cena 10,- Kč

TÝNECKÉ LISTY Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - 11/2016 - cena 10,- Kč

8 Národní databáze nálezů eztraty.cz 16-17 Z Týnce do Vídně a zase zpátky 27-28 Rozhovor se sólisty baletu Moravského divadla Olomouc Ivo Jamborem a Yui Kyotani 31-32 Rozhovor s historikem a archivářem Miroslavem Koudelou

2

ÚVODNÍK, KRONIKA

ŘÍJNOVÉ KALENDÁRIUM

LISTOPADOVÝ ÚVODNÍK Není barevnějšího měsíce než tohoto. Barvy jsou prostě všude. Tak volně se přírodou přelévají a v odstínech různí, že nad tím až zůstává oko stát. Všimli jste si, že na podzim přibývá všelijakých postávajících, přešlapujících a různě se zaklánějících postaviček? Zastavují se v polích, parcích, lesních cestách, na zahradách, návsích, chodnících a mnohdy i silnicích. Nedbajíce tak o svoji bezpečnost, protože co vidí, mají dojem, že je neopakovatelné a už nikdy v životě nebudou mít to štěstí právě tuto barvu spatřit na obloze, na stromech, ve spadaném listí či trávě. Barvy a s nimi spojené nálady se kolem nás mění skoro tak rychle jako na divadle. Bílá mlha je proťata svazkem oranžových paprsků a vzápětí do té scény hodí mistr vítr žlutočervený vír. Sotva se stačíte nadechnout, zve vás romantická cesta zasypaná různobarevným listím do dálky za vzpomínkami. Když jsme ve škole sbírali s dětmi spadané listí pro výrobu všelijakých uměleckých artefaktů, pokoušeli jsme se najít dva úplně stejně vybarvené listy. Nepovedlo se. Příroda dělá prostě samé originály. K počátku listopadu patří neodmyslitelně také Dušičky - Památka zesnulých. Cesty na vzdálené i blízké hřbitovy, které se v brzkém večeru mění na rozzářená města. Když do nich vstoupíte, ovane vás vůně vosku a teplo nespočetného množství hořících plamínků. Hřbitovy v tyto dny ztrácejí svou ponurost a mění se v místa, kde je příjemné pobýt. No snad je všem těm zemřelým, tam kde jsou, už dobře. A takto zamyšlen sedl jsem si doma do křesla, zavřel oči a vzpomínal, koho já to vlastně tam na té druhé straně mám. Začal jsem si na pomyslný arch sepisovat jejich jména. Nejprve rodinu. Anna Nedorostková zemřela, Jan Denk zemřel, Jan Nedorostek zemřel, Libuše Vítková zemřela, Květoslava Čechovská zemřela, Stanislav Denk starší zemřel, Rudolf Kudláček zemřel a tak pořád dál… Potom kamarády Petr Jáchymák zemřel, Vladimír Všianský zemřel, Eva Michnová zemřela, Milan Kozelka zemřel, Jan Balabán zemřel, Petr …. ten ještě žije, Stanislava Andrésová zemřela a tak pořád dál a dál… Nejednou jsem měl dojem, že jsem na tom světě zůstal sám. Otevřel jsem oči a byl potěšen, že na světě je lidí stále ještě dost. Někteří dělají i poměrně velký rámus, tak jako parta cestářů, která opravuje čechovickou silnici. Jen nevím, proč se tomu svátku říká Dušičky, když ti, které jsem znal, měli podle mého mínění duše standardní velikosti a někteří i velké. Snad, že by se čeština tím zdrobněním snažila vyjádřit kladný vztah k těm, kteří už odešli. Říká se, že co je malé, to je milé. Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, nechci se zaplést do záhrobních řečí. V listopadu se jim ale asi vyhnout nedá. Nebuďte však smutní. Člověk má za dar života děkovat a těšit se z něj. Podívejte se třeba na poslední růže, které stačily ještě vykvést. Nebo na chryzantémy, ty věrné družky podzimu. A v neposlední řadě nahlédněte dál do Týneckých listů. Určitě v nich najdete něco, co vás potěší. Krásné podzimní dny vám přeje Stanislav Denk

µ

Foto na titulní straně: Podzim cestou na Hlavu. Foto: P. Hanuška

6. října Posezení pro seniory ve Vsisku - Výbor pro sociální záležitosti ZO Velký Týnec - Restaurace U Facků - 17.00 hodin 7. – 8. října Volby do zastupitelstev krajů a Senátu ČR 8. října Vítání nových občánků - Výbor pro sociální záležitosti ZO Velký Týnec - obřadní síň - 13.00 a 13.30 hodin 12. října 16. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec - Společenský dům - 16.30 hodin 14. – 15. října II. kolo voleb do Senátu ČR 19. října 20. zasedání mikroregionu Království - Kulturák Čelechovice - 9.00 hodin 22. října Folklorní festival Ke kořenům - společenský dům - 17.00 hodin 27. října Oslavy vzniku ČSR s ohňostrojem - památník Hradisko - 17.15 hodin

DALŠÍ UDÁLOSTI Dne 3. října byla zahájena oprava komunikace a chodníků v Komárově. Dne 3. října proběhla operativní porada Zastupitelstva obce Velký Týnec. Dne 6. října jednal starosta obce s vedoucím odboru investic Olomouckého kraje Ing. M. Kubínem. Předmětem jednání byly záležitosti kolem rekonstrukce komunikace v Čechovicích, resp. další plánované společné akce. Dne 11. října proběhla na obci kontrola krizového řízení. Kontrolu provedli zástupci Magistrátu města Olomouce a HZS Olomouckého kraje. Obec je připravena čelit mimořádným situacím.

Dne 12. října proběhlo v Grygově jednání rady mikroregionu Království. Do Senátu ČR byl ve volebním obvodu č. 61 zvolen MUDr. Lumír Kantor (nezávislý za KDU-ČSL). Dne 21. října zahájil pan Radek Chrobok nátěr obecního domu č. p. 439 na Boční ulici.

Foto: P. Hanuška

POČASÍ

Chcete mít

INZERCI

v Týneckých listech? Tak pište na [email protected] nebo volejte 585 151 111

Z letního září do pozdně podzimního října. Zlom v teplotách přišel téměř ze dne na den. Krásné letní teploty vystřídalo prudké ochlazení, sirovina a občasný déšť (intenzivnějších srážek spadlo poskrovnu). První dekáda. Noc: 10, 9, 10, 8, 6, 3, 0, 2, 6, 6. Den: 24, 18, 15, 13, 9, 9, 8,

10, 10, 11. Druhá dekáda. Noc: 5, 7, 6, 6, 6, 7, 5, 9, 7, 6. Den: 7, 9, 8, 12, 17, 14, 9, 9, 9, 8. Třetí dekáda. Noc: 5, 2, 6, 9, 11, 10, 2, 1, 6, 6, 0. Den: 8, 8, 11, 16, 16, 13, 10, 10, 12, 11, 9.

Kroniku připravil Petr Hanuška TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 11 vyšlo v listopadu 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@velky tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné příspěvky nemusejí být totožné se stanoviskem redakce.

Foto: archiv redakce Vendula Vránová šéfredaktorka

Petr Hanuška redaktor

Stanislav Denk redaktor

Kamila Grmolenská redaktorka

Vojtěch Hrudník dopisovatel

Andrea Thunová redaktorka

Pavel Peňaška grafik

Eliška Tomečková redaktorka

OBECNÍ SERVIS

3

STAROSTOVO SLOVO Z přijatých usnesení 16. zasedání ZO Velký Týnec (12. října 2016, 16.30 hodin, malý sál společenského domu) Zastupitelé vybírali firmy na reali- č. 6 + 7/2016, jednorázové dotazaci TDI a koordinátora BOZP na akci ce Hospicu na Svatém Kopečku Velký Týnec - oprava místních komu- (10.000,- Kč) a ZŠ DC90, s. r. o. Olonikací v ulici Komárov, resp. na pro- mouc - Topolany (12.000,- Kč), Rozvedení autorského dozoru (STAVING hodnutí o poskytnutí dotace z proengineering, s. r. o. - 80.000,- Kč bez středků MMR ČR na akce Stavební DPH + Ing. Jan Rozsíval - 37.510,- Kč úpravy skautské klubovny Čechovč. DPH), na realizaci autorského do- vice č. p. 98 a Velký Týnec - oprava zoru na stavbě Velký Týnec - Če- místních komunikací v ulici Komáchovice - rekonstrukce průtahu (Ing. rov, výběr firmy na realizaci položení Ondřej Adamík - dle hodinové saz- chráničky pro optický kabel v Čeby), na výměnu oken v obecním bytě chovicích a Komárově (Vladimír SleNa Kříbě 59 (PMT Stav CZ s. r. o. - pička z Olomouce - 268.200,- Kč + 62.519,70 Kč vč. DPH), na realizaci 98.936,- Kč vč. DPH). přezkumu hospodaření obce za rok Vzali na vědomí příjmy a výdaje obce za období 1. 8. - 12. 10. 2016. 2016 (Ing. František Rašner). Dále chválili Rozpočtová opatření

Projekt Přírodní zahrada v Mateřské škole Velký Týnec vstupuje do závěrečné fáze Výše uvedený projekt byl realizován za pomocí finančních prostředků Evropské unie. Operačního programu životního prostředí. Jeho zahájení bylo datováno 16. září 2015. Celkové způsobilé náklady činily 1.208.950,- Kč. Obec se na nich podílela částkou 120.895,- Kč. Projekt zhotovila Ing. Hana Bělařová. Realizace stavby se zhostila firma INVESTOL s. r. o. Bukovany. Cílem projektu

bylo nabídnout dětem herní prvky z přírodních materiálů, na nichž by poznávaly druhy přírodních materiálů, resp. uměly s nimi pracovat. Koneckonců aby poznaly určité zákonitosti života v přírodě. O to už se postaral pedagogický sbor Mateřské školy Velký Týnec. Do 30. listopadu 2016 musí být provedeno tzv. závěrečné vyhodnocení akce.

Stavební práce v měsíci říjnu Ve všech třech místních částech probíhají stavební práce rozličného charakteru. Ve Vsisku provádí firma SISKO Přerov úpravu výjezdu z Přerovské ulice na silnici IV. třídy spojující tuto místní část s Grygovem. Cílem úprav je především ochrana zde pohybujících místních občanů a jejich parkujících vozidel. Celkové náklady činí 255.548,- Kč vč. DPH. Zcela nová plastová okna a dveře získala budova odbočky obecního úřadu a knihovny. Firma PMT Stav CZ Olomouc výměnu provedla za cenu 107.623,69 Kč bez DPH. Vedle zbudování chodníku v Olomoucké ulici, jehož náklady přesáhly více jak 0,5 milionu korun, jde o další dvě důležité a finančně nákladné akce v této obci. V Čechovicích probíhá od počátku září rekonstrukce komunikací a chodníků v ulicích Týnecká a Ke Mlýnu. Akci realizuje obec společně s Olomouckým krajem. Provádějící firmou je Společnost COLAS CZ, a. s. + GEOSAN GROUP a. s. za cenu 26.021.853,67 Kč za komunikace (hradí Ol. kraj) a 1.896.578,71 Kč za chodníky a zálivy (platí Obec Velký Týnec), ceny jsou uvedeny vč. DPH.

Po loňské dostavbě kanalizační sítě (více jak 12 milionů korun) tak jde o další významnou investici v této místní části. Kromě toho právě probíhá úprava skautské klubovny umístěné v pobočce úřadovny státní správy č. p. 98. Náklady dosáhnou hodnoty 560.877,10 Kč bez DPH, přičemž z prostředků MMR ČR obec získala 400 tisíci korun. Obec také připravuje studii Koupacího biotopu Čechovice, který by měl vyrůst na místě stávající hasičské nádrže. Dokument připravuje firma Inženýrské a dopravní stavby Olomouc, jeho hodnota činí 54.450,- Kč. Ve Velkém Týnci právě běží opravy komunikace a chodníků v Komárově. Obec získala dotaci 1 milion korun z prostředků MMR ČR. Další zhruba 2,8 milionu korun musí dát ze svého. Pozor! Jde o první část dvoudílného projektu, který by měl být dokončen v příštím roce. I tam se očekávají podobné náklady! Vlastními silami opravujeme základy zámecké zdi. Jakou práci odvádějí pánové Peňaška, Poučenský a Dosoudil, můžete posoudit na vlastní oči. Myslím, že se nemají zač stydět!

Foto: P. Hanuška Oprava základů zámecké zdi

Proces přípravy nového Územního plánu obce Velký Týnec V rámci diskuse na 16. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec byl otevřen problém přípravy nového strategického dokumentu. Mj. bylo zastupitelstvo obce, resp. starosta obce označen za viníka protahování jeho přípravy. Cituji z emailu Ing. arch. Libora Daška ze dne 13. října 8.45 hodin: „/…/ Co se týče ’zpožďování’, tak z logiky pořizování a zpracování územního plánu je zjevné, že obec má nejmenší podíl na tomto průběhu, co se týče množství úkolů a pracnosti. Daleko větší podíl práce leží nás a na zpracovateli, a tedy jsou i zdrojem průtahů. /…/“ Dovolím si na tomto místě zopakovat několik základních dat. Zastupitelstvo obce rozhodlo o pořízení nového územního plánu. Pověřilo starostu obce PhDr. Petra Hanušku, Ph.D. jednáním za obec. S touto žádostí se následně obrátilo na kompetentní orgán Magistrátu města Olomouce, Odbor koncepce a rozvoje Oddělení územního plánování a architektury. Pověřeným pracovníkem zadavatele se stal Ing. arch. Libor Dašek. Za zhotovitele dokumentu byla vybrána firma Urbanistické středisko Brno, spol. s r. o., pověřenou osobou Ing. arch. Alena Palacká. Na počátku procesu obec zformulovala své požadavky na podobu nového územního plánu, vedle svého stanoviska předložila shromážděné podněty občanů. K vypracovanému a zveřejněnému návrhu dokumentu se následně vyjádřila písemně široká veřejnost, resp. dotčené orgány. Více jak padesát (!!!) podnětů projednalo zastupitelstvo obce, ing. Dašek a Ing. Palacká na konci září 2015. O jednání vyhotovil zápis Ing. Dašek. Na jeho základě Ing. Palacká zapracovala v jarních a letních měsících 2016 podněty do nového výkresu územního plánu. Na počátku září 2016 proběhla v pracovně

starosty obce pracovní schůzka, na níž bylo zkontrolováno, zda bylo vše řádně do podkladů zapracováno. Během roku ing. Dašek ve spolupráci s obcí a ing. Palackou řešil řadu dalších podnětů přicházejících od občanů. Ty, které nebyly v rozporu se strategií zhotovení územního plánu a neměly dopad na prodlužování procesu přijetí nového dokumentu, byly do dokumentace zapracovány. Kromě toho byly řešeny podněty podané ze strany dotčených orgánů (např. odboru životního prostředí MMO). V této chvíli provádí zadavatel (ing. Dašek) a zhotovitel (ing. Palacká) poslední doladění návrhu nového územního plánu. Následně zadavatel stanoví termín jeho veřejného projednání. Po ukončení zastupitelstvo obce posoudí na pracovní poradě vznesené připomínky občanské veřejnosti. Pokud nerozhodne o zapracování těch, které by vyžadovaly nové projednání s dotčenými orgány, může být dokument schválen na veřejném zasedání zastupitelstva obce. Pokud se týká mé úlohy v procesu. Bylo dohodnuto, že odborné problémy bude řešit ing. Dašek. Veškeré dílčí podněty byly proto směřovány k vyřešení do jeho rukou. Pracovní materiály (např. písemné a grafické výstupy od ing. Daška) jsem řádně přeposlal k vyjádření zastupitelům obce. Jak ukazuje právně podložená odpověď na žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (viz webbová stránka obce), nejsem oprávněn šířit pracovní materiály určené k projednání v zastupitelstvu obce mezi širokou občanskou veřejností. Nicméně nikdy jsem se nebránil osobnímu projednání problémů s občany, pokud o to slušnou formou požádali.

A jedna velmi dobrá zpráva na závěr! Obec získala dotaci na rekonstrukci hasičské zbrojnice! Akce bude realizována v příštím roce. Celkové náklady dosáhnou zhruba 6,5 mili-

onu korun, z čehož dotace činí 3,2 milionu korun. Petr Hanuška

Rekonstrukce silničního průtahu v Čechovicích Stavba pokračuje svým tempem a je třeba na ní řešit tisíce drobností. Od toho tam ale jsou odborní pracovníci firmy COLAS. Co se však bezprostředně dotýká občanů, jsou zvýšené nebo snížené obrubníky. Dosud tam v převážné části nebyly žádné a lidé byli zvyklí vycházet ze svých domů přímo na vozovku. Teď je tomu najednou jinak a zvýšená obruba je děsí. Mělo by to být právě naopak. Zvýšená obruba má ochránit chodce nebo nemovitost před vozidlem, které by například dostalo smyk. Změnil se také způsob odvodnění komunikace. Na staré silnici se částečně voda vsakovala do nezpevněných krajnic. Způsobovalo to nemalé problémy například pod skalou, kde se

při větších deštích tvořily velké kaluže. Při nové konstrukci vozovky se veškerá voda odvádí buď do kanalizace nebo do potoka. Obruby zabraňují vodě v rozlivu a zároveň ji svádí do odvodňovacích vpustí. Vzhledem k větší náročnosti sanačních prací a deštivému počasí v polovině října, stavba trochu bojuje s časovým harmonogramem prací. Tak snad už nenastanou nějaké větší komplikace a Svatý Mikuláš přijede už po nové cestě! Stanislav Denk, místostarosta obce Fotogalerie staveb v obci

Stavby v obci Rekonstrukce komunikace a chodníků v Čechovicích - výjezd na Doloplazy

Rekonstrukce komunikace a chodníků v Čechovicích - Týnecké ulici

Opravy komunikace a chodníků v Komárově Úprava výjezdu z Přerovské ulice ve Vsisku

Čechovická ulice Ke Mlýnu

Čechovická Týnecká ulice

Výměna dveří a oken v úřadovně obecního úřadu ve Vsisku

Foto na stránce: Petr Hanuška

OBECNÍ SERVIS

KINO

Týnecké informatorium

Velký Týnec

listopad 2016

V měsíci listopadu blahopřejeme k životnímu jubileu 4. listopadu 2016 10:00 hodin

PÁSMO DĚTSKÝCH FILMŮ Promítání pro MŠ Produkce ČR Vstupné Kč 10,-

4. listopadu 2016 18:00 hodin

KNIHA DŽUNGLÍ Dobrodružné drama o malém chlapci, kterého v džungli vychovala vlčí smečka Produkce USA, 105 minut Vstupné Kč 50,-

93 let paní Karla Juránková, V. Týnec 92 let pan Jan Kubiš, Vsisko 89 let paní Antonie Krečmerová, V. Týnec 85 let paní Marie Tušková, Vsisko 82 let pan Rudolf Krkoška, V. Týnec

80 let paní Alžběta Zavadilová, V. Týnec paní Magdalena Petrová, Vsisko 75 let paní Ludmila Dobrozemská, V. Týnec pan Otakar Šindler, V. Týnec 70 let paní Hana Vagnerová, V. Týnec

Drama o osudové lásce a nezlomném přátelství českých a německých horolezců, do kterých zasáhla válečná doba Produkce ČR, SVK, 99 minut Vstupné Kč 50,-

60 let paní Hana Hnilicová, V. Týnec paní Miroslava Bejdáková, V. Týnec

Skvělá francouzská komedie o dívce s velkým pěveckým talentem v rodině neslyšících rodičů Produkce FR, 105 minut Vstupné 50,- Kč Přístupno od 15 let

25. listopadu 2016 19:30 hodin

NeŽ JSEM TĚ POZNALA Romantické drama o velké lásce a překážkách, které se zamilovaným staví do cesty Produkce USA, 110 minut Vstupné 50,- Kč Přístupno od 12 let

Poslední vývoz hnědých popelnic a velkoobjemových kontejnerů na biologický odpad bude 14. 12. 2016. Svoz bude obnoven až na jaře v roce 2017.

19. 11. Opavská opereta 19. 11. Koncert Ready Kirken 26. 11. Rozsvícení vánočního stromu a vánoční dílnička v Čechovicích 26. 11. Vánoční výstava ve Velkém Týnci

prosinec 2016 3. 12. Rozsvícení vánočního stromu ve Velkém Týnci 4. 12. Adventní koncert Jana Gotwalda - kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci

Dne 12. prosince uplyne 10 let od chvíle, kdy nás navždy opustil

pan Pavel GAJDA

5. 12. Mikulášská obchůzka 6. 12. Mikulášování - zábavný program pro děti ve společenském domě

Za tichou vzpomínku děkuje rodina

10. 12. Týnecký košíček - badmintonový turnaj ve sportovní hale

18. listopadu 2016 19:30 hodin

RODINKA BALIEROVÝCH

12. 11. Na kouzelném paloučku

27. 11. Rozsvícení vánočního stromu ve Vsisku

11. listopadu 2016 19:30 hodin

TENKRÁT V RÁJI

5

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1

17. 12. Vánoční koncert Týnečáků - kostel Církve ČSH V. Týnec

Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30

23. 12. Roznos betlémského světla ve Vsisku

Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585 Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585 Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585 Účetní obce - Radana Procházková ................... 585 Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585 Obecní policie Velký Týnec ............................... 725

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 110 119 111 115 118 114 116 112 540

Elektronické adresy:

26. 12. Na Štěpána není pána - turistická vycházka 27. 12. Živý betlém v Čechovicích 27. 12. Zlatá liga stolního tenisu - sportovní hala 29. 12. Společenské odpoledne seniorů

[email protected], [email protected]

31. 12. Novoroční přípitek v Čechovicích a ve Vsisku

Vánočnívýstava Společenský dům Velký Týnec 26. - 27. listopadu 2016

leden 2017

Přehlídka vánočnívýzdoby, stolováníi pečení Srdečně zve Klub seniorů Velký Týnec

24. 12. Roznos betlémského světla v Čechovicích

vstup zdarma

1. 1. Novoroční ohňostroj pro rodiče s dětmi - zámecká zahrada ve Velkém Týnci

6

OBECNÍ SERVIS

NOVÉ KNIHY

Čtenářský deník

Nové knihy v Místní knihovně Velký Týnec

aneb poslední přírůstky v týneckých knihovnách

1. BACKMAN, Fredrik: Babička pozdravuje…. 2. CLEAVE, Paul: Jezerní hřbitov 3. DANIELOVSKÁ, Alice: Kocourek se vrací 4. DIAMOND, Lucy: Kavárna na pláži 5. DUBSKÁ, Kateřina: Dcery 6. FOJTOVÁ, Věra: Neviditelná zranění 7. FULGHUM, Robert: Poprask v sýrové uličce 8. JAMES, Carol: Polámané panenky

9. JAROŠOVÁ, Lenka: Vařit může každý 10. LOWELL, Elizabeta: Všem na očích 11. NG CELESTE: Vše, co jsme si nikdy neřekli 12. PATTERSON, James: Čtrnáctý hřích 13. ROBERTS, Nora: Posvěcené zlo 14. TOMŠÍČEK, Jan: Do Vladivostoku na zmrzlinu

Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou pravidelně zásobovány novými přírůstky, jejichž seznamy vycházejí každý měsíc na stránkách Týneckých listů. Z knih koupených za poslední měsíce vybíráme dva romány Michala Viewegha z nakladatelství Druhé město.

Biomanželka Michal Viewegh

Připravila Marta Ivančíková

Brno, Druhé město 2010, 168 stran

Nové knihy v Místní knihovně Vsisko Beletrie dospělá 1. PATTERSON, James: Oko za oko 2. PETERS, Elizabeth: Faraonova pomsta 3. ROBB, J. D.: Měj se na pozoru 4. NESVADBOVÁ, Barbara: Brusinky 5. SWOFFORD, Anthony: Mariňák 6. FALCONES, Ildefonso: Bosá královna 7. LYONS, JC,: Kritický stav 8. SVEJKOVSKÝ, Jiří: Italské Jablko

kyně domácí výuky, lesních školek, biostravy, alternativních porodů atd., takže mně kniha přišla velice reálná, zábavná i děsivá. Za přežití nasazení duly do domu a perfektní znalosti první pomoci při bolestivém kojení si Mojmír mé sympatie zasloužil. Bestseller Biomanželka, kterého se prodalo více než sto tisíc výtisků, se dočkal i divadelního zpracování.

Biomanžel Michal Viewegh

9. ASHWORTH, Adele: Moje drahá Karoline 10. ZAMORA, Juan: Tři panáky pro Evženku Naučná dětská 1. PESCHKE, Hans Peter von: Středověk Připravila Eliška Navrátilová

OBRAZY PŘÁTEL Zámecká galerie pro jeden obraz Naše galerie zahájila nový výstavní cyklus současného výtvarného umění. Tematicky ani technicky není nijak omezen. Jsme připraveni uspořádat výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci.

Benátky Autor: Čeněk Hlubinka Žánrový obraz v pop artovém duchu zachycující lenivou náladu turistických Benátek. Ty jsou však jen jakousi schématickou kulisou. Hlavním objektem malířova zájmu je dominantní žena s přetaženým mondénním držením těla. Žena, která ví, že se líbí. A v duchu pop artu nám sděluje, že Benátky jsou pomíjivé, já jsem nadčasová. Všechny zájemce o umění srdečně zve Stanislav Denk

Humoristický román od Michala Viewegha je volně inspirován životem autora a jeho rodiny. „Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost,” říká dula, vypravěčka této knihy. Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí. Jak sám autor podotýká, román je jen zdánlivě humoristický. „A nemohu bohužel popřít, že je to román částečně autobiografický,” upřesňuje Michal Viewegh. Biomanželka vyvolala mezi čtenáři velmi protipolné reakce, někdo chválí, někdo zatracuje. Já osobně znám několik (zpočátku) šedivých myšek, ze kterých se staly zastán-

Biomanžel je volným pokračováním výše zmiňované knihy. Autor i tuto knihu pojal autobiograficky. Románové postavě, známému spisovateli Mojmírovi, praskne v cíli pražského maratonu aorta, někdejší sebevědomý světák se tak na několik příštích let změní v komicky neurotického pacienta. Takovou proměnu unese jen málokterá žena, zvláště když se její choť ve slabé chvíli přizná k nevěře. Ani manželka Hedvika není výjimkou. To vše z pohledu nemilosrdné vypravěčky duly, která by se mohla ucházet o cenu nejnesympatičtější ženská postava roku. Kniha je spíše „pokolapsovou“ sebereflexí autora, převažuje v ní sebelítost a odhalení sebe sama. Brno, Druhé město 2015, 176 stran Kamila Grmolenská

OBECNÍ SERVIS

7

8

OBECNÍ SERVIS

OBECNÍ POLICIE INFORMUJE Národní databáze nálezů eZtraty.cz Obec Velký Týnec se od října 2016 zapojila do systému Centrální evidence ztrát a nálezů. Proto vše, co se v obci nalezne, bude nově online zveřejněno na stránkách www.eztraty.cz. Jednou z výhod stránek eZtraty, je i možnost, že si zde občan sám zaregistruje věc, kterou nalezl, a národní databáze nálezů (po zaškrtnutí příslušného políčka) sama automaticky upozorní naši obec, že se věc v ka-

tastru obce našla. Současně se nález zařadí do databáze pod obec Velký Týnec. Občan ale nemusí, pokud nechce, tuto věc nikam nosit a odevzdávat. Může si ji nechat doma a pečovat o ni jako řádný hospodář. Pokud se do roka nikdo o věc nepřihlásí, může nalezenou věc začít normálně používat. Po uplynutí tří let od nálezu se věc automaticky stává majetkem nálezce.

Žádost o omezení tranzitní dopravy (12 t) v obci V. Týnec V jednom z předešlých článků jsem vás informoval o žádosti obce Velký Týnec vztahující se k omezení tranzitní kamionové dopravy na území obce. Bohužel Policie České republiky nevydala souhlasné stanovisko. PČR se bude žádostí opětovně zabývat, jakmile obec provede měření četnosti tranzitní dopravy na území obce. Po shromáždění statistických dat bude žádost opětovně odeslána PČR, která již vydá své finální stanovisko, které snad dostatečně zdůvodní. Obec proto již připravuje mechanismus, kterým bude možné objektivně monitorovat četnost projíždějících nákladních vozidel (nad 12 t). Stále věříme, že naše argumentace je oprávněná a že nové stanovení dopravního značení je vhodným a přiměřeným opatřením (právní regulací), které neomezuje své adresáty (ani okolní obce), současně jim ne-

stanoví žádné nadbytečné povinnosti, a v žádném případě nenaruší bezpečnost a plynulost silničního provozu. Cílem žádaného opatření je zvýšení bezpečnosti a plynulosti dopravy na území obce Velký Týnec a snížení škodlivých imisí, které jsou s nákladní tranzitní dopravou spojeny (hluk, prašnost, vibrace). Obec Velký Týnec je přesvědčena, že uvedením zákazu tranzitní nákladní dopravy v život, nedojde k žádným komplikacím, jak ze strany okolních obcí, tak ani ze strany samotných řidičů nákladních vozidel. Nárůst kamionové dopravy v okolí obce Velký Týnec, jako důsledek zákazu, nelze očekávat, a to především díky velmi specifickému umístění obce a širokým možnostem okolních komunikací vyšších tříd, které se nacházejí v bezprostředním okolí.

Denní svícení Rád bych připomněl řidičům, kteří mají ve vozidlech automaticky nastavené zapínání osvětlení (světla pro denní svícení), a tudíž jsou jejich vozidla obvykle osvětlena pouze zepředu, aby si při snížené viditelnosti (za šera, za deštivého počasí atd.) nezapomínali rozsvěcet i potkávací světla. Dnes a denně potkávám takto osvětlená vozidla, kdy si řidič neuvědomí, že došlo ke snížení viditelnosti na vozovce, vlivem počasí nebo denní doby. Za deštivého počasí, brzy ráno nebo při soumraku, je nutné používat ob-

rysová a potkávací světla a mít vozidlo osvětlené i zezadu! Při snížené viditelnosti potom vozidla osvětlena pouze světly pro denní svícení, představují riziko pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť se násobně zvyšuje nebezpečí přehlédnutí nebo nedostatečného odhadnutí vzdálenosti od vozidla a jeho rychlosti. Myslete proto, prosím, na svou bezpečnost a za snížené viditelnosti zapněte řádné osvětlení svého vozidla. Připravil Filip Raclavský

Rodinné centrum Grygov vás zve na

Vánoční zvonění 11. prosince 2016 v sokolovně v Grygově V 15h začíná divadelní představení pro děti s názvem Vánoční příběh V 16h se otvírá tvořivá dílna s vánoční tématikou Zajištěn bude dětský punč i punč pro dospělé a lahodné občerstvení Těšíme se na vás v adventním čase

OBECNÍ SERVIS

9

REDAKČNÍ DOTAZNÍK 1 + 1 = 2 Petr se ptá Standy Stanislave, do přístavu týneckého zastupitelstva jsi připlul před deseti lety pod opoziční pirátskou vlajkou. Proč jsi tenkrát nevyraboval dobytý přístav a místo toho jsi přijal post na kapitánském můstku? Petře, mně je duchovně velmi blízký prorok Jonáš ze starého Zákona. Pokusím se jen pro připomenutí v kostce převyprávět jeho příběh. Hospodin po něm chtěl, aby šel do hříšného města Ninive kázat Boží slovo. Jemu se moc nechtělo, protože si říkal: Já tam půjdu, budu jim kázat a oni se obrátí a tím pádem nebudou za své předchozí hříchy potrestáni. Vždyť by to bylo vůči těm, kteří žijí v bázni před Bohem celý život, nespravedlivé. Chtěl před tímto úkolem utéci přes moře. Přišla bouře, spolkla ho velryba a vyplivla ho u Ninive. Co mu tedy zbývalo. Šel tam a kázal jen tak, aby se neřeklo. Všichni se obrátili. Najednou z těch opovrhovaných hříšníků byli dobří a slušní lidé. S takovými se přece může kamarádit a klidně i do rady zasednout. Vždyť mají stejný cíl. Vybudovat krásné místo na Zemi, kde se dobře žije všem lidem. No, a tak nějak to bylo s tou naší opozicí.

které bylo ochotno plout dohodnutým směrem. Nelámalo vesla o hlavy kolegů a v podpalubí nezakládalo požáry. Zatím jsme se dokázali pokaždé domluvit. Trochu mi chybí kolega Milan Vrba se svým technickým a někdy i pragmatickým pohledem. Co ses během té desetileté plavby naučil při řízení naší týnecké lodi ve vztahu k posádce i k obyvatelstvu sledujícímu naši plavbu na pobřežním horizontu? Pokoře a sebeovládání. Asi bych to měl blíže objasnit. Mým životním krédem je sjednocovat. Vytvořit kolem sebe fungující tým. Integrovat i únosné extrémy a jít za společným cílem. Vnímám to tak, že vedení obce, zastupitelstvo i občané jsou na jedné lodi. Společně zdoláváme tu klidnější tu rozbouřenější hladiny naší společenské, resp. ekonomické reality. Co by naší republice pro-

spělo nejvíce? Pořádná zima s dostatkem sněhu, aby se obnovila spodní hladina vody. Také zásadní změna v rozpočtovém určení daní. Navýšení rozpočtů obcí místo vypisování dotací. Přestat už konečně krmit toho byrokratického šimla. Ty dobře víš, o čem mluvím. Ta anabáze, než se nám podaří získat nějakou dotaci a následně pět let různých kontrol, které hledají nějakou chybu. To je mrhání silami i penězi. Ne vždy se nám podaří dorazit do projektových přístavů, k nimž směřovala naše obecní loď. Kdys zažil pocit závratné radosti, zadostiučinění, kdy naopak pocit úplného zmaru? Úplný zmar nemám v rejstříku svých pocitů. Zklamání to ano. Cyklostezku do Čechovic, ale nevzdám, i když jsme letos se žádostí o dotaci opět neuspěli. Trochu jsem také zklamán z průtahů kolem nového územního

Kolumbus svého času objevil Ameriku. Co bys rád objevil na naší společné plavbě obecní lodí ty? Elixír životního štěstí, abychom ho mohli rozdávat všem nešťastným. To jsou většinou ti, kteří nám přijdou vynadat za to, že je před jejich domem nezameteno, roste tam plevel, bliká světlo. Oni to neumí říci normálně. Je tady takový a takový problém, jestli můžete, pomozte nám ho vyřešit. Oni přijdou s tím, že z nich děláme občany druhého řádu, jsme úplní blbci a ignoranti, podvádíme a krademe. Mně je těch nešťastných lidí opravdu líto. Proč si dě-lají ze života takové ošklivé místo?! Během plavby tě vidím často číst a psát. Co si to píšeš? A co to čteš? Na úřadě většinou píšu paragrafy a položky do faktur před zaúčtováním. Rozpočtová opatření, smlouvy a organizační řády. Doma pak sedlám Pegase na cestu do říše poezie. A většinou čtu slova. Slova a zas jen slova. (Parafráze na Shakespearova Hamleta nebo Jindřicha IV. - nejsem si teď jist, kde to přesně je.) Ale za nimi vidím obrazy, příběhy a poznání. Čtu poezii i prózu bez nějakého specifického výběru. Literatura je můj druhý domov.

Plujeme spolu bok po boku deset let. Kdy na tebe dolehla mořská nemoc, resp. kdy ses cítil na své postu nejhůře? V říjnu roku 2007. V zastupitelstvu se tehdy řešila taková nejednoznačná věc. Ve čtvrtek jsme se dohodli, že na pondělním veřejném zasedání se o ní bude hlasovat. Pro mne to byl spor rozumu a srdce. Nevěděl jsem, jak se rozhodnout. Všechno se to ve mně pralo. O víkendu jsme jeli gratulovat mému otci k sedmdesátinám. Při jízdě po dálnici se mi to pořád honilo hlavou. A najednou se mi na předním skle rozstříkly kapičky vody a z motoru se vyvalila pára. Setrvačností jsem dojel do odstavného pruhu a zjistil, že nám praskl chladič. Naše stará Felície prostě nevydržela to moje napětí. Během společné plavby jsme již dvakrát přijali do zastupitelské osádky nové členy. Která z nich ti připadala nejakčnější? Myslím, že jsme zatím měli štěstí. Podvakráte se sešlo zastupitelstvo,

plánu. Pocit zadostiučinění se většinou dostaví, až když ti nějaká návštěva řekne: Máte pěkně opravené školy, dětská hřiště ve všech místních částech a úplně nový prostor před zdravotním střediskem. Obecní vodovod, čističku a internet. Je vidět, že se snažíte. To tady před deseti lety nebylo.

Když se neplavíš, rád pobýváš v domovském přístavu či v sadu. Co ti to přináší? Úžas a radost. Pocit, že na tuto zem patřím. Že tady mám své místo.

Stanislav Denk, místostarosta obce

Petr Hanuška, starosta obce

Doporučíš jednou plavbu v rozbouřeném moři státní správy i svým potomkům? Ne, ne. Moc tady fouká. Je to ale velmi poučná plavba. Ledacos na ní můžeš dokázat. Leč jistoty žádné na ni nemáš. Co můžeš vědět o příštích volbách?

Standa se ptá Petra Petře, co tě přimělo opustit vysněný akademický ostrov bohemistiky a přijmout nejistou starostenskou funkci? Propojení s obcí a jedna výzva. Na vysvětlenou. Jako rodilý Holičák jsem trpěl tím, že se z rodné vesnice stala periferní součást velkého města. Chtěl jsem bydlet na vesnici, která má kopce a leží blízko lesa. Napřed to vypadalo beznadějně, protože jsem se oženil a na čtyři roky se přestěhoval přímo do městského centra. Stal se však zázrak! Dostal jsem jako kantor místo i profesní byt

ve Velkém Týnci. Začal jsem získávat přátele, hrál tady fotbal. Pak jsem sice učil na pedagogické a filosofické fakultě, ale lákalo mě podílet se na životě v Týnci, který se mi stal opravdovým domovem se vším všudy. A výzva? Chtěl jsem dokázat nejen sám sobě, že zvládnu řemeslo ukotvené mimo kantořinu, mimo školský svět, který se řídí specifickými pravidly. Začátky nebyly jednoduché. Čelil jsem různým tlakům. Holická náplava z učitelské bytovky! Můžeš za všechno, co se tady odehrálo za posledních třicet let! Další teoretik u vesla! Snad jsem za těch čtrnáct

let v pozicích místostarosty, resp. starosty obce dokázal, že obavy některých pochybovačů byly liché. Samozřejmě že všechny jsem o mé cestě nepřesvědčil, ale ono to snad ani není z různých důvodů možné… Čemu ses na Filosofické fakultě Univerzity Palackého věnoval? Ledasčemu. V Týnci kolovala i zaručená informace, že jsem tam byl knihovníkem. Ne, vážně. Na PdF i FF UP jsem učil a vědecky bádal v oblasti novodobé literární historie. Česká literatura 20. století, úvod do teorie literatury, didaktika literatury. Publi-

koval jsem v České literatuře, Tvaru, HOSTu, Aluzi, Lidových novinách, Olomouckém deníku, různých sbornících. Studie, větší či menší odborné i populárněji orientované články. Společně s bohemistou Vladimírem Novotným jsme napsali IV. díl České literatury ve zkratce, kteroužto učebnici používají studenti do dnešních dnů. Edičně jsem připravil více jak dvacet knih, protože jsem určitou dobu vedl i nakladatelství Periplum. Pořádal jsem besedy se spisovateli i literárními badateli. Pracoval jsem v Českém rozhlase Olomouc, kde jsem měl svůj týdenní pořad Knižní

FOTOGALERIE

10

OBECNÍ SERVIS

kurýr Petra Hanušky. Kromě toho jsme s rozhlasovým režisérem Michalem Burešem chystali cyklus Setkání s literaturou, což byla půlhodinová četba z nové české literatury. Mnohé z dílů si k vysílání vybrala i stanice Vltava. Rád jsem také fušoval kolegům do pořadu Větrník, který byl vysílán mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou dopolední a v němž jsem představoval zajímavého hosta. Nechybí ti trochu ten svět literatury? Jak se to vezme. Práce se studenty byla fajn. Chtěl jsem, aby hlavně četli a hledali si vlastní interpretační cestu. Někteří z nich pracují v Ústavu pro českou literaturu či na jiných univerzitních pracovištích. Podle zpráv kolegů zájem studentů o obor je mizivý. Ne že by nebylo koho učit, ale mnozí to dělají jen z toho důvodu, že chtějí mít nějakou školu. A v tom bych měl trošku problém… Jinak čtu velmi usilovně odbornou literaturu i beletrii po celou dobu, co vykonávám funkci ve státní správě. Mám svou pravidelnou literární rubriku v Olomouckém deníku. Jsem šťastný, že na mě kolegové z branže nezapomínají a jsem s nimi v neustálém kontaktu. O mnohém z řečeného se můžete přesvědčit v příloze Přesahy.

nu dobrých lidí, se kterými si mám co říct a kteří snad trochu rozumějí i mně. Že mi celkem i slouží zdraví… Svého času se mě jeden mladý muž v rámci jakéhosi psychologického výzkumu ptal, zda jsem se svým životem spokojený, po čem toužím atd. Asi jsem ho zklamal, že jsem nebyl v očekáváních nenasytný, když jsem mu odpověděl, že jsem celkem spokojený chlap. A to jsem! Život opravdu není o stoprocentním naplnění nějakého vysněného ideálu, ale o splnění možného, na němž se hlavně podílí řada nečekaných faktorů a okolností.

Pořídils si na vaší zahradě vlajkový stožár. Vydáváš pomocí vlajek nějaké signály a komu jsou určeny? Nevysílám žádné signály. Líbí se mi vlajky jako fenomén sám o sobě. Jsou úběžníkem obrovského množství zpráv o určitém prostoru, národu, mentalitě atd. Jejich vyvěšení je pro mne svátkem, estetickým zážitkem, koníčkem. Už jsem někde jinde napsal, že někdo chodí do hospody na pivo, jiný věší vlajky. Navíc jako absolvent speciálního vlajkového kurzu Sheldona Coopera a Amy Farrah Fowler jen uvádím do praxe to, o čem tito odborníci zasvěceně hovořili v teoretických rozpravách.

Co je podle tebe nejdůležitější pro výkon starostenské funkce? Mnohé. Bezedné zanícení, bez kterého bys jinak brzy profesně shořel jako papírová fanglička. Jasná vize, bez níž by ses nechal vláčet od jedné dotační výzvy ke druhé, od jednoho požadavku ke druhému. Bezbřehý optimismus, bez něhož bys upadl do mrtvolné letargie po prvním neúspěchu. Nezničitelná trpělivost, bez které by tě brzy odvezli do psychiatrického zařízení, jež leží v blízkém městečku severovýchodně od Olomouce. Kolektiv lidí, kterému důvěřuješ a jež tě v pravou chvíli podrží. Místostarostu, kterému důvěřuješ a jenž ti je i kamarádem s podobnými zájmy. A mnoho dalšího…

Co tě vedlo k tomu stát se členem KDU-ČSL? Vyjasnit si, s kým sdílíš přibližně stejný názor na výkon státní správy v rámci našeho politického uspořádání. Potřeba mít vedle sebe silného partnera, kterému ty pomůžeš tím, že řádným způsobem a s pozitivním ohlasem vykonáváš svou funkci, a který na oplátku vnímá tvou obec jako prostor, kterému je smysluplné pomáhat při jeho dalším rozvoji. Pravda, i když do KDU-ČSL jsem vstupoval rok předtím, než tuto stranu poslal volič v parlamentních vol-

bách do háje, tedy mimo parlament. Snad jsem i svou trochou do mlýna přispěl k jejímu znovuobrození, a to jak v krajských, tak i v parlamentních volbách v letech 2012 a 2013.

Není tomu tak dávno, co jsme oslavili státní svátek Den vzniku samostatného československého státu. Co bys republice popřál do dalších let. Hraješ na mé citlivé struny, co? Svou zemi miluju! Jak čtenáři Týneckých listů vědí, poznávám ji v posledních letech krok po kroku, místečko po místečku. A žasnu, jak je krásná! Jak je členitá, proměnlivá, různobarevná. Stejně tak jsem potěšen, jak se probouzí, jak se protahuje po čtyřicetileté stagnaci. V jejím těle sice bují spousta nemocí, ale já pevně věřím, že úspěšně projde léčbou i rekonvalescencí. Hlavně aby nás zase nezaskočily Velké Dějiny, Geopolitické Zájmy Velkých Bratrů a jiné infekce, kterým nejsme schopni účinně vzhledem ke své velikosti, resp. malosti čelit…

Je něco, na co bys chtěl, abych se tě zeptal? Něco, co bys chtěl říct a nějak k tomu není příležitost. Raději ne…

Myslíš, že se literární znalosti dají nějak zúročit při vedení obce? Ha, ha, ha! Bratře místostarosto, jak dobře víš, každodenní praxe na úřadě je mnohonásobně pestřejší a překvapivější než jakékoliv originální experimentální literární dílo! Myslím, že to bude fungovat obráceně. Potřebuješ získat námět pro psaní? Zkus to v každodenní službě pro občany. Mnohé se naučíš, dozvíš, a to i tak zajímavého, že z toho budou v důchodu minimálně malé memoáry. Jaké zažils nejpernější chvilky na postu prvního muže obce a jaké nejradostnější? Zachovám se jako nedávno mnou citovaný básník Jaroslav Seifert. Zavzpomínám jen na to dobré. To špatné ať vezme čert! Starostování je pozice člověka houpajícího se na houpačce uvázané na silné větvi mohutného stromu. Když se blížíš k místu nejvyššího zhoupnutí, prožíváš úžasný pocit, že se něco podařilo udělat. Kanalizace, vodovod, komunikace, sportovní hala, dětské hřiště, chodníky, oprava školy či školky atp. Ale zkušenost velí! Pozor! Brzy přijde sešup! Kontrola finančního úřadu, zamítnutá žádost o dotace, konflikt s nespokojeným občanem, neserióznost firmy realizující zakázku. V té chvíli si říkáš: stojí ti ty nervy, ty probdělé noci za to?! Ale pak vychladneš, uklidníš se. A přijde někdo, kdo tě za tvou práci i pochválí, a svět je náhle růžovější… Alespoň na chvíli… A co v osobním životě? Jako co??? Co v osobním životě? Kdy jsem byl nejšťastnější? Mnohokrát!!! Každý den! Že vstanu, že mám díky Pánu Bohu a jeho dobrotě vedle sebe svou ženu, dceru, zeťáka, prcky. Že mám střechu nad hlavou, práci, která mě ohromně baví, knížky, které mohu číst, cédéčká, která mohu poslouchat. Že potkávám drtivou větši-

Obec Velký Týnec a Církev římskokatolická ve Velkém Týnci pořádají

ADVENTNÍ KONCERT DUCHOVNÍ HUDBY Neděle 4. 12. 2016, 15.00 hodin Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci Účinkující: Aneta Szukalská - soprán Josef Vláčil - housle, člen MFO Jan Gottwald - varhany Program: J. S. Bach, J. A. Plánický, P. Eben a další Srdečně zvou pořadatelé

Vstup zdarma

ČLÁNKY

11

ZE ŽIVOTA ZŠ MILADY PETŘKOVÉ Nový školní rok 2016 - 2017 Prvního září znamená pro nás žáky druhého stupně jediné - škola. Jak jinak. Ale se školou přicházejí i povinnosti, starosti, brzké vstávání a podobné věci, na které se vůbec netěšíme. No, možná někdo jo. Ale já určitě ne. Někdy do školy zaspíme nebo něco zapomeneme - to se stalo asi každému z nás. Naopak prvňáčci se těší, že zažijí nové dobrodružství a poznají nové kamarády. Ale který školáček by se také netěšil, že ano. Každý, kdo byl školáček, se těšil do první třídy. A my všichni jsme byli školáčci! No vlastně škola není zase tak špatná, každý rok tam zažijeme něco nového a po prázdninách se už těšíme, že zase uvidíme kamarády,

které jsme přes prázdniny neviděli, a se kterými zase přes celý školní rok budeme dělat různé průšvihy. A možná se nám také někdy stýská po p. učitelkách!? Někteří žáci také dojíždí autobusem, ve kterém určitě také něco zažijeme. Třeba zapomeneme peníze nebo autobus zmeškáme! Nebo bude mít autobus zpoždění! Škola je něco jako běžící pás, deváťáci odejdou a přijdou zase noví žáci a pořád dokola a dokola. I když mě škola nebaví, snažím se, a k tomu mi pomáhají kamarádi a spolužáci. Zkrátka - škola není tak špatná a těším se do ní. Alena Špalková, 7. třída

Podzimní prázdniny Podzimní prázdniny začínají 26.10. a končí 28.10. Potom jsou ještě sobota a neděle - volné dny. Když se řeknou podzimní prázdniny, tak se asi každému vybaví něco jiného. Například dospělí lidé si chtějí přečíst knihu a malé děti se těší na hrátky v listí. Ale skoro každý ví, proč jsou prázdniny. Ale co je vlastně za svátek? Co to oslavujeme? Na tuhle otázku mám odpověď, i když někdo už to třeba ví, ale to nevadí. Podzimní prázdniny jsou dnes spojeny se svátkem, kdy oslavujeme vznik československého státu. Vznik Československa byl proces, který vedl k ustavení samostatného Českoslo-

A ZASE TEN „HALLOWEEN“! Ano, hned na úvod se přiznám, že nejsem jeho příznivcem, ani vyznavačem. Zastávám naše tradice a Dušičky, tedy období, věnované památce zesnulých, svátek zamyšlení a ticha, má pro mě větší hloubku. Naši školáci se jím zabývají v rámci hodin anglického jazyka, kde se také seznamují s kulturou a zvyklostmi cizích zemí. A Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem „Trick or treat“ (Koledu, nebo vám něco provedu!) a dostávají sladkosti. Svátek se slaví v anglicky mluvících

venska. Československo bylo vyhlášeno 28. října 1918. Jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich vycházejícími rozhodnutími v rámci versailleského mírového systému. Tady máme odpověď. A pokud jde o prázdniny, říjen už není teplý jako červenec a srpen. Proto bych doporučila teplé oblečení. Já jsem byla jenom půl hodinky venku a málo oblečená. Prázdniny jsem pak strávila doma s kapesníky na klíně - a to bych vám nepřála. Takže zdraví především. A doufám, že jste si podzimní prázdniny užili. Alena Špalková, 7. třída

Foto: 5x archiv ZŠ

Lampiónový průvod 27. října roku 2016 se pořádal lampionový průvod. Jako každý rok se lidé sešli u společenského domu ve Velkém Týnci, kde jsme i my počkaly, až se všichni sejdeme. Zatím jsme se shledaly s přáteli a známými. Zanedlouho začala hrát hudba a přišli hasiči a s nimi zbytek dětí s lampióny. Hasiči, skauti, hudebníci a také obecní policista, který celý průvod doprovázel, se domluvili a mohlo se vyrazit směrem na Mohylu.

k cíli - to byla Mohyla, tak se děti rozutekly pro špekáčky a čaje, které tam pro ně byly nachystané. Některé děti začaly přemlouvat své rodiče, aby jim koupili světelné meče, čelenky a mnoho dalšího. Rodičům tedy nezbývalo, než potěšit své děti a hračky jim koupit. Pro dospělé byl nachystaný punč, guláš a také si mohli jako děti opéct špekáček. Zanedlouho pronesl pan starosta pár slov a potom se začaly ozývat rány,

Halloween Halloween je 31. 10. a slaví se v zemích, ve kterých se mluví anglicky (Amerika, Kanada, Velká Británie). Na Halloween se děti oblečou do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat a chtějí nějaké sladkosti. Když jim žádné nedáte, hází vám na dveře vajíčka nebo pomalují okna mýdlem. Na Halloween si lidé vyřezávají dýně a dávají si je před dům, věří, že dům, který má před dveřmi dýni, je ochráněn před strašidly. V České republice nejde o tradiční svátek. Některé domácnosti si před dům symbolicky dávají dýně, ale více se tu slaví Svátek zesnulých-Dušičky. Ve škole se slavil Halloween tak, že děti přinesly své výrobky a obrázky. Lucie Davidová,7.tř.

Foto: 2x E. Peňašková Od společenského domu se mělo vycházet v 17:15, ale s malým zpožděním se přece vždycky počítá. Vpředu průvodu jel náš obecní policista s orchestrem a za ním kráčeli hasiči a skauti, kteří nesli vlajku České republiky. Za tímto čelem průvodu šli rodiče a děti, které si nesly lampiony. Vzhledem k tomu, že cesta, po které se chodí obvykle každý rok, se spravuje, museli jsme to obejít po jiné cestě. Když jsme dorazili

které mnohé jako nás vylekaly. Lidé se seběhli podívat se, co se děje, a zjistili, že je to nádherný ohňostroj, který se obci letos opravdu vydařil. Zhruba kolem osmé a deváté hodiny se už rodiny s malými dětmi pomalu rozcházely do svých teplých a vyhřátých domovů. Klára Drábková a Pavlína Verešová, 9.třída

zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu aj. Název vznikl zkrácením anglického „All Hallows' Evening“, tedy „Předvečer Všech svatých“. A právě v souvislosti s Halloweenem v rámci tzv. „Culture“ - „Your project“ si mají žáci možnost vyzkoušet nejen své výtvarné dovednosti, ale také procvičit si i znalost angličtiny. Za své kvalitní výtvory obdrží nejen pěknou známku, ale zúčastní se i celoškolní soutěže o nejlepší výrobek, který si svými hlasy zvolí. V rámci fotogalerie se můžete podívat, jak se jim vedlo letos! Taťána Hanušková

12

ČLÁNKY

Naše mateřská škola aneb na okraj maminkovské ankety Je již polovina října, a přesto zavzpomínám na prázdniny a na začátek školního roku. Na prázdniny jsme se těšili všichni děti i paní učitelky. Celý školní rok byl náročný, plný různých akcí - sportovních, kulturních, jak ve školce, tak v Olomouci. Organizovali jsme odpolední setkání rodičů s dětmi při tvoření nebo účast na akcích s polytechnickým zaměřením. Připravili jsme řadu výletů, vycházek, ale i povídání, poznávání, učení se novým a zajímavým věcem. Vše bylo zdokumentováno fotografiemi a příspěvky do Týneckých listů. Únava a potřeba odpočinku se proto projevila jak na dětech, tak na pedagogickém sboru, který se již těšil na zaslouženou dovolenou. Mateřská škola byla uzavřena pět týdnů - celý měsíc červenec a jeden týden v měsíci srpnu. V této době proběhlo malování všech oddělení, umýváren, šaten. Po malování bylo třeba uklidit, aby nikde nezůstala žádná čmouha nebo stříkanec. To

vše zajistily provozní pracovnice spolu s paními učitelkami. A k tématu uzavření. Naše mateřská škola spolupracuje v době prázdnin s Mateřskou školou Suchonice. Kdo z rodičů potřeboval naléhavě dítě umístit do mateřské školy, mohl se obrátit na vedení suchonické školy. I do naší mateřské školy docházely na oplátku v měsíci srpnu děti ze Suchonic. Velká část dětí, které byly nahlášené na prázdninovou docházku, byly děti maminek na rodičovské dovolené. Jaká je to škoda, když maminky nevyužijí prázdninového volna a volna na rodičovské pro své děti. To už se jim nikdy nevrátí. Uvažovali jsme o tom, že bychom vyšli vstříc přes prázdniny pracujícím rodičům a zkrátili uzavření mateřské školy o jeden týden. Využili bychom svého pedagogického sboru. A začal školní rok. Všichni jsme se těšili na naše děti. Třídy i celá školka se vyzdobila co nejlépe, aby se všem u nás líbilo. Velmi mě mrzí a nechápu to, jak někdo může ani ne po měsíci

Kouzelný podzim ve Vrabčácích Příroda nám celý rok nabízí spoustu úžasného materiálu na tvoření, zvláště pak podzim. Právě toho využily děti z oddělení Vrabčáci. Celý týden sbíraly dostupné přírodniny na vycházkách. Od klacíků, lístků, šípků až po kaštany a javorové vrtulky. Z těchto přírodnin děti vytvořily podzimní mandalu. Druhý říjnový týden jsme si povídali o ovoci a zelenině, kterou si děti přinesly, hráli jsme různé smyslové hry. Například poznej podle hmatu, chuti a vůně, o kterou zeleninu či ovoce jde. Nejvíce ale děti bavila vlastnoruční výroba ovocného salátu. Učily

se ovoce umýt a krájet příborovým nožem. Všechny děti se shodly na tom, že to byla dobrůtka. Do Vrabčáků byli pozváni rodiče a spolu se svými dětmi tvořili z přírodnin, které si přinesli. Například dýně, kukuřici, špalík dřeva, šípky, listy, větvičky apod. Všichni zapojili svoji představivost a fantazii a vznikli překrásní skřítci Podzimníčci, které si děti s radostí odnesly domů. Děti nyní na vycházkách sbírají různobarevné listy a těší se na další společné výtvarné a pracovní činnosti. Alena Kolářová

docházky svého dítěte kriticky hodnotit a vytýkat paní učitelkám malou akčnost, žádné tvoření s dětmi. Vždyť měsíc září je měsícem seznamování se, začleňování do kolektivu, měsícem adaptace. A když si vzpomenu na minulý školní rok, tak si myslím, že jsme byli velmi akční. Naše mateřská škola vychází vstříc rodičům i ohledně zájmových kroužků, které jsou nadstandartní aktivitou a zasahují do vzdělávací práce s dětmi. Přesto tyto kroužky nabízíme pro velký zájem rodičů. Milou tradicí naší mateřské školy je účast dětí na vítání občánků na Obecním úřadě Velký Týnec. Děti se těší na vystupování, učí se nové básničky a písničky. Tím se u nich upevňují vztahy k rodině, obci. Nevím, co si mám představit pod slovem „odbyté“, jak zaznělo v maminkovské anketě. Paní učitelky i děti se na tuto společenskou slavnost vždy svědomitě připravují, aby vše dobře dopadlo pro radost dětí, rodičů i malých ratolestí.

A v neposlední řadě bych se zmínila o zachování bezpečnosti našich dětí v mateřské škole. Jde hlavně o zavírání vstupních dveří při příchodu rodičů do mateřské školy a ohlašování se telefonem. Je třeba si zazvonit vždy na třídu, kam dochází dítě, a ohlásit se jménem. Informují o tom i velké cedule na hlavním vchodu, a přesto nejsou tyto výzvy respektovány. Dveře zůstávají často dokořán, rodiče je nezavírají, neohlašují se, vzájemně si nechávají otevřeno. Známe se všichni? Je nás v mateřské škole sto dvacet a při takovém množství se všichni neznají. Co kdyby přišel někdo neznámý dveřmi, které jsme mu ještě přidrželi? Rádi bychom apelovali na dodržování stanovených pravidel. Pevně věřím, že se budeme respektovat, vycházet si vstříc a dělat vše pro to, abychom se všichni cítili v naší mateřské škole dobře. Irena Sehnalová, ředitelka

Návštěva arcibiskupského paláce Ve středu 12. října jsme s dětmi vyjeli do Olomouce na návštěvu arcibiskupského paláce. Čekal na nás výukový program „Co je za dveřmi“. Děti neměly představu, co to je arcibiskupský palác, ale při spatření majestátní budovy, vnitřních prostor a vybavení si vzpomněly na zámky a hrady, na kterých byly se svými rodiči. Dětí se ujal mladý pan učitel, který dětem přiblížil přiměřenou formou historii paláce, vybavení, způsob života v arcibiskupské rezidenci. Děti se prošly místnostmi vybavenými krásným nábytkem, nádobím, lustry atd. Plnily při tom i úkoly. Měly najít v místnostech podoby zvířátek, za-

pamatovat si je, ztvárňovaly pohybem různé typy domů a staveb ve městě, hrály si na muzeum soch, poznávaly předměty schované v látkovém pytlíku. Na konci celé prohlídky plnily úkol na pracovním listě, který si potom mohly odnést domů. Všechny děti se zapojily a daný úkol splnily. Moc se nám prohlídka s tvořivými aktivitami líbila. Pochvalu zaslouží i pan učitel za svůj pěkný přístup k dětem a za výbornou připravenost celého programu. Učitelky za třídy Sluníček

Foto: archiv MŠ

Foto: 3x archiv MŠ

Muzikohrátky v mateřské škole - aneb jak se dá i s málo nástroji zažít hodně muziky Úžasná hodina zpěvu, hraní, tančení a poslouchání s Tomášem a jeho partnerkou. Jakmile Tomáš začal bubnovat, už to s námi šilo, nikdo ne-

zůstal klidný. Zazpívali jsme si ty nejznámější písničky, střídali jsme rytmus a intonaci. Zpěv jsme prokládali tancem a chvilkami zklidnění. Nako-

nec děti v naprostém uvolnění vyslechly pohádku o indickém chlapci a vyschlé studni. Vyprávění bylo doplněno různými zvukovými efekty

na netradiční hudební nástroje. A na závěr zvonec a krásné chvilky konec.

ČLÁNKY

Výlety s Čmeldou Tak jako na jaře tak i na podzim se snažíme v RC Čmelda maminkám a dětem zpestřit pobyt v našem centru programem v přírodě. Dvakrát jsme navštívili Dům přírody Litovelského Pomoraví - Sluňákov, kde jsme zažili přírodovědný blok Brhlíkovo dobrodružství. O měsíc později jsme se skřítkem Topolem zavítali do kouzelné hory. V září jsme navštívili Centrum aktivit v přírodě - CORAZON. Tam si děti hrály na hřišti pod skálou, měly možnost poznat a krmit zví-

řátka i jezdit na ponících. V říjnu nás čekala návštěva Zlaté farmy ve Štětovicích - Vrbátkách, kde jsme se seznámili s chodem farmy, proběhla ochutnávka mléčných výrobků, které jsme si následně mohli zakoupit. Další zajímavou aktivitu, kterou jsme zajistili pro starší děti, bylo dětské představení Divadla na Šantovce, kde děti zhlédly Příhody včelích medvídků a Červenou karkulku. Petra Andrýsková

RADY ZAHRÁDKÁŘŮM Nejběžnější skládkové choroby ovoce Většina skládkových chorob má svůj původ již za vegetace, ale projevují se až v průběhu skladování, neboť se jejich projevy zvýrazňují. V některých případech se pak choroby ve skládce šíří i na další plody, tzn. na plody, které za vegetace byly zcela zdravé. K nim patří např. moniliniová hniloba, která ve skládce má svou specifickou (černou) formu. U strupovitosti jablek velmi často existuje i skládková forma strupovitosti. Ta vzniká při infekci až dozrávajících plodů, které jsou k infekci odolnější.

Foto: J. Rod Skládková forma moniliniové hniloby jablek

Dochází pak ke skryté infekci, která se projevuje až během skladování a to ve formě pomalu se zvětšující tmavých drobných skvrn na slupce. Obdobně je to i se sazovitostí nebo mušinovitostí. K infekci dochází ke konci vegetace, ale příznaky se v průběhu skladování zintenzivňují. Za vegetace dochází i k infekci choroby, která je označována jako kruhová hnědá (gleosporiová) hniloba, avšak příznaky se projevují až po několik měsících skladování. Asi nejběžnější, ale i nejškodlivější je modrá (peniciliová) hniloba, které se ve skládce šíří velmi rychle, především ke konci skladování. K infekci dochází většinou přes různá mechanická poškození (otlaky, praskliny, vpichy apod.). Můžeme se setkat i se šedou, trichotéciovou, mukorovou, fomovou hnilobou, ale i některými dalšími. Poněkud odlišné jsou hniloby způsobovaní houbami z rodů Fusarium a Alternaria. Jestliže tito původci prorůstají buď ze stopečné jamky nebo kanálkem z kališní části do jádřinců, ty pak hnijí a mluvíme proto o jádřincové hnilobě. K infekci dochází prakticky od doby těsně po odkvětu

Foto: 4x archiv RC Čmelda

Posezení pro seniory ve Vsisku Od roku 2001 se ve Vsisku slaví Den pro seniory. Dříve jej pořádala místní skupina ČČK, dnes je to sociální komise při Obecním úřadě ve Velkém Týnci. Letos jsme oslavili již patnáctý pod záštitou Obce Velký Týnec. Tentokrát přítomné ohromily estetické gymnastky. Ladnost pohybu a profesionalita se snoubila s dětskou hravostí, a tak není divu, že děvčata sklidila bouřlivý potlesk. Za skvělé vystoupení vděčíme dámám Haně a Renatě Vrbovým, které zasvětily gymnastice celý svůj život. Jim patří velké díky! Děkuji nejen všem účinkujícím, ale i doprovodu paní Iloně Königové, která zajistila dívenkám odborný dohled. Vzkaz z publika: „Byl to nádherný zážitek!“

A jako každý rok, tak i letos přišla mezi nás Poupata - taneční soubor seniorek, která se předvedla v celé své kráse dvěma tanečky. Optimistické barvy kostýmů, úsměv na tváři a smysl pro rytmus napovídal, že stáří se dá prožít v pohybu i v pozdním věku. Děkujeme za hezký zážitek, přejeme hodně zdraví a ještě hodně, hodně tanečních kreací! Celé vystoupení podtrhl svou přítomností starosta obce pan Petr Hanuška, který přišel i přes své pracovní vytížení místní i přespolní seniory pozdravit. Tak zase za rok přijďte si popovídat a posedět! Alena Ostřanská, předsedkyně sociálního výboru a pro bezpečnost občanů

13

Foto: P. Hanuška

až po sklizeň, nejčastěji již na mladých plůdcích a to zejména za dlouhodobějšího deštivého počasí. Základem ochrany jsou opatření zajišťující optimální podmínky pro skladování. Skladovány by měly být plody v optimální sklizňové zralosti, mechanicky nepoškozené a bez viditelných příznaků chorob. Před naskladněním by sklady měly být vyčištěny a vydezinfikovány. Optimální teplota pro skladování je 1 až 3 °C a vlhkost vzduchu 85 až 90 %. Současně by ale mělo být zajištěno dostatečné větrání. V průběhu skladování je třeba kontrolovat zdravotní stav ovoce a napadené plody včas odstraňovat. Protože většina skládkových chorob má svůj původ již za vegetace, osvědčují se i pozdní postřiky proti strupovitosti. Zde je však třeba dodržovat ochranné lhůty (OL), tzn. nejkratší počet dnů mezi posledním ošetřením a sklizní. Pro tento účel je možné použít přípravky Thiram Granuflo, Zato 50 WG, (OL 14 dnů), Discus nebo Merpan 80 WP (OL 35 dnů).

Foto: J. Rod Mušinovitost jablka

Je třeba upozornit i na to, že někteří původci skládkových chorob produkují do plodů velmi nebezpečné mykotoxiny. Proto napadené plody je lepší likvidovat celé a nesnažit se z nich vykrajovat a konzumovat na prvý pohled ještě zdravé části. Kromě uvedených chorob se na skladovaném ovoci vyskytují i skládkové poruchy jako hořká nebo lenticelová skvrnitost, sklovitost, hnědnutí, moučnatění a rozpad dužniny, hnědá skvrnitost dužniny (křenčení) a skládkové hnědnutí slupky (scald). Jaroslav Rod

14

ČLÁNKY

Kontroly, čím doma lidé topí, schválil Senát Horní komorou parlamentu prošla novela zákona o ochraně ovzduší, která nově obsahuje revoluční změnu umožňující úřadům kontrolovat, čím lidé doma topí. Pro zákon zvedlo ruku 43 z 65 přítomných senátorů včetně dosluhujícího olomouckého senátora Ing. Martina Tesaříka. Pokud zákon podepíše prezident, mohl by platit již od ledna 2017. Kontrolní ustanovení související s topením zahrnulo do novely Ministerstvo životního prostředí, které se snaží snížit počet domácností, které v kotlích na tuhá paliva pálí odpad. Jde také o reakci na stálý jev, kdy ovzduší v České republice nadále nejvíce znečišťuje polétavý prach PM10, případně PM2,5 a rakovinotvorný benzo(a)pyren. Imisní limity benzo(a)pyrenu byly v loňském roce několikrát překračovány na 10,7 % území republiky, kde dohromady žije více než polovina obyvatel. Novela je však stále terčem kritiky. Podle odpůrců jde o nepřiměřený zásah do domovní svobody.

Ta se zde střetává s právem na zdravé prostředí k životu. Legislativní rada vlády potvrdila Ministerstvu životního prostředí, že domovní svoboda není neomezená, pokud lidé ohrožují své okolí spalováním odpadu a produkcí zdraví škodlivých látek. V případě, že majitel domu odmítne kontrolu do domu vpustit, hrozí mu pokuta až 50.000 korun. Ministr Richard Brabec tvrdí, že vychází vstříc stovkám starostů, kteří se obrací na kraje s tím, že není možné vynutit zákaz spalovaní odpadu. Ke kontrole bude moci dojít po doložení podezření na opakované topení nevhodným a škodlivým materiálem. Pokud správní orgán obdrží podnět s důvodným podezřením, který musí obsahovat také důkaz (např. fotodokumentaci, videozáznam nebo výpověď svědků), obdrží majitel domu výzvu k podání vysvětlení, případně bude zahájeno správní řízení, které může vyústit v kontrolu. Úředníkům (za asistence městské policie,

případně experta) bude nutné ukázat kotel případně sklad paliva. Za spalování nevhodného materiálu hrozí pokuta v desítkách tisíc korun. Přestože se právníci veskrze shodují, že novela není protiústavní, hodlá ji opozice napadnout u Ústavního soudu. Jiří Dvořák

Ilustrační foto: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:Srbsko,_kou%C5%99_(01).jpg).

SKAUTSKÉ OKÉNKO Společně jsme vysázeli nové stromy v Junácké aleji

V půli října se nám podařilo vysázet 26 jabloní a švestek do Junácké aleje v rámci projektu „Výsadba Junácké aleje“. Akce se zúčastnilo na 30 dobrovolníků - jak dětí, tak dospělých (a 2 pejsci). Všechny mladé stromy jsou opatřeny chráničkou proti okusu, zality a připraveny na přezimování. V tuto chvíli zbývá dosadit asi 10 ořešáků do první části aleje, abychom projekt úspěšně završili. A aby byla alej ještě atraktivnější, v prostoru u Boží muky jsme nainstalovali lavičku. Určitě stojí za to, udělat si zde procházku! Junácká alej je jednou z nejdelších ovocných alejí

v týneckém okolí. A navíc je opravdovou alejí, tedy výsadbou po obou stranách cesty, nikoliv jen stromořadím na jedné straně. Stále je ještě možné okusit některé z plodů, které alej letos urodila. Výsadbou stromů jsme se také připojili k celostátní akci 72 hodin, dobrovolnického projektu, který pořádá Česká rada dětí a mládeže. Po celý víkend se více než 30000 dobrovolníků z celé republiky zapojilo do 606 nahlášených projektů, zaměřených na výsadby stromů, opravy hřišť, úklidů a podobně. Tímto děkujeme paní Janečkové za

„záštitu“ akce, panu Kuchaři za odborný zahradnický dozor, hasičům z Velkého Týnce za profesionální zálivku stromů, obci Velký Týnec, Nadaci Partnerství a běžcům RunCzech za zajištění a finanční podporu projektu. A v neposlední řadě všem pracantům, kteří se na výsadbě společně s námi podíleli. Děkujeme! Jakub Hadaš, oddíl Andromeda, Velký Týnec

Folklórní festival Ke kořenům 2016 (Společenský dům Velký týnec, 22. října)

Foto: 6x archiv TL

Vítání občánků 8. října 2016

Foto: archiv TL

Foto: archiv TL

16

Z ANÁLŮ PAMĚTI

Listopadová výročí středomoravského regionu Před 15 lety – dne 2. listopadu 2001 zemřel v Olomouci RNDr. Bohumil ŠULA, CSc., botanik, muzeolog, znalec přírody Hrubého Jeseníku, skaut a spisovatel.

Před 30 lety – dne 7. listopadu 1986 zemřel v Dolanech u Olomouce František KOŠÍK, lidový řezbář, jehož dílo bylo známo nejen na Moravě, ale i v zahraničí.

Narozen 3. 1. 1920 ve Stavenicích u Úsova. Od dětství žil v Olomouci, kde maturoval na Slovanském gymnáziu (1940). Pak odešel do Brna, kde absolvoval přírodní vědy a promoval na univerzitě (1947). Po vojně nastoupil na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty UP, kde působil od r. 1948. Od r. 1951 pracoval ve vlastivědném muzeu. Přičinil se o obnovení Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Externě přednášel na PřF UP. Byl členem mezinárodní organizace muzeí ICOM při UNESCO a místopředsedou krajského odboru České botanické společnosti při ČSAV. Věhlasný botanik byl znám široké veřejnosti z televizního pořadu ostravského studia Lovy beze zbraní, kde se uplatnil v 70. letech nejen jako účinkující, ale byl též spoluautorem scénáře. Vynikající znalec přírody byl od mládí aktivním členem skautského hnutí. V l. 1946-47 byl instruktorem Jesenické lesní školy ve Zlatých Horách. Ke skautské činnosti se mohl svobodně vrátit až po r. 1989, kdy pracoval s mládeží. V l. 1991-96 působil jako instruktor Lesní školy v Drozdovské pile a ve Smrčině nad Sobotínkem. Stovky skautských vůdců prošly jeho školením a vůdcovskými zkouškami. Kromě příspěvků do skautských časopisů publikoval v odborném a vlastivědném tisku, jako např. Zprávy Krajského vlastivědného muzea, sborník Středisko, opavský Časopis slezského muzea, prostějovská Štafeta, Kdy-kde-co v Olomouci aj. Milovníkům přírody a skautským činovníkům odkázal čtyři svazky pohádek o květinkách, které vyšly v r. 1992 s názvem Pohádky lesní moudrosti. Bratr „Bob“, jak byl nazýván nejen skauty, ale i přírodovědci, byl nejznámějším botanikem na Moravě a svému povolání se věnoval celým srdcem. (Hlůza,B.: RNDr. Bohumil Šula – 65 let. Zpravodaj VSMO 1985, č.21-22, S. 28-29. * Kolář, Bohumír: Nejznámější botanik na Moravě ? Doktor Šula zvaný Bob.In: …Vzděláván budiž…Olomouc, SG 2002. S. 253-254. * Rusek, L.: Z pietního rozloučení s RNDr. Bohumilem Šulou, CSc. In: Vzděláván budiž. Olomouc SG 2002. S. 254-256.)

Narodil se 7. 8. 1913 ve Fryšavě. Řezbářství se začal věnovat od r. 1924. Rád vyřezával lidové figurky - vesnické muzikanty, řemeslníky, kutily, pohádkové bytosti. Materiál přibarvoval včelím voskem. Jeho dílka byla oslavou lidské práce jak na Vysočině, tak na Hané. Specifickým projevem jeho umění byla díla portrétní, k nimž čerpal náměty z antické historie. Vystavoval v Dolanech, Velké Bystřici, Litovli a r. 1977 v Olomouci. Největší kolekci jeho děl vlastní Severočeská galerie v Litoměřicích. Prostřednictvím Art centra vystavoval i v zahraničí, např. v Mnichově. (Jeřábek, R.: Plastika lidových tvůrců. Praha, Odeon 1981. * Garčic, J.: Lidový řezbář František Košík. Zprávy KVMO 1985, č.235. S. 11–14. * Nádvorníková, A.: Umělci čistého srdce. Velehrad 2001. * František Košík – lidové plastiky. Katalog výstavy. Olomouc GVU 1977.;)

Před 135 lety - 5. listopadu 1881 se narodil v Kelči u Hranic prof. Klement KRÁLÍK, jazykovědec, překladatel a kulturní pracovník. Středoškolská studia absolvoval na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Po maturitě odešel na studia do Prahy, kde se věnoval filologii s aprobací středoškolského učitele češtiny a němčiny, latiny i těsnopisu. Poté učil na reálce v Mladé Boleslavi a Telči. Od r. 1911 působil jedenáct let na České reálce v Olomouci. Ve stejném roce zahájil také pravidelnou publikační činnost časopiseckou. Překládal z němčiny, dokumentoval kulturní život v působišti a příspěvky podepisoval pseudonymy: Regulus, Adolf Skřehota a šiframi: KKK, K.K., -k a to především v listech Pozor, Lidové noviny, Stráž Moravy, Slezský sborník, Péče o studentstvo. Přispíval též do Prombergrových kalendářů. Po převratu v r. 1918 se stal významným členem Městského osvětového sboru, aktivně se zapojil do Národní jednoty a od r. 1925 byl předsedou Městské knihovní rady. V l. 1923-39 byl ředitelem Dívčího reformního reálného gymnázia. Po předčasném penzionování se odstěhoval do Skaličky u Hranic, rodiště jeho ženy. Zde se v klidu věnoval náročné vědecké práci. Zkoumal odlišnosti kelčského nářečí, spolupracoval se Slezským ústavem ČSAV v Opavě. Čas od času se vracel do Olomouce, kde také zemřel 20. 11. 1954. (Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2. Opava 1976, s.76-77. * Králík, S.: Za Klementem Králíkem. Slezský sborník 52, 1954, s. 557. * Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, 2004, č.11.)

Před 105 lety – dne 6. listopadu 1911 se ve Velkém Újezdě narodil Karel DOMES, učitel, kreslíř, kronikář rodné obce, autor regionálních publikací. V r. 1931 maturoval na státní reálce v Lipníku nad Bečvou. Od r. 1932 učil na Slovensku a po dvou letech odešel do Ústí u Hranic. Byl členem Jednoty učitelů - malířů v Praze. Od r. 1953 působil v rodišti, kde učil na základní škole. Sbíral lidové pověsti, psal kroniku rodné obce. V r. 1966 vydal knihu Z historie Velkého Újezda a v r. 1974 Velký Újezd a okolí, kde je publikována příloha se třinácti místními pověstmi. V r. 1992 vycházela knižní příloha místního periodika Žibřid pod názvem Velkoújezdské povídky a pověsti. Některé pověsti publikoval v regionálním tisku. Zemřel 30. 9. 1995 a je pochován na hřbitově v rodišti. (Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc, SISŠ 1993, s. 8-9. * Toman,P.: Nový slovník československých výtvarných umělců I. Praha 1947*. Domes, K.: Velkoújezdské povídky a pověsti.I., 1992, s.2-4.)

Před 100 lety - dne 6. listopadu 1916 se v Praze narodil Stanislav REGAL, český herec a divadelní režisér. Působil v pražské Redutě a později v Českých Budějovicích, na Kladně, v Plzni, v l. 1948-50 v Národním divadle Brno, pak opět na plzeňské scéně. V čase od r. 1954 až do odchodu do důchodu v r. 1982 hrál a režíroval v Olomouci, kde nastudoval 126 inscenací. Zemřel 15. 7. 1999 v Olomouci. (Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 315 – 319)

Před 60 lety – dne 12. listopadu 1956 zemřel v Brně akademik prof. MVDr. Antonín KLOBOUK, DrSc., vysokoškolský pedagog a vědec. Narodil se ve Velkém Týnci 18. 9. 1885. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1905) odešel studovat zvěrolékařství do Vídně, kde promoval (1910) a o tři roky později zde získal doktorát. Od r. 1912 působil v Ústavu pro výrobu očkovacích látek v Mödlingu u Vídně. V období l. 191314 byl nádražním a obvodním zvěrolékařem v Přerově. Po vědecké praxi v Rakousku (1914-1921) se stal spoluzakladatelem a organizátorem Vysoké školy veterinární v Brně. Do r. 1956 byl přednostou kliniky buiatricko-porodnické VŠ veterinářské. V r. 1927 byl zde jmenován řádným profesorem, zabýval se studiem slintavky, tbc skotu a obrny prasat. Ve 30. l. objevil virový původ nakažlivé obrny vepřů, nazývané v odborných kruzích Kloboukova nemoc. Je autorem 70 vědeckých prací a publikací, 133 disertačních prací a 2 vysokoškolských učebnic.V l. 1946-49 byl rektorem Vysoké školy veterinární. V r. 1967 byla na jeho rodném domě č. p.63 odhalena pamětní deska. V areálu Veterinární a farmaceutické univerzity Brno nese jméno prof. Klobouka pavilon kliniky velkých zvířat, který byl na Palackého třídě slavnostně otevřen 22. 6. 1999. Ve foyeru pavilonu je umístěna busta od akademického sochaře Václava Adolfa Kovaniče. (Símě hořčičné. Olomouc, SGO 1947.S.68. * Ševčíková, H.: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2005, č.9. * Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc, DANAL 1998. S. 62. * Pavlas, M.: Prof. Antonín Klobouk. Brno 2005.)

Před 135 lety – dne 19. listopadu 1881 se v Grygově narodil prof. Alois BEZLOJA, ředitel učitelského ústavu v Brně. V r. 1902 maturoval na SG v Olomouci. V l. 1911-19 učil matematiku a fyziku na českém gymnáziu v Přerově. Mezitím od dubna 1915 do 22. 11. 1918 byl prozatímním správcem přerovského učitelského ústavu. V r. 1920 odešel učit na učitelský ústav do Teplic. Po pěti letech učil ve Slezské Ostravě. Od r. 1932 byl ředitelem Státního československého ženského ústavu učitelského v Brně, kde zemřel 3. 2. 1948. Publikoval stati z pedagogiky v odborných časopisech. (Almanach k 100. výročí založení gymnázia v Přerově. Přerov 1970. * Kunc,J.: Kdy zemřeli…? Praha, 1970. S. 15. * Springer, J.: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947.S. 32.)

Před 65 lety – dne 19. listopadu 1951 zemřel v Olomouci Ing. František ČECH, zakladatel loutkové scény Kašpárkova říše, autor a vydavatel loutkových her, redaktor loutkářských edicí, loutkoherec a režisér. Narozen dne 8. 5. 1898 v Hejčíně u Olomouce. Od r. 1910 studoval na České reálce v Olomouci, kde maturoval (1916). Pak odešel do Prahy, kde absolvoval České vysoké učení technické a stal se inženýrem chemie. Pracoval jako úředník, později jako vrchní technický rada státní cukrovarnické dohlédací služby. Působil ve Všetulích u Holešova, kolem r. 1938 v Opavě, za války v okolí Olomouce a po válce trvale v Olomouci. Loutkovému divadlu se věnoval od dětství. V kronice Kašpárkovy říše je uvedeno datum: 4. 1. 1920. V témže roce napsal také svou první hru pro loutky Zlaté srdce, uvedenou na větším a lépe vybaveném divadle, dne 22. září 1922. Soubor přijal název Kašpárkova říše a působil pod hlavičkou Sokola. Kromě několika menších próz otištěných v dětských časopisech psal výhradně hry pro loutky, z nichž asi osmdesát vyšlo tiskem a na sedmdesát zůstalo v rukopisech. Publikoval též stovky článků v loutkářských časopisech a v denním i krajinském tisku. V r. 1944 založil svému souboru interní měsíčník Hejčínský Kašpárek, který vycházel až do r. 1951. Za války se seznámil s Vojtěchem Cinybulkem (1915-1994), loutkářským výtvarníkem, který pro hejčínský soubor psal hry, navrhoval dekorace a loutky. Loutkářské činnosti a především Kašpárkově říši věnoval všechny své síly a schopnosti. V r. 1949 se stal pracovníkem tehdejšího Krajského národní výboru v Olomouci jako chemik vodohospodářského odboru, odkud přešel do funkce krajského osvětového inspektora v oblasti zájmové umělecké činnosti. Teprve od této chvíle se mohl svému celoživotnímu koníčku věnovat i profesionálně. Režíroval, organizoval, pracoval v ústředí lidové tvořivosti a na Loutkářské

Z ANÁLŮ PAMĚTI Chrudimi. Přednášel, redigoval loutkářské edice, spoluzakládal nové amatérské soubory v kraji a uprostřed tvůrčí práce skonal. Jeho odkaz však žije dál. Od r. 1973 se každé dva roky konal festival pro loutkářské soubory pod názvem Čechova Olomouc. A Kašpárkova říše v Olomouci rozdává radost těm nejmenším divákům, ale i dospělým dosud. (Čechova Olomouc. Sborník k 1. festivalu amatérských loutkářských souborů v Olomouci. Olomouc 1973. * Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985. S. 405-406. * Tichák, M.: Hejčínský loutkař František Čech. In: Hanácký kalendář 1998. Olomouc 1997. S. 48-49).

Před 70 lety – dne 20. listopadu 1946 se ve Velkém Týnci narodil Milan VRBA, komunální politik a sportovní činitel. Od r. 1989 působil v čele TJ Sokol. V l. 1990-92 byl starostou obce a poté se stal spolumajitelem stavební firmy. V l. 2004-11 vykonával funkci místostarosty pro stavební záležitosti. Vždy s plným nasazením a maximální profesionalitou. Mezi své životní lásky řadil též sport. Od mládí hrával fotbal, měl rád volejbal, stolní tenis, lyžování, cyklistiku. Ke sportu vedl i své děti. Jeho dcera Renáta dosáhla nejvyšších met ve vrcholovém sportu (moderní, resp. estetická gymnastika), také jeho paní Hana věnovala veškerý svůj volný čas Foto: M. Vrba mládeži. Ačkoliv byl zvyklý vyhrávat i prohrávat, což je ve sportu důležité, boj s těžkou nemocí nevyhrál. Zemřel uprostřed rozdělané práce dne 10. dubna 2011. (Hanuška, Petr: Poslední rozloučení. In: Týnecké listy XXI, květen 2011, s. 2.)

Před 110 lety – dne 22. listopadu 1906 se v Tršicích narodil Jan NITKA, zahradník, ovocnář a čestný pracovník zahrádkářského hnutí, autor i spoluautor knih a odborný recenzent. V patnácti letech odešel do učení v zahrádkářské firmě Vybíral Závodník v rodišti. Po vyučení v r. 1924 krátce pracoval u firmy Bedřicha Wenzela v Olomouci. Koncem téhož roku odešel do známého závodu architekta Josefa Vaňka v Chrudimi, kde pobyl dvanáct měsíců. Získal zde nejen řadu odborných a praktických znalostí, ale také možnost publikovat v časopisu Zahrada, dále v měsíčníku Naše zahrádka a v Zahradnických listech. Sem

17

napsal první fejeton Z čeho šetřit, který vzbudil v té době velký rozruch. Od r. 1926 pracoval v největším školkařském závodě v Československu u Jaroslava Veselého v Molitorově u Kouřimi. Odtud odešel do Opavy na osmnáct měsíců na vojnu. Od dubna 1928 pracoval v Arcibiskupském parku v Kroměříži a následující rok nastoupil do školkařského závodu firmy Mazánek v Soudné u Jičína. V r. 1930 se vrátil do rodiště a založil zde ovocnou školku. Pěstoval zákrsky a tvarované stromky, bobuloviny, jahody, křovinky pro skalky, lístkové ořechy a další odrůdy potřebné pro drobné zahrádkáře. V té době publikoval v odborném i denním tisku: Rádce - český rolník, Pražská zahradnická burzy a v zahrádkářské rubrice deníků Svoboda, Moravskoslezský domov, Večer a Lidové noviny. V r. 1938 vstoupil do Spolku zahrádkářů Preizler v Olomouci (byl funkční do r. 1948). Krátce na to začala i jeho přednášková činnost nejen v rodišti, ale též v Kroměříži, Prostějově a ve Zlíně. Po válce v r. 1945 byl zvolen do výboru obnoveného Svazu čs. školkařů. Po znárodnění, kdy ovocné školky převzalo Jednotné zemědělské družstvo, se v r. 1950 stal na dobu dvaceti let vedoucím ovocných školek v Tršicích, s cílem vybudovat speciální školku na pěstování bobulovin a lísek. Na mezinárodních výstavách v Erfurtu a na Floře Olomouc získalo jeho pracoviště řadu medailí mezi nimiž jsou i zlaté. Po válce založená Jednota zahrádkářů vedla později k vytvoření Čs. ovocnářského a zahrádkářského svazu. V r. 1957 stál u kolébky svazu v Olomouci, v r. 1958 založil ČOZS v Tršicích a byl jejím předsedou téměř třicet let. Souběžně vykonával funkci předsedy Okresního výboru ČOZS v Olomouci od r. 1960 a na tuto funkci rezignoval v době dálkového studia Střední zemědělské technické školy, obor zahradnictví v Ostravě-Zábřehu. Od r. 1950 byl často zván na aktivy, sympozia a jiné akce Československé akademie zemědělských věd, kde byl členem odborné skupiny v ovocnářské komisi. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací. Recenzoval odborné publikace o lískách a významně spolupracoval na 4. dílu Malé pomologie, pro kterou zpracoval oddíl o lískovém ořechu, s doposud nejpřesnějšími popisy odrůd. Za svou dlouholetou činnost byl ohodnocen několika vyznamenáními v rámci resortu i státu. Zemřel v nedožitých 107 letech dne 14. 8. 2013 v rodišti.

Před 80 lety – dne 23. listopadu 1936 zemřel v Příkazích u Olomouce prof. Vít HŘIVNA, absolvent a ředitel Slovanského gymnázia v Olomouci. Pocházel z Příkaz, kde se narodil 10. 6. 1867. Studoval střední školu v Olomouci, kde i maturoval (1885). Poté odešel studovat do Prahy na FF UK a po promoci se vrátil do Olomouce, kde učil v l. 1892-97 latině a řečtině. Pak odešel učit do Valašského Meziříčí, kde působil do r. 1908. Byl aktivním členem redakce Valašských novin. Účastnil se volby T. G. Masaryka, který byl poslancem za valašská města. Potom byl do r. 1920 v Olomouci opět profesorem na Slovanském gymnáziu a v l. 1920-25 ředitelem školy. (Fischer, R.: Olomoucký památník 1848-1918. Olomouc 1938. S. 107. * Kdo byl kdo je kdo. Fi - Ju. Valašské Meziříčí 2010. S. 71.) Připravila Hana Ševčíková

Z Týnce do Vídně a zase zpátky V těchto listopadových dnech je to právě 60 let od chvíle, kdy týnecký rodák doktor Antonín Klobouk naposledy na klinice oblékl svůj bílý plášť, vyšetřil posledního zvířecího pacienta a učinil poslední pečlivé zápisky do svých deníků. Z pohledu Týnečáků je na něm jistě nejzajímavější, že se narodil právě v Týnci. Z pohledu jeho kolegů veterinářů a žáků je jistě nejzajímavější, jak srozumitelně a přesně vždy uměl poradit. Z pohledu několika generací sedláků a chovatelů to byl doslova zachránce jejich hospodářských zvířat. Z pohledu statistiků to byl člověk odvracející epidemie a hrozivé zdravotní i ekonomické problémy obyvatel Československa v nelehkých poválečných časech. A v neposlední řadě je na něm zajímavé, že jeho způsob uvažování a nadhled mohou být stále inspirativní i dnes. Při oficiálních připomínkách tohoto pana doktora nejčastěji zaznívají informace o jeho největším objevu (tj. objasnění infekční obrny vepřů a návrhu očkování) a také výčet jeho funkcí: profesor veterinárního lékařství, rektor, držitel ministerského ocenění. Jeho život byl však mnohotvárnější a více akční než by se mohlo z encyklopedií zdát. Dětství strávil u koní (jeho otec byl vyhlášený chovatel skotu a předseda chovatelského spolku ve Velkém Týnci). Po vychození týnecké školy (1899) studoval ještě pět let v Olomouci, avšak veterinární medicínu musel

odjet studovat do daleké Vídně. Tam tehdy sídlila jediná škola tohoto typu v Rakousku-Uhersku. Sám se však zajímal také o filozofii a umění, proto navštěvoval ve Vídni i řadu jiných přednášek. Před první světovou válkou se vrací na Hanou, byl jmenován nádražním zvěrolékařem v Přerově. Na kole se však vydával za případy po celém okrese, například až do Penčic, Suchonic, Kokor. V roce 1915 musel narukovat na frontu a téměř do konce první světové války snášel různé útrapy ve vojenských veterinárních nemocnicích na ruské frontě v Haliči. Po vzniku Československa a vykázání Čechů a Slováků z vídeňských škol pomáhal řešit problém ohledně výuky nových veterinářů. Přijal místo

přednášejícího a následně i vedoucího kliniky buiatricko-porodnické na nově založené státní Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Zde v průběhu let vyprecizoval své přednášky, zároveň mohl také pečlivě na vlastní oči sledovat i různé typické i atypické onemocnění dobytka a měl podrobné informaci z hlášení veterinářů po celém Československu. Největším problémem hospodářů a chovatelů skotu v první polovině 20. století byla slintavka a kulhavka, později také distomatóza a na severu republiky rozmáhající se brucelóza a tzv. Těšínská nemoc - lidově obrna vepřů. Doktor Klobouk koordinoval řadu preventivních opatření proti šíření všech těchto nemocí (například provádění asanace pastvin). Ve

Foto: archiv autora Rok 1923, doktor Klobouk v laboratoři univerzity

třicátých letech se jeho zvídavost zaměřila hlavně na Těšínskou nemoc, odběry tkání prasat, analýzy parazitů v laboratoři a experimentování s viry ho přivedlo k poznání příčiny Těšínské nemoci, kterým je vir Porcine teschovirus. Přes uzavření univerzity a ekonomické problémy za druhé světové války se mu podařilo vyvinout účinnou vakcínu. C elorepublikový přínos vakcíny v poválečných letech byl obrovský, odhadovaný na stovky milionů tehdejších Kčs. Obrovský význam mělo zastavení epidemie na začátku 50. let hlavně pro řadu drobných hospodářů, útrapy kolektivizace plus nekontrolovaná epidemie by byla příslovečným posledním hřebíčkem. Dalo by se říci, že od typických profesorů se však čímsi lišil. Těžko to jednoduše popsat. Vedle jeho sečtělosti tu byl jakýsi velký nadhled. Nebyl úzce zaměřen na svůj dvorek, na jedno izolované téma, přemýšlel v souvislostech. Například při tažení proti nákazám a epidemiím se snažil kooperovat postup s Polskými i Německými kolegy a nastartoval intenzivní přeshraniční spolupráci. Tak nějak už tehdy dobře věděl, že některé problémy se prostě nedají vyřešit lokálně ale jedině globálně. Jeho další vlastností byla skromnost a uměřenost. Nechlubil se počtem přednášek nebo vydaných publikací. Dbal na to, aby neprotěžoval svou ...pokračování na straně 18

18

Z ANÁLŮ PAMĚTI; DUCHOVNÍ SLOVO; ČLÁNKY

Živí a mrtví Dne 2. listopadu vzpomínáme na všechny zemřelé. Je to den naděje, že i ti, kdo nás ve smrti předešli, naši blízcí, dosáhnou odpuštění a života v Kristu. Každý máme více nebo méně drahých lidí, s nimiž jsme se na zemi museli rozloučit. S přibývajícími lety života se nám bude ten „druhý břeh“ stále více zalidňovat. Ano, každý máme své mrtvé, patří k paměti našeho srdce, patří k našemu životu. Pokud na ně vzpomínáme, doceňujeme lépe než za jejich života vše, co na nich bylo ryzí a ušlechtilé. Ale víme také, že měli své chyby a nedostatky, že nebyli dokonalí, svatí. Snad jsou mezi námi i pozůstalí, kteří se trápí vážnou obavou, zda jejich zesnulí, ať už rodiče, manžel, bratr či sestra nebo dítě vůbec dosáhnou spásy, když zemřeli nepřipraveni na setkání s Bohem, a snad ani jejich víra nebyla příliš živá. Můžete být jisti, že Bůh je miluje mnohem víc než my. Žádná dcera či syn nemilují své rodiče tak, jak je miluje On. Žádná vdova svého manžela, matka své dítě. A pokud nám leží tolik na srdci otázka jejich věčného života, oč více leží na srdci Bohu, věčné Lásce. Oč víc dělá On pro jejich věčné štěstí, než děláme my. Církev věří, že po smrti člověka se odehrává tajemný očistný proces, kdy lidská nehotovost, slabost a hříšnost se setkávají s neodolatelnou Boží láskou, která zve a táhne člověka k sobě. Křesťané věří, že v této obnově mnoho znamenají i naše modlitby. V Druhé knize Makabejské nacházíme závažnou i závaznou

větu: „Je zbožná a spasitelná myšlenka modlit se za mrtvé, konat smírnou oběť, aby byli zbaveni hříchů.“ Proto platí: žádná modlitba, žádný projev živé víry, žádný záchvěv lásky, který darujeme našim zemřelým přes Krista, se nemůže ztratit. Ježíš je naším jediným pojítkem s mrtvými, vždyť On je soudcem živých i mrtvých, jemu patříme, ať jsme živí nebo mrtví. Ježíš je sám to ohnisko lásky, které přitahuje paprsky našich modliteb a usměrňuje je tam, kde je jich nejvíce potřeba. Nic z na-šich modliteb a obětí se tedy nemůže ztratit nebo stát zbytečným. „Každá modlitba bude vyslyšena!“ Všechno se obrací k prospěchu těla tj. církve. Vždyť v ní, ať jsme živí nebo mrtví, jediný puls lásky udržuje jeden koloběh života. Zvláště v tomto období modliteb za zemřelé zdůrazňuje církev, že každý, kdo se obnoví ve svátosti smíření a přijme Krista, je uschopněn k modlitbě zvláště účinné, která s velkým užitkem pomáhá tam, kde je zapotřebí. V těchto dnech vidíme hroby na hřbitovech krásně a pečlivě vyzdobené. Z této výzdoby však mrtví nic nemají, je to jen vnější vizitka láskyplné pozornosti těch, kdo vzpomínají. Mnohem více znamená výzdoba srdce, modlitba víry, spojení se zemřelými skrze Krista, kterého přijmeme. Rodiče se mohou zamyslet nad tím, jestli jejich děti se jednou budou umět pomodlit u jejich hrobu. A my všichni se můžeme zamyslet nad tím, kde budeme zakoušet silnější pocity: u hrobů, kde tlejí jen pozů-

Z Týnce do Vídně... laboratoř, ani když se stal rektorem a mohl rozhodovat o nasměrování peněžních toků z ministerstva; bez nároku na honorář jezdil školit drobné chovatele do Beskyd i Jeseníků (…těžko říct, zda by to někteří dnešní top-manažeři a „porcovači medvědů“ dělali stejně). No a neměli bychom určitě zapomenout ani na jeho svérázný smysl pro humor. Když byl v padesátých letech opakovaně dotazován z Prahy ohledně dokončení souhrnné knihy, vyrukoval s originální výmluvou na nedostatek psacích potřeb v Brně. Výročí to letos není veselé. Ale pomalu se blíží kulatá výročí veselejší, související s datem narození a vydáním jeho zásadní objevné práce a startem výroby vakcín. Při té příležitosti se několik pracovníků Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a VUT v Brně rozhodlo oprášit archivní šanony a připomenout více tohoto inspirativního profesora. Prvním krokem bylo nedávno doplnění vizitky Antonína Klobouka do české a polské internetové Wikipedie, krokem následujícím je vznik malého spolku a putovní výukové expozice (kde by malí i velcí mohli zkouknout z blízka jeho veterinářský stůl, vyzkoušet si naživo zanalyzovat pod mikroskopem nějaký ten bacil nebo zvířátko, nahlédnout do fascinující historie veteriny, epidemií, chovu hospodářských zvířat i kontroly potravin). Při té příležitosti se obracíme s prosbou i na

čtenáře z Týnce a okolí. Pokud máte jakékoli historické dokumenty přímo související s profesorem Kloboukem, zajímavé dokumenty či nástroje související s chovem dobytka či koní z první poloviny 20. století nebo z padesátých let (fotky z výstav koní a skotu, diplomy, historické očkovací průkazy, účetní knihy hospodářů, seznamy odvodů mléka a naturálií za protektorátu nebo v 50. letech a jiné), můžete se ozvat na email [email protected] nebo zazvonit na Kloboukův rodný dům (Na návsi, č. p. 63). Rádi si vše prohlédneme, prodiskutujeme, vypůjčíme, případně zkopírujeme a originály vrátíme. Předem děkujeme za spolupráci, finální expozice se pak dozajista na čas objeví i v Týnci.

Foto: archiv autora

Rok 2012, po dr. Kloboukovi byl pojmenován moderní veterinární pavilon v Brně Stanislav Palša, Josef Skopalík, Kristína Žuffová

statky našich blízkých, nebo u Krista, v němž jsou živí všichni, kdo zemřeli spojeni s ním. Kde víc? Pane, věřím, pomoz mé slabé víře. V kostele vzadu pod kůrem jsou mo-

dlitby k volnému odběru, které můžeme použít také i za zemřelé! Podle textu biskupa J. Hrdličky zpracoval P. Václav Haltmar

Dostali jste se do obtížné situace a nevíte, na koho se obrátit? Olomoucká kancelář organizace Člověk v tísni o. p. s. poskytuje bezplatné sociální poradenství rodinám s dětmi i jednotlivcům, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci a neví si s ní rady. S čím se na nás můžete obrátit? Pokud Vás trápí dluhy, pomůžeme vám se zorientovat ve vaší situaci, sepsat splátkový kalendář, odpovědět na exekuční výzvu, případně napsat návrh na osobní bankrot. Dále naše služba nabízí podporu při vyřizování dávek státní sociální podpory, hmotné nouze, doprovody na úřady, asistenci při hledání zaměstnání nebo vhodnějšího bydlení. Rodinám s dětmi nabízíme pomoc s rodinným rozpočtem, podpoříme rodiče a děti ve vzdělávání, v kontaktu se školou a dalšími institucemi. Jsme terénní služba, což znamená, že Vás můžeme navštívit i u Vás doma mimo Olomouc. Kancelář se nachází v Olomouci na ulici Litovelská 14. Naše pracovnice jsou k zastižení na mobilním telefonu ve všední dny od 8 do 16.30 hodin. Kontakty: Tereza Buchtová – 731 690 966 Bc. Lucie Jirušková – 777 782 078 Bc. Štěpánka Drábková – 777 367 873

Podzim Podzimní roční období bylo vždy velmi náročné. Den se krátil, ubývalo světla, klesala teplota. Sklízelo se všechno, co narostlo na poli, v zahradách, na stromech. A muselo se také zasít a zasadit to, co bylo potřebné pro dostatek jídla pro lidi a na krmení pro dobytek na příští rok. A často i podzimní počasí bylo nepříznivé, sklizeň tím byla náročnější. Po období žňovém začalo kopání zemáků, a setí podzimního obilí. V říjnu se hlavně kopala řepa krmná a cukrová. Ta se pěstovala na čtvrtině polí. Ruční práce okolo sklizně bylo hodně, také odvoz úrody byl náročný. Dobytkem vyoraná řepa se okrajovala ručně noži nebo srpy. Řepné listí (skrajky) se vozilo do jam na dvorech, kde společně s řízky ze zpracované řepy v cukrovarech, zkvasilo. A tato siláž stala se nejméně na půl roku hlavním objemným krmením pro hovězí dobytek. Hospodáři věděli, jaké denní dávky tohoto krmení spolu se senem lučním a suchými jetelovinami je nejvhodnější. Eště pár spominek na předanú. Od našeho tatínka, stařečků a dalších hospodářů, postupně jsme se dovídali, jak se správně hospodaří. Také jsme slyšeli, že podstatné rozšíření pěstování cukrovky v druhé polovině 19. století ovlivnilo zaběhlý způsob hospodaření. Zaniklo pravidelné i letní pasení dobytka, rozšířilo se pěstování jetelovin a vojtěšky k letnímu krmení. Užitkovost hovězího i vepřového dobytka se podstatně

zvýšila. Vznikalo odborné zemědělské školství, což ovlivnilo hlavně mladou generaci, začaly se vyrábět zemědělské stroje, sely se výkonnější odrůdy obilovin. To všechno ovlivnilo i ekonomiku dědin, rolnictvo střední i drobné zemědělce. Zvyšovala se také vzdělanost i na dědinách přibývalo studentů. Budoucí hospodáři navštěvovali zimní zemědělské školy. A od našich maminek a stařenek jsme se dovídali, jak většina dívek také navštěvovala v zimě řádové školy, kurzy, kde se budoucí maminky a hospodyně naučily vařit, šít, hospodařit s rodinnými financemi. Nezapomínalo se na znalost historie, na zdravotnictví, výchovu dětí. Těmito vzpomínkami chtěl jsem připomenout, že předešlé generace našich předků nám zachovaly podstatné hodnoty, že to byli lidé moudří a zkušení. Minulé století, léta diktatur, třídního boje, třídní nenávisti, poznamenalo nás všechny, celou Evropu. Vraťme se proto k hodnotám, které naši čeští i evropští velikáni vybudovali a našim předkům předali, aby i budoucnost byla všem přijatelná. Važme si mučedníků z koncentráků fašistických i komunistických. Je před námi 17. listopad. Zůstaňme věrni jeho odkazu. Vojtěch Hrudník

Z ANÁLŮ PAMĚTI

19

Týnecký rychtář František Marek (1737–1804) a jeho rodina 7. Statek a polnosti Rozsah polí, která obhospodařoval František Marek, určil vlastně už rok 1690. Toho roku bylo provedeno nové vyměření lánů, na jehož základě byla sjednocena velikost gruntů ve Velkém Týnci. Toto přerozdělení proběhlo i řadě okolních vesnic (Vacanovice, Dolany a další). Důvodem byla snaha vrchnosti sjednotit podmínky roboty a zabezpečit jejich bezproblémové vykonávání.(1) V katastru Velkého Týnce(2) z poloviny 18. století(3) nacházíme soupis polí, která vlastnil Vávra Marek. Jedná se o pole v 7 tratích: Od Bystřicka (19 měřic), V Čtvrtkách (10 měřic 6 achtlů), Mezi Štádly (1 měřice 4 achtly), Od Čechovska (8 měřice 4 achtly), Od Chlumu (3 měřice 4 achtly), U Polichna (4 měřice 4 achtly) a Pod Špampilem (8 měřic); dále zahradu při domě (6 achtlů) a 2 louky: Na Přední louce (6 a ½ fůry) a Na Podhrázní (6 a ½ fůry). Celkem tedy 55 měřic a 6 achtlů polí, 6 achtlů zahrady a 13 fůr sena z luk. Pokud srovnáme tento soupis polí patřících ke gruntu Vávry Marka se soupisem polí při odstoupení gruntu synovi Františkovi, zjistíme, že hodnoty jsou zcela identické.(4) V tereziánském katastru kapitulních statků, který byl vypracován v letech 1755‒1756, je u gruntu Vávry Marka taktéž uvedená velikost polí 56 měřic a 6 achtlů, 6 achtlů zahrady, ale pouze 6 ½ fůry sena z luk.(5) O tom, jak vypadal grunt Františka Marka, prameny příliš nevypovídají. První vojenské mapování z let 1764 1768 sice zachycuje podobu Velkého Týnce, ta je však velmi nepřesná.(6) Při mapování byl kladen důraz především na komunikace, řeky, potoky, strouhy a větší budovy. Selské grunty jsou často zaznačeny pouze jako červené obdélníky. Půdorys gruntu se zachoval na indikační skice Velkého Týnce, která byla ale vytvořena až roku 1833.(7) Protože Markův statek v 19. století několikrát vyhořel, lze se jen domnívat, nakolik byl půdorys statku z roku 1833 podobný statku č. p. 1 v době života Františka Marka. Při číslování domů v roce 1771 získal Markův statek číslo 1. Číslování začínalo na pravé straně od vjezdu do vesnice. Vrchnost přijížděla do Velkého Týnce bránou v horní části návsi,(8) proto byl Markův grunt první v pořadí. Pokud vyjdeme z půdorysu statku na indikační skice a porovnáme ho s typickou strukturou hanáckého statku staršího typu budovaného v 18. století, zjistíme o statku Františka Marka následující: Obytný trakt byl obrácen podélnou stranou na náves. Vedle obytné části byla brána a vchod pro pěší. Brána byla kryta vysokou stříškou, aby pod nimi mohly projet plně naložené vozy, a nebyla, jako později, součástí obytné budovy.(9) Do domu se vcházelo malými dveřmi do síně. Napravo byly komory, do kterých se ukládaly potraviny, nářadí a někdy v nich přespávali i hosté nebo svobodní členové domácnosti.(10) Nalevo od síně byla jizba, základní obytná část domu s pecí a kamny. Někdy se z jizby vcházelo ještě do malé světničky, ve které spával hospodář.

Jizba na gruntu Františka Marka byla pravděpodobně reprezentativněji pojata vzhledem k tomu, že v jizbě se scházel rychtář s pudmistrem a konšeli v době rychtářství Františka Marka. Kromě jizby, síně, komor a světničky byla v obytné části ještě kuchyň. K obytnému stavení přiléhají chlévy a stáje, jež svírají s obytným traktem pravý úhel. Před chlévy a stájemi bychom našli hnojiště, ve kterém se shromažďoval hnůj. O chovu koní a dobytka na půllánním gruntu Františka Marka prameny opět mlčí. František Svoboda, který držel taktéž ve Velkém Týnci půllánní grunt, po sobě ale soupis koní a dobytka zanechal, a to ve svém testamentu.(11) Dovídáme se z něj tak o inventáři půllánního gruntu ve Velkém Týnci z roku 1796. Nejedná se sice o statek Markův, ale lze předpokládat podobné údaje jako u půllánního statku Františka Marka. Na gruntu Františka Svobody se v době jeho smrti nacházelo celkem 8 koní, 5 kusů hovězího dobytka, 8 prasat (černého dobytka) a 17 ovcí. Stejně tak se z testamentu dovídáme o vybavení statku nářadím: sekery, kosy, motyky, rýče a 2 vozy, pluh a brány, ale také o bečkách a kádích. Kůlna stála naproti chlévům. Bývaly v ní uschovány vozy, pluhy, brány a nářadí na jednodušší opravy.(12) Stodola byla pravděpodobně v zahradě, jak je zaznačeno i v indikační skice. (13) Stodola sloužila k ukládání a mlácení obilí a ukládání vymlácené slámy. Stavebním materiálem bylo ve Velkém Týnci v 18. století převážně dřevo a vepřovice. Stěny uvnitř bývaly pomazány hlínou smíšenou s řezankou ze slámy a následně byly nabíleny vápnem.(14) Někdy byly takto pomazány a nabíleny i vnější stěny. Pouze komíny byly po protipožárním nařízení Marie Terezie budovány z kamene nebo cihel.(15) Grunty na návsi jsou vystavěny svou podélnou částí na náves, štít tak směřuje k sousednímu statku.(16) Omezený prostor pro rozšiřování obytného traktu způsobil na Hané vznik specifické stavební přístavby žudru. Tento mohutný jednopatrový přístavek vyčníval do ulice, a byl postaven před síní. Sloužil jako předsíň do obytného stavení a také nabízel útočiště před nepřízní počasí. V době letních měsíců se stával místem setkávání poddaných. Prostor vytvořený v horním patře sloužil převážně jako komora, která byla výhodně umístěna přímo nad netopeným prostorem.(17) Dobou největšího výskytu žudrů bylo 18. století.(18) Tvrzení Václava Houdka,(19) který se domníval, že na počátku 19. století na Hané „nebylo statku bez žudru“ působí sice přehnaně, ale vzhledem k rozšíření žudrů na Hané je existence žudru u Markova statku pravděpodobná. Žudr plnil také funkci reprezentativní, protože

svým štítem dával prostor pro uměleckou výzdobu.(20) Tuto funkci nelze vzhledem k dlouhodobému rychtářství Františka Marka zcela opomíjet. Od počátku 19. století začínají žudry postupně zanikat (ve Velkém Týnci může být jejich zánik urychlen opakovanými požáry), přesto se ve Velkém Týnci v roce 1863 nacházely ještě 3.(21) Existence výměnku na statku č. p. 1 v době života Františka Marka je sporná. František Marek sice byl v posledních letech označován v matrice jako výměnkář,(22) o výměnku se ale v pozemkové knize nic nedozvídáme. Na indikační skice(23) z roku 1833 nacházíme v zahradě malou zděnou stavbu, která by mohla být výměnkem, to lze ale jen těžko dokázat. Výměnkář František Marek pravděpodobněji sdílel s rodinou syna Jana domácnost a v žádné speciálně pro něj vybudované stavbě nebydlel. Existenci výměny nezmiňuje ani zápis o odstoupení statku Františku Markovi otcem Vávrou.(24) Z gruntu Františka Marka se do dnešní doby nedochovalo téměř nic. Pouhých 5 let po smrti Františka Marka, 14. dubna 1809, vypukl v Markově gruntu č. p. 1 požár, který se následně rozšířil až do „Koutka“ (grunt č. p. 14 na návsi). Celá řada gruntů na návsi lehla popelem včetně stájí a stodol. O dalších 5 let později, 18. října 1814, vypukl požár v gruntu č. 9, který se následně rozšířil jak do „Brány“ (grunt č. p. 1), tak do „Kouta“. Sedláci, které postihla už druhá pohroma v podobě požáru během pouhých 5 let, byli nuceni si, kromě Jana Marka, tehdejšího rychtáře, vypůjčit peníze na stavbu nových statků od vrchnosti. Nicméně o pouhých 11 let později, 3. října 1825, vypukl v gruntě č. p. 114 další požár, který se rozšířil opět do „Brány“ a odtud dál do „Kouta“. V horizontu pouhých 16 let tak Markův statek vyhořel celkem třikrát. Poslední požár zasáhl Markův statek v roce 1860.(25) 1

) SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart. 9, inv. č. 26, folio 24. ) SOkA Olomouc, fond Archiv obce Velký Týnec, inv. č. 2, nestránkováno. 3 ) Přesněji datovaný není, ale vzhledem k tomu, že jako držitel gruntu je uveden Laurentinus (Vávra) Marek, musí pocházet z ob2

dobí před rokem 1762. 4 ) ZAOpO, SPKO, sign. 16112, inv. č. 13439, folio 1. 5 ) ZAOpO, fond MCO, kniha č. 104. 6 ) GeoLab, dostupné na: http: //oldmaps. geolab.cz/map_region. pl?z_height=500&lang=cs&z_width =800&z_newwin=0&map_root= 1vm&map_region=mo, staženo 14. 3. 2014. 7 ) MZA Brno, fond D 9, sign. MOR 286518330. 8 ) SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart. 9, inv. č. 26, folio 86-87. 9) Dostál, J. - Říkovský, F.: Vlastivěda moravská. Místopis Moravy. Číslo 58a, s. 139. 10 ) Frolec, Václav - Vařeka, Josef: Lidová architektura. Praha 1983, s. 95. 11 ) ZAOpO, fond SPKO, sign. 16126, folio 42-43. 12 ) Dostál, J. - Říkovský, F.: Vlastivěda moravská. Místopis Moravy. Číslo 58a, s. 143. 13 ) MZA Brno, fond D 9, sign. MOR 286518330. 14 ) Bečák, Jan Rudolf: Lidové umění na Hané. Lidová kultura hmotná. Velký Týnec u Olomouce 1941, s. 274. 15 ) Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanýz (1694-1761), s. 93. 16 ) Bečák, J. R.: Lidové umění na Hané, s. 273. Dostál, J. - Říkovský, F.: Vlastivěda moravská. Místopis Moravy. Číslo 58a, s. 139. 17 ) Bečák, J. R.: Lidové umění na Hané, s. 278. 18 ) Frolec, V. - Vařeka, J.: Lidová architek-tura, s. 270. 19 ) Houdek, Václav: Hanácký grunt. In: Český lid 2, 1893, s. 142. 20 ) Bečák, J. R.: Lidové umění na Hané, s. 278. 21 ) Tamtéž, s. 282. Kšír, Josef: Hanácký žudr, jeho druhy a rozšíření. In: Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 59, 1950, s. 46. 22 ) ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 6, inv. č. 8313, s. 19. 23 ) MZA Brno, fond D 9, sign. MOR 286518330. 24 ) ZAOpO, fond SPKO, sign. 16111, inv. č. 13438, folio 156. 25 ) SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart. 9, inv. č. 26, folio 94-97. Martin Drozda

20

SPORT

Zhodnocení gymnastické sezóny 2016 Rok 2016 byl pro Týnecké gymnastky opět úspěšný, a proto bychom chtěli čtenářům Týneckých listů referovat, co nás potkalo, jak se nám dařilo a co nového nás čeká v roce 2017. Do roku 2016 vstoupily gymnastky pravou nohou. Za úsilí a dosažené výsledky roku předchozího bylo naše nejstarší družstvo zařazeno mezi 5 nejlepších seniorských týmů okresu Olomouc v kategorii „Nejlepší kolektiv“ za rok 2015. Porota složená z novinářů, zástupců ČÚS, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce tak v únoru ocenila zejména finálovou účast na Mistrovství světa v estetické skupinové gymnastice seniorek, které se konalo na Faerských ostrovech. O výsledcích a zážitcích z této akce jsme čtenáře Týneckých listů informovali. Získání takového prestižního ocenění má pro gymnastický oddíl značný význam, a to nejen proto, že se jedná o nejvýznamnější sportovní ocenění v regionu, ale také proto, že tento „malý“ velkotýnecký sport stále drží svou laťku vysoko a je odbornou veřejností pozitivně vnímán a oceňován. I rok 2016 patřil k vydařeným. Zejména díky zkušenému seniorskému týmu se rozrostla výstavka medailí a pohárů a název TJ Sokol Velký Týnec je ve výsledkových listinách stále „vytesán“ zlatým písmem. Z těch největších úspěchů je nutno rozhodně zmínit 13. místo seniorek na Mistrovství světa v estetické skupinové gymnastice, které se konalo

Foto: 3x K. Santalov v první polovině června v Brně. Na šampionát dívky odjížděly jako absolutní mistryně ČR v kategorii seniorek pro rok 2016 a byly rovněž horkým želízkem v ohni při bojích o finálovou účast. Svou velmi dynamickou skladbou, plnou originalit,

roztleskaly celou sportovní halu. Skladba měla nejen divácký ohlas, ale zabodovala také na poli rozhodcovském. Vysoká známka dívkám zajistila finálovou účast a možnost porovnat se s nejlepšími týmy světa. Finále patřilo zejména ruským týmům, které jednoznačně potvrdily, že je gymnastika v Rusku nejpopulárnějším ženským sportem. Naše děvčata se ale neztratila a svým krásným 13. místem se zařadila mezi světovou elitu. Světový šampionát seniorek probíhal společně s juniorskou kategorií, kde měl náš oddíl taktéž své zastoupení. Juniorky s velkým nasazením rovněž bojovaly o finálovou účast. I tato skladba získala díky skvělé podpoře fanoušků neuvěřitelný náboj a skandující obecenstvo vyburcovalo dívky k nejlepšímu výkonu sezóny. Bohužel ani to nepomohlo a tentokrát zůstaly juniorkám brány finále uzavřeny. Domů si odvezly krásné 18. místo.

Náš gymnastický oddíl byl pověřen spolupořadatelstvím této velkolepé akce a já jsem byla ředitelkou soutěže, tak jsem si poprvé atmosféru mistrovství světa užila zcela jinak. Jako trenérka jsem velmi pyšná na výsledky obou družstev a jako ředitelka soutěže jsem velmi ráda, že se akce povedla po organizační stránce. Chtěla bych poděkovat panu starostovi a všem fanouškům, kteří nás přijeli do Brna podpořit a vytvořili skvělou atmosféru, která hnala naše dívky k těm nejlepším výko-

nům. V průběhu roku podávalo seniorské i juniorské družstvo velmi vyrovnané výsledky na národních soutěžích. Seniorky zcela ovládly seriál soutěží ESG Cups roku 2016 a juniorky byly stříbrné. Obě naše družstva se účastnila Světového poháru ve Španělské Barceloně, kde seniorky obsadily 18. příčku a juniorky 21. místo. Z výsledků je patrné, že od května, kdy probíhal tento světový pohár, po červnový šampionát, obě družstva ušla kus cesty. Trenérky a jejich svěřenkyně zintenzivnily tréninkovou přípravu, doladily a upravily choreografie a podařilo se jim vyladit formu na vrchol celé sezóny, kterým je Mistrovství světa. Obě družstva se ukázala v lepší formě, s větší suverenitou a propracovanějšími výrazovými prvky. Měsíc intenzivních příprav se odrazil ve výsledku a v celkovém zlepšení na světovém žebříčku. Zkušené seniorské družstvo soutěžilo ve složení: Roupcová Ivana, Navrátilová Aneta, Al Kirbiová Sarah, Al Kirbiová Hana, Přidalová Marie, Brieslingerová Lenka, Grulichová Nikola, Zajíčková Tereza, Pekárková Eliška a Trčková Lucie. Juniorky se předvedly ve složení: Stoličková Kateřina, Synková Hana, Navrátilová Nikola, Volfová Valerie, Svozilová Klára, Svozilová Simona, Klugerová Dominika, Šigutová Karolína a Sýkorová Libuše.

V dětských kategoriích se nejlépe dařilo družstvu kategorie 12-14 let. Celoroční seriál soutěží ESG pro rok 2016 jim přinesl celkovou zlatou příčku. Na Mistrovství České republiky v ESG dětských kategorií, které se konalo dne 5. 6. 2016 v Zubří, si tyto dívenky odnesly stříbrné medaile. A co nás čeká v roce 2017? Připravujeme celkem 8 družstev na soutěžní sezónu 2017. S juniorským a seniorským týmem se chystáme na Světový pohár do Itálie (duben 2017) a věříme, že se nám podaří kvalifikovat na Světový šampionát do Helsinek (květen 2017). S dětskými družstvy budeme soutěžit zejména na národních kláních. Rozšířila se nám členská základna o další mladé talenty, které bychom chtěly u gymnastiky udržet a pro soutěžní sezónu vytvořit 2 družstva šestiletých holčiček. V příští sezóně se budou trenérky starat celkem o 80 gymnastek. Na novou sezónu se moc těšíme a věříme, že se nám podaří i nadále atakovat medailová umístění. Držte nám palce! Zpracovala Renáta Vrbová, hlavní trenérka oddílu estetické gymnastiky TJ Sokol Velký Týnec

SPORT

21

Fotbalový podzim týneckých benjamínků V měsících září a říjen proběhly podzimní části soutěží benjamínků. Nejmladší fotbalisté hrají soutěže formou turnajů, kdy pro jednotlivé části jsou vytvořeny skupiny po 4-5 družstvech, která se střídají v pořadatelství a na každém turnaji hrají systémem každý s každým. Během podzimu proběhly dvě části těchto soutěží a na jaře nás čekají ještě dvě části. V podzimních částech se pořadatelé snaží dávat do skupin blízké oddíly, aby se omezilo cestování. Na jaře již postupně sdružují družstva podle kvality, aby mohli na konci vyhlásit celkové pořadí. Letos probíhají soutěže poprvé po ročnících. V minulosti hráli vždy dva ročníky spolu. Protože je zájem mladých hochů i děvčat ve Velkém Týnci o kopanou vysoký, mohli jsme v letošní sezóně přihlásit ročníky 2006, 2007, 2009 a 2010. Zájem o soutěž ročníku 2010 byl v okrese bohužel tak malý, že družstva byla přiřazena do soutěže ročníku 2009. Takže naši nejmenší vystupují jako Velký Týnec B a hrají se staršími soupeři. Všichni malí fotbalisté nám dělají velkou radost. Hrají se zápalem, na všech je vidět v průběhu sezóny obrovský pokrok a odpovídají tomu i výborné výsledky. Nejstarší hoši ročník 2006 pod vedením Pavla Kovaříka v první fázi obsadili druhé místo a ve druhé fázi pak třetí místo v celkové tabulce. Hlavně druhá fáze soutěží byla velice vyrovnaná, hráli jsme s velmi silnými soupeři a o vyrovnanosti svědčí rozdíl pouhých dvou bodů mezi vítězi z Černovíra a našimi hochy na třetím místě po odehrání dvanácti utkání.

Družstvo ročníku 2007 je přeborníkem okresu z loňského ročníku. Pod vedením Miloše Petříka i letos potvrzují vysokou kvalitu. V obou dvou částech soutěže zvítězili a rozhodně patří opět k adeptům na celkové vítězství. Minimální počet zaváhání pramení z účasti některých hráčů i v družstvu 2006, tudíž z větší únavy, případně kolize termínu a nemožnosti nastoupit v plné sestavě. Družstvo ročníku 2009 v loňské sezóně začínalo v soutěžích pod vedením Michala Židáka. Loni si téměř z každého turnaje přivezli ranec branek. Letos ale už začali prodávat získané zkušenosti, jejich výsledky jsou výrazně lepší a v první části obsadili druhé místo a druhou část dokonce vyhráli. Družstvo ročníku 2010 a mladší musí bohužel nastupovat často proti starším protihráčům. Navíc většina hráčů začala chodit trénovat teprve těsně před začátkem soutěží. Tito nejmenší fotbalisté hrají pod vedením Jakuba Žádníka a v první části byli za naprosté otloukánky. Ale i u tohoto družstva je vidět posun, když některá utkání ve druhé části absolvovali velice vyrovnaně. Sice zatím prohrávají, ale získané zkušenosti určitě využijí v příští sezóně stejně jako jejich starší předchůdci z ročníku 2009. Jsme rádi, že zájem o kopanou vzrostl. Je povzbuzující vidět každé pondělí plné hřiště malých dětí, které místo aby seděly u počítače nebo mobilu, běhají za míčem. Je potřeba poděkovat všem trenérům, nejen výše zmíněným, ale i dalším, kteří se na výchově malých fotbalistů podí-

lejí. Protože počet dětí docházejících na tréninky je velmi velký vyzýváme tímto i další zájemce o pomoc při vedení dětí, aby se nebáli oslovit stávající trenéry a zapojit se do práce. Počet mladých adeptů fotbalu, jejich snaha, výsledky i aktivní práce všech trenérů a nezbytná pomoc

rodičů dává neději, že budoucnost Týneckého fotbalu je světlá . Počtem přihlášených družstev a počtem aktivních mladých hráčů patříme mezi nejlepší oddíly v Olomouckém okrese a jsme se schopni rovnat i velkým sídlištním oddílům v Olomouci. To je nejlepším důkazem dobrého fungování oddílu kopané ve Velkém Týnci.

Letní fotbalové soustředění podruhé… Na konci prázdnin se naši malí fotbalisté vydali na teď už se dá říct „tradiční“ soustředění. Oproti loňsku jsme udělali změnu - tentokrát jsme namísto do Karlova zamířili do rekreačního areálu Kosov u Zábřeha. Na tomto místě se konají dětské letní tábory a tomuto účelu je také přizpůsoben. Ubytování v chatkách, vnitřní bazén, tělocvična, v areálu víceúčelová hřiště, v blízkosti i travnaté fotbalové hřiště…

malí sportovci zapálili olympijský oheň, který nám plápolal po celou dobu soustředění! Po každodenním dopoledním tréninku na místním fotbalovém hřišti probíhaly různé „olympijské“ disciplíny. První odpoledne měly děti nachystáno 18 stanovišť, kde mohly předvést své sportovní nadání. Soutěžilo se v hodu na basketbalový koš, počet koníčků, střelba míčem na přesnost, hod granátem, skoky přes švihadlo, opičí

Foto: archiv TJ Sokol V. Týnec Tentokrát se skupinou již ostřílených účastníků jela i skupinka našich nejmladších benjamínků, většina i s rodičovským doprovodem, který jsme ale hned zapojili do chodu soustředění. A jelikož se v letošním roce konaly letní olympijské hry, celé soustředění se neslo v tomto duchu. A protože jsou to malí fotbalisté, museli se samozřejmě věnovat i fotbalové přípravě. Při zahájení soustředění naši

dráha, kliky, sklapovačky a plno dalších. Aby nám menší děti nebloudily po areálu, byly rozděleny do dvojic se svým starším spoluhráčem, který jim dělal doprovod. Překvapilo nás, jak se starší kluci své role zhostili a snažili se být svým mladším kolegům nápomocni a všichni projevili super kolektivní chování. Večer malí sportovci dostali za své výkony v jednotlivých disciplínách perníkové medaile. Vyhodnocena byla ka-

tegorie mezi staršími benjamínky, kde nejvíce „zlatých“ medailí získal Kuba Kovář a Matěj Charvot, ale celkovým vítězem se stal se svými nejvyrovnanějšími výkony Michal Kovařík. Mezi mladšími účastníky zvítězil suverénně Matyáš Rybařík. Družstvo těchto nejmladších benjamínků zaslouží pochvalu také za své sportovní chování, kdy bylo moc hezké, jak při vyhlašování výsledků si medaile navzájem moc přáli… Speciální ocenění za své výkony si také zaslouží naši speciální účastníci, a to nejmladší účastnice Radka Mutinová a Nina Thunová, a dále pak Tomáš Rybařík a Klára Hacsiková. Nakonec výsledky nebyly to nejdůležitější, vždyť není důležité zvítězit, ale zúčastnit se! Druhé odpoledne byla připravena další olympijská disciplína, v současné době velice populární, a to biatlon. Čtyři kola běhu, dvakrát střelba ve stoje, dvakrát střelba vleže, trestná kola za netrefení. Střílelo se z „gumišusek“, pušek na gumičky, za jejichž výrobu moc děkujeme Tomáši Kovářovi. Tyto pušky byly tak populární, že kluci stříleli každou volnou chvíli a několikrát proběhl i „Boj o zástavu“, u které se pobavili i dospělí. První večer se nám o zábavu postarala agentura BAVI z Litovle. Zjistili jsme, že kromě fotbalových a biatlonových talentů máme mezi kluky také plno tanečních nadějí. Poslední večer mimo opékání špekáčků byl

připraven noční orientační běh, který téměř profesionálním způsobem připravil opět Tomáš Kovář. Děti byly opět rozděleny do dvojic mladší starší, aby se ti malí nebáli, i starším to pomohlo, protože přece před malýma nedají najevo strach! Nakonec orienťák zvládli bez problémů úplně všichni! Nevím, jestli máme tam nahoře nějakou protekci, ale opět nám vyšlo super počasí, takže i bazén byl plně využit, v chatičkách nebyla zima, nepršelo, co víc si přát… Dětem jsme mohli uspořádat i letní kino, jak jinak než v olympijské tématice - Asterix, Obelix a Olympijské hry. Všechno ostatní probíhalo již tradičně - ubytování jednoduché, ale účelné. Pro kluky jsou na soustředění důležitější věci. Táborová kuchyně - také si nikdo zásadně nestěžoval, počasí luxusní, zakázané tablety a telefony nikomu nechyběly… Pojmenování pokojů se tentokrát neslo v duchu olympiády, takže byly pokoje a chatičky lukostřelců, biatlonistů, triatlonistů, pětibojařů. Celé soustředění proběhlo bez problémů. Doufám, že si ho všichni, hlavně kluci, pořádně užili. Velké poděkování patří i všem dospělým, kteří se podíleli na organizaci a vzali na sebe tu zodpovědnost starat se o tolik relativně malých dětí. A v neposlední řadě také Obci Velký Týnec za zajištění autobusu na dopravu do Kosova a zpět. Lenka Charvotová, TJ Sokol Velký Týnec

22

SPORT

Říjen ve výsledcích mužů Chomoutov - Velký Týnec

3:2 (2:2) Branky: Grofek, Koliba

Velký Týnec - Újezd u Uničova

2:1 Branky: (2:1) Doležel, Glier

Šternberk B - Velký Týnec

2:0 (1:0)

Velký Týnec - Červenka

3:1 (2:0) Branky: Pospíšil 3x

Komentář: V měsíci říjnu odehráli muži čtyři utkání s padesátiprocentní úspěšností. Vzhledem k předsezónním předsevzetím je to špatný výsledek, ale pokud se na výsledky nahlíží s ohledem na reálnou situaci, není zatím nic ztraceno. Naše družstvo se od počátku potýká se smůlou na zranění a nemoci. Během celého podzimu se ještě v žádném utkání nesešel tým v kompletním složení. Hned v úvodu se zranili již zkušenější hráči Dosoudil a Švéda. Poté, co se postupně začali vracet do sestavy,

zranili se nebo onemocněli postupně hráči Slíva, Mádr, Majer, Coufal Matěj. K tomu všemu byl v domácím utkání nesmyslně vyloučen Jarda Pospíšil a chyběl v utkání ve Šternberku. Přesto jsme obě domácí utkání dokázali vyhrát, bohužel v utkáních na hřišti soupeřů jsme vyšli naprázdno. Jak v Chomoutově, tak ve Šternberku nepředvedli muži vyloženě špatné výkony. V obou utkáních jsme měli herní převahu, vypracovali jsme si i šance, které se ale bohužel nepodařilo proměňovat a případný úspěch pak překazí hloupé

chyby v obraně. Vyloženě špatnou hru tak muži předvedli pouze v domácím utkání s posledním mužstvem z Újezda u Uničova, nicméně horší výkon nahradili bojovností a vítězství nakonec vydřeli. Velmi důležité pak bylo vítězství nad v tu chvíli vedoucím družstvem Červenky. Díky tomu jsme udrželi malý odstup od čelních pozic. Soutěž je nesmírně vyrovnaná, výsledky se nedají předpovídat. I poměrně jasní outsideři dokáží porazit favorita. A tak nepřekvapí, že přestože aktuálně jsme až na 8. místě průběžné tabulky, tak na prvního ztrácíme pouhých 5 bodů. Což přeloženo pro

Týnecký fotbalový zpravodaj Když přijdete na domácí fotbalový zápas TJ Sokol Velký Týnec, dostanete do rukou dvoustránkový Týnecký fotbalový zpravodaj. Informuje vás o výsledcích našeho mužstva a představuje vám zajímavé hosty. Jedním z nich byl i bývalý hráč a velmi úspěšný trenér pan Lubomír Volf. Zpovídala ho paní Vlasta Coufalová… Pane Volfe, povězte nám, jaké byly vaše začátky ve fotbale? Začínal jsem jako hráč dorostu pod vedením pana Slávka Horáka z Velkého Týnce. Dál jsem nepokračoval. Potom přišel rok 1963 a navštívil mě pan Lubomír Bečák, že hledá někoho jako vedoucího k žákům. Odpověď byla rychlá ano. Krátce bych vzpomněl pana Lubomíra Bečáka, v té době zastával funkci okresního mládežnického svazu kopané. Navíc měl na starosti v Týnci muže, dorost, žáky. Do trenérského kurzu třetí třídy poslal pana Miroslava Chytila, Zdeňka Nekoksu a mě. V té době se hrál v Týnci dobrý fotbal u všech mužstev. Pan Bečák byla velká osobnost, všichni fotbaloví příznivci jistě se mnou s velkou úctou vzpomínají. Jaké byly vaše úspěchy za doby trénování? Největší úspěchy se dostavily v sezóně 1966-67. V okresní soutěži Týnec obsadil 1. místo, z 18 zápasů získal 33 bodů při skóre 113:8. Rok nato v okresním přeboru opět 1. místo, z 18 zápasů 52 bodů při skóre

Foto: archiv TJ Sokol V. Týnec

52:8. Jako vítězové okresního přeboru na Olomoucku jsme byli pozváni do Trnavy na osmý ročník fotbalového turnaje žáků. Jako jediný venkovský klub jsme obsadili osmé místo ze šestnácti klubů. Na úspěchu žáků se podíleli tito hráči: Beneš, Horák st., Pazdera J., Polášek K., Polášek Fr., Kabilka P., Skopalík J., Peňaška P., Volf J., Prečan Vl., Gába Vl., Plachý Z., Prečan Jar., Prečan Z. Ještě vzpomenu krajský turnaj žáků v Hranicích. Tam bylo pořadí následující: 1. N. Jičín 7 bodů, 2. V. Týnec 4 body, 3. Šumperk, Přerov a Krnov 3 body. Sledujete dnešní dění ve fotbale? Sleduji dnes dění ve fotbale, všechny soutěže naše, zahraniční, ale hlavně úspěchy týneckých fotbalistů - mužů a dorostenců. Mrzí mě malá návštěvnost, možná i menší zájem o fotbal než dřív. Co mě těší, že jsem se sešel v mládí s takovým velikánem, jako byl pan Lubomír Bečák. (Zdroj:Týnecký fotbalový zpravodaj - 9. 10. 2016)

Foto: archiv TJ Sokol V. Týnec

laika jsou v tříbodovém systému dvě vítězství. Do konce podzimní části zbývají již jen dvě utkání, která odehrajeme na hřištích soupeřů v Blatci a poté v Horce nad Moravou. Musíme doufat, že v těchto utkáních uhrajeme slušné výsledky a připravíme si slibnou pozici pro jarní finiš. Pokud se během zimní přestávky stabilizuje zdravotní stav všech hráčů a konečně budeme moci hrát v plné síle, ještě soupeřům ukážeme, že i mladé a nezkušené družstvo může prohánět čelo okresního přeboru. Výbor oddílu kopané

INSPIRACE

23

PŘEDNÍ ČESKÁ MÓDA NA DOSAH 21. října se v Mohelnici konala podzimní módní přehlídka Top Styl 2016. V pořadí 44. módní show pořádal tradičně Boutique Style paní Dany Hanákové a Luďka Hanáka za účasti úspěšných českých tvůrců a předních českých modelů a modelek, finalistek soutěží MISS včetně Elišky Bučkové (Česká MISS 2008) nebo Andrey Bezděkové (Česká MISS 2016). Celou akci doprovázel průvodním slovem Jan Čenský. Přehlídku zahájily modely z dílny mladé autorky Lucie Jílkové, která působí pod značkou LJ Narykatee. Na jejích modelech se prolíná hra s materiály, detaily a barvami v kombinaci s velkým podílem ruční práce a kvalitního zpracování. Inspiraci pro podzimní kolekci čerpala v přírodě, čemuž odpovídaly zvolené barvy. Sama říká, že „příroda v každé chvíli mění své barvy a nálady, které vnímáme svými smysly a je na každém z nás, jak na sebe nechá tyto neuchopitelné okamžiky působit“. Oblečení návrhářky Lucie Jílkové vévodilo vrstvení a řasení průhledného materiálu a krajky, tedy kombinace, která hledá v ženě jemnost. Tradičně se přehlídky účastnil Martin Čapek, který prezentoval svou značku Carduroy. Soustřeďuje se převážně na pánskou módu a výsledkem kolekce podzim – zima 2016 je použi-

Luděk Hanák na jarní přehlídce

Foto: 3x archiv autorky Martin Čapek na jarní přehlídce

Jan Čenský okouzlen při rozhovoru s Andreou Bezděkovou

tí kvalitních materiálů s ručně tvořenými vzory, nechyběly hrubé tkaniny volnočasových obleků určených pro podzimní počasí. Módu pro dámy vytváří Martin Čapek zcela výjimečně a spíše na zakázku, prezentované šaty se pyšnily bohatým vrstvením, lichotivým splývavým materiálem a širokou stuhou v pase. Iveta Řádková hojně využila princip volného topu a průhledné sukně. Její kolekce byla doplněna o šperky Zdeny Hanákové. Na jarní přehlídce slavila Sandra Švédová veliký úspěch s kolekcí sva-

tebních šatů, nyní předvedla módu v městském stylu určenou pro ženu sebevědomou, dominantní i romantickou zároveň. Oblečení Sandry Švédové se vyznačuje nositelností, funkčností a minimalismem. Šaty působí vzdušně, barevné vyznění saténu v béžové a smetanové podtrhuje lehkost a nadčasovost stylu. Yvona Leitner, nositelka četných ocenění, působí pod značkou Leitner. Od loňského roku učí návrhářství na Střední škole designu a módy v Prostějově. Název její kolekce zněl Černý anděl, neboť sama říká:

Tvoříme adventní kalendář Po vzoru anglofonních zemí si můžete zkusit vyrobit adventní kalendář, který nebude nabízet sladkosti, ale obrázky. Potřebovat budete světle modrý papír velikosti nejméně A4, dále dle preferencí různé odstíny růžové, modré, fialové, bílý papír; nůžky, lepidlo na papír; k dozdobení kalendáře tiskátka, nálepky, balící papír. Základem bude plocha papíru o velikosti nejméně A4, čím větší, tím lepší, neboť motivy nebudou malinké. Do spodní části základního papíru nalepíme kopec, tj. z bílého papíru vytrhneme půlkruh, který pomačkáme, na několika místech natrhneme, poté vyhladíme a nalepíme. Z barevných papírů si vystřihneme vysoké obdélníky na věže, různě veliké trojúhelníky na věžičky. Před nalepením si

obrázek hradu nejprve zkusíme na plochu poskládat, volit můžeme libovolné barevné kombinace. Nakonec si vystříháme okna, dveře, srdíčka, mraky, vločky atd. Vše dvojitě a v celkovém počtu 24ks. Dále vystříháme vlaječky, které po nalepení spojíme s věžičkou fixem. Na vrchní část nalepených okének napíšeme čísla od 1 do 24. Dovnitř každého okénka ve tvaru srdíček, oken, dveří, oblohy atd. natiskáme tiskátka, nakreslíme malý obrázek, vlepíme nálepky, korálky, flitry či motivy vystřižené z balících papírů nebo barevných obrázků. Každý prosincový den do Štědrého dne můžou děti odkrýt jedno políčko a těšit se z malého překvapení. Pro starší děti můžeme dovnitř místo obrázku vlepit či vepsat úkoly nebo otázky, které budou mu-

set děti udělat či je zodpovědět (např. tradice související s Vánocemi). Pro kluky můžeme vyrobit klučičí variantu v šedých a modrých odstínech, s hradební zdí, vodním příkopem atd. Přejeme příjemnou zábavu a krásný advent.

„černá je věčná, černá barva mě prostě baví“. Její modely pracovaly se síťovinou, kůží i gumou. Věčný provokatér Bc. Petr Kalouda ani tentokráte nezklamal. Kolekci sice nazval Softly, ale ve skutečnosti umírnil jen její název. Inspirací mu byl sado-maso styl, ve kterém využil kožené masky s pásky a roubíkem či řemínkové postroje na pánské pohlaví zdobené hřebíky a cvoky. Častým jevem na oblečení byla natištěná fotografie muže v řemínkové masce s červeným roubíkem, nechyběly kožené, latexové kalhoty a pro Kaloudu typické zavinovací široké límce na kabátech. Nutno podotknout, že muži - modelové brali promenádu v titěrných tangách s příjemným nadhledem a humorem. (Sami se o tom můžete přesvědčit v rozhovoru s modelem Pavlem Řezáčem.) Úplný závěr Top Stylu patřil jejímu hlavnímu organizátorovi Luďku Hanákovi. Jak jsme psali již po jarní přehlídce, Luděk Hanák mohl za svou kariéru předvést modely v USA, Japonsku, Rusku, Indii atd. Vytvořil šaty, které jsou spojovány se soutěžemi o titul krásy MISS a již několik let obléká finalistky celosvětové juniorské soutěže krásy Miss Princess of the World. Svou novou kolekci spojil se slůvkem Fever, tedy horečka. Jednalo se o lesklé materiály, potištěné látky topů v kombinaci s geometrickými tvary na sukních, šaty s vlečkami. Nechyběly krajky, třpytivé ozdoby, kamínky a rovněž módní trend - výrazně barevné třpytky na rtech. Na závěr Luděk Hanák poděkoval všem sponzorům, bez jejichž pomoci by se 44. přehlídková show v Mohelnici nemohla uskutečnit. 45. Top Styl se bude konat 21. dubna 2017, přijďte se i vy podívat, zda (a jak) se modelky vypořádají se spadlými šaty a neposednými výstřihy, a přijďte se inspirovat a pokochat jedinečnou kombinací barev, světel, hudby a módy.

Foto: archiv autorky

Your Cup of English Tea Váš šálek anglického čaje vám nabízí možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je stupňována dle úrovní od začátečníků až po pokročilé, správná řešení jsou uvedena na konci rubriky.

4 5 6 7 8

go - ............. do - ............. wish - .......... watch - ........ finish - .........

12 13 14 15

have - ........ live - .......... drive - ........ play - .........

Pre-intermediate Write the opposites of the verbs (napište protiklady k významovým slovesům): Our team has started the race. finish - finished

Elementary Write the correct spelling of the third person singular (ke slovesům napiště tvary ve 3. osobě jednotného čísla): 1 speak - ........ 9 fly - ............. 2 talk - ........... 10 study - ....... 3 write - ......... 11 buy - ..........

1 She won her last match. …............. 2 He passed his final exam. …........... 3 Sam teaches English twice a week. …............. 4 They always turn on the TV to watch the news. …........... 5 Alice sends approximately twenty e-mails every day. …............. 6 Oh, sorry, I forgot your name.......... 7 Lend me some money, please ....... 8 Luckily I found the key in my pocket. …............

9 We just bought a house in the countryside. …............. 10 My aunt usually arrives early. …... 11 I have never missed a train. …...... 12 You must push the door hard. ….. 13 Tom broke his chair yesterday, did you see it? …........... Intermediate Look at these idioms, phrasal verbs and proverbs and try to guess their meaning (zkuste uhodnout význam těchto ustálených spojení a přísloví): 1 I feel like talking to a brick wall. 2 It´s a small world! 3 It´s the same old story! 4 I know the song by heart. 5 He seems to be a Jekyll and Hyde. 6 He always jumps in with both feet. 7 Stop jumping down my throat all the time! 8 I´m keeping cards close to my chest. 9 I´ll keep my fingers crossed for you. 10 Keep your shirt on!

(Solution (řešení): Elementary: 1 speaks, 2 talks, 3 writes, 4 goes, 5 does, 6 wishes, 7 watches, 8 finishes, 9 flies, 10 studies, 11 buys, 12 has, 13 lives, 14 drives, 15 plays Pre-intermediate: 1 lose - lost, 2 fail - failed, 3 learn - learns, 4 turn off, 5 get (receive) - gets (receives), 6 remember, 7 borrow, 8 lose - lost, 9 sell - sold, 10 leave, 11 catch – caught, 12 pull, 13 mend - repair Intermediate: 1 Jako kdybych mluvil do dubu. 2 Svět je malý! 3 To je pořád ta samá písnička! 4 Umím tu písničku nazpaměť. 5 Chová se jako člověk dvou tváří. 6 Do všeho skáče po hlavě. 7 Přestaň si na mě vylévat zlost! 8 Nechávám si něco pro sebe. 9 Držím ti palce. 10 Jen klid, nerozčiluj se! Stranu připravila Kamila Grmolenská

Modelingem se tady člověk neuživí, říká model Pavel Řezáč Kluci - modely na přehlídce Top Stylu zaujmou každého v publiku. Nejen že pravidelně bývají tři stejní, ale i díky fyzické konstituci je nelze přehlédnout. Na podzimní přehlídce v Mohelnici byli méně vytížení než jejich kolegyně, měli tudíž čas podívat se na molo i z hlediště a pro nás se tak vyskytla šance oslovit sympatického modela Pavla Řezáče, zda by odpověděl na několik otázek.

Foto: archiv P. Řezáče Hned na začátek klasická otázka - jak ses dostal k modelingu? Byl to tvůj cíl, nebo si tě mola našla náhodou? K modelingu jsem se dostal tak, že jsem slyšel reklamu v rádiu, že je casting u jedné modelingové agentury a jelikož mě to lákalo už dlouho, tak jsem se dostavil na casting, byl vybrán, naučil se základy chůze a vše co k tomu patří a bylo (smích)

knout, ale je to tvá práce, takže musíš? Jsou modely, které se mi třeba úplně nelíbí, ale to není důvod je nepředvádět. A co se týče konkrétně Petra, tak to nemám problém nikdy a vždy se těším, co to zase bude za peklo na mole. (smích) Zažil jsi nějaký trapas, či úsměvný moment na molu? Jednou jsem si při otočce přišlápl plášť a málem spadl, jinak nic extra. (smích) A předváděl jsi někdy oblečení, které by sis opravdu oblíbil a koupil? Ano několikrát. Nejvíce hlavně Petra, od kterého si modely i kupuju, anebo jsem několikrát mohl předvádět od Osmanyho Laffity a ten má luxus věci.

A jak dlouho ti zabere příprava na předváděcí akci? Moc dlouho ne. Vlasy mám většinou upravené, nebo mě upraví přímo na přehlídce, pak zkouška modelu od návrhářů a když se jde nahoře bez, tak pár kliků někde za závěsem, ať je na co koukat. (smích) Vypadáš jako člověk s velkým smyslem pro humor, což je zejména u modelů Petra Kaloudy potřeba (odhalené modely, tanga atd.). Stane se, že si některé věci opravdu nechceš oblé-

O Blanických rytířích jste už jistě slyšeli. A určitě taky víte, že v Rudce u Kunštátu jim sochař Stanislav Rolínek vytvořil krásnou umělou jeskyni. Ale ti praví bájní Blaničtí rytíři se skrývají na Blaníku. Velký Blaník (638 m. n. m.) je kopec nedaleko Vlašimi. Pravda, z Týnce je to trochu z ruky a počasí už vám taky asi letos přát moc nebude, ale berte tento tip na výlet jako inspiraci třeba pro příští sezónu.

než dvěma tisíci léty. Když se řekne Blaník, je třeba připomenout také Národní divadlo, které je s ním úzce spjato. Z Blaníku pochází jeden z jeho základních kamenů. Byl odtěžen ze Slepičí skály, která se nachází těsně pod vrcholem této bájné hory na krátké odbočce z naučné stezky. Pokud budete mít někdy cestu kolem, rozhodně bych vám návštěvu Blaníku doporučil. Celý výšlap na tento nevysoký kopec

Foto: P. Peňaška

Měl jsi někdy ambice živit se modelingem? To jsem opravdu neměl, beru to jako koníček a někdy slušný přivýdělek, ale na uživení to moc není.

Jak dlouho trvá upravit hotový model na těle modela? To je spíš otázka víc na návrháře, než pro mě. Ale Petr Kalouda věci zkouší na mě, takže se asi tak 2x stavím před přehlídkou na půl hodinky a je to.

Za Blanickými rytíři

O módu se tedy zajímáš i ve svém volném čase? K módě mám velice kladný vztah, kdyby ne, tak bych asi ani nedělal modeling. Rád nakupuji a rád se hezky oblékám.

A kolik let ti tedy bylo, když jsi začínal? Začal jsem v roce 2010, takže asi tak ve 24 letech. V průběhu modelingu jsem měl asi 2 roky pauzu, kdy jsem nefotil, ani nepředváděl.

Na Top Stylu v Mohelnici předvádíš pravidelně, jaké dojmy máš ze zákulisí i z přehlídky samotné? Když jsem na tuhle přehlídku jel poprvé, byl sem upozorněn, že to není klasická přehlídka. (smích) Po prvním vstupu na mola jsem zjistil, že diváci jsou občas skoro jako na nějakém zápase a hned si tuto přehlídku zamiloval. (smích) Je to asi nejoblíbenější přehlídka, na kterou jezdím. Včetně kolektivu lidí, kteří zde předvádí, vystupují a organizují. A hlavní organizátor Luděk Hanák je super člověk.

TIP NA VÝLET

Foto: archiv P. Řezáče Podřizuješ něco v životě tomu, abys dobře vypadal? Např. fitko tě baví, nebo cvičíš kvůli vzhledu? Jsem sportovně založený, hraji závodně fotbal, chodím pravidelně do fitka, jsem i fitness trenér. Takže ano, je to i k tomu, aby člověk vypadal dobře. Jsi výrazný typ člověka, stalo se ti někdy, že tě někdo na základě modelingu v soukromí poznal? Sem tam se to stane, ale to není nic velkého. Max někdo v klubu řekne, že mě viděl na přehlídce, to je vše. Na čem nyní pracuješ? A na co se těšíš? Na ničem extra nepracuji, jen bych se chtěl zapojit do příprav jedné charitativní akce, kterou organizuje v Brně můj kamarád společně s Míšou Salačovou, a rád pomůžu dobré věci. Onehdá byl druhý díl této akce a v plánu jsou i další, a to bych se už zapojil více, než jen dělal modela na přehlídce v rámci programu. Hodně štěstí přeje a za rozhovor děkuje Kamila Grmolenská

Jako výchozí místo k pohodovému výstupu na tuto bájnou horu slouží parkoviště u silnice spojující obce Louňovice pod Blaníkem a Načeradec. Na tomto parkovišti se přes turistickou sezónu platí symbolický poplatek a máte zde možnost se lehce občerstvit. Až nahoru na horu vás povede naučná stezka S rytířem na Blaník. Ta vás seznámí s geologií Blaníku, zdejšími lesy a samozřejmě vám nezapomene odvyprávět pověst O Blanických rytířích. Zvídavým dětským návštěvníkům nabídne spoustu interaktivních herních a poznávacích zastavení, například poznávání stromů podle listů, zvířat podle stop, ptáků podle rozpětí křídel apod. Můžete si porovnat rozpětí svých paží s rozpětím křídel ptáků nebo porovnat délku svého skoku se skoky zvířat. Na vrcholu Velkého Blaníku stojí rozhledna, která svou dnešní podobu husitské hlásky získala už v roce 1941. V přízemí rozhledny si můžete zakoupit nějaký ten suvenýr a pak vystoupat do výšky třiceti metrů až nad vrcholky stromů. K rozhledně vás z již zmiňovaného parkoviště vede několik tras. Nejkratší z nich je zároveň tou nejprudší a měří něco kolem jednoho kilometru. Vydáte-li se po ní, přijdete však o krásná přírodní zákoutí. Jedním z nich je Veřejová skála, kde se podle pověsti ukrývá vchod do podzemí, kde spí pověstní Blaničtí rytíři. Mimochodem, jednoho z nich určitě cestou potkáte... Cestou také uvidíte spoustu kamenných útvarů, valů a starodávného kamenného opevnění, které je pozůstatkem dávného hradiště, které se zde nacházelo před více

vám zabere jen pár hodin, ale nelekejte se. V blízkém okolí je tolik turistických cílů, které vás určitě zabaví na celý den. Jen namátkou vyberu například hrad Český Šternberk, zámek Konopiště a Chýnovskou jeskyni... Největším úskalím při cestě do těchto míst budou uzavírky na opravované Dé jedničce. Přeji vám spoustu krásných zážitků s našimi tipy na výlet a pokud máte nějaký svůj, nestyďte se s ním podělit. Pavel Peňaška

Foto: P. Peňaška

Foto: P. Peňaška

KOŠÍK TÝNKA A TÝNKY

25

Sudoku

Týnka s Týnkem si užívají podzim

Návod na luštění: V žádném řádku, sloupci ani čtverci se nesmí žádný obrázek opakovat.

Ahoj děti! Účastnili jste se týneckého lampiónového průvodu? My ano - šli jsme s velkým barevným lampiónem a jásali u nádherného ohňostroje.

Kniha měsíce Tatínku, ta se ti povedla Zdeněk Svěrák Pohádky na dobrou noc vyprávějí dětem obvykle maminky. Ty ale mívají právě večer v domácnosti nejvíc práce. A tak je potřeba, aby je tatínkové zastoupili. Tatínek Šíma by pohádky raději četl. Jenomže Petřík a Petruška dávají přednost takovým, jaké jim dříve povídala maminka: o zdánlivě obyčejných věcech kolem nás. A to není jednoduché, jak se možná na první pohled zdá. Však se tatínek Šíma s pohádkami pěkně natrápí!

Vyškrtávačka

Popletená přísloví Ze školních perliček: Kapr dýchá (odpověď v tajence). 1.Co můžeš udělat dnes 2.Ber 3.Není všechno zlato 4.Lže 5.Důvěřuj 6.Jez do polosyta 7.Kolik řečí umíš

tolikrát jsi člověkem. (I) pij do polopita. (M) jako když tiskne. (R) co se třpytí. (T) neodkládej na zítřek. (J) anebo nech být. (Á) ale prověřuj. (A)

Čtyřsměrka Stojí krejčí na pasece, tisíc jehel s sebou nese. Odpověď na hádanku najdete v tajence. BŘÍZA, BUK, DUB, GINGO, HABR, HLOHY, JASAN, JAVOR, JEŘÁBY, JILMY, JINAN, LÍPA, LÍSKA, OLŠE, PLATAN, TOPOL, VRBA

Ze školních perliček: Byl to dobrý nápad nechat slunce zapadat každý den, jinak bychom se vůbec (dokončení v tajence). Vyškrtejte písmenka C, H, CH, J, K, M, O, U, X – ze zbylých písmen vám vznikne tajenka.

Soutěžní křížovka

Bludiště Najdi správnou cestu bludištěm...

Když se vám podaří tajenku této křížovky vyluštit, její řešení zašlete poštou, emailem nebo ho zate-lefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111, email sekretariat@ velkytynec.cz a to do konce aktuálního měsíce. Uveďte své jméno, příjmení, věk a adresu, na kterou máme výhru poslat, pokud si pro ni nepřijdete osobně. Výherce se dozvíte vždy v následujícím čísle. Přejeme hodně štěstí a těšíme se na správné odpovědi! Tajenka z minulého čísla zní: Kaštany. Výhercem se stává Filip Prečan, kterému zasíláme knižní odměnu. Gratulujeme!

Řešení Vyškrtávačka: nevyspali Popletená přísloví: játrami Čtyřsměrka: ježek

Sudoku:

Stránku připravila Eliška Tomečková

26

KŘÍŽOVKA Klesání

Emílie (dom.)

Sloven- Slovenské ská zvratné otázka zájmeno u sázky

2. část Hýkavci tajenky

Oslovení Josefa (dom.)

Včelí produkt

List v atlasu

Kachna (zool.)

Část šachty

Slovensky tuna

Záseky

Modla

Inic. herce Vetchého

SPZ Sokolova Spojka

Staročeské mužské jméno

Stát v USA

Zn. holmia

Evr. numismat. knihovna

4. část tajenky Kopie

Jižní ovoce

Směr letu letadla Značka kosmetiky

Citosl. říhnutí

Časové údobí

Řasa (zast.)

Měsíční kráter Karibský ostrov

Domácky Abraham

KŘÍŽOVKA Tajenka z říjnového čísla: Na návštěvy chodíme, abychom mařili cizí čas a ne svůj Výherkyní knihy se stává paní Kateřina Zekič z Prahy. Gratulujeme.

1. část tajenky

Žíněnka pro judo

Mravní základ

Rychtář

Závěr

Cíl

Dvojitý dalekohled

Shluk rostlin

Nalézt

Angl. jachta Římsky 7

Barva přírod. hedvábí

Germán Zákvas

Špatně

Zkr. zdr. pojišťov.

Alkohol z rýže

Část těla ženy

Jed. hmotnosti

Ocas veverky (mysl.) Deska Zn. niklu Ruch

Náš Oslovení malíř muže a grafik Shon (Adolf)

Občanský průkaz

Zmatek Obchod pro kutili

Druh karoserie

Pádlo na div. vodu

Odbor. svaz

Angl. sídlo

Revmatismus

Pohlavní samčí buňka

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce.

Předložka

(slang.)

Listnatý strom

Tajenkou listopadové křížovky je výrok Thomase Jeffersona (1743 - 1826), třetího amerického prezidenta a hlavního autora prohlášení nezávislosti.

Název obcí v severských zemích

Američan

Náš spisovatel (Jan) Domácky

Sloučenina bromu

Jugosl. řeka

Alena Ch. zn. yterbia

Zápasník

Sídlo řeckých bohů

Potrubí

Používej rýč

Stelivo

Obrysová

čára Oznámit

Shora

čas údery

Babička

Staročes. soud

Udice Odporo- asociace vací spojka Náplň do

Osobní zájmeno Kód Řecka

Karetní výraz

Usednutí

Čes. bank.

Nákres

Sloven. jenom

Angl. bučet

buchet

Bájný kníže

Ruská řeka

Inic. her.

Zkr. velké ceny

Goldflama

Poživatelná část zvířat

Zrno

3. část tajenky

Chybný čin

Závody lodí

Slitina chromu, niklu a železa

Obchodní akademie

Pomůcka:

Anas, Beer, Cekas, Cuda, Ekry, Ovum, Granum, Kent, Vik

ZA PL TEM Rozhovor se sólisty baletu Moravského divadla Olomouc Ivo Jamborem a Yui Kyotani Těším se, až si budu moci zatancovat bez bolesti, říká první sólista baletu Moravského divadla Olomouc Ivo Jambor Iva Jambora znám více než deset let. Na vysoké škole se v mém okolí hromadně chodilo „na Jambora“, jehož vzhled i um přitáhl mnoho divaček ke sledování baletu. Po letech jsme se seznámili na střelnici a dokonce se v Cholině zúčastnili hobby střeleckých závodů. Jsem moc ráda, že jsem ho mohla blíže poznat, protože mimo jeviště je to úplně obyčejný kluk bez afektu, žádný filozof, což připomínal i při vzniku rozhovoru, ve kterém zdůrazňoval: „nestydím se za to, že su z Brna a mluvím tak“.

ND Brno do některých baletů na hromadné scény. Ale já nějak velký talent nemám, je to vše dřina, kdybych talent měl, tak jsem někde jinde (smích). A jak proběhl přesun z Brna do Olomouce? Dojel jsem na konkurz a tehdejší šéf, pan Sekanina, mi hned nabídl, že budu dělat sóla. Jenže jsem musel na rok na vojnu a po roce jsem si ta sóla musel zasloužit a postupně se k nim dopracovat. Po příchodu do Olomouce jsem nějaká začal dělal, ale první velkou roli mi dal současný šéf baletu Robert Balogh, a to Dona Josého v baletu Carmen. Měl jsi někdy tendence zkusit i jiná divadla v jiných městech, v jiných státech? Chtěl jsem do Brna, ale pak začali Queeni a už jsem byl „jasnej“. Tím to vše skončilo. A navíc mé zdravotní problémy se s angažmá v zahraničí moc neslučují.

Ivo Jambor Ivi, jak ses vlastně dostal k baletu? Byl to tvůj sen? Nebo jsi chtěl být třeba popelářem? Náhoda, sice jsem chodil ještě před taneční konzervatoří v Brně jeden rok na základní uměleckou školu, ale myslel jsem, že si jen půjdu trošku roztáhnout nohy, aby se mi líp hrál nohejbal. V deseti letech jsem vůbec netušil, co a jak bych chtěl dělat v budoucnu. Talentovky jsem udělal a zůstal jsem tam. U vás doma v Brně bylo divadlo a tanec přirozené? Rodiče tě podporovali nebo spíše zrazovali? Mamka jako malá chodila taky do baletu, jinak jsem černá ovce rodiny. Všichni jezdí na kole, já teda taky, ale k tomu ještě dělám balet (smích). Podpora určitě byla, i když dědeček vždy kroutil hlavou - kluka na balet... (smích). Projevil se už během studia Taneční konzervatoře v Brně tvůj velký talent? Hostoval jsi někde už během studia? Nějaká malá sóla jsem dostal ke konci studií, která jsem předvedl na absolventském koncertu. Jinak já a ještě pár kluků chodilo vypomáhat do

Upřímně řečeno, nemáš úplně typickou baletní postavu, kolik času trávíš v posilovně? Každý den, ale ne vždy mám čas na sebe. Dělám trenéra, trénuji ostatní lidi, a pak mi už moc času nezbývá, ale snažím se. Vždy jsem chtěl vypadat na jevišti dobře.

Ivo Jambor coby Freddie Mercury Právě tvá postava tě předurčuje k fyzicky výrazným rolím jako je Spartacus, Tarzan, hlavní mužská role ve Fridě a samozřejmě opět a znovu Freddie Mercury. Na kterou roli nejvíce vzpomínáš? Která ti dala nejvíce zabrat ať už technicky či výrazově? Technicky snad všechny klasické balety, výrazově je to krásný, když si ty různé role člověk užije. Ale i klasiky je těžké zahrát. Rád vzpomínám na Macbetha, tam jsem se vyřádil, na Oberona ze Snu noci svatojánské a mnohé další. V současné době je to určitě Freddie a Spartakus.

Ano, ty a Fredie? Dobrá dvojka, že? Je moc těžké tohohle showmana ztvárnit. Ale snažím se, co nejvíc si to užít, je to splněný sen. Prostě neskutečný. Freddie byl a je můj idol.

hlavně přes léto, v něm se člověk snaží pokořit gravitaci, což se mi vždy zamlouvalo. A je to další super trénink, jak ovládat své tělo. 2. října proběhlo v Praze Mistrovství České republiky v Pole art a já jsem byl 2. mezi amatéry. V mé kategorii byly jen holky a já (smích). (Pozn.red.: na

Můžeš nám říci, jak vypadá běžný den v životě 1. sólisty baletu? Máš vůbec čas na nějaké koníčky? V prvé řadě musí být důraz na pořádnou stravu a pitný režim. Ráno v 7 (někdy 6) jdu do fitka za klienty, pak se rychle přesouvám na 9h do divadla. Kolem 14h mám pauzu na oběd, v 15h se vracím zase do fitka a ke klientům, v 17h jsem už zpět v divadle a ve 20h jsem opět ve fitku a věnuji se klientům, sám na sobě mohu pracovat kolem 21h. Takhle to mám 2x týdně. Ale ne vždy je to tak naplněné. Pokud mám večerní představeni, tak si neplánuji tolik tréninků ve fitku. Někdy - výjimečně nemáme večerní zkoušku a to je právě čas na jiné aktivity nebo odpočinek. Většinou zase aktivní (smích), pro mě je můj trénink ve fitku odreagování, no a když je čas, tak hurá na kolo. A pokud není odpolední zkouška, tak stihnu i pole dance (smích), ale čas prostě většinou není. Takový hokej v zimě na rybníku, když se Foto: 3x archiv MDO za-daří, to je prostě 1. sólisté baletu - Ivo Jambor a Yui Kyotani bomba! A můžeš říct něco více k pole dance? Co to je? Kdo by neznal holky, jak se ladně točí na tyčce hlavou dolů a pěkně si to užívají (smích). Jenže je to taky dřina a makačka a tisíce modřin po celém těle. Pro mě je to další výzva, stejně jako streetworkout, který trénuju

Ivošovo vystoupení se můžete podívat na www.youtube.com/watch ?v=pClEgIQQNyQ). Ptala se Kamila Grmolenská

28

ZA PLOTEM

Mívám volno v neděli. A to mi stačí, říká o baletní dřině 1. sólistka baletu Moravského divadla Olomouc Yui Kyotani Yui Kyotani je na první pohled éterická bytost. Sama sice v rozhovoru říká, že si ji lidé snadno spletou s asijskou studentkou olomoucké univerzity, ale návštěvníci Moravského divadla v ní jistě poznají 1. sólistku baletu. S vrozenou pokorou mi děkovala za položené otázky a omlouvala se za svou angličtinu. Její angličtina ale plně stačila k tomu, aby okouzlila (nejen) mého pětiletého syna, když si s ním zatančila a zazpívala Elsinu známou píseň z Ledového království - Frozen. Yui Kyotani je nádherný, skromný člověk s velkým srdcem a úsměvem holčičky.

va. Moji přátelé v té době již pracovali v olomouckém divadle a řekli mi, že vedení přijímá nové tanečníky. Udělala jsem tedy konkurz a smlouvu dostala. A můžeš nějak porovnat tvůj život v Německu a tady v České republice? Můj přesun z Německa do České republiky nebyl úplně jednoduchý, bylo to veliké rozhodování... o všem... jiný jazyk, peníze, lidé, ale je pravda, že nakonec zvítězilo to, že jsem chtěla vyzkoušet něco nového! Pocházíš z města Nara, které je mnohem větší než Olomouc, stýská se ti? A co ti chybí po všech těch letech strávených v zahraničí? Pořád mi chybí japonské jídlo. Někdy se mi zasteskne i po japonské kultuře. Nara je opravdu mnohem větší než Olomouc, má 370 tisíc obyvatel, ale musím říct, že v Olomouci se mi žije pohodlněji. Lidé jsou milí, nikam nespěchají, za ničím se nehoní. Ve skutečnosti nemám ráda přelidněná místa.

Yui Kyotani Vždy mě zajímá, jak se člověk dostane ke své profesi, jak ses tedy, Yui, dostala k baletu? Zhruba v osmi letech jsem chtěla začít dělat gymnastiku, ale moje maminka řekla, že pokud chci dělat gymnastiku, budu také potřebovat balet. Zkusila jsem tedy balet. A začal mě bavit tak moc, že jsem si na gymnastiku už ani nevzpomněla a u baletu zůstala (smích). Svá baletní studia jsi zahájila na baletní škole v Japonsku, pak jsi pokračovala ve studiích v Něměcku, kolik let ti bylo? A proč sis vybrala Německo? Do 16let jsem studovala v Japonsku, poté mi dal můj učitel doporučení na baletní školu do Berlína. Vždy jsem chtěla tančit v Evropě, proto jsem se rozhodla z Japonska odejít. A jak ses poté dostala do Olomouce? Po škole jsem tančila v baletním souboru v Lipsku, kde mi skončila smlou-

Na jevišti vypadáš velice jemně a křehce, diváci jsou tvými výkony vždy nadšení a máš zde proto spoustu obdivovatelů. V září jsi dostala Cenu čtenářů Olomouckého deníku a navíc jsi byla uměleckým šéfem oceněna za nejlepší baletní výkon v souboru. Poznávají tě lidé na ulici? Když jdu s Ivem, tak nás lidé poznávají, ale když jdu sama, nikdo mě nikdy neoslovil. Myslím si, že se lidé stydí se mnou mluvit, protože se bojí, že si nebudeme rozumět, a také je pravda, že je v Olomouci mnoho asijských studentů a je těžké rozlišit, kdo je kdo (smích). Tvé role májí široký záběr, některé jsou klasické, jiné neo-klasické a tančíš dokonce i pár moderních rolí jako je Yoko Ono nebo Frida. Vnímáš nějaká úskalí při tolika různých rolích? Velice ráda tančím různé balety a prožívám rozmanité charaktery. Někdy je těžké vžít se do role, ale čím víc zkouším a čím víc nad danou rolí přemýšlím, je jednodušší posta-

Heřmánkovský charitativní bazar Rodinné centrum Heřmánek pořádá ve čtvrtek 1. 12. 2016 v době mezi 10.00 – 17.00 CHARITATIVNÍ BAZAR, jehož výtěžek bude beze zbytku předán rodinám s dětmi, které se nacházejí v tíživé životní situaci. Bazar se uskuteční v prostorách suterénu Mateřské školy, Olomouc - Holice (Náves svobody 38). Za symbolické ceny zde koupíte oblečení, sportovní potřeby, hračky, drobné zboží do domácnosti i bižuterii atd. Ve stejných prostorách Vám v době 15.00 - 17.00 Mgr. Lenka Klápšťová nabídne možnost vyrobit si v tvořivé dílně šperk. Začátečníci i pokročilí si zde najdou techniku výroby šitou na míru. Každý, kdo by chtěl do charitativního bazaru (zdarma) přispět, může věci, které již nepotřebuje, a přesto zůstávají pěkné a funkční, donést do herny RC Heřmánek (denně 8.30 - 14 hodin, nebo po domluvě s paní Marií Veselou na tel: 736 783 629). Na charitativní bazar jste srdečně zváni, potěšíte sebe a přitom uděláte dobrou věc pro druhé. Předem děkujeme.

Foto: 2x archiv MDO Ivo a Yui v Labutím jezeře vu ztvárnit. Naopak problém nastává, pokud o roli přemýšlím až moc, to pak nemohu v noci spát a přehrávám si v hlavě hudbu stále a stále dokola. Můžeš nám popsat typický den v životě 1. sólistky baletu? Běžně vstávám v 7 hodin, trénink začíná v 9. Nacvičujeme až do 14 hodin, pak máme pauzu na oběd a znovu trénujeme na tanečním sále od 17 do 20 hodin. Pokud máme vystoupení, odpolední trénink je upravený, protože představení začíná v 19 hodin. Tvůj časový program je velice nabitý, protože kromě tréninků a vystoupení, vyjíždíte často na zájezdy. Míváš někdy volno, které by sis mohla strávit dle svých představ? Obvykle míváme volné neděle. A to mi stačí. Ale je pravda, že v divadle

mívá baletní soubor velice nabité rozpisy, někdy se stává, že se nakupí příliš vystoupení v jednu dobu a v takových situacích cítím, že mám tělo i hlavu v napětí. Nyní se zde dorozumíváš anglicky. Pochytila jsi už nějaká česká slova? Ano, už několika českým slovům rozumím. Ne každý v divadle mluví anglicky, tak je pak na mě, abych já zkoušela mluvit česky. Je něco, na co se teď nejvíc těšíš? Těším se na premiéru nového baletu Don Quijote. A na to, že si zatančím nový balet s Ivem Jamborem (životním partnerem, pozn.red.) Za rozhovor děkuje Kamila Grmolenská

28.11.2016 10:30 – 11:30 Lesní pedagogika Profesionální lesník, Ing. Radomír Žatka, představí dětem a rodičům les z jiné perspektivy. Už jste si sahali na různé druhy kožešin lesní zvěře, prohlíželi růžky i parohy, povídali si o lese a životě v něm s někým, kdo jej dokonale zná? Přijďte, budete mile překvapeni. 5. 12. 2016 10:00 – 12:00 a 16:00 – 17:30 Mikulášská nadílka bez čerta Dopolední a odpolední setkání s Mikulášem je záměrně připravováno bez čerta. Naším cílem je, aby si děti domů odnášely příjemné zážitky, balíček (připraví rodiče), nikoliv trauma. Přijďte si s dětmi užít společný čas. 12.12.2016 10:00 – 12:00 Vánoční čajování a wellness Není nad to, se v předvánočním čase zastavit. Dát si dobrý čaj, nakoupit drobné dárky, nechat se ostříhat atd. 19. 12. 2016 10: 00 – 12: 00 Vánoční muzikohrátky s besídkou pro rodiče s dětmi Přijďte se vánočně naladit, zahrát si a zazpívat s muziterapeuty Katkou a Tomášem Pokorných. Rodinné centrum Heřmánek, jako profesionální průvodce na cestě životem s dětmi, nabízí smysluplné využití času a aktivní prožívání rodičovství. Vybavená herna je ideálním místem pro hru, setkávání s vrstevníky, předávání zkušeností, povzbuzení mezi rodiči, v nabídce je však také odborné i svépomocné poradenství, vzdělávání (místnost mimo hernu), hlídání dětí, adaptační programy před nástupem do školky, akce pro celé rodiny, odpolední kroužky atd. Jste srdečně zvání! Nahlédněte: www.rc-hermanek.cz / F: Rodinné centrum Heřmánek

PŘESAHY STUDIE Archiv obce Velký Týnec

ROZHOVOR s Miroslavem Koudelou ze Státního okresního archivu Olomouc

TEXTY Pověsti z Litovelska, Nejlepší české básně 2016 a Vyšehradští jezdci

RECENZE Dvakrát nová kniha, jedenkrát film a koncert

HISTORIE Archeologická zajímavost, listopadový ĎaS, Historický kalendář a Lidové zvyky, svátky a tradice

KAPSÁŘ ... tentokrát říjnový

26 4

STUDIE

Archiv obce Velký Týnec Historii Velkého Týnce, připomínaného písemnými prameny již od roku 1207, dokládá celá řada dokumentů, uložených zejména v olomouckých archivech. Vzhledem k tomu, že byl Velký Týnec od 14. století až do roku 1848 kanovnickou prebendou olomoucké metropolitní kapituly, náleží největší část pramenů k jeho starším dějinám k rozsáhlému souboru archiválií této starobylé církevní instituce, deponovanému v současnosti v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě. Většina pramenů místní provenience, vesměs mladšího původu, je dnes uložena v několika souborech ve Státním okresním archivu Olomouc. K nejvýznamnějším z nich patří bezesporu historický fond Archivu obce Velký Týnec, tvořený úctyhodnou řadou klíčových písemností k dějinám obce v letech 1787-1945. Archiválie z období před rokem 1850 jsou v podstatě výsledkem správní činnosti rychtářského úřadu, představujícího nejnižší článek systému vrchnostenské správy statků olomoucké metropolitní kapituly. Dokumenty pocházející z mladšího období, které tvoří podstatnou část uvedeného archivního fondu, jsou výsledkem činnosti volených zastupitelských sborů obecní samosprávy a jejich výkonného orgánu - obecního úřadu v letech 1850 - 1945. Fond Archiv obce Velký Týnec čítá v současnosti 78 úředních knih, 31 registraturních pomůcek a 4 kartony spisů v celkovém rozsahu 3,25 běžných metrů. K nejstarší vrstvě dokumentů, uložených v uvedeném archivním fondu, patří dvě knihy tzv. rustikálního katastru z konce 18. století, obsahující podrobný soupis pozemkového majetku kapitulních poddaných ve Velkém Týnci. Do roku 1787 je datován nejstarší dochovaný popis obecních hranic, z období napoleonských válek, z roku 1811, se dochoval rozpis povinných dodávek obilí a peněžní kontribuce odváděných eráru týneckými poddanými. V obecním archivu je uloženo rovněž několik křestních listů a svatebních smluv místních obyvatel spolu s doklady o koupi, prodeji a pronájmu obecních nemovitostí z 1. poloviny 19. století. Cenné jsou dobové opisy listin týkajících se Velkého Týnce z let 13611769. K zajímavým a hodnotným dokumentům patří tzv. Artikule obce Hrubo Tejnecké, hovořící o povinnostech týneckých „sousedů“ a pravidlech soužití v obci, „tak jak od starodávna sepsané a čtené bývaly“,jež jsou dochovány v přepisu z roku 1840. Jádro fondu ovšem představuje obsahově významnější část registratury obecního úřadu z let 18501945, jejíž těžiště spočívá v dochovaných písemnostech z období 1. Československé republiky a nacistické okupace. K nejdůležitějším archiváliím patří zejména knihy protokolů ze schůzí obecního výboru (od r. 1919 obecního zastupitelstva) z let 1904-1942 spolu s protokoly ze zasedání obecní rady a finanční komise z let 1919-1940. Dochovaly se rovněž protokoly porad zdravotní rady holického a velkotýneckého zdravotního obvodu z let 1884-1926 spolu s protokolní knihou místní civilní protiletecké ochrany z let 1936-

1941. Pozemkový majetek týnec- znam obětí 1. světové války či se- jitelů pozemků pro účely uvedených kých občanů podrobně dokumentují znam všech obyvatel obce ve věku voleb, protokoly o pronájmu obecní parcelní protokoly z let 1894-1941, 6-70 let z období německé okupace. honitby nebo výkazy zvěře, ulovené jejich stavební aktivity pak částečně Uchovány zůstaly i odvodní seznamy v jejím obvodu z let 1921-1941. zachycuje stavební protokol z let týneckých branců z let 1874-1929. Živnostenské podnikání v obci do1890-1923. K zajímavým skupinám spisů obec- kládají pouze dochované seznamy Obyvatelstvo obce je podrobně evi- ního archivu patří rovněž dokumenty místních živnostníků z let 1921 dováno v matrikách obecních pří- o činnosti zdejšího sboru dobrovol- 1944. Zajímavé jsou dokumenty slušníků a cizích příslušníků bydlí- ných hasičů nebo pobytu tzv. zákop- o provozu autobusové linky Olocích v obci, založených v roce 1921 níků v obci na konci 2. světové války. mouc - Velký Týnec - Tršice v letech a vedených až do roku 1948, kdy byl Fond dokumentuje také bohatý spo- 1930-1943. zrušen institut domovského práva. lečenský a kulturní život obce v le- Poměrně obsáhlá část dochované K evidenčním knihám uloženým tech 1925-1944, mezi dochovanými spisové agendy se týká veřejné v obecním archivu patři rovněž pro- spisy najde pozorný badatel např. i soukromé výstavby v obci v letech tokoly vydaných domovských listů, doklady o pořádaných tanečních zá- 1922-1943. Stavební spisy obsahují čeledních a pracovních knížek z prv- bavách, divadelních a filmových zejména kolaudační rozhodnutí, doní poloviny 20. století spolu s kniha- představeních a jiných kulturních klady o výběrových řízeních na vemi hlášení pobytu čeledi v obci z let i sportovních podnicích v obci, ale řejné stavby, jejich rozpočty a vyúč1922-1941. Pravděpodobně z obdo- také dokumenty o úpravách obce tování stavebních nákladů. Z výbí německé okupace pochází se- a činnosti jejího okrašlovacího od- značnějších investičních akcí obce je znam obyvatel obce, uspořádaný boru. Svazek spisů, týkající se cír- dochována dokumentace stavby podle domovních čísel. Vojenskou kevních záležitostí v letech 1867- obecních bytových domů, obecního evidenci obyvatelstva představují 1933, obsahuje mj. doklady o zřízení učitelského domu a chudobince. knihy hlášení pobytu neaktivních křížové cesty na vrchu Hradisku Uchovány zůstaly rovněž seznamy příslušníků vojska z let 1889-1945. a úpravách týneckého farního ko- pronajatých domů, jejich majitelů Přestupky a drobné kriminální delik- stela, mj. projekt jeho elektrického a nájemníků z let 1932-1944. ty místních obyvatel byly evidovány osvětlení či pokrytí kostelních věží Cenná je částečně dochovaná vodov trestním protokolu z let 1924 - měděným plechem. Ve svazku tý- hospodářská dokumentace, doklá1944. kajícím se zdravotních záležitostí dající výstavbu obecní kanalizace Hospodaření obce přesvědčivě do- v letech 1891-1939 najdeme mj. a odvodňování pozemků v katastru kládají hlavní účetní knihy obecního dokumenty z jednání o přeložení obce v letech 1935-1941. Součástí úřadu, dochované v souvislé řadě sídla zdravotního obvodu z Holice do obecního archivu jsou rovněž dokuz let 1899-1944, doplněné o kom- Velkého Týnce, zápisy ze schůzí zdra- menty týkající se elektrifikace obce pletní soubor pokladních deníků votního výboru holicko-týneckého v letech 1920-1927 – přihlášky k přiz let 1905-1943 a sborníky obecních zdravotního obvodu, doklady o úpra- pojení na elektrickou síť, vyúčtování příjmů z let 1923-1942. K účetním vách jeho hranic a jeho účty. nákladů elektrifikace nebo doklady knihám obce patří i hlavní účetní Značná část dochovaných spisů se z jednání o přistoupení obce ke kniha a pokladní deník místního chu- týká obecního majetku a hospoda- společnosti Středomoravské elekdinského fondu z let 1905-1945, ření s ním - inventáře obecního ma- trárny v Přerově. knihy pronájmů obecních pozemků, jetku, pozemnostní archy obecních Přes svou mezerovitost a absenci účetní kniha elektrifikace obce z let a veřejných pozemků, ale i smlouvy řady důležitých dokumentů zejména 1920-1923 či účetní deník pro sce- o koupi, prodeji, pronájmu obecních z období před rokem 1900 předstalování pozemků v katastru obce, pozemků a budov nebo dokumenty vuje Archiv obce Velký Týnec soubor vedený v letech 1911-1931. Lesní o jejich dělení a scelování. Nechybí cenných pramenů pro poznání žihospodářství obce dokumentuje ho- doklady o provozu obecních kame- vota a historického vývoje této spodářský program obecního lesa nolomů, obecních půjčkách či podílu významné hanácké obce, především pro období 1935-1944. místních obyvatel na kontribučen- v prvních desetiletích českoslovenPoměrně nevelký, ale obsahově zají- ském peněžním a obilním fondu olo- ské samostatnosti a v době nacismavý a různorodý spisový materiál moucké metropolitní kapituly. tické okupace. Archivní fond je od fondu uvozuje souvislá řada poda- Poměrně skromné jsou naopak doku- roku 1992 prostřednictvím podrobcích protokolů z let 1910-1944, dopl- menty týkající se zemědělské čin- ného inventáře plně přístupný něná příslušnými indexy, s jejichž nosti v katastru obce, k nimž patří veřejnosti v badatelně olomoucpomocí se lze orientovat v obsáhlé zejména výkazy osevních ploch z let kého státního okresního archivu, do agendě týneckého obecního úřadu 1924-1936 nebo soupisy hospodář- inventáře fondu je možno nahlížet v uvedeném období. Mezi dochova- ských zvířat a výkazy vydaných do- i v jeho digitální podobě v tzv. Diginými spisy trvalé historické hodnoty bytčích pasů pro obchod s dobyt- tálním archivu na webových stránzaujímají přední místo popisy obec- kem z let 1932-1942. Četnější a růz- kách Zemského archivu v Opavě ních hranic a doklady o jejich změ- norodější jsou doklady o obecní ho- (www.archives.cz). nách od konce 18. století do posled- nitbě a myslivosti v obci, např. hlaních let 2. světové války. Cenné jsou sovací seznamy k volbám obecního Miroslav Koudela dokumenty o čin-nosti obecního za- honebního výboru a seznamy mastupitelstva v letech 1934-1944, obsahující mj. podkladové materiály pro jeho zasedání, různé návrhy či ekonomické rozvahy. Zajímavé jsou rovněž doklady o organizaci obecní správy, včetně protokolů o jejím předávání, nebo spisy týkající se jednotlivých členů obecního zastupitelstva a zaměstnanců obce. Součástí dochovaného aktového materiálu jsou rovněž různé soupisy obyvatel obce, např. výkazy narozených a nemanželských Foto: www.tynecak.cz dětí, seznamy čeleProcesí z roku 1968, v pozadí je budova týneckého zámku dínů a služek, se-

ROZHOVOR

31

ROZHOVOR Historikova práce by měla směřovat k prohloubení našeho poznání, říká historik a archivář Miroslav Koudela Zástupce ředitele Státního okresního archivu Olomouc PhDr. Miroslava Koudelu (1964), archiváře, archivního inspektora, jsem poznal během studií na olomoucké filozofické fakultě. Patřil k úzké skupině jednooborových studentů, kteří se zabývali výhradně historickými studii. Potkávali jsme se na některých společných přednáškách, od 3. ročníku pak na povinném vojenském výcviku. Tam jsme si byli blízcí svou těžkou opracovatelností podle důstojnických představ. Poté jsme se rozprchli do široširého světa, ale kolega Koudela zapustil profesionální kořeny v blízké olomoucké archivní instituci. Několikrát jsem našich přátelských kontaktů využil k návštěvě archivu společně se svými studenty, pro které to byla možná jediná návštěva podobné studnice informací v jejich životě. Mirek jim dokázal velmi poutavě vyprávět o tom, co všechno zde najdou, a ukázal jim mnohé vzácné dokumenty. Mirku, studoval jsi odbornou historii na katedře historie FF UP společně se mnou v 80. letech minulého století. V čem se lišilo studium „odborné historie“ od pedagogických směrů typu mé kombinace „český jazyk a literatura - dějepis“? Vzhledem k tomu, že jsme s kolegy studovali pouze jeden obor, navíc bez nutnosti pedagogické přípravy, měli jsme určitě více času a prostoru zabrousit trochu hlouběji do historické vědy a s ní souvisejících oborů, např. pomocných věd historických, ale i do jejích metodologických principů a postupů. Důkladnější byla asi i jazyková příprava, stejně jako osvojování si praktických znalostí v různých seminářích a proseminářích. Na druhou stranu jsme měli i více hodin teoretických předmětů typu filozofie (zejména té marxisticko-leninistické), politické ekonomie, vědeckého komunismu apod., bohužel často na úkor vlastního historického řemesla. Jak po letech vnímáš studium svého oboru v podmínkách přicházející pěrestrojky? Nakolik se dobová ideologie promítala do výkladu historie, resp. historiografických metod? Určitě jsme oba studovali v zajímavé době, která přinášela jakési očekávání neurčitých změn, jejichž skutečnou převratnost, tak jak přišla po listopadu 1989, jsme si tenkrát vůbec nedokázali či spíše ani neměli odvahu představit. Řekl bych, že výuka na olomoucké katedře historie byla v letech 1982-1986 stále v zajetí „osvědčených“ a zaběhnutých modelů a přístupů marxistické historiografie, u některých vyučujících dokonce vysloveně konzervativních. O „perestrojce“ se mluvilo v kuloárech a do výuky, natož výkladu historie její myšlenky příliš nepronikly. Na druhé straně byli i vy-

učující, jichž si dodnes vážím, kteří dobový „oficiální“ a tak trochu „černobílý“ výklad dějin ignorovali a snažili se nám minulost přiblížit poněkud objektivněji a plastičtěji. Na které osobnosti olomoucké katedry historie rád vzpomínáš a proč? Právě na ty, o kterých jsem před chvílí hovořil. Zejména na vedoucího naší studijní skupiny profesora Miloše Trapla, nejen pro jeho poutavé a necenzurované zasvěcování do dějin meziválečného Československa, ale také pro jeho lidský a přátelský přístup k nám studentům. Obdobně bych mohl vzpomínat i na docenta Stanislava Sedláčka, který nás nakazil svým nadšením pro historii starověku, zejména řecké a římské antiky, a položil i základy našich, pro historiky nezbytných, znalostí latinského jazyka. Velmi jsem si vážil i dr. Jana Bystřického, který nás mj. uvedl do světa pomocných věd historických a zasvětil nás do základů historického řemesla, nebo dr. Jiřiny Holinkové, odbornice na předbělohorské období českých dějin, která mi byla velmi nápomocna při tvorbě mé diplomové práce. Mohl bych pokračovat dále, ale určitě bych nestačil vyjmenovat všechny, kteří na nás zanechali v dobrém smyslu slova trvalé stopy. Studium bylo pětileté a řekl bych bohaté na nabízené předměty. Zaměřoval jsi již během tohoto času svou pozornost na nějaký specializovaný směr? Musím tě trochu poopravit, naše jednooborové studium tehdy trvalo pouze čtyři roky. Nicméně máš pravdu, studovaných předmětů i informací, které jsme v průběhu oněch let museli vstřebat, bylo opravdu mnoho. Já sám jsem se již v době svých studií nejvíce zajímal o dějiny 16. a 17. století, zejména o události spojené s českým stavovským povstáním a třicetiletou válkou v českém i evropském kontextu. Velmi mě v tomto směru přitahovaly i samotné dějiny mého rodného města a stálého domova - Olomouce. To mě poměrně záhy přivedlo i ke studiu autentických písemných pramenů, uložených ve velkém množství v nesmírně bohatých olomouckých archivech. Kam vedly tvé cesty po absolvování olomouckého vysokého učení? Rovnou do archivu? Krátce po úspěšném absolutoriu studia historie na zdejší alma mater jsem nastoupil na místo archiváře v olomouckém okresním archivu a v této instituci, která se vlastně stala mým druhým domovem, pracuji již přes 30 let. Začínal jsem jako správce pobočky našeho archivu ve Šternberku a Uničově, kde jsem působil první tři roky. V roce 1990 jsem převzal pobočku archivu v Litovli, kterou jsem spravoval až do

jejího přestěhování do nové archivní budovy v Olomouci v roce 1996. Práce na pobočkách byla velmi pestrá a byla pro mě i velkou školou, neboť zahrnovala prakticky veškerou předarchivní i archivní činnost v příslušném regionu, počínaje dohledem nad spisovou službou a skartačním řízením, přes evidenci a správu fondů a sbírek, jejich zpracování a zpřístupňování badatelské veřejnosti až po jejich využívání v podobě obsluhy badatelny, vyřizování různých dotazů, žádostí a rešerší a samozřejmě i odbornou, osvětovou a publikační činnost. V následujících letech jsem již pracoval v naší olomoucké centrále a od roku 1998 zastupuji ředitele archivu, v praxi ovšem nadále vykonávám, alespoň do určité míry, téměř veškeré výše uvedené činnosti. Pojďme přiblížit našemu čtenáři instituci, v níž pracuješ. Jaký typ dokumentů shromažďuje? Státní okresní archiv Olomouc je v současné době, stejně jako ostatní okresní archivy na území Olomouckého a Moravskoslezského kraje, vnitřní organizační jednotkou Zemského archivu v Opavě. Jeho posláním je především shromažďovat a uchovávat písemné a příbuzné (obrazové, audiovizuální, v nejno-

vější době i digitální) dokumenty trvalé historické hodnoty, které vznikly ve vzdálené i zcela nedávné minulosti působností měst, obcí, různých úřadů, institucí, organizací, ale i významných osobností na území olomouckého okresu. K našim tzv. kmenovým fondům patří zejména historické archivy měst a obcí, fondy okresních úřadů a soudů, ale i pečujeme např. i o dokumenty škol, sociálních, zdravotních, kulturních či osvětových institucí, cechů a živnostenských společenstev, různých spolků, družstev a organizací nebo římskokatolických farních úřadů. Cenné jsou i rozsáhlé sbírky obrazového materiálu a fotografií či map a plánů, stejně jako řada osobních fondů a rodinných archivů. Spektrum našich archiválií je opravdu hodně široké - v současné době spravuje olomoucký okresní archiv přes 3300 fondů a sbírek v celkovém rozsahu více než 7 500 běžných metrů a je tak největším okresním archivem v České republice. V našich fondech naleznete nejstarší městskou listinu v českých zemích z roku 1223, ale i dokumenty z doby zcela nedávné. Uložené archiválie se samozřejmě snažíme systematicky zpřístupňovat veřejnosti cestou jejich archivního zpracování, zejména inventarizace a katalogizace

32 4

ROZHOVOR

(ba-datelům je k dispozici přes 2000 našich inventářů a katalogů a takto je zpřístupněna přibližně polovina všech uložených archiválií) a v poslední době i systematickou digitalizací a zpřístupňováním naskenovaných dokumentů i zmíněných archivních pomůcek na webových stránkách Zemského archivu v Opavě (www.archives.cz), kde zájemci naleznou i mnoho dalších informací o činnosti archivu. Je ovšem třeba dodat, že přes zmíněnou digitalizaci zůstává většina archiválií nadále přístupná badatelům pouze ve své originální podobě v badatelně archivu. Archiv je současně i odborným a vědeckým pracovištěm, podílí se na řadě odborných projektů ve spolupráci s Univerzitou Palackého, Národním památkovým ústavem, Vlastivědným muzeem v Olomouci a dalšími paměťovými institucemi. Řadu let vydává svůj archivní sborník a jeho pracovníci úspěšně bádají a publikují výsledky svých studií z oborů historie a archivnictví. Když přijdu do vašeho archivu, co všechno musím udělat pro to, abych se mohl stát řádným badatelem? V zásadě je to jednoduché. Po příchodu do archivu se musíš v prvé řadě zapsat do návštěvní knihy v badatelně a sdělit jejímu pracovníkovi či pracovnici oblast či téma tvého zájmu, případně do jaké konkrétní archiválie potřebuješ nahlédnout. Pokud jsou dokumenty tvého zájmu skutečně uloženy v našem archivu, vyplní s tebou náš pracovník přímo do počítače tzv. badatelský list, obsahující základní údaje o tvé osobě (je třeba se prokázat občanským průkazem nebo pasem) a tématu tvého studia. Do badatelského listu se poté průběžně zapisují archiválie předložené k prezenčnímu studiu v badatelně a následně v pořádku vrácené k jejich trvalému uložení (mimo prostor badatelny si archiválii nelze vypůjčit). Po vyplnění badatelského listu si v případě potřeby můžeš zapůjčit příslušný inventář či katalog, jehož pomocí si vyhledáš dokument, o který máš zájem. Poté si vyplníš žádanku o vyhledání uvedené archiválie, uložíš si své osobní věci do uzamykatelné skříňky a vyčkáš v badatelně na předložení žádaného dokumentu. Pokud se jedná o archiválii ze zpracovaného fondu či sbírky, dočkáš se jí zpravidla během 10-15 minut. Studium v badatelně je bezplatné a zdarma si můžeš pořídit i fotokopii archiválií pro vlastní studijní potřeby (bez možnosti komerčního využití). Můžeš samozřejmě používat vlastní notebook a digitální fotoaparát či skener. K dispozici ti jsou i knihy a periodika naší archivní knihovny. Neměl bys ovšem zatěžovat pracovníky badatelny požadavky na čtení či překládaní paleograficky a jazykově náročnějších textů. Obraťme pozornost opět na historii. Nepředpokládám, že se věnuješ jen „úředničení“, ale že také bádáš, píšeš, publikuješ. Nač se zaměřuješ? Od dob studií jsem zůstal věrný původní oblasti svého zájmu, tedy období 16. a 17. století, zejména pak době stavovského povstání a třicetileté války, se zaměřením na Olomouc, potažmo širší region Olomoucka. Vzhledem ke svému mno-

haletému působení na mimoolomouckých archivních pracovištích a také ke skutečnosti, že jsem se dlouhá léta věnoval pořádání a inventarizaci historických fondů archivů obcí a později i místních národních výborů celého olomouckého okresu, začal jsem se intenzivně zabývat i regionálně historickým bádáním, tedy v minulosti často tak trochu zanedbávanými dějinami venkovských obcí a menších měst našeho regionu. Máš za sebou vlastní knižní práce, edice, studie? Prozraď které... Za těch třicet let archivní a historické práce jsem se stal autorem či spoluautorem více než tří desítek samostatných publikací a řady studií, drobnějších článků i několika menších edicí archivních pramenů. Za nejvýznamnější bych asi považoval své kapitoly věnované již zmíněnému období třicetileté války v nedávno vydaných kolektivních syntézách „akademických“ dějin měst Olomouce a Uničova spolu se samostatnou studií Švédové v Olomouci (1642-1650), zpracovanou ve spolupráci s PaedDr. Zdeňkem Kašparem, stejně jako historické práce věnované městu Šternberku (Šternberk slovem a obrazem, vydaný ve spolupráci s PhDr. Bohdanem Kaňákem, Ph.D. a Janem Mrackým, Šternberské století 1909-2009 či Malý šternberský pitaval aneb Soudní případy ze Smolné knihy města Šternberka z let 1628 – 1735) a Litovli (Památky staré Litovle, vydané ve spolupráci s Mgr. Vlastou Kauerovou). Jsem rovněž autorem či spoluautorem více než dvou desítek publikací věnovaných dějinám venkovských obcí olomouckého okresu (tzv. Pamětí obcí), z těch nejzdařilejších bych zmínil alespoň Paměti obce Choliny (1996, 2. rozšířené vydání 2011), Paměti obce Štěpánova (1997), Paměti obce Hlušovice (2010), Paměti obce Dolany (2012) či Paměti obce Luké (2014), z nedávné doby pak obsáhlou knihu věnovanou historii Nové Hradečné, drobnější Paměti obce Řídeč (2015) a Paměti obce Březce (2016). V současné době pracuji jako člen širšího autorského kolektivu připravovaných „akademických“ dějin města Litovle na kapitole věnované již tradičně období třicetileté války.

Věnoval si pozornost i obrazu Velkého Týnce, resp. blízkého okolí v běhu času? Jako archivář jsem uspořádal a zin-

ventarizoval fondy Archivů obcí Velký Týnec, Čechovice a Vsisko, stejně jako fondy příslušných místních národních výborů, uložené v našem archivu. Badatelsky a publikačně jsem se věnoval spíše nedalekým obcím Grygovu (v kapitole Ze starších dějin Grygova (1306-1848) v publikaci Grygov 1306-2006) a Holici (Paměti obce Holice, vydané r. 2010).

Jaký je rozdíl mezi historikem, který zkoumá tzv. "velké dějiny", a badatelem, který zaměřuje svou pozornost na dění v regionu? Ptám se na to proto, že dnes je velmi frekventovaný směr historiografického bádání, v němž se sleduje např. životaběh obyčejného mlynáře a z něj se vyvozují obecné závěry o charakteru určitého časového období. Historikové zkoumající, jak říkáš, „velké dějiny“, musí při své práci uplatňovat mnohem větší nadhled, využívat mnohem více schopnosti syntézy a často rezignovat na řadu důležitých detailů či odlišností. Svá díla vytvářejí většinou pomocí komparativní metody, vycházející ze srovnávání výsledků detailního studia mnoha dalších badatelů publikovaných v odborné literatuře, často nemají ani čas na vlastní průzkum historických pramenů. Bez detailních regionálně historických prací a studií by své syntézy mnohdy jen stěží dávali dohromady. Regionálně historická práce zařazuje ony „velké dějiny“ do historického kontextu konkrétní lokality či oblasti, může daleko detailněji sledovat dopady či projevy různých společenských procesů a dějinných událostí ve zcela konkrétním prostředí, zabydleném skutečnými lidmi a jejich životními osudy, a někdy i mírně poopravovat příliš zevšeobecňující závěry obecně historických syntéz. Regionální historik musí jít rovněž mnohem častěji „ad fontes“, nemůže se vyhnout práci se zcela konkrétními, většinou doposud nepublikovanými historickými dokumenty, uloženými z velké části v regionálních archivech. Celkově lze ale s jistotou říci, že se oba směry historické práce navzájem potřebují a doplňují. Zvláště po listopadu 1989 se u nás objevovaly úvahy o tom, že „tvorba historie“ v jakémkoliv oboru - třeba i v literární historii - je vyprávěcí proces, který zkresluje řada dobově podmíněných faktorů, takže nemá cenu v této oblasti cokoliv psát. Patříš také

k takovým skeptikům, nebo naopak se řadíš k optimisticky založeným utěšitelům? Práce každého historika je bezesporu ovlivněna dobově podmíněnými faktory i jeho subjektivním ideovým a názorovým založením, to ale určitě neznamená, že by měl zcela rezignovat na jakoukoliv publikační činnost v tomto oboru. Odborné historické práce mnohdy nejsou určeny jen vyloženým specialistům, ale dobrý historik bývá často i „vypravěčem“, jenž dokáže oslovit také širší veřejnost a pomáhat tak posilovat a formovat i tolik potřebné kolektivní historické vědomí. Přínosem publikované historické práce je jistě už samotné předkládání konkrétních výsledků badatelského výzkumu, konkrétních „objektivních“ fakt, i když uznávám, že již jejich výběr a důraz na některé z nich je vždy tak trochu subjektivní záležitostí, nemluvě o jejich hodnocení a interpretaci. Historie není exaktní věda, ke stoprocentně „objektivnímu“ a „pravdivému“ poznání skutečnosti v našem oboru asi nikdy nedojdeme, ale každá historická práce by se k němu měla snažit alespoň o kousek přiblížit a prohloubit úroveň našeho vědění. V neposlední řadě je každá historická práce sama o sobě i svědectvím o době a prostředí svého vzniku a myšlení a postojích svého autora. Řadil bych se tedy spíše k oněm „optimisticky založeným utěšitelům“, už jen proto, že sám poměrně často publikuji a rád se dělím o výsledky svého studia s ostatními. Který knižní titul z tvého ranku bys označil za knihu roku 2016 viz blížící se anketa měsíčníku Dějiny a současnost? Jako archivář a regionální historik Olomoucka budu tak trochu lobbovat za publikace mající užší vztah k našemu regionu, i když si myslím, že svou kvalitou jeho rámec i výrazně přesahují. Z titulů vydaných v letošním roce mě velmi zaujala kniha Jiřího Doležela Stopy paměti, vydaná stejnojmenným občanským sdružením ve spolupráci s nakladatelstvím Periplum a studiem Formall v Olomouci a v Praze, na jejímž vzniku se částečně podílel i náš archiv. Publikace z oboru tzv. orální historie, která může významně doplňovat tradiční archivní výzkum, přináší jedinečné výpovědi sedmnácti pamětníků z širšího regionu Olomoucka, kteří byli účastníky a svědky řady významných událostí našich novodobých národních dějin. Jiné dílo, které by si podle mého názoru tento titul zasloužilo, je obsáhlá i velmi kvalitně graficky provedená publikace profesora Pavla Zatloukala Meditace o architektuře Olomouc, Brno, Hradec Králové (18151915), která svým širokým záběrem dalece přesahuje oblast dějin architektury a potvrzuje hlubokou fundovanost jednoho z našich předních historiků umění. Z ryze olomouckých titulů pak určitě stojí za zmínku vzpomínková kniha Břetislava Nakládala Klukovská léta v protektorátní Olomouci. Ptal se Petr Hanuška

Pověsti z Litovelska Sbírka Bohumila Vavrdy – I. část

V březnových Týneckých listech jsem slíbil ukázku pověstí z Litovelska. Jak nejlépe toto území vymezit? Podle mého názoru je dobré se držet hranic někdejšího soudního okresu Litovel, jenž existoval do roku 1960. Jeho nejvýchodnějšími obcemi bývala Střeň a Lhota, na jihu Olbramice, Cakov, Senička a Senice, na západě pak Vilémov, Ješov, Javoříčko, Blážov, Svánov a Kozov, sever byl přibližně ohraničen částí železniční trati Olomouc - Praha a taktéž obcemi Nové Mlýny, Řimice, Hrabí, Obectov a Jeřmaň. Je to tedy území nejen rozsáhlé, ale i různorodé. Téměř z více jak jedné třetiny sestává na severovýchodě z údolní nivy řeky Moravy, které je charakteristické dosud dobře zachovalými lužními lesy a četnými říčními rameny. Ty jsou nyní zahrnuty do CHKO Litovelské Pomoraví. Na jihozápad od Mladče, Chudobína, Choliny a Odrlic se terén postupně zvedá a přechází v členitou Bouzovskou vrchovinu. Celé Litovelsko je pak protkáno nepřeberným množstvím přírodních krás, jež ocení především milovníci ticha a klidných procházek. Ti, pokud sem zavítají, nestačí žasnout nad malebností krajiny, která má nejen bohatou historii, ale je taktéž opředena množstvím pověstí a zkazek. Pokud bych měl alespoň namátkou vzpomenout na některé osobnosti, které se zasloužily o záchranu těchto klenotů lidové slovesnosti, pak by to byli především litovelští spisovatelé Eugen Stoklas a Martin Strouhal. U prvně jmenovaného je to úžasná, i když nikterak rozsáhlá knížka s názvem Kytička pověstí z Litovelska z roku 1929. Martin Strouhal, rovněž proslavený jako básník, má na svém kontě hned dvě sbírky pověstí, a sice Báje a pověsti z roku 1944 a Kytice pověstí z roku 1947. Tyto dvě knihy

O ZLÉM MYSLIVCOVI Již je tomu hodně a hodně dávno, co v jedné blízké myslivně, jež stávala v lese Doubravě, kousek od řeky Moravy, bydlel jistý myslivec. I když jeho jméno dnes už nikdo nezná, o jeho ohavném skutku se v celém širém kraji povídalo celá dlouhá desetiletí. Mladý fořt se stranil lidské společnosti, a tak jen málokdo o něm něco věděl. S určitostí se tvrdilo pouze tolik, že je neobyčejně chamtivý, a že prý by si i pro zlámaný groš nechal koleno vrtat. Kdo mohl, se mu proto raději zdaleka vyhnul. Jednoho pozdně podzimního tmavého sychravého večera na okno myslivny zaklepal jakýsi cizí člověk. „Dobří lidé, pomozte! Tento kraj neznám! Sešel jsem ve tmě z cesty, ale ještě dnes musím být v Řimicích!“ Myslivec opatrně vykoukl ven, a když v mihotavém světle lampy uviděl dobře oblečeného pána, napadl jej vskutku ďábelský plán. Vzal jakoby nic pušku přes rameno a povídá: „Rád vám pomohu! Zavedu vás, kam jen budete chtít!“ A tak za malou chvíli byli oba muži na cestě, která vedla kolem hučící, tehdy po deštích rozvodněné řeky. Vpředu šel myslivecký mládenec, a za ním nic netušící pocestný. „Kolik asi u sebe má peněz?“ uvažoval fořt. „Když má dost na tak krásný

se dočkaly i svých velmi úspěšných reedicí s názvy Báje a pověsti z Litovelska, Bouzovska a Lošticka z roku 2007 a Báje a pověsti z Konicka, Litovelska a Bouzovska z roku 2008. Ve všech těchto knižních vydáních jsou i pozoruhodné a nesmírně půvabné ilustrace loštického rodáka Huga Šilberského. Ten, kdo si rád počte, dozajista nebude zklamán, sáhne-li po některé z výše uvedených publikací. Jak už to tak ale bývá, ve stínu slavných spisovatelských jmen se někdy krčí ti, na které bylo za dlouhá desetiletí téměř zcela zapomenuto. Že se tak děje neprávem, o tom nás docela dobře přesvědčí i osud pozoruhodného písmáka, učitele Bohumila Vavrdy.

Foto: archiv autora Učitel Bohumil Vavrda v důchodovém věku

Narodil se 17. července 1910 v Loučanech v č. p. 54. Měl ještě dva mladší sourozence Annu a Richarda. Od svých čtyř let vyrůstal u svého dědečka v Dubčanech, kde taktéž začal chodit do školy. Od roku 1921 navštěvoval zemské reálné gymnázium v Litovli. K jeho zájmům zde patřily především jazyky, z nich pak nejvíce čeština, latina a francouzština, mimoto však miloval i vlastivědu. Roku 1930 složil v Olomouci oblek s velkými lesklými knoflíky, jistě mu jich ještě nemálo zbylo i v měšci! A hlavně, je tma a nikdo neví, že jsme tady!“ Ještě chvíli si takto pohrával se svými temnými myšlenkami, když tu se najednou prudce otočil a pažbou pušky praštil neznámého cizince pří-mo do obličeje. Ten se bez hlesnutí, omráčen nečekanou ranou, skácel k zemi jako podťatý strom. Myslivec na nic nečekal a sebral nešťastníkovi vše, co našel v jeho kapsách. Aby navždy zahladil stopy svého podlého zločinu, bez zaváhání svrhnul vandrovního do běsnících vln. Hladina se za ním ihned zavřela, jako hladová tlama příšerné obludy. Avšak nebožákova smrt přeci jenom nezůstala utajena! Za nějaký čas se po blízkých vesnicích rozneslo, že v jednom místě u břehu Moravy se nad vodou zjevuje neznámý utopenec. Kde kdo jej tam viděl, a tak se brzy tamtudy lidé báli chodit. Ale i na vraha došlo. Zanedlouho myslivec, trápen svým černým svědomím zemřel. Když truhlu s jeho tělem naložili na pohřební vůz, ani čtyři páry koní s ním nedokázali pohnout! Všichni tak poznali, co se u řeky vlastně stalo. V myslivně pak také dlouho strašilo. Až když tam zavolali panáčka, který celé stavení vykropil svěcenou vodou a pomodlil se za spásu myslivcovy zlé duše, pak teprve byl klid. Od té doby se také tam,

písemnou zkoušku z pedagogiky pro obecné školy. Po základní vojenské službě učil v roce 1931 nejprve v Bílé Lhotě, v roce 1932 v Seničce a Ludmírově, v letech 1934–1935 taktéž v Litovli. Po složení dalších učitelských zkoušek působil v letech 1935–1940 v Řimicích. Roku 1935 se oženil s Marií Melhubovou z Měníka čp. 18. Roku 1940 krátce vyučoval opět v Bílé Lhotě a poté pak v létech 1941–1943 v Lošticích. Následovaly drobné peripetie včetně i válečného totálního nasazení v Řimicích na místě čeledína. Po osvobození v roce 1945 krátce nastoupil na učitelské místo opět v Bílé Lhotě a krátce nato v Kobylé nad Vidnavou. V průběhu doplňování svého vzdělání na Univerzitě Palackého v Olomouci byl v letech 1948–1949 ustanoven ředitelem národní školy v Rejvízu a od 1. října 1949 ředitelem národní školy v Libivé na okrese Zábřeh. Od 1. září 1958 je poté ředitelem národní školy ve Veselí, taktéž na okrese Zábřeh, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1972. Téhož roku se natrvalo odstěhoval do Měníka na Litovelsku, kde pak žil až do své smrti. Bohumil Vavrda zemřel 12. září 1990 ve Šternberku v nemocnici. Během svého života, a to jak v předválečném, válečném tak i poválečném období, byl členem nepřeberného množství spolků jak technického, vlastivědného, politického, osvětového, kulturního, tak i hospodářského či tělovýchovného charakteru. Není známo, že by se v průběhu války podílel na nějaké odbojové činnosti, ale bezpochyby byl člověkem poctivým a bezúhonným. K jeho velkým zálibám patřila mimo jiné genealogie, ale mezi léty 1937 – 1940 působil taktéž jako kronikář v obcích Řimice a Měník, po válce v letech 1949–1958 v Libivé na

Zábřežsku a konečně od roku 1958 do roku 1972 ve Veselí na Zábřežsku. Mimoto po něm, pokud je známo, zůstala velmi pozoruhodná rukopisná pozůstalost. Jedná se především o Dějiny Řimic (psáno od roku 1937), Vlastnické převody obce Měníka z doby nynější až do 16. století (psáno od roku 1937), Kronika usedlosti č. 18. v Měníku (psáno od roku 1937) a Dějiny rodu Vavrdova (psáno od roku 1939). Dopisoval si taktéž v jazyce německém a francouzském, rád cestoval, sbíral i mince a poštovní známky. Nezahálel ani v důchodovém věku, kdy v 70. a 80. létech 20. století přispíval vlastivědnými články do občasníku Bělolhotský zpravodaj. Nás ale budou nejvíce zajímat krátké glosy pověsťového charakteru z Bílé Lhoty a okolí, které uveřejňoval v letech 1940–1945 zpočátku v novinách Litovelský kraj a následně taktéž v týdeníku Svoboda. Mnohé z nich se nacházejí i v rukopise Dějiny Řimic. Tyto pověsti Bohumil Vavrda zapisoval na základě vyprávění svých současníků. Jelikož novinové glosy zveřejněné přímo sběratelem byly příliš krátké, poněkud jsem je pro stránky Týneckých listů převyprávěl a rozvedl, avšak s maximální snahou zachování jejich původnosti. Všechny se však do stávajícího listopadového vydání TL nevejdou, a proto se s nimi setkáme i příště. Jednou z respondentek Bohumila Vavrdy byla jistá stařenka Wildnerová z Měníka, jíž roku 1940 bylo 79 roků. Z jejího vyprávění se dochovaly následující dvě následující pověsti.

kde naposledy vydechnul ubohý pocestný, přestalo jeho tělo vznášet nad vodou.

ukryto. A tak netrvalo dlouho a skrýš na půdě prý skutečně objevil. Zprvu z pytlíků vytahoval jen penízek za penízkem a ty, aby stařena nic nepoznala, si střádal do hrnku, který měl zakopaný kdesi v maštali u koní. Avšak i mládence, jenž se široko daleko těšil nevalné pověsti, zakrátko zlato zcela zbavilo i těch nejposlednějších zábran. Jednoho dne tak sebral z půdy i zbývající peníze, a aby nebyl prozrazen, vdovu pod jakousi záminkou vylákal ke studni na zahradě. Když se nic netušící pomalu přišourala, bez rozpaků ji tam vhodil. Po staré lakotné ženě se v Měníku nikdo nesháněl, neboť žádnému nechyběla a málo kdo se tak o ni staral. Podivné zvěsti se začaly šířit až za nějaký čas, kdy se ukázalo, že onen vykutálený čeledín si grunt od vrchnosti, coby jako odúmrť, beze všeho koupil. Myslíte, že mu to přineslo nějaké štěstí? Ale kdepak! Nikdy se neoženil, nikdy ho nikdo neviděl šťastného a spokojeného, a když, ještě vcelku mlád zemřel, ani on nikomu nechyběl. Nenašlo se človíčka, který by pro něj byť jen malou slzičku uronil. Grunt pak zcela neobydlený chátral, až po nějakém čase z něj nezbylo nic jiného než hromada trním zarostlého rumiska. A tak zůstala nakonec jenom tato vpravdě velmi smutná pověst.

O LAKOTNÉ VDOVĚ Z MĚNÍKA O tom, že lakota se nikdy nevyplácí je i další vyprávění stařenky Wildnerové. Kdysi žila na jednom velkém měnickém gruntě bohatá bezdětná vdova. Říkalo se o ní, že vlastní několik pytlíků zlatých peněz, které si schovává na půdě za trámem. Jestli to tak bylo nebo ne, to se s určitostí sice nevědělo, co je však pravdou pravdoucí, je skutečnost, že rovný rovného si hledá a vrána k vráně sedá. Jak vdova stárla a ubývalo jí sil, tím méně a méně stačila na své hospodářství. Dokud byla mladá, dokázala prý sama zapřáhnout koně i za pluh a vše si pohodlně obstarat. Beztak to však činila hlavně proto, aby se nemusela s nikým o nic dělit. Že by se podruhé vdala, na to za celou dobu snad ani nepomyslila. Lesk zlata jí docela zatemnil rozum. Avšak neúprosné stáří jednoho dne donutilo i tuto ženu zjednat si na práci pomocníka. Přijala proto mladého čeledína, který pocházel hned z vedlejší vesnice. Ten nejen že znal, co se o vdově povídá, ale dokonce začal potají slídit, kde má své bohatství

Karel Faltýnek, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Olomouci

34

TEXTY

Nejlepší české básně 2016 Vít Slíva - Jakub Chrobák (eds.) Milovaný i nenáviděný výběr z české poezie, letos po osmé Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. S nápadem vydávat tyto výbory přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa. V českém prostředí se na editorství podílely ty nejvýznamnější osobnosti české poezie, mj. Karel Šiktanc, Miloslav Topinka, Petr Král, Ivan Wernisch či Petr Hruška.

Vít Slíva (nar. 1951) je básník a pedagog. Vystudoval češtinu a latinu na FF MU. Debutoval sbírkou Nepokoj hodin (1984). Vydal desítku sbírek poezie a také obsáhlý autorský výbor s názvem Boudní muzika (2005). Za sbírku Bubnování na sudy obdržel cenu Magnesia Litera v kategorii poezie (2004) a také Cenu Nadace ČLF. Žije v Brně. Jakub Chrobák (nar. 1974) je kritik, pedagog a básník. Vystudoval bohemistiku na FF OU. Své recenze, literární kritiky a básně publikuje v odborném tisku a literárních časopisech. Vydal tři básnické sbírky, naposled Jak prázdné kolo, po ráfku (2014). Vyučuje literaturu na Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF SU. Žije v Ostravě. Jisto je: pojem „nejlepší“ nemá v umění místo.

Je tu však básnická edice, v jejímž názvu se slovo „nejlepší“ vyskytuje, po americku, sportovnicky. Jisto je i to, že mnoho dobrých českých básní roku 2016 v tomto svazku chybí; a jak by mohlo nechybět, když není v silách člověka zvaného „editor“ všechny české básně jednoho roku vyhledat? Zbývá naděje, že všechny básně zde přítomné jsou dobré. Vít Slíva Byl jsem u toho lopocení, obav, běsů i radostí, kterými se poezie odedávna pokouší stále o totéž: být tady jako svědek i jako maják, jako poslední varta, k níž se může člověka obrátit ve chvílích, když mu „stříhají na kabát“ a snaží se jej ostrakizovat. Všude tam jsem poezii viděl a našel. Takže žádná krize. Dobrý rok. Jakub Chrobák

Vyšehradští jezdci Stanislav Beran Ošoupané podrážky bot na pedálech klouzaly, jak se do nich v kopci s námahou opíral. Teplá tma zřídla, vystřídal ji čerstvý ranní vzduch, bicykl obtěžkaný koši s pečivem se se skřípáním sunul vzhůru, směrem k bledému světlu, jediným oživlým dveřím v řadě ostatních, na které bylo ještě příliš brzy. Starý Sova, vousatý chlap podobný pařezu, vždycky netrpělivě čekal, až ten kluk přijede, jako by na rohlíkách visel celý jeho život. Kolem prosupěl těžký náklaďák, smradlavý modrý oblak ho na pár okamžiků připravil o zbytek dechu, rozkašlal se a odplivl si, zastavil a několik posledních kroků ke dveřím kolo vedl. Opřel ho o zeď, sebral koš a vešel dovnitř. „To je dost,“ zabručel Sova bez pozdravu, vytáhl z kapsy vesty hodinky, zavrtěl hlavou a významně zaklepal prstem na ciferník. „Jsi na vejletě, nebo co?“ „Jedu včas,“ bránil se mladík a naklonil se, aby si na ciferníku v mužově dlani zkontroloval čas. „Čekám tu na tebe, takže máš zpoždění, nebuď drzej. Už je světlo. Nemám na práci jen tebe. A pozdravit neumíš?“ sklapl hodinky a uklidil je do kapsy. „Dobrej den.“ „Nazdar.“ „Jako vždycky, viďte?“ Otevřel koš, Sova sebral svůj z regálu a položil ho na pult. Na něm pečlivě vyrovnaná závaží, bílá váha, srovnané obdélníky rozřezaných novin, sklenice naložených okurek. Představil si, jak mu kyselý lák protéká hrdlem, a začaly se mu sbíhat sliny. „Kam čumíš? A žádný sypání, budem počítat.“ Mladík odtrhl pohled od okurek a otřel si zpocené čelo. „Jak chcete, já vás neokradu, to přece víte.“ „To říkáte každej, a kam bych přišel. Dost řečí, padesát kousků, pěkně jeden po druhým.“ „Vždyť já vím.“ Bral z koše jeden rohlík po druhém a opatrně je překládal do kupeckého koše. Když měl

Sova špatnou náladu, museli počítat, to věděl. Když se splete, dostane pohlavek, tahal rohlíky z koše, jako by lovil ryby z kádě, a opatrně je pouštěl z dlaně.

„Bude horko, co myslíte?“ „Hleď si svýho, horko nebo zima, mně nikdo nic zadarmo nedá.“ „Já jen, že jsem se zpotil při tom šlapání už takhle ráno.“ „Vy mladý si pořád na něco stěžujete. V zimě je vám zima, teď zase horko. Za chvíli ti bude vadit, že se na kole musí šlapat a že musíš jezdit brzo ráno.“ „Já to tak nemyslel. Padesát. Tak prosím,“ zdvihl koš. „Ukaž, já sám,“ sebral mu ho Sova z ruky a usadil do regálu. „Tak přeju pěknej den,“ cvrnknul mladík prstem do čepice a otevřel dveře. „Pozdravuj pana šéfa a dej na sebe pozor.“ „Dám, děkuju. Špatná doba, to víte.“ „Mluvím o tomhle, hlupáku, podívej,“ namířil Sova prst na ulici, po které pomalu projížděla šedivá do-

dávka s malou kulatou anténou trčící ze střechy. Auto nepřirozeně měnilo rychlost, pak zastavilo u chodníku. „Co to je?“ „Jak to mám vědět? Ale jezdí tu často. Někdy celou noc.“ „Čmuchaj, asi něco hledaj. Nebo někoho.“ „Tak hele, nic jsem ti neřekl, jasný? Nechci, aby si nějakej usmrkanec pouštěl před holkama hubu na špacír a zatáhl mě do nějakýho maléru. Rozumíš? Mysli si, co chceš, ale ode mě nevíš nic. A teď zmiz.“ „Nashledanou,“ zahučel zaraženě kluk a vypadl ze dveří. Viděl ho, jak si nešikovně připevňuje koš na nosič bicyklu a sleduje přitom auto, o kterém Sova věděl, že se zanedlouho objeví za sklem dveří znovu. Špatná doba. Byla vždycky horší nebo lepší, pro něj se toho moc nezměnilo. Na nějaké vlastenčení neměl povahu a už ani věk, on obsloužil Němce i Čecha se vší úctou, válka neválka. Neměl je rád, ale člověk si musí udržet pořádek v hodnotách. Rodina, živnost, pak teprve všechno ostatní. Jeho artikl jsou rohlíky, mouka, svíčky a olejovky, ne politika. Potkával je i obsluhoval, všechny ty křiklouny, co před dvěma lety bouchali do stolu a křičeli, že republiku nedáme. Mohli křičet, jak chtěli, když ji ti vychcánkové na Hradě za řekou dali sami. Křiklouni se pak chvíli ploužili jako zmoklé slepice, strachy se báli pozdravit, aby si na ty jejich řeči náhodou někdo nevzpomněl. Nebo zmizeli, schovali se, než si pro ně právě takové autíčko plné německých tajných přijelo a vytáhlo je za límec z díry. Bylo mu jich líto. Přece jestli se někde něco peče, nebude to tady, Němcům rovnou pod nosem. Někde v klidu, v menším městě, Benešov, Kolín třeba. Kluk šlapal do pedálů, na vlhké šlapce mu uklouzla noha a praštil se do rozkroku. Zakvičel podivně, rozhlédl se, došoural se k okraji chod-

níku, opatrně se odrazil a zmizel v kopci. Šedivé auto s drátěným kroužkem antény pomalu projelo kolem, Sova vyšel na ulici, díval se za ním, než se ztratilo v zatáčce. Rozhlédl se a sledoval okna domů kolem, parčík s čerstvě vysázeným živým plotem, dřevěnými lavičkami před Svatým Václavem. Divný kostel, spíš jen dům v řadě jiných domů, kterému jako by špičatou střechu někdo nechal přidělat až dodatečně. V té chvíli vyšel z malých bočních dveří kostela farář Tylínek, rozhlédl se a zamával mu. Sova se zamračil, jakoby přistižený při něčem nevhodném, mávl rukou a zašel do krámu. Rozednívalo se, vypadalo to, že dnes bude opravdu horko. Mlíkař už tu byl, je nejvyšší čas otevřít. Seděli na lavičce, mladík dívce něco zašeptal do ucha, rozesmála se a štíhlýma rukama si upravila rozcuchané vlasy. Mladík se spokojeně rozvalil, natáhl nohy, podíval se na hodinky, dívka si všimla jeho pohledu, úsměv zmizel, pleskla ho přes ruku. Ucukl nešikovně, až shodil z lavičky aktovku. Polekaně ji sebral a něco dívce rozzlobeně odsekl. Vstala z lavičky, stála před ním, pěkný zadek a našponovaná lýtka na podpatcích, s tmavou čarou švu punčoch. Sova se opřel o pult a zasněně ji pozoroval, napjatý prut vzteklé mladé ženskosti, který lamentuje. Mladý muž ji neposlouchal, přehraboval se v aktovce, do lesklého, náhle zpoceného čela mu padl pramen vlasů, vypadalo to, jako by mu z hlavy trčela ručička hodin. Po chvíli se uklidnil, podíval se na dívku, zavřel aktovku a usmál se. Promluvil na ni, chytil ji za ruku a stáhl k sobě zpátky na lavičku. Upravila mu vlasy a složila ruce do klína. Opřený o pult je dál nerušeně sledoval, úplně jasně slyšel věty, které během těch několika vzrušených okamžiků musely zaznít. Výčitky, možná láskyplné výčitky, možná ne, mladej se vyzná a nedal se, věděl, kdy přijde ten správný okamžik,

TEXTY slečně dojde v plicích vzduch a on ji chytne a posadí zpátky tam, kde ji chce mít. Asi by se měl stydět, takhle šmírovat. To ale patří k živnosti, on musí o lidech vědět. Tento krám, to je on, občas si připadal, že těmi roky vrostl do fasády domu, pro kolemjdoucí neviditelný, pouliční lampa, odpadkový koš, lavička a on. On by mohl vyprávět, ulice byla jako divadelní pódium, milostná dramata, gangsterky. Jen v posledních letech se kulisy změnily, večerní ulice byly tiché, lidé neradi vycházeli, strach, nepříjemný tlak v břiše při setkání s cizím člověkem. I on, ačkoliv si dlouho odmítal připustit tu skutečnost, se necítil dobře, když se ve dveřích krámu objevil někdo, koho neznal. Jeho sorta, to byli lidé jako on nebo i obyčejnější, neviditelní. Sebral z koše rohlík a zamyšleně přežvykoval. Měl tenkrát pravdu, když přesvědčil manželku a neposlali syna do školy, jen do učení, aby krám mohl vzít po něm. Neměl je rád, studenty, v tom se s těmi novými pány shodl. Člověk, který moc přemýšlí, často zadělá sobě i ostatním na problémy. A všechno to plyne jen z nedostatku obyčejných starostí. Kdo nemá nic na práci, vymýšlí hlouposti, dvacet let jim do hlav cpali ideály, které většinu z nich dostaly do fabrik v rajchu, některé i do koncentráku, nebo rovnou ke zdi. A lidé jako on směli zůstat na svých místech. Žrádlo, žrádlo a suchá postel, to je to, co žene člověka k činnosti, ne řeči. Zbytek plyne dílem z nevědomosti, dílem z hlouposti a dílem z vypočítavosti. Takový on není. Prohlížel si zbytek rohlíku. Těsto z pece, rozžvýká ho a ono zažene hlad. Věc s jasným účelem. Takový on je. Rohlík v lidské podobě. On prodává, nic víc, o další se nestará. Nakoupí, prodá. Jeho řeč je: „Čím posloužím? Děkuji, přijďte zase.“ Cinkl zvonek, do dveří vstoupila mladá tlustá holka s košíkem v ruce a ušmudlanou zástěrou kolem pasu. „Dobrý den přeju, slečno,“ Sova se lehce uklonil a ustoupil stranou, aby mohl dál sledovat pár na lavičce. Mladík měl ruku nataženou kolem dívčina pasu a dlaň položená na lavičce nenápadně mačkala její zadek. „Dobrý,“ od-dechla holka zhluboka a položila košík na pult.

„Čímpak posloužím dneska?“ Chvíli popadala dech, otřela si čelo a kapky potu popadaly na pult. „Chleba, mlíko, cukr,“ vydechla, jako by byla v posledním tažení. „Jistě, jistě,“ mumlal a balil do papíru zboží, spěchal, aby nepropásl odchod těch dvou. „Tohle počasí bude moje smrt,“ zahuhlala holka. „Prosím vás, taková mladá, vy byste si měla sluníčka užívat, no ne? Tepla nás teprve čekaj, nemyslíte?“ „Dejte pokoj, kvůli mně slunce svítit nemusí.“ „Copak, něco vás trápí?“ „Nic mě netrápí, to je to. Holka jako já by se měla v květnu trochu trápit, to k tomu přece patří, no ne?“ „Jen to nepřehánějte, až to přijde, budete vzpomínat, jaký to bylo, když nic nebylo. Lístečky poprosím.“ Vytáhla z kapsy potravinové lístky, odstřihl tři obdélníčky nažloutlého papíru a smetl je do šuplete. „Myslíte?“ zeptala se přihlouple. „To máte přece všude psáno, o nešťastnejch láskách. A dneska, než se rozkoukáte, pošlou vám toho vašeho do rajchu na práci a zase to nebude dobrý. Opatrnost, slečno, opatrnost na sebe a svý blízký, to je recept, věřte mi.“ „Když myslíte,“ pokrčila rameny a naházela zboží do koše. „Přeju pěknej den, přijďte zas,“ otevřel dveře a vypustil ji na ulici. Stála, rozhlížela se, nenápadně se zarazila pohledem na pár na lavičce, rozzlobeně přidupla a vydala se dolů ulicí. Zpod pultu vytáhl kartonový obdél-

ník s nápisem „přijdu hned“, pověsil ho do dveří a zamkl. Proběhl krámem do chodby a dupal po schodech nahoru. Minul byt, ve kterém manželka připravovala oběd, až k malým dvířkům na půdu. Otevřel je, horký vzduch rozpáleného podkroví ho ovanul, až se zpotil. Otřel si čelo a proplétal se starým harampádím k vikýři. S heknutím vystoupil na židli a dlaní zatlačil do skla vikýře, překlopil skleněnou desku a rozhlédl se. Byl to takový jeho zvyk, už spoustu let z výšky sledoval, jak se město mění, cesty se mění v silnice, přízemní domky mizí a na jejich místě vyrůstají činžáky, viadukty, tramvajové zastávky. A ženské, proč to nepřiznat, protože i ty se lety proměňovaly, z tramvají vystupovaly jiné typy, než byly ty, které chodily pěšky, na mladých si představoval, jaké budou za deset let, a těšil se na tu chvíli, až některá z nich přijde a on bude vědět, jestli měl pravdu, nebo ne. A pak všechny ty anonymní, které zahlédl jednou, na několik okamžiků, než zmizely za rohem. Jedno měly všechny společné. Hlídaly se, vnímaly svoje těla a věděly nebo aspoň tušily, jak na svoje okolí působí nebo chtějí působit. Přednosti vystavovaly a nedostatky ukrývaly, to všechno však pouze pro někoho, kdo je může vidět v úrovni jejich vlastního pohledu. Cítily, když se za nimi muž otočil, když za nimi šel a sledoval, jak se pohupují v bocích, to dokázaly pojmout a chovat se podle toho. O něm nevěděly, hlava trčící ze střechy byla pro ně nevidi-

19 35

telná, a proto neexistovala, pohled z výšky nebyl podstatný, protože byl bez následku. Manželka ho v průběhu let začala považovat za podivína, když se čas od času stalo, že sešla do krámu s obědem, ale pak ho našla až na půdě. Ani po letech nepřišla na to, proč sem chodí, věděl, že i ona sem občas zajde, ale jen proto, aby půdu prosmejčila a znovu se ujistila, že tady ten starý blázen snad počítá mouchy a pavouky, protože nikdy nenašla nic, co by stálo za řeč. Ti dva v parku pořád ještě seděli na svém místě, postavy zdeformované úhlem pohledu z výšky byly vlastně nelidské, chybělo jim tělo, zbývala jen hlava a trčící končetiny, už pro něj ale ztratili přitažlivost, protože to podstatné viděl předtím z krámu. V jednu chvíli se tmavé šišky hlav přiblížily, dívka vyskočila a spěchala pryč. Mladík seděl dál, poklepával si nohou a přehraboval se v aktovce. O kus níž zastavila tramvaj, on vstal a připojil se k proudu lidí. Sova si prohlížel domy v protější stráni, stejné jako byly ty jejich, jen na klidnějším místě, žádný obchod, úředníci, švadleny, posluha. Vrzly plechové dveře. Seskočil ze židle a udělal dva rychlé kroky směrem k nim. „No jo, už jdu!“ křikl. Ženský obličej se zašklebil, paní přikývla a zmizela. Sestupoval pomalu po schodech a nasával vůni oběda.

36

RECENZE

RECENZE

I literatura funkcí má svou hodnotu Podzimní číslo Revolver Revue nese na svém obalu v průběžném číslování již neuvěřitelnou sto čtyřku. Sborník či časopis, jehož kořeny prorůstají až do samizdatových osmdesátých letech, nabízí kromě textů věnovaných literatuře také články a obrazové materiály z oblasti výtvarného umění a fotografie. Již podesáté se Karel Haloun zastavuje u podob a proměn designu českých knižních edic, které u nás vycházely v uplynulých desetiletích. Tentokrát svou pozornost zaměřil na řady představující tzv. odpočinkovou literaturu (Čtení na dovolenou, Edice humoru a satiry ad.). Publicistický Couleur nabízí ostře vyhraněné kritické pohledy na různé oblasti soudobé české kultury. V jeho rámci se redakce obrazem také vrátila k pražské konferenci o díle literárního kritika Jana Lopatky (1940-1993), která proběhla 8. a 9. června letošního roku. Právě Lopatkův interpretační pohled na literární dílo je mantrou, k níž se okruh přispěvatelů Revolverky tradičně hlásí. A pokud bychom hledali vzor literárního praktika odpovídajícího Lopatkovým požadavkům na tvorbu autentického literárního díla, pak bychom ho nalezli v textech Jana Hanče (19161963), jemuž je věnována velká část čísla. Pražský bohemista Michael Špirit rekapituluje v úvodní studii nejen dosavadní poznatky o díle zajímavého solitéra a autora Událostí, ale uvádí také nově objevené Hančovy texty z pozůstalosti nazvané Modré desky. „Člověk se teprve tehdy stává spisovatelem, když napsat větu mu připadá nemožností. Když se jeho slovo rodí pracně a těžce a stěží nachází vhodné. Všechna ostatní slova jsou

mrtvě narozená.“ Kanaďan Paul Wilson popisuje obtíže spojené s překladem Hančových textů do angličtiny, Tereza Sudzinová pak nabízí bedekr pražských míst, jež se dostaly do jeho zápisků, a Viktor Karlík fotografie litinových reliéfů-kanálů umístěných na Cestě Jana Hanče v Křižíkových sadech ve spisovatelově rodné Plzni. Bez zajímavosti není ani sledování stop Hančovy účasti/neúčasti na olympijských hrách v Hitlerově Berlíně v roce 1936, kde měl Hanč běžet štafetu 4x100 metrů. Čtenář se také může seznámit s doposud nepublikovanými fotografiemi z Hančova života pocházejícímu z archivu jeho bratra Oldřicha Hanče.

(2012) a Aristokratka ve varu (2013). O trojce lze napsat totéž. Čtenář je svědkem série komických situací, jejímž leitmotivem je úporná snaha restituentů Kostků z Kostky pod vedením kreativní manažerky Milady za každou cenu zbohatnout. Spektrum postav se nerozšiřuje, naopak se na konci vyprávění zužuje. Mariiny deníkové zápisky nabývají i v tomto díle různých podob, ať už skupinového dotazníku, interview pro bulvární tisk, inventárního soupisu či policejního záznamu. Ubylo ku prospěchu věci dovysvětlujících zápisků v závorkách, zůstala hrdinčina schopnost ironického i sebeironického glosování rodinných karambolů. Nevyprchala Bočkova macha

Revolver Revue je pro mě periodikum s vyprofilovaným názorem na uměleckou tvorbu, u něhož mi vadí jediné – právě ta úzkostlivá vyprofilovanost, pod jejímiž křídly je velmi málo prostoru pro literární texty s jiným genotypem. Lopatka a jeho následovníci tomu ostatnímu říkají literatura funkcí. A přiznám se, že i ta má pro mě svou hodnotu. Z opačného břehu proto vybírám knížku, jejíž funkce je na první pohled průhledně čirá - pobavit. Evžen Boček (1966) potřetí ke svým čtenářům vypravil svou novodobou šlechtickou hrdinku Marii, tentokrát jako Aristokratku na koni. Psal jsem na těchto stránkách i o jejich mladších sestrách, resp. o první a druhé části trilogie Poslední aristokratka

vytahovat z rukávu jeden gag za druhým a čerpat přitom z rodinných a zaměstnaneckých zdrojů na Kostce, popř. z odkazů na nedostižného zazobance knížete Schwarzenberka z Orlíku a nebohou záletnou lady Dianu. Příjemným překvapením se pro mne stal druhý titul z téže nakladatelské stáje Druhé město nazvaný Andělí vejce, který má na svědomí Petr Stančík (1968) dříve vystupující pod pseudovznešeným pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic. Nabízí příběh svérázného sedláka Augustina Hnáta, kterému místo hlavy narostlo andělí vejce. Vyprávění do sebe zapadá jako pomaličku zapínaný svetrový zip, až se vám na jeho úplném konci nepříjemně zasekne

do kůže na krku. Jednu jeho stranu baladickou - tvoří fáze jediného květnového dne posledního válečného roku, kdy krajinou prchají před postupujícími Rusy roztroušené vlčí zbytky německých armád a Hnát musí před násilím ochránit svou těhotnou dceru. Ta druhá - plná vesnické pseudomystiky a pseudoromantiky, nápaditých humorných, ba crazy situací a hektických střetů malého človíčka s velkými dějinami sleduje hrdinu v jeho dětských a mladických letech, kdy vysmívaný osamělec, podivín mluvící s duchy a bláznivý vynálezce hledá obtížně své místo na slunci. Jako vyhladovělý student se protlouká Prahou, přičemž se nakonec díky svým „výmyslům“ prosadí. Vrací se do rodného domu, který zadlužil jeho bratr, dům vyplatí, vezme si svou dětskou lásku atd. Uvědomuji si, že jak ve zkratce rekonstruuji dějovou linku, nic tím neříkám o jedinečnosti Stančíkova vyprávění, které je umnou slitinou rozličných vypravěčských stylů a žánrů. Hodně mi to připomínalo atmosféru próz Jana Křesadla, který v devadesátých letech čeřil strnulou převážně autobiografizující hladinu české prózy svými extravagantními nápady a provokacemi. Pasáže o Hnátově kontaktu s dekadentním hnutím a Katolickou modernou jsou komické bonbónky, na jejichž báječnou chuť budu dlouho vzpomínat. Revolver Revue 104 Boček, Evžen: Aristokratka na koni. Brno, Druhé město 2016, 172 stran. Stančík, Petr: Andělí vejce. Brno, Druhé město 2016, 200 stran. Petr Hanuška

Kapela minus123minut v plusu Skupina -123minut se letos po sedmi letech od rozpadu vrátila zpátky na scénu pod názvem minus123minut. Na turné po celé České republice a Slovensku si užívá vydařený comeback. Koncert v Olomouci 27. října byl zastávkou zhruba v půlce jejich turné, a tak byla patrná sehranost celé kapely a radost z hraní. Navíc

frontman Zdeněk Bína podotkl, že Olomouc je jeho milované město a Jazz Tibet oblíbený klub, neboť se v něm seznámil se svou manželkou. Kapela vznikla v roce 1997 a jejím těžištěm se brzy stala dvojice Zdeněk Bína (kytara, zpěv) a Fredrik Janáček (baskytara), po jejich boku se vystřídala řada talentovaných bube-

níků, nyní na tento post usedl Dano Šoltis. Renomé formace získala brilantní a nesmírně přitažlivou fúzí jazzu, rocku, blues, funky či world music. Hned v začátcích kariéry se kapela umístila na prvním místě v kategorii Objev roku cen Akademie populární hudby a před rozpadem v roce 2009 vydala pět studiových alb a jedno koncertní. Poté se Zdeněk Bína soustředil na sólovou kariéru ve spolupráci s basistou Janem Urbancem. Někdejší „minuty“ si vybudovaly silnou posluchačskou základnu zejména díky stylu koncertování, v němž neodmyslitelné místo vždy zaujímala improvizace. A nejinak tomu bylo i tentokrát, Bína dokonce prosil fanoušky, ať se nezlobí, že staré písničky hrají trochu jinak. K tomu ještě dodal: „Jsme zpátky teprve krátce, takže zatím nebyl čas dát dohromady nový materiál. O to víc jsme se ale soustředili na aranže starých písniček. Vyzobali jsme si takové bestofko, a když jsme se na jednotlivé songy podívali s odstupem, zjistili jsme, že spoustu věcí bude lepší udělat moudřeji. Chtělo to místy tah na branku, méně omáčky

a více soustředění na nosné prvky skladeb“. Zaplněný klub i reakce publika (nejen v Olomouci, např. v Ostravě skupina přidala druhý termín k prvnímu vyprodanému koncertu) ukazují, jak je dobře, že členové začali po sedmi letech nečekaně a spontánně spolu znovu zkoušet. Vrátili se v životní formě a s autentickou radostí a energií. Každý tón jejich hudby, doplněný o nosný hlas Zdeňka Bíny, se dere ven, jako kdyby na hraní závisel jejich život. A této pravdy bez afektu si fanoušci nikdy nepřestanou vážit. Podzimní comeback minus123minut není jedinou velkou událostí v hudebním světě mimo střední proud. Do Jazz Tibetu zavítá na začátku prosince znovuzrozená skupina Priessnitz, která vydala (dle jejich slov definitivně poslední) album po deseti letech a u této příležitosti vyrazí na rozlučkové malé vánoční turné. Hudební advent posilní také elektroakustický koncert Tatabojs na stejném místě. Kamila Grmolenská

RECENZE; HISTORIE

37

Bezva ženská na krku - pohodová filmová oddechovka Bezva ženská na krku je nová česká komedie autorů Jiřího Vejdělka, Tomáše Hoffmana a Martina Horského, režiséra Tomáše Hoffmana s hlavními hrdiny v podání Petry Hřebíčkové a Ondřeje Vetchého. Po odhalení nevěry svého bohatého manžela (Jiří Langmajer) se trochu zhýčkaná Eliška (Petra Hřebíčková) rozhodne zásadně změnit život, a i když nikdy neučila, přijme místo učitelky v jednotřídce na malé vesnici. Místo slibovaného bytu jí starosta (Miroslav Táborský) neplánovaně a dočasně ubytuje v domku místního hrobníka Božíčka (Ondřej Vetchý). Nastrojená městská energická dámička a neotesaný pohledný samorost pod jednou střechou… Musím se přiznat, že jsem na tento film šla s lehkou obavou. Nemám totiž ráda sladké jednoduché romantické komedie. A je jedno, zda jsou zahraniční nebo české. Ale byla jsem

příjemně překvapena. Ano, děj je značně předvídatelný, zápletka jednoduchá, malá česká víska na můj vkus vykreslena přehnaně idylicky, ale i přesto jsem se v kině docela bavila.

Z filmu Bezva ženská na krku (zdroj: www.cinemart.cz).

Film se může především opřít o velmi dobré herecké výkony, a to i ve vedlejších rolích. Zajímaví jsou například Pavla Tomicová jako velmi rázovitá žena místního hasiče/kominíka, Tereza Kostková hrající lehce

sarkastickou švagrovou hlavní hrdinky nebo Jiří Langmajer, kterému nafrnění arogantní hejsci prostě sedí. Ovšem šťastnou volbou bylo trio hlavních hrdinů - Táborský, Vetchý, Hřebíčková. Jízlivý, neotesaný drsňák Ondřeje Vetchého, ve kterém se toho skrývá mnohem víc než se na první pohled zdá, je prostě sexy, sympatický a zábavný od první chvíle. Hlavní hrdinka Petry Hřebíčkové si vás postupně získá svou nezdolnou energií, schopností postavit se problémům čelem a koneckonců i tím, že nad svou situací nefňuká a jedná. A problémy hasicí starosta Miroslava Táborského prostě a jednoduše baví. Druhou hlavní věcí, o kterou se film opírá, jsou svižné a vtipné dialogy, mnohdy vyšperkované dost dobrými hláškami. Děj plyne, aniž by tvůrci cokoliv moc

vysvětlovali. Nedozvíte se, jak starosta zjistil, kdo mu do školy poslal školského inspektora nebo jak švagrová Elišky ví, že na hřbitově je hrob se jménem a datem úmrtí Božíčka… Překvapivě to ale divákovi, tedy alespoň mně, moc nechybí. Pro hlavní zápletku to fakticky není důležité a pro navození pohodové nekomplikované atmosféry filmu je to vlastně i výhodou. Také řemeslně je film natočen na velmi dobré úrovni. Kamera, střih i hudba fungují, jak mají. Sečteno a podtrženo, film Bezva ženská na krku je vtipný, pohodový a příjemný s letně romantickou atmosférou a se sympatickými hrdiny. Pokud chcete strávit v kině příjemnou hodinku a půl s nenáročnou a milou zábavou, je to film pro vás. A hlášky jsou bonusem navíc. Vendula Vránová

Přibáňova románová cesta zpět a zase zpátky Téma vyrovnání se s minulostí i se sebou samým je v naší literatuře velmi frekventované. Pří hledání odpovědi na otázku proč často zaznívá argument o společenských změnách, kterými naše země prošla v druhé polovině minulého století. Poúnorový nástup komunismu zlikvidoval tradici masarykovské meziválečné demokracie. Úsilí o zlidštění socialistického zřízení zadupaly do země spojenecké tanky. Nadšené listopadové zvonění klíčů vystřídalo obnovení tržního ekonomického řádu a porevoluční kocovina. Když jsem pročítal román Michala Přibáně (1966) nazvaný Všechno je jenom dvakrát, opakovaně jsem vzpomínal na erbovní román Ludvíka Vaculíka z šedesátých let Sekyra. Poučenější čtenáři si vzpomenou, že do svého venkovského rodiště se navrací z města vypravěč-novinář, který následně hledá odpověď na otázku, proč se generace jeho rodičů (zvláště otců) dopouštěla v padesátých letech ve jménu nastolení nových pořádků tolika násilností. A proč měnila starý a vnucovala nový svět i lidem, kteří s jeho proměnou zásadně nesouhlasili. Cesta za poznáním otcovské viny však byla i procesem vlastního sebepoznání. Michal Přibáň, jinak literární historik Ústavu pro českou literaturu AV ČR a autor řady zajímavých odborných prací, se narodil právě uprostřed obrodných šedesátek. Není tedy překvapením, že hlavní hrdina, mimochodem také novinář, se ve svých vzpomínkách navrací do časů, kdy se společnost nadechovala sílícího svobodnějšího vzduchu, aby zkoumal její postupný přerod ve spolek do kouta zahnaných vystrašenců. V samotném románu to však tak jednoduché není… Nutno podotknout, že čtenáře čeká nesmírně dějově hutný a narativně komplikovaný text a určitou chvíli mu trvá, než se v něm přesně zorientuje. Vedle současných reflexí a komentářů se totiž několik vypravěčů noří do minulosti, která je však prezentována jako právě probíhající současnost. Samotného vypravěče poznáváme jako čtyřicátníka, který opouští svou práci i vyprázdněné manželství. Tentýž hrdina se v příslušných kapitolách proměňuje v malého kluka, jenž prožívá první kamarádství a lás-

ky na horské chatě v Krkonoších. Realitu druhé poloviny šedesátých let a převážnou část let sedmdesátých vnímáme i díky osobním zápiskům hrdinova otce. Reflexe tehdejších zlatých časů dětství se tak zrcadlí nejen skrze dětskou optiku, ale jsou zachyceny i dospěláckou perspektivou, v níž více než problémy klukovského a holčičího světa defilují vztahy mezi jejich rodiči. Právě horská chata se opakovaně stává na přelomu července a srpna místem jejich setkávání. A proměny, které se na ní odehrávají, ať už v osazenstvu chaty či mezi návštěvníky, symbolicky označují změny, které se probíhají i ve společnosti jako režimním celku. Ke slovu se také dostává komplikované téma spolupráce se Státní bezpečností. Zdánlivě jasné písemné indicie, které novináři z vypravěčova okruhu zpracovávají a tisknou na stránkách svých chlebodárců, se v mnoha případech ukáží jako mylné či zavádějící. A vstupují nemilosrdně i do doposud neotřesitelných jistot obrazů, které si s sebou hrdinové knihy nesou o lidech, jež znali jako hodné strýčky. Jsme svědky románové analýzy různorodých cest zrady vlastních etických zásad či ideálů. Díváme se na násilné lámání lidských charakterů zahnaných souhrou náhodně sběhlých okolností do úzkých. Jsme svědky chladného kalkulu a mentální bezskrupulóznosti, které obětem přinesou profesní i osobní neštěstí. Hledá se spravedlivý soudce. Ale kde ho najít? Kdo má právo dnes prohlásit: Jsi vinen! Zasloužíš zavržení a potrestání! Román však přináší ještě jednu zajímavou novinku, která je vlastně avizována v jeho názvu. Na „místo činu“ se totiž navracejí dětští hrdinové těch dávných srpnových a normalizačních časů. Chtějí vědět nejen to, čím pohnul čas, co zachoval a co naopak zatratil. Někteří z nich využívají návratu k tomu, aby chytili druhý dech a hlavně uchopili za pačesy druhou šanci prožít život tak, jak se jim to napoprvé nepodařilo. Tu první šanci dostali i díky kličce, kterou si mohli dovolit samozřejmě jen na stránkách románu. Nebylo by fér vám ji prozrazovat, její hledání nechám na vás. Ale ani tento hypotetický zásah do chodu malých lidských dějin nic neřeší… Jak zaznělo na počátku, Michal Přibáň

je svou profesí literát - teoretik. Román Všechno je jenom dvakrát je jeho románovou prvotinou. Často se stává, že od mistra suché teorie k autorovi plnokrevné prózy vede krkolomná a někdy ve slepé uličce končící cesta. Jeho případ to však není. Trpělivé vrstvení zápisků z roku na rok, střídání vypravěčských perspektiv, četba z ukořistěného otcova deníku,

reportáže z novinářského zázemí činí z románu prostor, v němž se daří odkrývání osobních lidských tajemství i snaze o definování a chápání naší společenské anamnézy. Michal Přibáň: Všechno je jenom dvakrát. Brno, Host 2016, 470 stran. Petr Hanuška

Lidové zvyky, svátky, tradice O svatém Martinu husa nejpěkněji zpívá Svátek svatého Martina se slaví 11. listopadu a je s ním spojeno hned několik zvyků a pranostik. Svatý Martin žil ve 4. století n. l. a byl synem pohanského důstojníka v římských legiích v dnešním Maďarsku, který dal Martina k císařskému jezdectvu. Legenda praví, že jedné chladné noci polonahý žebrák požádal Martina o almužnu. On ale neměl peníze a chtěl tedy žebráka alespoň ochránit před zimou, rozetnul svůj plášť mečem na dvě poloviny a jednu žebrákovi daroval. Druhého dne se mu zjevil Kristus oblečený právě do této poloviny pláště. Pravděpodobně pod vlivem tohoto zjevení se Martin nechal pokřtít a rozhodl se zasvětit svůj život bohu. Po ukončení své vojenské služby odešel do Francie, kde žil 10 let jako poustevník. Nakonec byl jmenován biskupem v Tours, ale i potom žil jako mnich ve své chatrči poblíž řeky Loiry. Svátek svatého Martina patřil v minulosti k nejoblíbenějším v roce. Tento den byl spojován nejen s příchodem prvního sněhu, ale také s posvícením či první koledou, která předznamenávala příchod zimy. K tomuto dni se také vázal termín vyplácení obecních zaměstnanců a čeledi. Lidé, kteří pracovali pro město nebo vesnici (pastýři, ovčáci, učitelé, písaři, biřici, ponocní…) i čeleď u hospodářů, začínali svou službu na svatého Martina a pracovní povinnost trvala celý rok. Během služby dostávali stravu a po roce jim hospodář či obce vyplatili sjednanou odměnu, která se skládala z peněz i z naturálií. Obě strany se mohly dohodnout na prodloužení smlouvy na další rok nebo mohl hospodář přijmout jiného pra-

covníka. Vyplácení mzdy bývalo spojeno s oslavou a hostinou. Oslavy však někdy neprobíhaly hladce. Už ze 16. století se dochovalo mnoho zpráv o nezřízeném chování tzv. martínků, kteří svou mzdu rychle propili. Na svatého Martina se také koledovalo. Obecní služebníci obcházeli domy a vinšovali všeho dobrého a za to dostávali drobné odměny. Koledovali také žáci veršovanými proslovy nebo krátkými žertovnými vystoupeními, aby si vyprosili jídlo a peníze. Nejstarší zprávy o martinských koledách pocházejí už ze 14. století a již v těchto koledách se zpívalo o tučné martinské huse. Připravovat pečenou husu je tedy velmi starý zvyk, který se udržoval mezi bohatými i chudými, ve městech i na venkově. Někde se husa dělila mezi členy domácnosti podle přesného klíče. Například nejmladší pomocník hospodáře dostával husí křídlo, aby při práci lítal, starší pomocník stehno a hospodář si ponechával prsní část. A proč se na svatého Martina připravuje právě husa? S největší pravděpodobností to mám velmi praktické důvody. V tento čas se sháněl dobytek z pastvin a redukoval se jeho stav. To platilo i pro husy, které se chovaly venku mimo hospodářství. A tak bylo v tuto dobu k dispozici množství vykrmených husiček. Oproti starobylé tradici svatomartinské husy, je klasická pranostika zmiňující se o příjezdu Martina na bílém koni úplným benjamínkem. Poprvé se objevuje až koncem 19. století. To o mnoho starší, z přelomu 16. a 17. století, je tato: Po svatém Martině zima nežertuje; přichází sníh i mráz kvaltem. Vendula Vránová

38

HISTORIE

ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST Nový objev v Tážalech Dnešní archeologická zajímavost je opět z blízkého okolí - z Tážal. Během skrývky ornice v místě stavby rodinného domku jsme v říjnu tohoto roku objevili stopy pravěkého osídlení. Pozemek leží přímo u hrany sprašové terasy nacházející se nad nivou řeky Moravy. Tato poloha byla v mi-

nulosti velmi příhodná, protože je nad záplavovým územím, zároveň zde ale lidé mohli využívat blízkou řeku Moravu k obživě - rybolovu. Máme také doklady, že dnešní záplavové území kolem řeky bylo v pravěku využíváno jako pastviny a současně se v okolí nachází velmi úrodná půda k zemědělství. Celá sprašová terasa táhnoucí se od Nemilan až po Dub nad Moravou byla v minulosti bohatě osídlena, nacházíme zde stopy po vesnicích i pohřebištích od mladší doby kamenné, přes dobu bronzovou a železnou až po středověk a novověk. Na ploše budoucího rodinného domku na okraji Tážal jsme prozkoumali 15 objektů představujících pozůstatek po osadě ze starší doby bronzové, z doby před 4 tisíci lety. Objekty představují větší či menší jámy zahloubené do žlutého sprašového podloží. Ty, které v pravěku sloužily jako tzv. zásobnice k uskladnění obilí či potravin, byly hluboké až dva

metry. Vedle těchto jam jsme zde také odkryli kostrový hrob bez přidaných milodarů, podle kterých archeologové většinou určují stáří nálezu. V tomto případě jen víme, že hrob je mladší než jámy z doby bronzové, protože jednu z nich výkop hrobové jámy porušuje. Překvapivý nález se nacházel těsně za hranou skryté plochy a našli jsme ho při průzkumu pozemku pomocí detektoru kovů. V mělké jamce zde těsně u sebe ležely dva spirálovité bronzové náramky ze stejného období jako prozkoumané objekty. Bronzové náramky takto uložené tvoří depot, což si lze představit jako určitý druh votivní oběti bohům, předkům či přírodním silám. Po nálezu náramků se přímo na výzkumu rozproudila debata, zda poměrně úzké náramky (jejich průměr nepřesáhl 8 cm) mohla na ruce nosit dospělá žena. Jak vidíte na fotografii, mohla. Vendula Vránová

DĚJINY A SOUČASNOST Listopadové číslo ĎaSu se v tematické části věnuje počátkům polského státu, takzvanému křtu Polska (966), i jeho pozdějšímu chápání (nejen v samotném Polsku). Proč Polsko mohutně slaví „polokulaté“ výročí 1050 let od křtu Měška? Jde o svého druhu „náhradní oslavy“. Milénium křtu bylo totiž výrazně poznamenáno střetem mezi komunistickým státem a církví. Primas Wyszyński a první tajemník Gomułka se tehdy utkali v klíčovém boji „o duše Poláků“, který výrazně ovlivnil další dějiny lidovědemokratického Polska... A na otázku „O jaké leitmotivy jde v polských dějinách?“ polský historik Andrzej Nowak v rozhovoru odpovídá: „O svobodu a pocit občanství. Pokud se v roce 1157 jeden z rytířů ve Velkopolsku v zakládací listině kláštera označí jako civ es polonis - polský občan, je to něco fenomenálního, výjimečného, a zároveň je to určitý druh zkušenosti, kterou můžeme porovnat s rozvojem šlechtické kultury svobody například v Uhrách (od Zlaté buly), dále pak republikán-

ské kultury, která se v různých variantách rozvine na tak rozmanitých místech jako Machiavelliho Florencie, Nizozemí, Benátky nebo právě šlechtická Rzeczpospolita…“ Netematické články připomínají jednak výročí revoluce v Maďarsku (1956) a jednak výročí narození polního maršála Radeckého (1766). Říjnové číslo očekávejte 14. listopadu. www.dejinasoucasnost.cz Připravila Iveta Coufalová, šéfredaktorka

Foto: 2x archiv autorky

Historický kalendář 1. listopadu 1781 - patent císaře Josefa II. zrušil nevolnictví v českých zemích 2. listopadu 1766 - narodil se Jan Radecký z Radče, rakouský polní maršálek († 5. ledna 1858)

3. listopadu 1901 - narodil se Leopold III., král belgický († 25. září 1983) 4. listopadu 1956 - sovětská vojska vstoupila do Maďarska, aby potlačila maďarské povstání

5. listopadu 1991 - zahynul Robert Maxwell, britský žurnalista a multimilionář (* 10. června 1923)

6. listopadu 1611 - smrtí Petra Voka vymřel rod pánů z Rožmberka 7. listopadu 1811 - narodil se Karel Jaromír Erben, český spisovatel a básník († 21. listopadu 1870)

8. listopadu 1841 - narodil se Jan Otto, český nakladatel († 29. května 1916) 9. listopadu 1301 - zemřel Boleslav I. Surový, svídnicko-javorský kníže z dynastie slezských Piastovců

10. listopadu 1871 - Henry Morton Stanley nalezl ztraceného cestovatele Davida Livingstona poblíž jezera Tanganika

11. listopadu 1951 - američtí vynálezci John Mullin a Wayne Johnson předvedli první videorekordér

12. listopadu 1951 - zemřel Konstantin Biebl, básník (* 26. února 1898) 13. listopadu 1836 - narodil se Jarosław Dąbrowski, polský bojovník za vznik nezávislého Polska († 23. května 1871)

14. listopadu 1941 - zemřel Jaroslav Mezník, viceprezident Podkarpatské Rusi, moravský zemský prezident (* 4. dubna 1884)

15. listopadu 1631 - třicetiletá válka: saská vojska bez boje obsadila Prahu 16. listopadu 1831 - zemřel Carl von Clausewitz, pruský generál a válečný teoretik (* 1. června 1780)

17. listopadu 1231 - zemřela Alžběta Durynská, uherská princezna a světice (* 7. července 1207)

18. listopadu 1926 - George Bernard Shaw odmítl přijmout peníze za Nobelovu cenu

19. listopadu 1711 - narodil se Michail Lomonosov, ruský spisovatel a vědec († 15. dubna 1765)

20. listopadu 1936 - zemřel José Antonio Primo de Rivera, španělský politik a právník, zakladatel Falangy (* 24. dubna 1903)

21. listopadu 1916 - zemřel František Josef I., rakouský císař a český král (* 18. srpna 1830)

22. listopadu 1916 - zemřel Jack London, americký novinář a spisovatel (* 12. ledna 1876)

23. listopadu 1896 - narodil se Klement Gottwald, československý politik a prezident († 14. března 1953) listopadu 1571 - zemřel Jan Blahoslav, spisovatel (* 20. února 1523) listopadu 1431 - Zikmund Lucemburský lombardským králem listopadu 1346 - Karel IV. korunován v Bonnu králem Svaté říše římské listopadu 1701 - narodil se Anders Celsius, švédský vynálezce a astronom († 25. dubna 1744) 28. listopadu 1851 - zemřel Vincenz Priessnitz, zakladatel přírodního léčitelství a lázní Jeseník (Gräfenberg) (* 4. října 1799) 29. listopadu 1626 - zemřel Petr Arnošt II. Mansfeld, vojevůdce, stál na straně protihabsburského odboje (* 1580) 30. listopadu 1966 - Barbados získal nezávislost

24. 25. 26. 27.

ŘÍJNOVÝ KAPSÁŘ Říjen jsme v obci zahájili cyklistickou nehodou s dobrým koncem. Neopatrná cyklistka nešťastně sjela v ulici Zápotočí do koryta potoka. Přivolaní hasiči za pomoci Policie ČR a rychlé záchranné zdravotní služby vše šťastně vyřešili. Škoda VW představila své SUV zvané Kodiaq. Krásné, ale poněkud drahé (i když podle šéfů konkurenčního Seatu levné)! Cena začíná někde kolem 670 tisíc korun.

Fotbalisté Sparty Praha opět „zazářili“! Brankář Koubek a záložník Vácha poslali pomezní rozhodčí ke kuchyňské plotně, místo aby řídily mužský fotbal. Následně byli v tisku označeni za šovinisty. Pravda, pomezní rozhodčí hrubě chybovala v Brně, když neodmávala v poslední minutě jasný ofsajd a Brno tak vyrovnalo na 3:3. Oba hoši si zatrénují s ženskými mužstvy a stanou se ambasadory utkání ženského zápasu Ligy mistrů. Brankář Koubek se kál, neboť doma zřejmě dostal od přítelkyně za vyučenou… Ve středu 5. října jsme vzpomněli nedožitých osmdesátin bývalého českého prezidenta Václava Havla. I když jeho vnímání veřejností bylo různorodé, byla to skutečná intelektuální autorita. V úterý 4. října poprvé zasněžilo. Na vrcholcích Jeseníků a i Beskyd. Mezi Ovčárnou a Hvězdou už museli zasahovat cestáři. Bože, ať zaprší i zasněží do sytosti! I když propad z 25 stupňů na slabých 9 během dvou dnů je trošku ostřejší… Tak máme za sebou volby do krajských zastupitelstev. V devíti zvítězilo ANO, ve dvou sociální demokrati, v jednom lidovci a v jednom Koalice pro Liberecký kraj. Co k tomu dodat? Stále hlouběji se zaplétáme do systému vlády jednoho člověka, resp. firmy. Ještě že valašský lid má zdravý selský rozum… A drobnost. Opět se diskutovalo o smysluplnosti

existence krajského zřízení. Praktičtější se ukázaly okresy, které u nás před více jak 150 let zavedl František Josef I. Tak naši fotbalisté jeli do Hamburku vyloupit zdejší nádhernou padesátitisícovou baštu. Dostali milosrdný nářez 3:0, přičemž si do balónu kopli ještě méně než na EURu v zápase se Španělskem. Ještě že nám zůstávají vzpomínky na Brücknerova slavná vítězství! V Americe zase řádil na východním pobřeží hurikán. Tentokrát se jmenoval Matthews a vyhnal z domovů přes tři miliony lidí. Moravská filharmonie se stará i o své budoucí posluchače. V neděli dopoledne 9. října jsem se svou vnučkou a vnukem navštívil hudební matiné, tentokrát ve znamení hudby a písniček z českých pohádek. Plný sál malých i velkých klientů řičel nadšením! Tentýž den zemřel polský filmový režisér Andrzej Wajda. Dožil se devadesáti let. Lída se vrátila z Prahy, aby oznámila doktoru Martinovi, že je gravidní. Sedmiletá vnučka měla velkou starost, zda je to jeho?! To víš, půl roku byla mimo Protějov! Tak pozor! Nakladatelství xyz vydalo knihu nazvanou Teorie Velkého třesku & filozofie Irwina Williama Deana A. Kowalskiho, z níž by údajně měl radost i velký Aristotelés! Můžete si v ní mj. přečíst o speciálním Darth Vaderově škrcení, o klonování Leonarda Nimoye nebo o umpa-lumpech mezi inženýry. Právě na netu běží desátá série a obliba seriálu neuhasíná! Mezi sitkomy je to velký zázrak! Problém s alkoholem nemají jen lidé! Přiopilí špačci způsobili problémy na rakouské dálnici D2 v úseku mezi Inzersdorfem a Vösendorfem. Kluci se přejedli zkvašených plodů a pak nebyli schopni koordinovat svůj let ani chůzi, takže naráželi do osobních a nákladních vozů. A pak že je alkohol metlou lidstva! V Olomouckém kraji byla podepsána nová opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS. Za kmotra jim šlo vítězné ANO. To jsi opravdu chtěl, voliči? Tak střídání letního a zimního času bylo vládou prodlouženo o dalších pět let. K čemu to, když ekonomické přínosy jsou zcela minimální???

ZLÁ OVCE

Naši fotbaloví rytíři opět uhráli bezbrankovou remízu! Tentokrát s borci z Azerbajdžánu na domácím hřišti ve Vítkovicích. Jedno oko fotbalového fanouška nezůstalo suché! Zlostí! Písničkář Bob Dylan získal v 75 letech Nobelovu cenu za literaturu! Skotsko chystá referendum o samostatnosti jako reakci na Brexit. Česká národní banka chystá konec kurzovních intervencí. Nač se máme nachystat my, kteří se zmítáme mezi tím, co je pro nás lepší a co horší zprávou?! Lumír Kantor (KDU-ČSL) se stal senátorem za náš obvod č. 61. Ve Velkém Týnci porazil konkurenta z ANO 2011 Milana Brázdila o 4%, přitom před týdnem měl o 80 hlasů méně! Zdůvodnění, proč se tak stalo, nechám na politolozích. Každopádně volební úspěch lidovců vyvolal jejich jednání o společné kandidátce se STANem do parlamentních voleb. České basketbalistky vyhrály mistrovství světa ve hře 3x3 v Číně. Jely tam jako outsider, který látal sestavu na poslední chvíli. Nakonec ve čtvrtfinále porazily jedničky z Nizozemska, v semifinále favoritky z USA a ve finále překvapení z Ukrajiny. Jak se ukázalo, nerozhoduje papír, ale odhodlání a neskutečná vůle! Dalajlama dorazil v pondělí 17. října na Forum 2000. Opět jsme čínského bratra moc nepotěšili. A musím pochválit pana ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL), že jej pozval na schůzku, zatímco někteří jiní vládní politikové - kromě náhle přispěchavšího pana Babiše - se od jeho kroku distancovali. Tak člověk se tomu musí smát… Nějaký příživník Josef Eichler se za socialismu vydával za agenta KGB, aniž by uměl rusky. Vetřel se tak i na večírky dobových prominentů, zastupoval „český masokombinát“ i ruský konzulát, kam směřovalo maso z „domovské firmy“. Po listopadu 1989 se proměnil na potomka osvoboditelů Plzně, pracovníka Svobodné Evropy a zastánce živnostníků. To stačilo k tomu, aby se mohl pohybovat v blízkosti americké velvyslankyně. Nyní je o něm natočen dokumentární film. Novodobý obchodník s deštěm. V pražské O2 aréně vystoupil 17. října můj milovaný písničkář Paul Simon. Ve čtvrtek 20. října oslavila 85. narozeniny zpěvačka Hana Hegerová. Supraphon ji při té příležitosti vydal komplet 10 CD. Ve čtvrtek 20. října návštěva Hudebního divadla v Karlíně na muzikálu Carmen. Není to můj oblíbený žánr (holt novodobá opereta, no!), ale pěvecký výkon Lucie Bílé byl důstojný, stejně jako bohatá výprava. V jedné z rolí se převedl i Jiří Korn, ale není to muzikálový pěvec. Cesta vlakem podzimní přírodou byla barevným spektáklem, který rušilo jen hlasité dvouhodinové povídání čtyř mladých lidí. Mladý muž a tři stejně mladé ženy se nejslušněji titulovali v každé druhé větě označením „ty vole“. Proč mi to „vy, vole“ u Voskovce a Wericha nevadilo a u nich mi to rvalo uši???!!! V sobotu 22. října jsem se na pozvání zúčastnil ve svatováclavské katedrále zúčastnil Svatohubertské mše pořádané olomouckým arcibiskupstvím a Řádem svatého Huberta se sídlem na Kuksu. Nádherný duchov-

ní i hudební zážitek! Jen si pořád redefinuji svůj postoj k myslivosti. Kéž by to bylo více společenství ochránců přírody než sbor lovců. Tak v následujících deseti letech budeme totálně přezbrojovat naši armádu! Vše sovětské půjde do šrotu! Bude to stát zhruba 450 miliard korun. A to jsem si myslel, že už nic na skladě od bývalých spojenců nemáme! Vyšla důležitá kniha o našem druhém prezidentovi Edvardu Benešovi z pera francouzského historika Antoine Marése (1950) nazvaná Edvard Beneš. Drama mezi Hitlerem a Stalinem. Proč mě více než „úspěšné hvězdy“ našich dějin (Karel IV., T. G. M.) zajímají ti očividně méně úspěšní (Václav IV., Edvard Beneš)? Že by to bylo tím, že to měli těžší? Tak 22,3% našich občanů se považuje za pravidelné kuřáky. Jsme na desátém místě v EU. Pohoršili jsme si o dvě příčky, ale v porovnání s předchozím výzkumem se podíl vyznavačů tabáku snížil o pět procent. Dalajlámova návštěva má již několikadenní dohru. Prezident republiky potrestal ministra kultury Daniela Hermana tím, že neudělí státní vyznamenání jeho strýci Jiřímu Bradymu, vězni nacistických koncentračních táborů. Je to trapné, nedůstojné gesto hlavy státu. Kolikáté už!? Karolína Plíšková hraje na Turnaji mistryň v Singapuru. Zatím porazila Španělku Muguruzaovou 2:1, teď bojuje s Ruskou Kuzněcovovou… Nic. Prohrála s ní i s Agnieszkou Radwaňskou. A frčí ze Singapuru domů. Zato Slováci prožívají euforii. Dominika Cibulková porazila ve finále světovou jedničku Kerberovou. Státní cenu za literaturu dostal básník Petr Král, za překlad Pavel Dominik (excelentní převoditel prozaického díla Vladimira Nabokova do češtiny). Čtvrtečních oslav 98. výročí od vzniku ČSR na Hradisku se opět zúčastnilo několik stovek malých i velkých účastníků. Dobrý záměr podpořilo i příjemné počasí. Prokletí selfie! V USA narazila do policejního vozu nepozorná řidička. Důvod? Sama sebe fotila během jízdy nahoře bez… Herci Jiří Bartoška a Vojta Dyk vyhlásili týdny občanské nespokojenosti. 29. října 1956 byla zahájena vojenská intervence Izraele do Egypta podporovaná Francií a Velkou Británii s cílem „osvobodit“ Suezský průplav a zamezit výpadům Palestinců. USA a OSN však postup zastavily, neboť ti první se ucházeli o sympatie prezidenta Násira a o strategický vliv v oblasti. Zatímco před několika lety byla izraelská armáda vyzbrojena československými zbraněmi, nyní jimi disponoval egyptský protivník. Lucka Šafářová s Mattekovou-Sandsovou jsou na Turnaji mistryň v Singapuru ve finále deblu! V semifinále porazily Francouzsky Garciaovou a Mladenovicovou 2:0! Ve finále už tak úspěšné nebyly… Česká televize uvádí nový satirický sitcom o naší národní povaze nazvaný KOSMO. Zatím proběhly dva díly. Uvidíme, co nám řekne celek, který je třikrát delší. Ve střední Itálii opět udeřilo zemětřesení. Petr Hanuška