Cerhenický školák 3. číslo Duben 2015

Cerhenický školák

3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák

Úvodník ředitele školy Vážení čtenáři, setkáváme se u letošního prvního čísla našeho školního časopisu. Od vydání posledního předvánočního čísla se kromě jiného konaly zápisy do mateřské i základní školy. Do mateřské školy bylo zapsáno 19 dětí a tak byla obsazena všechna volná místa v mateřské škole pro příští školní rok. Jediným kritériem pro přijímání dětí do mateřské školy byl jejich věk. Do základní školy bylo do I. třídy zapsáno 19 žáků. Z těchto údajů vyplývá, že naše škola nadále roste a počet dětí a žáků se i do budoucna bude zvyšovat. Další, provoz školy významně ovlivňující akcí, je rekonstrukce mateřské školy. Vzhledem k probíhajícím stavebním pracím byla mateřská škola od 16. 3. 2015 přestěhována do prostor základní školy. Jak je všem asi jasné, vyžaduje si tato situace zvýšené nároky na děti, žáky i vyučující jak v mateřské, tak i základní škole. Tato mimořádná situace by měla, podle mých informací trvat přibližně do konce měsíce dubna. O všech případných změnách budeme všechny informovat a věřím, že zejména rodiče nutná provizorní řešení, spojená se zajištěním provozu mateřské školy, pochopí. Další významnou událostí pro život školy je informace, kterou jsem na vlastní žádost obdržel od statutárního zástupce starosty pana Aleše Koblihy dne 14. 3. 2015. Důvodem mojí žádosti byly neověřené informace, které dostávali z různých stran zaměstnanci školy a z toho vznikající celkem pochopitelná nervozita, která bohužel již ve dvou případech vedla k podání výpovědi ze strany zaměstnanců školy. Dovolím si tedy pro přesnost citovat pana statutárního zástupce starosty Aleše Koblihu: „Vážený pane řediteli, na uplynulých zasedáních zastupitelstva byl schválen záměr na osamostatnění MŠ Cerhenice a zastupitelstvo pověřilo starostu zjištěním všech potřebných náležitostí a přípravou postupu k realizaci tohoto záměru. Následně byl na základě podkladů a stanoviska příslušného odboru stanoven konkrétní postup. Jelikož legislativně je obtížné řešit rozdělení již existující PO, byl na základě doporučení KÚ stanoven následující postup: 1) zrušit stávající PO ke dni 31. 8. 2015__________________________________________ 2) zřídit dvě nové PO ke dni 1.9.2015 a sice PO ŽŠ Cerhenice a PO MŠ Cerhenice. Tato organizační změna při zrušení původní PO, sebou nese i zánik Vaší funkce ke dni zániku původní PO tj. k 31.8. 2015 a nutnost vypsání výběrového řízení na pozice ředitelů obou nově vzniklých PO. Tyto uvedené kroky, týkající se zrušení staré a vzniku nových PO byly následně schváleny zastupitelstvem městysu a celý proces byl tímto spuštěn. Termín výběrových řízení bude ještě přesně stanoven. Předběžné datum je stanoveno na přelomu 4 a 5 měsíce letošního 2 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák roku. Budoucnost cerhenické ZŠ není tímto krokem v žádném případě ohrožena, pouze dojde k osamostatnění MŠ, od kterého si ZM slibuje nový impuls ve smyslu dosažení většího progresu v oblasti předškolní výchovy. S pozdravem Aleš Kobliha - statutární zástupce starosty“ Věřím, že se tímto vysvětlením celá situace uklidní. Vrátím se nyní k jedné z dalších, pro další vývoj naší školy, nezbytných změn. Od poloviny února 2015 ověřujeme v provozu tzv. Elektronickou žákovskou knížku. Je to aplikace našeho školního programu Bakaláři, která umožňuje žákům, ale zejména rodičům okamžitou kontrolu všech známek, které žáci ve škole dostanou. Stejně tak se prostřednictvím této aplikace mohou rodiče dozvědět o případných výchovných opatřeních, akcích školy nebo rozvrhu hodin a jeho změnách u jejich dítěte. Do konce školního roku budeme aplikaci ověřovat souběžně s papírovou žákovskou knížkou, od příštího školního roku by ji tato aplikace měla ve většině případů nahradit. Rád bych apeloval na všechny rodiče, aby tuto aplikaci co nejvíce využívali. Aplikace je přístupná jak z PC, tak z chytrého mobilního telefonu. Školy ve statistikách programu Bakaláři vidí četnost přihlášení rodičů jednotlivých žáků do aplikace a dosud je využívání této aplikace u některých rodičů velmi malé nebo žádné. Jejím používáním společně zamezíme absenci zápisu známky či výchovného opatření v papírové žákovské knížce, když žák žákovskou knížku nemá nebo ji zapírá. Z akcí školy nás v druhé polovině dubna čeká 2. ročník školní olympiády. Žáci se na něj velmi těší a ve dnech 22. 4. – 24. 4. jim v jejich soutěžení držte palce. Olympiádu jsme oproti loňsku posunuli a snad nás letos nečeká, tak extrémně nepříznivé počasí jako v loňském roce. Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se na přípravě našeho školního časopisu podílejí a popřál jim hodně nápadů a trpělivosti pro vznik příštích čísel časopisu. Také chci poděkovat všem zaměstnancům školy za odváděnou práci a věřím, že se nám všem společně bude dařit i nadále zlepšovat práci školy. Mgr. Jan Hranička, ředitel školy

Ohlédnutí za filmem a povídáním o Siru Nicholasi Wintonovi Koncem loňského roku žáci 2. stupně navštívili v kolínském kině besedu spojenou s dokumentárním filmem o Nicholasi Wintonovi. Zde jsou dojmy některých z nich…Moc se mi to líbilo, obdivuju pana Wintona, že zachránil tolik dětí, je to borec... No, 2. světová válka mě moc nezajímá, ale tenhle dokument se mi líbil, dokonce jsem u něj brečela. Pan Winton se zachoval moc lidsky a měl by dostat Nobelovu cenu… N.Winton je velký hrdina, protože zachránil 3 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák mnoho dětí před jistou smrtí… Film mne dojal… Film se mi líbil a myslím si, že Nicholas Winton udělal úžasnou věc, protože zachránil hodně životů. Ty děti by byly dnes už dávno mrtvé. Je to správný člověk, že nemyslel jenom na sebe, i když by mu mohlo jít i o život…. Dokument se mi moc líbil. Pana Wintona hluboce obdivuji. To, co dokázal, je úžasné, opravdu síla lidskosti… Ten film byl skvělej. Ten muž je hrdina, zaslouží si potlesk. Obdivuju ho…Chtěl bych, aby pan Winton dostal Nobelovu cenu míru, protože nevím o nikom, kdo by si ji zasloužil víc… Film byl fakt super, protože málokterý „ hrdina“ na mě udělá dojem. Ale tohle byl hrdina s velkým H. Tolik lidí, co zachránil. Prostě zachránit 669 dětí není jen tak. Ale on to zvládl. Prostě dobrý film a skvělý člověk… Bylo to fakt super. Udělalo to na mě velký dojem, až se mi chtělo brečet. Líbilo se mi, když moderátor vyprávěl, že Nicky ve 105 letech lítá v letadle a sám si ho řídí… Bylo to zajímavé. Nedokážu si představit, že bych někomu předala svoje dítě a nevěděla bych, ke komu jede a že je posílám samotný, malý někam vlakem. Pan Winton si zaslouží nějaké ocenění… Film byl moc pěkný, na některých místech se mi chtělo brečet. Hrozná zvěrstva, co dělali náckové – zabíjet děti. Nechtěl bych žít v té době… Film byl zajímavý, moc se mi líbil. Chvílemi to bylo smutný, třeba když jsem se dozvěděla, že když se po válce ty děti vracely do Prahy, zjistily, že tam už nikdo z jejich blízkých nežije. Líbilo se mi i to povídání o panu Wintonovi po filmu. Jednou bych se s ním chtěla setkat… Zpočátku jsem se nudila, moc mne to nebavilo, ale pak to bylo dobrý. Nicholas má můj obdiv, zachránil tolik dětí, je škoda, že nestihl zachránit ten poslední vlak. Celkově to bylo zajímavý a gratuluju panu Wintonovi k 105. narozeninám. Líbilo se mi i to, co pan Winton ve svých letech provádí… Bylo mi líto těch dětí, které nestihl zachránit, ale bylo moc hezký, že zachránil 669 dětí a poslal je do náhradních rodin do Anglie. Chtěla bych, aby dostal Nobelovu cenu míru, protože je to hrdina… Bylo to dojemný, že zachránil tolik dětí a vůbec nemusel, měl by dostat Nobelovu cenu, takových lidí jako on na světě moc není… Ráda bych viděla i ostatní díly. Bylo to zajímavé a ukázalo nám to i jiný pohled na válku. Má můj obdiv a určitě by si zasloužil Nobelovu cenu za to, že zachránil tolik životů… Dozvěděl jsem se něco víc o nacismu v Čechách, chvílemi to bylo hodně dojemné. Nejdříve to vypadlo nudně, ale za chvíli mě to začalo bavit. Děkuju…. Film byl stručný, jasný, výstižný… Nejvíc se mi líbilo, když ho překvapili a studio v televizi bylo plné zachráněných lidí… Dávám mu 100% ze 100, líbí se mi, že takový starý pán lítá ještě v letadle, to je neuvěřitelný. Překvapilo mě, že ty děti šly do toho vlaku a nevěděly, že je někdo zachraňuje… Byla bych taky hodně vděčná, kdyby mě v té době někdo takový zachránil… Film byl super. Pro ty z vás, kteří o tomhle člověku s velkým Č, snad nikdy neslyšeli, přikládáme jeden ze článků z našeho denního tisku. Mgr. Sylva Rosenbaumová

Sir Nicholas Winton převzal od rotariánů cenu Tomáši Bati MAIDENHEAD - Sir Nicholas Winton na radnici v anglickém Maidenheadu osobně převzal nejvyšší vyznamenání československých rotariánů, cenu Tomáše Bati, potvrdil to prezident Rotary clubu Olomouc-City Jan Krejčí, který zachránci československých židovských dětí 4 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák ocenění v jeho domovském městě slavnostně předal. „Sira Nicholase Wintona si velmi vážím od doby, kdy jsem se dozvěděl o jeho činech. Tím, jak skromně a pokorně žil a o svých činech nemluvil, je vzorem pro celou společnost,“ uvedl Krejčí. „Celý život se řídil rotariánským heslem Service Above Self (Služba bez ohledu na sebe),“ řekl Krejčí ČTK. Zdůraznil, že Sir Nicholas Winton vykonal i další záslužné činy, například když v Maidenheadu založil domov pro seniory. Kromě ceny Tomáše Bati ve formě certifikátu, plakety a odznaku 105letý Winton převzal také diplom potvrzující jeho čestné členství v Rotary clubu Olomouc-City. Podle Krejčího se vyznamenaný v nadsázce otázal, zda nebude muset platit členské příspěvky a byl ubezpečen, že nikoli. „Docela nás překvapil, když použil větu ‚Neumím česky‘,“ podělil se Krejčí s dalším zážitkem z dnešního ceremoniálu, jehož se účastnili mimo jiné i starosta anglického města a prezident místního Rotary clubu. Podle Krejčího Winton frázi „Neumím česky“ říkával i dětem, které zachránil v roce 1939, aby jim vysvětlil, proč s nimi hovoří německy. Zachránce československých dětí Sir Nicholas Winton zachránil 669 převážně židovských dětí z okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království. Cenu Tomáše Bati udělují čeští rotariáni za nejušlechtilejší činy pro lidskou společnost a za vysoce etické a humánní skutky. Ocenění pro Sira Nicholase Wintona schválila distriktní konference Rotary České republiky a Slovenské republiky letos 18. května. Samotný Sir Nicholas Winton je s dobročinnou a humanitární organizací Rotary International dlouhodobě spojen. Působil jako prezident klubu v Maidenheadu a byl uveden do Mírové síně slávy Rotary. Sir Nicholas Winton, jehož královna Alžběta II. do šlechtického stavu povýšila v roce 2002, je rovněž držitelem českých státních vyznamenání. V roce 1998 mu prezident České republiky Václav Havel a udělil řád T. G. Masaryka a letos mu český prezident Miloš Zeman propůjčil nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva. Citováno z http://www.lidovky.cz/sir-nicholas-winton-prevzal-od-rotarianu-cenu-tomasi-batip38-/lide.aspx?c=A141217_195608_lide_ele

5 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák

Básnička od kluků z 9. třídy Náš učitel Ve škole často bývá a pravdu vždy mívá. Pozor na něj testy dává, při nich na vás šťastně mává. Bydlí dole v noře, brousí si tam nože. Brousí si je na pokusy, pak tam s nimi dělá kusy. Je to frajer veliký, vyzkouší nás z fyziky.

Lyžařský kurz 2015 V sobotu 21. 2. žáci 5., 6., 7., 8. a 9. třídy odjeli na lyžařský kurz do Rokytnice na Jizerou. Hned první den odpoledne jsme šli na sjezdovku a tam jsme se rozřadili do jednotlivých družstev. Jako každý rok se chodilo lyžovat ráno, potom následoval oběd a polední klid a odpoledne znovu na sjezdovku. V úterý se místo odpoledního lyžování vyrazilo do města, večer na večerní lyžování. Poslední den proběhly závody na lyžích. Jela se dvě kola, sečetly se časy a tři nejrychlejší z jednotlivých kategorií kluků a holek získali pohár a medaili. Také se hodnotil nejhůře a nejlépe uklizený pokoj a nejmladší účastník. Celý lyžařský kurz proběhl bez velkých zranění a celý týden bylo pěkné počasí. Celkově si lyžařský kurz všichni užili. Linda Křídlová

DEBRUJÁŘI Tento rok pokračuje pod vedením pana učitele Zedníka kroužek debrujářů. Debrujáři jsou celostátní organizace dětí, které baví dělat pokusy a dozvídat se mnoho zajímavých věcí. Jejich kluby jsou po celé České republice. Děti, které tam chodí, nemusejí ani nijak excelovat ve fyzice, stačí, když je to bude bavit. Kroužek je každý čtvrtek (nebo dohodou) od 7:00 v učebně fyziky. Děláme tam pokusy a vyrábíme pomůcky, na kterých si fyziku ukážeme v praxi. Tento rok jsme třeba vyráběli houkačku, která je příkladem pro výuku o šíření zvuku. Jan Novotný

6 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák

ZATMĚNÍ SLUNCE V pátek 20.3. bylo zatmění Slunce. My, debrujáři, jsme s panem učitelem Zedníkem před druhou vyučovací hodinou na terase školy vše připravili. Od devíti hodin, kdy tento jev započal, se žáci ZŠ chodili dívat na zatmění. Mohli se koukat speciálními brýlemi, které debrujáři vyrobili, nebo hvězdářským dalekohledem pana učitele. Dalekohled musel být ale opatřen speciální folií. Vše probíhalo dobře, dokud nějaké malé dítě nekoplo do dalekohledu. Pan učitel musel znovu najít Slunce a mohli jsme pokračovat. Od 10:40 bylo zatmění v závěrečné fázi. To se přišly podívat všechny třídy. Pak už se Slunce zase vracelo a všichni se také vrátili do svých tříd. A debrujáři vše uklidili. Byla to krásná podívaná. Těšíme se na další v roce 2026. Luboš Kůrka

Cesta za kulturou s Klubem mladých diváků Žáci, chodící do tohoto kroužku, se během školního roku vydají 4x do Prahy do divadla. Jezdíme s paní učitelkou Eliášovou a teď nově s paní učitelkou Fišlovou. První představení tohoto roku bylo v listopadu. Navštívili jsme Divadlo v Dlouhé, které je sice malé, ale hezké. Měli jsme možnost si divadlo i prohlédnout. Byli jsme na představení Staré pověsti české. Všem se to líbilo, dokonce jedna z našich žaček (Klára Málková) si zahrála Libuši. I když představení bylo hezké, tak většina lidí měla největší požitek z rozchodu na Václavském náměstí. Domů jsme se vrátili kolem 20:00. Druhý výlet do Prahy se uskutečnil 10. 2. 2015. Ještě než jsme vyrazili do divadla, zastavili jsme se na Václavském náměstí, kde jsme měli možnost se setkat s paní učitelkou Mitrovskou, která nás v pololetí opustila. Jeli jsme do Divadla Na Fidlovačce, na představení Eva tropí hlouposti. Představení bylo velmi humorné a sklidilo veliký potlesk. Předposlední představení jsme viděli 11. 3. 2015. Cesta do Prahy trvala déle, než jsme čekali! Nejdříve jsme jeli vlakem, poté autobusem a nakonec ještě dvěma vlaky. Cesta všechny vyčerpala, ale náladu nezkazila. Na exkurzi do zákulisí v Divadle ABC jsme dorazili akorát. 7 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák Všem se tam líbilo, navštívili jsme šatny, maskérny a dokonce i jeviště. Po exkurzi jsme měli rozchod opět na Václavském náměstí. Poté jsme se vydali na představení o Osvobozeném divadle, pánech Voskovci a Werichovi. Všichni jsme se dozvěděli zajímavé věci. Zazpívali jsme si, zasmáli se a po zdařeném představení jsme se vydali domů. Domů jsme dorazili bez zpoždění! Poslední představení nás čeká v květnu. Všichni se velice těšíme. Michaela Vrbová

Exkurze do environmentálního centra ve Vrchlabí 18. 2. 2015 Na začátku nás vzali do učebny, kde nám zaměstnanci vyprávěli o Krkonošském národním parku. Po přednášce jsme šli do zámeckého parku. Zde měli připravené sítě na chytání ptáků. Chyceni byli celkem čtyři ptáčci. Jedna červenka a tři sýkorky modřinky, které pan myslivec okroužkoval. Mohli jsme některé i pustit. Měli pro nás připravené i malé soutěže o poznávání ptáků a zvířat podle zvuků. Pak jsme byli u voliér s handicapovanými zvířaty. Zde měli výry velké, havrany, straku, lišku a spoustu dalších. Poté byl rozchod na náměstí. Zde jsme si mohli koupit něco k jídlu nebo nějaký suvenýr. Odpoledne jsme se vrátili šťastně domů. Luboš Kůrka

8 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák

Perličky z výuky 1) Doplňte chybějící část přísloví: Lehce nabyl............................... Martin M.: lehce zabil. 2) Vymyslete věty, kde uvedete slova v množném čísle 8. ročník Bacil: Bacil mě do hlavy Mikrob: Mikrobus 3) Jak je ta čeština oblíbená…Michal M. v ŽK místo známky ze syntaktického pravopisu zapsal pravopis sympatický 4) Česká hymna se objevila ve hře? ODPOVĚĎ: Praha, Fraška Hudbu složil: Alois Jirásek Několik ukázek z tvorby našich žáků…

Úvahy z 9.třídy Osobní příběh Moje babička má ráda knihy, čtení je její zálibou. O knížkách si spolu často povídáme. Když jsem začala uvažovat, čím bych chtěla být a co budu vlastně dělat, vzpomněla jsem si na jeden z našich rozhovorů. Řešily jsme otázku, jestli je vůbec možné správně rozhodnout o své budoucnosti. Podle knihy Alchymista od Paula Coelha má každý člověk svůj Osobní příběh. Je to vlastně vše, co si přejeme a chceme odjakživa udělat. Když jsme mladí, je nám všecko jasné a všecko se zdá možné. Nebojíme se snít a přát si, co bychom rádi v životě dokázali. Čím je člověk starší, brzdí ho jakási síla a přesvědčení, že svůj Osobní příběh uskutečnit nemůže. Tou silou jsou vědomosti, zkušenosti a vůle. Platí zde jediná pravda: „Ať si kdokoli a děláš cokoli, je to vlastně tvoje poslání. Člověk by měl pracovat co nejlépe. To si pamatuj.“ Vždycky jsem si přála cestovat, poznávat různé země a život lidí. Vše se mi zdálo tak jednoduché. Až vyrostu, budu mít cestu otevřenou. Nyní poznávám, že to tak jednoduché není a nebude. Cesta vzdělání je těžká a lenošení příjemné. Vím, že s pevnou vůlí a chutí se učit mohu své přání uskutečnit. Jsou tu i pochybnosti, někdy si moc nevěřím. Jaký vlastně bude a kam povede můj Osobní příběh, ukáže čas. Terezie Siřínková 9. třída

9 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák

Přátelství Co to je přátelství? Nemůžeme si na to sáhnout. Nevidíme to, existuje vůbec? Pokud ne, tak si to všechno namlouváme? Když ano, jak ho poznáme? Jak víme, že to je přesně to přátelství, o kterém všichni tak mluví? A není to jen falešná lež? Podle mě je toto neřešitelné, nemůžeme to nijak dokázat, nemůžeme to ničím podložit. Jen vlastní zkušeností. Když si to každý tak nějak vezme, tak každý má nějakého kamaráda nebo přítele. Ale jak víme, že to je ten pravý přítel? Říká se, že lež má krátké nohy a přijde se na ni. Co se týká přátelství, je to právě naopak. Může trvat měsíce či roky, než člověk přijde na to, kdo mu celý ten čas zabodával malé kudličky do zad, mezitím co si myslel, jaký to je nejlepší přítel, a kterému by svěřil celý svůj život. Také si uvědomí, kdo tu pro něj vždy byl, když ho arogantně přehlížel. Když se s vámi rozejde kluk/holka máte tu vždy přítele, kterému se vypláčete na rameno, zanadáváte si spolu a on vás poslouchá, pomáhá vám a snaží se vám zpříjemnit den. Jenže když nemáte přítele, tak koho vlastně máte? Nikoho. Jste na vše sami a tím pádem nemáte tu správnou chuť do života a ani důvod se znovu postavit na nohy a jít dál. Každý potřebuje někoho, kdo mu řekne pravdu, když je to potřeba. Někoho, kdo mu zalže, aby se necítil ještě hůř, toho, kdo vám je vděčný za rady, i když nejsou dvakrát chytré či nápomocné. Člověka, který je vaší polovinou a i když jste na dně, tak si k vám sedne, dá vám ruku na rameno, mlčí a čeká s vámi, než se z toho dna zvednete. Pravý přítel je ten, který na vás pozná, že to nejste vy. Pozná, když už nemůžete dál a, jednoduše je pořád s vámi, dokud neprozradíte, co se děje, aby vám mohl pomoct. Také je jako váš osobní strážce. Někdo vám nadává, on se vás zastane, nemáte úspěch ve sportu či v jiných věcech, přijde a řekne: „Bylo to dobrý, neboj, příště to bude lepší. Věř mi!“ Je to vaše psychická podpora, kterou každý člověk potřebuje, aby mohl žít co nejlepší život. Častá fráze v přátelství je „Navždy“. Bohužel ne vždy to vydrží tak dlouho, jak si každý myslí nebo chce. Je snadné najít kamaráda, ale mnohem těžší je najít přítele. To trvá roky, než o sobě zjistíte vše, než před sebou odtajníte věci, které nikomu neříkáte. Trvá to roky, ale jen jednu sekundu a je vše pryč. Proto já nemám ráda slovo „Navždy“, a to jak v lásce, tak v přátelství, protože stačí, aby přišla jen jedna bytost, jedna falešná pomluva či jedno špatné nedorozumění a je vše pryč. Přijdete o milovaného člověka a ani nevíte, jak a cestu k sobě si pak budujete mnohem déle. Co je v přátelství nejdůležitější? Důvěra! Bez ní se nedá žít. Jestli nemáte v tom druhém důvěru, je to o ničem, bojíte se, aby někde neříkal to, co mu říkáte vy. Důvěra, pravdomluvnost a smysl pro stejné věci jsou tři nejdůležitější věci, které mohou být! Jako všude jsou i v přátelství normální hádky, je to i dobře. Když to držíte v sobě, tak ubližujete sami sobě a odnášejí to lidé kolem vás. Jestli vás má přítel rád a záleží mu na tom, co mezi sebou máte, tak se s vámi začne bavit. Může to trvat den, ale i hodinu dvě. Pokud vás ta hádka mrzí, je to důkazem toho, že vám stojí za mnohem víc a přejete si z celého srdce, aby se s vámi nadále bavil, a na vše jste společně zapomněli a šli dál. Protože nezahodíte kvůli jedné hádce to, co jste spolu vybudovali. Pokud máte dobré základy ve vašem přátelství, bez lží a podvodů, tak se můžete těšit z vašich vzpomínek a krásných zážitků. Pak bez obav můžete v klidu usnout a nemusí vás trápit ta hádka. Stejně se druhý den spolu budete normálně bavit a radovat se z toho, že máte toho nejlepšího přítele na světě! Ostatní vám můžou pak už jen závidět. Ne každý má totiž takovou možnost jako vy! Važte si těch druhých, nikdy nevíte, co se stane!

10 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák Já jsem strašně ráda za ty lidi, kteří jsou tu pro mě, i když je to se mnou někdy nesnesitelné a mrzí mě všechny naše hádky, ale oni vědí, že mě musí brát s menší rezervou a já jsem jim za to strašně moc vděčná! Kdykoliv oni tu jsou pro mě a já pro ně! Lepší přátelství než mám s nimi, jsem si nemohla přát a nikdy jim nebudu moct dostatečně poděkovat! Mám je ráda a udělala bych pro ně cokoliv! Doufám, že z jejich strany to není jen lež a je to to, co každá bytost na této zemi hledá.

Kristýna Dobromyslová 9. třída

Druhý příběh 20. století rok 1968 Mojí babičce v té době bylo 14 let. Blížil se konec letních prázdnin. S rodiči a sestrami se vydali na dovolenou. Jeli do Pernštejna nad Ohří, kde bydleli rodiče její maminky. Tam trávili spokojenou dovolenou až do osudného dne, který nastal 21. 8. 1968. Po ranním probuzení jim nad hlavami hučela letadla. Babiččina maminka pustila rádio a nevěřila svým uším. Zpočátku si myslela, že jde jen o hru, ale potom to zamítla. Během poslechu rádia zjistila, že k nám přijela vojska Varšavské smlouvy, okupanti. Vůbec nevěděli, co se děje a co to má všechno znamenat. V té době byl prezidentem Ludvík Svoboda a předsedou vlády Alexander Dubček. Ulicemi malého městečka projížděly tanky s vojáky se samopaly, které byly namířeny proti obyvatelům. Za tři dny se rozhodli pro návrat domů do Kostelce nad Černými lesy, vzdáleného 150 km. Rozloučili se s maminčinými rodiči a nasedli do auta. Na sobě měli přišpendlenou trikoloru, která měla barvy československé vlajky. Cesta nebyla vůbec jednoduchá. Všechny směrníky na Prahu byly otočené. Jeli přes Kostomlaty, kde si babiččin tatínek neuvědomil, že je tam letiště. Po příjezdu do Kostomlat jim okupanti ukazovali cestu skrz bodáky. Museli jet podle nich, jinak by po nich začali střílet. Celou dobu se vyhýbali Praze, ale nakonec do Prahy přece dojeli. Byl to otřesný zážitek. Všude panika. Lidé pobíhali sem a tam. Na ulicích obrněné vozy a tanky. Průjezd Prahou nebyl vůbec pěkný. Moje babička jako čtrnáctiletá dívka byla vyděšená a měla strach. Projížděli kolem Ministerstva vnitra, kde stály tanky, obrněné vozy a vojáci. Dále kolem budovy Československého rozhlasu, kde na ulicích byly zbytky barikád a na budovách znatelné díry od střelby. Cestou z Prahy se zastavili u příbuzných, kteří byli vojáky z povolání. Vyprávěli, že na velitelství, kde pracovali, bylo nahlášeno vojenské cvičení vojsk Varšavské smlouvy. Vše se změnilo, když letadla zvaná ANKY byla nad Prahou. Teď už šlo o okupaci. Ještě měli před sebou 35 km do místa bydliště. Známí je upozornili, že při výjezdu z Prahy kontrolují okupanti všechna projíždějící auta a pro bezpečnost rodiny by měli sundat trikolory. Babiččina maminka je sundala, ale babiččin tatínek trval, že si ji nechá.

11 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák Kontrola probíhala tak, že všichni museli vystoupit z auta a vojáci na ně mířili puškami s bodáky. Vezli si nějaké zásoby potravin, které byly uloženy v kufru auta. Babiččin otec bránil zásoby, aby jim je nesebrali, a vykřikl: „To je naše! Víš, co je to dovolená? Na to nesahej!“ Po půl hodině mohli pokračovat v cestě domů. Domů přijeli v pořádku, ale velice unaveni a zmateni. Z rádia a televize se dozvídali strašné zprávy. V Praze okupanti stříleli po nevinných lidech, kteří šli pouze po chodníku. Zastřelili maminku, která vezla kočárek s malým dítětem. Začal školní rok a babička šla do deváté třídy. Během školního roku opustilo mnoho vynikajících kantorů školu, byli vyhozeni pro jiné politické smýšlení. V září dostala babička za úkol z českého jazyka napsat slohovou práci o srpnu 1968. Sloh napsala a odevzdala, avšak babiččin sloh se ztratil. Nezbyl po něm ani řádek. Byl pravdivý a někomu se nehodil. Šel den za dnem a okupanti neopouštěli naší republiku. Zabrali v Milovicích kasárny a žili tam se svými rodinami. V jejich bydlišti se zdál být klid, ale opak byl pravdou. Po zdech a silnicích se objevovaly nápisy jako například „Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša!“ I babiččina rodina se zapojila do dění jejich městečka. Vesele a ostražitě vylepovali plakáty s dobrými známými. Našli se i tací, kteří sympatizovali s okupanty. Postupně se však život vrátil k běžným starostem. S okupanty za zády. Michal Mastný 9.třída

Žáci dostali v hodině češtiny za úkol napsat vlastní bajku. Inspirováni předchozími hodinami vymysleli vcelku pěkné texty. Bára Varvařovská: Ach ty pomluvy Jednoho dne, když šel mladý pes ven, uviděl psa z jiné vesnice. Oba psi si začali povídat a stali se z nich přátelé. Domluvili se, že se znovu sejdou. Druhý den přišel mladý pes k místu, kde se měli setkat, ale druhý pes nepřišel. Mladý pes ho začal pomlouvat. Jenže druhý pes byl chytrý a schoval se za strom, kde vše slyšel. Odešel a s mladým psem už se nikdy nestýkal. Poučení: Neříkej nic, co nejde vzít zpátky. Jára Olah: Tygr a srnka Jednoho dne se tygr rozhodl, že nastaví past na svou kořist. Když si ji nastavil, tak v dálce uviděl srnku. Jenže se pasti vyhnula. Tygr se za srnkou rozběhl a do pasti se sám chytil. Ponaučení: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá

12 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák

Tereza Pížová Myš a želva Byla jednou malá želva a nikdo se s ní nebavil, protože byla jiná než ostatní. Jednoho dne za ní přišla myška a začala se s ní bavit. Poznala, že je milá a hodná a že je jedno, jestli má rozbitý krunýř. Želva se začala stávat oblíbenou a všichni ji měli rádi. Ponaučení: Nesuď knihu podle obalu Kuba Kolínský O ulhané opici Byla jedna opice a ta pořád ostatním zvířatům lhala. Říkala třeba, že má nejlepší banány a tak. A jednou takhle křičela o pomoc. Přiběhla k ní zvířata a zjistila, že si z nich opice udělala srandu. No a takhle se to pořád opakovalo. Jenže jednou se jí stalo, že spadla do tekutého písku. Začala křičet o pomoc, ale už nikdo nepřišel. Nevěřili jí. A tak opička uvízla v tekutém písku a už se nikdy nevrátila. Ponaučení: Nelži, může se to obrátit proti tobě.

Turnaj ve florbale 17. 2. 2015 se v naší škole uskutečnil turnaj ve florbale, pod vedením Michala Mastného, Honzy Novotného a Dana Gvizda s dozorem pana ředitele. Turnaje se celkem zúčastnilo deset týmů po třech lidech. Ze začátku se týmy rozdělily na dvě skupiny. Do dalšího kola postoupilo pět týmů, které se mezi sebou utkaly o nejlepší místo. Na prvním místě skončil tým Michal Mastný, Honza Novotný a David Nykodým. Na druhém místě tým Karel Charouzek, Adam Link a Honza Krojidlo. A na bronzovém třetím místě skončil tým Kristýna Dobromyslová, Klára Málková a Kryštof Michálek, který celé finále hrál převlečen za holku Kryštůfku. Nejlepším střelcem turnaje se stal Michal Mastný a nejlepší střelkyní Bára Čadková. Kristýna Dobromyslová

13 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák

Velikonoční tradice V České republice se ohlašují Velikonoce Velikonočním pondělím, ale v Anglii je to masopustní úterý nebo-li palačinkový den (Pancake Day). Přesně se neví, proč má Anglie s Velikonoci spojené palačinky, ale v ČR jsou s Velikonoci spojená vajíčka. Namalovaná vajíčka v Anglii asi moc neuvidíte, i když někteří je malují, ale výroba velikonočních pomlázek, chození po domácnostech je Angličanům cizí. Hlavně chození po domácnostech, protože si myslí, že by se žena/dívka neměla od kluků nechat zlískat proutěnou pomlázkou. Dokonce ani velikonočního beránka tam nenajdete. V Anglii mají totiž velikonočního králíčka, který schovává různé bonbóny a čokolády po zahradě, domě tak, aby je děti nebo i dospělí museli hledat. Další z tradic je malování kloboučků. Děti ve školce nebo škole si vyrábějí svoje kloboučky, které poté namalují a nakonec je přehlídka a vyhodnocení nejhezčího kloboučku. Zatímco v Anglii schovává králíček vajíčka, v Německu si zas nemohou představit Velikonoce bez pestře nabarvených kraslic. Na některých místech Německa mají Velikonoce spojené se sportem - např. kdo nejdál nebo nejvýš dohodí vejce, aniž by se rozbilo. Dalším zvykem je, že majitel domu musí přehodit vejce přes střechu a člen rodiny chytá na druhé straně. Tento hod chrání dům před blesky.

14 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák

K velikonocím patří samozřejmě i koledy Hody, hody, zdravíčko, dejte klukům vajíčko. Na pomlázku mašli, že k vám cestu našli.

Tatar, tatar na tatarec, dejte, tetko, kopu vajec, nedáte-li kopu vajec, vhodíme vám dívku na pec a pacholka do komína, uudí se jak slanina.

Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku, všechny holky, které znám, navštívím a vymrskám, než mi dají vajíčko, vyplatím je maličko.

Koleda, koleda, Aničko, dej mi jedno vajíčko. Dáš-li mi vajíčko, zmrskám tě jen maličko. Nedáš-li mi nic, zmrskám já tě víc! Marie Bauerová

Vybarvi mě

15 3. číslo

Duben 2015

Cerhenický školák

Redakce: M. Bauerová, L. Kůrka, L. Křídlová, N. Moravcová, J. Novotný, K. Dobromyslová

Práce s textem: Mgr. Sylva Rosenbaumová Technická podpora: Mgr. Michal Zedník

Své návrhy nám můžete posílat na adresu: [email protected]

16 3. číslo

Duben 2015