotice červená patří mezi naše vzácné lesní orchideje, je chráněná zákonem jako silně ohrožený druh. V Českém středohoří roste pouze na nemnoha lokalitách a většinou vytváří početně velmi slabé populace. Velmi vzácně se vyskytuje i na svazích u Panenské skály.

GPS: 50°36’29,2‘‘N, 14°04’05,6‘‘E, stanoviště: skalní step, kvete: V-VI, náročnost: velmi vysoká 18

19

Svahy mezi Dolními Zálezly a Chvalovem Kdybychom srovnali podobu krajiny mezi Dolními Zálezly a Chvalovem v 50. letech 20. století a dnes, nejnápadnější změnou, která by nás ihned upoutala by bylo, jak hodně do současnosti zdejší stráně zarostly. V minulosti se jednalo především o louky, pastviny a sady, které se ovšem v pozdějších letech již přestaly obhospodařovat a pomalu zarostly rozsáhlými porosty křovin a lesíky. Na těchto stráních tak můžeme dobře pozorovat vývoj charakteristický i pro mnohá další území nejen v Českém středohoří. Polohy, které byly obtížně dostupné, se nevyplatilo obhospodařovat a byly opouštěny, na dobře dostupných plochách se naopak začalo hospodařit velmi intenzivně. Oba tyto extrémy vedly v důsledku k ochuzování krajiny o některé skupin rostlin a živočichů.

Když budeme procházet po turistické cestě z Dolních Zálezel do Chvalova, uvidíme proto dnes především porosty vysokých křovin a mladší lesíky, kdybychom se ale vydali do strání i trochu mimo cesty, stále můžeme najít místy pěkně zachovalé zbytky trávníků, ve kterých roste i řada vzácných druhů rostlin. V suchých trávnících a lemech se tady běžně objevují divizna knotovitá, hvozdík kartouzek, chrpa čekánek, hlaváč žlutavý, šalvěj luční, vzácněji bychom mohli nalézt také třešeň křovitou, kosatec bezlistý, zvonek boloňský, třemdavu bílou či trýzel škardolistý. Dominantními travami jsou na těchto loukách sveřep vzpřímený, válečka prapořitá a ovsík vyvýšený.

VÍTE, ŽE... zárazy nemají žádný chlorofyl? Některé druhy rostlin se zcela obejdou bez zeleného barviva – chlorofylu. Neprovozují tedy vůbec fotosyntézu a organické látky získávají parazitickým způsobem. Když miniaturní semínko zárazy vyklíčí, potřebuje ve svém okolí najít hostitelskou rostlinu. Pokud se jí to podaří, napojí se svými kořeny na kořeny hostitele a začne z nich brát většinu látek, které potřebuje ke svému růstu. Postupně pod zemí vytvoří hlízovitý útvar, ze kterého nakonec vyroste nezelená lodyha s barevnými květy, odplodí a cyklus se může v dalších letech zase opakovat. České středohoří je pro zárazy doslova rájem, mnoho i velmi vzácných druhů zde má nejbohatší populace v celé České republice. Na snímku je zobrazena záraza nachová pravá, která byla nalezena v suchém trávníku pod Chvalovem. Přestože parazituje na běžných druzích řebříčku, je celkově velmi vzácná a roste pouze v některých oblastech na nemnoha lokalitách. Velmi pěkné a druhově mimořádně bohaté lemy teplomilných doubrav se dochovaly západně

Čistec přímý patří mezi charakteristické druhy suchých trávníků a skalních stepí. Kvete od května až do srpna.

BIOcaching

od Chvalova. Tady kromě již zmíněných druhů přistupují další vzácné teplomilné rostliny jako jsou chrpa Triumfettiho, černohlávek velkokvětý, hrachor panonský, plicník úzkolistý a celé porosty zde tvoří černýš hřebenitý. Šalvěj luční představuje náš nejběžnější původní druh šalvěje. Roste na sušších zachovalejších loukách i na skalních stepích a je nápadná modrým květenstvím výrazně pyskatých květů typických pro hluchavkovité rostliny.

Třemdavy pod Chvalovem Třemdavy jsou naším jediným původním zástupcem čeledi routoviých, do které patří i známé citrusy. Za květu jsou tyto statné byliny velmi dekorativní a proto bývají vyhledávaným cílem fotografů. Vyznačují se přítomností výrazných vonných silic, které jsou nápadné zvláště v suchých letních dnech. Silice ovšem mohou být i nebezepečné, protože po styku s kůží a reakcí se slunečním zářením vyvolávají vznik nepříjemných puchýřů. Proto až budete třemdavy fotit, raději se jich nedotýkejte.

Zvonek boloňský je vzácný, silně ohrožený a chráněný teplomilný druh. Svahy pod Chvalovem hostí vitální populaci těchto zvonků. Setkat se zde s nimi můžeme v suchých trávních, při okrajích křovin i v některých citlivěji obhospdařovaných zahradních trávnících. Kvete v červnu a červenci.

GPS: 50°36’02,0‘‘N, 14°03’09,4‘‘E, stanoviště: suchý trávník, kvete: V-VI, náročnost: nízká 20

21

Skalky u Moravan Skalky nedaleko obce Moravany představují nejkrásnější a nejpestřejší ukázku skalní stepi, jakou lze v celém území nalézt. Na výrazné jihovýchodně orientované skalní výstupy vede odbočka žlutě značené turistické cesty a drobná zacházka směrem k okraji labského údolí se vyplatí prakticky v kterékoli roční době. V polovině dubna lze vzácně nejen na Skalkách, ale také na některých okolních návrších pozorovat temně fialové květy konikleců lučních českých, rozsáhlé plochy zdobí zlatožluté mochny písečné, jarní a sedmilisté a časně jarní scenérii dotváří na skalách rostoucí tařice. Nejkrásnější jsou však Skalky v květnu, kdy rozkvétají desítky výrazných rostlin typických právě pro skalní step. Mezi růžovobílými květy třemdav, které na sebe upozorní už zdálky také výraznou citronovou vůní, povlávají dlouhé osiny kavylů, nízko při zemi roste voňavá mateřídouška časná,

okraje křovin zdobí kvetoucí třešeň křovitá, trnky a další. V této době zdobí stráně pod vyhlídkou porosty modrofialových kosatců bezlodyžných, které by bylo možné bez nadsázky označit za erbovní rostliny zdejších skal. Při šťastném spojení slunečného dne a desítek rozkvetlých kosatců pro nás Skalky přichystají jeden z nejúchvatnějších zážitků, který můžeme v České středohoří zažít. Ani v létě na skalní stepi nepřijdeme zkrátka. V té době tu kvetou například chrpa latnatá, chrpa čekánek, nápadná tráva strdivka sedmihradská, krásný červenofialový jetel alpinský, na skalách vykvétá česnek šerý horský a na ladech kolem cesty k vyhlídce zdobí trávníky tisíce černýšů rolních.

VÍTE, ŽE... černýš rolní je poloparazit? Černýše i některé další příbuzné rostliny, například zdravínky, všivce nebo třeba světlíky, patří mezi poloparazitické rostliny. Svým chováním stojí na pomezí klasických zelených rostlin a nezelených parazitů jako jsou třeba zárazy. Jsou sice schopné provozovat fotosyntézu, ale zároveň si výživu doplňují napojením na kořeny hostitelských rostlin v porostu, kde se vyskytují. Ačkoli to tak na první pohled nemusí být zřejmé, příroda je propojena do sítí více, než si myslíme. Někdy je nesmírně obtížné dohlédnout důsledky lidské činnosti na nejrůznější ekosystémy, protože mnohé přírodní vazby jsou objevovány teprve v poslední době a jiné na objevení ještě čekají.

Koniklec luční český rozkvétá časně z jara, kdy většina rostlin ještě čeká na teplé dny. Patří mezi silně ohrožené rostliny, ale České středohoří je jedním z center jeho rozšíření u nás, takže se tu s ním setkáváme relativně častěji. České jméno vzniklo úpravou staročeského názvu poniklec, které odkazuje na převislé, neboli poniklé květy tohoto druhu.

Kosatec bezlistý je jedním z nejvýraznějších zástupců stepní květeny Českého středohoří. Jeho velké květy na jaře upoutají pozornost návštěvníků řady význačných lokalit. Jedna z nejsilnějších populací se vyskytuje na Skalkách u Moravan, roste vzácně ale i po skalách v okolí Dolních Zálezel a Vaňova.

Ostřice nízká je nejrannějším zástupcem rodu, který vykvétá mnohdy již na konci března a vytváří nápadné žlutavé koláče na dosud spící stepi. Za žlutou barvu jsou odpovědné výrazné prašníky této větrosnubné rostliny.

22

Jetel alpínský (FOTO RK?) vykvétá v červnu a červenci hlávkou červenofialových květů. Je charakteristický pro skalní stepi, ale roste také na lesních okrajích a v teplomilných doubravách.

23

Podlešínská pláň Krajina mezi Podlešínem, Stebnem a Moravany je oproti již popsaným místům méně členitá. Nacházíme se již nad horní hranou svahů labského údolí a jen mírně zvlněný terén předurčil zdejší končiny k intenzivnějšímu zemědělskému využívání. V minulosti zde byly častější pole, ale pro současné využití a vzhled krajiny jsou charakteristické především rozsáhlé pastviny, kulturní louky a travnatá lada členěné drobnějšími lesíky a remízky. Přesto se i v této dlouhodobě silně obhospodařované krajině setkáme s některými velice zajímavými druhy rostlin. Pravým klenotem Podlešínské pláně je hořec křížatý, velmi vzácný druh, který v Českém středohoří přežívá na několika posledních lokalitách a zasluhuje proto důslednou ochranu.

Roste zde na pravidelně kosených travnatých ladech stejně jako další o něco běžnější druh z čeledi hořcovitých, růžově kvetoucí zeměžluč lékařská. Kdybychom procházeli z Podlešína po cestě přes Podlešínskou pláň ke Skalkám u Moravan, můžeme se zde seznámit s řadou druhů luk a pastvin jako jsou kopretiny bílé, kokrhele menší, modrokvěté rozrazily rezekvítky, ale také s velmi nápadnými až dvoumetrovými pcháči bělohlavými. Při okrajích luk nás výraznou rudofialovou barvou upoutají černýše rolní, mezi kterými se proplétají různé druhy hrachorů a vikví.

VÍTE, ŽE... v České republice roste více než 200 druhů pampelišek? Pampelišky zná asi každý již od dětství. Málo známou skutečností ovšem je jejich druhové bohatství. Rod pampeliška je zřejmě nejbohatší skupinou rostlin v naší květeně, protože zahrnuje přinejmenším 200 druhů a mnohé další dosud nebyly rozpoznány. Druhy jsou si většinou natolik podobné, že existuje jen velmi málo specialistů, kteří umí pampelišky mezi sebou odlišovat a stále ještě popisují i z našeho území nové druhy. V každém případě pampelišky představují mimořádnou ukázku druhového bohatství naší přírody.

Pcháč bělohlavý je mohutná a v podstatě nezaměnitelná rostlina z čeledi hvězdnicovitých kvetoucí na pastvinách a ladech v létě velmi nápadným úborem červenofialových kvítků. Jak název i vzhled napovídají, jedná se o druh blízce příbuzný našim známějším druhům pcháčů a bodláků, na rozdíl od nich se ovšem jedná o druh vzácnější, který byl zařazen i do Červeného seznamu cévnatých rostlin.

Hořec křížatý je u nás řazen mezi silně ohrožené druhy. Situace v Českém středohoří tomu odpovídá, druh tady oproti minulosti výrazně ustoupil a v současné době přežívá jen na několika málo místech v nepočetných populacích. Jeho ústup je nejčastěji spojen se zarůstáním vhodných lokalit, kterými jsou sušší trávníky na bazických půdách.

Zeměžluč lékařská Ozdobná pospolitě rostoucí bylina s drobnými růžovými květy. Své rodové jméno získala kvůli vysokému obsahu hořčin. Díky tomu byla odpradávna používána jako léčivá rostlina příznivě ovlivňující především trávicí pochody.

24

25

26

27

28

29

30