HLAVNÍ SMĚRY ČESKÉ POEZIE MEZI DVĚMA SVĚTOVÝMI VÁLKAMI CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ -
časové rozmezí: 1900 – 1945 období kapitalismu; růst revolučních sil 1. světová válka (1914 – 1918) období 1. Československé republiky světová hospodářská krize ve 30. letech nástup fašismu, Mnichov, okupace ČSR (1939) 2. světová válka (1939 – 1945) únor 1948
BÁSNICKÉ PROUDY - jejich příslušníci se často prolínají Poezie do 1. světové války - částečně ve znamení tvorby starších generací: generace 90. let (J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, K. Hlaváček) protispolečenští buřiči ( P. Bezruč, S. K. , Neumann, F. Gellner, F. Šrámek, K. Toman, V. Dyk) - před 1. světovou válkou se mladší literární a umělecká generace představuje v Almanachu na rok 1914 generace z roku 1914 = mladší generace 90. let - generace odmítající symbolismus a individualismus - obracejí se k moderní civilizaci a technice civilismus - představitelé literatura: S. K. Neumann – básník K. Čapek – spisovatel … výtvarné umění: Josef Čapek Václav Špála Emil Filla … avantgardní sdružení Devětsil (zaloţeno r. 1920) - nejvýznamnější umělecké sdruţení 20. let - zpočátku se kolem něj sdruţovali básnící proletářského proudu, později poetisté - mladá generace jejím prostřednictvím vyjadřuje svůj program (postoje, myšlenky …) 1922 vyšel programový sborník Devětsil - brněnská skupina Devětsilu vydávala časopis Pásmo (1924-26) - nejvýznamnější měsíčník Devětsilu – měsíčník ReD (Revue Devětsil; 1927-31) - představitelé literatura: Karel Teige – teoretik J. Seifert V. Nezval básníci K. Biebl J. Wolker V. Vančura – spisovatel … divadlo: J.Voskovec + J. Werich + J. Ježek E. F. Burian … Proletářská poezie - první výrazný proud české meziválečné poezie; krátké trvání - společné rysy autorů: nenávist k válce boj proti sociálnímu útlaku a vykořisťování - cíl proletářské poezie: podílet se na revoluční přeměně světa být kolektivní záleţitostí - určena především k recitaci ovlivněna volba řečnických výrazových prostředků - manifestem celé skupiny se stala stať J. Wolkra – Proletářské umění (1922) - představitelé: J. Wolker S. K. Neuman proletářská poezie je jednou z jeho vývojových etap –1–
roku
J. Hora J. Hořejší J. Seifert K. Biebl … Poetismus - rozvíjí se téměř souběţně s proletářskou poezií 20. léta - původní český básnický směr ( vnikl u nás); mnohé společné znaky se surrealismem (viz níţe) - odmítá podřízenost poezie politice a ideologii, usiluje o revoluci v umění - charakteristické rysy: obraznost, fantazie stojí humor, veselí v protikladu citové proţívání s rozumářsky smyslnost = dostupnost všem smyslům nudnou a asociativnost = řetězení okamţitých představ, i nelogických strohou logickou narušena logická stavba básně, odstraněna interpunkce poezií snaha ukázat krásy světa obohacení výrazové stránky poezie experimenty se slovy … - počátky: u Nezvala báseň Podivuhodný kouzelník (1922) u Seiferta sbírka Samá láska (1923) - program poetismu formuluje roku 1924 Karel Teige ve stati Poetismus - vrcholné poetistické sbírky: Nezval: Pantomima (1924) Seifert: Na vlnách T.S.F. (1925) - rekapitulace & uzavření českého poetismu – Teigeovy a Nezvalovy Manifesty poetismu (1928) - vyznačují se spřízněností s prokletými básníky - prvky poetismu se objevují i v próze V. Vančura, K. Konrád v dramatu V+W Surrealismus = nadrealismus - jediný vyhraněný proud 30. let - vznik – počátek 20. let ve Francii jako reakce na umění podřízenému konvencím, tradicím a společnosti; zakladatel – A. Breton - charakteristické rysy: vyjádřit přirozenou lidskou obraznost, fantazii snaha najít v lidském vědomí úplně první podnět k vytvoření uměleckého díla vliv Freudovy psychoanalýzy je jím sexuální pud psychický automatismus = proud nahodilých pocitů, představ, snů a halucinací bez jakýchkoli zábran a rozumové kontroly logikou směřuje k osvobození lidské fantazie od myšlenkových stereotypů objevení nových světů a obrazů krásné vidí v neobvyklém veškerá surrealistická tvorba chtěla docílit revoluce v umění - v roce 1934 zaloţil Nezval s Teigeem surrealistickou skupinu, která navazovala na francouzský surrealismus - představitelé: V. Nezval K. Teige K. Biebl pouze část tvorby Básnické individuality - formují se během 30. let - nereprezentují vyhraněný směr osobitá tvorba - představitelé: J. Hora, J. Seifert, F. Halas, V. Holan, F. Hrubín, V. Závada Překlady - důleţitá součást českého literárního ţivota 1. poloviny 20. století - překládala se zejména literatura francouzská, americká, německá a antická Protiválečná fronta - formuje se koncem 30. let pod vlivem Mnichova (1938) –2–
- téměř všichni soudobí básníci se svou tvorbou sjednocují a zapojují do manifestace - témata: ohlasy španělské občanské války návrat k rodné zemi, domovu, národní kultuře reakce na nástup německého fašismu a válečné strádání - reprezentativní sbírky s touto tématikou: - Halas: Torzo naděje - Nezval: Matka naděje, Historický obraz a Pět minut za městem - Neumann: Bezedný rok - Hora: Domov - Seifert: Zhasněte světla - Holan: Září 1938 a Odpověď Francii - doba okupace tvorba k povzbuzení národa témata: rodná zem, domov, významné postavy z českých dějin a kultury; vyzdvihován mateřský jazyk; tvorba pro děti - Halas: Naše paní Božena Němcová - Seifert: Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná - Hrubín: Včelí plást - pro děti: Halas: Ladění Pujmanová: Verše mateřské - celým své dílo věnoval okupaci Jan Orten
VÝZNAMNÍ PŘEDSTAVITELÉ: Jiří WOLKER
POŠTOVNÍ SCHRÁNKA
(1900 – 1924)
- představitel proletářské poezie - ţivot: pocházel z prostějovské měšťanské rodiny pro nemoc (tuberkulóza) zanechal studií práv, aby se léčil (v Tatranské Poliance) neúspěšně 3. 1. 1924 zemřel - tvorba: - působí především na mladé lidi - proletářskou poezii chápal jako poezii třídní, tendenční a optimistickou SVATÝ KOPEČEK (1921) - velká polytematická báseň pásmo s autobiografickými prvky - volný sled nejrůznějších výjevů
Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc. Kvete modře, lidé si jí váží velice, svěřují se jí docela, psaníčka do ní házejí ze dvou stran, z jedné smutná z druhé veselá. Psaníčka jsou bílá jako pel a čekají na vlaky, lodě a člověka, aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel, – tam, kde jsou srdce, blizny červené, schované v růžovém okvětí.
lyrická sbírka HOST DO DOMU (1921) Když na ně psaní doletí, - poezie prostých věcí jejich zlidštění a narostou na nich plody zdůvěrnění sladké nebo trpké. - 4 cykly: Chlapec Ukřižovaný Host do domu Svatý Kopeček – přiřazen aţ v pozdějších vydáních - poezie lidského srdce proti ničivosti války staví prostotu, pokoru, soucit s trpícími … - víra v dobro a ve vykoupení lidské bídy láskou - idylický chlapecký pohled na svět vliv vitalismu a naivismu - zdroje inspirace: rodná zem, harmonické rodinné prostředí … - jednoduché slohové prostředky: metafora s personifikací zdrobněliny prosté symboly zlidovělé biblické představy sbírka TĚŽKÁ HODINA (1922) - typická sbírka proletářské poezie - patrné názorové a umělecké dozrávání, autorova proměna - symbol láskyplného srdce nahrazen symbolem ruky = symbol práce, boje, činu … - mizí idylický pohled na svět - Wolker se stává básníkem osudu proletáře - soucit nahrazen vědomím nespravedlnosti s níţ se nechce smířit –3–
-
jedinec je členem kolektivu vědomí společenské odpovědnosti zájem o velkoměsto s jeho předměstími balady s mravním posláním mají přímočarý děj s jedním rozhodujícím momentem tragédie inspirovány reálnými společenskými jevy úvodní stejnojmenná báseň zobrazuje bolestný přerod z chlapeckých do muţských let sociální balady – např.: Balada o snu - obraz sociálních rozdílů (paláce podkroví, sytí hladoví, otroci diktátoři) - touha po lepším světě (sen Marie a Jana) - dialogy; nepravidelný verš Balada o očích topičových Tvář za sklem
PROLETÁŘSKÉ UMĚNÍ (1922) - programová stať manifest proletářského umění - otisknuta v časopise Var - ideová inspirace marxistická filosofie (třídní hlediska, revoluční přeměna světa …) - kromě poezie se pokoušel také o prózu (např. moderní pohádky), drama a kritiku EPITAF Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít.. Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let.
Josef HORA
(1891 – 1945)
- básník, prozaik, literární kritik - básnická individualita; některou svou tvorbou také představitel proletářské poezie - ţivot: pocházel z rolnické rodiny; po studiu práv se věnoval novinářství a literatuře (působil v Právu lidu, později v Rudém právu) přesvědčený socialista - tvorba: - sbírky reprezentující civilismus, vitalismus, osobní citovost a smyslovost: BÁSNĚ (1915) STROM V KVĚTU (1920) - proletářská poezie – sbírky: PRACUJÍCÍ DEN (1920) - hl. hrdina: dělník a jeho etické hodnoty a vlastnosti - chudoba je morálně vyšší neţ bohatství SRDCE A VŘAVA SVĚTA (1922) BOUŘLIVÉ JARO (1923) - proletářská próza: teoretická kniha KULTURA A TŘÍDNÍ VĚDOMÍ (1922) román SOCIALISTICKÁ NADĚJE – téma politických bojů 20. let román HLADOVÝ ROK – téma 1. světové války - individuální poezie – sbírky: ITÁLIE (1925) STRUNY VE VĚTRU (1927) - ústřední motiv: nezadrţitelné plynutí času čas provází člověka od narození aţ do smrti úvahy o smyslu bytí … TVŮJ HLAS (1930) TONOUCÍ STÍNY (1933) - sbírky inspirované ohroţením země německým fašismem s prvky vlastenectví, obratem k národní tradici a rodné zemi: MÁCHOVSKÉ VARIACE (1936) - 16 básní inspirovaných ţivotními osudy a dílem K. H. Máchy výročí smrti - psáno Máchovskou formou čtyřstopí jamb, protiklady … - úvahy o lidském údělu, prchavosti ţivota … –4–
napsáno k jeho 100.
DOMOV (1938) - tzv. poezie národního ohroţení - reakce na rok 1938 motivy vlasti, národa, připomínka slavné minulosti … - výzva k obraně ohroţené země - závěrečná báseň: Zpěv rodné zemi - obraz nezdolnosti a nepřetrţité pospolitosti národa JAN HOUSLISTA (1939) - lyrickoepická skladba o 60 slokách - návrat českého virtuóza do vlasti, protoţe mu zahraniční úspěchy nedávají pocit uspokojení, aby zde proţíval utrpení, kterým osudově prochází jeho země
Jaroslav SEIFERT
(1901 – 1986)
básník, prozaik nositel Nobelovy ceny za literaturu (z roku 1984) – navrţena disidenty poslední básník wolkerovsko-nezvalovské generace ţivot: * na Ţiţkově v Praze, pocházel z dělnické rodiny; nedokončil gymnázium začínal jako novinář redaktorem komunistických a sociálně-demokratických listů (např. Právo lidu, Rovnost, Práce aj.) členem KSČ, po bolševizaci (1929) ze strany vyloučen; nadále se věnoval novinařině poslední předseda přednormalizačního Svazu spisovatelů (na počátku 70. letech zrušen) od r. 1949 spisovatelem z povolání (několikrát se musel odmlčet kvůli neideologické poezii) zakládající člen Děvetsilu v roce 1968 se angaţoval v Pražském jaru po nástupu Husáka (70. léta) zakázán díla pokud vycházela, tak zřídka a v omezeném nákladu, a to jen něco z jeho tvorby signatářem Charty 77 - tvorba: - několikrát se odmlčel kvůli neideologickým postojům - prošel všemi proudy meziválečné poezie i osobitým vývojem po válce vţdy si zachoval svou osobitost -
1) PROLETÁŘSKÁ POEZIE
MĚSTO V SLZÁCH (1921) – lyrickoepická skladba o 60 slokách SAMÁ LÁSKA (1923)
2) POETISTICKÁ POEZIE (poetismus)
NA VLNÁCH T.S.F. (1925) SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ (1926) POŠTOVNÍ HOLUB (1929)
3) POSTPOETISTICKÉ OBDOBÍ (30. léta) intimní poezie čistá lyrika - vzpomínky na dětství a mládí vztah k Praze, milostná JABLKO Z KLÍNA (1933) okouzlení, láska k domovu RUCE VENUŠINY (1936) - opěvování čisté krajiny JARO SBOHEM (1937) - melancholie, občasná rezignace - soustředí se na drobnýPíseň detailo rodné zemi - poetizuje nejprostší věci a všední zkušenostidžbánku Krásná jako kvítka na modranském melodické, zpěvné verše; rýmovaný je ta země, která vlastí je ti,verš 4) OHROŽENÍ ZEMĚ krásná jako kvítka na modranském džbánku, ZHASNĚTE SVĚTLA (1938) – hořkost a hněv sladká jako střída dalamánku, po mnichovské zradě do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti. VĚJÍŘ BOŽENY NĚMCOVÉ (1940) SVĚTLEM ODĚNÁ (1940) Stokrát zklamán, rady nevěda si, KAMENNÝ MOST (1944) – zastavení na znovu vždycky navracíš se domů, památných místech Prahy stokrát zklamán, rady nevěda si, k zemi bohaté a plné krásy, 5) PO ROCE 1945 k chudé jako jaro v čerstvém lomu. PŘÍLBA HLÍNY (1945) – reakce na Krásná jako kvítka na modranském džbánku, osvobození těžká, těžká jako vlastní vina ŠEL MALÍŘ CHUDĚ DO SVĚTA (1949) - není z těch, na něž se zapomíná. PÍSEŇ O VIKTORCE (1950) Naposledy kolem tvého spánku –5– padne prudce její hořká hlína. (ze sbírky Zhasněte světla, 1939)
- tvrdě odmítnuta kritikou (i cenzurou) - pesimismus záminka pro nepřátelskou kampaň proti Seiferotvi - osud Viktorky = osud B. Němcové MAMINKA (1954) - maminka centrem světa - nejintimnější, neosobitější verše s lehkým smutkem - melodičnost CHLAPEC A HVĚZDY (1956) PRAHA (1958)
odmlčení na 4 roky
6) NOVÁ POETIKA (60. – 80. léta) -
reflexivní poezie poznamenána dlouhodobou nemocí radikální změna v tvorbě básník se vzdal rýmu, melodičnosti, verše bez sloţitých básn. obrazů často vychází první v samizdatu KONCERT NA OSTROVĚ (1965) HALLEYOVA KOMETA (1967) ODLÉVÁNÍ ZVONŮ (1967) DEŠTNÍK Z PICCADILLY (1979) MOROVÝ SLOUP (1981) – reakce na situaci po sovětskou okupaci BÝTI BÁSNÍKEM (1983) - nostalgické vzpomínky na mládí, v němţ byl básník šťasten - sebeironie
Vítězslav NEZVAL
(1900 – 1958)
- básník, teoretik - nejvýznamnější představitel meziválečné avantgardy poetismus & surrealismus - ţivot: pocházel z učitelské rodiny v Biskoupkách u Oslavan (Morava) nedostudoval práva, stal se nezávislým spisovatelem jeden z organizátorů Devětsilu aktivně se účastnil kulturního i politického dění člen KSČ - tvorba: - mnohostranná básnická osobnost básník renesančního typu - snaha co nejlépe vyjádřit sloţité proţitky moderního člověka - jeho poezie – plná ţivota, radostná, smyslová, smyslná, bohatá obrazností i fantazií - psal i teoretické statě, pohádky pro děti
1) POČÁTKY TVORBY rozsáhlá báseň PODIVUHODNÝ KOUZELNÍK (1922) - kouzelník = poezie, která lidem ukáţe krásy ţivota a bude je učit ţít v souladu s lidskou přirozeností - poprvé uveřejněna v programovém sborníku Děvětsilu - forma pásma volný tok dojmů, vzpomínek a nálad snaha vyjádřit ţivotní pocit - bohatost metafor
2) POETISMUS
PANTOMIMA (1924) - označována za tvůrčí manifest poetismu zásady poetismu převedené do praxe ABECEDA (1926) - 2 aţ 4verší asociací navozených tvarem písmen - hravost
BÁSNĚ NA POHLEDNICE (1926) MENŠÍ RŮŽOVÁ ZAHRADA (1926) NÁPISY NA HROBY (1927) báseň AKROBAT (1927) lyrickoepická skladba EDISON (1928) –6–
- jedno z nejlepších a literárně nejhodnotnějších Nezvalových děl; vrchol poetismus a zároveň obrat jiným směrem - polytematická báseň bez souvislého děje forma pásma volné asociace - bez interpunkce; metafory, přirovnání - 11 a 12-slabičné verše s trochejskou stopou, sdruţený rým; kaţdý verš je samostatným obrazem - 5 zpěvů: motiv sebevraţedného stínu (rub chaotického tempa moderní doby) obraz ţivota mladého Edisona obraz moderního světa techniky (mění se zde podstata refrénu) vrchol, největší štěstí je z objevů, touha přetvářet pocit radosti - hra se slovy, ale také úvahy o světě a ţivotě člověka, o moderní společnosti oslava civilizace, tvůrčí činnosti člověka - okouzlení velkoměstem (Praha) ozářeným Edisonovými ţárovkami - Edison = zdroj inspirace Nezval je unesen jeho genialitou; symbol tvůrčí energie, která dokáţe překonat smutek a dává ţivotu smysl - dramatičnost dosaţena neustálou změnou místa, času, děje, představ - návraty, opakování, variace motivů v celých kusech - vyšla (spolu s Podivuhodným kouzelníkem, Akrobatem aj. básněmi) v BÁSNÍCH NOCI (1930) - anafora = opakování téhoţ slova na počátku po sobě následujících veršů
3) POSTPOETISMUS, předzvěst surrealismu - básně pod vlivem hospodářské a politické krize mizí hravost, proniká nepokojná atmosféra doby SKLENĚNÝ HAVELOK (1931) ZPÁTEČNÍ LÍSTEK (1932) SBOHEM A ŠÁTEČEK (1934) - lyrická sbírka inspirovaná cestou do Francie a Itálie - mozaika dojmů okouzlení přírodou, sluncem, mořem, stesk po domově - loučení a vzpomínka na Paříţ - tajemství vzniku emocí, HRA V KOSTKY (1926) smyslových proţitků SNÍDANĚ V TRÁVĚ (1926) - tajemství podvědomí, snů, román KRONIKA Z KONCE TISÍCILETÍ (1926) nahodilých setkání MANIFESTY POETISMU (1928; autorství spolu s K. Teigem) - uzavíraly poetistické období
4) SURREALISMUS - roku 1934 zakládá Nezval s Teigeem surrealistickou skupinu - roku 1938 z politických důvodů od surrealismu upouští manifestační leták SURREALISMUS V ČSR (1934) - otevřeně se hlásí k francouzským surrealistům (A. Breton, P. Eluard) a jejich revolučnímu poselství ŽENA V MNOŽNÉM ČÍSLE (1936) PRAHA S PRSTY DEŠTĚ (1936) ABSOLUTNÍ HROBAŘ (1937)
5) SOCIÁLNÍ POEZIE - vzniká souběţně se surrealistickou tvorbou - sbírky vydány anonymně; nejprve vycházely jednotlivě v Lidových novinách; autorství odhaleno na základě analýzy Nezvalova jazyka Karlem Čapkem v sloupku Zatykač na věčného studenta Roberta Davida - forma francouzské villonské balady 52 HOŘKÝCH BALAD VĚČNÉHO STUDENTA ROBERTA DAVIDA (1936) 100 SONETŮ ZACHRÁNKYNI VĚČNÉHO STUDENTA ROBERTA DAVIDA (1937) 70 BÁSNÍ Z PODSVĚTÍ NA ROZLOUČENOU SE STÍNEM VĚČNÉHO STUDENTA ROBERTA DAVIDA (1938) –7–
6) OBAVY O OSUD NÁRODA - impuls: Mnichov (1938) - vědomí národa, národní tradice, kolektivismus
PRAŽSKÝ CHODEC (1938) MATKA NADĚJE (1938) PĚT MINUT ZA MĚSTEM (1939) báseň HISTORICKÝ OBRAZ (1939) hra MANON LESCAUT (1939) - zdramatizovaná rokoková próza z období préromantismu Francouze Antonia Francoise Prévosta - příběh nešťastné i šťastné lásky, intrik, zvratů - místo děje: Amiens - hlavní postavy: rytíř Des Grieux zboţný Tiberge Manon z Arrasu Duval - básnický jazyk; lyrické pasáţe v epickém příběhu - dialogy veršované i neveršované - zdrobněliny, citoslovce, expresivní výrazy, oslovení, zvolání, anafory, refrén …
7) POVÁLEČNÉ OBDOBÍ - budovatelské nadšení
VELIKÝ ORLOJ (1949) ZPĚV MÍRU (1950) Z DOMOVINY (1951) KŘÍDLA (1952) CHRPY A MĚSTA (1955) hra DNES JEŠTĚ ZAPADÁ SLUNCE NAD ATLANTIDOU (1956) - téma humanismu a demokracie
František HRUBÍN
(1910 – 1971)
pocity ohroţení země obavy o osud domova, světa, Země
- básník katolického proudu; dramatik, překladatel - ţivot: *Praha; dětství strávil v rodišti své matky – Lešany v Posázaví (objevují se v jeho tvorbě) nedokončil práva a filosofii kvůli uzavření vysokých škol v roce 1939 knihovník v Městské knihovně v Praze krátce pracoval na ministerstvu informací od r. 1946 spisovatelem z povolání - tvorba: - protiklady: láska zmar touha skutečnost toto kolísání se v Hrubínově tvorbě přiklání na stranu ţivot smrt naděje osobní úděl úděl lidstva země vesmír - poezie: ZPÍVÁNO Z DÁLKY (1933) přírodní a milostná lyrika KRÁSNÁ PO CHUDOBĚ (1935) ZEMĚ PO POLEDNÁCH (1937) VČELÍ PLÁST (1940) ZEMĚ SUDIČKA (1941) Ach, Čechy krásné, Čechy mé! poema JOBOVA NOC (1945) Obraze rámu prastarého, - 5 dílná skladba kolikrát vytrhli tě z něho, - básníkova představa nového světa že odprýskali barvy tvé - obraz osudu národa, válečných let až po tmu hrobů. A v den slavný - v 3. zpěvu vyznání lásky k rodné zemi – motiv znovu pro zraky žárlivé zlidovělé písně: „Čechy krásné, Čechy mé“ (jako napjal tě rámař starodávný. refrén) –8–
Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
HIROŠIMA (1948) - varování; připomínka osudu japonského města - hrozba atomové smrti touha ţít PROMĚNA (1957) ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1962) - vrchol básníkovy tvorby - z prostředí Posázaví - hlavní postavy: František – umírající a sklerotický dědeček Terina od kolotoče Tonka, Viktor - příběh mladé chlapecké lásky motivovaný osobním básníkovým proţitkem prvního poznání lásky a smrti (jednota ţivota a smrti) příběh celého lidského ţivota - vztah k Terině – nešťastně šťastná láska, krátké rozloučení a osudové nedorozumění - křídlovka – spojující motiv hraje na vesnici o svatbě i pohřbu - sloţité prolínání časových rovin – minulosti a přítomnosti Pohádka - drama lyrické hry: Princeznička na bále SRPNOVÁ NEDĚLE (1958) poztrácela korále. KŘIŠŤÁLOVÁ NOC (1961) - próza: Její táta, mocný král, ZLATÁ RENETA (1964) Honzíka si zavolal: LÁSKY (1967) – kniha vzpomínek Honzíku, máš na mále, - tvorba pro děti: najdi nám ty korále! ŘÍKEJTE SI SE MNOU (1943) Honzík běžel za horu, ŘÍKEJTE SI POHÁDKY (1958) nakopal tam bramborů. POHÁDKY TISÍCE A JEDNÉ NOCI (1958) ŠPALÍČEK POHÁDEK (1957) Vysypal je před krále: nesu vám ty korále, větší už tam neměli, ty snědli už v neděli.
od Ivany
KONSTANTIN BIEBL (1989 – 1951) - básník kultivovaný, nepříliš průbojný - neformuloval zásady nových směrů, ani je neprobojovával, ale přetvářel je v osobitý básnický projev - ţivot: studoval reálku v Lounech a v Praze, narukoval na balkánské frontě, po návratu studoval lékařství, ale studia nedokončil, hodně cestoval(Sumatra, Ceylon, Jáva, Alţír, Tunis), zemřel tragicky - dílo: - proletářská poezie: CESTA K LIDEM – touto sbírkou vstupuje do lit. spolu se svým strýčkem Arnoštem Ráţem sbírky: VĚRNÝ HLAS(1924) – věnována památce J. Wolkra - udrţuje si „bieblovskou“ komornost a melancholii ZLOM(1925) ZLODĚJ Z BAGDADU(1925) - poetismus: - inspiraci čerpá z cest, které podnikl ve 20.letech → obrazy exotické přírody - charakteristická hravá a humorná obraznost i proţitek války a sociální tragiky - sbírky: ZLATÝMI ŘETĚZY(1926) S LODÍ, JEŢ DOVÁŢÍ ČAJ A KÁVU(1928) NOVÝ IKAROS(1929) – je vrcholem jeho poet. tvorby a jedno z nejlepších děl čes. poetismu, bohaté polytematické básnické pásmo - volný proud podvědomých představ → mnohotvárnost současného –9–
světa; obrazy z dětství, záţitky z tropů, milostné vzpomínky, smutek a tíha ţivota; básník = mytický vzduchoplavec Ikaros, vznáší se v prostoru a času - surrealismus: - v r. 1934 podepsal Nezvalův surrealistický manifest - sbírka: ZRCADLO NOCI(1939) - dále K. Biebl prochází uměleckou i ţivotní krizí a nadlouho se odmlčuje BEZ OBAV(1951) – tuto poslední knihu vydal aţ po válce - shrnul v ní verše z posl. deseti let → sbírka značně členitá a různorodá
FRANTIŠEK HALAS (1901 – 1949) - básník ţivotních protikladů a hledání - vytvořil osobitou poezii poznávání – hledající cesty umělecké tvorby k ţivotu, smysl poezie i odpovědi na nejzákl. filosofické i společenské otázky - lyrika má zdroj ve smutcích a krutostech ţivota, v hledání a poznávání - ţivot: pocházel z dělnické brněnské rodiny, učil se knihkupcem, ovlivnil ho básník Jiří Mahen, dále pracoval jako redaktor v Brně a Praze, zemřel na následky srdeční choroby - dílo: sbírky: a) ovlivnění proletářským uměním a poetismem, motivy zániku, smrti, samoty SÉPIE(1927) KOHOUT PLAŠÍ SMRT b) lyrika myslitelská a filosofující, nastolující otázky ţivota a smrti verše často nelibozvučné, expresívní, ale silně významově zatíţené a bohatě metaforické: TVÁŘ(1931) HOŘEC(1933) STARÉ ŢENY(1935) –snaha postihnout s krutou reálností bolestnost stárnutí; virtuozní forma litanie; motivy smrti, nicoty A CO BÁSNÍK – nedokončená sbírka z pozdního období c) od 2.pol. 30.let dává Halas poezii do sluţeb společenského zápasu: DOKOŘÁN(1936) – obraz dramatického světového napětí (reakce na španělskou občanskou válku) TORSO NADĚJE(1938) NAŠE PANÍ BOŢENA NĚMCOVÁ(1940) – osud ţeny bojovnice – vzor národní hrdosti a síly; symbolická krása její řeči V ŘADĚ(1948) – oslava hrdinství bojovníků na barikádách LADĚNÍ – výrazová prostota dětských říkanek, záměrná melodičnost, krása jazyka JÁ SE TAM VRÁTÍM(1947) – oslava rodného kraje – Kunštát na Mor. = pevná ţivotní jistota; melodičnost, zpěvnost výrazu
VILÉM ZÁVADA (1905 – 1985) - básník váţný, mravně přísný k ţivotu i umění, podníceném společenskými rozpory, které proţil na rodném Ostravsku „na vlastní kůţi“ - ţivot: otec za války padl → o rodinu pečovala pouze matka, vystudoval gymnázium a filosofickou fakultu, pracoval jako redaktor a později jako knihovník, po 2.svět. válce byl ředitelem Národní a Univerzitní knihovny - dílo: sbírky: - motivem těchto dvou sbírek je nesoulad, disharmonie, deziluze PANYCHIDA(1927) SIRÉNA(1932) - oprošťování výrazových prostředků a nalézání pevných jistot v zemi i mezi lidmi CESTA PĚŠKY(1937) - protifašistická tvorba: HRADNÍ VĚŢ(1940) - poválečná tvorba: POVSTÁNÍ Z MRTVÝCH(1946) MĚSTO SVĚTLA(1950) - pozitivní proud lyriky, ovlivnění socialistickou poezií – 10 –
POLNÍ KVÍTÍ(1955) - autobiografická zpověď: JEDEN ŢIVOT(1962) NA PRAHU(1970) ŢIVOTE DÍKY(1977) - prozaická paralela=próza: KRAJINA A LIDÉ MÉHO SRDCE(1975)
VLADIMÍR HOLAN (1905 – 1980) - tvůrce poezie myslitelské, filozofující, s bohatě významově zatíţenými jazykovými prostředky a mnoţstvím metafor - je to čtenářsky nejnáročnější český básník 20.století - ţivot: narodil se v Praze, vystudoval gymnázium, od r. 1933 je redaktorem a od 40.let se věnuje jen básnické tvorbě - dílo: - 30.léta, lyrika myšlenkově i jazykově vysoce náročná – originalita, vynalézavost, tematika lidského bytí, trvání a omezenosti v čase, úvahy o smyslu ţivota, vliv Kantovy filozofie, vysoký stupeň abstrakce, neobvyklá slovní spojení, neologismy TRIUMF SMRTI VANUTÍ OBLOUK KAMENI,PŘICHÁZÍŠ… - 40.léta: HAVRANÍM BRKEM(1940) - soubor čtyř básn. sbírek z období okupace TEREZKA PLANETOVÁ(1943) – zamyšlení nad nejzákl. otázkami lidského bytí ZÁHŘMOTÍ – intimní lyrika PRVNÍ TESTAMENT CESTA MRAKU - reakce na 2.svět. válku – sbírky: DÍK SOVĚTSKÉMU SVAZU(1945) PANYCHIDA(1945) RUDOARMEJCI(1947) TOBĚ(1947) - souborně vydány ve sbírce DOKUMENT(1949) - poválečné sbírky 60. a 70.let: MOZARTINA(1963) – pocta géniu Mozartovu NOC S HAMLETEM(1964) – pocta géniu Shakespearovu ASKLÉPIOVI KOHOUTA(1970) NOC S OFÉLIÍ(1973) - tyto sbírky jsou vrcholem H. tvorby,ale i české poezie všech dob - překlady: CESTOU(1962)
BOHUSLAV REYNEK (1892 – 1971) - básník samoty a vykořeněnosti, překladatel (z francouzštiny) - dílo spjato s křesťanskou spiritualitou, s venkovskou přírodou, motivy úzkosti a osamění - ţivot: pocházel z Vysočiny, vystudoval reálku - dílo: sbírky: RYBÍ ŠUPINY(1922) HAD NA SNĚHU(1924) RTY A ZUBY(1925) PODZIMNÍ MOTÝLI(1946) SNÍH NA ZÁPRAŢÍ(1945-50) MRÁZ V OKNĚ(1950-55) ODLET VLAŠTOVEK(1969-71) Významné také jeho překlady z franc. a němčiny.
RICHARD WEINER (1884 – 1937) - stojí mimo všechny básnické směry - poezie má prvky expresivní a existencioální, vyjadřuje motivy osamocení, úzkosti a viny - ţivot: vystudoval v Praze techniku, pracoval jako chem. inţenýr v německu,jako spisovatel v Paříţi, byl v 1.svět. válce na srbské frontě-nervově se z toho zhroutil – 11 –
-
dílo: próza: - záţitky z fronty v povídkách: LÍTICE(1917) NETEČNÝ DIVÁK A JINÉ PRÓZY(1917) ŠKLEB(1919) – úvahy o zodpovědnosti člověka, nihilismus (nevíra v nic)… HRA DOOPRAVDY(1933) básnické sbírky 20. a 30.let: MNOHO NOCÍ(1928) – motivy zániku, smrti, noci, tmy, samoty, beznaděje, nemelodický verš MEZOPOTÁMIE(1920) – hledání ráje v srdci člověka, hudebnost aţ euforie, rým, odstraněna interpunkce
JIŘÍ ORTEN (1919 – 1941) - básník tragického osudu – proţil krátký ţivot ţidovského studenta za 2.svět. války - je synonymem pro válečnou poezii přelomu 30. a 40.let - jeho poezie je meditativní a melodická - v celé jeho tvorbě se střetá něha, křehkost mladého člověka s krutostí a hrůzami válečného světa - ţivot: narodil se v Kutné Hoře rodině ţidovského obchodníka, studoval jazyky, hereckou konzervatoř – z rasových důvodů vyloučen, v den svých 22. narozenin přejet něm. Vojenským autem - dílo: sbírky: ČÍTANKA JARO(1939) CESTA K MRAZU(1940) JEREMIÁŠŮV PLÁČ(1941) OHNICE(1941) ELEGIE a DENÍKY – vydány posmrtně r. 1958
JINDŘICH HOŘEJŠÍ -
-
lyrický básník a překladatel(studoval v Paříţi na Sorboně) – přeloţil do Fr. Švejka oblíben u studentů, proletářský básník napsal 3 sb.: HUDBA NA NÁMĚSTÍ, KORÁLOVÝ NÁHRDELNÍK, DEN A NOC - obraz sociální bídy velkoměstské periferie, víra ve změnu společnosti; milostná lyrika – láska spojena s občanskou aktivitou tvorba blízká Wolkrovy
– 12 –
