Pardubický kraj
Cesta malíře Františka Kavána ↑ Text: Jaroslav Vála Foto: Jaroslav Vála, Vladislav Bárta a archiv KČT Hlinsko
Letos tomu bude 75 let, kdy byla otevřena turistická cesta Mistra Františka Kavána. Stalo se tak 20. června 1937 a akci tehdy zorganizoval Klub československých turistů v Hlinsku. Po slavnostním zahájení v kavárně hotelu Záložna se účastníci vydali na vycházku z Hlinska přes Vítanov, Dřevíkov a Svobodné Hamry do Trhové Kamenice a tuto trasu tehdy nazvali Kavánovou cestou.
↑↗ Vycházka v roce 2007 (foto: Vladislav Bárta)
Sám malíř se ze zdravotních důvodů nezúčastnil. Unikátní je, že se z této akce dochovala pozvánka a celá řada dobových fotografií. Trasa, po které tehdejší turisté šli, se dnes
již přesně zopakovat nedá, neboť mnohé polní úvozové cesty zmizely rozorány v polích. Ale v podstatě lze říci, že jednotlivé její body spojuje současná zelená turistická značka.
↓ Pozvánka na vycházku z roku 1937 (foto: archiv KČT Hlinsko)
24 25
mesel hrnčířství, sklářství a výrobu dřevěných hraček. V roce 1960 byla zpřístupněna galerie, v jejíž expozici návštěvník najde soubor plastik zdejšího rodáka, sochaře Karla Lidického a obrazy malířů Hlinecka jako Oldřicha Blažíčka, Františka Kavána či Gustava Macouna.
byly na několika místech vyvěšeny reprodukce Mistrových obrazů a dobové fotografie z vycházky v roce 1937. V letošním roce chtějí Hlinečtí akci zopakovat 31. března u příležitosti zahájení turistické sezony Pardubického kraje (start v 9.00 hodin v nově otevřeném Multifunkčním centru). Vydejme se na ni také.
Do Betléma přes jedno z nejstarších muzeí v Čechách Klub českých turistů v Hlinsku tradici svých předchůdců obnovil po 70 letech, 23. června 2007. V čele průvodu šli hlinečtí turisté oblečení v dobových úborech, na trase
Hlinsko leží na rozhraní Železných hor a Českomoravské vrchoviny a má něco málo přes deset tisíc obyvatel. Prochází jím několik značených turistických a cykloturistických tras – a právě po zelené turistické značce vás chceme provést. Ještě než se ale vydáme na trasu, řekněme si, co zajímavého můžeme vidět přímo ve městě. Zdejší muzeum patří k nejstarším v Čechách, vzniklo již v roce 1874. Jeho historická expozice představuje vývoj společnosti na Hlinecku od nejstarších zmínek o osídlení až do konce 19. století, textilní expozice připomíná výrobu plátna spojenou s pěstováním lnu a národopisná expozice ukazuje život venkovského lidu, z ře-
↑ Účastníci vycházky v roce 1937 (foto: archiv KČT Hlinsko)
Největší zajímavostí Hlinska je historická čtvrť Betlém, která je součástí Souboru lidových staveb Vysočina. Leží na pravém břehu Chrudimky v samém středu města a od roku 1995 je památkovou rezervací lidové architektury. V malých přízemních roubených domcích se sedlovou střechou původně žili především hrnčíři, později, po zániku hrnčířství, tkalci a další drobní řemeslníci, na přelomu 19. a 20. století pak rodiny továrních dělníků. V současnosti jsou ve zpřístupněných domcích ukázky bydlení a dílen drobných řemeslníků jako tkalce, výrobce hraček a ševce, v dalších se v průběhu roku pořádají různé tematické výstavy, jsou zde i prodejny upomínkových předmětů a také restaurace.
Prý se tam veselil už Václav II. Zelená značka víceméně kopíruje řeku Chrudimku, která od Hlinska teče zpočátku jižním směrem a poté západním až severozápadním. Hned za Hlinskem procházíme obcí Vítanov, ve které se dochovalo několik původních roubených domů. V jednom z nich bydlel v letech 1904 až 1922 malíř František Kaván, a proto na něm najdeme jeho pamětní desku. Mineme samotu Králova Pila a záhy přijdeme do dalšího expozičního celku Souboru lidových staveb Vysočina – Veselý Kopec. Soubor lidových staveb Vysočina je největší expozicí lidového stavitelství v Čechách. Název Veselý Kopec prý
www.nacestu.cz
podle legendy souvisí se slavnostmi, které uspořádal král Václav II., když zde zakládal kolonizační kostelíky. My vstupujeme do muzea v přírodě poněkud netradičně, zezadu. V údolí, na místě původního mlýna ze 16. století, který v roce 1909 vyhořel, byl postaven roubený objekt stejného typu i rozměrů z Oldřetic u Skutče. Kolekce technických památek na vodní pohon patří k velmi zajímavým, tvoří ji mlýn, varna povidel, olejna, stoupa na tříslo. K unikátním stavbám patří polygonální – mnohaboká stodola přenesená ze Sádku u Poličky, která byla na původním místě postavena v roce 1684. Celkem zde stojí na čtyřicet volně rozptýlených objektů, které postupně od roku 1972 vytvářejí osadu dokládající způsob života, práce i zábavy drobných rolníků a lidových řemeslníků z okolí Hlinska, Poličky, Litomyšle, Chrudimi a Nasavrk. V průběhu roku nabízí expozice lidového stavitelství na Veselém Kopci návštěvníkům tematické výstavy a programy
František Kaván Malíř – krajinář, žák profesora Julia Mařáka, spolužák Antonína Slavíčka, a také lyrik, podle mnohých „největší básník mezi malíři a největší malíř mezi básníky“.
↑ Zámeček ve Svobodných Hamrech (foto: Jaroslav Vála)
jako například Masopust, Velikonoce, Posvícení či Vánoce. Z Veselého Kopce pokračuje zelená značka do Dřevíkova a dále po silni-
ci do Svobodných Hamrů. Máme-li trochu času nazbyt, byla by škoda neodbočit jen pár set metrů po polní cestě doleva k židovskému hřbitovu (viz pêle mêle). Od hřbitova se
Narodil se 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě, vsi ležící nedaleko Jilemnice. Na gymnáziu v Hradci Králové se seznámil s díly krajinářů Antonína Chittussiho a Julia Mařáka a sám začal tvořit první malby. Na pražskou Akademii výtvarných umění byl v roce 1889 přijat bez zkoušek, jen na základě předložených kreseb. Když se po několika letech začaly v jeho realistické malbě objevovat snahy o zachycení subjektivního pohledu (sám tomu říkal symbolický romantismus), nebyly tyto obrazy Mařákem ani spolužáky kladně přijaty, Kaván se rozhodl v pololetí 1896 opustit akademii a živit se jako svobodný umělec. Téhož roku se oženil a v následujícím období se často stěhoval. V roce 1904 si pořídil domek ve Vítanově, po dvou letech jej
prodal, ale v roce 1909 se vrátil a zůstal tam až do roku 1922. Vrátil se k realistické krajinomalbě, často maloval Chrudimku, avšak kvalita jeho obrazů z tohoto období kolísá. V roce 1922 se přestěhoval do Libuně a roku 1925 do Svobodných Hamrů, kde po necelém roce zemřela jeho žena a hned nato jeho přítel Karel Václav Rais. Na přelomu desetiletí se podruhé oženil a podruhé přestěhoval do Libuně, kde měl stálý přísun objednávek, většinou zásluhou své ženy. Na jedné straně se sice těšil stále narůstající oblibě, na druhé straně se již dostavil úbytek fyzických sil, což se projevovalo vytvářením menších, jednodušších a proto také snadno padělatelných obrazů. Zemřel 16. prosince 1941 v Libuni, kde je také pochován.
26 27 ↑ Cedule na rohu hospody (foto: Jaroslav Vála)
↑ Hospoda ve Svobodných Hamrech (foto: Jaroslav Vála)
můžeme vrátit k silnici nebo pokračovat neznačenou cestou a dostat se do Svobodných Hamrů kolem golfového hřiště. Jak název napovídá, jde o osadu nezemědělskou s archivně doloženou výrobou železa již v 15. století. Důkaz železářské minulosti najdeme uprostřed obce, kde stojí vodní kovací hamr, který byl na původním místě obnoven v roce 1984. Sousední zámeček nechal na místě bývalé tvrze postavit na počátku 18. století Václav Josef Kapoun ze Svojkova. Ve 2. pol. 19. stol. byl cílem návštěv českých vlastenců Františka Palackého, F. L. Riegera, F. A. Zacha a dalších. V roce 1894 vyhořel a poté se dočkal pseudobarokních úprav. Zámeček získali v restituci potomci posledního majitele a není veřejnosti přístupný. Určitě nepřehlédnete na protější straně stojící roubenou hospodu se šikmo skládanou lomenici, která byla „vystaviená... z nákladu Wáclawa Zabského... 1794,“ jak se píše na záklopovém prkně. Tabulka na průčelí oznamuje zákaz žebroty a jiná zase c. k. prodej tabáku a kolků.
Hamerská hospoda náležela v minulém století hned dvěma Mistrům štětce – Františku Kavánovi a Gustavu Macounovi.
V letech 1925–1930 patřila hospoda malíři Františku Kavánovi a v letech 1932–1934 malíři Gustavu Macounovi (1889–1934). Františka Kavána
↓ Památník malíře F. Kavána (foto: Jaroslav Vála)
↑ Hospoda ve Svobodných Hamrech (foto: archiv KČT Hlinsko)
↓ Památník malíře G. Macouna (foto: Jaroslav Vála)
připomíná pomník stojící přímo naproti, Gustav Macoun jej má o pár set metrů dále po pravé straně silnice.
Kde vzdělával děcka autor Zapadlých vlastenců Kolem rybníků Velká Kamenice a Loch přijdeme do Trhové Kamenice. Na náměstí spatříte pamětní desku Karla Václava Raise, o jehož učitelských i literárních začátcích opečovávají doklady ve zdejší pamětní síni. Původní tvrz byla v roce 1712 přestavěna na faru, dnes se v ní nachází malé muzeum a ve sklepení výstava místních strašidel. Na rohu náměstí stojí nízká barokní budova někdejší radnice, dnes restaurace. Na pilířích ve štítě nepřehlédněte busty zakladatelů Sokola M. Tyrše a J. Fügnera.
Pohled na Žďárské vrchy, Železné hory, Krkonoše i Orlické hory odměnou za zdolání 182 schodů.
↑ Trhová Kamenice, restaurace Na Radnici (foto: Jaroslav Vála)
V Trhové Kamenici naše cesta končí, ale pokud byste se chtěli na její část podívat z ptačí perspektivy, můžete se vypravit na jeden kilometr vzdálený Zuberský kopec (615 m n. m.), kde stojí od roku 2004 rozhledna s plošinou ve výšce 39 m.
Dluh vůči umělci Na závěr ještě dodejme, že značkařům Klubu českých turistů zbývá splnit malířův odkaz a na rozcestnících i na mapách uvést, že se jedná o cestu Kavánovu...
Zmenšený výřez z mapy edice Klubu českých turistů
