CESKO - AMERICKÉ EPIŠTOLY. Napsal JAR.E. SALABA VOJAN

CES KO

-

AMERICKÉ EPIŠTOLY

Napsal JAR.E. SALABA VOJAN

rýtun^ "^

L.


Presented to the

UBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

JOSEF SKVORECKY

KNIHOVNA ''LITERÁRNÍHO KROUŽKU' Sv. III,

1

o4

B67V6 1911 c.l

ROBARTS

OBÁLKU KRESLIL RUDOLF RŽIKA, NEW YORK. VYDAL "LITERÁRNÍ KROUŽEK", CHICAGO. TISKEM NÁRODNÍ TISKÁRNY, CHICAGO.

Y.\BRARy~ FEB

1

5 2000

i

^

i

CESKO-AMERICKÉ EPIŠTOLY PÍŠE

JAR.

E.

SALABA VOJAN

/

Nj

CUL

CHICAGO. 1911

ILL.

SVÉ

ŽEN

OLZE, VRNÉ

DRUŽCE DNÚ TEMNÝCH

I

SVTLÝCH,

PIPISUJE

AUTOR.

Digitized by the Internet Archive in

2011 with funding from University of Toronto

http://www.archive.org/details/eskoamerickepiOOvoja

TO

BE,

OR NOT TO

BE.

o

be, or not to be: that

Whether

'tis

is

the question:

nobler in the mind to suffer

The slings and arrows of outrageous fortun, Or to také arms against a sea o troubles,

And by opposing end them? To die: to No more; and by a sleep to say we end The heart-ache .... Shakespeare, Hamlet,

III,

sleep;

i,

56.

;

—

Být, ili nebýt, ta jest otázka víc dstojno-li ducha trpti od stel a prak zlého osudu,

neb ozbrojit

se proti

moi bd

— spát; — ukonit

a ukonit je vzpourou? Umít, nic víc a spánkem, eknm, bol srdce ....

—

Tmito peareov

slov}^

Hamlet v nejhlubším dramat Shakes-

zárove v jednom z nejvtších evangelií pessimismu zahajuje svj nesmrtelný rozbor ješt nesmrtelnjší otázky: Být, ili nebýt?... Sládkv nový peklad vystihuje klasicky slova originálu, jimiž neváhám otevía

tuto mou knihu, jelikož piléhají neobyejn k situaci cesko-americké vtve. Prve než lze mJuviti o cesko-americkém školství, o cesko-americké literatue a vbec o všem možném esko-ameriekém, nutno si zodpovídati základní otázku Být, ili nebýt ? Máme se oddati chmurnému pessimismu, kterým uchváceno bylo i dosti z našich nejlepších muž, i máme vysoko zdvihati prapor bojechtivé touhy po život? To teba nejdíve rozhodnouti, protože nemá-li náš zdejší život smyslu, jest i nesmyslným mrháním energie všechen ten náš zápas. Otázka zní ist Shakespeareovsky. Být, ili nebýt? Jest nás dstojnjší poddati se v této zemi, již osud uinil novou naší vlastí, bez zápasu drtivé síle amerikanismu ti

:

:

i

vzepíti

tomuto pívalu a zachrániti národní svj žisvží tu haluz eského národa, zavátou

se

vot, udržeti zde

tni Atlantiku? Máme zemíti, spáti, a spáni máme vzchopiti se k tím ukoniti bol srdce. úsilné práci, jež udrží nás pi život?

za slanou

—

kem

Jsou nás tu celkem ti tábory. Tábor Smrti pojímá nemají citu pro samobytnost eského nárokdo da nebo kdo oddali se chorobné resignaci nebo konen kdo vdom dali se uchvátiti niivým dechem praktického sobectví. A tak rodina jejich nabývá záhy výhradn anglického nátru, dti nenauí se vbec esky nebo tak uty,

bu

samy stydí jazyka toho užívati, a o citu pro eskou národnost není ovšem ani potuchy. Piznávám, Nenapadá mi zakrývati že tento tábor je hodn veliký. boze, že se

Píiny

jsou celkem uvedeného práv trojího jsou tu mnozí, kdož vbec jsou lhostejni ke všemu ideálnjšímu snažení a jimž proto i národní snahy jsou zcela cizí. pak ani nenapadá, aby zachovávali v dtech svých ešství, naopak tší je, jakými ''Amerikány" jsou jejich dti, teba ve skutenosti dti ty pohybovaly se jen ve spodinách amerického života. Za druhé jsou zde tací, kdož po celý život zstali vrni svému eskému cítní i zde v Americe, ale zapomnli na povinnou péi o své dti. Ty se jim vymkly z výchovného vlivu, pozbyly smj^slu pro ešství svých rodi, a rodioddaly se pak sebeklamu, že to jinak nejde, že je to zjev, proti nmuž není obrany. Aby pak ješt více zkonejšili své svdomí, jež obas se ohlásí a sžírav pipomíná jim jejich vinu, vlastní zanedbání výchovné povin-

skutenost. rázu.

Pedn

Tm

e

kde jen mohou, oporu pro omluvu staA tak jsem zase u Shakespearea, jehož Hamlet svj velký monolog, položený v záhlaví této stati, koní sinavými slovy: ''Thus " ili v Sládconscience does make cowards of us all

nosti, shledávají,

vu, v

jakém

se octla jejich rodina.

.

kov eském

roiLŠe

— 10 —

.

.

Tak skety iní svdomí a pirozenou barvu

z

nás všech

odvahy

zchorobní bledý nátr myšlenky, a veliké a vážné podniky tím ohledem od smru odboí a ztratí jméno skutkv.

Odtud vyrostla báje o nezdolné chimée Amerikanismu, jež všechno musí jednou pohltiti, o obrovitém pívalu, proti nmuž není odboje. Ale ve skutenosti bylo to jen špatné svdomí, jež zveliilo jinak nesporný fakt neobyejné síly americké assimilace, o nmž však chci ukázati, že nevyluuje možnost spojení ešství s amerikanismem. Odvaha, jež mla dti zachovati pro toto ešství, ale jíž se v daných tchto pípadech nedostávalo, dostane pak chorobný nátr myšlenky o marnosti všeho úsilí, a na velikých a vážných podnicích, jimiž by mohl býti docílen zdravý, skuten "esko-americký", to jest oba kulturní prvky spojující život, hlodá pak nezdravá resignace, nemužné oddání se v domnlou nutnost a neodvratnost záhynu. Tetí kídlo tohoto tábora konen vrhá se zcela vdom, z hrubé zištnosti, v náru odnárodnní. Jsou to lidé, uchvácení jedin hospodáským prospchem, jenž kyne tm, kdož s plnými plachtami vplují do amerických vod. Ti pak jsou pesvdeni, že ešství je škodlivou pítží, zadržující povážliv hospodáský úspch, i vyhazují nenávidnou tu pítž pes palubu. Mluví sami výhradn jen anglicky, nevezmou do ruky ani eský asopis, neku-li eskou knihu, rodina je úpln anglická, styk s Cechy, pokud není diktován ziskem, jest úpln perušen. Myšlenkový pochod tohoto druhu našinc jest ovšem zcela zvrácený. Není pravda, že by se každ}', kdož se chce oddati americkému životu plnou mrou, musil napiti nevyhnuteln z Léthé, oné eky, jež dle staroecké báje zpsobuje zapomenutí všeho minulého života. Nepopírám, že ten, kdo se chce dodlati velkého ,

— 11 —

amerického úspchu, musí

se

vytrhnouti z úzkýcli mezí

života esko-amerických mstských tvrtí neb osad. Emily Green Balch (Our Slavic Fellow Citizens, str. 411) ovšem dí též: ''V Americe, cesta k úspchu ve velkém již k úspchu politickému, finannímu, spoleenské-

mítku

(a

mu i literárnímu), jediná cesta k národnímu vlivu nebo postavení, jest cesta ven z Ghetta, Malé Itálie, nebo eské sluší však rozumti jen tak, že tvrti." Slovm

tm

každý, kdo chce ve velkém americkém život dobyti si již v jakémkoli oboru, musí se pirozen dojména, stati do velkých amerických kruh. Musí se svou lokou do širokého amerického proudu a nesmí zstati v malém postranním rameni. Ale proto nemusí svléci své ešství! Dr. Aleš Hrdlika, abych jeden píklad uvedl, má dobré jméno v americké vd. Jeho anthropologické studie mají dobrý zvuk, jeho postavení pi Smithsonovském ústavu a pece zstal ve "Washingtone, D. C, je velmi estné,

a

—

echem. Ped nedávném

jej

Umní

práv eská Akademie Vd,

v Praze jmenovala svým lenem. a pece ešství neodhodil. Druhý tábor, k nmuž sám se hlásím, nazval bych nejradji Táborem Nového Života. Náležejí do nho všichni ti, kdo usilují o zachování ešství na americké vytvoením tj^pu echo-Ameriana, spojením kultury eské a americké na tak dlouho, jak vbec bude možno. Kdj^by to bylo jen na sto let, jist to staí za Slovesnosti a

Žije

úpln mimo eské tvrti

—

pd

dvod Na

nejúsilnjší práce. zdejší

pd

vytváí

se

nový národ,

o

tom není

Spojené Státy nejsou anglickou, nýbrž americkou zemí. Základem republiky byly sice anglické kolonie. Ti, kdo tuto zemi utváeli a duševn vedli, byli Angliané neb muži anglicky mluvící a cítící. Politická, právní, literární tradice je anglická, zem otevena byla hlavn jen anglickým ideám. Ale k tomu pisthovalectví pipojilo nové živly, nové vlivy zdánliv nejrznorodjší. sporu.

Amerika

živly ty nepohltila bez

— 12 —

dsledk,

aniž

pipodo-

Zem

stala se tavícím kea výhradn sob. sluování, proluební límkem, ''melting pot", nastalo a z tohoto varu vychází ''a new línání všeho, co zde je, stock, which is no longer English, but something disAmerican". (Green Balch, str. tinctive and different, 402). Nové plém, ne již anglické, nýbrž odlišné již, zkrátka americké Ani zdejší angliina není již angliipo celé Unii nou Velké Britannie, Je to pedevším dialektická než v evropúžasn jednotná, daleko ském Spojeném Království, a pozvolna nejen výslovností,

bila je

úpln

— —

—

!

mén

e

i pravopisem a smyslem slov vzdalující se od evropské angliiny. A daleko rychleji ješt vyrstá svéráz amerického myšlení a cítní, zvyk a mrav, ba i tlesného vzhledu. S tímto novým národem chceme srsti, zarsti do

ale

nho, chceme býti Ameriany, ale pi tom chceme zárove zstati echy, nebo jen tímto udržováním eské kultury mžeme pozvolna pispti svým osona americké

pd

bitým dílem k nové americké kultue, mžeme házeti své eské pímsky do onoho tavícího kelímku a psobiti tím zcela zvláštní, originelní vlastnosti nového kovu. Nemj-

me

strachu, že

by

lepší

Amerika

mla nám

to za zlé.

to slýchám, ale vždy to vyvracím. Rozeznávám ovšem, jak ve zvláštní epištole vyložím, spodinovou a lepší Ameriku. Do tetice cituji Green Balchovou (str. 260). Tato intelligentní Amerianka, profesorka národního ho-

Leckdy

spodáství na massachusettské Wellesley College, je mluví té lepší Ameriky. Praví: "Vtší zájem než íslice vládního censu o tom, kolik žije zde osob zrozených v echách, mají pro nás ti, kdo sebe samy ítají za echy a tvoí tak pravou sílu této skupiny. V houževnatém plemeni jako je slovanské, jehož národní cítní bylo utuženo vnuceným bojem o národní existenci a pedevším o rodný jazyk, tetí, ba i tvrté pokolení mže se ješt poítati za náležející k plemeni pedk a pes to nebýti horšími Ameriany. Zmizely snad sympathie potomk "Winthropa

— 13 —

!

ueb Leea bhem pl tuctu pokolení?" Pokládám teuto odstavec za velmi cenný výrok, kterého se možno znovu a znovu dovolávati. Opravdu vzdlaní Ameriané, se širokým rozhledem a hlubok3'm pochopením, nikdy nebudou nám míti za zlé pstní lásky k národu, z nhož jsme vyšli. Naopak, budou míti v úct tyto naše národní tradice.

a

Autorka výslovn praví, že

pece nebýti

o nic horšími

mžeme

Ameriany.

uvádí anglické tradice starých Winthrop a virginských Lee.

zstati

echy

Na podporu

rod

massachusettských Proto nebojme se býti

echo-Ameriany Tetí, ovšem velmi malý, ale pece existující tábor je krajností tábora prvního. Kdežto první tábor chce z nás míti jen Ameriany, tento tetí tábor Nesmiitelných hlásá zase výluné ešství, obklopení se pravou ínskou zdí proti všemu americkému, utvoení nepístupných eských výsep v americkém moi. Tento názor pokládám za neblahý. Každá výlunost vede k zrdnosti, každé uzavírání se ped živ proudícím vzduchem vypstovává nedochdata. Nehled ani k tomu, že bychom proti sob vyvolávali oprávnné boue (mnohé útoky nativist byly založeny jen na klamné domnnce, že národní snahy pisthovalc na americké neanglické školy, asopisy, spolky atd., jsou tvoením státek ve stát a protivením se americkým institucím), byli bychom skuten cizím, chorobným tlesem v tle rodícího se národa. Nehled k tomu, že by to byl nevdk (vždy dobrovoln pišli jsme do této zem, nalezli jsme zde nový domov, obživu, svobodnou možnost národního vývoje i kulturních svých snah, musíme tudíž opláceti zemi té pispíváním k jejímu rozvoji), byl by to stav pímo neudržitelný. Jen jako inní obané této zem mžeme si dobyti patiné úcty, kdežto jako cizorodý živel, vzpírající se vší silou splynutí s americkým národem, byli bychom nejen od nativist, ale i od jiných Amerian pokládáni za nežádoucí píživníky. Odsuzujeme-li oste

opanou

pd,

— 14 —

Know-n^ingism (snahy

co nejvíce znesnadniti naturali-

nepipouštti osoby v Americe nenarozené k úadm), musíme na druhé stran piznati, že pisthovalci, kteí by se nechtli trvale usaditi v této zemi a státi se bylo jinak jejími obany, nemohli by žádati, by na pohlíženo než jako na cizince. zaci a

n

Do tchto tí tábor lze rozaditi celou eskou AmeTu a tam sice naleznete nkteré odchylky, ale pihlédnete-li k jádru, poznáte hned, kam máte takového

riku.

jednotlivce vaditi. Mli jsme tu na píklad a máme horlivé pracovníky, kteí pochybovali o možnosti udržení esko-americké vtve. Ti pes to vesms patí do tábora Života, protože jejich pochybování bylo stejn inorodé jako pochybování Dobrovského. Tento nejvtší náš buditel z první doby eského obrození také pochyboval o

jeho pochyb slovy. ''Dojak? Co pak ne-

eského národa k životu. Ale ráz krásn Masaryk v ''eské otázce"

schopnosti vystihl

brovský mluví

skuten

eí

pochyboval, avšak

—

neúmorná, nadšená práce? Obyejná skepse nedovede pracovat; ale Dobrovský pochyboval, jako pochybuje matka nad kolébkou svého slabého dítte, a z takové pochybnosti, prýštící ze srdce, rodí se spásná práce záchranná." Takové pochybovae mli jsme též a dosud máme, ale jen kdybychom jich mli co Nkolikrát se stalo, že takový pochybova nejvíce v njaké stati neb dopise pustil se do mých vývod, neochvjn pesvdených o zachování amerického ešství, a nazval je naprostou marností. Takové posudky mne arci nermoutily, naopak pijímal jsem je s potutelným úsmvem, protože za touto pochybou stála mnoholetá neúmorná práce na prospch udržení esko-americké vtve, dosti jasnou jeho

mn

!

záslužná

žurnalistická práce,

objímající

celá

desítiletí,

nepopiratelnými plody. A s rainné mé "nenapravitelnosti", výtky, dostí etl jsem ty jsem takovému pochybování. a nadšen blahoeil

velká námaha,

odmnná

— 15 —

:

!

Beze zmny zstati zde ovšem nemžeme. Nové prostedí musí na nás psobiti. Jen u nerost není takového vlivu. Zlato americké nerozeznáš od australského. Ale pesadíš-li rostlinu do jiného dílu svta, pevezeš-li zvíe z Evropy do Ameriky, hned se objeví po ase zmny, vytvoí se nová odrda, jež se pizpsobila novým pomrm, novým podmínkám životním. Nejlépe vidíme to na koni s jeho peetnými plemeny a kmeny. Tomuto základnímu zákonu životnímu nemže se vyhnouti ani vysthovalec, ale mže vdom, úeln psobiti na tuto zmnu, dáti jí jistý smr, vylouiti nkteré vlivy a sesíliti urité vlivy. Tudíž práv tak, jako se zde tvoí nový národ Americký, stejn mžeme i my zde vytvoiti nový typ, typ echo-Ameriana. Pokud amerikanism pirovnává se k moi, ekl bych ani ne beze stopy zmizeti v tomto moi, ani nebýti zcela cizí V3'spou, již by beztoho asem stihl osud všech malých ostrov, usta^dn omílaných vlnami, nýbrž jako v oceán moský proud zachovává si svou existenci, své zvláštní zbarvení, býti takovým Golfem, :

—

moem, ale pece zstává svj Takový je stav vcí dnes. Vrame se nyní k naší otázce Být i nebýt 1 Nechme úpln stranou minulé plstoletí. Nevšímejme si prozatím, zda za tch padesát let jsme zesílili i zda úsilí naše bylo mamo, o tom si ješt pohovoíme. Mysleme si, že bychom se tu najednou byli octli od verejška, a formulujme otázku bytí prost

jenž je sice

:

—

úeln Máme

býti

i nemáme

býti?

njaký

Má

to

njaký úel

a

smysl býti? Tuto otázku chci zodpovídati, zodpovídávám ji nejen eské Americe, ale zodpovídávám ji i sob a svým dtem. Na té úelnosti záleží vše. Bezúelné úsilí nemá smyslu. V ten den, kdy bych shledal, že dnešní mé názory nejsou správné, vzdám se veškeré národní práce esko-americké a nebudu plýtvati energií. Ale pevn v-

—

— 16 —

ím,

že ten

den nenadejde, protože poctiv a mnohokráte

rozvážil jsem že

o

úsilí

si vše, a výsledek všeho byl: pesvdení, zachování eské svébytnosti v Americe má

zdravý smysl.

V em

spoívá onen úel a smysl eského bytí

v Americe?

Pedevším plníme tím svou mravní povinnost k národu, jehož krev koluje v našich žilách. Povinnosti malých národ jsou jiné než povinnosti národ velkých. Proto je úpln nesprávno poukazovati na ce, kteí se tu ztrácejí svému národu daleko více než my. Stalo se nkolikráte, že i nejlepší našinci ve chvílích

len

len

Nm-

mn

mn

pochyb vedli ty Nmce proti za dkaz. Zvnlý pítel jeden obšírn kdysi v dopise líil, jako bylo Milwaukee díve nmecké a jak dnes to s tím nmeckým uvdomním vypadá. Proti tomu vždy jsem uvádl íslice. je na celém svt 90 million (Alldeutscher Atlas, Gotha 1905, udává 89,473,000), nás (ech, Moravan a Slezan) jest nanejvýš 8 milion. Dsledky tohoto rozdílu jsou jasné. ani úplná ztráta amerického Nmectva by národn neublížila, kdežto u nás ten americký více než plmilión jest píliš dležitou íslicí. Zachová-li se, mže znan prospti eskému národu, ztratí-li se, bude to citelné ochuzení jeho. Nesmíme zapomínati na zvláštnost naší situace: po prvním mst eském, královské Praze, teprve tvrté msto jest opt na naší tisícileté domoviny. Druhé a tetí nejvtší msto zaletlo daleko: jedním jest Víde, druhým dokonce až v Novém Svt Chicago. Velkému národu staí, když rozptýlené haluze, teba národn se ztratily, pomáhají aspo hospodásky nkdejší mateské zemi. A to amerití Nmci jist iní. Jestliže dnes nmecký pívoz do Spoj. Stát udržuje se stále na druhém míst, hned za Velkou Britannií, je to vedle jiných okolností jist i nemalou zásluhou zdejších Nmc. A jak tento pívoz tvoí samé prmyslové výrobky, nesoucí v sob

mn

Nmc

ech

Nmcm

—

pd

— 17 —

:

obživu nmeckých dlník, o tom pesvdí lovka je diny den nákupu a studium pvodových známek na koupených vcech. Kolik z toho je ''made in Germany!" Nej^'tí^avji pipomíná to každému pedmt nejhromadnjší moderní spoteby, pohlednice, jež zde napoád nese tuto znaku. I v národohospodáském smru máme ovšem stejn napomáhati, ale hlavní naše povinnost je rázu kulturního. Musíme udržovati živý styk s kulturním životem hlavního našeho národního pn, kupovati eské knihy a umlecká díla, pstovati eské dramatické a hudební umní ve svém stedu, šíiti známost o eské literatue, a umní mezi ostatními Ameriany, podporovati kulturní podniky ve staré vlasti a zde a tvoiti tak živou souást eského kulturního života, americkou jeho poboku. Je nás zde, jak ješt ukáži pozdji, skoro jedna desítina celého eského národa. Tato desítina nesmí mu odumíti, musí býti svže zelenající se haluzí, jež nejen hmotn podporuje jeho zápas o národní bytí, ale i duševn žije s ním. Mra^Tií tato povinnost opena jest též tím, že Americe kulturní stav eského národa jest naší hlavní zbraní. Kdykoli nkterý americký nativista ve své obmezenosti hodí nás do stejného pytle s pisthovalci, picházejícími sem beze všeho vzdlání a teprve zde šplhajícími se po kulturním žebíku do výše, máme proti dvojí kulturní minulost eského národa a jeho dnešní znanou kulturní výši a pak íslici analfabetismu u eského pisthoval ectva. Z minulosti eské zaštítí nás bohatá eská literatura nkolika století, první stedoevropská universita v Praze. Hus, Komenský atd., z eské pítomnosti jména eských uenc, skladatel, a spisovatel, známá anglo-americké veejnosti. V druhé poukážeme na to, že dle úedních zpráv spolkového Pisthoval eckéh o úadu eští pisthovalci mezi tyiceti poítanými národnostmi ustavin zaujímají velmi estné páté místo. Výroní zprávy za rok 1904 a 1905 v tabulkách o

vd

vi

nmu

umlc

píin

— 18 —

analfabetech

(illiteracy)

nejprve uvádjí Skandinávce,

Angliany

a Skoty, mezi nimiž bylo jen 1 procento analfabet, pak pijdou Finnové a eši se 2 procenty; další jsou Irané a Francouzové se 3 procenty, pak Walové a Nmci se 4 procenty, Hollanané a Vlámové s 5 atd.

Tento stav zachovává se stále, spíše nkterý rok se lepší. z 8,462 es. pisthovalc bylo 5 umjících jen ísti a 76 neumjících ani ísti, ani psáti, stoupli jsme tudíž na 1 procento. Irané byli za námi (z 38,382 bylo 516 analfabet) a Nmci zvláš (z 71,380 bylo 3,509 analfaje dležitý, protože bet). Zvlášt pomr Nmecko má ze všech zemí evropských nejlépe postaráno o lidové školní vzdlání. Tuto chloubu, na kterou Amerianm ukazuje i Emily Green Balchová (str. 78 citované knihy) a která eské pisthovalce staví na nejvyšší

Roku 1910

vi Nmcm

žádoucnosti, dkujeme staré vlasti, kulturní vysplosti eského národa, které se již r. 1451 podivoval Aeneas Sylvius (papež Pius II.), jenž napsal, že ženy eské dovedou ísti a znají písmo lépe než knží stojíme tu na píklad nad jihoitalskými piitalští. sthovalci, majícími kolem 50 procent analfabet (r. 1910 bylo 46 procent. 89,639 analfabet ze 192,673 jihoitalvynikáme i nad celkovou rakouských pisthovalc), skou íslici, jež pi sítání lidu z r. 1900 dík hlavn Halii, Bukovin a Dalmácii i jiným zemím vykazovala 43 proJestliže však právem chceme se brácent analfabet niti tímto štítem eské minulosti a pítomnosti, nesmíme trhati pouta, jež nás s kulturou tou vizí, nýbrž musíme lnouti k ní a pstovati ji dále v sob. Druhý moment jest nezbytnost eské kultury pro první generaci pisthovaleekou. U tch, kdož sem pijdou v dtství nebo narodí se zde, jest jinak. Anglická škola ote^e jim dokoán brány kultury americké, kdo chce, m.že vejíti dovnit. Ale z prvé generace, z dosplých "i^tehovalc, velmi mnozí neovládnou jazyk anglický tou mrou, by mohli erpati z anglických kulturních

stupn immigraní

O

o

í

—

— 19 —

zdroj.

Všechny prameny kulturního

života,

asopis,

kniha, pednáška, divadlo, vzdlávací styk, vše jest jim pístupno jen v eštin. Ale tato první generace rozhoduje v nejmnožších pípadech i o stavu generace druhé. Tam, kde rodiov nežijí kulturním životem, nelze z pravidla od dtí mnoho ekati. Jen výjimkou nkteré tako-

nm

po vzdálených vé dít vyšine se výše, probudí se v pedcích zddný hlad po vzdlání a pudí jej k lepšímu Ale ostatní uvíznou ve spodinách života, nemají nejmenší touhy po A^zdlání, obstávají jen nároží ulic a v duševní lenosti probíjí celý svj život. Naproti tomu

životu. ni

vzdlaní rodiové všemožn

usilují o to,

aby

dtem

do-

A

tu pak nevzniká žádná propast mezi rodii a dtmi, o které tolik již napsali amerití spisovatelé, zabývající se pisthovaleckou otázkou. Kde rodie usta^sán peují o své další sebevzdlávání, teba jedin na eské zdroje odkázáni, tam dti, teba zase hlavn americkou kulturou prosyceni, vždy budou míti hlubokou úctu ke svým rodim. Tací rodie dovedou totiž seznámiti dti s eskou kulturou, dti osvojí si a tak zrodí se ji, spojí ji s americkým svým myšlením, v nich dokonalý typ echo- Ameriana. O úelnosti našeho národního bytí v Americe nemže Plníme tím povinnost bjHi tudíž, myslím, sporu. svému národu, z nhož jsme vyšli, a umožujeme tím kulturní život prvé generace zdejší a obohacujeme kulturní život generací ostatních. ]\Iám dokazovati, že jen kulturToho jist není život jest pravým, jediným životem? teba, pro nás jako echy jest vc ta již dávno rozhodnuta. Pouze jísti, píti, shánti se po dollaru a spáti, to není žádný život, hodný žití. Od lovka, který, jak již Karel Havlíek napsal r. 1845, "stará se jen výhradn o svou a své rodiny výživu, všechno ostatní jest mu nepraktické, hraka, kapice, jen když on svým jazykem co jísti má. ale jinak jedno mu jest, mluví-li se s ním ta neb stalo se nejlepšího

vzdlání.

—

vi

ona e,^' od takového

lovka

nelze arci nic žádati. Ale

— 20 —

!

každý lovk, jenž opravdu žije duševním životem, ví dobe, jak má sloužiti svému národu. Vyhýbám se zúmysln, jak tená pozoruje, slovu "vlastenectví" a ''vlastenecká innost". Slova ta pílišným zneužíváním povážliv pozbyla na dobrém zvuku. Již za Havlíka bylo mnoho tch, kdož ''poali sebe vlastenci jmenovati, akoStejn u nás v li jen pivo pili a eské písn zpívali". Americe neplní národní svou povinnost ten, kdo jenom kupuje eský denník, je nic nedlajícím lenem njakého eského spolku a chodí každodenn do eských hostinc. Naši nejvtší lidé nemli dost ostrých slov pro takové lidi. Havlíek napsal "Nám zaíná již býti nanic z tch neustálých o vlastenectví", i žádá, ahy nám to vlastenení konen z úst vjelo do rukou a do tla, a abychom místo mluvení pro národ jednali, to jest pracovali na jeho vzdlání. Neruda pozdji vybuchl stejn prudce:

eí

"Ano, nám

jest stálé

žvanní

o vlastenectví již

pemože-

ným

Nenávidíme od srdce každého, kdo stanoviskem. myslí, že je to už nejvyšším cílem býti národovcem a že národnomu neteba, aby také nco pro národ konal. sti své se znát a ji ctít jest první povinností každého vzdlance, zárove však i vcí nejlehí, ponvadž nám nyní již povinnost nastává, abychom národ svj postavili na V3'ši svtového uvdomní a vzdlání a jemu tak

K

nejen k uznání dopomohli, ale

i

život pojistili.

u národ jiných, poznejme stupe

Ume

se

spátelme se s jejich svtem myšlenkovým a zpracujme pak v sob vše v celek nový s tím, co jsme s mateským mlékem už obdrželi a ve vlastech svých seznali." Vzdlávati sebe, svou rodinu, své okolí, podporovati všechny vzdlávací snahy národní, zpracovávati v sob poznatky amerického svta, seznamovati americké spoluobany s naším kulturním životem a dopomáhati eské kultue k uznání, to náš esko-americký úkol, dstojná výpl našeho

—

života

— 21 —

jejich vývinu,

!

—

A

býti Ameriany a pi tudíž být, být, pevn zstati, jak srdce velí, to srdce, v

tom echy

nmž

národní si

cit

a jež nedbá dálek ni

tní

to již Shakespeare pedstavoval,

zakoenn Tak jak

když v ''Králi

Ri-

vévodovi Bolingbrokeovi, pozdjšíkráli Jindichu IV., vkládá do úst slova

chardu

mu

oceánu.

II.''

(I.

iii:)

:

Where'er

I

wander, boast of this

I

can,

Though banish'd, yet a trueborn Englishman.

Stejn my, akoli osud vyvedl naše kroky lásky k

z vlasti

a

nové, druhé matce Americe, zstame vedle své Unii i vrnými syny první matky, staré naší

svil nás vlasti

— 22 —

II.

ZELENA VLNA.

HE

American immigration

.

.

Has

.

history

show since which marked the

anything of equal importance to the great folk migrations

breakdown

o

the

of classic culture

and the

birth

new Europe? Emily Green Balch.

"Osud

ech

amerických ovšem

jest

zpeetn;

jak-

mile bude zastaven trvale proud zelené vlny pisthovalecké, poanglií se v dob nejkratší a splynou se živlem anglosaskj^m podobn jako píslušníci ostatních národnoTak napsal Jan "Wagner na str. 838 stí evropských." Ottova Nauného Slovníku, díl XXIII. Je vbec škoda, že tato sta byla svena práv tomuto (dnes již zesnulému) spisovateli. "Wagner sice ztrávil rok v Americe a za tu dobu poznal trochu New York, Chicago, Milwaukee a Omahu, ale to nestaí na správné oceování esko-amerického života, jelikož jen nkolikaletým pobytem lovk pozná všechny psobící zde složky a nauí se chápati jejich sílu a složité vlivy. Jak dlouho trvá ona doba, jíž je teba k nabytí zpsobilosti správného posudku zdejšího

jenom na dvou podmínkách na vážlovk oddá studiu eskoamerického života, a na dovednosti pozorování, vytíbené rozhledem po rzných zemích svta a tím uvyklé na takové studium, porovnávání a odhadování. Avšak delší pobyt, tí až pti let, je nutností souvisí to s první podmínkou, opravdovostí a hlubokým oddáním se pozorování. Za jediný rok nastádám si sice hojn dojm, ale ty teba pak dalším pozorováním opravovati a sloupávati s nich života, závisí sice

:

nosti a opravdovosti, s jakou se

:

všechnu povrchnost a nahodilost. Kdo pete si v "MaLidu" Wagnerovy rty z cest po Severní Americe

tici

— 25 —

!

(vyšly v Praze 1890 pod názvem "Za Atlantským oceánem"), vidí hned, jak povrchn Wagner pozoroval. Jedním z "Wagnerových pseudonym bylo Theodor Lehký, zdá nejvýš pípadné. S lehkostí všedního a to se žurnalisty vede tu autor tenáe z msta do msta, nedbaje nic, že ''Matice Lidu'^ jest vzdlávací knihovnou

—

mn

tená

se tu sice dozví nnejširších vrstev lidových. která historická fakta, sebraná z knižních pramen, ale

souasného kulturního života se nedozví skoro nic. Waguerovo líení New Yorku seznámí tenáe se starou Bowery a jejími pobudy, s Barnumem a skákáním s Brooklynského mostu, líení Chicaga rovnž zabývá se znovu pobudy, prostitucí a Barnumem, ale o kulturním život americkém autor zpráv nepodává. Arci, co lovk osobn nepoznal, o tom je tžko podávati úsudky. Ke všemu ta vzdálenost asová Wagner jel do Ameriky jako 281etý muž v ervnu 1884 a dne 23. íjna 1885 již zase opouštl New York, koncem roku byl již v Rychnov, a uvedený díl Ottova slovníku vyšel práv o dvacet Praha nemá žádného americky let pozdji, roku 1905 pes to ten, kdo ped 20 lety ji ale pekotného vývoje, opustil, stží by správn líil dnešní pražské pomry. Což ze

!

—

.

.

.

teprve Amerika, jak zde se za 20 let vše zmnilo, zvlášt pro toho, kdo tu pobyl jenom rok a nevnikl hloubji do spleti sil zde psobících Ale nejen Wagner, i jiní tak smýšleli a psali ve staré vlasti. Již starý Riegrv Nauný Slovník soudil, že amerití echové "uprosted cizího živlu díve nebo pozdji zmizeti musí a pro svou národnost ztraceni jsou." Slovník ten vycházel v letech 1860—1874. Pežili jsme až dosud šastn jeho proroctví, pežijeme i Wagnerovo, vy-

tištné v Ottov Slovníku v beznu 1905, pežijeme i všechna ostatní, jichž bylo hezký poet. Josef Koenský ve své "Cest kolem svta 1893—1894" pi popisu Chicaga (díl L, str. 141) píše stejn: "Pes všecky pokusy, jakéž tam mnozí z vlasteneckého nadšení a z úcty ke své ma-

— 26 —

že by se tam rzné národdo vzdálenjší budoucnosti. Jist rozplynou se v mohutném živlu angloamerickém, a mateský jazyk jejich bude udržován jen na tak dlouho, pokud nové pokolení posilováno bude erstvými proudy pisthovalc. Dnes, kdy starý kmen oživován jest ješt stále emigranty novými, již jenom v míe skrovnjší nežli ped lety (pozn. v dalším tená pesvdí se z úedních íslic, jak ta ''skrovnjší míra" ve skutenosti u nás vypadá), vidíme bujeti jednotlivé národnosti ješt v plné síle, ale vidíme starý jejich pe chadnouti tam, kde proudy, jež díve jej sílily a omlazovaly, náhle se zarazily. Té pirozenosti neujdou v Novém svt ani naši krajané." Stejného názoru jest i spisovatel Josef Štolba, který v dubnu 1873 s hrabtem Arturem DesfoursWalderode pijel do Ameriky, projel Spoj. Státy, navštívil eské osady a ješt téhož roku vrátil se zpt, stejn píše i spisovatel Josef Herites, který r. 1893 vypravil se s rodinou na výstavu v Chicagu C'Boj náš za moem jest ve svých koncích ztracený a do budoucnosti marný"). Pi tomto svém názoru setrval Herites i v odpovdi na dopis z Chicaga, uveejnný roku 1895 v pražském *'Casu" a odbývající trefn všechno to pedasné pohbívání: ''Pan Štolba pedpovídá, že se eská národnost v Soustátí neudrží. Možná dost. Faktum prozatím jest, že dnes ta národnost zde žije. A dokud jsme živi,

teštin podnikají, není nadje,

nosti zachovaly

i

by

—

nebudeme

se starati o rakev.

To jsou prazbytené

sta-

Budeme hledti, abychom žili!" Herites na to povdl, že "ešství v Americe je pítomností, ne

odbudoucností; Cechové amerití jsou vtev, useknutá z národního stromu; národ není vrba, aby vtev jeho ulomená a pesazená v jiné se ujala a stala se novým rosti.

pd

stromem; Amerika pro každého echa v koncích svých neúprosn znamená odnárodnní." Kdyby tak dnes zase jednou Herites podíval se do Ameriky, jak by se díval na tu "umírající" vtev? Musili pijíti praktikové a ni-

— 27 —

:

j

:

sentimentáln naladní lidé, aby prohlédli opak. Uvádím jen newyorskou ''Bank of Europe", založenou z Prah}'. Takové velké podniky nezakládají se na hbitovech, pro umírající tvory. Dkaz to, že ve staré vlasti poínají se již náhledy mniti. Heritesovo porovnání s pesazenou vtví je velmi choulostivé. To vycítil již Dr. Jan Auerhan (eši v Americe, Pokroková Revue 1906, st. 426) který namítá, že Angliané také pišli do Ameriky jako ulomená vtev a musilo by to tedy o nich stejn platiti. A jako nejsou rozhodující uvedená tuto mínní, tím mén významu mají mínní pouliých turist (Dr. Jií Guth také konstatuje, že se ''echové amerití odnárodují pomalu, ale jist"). Zízení Cesko-Americké Tiskové Kanceláe roku 1909, nadšená sbírka ^Matiního milionu cent roku 1910, založení Cesko-Americké Národní rady roku 1911, koli

— to pece nejsou zrovna známky smrti?

Ani na básníky nesmíme mnoho dáti. Víme pece, že okamžitou náladou a vysloví ji plnou silou. Jan Havlasa, který je napolo Cecho-Amerianem, jelikož tu pobyl sedm let, ale již letos podle novináských zpráv hodlá vrátiti se do ech (možná ovšem, že tam nevydrží, zvyknuv si již píliš na Ameriku, a že z nho bude pak celý echo-Amerian), napsal do pražského "eského svta" ped pti lety "Chicažskou balladu", která docela se dají uchvátiti

ve slohu

Bezruových "sedmdesáti

tisíc

hrob,

ped Tšínem" eským Slezanm, pochmurn

jež kopají iší dechem

smrti

Sto

tisíc je

nás

a devadesát

Jen a

A

tisíc trpí,

Smrt

si

tisíc

— ostatní jsou

tiše

zsinalá ballada

eských tvrd spí.

tu, sto tisíc

devt

duší,

slepí, hluší,

hvízdá u nich na záspi.

koní pak

resignací

— 28 —

ve tvrté sloce zoufalou

—

Sto

tisíc je

nás

a stotisíc tu

:

tu, sto tisíc

eských

eských

duší,

duší zaniká.

—

Jsme korálový ostrov, nikdo nevytuší, kdy pod moem se skoní naše kronika.

V

první epištole napsal jsem, že nesmíme býti žádcizím útesem, nesmíme býti cizím tlesem v tle amerického národa. Kdybychom byli skuten takovým korálovým ostrovem, pak ovšem nebylo by nám pomoci. Zcela jinak znla již vášnivá báse, kterou vítal Bartoš Bittner v roce 1909 Sokolskou vj^pravu z ech. Žádal

ným

v ní Sokoly ze staré vlasti

:

''nám slibte, Matce vzdálené že vzkaz náš donesete Jak tiše, zvolna tady mem, v šanc dáni nepohodám všem, až bou nás v propast smete; však pes to že chcem mužn dokud krev v tepnách buší, a až as bude umírat,že obraz Její bude hát hasnoucí naši duši!"

žít,

máme toho pochybovae rázu DobrovskéPítel Bittner ml asto takové záchvaty nejhorších pochyb a zoufalství, ale pi tom stále hlásal a hlásá mužný život, rekovný zápas, a jeho literární innost pes vše pochybování udlala pro náš esko-americký život Vidíte, zde

ho.

více,

než svedlo sta nepochybujících.

Konec konc, kdybychom dovedli býti povrivými, mohli bychom se chytiti všeho toho prorokování smrti naší v knihách a asopisech staré naší vlasti a mohli bychom si íci, že ten, koho za živa ukládají v hrob, bude

hodn

dlouho

živ.

Ale

vc má

— 29 —

jistý

málo píjemný

d-

!

který nutn lovku ztrpí všechnu náladu k úsmvu. Má-li dnes eská Amerika tolik oprávnných stesk, že bratí naši ve staré vlasti se tuze málo o nás zajímali a starali, zdaž není toho jednou z hlavních píin práv to stálé tvrzení, že jsme zde odsouzeni k smrti? Jaký pak zájem o toho, jemuž není naprosto žádné pomoci? Pro starati se o toho, kdo je zasvcen smrti? Jestliže dnes v Praze poínají o nás jeviti zájem, je to jen dsledek toho, že jsme jim celou adou nedávných dokázali, že na naši smrt není ani pomyšlení, nýbrž že tu nejen žijeme, ale chceme žíti životem stále lepším a kulturn bohatším sledek,

in

Vrame

se

"Jakmile vlny

—

'',

nyní

opt k poátku.

bude

to jest tedy

zastaven

théma

trvale

proud

zelené

této epištoly.

Ponechávám beze všeho výraz ''zelená vlna". Není v tom nic posmšného. tenái sice pipadne ihned na mysl anglická pezdívka ''greenhorn", ale ta není žádným zvláštním amerikanismem. I v Anglii je to bžné slovo, znaící prost ''nováek", lovk, jenž není ješt dlouho v jistém míst. A posmšný pídech je tu hodn vyvažován tou okolností, že pr\Tií polovice "green" naznauje zárove tu svžest, kterou vnáší pisthovalec do zdejšího života, to stálé omlazování znavených amerických ner^n. Proto zstávám pi té "zelené vln". Ale o jiné

mn jde.

Prosím pedevším tenáe, by

se

nelekal íslic, jimiž se kapitola tato i následující hemží. Ujišuji, že se vynasnažím mrtvé ty cifry co nejvíce oživiti, a pak nech tená uváží, krušnjší byl údl. íslice ty sebrati bylo s^Ti-chovan potebí, protože mluva íslic je nejpádnjší; ale práv zde dostal jsem se asto na cesty nevyšlapané, a pak i íslice jinde otištné bylo teba znovu kontrolovati dle úedních originál, jelikož je tu vždy nebezpeí tiskových omyl. A tak nezbylo než prokousati se pl stem suchých svazk a

—

o

mn

— 30 —

mj

hodn

se i zamazati, protože mnohé ty svazky zídka opouštjí píhrady veejné knihovny. A dále sta tato není psána jen k vli Wagnerovi a jiným, jichž tištné slovo leckomu ve staré vlasti bude autoritou, nflorž hlavn k vli tomu, že i zde v Americe, hlavn od tch, jichž rodiny se poanglicily, slýcháte dosti asto totéž mínní: "Beztoho, až sem jednou pestanou jezditi lidé z ech, bude konec." Chci tedy ukázati, s jak lehkou myslí se pronáší toto proroctví a jak bývá zacasté jen omluvou pro poanglicení rodiny, jež se tím staví do zcela nevinného svtla pouhého pedstižení toho, co jednou musí nezbytn nastati. Jsou skuten njaké píznaky, že v dozírné budoucnosti proud zelené vlny se zastaví? Tak stavím otázku a kladu draz na slova "v dozírné budoucnosti". Na to, co nastane jednou v daleké budoucnosti, za sto a více let, nemáme práva se vymlouvati, s tím nesmíme poítati. Kdyby jen pro nejbližší ti generace ili do konce dneš-

—

ního 20. století zelená vlna setrvala, je naší povinností pracovati a stavti vysoké hráze proti záhynu amerického ešství. Na tch devadesát let stojí to za práci, dsledky takové práce psobily by pak již samy dále. Úední íslice americké pro zelenou vlnu z ech má-

—

me pouze od

r. 1882. Spolková statistika pisthovalecká vyvíjela se totiž jen pozvolna. Pedevším skoro pro celé první plstoletí života naší Unie statistiky vbec nemáme. Až když po ukonení války s Anglií pisthovalo se do Spoj. Stát roku 1817 neobvykle mnoho lidí, 20,000, vedlo

k zákonu z 2. bezna 1819, jímž od r. 1820 zavádjí se rozmanité pedpisy pro dopravní spolenosti a zárove poíná se statistikou. Zaznamenával se poet všech ''alien passengers", již mínili zstati ve Spoj. Státech ili nic. Teprve od r. 1856 poítají se výslovn "immigrants", to jest ti, kdož picházejí s úmyslem, usaditi se trvale v tomto Soustátí. Ale bylo-li zprvu chybou, že statistika zahrnovala všechn.y píchozí, upadlo se nyní zase v chybu

to

a

— 31 —

:

—

pojem ''pisthovalce" spojen zákonit s mezijinou, palubními píchozími. Kdo pijíždli v druhé neb první kajut, zaadéni prost mezi "other alien passengers". Tím však byla vylouena pesnost pisthovalecké íslice, jelikož i dosti cestujících kajutních zstane trvale v zemi. Od zízení samostatného Pisthovaleckého úadu ped 5 lety poíná teprve žádoucí rozdlení statistiky pisthovalecké na "immigrants", cizince, kteí prohlásí, že se chtjí usaditi trvale ve Spoj. Státech, a "nonimmigrants", kdož pouze doasn picházejí do této zem. Není ovšem nijak vyloueno, že leckterý' kajutní cestující udá, že jde sem pouze na návštvu, a pak zde zstane, ale to již nepadá na váhu. Pro úel naší úvahy není to dokonce na škodu, aspo lze íci, že pisthovalecká íslice je spíše ve skutenosti o nco vyšší. Poet nepisthovalc teprve za poslední dv léta rozvrhuje se dle národností. Díve rozlišováni tito píchozí jen dle zemí, takže eská íslice mizela v rubrice "Austria". Za poslední dv léta (podotýkám zde, že úední ili fiskální rok koní 30. ervnem toho roku. jehož íslice jest uvedena, tudíž na píklad rok 1910 znaí dobu od 1. ervence 1909 do 30. ervna 1910) byl

pomr eských pisthovalc

a

iskální rok

eští pisthovalci

1909 1910

6,850

nepisthovalc eští

tedy od zaátku.

nepisthovalci 754 604

8,462

Poneme

tento

V

prvních létech Unie

nebylo, jak jsme pravili, pisthovalecké statistiky. Máme jen odhad, který po nejlepších úedních studiích stanoven za celé skoro plstoletí na 250,000 pisthovalc.

Od roku 1776 až do roku 1820 pisthovalo se tedy do Spoj. Stát tvrt milionu lidí. Od roku 1820 do 30. ervna 1910 pisthovalo se skoro 28 milion 27.894,293

lidí,

pesn

psthovalc.

Kolik bylo

ech

mezi tmito 28 miliony?

— 32 —

uvedeno

nikdo pesn nezodpoví. Není pro eští pisthovalci poínají se v 19. do Ameriky již od poátku let ticátých.

Otázku tu nám

již

to statistickj^ch opor. století trousiti

Roku 1836 pichází do New Yorku pražský rodák, kožešník Fr. V. Vlasák, který se pozdji podpisoval "W. Lassak" a jako spoleník Jana Jakuba Astora stal se také milionáem, teba hodn menším než Astor; když v beznu 1889 zemel, inila piznaná (ve skutenosti tudíž o mnoho vtší) pozstalost 5 milion dollar. Miss Emily Green Balch roku 1905 pi návštv Domažlic dovysthovalci z tohoto místa odeSlavic Fellow Citizens, New York, Charities 1910, str. 71). Ale znanjší mrou poíná pisthovalectví eské teprve od r. 1848. Ti momenty vystupují tu do popedí. Do Ameriky pistala informaci, že první

brali se do

cházejí

Ameriky roku 1845 (Our

pedevším

politití uprchlíci,

kteí

se zúastnili

jae národ" a byli pak nastalou reakcí stiháni. Ukázkou jmenuji dv jména. Vojta Náprstek po íjnové revoluci vídeské pichází již koncem revoluních bouí

'^\

roku 1848 do New Yorku, aby zde strávil deset let, dobe zapsaných v prkopnické historii racionalismu. Fr. Korbel, který po návratu z revoluní legie Klapkový byl v Praze uvznn, ale šastn prchl z vazby, pichází do Ameriky na poátku let 50t3'ch a zapisuje pak v píštím desítiletí jméno své do annál ušlechova kalifornské révy. Druhý moment objevuje se o nco pozdji a nabývá rázu epidemického. Dne 19. ledna 1848 na Sutterovském potoce v Colom nalezl James Marshall první zlato, a tím propukává povstná zlatá horeka. Také do ech zalétá zpráva o kalifornském Eldoradu a jeví ihned úinky. Dkazem toho jest již roku 1850 sepsaná divadelní hra ''Lesní panna" od Jos. Kaj. Tyla, jejíž hrot namíen je proti vypuknuvšímu práv sthování do Ameriky, a povídka "Vysthovalci do Ameriky" ve vzkíšeném tehdy Tylov ''Pražském Poslu". Ale záhy poíná pravá epidemie, dle úedních pramen rakouských vystho-

W

—

— 33 —

ech roku 1853 3,419 osob a následujícího roku dokonce 6,128 osob, jež skoro vesms ubíraly se do Ameriky. Pozdji arci, když se ukázalo, že Kalifornie není válo se z

nikterak zaslíbenou zemí, epidemie ustala z vládních proti ní uvádím jeden, velmi charakteristický: vláda naídila farám, aby s kazatelen horlili proti vysthovalecké horece. Spolkový census z r. 1850 uvádí ve Spoj. Státech 946 osob, zrozen}' ch v Rakousku (z toho 87 v Kalifornii) Emily Green Balchová (na uv. m. str. dle všeho správn že to byli samí eši. 70) má za to Snažil jsem se také zjistiti, zda známá znárodnlá píse "Zasvi mi ty, slunko zlaté, na poslední z vlasti krok", souvisí s americkým vysthovalectvím. Ale nenašel jsem nikde o tom údaje. Pes to myslím, že aspo podnt k ní mohl býti dán tehdejším ruchem vysthovaleckým. Autor její, Drahotín Marie svob. pán Villani, vydal své básn v roce 1844 a 1846, kdy práv sthování do Ameriky poínalo. Báse ovšem nemá žádné umlecké ceny, jsouc prosycena módním tehdy vlasteneckým sentimentalismem, který tak zle roziloval rázného a energického Havlíka, že již v kvtnu 1844 v dopise K. Zapoví toužil, aby básn "veleslavného barona Villaniho rez a myši sežraly". Zejména poslední sloka této písn "eský hlahol, eské zpvy nebudu víc v duši ssát, toužit budu bez úlevy, v cizin pro vlast svou lkát" je tak hrzn uplakaná. Ale pes to je faktum, že píse ta, v stejn pecitlivlém hudebním zpracování Jelenov, statisíckráte bj^la zpívána na americké Souasn vystupuje i tetí moment, který pozdji Již nab3'l nejhlavnjší váhy. pohnutky hospodáské. ;

prostedk

—

;

—

,

pd.

Jakub

^Malj'

v letech sedmdesátých píše výslovn,

"pedevším hnaly

lid za hranice nesnesitelné

dan

že

a po-

rakouská." Hospodáské pohnutky byly ovšem nejen rázu veejného (útlak daový), ale i soukromého (chudoba kraje, nemožnost hospodáského vy-

litická mizérie

šinutí se atd.).

— 34 —

Konen

momenty osobní, rodinné trpkosti ty práv uvedené momenty rzné a jiné vci, a asto splývaly v jedno. Tak na píklad Ignát Herrmann vypráví nám ve své episodce z amerického života "Kátliny vdavky", pro jeho otec vypravil se 8. bezna 1851 z Krábyly tu

i

Hradce do Ameriky. Herrmann cituje dopis otcv, psaný 10. ervna 1851 z Catspring, Tex., hradeckým píAmeribuzným: ''Stojíme od 25. kvtna pevn na oupln od Boha nám darované svobody, kánské, na svaté, kde lovk lehej si oddechnouti a své na myšlenky neb jak mu okolo srdce je, se vyjáditi mže. Již to jest dost velká pohnutka vlast svou drahou opustiti a pes tu rozsáhlou vodní prostoru, která Europu od Ameriky, otroctví od té ne j oupln jší svobody dlí, sem se pesthovati, cožpak když pomyslíme, že si tady každý s nkolika sty zlatých své dobré a neodvislé živobytí založit a rodinu svou všech trampot a nátisk zbavit mže.^' Herrmann sám vypoítává pro otcovo vysthování tyto složky: útlak politický, jenž zavládl po omamném roce osmatyicátém a který muž tak svobodymilovný snésti nemohl, za druhé nadje v hospodáské zlepšení (pi tom mžeme posouditi, jak podobné dopisy v echách psobívaly na jiné), za tetí píiny rodinné, drobné rozpory a kyselosti s tchánem, pes míru osobivým a skoro despotickým. Když již mluvím o tom vlivu dopis, mohu uvésti, jak i na samotného otce Herrmannova podobné listy psobily. Herrmann cituje z jednoho listu, který otci poslal z Ameriky jeden jeho známý, díve již

lové

pd

pd

pd

"Pijte jen a zaberete tu prérie, kolik a lesa kolik jen obsáhnete. Porubáte les, dm, zbytek vypálíte a získáte nejlepší orné

se

vysthovavší:

se

vám

zlíbí,

vystavíte

si

pdy

na veliké hospodáství, na pole i na zahradu, na tabákové i bavlníkové plantáže ..." Takovým líením rádo se ví. A tak otec Herrmanv vypravil se (vlastn desítilenná výprava) do Ameriky. Tehdy byl v takové cest velký kus heroismu. Celých šedesátšest dní plavili

— 35 —

dvoustžovém plachetníku ''Herschlu" do Ale štstí jim zde nevykvetlo. dti ze šesti umely, tíletý Frieek a Marie, jež se narodila na lodi v poblíží ostrova Dominga, matka tikráte na smrt onemocnla, a tak otec konen nastoupil zpátení cestu. kdyby Ignát narodil se 12. srpna 1854 již v Chotboi, si byl "z hub" trochu více pospíšil, mohlo jeho rodišt a my mohli bychom se chlubiti, býti na americké že tento oblíbený spisovatel humorista patí nám echose

na malém

Dv

Galvestonu.

—

pd,

Amerianm. Tato odboka podává nám authentický výhled do vysthovaleckých pohnutek let padesátých, '^ ranních ervánk" moderní emigraní eské periody. Máme tu zárove pípad návratu, daný rj^ze osobními okolnostmi. U eské emigrace, myslím, je hodn malé procento smutných návrat. Píina jest na snad: nejvtší ást pisthovalc pichází s úmyslem trvalého usídlení a tu pi své pracovitosti, energii a pirozené intelligenci dovede pekonati i nejtrpí zaátk}^ O tch smutných návratech za to hodn se bájí, hlavn z ušlechtilé pohnutky, zadržovati lid doma a erným líením zrazovati jej od vysthovalectví, od opouštní vlasti. Doklad dalo hy se mnoho uvésti i z krásné literatury. Pipomínám jen Svatopluka echa jakožto jednoho z nejoblíbenjších autor. V ''Lešetínském kovái" na píklad v XI. zpvu vrací se hlouek, který vedl Józa ''za veliký rybník". Józa odcházel pln nadjí. Ale zámky, které štstí laná duše vidla v par moských lesku, rozprchly se jak ta jitní mrana. Oas mu plvuul v bíd jen a stesku, a když otce pohbil v cizí pdu, v tlup rodák, s ním stejn štvaných bídou všady, trpce oklamaných, do vlasti se vrátil v tžkém trudu.

dom

Chd

se vracel

.

.

.

— 36 —

v prvém zpvu

'*Ve stínu lípy'*

máme

jiného

echo-

va vysthovalce, jenž rovnž vrátí se konen dom. Je to mladý Bárta, který na studiích dostal se na scestí lehkomyslného utrácení a zanedbávání uení a když otec chce jej vzíti ze studií a pipoutati ke pluhu, radji pustí se do Ameriky.

Po ase list

z

putoval

jak lehce o

Ameriky matce s

vám

moském

hluku,

tam rýti hrud zlatých lán než doma orat, o mravu tamjším a zákonu, o žití za

že lip

o stromech, vyšších jež deset lidí o

hruškách

—

se rozžehnal,

korábe,

moem,

—

tehdáž z ruky v ruku

Evropou

plavb na

psal

tém mže

opnout

síti,

našich vží, stží,

melon, pere mu a vaí

zvící našich

íanu,

—

jenž nu, zkrátka, tení jako v kalendái. o

Svatopluk

ech

zjevn do Kalifornie; ínský kucha a oostara-

zanáší tu Bártu

zlatokopství, obrovité sekvoje,

vatel praní prádla, vše je tu odno v libozvuné verše. Ale pak oklame jej žena, pátelé, štstí jej opustí, a tu prchá ''z mrazu cizoty" opt v chudou rodnou ves, ale ješt dosti bohat, a prožívá tu zbytek života.

Když takové vci tilejších

píší se,

podnt, nutno

jak jsem ekl,

z nejušlech-

odpustiti, jestliže ve snaze vy-

nejernjšími barvami a vyzdvihnouti co nejvíce štstí rodné pdy, tuze se pesteluje. Jindy zase zavede jiný úmysl. Zvlášt silné barvy nanesl nedávno Dr. Jií Y. Daneš, profesor zempisu na eské technice

líiti cizinu co

v Praze ve lánku ''O emigraci zemdlské'' (denník Venkov, 17. a 18. ledna 1911), chtje odvrátiti od sthování do Spoj. Stát a upozorniti hlavn na Austrálii. Píše tu, že ''krajané naši dopadli v Americe pomrn je-

— 37 —

st

dobe, nejen zásluhou

dosti

pomr,

jejich pracovitosti a intelligence, jež

zyka anglického vjTiášela

mén

hovalc

V3i;rvalvch

je

a

i

pi

ale

i

zásluhou

neznalosti ja-

nad spoustu jiných pistnezpsobilých zdomácnti

ech

v Americe", ale dodává: ''Jak velké množství podvodníkm a vj^dracm, jak mnoho padlo za pohjTiulo jich v otrocké práci v dolech a továrnách, tžko jest odhadnouti." A ke slovm, že "namnoze vede se esko-americkým zemdlcm ovšem znan lépe nežli ve staré vlasti, zejména v Minnesot, Wisconsinu, low, Nebrasce, novji i v Texasu a Oklahom jsou etné a zámožné osady eské rolnictvím a chovem dobytka se zamstnávající" dodává ihned: "Kolik však dobrých zemdlc, kteí jen jen se tšili, jak tam za moem vzdlávati budou svoji hroudu, nespatilo vbec oteveného kraje, pohynulo bídou neb umoilo se ponenáhlu v dusných, pelidnných tvrtích velkomst amerických? Jist jen menší ást došla svého vytouženého cíle, že mohla nazývati kus pdy svým a vzdlávati jej pro sebe a své potomky vtšina stala se obtí kapitalismu, který v Americe pohlcuje beztrestn každého, kdo nemá dosti prostedk nebo energie, aby se vyhnul jeho spárm." Americký tená pirozen bude tyto ádky ísti s podivným kroucením hlavy. Vzhledem k tomu, že eský pisthovalec vyhledává ihned eské mstské tvrti neb osady, jist jen výjimen stal se nkdo obtí podvodník. Pokud naši lidé pracují v dolech, jsou to krajané, kteí již ve staré vlasti tímto zamstnáním se zabývali, a tamní nebezpeí dlní práce jsou o málo menší než zde, protože velká ást bezpenostních pedpis zstává i v echách ráda jen na papíe. O hynutí v továrnách zídka lze mluviti. Nejvtší ást esko-amerického továrního dlnictva pracuje v továrnách málo podléhajících úrazm; jsou to továrny doutníká.ské, krejovské, pianové, perleáské atd. Výjimku tvoí jen pennsylvanští krajané, pracující v železárnách a ocelárnách hlavn v okolí Pittsburgu.

ob

;

— 38 —

!

zhynutí bídou ve mstech lze v eských tvrtích také stží zjistiti, protože eská dobroinnost spolková

Pípady a

soukromá ujímá

se

horliv

trpících.

A

ponenáhlé umose také

ování v dusných tvrtích velkomstských nesmí bráti tak doslovn, jelikož

eský

obyvatel

New Yorku

neb Chicaga snaží se zvlášt dnes všemožn, aby mohl po ase bydliti v nkterém vzdušném pedmstí. A v pomrech amerických se daleko spíše podaí Newyoranu zakoupiti si domek nkde na konci Bronxu nebo na Long Island nebo za Hudsonem v New Jersey, než se poštstí Pražanu vymaniti se z objetí rzných inžák postranních ulic. O Chicagu platí stesk ten ješt mén, protože obrovský rozmach eských Výpomocných spolk chicagských (stavebních družstev, Building and Loan Associations, dle jichž vzoru byl upraven i nejnovjší rakouský zákon o fondu ku podpoe stavby malých obydlí) zpsobil, že celé ulice jednopatrových pro jednu neb dv rodiny jsou tu eským majetkem. Takový píbytek o pti až sedmi pokojích je pravým rájem proti pražské-

dom

mu inžákovému

bytu. Svtla a vzduchu je tu nazbyt, a proto onen pízrak dusných tvrtí nutno obmeziti jen

na tenementní domy, ale tu, jak jsem již ekl, každý americký ech snaží se všemožn, aby se po ase dostal z tenementních ulic na lepší vzduch. Ke konci ješt jednu zajímavou poznámku, jak podivn ped lety byla pojímána otázka vysthovalecká. Jakub Malý (v Riegrov Slovníku nauném) spatoval ve vysthovalectví ztrátu pro stát jen tehdy, odcházejí-li lidé dobí a pracovití, '^ kdežto sthují-li se živly podvratné, zbavuje se stát kvasu, který by mu asem státi se mohl nebezpeným.'' Ovšem kdo všechno je ''pod vratným živlem" v oích státu ili vlády, o tom darmo mluvit A nyní vrame se opt k naší statistice, již jsme opustili u let padesátých. Vláda rakouská dle zákon z let dvacátých vedla tak zvané ''Vysthovalecká tabul-

—

— 39 —

ky"

o tch, kdož se ubírali do ciziny s úmyslem nevrátiti zpt. Od r 1850 poíná pravidelné uveejování

se již

tchto tabulek, které však od

r. 1868 pozbývají vší ceny. základního státního zákona z 21. prosince 1867 ís. 1-42 íšského zákonníka prohlášena sthovací svoboda, obmezená pouze brannou povinností neb policejními dvody v pípadech zákonem vytknutých. Tabulky od té chvíle rozcházejí se siln se skuteností, jelikož každý mohl se sthovati, kam chtl, a neoznamoval to poslušn úadm, a proto konen r. 1884 tabulky ty vbec zrušeny. V dob, kdy správnost íslic jest aspo trochu obstojná, to j[est od r. 1850 do r. 1868, udává se poet vysthovalc z ech na 43,645 osob kolik z toho ovšem pipadá na Ameriku, tžko udati. Ale vzhledem k tomu, že census spolkový z r. 1860 uvádí poet osob v Rakousku zrozených na 25,061 a že dle pravdpodob-

lánkem

4.

;

ného odhadu proud americký a proud vídeský (eské vysthovalectví do Vídn a jejího okolí) zejména v té dob byly si asi rovnj^ (Ottv Slov. díl VI. echy, str. 118),

mžeme souhlasiti s Dr. Jos. Buzkem, který (Zeitfr Volkswirtschaft, Socialpolitik und Verwal-

schrift

tung, 1901, str. 441 a násl.) onu íslici amerického censu, 25,061 osob zrozených v Rakousku, pokládá skoro úpln za eskou. Desítileté sítání lidu Spoj. Stát roku 1850 znalo jen rubriku ''Austria". Osmý census z roku 1860 pipojil k tomu "Poland" a teprve devátý census z roku 1870

zavedl samostatnou rubriku ''Bohemia". Nevdecké toto rozlišení zstalo pak až do posledního tináctého censu roku 1910. eská íslice zstává tu daleko za skuteností. Z jedné strany sice mli by z ní ješt vypadnouti Nmci v echách rodilí, pokud udali, že se narodili v echách (akoli o Nmcích lze pedpokládati, že pi sítání vesms psali jako zemi zrození Rakousko), ale na druhé stran velké množství ztrácí se v rubrice ''Rakousko" následkem toho, že jednak leckterý omylem sám napsal

ech

— 40 —

''Kakousko", ale jednak

—

a to

hlavn

—

tím, že

eši

echy

narození psali skutenou rodnou zemi, kterou pak provádi sítání, nemajíce jiných rubrik než echy a Rakousko, šmahem poítali do rakouské rubriky. Tak zejména všichni Moravané, kteí udali za rodnou zemi Moravu, zapadli do Rakouska spolu s Nmci, Italy a Židy, protože úedníci censu nemli žádné rubriky **Moravia". Zvlášt stalo se tak v Texasu, kde celá ta spousta Moravan zmizela v náruí Austrie. Teprve Tináctý census ze dne 15. dubna 1910 postavil sítání lidu na správný vdecký základ. Jako editel esko-Americké Tiskové kanceláe plných šest nedl ve všech esko-ameA. T. rických listech stále budil jsem zájem o census, K. vstoupila dále ihned v nepetržitý styk s kongresníkem panem Ad. J. Sabathem a tomuto konen se podailo proraziti opravdu ''ve dvanácté hodin" resoluci, kterou pro Tináctý census zavedena klasifikace obyvatelstva podle národnosti neb mateského jazyka. Velmi zajímavá byla debata kongresní ze tvrtka 17. bezna. Congressional Record" z tohoto dne trvale zaznamenákongresníka ze státu Indiána pana Crumvá úinné packera a kongresníka ze státu Illinois pana Sabatha, kteí odvodovali resoluci a poukazovali, že dosavadní

mimo

vlastní

.

'

'

ei

dle ''místa narození" nemá žádné vdecké neb sociální ceny a že pouze klasifikace dle národvynosti neb mateského jazyka mže statistické hovti. Pan Crumpacker mezi jiným pravil: "Oban, který nemá lásky k mateské zemi, nemže dle mého mínní ani siln pilnouti ke své adopní vlasti; a pouhé faktum, že tito v cizin zrození obané stále pamatují na svou vlast, se všemi tmi svatými upomínkami, jež jsou tak drahé jejich srdcím, jest dkazem nejvyšší oddanosti k politickým institucím." A tak konen kongres dne 17. a pak senát dne 21. bezna 1910 pijal Sabathovu resoluci, jež po podpisu presidentov stala se zákonem. V den censu dne 15. dubna byla tu již rubrika "National-

tídní obyvatel

vd

— 41 —

—

tongue", kdy dosáhnou toho naši bratí ve staré vlasti? Jak z tohoto vj^svtlení vj^lývá, jsou censovní íslice vetn do roku 1900 daleko od pravdy co do amerických ech. S tohoto hlediska musíme proto bráti íslici z roku ity or ]\Iother

1870,

kdy poprvé

výkazu

a sice

objevila se ''Bohemia" v censovním 40,289 osob, zrozených v echách.

potem

Tento census také poprvé zavedl rubriku "foreign parentage", jež poítá dti narozené sice již zde ve Spojených Státech, ale z cizozemských rodi, bez ohledu, zda jen otec i matka neb oba rodiové byli v cizin (v našem pípad v echách) zrozeni. Z toho ovšem plyne, že o tetí generaci, dti rodi eských, kteí již však sami se narodili ve Spojených Státech, vždy bude censovní statistika esko-americká ochuzena, protože není žádné nadje, že by kongres pijal takovou úpravu censovního zákona, která by dovolovala piznati se i v pozdjší generaci k jiné národnosti. Jest již krajním ústupkem, že kongres svolil ke klasifikaci "foreign parentage", jelikož dti, ve Spojených Státech zrozené, jsou dle jeho nezlomného stanoviska jen ''American citizens" a nic více. Další njaké úední tídní Amerického národa kongres nikdy nepipustí. V tom smyslu práv kongres výše uvedenou censovní otázku národnosti pipustil pouze u osob v cizin narozených. U dtí, které se narodily zde z rodi v echách zrozených, sml se psáti již jen stát, v nmž se zrodily, nikoli "Bohemian"; ale tato druhá generace zachová se nám práv aspo v rubrice "foreign parentage". Desátý census z roku 1880 uvádí osob v echách narozených 85,361, Jedenáctý census z roku 1890 uvádí jich 118,106 a Dvanáctý census z roku 1900 má jich 156,891. Ocenní této íslice ponecháváme do epištoly tetí. Roku 1882 konen v pisthovalecké statistice objevuje se poprvé rubrika "Bohemia" vedle Rakouska, a tím dostáváme se na pevnjší pdu. Roku 1896 rubrika ta mní se v "Bohemia and Moravia", ale zcela vdecké

— 42 —

rozlišení dle národností a nikoli jen dle

stává teprve roku 1899,

kdy do rubriky

zem pvodu

na-

*'Ilace or people'*

vstupuje položka ''Bohemian and Moravian". A v poslední výroní zpráv Generálního pisthovaleckého komisae za rok 1910 dokonce poprvé rubrika ta zní ''Bohemian and Moravian (Czech)'\ Tomuto pomalému vývoji nikdo se nesmí diviti. Znalost slovanského národopisu u všech velkých románských Ješt dnes i germánských národ byla vždy chatrná. v roce 1910 mohla Emily Green Balchova napsati o svých krajanech anglo-amerických slova (str. 6 uv. knihy) "Vzdlaným lidem ovšem jisté slovanské zem jsou slušznámy, zejména Rusko, Polsko a echy; ale i nejvtší ásti z nich dle mého podezení jihovýchodní Evropa je vcí tuze zapletenou. Málo jich snad dovedlo by bez obtíží pesn udati, kde jsou rakouské zem Bukovina neb Krajina, stanoviti položení Bosny nebo dokonce hranice Bosny i Bulharska." Sotva rok tomu, co velký newyorský list Times klidn napsal po smrti velké tragédky Modrzejewské, že Krakov je v Ruském Polsku. :

n

"Carlsbad" je americkým denníkm každou chvíli v "Germany", tu a tam dokonce i Praha octne se v lokJaký div pak, že ješt úední intech Nmecké íše. strukce pro census z roku 1890 poítají Maary mezi "Slovanské národy"! Za tohoto stavu vcí mžeme býti rádi, že se eská rubrika objevila v pisthovalecké statistice ve vdecky správné form již roku 1899. Statistiku eského pisthovalectva nutno do r. 1892 hledati v "Annual report of the Chief of the Bureau of Statistics on the Foreign Commerce and Navigation, Immigration, and Tonnage", jejž vydával Treasury Department. Zákonem z 3. bezna 1891 utvoen nový úad úedník v "superintendent of immigration", jenž Treasury Department, byl pod kontrolou a vrchním dozorem Sekretáe Obchodu a Práce. Nový "Bureau of Immigration" poal pak podávati výroní zprávy Sekre-

a

— 43 —

:

tariátu

Obchodu

a Práce.

Zákonem

z 2.

bezna 1895

do-

nové jméno, a dle toho také v3'rocní výkazy stávají se nyní ''Annual Reports of tlie Commissioner-General of Immigration". Také jméno úadu zm.néno pozdji zákonem z 29. ervna 1906 a sice v "Bureau of Immigration and Naturalization". Vedle výroních zpráv vydává úad o pisthovaleckém pohybu i zprávy stal superintedent

msíní. Od roku 1882 podává nám úední

statistika tento

obraz Celkem

Fiskální

pipuštno

rok

1882 1883 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 1898 1899 1900 1901 1902 1903 1904

788,992 603,322 518,592 395,346 334,203 490,109 546,889 444,427 455,302 560,319 579,663 439,730 285,631 258,536 343,267 230,832 229,299 311,715 448,572 487,918 648,743 857.046 812,870

44

eských pisthovalc 6,602 5.462 8,239 6,352 4,314 4,579 4,127 3,085 4,505 11,758 8,533 5,548

2,536 1,607

2,709 1,954 2,478 2,526 3,060 3,766 5,590 9,591

11,911

rok

pipuštno

eských pisthovalc

1905 1906 1907 1908 1909 1910

1,026,499

11,757

1,100,735

12,958 13,554 10,164

Celkem

Fiskální

1,285,349

782,870 751,786 1,041,570

6,850

8,462

Letošní fiskální rok 1911 (od 1. ervence 1910 do 30. 1911) podle všeho vymrští eskou íslici opt nad 10,000 pisthovalc. Dle nejposlednjšího výkazu, jejž mám po ruce ve chvíli, kdy tato sta jde do sazby, bylo za první polovici letošního roku (od 1. ervence do 31. prosince 1910) pipuštno do zem 4,846 eských pisthovalc. Za všechna poslední léta první polovice je vždy asi o tetinu nižší než druhá polovice, jelikož nejsilnjší síce pisthovalecké jsou vždy bezen, duben, kvten a erven. Dle toho pestoupí letošní píliv pravdpodobn

ervna

m-

opt

10,000 osob.

Za posledních 29 a pl roku pibylo sem tudíž úedních záznam Spoj. Stát celkem 189,423

A diti z

nyní mrtvé

dle

eských pisthovalc.

pejdme k dsledkm, jež lze logicky vyvoady íslic pedchozí ticetileté tabulky,

eské pisthovalectví je souástí celkové immi1. grace americké, jež je zjevem moderního hospodáského života, majícím hluboký podklad národohospodáský. Nebylo by vtšího omylu nad to, vysvtlovati si sthování toto jako njakou chvilkovou epidemii nebo jako V3'sledek námahy vysthovaleckých agent a pod. Dr. Jos. Gruber, dnešní prof. nár. hospodáství na eské universit, pednášel 18. ledna 1900 v Ústedním spolku eských žen v Praze "O svtovém hospodáství". Pednáška ta vyšla pak tiskem, a tam tená najde podrobný výklad o tom,

— 45 —

jak pvodní hospodáství rodinné a rodové (od poátku kultury až do let 1000 po Kr.), jemuž celým hospodáským svtem byl jen uzavený celek rodiny neb rodu, to jest souhrnu nkolika rodin, zamnno bylo nejprve hospodástvím mstským, kdy každé msto s nejbližším okolím bylo opt vlastním uzaveným svtem, pak hospodástvím státním (perod ten dál se mezi 15. a 18. stoletím), až konen 19. století pináší vznik hospodáství svtového. "Znenáhla odrstá prmj^sl ochranným berlím, jichž poteboval ve svých poátcích, nové vynálezy pedstihují staré ády výrobní, zmohutnlý obchod vyhledává co nejvtší volnosti a zdokonalené i nákladné komunikace (dopravní prostedky) vyžadují co nejvtšího pohybu, poet obyvatelstva roste a obanské sebevdomí jeho se vzmáhá, hodina státního poruníkování odbíjí. Nastává doba, kdy lámají se stará pouta uvnit stát i na venek uvnit zrušuje se nevolnictví a obmezení vlastnického práva k pozemkm, odstraují se cechy a zavádí se svoboda živnostenská, volnost sthování a rovnost práv obanských, na venek odstraují se staleté prohibice (znemožnní pívozu cizích výrobk do zem úplnými zákazy neb stejn psobícími vysokými cly), ujednocují se míry a váhy a právo obchodní a smnené, konají se mincovní konvence a kongresy i smlouvy železniní, poštovní a telegrafní. Pes hranice stát rozvtvují se vždy mohutnji a spletitji hospodáské styky mezinárodní, mobilisují se lidé, výrobky i kapitály, aby vyhledali pro sebe co nejvýhodnjší odbyt a zúrokování, ukoj poteb a zužitkování sil. Stát jeden kryje svou potebu pebytky státu druhého, zmny v hospodáských pomrech, doby rozkvtu i krisí jednoho dotýkají se i druhého, vlny hospodáského života pelévají se pes všechny státy, ve vzájemném ob-

—

:

—

bu

chodním spojení jsoucí."

—

to jest ''Mobilisují se lidé, výrobky i kapitály", jinými slovy: práv tak, jako dnes výrobky jednoho státu hledají a nalézají odbyt ve státech jiných a jako kapi-

— 46 —

tály z jednoho státu pelévají se do stát jiných, stejn nejnovjší hospodáský vývoj mobilisoval ili uvolnil, uinil pohyblivými i lidi, kteí sthují se tam, kde mohou lépe své poteby ukájeti a lépe své síly zpenžiti, své nadání uplatniti, svj kapitál využitkovati. Píiny jsou tudíž hluboko, v obrovitých silách hospodáského vývoje celého svta, a jen strašn povrchní lovk bude píiny ty hledati nkde na povrchu. Spoj. Státy Severoamerické na dlouho ješt budou cílem neutuchajícího pílivu pisthovaleckého. Jet' to zem, jež vyniká ohromným bohatstvím pírodním, píznivým podnebím (to lze uvésti proti Kanad nebo Sibii), státním poádkem (jihoamerické republiky nedávno autoritativn vylíil E. St. Vraz v chicagské své pednášce, ukázav na to, jak tam státní pevraty dovedou obratem ruky zniiti mnohaletou píli pisthovalcovu), nízkou stále ješt hustotou obyvatelstva (dle sta^oi roku 1900 pipadalo na 1 tverenou míli v celých Spoj. Státech prmrem 25.6 obyvatel, z jednotlivých stát uvádím New York se 152.6 a Illinois s 86.1 naproti tomu v Evrop na 1 tverenou míli pipadalo v Rakousku-Uhersku celém 186.5, v echách však dokonce 316 a na Morav 285; v Nmecku 269, ve Francii 191.6, ve Velké Britannii 342, v Belgii 588 obyvatel), rozmachem prmyslu a obchodu, dokonalostí dopravních spojení atd. eské pisthovalectví bude ovšem jako v minu2. losti, tak i v budoucnosti podléhati proudní úhrnné sumy pisthovalecké, jejíž zdvihy a poklesy jsou dány období;

:

mi hospodáských rozmach

ili prosperit a

hospodá-

ských krisí. Proto pojal jsem do tabulky i úhrnné íslice pisthovalecké, aby každý mohl se jasn o tom pesvditi. Velmi pkný pehled posledních krisí (od r. 1873) podává kniha "History of Crises under the National Banking System" od prof. Harvardské university O. M. W. Sprague (Vládní tiskárna, Washington, D. C, 1910). Dle této knihy mžeme sledovati naši tabulku.

— 47 —

Období hospodáského rozmachu poalo v roce 1879 a vyvrcholeno v roce 1882.

Tam zaíná práv

naše tabul-

Pisthovalectví vystupuje skoro na 800,000 osob, nejvyšší to bod od roku 1820 (viz velký diagram pi mém lánku ''Pisthovalectví do Spoj. Stát", "Hospodá", 17. února 1909, Omaha, Neb., str. 9). Roku 1883 nastává pomalé klesání, dne 8. kvtna 1884 pádem firmy Grant & Ward propukává "kvtnová panika 1884", v souhlase s tím celková íslice klesá až do r. 1886. Dobré úrody zlepšují situaci k roku 1888, ale pak nadchází nezavinná finanní tíse koncem roku 1890, ozvuk to shroucení spekulaního hnutí v Anglii (pád domu Barka.

—

ing Bros. & Co., listopad 1890). Pak zase stoupá pisthovalectví do roku 1892, naež máme dlouhé klesání následkem velké krise v kvtnu 1893, jejíž píiny byly velmi složité (zemdlská krise následkem nevýhodných cen hospodáských plodin a velké tíže hypothekárního zadlužení farem, dále krise dopravní následkem divoké spekulace železniní, jež skonila etnými sekvesturami,

stíbraské strany, pád podvodných trust jako Whiskey Trust, atd.). Od podzimu 1897 poíná opt hospodáský rozmach a je neobyejn zajímavo sledovati, jak po dopressi let 1897 a 1898 íslice pisthovalecká najednou stoupá do netušenj^ch výší. Roku 1903 pekonán již dosavadní rekord z roku 1882 a pak šplhá se do závratné výše roku 1907. Ale po této "pýše" následuje stemhlavý pád píštích dvou let, krise bankovní, experimenty

— význano jest tu však,

že i tento ohromný spád pece jen zstává jen málo pod rekordem roku 1882, takže vlastn u porovnání s lety 1884 1902 ani to žádný pád není Ono srázné shroucení souvisí s poslední povstnou krisí z konce roku 1907. Tato zaala koncem íjna zdánliv bezvýznamnými dvma episodami, jichž hrdinami byli spekulant F. A. Heinze a ledaský, loa konen banko^Tií spekulant C. F. Morse. Pak najednou dostala se do víru The Knickerbocker Trust

—

!

maský

aský

— 48 —

Company, jež v úterý 22. íjna po tíhodinném nábhu vkladatel musila uzavíti dvée. Nazítí poal již nábh na Trust Company of America, Lincoln Trust Co., pak všeobecný nábh, rychlé klesání na Penžní burse, a bylo Clearing House dopustil se tragické chyby opoždzle. ním výpomoci, a tu pak jedinou spásou bylo jen mimoádné zakroení Morganovo. Rok 1910 znamená nový postup vzhru. eský píliv pisthovalecký, jak seznáme srovnáním úhrnných a eskj^ch íslic, souhlasí úpln s všeobecným stavem pisthovalecké vlny. Stoupá a klesá stejn s ní. Neobyejn velkou bude se zdáti íslice z roku 1891, jež zdánliv pekonává i postup úhrnné vlny pisthovalecké. Ale práv tato íslice dá se národohospodásky snadno vysvtliti. Pedevším tehdy Evropa vbec trpla daleko více hospodáskou depressí než Amerika (zdejší krise, jak jsme uvedli, byla jen ohlasem tísn evropské) a tu pirozen Rakousko bylo jako stát hospodásky slabší tím více postiženo touto krisí. Ale k tomu pistoupila ješt další okolnost: McKinleyv tarif, kterým dovoz mnohého zboží z Evropy do Spoj. Stát pímo znemožnn, A tu utrplo dlnictvo stal se skutkem práv roku 1890. v Cechách tžkou ránu. Dokonce celé obory ochromeny. Perleáství, kvetoucí v okresu poáteckém (kol Žirovniee) a v jindichohradeckém, dostalo ránu smrtelnou. Dlnictvu perleáskému nezbylo než vysthovati se za ušlým výdlkem do Ameriky. Vtšina tak skuten uinila, ti, kteí zstali doma, živoí. I v jiných oborech pocítn tarif McKinleyovský velmi tžce, k tomu pidružila se i nadje výdlku pi Kolumbijské výstav svtové, tou dobou práv pipravované, a ihned máme vysvtlení oné nápadné íslice. Pokud jde podrobn o píiny vysthovalectví, 3. není v dozírnu žádných známek pro ochabnutí pílivu.

—

Píiny ní.

ty lze rozdliti na hospodáské, politické a kulturna-

Z tch ovšem dnes hospodáské píiny nabyly

— 49 —

prosté

mžeme se jen jimi hlavn obírati, rakouskj^ch není zejména dnes nijak i politické a kulturní píiny nemohly

pevahy, takže

pomr

akoli za vyloueno, že by

nabýti znanjšího významu.

Kdyby na píklad píští panovník zahájil siln klerikální kurs, jak je zbožným páním všech rakouských klerikál, bylo by dosti tch, jimž by se persekuce svobody svdomí zhnusila a zavedla by je pes oceán práv tak, jako se dalo v letech padesátých za obnovy absolutismu. Také politická situace rakouská nevyluuje rzná pekvapení. Annexe Bosny a Hercegoviny ukázala, jak snadno mže se Eakousko následkem dobrodružných plán svých "taky-Bismark" dostati v nebezpeí války, a tu vedle stále psobící píiny unikání branné povinnosti v míru mohla by se íslice vysthovalecká siln vyšinouti i prcháním ped brannou povinností válenou. Hospodáské píiny lze dliti opt na všeobecné a osobní.

Všeobecné

se

bu

píiny hospodáské

jsou hospodáská

zem

tí-

neb urit}' ch kraj, krise celých odvtví prmyslových, obchodních neb v zemdlství, píiny to, proti nimž je tžký boj. Snaha po hospodáském sesílení rozvíjí se dnes ovšem v echách mrou svrchovan utšenou. eský prmysl roste, eský obchod mohutní. Je vidti, že eští národohospodái nevolali hlasem volajícího na poušti. Zejména prof. Dr. Albín Bráf (Listy politického kacíe) drazn odhaloval bolestný podklad vysthovalectví: ''Co je dnes ve Vídni, co jich žije v tak zvaném uzaveném území, co se jich odsthovalo do Ameriky! Mjž si z toho radost, kdo chceš! Já naopak soudím, že je to svdectví naší bídy, našeho trudného stavu, když eský lovk na území eském se neuživí a musí jíti do cizích služeb. My si pozd uvdomujeme s hoem a úzkostí, že nedovedeme eského lovka na vlastní uživiti." Radostn lze konstatovati, že za tch deset let, jež uplynula od napsání slov Bráfových, celé

—

ech

pd

— 50 —

uinn

pokrok neobyejn potšlivý.

hospodáský rozmach dále utšen to nikterak

mé

tvrzení, že

Ale

i

když tento

poroste, neseslabuje

esko-americké ''zelené vlny'*

neubude. Zlepšení to bude míti hlavn vliv na úbytek ti, kdo hledali v nejodlivu do jiných ástí Rakouska, bližším sousedství lepší obživu, zstanou nyní v echách. Poklesne odliv do Vídn a do uzaveného území, kde (dle slov Bráfových) "ilá pracovní síla eská povznášela zámožnost nmeckou", pomáhala k blahobytu, jenž své jmní obracel pak proti našim snahám národním, takže jsme Dkazem správnosti tohoto si sami pletli bi na sebe. mého tvrzení jsou slova v doplkovém svazku Ottova "Srovnáním s daty za slovníku (díl XXVIII., str. 199) desítiletí minulá vychází na jevo, že proud vystho valeky z ech do ostatního Pedlitavska (též do Vídn) v desítiletí 1890 1900 znan seslábl. Proti dívjším dobám vysthovalectví z ech vbec znan ubylo." Srovnejte nyní s tím výše uvedený pehled eského pisthovalectví do Spoj. Stát za léta 1890 1910 a uvidíte hned, že onen úbytek vysthovalectví byl psoben výhradn poklesnutím odlivu do sousedních zemí rakouských neb nmeckých. Ti, kdo hledají zlepšení, jdou dnes do velkých dálek, a proud ten vyschnouti nemže, protože naše stará vlast beze své viny nemže rozkvésti tak, jak by zasluhovala. Je souástí íše Rakousko-Uherské a musí trpti všemi jejími zly, a tch není pomalu. Jen v jednom odstavci podívejme se letmo na hlavní z tch brzd našeho rozvoje ve staré vlasti. íše RakouskoUherská pinesla si do dvacátého století pedevším strašné finanní dsledky posledních tí století. Zakrvácela se nutn stálj^mi boji s Tureckem, jež provádla na záchranu Evropy, zapletla se zbyten do válek Napoleonských. Dva státní bankroty (roku 1811, kdy papírové peníze, bankocetle, a jiných vbec nebylo, vymovány za nové smnné listy v pomru 500 100, a roku 1816, kdy zase tyto vymovány v pomru 250 100,

—

:

—

—

—

—

—

:

:

— 51 —

ml

takže ten, kdo ped rokem 1811 na píklad 1,250 zlanyní z nich jen 100 zlatých), katastrofy drtivého dosahu, zahajují vstup do 19. století, v nmž pak války italská, pruská a okupace Bosny jsou novými pohromami. A tak dnes má íše ti státní dluhy rakouský dluh, uherský dluh a, aby do tetice bylo všeho zlého, ješt spolený dluh rakousko-uherský. Roku 1909 dle výpotu statistického úadu našeho Departmentu Obchodu a Práce inil rakouský dluli $960,997,758, uherský $1,146,500.658 a všetých,

ml

:

obecný rakousko-uherský $1,063,725,105, celkem tudíž tisíce milion dollar, což vyžadovalo roní náklad na úroky, správu a umoování u rakouského dluhu 35,322,309, u uherského 37,136,118, u rakousko-uherského 60,467,407 dollar, celkem tedy ron musejí obané íše jen na tyto dluhy vydati pes 130 milion dollar. (K porovnání uvádím státní dluh Spojených Stát, který téhož roku inil i s Filipinami 1,039,861,531 dollar, což vyžadovalo roní náklad 23,509,397; u nás 100 milion lidí ron musilo nésti 23 milion dollar, v Rakousko-Uhersku 50 milion ron neslo 130 milion dollar, pi emž ješt dlužno uvážiti, že národní jmní Spoj. Stát odhaduje se na 125 miliard, Rakouska-Uherska jen na 20 miliard ili tisíc milion dollar). Vedle státního dluhu jsou arci ješt dluhy jednotlivých zemí, okres a obcí, a velká spousta všech tch úpis dokonce nalézá se v rukou ciziny. Kdyby všechny ty dluhy byly doma, zstávaly by doma i úroky, takže íše by netrpla újmu. Ale tragický jest práv ten odliv penz do ciziny, vysilující íši a všechny její ástky. Jak velký jest ten odliv, vypoítáváno bylo odborníky rakouskými pi poradách o pechodu íše k nynjší zlaté ili pi valutní anket. Tenkráte zadlužení Rakousko-Uherska do ciziny odhadnuto na 8 tisíc milion korun, což nyní stouplo pes 9,500 milion korun (2 tisíce milion dollar) tím odchází do ciziny ron z Rakousko-Uherska jen na úrocích kolem 400 milion korun ili skoro 100 milion dollar. íše trpí pi

pes ti

mn

;

— 52 —

tom ustavin pod Molochem militarismu.

Poátkem

ú-

nora 1911 pedložil ministr války delegacím pedlohu, žádající -475 milion korun, z ehož 120 milion je na ádné roní bžné výdaje a zbytek na mimoádné, jen jednou uinné výdaje. Vedle toho ministr námonictví pedložil ádný námoní rozpoet, jenž ukazuje, že proti 50 milionm v roce 1904 vzrostou ádné výdaje námoní do roku 1916 na 145 milion, nehled k splátkám na nové válené lodi. Za tchto okolností musí ovšem berní šroub pracovati se zimniním úsilím. V roce 1910 zaplatili obané pímých daní 368.275.533 korun a nepímých daní dokonce 810.870.328 korun, dohromady pes tisíc milion korun. Zem chudé na to ovšem dají málo, nejbohatší, to jest nejprmyslovjší a nejobchodnjší zem. a to jsou práv zem koruny eské, dají nejvíce. K tomu naše stará vlast ždímána jest rakouským centralismem, který myslí jen na povznesení Vídn, tak nelítostn, že stát nevrací jí skoro nic zpt a neumožuje úhradu vlastních zemských poteb; království eské má dnes své finance tak rozvi-ácené, že stojí stále na pokraji katastrofy. Pi tom obchod a prmysl rakouské polovice íše trpí tím. že íše má dvojitou tvá: uherská polovice je zemdlská, rakouská prmyslová. Obojí zájmy se ovšem kižují, což objeví se vždy pi mezinárodních obchodních smlouvách, pi nichž každý ústupek, vynucený pánovitostí Uher. odnese prmysl a obchod rakouské polovice. Nešt'astnými nápady rakouských ''také-státník" íše ztratila své pirozené odb\i:išt, balkánský poloostrov a Malou Asii. které by mla obchodn ovládati, ale kam se jí vedralo ohromné množství konkurent, v první Nmecko. íše nemá moe (Adriatické moe a Terstský pístav mají malý význam), úast Rakousko-Uherska na svtovém obchodje se hlavn prostednictvím Nmecka, ímž jeho hospodáská závislost na Nmecké íši tím více se utuzelené žuje. Tolik snad staí na podporu mého tvrzení o

ad

d

*'*'

vln".

— 53 —

z ech nejvtší procento pisthovalecké dodává dnes Co se týe eského Jihu, již pírodou

jih a jihozápad.

a

tak macešsk}^ zanedbaného, íše není menší macechou, sahá se dnes konen k svépomoci. Pekážky jsou ovšem veliké. Dopravní spojení je tu ubohé, 40 procent veškeré pdy je v rukou velkostatk. Ped temi léty Kamilem

Harmachem rozvíená "jihoeská otázka" nabývá

dle

posledních zpráv lepší tvánosti zízením zvláštní Jihoeské národohospodáské rady.

Amerika není dnes ovšem žádnou zemí, kde by peení lítali do úst. Musí se tu pracovati úporn, více, energitji než ve staré vlasti, ale stále ješt Spoj. Státy pi svém pírodním bohatství, pi svém mládí, pi svých prostedcích k dalšímu rozmachu prmyslu, zemdlství, hornictví a obchodu skytají radostnjší vyhlídky než pelidnné zem evropské Lenoch a ''ne'er-do-weH" (niema) dnes již ovšem do Ameriky nechodí, pro nho platí již nápis Danteova Pekla "Lasciate ogni speranza, voi ch'entrate", zanechte veškeré nadje, kdož sem vstupujete! Pro energického lovka stále je tu možnost holubi

a

.

—

dopracovati se po letech spokojenjšího postavení než ve Výjimkou ovšem i zde mnohý ztroskotá, ale takové výjimky, související s dnešním hospodáským ádem, neruší pravidlo.

Starém svt.

—

Vedle všeobecných píin státn-politických jsou tu i všeobecné píiny ryze hospodáské. Psobily v minulosti, budou psobiti i v budoucnosti. A ím hospodásky slabší íše, tím citelnji nese otesy, zmítající celým svtovým hospodástvím. Píiny ty mohou míti ovšem nejen povahu širšího rázu (o vlivu McKinleyova celního tarifu na Rakousko výše jsem se zmínil), mohou míti i povahu místní. Newyorská eská osada dkuje svj rozmach pílivu doutníká v letech šedesátých z Kutnohorska, když v státní továrn na tabák v Sedlci vypukla stávka; jiné podobné hromadnjší pílivy mla v záptí roku 1905 stávka hor-

— 54 —

!

ník

v Kladenské

oblasti, dále

opuštní dol v okolí Plzn

a pod.

Osobní píiny budou rovnž i nadále psobiti. Hospodáští troseníci, jichž koráb zavinn neb nezavinn vržen byl na úskalí, pjdou sem hledati nový život, protože doma hospodáský pád má v záptí tžké dsledky spoleenské; u nás v Americe hledíme na události ty zcela jinak, vdouce, že dnes lovk nemá, ale zítra mže míti zase, hospodáský nezdar není tu spojen se žádnou ^a^ibou. Pjdou sem ti, jimž pomry ve staré vlasti jsou píliš úzké a kteí doufají zde nalézti lepší možnost uplatnní ^svých sil. Pjdou sem ti, kteí unikají beznadjné stísnné existenci v nadji, že zde naleznou život pece jen snesitelnjší a aspo ponkud slibující možnost budoucího zlepšení. Jiní pjdou sem za píbuznými neb známými. Jiné pivedou sem rodinné katastrofy, neshody s rodii atd. atd. Jak mnohotvárný jest život, tak pestré mohou

píiny. Jsem u konce. Kdo vše

býti tyto

to, co jsem zde uvedl, klidn jist za pravdu, že všechno mluvení o ''trvalém zastavení proudu zelené vlny" je pouhým mluvením do vtru. Ale s pádem této návsti padá i návst druhá, "zpeetní osudu" eské Ameriky. se ví, kdo chce státi na svém, s tím se nepouštím do sporu. "Jednou" bude i kcnec všeho života na zemi, proto "jednou" mže i zelená vlna ustati. Ale rozumné píiny k podobným obavám v dohledné budoucnosti není, proto není ani pí-

rozváží,

dá

mn

To

iny, mysliti na smrt. Možnost života je píliv^sil vidíme zaruený, jest tedy jen

skuten

usilovali,

nám na

dána, stálý

nás,

abychom

všemi silami pracovali ke krásnému,

bohatému duševnímu životu esko-národnímu vedle našeho amerického života. proto zdvihám vysoko nad hlavy naše prapor Života, prapor Práce, prapor Pokroku

A

— 55 —

III.

KOLIK JE NAS?

VÉST

hlásáte, že

odnož

naší lípy,

osud vmet na behy Mississippi, tam v dáli pod korouhví hvzdnatou už korunou se pyšní košatou

již

.

Svatopluk

ech

(15.

.

.

ervna 1885).

Kolik je nás echo-Amerian ? Na tuto otázku bylo již dáno mnoho odpovdí, ale kdo si dá trochu práce a nahlédne do rozmanitých knih a asopis a shledá rzné ty odpovdi, chytne se na konec zoufale za hlavu a nebude teprve vdti, na jest.

—

em

Uvedu jen nkolik píklad.

Známý Slavista univ. profesor v Kyjev na Rusi Timofej Dmitrijevi Florinskij ("Slav jansko je plemja", Kyjev 1907) odhadl nás roku 1906 na 282,000 (tím myslí však vbec celou Ameriku). eský Slavista univ. prof. Dr. Lubor Niederle ve "Slovanském Pehledu" (ro. Y., 1903) ve lánku "Kolik bylo Slovan roku 1900?" poítá na celou Ameriku 500,000, ale tím míní Cechoslovany, tudíž i Slováky, kterých poítá Florinskij na Ameriku 370,000. Tím by na nás echy pipadalo tak asi 200,000, pedpokládaje, že Niederle ubírá i Slovákm. Wagner v Ottov Slovníku ve lánku "Spojené Obce" píše "Pesný poet amerických nelze udati s jistotou naprostou; možno je však smle páiti i s echy již v Unii rozenými na 800,000 duší." Ze 200,000 na 800,000 je ovšem :

ech

poádný

skok,

je asi blízek

—

ale

pravd.

eknme

hned, že

Wagner skuten

— Prof. Dr. Lubor Niederle v posled-

ní své práci již naši íslici zvýšil.

Ve výborné

své studii,

kterou napsal rusky pro petrohradskou "Slovanskou Encyklopedii" pod názvem " Geograf ieskostatistieskij ob-

— 59 —

zor sovremennavo Slavjanstva" a která vyšla i esky pod titulem "Slovanský Svt, zempisný a statistický obraz souasného Slovanstva" (Praha, Laichter, 1910), praví se na str. 84: "Mimo to množství Cech se usadilo ve Spoj. Státech severoamerických, nejvíce v státu Illinois, pak v low, Minnesot, Nebrasce, New Yorku, Ohiu, Texasu na str. 87 v soua Wisconsinu, v celku asi pl milionu."

A

tu

9,015,038

nejmén na tam

ech a

800,000,

Slovák poítá s

ech

v Americe apek odhaduje po pl milionu." se

poznámkou: "T.

ech a J. Párika Slovák Z amerických odhad nutno

uvésti

pedevším Jana

Rosického, který dal si práci stanoviti klí k ešení tžké té otázky a odvodnil jej podrobn. V "Hospodái" z 21. února 1906 (Omaha, Neb., první íslo XYI. roníku) vysvtluje, jak pi sítání lidu nkteí eši sami z nevdomosti prohlásili se za Rakušany, po pípad byvše k tomu jiní zase udali svedeni nevdomostí sbratel censu, jako rodnou zemi místo "Bohemia" Moravu nebo jinou zemi rakouskou, ve které se skuten narodili, ale tím již zapadli prost do rubriky Austria, protože sitatel mimo rubriku "Bohemia", "Austria" a "Poland" jiné rubriky vesms to potíže, které odpadly teprve posledneml, ním 13. censem, pi nmž docíleno již rubriky národnosti neb mateského jazyka, jak jsem v minulé epištole popak odpadají i dnes vbec všichni ti, drobn vyložil, kdo se narodili ve Spoj. Státech z rodi rovnž již zde a tak narozených (to jsou již jenom "Americans"), Rosický podle své zkušenosti pichází k návrhu klíe násobiti poet osob, uvedených v censu jako^"foreign born" (v našem pípad rozumj narození v echách), temi. násobením Census z roku 1900 napoetl jich 156,999 dostaneme okrouhle 500,000 osob z eské krve. Tohoto klíe užil jsem i já ješt ped temi léty ve svém "Velkém New Yorku", akoli zdál se pece jen trochu nízký.

—

—

—

—

:

—

mn

Neml

jsem však tehdy jsem se jím na ten as.

asu

klí jiný, i spokojil Green Balchová udává

hledati

— Emily — 60 —

—

ech. Jen o poznání vyšší jest odhad Kohlbecka (The Catholic Bohemians of the United States, Champlain Educator, XXV. 1906), který ve Spoj. Státech. poítá 517,300 Já picházím nyní s novým klíem. tená promine mn, budu-li jej opt muiti íslicemi a tabulkami. Ale jsem povinen vysvtliti, jak jsem k tomu klíi pišel. Supervisor školního censu chicagského, pan W. L. Bodine, ídil každoroní census školní, loni konaný 2. kvtna. Census ten týkal se všech nezletilých osob (pod rovnž

500,000

re v. Valentina

ech

21 let) a výsledek byl:

V

Americe narozených

z otce

Ameriana.

ernoch

V V

Americe narozených cizin narozených

.

.

.248,102 8,627 503,006 54,380

z otce cizince

814,115

A

když Když tuto íslici znásobil 2.5, vyšlo 2,035,287. vládní census, konaný 15. dubna 1910, byl oznámen, objevila se íslice obyvatelstva chicagského jen o málo vtší, na tomto základ poal jsem se svými vý2,185,283. poty. Týž školní census uvádl:

A

V V

echách narozených Americe narozených v echách

3,429 z otce

zrozeného 40,608 44,037

Nyní scházejí ješt již z otce

echa

ti,

kdo

se narodili

v Americe,

ale

matky ešky zde v Americe z matky

zde narozeného neb

z

narozené, dále ti, kdo se narodili v echách narozené, a konen nutno také nco poítati na chyby sbratel censu, kteí leckohos zašantroili mezi Rakušany, jakmile jako rodišt udáno bylo nco jiného než Bohemia (také zde pro celé Pedlitavsko byly jen rubriky Austrian, Bohemian a Polish). Tento posled-

— 61 —

:

:

vysokou íslicí Rakušan první íslice znaí ty, v neještjších wardách (u kdo se narodili v Cechách, druhá ty, kdo se narodili z otce v echách zrozeného). ní fakt prozrazován je píliš

ech

Ameriani

Eakušani

9

1,592

1,135

144

10

1,943

1,352

11

3,524

732

916 363 977 330 321

arda

12

6,552

697

29

6,175

1,916

34

10,026

456

C^eši

1,386 7,694

3,368

13,303 3,367 6,967

Po pelivých úvahách o pomru výše uvedených schák tm, kdo byli v census pojati, pišel jsem k výsledku, že nutno k uvedeným 44,037 pipoísti ješt 17,000. Tím vyjde nám celková íslice nezletilých 61,037, a když ji násobíme Bodinovým klíem 2.5, vyjde nám jako íslice všech eských obyvatel Chicaga 152,592. Když nyní tuto íslici srovnáme s censem z roku 1900 (jiný základ tou dobou nemáme, protože na výsledky censovní rubriky národnostní musíme ješt nzejících nezletilých

nmž

msíc

kolik ekati), v eská ''foreign parentage" (osoby, jichž oba rodie nebo jeden narozeni byli v echách) uvedena byla potem 76,480, vidíme, že násobíme-li tuto íslici dvma, dostaneme 152,960 ili jen o málo více než dle klíe Bodinova nám vyšlo. Nepatrné to zvýšení není chybou, protože ona pipoítaná výše íslice byla beztak vzata slušn nízko. tím jsme u mého klíe

A

Násobme

dvma

íslici ''foreign

parentage"

stva každého amerického státu

z censu

eského neb msta.

a tím dostaneme íslici dnešního

1900

obyvatel-

Tímto zpsobem vyjdou nám pro jednotlivé státy dle censu z roku 1900 tyto íslice (opakuji, že foreign parentage znaí, že oba rodiové sítaného neb otec neb matka byli narozeni v echách)

bu

— 62 —

stát

Foreign

neb území

parentage

Maine New Hampshire Vermont Massachusetts

Ehode Island

Mj

odhad dnešního

eského obyvatelstva

34

68

14

28

40

80

1,572

3,144

58

116

Connecticut

907

1,814

New York New Jersey

30,408

60,816

1,847

3,694

Pennsylvania Delaware

6,243

12,486

15

30

Maryland

5,531

11,062

District of

Columbia

Virginia

West Virginia North Carolina South Carolina

15

30

532

1,064

45

90

8

16

28

56

41 30

82

Ohio Indiána

33,096

66,192

1,152

2,304

Illinois

81,478

162,956

Michigan Wisconsin Minnesota

5,084

10,168

36,223

72,446

28,376

56,752

lowa

Georgia Florida

60

29,203

58,406

Missouri

8,404

16,808

North Dakota South Dakota Nebraska Kansas Kentucky

3,654

7,308

6,361

12,722

38,471

76,942

7,788

15,576

87

174

Tennessee

34

68

Alabama

73

146

Mississippi

41

82

Louisiana

57

114

22,713

45,426

2,748

5,496

Texas

Oklahoma 63

stát

neb území

Arkansas

Montana

Wyoming Colorado

Xew Mexico Arizona

Utah Nevada Idaho

Washington Oregon California

Alaska Celé Spojené Státy

Foreign parentage

Mj

odhad dnešního

eského obyvatelstva

605 362 97 688 31 30 39

1,210

9

18 316

158 824 478 922

724 194 1,376

62 60 78

1,648

956 1,844

8

16

356,830

713,660

Do závrené íslice pojati jsou i eši, sloužící ve stálém vojsku a váleném lostvu Spoj. Stát. íslice moje je o tvrt milionu vyšší než výše uvedené americké odhady a blíží se odhadu Wagnerovu. Nemám však obav, že by mne mohla stihnouti výtka pehnanosti. íslice nejvtších skupin eských, jako Illinois se 163 tisíci, New York se 60 tisíci, Ohio se 66 tisíci, Nebraska se 77 tisíci, lowa s 58 tisíci atd. odpovídají jist zcela pravd, spíše jsou ješt nižší než ve skutenosti. Rosický dobe cítil, že místy jeho klí je píliš nízký. Tak pi Nebrasce, jež dle jeho klíe vydala 50,000, pipojuje: ''A zdá se nám, že to jest ješt mén, nežli ve skutenosti jest." Eosický, který srostl s Nebraskou, vdl, co píše, a proto onch 77,000 dle mého klíe jist je pravd blíže. Podobn Missouri dávalo mu pouze 9,959 ech, proež uznal za hodné pipojiti: "Byl to vedle New Yorku první stát, na který byl obrácen zetel pisthovalc eských pi samém poátku sthování. Cílem bylo msto St. Louis, a odtud se pak rozproud pisthovalc po low, západním Wisconsinu Minnesot. Vyrstá tu již tetí pokolení, a pemnozí po-

léval a

— 64 —

:

a

ítáni jsou jako Ameriané, protože jsou zde rozeni, hlásí. Proto lze se vší z nich dosud se k St. Louis pes 10,000 jistotou poítati v samotném obyvatel eského rodu a pvodu. Myslím tudíž, že i zde odhad 17 tisíc pro celý stát není pochybením. Nejvtší potíží byl Rosickému Texas. Dle jeho klíe vycházelo pouze 27,612 v tomto stát, ale Rosický píše, že Texas jist "potem vyrovná se Wisconsinu neb Minnesot, ne-li Nebrasce". U mne pipadá na Texas 45,426 ech, jest tudíž jist i tato íslice ješt daleko za skuteností. ve staré vlasti vysvtluji pramen potíže s Texasem. Pi censu pracoval zakoenný zde separatismus moravský. Sítaní (je tu vtšina Moravan) udávali jako rodnou zemi Moravu, sbratelé nemli této rubriky a šmahem zapisovali vše pod Austria. Proto ona eská foreign parentage je tak nízká, a ani mým klíem nelze z ní dostati íslici, srovnávající se se skuteností. Proto nemám opravdu žádných obav, že by odhad dnešní eské Ameriky na 750,000 byl njak pemrštný. Pesvdil jsem se, že rzní odborníci souhlasí s tímto mým odhadem, uvádím z nich jen pedsedu esko-Americké Národní Rady E. St. Vráze. Census z roku 1900 uvádl íslici foreign parentage u všech mst, majících pes 250,000 obyvatel. Vybéeme-li z nich ty, které mají znanjší poet obyvatel z cizí

echm mst

nkteí

'

'

mj

ech

tenám

mj

—

mžeme

pi

podotýkám, rodie narodili se v echách, druhý ty, jichž otec se narodil v echách, kdežto matka v Americe, tetí pak ty, jichž matka se narodila v echách a otec je rozený v Americe krve,

sestaviti tuto tabulku,

níž

že první sloupec obsahuje osoby, jichž oba

— 65

:

Mx=*^ Msto

C>ba rodiée nar. v echách

« stát c*-4* a

Allegheny, Pa Baltimore, Md Bridgeport, Conn Cedar Eapids, la Chicago, 111 Cleveland,

Mich Wis Milwaukee, Wis

1,641

4,522

133

63

4,718

330

6

9

345

4,646

356

227

5,229

72,862

2,382

1,236

76,480

28,385

956 95 109 317 44

469 51

29,810

21

2

26,809

705 102

367 99

27,881

3,997 1,015

21

12

45

—

1,048

455 1,078

80

69

1,227

4 247 103

6,331

1,312

3,483

Minn

New

K

York,

Y

Omaha, Neb Oshkosh, Wis Philadelphia,

Pa

Wis Saginaw, Mich Racine,

St.

Louis,

Mo

St.

Paul,

Minn

San Francisco, Cal South Omaha, Neb

eské

^^^^^"^

8

1,062

Minneapolis,

nar.

v echách

68

Detroit,

Xewark, N. J

Matka

1,565

La

Grosse,

Otec nar. v echách

865 343

223

34

5,503

581

3,002

273

136 67

2,187

53

dnešní obj^vatelstvo dle

1,458

51

1,222

116 30

3,916

939 366 4,198

500 261 3,241

6

346

18

2,258

mého klíe

Allegheny,

Pa

3,282

Baltimore,

Md

9,436

Bridgeport, Conn

690

Cedar Eapids, la

10,458

Chicago,

152,960

111

Cleveland,

59,620

Mich La Crosse, Wis Milwaukee, Wis Minneapolis, Minn Newark, N. J Detroit,

New

York, N.

2,916 2,444 7,832 1,878

732

Y

55,762

Omaha, Neb Oshkosh, Wis Philadelphia,

8,396 2,096

Pa

1,000

— 66 —

Eacine,

Wis

2,454

522

Saginaw, Micli St.

Louis,

St.

Paul,

Mo

12,662

Minn

6,482

692

San Francisco, Cal South Omaha, Neb

A i

4,516

— vidím

nyní

tená má

již

tch

mj

totiž, že nejen íslic více než dost

pan saze,

ale

— zakoním n-

Ml

ím

bych ješt probrati veškeré beze vší statistiky. státy jeden za druhým a uvésti okresy, v nichž Cecho-

Ameriani jejž

podal

v té píin úpln postaí pehled, pítel Rosický ve svém výše uvedev ''Hospodái", který vyšel i samostatn ja-

bydlí, ale

zvnlý

ném lánku

ko brožurka pod názvem ''Jak 1906).

je

v Americe" (Omaha,

—

odskokem hodn daleko od vzpomínkou na slavného mistra hudby Antonína Dvoáka, který až dosud jediný z velkých skladatel eských na vlastní oi spatil Ameriku. Zvolen byv za editele The National Conservatory of Music of America v New Yorku s roním platem 15,000 dollar, které pi pepotení na koruny tvoily v pomrech eského skladatele závratnou sumu 75,000 korun, pibyl dne 26. záí 1892 s chotí, dcerou Otylií (dnes již zemelou potomní chotí skladatele Jos. Suka) a synem Antonínem do New Yorku. Dvoákovy dopisy z Ameriky kromížskému Dr. Emilu Kozánkovi, otištné loni O. Šourkem v pražské "Hudební Revui", jsou pro nás Ameriany velmi zajímavé. Mluví v nich celý ten bodrý prostý lovk, který v absolutní hudb vyšinul se mezi nejvtší svtové ale krom hudby díval se na svt chvílemi skladatele,

Zakoním

tedy jinak,

statistiky, a sice

naivním zrakem. New York, Boston a jiná velká byla ovšem pro jednoduchého Dvoáka pravým oistcem. Tušíme to s celou silou, když z Bostonu v nedli 27. listopadu 1892 píše v hotelu: "Všichni vynikající umlci a hudebníci mne dnes a zítra chtjí uvítat

hodn msta

— 67 —

(zde se

íká

pro mne.

''reception" banketu) a to je veliká tura až pro mne do hotelu pijedou

—

Práv ekám,

" Podobn nechat ukazovat! již ped tím píše o koncertu, který na jeho poest uspoádali eši new3^orští dne 9. íjna 1892: "Bylo 3,000 lidu a jásot a plesání nemlo konce. v sále byly eské a anglické a já pak ubožák musil z jevišt podkovat drže v imce stíbrný vnec, to víte, jak mi bylo!" Hluku newyorskému sice asem pivykl, an píše dne 12. dubna 1893 "Jsem zdráv jako ryba a vesel a mám se až nkteré malikosti velmi dobe. Kluci na ulicích a pak policajti a opilé ajryšky na ulicích, to jsou vci, co zlobí, ale lovk všemu od- a pivykne." A v témže dopisu líí, jak se tší na prázdniny, a to je práv to, pro mohu a

pak musím

jít

se

—

ei

:

m

—

—

Dvoáka sem

zaaditi.

Oznamuje

totiž

svému

píteli, že

ech

na prázdniny nepojede. "Rozhodli jsme se jinak. Dti i paní švakrová paní Koutecká pijedou sem a sice vyjedou z Prahy 23. kvtna po lodi "Havel" z Brém, a tak dá pán Bh, že 31. kvtna budu již vidt v tváe svých milých tak dlouho postrádo

daný' ch dítek!" Celá ta velká láska

Dvoákova k dtem

v tchto slovech. Paní Terezie Koutecká, zesnulá již sestra choti Dvoákovy, pivezla mu Annu, Magdu, Otakara a Aloisii. Na poslední stránce rukopisu partitury E moll symfonie "Z nového svta", jejíž instrumentace byla zapoata dne 9. února 1893, je poznámka: "Dokoneno 24.5. 1893 ráno v 9 hod. Odp. 1.33 hod. pišel teSymfonie legram, že dti pijeli do Southampton." "Z nového svta", pátá z Dvoákových symfonií, jest vrcholem jeho tvorby v tomto oboru a adí se k nejvtším skladbám svtové literatury; každého roku je nkolikráte na programech symfonických koncert v elných mstech Spoj. Stát. Z dtí tch Otakar byl po desíti letech mým žákem, když jsem byl profesorem národního hospodáství na eskoslovanské Obchodní Akademii, a tomu mám co dkovati, že dnes klavírní výtah Dvoákovy

je

mj

— 68 —

:

'^Sv. Ludmily" zdobí velký, s notovým citátem spojený autograf nesmrtelného Dvoáka, jinak vždy tak ohromn skoupého na podpisy. A dále pak Dvoák pokrauje: ''Pak hned pojedem do Chicaga, podíváme se na výstavu, a pak pojedeme na naši letní Vysokou (pozn. Vysoká u Píbrami bylo zamilované letní sídlo Dvoákovo, když dlel v echách), do státu lowa do eské vesnice Spillville, uitel i pan fará, všecko eské, a tak budu mezi svými, a tším se velmi. Pan uitel Kováík, od Písku, 26 let již zde, a pan fará iperný prý to chlapík pan Bílý, od Budjovic z ech, to budou asi moji nejbližší, Budu tam mít i holuby s kterými budu pohromad. a budeme hrávat (pozn. Dvoák byl náruživý holubá) snad i dardu. Jaká to bude rozkoš! Pan fará má dva páry ponny a budeme jezdit až do Protivína, blízké msteko od Spillville. Zde v Americe jsou jména mst a osad všech národ na svt!!" Dovedu si pedstaviti Dvoákv úžas nad Protivínem v Americe. Ty dva vykiníky jsou toho nejlepším výrazem. A máme zde skuten tch eských jmen dost. Jen tak píkladem (nikdo nebudiž uražen, neuvádím-li Tábor máme v South Dakot, ve všechna ta jména) Tábor Nový v Texasu, Prague v Nebrasce, Wisconsinu, v Oklahom, New Prague v Minnesot dokonce dvakrát, Prahu v North Dakot, v Texasu, dále máme v Minnesot Wesely a Beroun, v low Protivín, v North Dakot Veseleyville, Lomíce a Pisek, v Texasu Moravia, Šebesta, zajisté Frenštát, Šimek, Písek, Smetana, Ková, Holík slušný poet eských jmen, které trvale budou hlásati :

—

eskost zakladatel tchto

Ve

míst.

Spillville dle pohlednice, zaslané z

The Lakota

Hotel v Chicagu, 11. srpna 1893, den ped eským výstavním dnem (na tomto Dvoák ídil svou symfonii G dur a ouverturu ''Kde domov mj"), se Dvoákovi líbilo. O msíc pozdji píše pímo ze Spillville do Kromíže "Ty ti msíce zde ztráA^ené budou nám po celý život

— 69 —

!

milou upomínkou. Byli jsme zde rádi a šastní, akoli velkými po 3 msíce trvajícími parny byli jsme dost souženi. Za to jsme ale mli tu náhradu, že jsme žili mezi svými, mezi echy krajany, a to nás tšilo velice velmi." Zde Dvoák složil vrchol své komorní hudby, Es dur smycový kvintet opus 97, a tím Spillville nabyl nikdy netušené nesmrtelnosti.

Nkdo

snad ekne Jak tohle souvisí s otázkou, kolik ukav Americe? Souvisí, souvisí, milý tenái, zuje to totiž, že je nás tu tolik, že Dvoák se zde mohl cítiti jako doma, což nikde jinde v cizin nebylo by bývalo možné. Kolik je nás tedy v Americe? Dle mého klíe okrouhle 750,000. A tu ješt uvidíme :

—

je nás

za nkolik msíc, až budou oznámeny vj^sledky národnostní rubriky posledního censu z roku 1910, zda nebude teba i tuto íslici ponkud posunouti do výše. Ale i když byla by jenom moje íslice správná, co z toho plyne? Ti tvrti milionu! Jaká to haluz dležitá u osmimiJaké z toho plynou povinnosti pro lionového národa! hla^Tií ve staré vlasti (povinnosti dosud skoro úpln a jaké z toho plynou i povinnosti pro zanedbávané!),

pe

—

nás!

Co všechno mli bychom

70

pi

—

tomto

potu

dokázati

IV.

THE BOHEMIANS

AMES",

says an old maxim, "are

things".

Impressions are let and

opinions are shaped

by them.

Tryon Edwards.

novém rouše pedkládám tenái látku, kterou po dvakráte zpracoval. Dne 15. února 1910 napsal jsem ve funkci editele esko-Americké Tiskové Kanceláe pro esko-americké listy lánek ''Ti druhy Bohemians". V beznovém ísle Orgánu . S. P. S. vyšla pak sta '-'Potíže se jménem Bohemians'', jež byla rozšíeným vydáním únorového lánku. Jestliže dnes po tetí vracím se k témuž thématu, není to zbytené. Pedevším nemáme dosud žádného vtšího pojednání o zajímavém tom pedmtu ve form knižní. Denníky, týdenníky, m-

v

jsem

již

Tžko pozdji se jich dovoláse odhodí a znií. Ale kniha zstane v knihovnách soukromých i veejných a staí kdykoli pozdji jen k ní^ odkázati. I ve staré vlasti zabjWají se obas znovu tímto thématem. Pražský "asopis pro moderní filologii" (jazykozpyt) v 1. ísle roníku 1911 zabýval se opt "anglickým jmésíníky

vati.

nem eského národa". Neznám tohoto lánku, ale dle zprávy "Venkova" je to patrn jen sta menšího rozsahu. Proto myslím, že toto mé nové zpracování pro nás echo-Ameriany velmi dležitého pedmtu je snad nejúplnjším jeho vyerpáním v eské literatue. Pravím: "pro nás velmi dležitého pedmtu". Pro dležitého ? je na snad. Žádáme-li od Amerian, aby

Odpov

si

nepletli trojí smysl slova

"Bohemian", který

— 73 —

se histo-

ricky yžíI v angliimi a se kterým nutno poSítati jako s hotovou skuteností, musíme pedevším my sami znáti tento trojí význam a nesmíme se každou chvíli falešn a tudíž zbyten rozilovati. ^riuvím z nkolikaleté a za poslední rok stále obno-

vované zkušenosti. Byl jsem v této zemi práv ti léta, dostalo jako newyorskému redaktorovi do když se rukou íslo ''The Denver Post" z 11. srpna 1907 s dlouhým lánkem "About Bohemia and a book", obsahujícím pojednání o knize "The Beloved Vagabond", v níž pjí se chvalozpvy na bohémský život. lánek odsuzoval bohémský život, a málem z toho mohlo vzejíti hodn mrzuté nedorozumní. Denverští nkteí krajané vztahovali to na echy a chystali se již k protestní schzi proti asopisu. Na štstí požádali newyorského spisovatele pana Tomáše apka, aby jim vypracoval resoluci, a ten ovšem vysvtlil jim jejich omyl a zárove zpravil mne o tomto pípadu. Od té doby nkolikrát narazil jsem na stejné nedorozumní, ale teprve jako editel . A. T. K., jejímž úkolem dle stanov jest hájiti est eské Ameriky anglo-americkému tisku, užil jsem poádn následk této vlastní naší neujasnnosti. Za rok pes tucet výstižjsem dostal s výzvou, abych se zastal povsti eského národa. a vždy to byli bohémové, nikoli eši, jichž se výstižky týkaly. Koncem prosince 1909 dostal jsem známý humoristický list "Judge" s celou stranou o "Kingdom of Bohemia", ímž mínna však íše Bohémy, jakož "^Tibec tento list každoron vydává zvláštní jedno bohémské íslo, v lednu 1910 pinesla pošta chicagský ''Inter Oceán", v nmž hovoeno o "Bohemian fashion", a to jest o bohémských mravech i spíše nemravech, tak dále až k omažskému "Sunday World Heraldu" z 23. íjna 1910 se stepinou "When a fellow is too lazy to work he becomes a bohemian" (zde pece již malé poátení DÍsmeno vnucuje peklad "stane se bohémem"), k Des IMoinskému "Thp "Rpo-ictpr and Leader" ze 27. íjna,

mn

—

vi

k

—

mn

—

— 74 —

nmž

mluví o bohémském život, jemuž propadají nebo St. Louiským ''Times'' z 19. listopadu, v nichž redakní úvahá rozepsal se o bohémství místo nekrologu nad skladatelem, dramatikem a novellistou

v ''

se

Office girls'',

jakýmsi, jenž práv v uplynulém týdnu smrtí vyveden a vždy byl jsem pibyl ze svého bohémského života, loženým dopisem krajanským rázn vyzván, bych ''jednal dle svých schopností a zakroil dle práva." Nejsa žádným Don Quijotem, bojujícím s vtrnými mlýny, musil jsem ovšem pokaždé takoA^ý výstižek odložiti a pone-

—

chati

své

si

zakroování pro

Jsou ovšem

i

pípady

lepší píležitost. složitjšího druhu.

Takovým

sta Anny Evansové v loském "Delineatoru", kde souasn slovo Bohemia použito ve dvojím smyslu. Pi-

byla

práv tato slovní hra se zamlouvala, nebo podezívati, že by se domnívala, že zempisná Bohemia je pravlastí bohém. Ale, jak pravím, hodilo se Varovala totiž americké rodie, by neposílali své jí to. dti do Bohemia, to jest na pražskou konsevato, kde se satelce asi

nechci

ji

nauí zbyten bohémským nezpsobm (kouení

cigaret,

whisky a cocktail), nýbrž dali je vzdlati hudebn doma, ve Spoj. Státech. Takové dva neb ti roky bohémského života uiní prý dívky jak co do vkusu, tak co do charakteru nezpsobilými pro rodinný život vbec a tvoení rodin zvláš. Zde skuten tedy slovo Bohemia v zempisném smyslu a slovo Bohemia ve smysilnému

pití

se proplétalo, ale i s tím bylo tžko lze polePisatelka mla asi urité pípady na mysli, s nimiž by se byla vytasila na odražení mé polemiky. Jaký div také? Kolik student pijde z venkova do Prahy a zde zvykne si na kavárenský a hospodský život tou rou, že nedostudují a propadnou na celý život nkdy navždy bohém, jindy po vymanní se z ní všelijakému živoení?! Zdaž je v tom nco divného, když nkterá dívka, jež se octne daleko v cizin, daleko od dozoru rodi, navykne si rzným nemravm? zde jsou zvlášt

slu

bohémy

misovati.

m-

A

— 75 —

.

dv pitžující okolnosti: jednak spolužákovství s mužskými student}" konservatoe, kteí v tomto svém vku pokládají bohému za pívlastek velkého talentu, jednak nesprávné pojímání amerického svérázu rznými Ameriankami na evropské vbec, které totiž mají za to, že jako Amerianky musejí imponovati nedbáním spoleenských zvyklostí evropských a okázalou volností v chování. Jediná odpov Ann Evansové mohla býti ta, že toto bohémství není nic význaného pro Prahu, nýbrž že stejn mohou nkteré Amerianky propadnouti bohémským nemravm v Berlín, Mnichov, Paíži neb jinde. Ale tím odboil jsem ponkud a proto vracím se opt k neblahému vývoji slova ''Bohemians", jež neseme ped tváí anglického a amerického svta. Historický vývoj slova ''Bohemian" je rozhodn vcí pro nás svrchovan mrzutou. Nkdo sice ekne, že nám na tom nemá záležeti, Julie u Shakespearea také praví k Romeovi (II. ii.) What 's in a name ? that which we call a rose By any other name would smell as sweet Ale praxe životní dotýká se nás asto tak nepíjemn, že spíše vzpomínáme na Tryona Edwardse, jenž pravil, že lidé dávají na se psobiti dojmem jména a tvoí si dle toho úsudky. A tu stále ješt mnoho Amerian nejen v širokých vrstvách, nejen v denní žurnalistice, ale i v odbornjších kruzích nemá ujasnné pedstavy o trojím tom rzném smyslu slova ''Bohemians". Nikoli bezúeln Emily Green Balchová ve své již nkolikráte uvedené knize nebo Burton Holmes ve svých pednáškách o ''Reál Bohemia" výslovn upozorují, že echové nejsou cikány. I náhoda nkdy pracuje nevdomosti do rukou. Jsou na píklad Ameriané, kteí vdí, že Dvoák byl slavný "Bohemian composer". Ale na neštstí nejoblíbenjší v Americe píse Dvoákova, která je zaazena do

pd

—

:

.

všech populárních sborník písní, jest

.

práv "Songs my

mother taught me", "Když mne stará matka zpívat uí-

— 76 —

tvrtá z jeho ''Gipsy songs", Cigánských melodií! Krásné jsou tyto písn Dvoákovy, pravím jako hudební ale ert nám to byl dlužen, pravím jako nadšenec, echo-Amerian. A když pijde njaký náš mistr písn sem, jako na píklad Boža Umírov, také má na programu ale jak mnohý Amerian, jemuž tyto divukrásné písn, je národopis Evropy španlskou vesnicí, pomyslí si práv následkem toho všeho Aha, Dvoák komponoval ty písn A v "národním duchu'^ protože Bohemian je Gipsy tu se pak stane podobná ostuda, jakou jsme zažili v New Yorku pi slavnostech Hudson-Fultonovských v záí 1909, kdy slavnostní výbor, jenž ml pro školní svátení slavnosti vybrati národní písn všech národ, skládajících New York, zvolil jakožto '^ eskou národní píse" Dvoákovu sedmou Cigánskou melodii ''Cloudy heights of Tatra" (Dejte klec jestábu) Napsal jsem sice slovutným odborníkm ve slavnostním výboru okamžit, že to není žádná národní píse eská, nýbrž umlá píse, kterou znají jen koncertní pvci, a že cigánské melodie básníka Heyduka nenasvdují žádné souvislosti eského národa s cigány práv tak, jako "Hebrew Melodies" Lorda Byrona nenasvdují píbuznosti anglického národa se Židy, pedseda výboru také ihned podkoval za toto upozornní, ale již to bylo vytištno a rozesláno a zstávalo to nezahladitelným dkazem národovala^',

—

—

:

.

.

.

—

!

mn

—

pisných pedstav tak vynikajících Amerian. Stejn je nesporným faktem, že i slovo "bohém", jež nabylo domovského práva ve všech kulturních jazycích, a jehož smyslu ml by tedy každý vzdlaný

prmrn

Amerian rozumti, svým tvarem Bohemian

stále

ješt

leckohos svádí k hloupému nápadu, že bohémský život a eský život je totéž. Dokladem toho a sice tištným dokladem z péra Angliana jest pedmluva C. Edmunda Maurice k jeho knize "The Story of Bohemia" (New York, Putnám 1896), kde se praví: "The word Bohemian has passed into newspaper slang and it has been so often ;

— 77 —

quoted iu its slang sense by people who ought to be more careful in their language, tliat it has really hindered the study of the reál country which it misrepresents/' Maurice zde ovšem neprávem slovo bohém pokládá pouze za výraz žurnalistické hantýrky, nevda dobe, jak slovo to z krásné literatury -nešlo do novin, ale slova jeho jsou dobrým dokladem pro to, že skuten smysl '^bohéma" mnohými Angliany (a stejn zde Ameriany) bylo spojováno se zempisnou Bohemií ili echami. Omluvou Anglie a Ameriky mže býti pouze to, že oba další v3'znamy slova '' Bohemian '' si samy nevytvoi-

—

obojí pevzaly od Francouz. Jak v dalším ukáži, i význam cikán, i význam bohém je pvodu francouzského a pešel jen pes Anglický kanál do Anglie a pes Atlantický oceán do Ameriky. Francouzové, "la grande nation", nejsou velcí v zempisu. Je tomu teprve nkolik msíc, co jeden velký denník francouzský v nadšeném chvalozpvu na ''eskou královnu", pivezenou k lidovým stedopostním slavnostem do Paíže, citoval, veleb její roztomilost, libreto Bizetovy opery *'Carmen", že 'Tamour est enfant de Bohéme", což dokonce celá ada pražských list klidn otiskla, nevšímajíc si toho, že peklad slov tch zní "láska jest cikánské dít" a nikoli, jak se domníval paížský žurnalista, ''láska jest dít ech". Yelcí národové si libují ve velkopanském pezírání malých národ, to již nepedláme. Ostatn, my to zase oplácíme jiným národm. Jestliže ly, n3'brž že

takoví francouzští libretisté pánové Mars a Hennequin dovolí si klidn v operet "Les Fetards" (v Praze se dávala pod názvem "Past na muže") jednomu z rek, Ernestovi III., "králi illjTskému", vložiti do úst slova, že pichází "ze zem iMladoech" (du pays des jeunes

Tchques) my zase udláme z takového nemožného monarchy njakého indického radžu nebo prince z Ispahanu, aniž bychom se na to ohlíželi, zda budou Indové nebo Peršané tím uraženi. A naše velké denníky ve staré vla'

— 78 —

nkdy

jsou na štíru se zempisem, (o chybách Ped temi roky prošla na píklad pražskými novinami zpráva o jisté novot na ''Missourské universit ve státu Columbia '^ což zase nkteré eskoamerické listy klidn otiskly, protože na korekturu výstižk nezbývá mnoho asu; nepotebuji jist dodávati, že se tím myslila University of the State of Missouri ve Columbia, Mo. To jen tak jako chladící obkladek pikládám pro nkteré naše horkokrevné krajany, kteí myslí, že my jsme vzor dokonalosti. na jednu vc také nesmíme zapomenouti. Obyejný rodák anglického jazyka je ve velké nevýhod^ následkem neustálenosti anglického názvosloví. My eši, když žijeme v echách, víme, že tam daleko na západ žijí Angliané. Jiného slova není, nanejvýš v lidové sti

také

tisku

nemluv).

mst

A

mluv ekne

(i

v esko-americké

mluv

to

lovk

dosti slyší)

Ale Anglo-Amerian je na tom daleko he. On totiž musí vdti, že ''Bohemian", ''Czech", 'Tsech", ''Tscheck" (r. 1850), dále ''Chekh" (jako píše Balchová) a ''ech" (jako píše Monroe) jsou jeden a týž národ. O Slovanech radji ani nemluvme, protože pro Slovany má angliina "jese

nesprávn ''Engliané".

—

nom"

tyto tvary: Slav, Slavic, Slavonic, Sclav, Sclavonic, Slavonian, Slavish atd. což teprve, když nkomu chcete anglicky vysvtliti, že Slovan, Slovák a Slovinec jsou zcela odchylné pojmy! Když jsem to nedávno vykládal (k jeho žádosti) jednomu klerkovi spolkového soudu, bylo chudáka až líto, jak mu vyvstával pot na ele. nyní proberme dkladn ten vývoj slova "Bohe-

—

A

mn

A

Máme

se

a nahraditi je

snad

vbec zeknouti jména "Bohemians"

jménem "ech",

vopisu ?

— 79

slV již

v jakémkoli pra-

—

Vc

je velmi choulostivá již proto, že by tu vznikla definitivním opuštní jména '^Bohemians'^ nutnost, vytvoiti njaké slovo i pro eskou zemi. Ale toho nemáme! Naše echy jsou napoád jen Bohemia, slovo echia, pokud vím, dosud nikdo vážn nenavrhoval. Nechati Bohemia a užívati souasn Czechs, je zlá vc. Ve

—

—

pi

Francii je to sice dnes již provedeno, pro zemi užívá se nadále "La Bohéme", ale pro národ vešlo již v užívání "Les Tchques" (vyslov cek). Tu pak zbude *'Les Bohémiens" pro cikány a ''Les Bohémes'^ pro bohémy. Ale se nezdá opuštní slova Bohemian v anglicin ani správné, ani taktické. Není to správné, protože slovo to je skoro dva tisíce let staré, poctivé naše ddictví, které jsme již tak dlouho nesli a které i v obchodním svt srostlo s velmi váženými pedmty (pipomínám jen enení to ské sklo, které vždy bude Bohemian glass), taktické, protože v oích prmrného Ameriana nastane pak rozluka mezi zemí a naším národem. Amerian hlásá hrd "America for the Americans" a chápe proto, že "Bohemia for the Bohemians", ale když mu budeme íkati, že v zemi, jež sluje Bohemia, chtjí býti pány "the Czechs", nepjde mu to dobe do hlavy. A nebylo by to ani hezké louiti se s tak starým ddictvím, jež lplo již na zemi té. kdj^ž se stala domovem našeho národa. Na kotlin, tvoící dnešní echy, utkvlo jméno národa, který tu sedl v posledních stoletích ped Kristem. Byli to gallští ili keltití Bojové. Podrobných zpráv o tchto prvních historick}^ zjištných obyvatelích zem eské dote se tená v epochálních "esk3'ch djinách" Václava Novotného, jež práv poaly vycházeti (Praha, Laichter). Vyjímám z líení toho pouze tolik, že zem naše s celým dnešním jižním Nmeckem náleží k nejstarší známé vlasti Kelt v Evrop. Bojové, jist jeden z nejmocnjších kmen keltických snad lze mluviti i o velké íši Bojské, jejímž stedem byly echy, íši na svou dobu kvetoucí a prospívající kolem roku 50 ped

mn

—

—

—

— 80 —

Kr. opustili echy. Sted prvého století ped Kr. jest rozposlední možnou hranicí bojské kolonisace v echách. Ale na zemi trvale uvázlo jméno tohoto stateného a kulturn vysoko stojícího národa pro vždy. Národ ten za-

hodn

nechal zemi jméno: Boiohaemum neb Boihaemum, ''Bojská zem'' (haemum souvisí se staroanglickým hám a dnešním home). Pišli pak ješt germánští Markomani, ale jméno zem zstalo nezmnno. A tak jako již velký ímsV-' djepisec Tacitus ve své *^ Germanii" v 1. století po Kristu píše, že zemi, v níž sídlili Bojové, dosud zstává název Bojská zem (manet adhuc Boihaemi nomen) a jako jiný ímský historik z téhož století Yelleius Paterculus píše, že zem, v níž obýval Marobud, král Markomastejn píší i nadále spison, jmenuje se Boiohaemum, vatelé latinští nejprve Boiohaemum a etí Buiaimon, z ehož pak u pozdjších spisovatel latinou píšících vzniká Bohemia a u nmeckých spisovatel Bhem neb Behaim a konen dnešní Boehmen. Do románských a teutonských jazyk pechází jméno to pak beze zmny latinského tvaru nebo s malou zmnou tak vzniká dnešní anglická Bohemia, francouzská Bohéme, italská Boemia

—

bu

;

atd.

Zddili jsme jméno zem zcela normálním zpsobem, i u nás v echách dlouho a dlouho se udržoval. Jako v eských mstech vznikla píjmí dle jména domu, jako na vsích eských bývalo (chodský rek Jan Sladký z Oujezda, popravený 28. listopadu 1695 v Plzni, znám je pod jménem Kozina, protože statek slul "U Kozin"), tak i my zddili jsme jméno zem. A z poátku musili jsme býti rádi, že aspo mohli djepisci zemi a nás njak jmenovati, protože vlastního jednotného jména pro národ a zemi jsme vbec nemli. Slované pišli do ech nikoli jako jednotný národ, nýbrž jako skupina kmen. Výše uvedený Niederlv '^ Slovanský svt" líí nám poátky který

Slovanstva takto: ''Nejvíce se

pravd

— 81 —

podobá, že slovan-

ský pranárod, jenž ve svém jádru sedl mezi Odrou a a už v pedhistorické dob zasáhl místy k Labi, Sále, Duuaji, Dsn, Nmnu a k Baltickému moi, rozpadl se v tchto rozsáhlých sídlech jednak vlivem pirozených podmínek territoriálních (srovnej jen úkoly velkých vodních cest a hor), jednak vlivem proud kulturních, jiných na východ a jiných na západ, a konen i na základ pvodn na ti oblasti. vlastního jazykového vývoje Z nich prvá na západ Visly a Karpat šíila se dále smrem západním i za dolní Labe, za Sálu, Šumavu a došla ve svém dalším vývoji k utvoení vtve Slovan polabských, pomorských, polských a eskoslovenských; druhá, jejíž prasídla byla nejspíše kdesi mezi horní Vislou, Dnstrem a stedním Dnprem, posunula se bhem doby na jih Karpat, pesídlila jednak na Drávu, jednak pes Sávu a Dunaj na Balkán a pi tom se petvoila ve vtev slovinskou, srbochorvatskou a bulharskou; tetí ást podnprovská šíila se velkým obloukem na sever k zálivu Finnskému, dále na horní Dnpr, Volhu, Oku, k východu na Don, na jih k ernému moi a k dolnímu Dunaji, vytvoujíc se pi echové povstali tedy tom v národ ruský. (Str. 2 3). ze západní vtve slovanské a to nejen echové vlastní, nýbrž i Slováci, kteí se spravedliv a s více hledisk mohou je osudy již znan sdružovati s nimi v jeden národ, (Poznámka moje Zde rozdlí. více rozdlily a patrn ješt a v Americe ovšem nelze doporuovati spojování Slovák v jeden národ. Nehled k tomu, že Slováci se rozhodli prohlašovati se za samostatný národ a jejich americké asopisy vždy stály na tomto rozdlovacím stanovi-

Dnprem

—

— —

a

:

ech

sku, proti

emuž my nemžeme

se

rozumn

stavti,

i

s ji-

ných hledisk podobné spojování by se nedoporuovalo. Máme-li již dnes velké potíže s esko-americkou statistikou, bylo by pak teprve zle. A nám pece musí na tom záležeti, abychom mli pehled íselného rozvoje naší eskoamerické vtve. Ale i jiná hlediska, jak jsem ekl, staví se tomu na odpor. S esko-americkou statistikou dá se poí-

— 82 —

protože až na nepatrné výjimky eská immigrace pisem k vli usazení se navždy v této zemi, kdežto slovácká immigrace z velké ásti zstává pro tuto zemi cizincem, jelikož velmi mnoho vrací se jich po ase do staré vtve povstaly ze vlasti a tam již trvale zstávají). spoleného pracentra, jež se vedle polského a polabského nalézalo kdesi na severu Sudetských hor, zasahujíc snad

táti,

chází

Ob

ech

i Slovák do pišli tedy pedkové vlnou, jednou snad severu, ze historických zemí svých snad v dobách rzných. Historie o tom neví nieho a jen archaeologie odvažuje se, pedpokládajíc slovanskost, resp. eskost tak zvaných žárových hrob lužického typu, k úsudku, že se osazení ech a Moravy stalo už ped polobyla tedy vinou I. tisíciletí ped Kristem. Kolébka severnji, ale vzhledem k archaeologickým závrm lze konen íci, že byli do jisté míry v echách a na Morav Pešedše Sudety, usadili se autochthony (domorodci). níže sedli gallští kmezprvu na severu ech a Moravy a odtud nové, pozdji nmetí Markomani a Quadové po odchodu jinorodc rozšíili se nejen po celém území, ". v nmž dnes sedí, nýbrž i mnohem dále na jih. (Str. 71) celá ješt se objevuje století XI. a X. echách v V ada kmen, ani všechny jist neznáme. Víme však, že echové, kmen to nejsilnjší, sídlili ve stedu zem, pi Ohi byli Luané, pi Plounici Dané, jižnji Litomici, pi stoku Labe a Vltavy Pšované, pi horní Jizee Charváte, kolem Kouim Zliané atd. Ale již v IX. a X. stol. ustaluje se vlivem politickým spolený název pro celý národ echové a pro zemi echy. V té dob však byli jsme již dávno jako Bohémi a zem jako Bohemia známi; tehdy široké vrstvy i pozdji vdli o nás^ovšem jen vzdlanci, lidové, ím dále od ech, tím mén o nás vdly, zrovna tak jako te. A tím se práv vysvtluje druhý stupe vývoje slova Bohemian. Ale hlavním vinníkem je Francie, Anglie je pouze spolu vinníkem.

i

na

á\Iora\ai;

ech

—

—

—

83

A

Cikáni pišli z Asie.

— urit.

vdlo

to je všechno,

co se o nich

Jak vidti, není toho mnoho. Práv ten nedostatek vdomostí byl píinou, že fantasie lidová mla volné pole. Jak pestrá jsou jejich jméekové jim íkali Atsinganos, Bulhai Acigan, Turci na

díve

!

Maai

Tzigany, Italové Ziningiané, Kumuni Tzigan, garo, což Francouz pan Bataillard spojuje se staroeckým slovem Sig.^Tines. Anglické jméno Gipsy a španlské Gitano souvisí s báchorkou, kterou cikáni sami šíili, když vidli, že se z toho dá koistiti. Prý pocházejí z Egypta, jsouce kmenem, který nepijal Ježíše na útku tkati po ped Herodesem a jemuž proto souzeno svt a nenajiti domova. Cikáni sami o tato jména nic nedají, protože ve vlastním svém jazyce zvou sebe Róm, což znaí lovk; je to zjev, se kterým se setkáváme u Delawaretných kmen nízkého vývojového stupn, ští Indiáni zvali sebe Lenápe neb Leni-Lenápe, to jest skutení nebo praví, pvodní lidé, jméno Indián Haida na ostrov prince TValeského, Alaska, znaí rovnž "lid"

vcn

—

atd.

Koovný

tento kmen, roztroušený dnes po celé Evrokolem roku 805 za Nikéfora v císaství eckém; jist však po roce 1000 objevují se v Tu-

p,

objevil se snad již

již vidni v echách jako tajní popis v Kronice Dalimilov (psané ko1310) hodí se velmi dobe na cikány. Pozdji obje-

recku a roku 1242 byli

vyzvdai Tatar lem

r.

;

již jméno jejich pímo (Popraví kniha pán z Rožmberka k roku 1399 na píklad uvádí, že v lupiské

vuje se

echách ádila, byl vedle nko''Cikán erný, Ondejóv pacholek") a o pr^Tiím hromadném objevení se jich v echách máme pesnou zprávu ve ''Starých letopisech eských" k roku 1416. Nejprve pišel okázalý pedvoj (asi 300 tlup, jež tehdy v jižních lika

Nmc

z

Rakous

i

duší) malebn vystrojených cikán, mužové komo; potloukali se po zemi a získávali soucit lidu lživým vypravováním, že je nepátelé kesanstva vyhnali a že hledají

— 84 —

!

bouí husitvaln po echách, a snášelivost eská lákala stále vtší houfy do ech, kdež zabrali jižní lesnaté krajiny a i v Praze pokojn bydlili kolem r. 1450. Když v západní Evrop byli pronásledováni, utíkali se do ech, a zde teprve tehdy poalo se proti nim oste vystupovati, když zjištno, že konají vyzvdaské a palicské v echách útulek. ských rozšíili

se

Byli vlídn pijímáni, za

voln

a

Turkm, zvlášt kolem r. 1540. Ale i pak ješt klidn mohli koovati po echách. Mikuláš Daicky z služby

Pamtech píše roku 1607: "Cikáni, a s ženami pibrali se do kláštera Sedleckého, okolo 80 osob, s dovolením Valentina Šembeka,

Heslová ve svých tuláci, s

dtmi

opata téhož kláštera. I bželi tam lidé od Hor Kuten i odjinud na lelky, divadla a povrené hádání, zvlášt ženské všetené pohlaví, jako opice; naež horští knží na kázáních svých žehrali hodn." A ke konci Pamtí roku 1626 pedposlední zápis zní: "Cikáni, tuláci, lid ohyzdný, toulali a se procházeli po eské zemi sem i tam na Hory Kut. pišli 14. dne ms. Aug." Rzní naši belletristé, jako Arbes, se žhavj^m soucitem líí pozdjší štvaní cikán. Ale tená takových lícní musí stále pamatovati na historické faktum, že cikáni po celou dobu ticetileté války lid i zemi pomáhali vyssávati. A inili tak i pozdji, takže konen císa Leopold I. dekretem z 21. dubna 1688 vypovdl je ze zem, a když dekret nic nepomáhal a noví cikáni picházeli a šmejdy své provádli, prohlášeni koreskriptem z 11. ervence 1697 za psance. Dále neteba nám jejich osudy sledovati. Co zde uvádím, má býti špatn za jejich pouze dokladem, že se cikáni soucit a pohostinství odsloužili. A kdyby bylo jen to, musíme se zlobiti s nešt^astným jméaž do dnešních nem jejich, jež nevdomost francouzského lidu pivsila ;

nen

echm

—

dn

nám na úet Dnes víme o cikánech, jakou cestou asi se ubírali ze své pravlasti, ze studia jejich jazyka. Základ je indický, jádro je píbuzné s dialekty dolního Indu další putování ;

— 85 —

oznaují jazykové pímsky perské, arménské, ecké, rumunské, slovanské. Po hromadném objevení v echách za krátko objevují se v Itálii (1422) a ve Francii (1427). A zde jsme u neblahého kamene úrazu. Když se cikáni objevili poprvé ve Francii, picházeli skuten z ech.^ Když se jich lidé ptali, odkud jdou, jejich

jist íkali, že z ech, a mli pravdu, protože pes echy vedla jejich cesta na západ do Francie. A tu již nikdo nebude se diviti, když obyejný lid ve Francii, jemuž jeho msteko neb vesnice byla celým svtem a který v onch

dobách konce stedovku nemohl nic vdti o zempisu, cikánm, picházejícím z ech (La Bohéme), jméno ech, les Bohémiens. Neštstí bylo hotovo. Není nezajímavo, že o dv st let pozdji u nás se objevila jistá obdoba. Jako francouzský lid následkem zkušeností s cikány spojil se slovem Bohémien pojem tuláka, podobn náš lid, jemuž z poblohorských ''hostí" utkvli v pamti zvlášt dobe flámští žoldnéi, spojil se jménem "Flám", tedy zase jménem národa, pojem málo lichotivý, a od té doby u nás fláma nebo flamendr (i toto je jenom jiný tvar jména téhož národa, srovnej nmecky Flamaender, angl. Fleming) je niema. A jak se máme diviti francouzskému prostému lidu z konce stedovku, když na poátku 20. století najdou se ješt v Americe spisovatelé, kterým národopisné pojmy jsou naprostou záhadou? Dr. E. J. Warne napsal na píklad velmi pelivé jinak pojednání ''The Slav Invasion and the Mine Workers" (Lippincott, 1904), ale kdo jest u nho "Slav"? Šmahem každý, kdo nemluví anglicky nebo nmecky! Velké francouzské slovníky vesms prost uvádjí dal

tento omyl. rousse) praví

Grand Dictionnaire Universel (Pierre La-

"Ve

mlo

za

vyhnaní ze své vlasti." Ani tomu

se

:

Francii se

to, že

jsou to husité

nedivme. Jak eši vypadají, prostý lid nevdl, a pece jen i do zapadlých vesnic francouzských dolehla povst o válkách husit-

— 86 —

ských,

práv

rozpoutaných.

Francie spatila první

ci-

kány roku 1427, což bylo jen ti roky po smrti Zižkov výpravy, a práv v roce smutn proslulé tvrté kižácké Tachova i Stíbra od která dala se na potupný útk Uvažme husity. jenom se blížícími (2.-4. srpna) ped lidu vylíili knží zemi, katolické v Francii, ve též, že kacíské husity v ^'nejlepších" barvách a popisech, jež Tito dlali se asi zcela dobe hodily na píchozí cikány. kradli, lid, Mámili jinde. ovšem ve Francii totéž, co 1780 roku který Sainte-Palaye, de Curne to asi myslí La fr.'' langage Tancien de historique Dictionnaire svém ve pod heslem ''Bohémiens" má výklad: ''On appela ainsi nazývali se les brigands qui infestoient la France," tak nazývali jiní prý jež a Francii loupežníci, kteí sužovali se cikán spojení ke podntu zvláštním O Egypany. redaktor chicagské "Svorvyprávl jménem nosti" R. J. Pšenka. Slyšel prý pímo od bývalého francouzského konsula v Praze pana Ledoux, kterého poátek druhého významu slova Bohémiens velmi zajímal, že prý tomuto se podailo najíti njaký historický dokla^d o tom, Huže v tom má prsty i náš velký dobrodinec a "pítel králem r. 1386 sit" král Sigmund. Tento byl nejprve od uherským, králem eským, arci jen na papíe, stal se roku 1420. A tu prý tento král, chtje se zbaviti cikán,^ po

—

'

'

—

ech

mn

tropících, vyhánl je do ciziny a dával jim prvodní listiny, ale nikoli jako král uherský, nýbrž výhradn jako král eský. A tím prý úedn vyvolána domnnka, že cikáni jsou poddaní eského krále, tudíž Bohémiens. Nevím arci, co je na tom pravdy, ale Sigmund si na všelijaké potrefné glejty dost potrpl. Angliané šli prost ve šlépjích Francouz. Okolnost, že dcera KarlalY. Anna (Ann of Bohemia) provdala se roku 1382 za krále anglického Richarda II., nepostaila na rozšíení lepší známosti o Cechách v anglickém lidu. Nestailo, že Geoffrey Chaucer, "the father of English poetry", složil k události té holdovací báse.

Uhrách neplechy

— 87

''The Parliament of Fowls", jednu z nejsvžejších a nejbásní. Bohemia zstala i nadále vtšin Anglian neznámou, záhadnou zemí, a proto lid zcela

nžnjších svých klidn udlal

z ní i zemi cikán, když tito se objevili v Anglii, první doklady vyskytují se kolem r. 1500 a roku 1531 jest již vydáván první edikt proti nim. Nejvyšší jazyková autorita anglická, Oxfordský English Dictionary on historical principles (James A. H. Murray), praví pi slov Bohemian: ''Penesený smysl vzat z francouzštiny, kde bohémien použito pro cikány od jejich pr^Tíího objevení se v 15. století, protože se myslilo, že picházejí z Cech nebo že snad pišli na západ skrz tuto zemi." I jiný ješt další smysl slova Bohemian objevuje se v 16. století. Národ náš tehdy závidníhodnou povst "Co ech, to kací", kterou nám arci poblohorská doba znan pošramotila. Roku 1576 Fulke (Heskin's Pari.) píše: "The Bohemians vsed this text, to proue the communion in both kindes." Zde Bohemians znaí prost následovník Jana Husa nebo Husita. Ale brzy na to objevují se již písemné doklady, kdy slovo Bohemian užívá se ve smyslu Gipsy, to jest cikán. Jasn je tomu tak u

—

ml

Phillipse

Za

roku 1696. sporným

je nesmrtelný velikán William Shakespeare. V jeho "Measure for Measure" (Veta za vetu), veselolie kladené obyejn do roku 1604, táže se vévoda Vincentio (IV. ii. 132), kdo je ten Barnardine, jenž má býti odpoledne popraven. A vzeský dozorce odpovídá: "A Bohemian born, but here nursed up and bred." Murray v Oxfordském slovníku (ve vydání z r. 1893) vykládá Bohemian "rodák z ech". Doerringv nmecký peklad této veselohry má "cikán". O Shakespearovi dají se napsati velké uené svazky, a také již jich tolik napsáno a stále ješt se píše, že celý život lidský nestail by již k úplnému obsáhnutí Shakespeareovské literatury. Asi ped tymi roky rozepsal se Jos. Janko v "eském asopise historickém" o Shakespeareových

to

— 88 —

vztazích k echám. Autor dovozoval, že anglický dramatik ze zpráv Anglian, žijících na dvoe Rudolfov, znal život císae Rudolfa II. i povahu tohoto ueného samotáe. V ''Boui" (The Tempest) byl prý Rudolf II. pímo vzorem pro postavu arodje Prospera, pravého vévody milánského. Pi zpracování dje tanul prý mu na mysli život Rudolfv, jeho láska k tajemné alchymii a jeho tragický osud, zpsobený bratrem Matyášem. Za Rudolfa II., jak známo, dosáhla v echách alchymie svého vrcholu. Alchymisté, kteí pojali jednostrann starovkou a dnes obnovovanou velkolepou theorii o jednotnosti hmohledali elixir i kámen mudrc, kterým by pímo kovy neušlechtilé mnili v ušlechtilé, V císaské laboratoi na Hradanech pracovali tehdy uený Londýan Dr. John Dee, mající titul dvorního alchymisty, který na konec pes všechno své "dlání zlata" zemel v Anglii v bíd, a podvodný Eduard Kelley, pocházející z Worcestru, jenž sice velice rychle zbohatl, ale na konec skonil v žalái na hrad Mostském sebevraždou. V Praze koupil Kelley roku 1590 i známý Faustovský na dnešním Karlov námstí, který se objevuje ve fantastických "Pekla zplozencích" od Jos. J. Kolára. Zkrátka, mnoho se dá o tom psáti, ale myslím, že všeho toho není teba. Shakespeare prost nemyslil ani na eskou zemi, ani na zemi cikán, nj^brž zcela prost použil pechodního stupn mezi obma významy. Jak jsem pravil, ono použití slova Bohemia pro domnlou zemi cikán bylo možno jen následkem toho, že obyejnému Anglianovi byla Bohemia zemí neznámou, velkou abych tak ekl španlskou vesnicí. A toho jedin použil Shakespeare, i jest mu tudíž Bohemia prost zemí pohádkovité fantasie. Ješt ped rokem kivdil jsem Shakespeareovi a obvioval jsem jej pímo ze zempisné nevdomosti k vli ty,

dm

—

—

jeho

"The Winter's Tale". Djišt

noci"

jest "Sicilia

vyplývá, je

zem,

této

"Pohádky zimní

and Bohemia". Bohemia, jak která se prostírá

— 89 —

z

textu

k moi. Ve tetím

:

jednání tetí výstup uvádí nás ve scénu takto pedepsanou: ''Bohemia; a desert country near the sea." První slova tohoto výstupu, jež pronáší sicilský šlechtic Anti-

gonus k lodníkovi, jsou:

Thou art perfect then, our The desert of Bohemia?

ship hath touch'd

Je také faktum, že pro toto ''moské pobeží" ech vysmíval se již Shakespeareovi jeho souasník, pítel Ale to se i konkurent, dramatický básník Ben Jonson. nesmí bráti píliš na vážky, protože Jonson byl krajn kousavý satirik, i nelze z toho dovozovati, že skuten více naShakespeareovy vdomosti byly tak kusé. opak lovk o tom pemýšlí, tím jasnjším se mu stává, že Shakespeare prost vytvoil si v "Bohemii" krajinu totožnou s "Nowhere" (Nikde), která mu dovolovala pohádkovitou volnost fantasie. Ono eské pobeží je pak jen stejn rozmarem Shakespeareovy obrazotvornosti, jako nesmíme v djišti "Vety za vetu" pedstavovati si skutenou. Víde nebo hledati djišt "As You Like It" (Jak se vám líbí), pedepsané jako "Forest of Arden" ve skutených Ardennách v jihovýchodní Belgii a na severním pomezí Francie nebo v anglickém hrabství Warwick u Henley-in- Arden, zcela blízko Shakespeareova rodišt Stratford on Avon. John Dennis v Chiswick Edition Shakespeareových dramat v úvod k posléze jmenovanému praví slova, jež platí pro všecka jiná podobná

ím

bu

"For

the scene of action it is useless to fix a locality." proto mohl anglický velikán zcela klidn ve své "Pohádce zimní noci" pedvádti nám osoby jako: Polixenes, king of Bohemia, Florizel, prince of Bohemia,

A práv

Archidamus, a Lord of Bohemia.

ecké jméno

nmž

Jako

tito,

stejn

má

Clown, že "not a more cowardly rogue in all Bohemia". Autolykos byl ve staroeckém bájesloví syn boha Herma, vjruikající v krádeži, vzor šibalství a šejdíství. Neteba tudíž ani spatovati v této postav odlesk vlastností cikán. Je to Autolycus, o

dí

— 90 —

prost šejdí stejn fantastický jako

celé

jeho ostatní

okolí.

Avšak potud rozhodn Shakespeareova Bohemia

je

dležitá, že ukazuje, jak málo Angliané o echách vdli, nebo to byla základní podmínka, jež dovolila básníkm udlati z ní tak fantastickou zemi. Množné íslo souvisí s tím, že Shakespeare v ''Pohádce zimní noci" nebyl originelním tvrcem eského moského behu. Uinil tak pvodn již Eobert Green roku 1588 v román "Pandosto" neb "Dorastus a Fawnia", jenž byl Shakespeareovi pedlohou k jeho práci. Pímo klasický další doklad o tom, jak velká byla nevdomost an-

''básníkm"

glická o echách v dob Shakespeareov, podává nám John Taylor. Tento humorista, jenž si íkal "The King^s Majesty's Water Poet", vrátil se r. 1620 z návštvy Prahy, devt let po prvním sehrání "Pohádky zimní noci". O cest do Prahy podal Taylor zprávu, která, jak nám zachoval Collier, poínala pedmluvou k tenái, v níž

jeden odstavec dobírá si nevdomost mstských rad londýnských v oboru zempisu. Gregory Gandergoose,

Gothamský (pozn. Gotham je tolik co Kocourkov) alderman, chytí Taylora za ruku "demanding if Bohemia be a great town, whether there be any meat in it, and whether the last fleet of ships be arrived there? Sir Gregory Gandergoose had derived his knowledge from such sources as Greene^s "Dorastus and Fawnia" and "The Winter's Tale"." Z toho lze pozorovati, že obecenstvu Shakespeareovu eský moský beh nijak nepekážel. Ješt v 19. století uinil jistý hudební skladatel an.

glický

mylný význam

slova

.

.

Bohemian hodn populárním.

Byl to Michael William Balfe, který roku 1844 složil operu "The Bohemian Girl", jež mla z jeho prací nejvtší úspch a provozována byla na etných jevištích evropských a amerických. Dnes již tato "Cikánka" uložena je na velkých jevištích v zasloužený hrob, ale ješt na ochotnických jevištích tu a tam straší. Hudba její

— 91 —

jest již nadobro zastaralá, lehká, ale málo originelní melodinost a obratná instrument ace jedin vysvtlují, pro ješt dnes ochotnická divadla nedají jí spáti. Do Nmecka pišla pod názvem ''La Gitana", k nám jako '' Cikánka '\ ale do Francie dostala se pece pod jménem ''La Bohémienne". Dobrou známkou jest, že nové anglické operní peklady slovo Bohemian již nahrazují slovem Gipsy. Tak v peklade libreta Bizetovy ''Carmen", v jejímž francouzském originále hemží se to samým Bohémiens, americké vydání newyorské firmy Shirmerovy (peklad je od Dr. Th. Bakera) vesms má již jen Gypsy; v poátku této stati uvedené místo ''láska cikánské jesti dít" zní tu *'A Gypsy boy is Love, 'tis true." Útchou naší jest, že omyl, který pivedl do angliiny druhý význam slova Bohemian, je dnes skuten

vzdlané Anglii a Americe kla dáme-li o tom nkomu,

jasný, a

nemusíme

tudíž, vy-

sahati po neanglických pra-

menech, nýbrž máme po ruce dost a dost doklad ryze anglických. Jeden z nich ješt uvádím. Je to Richard Chenevix Trench, anglický církevní spisovatel, který práv dob, když byl (1846 1858) profesorem theologie na King^s College v Londýn, vydal spis ''On the Study of Words", v nmž (leet. TV. p. 120) praví: ''Bohémiens, the French appellation of Gypsies, involves an error similar to ours; they were taken at first by the common people in France to be the expelled Hussites of Bohemia, and hence this name."

—

v

A

nyní zbývá ješt poslední význam, za který vina spadá na Francii. Od Bohémi en ve smyslu "cikán" byl k tetímu významu jenom krok. Stailo prost užiti slova cikán ve smyslu peneseném o tom, kdo žije, teba pravým cikánem nebyl, život hodn podobný cikánskému, to jest život ze dne na den, bez starosti o zítek, dnes v hodování, zítra o hladu, ale vždy vesele, se vtipem na

opt

92

práv obyejn žijí mladí umlci všeho druhu bezvýjimen a nkteí až na samý sklonek svého života. Penesený smysl tohoto druhu vyvíjel se sám rtech, jak

skoro

hodn

mn

najíti doklad již Podailo se Sigogne ve svém "Le Cabinet satyrique" (str. 429) užívá slova ''boesme", což je pouze starý pravopis slova '^ bohéme" s prtažným pízvukem, ve smyslu "marchand habits", vetešník. Zde tedy patrn slovo naznauje obchodníka, ke kterému se uchylovali lidé, zrovna tak jako ješt dnes vedoucí cikánský život, pražský student, když je nejhe, odnáší njaký ten starý kabát k vetešníkovi. Takový bezstarostný život cikánský líbil se vždy poetm. Národní francouzský básník Béranger roku 1800 slaví též rozkošnou písní slasti cikánského života. Ale pímé uvedení nového slova ''bohéma" do svtové literatury provedla francouzská spisovatelka George Sand. Tato poprvé zakonila ped 80 lety svj román Dernire Aldini" slovy: ''Mjme posmšek pro pýchu velkých, smjme se jejich pošetilostem, utrácejme vesele bohatství, když je máme, pijímejme bezstarostn chudobu, když pijde; pedevším zachovejme si naši svobodu, ra-

sebou

z

záhy.

roku 1634.

—

'

'

A

dujme se ze života za každou cenu, slV žije bohéma!" tímto výkikem "Vive la Bohéme!" zrodilo se slovo, jež je dnes majetkem celého vzdlaného svta a proti nmuž jsme zcela bezmocní. Dnes nám tak ovšem již neškodí jako díve, Neruda ješt ve druhém ze svých "Paížských obrázk" (Menší cesty str. 9) mohl roku 1863 napsati, že bohém "pipravil nás Cechy o celé jméno, takže nás Francouz nezná ani zempisn ani národopisn." Slovo se rychlo vžilo. Balzac píše "Un prince de la bohéme", Victor Hugo uvádí slovo v rým, až konen pichází Henri Murger (ti Myržer), jehož "Scény ze života bohém" uinily roku 1845 autora sla^Tiým. Murger neobjevil bohéma, ale prozkoumal dokonale poznovu jeho íši, tak unášející a tak smutnou zárove, v níž mladí

—

— 93 —

vedou vesele život plný nedostatku a neukojených Klasická je definice bohémy, podaná Murgerem: ''Život bohémský je ekatelské období umleckého života; je to pedmluva Akademie, Nemocnice neb Morgue.'* To jest nkteí vybednou z tohoto proudu a stanou se lidé

tužeb.

:

slavnými, jiní podryjí

si

zdraví a

koní v

nemocnici, jiní

konen

zapadnou a jednoho dne jejich mrtvola, nalezená nkde na ulici neb vylovená z eky, octne se v budov pro vystavování neznámých mrtvol. Balzacova definice zase dí: "Bohéma skládá se z mladých muž pes dvacet, nikoli však pes ticet let, vesms lidí geniálních, dosud málo známj^ch, ale kteí si dobudou jména a stanou se velmi váženými." To je však jen jedna stránka, kdežto Murger pomýšlí i na druhé konce. Do Anglie tento význam slova Bohemian uvedl slavný novellista William Makepeace Thackeray roku 1848 ve svém díle ''Vanity Fair", kdež na píklad nalézáme vtu: "She was of a wild, roving nature, inherited from father and mother, who were both Bohemians, by taste and circumstances. (Rodie byli bohémové, vlivem vlastní záliby i vlivem okolností)." Slovo to má dnes plné svtové obanství. Moralisté ovšem hledí na bohémy velmi zlým okem. Slavný náš americký spisovatel Ralph "Waldo Emerson (ve svých ''Letters and Sociál Aims") nazývá bohémy ''persons open to the suspicion of irregular and immoral living". Také všichni usedlí poestní obané mají pro bohémy jen útrpné slovo. Machar (tetí svazek ''Confiteor") v básni "Kapitola z mojí Bohémy" líí nám takového jeho usedlého pítele, který jej zastaví na

Píkop

a

domlouvá mu:

"Jsi stár dost," pravil,

smr lip

jiný

svému

hospodait

"moh' bys

žití dáti,

asem

svým,

máš rozum, sil dost, máš i cit, moh' chvilkama bys pomyslit, jak asi bude na podzim

— 94 —

dbáti

Tví spolužáci, dávní známí, si

a

života

hle,

cíl

jak

našli sami,

blažen;

žijí

jsou profesory, lékai, klid sídlí jejich na tvái, a lid je zdraví nadšen/' Ale umlci všeho druhu, básníci, spisovatelé, malíi, je to sochai, skladatelé jinak hledí na bohému. Pro oslazují si veselím a vtipem nezbytnou období, v prpravnou dobu, kdy rodící se jejich talenty nejsou dosud s to je uživiti, kdy bojují tžce a trpce za uznání, arci jako v každém boji, tak i zde vedle vítz je hojn padlých. Ale zkušenost uí, že nejvtší ást skutených velikán musila prožiti tuto dobu nouze, trpkou a pece krásnou dobu bohémského života. Ale zde hned

n

nmž

—

pipomínám: pravá bohéma pedpokládá velkého talentu.

To

je ''reál

lidi skuteného Bohemian". Vedle tchto

po celém svt i Ižibohémy bez talentu, kteí nemohou vybednouti za žádnou cenu, protože v nich nic není. MeziIžibohémy ostatn patí i tací lidé, kteí, nemajíce s bohémou vlastn nic co initi, napodobují pouze jednostranást jejích zvyk. Sandová napsala: ''My bohémové nemáme žádné velké úcty ped spoleenskými zvyky a zákony slušnosti." Takový Ižibohém tuto umleckou nevázanost zkresluje pak v karikaturu a stává se prost klackovitým. Ale za to pravá bohéma ovšem nemže. Z anglických bohém uvádím Irana Johna Boyle 0'Reilly, který roku 1869 pišel do Ameriky a skonal trasficky v Hulí, Mass., roku 1890. Od nho pochází básnická chvála bohémství, pná v cenné knize "In Bohemia" (1886). V této knize, mimochodem eeno, jsou rzné verše, které budou vždy pohoršením šosáckých kruh. Pro falešnou dobroinnost, provádnou jako spoleenský sport dám "lepší" spolenosti, dobroinnost zkoprsou, ledovou, nesrdenou, plnou opatrnosti a stále

pravých

bohém máme

(pseudo Bohemians),

lidi

n

— 95 —

.

pesn

provádjící statistiku vykonaného ''dobra", uko-

val zde 0'Reilly jedovaté verše:

The organized In the

name

charity, scrimped

and

iced,

of a cautious, statistical Christ

.

.

Verše ty hodí se zárove jako ukázka, pro bohému nemají vznešenjší panstva v lásce. Bohéma má vtip, a to je vc asto velmi nepíjemná pro potrefené. Bohému má dnes každé velké msto. Má ji stejn New York, Chicago, Londj^n (o londýnské bohém viz "Bohemia in London" od Arthura Ransome, Londýn, Chapman 1907), Paíž jako Berlín, Praha, Víde, Christiania atd. V San Francisku je velký známý ''Bohemian Club", klub umlc, spisovatel, noviná a zárove i

bohá,

—

ten ovšem

nemá

se

skutenou bohémou

nic

spoleného. Uvádím to jen proto, že leckdy vyskytne se mylná domnnka, že je to klub eský. Máme zde asopis "The Bohemian", hostinské a zábavní místnosti "Bohemia", ale tu vyprchává již ze slova pravý význam. Není na jedné stran to již skutená bohéma, je to již jen prostý mládenecký život, na druhé zase více mén život hýivý. Všemu tomu schází pravé posvcení bohémy: polibek velkého Umní.

bu

K

závrku pipojuji jen malou poznámku, trochu odlehlého oboru, ale snad také s touto studií souvisící. Pi shledávání pramen pišel jsem na jméno ptáka, jemuž my íkáme brkoslav. A tu jsem shledal, že Nmci mu íkají Boehmer, latinsky se mu íká vedle vdeckého jména Ampelis garrula také Avis bohemica, francouzsky geai de Bohéme, anglicky Bohemian chatterer. Pátral jsem po tom, jak pták ten dostal onen eský pívlastek, a tu našel jsem v Deutsches "Woerterbuch bratí Jakuba z

Grimm

a Viléma u slova Boehmer poznámku, že povra v^T)ráví o tomto ptáku, že jeho objevení se v rojích hlásí

— 96 —

válku a smrt. Nevzniklo tedy snad pojmenování to v dobách, kdy echové, to jest Husité, byli po hanebném vývyslaných hrzou sledku kížových výprav proti se celá ach, jak tomu již dávno celé Evropy, kdy Evropa ped echy tásla?

echm

—

!

—

Co máme tedy initi? klidn pi slov Bohemians!

Zstame

Srostlo již píliš s námi, tak starého ddictví nesluší zanechávati bez krajní nevyhnutelnosti. Druhý význam slova Bohemian potírejme všude a ukazujme svým americkým spoluobže mají pro cikány slovo Gipsy, jež nepipouští žádného nedorozumní a jehož sluší jedin užívati. S tetím významem jest arci všechen boj vylouen, jelikož slovo to vniklo do všech jazyk, i do eštiny samé ve

anm,

tvaru ** bohém". Zde je pedevším teba, abychom my sami v eské Americe tomuto výrazu rozumli a abychom

A

zbyten nerozilovali. když nkterý Amerian dokáže, že nechápe významu slova toho a uvádí je v sou-

se

vislost s

eským

národem, musíme

mu

to

umti

ádn

vyložiti.

K výkladm bude arci ješt po adu let stále dosti píležitosti,

a

tch kruzích, kde by lovk mohl dkladnou znalost národopisnou a hidaleko vše v poádku. Tak na píklad nyní

protože ani v

ml pedpokládati

storickou, není

spolkový Censovní úad tiskne knihu "Dictionary European and Other Immigrant Races or Peoples", ale jen veejné i soukromé kritice Dra. Alše Hrdliky podailo se vymítiti z ní aspo nejhorší chyby ledacos zstalo, protože nedalo se to již odstraniti, následkem pokroilosti sazby. Podobn musíme krok za krokem odstraovati z nových vydání amerických rzných Encyklopedií (nauných slovník) rzné ty nesmysly, jež se tam byly vetely. Úkolu toho rozhodla se nyní soustavn podjati . A. T. K. Pokud jde o hojn zde rozšíenou Encyclopaedia Britanni-

práv

—

of

;

— 97 —

odpadla pi nejnovjším vydání jedenáctém veškera obava tím, že oznámen jako autor všech lánk o echách a o eších hrab Fr. Lútzow. Na nás jest, abychom v této zemi stoupali kulturn ca,

výše a našemu jménu Bohemians dodávali stále vtJiž dnes jsou pomry lepší, mnohem lepší než ped léty. To nemže popíti ani nejvtší škarohlíd. Musíme však pracovati stále, ustavin pracovati, a tím jméno naše bude nabývati stále lepšího, žádným omylem nekaleného zvuku. stále

šího lesku.

— 98

ADRESSOVÁNO ZA OCEÁN.

HE is

only

to

way

to

háve a friend

be one. Anglické písloví.

o jedné vci ve staré vlasti naší málo se ví. Skoro mohl bych zcela dobe íci. Neví se, jak trpce se zde vždy nesla nevšímavost asopis a vdích tles staré vlasti k eské Americe a jak následkem toho velmi potížnou práci mli a mají ti, kdo hlásají nutnost všestranného lnutí našeho ke staré vlasti. Trpkosti té jest celá stupnice, od pouhé rozmrzelosti až k úplnému separatismu. Clevelandský denník "Amerian" v nedlním ísle ze dne 26. února 1911 pinesl nic,

a eši amerití", který je typickou ukázkou onoho mírnjšího stupn. Mluví se tam o lásce echo-Amerian ke staré vlasti a pokrauje se: "A co že my, eši Amerití, za tuto svou lásku dostáváme ze staré vlasti? Nieho, skoro pranieho!" A nyní shrnují se v nkolika bodech zdejší stížnosti, jichž trest' zní takto: "V ohledu spoleenském a národním eši ve staré vlasti pstují vzájemnost slovanskou, horují pro Polsko, Rusko, Slovensko, Srbsko a jiné Slovany, podnikají nákladné výpravy do slovanských zemí, aby se po-

lánek ''Národní rada

kmen

slovanských utvrdila, krajané naši neSlovany žádných nebezpeí a obtí. Ale tam, kde byla by pda nejúrodnjší, jak málo je vykonáno Až na skrovné výjimky nevíme, že by se pro echy americké se strany eské veejnosti dlalo aspo tolik, co se dlá pro Poláky v Evrop nebo Jihoslovany.

spolitost

lekají se pro jižní

!

— 101 —

Kdyby

se toto

hý Cech ve

nedláme

eklo v eské veejnosti, pronesl by mno-

staré vlasti slova podivení:

dosti?

Dláme

jen tolik,

co

''Co? je

My

že

možno pro

obrovskou vzdálenosti" Ano, ta nešastná vzdálenost! eši ve staré vlasti opravdu pro nás dlají mnoho. Mají velikou radost, dojde-li njaká sbírka z eské Ameriky, pochválí echy za jejich obtavost a, pijede-li njaký Amerikán, jdou jej teba pivítat! Což to není dosti? Xení to dosti Je to smutné, ale je to pravda, že vtšina eského národa nezná postavení amerických. Mimo zdvoilostní fráze se na nás echy americké pohlíží vtšinou z jedné ásti jako na Štstnou obdaené lidi, zbohatlé jednotlivce, z druhé ásti jako na ubožáky. Sibiští vyhnanci mají u eské veejnosti po stránce vnitního pesvdení vtší cenu než amerití echové. Jsou estné výjimky, ale tch je poídku! Lid eský se opravdu dívá na lidi odjíždjící do Ameriky jako na lidi, odLid eský, nejsa informován, souzené do vyhnanství. nezná toho velkého národního celku našeho, který žije zde za oceánem svým vlastním velkým životem a nemén cenným, než je život ve staré vlasti. Máme vzájemnost slovanskou, ale nemáme vzájemnosti eské. A na tom nejvíce viny má eská žurnalistika. Tím jsme u stránky kulturní a výchovné. Co bolesti se skrývá v tom, když vidíme, že mimo skrovné zprávy uveejní eský list ve staré vlasti leda jen kárnou výtku pro echy americké. O našem kulturním život se veejnost !

ech

ech

ve staré vlasti nieho nedovídá, kdyby žurnalisté a spisovatelé esko-amerití nco tam zaslali, bude to uveejnno leda jen ve zkomoleném výtahu. Co stály již eské cesty do Paíže a Londýna a kolik to vyneslo eskému národu? Naproti tomu mnoho-li dala již eská Amerika echám a co daly echy eské Americe? Jak blahodárn by úinkovaly pevnjší styky mezi representací

americkou a eskou! Takové výpravy obce pražské k mstským radám americkým mly by vtší úinek než

— 102 —

do Paíže. Amerian neplýtvá svými city, ale koho si jednou oblíbí, ten se v jeho mysli také navždy zakoení. Nám zde prosplo by to ve smru politickém a staré vlasti ve smru informaním, zvýšily by se styky nejen turistické, ale i obchodní. Daleko lépe by tudíž bylo, kdyby "Zlatá Praha" místo výtek pinášela informace o našem život zde v Americe." To uvádím jen ukázkou ze lánku, kter}' zaujímal skoro celou stranu velkého tohoto listu. Tato trpkost pak na rzných místech pechází v odpor proti akcím ve prospch eských úel (tak pi sbírce Milionu cent pro Ústední Matici Školskou nkteré asopisy pímo postavily se odmítav, tvrdíce, že máme zde mnoho vlastních, stejn dležitých úel, zejména naše esko-americké školství, jež stejn pracuje proti odnárodnní) nebo ve vyložený, irý sepa-

bu

ratismus.

Odštpenst^d má dvojí základní zbarvení. Jedno bych nazval esko-americkým, druhé americkým. Separatisté prvního druhu prohlašují pi každé píležitosti, že eši ze staré vlasti se nikdy o nás nestarali a tím úpln pozbyli smyslu pro naše pomry. Následkem toho mají o nás nejkivjší pedstavy a chtli by nás usta-

vin

mentorovati, ehož my zde ani nezasloužíme, ani nesneseme. Proto prý bude nejlépe, když naši bratí v echách i nadále nebudou si nás vbec všímati. My zde povedeme si svj život, budeme kupovati eské knihy, pomžeme tu a tam, ale jinak budiž mezi námi vysoká hradba. Odštpenci druhu druhého stojí úpln na americké My jsme Ameriané, íkají, tato zem dala nám vše, vzdlání, výživu, politická práva, kulturní volnost, proto musíme cele se jí vnovati. Naše dti tak jako tak nemohou míti jiného zájmu le o Ameriku, proto zanechme všeho ,co jim beztoho nemžeme vštípiti. Pilnme cele k Americe, jen tím získáme si skutenou úctu svých ostatních. spoluoban. Chceme-li provádti njakou lidumilnost, máme zde dosti píležitosti. Pod-

pd.

— 103 —

pórujme své neštstím

stížené, stavme školy pro svou mládež, potrebujeme-li njakou sochu, objednejme ji jen u cesko-amerického umlce, zkrátka neposílejme žádných penz ze zem. Amerika dala nám je vydlati, proto nech zstanou v zemi. Takový je stav vcí. Jen za posledních sedm let, co zde žiji, mohl bych uvésti na sta doklad z tisku pro obojí druh odštpenství. Prozatím nechávám kritiku stranou, až na konci této epištoly se k tomu vrátím. Zde jenom chtl jsem konstatovati fakta, ktorá jsou skuten pramálo v Praze známa. Vdomí povinnosti k americké desítin eského národa poíná se probouzeti v Cechách teprve v nkolika posledních letech. Starší hlasy o nás vesms jen obmezují se, jak jsem v druhé epištole ukázal, na zjištní, že

—

jsme zde, a na proroctví, že musíme díve i pozdji utonouti v moi Anglo-amerikanismu. A znovu opakuji:

ustaviná proroctví škodila nejvíce. Staí prostý píklad. Jsou dva bratí, z nichž jeden žije v Praze, druhý usadil se v Moravské Ostrav. Jen tenkráte, nepestal-li mezi obma ilý styk dopisový, zstanou si blízci. Dopisy pravideln vymované mohou ovšem zachrániti vše. Pražský bratr má jimi ostravského bratra stále ped oima, zajímá se o ostravské pomry, tší se z úspch bratrových, hovoívá doma o nm, dti jeho zajímají se pak též o Ostravu, o svého str3'ce a své bratrance a sestenky, obasné návštvy tato

ob

rodiny pes slušnou vzdáAle a na neštstí v život daleko astji stává se též, že takoví dva bratí dopisují si první rok jednou za msíc, píští rok jednou za pl roku, pak njak}' as jednou do roka, k njakému

utuží tyto svazky, a tak lenost jsou si docela blízké.

—

—

tomu svátku, a pak styk listový pestane úpln. Každý z bratr stará se jen o sebe a své rodiny, dti obou bratí již se

neznají a nemají o sebe žádného zájmu.

Ostrav njakého strýka, jak se mu vede, nevdí vbec.

Vdí

jen,

že mají v

ale zda-li je

ješt

živ a

A

odci-

— 104 —

k tomuto

zení dojde tím spíše,

když pražský bratr

je

pesvden,

Ostrav nebude dlouho živ. "Má tuberkule, dlouho živ b3Hi nemže, dnes neb zítra musí to s ním Tak si myslí pražský bratr, skonit na se tedy starat? Mám vlastních starostí až po krk, musím se zde protloukati s nap jetím všech sil, kam bych pišel, kdybych si ml ješt podobné vci pipouštti. Tak to bývá v život. Ale "is nevr too lat to mend," praví anglické písloví v souhlase s eským "lépe pozd, než že bratr v !

—

'

'

—

nikdy". již

Mže

se státi, že

po letech oba

na sebe docela zapomnli, náhodou

nkde

ti

bratí, kteí

se sejdou.

Teba

Stará bratrská láska znovu vzplane, vypovdí si navzájem svoje osudy, uznají své chyby, politují, že tak na sebe zapomnli, a styk je zase navázán. Navštíví se navzájem, dti se poznají, dopisy opt pravideln ponou putovati mezi Prahou a OstraStejn mže býti zase vou. A mže býti zase dobe. zcela dobe mezi starou vlastí a eskou Amerikou, ale oba bratí musejí si stejn uvdomiti své povinnosti. Ne snad aby jeden na druhého pesunoval všechny povinno"Chceš-li míti pítele, musíš sti a chtl míti jen práva! sám býti pítelem", praví anglické písloví. Chce-li pražský bratr míti v Americe milujícího bratra, musí též pln konati své bratrské povinnosti. Pak bude zase dobe. Já z hloubi srdce volám k tomu staré hebrejské "ámén" ili "Jist tak budiž!" Ješt ped sedmi léty bylo to hodn zlé. Soudím prost dle sebe. Byl jsem profesorem národního hospodáství, literárním pispvatelem rzných msíník, poslední rok dokonce redaktorem takové jedné revue, byl jsem hodn inný v národním život, mohu tedy spatovati ve stavu svého vdní normální znalost tehdejšího eského intelligenta o eské Americe. A tu musím íci dáti dnes známku na to mé vkrátce: kdybych si dní, napsal bych si bez rozpak "nedostaten". A pi

na cestách

v Paíži.

ml

tom ješt mohl bych

se

utšovati ubohou

— 105 —

sice, ale

pece

Já nevdl skoro nic, ale jiní ješt mén! A s tímto "rozhledem" vstoupil jsem dne 17. srpna 1904 na americkou pdu. Arci, také to mlo nco dobrého pro mne. Neml jsem aspo žádných pedsudk, pijímal jsem vše, jak bylo, a oceoval jsem vše teprve na míst dle daných pomr. V té píin jen

útšnou myšlenkou:

vdli

úplná nevdomost je zase lepší než vdomost poloviatá, pro tu polovicatost plná pedsudk a domýšlivosti. Tolik podotýkám arci hned zde, že mne ani nenapadá svalovati všechnu vinu na starou vlast. Nikoli, bylo

práv

to zcela dle latinského

Iliacos", hešilo se

kdyby

se to

vn

"Peccatur extra et intra muros i vnit hradeb trójských. Ale

mlo njak

vysloviti íslicí,

ekl

bych, že

pomr

viny staré vlasti a eské Ameriky jest 75:25. Ti tvrtiny vkládám na šíji Prahy, jednu tvrtinu ponechá-

vám na sti,

ní

šíji zdejší.

Vina Prahy

(mluví-li se o staré vla-

pirozen vlastn Praha) spoívá v tom, že tammohutn}^ rozvoj a vysoký stupe žurnalistiky a národje to

ních korporací mohl snáze pracovati k utužení trhajících se svazk, než zdejší, jen zvolna do V3'še deroucí se žurnalistika a zdejší korporace

pisthovalc, po dlouhá

pln zamstnaných zajišováním

existencí

léta

ve zdejších

A proto promluvím nejnapravovati v Praze, a na konec zmíním se i o našich chybách. Svítati poíná, jak jsem již naznail, teprve posledních pt let. kruhy pražské stále neuvdomovaly si faktum, že celá desítina eského národa žije v Amezcela jiných,

tžkých pomrech.

prve o tom, co

sluší

Vdí

potebí velých styk s ní, nemá-li ten eský národ se svých skoro 8 milion poklesnouti na 7 milion. Zatím co jsme se v Praze náramn starali o slovanskou vzájemnost, o osud poznaský' ch Polák, o spory velkoruské a bloruské, o záhady takové, jako je na píklad, zda se má íkati Malorus i Ukrajinec i Rusín, o zápasy chorvatsko-srbské, o pomry v Srbsku a Bulharsku, o výchovu mládeže ernohorské a podobn, v téže dob

rice a že

—

— 106 —

píin

''American" volí správné oznaení) (a v té ''vzájemnost eská" byla nám vcí zhola neznámou. O 75 duších eských ve kterési vesnici uzaveného území jsme dobe vdli, celé sloupce pražských novin se tím ale o 750,000 eských duší v Americe leckdy naplnily, jsme se vbec nestarali. A tak mohl Dr. Jan Auerhan, pracovník Zahraniního odboru Národní rady eské, ve své studii "eské vysthovalectví" (Pokroková Revue "U nás vnovalo 1906) beze všeho pehánní napsati: se našim vysthovalcm posud velmi málo pozornosti. neuvdomila, jak eská veejnost si dosud, zdá se, ohromné procento eského národa žije za hranicemi eských zemí. Mnohem více než jeden milion lidí žije v cizin. Takový zlomek již zasluhuje, aby se doma nezapomínalo." eské Ameriky píše dokonce ve upímn (str. 427) "Utone-li americký ech v širém

—

ádn

na

píin

A

:

amerikanismu, bude v tom též hodn naší viny. echové zahraniní právem si stžují ,že ve vlasti vnuje se jim málo pozornosti. Od smrti Náprstkovy, jenž byl jim tak vroucím a upímným pítelem, uinno s naší strany pro zahraniní echy velmi málo. Bylo v Americe nko-

moi

lik

eských spisovatel, nkolik^ cestovatel, nkolik ubyl tam prof. Masaryk, echové amerití navštínás nkolikráte hromadn, ale to všechno nestaí.

mlc, vili

Styky naše musí býti astjší a soustavnjší. Že by styky takové prosply nejen krajanm našim za moem po stránce národnostní, nýbrž i nám, jest jisté." Ale není ovšem píliš ržovým dokladem, že by se bylo v letech 1906 1910 mnoho v té píin napravilo, když rok po svém návratu z Ameriky mohl Dr. Jos. Scheiner, vdce prvého Sokolského záletu k nám, v záí 1910 znovu napsati (viz pedmluvu jeho spisku "Sokolská výprava do Ameriky r. 1909", otisk z asopisu "Sokol") "Dnes

—

:

mluví se již o celém milionu eských duší, jež z vlastí našich unikly v cizí svty, a pec dosud tak málo pozornosti

bylo

vnováno tmto dobrovolným exulantm,

— 107 —

žijícím

—

daleko .daleko od svých bratí a sester za moem nedohledným. Než i pes tuto nevšímavost naši pronikly zprávy a známky zdatného života rodák našich americkj^ch, jich vrné oddanosti k svému národu, jich úinné práce o zachování své národní individuality, a brzy mohli jsme i zdraviti v stedu svém zástupce eských Sokol amerických. Avšak vzdálenosti daleké, aspo dle zdání našeho, stále zatlaovaly zájem o osudy rodák našich, vlastní zápasy naše a boje málo dopály nám asu starati se o vysthovalé, a tak tito ponecháni sami sob, svému osudu, poet jich tvoí dnes již vážné procento celého národa. Na konec spáteleno se se smutnou myšlenkou, jež všude i v Americe hlásána, že tento úlomek národa našeho jest odsouzen k zaniknutí v cizí záplav, že ztráta jeho jest neodvratná, a tím lhostejnost naše k zdvodnna a zvýšena, bez ohledu na tžkou, hlubokou ránu, jež bj" znamenalo toto vyíznutí velké ásti z tla našeho národa. Kdyby tomu i tak býti mlo, nebyla by lhostejnost ta omluvitelnou, naopak, naše est a zájem nejbližší káže nám písn, abychom vynaložili vše na odvrácení zkázy té a s úsilím nevyerpatelným peovali o záchranu lidu svého a zachování jeho i na další vky pvodu svému. Tu všeclinj^ lamentace a náky musí jíti stranou, tu umleti se musí ti prorokové falešní a zbablí, tu teba nastoupiti cestu pímou k stykm tsným, jež pipnouti mají mysle a srdce rodák našich k životu eskému ve vlasti a tak spjati jich osudy s osudy národa našeho." Takovéto ádky jsou pece jen známkou radostného zlepšení. Již samo poznání dosavadních chyb, uv-

a

nmu

—

domní

si

škod, vznikajících zanedbáváním povinností, úelem této epištoly není

znaí velký krok ku pedu.

práv

A

souborn na chyby, jež se dlaly, ne snad k vli pibíjení jich, nýbrž jedin proto, a abychom si je na obou stranách Oceánu uvdomili více se jich nedopouštli. Tedy jakási veejná zpov, po níž bych tak rád slyšel ujištní, že opravdu míníme nic jiného než ukázati

—

— 108 —

nikdy více chybami

tmi

nezhešiti a co nejvíce se jich

varovati. 1). Žurnalistika ve staré vlasti. Poínám touto velmocí proto, že noviny v echách mohly pro pevný svazek eské Ameriky se starou vlastí vykonati nejvíce, a proto, neuinily-li tak, nesou celkové viny ást nejtžší. Noviny, jež pijdou do rukou tisíc tená, to jsou práv ty dopisy pražského a ostravského bratra, jak jsem naznail ve výše uvedeném píklad. Noviny nesmí býti nikdy výhradn obchodním podnikem, nedbajícím kulturních svých povinností. A proto mly všechny vtší listy pražské pstovati pravideln, teba jen jednou za msíc, esko-americkou rubriku. Nebylo nikdy nepekonatelnou obtíží dostati v New Yorku nebo v Chicagu zpravodaje, který by referoval o život zámoských krajan. A zvlášt od první esko-americké výpravy do ech roku 1885 a první sokolské výpravy do staré vlasti roku 1887 mohlo a mlo se tak státi. Anebo aspo od Národopisné výstavy roku 1895, kdy eská Amerika mla vlastní pavillon na výstav a kdy nová výprava ubírala se do ech Ale nestalo se. Pro ? Snad se ekne Naši tenái toho od nás nežádali. Ale to pece nesmí býti rozhodující! Tíž tenái jist také nežádají, aby v témže asopise byly otiskovány v rzných zprávách všelijaké sensace z amerických mst, pražským naprosto cizí, na píklad zprávy o zatení njakého penzokaze v New Yorku, o požáru v njakém Rochestru, o všelijakých tch vraždách atd. asopis má poctiv konati své úkoly národní a poítá-li mezi podrobné zprávy z Chorvatska, pak jist mezi patí i podrobné zprávy z eské Ameriky. A tu je málo !

:

tenám

n

n

nastala-li dnes pece jen náprava, objevují-li dnes v pražských listech zprávy z eské Ameriky, je to dílem naším vlastním, výsledkem práce eské Ameriky, která musila si zíditi svou esko-Americkou Tiskovou Kancelá stejn pro anglické listy v Americe, jako pro eské listy ve staré vlasti.

potšující, že

—

se

--109

—

Naše esko-americká svépomoc pišla v nejvyšší as. jaké vládly v Praze, byly toho druhu, že bez nápravy byly by podncovaly odštpenství nejpovážlivjší mrou. Ba, bývalo nkdy hodn trpko v duši a hoko dralo se na rty i ohnivým, neochvjným nadšencm. Nebylo na tom dosti, že v normálních asech sotva jednou za rok zaletla njaká ta zpráva z eské Ameriky do sloupc pražských novin. Jen tak když nkdo nco v Americe napsal a poslal. O pravidelné dopisy nikdo nepožádán. Ale to nebylo ješt to nejhorší. Pravá bída pišla na takového kozáka, jakým jsem já, tehdy, když sem pijela Sokolská výprava v srpnu 1909. Pro eskou

Pomry,

Ameriku byla s

to událost první

tídy.

Sokolové uvítáni

nejnadšenjším jásotem, jedna osada eská za druhou

nosily je na rukou, hosté naši ve svých eích upímn, jelikož strženi bájeným všeobecným nadšením, horovali

styk mezi starou vlastí a eskou Amerikou. eské asopisy v Americe ustavin celé sloupce vnovaly výprav a úvahám o dsledcích jejích. Já sám jako redaktor newyorského ''EQasu Lidu" plnil pes msíc celou pro utužení

jedin zprávami o postupu tohoto ech. A jak bylo v Praze? My posílali pedním listm zmiovat

pr\Tií stranu listu

i

více

zájezdu našich bratí

Hoko

se

z

!

pražským své esko-americké listy každodenn po celou dobu slavnostních dn, aby mohli si tam otisknouti zprávy ty ve výtahu, a zásilky ty putovaly do redakních koš. Z výpravy do denních list pražských psal prof.

—

Osvald a jiní, objevovaly

s

— jen skrovné trosky dlouhých tch

dopi-

v pražských listech. S jedinou výjimkou *' eského Slova", kde musili pirozen otisknouti vše, co jim len výnravy Klofá poslal, ostatní listy nepose

tenástvu ve staré vlasti ani slabý odlesk toho nadjakým my zde pijali oficielní delegaci eské Obce Sokolské, tlesa to, které jist tvoí význanou ást representace eského národa. S jakým nedokavým chvaas jakým tem otvírali jsme novinové zásilky z ech, daly

šení, s

—

— 110 —

bolestným zklamáním odkládali jsme je tenkráte! Není chyba jako chyba, jsou i chyby tžké, jež mohou míti za následek tragická hroucení dlouholetých námah My

—

!

pece dobe vdli, jaké ohromné sloupce vnovaly pražské asopisy rzným tm návštvám Paíže, což pro

—

pražské listy je taková chvilková gallská láska více než vznícení velké lásky tí tvrtí milionu zaoceánských bratí? Že by byla snad nouze o místo? Vždy pro nekonené sloupce perversního procesu s hrabnkou Tarnowskou bylo místa dosti Kdo mže se pak diviti když nahromadná takto hokost sáhne nkdy k hodn ostrým výrazm Na oko vypadá to drsn, ale musíte znáti pomry a pak vycítíte, jak pod tím drsným výkikem jití se stará rána. Uvedu jediný píklad. Pražský pírodovdecký list ''Živa" psal o bisonech v jabkenické oboe knížete Thurn Taxise a pipojil: ''Americká vláda lhostejn pihlížela, jak význané toto zvíe Ameriky, které ješt poátkem let sedmdesátých v bezetných milionech v nekonených prériích mezi pohoím Alleghany a Skalními horami a od velkých jezer až do Texasu a Mexika se prohánlo, vybíjeno bylo nesmyslným vraždním." Na tento lánek odpovídala omažská "Osvta Americká" dne 10. listopadu 1909 statí "Bisoni v echách". Opela !

!

se

pedevším nemožnému vymezení

kem

sídel

bison poát-

sedmdesátých na tak obrovskou oblast', jakou je území Spoj. Stát "od Skalných hor k Alleghanským horám a od velkých jezer do Texasu a Mexika." V "Osv. Am." se praví: "V létech sedmdesátých vyskytovali se ješt buvoli na nesmírných planinách v oblasti Skalních hor, ale odtamtud na východ k Alleghanskému pohoí íše rozkládá se takový ohromný kus zem, že by se v Rakousko-Uherská nkolikráte schovala, a na této oblasti, kde poátkem let sedmdesátých byla již statisícová let

—

nm

a hustá sí železniní, vyvinuté zemdlství a živý ruch prmyslový, nebylo již po buvolu ani pohádky. V

msta té

dob

byli

na

této oblasti,

kde ovšem díve

— 111 —

se buvoli

—

prohánli, již i eští osadníci, a zajisté mnozí ani buvola nevidli, leda v zoologické zahrad/' (Námitka ta nepochybn je správná. ''Handbook of American Indians", Washington 1907, Smithsonian Institution na str. 170 prvního dílu ve lánku Buffalo klade do nastoupení poslední tvrti 19. století již faktické jeho vyhubení, nemohla tudíž jeho oblast býti kolem roku 1870 již tak obrovská). Ale nám nejde tak o milého buf f ala jako spíše o poznámku, kterou ''Osvta" k tomu pipojuje: "V periodických asopisech eských nepekvapí nás už sebe vtší nesmysl o Americe. Naši "svtoví" publicisté ve staré vlasti patrn dosud Ameriku "neuznávají", nestojí v jejich mínní jim za správnou informaci, tím mén tenám, a proto, kdykoli se v echách píše o Americe, už o té "eské" nebo o té skutené, americké Americe, vyklubá se z toho vždycky nesmysl. Avšak v asopise vdeckém psobí taková vc trapn atd." Zdánliv jen ale jdete-li vci na prudké ulehení si novináovo, kloub, vycítíte na dn tohoto výpadu všechnu tu nastádanou trpkost nad tím, s jakou naprostou neteností vedli si novinái ve staré vlasti k eské Americe. Dnes se již pomry pozvolna lepší, a pi houževnatosti A. T. K. a píštím bezpeném rozvoji jejích sil je jisto, že ona "neznámá pevnina", ta velká terra ignota, již v eském vdomí ve staré vlasti tvoila eská Amerika, v dozímu ustoupí pesným poznatkm. Jako známku nové doby lze uvésti i nejnovjší pražský denník "Samostatnost", který poal vycházeti v beznu 1911. V šestém ísle ze dne 24. bezna zahájena zvláštní rubrika "Krajané za hranicemi", ve které se v úvodu praví: "Hodláme ve stálé této rubrice své, jak ostatn jest prostou povinností naší, vnovati i zájmm, potebám a informaci krajan našich, potem celého milionu za hranicemi i ve velik3'ch osadách usedlých, soustavnou a bedlivou pozornost svoji. Až dosud málo vnoval denní tisk opravdové pozornosti tmto krajanm

—

a

—

.

— 112 —

!

zahraniním.

A

!

pece v tchto krajanech

našich,

kteí

dovedli za hranicemi vybojovati dobrá postavení a proti veškeré soutži si je také uhájiti, tkví tolik energie duševní i tolik hmotné síly, že soustední síly té rozumnou a dokonalou organisací znamenalo by nejmohutnjší oporu existence naší národní ve stycích mezinárodních i nejprospšnjší rozšíení hospodáské naší základny." Co nás pi tom nejvíce tšiti, jest to, že konen již jednou za starou naši vlast se v první prohlašuje, že je prostou povinností tamní vnovati soustavnou a bedlivou pozornost zahraniním. Pece jen svítá, svítá si

mže

vt

echm

Naše eská literatura jest již 2). Knižní literatura. ve všech oborech hodn bohatá. Obor poznání zahraniního je již také skvle opaten. Chcete vdti nco o africké ece Kongu? Hle, zde je dokonalá práce Švamberova. Pejete si seznámiti se se Siamem, ínou, Jižní Amerikou? Vrázovy cestopisy dkladn vás o všem pouí. Zajímá vás Tibet nebo Severní pól? Skvlá díla svtová v eském peklade jsou vám k službám. Chcete vdti nco Jdte v Praze ke knihkupci. o eské Americe? Co se stane? Ubohý píruí, který vás bude obsluhopo Vidím jej v duchu, jak se škrabe za ušima, Ivati pípad snad si myslí Co je to za podivína, nco takového na nás chtít Ano, to je ten kámen úrazu. Celý svt již v Praze znají, ale na eskou Ameriku dosud nedošlo. A jak vážné dsledky to má Ymysleme se do postavení vážného spisovatele, který rád by pojal do své knihy nco o epo jakém prameni má sáhnouti? ských Amerianech, Vezmte jen do ruky vzácné dílo svrchu již citované, prof. Lubora Niederle (Praha, *' Slovanský svt" univ. 1910), rozevete na konci knihy '^ pehled literární" a na str. 179 najdte si literaturu o eských osadách v AmeriCo mže takovýto uenec citovati? Cituje zrovna ce. schází ovšem tyi knihy! (A o mnoho více toho není, .

.

.

—

!

:

!

—

—

— 113 —

Jana Rosického brožiii'a ''Jak je v Americe'', pro eskou osadu newyorskou Vojanv "Velký New York", Auerknih hanova výše citovaná sta a pod.). A z tch kolik je opravdu cenných? Zrovna jedna! Jana Wagnera ''eští osadníci v Americe" (Praha 1887) jsou prací jednak zastaralou, 25 let posledních znamenalo práv ve zdejším vývoji velmi mnoho, a mimo to prací, jež trpí tím

ty

ekl na poátku druhé epišto"echové v Americe" jsou pouhou

vším. co jsem o ^Vágnerovi ly.

Dra. Jiího Gutha

turistickou causerií.

Z prací

esko-amerických

Habe-

ech

Amerických" nejsou djinami nichtovy "Djiny vbec, nýbrž jen nekritickou snškou, ke všemu siln teno tom viz epjštolu denní a proto jednostrannou, sedmou. A tak zbývá jedin cenná kniha Tomáše apka "Památky eských emigrant v Americe", která však zabývá se jen starou a stední dobou eské immigrace a zastavuje se na prahu nové doby pisthovalecké. Návštvník, který by byl pišel výhradn za tím úelem poznati všestrann eskou Ameriku, prostudovati s vdeckou péí její minulost a pítomnost a dáti pak eské literatue dkladný spis o ní, se dosud nezrodil. Auerhanovy studie "echové v Chorvatsku" a "eské kolonie v jižních Uhrách" ukazují dostaten, jak veliká kniha da-

—

la

by

se napsati o 750,000

ech

bylo uherských Je pravda, pišlo sem

echo-Amerian, když o tak slušný poet

lze vydati již

nkolik cestovatel,

50,000 stran.

ale ti

mli

poznání celých Spoj. Stát ást "Cesty kolem svtvoící "Americe", vbec, v jeho ta", jsou eši amerití pouhými malými episodami; mimo to upl%Tiulo již od jeho návštvy 18 let. Dr. Guth pijel do Ameriky pouze jako turista, aby zde ztrávil píjemn stedoškolské své prázdniny. Jeho dv cesty (1893 a 1904) poskytly mu jen letmé dojmy, které podává svým adou obrázk, jež pobaví práv jako "moving Guth to sám praví v pictures", ale nejsou niím více. pedmluv knížky "Moje prázdniny v Americe" (Praha,

jiné cíle.

Koenskému

šlo o

tenám

— 114 —

''Tato knížka neiní nárok na njaký podrobný popis Ameriky, kterou nepozná ten, kdo si tam Proto jeho zajel jen tak na prázdniny a na výstavn.'* kapitoly o eších v New Yorku a v St. Louis nejsou vlastžádným odborným pramenem. Také architekt Kicka, který roku 1905 a 1906 do ''Pražské lidové revue '^ napsal nkolik statí o své cest americké, byl jen turistou, akoli leccehos dkladnji si všiml. Od návštvník, kteí pišli do Ameriky za pesnými cíli a omezili se tudíž vdom jen na jistou stránku, nesmíme ovšem oekávati dkladných njakých studií o celé eské Americe. Toho druhu byla na píklad ná-

Máj 1905)

:

n

enk

sokolská, jež sledovala cíle jen ryze sokolské, a proto v Scheinerov knize nikdo nebude hledati podrobných informací a dkladných popis eské Ameriky. Také prof. Masaryk, Dr. Bartošek, red. Pelant a jiní pinejcházeli jen za uritými píinami. Masaryk sice lepší úmysly, ale jeho všestranná innost politická a literární nedovolila mu patrn pistoupiti k jich provedení.

vštva

ml

Na

práv Auerhan (Pokroková Revue, 1906, str. "Mezi neprovedené návrhy nutno zaaditi též ná-

to naráží

428)

:

vrh prof. Masaryka, uinný za pobytu jeho v New Yorku (1903). Na obou stranách oceánu mla se utvoiti spolenost, jejímž úkolem bylo by stálé udržování bližších styk mezi echy a eskou vtví v Americe. Z poátku mohla by prý se innost spolenosti omeziti na usnadnní cestování do Ameriky a do ech. Prof. Masaryk slíbil, že se v Praze o zízení esko-amerieké spolenosti sám Od návratu Masarykova uplynula již ti léta, postará. a zdá se, že pro realisaci dobrého návrhu neucinn navrhovatelem samým ani pokus." Také pi další návštv v lét 1907 Masaryk slíbil pispti k navázání esko-amerických styk, ale i pak politická innost pekazila jeho A tak na konec nezbylo, než abychom sami úmysly. postarali se o nápravu. První krok v té píin uinn práv zízením esko-Americké Tiskové Kanceláe, o kte-

—

— 115 —

rou usiloval marn již poátkem let devadesátých tehdejší esko-americký Národní výbor. Dvou ješt vcí nemohu opomenouti. Návštvník, který jen na krátkou dobu pibude do Ameriky, udlal by nejlépe, kdyby uznal svou nezpsobilost k platnému posudku o vcech esko-amerických a nepsal ** nezvratných" pojednání, která musí zpsobiti jen zlou krev. A podobn ten, kdo ped 20 lety poznal eskou Ameriku, ml by si piznati, že každé desítiletí nejen v život lovka, ale tím více v život národ mnoho znamená, zvlášt v pekotném chvatu americkém, a neml by se vydávati za znalce pomr, s nimiž nesrostl. V obojím smru se bohužel chj^buje. Pi dnešní záplav asopis, jež musejí býti vyplovány, doléhají na každého, kdo se podívá za humna, svdné žádosti redaktorské, a tu pak tak mnohý se domnívá, že jeho popis cestovní je, abych užil slov Guthových, ním, ^'co musí ven pro dobro lidstva". A v druhém smru zase mnohý tak nerad se louí s uznaným svým odbornictvím. Když probíráte se starými roníky esko-amerických list, každou chvíli pijdete na nco obojího druhu. Zase jen jednu ukázku. Spisovatel Herites roku 1906 psal v pražském asopise ''Máj" o Americe. Ozvuk toho máte v omažské ''Osvt Americké" ze dne 31. íjna "Je-li povinno a nutno pronášeti 1906, kdež se praví: náhledy jen po zralém uvážení, je zrovna svrchovaným, svatým píkazem, vynášeti rozsudek o vcech a lidech neb líiti jejich stav, tužby a snahy teprve na základ nejúplnjšího poznání. Kdo iní jinak, ubližuje jiným i sob. Nesprá^Tiost je meem dvojseným, který obrací se proti útoníku jako pepadenému. Podobné nesprávnosti dopustil se nedá^Tio spisovatel Herites ve svých pojednáních o Americe v "Máji". Projevuje v nich úplnou neznalost vcí, o nichž jedná, což kdyby neprozrazovalo ukrutnou opovážlivost, stavlo by jinak velezáslužného tohoto muže do svtla smšnosti. Napsal na píklad, že

— 116 —

ped

12 lety nalézala se pouze bible eská ve zdejších veejných knihovnách což je hrozný omyl, ale i kivda veliká. Však mu také ilá naše pítelkyn Dr. Wisteinová v Chicagu náležit na to odpovdla na pravém míst, v pražském denníku ''ase". Píše v odpovdi své. jak již co dít, ped 25 lety, vypjovala si eské knihy z mstské knihovny a že byli tam zastoupeni nejlepší eští spisovatelé a mezi nimi i pan Herites. Ped 12 lety nalézalo se v eském oddlení mstské knihovny v Chicagu pes 4,000 svazk knih. Ale náš Herites vidl tam jen bibli. Myslíme, že tam ani nebyl, a Dr. Wisteinová byla zcela oprávnna vykrákat ho za to za vlasy, ale nejen jeho, nýbrž i ty ostatní uence, kteí pijdou se sem na nás kouknout a potom hned myslí, že jsou zcela oprávnni o ;

nás napsat, co je napadne. Pisatelka dobe poukazuje, že život lidu nedá se poznat v nkolika msících, zvlášt když jezdí se z místa na místo a pomry studují se návštvou divadel, pivovar a plzeských pivnic." Cituji schváln vše tak, jak je psáno. Kdybych já byl ty ádky psal, byl bych volil mírnjší formu, jak již je mým zvykem, ale práv ostrý tón této redakní úvahy dokazuje jasn, jak podráždny byly po léta zdejší mysli (a místy dosud jsou) nesprávným nazíráním v echách na eskoamerické pomry. Ye vci samé podotýkám, že skuten Údaj Heritesv tý*' Osvta Americká" mla pravdu. kal se roku 1894. A tu opatil jsem si práv toho roku vydaný seznam eských knih Chicagské veejné knihovny, y této **Finding List of the Chicago Public Library, 7th Edition, Bohemian Literatue" (Chicago, June 1894), mající 20 a pl stran vtšího formátu (str. 199 až 219 celkového seznamu), je skuten i Herites za* stoupen tymi knihami (Arabesky a kresby C 8641, Jan Pibyl C 16143. Psáno pod áru C 16455, Z mého herbáOstejšímu zdejšímu tónu lze arci tím C 16482). mén co vytýkati, uváží-li se, že páni v echách také s námi nejednávají v rukavikách. V poslední dob na pí-

e

—

— 117 —

klad otázka esko-amerického patisku, která rozvíena byla v Praze "Zlatou Prahou" a u nás také nalezla hojn ohlasu, je k tomu dokumentem. Otázce té dána v Praze št'a\Tiatá jména ''americké pirátství" a ''americké zlodjství". To pece také není píliš bratrské ? O tomto patisku pojednám podrobnji v epištole osmé, zde pouze !

na ukázku zdejší

nkolik

vt

stále

ješt

"K

zející

podráždnosti uvádím

vzájemnosti esko-americko-eské", otištné v nedlním clevelandském "Amerianu" ze dne 26. bezna 1911: "eši ve staré vlasti a zejména literáti a žurnalisté nás znají nejlépe tehdy, když nám chtjí dát njakou lekci. K tomu by jist ne-

mla mlet njším list

ze stati

ostatní

eská

otázce

žurnalistika, jsme-li

belletristickém nazj^^váni

v nejped-

pímo

zlodji a pia jist pln ke staré

Vždy pece jsme také echy konáme to, co mžeme konati. A za to si zasloužíme, aby eské noviny nám neustále jen nadávaly? Je to nehezké, ale teba to vysvtliti tím, že v echách se ku kmeni americkému pohlíží jen s pohrdáním za to, že my eši amerití na starou vlast stále s láskou vzpomínáme. má nám lánek "Zlaté Prahy" býti pokynem k chyráty

I

vlasti

i

výprav roku píštího a roku 1914 ke Slovanské výstav? Má nám snad býti dáno na srozumnou že nejsme vítáni tam, kde se jen a jen o nás píše s pohrdáním?" Se lánkem tím nemohu ovšem souhlasiti, protože ve svém pedráždní siln pesteluje. Nelze pece íci, že se v echách pohlíží k americké vtvi s poa nevšímavost, to hrdáním! Neznalost zdejších jest to jediné, co lze vytýkati, ale nikoli vdomé pohrdáA také proto, že jednou za as jeden asopis užije ní. njakého píkrého, neparlamentárního výrazu, nejsme oprávni ni k takovému zevšeobecnní, jakým jest "neustále jen nadávaly". Tu ustavinost tžko by bylo dokazovati. Ale zase: z tohoto píkladu mly by se asopisy pražské nauiti, pojednávati o zdejších pomrech na základ pedchozích pesných informací od vážných estané sokolské

pomr

— 118 —

!

cho-Amerian (a ne od nezodpovdnýcli osob, neschopných objektivního posudku esko-amerických pomr) a neztžovati zbyten práci nám, jimž jde tak upímn o zlepšení

styk eské Ameriky

se starou vlastí.

Nkolik

takových nešikovných ''otázek" nezpsobilo by vbec žádného prospchu nikomu, ale za to by na léta stailo k živení ostrého separatismu! Praha nesmí nikdy zapomínati, že osvdila již nejednou hodn nešastnou ruku. Pipomínám jen otázku slezskou, v níž chování Prahy, zavinné neznalostí slezských a vyhrocené v ne-

pomr

eské Slezany povážlivou

místné mentorství, popudilo

mrou. haletého

A

esko-americké pomry jsou následkem mnozanedbání Praze ješt cizejší než pomry

slezské

Sem konen patí i zmínka o výtené naší encykloOttov ''Slovníku Nauném". Pi novém vydání dojde ovšem jist k náprav; to jest vlastn již vcí hotovou. Ale mluvím-li o minulosti, pak práv tento Slovpedii,

ník je nerozborným svdectvím, jak stará vlast o nás docela, docela nic nevdla V 27 dílech (nepoítaje doplko^^ý svazek) na 27,000 stranách není dohromady jist ani 10 stran vnováno esko-americkým vcem. Souborný lánek o eších ve Spoj. Státech (citovaná již Wa^erova sta uvnit hesla "Spojené Obce") plní zrovna jedinou stránku! Mezi 1,100 pispvateli jsou pouze ti jména s bydlištm v Americe Pavel Albieri, spisovatel v Chicagu, Alois Klein, katolický fará v Brainard, Neb. a Josef Oenášek, fará v Americe, vesms jména, jež v historii eské Ameriky nezanechala žádné rýhy! Není v seznamu tom žádný universitní profesor echoamerian (máme pece krajany, zaujímající profesorská místa na Státní universit lowské, Michiganské, Minnesotské, Nebraské), není mezi nimi esko-americký anthropolog Dr. Aleš Hrdlika, není tu žádný z dlouholetých literát (jmenuji jen Tomáše apka a Bartoše Bitnera), není tu ani jeden z žurnalistických zákopník (jmenuji jen !

—

:

—

—

— 119 —

—

byl by to píliš dlouŠnajdra a zesnulého Rosického), A tak tehdejší plmilión eského národa zSnad se ekne, stal velkolepé naší encyklopedii neznám. že Slovník ml v Americe málo odbratel (pravidelných, nemylím-li se, jen tucet). Ale nehled k tomu, že podobná vždy encyklopedie nesmí na nco takového nic dáti, musí míti dkladné zprávy o Tibetu, teba tam nikdo i v tom je circulus vitiosus. Kdyby Slovník neodbíral, bylo bývalo v eské Americe zjednáno nadšení pro vc (a toho bylo by se docílilo slušným potem pispvatel,

hý výet

!

—

—

kteí býti

byli

by pak o Slo^Tiíku se rozepisovali), mohlo jich Ostatn jsou i mnozí, kteí ekali až na doZnám sám již nkolik tch, kdož teprve loni si

hodn.

konení.

zakoupili celý Slo^Tiík.

Vydavatelstvo ovšem ke konci snažilo se o nápravu pro doplkový díl, ale to bylo již pozd. Kdyby bylo bývalo tchto doplkových díl více, bylo by se dalo nco dlati. Ale vydavatelstvo rozhodlo se pro jediný doplkový díl, který vyšel v krátké dob pti tvrtí roku (od ervna 1908 do íjna 1909). Nakladatelství Ottovo, na etné stesky z eské Ameriky, poalo jednati teprve koncem roku 1907. Dopisem ze dne 8. listopadu 1907 byl

jsem požádán, bych do doplkového svazku sestavil seznam lánk, probírajících život eský v Americe. Sestavil jsem seznam 126 esko-amerických hesel, zaslal jej dostalo odpovdi, že vyjde pouze do Prahy, ale tu se

mn

jeden

doplkoW^

rychleji dodati.

díl

a že tudíž

teba lánky

ty co nej-

To bylo ovšem holou nemožností.

te-

na konci této mé knihy, s janá se kými potížemi je dosud spojeno sbírání správných dat o esko-americkém život, a tu ovšem nemohl jsem obrovskou tu práci v tak krátké dob strhnouti. Snad ješt, kdybych byl zámožným soukromníkem a mohl vnovati nkolik msíc celé této práci, jež je pouze estnou (na za celou zdejších penzích se honorá teprve smrští, jednu tiskovou stranu hustého písma $1.60). Ale jako

dote v

epištole

in

— 120 —

redaktor denního listu, po celý den zamstnaný, mohl jsem vnovati jen prázdné chvíle práci pro Slovník a tu ovšem bylo holou nemožností provésti tžký ten úkol. Navrhl jsem tedy, ^že místo jednotlivých lánk napíši souborný lánek '' echové amerití", jenž by se zaadil do Spoj. Obcí. Ale upadl jsem jen z bláta do louže. V doplkovém díle pirozen první písmena pohltila nejvíce místa. Slovník poal vycházeti 15. ledna 1888, proto v ervnu 1908, kdy vyšel první sešit Doplk, bylo pro poátení písmena potebí již mnoho oprav a doplk, zpsobených mezerou 20 let. A tak z 1,150 stran celých 1,050 stran vypotebováno písmenami vetn do Q, a neml-li svazek býti mnohem silnjší než ostatní, mající vždy kolem tisíce stran, nezbylo než na vše ostatní vnovati pouze 100 stránek. A následkem toho ovšem dopisem z 15. záí 1908 sdleno, že souborný lánek smí

mn

mj

míti nejvýše 4 sloupce ili 2 stránky, kdežto já žádal nej8 až 12 stránek, ml-li jsem probrati v nich co nej-

mén

strunji djiny esko-americké, dnešní stav kulturní a hospodáský a statistiku. Po tomto rozhodnutí nezbylo než couvnouti úpln. Na dvou stránkách byl bych mohl podati jen jen suchopárný vj^et celé spousty dat a ješt bych byl musil mnoho a mnoho vynechati. Jaké odmny pak u nás v Americe za nco podobného bylo by se dostalo, dá se vypoísti na prstech. Moji rzní ''pátelé"

mn

(a

jsem hrd, že

je

mám, protože nikdy nezapomínám na

tvoí pouze za cenu hojného odporu; proto lovk, jenž nemá hodn nepátel, nemá lážádné ceny") byli by slavnostn prohlásili, že nek ve Slovníku je bezcenný, byli by vypoetli, co nepívšechno tam schází, byli by tím vyvolali proti a tento rozkošný výhled do ze u mnoha a mnoha lidí, budoucnosti piml mne k ústupu. Za to vzhledem k slova Nietzscheova, že ''lidé

mj

—

mn

dnešnímu vývoji styk našich se starou vlastí jest zcela v druhém vydání Slovníka, k nmuž jist konají

jisto, že

— 121 —

pípravy, bude již eská Amerika tak zastoupena, poetní síla zasluhuje. 3. Korporace ve staré vlasti. Je ovšem tžko stanoviti, komu vlastn z etných korporací v echách ped zízením Národní rady eské píslušela v prvé povinnost, peovati o utužení styk hla^Tíího kmene národa Vojta Náprstek, upímný svos americkou jeho haluzí. bodá a pítel americkj^ch ech, zemel již roku 1894, ímž oderváno dležité pouto. S^nrchu uvedený návrh prof. Masaryka na založení esko-americké spolenosti na obou stranách oceánu je pak jasným dkazem, že skuten nebylo nadje, že by se nkteré ze stávajících tles v Praze ujalo styk s eskou Amerikou. Konen založena Národní rada eská. Ale ta po svém zízení dlouho byla zabrána starostmi domácími. Proto její Zahraniní odbor americký nevj^íjel žádnou innost. Jmenováni sice dvrníci v Americe, ale nebylo nikoho k rozpoutání práce. Teprve or>t zízením . A. T. K., pro styk s níž ihned Národní rada eská ochotn zídila zvláštní výbor s panem E. St. Vrázem v ele, poíná od konce r. 1909 nose již

jak

její

ad

vé období dnešních dn. Ale ekl jsem již pedem, že zcela slušné procento viny spadá i na nás. Když stará vlast sama o nás nedbavydupati si její la, mli jsme si její péi vynutiti, moe byla Ped léty, kdy slaná pozornost. opravdu pehradou a kdy cesta pes oceán byla odvážlivým kouskem, na obou stranách nutno pipustiti polehující okolnosti, akoli i tu není jich tak mnoho, protože dopisní spojení vždycky bylo tuze laciné. Ale od roku 1885, od první vj^^^pravy echo-Amerian do Prahy k návštv Zlatého domu Umní nad Vltavou, mlo býti jinak. Obdivuhodný tento projev lásky eské Ameriky k staré vlasti neml zstati bez trvalých následk. Tím spíše, že již po dvou letech následovala první Sokolská výprava z Ameriky a po dalších osmi letech výprava na Národopisnou výstavu. V té dob již cesta pes moe

t

— 122 —

stala se tak snadnou a pohodlnou, že dnes výlet do Ameriky je spojen s daleko menšími potížemi a nepíjemnostmi než, dejme tomu, výlet z Prahy na Slova a do Tater. protože silnjší má vtší povinnosti k slabšímu, proto hlavní eského národa dbáti o svou mohutnou haluz americkou. eská Amerika má omluvu každého slabšího, slabší mívá vždy svou hrdost a inívá krok v ped teprve tehdy, vyjde-li se pátelsky vstíc. Sám bojí se ucházeti o píze silnjšího, maje stále pocit, že onen silnjší mohl by to pokládati za vtírá vost neb za dolézání. Tyto pocity má silnjší rozplašiti svou v ústrety nesenou laskavostí. Tolik, pokud hledíme na pomr staré vlasti a eské Ameriky jako na pomr hlavního a zahraniní jeho haluze. Kdybychom však chtli pomr ten srovnávati s pomrem matky a syna, do ciziny odešlého, bylo by ješt he. Zde by procento viny pražské ješt více vzrostlo. Matka stále myslí na dít, teba bylo tisíce mil vzdáleno. Nedávno práv dostal jsem jako editel C. A. T. K. dopis od jedné matky, v Žižkov bydlící. Pátrala po svém synovi, jehož poslední stopa zmizela na Alasce. Z dopisu vyzaovala pímo ta velká láska matky, chvjící se o osud hocha, o nmž již nedostala pes dva roky žádných zpráv. Co všechno dlala, kam chodila, kam psala, jen aby vypátrala, kde je! A já byl upímn rád, že za msíc po dojití jejího listu mohl jsem již jí oznámiti jeho adresu, jelikož se na naši výzvu ve všech listech sám pihlásil. Anebo moje vlastní matka. Nikdy v život ped tím mimo výlet do Drážan nepekroila hranice eské, a nyní již po dvakráte

A

pe

ml

—

bu

pn

—

sama vydala se pes moe, aby nkolikanedlním pobytem u mne potšila se se svým synem a vnouaty. A pijde zas, ** obrovská dálka*' dnes pro ni neexistuje. Co je sebe vtší oceán proti lásce mateské? Máme-li tedy ve staré vlasti spatovati svou matku, pak ovšem nemlo býti pro ni žádných dálek a nemlo nikdy dojíti k tomu, aby každý návštvník Ameriky znovu a znovu mohl íkati

—

— 123 —

jako pedseda Vývozního spolku pražského pan Yotruba (v lét 1908 v redakci chicagského ''Denního Hlasatele", viz íslo z 22. srpna) ''Víte, my jsme o Americe velmi špatn informováni." Pokud jde tedy vbec o vinu naši, staí totéž roztídní jako pi zámoí. Pedevším naše žurnalistika eskoamerická mla si uvdomiti své poslání staré vlasti. Mla pemoci všechny trpkosti a jako mluví eské Ameriky mla pracovati pro utužení všech pásek na obou stranách. V Americe nemla nikdy ani na chvíli podporovati rodící se odštpenství, nýbrž mla živiti lásku k staré vlasti, soustavn peovati o dkladnou známost eských vcí mezi námi zde i o známost esko-amerických vcí ve staré vlasti. V prvním smru místo otiskování všemožných zábavných feuilleton a rt s jedné a všelikých krajinskj^ch neštstí a zloin s druhé strany mlo se více dbáti o soustavné seznamování s kulturním :

vi

vdom

staré vlasti, v druhém smru esko-americké listy mezi sebou dohodnouti, rozdliti mezi sebe nejpednjší listy pražské a z každé redakce mohl pak jeden len býti dopisovatelem uritého pražského listu. V obou smrech dopustili jsme se tžkých chyb. Omluvou je zde pouze to, že redaktorství esko-americké do nedávná a z nemalé ásti i dnes ješt je zamstnáním tak málo výnosným, že redaktorovi pro samé hmotné starosti nezbývá asu na uvdomní si vyšších poslání tisku. To také vedlo k tomu, že nemáme dosud žádné Jednoty esko-amerických žurnalist ve Spoj. Státech, což bylo by bývalo základní podmínkou pro innost ve druhém smru, jelikož jen takovéto tleso bylo by mlo dosti váhy, aby pražské asopisy pijaly jím navržené dopisovatele. Teprve nyní poíná sdružování na poli žurnalistiky. Poal New York, za ním ozval se Cleveland, brzy snad pohne sebou i Chicago a tak dále, a z tchto místních spolk žurnalistických mohla by pak ovšem hrav vzniknouti ústední Jednota žurnalist v eské

a

hospodáským rozvojem

mly

se

— 124 —

Americe. A i dnes bude míti tato ústední Jednota ješt velký úkol, protože pichází v mnohém smru na novinu, na pdu dosud panenskou. Jen jeden píklad uvedu, co mže taková ústedna provésti. Dojde-li mne dnes dotaz ze staré vlasti, jak si stojí eši amerití hospodásky v tom neb onom státu, je okamžitá nemožností, protože není žádných pramen. Kdyby byla zde taková ústedna, vyžádala by si od svých spolk v jednotlivých státech, by provedli ve svých státech dkladná šetení a uveejnili pak výsledky jejich ve svých listech ve láncích o hospodáském stavu ve stát New Yorku, Illinois, Nebrasce, Ohiu, lowe, Wisconsinu, Minnesot, Texasu atd. Ústedna by sebrala všechny ty lánky ze všech asopis, zpracovala by je v jeden celek a vydala by pak knihu "Hospodáský rozvoj eské Ameriky". Kniha mohla by se vydati však nejen esky, ale i anglicky, a anglické výtisky rozeslaly by se darem všem veejným knihovnám, prominentním, jak zde íkáme, ili vynikajícím osobnostem v Americe a anglo-americkým asopism, a již tento jediný in byl by neskonalou zásluhou oné Ústedny a dostateným dvodem k její existenci! eské vydání znamenalo by stejn mnoho zde v Americe i ve staré vlasti. My bychom poznali svou sílu, stará vlast nabyla by o nás po stránce hospodáské jasného obrazu a tím i úcty. Navrhoval bych zaátek s hospodáskou stránkou proto, že za dnešních

odpov

ech

—

dn

hospodáská

síla

znamená

i

politickou sílu a nejvíce

oceuje. Jak zajímavé kapitoly, zcela nové pro starou vlast, mla by taková kniha Kolik lidí na píklad ví ve staré vlasti o chicagských Vj^pomocných spolcích? V Nauném se

!

slovníku o tom informací nenajdeš. A pece jde o instikterá zbudovala vlastn eské Chicago. Pesný název Výpomocných spolk byl by ovšem *' Stavební a úvrní spolek", jelikož anglické jméno zní Building and Loan Association. Instituce ta není píbuzná se stavebními tuci,

— 125 —

di*užstvy, jež se v Nmecku již pevn zakoenila, ale v Rakousku nemohou se povznésti z katastrofy, jež tehdejší družstva postihla za velkého krachu roku 1873. Americké spolky souvisí s anglickými Building Societies, které v Anglii poátky svými sahají již do 18. století a roku 1894 byh^ podrobeny písné Building Societies Act. Tyto výpomocné spolky, abychom zstali u názvu v eské Americe již ustáleného, jsou (ve stát Illinois dle zákona z 16. kvtna 1903) vzájemné sdružení jednotlivc, platících týdn neb uritý obnos, ímž shromažuje se kapitál, pjovaný pouze lenm na stavbu a zdoko-

msín

domov. Podrobný v3'klad o ústrojí tchto spolk sem nepatí, jelikož zabral by mnoho místa. Ten bude na míst v podobné knize o hospodáském našem rozmachu, zde chci jen íslicemi ukázati, jako hospodáskou sílu v jediném Chicagu tyto eské spolky pedstavují. Státní Auditor of Public Accounts vydává o stavu Building, Loan and Homestead Associations ve stát Illinois každonalení

—

ron

z devatenácté tištnou zprávu, silný to svazek, výroní zprávy za rok 1910, kterou pan J. S. McCullough pedložil guvernérovi státu Illinois dne 1. prosince 1910 a ve které z celkového potu 540 spolk vykazovalo 197 spolk chicagských ve výroní rozvaze aktiva $17,532,-

333.01 a

prmrný

zisk 6.88 procenta,

eských spolk pouze v Chicagu,

vyjímám pehled

nikoli v ostatním

niinois (rok v závorce je rok inkorporace),

s

stát

jejich akti-

vv v roce 1910: Building and Loan Association Allport

(1899)

Tajemník Jan F. Božovský

Hrubý

Atlas (1900)

Karel

Ben Hur (1909) Bohemia (1886) Bohemian National (1887) Bohemian Slavonian (1907) Bohemian Workingmen's (1890)

A. S. Krátký

Budoucnost (1904)

Rudolf

J.

Svojše Jan Geringer Karel Krabec Ladislav J. Tupý Jos.

— 126 —

Mula

Aktiva $126,837.80 59,140.70 8,481.76 150,7.58.74

473,326.44 9,387.83

91,881.18

119,373.83

Douglas Park

Rudolf

(1899)

Mula

Eousek P. Drábek

73,487.67

Éíp (1904)

Josef

Crown (1901) echoslovan (1902)

J.

ml.

35,770.18

eský Dlník (1896) eská Kalifornie (1892)

Kvido Petr Jos. J. Janda Adolf Macal

427,765.04

Silver

R.

Chicago Mutual (1909)

Chrudim (1907) Hamlin (1906) Harding (1907)

Mula

Lacman

Ant.

Homan (1904) Hospodá (1905) Hrad Eabí

J.

100,654.31 93,677.44 14,232.20

25,406.80

Jos. V. Šerhant

34,916.12

Otto Šindelá Jos. V. Šerhant

21,880.45

Jan F. Božovský

44,162.13

Petr

Fr. J.

(1903)

64,713.93

17,640.06

32,048.17

riinois (1909)

J.

B. Dibelka

2,930.88

Jií Washington (1890)

Jos. Petrželka

110,802.26

Karel Havlíek (1907) Karlín (1906)

J.

Karlv Týn

Ani.

23,530.64

Ryjáek Kvido Petr

(1904)

Kašpar (1888) Kedzie (1900) Klatovy (1891) Kolín (1909) Libuše (1899) Krasko-esko-hrvatský'

E. Šulc

Jan A. Ouška

Eousek Jan V. Železný Jos. J.

Váa

26,969.19

29,180.86 159,094.22 89,375.16 97,419.92

V. E. Jan V. Železný

54,469.65

Lipany (1899)

Šiman Jan V. Železný

121,642.08

Manning

Vác. Beneš

(1909)

Jos.

(1904)

F. J.

Národní (1909)

Eud.

Mula

New

F. J.

ekal

Jos.

City (1891)

North Western Bohemian (1903)

50,753.29

Tma

120,465.83 ml.

Šusterka Vác. Janovský Jos.

Oul (188) Písek (1886)

Jan Smetana

Plze

Edv. Valeš

(1888)

Pravda (1890) Píklad (1909) Éemeslník (1907) Slavonian *'Choc" (1907) Slovan (1900) Správnost (1907)

14,435.90

72,577.96

Mancl

Marshall (1904) Metropolitan (1898)

6,087.18

9,160.82

308,680.10 56,411.16 42,684.29 99,347.31

126,995.73

Smetana Pecka A. Ouška M. Voda

93,976.75

F. G.

Hajíek

123,852.83

F.

Karel

Jan Jan Jan Jan

127

L.

10,360.54 21,311.29 10,686.80

20,790.46

Šumava

(1904)

Hajíek

28,230.38

Vodváka

148,496.95

Jos.

Svoboda (1896)

A.

Toín

Jos. J.

(1904)

Petík Hajíek

68,462.50

Turner (1901)

F.

G.

Vrnost

E.

Goldberger

47,949.25

(1893)

96,695.63

Mastenec (1888)

Jos.

Preisler

104,445.71

Vltava (1904) Vyšehrad (1891) Záchrana (1909) Záruka (1907)

Fr. Melichar

102,395.24

Zelená Hora (1906) Zlatá Hora (1906)

Fred. Engelthaler

Koruna (1892) Amerikán (1899) Boivoj (1885) Central Park (1903)

R.

eský Domov

Fr.

120,827.53

Kodídek Razím

Ign. F. Fr.

Zlatá

(1909)

Dlniekv Krok

Holeek

Fr.

(1891)

Sedláek

Vojt.

ml.

Mula

47,751.21

583,570.00

Mancl Vlažný

48,636.08

Karel Musil

136,453.02

F.

J.

Ino. L. Jos.

Drtina

Economy Jungman

(1909) (1890)

Jos.

A.

Fairfield

(1901)

Edv. F. Kounovský Jos. Ringl Rud. Mula st. Jos, Drtina Jan V. Železný Jos. Svojše Fr. L. Karel Jan V. Železný

Xovy Krok

Novák

erný

V. Dobiáš

(1909)

(1899)

Orel' Svobody (1904) Podmokle (1909)

Fr.

Rovnost (1902) Praha (1890)

Jos.

Svojše

Kar.

J.

Slavia (1886) Slavie (1909)

Jos. Svojše

St.

Louis (1905) Svornost (1885)

Jos.

Tábor (1887)

Jan A. Karel Krabec Karel Wisinger

Town

of

Lake

A.

Holub Raifanda

Hrubý

Rud. Vacek

(1902)

69,364.85

315,780.46

Karel Musil

Douglas (1902)

Miliard

37,576.93

Vojt. Vorel

Domov \l886)

Labe (1905) Lawndale (1895) Lev (1891) Lstibo (1889) Magnet (1907)

3,456.76

14,161.86

128

—

J.

Mašek Krupka

4,290.07

233,345.44 45,334.11 3,010.59

154,377.84 99,512.85 29,800.51 88,258.52

190,663.00 163,298.99 11,651.61 5,304.71

160,445.55 8,799.17 8,502.21

75,873.50 63,482.88

268,305.46 17,080.81

18,689.45 70,975.76

278,208.32 57,922.66

Troy (1900) Trumbull (1903) Union (1886)

Eud.

Mula

Jos.

Hajíek

J.

Vinohrad (1905) Vojta Náprstek (1898)

Fr. E.

J.

87,532.09 50,703.38

Veselý

442,110.09

Hammer Kikava

3,405.23

Jos. P.

West Side (1909)

ml.

H. Vávra

8,367.78

232,554.96

Ze 197 spolk chicagských bylo tudíž 94 ili málem polovina eských a ze 17 a pl milion dollar aktiv všech chicagských spolk pipadalo na eské 8,785,917 dollar

Za tchto eské výpomocné spolky tší

ili celá polovina.

okolností nelze se diviti, že se

patiné úct

a že

na pí-

klad státní liga illinoiská Building Association League of Illinois zvolila pro letošní rok za svého pedsedu poprvé echa, bankée Franka G. Hajíka z eské Kalifornie chicagské, jenž je tajemníkem spolk Slovan a Turner. Jména tchto spolk (pokud to nejsou jména, volená dle ulic mstských, jako Turner Avenue, St. Louis Avenue, Troy Street, Hamlin Avenue, Harding Avenue a pod.) a jména tajemník hlásají dostaten jejich eskost. Poet jich zatím pekroil již 100, jelikož nov dále pibyly: Benátky, Centre Avenue, Morava, National, Pemysl, Radnice a Zdar Loan and Building Association.

Když k tomu pipojíme dv státní banky chicagské, Kašparovu Státní banku s kapitálem 300,000 a vklady 3,700,000 dollar a 5. dubna 1911 otevenou American State Bank, jíž v ele stojí jako pedseda Jan Karel, nkdejší pražský a pak petrohradský gen. konsul Spoj.

Stát

a jako pokladník J. F. Štpina, právník, letošní A. T. K. (kapitál banky je 350,00(1 dollar),

pedseda

.

adu

soukromých bank, eské velké pivovary pak nebude pochybj^ že takový hospodáský popis Chicaga byl by velmi dležitým dokumentem. Totéž platilo by ovšem i o jiných eskj^ch velkých osadách, o New Yorku, kde je eská státní banka Bank of Europe a filiálka pražské banky Bohemia, o Clevelandu, dále celou

a jiné závody,

— 129 —

o Cedar Rapidsích, majících nkolik eských kvetoucích spoitelen atd. atd. Vedle toho máme zde mohutné podprné spolky, s inností rozestenou po celém Soustátí, ukázkou jmenuji jen S. P. S. (Jednotu esko-Slovanských Podprných Spolk), jež vykazovala v beznu 1911 bezmála 25 tisíc len (24,863) a mla záložní fond 202,128 dollar (celé jmní jednotlivých 210 inilo pes D. (Jednotu eských Dam), která 750,000 dollar) a J. v téže dob mla pes 18,000 lenky ve Spoj. Státech a jejíchž 134 sbor mlo záložní fond pes 20,000 dollar a movitého jmní pes 270,000 dollar. A kolik ješt tles jiných druh náleží do tohoto obrazu! Spokojím se zase jen jediným píkladem esko-Národní Hbitov v Chicagu, ízený zástupci eských spolk tamních, vykazoval dne 30. ervna 1910 jmní 469,219 dollar a mimo to byly tu ješt dva fondy: reservní fond 80,216 a fond pro stálé zdobení hrob 24,667 dollar. Od založení hbitova 11. dubna 1877 jist velkolepý to výsledek. Jak takovýto hospodáský rozmach mže pak býti pevnou oporou pro každou dobrou vc, ukazuje práv esko-Americká Tisková Kancelá, jejíž existenci (první rok byl kryt darem pana Fr. Korbela) finann umožují její lenové, náležející vesms do uvedených práv výše kategorií: jsou to bankéi Em. Beránek a Frank J. Skala (první je místopedsedou, druhý pokladníkem Výkonného výboru), šéf Kašparovy státní banky Wm. Kašpar, F. G. Hajíek, J. Kopecký z bankovní firmy Salát, Polák a Kopecký atd., jsou tu pivovary chicagské Atlas, Plzeský a Garden City. jednoty .*^S. P. S. a S. B. P. J., sbor Národního hbitova, jsou tu dále zastoupeny denníky chicagské a Národní tiskárna (kapitola o vzrstu tiskaství chicagského byla by rovnž velmi zajímavou) atd. Opakuji ješt jednou: až jednou budeme míti takovouto knihu o hospodáské síle eské Ameriky, pjde jeden hlas: To jsme mli míti dávno Ostatn, nepustí-li se do toho brzy njaká korporace, pustím se do toho sám.

—

.

ád

.

:

.

!

— 130 —

A

tím jsme u knižní literatury, myslím ovšem jen odborn-informaní, ostatní spadá do epištoly sedmé. Takových knih, jež dluhujeme jak sami sob, tak staré naší vlasti, je celá ada. Vedle hospodáského rozmachu jsou to pohledy do našich djin, obraz kulturního dnešního stavu našeho atd. Pomalu jenom se ty dluhy odiují. apkova kniha o esko-americkém novináství, jež vyjde v tchto dnech v New Yorku (Padesát let eského tisku v Americe), je práv též kusem takové nápravy. Bude to podklad, na kterém bude lze zbudovati podrobnou historii esko-amerického tisku s kritickým výkladem jeho vlivu na náš zdejší vývoj. Zkrátka, až budeme míti všechny ty knihy, pak teprve budeme na hrdi a budeme se jen diviti, jak jsme mohli s nimi tak dlouho otáleti. Ale jsou ješt jiné knihy, jichž bychom potebovali. Zdejší pomry jsou zcela jiné než v echách, myšlenkový svt našeho dorostu je zcela jiný než v Rakousku. A práv proto teba dáti mu do rukou o eských djinách, o zempisu eských zemí, o dnešním kulturním a hospodáském stavu staré vlasti a o všech podobných vcech knihy zdejší, zde sepsané lidmi, kteí dovedou se vpraviti v duši esko-amerického mladého muže neb dívky, kteí vdí, jak psáti pro n, jak jim výklady takové uiniti zajímavými. Nezapomínejme^ že tomu, kdo prošel zdejší školu, je leckterý djepis v echách vydaný stejnou potíží, jako by byl americký djepis, hemžící se vcmi a slovy, samozejmými tomu, kdo má americkou výchovu školní, velmi potížnou etbou prmrnému tenái ve

literaturu

n

staré vlasti.

Také na ty návštvy naše ve staré vlasti nesmím zapomenouti. V té vci také hodn nahešeno. Pokud jde o representaní návštvy hromadné, jsou ovšem velmi dobrou vcí v leckterém smru. V Americe narození našinci, vidouce takové slavné pivítání v Praze, jsou uchváceni a pilnou siln k eské vci. Ale nedá se popíti, že až dosud všech tch návštv nebylo tak vjnižito, jak se

— 131 —

!

—

mlo. Návštvy ty zanikly bez trvalých následk, pak málem by lovk ekl, že jich bylo škoda. Nezavírám oí ped polehujícími okolnostmi. Vím dobe, že v ruchu slavností tžko se pracuje a že pak nejlepší úmysly rozplývají se snadno v nive. Když sem roku státi

a tu

1909 jela Sokolská výprava, hlásáno výslovn, že Sokolské poselstvo nedopustí, ''aby pobyt jich mezi krajany americkými zvrhl se ve skvlou sice, ale mlkou manifestaci, která by dodávala jen lesku slavnostem a banale pak naší vinou mnoho a mnoho asu zbyketm", zmaeno. Ubanketovali jsme své hosty po mnohé dny, takže nezbylo jim asu na získání informací, po nichž toužili. Stejn vedlo se i našincm v Praze. Ale rozdíl byl pece. Z úastník našich výprav mnozí nemusili spchati dom, a proto na nich bylo, aby se piinili o zbudování užších stj^k staré vlasti s eskou Amerikou. Nestalo-li se tak, musí se tak státi v budoucnosti. Nepotebujeme dnes tak tuze slavnostních výprav, jakými zase bude výprava k Sokolskému sletu 1912 nebo na

—

ten

Slovanskou výstavu 191-i, nýbrž nco jiného. Informaní exkurse bj^ch to nazval. Psalo se loni, že sem pijede podobná výprava eských prmyslník, podnícená Sporobankou, ale sešlo s toho. A toho bychom pece potebovali nejvíce. Naše výpravy do staré vlasti a odtamtud zase vj^pravy sem. Spolenost njakých dvaceti osob, z píbuzný' ch odbor prmyslovkách neb obchodních, ab}^ zájmy jejich nebyly píliš rznorodé a aby se dal udlati program cestovní bez velkého rozptylování, výprava ne slavnostn vítaná, nýbrž jen upímn prost po krajansku pijatá a za to co nejvíce obsloužená všemi informacemi a vší podporou pi návštvách amerických podnik, to by bjdo to pravé Pokud jde o jednotlivé soukromé návštvníky ech, bylo by již na ase, aby se vyvarovali všech chyb, jež mohou v oích staré vlasti nám jen škoditi. Lékárník chicagský F. Honsík v ''Rozhledech" ze dne 29. prosince

—

— 132 —

1910 vypoetl jich na

pl

tické zkušenosti vzatých.

druhého sloupce, vesms

z

prak-

Žádný echo- Amerian nemá

dlati ze sebe v Cechách furianta

(Nmci pro to mají sob všechny ty

zvláštní slovo ^^protz", jež seskupuje v

lovka, jenž zbohatl sice penzi, ale duchem, zejména míní se tím naduté rozhazování penz pisatel uvádí píklad z pražské hospody ''u Flek", kde jeden našinec vnucoval sklepnici zpropitné pohrdavé vyjadování se o všelicems atd.). 19 korun, Dobe dí pan Honsík Kdo chceš nechati v Cechách pebytené peníze, dej je na Matici. Jinou chybou zase je dopouštti se téhož, eho se tak rádi dopouštjí návštvníci z ech, ale v opaném smru: jako je chybou, když návštvník z ech bez vniknutí do amerických soudí dle svých domácích pomr, stejn je chybou, když zdejší V}' letník, maje nasazeny na oích brejle amerického pedsudku, které jenom vše americké pokládají za dobré a dokonalé, trhá nelítostnou kritikou všechno ve staré vlasti, aniž by uvažoval o tamních podmínkách, o tamním rozvoji, tamním nazírání atd. Ach, co již zla ULtropili Konen, kdyby to ponechali u tací ukvapení soudcové sebe, nebylo by tak zle, ale nejh je, že tyto posudky ''musejí" vždy pijíti do tisku. Zvláštní odrdu návštvnictví, jež spadá na úet staré vlasti, nechal jsem si na konec, protože je obava v poslední dob, aby se píliš nešíila a nepáchala nám v Americe nebezpen mnoho škod. Je skuten teba pozvednouti výstražného hlasu v této píin a zakiknouti takové zjevy. Podklad je církevní prospch, hlavn Takový návštvník pijde do Ameriky, evangelický. mluví slušn anglicky, a škoda je pak tím vtší. Koná pednášky a v nich líí echy se svého úzkoprsého církevního stanoviska. Jako njaký Savonarola neb jiný fanatik vidí v dnešním stavu Cech jen nejhroznjší mravmísto moní úpadek. Chtl by, aby eši dnešních derní literatury etli jen Husovu Postillu, místo do dihrozné vlastnosti nikoli

—

—

:

pomr

!

dn

— 133 —

!

vadel chodili jen do kostel na kázání, místo oper poslouchali jen oratoria neb chorály, místo umleckých plakát pouliních mli všude jen kíže, místo odpadání od církve, jež je pouze pirozeným dsledkem duševního vývoje lidstva a radostnou známkou Pokroku, aby mluvili stále jen o Kristovi atd. A protože to vše se nedje, jsou dnešní echy v jeho ocích na nejhroznjší šikmé ploše, národem politování hodným. církevní posluchai Ameriané kroutí pak oima, vlasy jim stávají na hlav a odcházejí z pednášky, nesouce si do praktického života pesvdení, že tihle Bohemians jsou strašní zpustlíci, lid kulturn tuze nízko stojící. Takového nadlení zde v Americe nepotebujeme. Na to je pouze Havlíkv povzdech Pane bože, chra mne mých pátel, od nepátel již si pomohu sám! Kdo sem picházíš, pamatuj, že americké obecenstvo o eském národ v širokých svých vrstvách ješt tuze málo ví a proto podávej mu takové informace, jež by prosply jak echm, tak eským Ame-

A

:

—

rianm. Neteba žádných Potemkinovských vesnic, teba jen výklad prostých stranického pebarvení Ke konci ješt nkolik slov o tom našem separatismu. Všechny odštpenecké snahy mohou míti jenom niivý úinek. Je to pouze pechod k záhub, prprava k poangliení, protože samostatný njaký život esko-americký je holou nemožností. Chceme-li býti echo-Ameriany, mžeme své ešství pstovati jen jako souást národního života hlavního kmene. esko-americké odštepenství, jak jsem to s^T:*chu nazval, nesmí zapomínati, že chceme-li odvodniti jak sob, tak Amerianm lnutí k národnosti, jejíž krev koluje v našich žilách, musíme býti s národností tou také duševn spjati. A zde pouhá etba eské knihy nestaí, protože literatura sama jediná není národnost. Chceme-li udržeti ešství na americké nesmí nám býti lhostejno, co se dje s ešstvím tím ve staré vlasti. Jedna haluz nemže se zelenati, zatím co hynul. Každá rána, zasazená hlavnímu pni, by hlavní

pd,

pe

— 134 —

!

musí naopak býti pocítna i v nejvzdálenjší haluzi. A nedovolávejme se ustavin dvojího tak co hlavního, zvané '' podpory" eské literatury a za druhé podpory eských národních úel. První podporou vbec není, protože koupím-li si eskou knihu, iním tak k vli obo-

—

:

hacení své duše, k vli svému dobru,

—

fráse o ''pod-

A

poe"

podpora Maliteratury je strašn nekulturní. tice, obranných jednot, neštstím stížených atd. je ist lidskou povinností naší, pi níž nemá vdti pravice, co

dlá levice. Kdo dává takovéto dary, má tak initi bez jakýchkoli vedlejších úmysl, bez oekávání pochvaly neb dík a bez honosení se tím a opakování toho každou chvíli. Jsou to dary, jež sjtq zasílá ohrožené matce, a o takových vcech se nemá mluviti. Je to mravní povinkdo nechce, nemusí dáti, dal-li však, nemá v tom nost, vidti nic velkolepého. Ostatn naše majetkové pomry zde jsou toho druhu, že kdyby bylo jen náležité mezi námi obtavosti zejména bohatších našinc, mohli bychom zcela dobe nejen posílati píspvky na Matici a pod., ale mohli bychom si i skvle opatiti všechny naše národní eskoRyze americký separatismus je ješt americké poteby.

—

—

—

znamená, býti jednou nohou v odnárodnní. Proti nmu smuje vlastn celá první moje epištola, zdržovati. Než býti taproto nebudu dlouho se pi kovými Kubánci (jak íká pítel Yráz), kteí mají španlskou krev v sob, ale nechtjí o Španlsku nic slyšeti, to radji zapeme vbec eskou tu krev a stame se jenom Ameriany. Chci-li se chlubiti eským Husem nebo Komenským nebo Havlíkem, musím ten národ eský stejn milovati, jako jej tito velcí duchové milovali. Takový Komenský, který v cizin stále jen myslil na svj národ, by se podkoval, aby jeho jméno brali nadarmo do úst ti, kdo o eských vcech nechtjí jinak již slyšeti a íkají, že jim do toho nic není, co se dje v echách Ale práv proto, aby tyto nebezpené housenky separatismu zahynuly, je teba, aby konen již jednou horší.

Ten

již

nm

pkn

— 135 —

!

pestaly všechny chyby za oceánem, které dosud jejicli život tolik podporovaly. Stará vlast musí pln pilnouti k americké své haluzi a musí si pomysliti Díve se postarám o své vlastní dti, pak teprve budu se starati o krásné oi s^ých francouzských a jiných známých :

--i:i6

VI.

NAŠE DTI.

i

lépe:

Naši rodie.

^

ND

oftentimes excusing of a fault

Doth make

the fault the worse

by the excuse.

Shakespeare, King John (IV,

ii,

30).

!

—

Problém dorostu, náš velký problém Otázka, jak americkému ešství, jež je stále živeno pristhovaleckým pílivem, dodati vlastní mízu, vypue-

pdy,

otázkou naší nejvtší a proto tak Vlastní míza, americký podrost naší národnosti, mla by pro nás neocenitelný význam. Pisthovalectví sice udržuje naši národnost, ale mimo skrovné výjimky potebuje mnolio let, než sroste s Amerikou a mže pracovati mezi Ameriany k povznášení úcty k eské národnosti. Naproti tomu dorost, nabyvší vzdlání v amerických Public Schools, stává se souástí

lou ze zdejší stále se

k

jest

ní vracíme.

má každou chvíli píležitost vyvraceti Cechm, vysvtlovati, kdo jsou ti '*Bohemians", jak vysoká je (nehled k bohatým djinám dob minulých) jejich dnešní kulturní úrove a hospodávlastní

Ameriky

pedsudky

a

proti

ský rozmach ve staré vlasti a jak žádoucími jsou i v této zemi, jak v^naikající místo zajímají vzdláním, duševní ilostí a hospodáskou piinlivostí v souhrnu immigrace zdejší a jak znamenit již vyspli v jednotlivých státech. To vše mže ovšem jen takový mladý echo- Amerian, jenž se nestydí za tu eskou krev, kolující po otcích v jeho žilách, jenž ví dkladn, pro se za ni nemusí stydti, a jenž také si uvdomil svou povinnost a své poslání, pispívati všemožn k povznesení cti eského jména v Americe. Takovými uiniti naše dti, to je ten

—

problém

.

.

.

— 139 —

Problém ten není ovšem nic specieln amerického. Je to obecný problém národních haluzí, zavátych za hranice vlasti hlavního kmene. Týž velký otazník napluje mysli vídeských Cech, po eské Americe nejvtší to haluze eského národa. Uvedu schváln jeden citát z poslední doby, abych na ukázal, v se liší náš eskoamerický problém od jiných a v dokonce je pízni-

nm

em em

vjší. z orgán ech dolnokvtna 1910 pinesl bolestný lánek pod názvem "Dti naše ponmují nás". Ve lánku tom se praví: "Není zajisté pro vídeského echa,

''Vídeský Denník", jeden

rakouských, v nedli dne

15.

opravdu echa, trapnjšího zjevu, nežli kdj^ž musí den co den a co chvíli pozorovat a svdkem býti, jak naši rodie dckem svým jsou donucováni mluviti jen po nmeku s ním i s druhými, jak tedy eští rodie vlastním díttem jsou ponmováni. Kam se lovk hne, na ulici i v rodinách i v hospod, všude lze tento žalostný zjev znamenati, a práv v tomto úkazu zraí se a spoívá celá Zjev ten ta ubohost a malomocnost vídeského ešství. je pro nás trapným, muivým dkazem hrozné pravdy, že Nmci pece jen nelhou, tvrdí-li, že již ve druhém kolen ponmují ve Vídni všecky echy a Slovany; zjev tento jest žalostným a nezvratným dokladem, že zvlášt my eši nejsme této pj^šné, bujné nmecké Vídni niím, leda mrvou, vítanou a potebnou, a že hnojíme vlastní krví svou, masem z masa svého, kostí z kosti své, avšak i duchem a vlohou svojí vyprahlou plá nmeckou; zjev tento jest píinou zoufalé, fatalistické domnnky, že na eském národ spoívá jakási tžká kletba, a erný osud nutí nás vlastními dcky množiti a posilovati ady našich úhlavních nepátel. Jako v pekle Danteov jsou zatracenci nuceni sami na sebe plésti metly a kovati nástroje muivé, zrovna tak i my Všude, kam se hneme a kde pobýváme, vidíme, jak nás ponmuje naše vlastní dít. Onehdy jdu ulicí a pede mnou muž dlník ubíral se ale

.

.

.

— 140 —

dvetem školakou, otec a dcerka. Otec vyptává se na dvete a mluví esky, dve však odpovídá jen po nmeku; otec rozmrzelý oste osopuje se na dve: ''A s

cosi

mluv pec a odpovídej mi esky, když se t po esku ptám!" Dcko mumlalo cos mezi zuby nesrozumiteln,

—

V hostinci tak že nakvašený otec dal mu jednu do zad. u mého stolu sedli známí novomanželé, mladí lidé s drobnými ješt dtmi, nechodícími do školy; tyto mluvily mezi sebou a na rodie jen po nmeku, tázány i napomínány byly po esku. I ptal jsem se, nemile dojat, otce, jenž jest lenem esk^^ch spolk, po píin tohoto zjevu. Zasmušil se, pokril rameny a posteskl si: *' Nemohu si pomoci; dti pijdou z ulice, ze sad, kdež si hrály s druhými a nechtjí mi za živý svt mluviti esky, jsem je za malika esky vychovával že prý by se jim druhé dti na ulici smály, jim bém nadávaly, z nich šašky si tropily. Mám je proto bíti? Nepomohlo by to, ješt více by se

a

a

;

mn

už to beztoho jest. Darmo všecko, ne."A pítel piložil sklenku brachu na ret, nahnul a dlouhým douškem splachoval mrzutou Byl jsem jindy u známé rodiny návštvou, náladu. odcizily, než

zmníme

to,

.

mj

.

—

pedstaven mi tu mistr krejovský

s paní a dceruškou. Mluvilo se také o dtech, jakož vbec rodie nejradji hovoívají o tomto svém klenotu. A vyprávli mi: ''Naše velice dobe uí. Když pišla do školy, dceruška se jaksi to nešlo, vázlo to kdesi mívala samé špatné známky. Šla tedy matka k slen uitelce ptát se, je-li to dít snad nezvedené nebo nepokojné že by bylo neschopné, to v-

te

;

;

dli jsme, že není; jevila doma znané vlohy. Uitelka zamraen vytýkala: ''U vás jist mluví se esky, dít

má

a

eí

nmeckou, jinak jeví nadání. proto obtíže s aby inila lepší pokroky, musíte s ní doma mluviti nmecky a musíte ji vzdalovati od eských a Chcete-li,

u

tovaryš, máte-li jaké. Však já sama na ni v tom smru budu psobiti." A psobila; dve naše od té doby eského slvka doma nepromluvilo, poád na slenu ui-

— 141 —

A

tak se u nás doma telku poukazujíc, že jí to zakázala. mluvívá už jen po nmeku. Ale dceruška naše za to prospívá, uitelka je samá chvála, editel nám vzkázal

te

A matka s hrdým nadanou pilnou dcerušku,

pochvalu, na zprávách samé jedniky.

úsmvem

pohlížela

na

svoji

otec blažen se usmíval. *'Nu, pednes pánovi tu krásnou básniku o '' Vaterlandu" !" (Pozn. esky Vlast), pobízela ji matka. A dít se zápalem deklamovalo mi báse na nmecký '^ Vaterland", na nmeckou vrnost a mužnost. Dít hoelo citovým nadšením, rodim leskla se tvá blaženou pýchou, mn však zadrhlo cosi hrdlo tsnou smykou, oko se zamlžilo a já bych byl nejradji vybhl, vyletl ven ze svtnice a venku nkde v kout po chuti i

sob

— zaplakal, tak hoko v duši mn už dávno nebylo,

Hle jak naše dti ponmují rodie své jim v tom brániti nemžeme, bíti je za to nesmíme; nenávidly by nás ješt více, vzepely by se, a snad by nám i utekly; snad i s úady mli bychom pítel? proto opletaky a potahování. Co mi íkal ''Všecko darmo, brachu, my toho nezmníme." Jak málo slov a jak jednoduchá jsou a jich význam pece je tak hrozný. Nezmníme? Dále podléhati budeme vlivu svého

tak zoufale a své okolí

.

!

.

.

A my

mj

napoád budeme ponmováni

vlastním tak býti, kdybychom byli dti Dít nás nepouí, písnjší sami na sebe i na své nejsme-li zaslepeni opií láskou k nmu, láskou, která nás sesmšuje a dít národn zabijí. Ulici a všenmeckou školu nutno paralysovati rozumnou domácí výchovou a kde teba, také písností. Ale písností nejen k dtem, nýbrž i k sob. A pak nebudeme si musiti naíkati dti dítte,

dále

a

dckem svým? Nemuselo by

—

!

:

naše

ponmují

nás.

Pak

se

neponmí

ani ony samy."

tohoto lánku rázem zatíná se v pravý sted zdánlivého gordického uzlu. Kdo je hlavním

Závr tohoto

vinníkem ?

Rodie.

A

proto problém, jemuž dáváme

— 142 —

obyejn

název ''Naše dti*' nebo *'Náš dorost ^^ vlastn býti

oznaován ''Naši rodie". To napsal jsem za poslední

ml

by

mnohokráte a píši vždy tak íkali, stejn u nás jako ve Vídni. tte Macharovu výtenou "Víde" v jeho "Prose z let 1901—1903" (Feuilleton kniha šestá). Tam to máte vysloveno s Macharovskou pímostí. Jakoby kladivo dopadlo jediným prudkým vzmachem!

A

to dnes zase.

léta

naši nejlepší lidé

"Pozorujte takového eského lovka (pozn. rozumj ze stední tídy, zámožnjšího), pesazeného do Vídn! Ubi bene, ibi patria (kde dobe, tam vlast), platí o plným právem, a milý lovk svléká své ešství jako had svou kži na slunci. Svléká je, protože nebylo ástí jeho podstaty, ale jen ímsi zevnjším, jen kží. A chodí-li v ní on ješt, svlee ji jeho syn, jeho dcera. O zemelém dvor-

nm

ním radovi prof. Albertovi (pozn. byl to upímný ech, chlouba lékaské fakulty vídeské university, pekládal do nminy Vrchlického a jiné eské básníky) pl tuším Žeranovský, že stál tu v cizím píboji jako slovanská a jediný syn té milé "slovanské lípy" jest nmeckým nacionálem. Tak je to vtšinou. Mluví-li táta ješt esky, jest Vídeák duchem, povahou Luegrovec, antisemita, ernožlutý, dívající se s jakýmsi útrpným úsmškem k severovýchodu, do ech, pezírající s moudrostí vyššího lovka znalost otiny. Za to eský dlník zstává ve Vídni echem. Nestojí ho to njakého namáhání, nevidí v tom njaký heroismus, njakou pednost, ne, neodhazuje svoje ešství, ponvadž je mu ono samo sebou se rozumjícím, je souástí jeho bytosti, jako ruka, jako noha, a rozumuj' lovk si ruku neb nohu neutíná. Posílá své dti do eské školy, te eské noviny, chodí do eských spolk, probíjí se se svým jazykem všude, nedbaje úsmšk, ústrk a pronásledování, nese své ešství životem a když umírá, ví, že je ponesou stejn tak jeho dti. Vlastn to neví, ponvadž je mu to vcí ." Stejn jednoduché to je v konesamozejmou lípa,

—

ním

.

.

—

— 143 —

i zde v Americe Když rodim jejich ešství bude tím, ím je jim ruka nebo noha, souástí tak pirozenou, že jim ani nenapadá, se jí zbaviti, pak i dtem bude to ešství stejn samozejmé, stejn pirozené. A to je faktum, z nhož se nedá oddisputovati ani árka! Vše, co se uvádí naproti tomu, jsou jen pouhé výmluvy, jimiž jednotlivci snaží se zakídovati své erné chyby, a ím více se omílají takové výmluvy, tím horší se chyba dlá, jak již povídá Shakespeare v ''Králi Janu". Základní rozdíl situace vídeské a americké spoívá v tom, že ve Vídni, ve znmených mstech eských a v Nmecku se strany vlády, obcí a zamstnavatel vede se úední, školní i výdlkový nátlak na rodie, aby se ponmili nejen jejich dti, ale i oni sami. U nás v Americe žádného pímého nátlaku není. Angliina je sice státní eí, ale nutnost takovéhoto pojítka musí každý

néni svém jádru

oban

:

uznati vzhledem k spoust národností, z nichž se Unie skládá. Za to jinak a v tom je naše situace mnonení ni nejmenšího útisku ve píin mahem lepší pisthovalc. Neanglické spolky, školy, tisk teské mají naprostou volnost, a je tudíž úpln jenom vcí tchto pisthovalc, zda jejich jazyk se zde udrží ili nic. V Americe nikdo nerozpouští eské spolky, nikdo netýrá eské asopisy konfiskacemi, nikdo nezavírá eské školy, nikdo neprzní eské hbitovy, nikdo nezakazuje eské pomníky, v tom smru nemžeme si naíkati na sebe menší obmezování plné svobody. Ani škola nestará se o

—

—

ei

—

jak se doma mluví, protože adou desítiletí výpst ná praxe dovede dít, které ani slova anglického nezná, tak hrav nauiti angliin, že je to až úžasné. Dti intelligentních pisthovalc, jako jsou eši, dokonce již za jeden neb dva roky dostávají se do popedí svých spolužák a dávány jsou za vzor dtem zde narozeným. Domácí hovor nic jim nevadí. Vím to z vlastní zkušenosti, dle svých dcer, které doma musejí mluviti stále jen esky a vedle anglických tou stejnomrn i eské knihy, a to,

— 144 —

!

pece vysvdení jejich, plná 'S^ýborných", tím nijak Taková vídeská uitelka, jejíž úspch je ohrožen

netrpí.

eským

hovorem, je ukázkou vy chovatelské kolikrát jsem si již Je to ovšem dobe, myslil, jak hrozné dsledky mly by v echách '^šulfrajnské*' školy, kdyby jejich uitelové dovedli si tak obratn nminy, jak dovedou zde ve školách vésti ve domácím,

—

ubohosti.

píin

uiti angliin

ovšem ani polehujících okolznamená jen tak lepší stav americkj^ch vtší vinu esko-amerických rodi. Jestliže jsme Není-li nátlaku, není

ností.

—

pomr

A

v minulosti ztratili mnoho zdejšího dorostu, jestliže ješt dnes mnoho ho ztrácíme, je to jen vinou naší.

Díve než pejdu k rzným formám této viny, musím ovšem konstatovati po pravd, že všechen dorost jsme pece neztratili. Kus dorostu pece jen zstal zachován, jak na venkov, kde snáze se mateština dá zachovati (rodiové zde více jsou s dtmi ve styku, nemají tolik schzí a zábav a mohou se proto více dtem vnovati), tak i ve mstech. Dalo by se najíti po Soustátí hezkých pár

tisíc

esky

echo-Amerian,

cítících.

A

zde již narozenj^ch a pece jen radostnou známkou lepší budoucnosti

jsou zvlášt kluby esko-amerického dorostu, jež v poslední dob poínají se ujímati a musejí v budoucnosti vésti k dležitým útvarm posilování esko-americké národní myšlenky. Jsou to pedevším kluby ^' Komenský'^, mající již svj msíník a rozšíené hlavn ve stedních a západních státech, dále literární kluby (v New Yorku klub "Slavia", jehož jsem byl spoluzakladatelem,

pkn

—

si velmi ile, nejnovjší zpráva oznamuje ze Cedar Rapids, že tam žactvo vyšší tídy eské školy založilo literární klub ''Svatopluk ech" z vlastního podntu), nyní Jednota S. P. S. ve smyslu usnesení posledního svého sjezdu v Mihvaukee poíná organisovati dorostové kluby, samé to známky lepších píštích dn.

vede

.

— 145 —

:

K tm

lepším

známkám

náleží

i

mohutnní eských

oddlení veejných knihoven. I zde jaký to rozdíl mezi Evropou a Amerikou! Kdežto v Rakousku a Nmecku bylo by v nmeckých mstech pošetilostí o nco takového žádati, zde záleží jen na uvdomní našich lidí a trochu piinní, a hned vyjde Veejná knihovna každé národAbych citoval jen pípad, jejž nosti ochotn vstíc. z vlastního názoru znám, uvádím eskou knihovnu newyorskou, jak dnes zvykli jsme íkati eskému oddlení AVebsterovy poboky Newyorských veejných knihoven, mající vlastní pknou budovu v eské tvrti newyorské, na Avenue A mezi 77. a 78. ulicí. Zprvu ást, dnes již celé tetí patro vnováno je výhradn eským knihám. stojanech jsou eské asopisy, ve vitrínách skvostná literární, jimiž mžeme se pochlubiti Amerianm (vzdlaný Amerian má jako Anglian ^'el}' smysl pro krásnou knihu, dkazem toho jsou krásné tisky a vazby podniku ''The Roycrofters", jejž ídí v East Aurora, N. Y.. znamenitý lovk, spisovatel Elbert Hubbard), je

Na

díla

tu

již

i

pkný výbr

hudebnin

eských,

poet dl

v knihovn dostoupil již na 4,000 (kniho^oia trvá teprve podrobnji pátý rok, byla otvírána 24. íjna 1906, viz o ní Vojanv ''Velký New York", str. 51 a 180). Takovéto knihovny mají vesms, abych užil národohospodáského terminu bankovkového, vlastní regulaci

—

obhu.

ím

více jeví se jejich

poteba,

to jest

ím

více

skuten

te, tím více ústedna na takový oddíl beze New-yorská knihovna dostává všeho íkání pispívá. 1.000 dollar ron, protože denní od msta výpjek je kolem 150 knih. A tak je všude. Záleží opravdu jen na nás samých, aby tyto eské ve-

se

prmrn

prmr

ejné knihovny

stále více

mohutnly

a

aby

jich

pi-

bývalo.

Hlavní složky smutného fakta velké ztráty dorostu ili naší vlastní viny jsou tyto 1.)

Nedostatek národního

uvdomní. Jen

— 146 —

ten, ko-

mu

národnost pirostla tak k srdci, že je souástí jeho dovede napnouti všechny síly, aby stejnou lásku k národnosti vštípil i dtem. Kde takového uvdomní není, tam není nikoho, kdo by se namáhal se za* chováním cešství v dtech, a dti následkem toho nutn Kostou-li z nich *' eští Ajryši", jak se se odnárodnjí. tu íkává, je to zcela pirozeno. Rodiové, kteí neznají žádného lepšího života než jísti a píti, nejsou s to dáti dorost svému národu, protože snaha po zachování národního vdomí je vyšší, kulturní snaha, a ty jsou jim zcela cizí. Zde je vcí spolk našich, vnikajících do všemožných vrstev, aby všude plely toto býlí. Má-li jejich množství míti njakou omluvu, njaký dvod existenní, mže to hfti práv buzení a posilování národního vdomí. Spolky, roztroušené po celém a zasahující do každé ulice a do každého domu, mohou tu vykonati dobrou práci. Tou budou-li se moci vykázati, bytosti,

mst

zbaví se dnešní asté lového spolkaení.

pedhzky

planého, nicotného, ja-

Pílišný shon po hmotném blahobytu. Tak avýmluvu: ''To víte, lovk je od rána do veera zapražen do práce, kde pak mám vzíti as, starati se o dti!" Kdo se dovede starati o svou bankovní knížku, o svj dm, mže se starati též o dti. Ty nejsou o nic mén dležitou položkou jeho pée. Kdyby 2.)

sto slýcháte

si

nkdo

koupil

—

dm

a nechal jej

sejíti, láli

by

mu

lidé

dm

''Když se nedovede o starati, neml si jej kupovati Zdaž nesluší stejn íci Kdo se nemže o dti starati, nemá jich pivádti na svt Jakmile povinnost rodinného života. A mám dti, nastává je pouze vcí rozumného rozdlení asu, aby lovku zbyl as na dti. "Of all vain things excuses are the vainest", povídá Buxton, a tato výmluva náleží k nejplanjším nejvyššího ádu. se ví, kdo provinil se touto chybou po nkolik let, stává se pak již bezmoca íkali:

!

'

'

:

!

mn

To

— 147 —

tm

ným práv

tak,

jako v následujícím

pak

pípad

pohodlí,

marné mimo vzácné výjimky. Dít je choulostiv}' strom, jemuž nutno vnovati péci soustavnou a péi hned od prvopátku. Dítti musím pedcházeti pedevším dobrým píkladem, protože napodobování u dítte hraje svrchovanou úlohu. Když dít slj&i otce mluviti s chutí a pkn esky, mluví pak též; když dít vidí otcovu lásku k eské knize, zamiluje si ji také; když dít slyší hovoiti otce s nadšením o eském národ, stane se mu cešství nezbytností. Pro a

všechno

úsilí je

již

jsme dnes tak hrdí na ešství Svatopluka echa? Protože ssál je již v dtství do sebe. Sám to praví ve "Václavu Živsovi", když lící, jak se u jeho otce scházel zástup vlastenc: "Srdce celé oddal otec té legii vrné linul v duši dtskou již svých zá ideál, a vj^pravoval hochu rád o pedk síle a sláv, líil vlasti dje; dva vzácné obrazy asto zdvíhal ped zraky mé z nejhlubší skín pihrádky, v nížto Epištoly též reka brixenského ukrýval výzvdu žandarm: obraz Husa byl to a Žižky. Zvlášt velý paladýn byl vzájemnosti slovanské jevil mnohokrát, kterak od zimy pólu a po stálý jihu máj ohromné plém se šíí pokrevních bratí, dti velké Slavie matky. Vštec Tatranský jemu byl proto srdce miláek a v duchu asto slyším, jak nadšen, hlasn mi ítal

mn

mj

mn

vné

." verše jeho slavné. Jako musí míti otec as na výchovu kar aktéru dítte, stejn musí míti i na tohle všechno as. Musí ukázati dítti svj hluboký cit pro národnost, a dít jej pak napodobí. (O tom ostatn viz nejlépe celou kapitolu "Výchovné pudy: napodobivost, zvdavost" v e.

ském peklade výborné francouzské knihy "Rozumový a mravnostní rozvoj dítte" od G. Compayré, Praha, Šimáek 1898). Pokud mluvím o otci, rozumím tím ovšem,

— 148 —

matka má jej v této snaze podporovati. Nkde arci matka sama pevezme tuto úlohu, ale o tom nemluvím, protože dle mého pesvdení otec nemá takovéto pože

vinnosti pesunovati na matku, nýbrž

v

svj

díl

má

konati pocti-

dtí.

Tento moment

našem americkém

Mnohý

roli.

výchov

Pohodlí.

3.)

tože v

ve

pípad

našinec nedovedl

je nejbolestnjší, pro-

hrál vždy vjniikající

sob odíci hodinu

leno-

na pohovce nebo sezení v hostinci nebo dokonce u karet a vnovati ji dtem, jejich národnostní výchov. A pak slyšíte téhož muže, jak si naíká, zrovna jako ten šení

vídeský krajan:

^'

Darmo

všechno,

nezmníme

to,

bra-

chu!"

Tento omluvu}' fatalismus je zástrka, kterou A vždy se k tomu pidái u nás lovk tak asto slyší. vá: *'Co pak ty, ty máš ješt malé dti, uvidíš však, až budou starší! Ve škole a na ulici zvyknou si angliin a pak ti doma jinak nepromluví, i kdybys je mlátil!" Za prvé v to nevím, protože moje starší dcera již jest 11 let a stále ješt nejeví ni nejmenší píznak oné ''nutnosti", naopak, te eské knihy stále vášnivji a ani jednou nepostehl jsem u ní zákmit njakého studu za to, že je ''Bohemian". Za druhé ani škola, ani ulice nesmí nikdy vystoupiti nad otce. Dít teba vychovávati tak,

aby v je-li

vidla nejvyšší instanci, což je zcela snadné, asto s díttem ve styku, pomáhá-li mu ve škol-

otci

otec

mu ve všelijakých, teba všedních sbhlých, zkrátka je-li dítti prvním a nejlepším pítelem. To je také nejlepší podklad pro vážnost a obdiv dítte otci. A s tím souvisí práv za tetí: bití není žádná výchova. "Podstatným prostedkem vychovat elským je napodobení a bude jím vždy, pokud se bude moci opírati o vážnost a obdiv,"

ních úlohách, radí-li

vcech mimo

dm

vi

praví CompajT:'é

(str.

245).

Nerozumné spolkaení. V amerických našich pomrech bylo by velkou chybou zapomenouti na tento moment. U nás spolky mužské i ženské dosply k úžas4.)

— 149 —

Pokud je kdo svobodný, nech si nabere spolk, kolik chce, s jediným obmezením, aby mu zbylo Každý lodosti asu na sebevýchovu dobrou etbou. vk musí si zjednati pedevším pevný názor svtový a pak musí se ustavin dále sám vzdlávati etbou. Sezení v hospod dá málo vážného rozhledu. Vím o pípadech, kdy v hostinci u stolu vedena byla zcela hloupá, až tíhodinová debata, spor o vc, kterou bj^lo by bývalo lze v minut rozešiti, kdyby v hostinci byla police s Na-

nému potu.

uným

Vc

odborníkovi zcela jasná byla slovníkem. zde neodborníky zbyten petásána a uvádny rozmanité náhledy o otázce, vdou dávno pesn rozešené. Tak zabito bj^lo již na tisíce hodin v hospodských diškursech, jejichž odezvu i já jsem asto pocítil. Byl jsem ti léta redaktorem denníku, a tu velmi asto pišla k zodpovídání v ''listárn redakce" podobná otázka, o kterou byl v hospod veden dlouhý spor, uzavený konen sázkou. Otázky nejnemožnjšího druhu, od rozumnjších (jak letí dlová koule, zda je dosud v Cechách rozdlení na kraje) až k pitomým (jaké je nejvtší íslo bot v rakouské armád, kdy byla zavraždna Hrzová), o záhadách karetních ani nemluv, jelikož ty

každý ádný list dnes pímo hází do koše. Ženatý muž a vdaná žena má ješt mén svobody než svobodný lovk. Vedle obmezení sebevzdlání nastupuje ješt pée o dti, o jejich rozumový vývoj, k emuž náleží i pstování myšlenky národnostní a vštpování racionalistických základ, jimiž ochromuje se vliv (Dle. zákona nemá se v Public školy, pokud vbec jest. School naší dtem vbec nic náboženského pedkládati. Ze zkušenosti vím, že mnohé uitelky si tak skuten vedou a že dti nepišly v nkteré tíd za celý pobyt v ní ani s jedinou otázkou ke mn, bych jim to neb ono vysvtlil. Ale nkteré uitelky zase, zvlášt Iranky, obcházejí každou chvíli zákon a jsou plny zmínek o Bohu). Spolkový ruch je ve mnohých smrech velmi pro-

— 150 —

povinností každého, aby byl lenem Ale jeho povinností také je, aby si zjednal lenství pouze v tolika spolcích a v nich zase pijal jen tolik výbor, kolik není na závadu péí o rodinu. Jakmile otec i matka mají tolik spolk, že netoliko každý veer v týdnu mají njakou schzi, ale nkdy dokonce za veer i ti schze, je to rozvrat rodinného života, který plodí více zla než dobra. Takoví rodie zachovají jenom sebe národnímu ruchu,

spšný, proto

je

nkterých národních spolk.

dv

budoucí zajištní, dorost, tomuto národnímu ruchu nemohou. A tak konená rozvaha jejich innosti je passivní: nezachování dtí národní myšlence ubíjí cenu jejich národní práce. A naopak: kdyby byli sice mén pracovali spolkov, ale z dtí svých vychovali upímné eeho-Ameriany, byli by vykonali daleko více, protože byli by psobili jak píkladem jiným, tak i národní vci byli by získali na další léta nové bojovníky ve svých dtech. Nerozumné peceování významu angliiny. 5.) Máme též krajany, kteí sami jsou stále echy, ale domnívají se, že dtem jejich nemže býti eština k žádnému dobru. Úmysln tudíž nenamáhají se s eštinou svých dtí, ba i sami hodn mluví anglicky, pokládajíce to jaksi za svou obanskou povinnost. V té píin nejvtší závadou je, že tito lidé z pravidla neznají tu lepší, opravdu intelligentní Ameriku. Prmrný Anglo-Amerian ovšem práv tak jako evropský Anglian pesvdale

dáti

en

je o *'samospasitelnosti" a naprosté sobstanosti angliiny, ale vzdlaný' Amerian ovládá vždy ješt nkteré jiné jazyky, aspo tolik, aby mu byla literatura jazyka toho pístupnou. Intelligentnímu lovku neteba vykládati, pro je dobe znáti nkolik jazyk. Tím, že mže ísti v originále knihy jiného jazyka, má ped sebou otevený nový kus duševního svta. Ale i lovku, majícímu smysl jen pro hmotný zisk, lze vysvV zemi naší, kde bude záhy žíti tliti prospch eštiny.

— 151 —

eských Amerian, eský dopis a eská rozvždy posk}i:nouti cenné výhody obchodní, zákazník ped soutžícími koUegy atd. Jsou

celý milion

mluva

mže

získání

konen

—

angliina je nco lepšího a eština nco sprostšího. O tom radji nebudu mluviti, jednak protože tento druh pece jen pomalu mizí, jednak protože tím uzavírám svj výet v kruh: tito lidé vlastn patí do kategorie prvé, k tm, kdož trpí nedostatkem národního uvdomní. Uvdomní národní sesilovati jest u nás krajn teba i z píiny ješt jiné. Pisthovalec z Prahy, z prmyslových míst vbec nebo dokonce z ponmovaného území má již siln vytíbený národní cit, utužený stálými boji s germanisací. Ten chrání pak národnost svou mnohem houževnatji než pisthovalec ze zemdlských osad ryze eských, který nikdy nemusil se o svj jazyk a národnost bíti a není tudíž tak citlivý národnostn. Ale práv eská Amerika velkým procentem pochází z ryze eských vesnic, msteek a venkovských mst, kde nebylo zápasu o udržení národnosti a tudíž nebylo potebného V3''^cviku pro zdejší pomry, v nichž ne násilí, nýbrž prostý denní život a prospch snaží se vyssáti nám naše ešství a nahraditi je naprostým amerianstvím. To také mnoho vysvtluje, a proto práv teba zocelovati naše lidi a initi je nepoddajnými. i

lidé,

kteí

se domnívají, že

*

Dležitým prostedkem

k zachování dorostu jest dobrá esko-americká škola. Není to prostedek první. Nejvýše kladu rodinu. Masaryk a jist právem v závru své knihy ''Naše njTijší krise" (Praha, 1895) napsal: ''Kdo vypáit chce svt, musí míti pevný bod, a tím je rodina a národ. Bez zdravé, plné rodiny není zdravého a plného národa, bez národa nejsme nikdo niím." Uvdomlé americké ešství není tudíž možné bez uvdomlých rodin esko-amerických, ty jsou nejdležitjším základem všeho. i

—

—

— 152 —

Ale hned po rodin pichází škola všude tam, kde nemají rodiové tolik asu, po pípad i vlastní zpsobilosti (dokonalého ovládání tch pedmt, jež škola dítti podává), aby dtem dali sami vše, co jim dá škola. Je tudíž esko-amerieká škola doplkem rodiny. A jako rodina dopluje pouze obecnou školu, po pípad reguluje její vliv, stejn i esko-americká škola jako zástupkyn rodi je pirozen jen doplnk anglické Public School. Zizování velkých škol eských, jež by nahrazovaly vbec anglické obecné školy, nemlo by smyslu. Nebylo by to ani úelné, jelikož anglická škola dá dítti všobecné poznatky ádným zpsobem a nevkládá do duše jeho nic, co by nám mohlo pekážeti, bylo by to zbytené mrhání penz, jichž lze jinak poa konen bylo by to i škodlivé, jelikož dít by se uzavíralo na as ínskou zdí ostatnímu svtu, do kterého pak musí pece jen vstoupiti. Jako je nerozumné neposílati dtí do veejných škol z obavy ped školními si jednak pinésti tytéž nemoce nemocemi, (hoch i odjinud, jednak tím snáze podléhá nákaze, když koužiti,

mže

nen

jednou vstoupí do skuteného života), stejn neuškodí dítti upímného svobodáe, když uitelka ve škole vykládá o náboženských vcech. To je práv vcí rodiny, aby podala dítti správné vysvtlení a vedla S církvemi dít bude se pozdji jeho duševní rozvoj. stýkati v život na každém kroku, i jest lépe, když záhy tomu pivyká. Práv církevníci dopouštli se zaasté takové chyby, jíž nesmíme následovati. Soukromá konfessionelní škola nikdy se nemže srovnávati se vzorn zaízenou veejnou Public School, výsledky její jsou vždy na úkor všeobecnému vzdlání dtí. Dr. Auerhan v ''Pokrokové Revui" (1906, str. 427) píše sice, pod dojmem souhlasných návrh Paldových a Havlasovj^ch, že eši amerití mli by se zasazovati o veejné školy esko-anglické. Praví doslovn: ''Jest skuten s podivením, jak žalostn málo posud v této dležité otázce

— 153 —

Pisthovalci, kteí tvoí tak veliké bylo \y konáno. minority, nedovedli si dosud vymoci, aby jich národní individuality ve školství svobodné Ameriky náležit snad se toho vbec ani energibyly respektovány! cky nedomáhali?" Názor tento trpí celou adou chyb. Pedevším je potíž praktická. Osady eské ve mstech 20 letech posunují (eský New York byl se vždy po 10

i

—

ješt roku 1870 kolem 4. ulice a za deset let již kolem 73. ulice), škola by se musila pak sthovati s námi. DáKaždý Amerian le osady mnohdy se i siln rozptylují. je však zvyklý posílati dti do nejbližší školy obecné, a tch je tolik, že žádné dít nemá do školy dále než nanejvýš nkolik blok. Tuto výhodu bylo by málo rodiochotno obtovati a posílati dti na daleké vzdále(U dnešní esko-americké nosti do eské školy veejné. školy jest jinak. Tu jde o docházku školní pouze dvakrát, nejvýš tikrát týdn, nikoli jako anglické školy ptkrát v týdnu dvakrát denn). Pi velké pestrosti nehled ani k odponárodních prvk nemohou obce vyhovti, protože jakžádosti podobné nativist ru mile by se otewela eská škola veejná, žádali by jiní stejným právem o školy nmecké, francouzské, švédské, Otázky opatení uitel na finnské, židovské atd. atd. tolik rznonárodních škol, správy jejich, opatování školních pomcek a pod. nemožno ani petásati. Pak by opravdu takový New York nebo Chicago vypadaly jako Babylon a nikoli jako americké msto. Dotýkám se této utopie jen proto, že skuten i u nás bylo nkdy o ní vážn psáno, a jdu radji rychle dále. esko-americká škola jako škola doplková je s to pln vyhovti svým úkolm. Jde jenom o to, nauiti dti esky ísti, pravopisn psáti a správn mluviti, seznámiti je s eskou minulostí djepisnou, s eskou pítomností zempisnou, kulturní a hospodáskou a ve škole svobodomyslné i s djinami náboženství a s pokroky vdy, které jsou hlavními pilíi moderního názoru sv-

—

—

— 154 —

tového. Ja to vlastn jen dkladná píprava pro další práci, která nám nastává se starším dorostem. eské škole jsou dti od 8 do 14 let. tomto vku lze jenom klásti základy, cím budou dkladnjší, tím snazší bude Ale k té dojíti musí, protože dti opoudalší stavba. štjí školu tu práv ve vku, kdy teprve možno na je-

V

V

jich rozumový vývoj klásti vtší požadavky a kdy teprve lze podrobnji hovoiti s nimi o tch vcech, jež jsou v osnov eské školy. Práv v té píin dnes jasn poznáváme, že nejvíce dosud bylo chybováno. Po opuštní školy nastává období od 14 do 18 let, v nmž všechna práce školy mže býti zmaena, není-li stálého styku

uvdomlým esko-americkým národním životem. Od 18 let mže již jinoch a dívka státi se lenem eského spolku. Ale do tchto 18 let nesmíme dorost pustiti Zde práv ztráty naše byly dosud nejtžší. s oí. pece jen trochu rozhledu po církevnické innosti mohlo by nám býti nejlepší školou. Církve dobe vdí, kam Pi každém kostele jsou kluby pro sluší hoditi udice. takovéto mladé lidi, poádají se dychánky sparty" tomu zde íkáme), pednášky, zpvní veery, výlety, a tím zpsobem buduje se pro kostel pevná opora budous

A

cnosti.

Jednota

.

S.

P. S. svými

pouští se nyní na totéž pole, a jest

Dorostovými kluby jen páti, aby se

si

pracovalo v tomto smru u všech ád. Když eská škola dkladn odbyla eský pravopis a eskou mluvnici, pak v dorostových klubech neteba již se k tomu vraceti (mimo kursy pro ty, kdo do eské školy nechodili) a možno se pln vnovati dkladnému probírání eské historie, obdobám jejím s historií americkou, vý-

kladm o eské literatue, umní a hudb, o eských pomrech hospodáských, o úkolech esko-amerických, debatám o svobodáství atd. Jazyk ovšem není celá národnost, vedle jazyka tvoí národnost ješt celá kultura národa. Ale pes to jazyk je hodn v popedí, a proto je vcí nejen školy, ale

— 155 —

hlavn na prvním míst rodiny a dále i vcí všech eskoamerickych spolk (tyto nemají trpti jiný hovor než eský) i asopis (tyto nemají špatnou eštinou dápíklad), aby

mládeží rostla istota jazyka. chybuje. Kdyby na píklad eské spolky (zvlášt sokolské a zábavní) stály neoblomna zásad eského hovoru, oblomil by si za krátko každý len jazyk tak, že by se mohl hbit esky vyjadovati. Dnes každou chvíli lovk slyší: ''Víte, s^^l (nebo má dcera) mluví jen proto anglicky, protože se nedovede dobe esky vyjáditi a stj^dí se dlati ch}^by." Ve skutenosti však to namnoze není stud, nýbrž pohodlí, neochota namáhati se. A tato pohodlnost je i toho hlavní píinou, že leckterý krajan neb krajanka dnes mluví stejnou eštinou, jako se mluvívalo v Praze za dob Tylových nebo dnes ješt v nkterých c. k. úadech v echách. Zde mly by býti na stráži pedevším svým slavná naše asopisy a stále pipomínati slova, jež do své Postilly vložil mistr Jan Hus: mají po''Též kniežata, páni, r>i:iei, vati

y

zl}'

této

píin

mnoho

s

se

n

mj

tenám

e

s

mšané

pojme-li ech Nmkyni, vrn, esky uily a nedvojily ei. aby dti ihned jakož Xeemiáš sh'šav ano dietky židovské mluvie odpolu azotsky a neumjí židovsky a proto je mrskal a bil: staviti,

aby eská

s

též nynie hodni

by

nehjTiula

;

A

byli

mrskánie Pražané

i

jiní

echové,

jenž mluvie odpoly esky a odpoly nmecky, iekajíc hantuch za ubrusec, šorc za zástrku, marštale za konnici, mazhaus za svrchní sie, mantlík za pláštiek, hauskto knecht za domovní pacholek, forman za vozataj. esku zmtli? tak že by mohl vše vypsati, co sú již kdy jyravf ech slyší, ani tak mluvie, nerozumie jim, co

A

e

mluvie (kap. XL,R).'' Hus psal tak na podzim roku 1413, ale v beznu 1911 lze slova ta opakovati se stejným zápalem i v eské Byl jsem tyi roky uitelem esko-ameriAmerice.

ckých škol a vím, co

to dá za práci, vésti

— 156 —

dti k

ryzí

e-

dti doma neslyší nic jiného než eštinu ubokomolenou a prznnou nejen amerikanismy, ale dokonce i germanismy, které si páni rodie pivezli ze staré vlasti a jichž si dosud neráili odvyknouti. A tak dít se pak diví, že se íká tužka a nikoli plajštiit, chodba a nikoli konk, runík a nikoli hantuch a pod. Pak teprve pijdou na adu amerikanismy tak hust se objevující, že lovk mže slyšeti vty, jako: '^Landlord povídal, že ekne dženytorovi, aby nám poslal pejntae štin, když

ze

sfiksovat ty

bedrumy

a párlr" (domácí povídal, že

ek-

nám poslal malíe vymalovat ložnice a návštvnu). Ye spolkovém život rovnž stídají se germanismy (v každé schzi nco '^pedléhá" místo ne domovníkovi, aby

aby se o tom jednalo) a amerikanismy (položit návrh na stl). Žurnalistika naše vedle amerikanism nkdy zabývá se též zcela neoprávnným doplováním pokladu jazyka eského. Doplky ty (na píklad dlovice místo dlová lodice, bitevnice místo válené lodi, podvodnice místo podmoské lodi se na štstí dosud neobjevila) jsou otrocké peklady z angliiny neb nminy a nedlají žádnou est naší znalosti ducha eského jazyka.

—

Cesko-americká škola cích vykonala

pi

dnešních svých nedostatK dokonalosti má arci pro, uvedu pi rozboru statistiky i

mnoho dobrého.

—

ješt tuze daleko, svobodomyslných škol našich.

esko-amerického školství dosud není. pokus jako editele . A. T. K. selhal. Pedevším, akoli ve výzvách po nkolik msíc optovaných kladl jsem draz na to, že jde pouze z národních dvod o statistiku našeho školství, katolické a protestantské školy výzv mé nevyhovly. Z katolických vbec ani jediná neposlala odpov na otázky, uveejnné ve všech esko-amerických listech, z protestantských pouze eskobratrské nedlní školy v New Yorku, Astorii a Dutch Kills, N. Y., kterýžto nepatrný zlomek nedovoStatistiky

I

mj

mn

— 157 —

mn

o protestantském školství se zmíniti. Zbývá luje tedy pouze statistika svobodomyslných škol esko-ame-

rických, ale ani ta není úplná, jelikož jest ješt dosti škol, které k výzv mé neodpovdly. Uvádím to jako ukázku, jak tžká je práce toho, kdo v eské Americe

Leckde ješt je pda do podobných úkol. není pochopení pro dležité ty vTeprve po ase zlepší se situace, a toho musejí býti

pustí

se

úpln nepipravena, ci.

pamtlivi

ti,

kdo potom pijdou a budou

již

míti práci

snazší.

Svobodomyslné školství má v eské Americe pirozenou poetní pevahu, souhlasící s pomrem stran našich. Prostý rozhled po spolkovém život esko-americkém ukazuje pomrem svobodomyslných spolk k ostatním, že americk3'ch v táboe svobodomyslném neb aspo z mimo církve stojí bez nadsázky 70 procent a jen 30 pro-

ech

cent je v

táboe katolickém neb protestantském.

I žur-

nalistika dokazuje sprá^Tiost tohoto odhadu.

Svobodomyslné školství esko-americké teprve v poslední

dob

dostává se do období zdokonalovacích snah.

jaly se poukazovati na nutnost vážného zabývání se touto otázkou, sjezd svobodomyslný v Chicagu roku 1907 a napotom sjezd svobodá esko-amerického pak došlo Východu petásaly školskou otázku,

asopisy

konen

v dubnu 1910 k založení esko-Americké Matice Školské pro svobodomyslné školství naše. Usiluje se o vypracování dokonalé osnovy uební, o opatení všech potebných školních knih ryze esko-amerických, a tím vším svobodomyslné školství dostává se pozvolna ze svého prvého období, z dtských plének, nkdy hodn chudikých, do vyššího stadia vývojového, období soustavné pée o Reformní úsilí arci rozbíjí se ješt na mnoha zlepšení. místech o nedostatek obtavosti a uvdomní, ale rzné slibné píznaky tu pece již nepopirateln jsou.

— 158 —

:

v popedí stojí tu New York, který sám o sob ve své eské svobodomyslné škole ve vých. 73. ulici má každoron pes 800 žák a spolu s ostatními ástmi New Yorku

a nejbližším okolím (školy ve státu

New

Jersey jsou

vlastn v pedmstích. Velkého New Yorku) vykazoval v den 1. kvtna 1910, ke kterému se veškerá statistika pojí, pes 1,600 dtí. Na druhém míst je Chicago, akoli celkový poet eského obyvatelstva v Chicagu je tikrát vtší než v New Yorku, na tetím Cleveland atd.

K

poznamenati Clevelandzápadní stran souvisí s tím, že Patronát eské nedlní školy ve 2. a 3. ward vydržuje ti školy, jedna je na Clark Avenue, druhá na Sackett Avenue a tetí je Milfordská; jenom ze školy na Clark Avenue dostatistické tabulce sluší

ský otazník

:

pi

mn

odpovdi na dotazník. Dvoutídní tato ško70 žák, kolik bylo v druhé dvoutídní a tetí jednotídní, nemohu udati. 10 sobotních a nedlních škol chicagských zahrnuje školy, vydržované Sborem pro dobro svobodomyslných sobotních a nedlních škol; jsou to školy: Kedzie Avenue, Homan Avenue, Throop Street (''Svatopluk ech"), Town of Lake, Leavitt Street ("Ladimír Klácel"), Merigold, Hanson Park, Oak Park, Irving Park a Nedlní škola v budov S. P. S. v záp. 18. ulici. Název škol bývá pravideln "eská svobodomyslná škola" (u nedlních eská nedlní škola) a pod., proto jmen tch neuvádím, obmezuje se jen na jméno stalo se la

mla

.

msta, u vtších

mst uvádím

tvr

ulici.

Význam

svou vlastní budovu,

výhradn

neb

zkratek jest tento

V škole

znaí, že škola

má

vnovanou.

P

znaí, že škola

ejné obecné S

N

je

je

umístnna v Public

School, ve-

škole.

Sokolovna, ve které

je místní

eská

škola došla umístní.

Národní budova. Národní sí neb

dová budova.

— 159 —

á-

J

najatá pro školu. znaí, že se vyuuje denn po celý týden. je škola pouze nedlní. S je škola pouze sobotní (dopoledne neb odpoledne, protože na anglických školách je v sobotu celý den prázdno). P je škola prázdninová (vyuuje se jenom v letních msících velkých prázdnin veejných obecných škol). Výkaz na stran 161 je pouze statistická tabulka, nikoli úplná statistika esko-amerických svobodomyslných škol. Schází tu ze škol, jež se pihlásily za leny esko-Americké Matice Školské, škola v Bridgeport, O., Traverse City, Mich., Philadelphia, Pa., dále škola ádu B. J. v Monroe Precinct, Salin County, Mír . 132 Z. Neb., jejíž žactvo mlo fotografii v "Osvt Americké" z 5. února 1908, školy v Texasu, "Wisconsinu a jiných státech, v Chicagu škola Vojta Náprstek v eské Kalifornii (Homan Avenue a 26. ul.), položivší 2. dubna 1911 základní kámen k vlastní budov, atd. Pes to tabulka obsahuje pl sta svobodomyslných škol, mezi nimi ty nejdležitjší, a proto lze pece jen uiniti si dle ní obraz o celkovém stavu esko-amerického svobodomyslného školjest jiná místnost,

D N

.

ství a dovoditi z

nho adu dsledk.

nám první dležitý nedoJen vzácnou výjimkou je vlastní budova školní, výhradn úelm školním neb vzdlávacím vbec vnovaná. Jedin taková budova mže cele vyhovovati. Naproti tomu i ta nejlepší Národní nebo ádová budova má Pehled

místností ukazuje

statek.

své velké vady.

Pedevším

stálý

vzrst spolkového

ži-

vota potebuje stále více a více místa v budov a ponvadž spolky znamenají i obchod v hostinské ásti, musejí tak škola, pro se jim dáti místnosti co možná nejlepší. byla stavna, ustukterou budova v první puje stále více a více do pozadí, až nkdy musí se spokoNárodní budovy jsou dále jiti údlem pravé Popelky. pravideln spojeny s hostinskou živností, jež musí co

pvodn

ad

— 160 —

A

New

New

York Bronx

York.

9

..

. .

City.

N N V

Astoria

táž

P P

Winfield

New

Jersey.

Dutch

Kills

Little

Ferry

2

D

18

S

3

867 50 137 86 75 59

3 1

2 2

S

Newark West Hoboken.

J

92 79

p

53

Elizabeth

J

30

Cleveland: Záp. strana Vých. strana.

Ohio

(10)

5

.

.

p p

N

Jižní strana .

Illín*is

P P

1910 1893

1890 1908 1909 1904

?

2 3

(4)

í

(3)

1880 1879 1880 1900 1880 1903

65 116

2

305

táž

Barkwill Ave.

Newburgh

1886 1880 1898

54 56

3

Chicago:

^

Ces.-Angl. škola

na záp.

18. ui.

sobotních

10

nedlních

a škol

Komenský

J

Town

of Lake. Yeaton Street. .

Irving Park Palacký. N. T..

Omaha

Nebraska.

South Omaha.

.

lowa Minnesota.

..

J J

V S s

N

Schuyler

P P

lowa City Cedar Rapids.

Canby Hutchinson

po 1

1

1

1

(4)

N N N

2

P

3

Michigan

Detroit

S

2

Pennsylvania

AUegheny

N

3

Marj-land

Baltimore

S

Oklahoma. Oregon

.

Bay

Renfrow Scio

60 34

45

N 3, PD P

3

172.

40

tikrát

týdn,

N

N N

N N 161

2 2.

P4 1910 1884

6

1878

3

1905

2

1880 1882

3

tyikrát týdn. dvakrát týdn, 4

N N N

P 240

N

(4)

1884 1895 1888 1886 1884

16

S

1

Wilson

Curtis

81

96

P (3)

1893 1884 1890 1897 1905 1898

75 95 34 30 80

5

P

V

St.

.

(3)

450

2

aN 9 aN 8 N2H Sa N S aN 10 den. P 2 dny N 3

3

Kansas

.

(4) 1

Missouri

Louis

(3)

1

1

N

S S

1

P .

N

(2)

1879

16

S neb

1

V

Humboldt Bruno

D

CSPS

rzn

110 80

1895 1910 1908 1908

umoil dluh, na budov váznouProto obchodní ohledy jsou na prvním míst a vše Obchod nemže si dáti ujíti ostatní musí jim ustoupiti. rozmanité' vhodné píležitosti, i stane se na píklad, že v dob vyuování od 4 do 6 odpoledne vtáhne do budovy hudba, vracející se z pohbu, a spustí v hostinské místnoale jak pi tom uit? Zní veselé pochody, sti koncert. A stžovat si? Obchod je obchod! Nebo zase v ádových budovách je po stn plno fotografií spolkových, které Budovy takové jsou též vždy v ruší pozornost žactva. nejživjších ulicích, a tu ovšem v letní dob na otevení oken není pomyšlení, jelikož pekelný hluk z ulice by znemožnil úpln vyuování ale i pi otevení dveí na chodbu je zle, protože pak po chodb chodí rzní lidé, zavznívá opt jiný hluk, rzné hlasy, budící leckdy výbuch smíchu a pod. Uvádím schváln jen vady mírnjší, o minejvíce vynášeti, ab}^ se cí.

—

;

moádných smutných pípadech, kde eská ko Popelka musila

vzíti za

vdk

škola jamístností vedle hostin-

Stálýra voláním po náprav Školské pece se situMatice Cesko-Americké a zízením ace zvolna lepší. Já v této píin obmezuji se na prohláDo Než nedostaten umístnou školu, radji nic šení takové školy dti, zvj^klé na velké anglické Public Schools, chodí s naprostou neúctou, kterou pak penášejí na vše eské. Domnívají se potom, že všechno eské musí a taková škola zpsobí pak býti ubohé, málo cenné. eská škola budiž vždy v místo dobra daleko více zla samostatné budov, teba malé, ale isté, pkné a útulné, v postranní tiché ulici, se stnami vyzdobenými výhradn pomckami uebními (djepisnými obrazy, pohledy krajinnými, mapami, reprodukcemi eských dl umleckých) a s pknou knihovnou. Ped msícem vypracoval jsem práv pro esko-Americkou Matici Školskou vzorný seznam jednoho sta eských knih pro mládež, ten je nyní pomckou pro zakládání takovýchto knihoven. Samostatná školní budova dá se pak výborn použiti i k jiným

ské sín, nechci ani mluviti.

!

:

—

!

— 162 —

!

vzdlávacím úelm; v týdnu veer neb v nedli k pednáškám, k schzím Dorostových klub a pod. Úplné odlouení od všech hostinských úel je základním požadavkem v mých oích, a proto školy, umístné ve velkých Národních budovách, pokládám zásadn za vadné. Mohou-li církve stavti kostely bez hospod, musejí míti svozase školy bez hospod, jelikož škola je svobodomy-

bodái

ím je kostel církevním lidem. Jen k samopívtivé škole, výhradn vnované vzdlání, mže dít pilnouti jak s úctou, tak s láskou Ve píin vyuovacích hodin pimlouval bych se vždy za hodiny v týdnu, po návratu dtí ve 3 hod. z anslnosti tím,

statné,

glické školy, a za sobotu dopoledne (sobotní odpoledne, vzhledem k tomu, že ostatní dti mají po celou sobotu prázdno od anglické školy, nechal bych dtem, aby nespatovaly pítž v eské škole) nedle budiž vnována ;

umleckému programu pro starší doPi tom je ovšem nutno, aby dti aspo dvakráte rost. týdn chodily do školy. Vyuování jednou za týden je ve mnohých pípadech jen vyuováním na uspání svdojen

pednáškám

a

mí píslušné osady eské,

— ut

aliquid fecisse videatur,

jak se latinsky íká, to jest aby se mohlo íci, že se nco dlá ili že osada není bez školy. Ale (pi 40 týdnech roního vyuování) žádati na uiteli, aby ve 40 až 80 hodinách za rok nauil 50 i více dtí opravdu nco dkladného, je požadavkem tak nehorázným, že ponkud jen myslícímu lovku rozechvje se srdce soucitem s takovým uitelem. Škola nesmí hfti pouze pro formu, musí býti vážným prostedkem k vypstní citu pro eský národ, a k tomu je nutno dáti uiteli dosti asu. Ten se ovšem dá upraviti zase jen ve vlastní školní budov, jelikož v Národních budovách obrovská innost spolková našich osad se kižuje s potebami školy. Poet žactva neuspokojuje. Srovnání ruchu spolkového s íslicí školní návštvy na první pohled ukáže, že vnovali jsme v minulosti i dodnes nejvtší procento

— 163 —

sil spolkm a velmi málo péi o eské školství, V New Yorku je na sto svobodomyslných spolk, v Chicagu

svých

—

jak to souhlasí s íslicemi eského žactva tyi sta, ve svobodomyslných školách? O tom teba již jednou A zase se nám ped oi vynoí požadavek uvažovati

na

!

budovy

Jen úpravná škola, s pravidelným uitelem, mže lákati všechny rodie, aby dti do takové školy posílali. Pak opravdu teprve školy porostou, kdežto dnes leckterá škola pi nedostatcích svých místností ani nedovoluje další stoupnutí vlastní

vyuováním

potu

školní.

a dobrj^m

žactva.

Roky dvacet

založení jsou

let žijí již

nám vážnou dtkou. Ticet neb školy. Kdyby bylo bj^valo od

mnohé

poátku vnováno jim tolik pée, kolik školství vyžaduje, kdyby svorn všechn}^ svobodomyslné spolky každého

msta

síly a všechny své prostedky vyskvlé ústavy již to mohly býti a co mohly vykonati pro esko-americkou ideu! Místo toho naše školy jsou nám namnoze živou vj^itkou, planoucím dokumentem nedostatku opravdovosti a hlasným voláním po náprav.

byly nejlepší své

naložily na školy, jaké

Jednou

Míz nejvtších bolestí je otázka uitelská. zvlášt v malých osadách, bylo to zprvu nejtžším oíškem. Nejenom že nebylo osob pímo kvalifikovaných pro tento úad, nebylo leckde ani osob jinj^ch, jež by mly náležitou znalost eského jazyka (mluvnice a pravopisu), sty,

eské

literatur}^

eských djin

pevn

a

eského zempisu

a

svobodáského názoru svtového. založeného Za tako\7'ch okolností bylo ovšem marno žádati njakých zázrak. Pokud dokonce uitel jenom z nadšení vyuuje zcela zadarmo (v mém pehledu je tomu tak ve 2 pípadech), vymyká se innost taková kritice, a škola nezapadá vbec do normálního rámce, v nmž musí jíti placeným uitelem, na nhož dle platu lze o školu s

ádn

klásti

požadavky.

— 164 —

Vdí

ádn

zásadou mlo by býti: Uitelem budiž kvalifikovaný muž, který byl nebo mohl býti uitelem i ve staré vlasti; plat jeho budiž takový, aby se srovnával s americkou prmrnou mírou životní (standard of life v Americe stanoví Emily Green Balch jako profesorka národního hospodáství na 2 dollary denn ili 60 dollar msín, co je pod tím, není život americký, nýbrž život pod Amerikou) a tím aby bylo uiteli umožnno, vnovati se výhradn škole bez shánní vedlejších V3'dlk; se vzrstem školy budiž tento plat postupn zvyšován, aby uitel vdl, že nebude po celý život odkázán na stejný plat beze všeho zlepšení. Jen tím zpsobem bylo by lze získati školám trvalé, pln zpsobilé uitele. Malý plat vede k tomu, že ucházejí se o uitelství namnoze jen lidé, kteí té chvíle nic jiného nemají a z nouze spokojí se vším, kteí však také, jakmile se jim nahodí nco lepšího, místo opouštjí. To jim nelze míti za zlé, zvlášt v Americe, kde každý hledí své postavení stále zlepšovati, ale tím škola ociuje se stále ve stadiu zaátk. Každý uitel zaíná znova, uí se vyuovati, a když konen si upravil vlastní zpsob a nabyl zkušeností, odchází, a historie poátk se zase opakuje. To vedle nedostatku zvláštních budov bylo dosud druhým

bu

hlavním zlem, vysvtlujícím ovšem jasn, pro za tolik let dostali jsme se tak málo ku pedu. Byla to pravá Sisyfovská práce, balvan, válený do kopce, vždy znovu sítil se dol. Docílení stálosti uitelské je ovšem možné pouze u škol každodenních. Jen tam mže uitel dostati takový plat, jak jsem práv naznail. Výše té dosud nedosahuje žádný uitelský plat. Blíží se jí však platy v New Yorku (ídící uitel 45, druzí dva po 40), v Chicagu (45 doll. msín), po pípad Baltimore a Curtis Bay (jsou-li pod jedním uitelem, má tento 47 doll.). Pi tom doplnk musí uitel sehnati si vyuováním pianu neb houslím, sbormistrovstvím pveckých spolk, literárními pracemi

— 165 —

a pod.

U

škol sobotních a uedlních je vc tuze tžká. se potíž obejíti tím, že jeden uitel neb ti školy (na píklad v jedné ucí v sobo-

Ve vtších mstech dá

dv

dostane tu dopoledne, v druhé odpoledne a v tetí v nedli, tak Newark, Little Ferry a Dutch Kills). Jinak však pouhé uitelování jednou v týdnu bude míti vždy ráz ochotnický a ponese všechny vady dilettantství. Zejména pro sobotní vyuování je tžko nalézti uitele, protože tento musí se po celý ostatní týden jinak živiti, a tu je málo

takových zamstnání, aby bylo lze dostati práv v sobotu dovolenou pro uitelskou innost. Pi tom oceování této innosti kolísá úžasným zpsobem. Americká zásada ''levný pracovník je vlastn ten nejdražší" dosud málo pronikla. Nkteré platy jsou skuten tak nízké, že pi té láci opravdu nelze na uiteli nic, pranic žádati. Na nejvyšším míst pestré stupnice všech ostatních škol (mimo denní školy new-yorskou a chicagskou a školu Baltimore-Curtis Bay) stojí 1 doll. 33 cent za hodinu. Pak to klesá na $1.10 (2 pípady), $1.00 (13 pípad), 83

cent

(3), 80 cent (1), 75 cent (6), 70 (1), 66 (1), 60 (1), 50 cent (7), 45 (1), 44 (1), 43 (1), 38 (2) a po jednom pípad 37,32, 30, 25, až na posledním stupni

v jednom pípad je 20 cent za hodinu vyuování. U nkterých z tchto plat nutno ješt odeísti jízdné po železnici nebo po pouliní elektrické dráze, bydlí-li uitel daleko od školy. Založení Cesko-Americké Matice Školské bylo teba vítati s velkou radostí. Stane-li se tato skuten ústednou (k tomu musil by ovšem povoliti antagonismus, panující mezi esk3'm New Yorkem a Chicagem), mohla by pak stanoviti minimální odmnu za hodinu, což by bylo zcela americké (iní-li se tak v uniích, sluší zavésti to tím spíše v oboru, jenž má tak dležité kulturní poslání.) Ústedna ta mohla by rovnž zavésti jednotu a zdokonalení uebnic, jednotnou osnovu uební, zaopatovati uitele, naléhati na zízení školních knihoven (v 18 pípa-

— 166 —

.

dech naší tabulky nebylo školních knihoven vbec, v etných pípadech byly knihovny malé, nejvtší jsou v Cedar Rapids 372 svazk, New York 300, South Omaha 232, sbor 10 sob. a ned. škol Chicagských 200, St. Louis 200

svazk) Vydržování škol dje se tak zvanými Patronáty neb Sbory zástupc. Vtší i menší poet místních spolk, vydržujících školu, vysílá své delegáty do patronátu i sboru, a práv tento zpsob, sám o sob zcela dobrý, potebuje namnoze zdokonalení. Každý spolek má svým

lenm

vyložiti, jak velké a dležité poslání má ceskoamerická škola, a požádati je, by delegátství pijal z nich ten, kdo pedn školství trochu rozumí, a za druhé má as a nejlepší vli o školu se starati, schze sboru navštvovati a úad ten po delší as podržeti. Takový delegát, který jen z pinucení vezme úad ten na se, protože pranikdo ve spolku to nechtl pijati, a který pak neten nebo dokonce nepoádn schze navštvuje, nemže škole prospti, naopak poškodí ji. Rovnž stálé stídání zástupc je škodlivé, protože vyvolává stále jiné nálady a smry ve sboru, zde velmi nebezpené, protože škola potebuje klidný, jednostejný vývoj. Nechtl jsem probrati otázku esko-amerického škol-

ství

podrobn, k tomu bylo by teba

zvláštní

knihy.

Proto vložil jsem ji pouze do epištoly o našich dtech, ale vynasnažil jsem se pes to, aspo dotknouti se všech hlavních jejích stránek. *

Nati visté (pívrženci strany, která hledí s patra na všechny pisthovalce, žádá výhody pro obany v Americe zrozené ped pisthovalci a usiluje o obmezení immigrace) velmi asto vytýkají pisthovalcm, že píliš záhy ženou své dti do práce a nedávají jim píležitost k lepšímu vzdlání. Výtka ta postihuje i nás americké echy, "Dennice Novoa my sami toho každou chvíli želíme. vku" trpce stžovala si loni na to, že z clevelandských

— 167 —

!

vyšších škol (high schools, tolik co v echách stední škola) koncem školního roku 1909-1910 vyšlo pouze šest eských jinoch a dívek, poet to na tamní osadu jist záptí na to "Rozhledy" a ''Osvta smutn nepatrný. Americká" celou redakní stranu vnovaly témuž pedmtu a oste tepaly faktum, že i v Chicagu a Omaze lze eské studující vyšších škol na prstech spoítati. Je to opravdu zvláštní zjev u nás ech. Upadli jsme zde z jedné krajnosti do nové. Ve staré vlasti každá rodina venku i ve mstech utrhuje si od úst nejnutnjší, zde zase provádíme zlo jen aby mohl syn studovati,

V

—

Každoron mžete

esko-amerických novinách slušný poet gratulací, jimiž rodie neb jiní píbuzní blahopejí hochovi neb dveti veejn ke graduaci ili šastnému vystoupení z osmitídné obecné školy. Kdyby to bylo jenom smšné (návštva obecné školy takovému jen je nucená a tak základní vc, že k trochu myslící lovk nebude gratulovati), nebylo by Ale horší jest, že tyto gratulace zárove ješt tak zle. jsou dkazem, že vyjití z obecné školy pokládá se leckdes za vrchol vzdlání, za dosažení dokonalé moudrosti pro již ví dít tolik, že více nikdy nebude poteživot. bovati, tak tedy jen do práce a výdlku Výstižn napsaly "Rozhledy" v uvedeném lánku: "Mnozí rodie mají pohodlnou výmluvu: "My bychom rádi posílali dti do školy ,ale ony nechtjí^ ani slyšet, už Že mnohé dti se nemohly dokat, aby šly do práce." pi první píležitosti dávají škole "vale" s velkou radostí, jest pravda, a bylo by nesmyslným posílati dále do škol dti, které nemají schopnosti neb žádné chuti k uení, ale nikdo nebude tvrditi, že 14:leté dít má dosti rozumu a pochopení pro život k rozhodování o své budoucNikdy nepotebuje tolik rady a povzbuzení rodi nosti. jako v tom vku, kdy pestává býti díttem a zaíná býti jinochem neb dívkou. Ovšem, slyší-li dít doma neustále, co "Džou" neb "Méry" soused už vydlají, a požádá-li

opané.

nalézti v

nemu

Te

— 108 —

njaký cent na vc sebe nevinnjší, dostane za odpovd ''vydlej si", ''pokej, až si vydláš" atd., tu není divu, že dít nemže se dokati, aby již bylo v práci a vydlá Stává se asto že ten dtský výdlek pijde ^rodiválo. hoch neb dívka brzy "osamostatní" hodn draho, perstají rodim pes hlavu a jejich autorita stává se jim nepohodlnou. O tom ze soud pro nedosplé a z policejních stanic daly by se psáti kroniky. íkává se, že "zahálka je poátkem všech nepravostí" a je to moudré písloví, avšak kdyby se pesná statistika zavedla, shle^ dalo by se ,že z tch mladých lidí, kteí na šikmé ploše se ocitli, veliká vtšina v útlém dtství svém hnána byla do Uvážíme-li všecky okolnosti, sotva mžeme pi práce. sthovalce píliš písn odsuzovati za jejich až horenou touhu po hmotném zvelebení. Oni z velké ásti zažili chudobu s její trpkostí a ponížením, a je tedy pouze pirozeno, že chrání se ped nejhorším zlem jim známým. Zárove však posílání dtí v útlém vku do práce není o

m

—

stránky hospodáské praktickým a rozumným. že výživa rodiny, zvlášt za nynjší drahoty, jest tžkým problémem a sotva bylo by spravedlivé vytýkati otci, jenž vydlává prmrnou mzdu dlnickou, když hledí si ulehiti bemeno, jež stává se nesnesitelným v pokroilejším vku; avšak výdlek dítte 14-151etého jest nevyhnuteln velmi nepatrný, a když se spotou výlohy za jízdné po pouliní dráze a pod., nezbude toho mnoho. Ty dva roky, od trnácti do šestnácti, znamenají velmi mnoho. Vývin tlesný pokrauje velmi rychle, ale potebuje píznivých podmínek. Není hroznjší nemoci nad souchotiny, jež právem nazývány jsou "bílým moani

se

Doznáváme,

rem", choroba, která krom utrpení, jež snášeti jest nemocnému, svým pozvolným prbhem vrhá tžké bemeno na celou rodinu, a obtí této choroby, jež nií lidi v nejproduktivnjší period života, ítá se v této zemi do statisíc. A kolik tch obtí uhnalo si první zárodek souchotin ve vku, když jako útlé dti poslány byly do prá-

— 169 —

kdy musely d3'chati tžký zkažený vzduch, zatím co. potebovaly vzduchu erstvého a zdravého pohybu, aby se mohly náležit vyvinouti a otužiti s celým Ty dva roky, od trnácti ostatním tlem pro boj životní a rodie nemli by spdo šestnácti znamenají mnoho chati s posíláním dtí do práce, jakmile vyjdou osm tíd obecné školy a asto díve, než jsou s nimi hotovy. Šestce,

jejich plíce

!

—

náctiletý hoch neb dívka dostanou již slušnjší mzdu, snáz všecko pochopí, a co nejdležitjšího, práce se jim neznechutí, jako se stává velmi asto u dtí, které píliš

záhy byly "zapraženy" a musily pepínati své slabé

síly.

pak obdrží zamstnání lépe placené s píležitostí a vyhlídkou na postup jinoch neb dívka, kteí s úspchem o.dbyli školu vyšší a vstupují do života v prmrcelá desítiletí ném vku 18 rok. I tu ješt ekají na

Tím

spíše

n

práce a

duševn

boj

životních, pro které jsou však

mnohem

lépe

tlesn

vyzbrojeni a pipraveni, nežli dti, jejichž tlesný i duševní vývoj pedasn zaražen." Obmezil jsem se na citát, protože lépe nedá se to beztoho íci. Kdyby šlo jen o rodiny tžce se protloukající, nebylo by teba o vci mluviti, akoli i zde jen trochu na píklad židovských pisthovalc ukástudia že nám ihned, jak zde i chudé rodiny dávají poslední na lepší vzdlání svých dtí. Jestliže se pak nkdo chce diviti, pro je tolik židovských právník, léka, nejlépe placených zamstnanc ve velkých obchodních závodech Ne diviti se, ale obdivovati a pod., je to prost hloupé. Ale nejde jen o rodiny nuzn sluší tyto židovské rodie. i

pomr

práv v rodinách dosti již zámožných, s pknými obnosy v bance nebo dokonce vlastnictvím dom, panuje pedsudek proti vyššímu vzdlání. Dokonce se asto myAle slí, že je to neamerické, nehnati dti do výdlku. není vtšího omylu. Není ovšem teba, aby každý stal se právníkem, lékaem, profesorem a pod., vyšší vzdlání Zámožní Ameriané je dobré pro každý obor životní. pošlou dít do kolleje a university a pak je posadí teprve žijící,

— 170 —

do továren, dílen a kanceláí. Rooseveltv syn šel sice do továrny na koberce a pak stal se prodavaem v závod, ale díve si odbyl universitu. Amerika nezná dosud zla ueného proletariátu (nkteré výjimky, o nichž nkdy noviny se zmiují, daly by se vždy svésti na rozmanité osobní, soukromé píiny). Zde každému, kdo má vyšší vzdlání, kyne též možnost využitkovati toho v lépe placených místech. A i vzdlaný farmá nikdy nebude litovati svého vzdlání. Sebevzdláním sice lze též dostoupit] stejné výše, ale mnohem obtížnji a zdlouhavji. Kdo má trochu vyšších škol, rychleji dále staví na základech, jichž se mu dostalo ve školách. A ím bude vzdlání eské Ameriky vtší, tím bude lépe s námi. Rozšíením duševního obzoru pestane chamtivost a mamonní, vzdlaný lovk netrápí se závistí, zda jeho známý má nebo vtší než on, vzdlaná žena nevšimne si sousedky, zda má dražší klobouk nebo pláš, vzdlaný lovk, zbohatne-li, nedlá ze sebe hloupé panstvo, a vzdlání je též lovku útchou nejvtší ve chvíli, kdy hospodáská njaká katastrofa srazí jej teba do nejnuznjších pomr. Však si z nich zase pomže asem, a do té doby jeho duševní život dovede jej dlati šastným. Doufám, že tená ve chvíli, kdy dospl k této ádce, dává zcela za pravdu, že jsem název epištoly ''Naše dti'' vlastn zmnil v ''Naše rodie". Dítti v nejet-

dm

dm

mn

njších pípadech tžko dávati vinu. Jestliže dít vytrhne se z vlivu rodi, je to namnoze vinou jejich za-

A

"Pée o dorost" konc otázkou Pée o rodie. Bude-li stoupati uvdomní rodi, budou-li rodie jasn své povinnosti národní, vnují dtem tolik asu a

nedbání. je

proto velká naše otázka

opravdu konec

stále

znáti

:

pée, aby vají,

dostali dti do svých šlépjí. "Jak staí zpítak cvrlikají mladí", íkává se právem.

— 171

VII.

NAŠE LITERATURA A ŽURNALISTIKA.

HE is

greatest of aults,

to

be conscious

Carlyle,

I

should say,

o none.

Heroes and Hero Worship.

!

esko-americká literatura je vcí budoucnosti. ProJan Havlasa (''Z esko-amerického písemnictví", Osvta Amer. 28. dubna 1909), že ''jest, ale nebude, vždy již jen byla", nesouhlasím s ním a jsem pesvden,

hlásil-li

—

Vždy

on to konec konc ani tak nemyslil, byl to jen jeden z jeho vášnivých výbuch, kterými si zde pouze proto nadlal tolik nepátel, že málokdo vycioval na jich to, co já tak dobe z nich cítil touhu, aby nkdo se s ním pustil do polemiky, pekonal jej a pesvdil, že právem.

dn

:

nemá pravdu. Zrovna jako v vbásni^^Silhuetta":

že

"íkáte,

že se v

echách Viktor Dyk pje

prázdno bez útchy

dn valí proud. íkáte,

že je

z vln

íkáte, že pro

marno naše Cechy

kalných vyzdvihnout. se

hráze nepostaví

hrzy

potopy

Poslední víra, víra druha v druhy, i ta že vzata je. To íkáte. Kéž chápu, brachu, tu pausu v hovoru. ekáte, vím to, v nadji a strachu

na slovo odporu." 175

Zde

je to slovo odporu.

let minul}' ch

nemožností.

Nechtjme na eské Americe

Vždy

ani velká

Amerika není

dosud o mnoho jiná! Kolik máme velkj^ch literát? Poe, Longfellow, Emerson, Whitman a nkolik málo jiných jmen to vše. Ale bude brzy jinak. Kolik máme velkých malí, socha, skladatel? Bude je mít Amerika, bude. Ale doposud stavla hospodáský základ, jenž je ^mrvením pdy pro píští vývoj jemných cit a vyšších deál. Jako teba na zahrad dáti všední mrvu do pdy, z níž mají vyraziti nejnádhernjší kvty, stejn i v život teprve dti neb vnuci tch, kdož v potu tvái zápasili o existenci a nemli ani asu vznésti oí ke slunci, obrátí celý obliej k tomuto zdroji jasu a pjdou k nmu. eská Amerika byla na tom ješt he. Naši pedchdci picházeli s malým kapitálem neb zcela bez nho, ve mstech deli se stejn jako pionýi na venkov, vlastn ješt za nepíznivjších okolností, jelikož venkovským zákopnípece jen kynula díve samostatnost a aspo trochu oddechu. Za takového zápasu mlí Umní. Množství našinc picházelo z venkovských malých osad, v nichž nebylo a namnoze ani dnes ješt ve staré vlasti není kvetoucího kulturního života. V echách nikomu nenapadne klásti na njakou vesnici u Kutné Hory neb u Kasejovic kulturní mítko Prahy, -^ a zde najednou chceme zázraky? Vlastn je to skuten malý zázrak, že dnes již jsme zde tak daleko, že mžeme se odvážiti na vydávání takové knihovny, jakou je tato ''Knihovna Literárního Kroužexistenníku". eská Amerika pomalu vystupuje ze ho zápasu. A ím dále, tím více poroste smysl pro vše to, k emu díve nebylo asu, ani pochopení. Za horeného shonu po hmotném zlepšení bj^ly noviny jedinou duševní stravou. Nanejvýš tu a tam njaká knížka malá se objevila, v chudiké výprav novináského papíru. Ale nemohlo

—

km

dn

býti jinak.

Nezapomínejme: Bylo jinak kdysi v echách? Když jsme po roce 1780 zaali znovu žíti, co se tehdy etlo? Kra-

— 176 —

meriusovy Vlastenecké noviny byly vším, k tomu pistupovaly ty jeho malé knížky na chudém papíe, o Rybrcolu,

arodjnici IMegee, Zdenku ze Zásmuku a Hrabti Rožmchicagská veejná knihovna má dosud sedm kníberku, žek jeho syna Václava Rodomila o moském loupežníku,

—

vysthovalcích do Brazílie, hrabti Polgocovu atd. Jakou mli tehdejší vlastenci z každé nové knihy, lící tak dojemn Rais v ''Zapadlých vlastencích". Tato doba trvala šedesát let, 1780—1840. Jak dlouho žije eská Amerika? Také jen šedesát let. S tím musíme poítati. A proto nech nikdo se nediví, že po tak dlouho žili jsme jen novinami a troškou tch typograficky neslavných knih. Dnes již se pomry mní. Knihy jako apkovy "Památky eských emigrant", Vojanv "Velký New York", tato knihovna a j. nemohou již vzbuzovati útrpnost na nií líci. Jsouce sásázená knizeny na stroji, nemají té elegance jako ha, ale to souvisí s americkými pomry, a tato okolnost nebude nestrannému posuzovateli pekážeti. Ale i zde bude stále lépe. více poroste láska ke knize a bude pibývati kupc knih, tím výše bude stoupati zevní úprava knižní. A pak i ve staré vlasti esko-americká kniha stane se pravidelnou souástí knihkupeckého trhu, a nebude již tak, jak Havlasa vybuchl ve lánku výše citovaném: "O nkterém kraji eském neb moravském tolik už se toho napsalo (a všechno na jedno kopyto), že byste ho ani nepoznali, kdybyste po té etb si do nho zajeli. Ale padesát tisíc v Texasu, ty tisíce nebraské, ty tisíce a tisíce v Chicagu a jinde, ty nestojí eské literatue za pozornost se všemi zajímavostmi odlišného života, a se všemi píznaky zmnnj^ch svých obzor, cíl. eský pisthovalec v Americe, pokud je vbec pojmem pro slušné a setlé lidi ve staré vlasti, je pojmem titrn pathetickj^m. " I to se jist zmní, vžd3''t' radost

run

ím

ech

—

pomr

—

známky toho

již

jsou zde

esko-americká

—

!

literatura se rodí a bude.

— 177 —

Nebude

to

odštpenecká, bude to literatura eská, ale s jistým zvláštním pídechem, rznými zvláštnostmi. Jsouc vyrostlá na jiné pd, pod jiným nebem, bude varietou eské literatury, abych užil výrazu v rostlinopisu obvyklého, jen odrdou, nikoli zvláštním njakým druhem. Bude splývati namnoze i s vlastní literaturou eskou, jelikož pražští nakladatelé asem vejdou v ilé spojení Poátky toho již dávno más esko-americkými literáty. me. Václav A. Jung, jenž se proslavil peklady Puškina a Byrona, celých dvacet let žil v Americe, jeho ''Rodina Ottovo nakladatelství Petra Bla" vyšla v echách, vydalo Albieriho a Pšenku, z nichž první po léta patil a druhý úpln patí eské Americe. U nás dosud nejtžliteratura

—

ším oíškem byla otázka nakladatelská. Majitelé tiskáren mli leckteré špatné zkušenosti. Bývaly opravdu doby zlé. Ped temi roky pan Ant. Novák, vj^davatel mildotaz o Kláwauckého týdenníku "Domácnost", na napsal: ''Spis Kláeelových se málo tisklo, celovi nejvýše 500 výtisk, z tch se sotva polovika prodala a

mj

mn

ostatní se rozdalo a potratilo

Svojanovská

neml

ani 150

Vný

kalendá ili Kniha odbratel." Snajdr a jiní ;

A

mli

zkušenosti stejn zlé. Ale dnes již jest jinak. budou-li konati esko-americké asopisy svou povinnost a budou-li naše spolky buditi ve svých lenech, jak jest jejich povinností, lásku ke knize, nebude vydávání knih odvážnou krkolomností. Úplné rozebrání prvního svazku a "Knihovny Literárního Kroužku" bhem pti nutnost nového vydání, vycházejícího souasn s touto

msíc

knihou, je skuteností velmi významnou. *

nám ležeti zvlášt na První zákopníci umírají, prameny o prvních dobách picházejí stále na zmar. zde teba zachrániti, co se dá, a to se musí státi rychle. V eské Americe každou chvíli vynoí se njaká myšlenka. Takovou na píklad je Iškova myšlenka Husova domu v Chicagu. Jsa vždy píDjepisná naše

literatura musí

srdci.

— 178 —

tlem

rychle dosažitelného (proto místo úsilí o eskou tiskovou kancelá ve staré vlasti a její pouhou poboku americkou byl jsem pro okamžité zízení Cesko-americké kanceláe, a skutenost jist dnes již dala za pravdu), byl bych i zde pro zúžení cíle, zhuštní na nco krajnutného a rychle docílitelného. Husv musil by býti skvlá budova, jelikož na malou budovu nesmíme pece dáti nejvtší naše jméno. Stavba podobné budovy daleko vážnjší otázkou je fond na není vcí hlavní, A to by zde musilo býti vše díve, než její vydržování. by se poalo se stavbou. Postaviti budovu a pak nemoci ji udržeti a pihlížeti k jejímu prodeji, jako se stalo s nkterými jinonárodními klubovními domy v Chicagu, podobná ostuda se jménem Husovým se spojiti nesmí. Musila by zde tedy býti budova úpln istá, beze všech dluh, a ješt na slušnou dobu fond k úplnému vydržování. Vydržování stálo by arci dost penz, protože píjm nemonesmí býti ani hospohlo by býti mnoho. V Husov da, ani tanení sí, to je samozejmo. Ale jiné vci málo vynášejí. A proto bylo by teba hodn velkého kapitálu, na jehož sebrání v dozírnu není pomyšlení. Proto do-

mn

n

dm

—

dom

poruoval bych zúžiti tento cíl a postaviti nco jiného, co by nám pineslo velký zisk. Postavme Cesko-Americké Museum v Chicagu. Pízemí a dv patra by staily. V pízemí by se umístila knihovna a ítárna, nad tím byla by sí pednášková, kde b}^ se zejména v nedli dopoledne od pl 11. do 12. konaly pednášky s vybraným umleckým programem na zpsob pednášek Mangasarianových, náhrada to svobodáská za církevní bohoslužby nedlní, byly by tu i bhem týdne stále možný pednášky, také mohly by tu býti menší místnosti klubovní pro literární kluby a jiné osvtné kroužky, a nahoe bylo by vlastní Museum. Pro potebujeme takového Musea? Prost proto, že dokud ho nebudeme míti, nebudou žádné cennjší djepisné práce možné, a nebudeme-li ho míti brzy, stane se

— 179 —

píští esko-americká historie vbec nemožuostí! Já, jenž jsem poznal potíže dnešní situace již ped temi lety, mohu o tom nco íci. Tehdy sbíral jsem materiál pro knihu o Klácelovi, kterou snad pece v budoucnu vydám. Pro období jeho života v echách sehnal jsem hrav, co bylo teba. Dostal jsem pvodní vydání jeho básní z let ticátých, vše, co v asopisech až do nejnovjší doby o

nm

— ale

na americkém období se moje úsilí hloupý kousek, my jsme udlali nejhloupjší tím, že jsme v nkolika bednách celou pozstalost Klácelovu poslali do Prahy do Náprstkova musea, kde musí ležeti ladem. V echách se dkladná monografie o Klácelovi napsati nedá, to mže udlati jen eská Amerika. Pirozen musil F. V. Krejí od myšlenky té upustiti, jelikož americké období je u Klácela nejdležitjší, a to nutno studovati na míst samém, ve zdejším vzduchu, nikoli na takovou vzdálenost. Proto ony Klácelovské bedny zase hezky poputují jednou do našeho esko-Amerického Musea zpt, to bude míti jedin smysl! Ale jak zde sebrati prameny? Pro jednotlivce je to práce obrovská, na léta. Staré asopisy, ve kterých je napsáno,

shroutilo.

Každý

lovk udlá

spousta zpráv o Klácelovi rozseta (pipomínám jen ''DenNovovku"), jsou již vzácností. Chicagský krajan pan Lad. J. Tupý po léta již je sbírá a ješt má mnohé mezery, které jen namáhav dopluje. Ale již dnes sbírka jeho je svrchovan cenná, a její místo je jedin v esko-Americkém ]\Iuseu, kde by byla pístupna všem pracovníkm. Zásluha jeho neocenitelná spoívá v tom, že pojal myšlenku asopisy t}^ sbírati a tak zachránil ji-

nici

st mnohé, co dnes již nedalo by se vbec získati. Sbírka Potíže jeho bude proto vžd}^ míti historický význam. spoívají v tom, že mnohé asopisy dnešní samy nemají úplný výtisk svého listu od poátku vycházení, etné asopisy, které již zašh% lze jen s nejvtšími potížemi shlekoho v našich pomrech dávati. Je to také pirozeno,

—

napadlo schovávati staré asopisy?

— 180 —

Pi

sthování

se to

!

vyházelo a spálilo. A pece v tchto asopisech je naše nejen historie, ale i literatura Djiny cesko-americké jako celek dnes ješt psáti

To se nedlá nikde. Djiny vdecké zastaví se vždy tam, kde koní možnost klidného úsudku a správnost kritického odhadu. Doby, ve kterých žijeme, a vše ostatní, co je nám ješt píliš blízké, eho dosud žijí pamtníci, nehodí se pro vdecké djiny. Jsme ješt plni

nelze.

pedsudk,

n

události nejsou

nám

tak daleky, abychom se

mohli dívati se správným zorným úhlem. Proto na nejnovjší monumentální ''Djiny eské" prof. Dr. Václava Novotného skoní rokem 1848. Ale eská Amerika nové doby poíná teprve tímto rokem. Proto celkové djiny jsou nemožností, ale djepisné ástené práce jsou nutností.

Snášeti cihly k píští budov esko-amerických dnaše povinnost. Sbírati pamti, psáti monografie (knihy o jednotlivých mužích, dobách neb osadách) je teba svrchovan, dokud navždy nezmizí prameny. Museu takové práce jsou bez Musea holou nemožností. jin,

to

A

V

by

se sbíraly:

Roníky úplné, pro Cesko-americké asopisy. 1) které by úedník musejní, kustos jeho, vypracoval lístkový katalog: probral by každý roník stránku za stránkou a sestavil seznam dle osob a mst, takže po ukonení tohoto seznamu každý, kdo by na píklad chtl psáti o jistém muži, našel by si jen v lístkovém seznamu jeho jméno a hned by tam všechny údaje, kde vbec, v kterém roníku a na které stránce, o muži tom dje se jakákoli zmínka. Nco takového žádný jednotlivec poíditi nemže. Ten, kdo by katalog dlal jen ve prázdných chvílích, poteboval by k tomu léta, kdežto kustos mohl by s tím ve dvou letech býti hotov. Pro jednotlivce podobná sbírka je hrozným bemenem. Stojí jej hodn penz, jak kupování asopis, tak vazba, a sthování pokaždé je tuze nákladné. Mimo to kdyby i nkolik jedno-

ml

— 181 —

nco

takového provádlo, bude míti každý nco, jsou dnes již úpln ojedinlé. Museum mohlo by vše míti úplné. Co by scházelo, jist by jednotlivci rádi obtovali, vdouce, že v Museu bude to trvale uschováno. Všeliké tiskové památky památníky spolk, o2) sad, letáky, brožurky, knihy všechny v eské Americe vydané i knihy mimo Ameriku vydané a o nás jakkoli jednající; výstižky z anglických novin o nás, takový serap-book více než 25 lety má dnes pan J. F. Štpina v Chicagu; obrazy a fotografie esko-amerických muž

tlivc

protože

rzné vci

:

—

a míst a pod.

Pamti

starých osadník. Kustos by pijímal b}^ je pro tisk a Museum by je vydávalo ve svém ''Historickém Sborníku"; do tohoto oddílu patila by též korrespondenee vynikajících Cecho-Amerijež by se zde uschovávala práv tak, jako pražské Museum král. eského je ústední sbrnou korrespondencí našich velkých muž. V listopadu 1905 Lev J. Palda psal v "Osv. Amer." o djinách Cech americky' ch a navrhoval, aby Havlasa byl poven tímto úkolem. Havlasa pak nartl 29. listoa pak vše usnulo. padu tydílný plán takových djin, Nemohlo býti jinak. Bez Musea, jak jsem práv naznail, 3)

pamti

ty,

upravoval

an,

—

je

všechno marno. *

Belletrie (krásná literatura) poroste s

pomry.

Bás-

dosud až na malé výjimky na básn píležitostné a satirické verše. Prosa ponejvíce nemohla se vyzouti ze žurnalistických návyk. Co napsal Havlasa o knížce Jana Harrise Zachara ''V mlhách" (South Omaha, 1909), platí o vtšin: je tu pílišné líení dje, s rozvleením rzných episod, zatím co pochody duševní, myšlenkové obzory, celé hlubší líení prostedí, v nmž se dj vyvíjí, s naznaením, pro takovým je, malba krajinná atd. odb>i:y macešsky. To platí i o vcech vydaných nictví

obmezovalo

se

— 182 —

v echách (esko-americká líení Albieriho, vydaná Ottou a Vilímkem). I dramatická literatura se již poíná u nás roditi. Ale pamatujme stále: vyšší stupe dokonalosti je zde obecn možný jen povznesením úrovn našich po-

mr.

Až budou esko-americké osady skutenou souástí velké Ameriky a nikoli pouze na americkou pdu penesenými okresními msty staré vlasti se všemi nedostatky malomstské spolenosti, které v Cechách na píklad Stech tolikrát líil, bude jinak. Ibsen ve svých "Pilíích spolenosti" vykl to klasickým zpsobem: menší spolenost, tím více ohled váže jednotlivce, tím tžší a choulostivjší je každé osobité vystoupení, tím lze provésti, tím více vad zakrývá se mén velkých pláštm této spolenosti a žádný nesmí se jich dotknouti. Ibsenv konsul Bernick, v první chvíli tak rozhoený na to, že americké rejdaství pustí na moe shnilou lo, kose dopustí téhož zloinu ze samých ohled na své spoleenské postavení.

ím

in

nen

*

A

tím jsme již u žurnalistiky. ránkem, jenž snímá híchy svta. je

však to poslední.

Ta bývá obyejn

be-

Láteiti na redaktory

Mimo nkolik málo asopis,

jež

majetkové jejich pomry tak skrovné, že jsou úpln závislí na listu. Tu je pak tžko opravdu redigovati ili vésti list a jeho tenáe. List naopak z obchodních ohled je veden svými odbrateli. Musí jim lichotiti, nesmí se jich dotknouti nepíjemnou pravdou, etbu musí upravovati dle jejich chouasopis finann opravdu silných, které si mohou tek. nco dovoliti tenám, je pouze tolik, že jen jedna ruka staí, a jak Bittner by ekl, "ješt si mžeš njaký vyzírá ze slov prst urazit". Úžasná neznalost pražských asopis, které v otázce patisku román a povídek psaly o bohatých esko-americkýeh asopisech. Jen ty asopisy, které využitkují svou sazbu v tj^^dennících a polotýdennících, jdoucích na venek, nebo které vychá-

spoteme na jedné

ruce, jsou

vi

pomr

— 183 —

zmnou

prvního a posledního listu v nkolika vymísta neb i státy, mohly si pomoci. asopisy bez venkova, obmezené jen na místní osadu a nejbližší okolí, jako na píklad oba denníky newyorské, nemají na bohatství vyhlídky. Uvážíme-li ostatn, kolik je opravdu bezvadných asopis ve staré vlasti, asopis nehovících svému tenástvu a jdoucích za velkým vytknutým cílem, utišíme se ponkud a hledíme klidnji v budoucnost. Bude-li dnešní reformní hnutí, jež se na píklad jeví v zakládání Spolk esko-amerických žurnalist, pokraovati, a bude-li též úrove celého našeho života stoupati (íká se, že každ}' národ má takové asopisy, jaké zasluhuje, dle toho zvýšení jeho úrovn celkové musí se jeviti i v žurnalistice), bude možno odhoditi všechen pessimismus. Nesmí se zapomenouti, že asopisy zdejší rostly za podobných podmínek, jaké má ve staré vlasti krajinská zejí se

dáních pro

rzná

Dnes jsou tu sice velké osady, podobné Praze, ale ty se vj^víjely postupem asu, nebyly tu tak kompaktn, jako v Praze, a nebylo tu žádných takových kulturních stedisk, jaké má Praha. asopisy rostly z nejchudších poátk, až budeme míti trochu pamtí toho druhu, budeme ísti, jak se redakce i dlnictvo musili a leckdy spokojiti v sobotu sotva njak^hn dollarem, za takových okolností tžko se provádjí sebevdomá poslání. Každý odbratel je dležitou veliinou, s níž se náramn poítá. A z vyjetých takto kolejí jen zvolna

žurnalistika.

—

—

vyjíždí se do smlejších,

nových

oblastí.

Ovšem nejvtší chybou by bylo nevidti

chyb, jež

tím vším byly zavinovány a neodstraovati jich, jedné za druhou. Eázem provésti se to nedá. Pro podobné revoluce není tu posil. Ale krok za krokem musí každý asopis zbavovati se chyb a kráeti výše. Za mého redaktorování u obou denník newyorských dožil jsem se úplného opuštní vyslovených krvák. To byla ovšem nejhorší hlíza. Co krvák je, neteba po výtené Scheinpflugo-

— 184 —

v

opium"

studii ''Literární

''Akademie")

rozebírati.

(v

pražském

Dokud tenái

msíníku nco ta-

líbí se

kového, je zle. Ale jsou i krváky zakuklené. Ty nutno stejn odstraovati. Taková "Lesní Rženka" od pana "Dr." Karla Maye, ve které na 2613 stranách svdomitý statistik napoetl 2,293 vražd (1,600 osob zasteleno, 240 sato, 219 otráveno jedem nebo plyny, 130 probodnuto, 61 skoleno pstí, 16 vrženo do vody, 8 umueno hladem, 4 popraveni, 6 vydáno krokodilm a 1 potkanm, 2 rozpá-

ráno bicho, 3 jedem pivedeni k šílenství, 1 uškrcen a 1 za živa v zemi pochován), to je skutený pravzor krváku. Ale o nic lepší nejsou romány z pražského " Illustrovaného Kurýra", teba je autor Václav ech kryl lákavým

oznaením "sociálních román". Taková "Chudá holka" nebo "Krásná Uherka" je stejn otravné býlí jako krvák.

Práv ti, kdo bojovali proti krvákm, žádali, by se otiskovaly jen dobré vci, románj^ Raisovy, Jiráskovy a pod. a aby se nesahalo zejména píliš k pílohovým ropražsk3'ch denník, mezi nimiž zvlášt v dívjší dob bylo hodn zakuklených krvák. A tu jsme se dostali z bláta do louže. Dloulio se to pipravovalo, až konen nedávno to propuklo ve "Zlaté Praze". Pod názvem "amerických nezpsob" (titul ten pešel dokonce v "americké zlodjství") pranýovány tyto patisky v eskoamerických listech. Podnt bezprostední byl nešastný, Bezruovy písn, od Preissiga získané a vydané Literárním Kroužkem chicagským, prohlášeny za patisk pražského vj-dání Preissigova. (Na této urážce málo mní, pi blízkosti Bezruce že pak loyáln naení odvoláno, bylo povinností Prahy díve se pesvditi a pak teprve Zákonného podkladu není, protože vysloviti obvinní). americký zákon chrání jen ty knihy, které byly po vydání v ciregistrovány ve Washingtone do 30 zin. Zbývá morální nárok. Ale zde tebr konstatovati: Otisky v dennících a týdennících nepoškoaíly kupování eských knih (pedbžný otisk každého Jiráska r° "Zla-

mánm

—

ádn

—

ádn

dn

— 185—.

Praze" a jinde pece též neublíží knižnímu vydání?). Mimo nepatrné výjimky (vím sám jen o tech pípadech vbec) nevydán nikdy patisk takový v knize, a každý, kdo chtl knihu tu míti, musil si koupiti knihu v echách té

vydanou, protože asopisová vydání nikdo neschovává. stále lip, protože nyní pece již domácí knihovny poínají se množiti. List otisky tmi nebohatí, protože práv dobré vci mén táhly než njaký peklad z francouzštiny, který v pražské denníkové píloze rovnž byl patiskem (na vci nic nemní honorá pekladateli, ten je beztoho vždy ubohý, jak dobe vím). Ale z mravní povinnosti své nadále naše asopisy vyzouvati by se nemly. To je ostatn, dle mého názoru, již jen otázka doby. Dopisovati autorm o bezplatnou autorisaci nedoporuuji, protože na zdvoilé dopisy autorovi nikdo nic nepjí. Zde je teba penžní náhrad3^, která však musí býti nízká, jelikož jinak psobila by prohibitivn a vedla by k otiskování bezcenn3'ch vcí, proti nimž každý pokrokový lovk zdejší tolik brojí. Nízkost náhrady odvodnna je tím, že je to pouhý otisk vci již vydané a tudíž honorované a zárove jen otisk v asopise, nikoli právo ke knižnímu V3'dání v Americe. Na takovém podklad bude smír možný. Zbývá jen nalézti jednak oboustrann vyhovující klí náhradový, jednak zprostedkující autoritu. Clevelandský "Amerian" ze dne 26. února a 26. bezna navrhuje esko-Americkou Národní Radu nebo píští Jednotu esko-amerických žurnalist. esko-Americká Národní Rada jest již zde, proto jí písluší pednost ped tlesem dosud neexistujícím. Mezi Prahou a C. A. N. R.

V tom smru bude

bu

mlo

by se tudíž o vci té jednati. Kdyby nastal velejší styk mezi žurnalistikou staré vlasti a eské Ameriky, mohlo b}" dojíti také k výmnám

otiskovaných prací. V esko-amerických asopisech mohly se otiskovati autorisované peklady amerických autor, které by pak pražský asopis vymnil za romány, vycházející v jeho píloze. Tím by esko-americký list nabyl

by

— 186 —

ádn práva k otisku a pražský asopis zase dostal by peklad skuten správný, bez šprýmovných omyl, jakými se dnes ješt hemží eské peklady z amerických autor. Je to ovšem pirozené, celý americký život je tak odlišný od evropského, že jenom ten, kdo ztrávil skuten delší dobu v Americe, mže eskému tenái vyložiti, co ameri cký autor chtl íci. Aby se nezdálo, že mluvím do vtru, uvedu trochu doklad. ovšem pihoditi Tu a tam njaká nehoda mže každému pekladateli, to by nebylo tak zlé. Ant. Klášterský do své ''Moderní poesie americké" (Sborník svtové

e

poesie

eské Akademie Vd, Slovesnosti a Umní) pojal báse ''Maryland, my Marylai d"^ kterou za noc*

slavnou

i

19.

dubna 1861

New

v

složil

Baltimoan James Ryder Randall

Orleans, profesor literatury na tamní Poydras

College, rozilený

novináskou zprávou

o

útoku na vojsko

Severu, massachusettské ety, procházející jeho

mstem. Báse

ta stala se

rodným

rázem válenou hymnou Jihu.

A

v takové básni ovšem není místa pro nžné rokotání. Proto mne zarazilo pi etb, jak je to možné, aby po slovech o Ringgoldov bojovném duchu a Watsonov krvi, prolité u Monterey, najednou pišlo ''bez bázn s Láskou Máj kol slej". Máj a láska do válených písní se obyejnedávají. Nahlédnu do originálu, a tam je ovšem "With fearless Lowe and dashing May", ili po esku "s neohroženým Lowem a ohnivým Mayem". Ze statených tch dvou bojovník pan pekladatel udlal lásku a máj, pehlédnuv, že Lowe je psáno s "w", kdežto láska se píše "love". Ale jak pravím, to je malikost. Za to Alois Šašek ve svém pekladu "Metropole" od Uptona Sinclaira, vyšlo pod zbyten zmnným titulem "Zlatý pól svta" jist bez vdomí Sinclairova v plzeské "Nové Dob" a pak jako kniha v Praze provádí skutený koncert pekladových nemožností. Pedkládám

n

—

—

z

nich malou kytiku.

Rek románu Montague na schzi veterán

— 187 —

z

obanské

války vzpomíná na své dtství. ^'And witli tlie organmusic of the Gettysburg address echoing within him, the boy laid his soul upon the altar of his country". V duši hocha znla ozvnou velebná varhanovitá slova Lincolnovy nesmrtelné Gettysburské ei, ale peklad Šaškv pra-

—

zvuk

hrajících varhan, povznášíval oltái své zem." Chtj nechtj lovk vzpo-

ví: ''Jako hoch, za

svou duši k mene zde na ošuntlou anekdotu o šikovateli, který nmecká slova hejtmanova o hrozivých mranech, stahujících se nad vlastí, tlumoil vojákm ''Pan hejtman povídá, že bude pršet". V originále nádherný pathos Linpirovnává se k zvukm varhan, v peklade colnovy Jinde Montague a jiný pán jsou zkrátka varhany hrají. zabráni do hovoru, "absorbed in their talk"; v peklade teme "vj-sílení chzí" (patrn pekladatel etl "walk"). Je pravda, že zvýšenou dráhu musí lovk vidti, má-li si o ní uiniti pesnou pedstavu. Ale když pekladatel peloží "elevated trains" obratem "vlaky, jedoucí po horním vedení", pak tená jist žasne nad Amerikou. Pouliní dráhy naše mají tak poádné šlapací zvonce, že nájemníci v ulicích, jimiž elektrika projíždí, tuze asto Ale pekladatel udlal z "cars with clanginí? klejí. tírongs" pímo beránkovité "vozy se znjícími zvoneky". Ameriek}' Apartment hotel je ovšem naší zvláštností, která vyžaduje podrobnjšího vysvtlení. Ale peklad jsou snad i hotely "hotel s pokoji" je bájen obratný,

ei

—

—

—

—

—

bez pokoj? A což teprve, když teme dále: "Každé poschodí (totiž v onom apartmentním hotelu) mlo svou špižírnu,

opatenou neprodyšným

pražský

tená

pomyslí:

—

nmým

íšníkem". To

Kde tch nmých íšník

si

nabe-

neprodyšných? A zatím je to jen nevinný k tomu Dle takovéto "dumb-waiter" ili zdviž kuchjniská pekladatelské methody musili bychom zase naopak pekládati eské "piják" ili pijavý papír do angliiny Pekladatel na básnické obraty vbec si "drinker".

rou, a

.

.

.

—

nepotrpl.

Sinclairovo "if fairy god-mothers chose to

— 188-^

:

upon her \ ímž myšleny pohádkové kmotizmnilo se v peklade v ryze praktické "Když ji kmotry zahrnovaly dárky". Newyorské ulice mezi mrakodrapy podobají se prrvám mezi strmými skalami. Sinclair proto mluví o "streets witli huge caon-like blocks". Ale peklad praví "ulice s ohromnými, kláštepodobnými skupinami dom". Pro naše "fireescapes". jež hyzdí tak asto naše domy, stail by peklad "požární pavláky" neb "žebíky", dle toho, jak shower

gif ts

'

ky-fciudiky,

—

rm

zrovna teba. Ale Šaškovo

nými vodii" divu, že z

zní

"domy pokryty

rozhodn velkolepji.

byly záchran-

— Není pak ovšem

"wild turkey" stal se tetev, z "corset-cover" ze "stomacher" (náprsní démantový šperk)

šnrovaka,

—

šnrování, z konvalinek ili "lilies of the valley" sasanky, z japonských datlí "persimmons" slívy. Letní táboení v Adirondackých horách je americká specialita, proto promineme, že z Adirondack camps se stala "adirondackova pole". Ale když lokaj s likéry v ruce táže se Montaguea: "Scotch or Irish, sir?", je to velmi choulostivé, zní-li peklad "Skotsky neb irsky, pane?" Jistá dáma objeví se v loveckém obleku, "with knee kilts", v známé krátké suknici škotsk3'^ch horal, sahající po kolena. Peklad však zní "na nohou holen". "The table was covered with a cloth of French embroidery" nebudí úžas. Ubrusy vyšívané jsou vcí zcela všední. Ale peklad "stl byl pokryt suknem s francouzským vyšíváním" zní exotitji. V byt milionáky je figurína v pvodním starém brnní se spuštným hledím "he had his visor down". Peklad to tlumoí: "Ml apku sraženou pes elo". Jiná milionáka zase má zvláštního odborníka pro poreulán, jenž dohlížeti musí na jeho mytí "she had a china expert to attend to washing it", ale peklad ví více "držela si zvláštního ínského (!) odborníka k mytí píbor". Pro pekladatel pi výtu kožešin udlal z jehních zmetk (baby lambs) "mladé teletiny", z kže lasiek (mink) "kže hadí" a ze soboliny (sable) "bo-

—

—

—

—

—

— 189 —

bí kže

'

',

nevím,

— zejména zapotení teletiny mezi ko-

pražský tená jist s odporem nemajíce zub, musí jísti *'pi žmo"! Nelekejte se však, jedí jen kaši (mush), kterou pí pan pekladatel spletl s "musk". Stejn nesmí si nikdj mysliti, že v New Yorku koky mluví. Peklad sice uvádí ''hovorny pro koky", ale jsou to dle originálu jen "mani-

hodn nové. Ale nkteí milionái,

žešiny je

te, že

cure parlors", pokoje, kde se

—

kokám

milionáek

šlechtí

drápky. Madison Square Garden v New Yorku je poádný obr již tím, že zabírá celý mstský blok; pekladateli to nestailo a proto z ''a whole city block" udlal ''zaujímal celou tvrt msta". Jindy zase pedbíhá historii. Co to dalo za práci, než jsme dostali poštovní spoitelny, ale pekladatel uvádí již v New Yorku "Poštovní spoitelnu". Chcete vdti, jak to zní u Sinclaira? Ach, zcela jednoduše, "Clearing House", zútovací ústav. Pekladatel Metropole ml si rozhodn proísti prvodce po New Yorku, aby si uinil pedstavu o mst. U bursy "doleji na ulici tlaili se na prostoe, otoené provazem, to byla zástupy muž, kiíce a strkajíce se navzájem, Chodníková bursa (The Curb) pro divoké akcie", ale dle pekladu "dole v uzaveném prostoru atd." a "to bylo nádvoí" tžko by to kdo v New Yorku hledal. "Ústice se sherry" místo sprá\Tiého pekladu lístic v Sherryov restaurantu, "volební agent" místo bosse, politického pohlavára, "farmáský podnikatel" místo prospektora, to jsou ro\Tiž vci ist newyorské neb americké, to lze odpustiti. Ale když se peloží zmínka o milionáích, kteí chodili k zahnání nudy pracovati do settlement, vzdlávacích pro kulturn nízko stojící pisthovalce, "chodili na galejní práci", nad tím lze již vrtti hlavou. A tak bych mohl naplniti ješt nkolik stránek nejkiklavjšími ukázkami, ale toto jist postaí. A takové vci pijdou do ruky každou chvíli. Dne 5. bezna 1911 nalezl jsem v asopise esko-americkém, jenž otiskuje Muškv peklad Michelsonova "V koáe biskupov" tyto dv

—

—

dom

—

_ 190 —

vci: "Dále k East Riveru, (Jedno z ramen eky Hud"Mám snad dle toho opraviti svj "Velký New York", kdež jsem napsal, že East River je ást Long Islandského zálivu? A dále se praví: "Když nás zoil jeden z floor-walker (floor-walker, uniformovaný sluha, pecházející ped dvemi výkladu velkých závod)". I evropský Muret-Sandersv slovník pece ví, že floorwalker je dozorce, stále pecházející v departmentních závodech, aby peoval o správnou obsluhu zákazník! Zde vidí "Zlatá Praha", že by nás mla vlastn litovati. Tak se nám mstí patisky na vlastní naší americké pd. Vím ovšem z vlastní zkušenosti, z pekladu Sinclairovýcli "Penzomnc", pro které jsem dostal autorovo svolení (peklad vyšel .v newyorském "Hlasu Lidu"), že sonu).

—

takovéto vci, jako jsou "Moneychangers" a jiné americké práce (zejména Jack London, Mark Twain a jiní autoi sem patí), mže pekládati jen obyvatel Spojených Stát, jelikož se hemží amerikanismy a pedstavami, jež nemže evropský pekladatel vystihnouti. Neruda nebo Herrman také nedají se do angliiny pekládati jen dle slovníku. Proto zde dlba práce a výmna mohly by konati dobré služby. *

Koním. Probral jsem

ást esko-ameriNedotkl jsem se naší svobodomyslnosti, protože to je celek, který vyžaduje zvláštní knihu. Nedotkl jsem se vcí jiných, ale tená pochopí moji situaci. Vydávám první knihu, na jejím pijetí závisí vše. Dojde-li kniha laskavého pijetí a bude-li rozprodána, s radostí a nadšením pustím se do psaní nové ady "esko-Americkýeh Epištol". jen malou

ckých otázek.

— —

191

OBSAH: 1.

To

be,

o

not to be

7

Zelená vlna

23

III.

Kolik je nás?

57

IV.

The Bohemians

71

Adressováno za oceán

99

IT.

V. VI.

Naše dti.

VIL Naše

i

lépe

:

Naši rodie

literatura a žurnalistika

192

137 173

}

Od Velký

V

téhož autora vyšlo:

New York. (New York 1908. "New Yorské

Knihovn

"Literárního

Listy").

Kroužku" v Chicagu,

111.

vyšlo dosud:

Sv.

I.

Sv.

II.

Písn Petra Bezruce.

Mimo Napsal

Sv.

III.

spolenost. J.

Kuera.

Cena $

.25.

-

Cena $

.50.

-----

Cena $

.25.

Cesko-Americké Epištoly. Napsal Dr.

Sv. IV.

(Rozebráno).

Jar.

E. Salaba Vojan.

Písn Petra Bezruce. II.

doplnné

Objednávky

vydání.

vyizuje

obchodní

zástupce

"Literárního

Kroužku"

KAREL KRATOCHVÍL, 1807

So.

Ashland

Ave..

Chicago,

111.

.ena

\

$ .50