cena 10,- Kč

TÝNECKÉ LISTY Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - dvojčíslo 7-8/2016 - cena 10,- Kč

3 Setkání Týnců 2016 je historií 8 Pivní a gulášové slavnosti se blíží 10 Velký Týnec se stane členem spolku Odpady Olomouckého kraje 32 Čtení na prázdniny

2

ÚVODNÍK, KRONIKA

ČERVNOVÉ KALENDÁRIUM

ČERVENCOVÝ ÚVODNÍK Tak a je to tady! Léto! Prázdniny! Dovolená! Sedím na dvorku a užívám teplého podvečera. Po kamenné dlažbě pobíhají malí černí mravenečci. Bez zjevného cíle, ale když se potkají, tak se obejmou a běží dál. Asi mají taky radost, že začíná léto a šli se před spaním jen tak provětrat. Ale to už je na scéně rozvážný taťka čmelda, který opatrně nalétává ke svému bytu. Díře ve staré cihlové zdi. Za chvíli vystrčí hlavu, rozhlédne se a jako by říkal: dneska bude dlouho světlo, tak dám ještě jednu jízdu, když je to léto. A vyráží na pouť za nektarem, než na louce zavřou krámky. Moje mysl letí chvíli s ním. Jak nevzpomenout básníka Jakuba Demla a jeho přátele z rostlinné říše. Rád jsem ve škole dětem z jeho sbírky předčítával, když jsme probírali přírodní společenstva. Sluníčko už se začíná do mraků klást a náš Joska, ježek, co jsme ho na podzim dokrmovali, nenápadně přicupital k psí misce. Bohatýrsky se krmí. Stařičký dobrák, pes Eduard, složí hlavu na pracky a se zájmem ho pozoruje. Proč ne. Vždyť je léto. Čas výletů, čas přátelství, čas na myšlenky, čas dlouhých pohledů, snění a čtení taky. To všechno a ještě možná trochu víc vám, milé čtenářky a čtenáři, nabízíme v prázdninovém dvojčísle našich i vašich listů. Jak lákavé je vrhnout se po stezce úvah, kdy se z našich listů stanou vaše listy. Ale povinnost velí, abych se tentokráte vydal přímou a tvrdou redaktorskou cestou. Tak jak je to s tím dvojčíslem. V redakci jsme si dlouho lámali hlavu, jak připravit prázdninové vydání, aby se neočetlo hned první měsíc. Po několika hodinovém úporném hloubání, kterýsi z našich redaktorů otevřel okno. A už to bylo. Do redakce jím vletěl starý dobrý almanach. Nadšeně jsme ho přivítali. Naše radost však netrvala dlouho, protože záhy se po okenním parapetu začala procházet antologie. Nějaká ta pera a brka pak byla v tom boji vyrvána. Almanachu se dostalo patřičné péče, ba co víc! Padlo rozhodnutí mu potřít křídla pelem. Tím znakem panenské křehkosti a neopakovatelnosti. To, co příspěvky v almanachu spojuje, je, že ještě nebyly nikde publikovány. Role honicích psů jsme dostali dva, Petr Hanuška a já. On sežene do houfu prózu a já poezii. Raději jsem se tedy proměnil v holubici. A k deseti švarným junákům a rytířům poezie se mi podařilo přinést i jednu královnu Sibylu. Celkem tedy jedenáct apoštolů současné české poezie. Toho dvanáctého jsem záměrně nehledal. Petr se svými úlovky moc nechlubil, ale jednou jsem letmo zahlédl, že měl v kleci skřivánčí, zlatý měsíc. Nu, tak ať vás Týnecké listy doprovázejí k vodě, na horách, v lese, u moře nebo jen tak v podvečer na dvorku. Určitě je ale vezměte o prázdninách na vzduch. A radujte se! Je léto. Stanislav Denk

µ

Foto na titulní straně: Hasiči při Setkání Týnců ve Velkém Týnci, fotografoval Martin Studený

4. června - Den dětí v Čechovicích Týnečák a KŠKS ZO Velký Týnec - hřiště - od 14.00 hodin 7. června - Atletická olympiáda žáků základních škol mikroregionu Království areál ZŠ Milady Petřkové - od 8.30 hodin 8. června - 12. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec společenský dům - 16.30 hodin 9. června - O pohár starosty obce - atletické závody areál ZŠ Milady Petřkové - od 8.30 hodin 11. června - Fotbalový turnaj benjamínků TJ Sokol Velký Týnec - fotbalový areál - 10.00 hodin - Dětský den ve Vsisku rodiče a přátelé ze Vsiska - 14.00 hodin 11.-12. června - Mistrovství světa v estetické gymnastice 2016 Městská hala, SK Královo Pole, Brno – 14.30 hodin 18. června - Setkání Týnců v Týnci s tvarůžkovými hody 2016 Obec V. Týnec, společenské a sportovní organizace zámecká zahrada, areály ZŠ M. Petřkové, MŠ V. Týnec, TJ Sokol a SDH V. Týnec - od 9.00 hodin 22. června - Rozloučení dětí s mateřskou školou obřadní síň OÚ Velký Týnec - 15.00 hodin 25. června - Hasičský dětský den SDH Velký Týnec - areál hasičské zbrojnice – 14.00 hodin 29. června - 18. zasedání mikroregionu Království Majetín - 9.00 hodin

DALŠÍ UDÁLOSTI První červnový den převzala firma MS Stavby Olomouc-Nedvězí staveniště, kde bude realizována stavba dotovaná Ministerstvem zemědělství ČR a Olomouckým krajem Oprava havarijního stavu kanalizační stoky XXIVa. Na fotbalovém hřišti TJ Sokol Velký Týnec proběhl turnaj nazvaný Samaritán 2016. Jak název napovídá, sešli se na něm hráči, kteří využívají služeb organizace pomáhající lidem bez domova.

Dne 4. června proběhlo v 13.00 a 13.30 hodin tradiční vítání dětí. Obec do svého svazku přivítala 14 malých spoluobčánků. Dne 13. června se starosta obce zúčastnil jednání Výboru pro rozvoj Olomouckého kraje. Dne 14. června proběhla kolaudace akce Dostavba kanalizace v Čechovicích. Bez závad. Dne 20. června se starosta obce zúčastnil jednání Rady mikroregionu Království.

POČASÍ

Chcete mít

INZERCI

v Týneckých listech? Tak pište na [email protected] nebo volejte 585 151 111

Teplo bylo, i trochu zapršelo. Letošní červen byl teplotně příjemný, jen ty rozumně vydatnější srážky se nám vyhýbají. První dekáda. Noc: 14, 13, 15, 12, 14, 10, 13, 12, 14, 14. Den: 22, 23, 14, 19, 20, 24, 16, 27, 21, 17.

Druhá dekáda. Noc: 12, 10, 17, 14, 16, 10, 18, 12,5, 16, 15. Den: 13, 16, 24, 24, 12, 19, 16, 19, 21, 17. Třetí dekáda. Noc: 14, 14, 18 … Den: 17, 23, 28 …

Kroniku připravil Petr Hanuška TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 7-8 vyšlo v červenci 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: starosta@velky tynec.cz, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@velky tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce.

Foto: archiv redakce Vendula Vránová šéfredaktorka

Petr Hanuška redaktor

Stanislav Denk redaktor

Kamila Grmolenská redaktorka

Vojtěch Hrudník dopisovatel

Andrea Thunová redaktorka

Pavel Peňaška grafik

Eliška Tomečková redaktorka

OBECNÍ SERVIS

3

Starostovo slovo Dotační programy posledních let A tak při různých příležitostech odpovídám na jednu otázku: Pane starosto, jak propagujete získané dotace z našich fondů? Říká se tomu publicita, a já musím dohledávat v Týneckých listech, kdy jsem o té které dotaci psal. Přiznám se, že vždy najdu jednu nebo maximálně dvě zmínky. Je mi totiž do jisté míry „trapné“ opakovaně psát o věcech, o nichž jsem vás již informoval. Ale zákon to vyžaduje, budu se muset podle toho zařídit. Proto mi dovolte učinit takovou malou dotační rekapitulaci z posledních let.

V programu ROP Střední Morava jsme v letech 2013-15 realizovali projekt Revitalizace centra obce Velký Týnec. Jeho celkové náklady dosáhly výše 4.310.551,- Kč. Týkal

se oživení „mrtvých“ míst u kina či při chodníku směřujícímu do areálu mateřské školy. K atraktivním součástem patří stavba kašny, krytého mostku přes Beroňku či instalace herních prvků. Prostor před zdravotním střediskem byl také doplněn o tzv. městský mobiliář. Součástí projektu byla i instalace bezbariérového přístupu do budovy.

Velký projekt jsme řešili na SFŽP. Nesl název Velký Týnec - intenzifikace a rozšíření ČOV. Celkové náklady dosáhly výše 25 milionů Kč, z toho dotace 16.492.115,Kč. Stavěli jsme, kolaudovali a zkušebně provozovali v letech 2013-16. Nyní jsme již v režimu běžného pro-

12. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec Mezi nejpodstatnější závěry z 12. jednání týneckých zastupitelů bylo projednání a přijetí Rozhodnutí o poskytnutí dotace na akci Velký Týnec oprava havarijního stavu stoky XXIVa z programu Ministerstva zemědělství ČR. Obec díky tomu získala 1,7 milionů Kč, což tvoří 50% z celkových nákladů. Dne 24. června zasedalo Zastupitelstvo Olomouckého kraje, které mělo schválit naši žádost o spolufinancování akce v hodnotě zhruba 800 tisíc Kč. Zastupitelé dále vybírali firmy na zajištění TDI během stavby Revitalizace Hasičské zbrojnice Velký Týnec (SAFETY PRO s. r. o. Olomouc za cenu 89.298,- Kč vč. DPH), dále na akci Napojení místní komunikace Velký Týnec - Vsisko (SISKO s. r. o. Přerov za cenu 255.548,- Kč vč. DPH) a na projekt Úřadovna OÚ Vsisko - výměna oken a dveří (PMT Stav CZ s. r. o. Olomouc za cenu 107.623,69 Kč bez DPH). Schválili také výši úplatku v Mateřské škole Velký Týnec na školní rok 2016-17 ve výši 300,- Kč/dítě/měsíc. Projednali a schválili Smlouvu o přístupu Obce Velký Týnec do Spolku odpady Olomouckého kraje (o problému se podrobněji píše na jiném místě tohoto vydání TL). Projednali a schválili i zhotovení studie Koupacího biotopu Čechovice (Inženýrské a dopravní stavby Olomouc a. s. za cenu 54.450,- Kč vč. DPH). V rámci diskuse mj. padly dotazy týkající se rekonstrukce, resp. dostavby posledního úseku chodníku v ulici Masarykova. Prozatím nebyl stanoven přesný termín realizace, protože zastupitelé obce upřednost-

nili v tomto roce zahájení rekontrukce chodníků a komunikace v ulici Komárov, která je v daleko horším technickém stavu než zmiňovaná chodníková spojka mezi rodinnými domy č. p. 72 – 77. Dále se hovořilo o sečení trávy na obecních pozemcích. Jeden z přítomných občanů si stěžoval na příliš častou frekvenci likvidaci trávy a tím na plýtvání obecními finančními prostředky. Starosta obce obhajoval stanovisko vedení obce, že tráva je sečena podle aktuálního vzrůstu. Cílem udržovacích prací je, aby byla obec uklizená po všech stránkách a na všech místech. Zároveň si však uvědomuje, že není možné z kapacitních důvodů sekat na všech místech obce zároveň, takže někde je tráva vzrostlejší, někde nižší. Občané si dále stěžovali na parkování automobilů na chodnících, zvláště v ulici Masarykova. Přítomný obecní policista slíbil, že zintenzivní jednání s viníky, kteří jednak blokují plynulý průchod chodců po chodníku, resp. poškozují jeho technický stav. Zajímavou kapitolou je i návoz, resp. podivná ztráta palivového dřeva k veřejnému ohništi na Hradisku. Obec vychází vstříc uživatelům tím, že jim poskytuje dřevo zcela zdarma. Podle neověřených svědectví některých spoluobčanů dřevo není páleno, ale „přemisťováno“ zahrádkáři ze sousední osady na jejich pronajaté pozemky. A nejčerstvější zpráva z Hradiska: neznámý vandal zcela zničil napojení na elektrickou síť, které je umístěno za památníkem. Chce se mi napsat: marnost nad marnost…

Stránku připravil Petr Hanuška

vozu a po předání závěrečného vyhodnocení. V rámci OPŽP jsme získali čisticí stroj. Projekt nese název Snížení prašnosti v obci Velký Týnec, jeho realizační část probíhala v období 2013-15 a celkové náklady dosáhly výše 2.068.979,- Kč.

Ministerstvo životního prostředí k nám bylo vlídné i s přijetím projektu Přírodní zahrada v mateřské škole. Realizační doba 2015-16, náklady ve výši 1.208.950,- Kč, z čehož jsme hradili částku 10%. Nádherné přírodní herní prvky zkrášlily školní zahradu, takže děti mají na čem dovádět. Z programu SFŽP pocházejí i finanční prostředky na akci Zateplení a výměna oken MŠ Velký Týnec. Celkové náklady činily zhruba 3,5 milionů korun, přičemž dotace 1.821.222,- Kč. Jak vypadají nový

kabát i zánovní okna, můžete vidět sami, takže jakýkoliv popis je nadbytečný.

Před několika dny jsme zkolaudovali Dostavbu kanalizace v Čechovicích, na níž jsme získali prostředky z Ministerstva zemědělství ČR a Olomouckého kraje. Stavba dosáhla nákladů výše 12 mil. Kč, přičemž dotační příspěvky pokryly 80% nákladů. Před zahájením je Oprava havarijního stavu kanalizační stoky XXIVa v ulici Tovární. Donátory jsou opět Ministerstvo zemědělství ČR a Olomoucký kraj. Z Prahy přiteče zhruba 1,7 mil. Kč, z Olomouce necelých 800 tisíc, stejná částka bude přiložena z obecní pokladny.

Setkání Týnců v Týnci je historií! V sobotu 18. června se v naší obci potkali zástupci deseti Týnců z celé České republiky.

Foto: P. Hanuška Slavnostní den provázelo nádherné počasí a spousta sportovních a kulturních aktivit. Týnečáci hráli malý

fotbal, badminton, stolní tenis, tenis i plážový volejbal. Soutěžili v netradičních hasičských disciplínách. Na zámku mohli poslouchat vystoupení mnoha hudebních souborů rozličných hudebních žánrů. Národopisný soubor Týnečáci oslavil třicet let svého trvání, o pět let kratší dobu působí hudební skupina Syrinx. O spokojená bříška se starali členové fotbalového oddílu TJ Sokol, kteří v zámeckých stodolách nabízeli tvarůžkové pochoutky. Poděkování patří i kuchařkám ze ZŠ Milady Petřkové, jež připravily oběd pro hostující účastníky. Děkuji všem za vzornou přípravu!

Nová poštovní schránka

Foto: P. Hanuška V průběhu června vyrostla před budovou Obecního úřadu krásná poštovní schránka z dílny kovářských mistrů z místní firmy LOLA Nováček.

4

OBECNÍ SERVIS

V měsících červenci a srpnu blahopřejeme k životním výročím těmto spoluobčanům červenec

srpen 87 let František Koutný, V. Týnec

Chcete mít

inzerci

86 let Ludmila Baďurová, V. Týnec 85 let Evžen Hutka, V. Týnec

v Týneckých listech? Volejte nebo pište 585 151 111 [email protected]

Týnecké informatorium

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30

Červenec 2016

Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585 Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585 Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585 Účetní obce - Radana Procházková ................... 585 Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585 Obecní policie Velký Týnec ............................... 725 Elektronické adresy: [email protected], [email protected]

80 let Vlastimil Hrudník, V. Týnec 65 let Anežka Hrudníková, V. Týnec

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 110 119 111 115 118 114 116 112 540

1. 2. 8. 9. 15. 23. 29. 30.

7. 7. 7. 7. 7. 7. 7. 7.

Letní kino v zámecké zahradě - Sedm statečných Kavárna pod širým nebem v Čechovicích Letní kino v zámecké zahradě - Vlk z Wall Street O pohár starosty obce v hasičském sportu Letní kino v zámecké zahradě - Gankster Ka VIII. Pivní a gulášové slavnosti Letní kino v zámecké zahradě - Jak básníci čekají na zázrak Setkání seniorských tanečních skupin

Srpen 2016 5. 12. 13. 19. 20. 26.

8. 8. 8. 8. 8. 8.

Letní kino v zámecké zahradě - Teorie Tygra Letní kino v zámecké zahradě - Spectre Srpnová noc /zábava/– TJ Sokol Velký Týnec Letní kino v zámecké zahradě - Strážci galaxie TFC v hasičském sportu Letní kino v zámecké zahradě - Učitelka

OBECNÍ SERVIS

NOVÉ KNIHY

Čtenářský deník

Nové knihy v Místní knihovně Velký Týnec 1. Adler-Olsen, Jusi: Nesmírný 2. Češka, Stanislav: Případ zrazeného krále 3. Dán, Dominik: Popel všechny zarovná 4. Grebe, Camilla: Než jsi zemřel 5. Chamberlainová, Mary: Švadlena z Dachau 6. Kessler, Leo: Pro trochu slávy 7. Kinney, Jeff: Deník malého poseroutky 8. Krauss, Irma: Otrávené štěstí

9. Liška, Vladimír: Zločiny a tragédie v čes. dějinách 10. Obermannová, Irena: Láska 11. Parks, Adele: Tady a teď 12. Pavone, Chris: Nehoda 13. Slaughter, Karin: Krásný holky 14. Tainová, Tamara: Ve znamení sovy 15. Tucker, K.A.: Jedna malá lež 16. Žáček, Jan: Dokud se nevrátí

aneb poslední přírůstky v týneckých knihovnách Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou každý měsíc zásobovány novými přírůstky, jejichž seznamy vycházejí pravidelně na stránkách Týneckých listů. Z novinek tentokrát vybíráme dva tituly s námětem z minulého století. Audrey Magee - Slib

Připravila Marta Ivančíková

Zámecká galerie pro jeden obraz Naše galerie zahájila nový výstavní cyklus současného výtvarného umění. Tematicky ani technicky není nijak omezen. Jsme připraveni uspořádat výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci. Představení vystaveného obrazu Kosatec, autorka Bronislava Šnajdrová Minimalisticky pojednaná tempera v duchu japonských básní haiku. Autorka rezignuje na doslovnost vyjádřené květiny a zachycuje z ní jen fragment. Něco, co oko zachytí při rychlém letmém pohledu. Plocha obrazu však s tímto fragmentem pracuje opačně. Na obraz jsme zvyklí se dívat dlouze a zpytavě. Ve chvíli, kdy se vjem naplní pozorováním křehkých gestických tahů štětce. Vaše fantazie spolehlivě obraz dotvoří. V té chvíli už na něm budete vidět svůj kosatec. Obraz se tak stává klíčem k vašemu vnitřnímu zraku. Všechny zájemce o umění srdečně zve Stanislav Denk

jáků na dobytých územích a toho, co je člověk ochoten udělat pro to, aby přežil. V neposlední řadě kniha potvrzuje, že pozitivní myšlenka, víra a naděje jsou nejbytostnější a nejdůležitější součástí nás samotných. Někdy ale ani to nestačí. Praha, Pavel Dorovský - Beta 2015, 272 stran. Stephanie Lehmann – Butik na Astor Place

OBRAZY PŘÁTEL

Foto: S. Denk

5

Voják wehrmachtu Peter Faber se na dálku ožení s dívkou, již nikdy neviděl, ale dostane se tak alespoň na několik dní z východní fronty. Ona se za něj vdá kvůli důchodu válečné vdovy, který by v případě jeho smrti dostávala. Při krátkých líbánkách v Berlíně však mezi nimi vznikne silný citový vztah, který jim dává naději, že to vše má přece jen nějaký smysl. Vzájemné pouto je v následujících letech drží doslova při životech. Vývoj v závěrečných měsících války jim oběma (a každému z jiných důvodů) jejich sen o společném životě notně zkomplikuje. Příběh zaujme čtenáře nejenom perspektivou vyprávění (o obléhání Stalingradu z pohledu německého vojáka jsem ještě nečetla), ale i líčením chování německých a ruských vo-

Amanda vlastní butik na Astor Place v New Yorku a její největší vášní je probírat se hromadami retro oblečení, v nichž občas narazí na opravdový poklad. Její poslední úlovek je deník zašitý v rukávníku. Deníkové zápisky pocházejí z roku 1907, kdy Olive přichází na Manhattan, aby si splnila sen - stala se nákupčí ve velkém obchodním domě. Jenže New York počátku 20. století nezávislým ženám moc nepřeje. Stále jsou považovány pouze za mužův doplněk, v restauraci mají vyčleněné stoly, chodit do zaměstnání rozhodně není běžné, neměly by samotné ani cestovat a rady ohledně intimních problémů marně hledají v knihách. Amanda postupně rozkrývá Olivin příběh plný nečekaných zvratů, které jsou pro ni impulsem, aby i ona udělala zásadní změny ve svém životě. Kromě jiného se seznámí s novým mužem a zjistí, že i toto se děje jen díky Olive. Přes propast jednoho století se propojí životy dvou mladých žen, které bojují každá ve své době za důstojně prožitý život. Ačkoli se nikdy nepotkaly, překvapivé vyústění naznačuje, že pouto mezi nimi je silnější, než se původně zdálo. K celkové autenticitě příběhu dopomáhají dobové fotografie New Yorku dokreslující reálná popisovaná místa. Praha, Metafora 2015, 400 stran. Kamila Grmolenská

6

OBECNÍ SERVIS

OBECNÍ POLICIE INFORMUJE Jak chránit svůj majetek Rady jak předejít vykradení domů a bytů Nejen letní měsíce jsou z hlediska vloupání do obydlí nejrizikovějším obdobím roku. Každý z nás se může pokusit bezpečnost obydlí ovlivnit tím, že bude dodržovat obecně doporučovaná organizační opatření. Navíc je vhodné částečně korigovat své obvyklé jednání a návyky. K zamyšlení vám přispíváme následujícími doporučeními: Řádně uzamykejte vhodně označený objekt Odcházíte-li z vaší domácnosti, třeba jen na krátkou dobu, vždy zavírejte všechna okna a uzamykejte všechny dveře. Neschovávejte nikdy klíče pod rohožku ani do květináče. Na vizitkách u zvonků, na schránce a na dveřích uvádějte vaše příjmení bez titulů a nejraději v množném čísle. Neupozorňujte zbytečně na vaši nepřítomnost O svém odjezdu informujte pouze nejužší okruh lidí, kterým věříte. Požádejte někoho, komu důvěřujete, aby v době vaší nepřítomnosti dohlédl na obydlí - větral, zaléval květiny, sekal trávník, pravidelně vybíral schránku na dopisy apod. Nikdy nenechávejte na dveřích vzkazy, které mohou prozradit vaši nepřítomnost. Dobu své nepřítomnosti neuvádějte ani ve sdělení na vašem telefonním záznamníku nebo na společenských sítích na internetu. Vhodné je si v bytě instalovat elektronické zařízení, které umožňuje v nepravidelných časech zapínat světla, televizi atd. a tak udržovat zdání, že byt je obydlen. Udržujte přehledný prostor před objektem Nezapomínejte na dobré osvětlení před objektem. Díky lepší viditelnosti mohou tak i vaši sousedé snáze kontrolovat, zda je vše v pořádku. Dbejte na to, aby keře a stromy nezakrývaly značnou část objektu. Keře vhodně prostřihávejte, abyste zlodějům neusnadnili případné vloupání tím, že jim poskytnete možnost pracovat ve skrytu. Nevystavujte zbytečně cenné předměty, nehovořte o nich, chraňte je

Nechlubte se před cizími lidmi tím, co máte doma cenného (ani na internetu). Drahé cennosti ukládejte do sejfu v bance. Pokud chcete přechovávat cennosti doma, nenechávejte je na jednom místě - uložte je na různých těžko předvídatelných místech v bytě nebo si pořiďte trezor. Večer zatahujte závěsy nebo rolety, aby k vám do bytu bylo co nejméně vidět. V odpadcích nenechávejte obaly od nových výrobků a spotřebičů.

Udržujte dobré vztahy se sousedy Udržujte dobré vztahy se sousedy, se kterými si pak vzájemně můžete poskytovat služby zvyšující bezpečnost vašeho obydlí. Všímejte si podezřelých osob v blízkosti obydlí. Do svého bytu vpusťte jen osoby známé a důvěryhodné. Mějte se na pozoru před lidmi, kteří chodí ode dveří ke dveřím a nabízejí všelijaké služby, prodej různého zboží či možnosti slušného zisku. Mohou to být i tipaři.

Označte své cennosti, připravte jejich soupis a nechte je pojistit Poznamenejte si sériová čísla a zvláštní označení svých cenných předmětů, elektronických výrobků apod. Sepište seznam těchto předmětů a pečlivě ho uschovejte. Cennosti si vyfotografujte. Tato opatření usnadní nalezení a identifikaci předmětů v případě odcizení a ulehčí tak práci pojišťovně a policii.

Co dělat je-li byt, rodinný dům přesto vykraden? Pokuste se i v takové nepříjemné situaci zachovat klid, nevstupovat bezhlavě do objektu. Možná je tam ještě zloděj, který by mohl ve stresu použít i zbraň. Ihned vloupání ohlaste na Policii ČR a vyčkejte jejího příjezdu. Nikdy neuklízejte po zlodějích - tím poničíte stopy, které mohou být vodítkem pro policii a pojišťovnu. Do

Ilustr. foto

Udržujte pořádek na pozemku a před domem Udržovaná zahrada s posekaným trávníkem vytváří dojem, že je v domě někdo stále přítomen. Na zahradě nenechávejte volně ležet nářadí, sekačku nebo žebřík. Mohou vám být snadno odcizeny, přístupný žebřík dokonce může případnému zloději umožnit snazší vniknutí do vašeho objektu. Ukládejte a uzamykejte tyto předměty v uzavřených prostorách.

Mgr. Filip Raclavský strážník obecní policie Velký Týnec 725 544 540 [email protected] Úřední hodiny: pondělí 10:00 - 17:30 úterý 9:00 - 12:00 středa 9:00 - 12:00

Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec naleznete na www.velkytynec.cz

protokolu uveďte každou maličkost, může být důležitá pro vypátrání zloděje a věcí. Na tato, vcelku jednoduchá bezpečnostní opatření, musí co nejdříve navázat vaše rozhodnutí o zvýšení zabezpečení svého obydlí. Při rozhodování o volbě opatření k vyššímu zabezpečení vašeho majetku je vhodné posoudit následující informace: Základem každého zabezpečení domova jsou pořádné bezpečnostní dveře. Mechanické zabezpečení tvoří hlavní jednotku celého komplexního zajištění bezpečnosti domu spolu s adekvátním bezpečnostním zamykáním. Na druhou stranu není nezbytné přehánět nákup bezpečnostních dveří, pokud hned vedle je obyčejné nezabezpečené okno, přes které se do domu zloděj dostane snadno a rychle. Okna zajistěte kvalitní zavíráním, případně i řetízkem, který okno chrání nejen před nehodami dětí, ale i před nezvanými návštěvami. Do okna můžete nechat vsadit i mříž. I když v případě vzniklého požáru může být mříž pro změnu spíše pře-

kážkou. Bezpečnostní fólie jsou velice praktickou záležitostí, která okno zabezpečí před pokusem se dovnitř prorazit. Pes - ať je jakýkoliv; zloději je nemají rádi a raději se jim vyhýbají. Venkovní osvětlení domu, dvorku nebo zahrady spojené s pohybovým čidlem. Spínací večerní osvětlení interiéru s možností automatického nastavení doby zapínání. Zmaťte zloděje automatickým rozsvěcením světel. Pozor, ale je potřeba, aby se rozsvěcovalo pokaždé v jinou dobu! Napodobenina kamery - kamerový systém je skvělá záležitost, která pomůže ochránit dům, ale kolikrát postačí pouze psychologický efekt vytvořený pomocí napodobeniny kamery. Elektronické zabezpečovací systémy (EZS) a alarmy se stávají pomalu samozřejmou součástí našich domovů a mají velký podíl na zabezpečení domu. Můžete zvolit komplexní řešení pro celý dům nebo můžete zabezpečit pouze jeden uzlový bod v domě (hala, předsíň, křížení chodeb). Zabezpečovací firma vás vždy bude přemlouvat ke komplexnímu řešení s umístěním pohybových čidel téměř do každé místnosti, ale rozhodnutí je na Vás. Pokud nechcete nebo nemůžete utratit velkou částku, je i částečné zabezpečení lepší než žádné. Navíc komponenty zabezpečovací techniky lze postupně dokupovat a můžete tak budovat svůj systém postupně. Při objednávání EZS dávejte přednost zabezpečovací firmě, která se prokáže patřičnými oprávněními, má dobré reference a provádí komplexní služby. Vyžádejte si více nabídek od různých firem (solidní firmy je nabízejí bezplatně). Nechte si vysvětlit vše, co je vám nejasné. Zajímejte se také o vazbu zvolené certifikované techniky na pojistné podmínky pojišťoven; popř. pojišťovny, u které máte sjednané pojištění majetku a domácnosti. K zabezpečení cenných věcí jsou vhodné trezory. Nemusí jít přímo o typické zazděné trezory. V současné době je více možností, jak uchránit svůj majetek. Existuje možnost vytvoření různých falešných zásuvek a skrýší, které jsou od ostatního zařízení v domě k nerozeznání. Důležité je, aby o skrýši nevědělo příliš mnoho osob, a současně myslet na to, aby v případě, že se vám něco přihodí, mohla rodina skrýš objevit. Jestliže však vlastníte věc značné hodnoty, potom je nejvhodnější uložit ji do bezpečnostní schránky v bance. Navštivte nejbližší poradenskou místnost Policie České republiky nebo kontaktujte vašeho strážníka obecní policie, se kterým můžete konzultovat svoji situaci. Filip Raclavský

OBECNÍ SERVIS

7

10x se zastupiteli V návaznosti na předchozí otázku bych chtěl pokračovat v rozšiřování zeleně. Například kolem nové školy a přilehlých sportovišť. Rád bych omezil masivní výstavbu v obci. Už žádné velké celky domů, ale pouze individuální výstavby. Co Vás v poslední době nejvíce pobavilo? Ne pobavilo, ale potěšilo. A to je narození mé první vnučky Gábinky. Co Vás v poslední době nejvíce naštvalo? Je to nesnášenlivost několika málo občanů ke svým sousedům a svému okolí. Sousedé by si měli vypomáhat a navštěvovat se. Aspoň tak to ještě stále chodí u nás v Komárově, kde bydlím. Kde a jak trávíte pracovní čas? Pracovní čas trávím v místě bydliště. Mám na starost pitnou a odpadní vodu v obci. To znamená, že mým úkolem je dodávat do vodovodního řádu dostatek ošetřené pitné vody a další mou povinností je odvádění dostatečně vyčištěné vody z čistírny odpadních vod do recipientu. Po pracovní době ještě jezdím montovat žaluzie, sítě proti hmyzu, markýzy atd. Jak trávíte volný čas? Mou největší zálibou jsou procházky

Foto: P. Hanuška Rádi bychom vám přiblížili Zastupitelstvo obce Velký Týnec ustanovené dne 5. listopadu 2014. Do konce volebního období vám představíme prostřednictvím ankety postupně všechny zvolené zastupitele. Tentokráte jsme oslovili pana Jiřího ŠTENCELA. Jak dlouho bydlíte ve Velkém Týnci? Odkud pocházíte? Ačkoliv jsem se narodil v Olomouci, většinu svého dětství jsem strávil v Litomyšli, kde jsem chodil osm let na základní školu. Litomyšl mi imponuje dodnes a velmi rád se tam vracím. Když jsme se s rodiči přestěhovali do Velkého Týnce, začal jsem chodit do naší základní školy až do 9. třídy. Z toho vyplývá, že jsem „Týnečákem“ rovných 40 let.

Co se Vám ve Velkém Týnci nejvíce líbí? Líbí se mi a myslím, že nejen mně, ale každému kdo do Týnce zavítá, čistota a upravenost obce. Mám na mysli hlavně ozelenění veřejných ploch pod vedením našeho dvorního zahradníka Ladislava Kuchaře. Všímám si, jak od jara do pozdního léta všude něco kvete. Jsem rád, že i když se v poslední době muselo vykácet hodně starých stromů, tak se myslí i na výsadbu. Samozřejmě velice kladně hodnotím počet a kvalitu kulturních akcí pořádaných v zámecké zahradě. Tyto prostory nám může závidět leckterá sousední či vzdálenější obec. Co byste chtěl jako zastupitel zlepšit?

po lese, nejraději s plným košíkem hub. Na tuto činnost jsem ochoten obětovat značnou část své dovolené. Čím jsem starší, tím méně snáším horká léta. Proto mě už tak neláká např. dovolená u moře. Jako syn zahradníka jsem získal vztah k půdě, a tak si dokážu odpočinout na naší zahrádce. V poslední době se mimo obvyklé plodiny věnuji pěstování melounů, u kterých mám překvapivé výsledky. Máte nějakou oblíbenou knihu? V poslední době jsem četl Čekání na bílou smrt od Steva Lovečka Lichtaga a Vojáka Suhrena od Georga Von Der Vringa. Smotlachův atlas hub pročítám každou houbařskou sezonu. Máte nějaký oblíbený sport (pasivně či aktivně)? Sportovně naladěn zrovna moc nejsem. Pasivně mě zajímají sporty, které voní benzínem. Občas navštěvuji týnecký fotbal, ale musím podotknout, že mě tam víc táhne výborná makrela, než sportovní výkon. No a aktivně mám rád zimní procházky na běžkách. A už jsem zase v lese. Akorát v zasněženém a bez košíku plného hub. Za rozhovor děkuje Kamila Grmolenská

Vlčnovjanka

Andrea Andrei

Michal David revival

Legendy se vrací

Bluesberg

SKAUTSKÉ OKÉNKO Společně proti leukémii!

Starší skauti z Velkého Týnce – roveři, se již pravidelně účastní celostátní humanitární akce Společně proti leukémii. Tuto akci pořádá Junák Český skaut ve spolupráci s Nadací pro transplantaci kostní dřeně. Nejedná se o typickou sbírku, kde někdo obchází a žádá o peníze. Tato sbírka je právě jedinečná v tom, že skauti jsou na benzínových pumpách a nabízí řidičům umytí předních skel. Ti mohou pak za odvedenou

práci přispět do zapečetěných kasiček libovolným obnosem. Ptáte se, kam peníze putují a k čemu jsou využity? Slouží převážně k rozšiřování registru dárců kostní dřeně. Po rozpečetění kasiček jsou odeslány na účet Nadace a jsou využívány pro hrazení vstupních vyšetření při zápisu do registru dárců kostní dřeně. Vstupní vyšetření totiž není hrazeno ani státem ani žádnou zdravotní pojišťovnou. Výtěžek z letošní sbírky v Olomouci je 51.311 Kč, což je velmi pěkná částka. Za celou historii této akce se v celé ČR vybralo již přes 8 a půl milionu korun! Tomáš Bartek

Závod vlčat a světlušek Letošní jaro bylo pro nejmenší členy našeho skautského střediska ve znamení Závodu vlčat a světlušek. Závod pro věkovou kategorii 6 až 12 let se koná každé dva roky, je to závod družinový (kolektiv dětí, které mají pravidelné týdenní schůzky) a má postupový charakter. Nejprve se konají základní kola, která v regionech pořádají skautská střediska. Z nich mohou nejlepší družiny postoupit na krajská kola a z nich ti úplně nejlepší do celostátního kola. Letošní základní kolo pro Olomoucko pořádalo naše středisko Ladislava Ruska a proběhlo v lese u Doloplaz. Tam se 7. května sjelo celkem 28 družin kluků a holek, kteří se vydali do tematického závodu s názvem Alenka v říši divů. Na trati bylo připraveno celkem 8 stanovišť a na nich družiny plnily úkoly zasazené do filmového příběhu malé Alenky, která uvízla v říši divů. O jaké úkoly šlo? Byly zaměřeny především na zručnost, řešení krizových situací, první pomoc, komunikaci, luštění šifer a další praktické úkoly prověřující schopnosti a dovednosti členů družin. Zpestřením bylo zcela jistě sta-

noviště s rafty a plnění úkolu na hladině Tršické přehrady. Pro družiny, které čekaly na start nebo se již měly závod za sebou, byly nachystány doplňkové aktivity. Jak závod dopadl? V kategorii světlušek zvítězily Veverky z olomouckého oddílu Šotci, v kategorii vlčat zvítězila Vlčata ze sedmičky, sedmého oddílu Olomouc. Druhá místa v obou kategoriích obsadily družiny z našeho střediska a to konkrétně Berušky (Poutníci Čechovice) a Veverky (Velký Újezd). Obě tyto naše družiny postoupily společně s třetími Bleškami (Andromeda Velký Týnec) do krajského kola. Krajské kolo se konalo v Kojetíně. Na něm se našim družinám již tolik nedařilo a do celostátního kola, které se uskuteční v září v Novém Městě nad Metují, bohužel nepostoupily. Podařilo se jim však nasbírat cenné zkušenosti a naše středisko bylo okresní radou pochváleno za výborně zvládnuté uspořádání základního kola, kterého se účastnilo bez mála 200 dětí. Jiří Dvořák skautské středisko L. Ruska

Program poutního víkendu na Staré Vodě u Libavé 2016 22. 7. pátek - 19.00 až 20.00 hodin příchod poutníků ze Svatého Kopečka - večerní bohoslužba 23. 7. sobota - 10.00 mše - 13.00 požehnání - 18.00 světelný průvod od kostela ke Královské studánce 24. 7. neděle - 8.30 - 9.00 příchod poutníků z Fulneku - bohoslužba - 13.00 - koncert mužského pěveckého souboru Rovina z Velké Bystřice - 14.00 - příchod poutníků z Bělotína - 15.00 - mše - poutníci z Moravského Berouna - 17.00 - výklad spisovatelky Jany Krejčové - historie Staré Vody 26. 7. úterý

- 10.00 - mše pro německé rodáky

V pátek, sobotu a neděli je možný (volný) průjezd od 8.00 do 19.00 hodin vojenským prostorem po trase Mrsklesy - Město Libavá a Zelený kříž - Město Libavá. Skauti z Velkého Týnce vydali reprodukci pohlednice Staré Vody z roku 1932 a dvě malé publikace z historie tohoto poutního místa. Foto na stránce: archiv skautů

Za skauty Jan Pečínka

10

ČLÁNKY

Velký Týnec se stane členem spolku Odpady Olomouckého kraje Na 12. zasedání zastupitelstva obce Velký Týnec bylo schváleno podání přihlášky k přistoupení obce do spolku Odpady Olomouckého kraje. Tento krok má za cíl být součástí odpadové strategie, která vychází z krajského plánu odpadového hospodářství. Řešení budoucnosti v oblasti odpadového hospodářství je důležitým cílem každé obce a to zejména v souvislosti se dvěma zásadními fakty. Prvním z nich je nově připravovaná novela zákona o odpadech, která pravděpodobně přinese významné změny v systému nakládání s odpady a zavede také nová pravidla pro firmy, obce i občany. Poslanecká sněmovna by se měla novelou zabývat v druhé polovině tohoto roku. Druhým je pak zákaz skládkování směsného komunálního odpadu a recyklovatelných odpadů, který začne platit v roce 2024. Nejostřejší diskuze se v současnosti vedou okolo několika palčivých odpadových témat. Jde zejména o výši poplatku za skládkování, který do roku 2024 poroste a s tím spojený systém účtování pro obce a občany. Dále se horlivě diskutuje nad nastavením recyklačních cílů a způsobu budoucího zpracování zbytkových směsných komunálních odpadů. Logickým krokem by byla co největší snaha o snížení produkce směsného komunálního odpadu a zároveň co největší míra recyklace. Je zde však také tlak na rozšíření počtu spaloven - center energetického využití zbytkových směsných komunálních odpadů. Zaplať podle toho, kolik vyhodíš Způsob placení za odpad by se do budoucna mohl výrazně změnit. Návrh Ministerstva životního prostředí počítá se dvěma způsoby. Záležet bude na obci, jaký zvolí. Může zůstat u současného většinového způsobu, což je roční výběr paušálního poplatku nebo může zvolit způsob platby za vyprodukované množství odpadu. Novela zákona počítá i s budoucím postupným zvyšováním poplatku za ukládání směsného komunálního odpadu na skládku, který platí obce i firmy, a to ze současných 500 korun za tunu až na 1850 korun v roce 2023. Pokud se zvedne poplatek za

skládkování, jejž platí za své občany obce, bude jistě nutné přizpůsobovat i poplatky za popelnice, které platí občané. To vše s cílem přinutit občany i firmy více třídit. Vyšší cena i případná varianta platby za vyprodukované množství má svá rizika. Největší obavy jsou zejména z nárůstu počtu černých skládek. Ministerstvo se tohoto neobává s odkazem na zkušenosti měst, které tento systém již využívají, a poukazuje také na praxi v západních státech Evropy. Je však zcela nepochybné, že vše bude záležet na konkrétním přístupu jednotlivých obcí k nastavení systému účtování, k osvětě a moti

době. Česká republika nyní patří v třídění odpadu k evropské špičce. Přední příčky obsazujeme v třídění plastů, papír prý třídíme nejlépe v celé Evropě. Naproti tomu však stále více než 56 % odpadu míří na skládky a vytřízeno je jen 23 %. I z článku v posledních Týneckých listech je patrné, že v popelnicích stále končí příliš mnoho odpadu, který do nich nepatří. A právě tento odpad prodražuje roční poplatky, které všichni platíme. Zároveň je to právě tento odpad, který nebude moci být od roku 2024 bez dalšího zpracování uložen na skládku. V České republice nyní pracují 4 spalovny, pro jejichž

v souladu s plánem odpadového hospodářství ČR. Pokud by se však podařilo snížit produkci komunálního odpadu nebo zlepšit třídění, nebude rentabilní stavět nové spalovny. Brněnská spalovna již chystá rozšíření své kapacity. S problémem nadbytku spaloven se potýká i Německo nebo Rakousko. Spalovny jsou, ale není v nich co spalovat. To je také důvod, proč Evropská unie nedá na výstavby spaloven ani euro, přestože jsou ekologické, technologicky velmi vyspělé a pravděpodobně i vysoce šetrné k životnímu prostředí.

Ilustrace „typového odpadového centra” podle plánů spolku Odpady Olomouckého kraje. -vaci k třídění, ale zejména a zcela nejvíce v odpovědném osobním přístupu každého občana k nakládání s odpadem. Třídit a spalovat Nový odpadový zákon staví obce i jejich obyvatele před velkou výzvu. Pokud nebudou chtít pociťovat chystaný zákaz skládkování ve svých peněženkách, budou muset třídit odpad ještě více, než v současné

rentabilitu je nutná dostatečně velká spádová oblast. V Česku by podle některých názorů bylo efektivní vystavět ještě další tyto „centra energetického využití zbytkových směsných komunálních odpadů“, ale zvyšování poplatků a tlak Evropské unie na zvýšení vytříděnosti tomu nenahrává. Přesto zatím Olomoucký kraj směřuje k tomu, že se bude snažit o vybudování sedmi svozových a dotřiďovacích odpadových center a jednoho moderního špičkového zařízení na plazmové zplyňování odpadů. Jeho cena má být astronomická. 2 miliardy korun. Zástupci spolku Odpady Olomouckého kraje již jednají s představiteli firmy PGP Terminal, který vlastní licenci kanadské firmy na provoz plazmové spalovny. I kvůli tomuto celkem přímočarému plánu je Olomoucký kraj často kritizován. Ekologové i Svaz odpadového hospodářství připomínkovali v prosinci schválený Plán odpadového hospodářství Olomouckého kraje a upozorňovali na jeho přílišnou orientaci na vybudování odpadových center a nové spalovny, namísto větší podpory třídění. Dříve než plán spalovny, by podle nich měl vzniknout plán, jak produkovat méně komunálního odpadu. Zástupci kraje tyto a podobné připomínky neakceptovali s odůvodněním, že plány i nastavené recyklační cíle jsou

Jak to celé dopadne? Bude velmi zajímavé a důležité sledovat, jakým směrem půjde spolek Odpady Olomouckého kraje. V jaké podobě bude schválena novela odpadového zákona, také ještě není zcela zřejmé. Je zde mnoho zájmů a tlaků, ze strany odpadových firem i neziskových organizací. Odpad je obchodovatelná komodita a je jí stále mnoho, proto se o ni bude komerční sféra prát. Otěže v rukou však stále drží občané. Z rozboru, který provedly Technické služby pro obec Velký Týnec, vyplývá, že 60 % obsahu popelnic by mohlo být ještě vytřízeno a jen 40 % tam opravdu patří. Každý z nás rozhoduje o tom, kolik nás bude stát poplatek za odpad v příštím roce. Každý pytel nevytříděného odpadu v popelnici jej prodražuje, každé vytříděné kilo papíru, plastu či skla jej zlevňuje. Nejefektivnější však je zaměřit se přímo na omezení produkce jakéhokoliv odpadu. Jiří Dvořák Zdroje: www.kr-olomoucky.cz/odpadovehospodarstvi-cl-269.html 90‘ ČT24 – Recyklace versus spalovny, dostupné v internetovém archivu České televize www.enviweb.cz/odpady www.jaksetociodpady.cz

ČLÁNKY

11

Dětský den v Čechovicích 2016 První červnovou sobotu se v Čechovicích na hřišti již tradičně konal dětský den. V tomto roce se nesl v pohádkovém duchu a děti plnily na stanovištích zábavné pohádkové úkoly. Pro děti byl také připravený skákací hrad, velké bangee trampolíny, jízda na koních či kánoích po místní hasičské nádrži, střelbu z luku a malování na obličej. Odpoledne bylo zpestřeno žonglérským vystoupením, ukázkou výcviku policejních psů a zábavnou show na

pohádkové téma „Hrdinové“ šermířské skupiny Adorea. Počasí nám letos přálo a tak doufáme, že si děti (přišlo jich 240) i jejich rodiče užili krásné odpoledne. Pořadatelé moc děkují sponzorům a všem dobrovolníkům z řad občanů Čechovic, Vsiska a Týnce za jejich obětavou pomoc a velké nasazení, bez kterého by náš dětský den nebylo možné uspořádat. Vendula Vránová

Foto: 5x V. Vránová

RADY ZAHRÁDKÁŘŮM Obaleči na ovocných dřevinách Z obrovského množství nejrůznějších obalečů je jednoznačně nejznámější obaleč jablečný (Cydia pomonella), který je původcem „červivosti“ jablek. Napadá příležitostně i další ovocné druhy (např. hrušně, meruňky, vlašské ořechy).

Foto: J. Rod „Červivý“ vnitřek plodu švestky s housenkou obaleče švestkového Škodí housenka, která žije v plodech a svojí aktivitou je znehodnocuje. Přezimuje v pevném pavučinovém zámotku v různých úkrytech (za kůrou, pod listím, ve skladech ovoce). Na jaře se housenky kuklí a motýlci se líhnou zhruba v polovině května. Samičky kladou vajíčka jednotlivě na

listy nebo na malé plody. Vylíhlé housenky se postupně prožírají dovnitř plodů. Jedna housenka během svého života poškodí 2–3 plody. Ztráty na výnosu a kvalitě úrody způsobené tímto škůdcem mohou být 20 až 50 % a platí zásada, že čím je menší násada plodů, tím je procento napadených plodů větší. Škodlivost tohoto škůdce je ve většině případů třeba omezovat chemickou ochranou. Při ní je vhodné využívat i feromonové lapáky, které pomáhají určit nejvhodnější termín ošetření. V termínu do 3 dnů po zjištění vrcholu letové vlny se doporučuje použít přípravky Agrion Delta, Decis Al, Decis Mega, Decis Protech nebo Karate se Zeon technologií 5 CS. Do 8 dnů po vrcholu náletu je pak možné použít i přípravky Dimilin 48 SC, Integro, Mospilan 20 SP, Reldan 22, SpinTor nebo Substral Careo Ultra–postřik proti škůdcům. K omezení výskytu obalečů je možné použít i lapače z vlnité lepenky, které se upevňují počátkem července na kmeny. Začátkem zimy se pak lapače se zapředenými housenkami sundají a spálí. Kromě obaleče jablečného na jablo-

ních škodí i další obaleči, kteří jsou označování jako slupkoví a pupenoví obaleči (především o. jabloňový, o. zimolezový a o. pupenový). Spřádají a ožírají listové růžice a většina z nich poškozuje i plody. Ochrana se provádí podle výskytu a to přípravky jako proti obaleči jablečnému.

vrchu bývá většinou zaschlá kapička čiré klovatiny.

Foto: J. Rod Listová růžice jabloně poškozená pupenovým obalečem Foto: J. Rod Obaleč jablečný - příznaky poškození na povrchu jablka Housenky první generace obaleče švestkového (Cydia funebrana) jsou příčinou opadu mladých plůdků (obdobně jako v případě housenic pilatek), druhé generace pak způsobují typickou „červivost“ plodů. V místě, kde housenka vnikla do plodu, na po-

Ochrana proti housenkám první generace se většinou neprovádí a proti druhé generaci je opět vhodné využít signalizace pomocí feromonových lapáků, které však jsou jiné než v případě obaleče jablečného. I v případě tohoto obaleče je možné použít přípravky, které jsou uvedeny u obaleče jablečného. Jaroslav Rod

12

ČLÁNKY

Den otevřených dveří v MŠ V sobotu 18. 6. byla naše vesnice nachystána ve slavnostním hávu přivítat účastníky kulturní akce „Setkání Týnců ve Velkém Týnci“. Také naše mateřská škola se na tuto významnou událost přichystala. V rámci „Dne otevřených dveří“ jsme přivítali místní obyvatele, ale i hosty z jiných obcí. Děti i učitelky se na tuto akci pečlivě připravily. Výtvarné práce, výrobky z přírodnin, ale i ukázky možností konstruktivních her a stavebnic zdobily třídy, šatny

i chodby MŠ. Kladné ohlasy a hodnocení návštěvníků nás potěšilo a utvrdilo v tom, že naše snaha nebyla zbytečná. Stejnou chválu sklidila i nově vybudovaná školní zahrada s novými přírodními prvky. Lákadlem pro děti byla i pohádka divadla z Týnce nad Sázavou O Červené Karkulce a třech vlcích. Tato známá pohádka byla podána vtipnou formou a velmi zaujala malé, ale i velké diváky. Moc se všem líbila. Kolektiv MŠ

Pár slov na okraj o Setkání Týnců v Týnci 2016 Vážení čtenáři, s pověřením místního folklorního souboru Týnečáci bychom rádi poděkovali naší obci za podporu Týnečáků a za bohatě zajištěnou akci Setkání Týnců v Týnci, při které náš soubor oslavil už 30. výročí od svého vzniku. Je patrné, že vedení obce si uvědomuje, že Týnečáci doma i v cizině příkladně reprezentují naši domovinu a že jsou to občané, pro které se péče o udržení hanácko-čuháckých tradic stala životním posláním. Věřím, že i přes obtíže s členskou základnou (chybí nám děti a mládež) zůstane souboru jedinečnost a krása, která bude i nadále motivací pro návštěvníky naší čuhácké oblasti. Sjezd Týnců se velice vydařil. V první řadě to byl sv. Petr, který nám zajistil krásné počasí. Dále pak obec Velký Týnec v čele s kulturní komisí obce a dalšími pomocníky připravili nejedno pěkné prostředí včetně zábavných atrakcí pro děti, různých sportovních soutěží, výstav kreseb dětí, prodeje dárkových předmětů až po nezbytné bohaté občerstvení.

Foto: archiv MŠ

Foto: archiv MŠ

Foto: archiv Týnečáků

VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ 4. ČERVNA 2016

Foto: 2x František Kraváček

O dobrý průběh a sled programů se tradičně výborně postaral pan učitel Denk. Při projížďce vláčkem si návštěvníci povšimli nově opravených vozovek, úpravnosti domů a veřejného prostranství. Kromě toho se ve vláčku dozvěděli o historii obce, čehož se dobře zhostila junácká mládež. Věřím, že se projížďka líbila i starším občanům, kteří se do těchto částí nemohou pro zdravotní hendikep vypravit. Byl to dobrý nápad, udělali jste radost! Nemohu nevzpomnět dárku od pana starosty, dortu ve tvaru knihy, na kterém si naši členové pochutnali. Zkrátka starosta si místní kultury považuje, protože ví, že tato je součást obrazu naší obce. Díky, byl to nejen pro Týnečáky, ale i pro ostatní zúčastněné krásný, společensky zaměřený den. Na závěr chceme popřát hodně zdraví při podobných akcích, dostatek štědrých sponzorů a stálou přízeň Týnečákům. Přemysl Teimer, Madla Aclerová

14

VÝROČÍ

Prázdninová výročí středomoravského regionu Před 75 lety – dne 4. července 1941 se v Olomouci narodil Jiří RÉDA, varhaník, hudební skladatel, sbormistr a učitel. Maturoval na Střední pedagogické škole, kde jej hudebně vzdělávali J. Vaca, L. Daniel a J. Dražil. Poté začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřmínovy, poté v Medlově a od r. 1963 na ZŠ v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. C. Černého, kde v l. 1964-67 studoval hru na klavír a kompozici, v l. 1966-69 absolvoval výuku hry na varhany v LŠU Žerotín. V r. 1970 absolvoval dálkové studium na katedře hudební výchovy PdF UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti Z. Fridrich, K. Jarolím, J. Borovička, P. Klapil, L. Daniel, F. Váňa a J. Petzold. Poté absolvoval dvouletý sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili B. Bílek, L. Mátl, J. Richter a A. Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával dobré jméno u hudební veřejnosti. Od r. 1975 vykonával více než deset let funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě. Komponoval na texty F. Navary, N. Hrabalové a dětské říkanky P. Šafránka. Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. A. Schindlerem, Dr.h.c. (1925-2010), prezidentem MVF. V posledním období se jubilant věnuje hře na varhany. Spolupracoval s olomouckým krematoriem a též ve Velké By-střici, kde hrával v zámecké obřadní síni při svatebních obřadech, vítání občánků. Organizoval i koncerty pro seniory města a okolí. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme pevné zdraví i trvalý tvůrčí elán!

Před 60 lety – dne 7. července 1956 tragicky zahynul při autonehodě v Teplicích nad Bečvou středoškolský profesor Josef HRDLIČKA, známý překladatel a skautský činovník. Narodil se ve Velkém Týnci 11. 2. 1883. Od jedenácti let studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde i v r. 1902 maturoval. Poté pokračoval ve studiu na vysoké škole v Praze. Absolvoval PřF UK. Od r. 1906 pedagogicky působil na České reálce v Olomouci, kde až do r. 1939 učil přírodopis, matematiku, fyziku a němčinu. Tehdy byl dán protektorátní vládou do výslužby, ale místo odpočinku byl 1. září zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech po dobu téměř tří let. Zbytek války prožil ve Skaličce u Hranic. Po osvobození v r. 1945 byl reaktivován a r. 1946 se vrátil opět za katedru a učil ještě tři roky. Patřil mezi oblíbené učitele. Už v roce 1919 stál u zrodu skautingu na Olomoucku, ve 20. l. se podílel na vzniku Církve československé a později pravoslavné. Byl blízkým spolupracovníkem biskupa Gorazda. Byl též znám jako výborný překladatel z němčiny a vynikající řečník. Pracoval pro Osvětové sbory na Moravě a Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci. (Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc 1998, s. 62. * Tichák, M.: Po stopách skautů na Olomoucku 1919-1994. Olomouc 1994.)

Před 95 lety – dne 9. července 1921 se v Lašťanech u Olomouce narodila Anděla JANOUŠKOVÁ, učitelka, básnířka a překladatelka. Její otec byl úředníkem ministerstva dopravy. V Olomouci studovala Dívčí reformní reálné gymnázium, kde v r. 1940 i maturovala. Do konce války pracovala v kanceláři. Po válce studovala na Masarykově univerzitě v Brně defektologii a poté speciální pedagogiku na UP v Olomouci. V l. 1947-60 působila ve Šternberku, v Bohuňovicích a později v Olomouci, nejdéle na zvláštní škole v budově Komenia na třídě 8. května. V r. 1978 odešla do důchodu a teprve poté se intenzivně věnovala literární práci. Poezii se věnovala od mládí. Debutovala básnickou sbírkou Kvítí (1955). Vlastní verše vydala v pěti sbírkách. Pro děti napsala sbírku Nad paletou. (1958), sbírka lyrických básní vyšla pod názvem Šeptem (1979). Její sbírka Modlitby a kvítí (1986) vyšla pod pseudonymem Jana Dufková v Mnichově, poté vydala sbírky Modlitby (1992) a Po Karmelských stezkách (1995). Kromě vlastní tvorby se věnovala překladatelské činnosti. Překládala z francouzštiny, ruštiny, němčiny, litevštiny a lotyštiny. Většina jejích překladů vyšla až po r. 1989. Nejvíce spolupracovala s Karmelitánským nakladatelství v Kostelním Vydří. Zemřela po těžké nemoci 7. 1. 1999 v Olomouci. (Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010.s.47. *. * Babler, O. F. Babler: Doslov k básnické sbírce Šeptem. 1979.)

Před 55 lety – dne 10. července 1961 zemřel v Olomouci Ludvík PŘIDAL, legionář, náměšťský stavitel, sběratel lidové slovesnosti a autor rozhlasových her. Rodák z Loučan, kde se narodil 12. 8. 1886. Za 1. sv. války bojoval v ruských legiích a vrátil se do vlasti až v r. 1921. Pracoval v Olomouci jako stavitel, bydlel v Náměšti na Hané. Sbíral lidovou slovesnost z Náměště a okolí a staré hanácké zvyky, které zpracoval do 33 rozhlasových her, jež byly vysílány brněnským rozhlasem. Psal pohádky, povídky, básničky. Některé z nich byly publikovány v periodikách Selské listy, Moravský večerník, Obzor, Litovelský kraj a další. V r. 1941 byl jako starosta obce vězněn gestapem. Vrátil se v r. 1942 s velmi poškozeným zdravím a měl zakázanou publikační činnost. Tu mohl obnovit až po osvobození v r. 1945. Psal hry pro olomoucký rozhlas. Postavil amfiteátr v Náměšti na Hané. Knižně mu vyšly dvě publikace. Péčí Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci byla v r. 1935 vydána Sépka na Hané, rozhlasová hra o hanáckém zvyku Sépka s podtitulem Přijímání nového souseda. Hra byla vysílána rozhlasem v Brně 13. 7. 1935. O dva roky později vyšla sbírka dvanácti povídek ze života Hanáků psaná dialektem s názvem Tetke a stréci mezi sebó. (Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, s. 30-31. * Vzpomínka na Ludvíka Přidala. Náměšť na Hané a okolí. 1996, č. 9, s. 23.)

Před 160 lety – dne 13. července 1856 se v Těšeticích u Olomouce narodil Jan HALOUZKA, kronikář národního obrození moravského. V r. 1876 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Již za studií psal básně, které vycházely ve studentském časopisu Háj pod pseudonymem Jan Těšetický. Také přispíval do Havelkovy Koledy. Poté odešel studovat do Prahy práva. Jako jednoroční dobrovolník se účastnil bojů u Doboje-Lipače v Bosně a po návratu vstoupil do olomouckého kněžského semináře, kde studoval teologii. Také zde se zapojil do literární tvorby. Jeho práce byly vyznamenány cenou Vl. Šťastného a publikovány v Museu. V r. 1884 byl vysvěcen na kněze. Působil jako farář v Řešově u Rýmařova, Veřovicích a v Mistříně u Kyjova, kde zemřel 31. 7. 1918. Téměř veškerá Halouzkova literární činnost byla věnována dějinám národního probuzení Moravy, zejména pokud byla na něm účastna družina Sušilova. Byl za ně odměněn pamětním zlatým prstenem B. M. Kuldy a řádem Božího Hrobu v Jerusalémě. V r. 1913 stál u zrodu Družiny literární a umělecké a byl jejím členem až do smrti, z toho v l. 1914-16 revizorem. V r. 1878 vydal vlastním nákladem Paměti farnosti Těšetické. Psal monografie o významných členech skupiny Sušilovy, psal také humorné črty v hanáckém nářečí. Redigoval lidové kalendáře, psal do časopisů: Hlas míru, Náš domov, Našinec, Vlast, Pozor, Obzor, Sborník velehradský, Kalendáře Svatého Hostýna aj. Jeho nejcennější prací se staly trojdílné Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě (1909, 1913, 1917). Přispíval také do Ottova slovníku naučného. (Poselství. Almanach DLU. Olomouc 1938, s. 248-249. * Vopravil, J.: Slovník pseudonymů. Praha, SPN 1973, s. 598.)

Před 195 lety – 15. července 1821 se v Praze narodil Dr. Med. Jindřich WANKEL, lékař, archeolog a spisovatel. Od r. 1840 studoval medicínu a o sedm let později byl promován na Dr. Med. a r. 1848 doktorem anatomie. V říjnu 1849 se stal hutním lékařem u hraběte Salma na Blanensku, kam se přestěhoval. V r. 1851 se oženil a brzy se mu narodily čtyři dcery. Wankel si velmi oblíbil krajinu v Moravském krasu a jeho přírodu, o kterou se zajímal už od mládí. Jedny z prvních vykopávek provedl ve Sloupsko-Šošůvských jeskyních r. 1850, kde se mu podařilo objevit téměř celou kostru jeskynního lva. Podnikl také sestup do Macochy a od r. 1863 se soustředil na archeologické výzkumy. Kromě objevů v Býčí skále prováděl výzkumy také například v jeskyni Výpustku (1870) a Pekárně (1880). Jeden z jeho nejvýznamnějších objevů je ten v Býčí skále - jak ho sám nazýval Pohřeb halštatského velmože. S odchodem do důchodu v r. 1883 se přestěhoval s manželkou, která mu pomáhala v jeho badatelské práci do Olomouce. Při této příležitosti nabídl své sbírky muzeím v Brně i v Praze, ale ta neměla peníze a ani zájem, a tak sbírky odkoupila Antropologická společnost ve Vídni a dodnes jsou v Naturhistoriches Museum. O Moravském krasu, jeho historii a kráse a o svých bádáních a objevech napsal dr. Wankel knihu Bilder aus der Máhrischen Schweiz und ihrer Vergangenheit neboli Obrázy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Tato kniha vyšla v r. 1882 v němčině. Po přesídlení do Olomouce však archeolog nezačal odpočívat. Stál u zrodu tamního muzea i Vlasteneckého spolku muzejního a účastnil se

VÝROČÍ nadále archeologických kongresů a sjezdů. Se skupinou přátel a svých čtyř dcer se zabýval i národopisem, zejména vyšíváním a lidovými ornamenty z doby halštatské. Zdůrazňoval jejich vzájemnou příbuznost a z toho usuzoval na dávný pobyt Slovanů u nás už v době neolitu. Protože chtěl získat co nejvíce srovnávacího materiálu, hodně cestoval po Evropě, Asii. Navštívil i Egypt a Palestinu. Prostudoval také ruská muzea. Odborné práce v českém jazyce publikoval v ČVSMO, kde byla v r. 1897 uveřejněna i jeho článková bibliografie. Tehdejší vědci si jeho poznatků nesmírně vážili a uznávali je. Četnými články přispíval do Časopisu VSMO a spravoval archeologickou část olomouckého muzea až do r. 1892, kdy byl postižen záchvatem mozkové mrtvice s následným ochrnutím pravé ruky a o rok později díky zlomenině nohy přestal chodit, takže až do své smrti (5. 4. 1897) byl upoután na svůj byt. V Olomouci poblíž pravoslavného kostela je jeho jménem nazvaná též ulice. Hrob na ústředním hřbitově je opatřen náhrobkem, jehož autorem je Julius Pelikán a v r. 1923 jej pořídil Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci. (Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 351-353. * Fischer, R.: Profesor Jan Havelka. Olomouc 1936. S. 82-83. fotoportrét).

Před 130 lety – dne 15. července 1886 se v Chrástu u Kutné Hory narodil Alois ŠTÉPÁNEK, učitel a předseda Národní jednoty. Po absolvování učitelského ústavu v Kutné Hoře odešel v r. 1908 na Moravu. Vyučoval postupně v Samotiškách a Lašťanech. Po šesti letech odešel do Dolan, kde se trvale i usadil. Po osmnácti letech se stal řídícím učitelem. R. 1932 byl i rokem adaptace budovy školy a pan řídící se zřekl učitelského bytu, aby mohla být vybudována šatna pro žáky. Byl velmi aktivním dolanským občanem. Jako předseda Národní jednoty prosazoval postavení české menšinové školy ve Vésce. V Dolanech působil až do svého zatčení gestapem a uvěznění v koncentračním táboře Osvětim, kde zemřel 4. 4. 1942. V r. 1997 u příležitosti 55. výročí úmrtí Aloise Štěpánka byl dolanské škole na podnět obecního úřadu Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR propůjčen čestný název Základní škola Aloise Štěpánka Dolany. (Týnecké listy 2002, č. 4.)

Před 85 lety – dne 18. července 1931 zemřel v Ostravici Otakar BYSTŘINA, vl. jm. JUDr. Ferdinand Dostál, spisovatel. Pocházel z Věrovan, kde se narodil 23. května 1861 jako pátý syn hostinského. Do r. 1878 studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Zde na něj působil ředitel Jan Evangelista Kosina a profesor dějepisu a kreslení Jan Havelka. Z olomouckého gymnázia byl však pro výtržnost vyloučen a zkoušku dospělosti dělal o rok později v Chrudimi. Poté odešel do Prahy na studium práv. První literární příspěvky posílal do časopisu Koleda, kde publikoval pod pseudonymem Otakar Bystřina. Na studia si v Praze přivydělával. Pracoval jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J. V. Friče anebo pomáhal na železnici. V l. 1882-85 jezdíval za svým kamarádem Matoušem Beňou na Slovácko do Súchova. Částečným zdrojem příjmů mu byly honoráře za básně publikované časopisecky či vesnické obrázky uveřejňované v různých časopisech. Právnická studia dokončil v r. 1885 a doktorát udělal o pět let později. Po praxi u pražského Zemského soudu pracoval v l. 1886-87 jako koncipient u soudu v Plumlově, poté působil rok v Prostějově, dva roky ve Vyškově a pak v Brně, kde setrval do r. 1893. Od r. 1893 byl advokátem v Novém Jičíně, v l. 1921-26 v Brně a odtud přesídlil na chalupu na Ostravici v Beskydech, kterou r. 1920 zakoupil spolu s Petrem Bezručem. V r. 1927 se vrátil do Nového Jičína, kde si otevřel advokátní kancelář. Byl přední osobností Moravského kola spisovatelů, od r. 1912 byl místopředsedou a v l. 1921-23 byl jeho předsedou. V r. 1889 debutoval prózou Na vsi. Pravé uplatnění svého literárního talentu našel v humoristických povídkách se svéráznými figurkami z Hané, Slovácka a Valašska. Mezi nejoblíbenější prozaické knihy patřily Hanácké figurky (1890), Jak se naši škádlívají (1924), Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory Humor O. Bystřiny (1927), Úsměvná Morava (1979). (Götz, A.: Otakar Bystřina: Praha 1938, s. 128. * Otakar Bystřina. Personální bibliografie. Nový Jičín, OK 1976. * Skalička, J.:Úsměvná Morava, Ostrava 1979, s. 171-183.)

Před 100 lety – dne 19. července 1916 se v Horce nad Moravou narodil Rudolf DOLEŽAL, sochař a medailér, autor mnoha pomníků a soch na Moravě. Studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Karla Štipla. Svému otci, který byl Štukatérem, pomáhal při restaurování olomouckých památek i kostela sv. Mořice. Jeho tvorba Byla negativně poznamenána zakázkami pro komunistický režim. Jeho nejzajímavější tvorbou jsou medaile. Ze zachovaných soch připomeňme Pomník Petra Bezruče Pěvci Slezských písní (1947), který se nachází v Bezručových sadech. V r. 1960 vzniklo sousoší Dělnická rodina, které je umístěno na Litovelské ulici. Před základní školou v rodišti stojí Chlapec s holubicí (1961). Pomníky politických špiček 50. l. – Gottwalda, Lenina a Stalina v Olomouci byly odstraněny v r. 1990. Zemřel 6. 9. 2002 v Olomouci. (Tichák, M.: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc 2002. S. 118-119. * Dvořák, Fr.: Rudolf Doležal. Ostrava 1985. * Pospíšil Z.: Rudolf Doležal – mezi plastikou a medailí. Olomouc 2001.)

15

Před 100 lety – dne 21. července 1916 se v Kunovicích narodil Rudolf SMAHEL, umělecký fotograf, fotoreportér a odborný publicista. Odbornou fotografickou školu absolvoval v Prostějově a do r. 1950 pracoval ve Valašském Meziříčí, poté v Přerově a v ateliéru v Olomouci. Stal se fotoreportérem Severomoravského krasu, Moravského Krasu, Čedoku Praha a byl vedoucím fotolaboratoře KV ČSTV Ostrava. Od r. 1966 byl samostatným fotografem a členem Spolku československých výtvarných umělců. Dlouhodobě spolupracoval s prof. Karlem Plickou. Předmětem Smahelova fotografického zájmu byla malebná krajina severní Moravy, církevní i světská architektura a historické objekty. Vytvořil rozsáhlé dílo, které je uloženo v mnoha publikacích a článcích. Ve čtyřech vydáních obrazové publikace Olomouc ve fotografii reprezentoval krásy i význam tohoto historického města. Krásy severní Moravy podal v publikacích Jeseníky a Beskydy. Mezi jeho nejznámější díla patří barevná publikace Flora Olomouc. V publikaci Litovel představil nejen toto historické město, ale i celé Litovelské Pomoraví. Lidovým zvykům i specifické architektuře starých staveb Valašska se věnoval v publikaci Valašské muzeum v přírodě. V knize Kroměříž ve fotografii ukázal všem nejen krásy i bohatost barokních staveb, ale také malebnost kroměřížských parků a celé oblasti Hané. Na mnoha snímcích zachytil pestrost lidových krojů i tradice hanáckých slavností. Velmi dlouho připravoval publikaci Sousoší Nejsvětější Trojice v Olomouci. Tato publikace nemohla být v době totality z ideologických důvodů vydána. V l. 1979–90 Rudolf Smahel nesměl publikovat, protože jeho syn Rudolf byl stíhán StB a později odsouzen k nepodmíněnému trestu za šíření křesťanského samizdatu. Ve své poslední publikaci Velehrad, vydané v r. 1990, představil R. Smahel krásy velehradské basiliky i historický význam tohoto místa. V r. 2007 mu byla udělena Cena města Olomouce in memoriam za r. 2006 v oblasti fotografie, kterou převzal jeho syn. Zemřel 15. 9. 1997. (Podklady pro udělení CMO 2007)

Před 55 lety – dne 21. července 1961 se ve Šternberku narodil Petr LINDUŠKA, kulturní pracovník, spisovatel, ilustrátor a hanácký patriot. Od útlého dětství žil v Litovli. Střední knihovnickou školu studoval v Brně. Po maturitě v l. 1980-86 působil v Okresní knihovně v Olomouci. Jako mladý začínající pracovník nemohl z platu knihovníka uživit rodinu, a proto odešel z oboru do obchodního resortu. Vystřídal několik zaměstnání. Výtvarný talent zúročil v propagačním oddělení Jednoty, kde pracoval jako litograf. Po sametové revoluci se opět dostal ke svým milovaným knížkám a vedl prodejnu hudebních kazet, knih a gramofonových desek v Olomouci, poté působil v Uničově a pak krátce vedl prodejnu TYCHO. V červnu 1996 se stal majitelem knihkupectví a posléze Antikvariátu Atlas Alfa v Litovli. Ilustroval a psal leporela. U titulů Tom a Mimi (1992) Znáte je? (1994), Z pohádky do pohádky (1995), Jedeme, plujeme a létáme (1995), Grimm: Märchen (1995) aj. najdeme v tiráži jeho jméno. Psal texty a básničky, ilustroval učebnice a školní pomůcky pro pedagogická nakladatelství. V l. 2010-15 mu vyšly tyto knižní tituly: hanácké báje a pověsti Tož tak (2010), fejetony, písničky, básničky a vzpomínky Tož baď (2011), No, deť (2012), Hanácká konverzace (2013) a Dež sem se narodil a co belo potom (2014). Je aktivním členem ochotnického divadelního odboru Sokola v Litovli, kde se uplatnil nejen jako herec, ale i režisér. Spolupracuje i s Hanáckou Mozekou - zejména o adventu, ale i v pořadech Hanácké ambasády Přendite si splknút, které se konají dvakrát či třikrát za rok. V r. 2000 stál u zrodu Klubu litovelského petanque , kde byl osm let prezidentem KLIPu. Každoročně pořádá turnaj pro děti a mládež pro Modrou velrybu v Bílé Lhotě. Vášnivě se věnuje také sběratelské činnosti - sbírá pohledy, zejména kulaté, staré pohlednice, zápalkové etikety, a dětské knihy. Od podzimu r. 2010 je členem zastupitelstva v Litovli, kde působí v Letopisné komisi. Jeho velkým snem je prosadit v Litovli muzeum dětské knihy. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme pevné zdraví i trvalý tvůrčí elán!

Před 95 lety – dne 27. července 1921 zemřel v Tršicích Hynek FLORYK, zakladatel moravského chmelařství. Pocházel z Tršic, kde se narodil 29. 2. 1834. Od dětství se věnoval přírodě. Samostudiem si doplňoval vzdělání, hodně četl časopisy i knihy, v nichž hledal poučení. Jako mladý rolník založil štěpařskou školu a též se zaměřil na pěstování průmyslových rostlin. Prostřednictvím svého kamaráda profesora Karla Milana Lambla, ředitele německé rolnické školy v Libverdě, si opatřil v r. 1861 první sazenice chmele a zasadil je na své zahrádce. Časem rozšířil pěstování chmele dál a v l. 1863-87 byly založeny první chmelnice v Buku, Čekyni, Doloplazech, Krčmani, Kokorách, Suchonicích, Vinarech, Veselíčku, Zákřově, Pěnčicích a jinde. Stal se vážených občanem a byl zvolen i do různých spolků. V l. 1864–67 působil jako starosta obce Tršice. V r. 1883 založil Chmelařský spolek pro Tršice a okolí, který byl později změněn na Zemský chmelařský spolek pro markrabství moravské v Tršicích. Vedl rolníky

16

VÝROČÍ

k četbě odborných časopisů, výměně zkušeností s jinými pěstiteli. Pořádal exkurze a návštěvy výstav, dokonce i v zahraničí. Zastával též funkci předsedy okresního silničního výboru v Lipníku nad Bečvou. Byl řadu let místopředsedou akciového cukrovaru v Prosenicích. V l. 1888-95 byl poslancem zemského moravského sněmu. Do r. 1899 byl předsedou chmelařského spolku. Poté odešel na zasloužený odpočinek. Byl dlouhodobým spolupracovníkem a dopisovatelem mnoha odborných časopisů. Zajímal se nejen o chmelařství, ale též včelařství i chov drůbeže. Jeho články najdeme v Našinci, Selských listech i Záhorské kronice. (Písková, M.: Hynek Floryk – zakladatel moravského chmelařství. Minulost Přerovska. 1993, s. 57-58.)

Před 120 lety – dne 29. července 1896 zemřel v Bludově Rudolf KAŠPAR, kněz, geolog, ornitolog, pedagog a odborný publicista. Bludovský rodák, který se narodil 22. 10. 1821 jako syn vesnického kováře. Po maturitě na gymnáziu vystudoval bohosloveckou fakultu v Olomouci a r. 1846 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan ve Velkém Týnci a poté se stal vikářem v Kroměříži. Když zde byl založen chlapecký seminář, stal se v něm učitelem přírodopisu. V l. 1872–87 působil jako farář a děkan v Holešově. Po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci se stal jeho stálým spolupracovníkem a stálým přispěvovatelem do Časopisu VSMO. Z jeho odborné přírodovědné práce nutno uvést spis Ptactvo moravské (1889) a zajímavou studii Bludovit neboli tak zvaná hornina silochroitová, nerosty a geologické poměry v okolí Bludova (1885). V okolí Bludova se nalézá taktit - nazelenalý až bělavý nerost s hnědými a červenými krystaly granátu - hesonitu, tzv. Bludovit, jehož název navrhl právě Rudolf Kašpar v r. 1884. Jeden kámen byl vsazen do základů Národního divadla v Praze. (Biografický slovník Slezska a severní Moravy12. Ostrava 1999. S. 25.* Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 132-133.* Spurný, Fr. : Osobnosti a rodáci Šumperska. Na webu Bludova.)

Před 185 lety – dne 1. srpna 1831 se v Lipňanech narodil František LEPAŘ, klasický filolog a lexikograf. Bratr pedagoga a spisovatele Jana L. (1827-1902). Absolvoval farní školu v Tršicích. Od dvanácti let studoval piaristickou vyšší školu a gymnázium v Kroměříži a Olomouci, kde i v r. 1851 maturoval. Poté začal studovat FF, ale v březnu 1852, když byla olomoucká univerzita zrušena, přešel do Prahy, kde pokračoval ve studiu. Promoval v únoru 1855 jako středoškolský profesor. Poté krátce učil jako suplující profesor na klášterním gymnáziu v České Lípě. Od r. 1856 byl profesorem na gymnáziu v Jičíně, kde byl v r. 1871 jmenován ředitelem a působil zde dvacet let. Při odchodu na odpočinek byl vyznamenán titulem školního rady. Jeho literární a vědecká činnost se týkala řecké lexikografie. Kromě slovníků řecko-českých pro potřebu gymnázií vydal také prostřednictvím České Akademie věd (1891-2) Nehomérovský slovník řecko-český. Velkou oblibu měla i znamenitá učebnice řeckého jazyka, která se dočkala sedmi vydání. Vydal též Bajky z řečtiny přeložené (1881). Psal do odborných filologický listů a do Časopisu českého národního muzea. V r. 1886 vyšlo jeho historické pojednání o dějinách jičínského gymnázia. Některého jeho stati vyšly v Riegrově Slovníku Naučném. Zemřel 21. 12. 1899 v Jičíně. Vedle pedagogické a odborné činnosti se František Lepař věnoval aktivně společenskému a kulturnímu životu Jičína. Byl členem Občanské besedy a místopředsedou Literární jednoty. Živě se také zajímal o přírodu v okolí města a stal se význačným propagátorem turistiky a poznávání oblastí Českého ráje. Tato jeho záliba ho dovedla až k předsednictví jičínského odboru Klubu českých turistů. V Prachovských skalách dodnes jeho činnost připomínají pomník a vyhlídka. V září 1931 proběhly na jičínském gymnáziu oslavy nedožitých stých narozenin F. Lepaře. Účastníci shromáždění se usnesli požádat ministerstvo školství o udělení čestného názvu Státní československé gymnázium Františka Lepaře. Této žádosti bylo vyhověno a počínaje školním r. 1932-33 existovala škola pod tímto názvem až do 2. sv. války. Na tuto tradici navázalo dnešní gymnázium obnovou názvu v r. 1990. (Horáčková, E.: František Lepař – Jan Lepař. Památník národního písemnictví. Praha 1976. * Ottův slovník naučný. XV.díl. Praha 1900.S. 888-889.* www.leparovogymnázium.)

Před 80 lety – dne 1. srpna 1936 se v Chomoutově u Olomouce narodil Albín BOHATA, učitel, sportovec a hudební vydavatel. Do r. 1969 učil na základních školách Olomoucka. Po emigraci syna na Západ byl nucen ze školství odejít. Pracoval pak v dělnických profesích a do školy se nevrátil ani po rehabilitaci v r. 1989. Všestranně sportoval, hrál fotbal, hokej a věnoval se praktickému šachu. Šachy hrál závodně za olomoucké týmy:

Sigma Olomouc, VŠ Slavia a AŠK Dům armády. Byl též dobrým hudebníkem. Hrál na akordeon. Po r. 1990 vydával trampské písně z dob svého mládí. V červenci 1997 musel čelit záplavám v rodišti a na podzim téhož roku vážně onemocněl. Zemřel 7. 1. 1998 v olomoucké nemocnici.

Před 100 lety - dne 3. srpna 1916 se v Liboši u Štěpánova narodil Jan JOKL, zpěvák, sbormistr a středoškolský pedagog. Hře na hudební nástroje se učil už od dětství, na housle se učil u vesnického muzikanta Václava Bednáře. V r. 1935 absolvoval olomoucký učitelský ústav. Poté se věnoval učitelskému povolání. Zprvu působil v Holešově, pak na pedagogickém gymnáziu v Kroměříži, na Komeniu v Olomouci a v Brně. Od r. 1941 až do smrti působil v PSMU. Učil matematiku a na všech školách, kde působil, vedl pěvecký sbor. Rudolf Jokl byl jeho bratrancem. Zemřel 24. 10. 1992 v Brně. (Kráčmar, Jiří: Naše noviny ze Štěpánova 1996, č. 188, červen. * Olomoucké listy. 24.10.2002.)

Před 50 lety – dne 11. srpna 1966 zemřel v Olomouci Josef VACA, pedagog, sbormistr a přední znalec hanáckého národopisu. Pocházel z Kostelce na Hané, kde se narodil 15. 3. 1904. Po smrti otce, který padl v 1. sv. válce, pobýval často u matčiných rodičů v Drahanovicíh. Jeho dědeček vštípil chlapci lásku k hudbě a maminka zase vztah k lidovým pověstem. Studoval reálku v Olomouci a poté učitelský ústav, kde v r. 1924 maturoval. Po dvouleté vojenské službě zahájil pedagogickou činnost. Zprvu působil jako zastupující učitel v Újezdci u Luhačovic, poté v Suché Loze a krátce v Těšově a v Nezdenicích. V r. 1929 se oženil a stal se definitivním učitelem v Uherském Brodě, kde působil do r. 1931. Pak se vrátil na Hanou a usadil se v Náměšti na Hané. Po únoru 1948 přesídlil do Olomouce. Do dubna 1952 působil na Komeniu, kde uplatnil literární a hudební schopnosti. Vedl zde dívčí pěvecký sbor. Učitelskou kariéru zakončil na olomoucké škole vyššího stupně, která se postupně z tzv. pedagogického gymnázia pro učitele národních škol přeměnila na Fučíkovu pedagogickou školu a pak na Pedagogický institut a posléze na Pedagogickou fakultu. Zde působil až do února 1966, kdy odešel do důchodu. Často vystupoval jako koncertní umělec a sólista PSMU. Byly mu blízké hanácké písně. Za okupace sestavil cyklus s názvem Haná zpívá. V podání prostějovských souborů Orlice a Vlastimila zazněl na řadě koncertů po celé Moravě a byl předveden v r. 1941 na samostatném koncertu v Praze. Výbor hanáckých lidových písní vyšel v r. 1955 pod názvem Hanácky pěsničke. Při literární činnosti a ve spolupráci s rozhlasem čerpal Josef Vaca z bohatého národopisného materiálu. Vydal dvě sbírky hanáckých básní s názvy Z Hané a Hanácky vánoce Obě vyšly v bibliofilské úpravě. Další sbírky básní zůstaly v rukopisech. Povídky, pověsti, pohádky a zkazky vyšly knižně. V r. 1944 vyšla v brněnském nakladatelství Stejskal pohádka Kamenný sen, o čtyři roky později vydal vlastním nákladem půvabnou knížku Hanáckým krajem Mánesovým s pověstí a zkazkou, která se dočkala vydání i v r. 1994. Soubor hanáckých pověstí vydal ve spolupráci s Josefem Koudelákem a Josefem Vrbkou ve dvoudílné knize Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky (1939, 1940). Literární pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech. (Doupalová, E.: Slovník sběratelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. * Srovnal, J.: Josef Vaca a jeho Haná. In: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc 2006, s. 108-109. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, s. 40.)

Před 110 lety – dne 20. srpna 1906 zemřel v Olomouci prof. Josef SYTKO, dlouholetý pedagog Slovanského gymnázia. Pocházel z Dřevohostic, kde se narodil 12. 1. 1829. V r. 1848 maturoval na olomouckém gymnáziu a do r. 1852 studoval práva na olomoucké univerzitě. Poté přestoupil na univerzitu do Vídně, kde dostudoval dějepis, zeměpis a český jazyk. V r. 1854 byl jmenován profesorem na německém gymnáziu v Jihlavě a pak učil na Slovensku ve Skalici, v Opavě a v Těšíně. V l. 1869-91 působil na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde učil dějepis a zeměpis. V průběhu let byl též správcem gymnázia, v l. 1882-87 byl inspektorem školství v olomouckém, šternberském a prostějovském okrese. Patřil mezi zakládající členy pěvecko-hudebního spolku Žerotín, Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a Ústřední rolnické záložny.

Před 105 lety – dne 24. srpna 1911 se v Náchodě narodil Jaroslav KUBEČEK, umělecký řezbář, sochař a restaurátor církevních památek. Jeho díla zdobí řadu kostelů, kaplí a klášterů. Restauroval sochu Panny Marie nad hlavním oltářem na Svatém Hostýně a vytvořil kopii sochy Panny Marie Svatohostýnské pro Washington. V ambitu za svatokopeckým chrámem byly v průběhu r. 1940 osazeny dřevořezby čtrnácti zastavení křížové cesty. Dřevořezby v lipovém dřevě zhotovil a barevnou polychromií opatřil olomoucký mistr řezbář Jaroslav Kubeček. Předlohou mu bylo obdobné dílo bregenzského Geirga Feuersteina. Pro každý reliéf také zhotovil dubový pseudobarokní rám. Podnět k pořízení dala zbožná poutnice z Olomouce Marie Čelechovská, majitelka obchodu s vínem, která uhradila také všechny pořizovací náklady. Její podobu zachytil řezbář mezi ženami sledujícími snímání z kříže – u třináctého zastavení. Zemřel 24. 4. 1976 v Olomouci. (Smejkal, B.: Pohledy do historie Svatého Kopečka. Svatý Kopeček 2001. S. 63-64. * Pepřík, E.: Dokumentace umělců církevních památek.)

VÝROČÍ; Z ANÁLŮ PAMĚTI Před 75 lety – dne 27. srpna 1941 se narodil v Hvězdlicích na Vyškovsku RNDr. Jan JELÍNEK, chemik a pedagog. Od útlého dětství žil v Olomouci. V r. 1959 maturoval na Střední průmyslové škole chemické v Přerově. Poté pracoval v olomouckém Farmakonu. Odtud odešel studovat chemii a biologii na PřF UP. V té době také závodně sportoval, do r. 1966 hrál házenou a v l. 1978-81 byl trenérem. Po vysokoškolských studiích pracoval v Praze v Ústavu pro vzdělávání zahraničních studentů při UK. Zde působil jako odborný učitel chemie a zároveň byl metodikem pro výuku. Tehdy napsal učebnici Obecná a anorganická chemie (1974,1976) a byl spoluautorem knihy Mineralogie a geologie (1975). V r. 1976 se vrátil na Hanou a začal učit na Slovanském gymnáziu v Olo-

17

mouci. Je uznávaným odborníkem, jemuž jsou svěřovány recenze učebnic biologie a chemie pro základní, střední a vysoké školy. Je také autorem řady učebnic z oboru pro gymnázia. Po r. 1990 spolupracoval s Nakladatelstvím Olomouc. Jeho celoživotní práce byla oceněna v březnu 2005 udělením nejvyššího resortního vyznamenání Komenského medaile 1. stupně Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, které převzal v Praze z rukou ministryně JUDr. Petry Buzkové. U příležitosti letošního Dne učitelů byl profesor RNDr. Jan Jelínek jmenován laureátem ocenění Pedagog Olomouckého kraje. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme pevné zdraví i trvalý tvůrčí elán! Připravila Hana Ševčíková

Žňa před 70 letama Blížijú se práznine, na te se děcka nývic těšivajú a decky těšivale, aji před 70 letama. Ináč ich prožívale školáci na dědině, ináč ve městě. Dneska spomeno a po týnecke, jaky teda bele te naše dědinsky a přímo naše doma. A ta doba bez škole bele na dědině žňa. Tade o nás na Haný bývajú žňa věčinú od půl červenca do půl srpna. Začale teda na Markéto (13.7.), ta vhodila srp do žeta (rže). Ryž bývala zralá decky prvni. Pak dozrával ječimeň, žeto (pšenica), oves, proso a přestávko v sečeni odělala věčinů Magdaléna (22.7.), kerá Pána oplakvá a teho časo rádo poprchavá. Žňovy počasi se zas vráti a kolevá týneckých hodu (15.8.) jož mandele v polo neviděť, obili je sveženy do stodol a je aji oš vemláceny. Poslední dekádo v srpno se strmiska podmitajú a kopú se už aji rany zemňáke. Já si eště dobře pamatojo žňa po staro, seklo se loňákama, odbíralo se srpa-

ma na pokládke, vazále se snope (ze dvúch pokládký), stavěle mandele, hrabale strmiska, sbiralo klási. Obili do stodol a k mlatičkám sváželo se na žebřeňákách, fure bele vesoky (6-8 šáru). Hodně hospodářu mělo svojo mlatičko, ale taky belo pár mla-tičkářu, co mlátile drobnym z e m ě - d ě l c o m a c h a l u p n i ko m postupně, dum od domo. Pře mláceni mlatičkú belo potřeba aspoň deset ledi abe nebele probléme, abe se všecko kompletně, třeba aji za pul dňa, sti-hlo a mlatičkář muhl mlátit v dalšim domě. Me zme měle svojo mlatičko, pře mláceni sme stačile dělat všecko sami, rodiči a me školáci a študenti. Ve žňa o nás bývale strýček ze Slavkova, kerý pomáhale v polo pře vázáni snopu a pře mláceni mělě na starosti všecko kolevá zrna, měchu s obilim. Měche obili nosele se na komoro večir, vesýpale se do ohradý, komore se větrale otevřenýma okynkama a během podzemnka se

zrno občas přehazovalo, dosúšelo. Po žnich se taky obili odváželo do skladu na povinú dodávko. Přepomeno taky že me dvá bratři chodivale sme pomáháť pře mláceni ke staříčkom do Gregova a k jednemo strýcovi do Hoskovic. To bel velký sedlák. Já sem svážel z pola - okládal fure a bratr nosel měche na sýpko. Mlátivalo se tam nýmiň cely tře dni. A než se seklo hlavně kombajnama, seklo se obili taky žačkama, lopaťákama a samovazama, taženýma dobetkem nebo trachtorama. Aji o nás doma se seklo žačkú, dělale se pokládke, vázale snope. Zavadeny zveke a pravidla kolevá žní se změnile v poloviňě 50. let, kdy došlo k trvdymo donucováni ke vstupo do JZD. Dosť let bele naše práznine krátky, jenom 4 dni a to kolevá poslední neděle v srpnu. Jezdívale sme ke Spáčelom do Samotišek viděle sme závode na motorkách - Svatokopecký

okruh. Fandívale sme Fr. Štastnymu, kerý nekolekrát závod vehrál. Eště dodám, že sme už jako školáci přesně věděle, kolek mandelu a kop každyho druho obili v polo stoji, nebo kolek metráku se namlátilo každý deň a jaký výnos po měřece každyho obili bel. Taky na podzem sme veděle, jaký bel výnos cukrovke a bele sme hrdí na to, že naše hospodařeni doma je tak dobry. A tatiček s maminkú vickráť nám řekle - to všecko je děti aji vaša práca! Rodiči oměle aji oceniť našo práco kolevá dobetka velkyho - hovězího, vepřovyho, drubeže aji iný drobotine. Po pul stoleti vebavujú se mě te krátky poznámke, třeba - dělý to pomále, nekřeč na dobetek, dbý pře formance abe šle kráve po měkym a belo tech praktických rad hodně a bele nám jenom k prospěcho.

Křtitelnice v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci V minulém čísle Týneckých listů byla na první stránce uveřejněna fotografie renovované křtitelnice z týneckého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Požádal jsem restaurátorku Hanu Vítovou o krátký popis toho, co křtitelnice všechno obsahuje a k jakým zásahům bylo při její obnově přistoupeno. Petr Hanuška Mistrovská řezbářská práce s ušlechtilou povrchovou úpravou z 18. století. Scéna Ježíšova křtu se odehrává na březích Jordánu. Postavy spočívají na vrcholcích balvanů vystupujících z kamenitého řečiště. Klečící Kristus s pažemi zkříženými na prsou a odevzdaným výrazem vyjadřuje pokoru, se kterou na sebe bere hříchy lidstva. Vzpřímený Jan Křtitel skrápí Krista vodou z mušle, kterou drží v pravé vysoko zdvižené ruce. Anděl snášející se shora nad Kristovou hlavou přináší v pravé ruce osušku a levicí ukazuje vzhůru k svatozáři s Duchem Svatým a k Bohu Otci sedícím na samém vrcholu. Samotná paprsčitá svatozář je lemována bílými obláčky s okřídlenými hlavičkami andílků. Vpředu, těsně pod ústředním motivem, sedí na balvanech vystupujících z řečiště dvojice andělů, která drží v rukou atributy upozorňujícími na důležitost a význam děje nad nimi. Snad proto je takto významný děj odvíjející se v duchovní rovině vyjádřen

v bílé barevnosti. Hmotná realita, o kterou se děj opírá, je zachycena zemitými barvami, použitými na skalnatém či kamenitém terénu s vodní hladinou s pramínky tekoucí vody. Zářící zlato použité na andělských křídlech a pláštích Jana Křtitele a Ježíše Krista pak vyjadřuje věčnost. Technika povrchové úpravy řezbářského díla spočívá v kombinaci temperové polychromie s noblesní leštěnou bělí a polimentovým zlacením. Promyšleně zvolené výtvarné prostředky se podařilo opět oživit odstraněním degradujících přemaleb a umocnit tak duchovní hloubku díla. Zároveň byla přiznána historická výpověď díla, která je dochována v jisté patině stáří, projevující se v prasklinách, v prosvítajícím červenohnědém polimentu, pod otěrem ztenčenými čtverci zlatých plátků, či částečně ponechané, obtížně odstranitelné mladší modré vrstvě na základní ploše s paprsčitou svatozáří. V rámci restaurátorského zásahu probíhajícího v letech 2015 a 2016 byla křtitelnice, jež byla napadena aktivním červotočem, rozebrána na jednotlivé díly a odvezena na radiační ozáření do Veverské Bítýšky. Veškeré části byly očištěny a biochemicky ošetřeny. Po odstranění nevhodných vrstev přemaleb a upevnění uvolněných žádoucích povrcho-

vých úprav bylo destruované dřevo petrifikováno rozpuštěnou modifikovanou pryskyřicí. Po odpaření rozpouštědel byly řezbářsky doplněny ulámané chybějící části, převážně prstíky. Hloubkové defekty byly vytmeleny a vybroušeny do tvarové shody s dochovaným okolím. Opticky rušivé momenty byly barevně potlačeny. Na doplňcích byla rekonstruována adekvátní povrchová úprava. Restaurovaný povrch byl přeleštěn a konzervován obraovým lakem a včelím voskem. Hana Vítová

Foto: P. Hanuška

Vojtěch Hrudník

18

INSPIRACE

Tělové silonky hoďte do koše! Tento článek se stal hitem internetu, během týdne si ho přečetlo více než šest tisíc čtenářek módních stránek Michaely Měřínské. Její blog se zaměřuje na líčení i styl. Mezi její služby patří e-booky, které si zájemci mohou stáhnout zdarma. Uvádí v nich, jak docílit co nejlepšího prvního dojmu, jak se zaměřit na ženskou krásu či zdokonalit líčení. A právě v jednom z e-booků před časem uvedla zmínku o silonkách. Lépe řečeno o tom, jak vzít si na sebe tělové punčochy je přežitek. Tato jediná věta vyvolala mezi čtenářkami vlnu reakcí. Ráda bych podoktla, že i já byla vychovávána v přesvědčení, že do společnosti, lépe řečeno k sukni či šatům, je povinnou slušností vzít si tělové silonky. Do divadla, na ples, k maturitě atd. Dovoluji si proto do Inspirace měsíce července vložit silonkový článek, který na svých stránkách Michaela Měřínská (www.michaelamerinska.cz) zveřejnila v červnu, aniž tušila o jak moc aktuální a mírně kontroverzní téma se jedná.

Foto: michalamerinska.cz Co místo nich? Taky si teď říkáte, jak budete žít bez tělových silonek? Vždyť vám bude zima. Co místo nich budete nosit? Co je to za hloupost vyhazovat je? Máte pocit, že jsem se zbláznila? Tak tento článek je právě pro vás. Moc ráda vás vyvedu z omylu. Nejste rozhodně sama, která je má ve své skříni. V prvé řadě vás chci uklidnit, že nejste jediná, kdo si myslí, že tělové silonky jsou v pohodě. Tipuju, že si to u nás myslí tak 80 % žen. Protože cítím, že v tomto ohledu české ženy potřebují skutečně osvětu, zařadila jsem o tělových silonkách kapitolku i do eBooku zdarma. Jestli ho nemáte, doporučuji si ho si ho zdarma stáhnout (http://michala merinska. cz/ebook-zdarma), možná v něm pro sebe objevíte další fígle a vychytávky. Skutečně je to tak? Mám je vyhodit? Ženy jsou překvapené, když slyší, že by už konečně tento přežitek mohly přehodnotit. Že tělové silonky patří do koše a ne na něžnou ženskou

nohu. Možná k nim patříte taky. Abych vás uklidnila, sdílím některé reakce z mailů, co mi od vás chodí. Snad pochopíte, že pokud tělové silonky ještě stále nosíte a nevěděla jste o tom, že už jsou dvacet let z módy, není se za co stydět. Nejste v tom sama. Pobavila mě rada o tělových silonkách. To jsem opravdu netušila a hrozně se mi ulevilo! Mám několikery, ale naprosto je nesnáším:) Beru je jako nutné zlo, když mám pocit, že to jinak nejde (tj. v případě, že není vhodné jít v sukni nebo šatech s holýma nohama…). – Iva Vyloučím ze života tělové silonky, přestože vím, že se nenosí, občas je nasadím, ale necítím se v nich dobře, takže děkuji za důrazné NE. Veronik

správná volba. Ideálně bez vzorů, jednoduché, hladké, elegantní. Hrát si můžete s jejich tloušťkou. Pokud zvolíte více denové, vytvoří silonky neprůhledný efekt a v zimě i zahřejí. K ženským šatům nebo na teplejší dny volte méně denové, které jsou jemnější, lehce pod nimi prosvítá vaše noha a působí víc žensky. (Malé odbočení: Možná vás teď překvapilo slovo DEN. Někdy se označuje i jako Denier. V podstatě vyjadřuje sílu a tloušťku punčocháčů. Tenké a jemné punčochy, které užijete na jaře a v létě mají 8 - 20 denů, v zimě můžete obléknout silné punčochy se 40 až 100 deny.) Pamatujte, čím průhlednější punčošky jsou, tím víc sexy jsou vaše nohy. Zkoušejte. Pohrajte si s tím. Černá barva navíc a zeštíhlí nohy

prodlouží

Proč hodit tělové silonky do odpadkového koše? Protože tělové silonky se už dávno nenosí. Ve světě se přestaly nosit už v roce 1995! Ano, čtete správně. Už před dvaceti lety. A u nás? Schválně se dívejte na nohy kolemjdoucích žen, až půjdete zítra do práce nebo na procházku. A zkuste to spočítat. Fakt, že tělové silonky do ženského šatníku nepatří, není žádný můj výmysl. Spousta světových stylistů vám je rovnou zakáže. Důvod? Nesluší vám. Vaše nohy v nich vypadají jako dva neforemné sloupy a jejich barva je někdy opravdu tragická. Od šedohnědé až po nažloutlou, málokdy se skutečně blíží barvě pleti. Co je na tom přirozeného? A co je na tom přitažlivého? Jestli něco najdete, prosím, napište mi. Asi si teď říkáte: „Co jako s tím? Jak s tou informací naložit? Co mám dělat, když je mi zima? Co mám dělat, když si chci vzít bílou sukni? A co společenské šaty?“ Hlavně nezoufejte. Kolo už vymysleli před vámi. Ve Francii nebo v Itálii na ženách tělové silonky uvidíte opravdu jen zřídka (jestli vůbec). A máte pocit, že jim to snad nesluší nebo že přestaly nosit šaty a sukně? Také je mi jasné, že od podzimu do jara to bez punčocháčů asi nepůjde. Velká část z vás (a já se k vám hrdě hlásím) se nechce ani v chladnějším počasí sukní a šatů vzdát. Proč taky? Nicméně jsou jiné a elegantnější varianty, než svoje nohy obalit do tělových silonek (které jsou mimochodem na noze vždy vidět, i když si majitelka někdy myslí opak).

Když si k černým punčochám vezmete černé lodičky, rázem se vaše nohy o pět centimetrů prodlouží. Optické triky dělají divy, věřte mi, sama o tom něco vím. Vsadím se, že vám teď hlavou běhá spousta udivených myšlenek. Cože? To je fakt pravda? Dotazů na tohle téma dostávám fakt hodně, takže vám sem rovnou přidám ty nejčastější.

Tělové nenosit, nenosit, nenosit Černé silonové punčochy. To je ta

1/ Můžu nosit černé silonky i ke světlým šatům nebo sukni?

ANO. Černé silonky můžete nosit k čemukoli. Jen dejte pozor právě na to, aby u jemných světlých šatů vaše noha působila jemně, proto zvolte tenké a hladké černé silonky s málo deny, aby pod nimi vaše noha byla elegantně vidět. Pokud byste si oblékla silné tlusté černé punčocháče, rozhodně by jemné světlé šaty ztratily svůj šarm a vypadalo by to spíš jako pěst na oko. Nad průhledností a jemností černých silonek opravdu přemýšlejte. 2/ Co nosit místo tělových silonek v létě? Ideálně nic, jen vaše holé nohy. Ty vypadají přece nejlíp takové, jaké jsou. Ano. Ano. Chápu. Začala pracovat vaše hlava a myšlenky… Asi máte někdy pocit, že jsou moc bílé, flekaté, poštípané. Potřebujete tohle všechno zjemnit a dodat svým nohám jednotnější barvu. Tělové silonky ve spreji? Mám pro vás proto skvělý tip. Kupte si silonky ve spreji. Najdete je jednoduše třeba v síti DM drogerií. Hledejte „silonky ve spreji“ od Sally Hansen. A pozor, nejedná se o samoopalovací sprej (i když je v regálech často blízko samoopalováků najdete), je to vlastně make-up na nohy, který vytvoří na vašich nohách matný film a sjednotí barvu. Aplikace je jednoduchá. Nanesete do dlaní a pak nohy lehce natřete. Vydrží celý den a večer je jednoduše ve sprše smyjete. Tak co? Půjdete teď do skříně a vyhodíte ty tělové silonky? Udělejte to prosím. Vaše nohy si to zaslouží. http://michalamerinska.cz/telo ve-silonky-hodte-do-kose/

Foto: michalamerinska.cz

Po vložení článku se na stránkách autorky rozvinula velice zajímavá debata o výhodách a nevýhodách silonek. Ohledně jejich nošení se některé názory shodují s mou teorií – byly jsme tak vychované, přestat je nosit je o zvyku a nejde to ze dne na den, navíc třeba já černou barvu vůbec nevyhledávám. Jiné ženy uvádějí praktická hlediska nošení silonek, např. neodřená chodidla z bot, nezašpiněné sukně ze silonek ve spreji atd. Někdo silonky zatracuje, jiní stylisté je za prohřešek nepovažují. Co si myslíte vy? Na vaše případné názory se těším na: kamila. [email protected]

Rybářem uprostřed kuchyně - vyrobte si vlastní rybičky K dnešnímu tvoření budeme potřebovat pěnovou gumu. Pěnová guma neboli moosgummi má v kreativní tvorbě široké uplatnění. V obchodech s výtvarnými potřebami se prodává také pod názvem mechová pryž. Vhodná je na šperky, ozdoby, sponky, magnetky, razítka aj. Prodává se v arších, lepí se obyčejným disperzním lepidlem a vzhledem k tomu, že je měkká a poddajná, lze ji i sešívat. My jsme ji použili na výrobu jednoduchých rybiček. Budeme potřebovat: pěnovou gu-

mu, nůžky, drátek (nebo háček na vánoční ozdoby), provázek, případně špejli či klacík. Z plátu pěnové gumy jsme nůžkami

Foto: K. Grmolenská

vystřihli různé tvary rybiček, přehli jsme je (viz. obrázek) a prostřihli bříška. Na kousek drátku, v našem případě háček z vánočních čokoládových kolekcí, jsme namotali pro-vázek tak, aby zůstalo spodní prohnutí háčku – jeho pomocí budeme rybičky lovit. Provázek je možné přivázat na klacík či špejli, rybaření je tak obtížnější. Do nádoby napustíme vodu, vložíme rybičky a můžeme se s dětmi pustit do prázdninového rybolovu třeba uprostřed kuchyně.

Foto: K. Grmolenská

Your Cup of English Tea Váš šálek anglického čaje vám nabízí možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je stupňována dle úrovní od začátečníků až po pokročilé, správná řešení jsou uvedena na konci rubriky.

8. I / think / they / near / live / don´t / here 9. pop / more / she / than / like / rock / does / ? 10. in / he / radio / listens / the / morning / to / never / the

Elementary Match colours with nouns (přiřaďte barvy k podstatným jménům): 1) red 2)beige 3)white 4)grey 5)brown 6)pale

a) sofa b) hair c) rose d) land e) coffee f) face

Pre-intermediate Put the words in the right order (upravte pořádek slov ve větě): 1. often / night / we / out / Friday / on / go 2. a / we / English / week / classes / have / twice

Intermediate Forem new words from old – add one noun to all four words to form newsingle-word nouns or two-wordnouns, the noun can be added before or after the word (vytvořte nová slova přidáním jednoho podstatného jména ke všem čtyřem slovům - buď jako před nebo za daná slova) (example: BAG - handbag, kitbag, bagpipes, sleeping bag) 1 room, cup, dash, key 2 ache, land, letter, strong 3 head, coast, dead, up 4 cloth, coffee, spoon, time 5 page, cow, friend, hood (Penguin Books Ltd 1993, p. 139)

TIP NA VÝLET Ze Vsetína na Vartovnu Přijměte mé pozvání k dalšímu výletu. Tentokrát bude vhodný pro všechny kategorie. Věkové, váhové, dospěláky, puberťáky, holky, kluky... cyklisty i pěšáky. Kousek jižně od Vsetína se na kopci Vartovna (651 m. n. m.) nachází sedmatřicetimetrová stejnojmenná rozhledna. Rozhledu jsem navštívil loni na jaře a celou cestu k ní mi dělalo společnost krosové kolo. Nejdříve se vezlo na střeše auta, ale od zimního stadiónu Na Lapači ve Vsetíně už jsem poctivě šlapal a nabíral první výškové metry. Celou dobu jsem se držel modré turistické značky a poznával krásnou valašskou krajinu plnou dale-

kých výhledů i tajemných zákoutí. Trasa vede po zpěvněných lesních cestách, místy mezi loukami a není vhodná pro silniční kolo. Její délka, od zimního stadionu, je přibližně deset kilometrů. Cyklisté budou mít při dobytí vrcholu jistou výhodu - mohou si vybrat, kudy se do Vsetína vrátí. Buď krásným sjezdem přes Liptál po asfaltu (tento směr trasy je vhodný i pro silniční kolo) nebo některou z dalších nabízených značených turistických cest. Pro pěší je nejjednodužší vrátit se po stejné trase.

(Solution (řešení): Elementary: 1c, 2a, 3e, 4b, 5d, 6f Pre-intermediate: 1. we often go out on Friday night, 2. we have English classes twice a week, 3. I´m less ill than I used to be, 4. she gets up early every day, 5. she doesnt usually study at weekends, 6. he´s always late for work, 7. it doesn´t often rain here, 8. I don´t think they live near here, 9. does she like pop more than rock?, 10. he never listens to the radio in the morning

3. ill / than / I´m / less / to / used / I / be 4. day / she / up / gets / every / early 5. she / at / study / usually / doesn´t / weekends 6. work / late / he´s / for / always

Intermediate: 1 board: boardroom, cupboard, dashboard, keyboard, 2 head: headache, headland, letterhead, headstrong, 3 line: headline, coastline, deadline, line up, 4 table: tablecloth, coffee table, tablespoon, timetable, 5 boy: pageboy, cowboy, boyfriend, boyhood)

7. rain / often / here / it / doesn´t

Nepečený bezlepkový koláč s jahodami Tento nepečený koláč je jeden z nejjednodušších receptů na něco sladkého a za to, že je bezlepkový, mohou bezlepkové piškoty. Samozřejmě můžete použít i piškoty obyčejné. Ingredience: 300 g čerstvých jahod, 1 balení mascarpone nebo měkkého tvarohu, cca 200 bezlepkových piškotů, 50 g másla, 50 ml smetany, skořice, vanilkový cukr nebo jiné sladidlo Postup: piškoty rozdrtíme válečkem a důkladně, třeba i umytýma rukama, smícháme s rozpuštěným máslem. Hmotou pokryjeme dno formy a umačkáme ji po celé její ploše. Vytvoříme tak asi centimetrový okraj. Poté umixujeme 2/3 jahod se smetanou a cukrem, tuto směs smícháme s tvarohem. Směsí pokryjeme korpus a ozdobíme ho jahodami.

Alespoň dvě hodiny necháme chladit v lednici. Rozhledna na Vartovně je otevřena celoročně. V hlavní turistickou sezónu se vybírá symbolické vstupné - dospělí 20,- Kč, děti nad šest let polovic. Pozor, na letošní září je plánována údržba a rozhledna bude pro veřejnost uzavřena. Další informace, spoustu doporučení a kalendář pořádaných akcí neleznete na internetových stránkách www.vartovna.cz

Recept byl upraven a zveřejněn se souhlasem domovské stránky DomácíKuchyně.cz Více zde: http://www.domacikuchyne.cz/ recepty/nepeceny-jaho-dovy-bezlepkovykolac-hotovy-je-za-10-minut.html

Pavel Peňaška

Inspiraci připravila Kamila Grmolenská Foto: P. Peňaška

20

KOŠÍK NAŠÍ TÝNKY

Týnka a Týnek se těší na prázdniny Ahoj děti, těšíte se na prázdniny taky tak jako my? Ať už je strávíte u moře, na horách, na chatě, u babičky nebo doma, pořádně si je užijte!

Soutěžní křížovka Když se vám podaří tajenku této křížovky vyluštit, její řešení zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, tel.: 585 151 111, e-mail: sekretariat@ velky tynec.cz a to do konce aktuálního měsíce. Uveďte své jméno, příjmení a věk. Můžete vyhrát pěknou cenu. Přejeme hodně štěstí! Tajenka z minulého čísla zní: Vítek a Honzík. Výherci z květnového čísla se stávají Jan a Jakub Bartákovi. Výherkyní z červnového čísla se stává Anetka Šťastná. Gratulujeme a zasíláme knižní odměnu.

Autor měsíce: Karel Čapek Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Jeho otec pracoval jako lékař. Byl nejmladším ze tří dětí: jeho bratr Josef vynikl především jako malíř a spisovatel a sestra Helena je autorkou próz a vzpomínkové knihy Moji milí bratři. Byl žurnalistou, prozaikem, dramatikem, překladatelem, kritikem a autorem knih pro děti. Pracoval jako knihovník v Národním muzeu, později jako redaktor v Národních listech a Lidových novin. Dva roky působil i jako dramaturg a režisér. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová. Zemřel 25. prosince 1938 na zápal plic. Je pochován na Vyšehradě.

1. Nejlepší přítel člověka. 2. Černý hmyz, který bzučí. Zpívá se o ní písnička, že sedí na stěně. 3. Klofe zobákem do stromu (hledá červy). 4. Slibovala, že povozí Budulínka na ocásku.

Knížky, které stojí za přečtení: Devatero pohádek, Dášenka čili Život štěněte

5. Král zvířat. 6. Velmi dlouhý had. 7. Domácí mazlíček, který loví myši. 8. Je malá a nejraději má sýr (zdrobnělina).

Najdi šest rozdílů

Jak dobře znáte bratry Čapky? Když odpovíte dobře na otázky, vyjde vám známka, kterou dostal Karel Čapek ze psaní. 1. Kdo vymyslel slovo robot? a) Karel Čapek (D) b) Josef Čapek (T) c) Helena Čapková (J) 2. Jak se jmenovala kočka Karla Čapka? a) Pudlenka (R) b) Pacenka (V) c) Kočenka (E) 3. Kdo napsal Povídání o pejskovi a kočičce? a) Napsali to společně (U) b) Karel Čapek (A) c) Josef Čapek (O)

1

4. Dostal Karel Čapek Nobelovu cenu? a) Ne, dokonce nebyl nominován (E) b) Ne, ale byl nominován (J) c) Ano (A) 5. Jaké rasy je Dášenka? a) Oříšek (O) b) Kokršpaněl (I) c) Foxteriér (K) 6. Kterou z těchto knih ilustroval Josef Čapek? a) Edudant a Francimor (U) b) Broučci (E) c) Zahrada (O

2

3

4

5

6

Čtyřsměrka Má to klobouček, jednu nožičku, pěkně si sedí v mechu, v lesíčku? Odpověď na hádanku vyluštíte v křížovce. Citron, jahody, kiosek, klokani, koupaliště, led, let, loď, mapa, nanuk, ostrov, piknik, vážka, voda, výletníci

Řešení Jaj dobře znáte bratry Čapky - Trojku Čtyřsměrka - Houba Najdi rozdíly- Krávě chybí fleky, koza nemá rohy, kohout má jinou barvu peří, slepici chybí hřebínek, pejskovy tečky mají jinou barvu, na stromě nejsou jablka Stránku připravila Eliška Tomečková

KŘÍŽOVKA Operátor logicBordura 2. část kého tajenky sloučinu

Iniciály pěvkyně Tauberové

Angl. tvoje

Horský systém Evropy

Chňap

3. část tajenky

21

Kruh

Někdejší značka čepelek

Mříže

Malý ret

Angl. brzo

Atol v souostroví Rotak

Pamlsek

ZČ město

Římský krutovládce

Teskná touha Zpola

Nafukovat

Amer. herec (Peter) Český film. režisér

Karetní barva

Tělní výměšek

Jízda dvojic

Spodní jura Angl. výprodej

Pádová otázka

Zvonivka

KŘÍŽOVKA Tajenkou červencové křížovky je citát Mahátma Gándhího (1869 - 1948). Byl politický a duchovní vůdce Indie. Prosazoval filozofii nenásilného odporu. Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výherkyní knihy je paní Marie Hluší ze Vsiska. Výherkyni blahopřejeme. Tajenka: Všechny dobré myšlenky přicházejí pozdě. I tato.

Číselné údaje

Obor

Vysoukat (rukávy)

Zakulaceně

Motorová

vozidla Setba Nečas

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce. Pomůcka: Ac, Allosa, Arno, Ate, Čistící Etl, Klinkr, Klos, prostře- 1. část tajenky Monat, Osek, Pull, dek Řída, Soon, Your

Protein kódující gen

Část honu

Angl. táhnout Tuhá osa ptačího pera

Normali- Vloupání zační instituce Vítr Indo(nářečně) nésie

Mrtvice Kapaliny na perokresbu

Základní číslovka Přibližně

Jednoduchý i složený cukr

Parlament

České republiky

Lesní zvíře

Mravní čistoty

Kilopond

Karetní barva

Obyvatel Asie

Umyvadlo

Ženské jméno

Část zvonice

Slušně žádat

Pobízet

Okrášlení

Čirá kapalina

přenosem

Anglicky básnický

Atmosféra

Materiál. tech. zásobování

Potomek z jednoho jedince

Azorské ostrovy

Obec u Berouna Sloven. souhlas

Přímým

Zničit

Odhalené

Zakoktání

Kulka

Velmi

Býk určený k zápasu

Mletá směs koření Provádět

Malý tolar

Víření

Řecká bohyně zaslepenosti

Odborník Přítok na Vltavy ladění

Sudba

Velký nos (expr.)

Podpěra

Slavnost ní

Trampské kolonie

Citosl. údivu

Ředitel

SPZ Brno město

Dlouhé vlny

Ovšem

SPZ Siena (Itálie)

Spodní část obličeje

Biřici

Římsky 4

SPZ Prahy města

Něm. měsíc

Ať žije

Zkr. České armády

22

SPORT

Turnaj benjamínků O pohár starosty obce Velký Týnec pod záštitou trenéra reprezentace Pavla Vrby

V sobotu 11. 6. 2016 na našem hřišti proběhl velký turnaj benjamínků r. 2006 a mladší, kterého se zúčastnilo 16 týmů s téměř 200 hráči. Tento turnaj dal klubům příležitost postavit vedle sebe hráče, kteří v nadcházející sezóně spolu budou hrát za starší benjamínky. Pořádání takového turnaje byla pro náš oddíl zajímavá výzva, které se ale všichni organizátoři dle ohlasů zhostili více než dobře.

Zahájení turnaje se ujal předseda našeho oddílu Marcel Charvot, hráče přivítal i starosta obce Velký Týnec Petr Hanuška, hráči i návštěvníci vyslechli i pozdrav reprezentačního trenéra pana Pavla Vrby. Poté již začaly souboje ve čtyřčlenných základních skupinách. Hrálo se souběžně na čtyřech hřištích, kdy začátek a konec byl synchronizovaný, což umožnilo dodržet přesný časový harmonogram. Rozpis zápasů byl stanoven tak, aby žádné družstvo nemuselo hrát 2 zápasy po sobě, na druhou stranu žádný tým neměl přestávku 2 zápasy (mimo pauzy na oběd), takže systém byl stanoven nanejvýš spravedlivě. Na dodržování fotbalových pravidel dohlíželi pánové rozhodčí Antonín Studený, Petr Drápal, Petr Boháč, Tomáš Ehrenberger, Pavel Stloukal a Jiří Perutka, kteří svým výkonem přispěli k bezproblémovému průběhu celého turnaje. Každý tým měl k dispozici nejen fotbalovou šatnu, ale na tréninkovém hřišti byly nachystány stany se stoly a lavicemi pro případ, že by nám počasí až tolik nepřálo a kde měli své zázemí. Již při příjezdu zde každé družstvo mělo připraveno nejen nápoje, ale i občerstvení ve formě ovoce. Pro hráče i trenérský doprovod bylo v poledne připraveno občerstvení. Po sehrání základních skupin se již postupovalo vyřazovacím způso-

bem, kdy i poražené týmy hrály zápasy o umístění. Nakonec mezi 4 nejlepší týmy postoupily mužstva SK Sigma Olomouc „A“, TJ Sokol Velký Týnec „A“, FC Hněvotín a FK Hlubočky. O celkovém vítězství týmu SK Sigma Olomouc „A“ téměř nebylo pochyb, družstvo ostatní účastníky turnaje evidentně převyšovalo (jde o účastníka nejvyšší soutěže benjamínků) a proto nebyla překvapením jejich jednoznačná vítězství, a to v semifinále nad týmem TJ Sokol Velký Týnec „A“ 10:0 a ve finále nad FC Hněvotín 6:0. To větší drama skýtaly ostatní semifinálové zápasy. V druhém semifinálové zápase porazil FC Hněvotín FK Hlubočky 3:2, v zápase o 3. místo to téměř do konce vypadalo na penaltový rozstřel. Nakonec o vítězi rozhodl gól hráčů Hluboček v poslední minutě utkání. Náš oddíl se zúčastnil turnaje se 2 týmy. Tým „A” měl nalosován ve skupině Slavonín, Červenku a Doloplazy. Po dvou jednoznačných výhrách nad Doloplazy (6:0) a Červenkou (11:0) kluci po dobrém výkonu bohužel prohráli s týmem Slavonína a do vyřazovacích bojů postupovali z 2. pozice ve skupině a ve čtvrtfinále narazili na jeden z nejsilnějších týmů SK Sigma „B”. Z tohoto zápasu se nakonec vyklubalo jedno z nejdramatičtějších utkání celého turnaje. Po skvělém výkonu celého týmu skončilo utkání 1:1 a došlo na penaltový rozstřel, kdy po výborném výkonu našeho gólmana zvítězilo naše „A” družstvo. V semifinále kluci bohužel narazili na nejsilnější tým turnaje SK Sigma „A”, kterému podlehli jednoznačně 0:10. Boj o 3. místo s týmem FK Hlubočky už tak jednoznačný nebyl, těsně před koncem za stavu 1:1 již trenéři chystali sestavu pro penalty, když v poslední minutě rozhodl hráč Hluboček o našem konečném 4. místě. I tak to byl v takto silně obsazeném turnaji pro naše kluky velký úspěch! Tým „B” se v první části utkal s týmem z Hluboček, Chomoutova a Slatinic. V základní skupině, i když kluci bojovali, bohužel prohráli všechny 3 zápasy a do vyřazovacích bojů šli ze 4. místa. Po porážce ve čtvrtfinále od týmu Mohelnice se hráči také dočkali vítězství, a to nad týmem Doloplaz. V závěrečném zápase o 13. místo podlehli týmu Chomoutova a obsadili konečné 14. místo. Po každém zápase rozhodčí hlaso-

vali pro nejlepšího hráče zápasu, na konci turnaje další hlasy přidali trenéři jednotlivých týmů a z těchto hlasů vzešel nejlepší hráč turnaje, kterým se stal Šimon Provazník z FK Hlubočky, nejlepším střelcem turnaje byl se 16 góly Martin Ptáčník z týmu SK Sigma „A“ a nejlepším brankářem byl vyhlášen Alexander Wiedermann ze Šumvaldu. Několikrát se v tomto hlasování objevili také naši hráči, a to z týmu „A” Matěj Charvot, Michal Kovařík a brankář David Dosoudil (ten za výkon proti týmu SK Sigma „B”), z týmu „B” to byli hráči Lukáš Trnka a Max Melecký. Konečné pořadí (které nakonec nebylo nejdůležitější, důležitější bylo, že si všichni hráči zahráli a společně s fanoušky si celý turnaj užili): 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

SK Sigma Olomouc „A“ FC Hněvotín FK Hlubočky TJ Sokol Velký Týnec „A“ SK Sigma Olomouc „B“ FK Slavonín FK Nové Sady SK Slatinice FK Spartak Lipník n. B. FK Mohelnice SK Šumvald TJ Sokol Újezdec TJ Sokol Chomoutov TJ Sokol Velký Týnec „B“ TJ Sokol Doloplazy SK Červenka

hoto turnaje a nenechal se od pořádání odradit, p. Pavlu Vrbovi za to, že náš turnaj zaštítil svým jménem a poskytl věcné ceny pro účastníky, p. Janu Boháčovi, Krajskému fotbalovému svazu Olomouc a firmě JUTA a. s. za peněžní dar, za poskytnutí cen a další podporu obci Velký Týnec, obci Grygov, p. Tomáši Kovářovi, firmě SanSwiss, p. Tomáši Trnkovi, Olomouckému kraji, firmám Čerozfrucht a Pepsico, obci Velký Týnec za zapůjčení stanů a lavic, Davidu Charvotovi za sestavení systému hry, který probíhal na výbornou, chystání tabulek, rozpisů, p. Petru Uličnému a p. Martinu Šindelářovi, kteří si na nás udělali čas a předávali účastníkům ceny, medaile a diplomy, všem dobrovolníkům z řad rodičů, trenérů a dalších zainteresovaných lidí, kteří vypomáhali se samotnou organizací dne, parkování, chystání zázemí pro hráče, restauraci Na hřišti za nakrmení více než 200 strávníků, firmě Machovský s. r. o. za spolupráci na pohárech, medailích a cenách, rozhodčím za to, že zvládli vedení zápasů bez výraznějších výhrad hráčů nebo trenérů, což přispělo k celkovému úspěchu celého turnaje, ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec za zapůjčení šaten.

Na stránkách http://fotbaltynec. rajce.idnes.cz si můžete prohlédnout fotky z celé akce. Hráče pozdravil i trenér reprezentace Pavel Vrba https://youtu.be/ rGMZrU_tJd4. Na závěr mi dovolte poděkování všem, kteří se na akci podíleli: panu Janu Boháčovi, který byl duchovním otcem myšlenky na uspořádání to-

A v neposlední řadě děkujeme také trenérům oddílů benjamínků a našim mladým hráčům za důstojnou reprezentaci našeho oddílu.

Foto na stránce: fotbalvelkytynec.cz

Lenka Charvotová

SPORT

Při Setkání Týnců 2016 se bavili i sportovci V sobotu 18. 6. 2016 se při příležitosti setkání Týnců v Týnci uskutečnil tenisový turnaj ve čtyřhře a beach volejbalový turnaj. Tenisového turnaje se zúčastnilo 9 dvojic z Týnce a okolí a 2 dvojice z Týnce nad Labem. V boji o třetí místo vyhrál pár Macenauer - Strohalm nad párem Dobiáš Haitl v poměru 6:4. Ve finále pak udolal pár z Týnce nad Labem Kratochvíl - Havlíček „náš” pár Svrchokryl st.- Svrchokryl ml. 6:3. Na beach volejbalových kurtech současně probíhal turnaj mužů a žen. Mužského turnaje se zúčastnilo 5 dvojic (3x Panenský Týnec, 1x Týnec nad Sázavou, 1x Velký Týnec). Pořadí: 1. Panenský Týnec - Kaktus 2. Panenský Týnec - Kobry

3. Velký Týnec ( Kolář, Tezzele) 4. Týnec nad Sázavou 1 5. Panenský Týnec - veteráni Beach volejbalového turnaje žen se zúčastnily čtyři dvojice(2x Týnec nad Sázavou, 2x Velký Týnec) Pořadí: 1. Velký Týnec 2 (Glauderová, Kolářová) 2. Velký Týnec 1 (Koutná, Levková) 3. Týnec nad Sázavou 3 4. Týnec nad Sázavou 2 Veškeré souboje byly odehrány v duchu fair-play za krásného počasí, které nás provázelo celý den, ve velmi příjemném prostředí sportovního areálu základní školy Milady Petřkové. Michal Židák

Foto: archiv TL

Pořadí ve fotbalovém turnaji u příležitosti Setkání Týnců v Týnci 2016 1. Velký Týnec 2. Hrochův Týnec 3. Týnec nad Sázavou 4. Panenský Týnec Foto: archiv TK Velký Týnec

5. Horní a Dolní Týnec

Atletické olympiády mikroregionu Království

Fotbalová sezóna 2015/16 je minulostí

konané ve Velkém Týnci dne 7. června 2016 - XVI. ročník Kategorie A = 1. - 3. tř. 1. ZŠ Velký Týnec 2. ZŠ Charváty 3. ZŠ Grygov 4. ZŠ Majetín 5. ZŠ Kožušany – Tážaly 6. ZŠ Věrovany 7. ZŠ Blatec 8. ZŠ Dub nad Mor. 9. ZŠ Brodek u Přerova

ZŠ: 71 105 129 152 168 177 182 193 191

bodů z toho bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů bodů

Kategorie B = 4. - 5. tř. ZŠ: 1. ZŠ Velký Týnec 37 2. ZŠ Dub nad Mor. 82 3. ZŠ Grygov 130 4.-5. ZŠ Brodek u Přerova 140 4.-5. ZŠ Charváty 140 6. ZŠ Majetín 155 7. ZŠ Věrovany 218 8. ZŠ Blatec 227 9. ZŠ Kožušany - Tažaly 238

CH= CH= CH= CH= CH= CH= CH= CH= CH=

39 b. 66 b. 46 b. 67b. 63b. 60b. 139b. 82b. 114b.

bodů z toho CH= 19 b. bodů CH= 40 b. bodů CH= 45 b. bodů CH= 56 b. bodů CH= 103b. bodů CH= 81 b. bodů CH= 95 b. bodů CH= 112b. bodů CH= 131 b.

D= 32 b. D= 39 b. D= 83 b. D= 87 b. D= 105 b. D= 117 b. D= 43 b. D= 111 b. D= 77 b. D= D= D= D= D= D= D= D= D=

18 b. 42 b. 85 b. 84 b. 37 b. 74 b. 123b. 115b. 107b.

42. ročník atletických závodů „O pohár starosty obce V. Týnec“ Velký Týnec 9. června 2016 1.ZŠ 2.ZŠ 3.ZŠ 4.ZŠ 5.ZŠ 6.ZŠ

Velký Týnec Olomouc-Zeyerova Velký Újezd Velká Bystřice. Dub nad Mor. Brodek u Přerova

168 bodů z toho CH: 72 bodů D: 196 bodů 79 bodů 218 bodů 120 bodů 272 bodů 147 bodů 424 bodů 209 bodů 425 bodů 225 bodů

Konečná tabulka muži

96 bodů 117 bodů 98 bodů 125 bodů 215 bodů 200 bodů

Zdeněk Jančo, ředitel závodu

Konečná tabulka dorost

23

ZA PL TEM Sport učí překonávat překážky, říká Zdeněk Jančo Starosta obce Krčmaň a učitel týnecké základní školy Zdeněk Jančo je v oblastech výraznou osobností. V čele své obce stojí celé polistopadové období, ve škole působí ještě daleko déle. Vzpomínám na něj jako na svého staršího učitelského kolegu, se kterým jsem se v budově druhého stupně potkával na přelomu 80. a 90. let každý den. Musím říct, že byl nesmírně kamarádský a kolegiálně vstřícný. Obdivoval jsem u něj elán, se kterým se pouštěl do každé vyučovací jednotky či do odpoledních mimovyučovacích zájmových činností. A věčný úsměv, který opouštěl a opouští jeho tvář málokdy. Zdenku, v Týnci snad v posledních dvaceti třiceti letech není žák, který by neprošel v hodinách tělocviku tvýma rukama. Jak se stalo, že právě tento předmět se stal tvou pedagogickou prioritou? Určitě to souvisí s dětstvím, kdy jsem bydlel v Hlubočkách - Mariánském Údolí a tam v šedesátých letech minulého století byly fantastické podmínky pro kluky i holky ZDŠ k provozování sportovní činnosti. Začínal jsem v osmi letech stolním tenisem jako hráč jsem nejvýše hrál krajské soutěže. Následoval tenis, se kterým jsem zažil asi největší úspěchy - celostátní turnaje, účasti na mistrovství republiky, ale i vítězství a prohry se známějšími tenisty tohoto období Pavlem Složilem, Tomášem Šmídem a Vladimírem Zábrodským. Protože jako každý kluk jsem hrál fotbal, pomáhal jsem spolužákům v žákovských mistrovských utkáních, buď v záloze, nebo na pravé spojce, později v dospělosti jsem hrál dvě sezóny v Majetíně, tedy i proti tehdejším týneckým hráčům. V Mariánském Údolí se hrál i lední hokej. V sedmé třídě jsme se zúčastnili okresního finále a tehdejší sportovní agenti si mě všimli a následovaly dvě žákovské sezóny v mistrovské Morávii Olomouc. Nejraději vzpomínám na pravidelné hanácké derby s Prostějovem. Ve škole jsme také dostali základy házené, která se hrála na velmi dobré úrovni ve Velké Bystřici. Jak vidíš, jako kluci základní školy jsme se vůbec nenudili, každý den v týdnu byly tréninky či zápasy. V dorosteneckém věku jsem dělal správce tenisových kurtů a začal trénovat mladší chlapce a děvčata, to mi zůstalo dodnes. Chtěl jsem tedy v budoucnu pracovat s dětmi se sportovním zaměřením. Původně jsi vystudoval specializaci pro první stupeň. Učil jsi někdy ty nadšené malé žáčky? Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu UP Olomouc, obor vycho-

vatelství C (etopedie) a Tv (6.-9. tř. ZDŠ). První dva roky jsem působil v Ústavu pro děti se zbytky sluchu na Kopečku. Zde jsme měli děti od pěti do sedmnácti let. A právě sportovní činnost a hry (gymnastika, atletika, kopaná, házená a lyžařské kurzy), které jsme s nimi provozovali, jim přinášely radost, nezapomenutelné zážitky, ale i prohry, se kterými se museli vypořádat. A právě ti nejmladší to většinou prožívají nejemocionálněji. Od 1. 3. 1979 učím ve Velkém Týnci, kde vlastně s těmi nejmenšími a nejvděčnějšími pracuji více či méně dodnes. Vraťme se k tělocviku. Často se píše a říká, že dnešní děti mají s pohybovými aktivitami problémy. Jak to vidíš ty? Je těžké je motivovat k tomu, aby se vydali na atletickém okruhu či na fotbalovém plácku ze všech svých sil? Určitě je pravda, že dnešní děti určitě zpočátku mají zájem o pohybové aktivity, ale jak brzy poznají, že je třeba určité pravidelnosti na sobě pracovat, zvýšit svou fyzickou kondici, techniku a dát něco ze svého „já“, často rezignují, zpohodlní a jdou většinou za přijatelnější zábavou. Pak je druhá skupina dětí, která s rodiči pravidelně sportuje, navštěvuje sportovní oddíly, kroužky, a to je opravdu radost s nimi pracovat. Ale v hodině tělocviku je zapotřebí při velkých počtech to vzájemně skloubit. Není to opravdu jednoduché. Hodně pomáhají dobré příklady – osobní zlepšení, rekordy, povzbuzování, tradice. Věnuješ se nejen běžným vyučovacím jednotkám, ale připravuješ děti na různé mimovyučovací soutěže či turnaje. Nač se mladí týnečtí sportovci zaměřují? Jakých výsledků, úspěchů dosahují? Určitě se snažíme naše děti vést k všestranné tělovýchovné a sportovní činnosti. Což znamená dát jim základy gymnastiky - akrobacie, dále atletiky, míčových her, resp. košíkové, kopané, volejbalu, házené, přehazované, vybíjené, pálkované. V hodinách sportovních her rozvíjíme cykloturistiku, pěší turistiku, dále podle přírodních podmínek bruslení, hokej a běh na lyžích. Každoročně pořádáme lyžařské kurzy se základy sjezdového lyžování a běhu na lyžích. V rámci základních škol probíhají různé soutěže, na které se pravidelně připravujeme. Jedná se každoročně o turnaje v košíkové, kopané MCD–cup, Coca–Cola cup, v atletice - Pohár rozhlasu, atletický čtyřboj, přespolní běhy, stolní tenis, florbal apod. Ve Velkém Týnci pořádáme pro okres tradiční soutěže ve

Foto: P. Hanuška stolním tenisu, florbalu, atletice, košíkové. Co se týče významných úspěchů několikrát jsme se zúčastnili republikových mistrovství družstev ve stolním tenisu, atletického čtyřboje či Poháru rozhlasu. Z kolektivních soutěží, za výpomoci a dobré spolupráce s týneckým fotbalovým oddílem, byla účast školního družstva na republikovém finále Coca Cola cup 2008 v Praze na Strahově, kde jsme skončili na 8. místě. Věřím, že i do budoucna bude naše škola podporovat a pořádat tradiční soutěže, jako je atletická olympiáda dětí mikroregionu Království či atletické klání „O pohár starosty obce Velký Týnec“ s více než čtyřicetiletou tradicí. Šikovnost, obratnost, rychlost i vědomostní dovednost v sobě měly a mají soutěže, k nimž patří dopravní soutěž jednotlivců a družstev či štafetové běhy. Vzpomeneš si na nejvýraznější „osobnosti“ a jejich výkony? Za celé období mého působení na základní škole bylo určitě mnoho výborných týneckých sportovců. Z nich bych aspoň vyjmenoval následující atlety a fotbalisty: Ivan Vysloužil, Pavel Kovařík, Emil Kania, Michal Mádr, Erik Chaloupka, Tomáš Bártek, Antonín Rác, Martin Klabačka, Jan Strnad, Libor a Jarek Pospíšilovi, Daniel Kaláb, Ondřej Večeřa a mnoho dalších. Z děvčat zejména sestry Monika a Hana Lexovy, Jana Slaninová, Tereza Hořínková, Monika Dočkalová, Nikola Mertová, Klárka Svozilová, ale i současní

např. Julie Vránová, Simona Svozilová, Hana Machovská či Eliška Krejzlíková. Ze současných chlapeckých nadějí jsou to: Jakub Podivínský, Filip Čadílek, Filip Kábrt, Jan Sztwiorok, Jan Zatloukal a mnoho dalších. Co se týče výkonů, nejlépe to dokazují současné platné školní rekordy v atletických disciplínách: časy např. 60 metrů za 7,44 vteřiny (chlapci) a 8,28 vteřiny (dívky), vrh koulí 13,63 metrů (chlapci) a 9,65 metrů (dívky), vytrvalostní běhy na 1000 m. 3:37 minuty (dívky), 1500 m. 4:27 (chlapci), skok vysoký 153 cm (dívky), 173 cm (chlapci) ad. Výsledky, rekordy či poháry získané školou jsou vystaveny v prostorách ZŠ. V čem jsme v tomto směru byli jiní? Mám na mysli tvou či mou generaci tehdejších dětí, resp. mládeže? Určitě nebylo tolik možností k využití volného času jako dnes. Současný internet, několikahodinové virtuální hry, povídání s kýmkoliv a o čemkoliv přes počítače z pohodlí domova, bez fyzické zátěže a námahy jsou určitě velkým lákadlem pro mnohé, a pak u mnoha dětí nezbývá čas pro práci doma či pravidelné sportovní aktivity. Jsou však výjimky, kdy rodiče svým dětem se opravdu věnují a vozí své ratolesti do zájmových kroužků a sportovních oddílů. Vše souvisí také s finančními možnostmi rodiny. V současném období je nadšených dobrovolných trenérů, cvičitelů, vedoucích, kteří by předávali i druhým dětem sportovní zkušenosti, velmi poskromnu. V naší

ZA PLOTEM současné společnosti se to moc nenosí, proč dělat zadarmo pro druhé, že? Vím, že díky tobě je na velmi kvalitní úrovni provozován v Krčmani stolní tenis. Jaké soutěže hrajete? Jakých největších úspěchů jste dosáhli? Po přestěhování zpět do své rodné obce, což se odehrálo roku 1972, dodnes pracuji ve svém volném čase s mládeží. Snažím se využít jejich sportovní předpoklady, talent v nenáročném sportovním odvětví, jako je stolní tenis. Dá se říci, že téměř každý třetí Krčmaňák hrál stolní tenis. Úspěchy byly především v kategoriích mládeže a žen. V Krčmani se hrála II. liga žen, úspěšné krajské bodovací turnaje mládeže či tradiční vánoční turnaje, kterých se účastnili nejlepší mladí stolní tenisté z celé republiky. Naše starší žákyně proháněly v republikových soutěžích budoucí hráčky, které poté reprezentovaly na olympijských hrách. Mezi nimi byla kupříkladu i Renáta Štrbíková ad. Zvláště dívky se účastnily pravidelných mistrovství republiky jednotlivců či družstev. Dát se na vrcholový sport znamená mít dobré profesionální zázemí a dostatek finančních prostředků. V malé obci se to dá udržet pouze krátkou dobu. V současném období se spíše zaměřujeme na výkonnostní stolní tenis mládeže na úrovni krajských a okresních soutěží. Sportuješ ještě po výkonu své učitelské profese i ve svém volném čase? Máš na to sílu a chuť? Jaké sporty sleduješ jako pasivní divák u televize? Vzhledem k tomu, že s dětmi v sezónu stolního tenisu trénuji nejméně dvakrát týdně, určitě nejsem sportovně pasivní. Dokonce v tomto roce po čtyřiceti letech hraji pravidelně rekreační tenis. Dřevěné rakety jsem vyměnil za současné - lehčí a snažím se oprašovat techniku jednotlivých úderů. Vzhledem k tomu, že po večerech sedím pracovně u počítače, u tvorby obecních vyhlášek a nařízení, tělo a hlavně hlava potřebuje odreagování. Určitě sleduji sport v televizi, z vlastních zkušeností vím, že vrcholoví sportovci to nemají vůbec jednoduché. Přijde den blbec a můžete dělat, co chcete, stejně vám to nepomůže. Sport i vlastní život je především o psychice. Spoustu věcí, které řešíte ve sportu, se později promítne i do života. A je dobře, když dovedete prohrávat, hrát fair play, mít radost z vítězství, poznávat a hledat nové řešení. To vše se promítne v rodinném životě – jste připraveni, nerezignujete, umíte překonávat překážky A v tom spatřuji smysluplné spojení sportu a konkrétního lidského života. Pojďme k tvému starostenskému působení. Mezi námi patříš k těm nejzkušenějším. Jak dlouho vedeš krčmaňské zastupitelstvo? Sice pracuji jako neuvolněný starosta dvacet dva let, přesto se nepokládám za zkušeného. Stále nás překvapí spousta nových vládních nařízení, zákonů a vyhlášek, na které hledáme odpovědi. Mám takový dojem, že příchodem nového ministra či náměstka se chce každý zviditelnit. Nevím, jestli se drží hesla „Proč

by to nemohlo jít jednoduše, když to může jít složitě“? Jenže český člověk hned hledá cestu, jak nad tím vyzrát. A pak z nové vládní vyhlášky, zákona či nařízení je paskvil. Můžeš porovnat výkon státní správy na počátku 90. let, kdy jste začínali od píky? Krčmaň se totiž osamostatnila od střediskového Velkého Týnce, je to tak? Co se týče státní správy v obci na počátku 90. let, bylo to období velkého nadšení občanů, ale nebylo ještě dostatek finančních prostředků a zkušeností, jak řádně vést obec. Vítězila silná slova, roztříštěnost jednotlivých zastupitelů, ale skutky nikde. Ve druhé polovině 90. let již byla vypracována studie, plán „Programu obnovy venkova obce Krčmaň“, kde bylo přesně stanoveno, co je prioritní a co je nadstandard, kdy i za jakých finančních podmínek lze zahájit danou výstavbu apod. A toho se držíme dodnes. Spravovat malou obec znamená vést téměř stejné písemností jako u obce větší, není to pro nás vůbec jednoduché. Dříve stačilo evidovat zkrácené zápisy z veřejného zasedání v sešitě, každý kdo chtěl, si to příště přečetl - zkontroloval a bylo to. Nyní musíte dělat administrativu k veřejnému zasedání pomalu v rozsahu malé vědecké práce, která je pod drobnohledem široké občanské veřejnosti. Také hodně záleží na vzájemné spolupráci, komunikaci všech zastupitelů a hlavně na osobnosti jediné uvolněné hospodářské pracovnice obce, která se stává přímým terčem otázek občanů, firem, státních úředníků, politiků apod. Následující desetiletí je spojeno s explozí dotačních programů. Kolik jste si jich vyzkoušeli vy? Vzpomeň na nejdůležitější investiční akce... Pokud chcete zahájit realizaci jakéhokoliv projektu, rozumná obec určitě nepůjde bez finančních prostředků z krajských, státních či evropských dotací. Stejně existuje určitá výše spoluúčasti, tj. finančních prostředků z obecního rozpočtu, které musíte mít připravené. Naše obec na počátku 90. let neměla v pořádku žádné inženýrské sítě. Postupně se nám podařilo zavést veřejný vodovod, plynofikaci, dešťovou či splaškovou kanalizaci s ČOV, opravit veřejná osvětlení apod. Co se týče poslední veřejné sítě, tj. splaškové kanalizace s ČOV, která proběhla před pěti lety, byla to skvělá souhra občanů, projektantů, stavební firmy a všech dalších zainteresovaných, neboť se jednalo o finančně nejnáročnější akci s náklady téměř 53 milionů korun. Z toho obec získala 80% finančních dotací z evropských a státních zdrojů. V posledním období jsou to dotace převážně ve výši 50 až 80%, se kterými jsme vybudovali po etapách dětská hřiště s herními prvky, opravili a zateplili budovu ZŠ a MŠ, víceúčelové multifunkční hřiště. V tomto roce se chystáme zahájit výstavbu dlouho očekávané opravy místní komunikace v ulici Na Stráži, výměnu svítidel veřejného osvětlení kolem silnice I/55, interiér prvního podlaží MŠ. A doufáme, že zahájíme i I. etapu opravy chodníků kolem velmi frekventované silnice Olomouc-Přerov. Krčmaň je známá nejen díky

svému stolnímu tenisu, ale i mnohým kulturním aktivitám. Co všechno pro své občany připravujete, resp. co si chystají oni sami pro sebe? V tomto volebním období jsme při pořádání kulturních aktivit v obci v částečné krizi, neboť současná situace se nedá srovnávat s léty 1996 až 2011, kdy jsme byli hodně aktivní. Dřívější organizátoři již ne-

25

vytěžených částech vznikají krásná jezírka. Jakou máš představu o budoucnosti této lokality? Štěrkovny a pískovny Krčmaň vlastní a provozuje firma Zepiko spol. s r. o. Brno. Obec téměř nemá žádný vliv na skutečnost, zda společnost dodržuje naplnění studie proveditelnosti terénních úprav a plánu rekultivace po výstavbě. Pokud vím, vodní plo-

Foto: archiv obce Krčmaň Ke Krčmani patří neodmyslitelně Traktor cup chtějí, očekávají, že i mladší rodiče se zapojí a udělají něco pro druhé. Přesto základní kulturní a sportovní akce zůstávají. Od počátku roku jsme uspořádali jednodenní lyžařský zájezd pro běžkaře a sjezdaře na Praděd, atletické závody pro nejmladší, dětský a dospělý traktor cup 2016, mezinárodní turnaj v malé kopané a připravujeme cykloturistiku na Kosíř. Ve spolupráci s místními občany to byl Novoroční výšlap do Chlumu, Fotbalový ples, Dětský karneval, Vynášení Morany, Pálení čarodějnic, Multižánrový festival pěti různých kapel apod. Z dalších připravovaných akcí to bude dětský den, běh terénem přes 3 K (Větřák, Chlum, Stráž), turnaje v míčových hrách – volejbal, tenis, nohejbal, stolní tenis apod. Nedaleko Krčmaně leží celkem významná biolokalita - Strejčkův lom. Co tam návštěvníci najdou? Přírodní památka U Strejčkova lomu - zájmově chráněné území se nachází mezi obcemi Krčmaň a Grygov na katastrálním území obce Krčmaň v oblasti Grygovských kopců. Nedaleko se také nachází přírodní památka U bílých hlín a Cigánské zmoly. Tato území je tvořeno bývalým vápencovým lomem s podkladem devonského vápence. Mělké vysychavé půdy a podklad devonského vápence umožňují výskyt celé řady teplomilných rostlin a živočichů. Z rostlin je to například koniklec velkokvětý, len žlutý, hvězdnice chlumní, růže galská, zlatovlásek obecný nebo vstavač trojzubý. Ze živočichů svým významem převládá hmyz. Zcela unikátní je výskyt můry pukléřky, která je potravně vázaná na hvězdnici chlumní a na střední Moravě přežívá jen ve vápencových lomech. Dále zde žijí stepní motýli modrásek vikvicový a vřetenuška pětitečná. V roce 2003 zde byl poprvé zjištěn okáč voňavkový. O tato území pečují ekologicky orientovaná společnost SEMIX PLUSO, spol. s r. o. Rybníčky Otice u Opavy a sdružení Sagittaria Olomouc. Doporučuji projít si tato území nejlépe koncem března či začátkem dubna. U Krčmaně se také těží písek. Na jedné straně je jistě pro vás určitá zátěž, na straně druhé ve

cha bude i nadále sloužit především rybářům. Co Krčmaň opravdu trápí, je průjezd tisícovek aut středem obce. Jak to vypadá se stavbou rychlostní komunikace spojující Olomouc a Přerov? Zastupitelé obce již dvakrát iniciovali Petici vůči průjezdnosti přes obec Krčmaň. Téměř dvacet tisíc automobilů za dvacet čtyři hodin denně projede centrem naší obce, což dle studie Ministerstva dopravy ČR pro rok 2020 by mělo být navýšeno až k číslu dvacet čtyři tisíc automobilů. V roce 2015 jsme oslovili patřičné orgány, instituce, předsedu vlády, parlamentu, sněmovny, ministry, atd. Po půlročním zpracování výsledků a jednání za vydatné pomoci senátora Ing. Martina Tesaříka se nám podařilo celou situaci s přeložkou obchvatu obce Krčmaň snad i urychlit. V současné době z iniciativy Ministerstva dopravy ČR a Ředitelství silnic a dálnic Brno byla schválena a nabyla platnosti projektová dokumentace k územnímu řízení rychlostní silnice R 55 část Olomouc-Kokory s obchvatem naší obce. Nyní se předpokládá, že do konce roku 2018 bude vypracována a schválena projektová dokumentace ke stavebnímu povolení, budou vykoupeny patřičné pozemky a v roce 2019 bude zahájena vlastní výstavba. První automobily by měly projet touto části rychlostní silnice v letech 2022 či 2023. Zdenku, co bys rád ještě ve své funkci zvládl udělat? Máš před sebou nějakou prioritu či sen? Budu velmi rád, pokud bude v brzké době zahájen dlouholetý problém obchvat obce Krčmaň rychlostní silnice R 55, což není jen v našich silách. A je to problém i pro okolní obce, snad i celého mikroregionu Království. Určitě bychom chtěli dokončit opravy chodníků a místních komunikací po celé obci. Třešničkou na dortu by měla být historicky zvelebena Náves s výsadbou nových ovocných stromů, víceletých rostlin, zeleně a příležitostně prodejních krámků při obecních akcích. Cílů je určitě více, ale to nechám dalším. Ptal se Petr Hanuška

26

ZA PLOTEM

Grygov ve znamení triatlonu Prosluněná sobota 18. června přinesla do vesnice nedaleko Olomouce 3 disciplíny, 3 trasy a pro diváky 3 možnosti fandit. Odehrál se totiž první ročník G Triatlonu! Do Grygova se sjelo 35 sportovců, 9 z nich dokonce místních, aby si při hobby závodu vyzkoušeli skloubit plavání, cyklistiku a běh na trasách na okolo vesnice. Je pravdou, že se mezi amatéry vklínili i dva ostřílení triatleti (jeden s CZE na reprezen-

Foto: triatlon Grygov

tačním drese), kteří svým startem spíše pomýšleli na trénink než na závod. Na stupních vítězů se však mezi ně na druhé místo postavil „hobík“ grygovský Honza Grmolenský, klobouk dolů před výkonem amatérského závodníka. Celý závod odstartovalo plavání na pískovně u Krčmaně ve 13 hodin, plavalo se 2 x 350 m. Poté následovala cyklistika, která závodníkům připravila 5 okruhů okolo Grygova v celkové délce 29 km, a poslední byl běh v délce 6,5 km, který závodníky zavedl na polní cesty a silnice na okraji vísky. Zázemí závodu spolu s depem bylo umístěno do sokolské zahrady, kde našly útočiště rodiny i spousta kamarádů závodníků a samozřejmě diváci. Povzbuzování bylo vidět i slyšet na všech tratích, závod přilákal spoustu fanoušků. Počasí vyšlo skvěle, polojasno s teplotou do 25 stupňů, téměř bez větru. Vlastně celý cen byl ve znaku pohody, skvělé nálady, humoru, fandění, dobrého jídla a zábavy. Sobota se stala pro malou vesnici svátkem sportu, rodiny a děti fandily tatínkům a maminkám, rodiče dětem a přítelkyně držely palce svým odhodlaným triatletům! Ze strany všech závodníků se nešetřilo chválou na organizaci, na úroveň závodu. Samozřejmě je dost ná-

Foto: triatlon Grygov mětů na vylepšení, ale G Triatlon si ostudu při prvním ročníku neudělal. Dle aktuálních ohlasů by druhý ročník chtělo navštívit nejméně 100 závodníků. My ale víme, že momentální nadšení a odvaha mohou za pár měsíců vzít nohy na ramena. Nám stačí, když se parta hobby sportovců příští rok vrátí, popřípadě se naše řady o pár jedinců rozšíří. A budeme se těšit, že se ve zdraví sejdeme a opět po pěkném dni ve zdraví ro-

zloučíme. Velice děkujeme za pomoc při organizaci našim rodinám a přátelům, OÚ Grygov za přípravu okolí tratí a za materiální zabezpečení, spon-zorům za propagaci a podporu. Bez těchto všech by závod byl jen my-šlenkou… V červnu 2017 na G Triatlonu na shledanou. Petr Talaš

Mezinárodní sraz motorek v Grygově – přijďte se podívat i vy! Motoklub berani Grygov je jedním z grygovských místních spolků. Jeho akce jsou pestré, navíc čím dál více navštěvovány. Dovolila jsem si proto oslovit jeho předsedu Ing. Martina Škárka, aby nám odpověděl na pár základních otázek.

Mohli byste představit váš spolek Motoklub Berani Grygov? Motoklub berani Grygov vznikl téměř před devíti lety. Klub byl založen především pro přátele a milovníky motocyklů, dobré zábavy a rockové muziky. Mimo jiné vznikl i z důvodu oživení společenského života v obci Grygov. Každý rok pořádáme nejméně dvě společenské akce, na nich nezapomínáme ani na ty nejmenší příznivce. Pořádáme rovněž několik vyjížděk pro širokou veřejnost a klubové akce pro členy. V minulém roce jsme téměř zdvojnásobili počet členů a náš klub má stále větší oblibu jak mezi motorkáři, tak mezi obyvateli okolních obcí a měst. Chtěli bychom zdůraznit, že působení našeho klubu se v budoucnu bude ubírat směrem dobročinných akcí. Již na jaře a v létě tohoto roku plánujeme ve větší míře klubové darování krve. Na

každé naší akci se mohou návštěvníci těšit na něco nového, žádná z nich není stejná. Vaším největším zimním počinem je RockPLES. Jak jste byli spokojení s letošním únorovým RockPLESem? Letos v únoru jsme v grygovské sokolovně pořádali již čtvrtý ročník našeho tradičního plesu. Prvotní myšlenka bylo pořádat ples jednou za dva roky, pro naši zábavu a pobavení, ale vzhledem k ohlasům pravidelných návštěvníků pořádáme akci každý rok. Letos jsme mysleli i na naše nejmenší příznivce a připravili jsme před plesem dětské odpoledne plné her a zábavy. Dětského odpoledne se zúčastnilo velké množství dětí zejména z okolních vesnic. Na RockPLESe tradičně nabízíme návštěvníkům takovou formu zábavy, kterou v blízkém okolí nenajdou. Na letošním ročníku zahrála legendární kapela Sax rock a program byl opravdu nabitý až do ranních hodin. Připravili jsme celkem čtyři soutěže, při kterých se bavil celý sál. Účastníci vyhráli drobné ceny, dále byla připravena bohatá tombola, pánský a dámský striptýz. Překvapením večera se stalo vystoupení tanečnic, které sklidily obrovský úspěch. Letošní ročník lze považovat za velice vydařený. Jako každoročně sokolovna praskala ve švech, ale vzhledem k dostatečnému počtu pořadatelů a jejich předcházejícím zkušenostem návštěvnici nemuseli nikde dlouho čekat a pobavili se bez větších problémů a front na občerstvení. Příští ročník bude snad ještě o něco lepší a příznivcům nabídneme opět velkou porci zábavy během celého večera. Navíc se bude jednat o jubilejní pátý ročník.

Proslavená je vaše letní akce, sraz motorkářů s mezinárodní účastí. Jak tato myšlenka vznikla? A na kdy je plánován letošní sraz? Myšlenka srazu vznikla před deseti lety, kdy se u nás konalo velké setkání Harley Davidson Brno. Na základě tohoto jsme si jako milovníci motorek a dobré rockové muziky řekli, že by bylo dobré uspořádat motosraz spojený s rockovou zábavou pro širokou veřejnost. Jako místo konání motosrazu jsme si vybrali minigolf v Grygově, protože jsme chtěli lidem nabídnout jiné místo, než na jaké jsou u takového druhu akcí zvyklí. Navíc byl minigolf vyhlášen zahrádkou roku Olomouckého deníku. Každoročně se na akci sjíždějí motorky a kluby z celé republiky a ve většině případů i zahra-

Foto: MK Berani Grygov

niční spřátelené motokluby. Na srazu nabízíme tradiční motorkářské soutěže, velký výběr grilovaných a uzených jídel, široký výběr pití a kvalitní rockovou muziku. Letošní ročník se bude konat 6. srpna v zahradě sokolovny Grygov. Pro návštěvníky všech věkových kategorií bude připraven bohatý program a občerstvení během celého dne. Již minulý ročník se nekonal na minigolfu z důvodu rozsáhlé rekonstrukce areálu H-minigolfu Grygov. Pevně věříme, že v roce 2017 se již akce uskuteční na tradičním místě a nabídne návštěvníkům krásné prostředí H-minigolfu Grygov. Tímto všechny zveme 6. srpna do sokolské zahrady. Jinak více informací můžete najít na našich webových stránkách www.mkberani.cz. Kamila Grmolenská

ZA PLOTEM

27

Majetín na 3. místě v soutěži Vesnice roku Olomouckého kraje 2016

www.kr-olomoucky.cz Gratulujeme všem spoluobčanům k umístění naší obce na 3. místě v soutěži Vesnice roku Olomouckého kraje v letošním roce a tím k získání odměny ve výši 100 000 Kč od Olomouckého kraje. Děkujeme za spolupráci při reprezentaci naší obce v soutěži.

nou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí získal Dub nad Moravou, oranžovou stuhu za spolupráci obce se zemědělským subjektem získala Bělá pod Pradědem, Troubky se radují z Bílé stuhy za činnost mládeže a Modrou stuhou za společenský život byla oceněna Skalka.

Na 1. místě se umístila obec Hněvotín, na 2. místě obec Paseka. Zele-

Miroslava Zavadilová, starostka Majetína

PŘESAHY STUDIE Křesťan a islám

RECENZE Nevšední malíř František Bílek Berlínský deník Dory Kaprálové

TEXTY Čtení na prázdniny

REPORTÁŽ Paul McCartney v Praze

HISTORIE Lidové zvyky, svátky a tradice očima Venduly Vránové

KAPSÁŘ Červen ve světě očima Petra Hanušky

STUDIE

29

Křesťan a islám (Pokračování z TL 5/2016) 3. Můžeme se modlit spolu s muslimy? Každý, kdo čte pozorně Nový zákon, velmi snadno zjistí, že tam není nic, co by ospravedlňovalo modlitbu s vyznavači jiných náboženství obecně, vyjma judaismu. Ježíš a apoštolové se v evangeliích modlí v Jeruzalémském chrámě, slaví judaistické svátky, dodržují tvůrčím způsobem nařízení Zákona. Je evidentní, že vztah křesťanství k ju daismu je zcela specifický, protože křesťanství má své kořeny velmi hluboce zapuštěny v půdě víry Vyvoleného národa. O islámu se v Novém zákoně mluvit nemůže, protože toto náboženství vzniklo zhruba šest století poté, co Ježíš chodil se svými učedníky po Palestině a co svatý Pavel psal své úchvatné listy různým křesťan ským obcím. Víme již, že se jedná o monoteistické náboženství, které vykazuje řadu obdobných přesvědčení s křesťanstvím a judaismem: víru v Boha stvořitele, v jeho všemohoucnost, dobrotivost, spravedlnost, milosrdenství, v poslední soud a ve vzkříšení těla, shledáváme tam zásadní odpor k modloslužbě, pověrám, věštění. Na muslimech nemůžeme neobdivovat jejich vytrvalost a horlivost v modlitbě, jejich upřímnou a vroucí lásku k Alláhovi. V řadě těchto projevů vztahu k Bohu jsou zbožní muslimové vzorem pro nás všechny, zejména pak pro ty, kdo jsou ve své víře vlažní a kdo dnes tak nešťastně podléhají nejrůznějším druhům pověrčivosti, magie, rafinované modloslužby. V Novém zákoně ovšem nacházíme jeden list, ve skutečnosti hluboký teologický traktát, který odůvodňuje, proč by se zejména věřící pocházející z judaismu, ale i ostatní křesťané, neměli dále účastnit na judaistických bohoslužbách. Jedná se o list Židům, jehož pisatel vyvozuje z víry v Ježíše Krista, jednorozeného Božího Syna a věčného Velekněze požadavek nefrekventovat nadále judaistické bohoslužby. V závěru se výslovně říká: „Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu“ (Žd 13, 11-12). Ono vyjití za bránu města spolu s Ježíšem nesoucím svůj kříž a umírajícím na něm je výzvou k definitivnímu opuštění judaistických bohoslužeb. Pro příslušníka Vyvoleného národa, který se k tomuto odvážnému kroku odhodlal, to pochopitelně znamenalo, že se v rámci svého lidu stal člověkem druhé kategorie, pokud ne nepřítelem a potenciálním mučedníkem. Je to právě víra v Ježíše Krista, jediného Spasitele všech lidí, co nás odlišuje od ostatních, a to i od našich starších bratří ve víře, judaistů. List Židům to říká zcela jasně: starozákonní obřady měly sílu výlučně jako předobrazy a předznamenání Kristovy oběti. Když nastala plnost zjevení a vylití milosti, to, co bylo jen přípravou, nyní ztrácí pro věřícího v Krista smysl. Ba co více, pokud by někdo z nových křesťanů, kteří nepocházejí z judaismu, chtěl spoléhat na obřízku, jednalo by se o akt nevíry v Ježíše

Krista. To je onen základní sporný bod, který řeší svatý Pavel v listu Galaťanům a následně v listu Římanům. Otázka, co nás ospravedlňuje před Bohem Otcem, je zásadní z hlediska víry v Ježíše Krista. Zachraňuje nás Mojžíšův Zákon s jeho předpisy, anebo Ježíš Kristus? Je Ježíš Kristus pod Tórou, anebo nad Tórou? Odmítnutí obřízky znamená, že Ježíš Kristus je nad Tórou, což jasně ukazuje na víru prvotní církve v jeho božství, neboť nad Tórou je výlučně Bůh.

nás všech se zrcadlí slavná záře Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu a stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně“ (2 Kor 3, 16-17). Opakujeme, není to pohrdání judaismem, nýbrž pouze konstatování, že pro křesťana je tato cesta nedostatečná, neboť nalezl plnost všeho v Ježíši Kristu. V dané souvislosti podotýkáme, že o vhodnosti termínu „judaismus“ se v odborných kruzích živě diskutuje. Užíváme ho proto, že označení „Žid“ jako příslušník národa a „žid“ jako vyznavač nábožen-

Z uvedeného důvodu křesťané nemají frekventovat judaistické bohoslužby, ne proto, že by jimi pohrdali, nýbrž proto, že by tím více nebo méně zamlžovali svou víru v Ježíše Krista. Martin Luther, jehož i katolíci uznávají jako církevního reformátora z konce středověku či z počátku novověku, vyslovil hlubokou pravdu, když řekl, že nauka o ospravedlnění vírou v Ježíše Krista je článek víry, s nímž buď stojí, anebo padá Kristova církev. To křesťan nemůže nepodepsat, vyzná-li se alespoň trochu v Novém zákoně. Pokud by Ježíš byl jen prorok a pokud by nás zachraňoval Mojžíšův zákon, pak bychom nebyli křesťany, nýbrž pouze jakousi „ježíšovskou“ odnoží judaismu! Dlužno podotknout, že Korán hodnotí Ježíše jako proroka, ale nikoli jako pravého Božího Syna. Z uvedeného důvodu není tak nesnadné si domyslet, jak by na tento postoj muslimů reagoval svatý Pavel i pisatel listu Židům: Nemůžete zapírat svou víru v Ježíše jako Krista a jednorozeného Syna Božího tím, že se budete modlit muslimským způsobem! Někdo by mohl namítnout, že při liturgii přece čteme starozákonní texty a modlíme se starozákonní žalmy. Při mši ale není starozákonní čtení nikdy odtrženo od Nového zákona, zejména od evangelia. Při liturgii hodin po každém žalmu důsledně opakujeme „Sláva Otci, i Synu, i Duchu Svatému…“ Tím jasně podtrhujeme, že tyto texty čte me jako křesťané, jako Nový Izrael shromážděný díky Ježíšově oběti v síle Otce i jeho Ducha. Musíme se smířit s tím, že my křesťané Starý zákon čteme jinak, než ho dodnes čtou naši starší bratři ve víře. Pavel, velký znalec judaistického Zákona, doslovně říká: „A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch, kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odhalené tváři

ství se v češtině někdy dost obtížně rozlišují, zatím co výrazy „judaismus – judaista“ se jednoznačně vztahují k nábožen ství bez ohledu na národ-ní příslušnost. Už nyní by mělo být zřejmé, že teologové a pastýři nikomu nic nezakazují. Pouze připomínají, co obnáší být doopravdy křesťanem, přijmout víru v Ježíše Krista, mít Otcova a Kristova Ducha, který v nás volá „Abba“ (srov. Gal 4,4-7). Každá naše modlitba je nevyhnutelně účastí na modlitbě Ježíše Krista a děje se díky nevýslovnému vnitřnímu obdarování, jímž je sám Duch Otce i Syna. Modlitba je víra v pohybu, prožívaná víra. Modlitba v sobě zahrnuje obraz Boha Otce, Syna a Ducha Svatého, víru v jediného Spasitele lidského rodu Ježíše Krista, Nového Adama, víru v působení Ducha Svatého, který chrání Kristovu církev, aby navzdory tolika svým lidským slabostem a hříchům zůstávala ve víře věrna svému Ženichovi. Z toho ale jasně vyplývá, že křesťan se nemůže modlit s nikým, kdo nevyznává Boha Otce, Syna a Ducha Svatého, kdo nevěří v Ježíše Krista, kdo má jiné pojetí spásy než my. Tento závazek vyplývá ze křtu, z křestního vyznání víry a z odřeknutí se Zlého, který nám tuto cestu spásy chce odejmout a připravit nás o věčný život ve společenství svatých. Platí-li to pro náš vztah k judaismu, pak není nesnadné uhodnout, že totéž v ještě větší míře musí platit pro náš vztah k muslimům, jichž si vážíme, s nimiž chceme vést dialog a od nichž se chceme učit horlivosti v modlitbě a v odmítání všeho, co zavání modloslužbou a magií. Modlit se s nimi ale prostě není možné, protože jejich přístupová cesta k Bohu je kompletně odlišná od té naší. My směřujeme k Otci skrze Krista v síle Božího Ducha. Oni k Alláhovi cestou vytyčenou Mohamedem v Koránu. Je evidentní, že opravdový judaista

a muslim by se s námi nikdy nemodlil křesťanským způsobem, protože by to pro něho znamenalo odpad od jeho přesvědčení, zapření jeho vlast-ní víry. Tyto odlišné identity je třeba respektovat, či spíše se musíme všichni učit tomuto vzájemnému respektu. na to, že jako křesťané musíme ctít svědomí druhého člověka, byť by bylo podle našeho vlastního poznání nedokonalé. I my máme toužit po tom, aby se ostatním do stalo dobrodiní plného poznání pravdy a spásy (srov. 1 Tim 2,4). Východní křesťané, kteří po dlouhá staletí žijí v zemích, kde panuje islám, nikdy nepraktikovali nějaké společné modlitby s muslimy. Vyslovují podiv nad tím, jak západní věřící něco takového vůbec může napadnout. Jestliže Jan Pavel II. pohnut láskou a snahou po duchovní zdvořilosti při jednom oficiálním setkání s islámskou delegací, která mu darovala posvátnou knihu islámu, políbil Korán, východní křesťany žijící v islámském světě to bez nadsázky šokovalo. Někteří lidé začali totiž tvrdit, že papež Koránu projevil stejnou úctu, jakou prokazujeme při mši svaté evangeliu. Jak vidno, touha po sjednocení v Duchu je sice ušlechtilá, nicméně doba tohoto sjednocení ještě nenastala, a proto je na místě také opatrnost. Zdvořilost, úcta, respekt, dialog určitě ano, nicméně na místě je také jasné vědomí vlastní identity a opravdová víra vedená Písmem a zdravým rozumem a oprávněná obezřetnost. Nemáme přece být pouze bezelstní jako holubice… Na obranu Jana Pavla II. je třeba říci, že v mnoha jeho magisteriálních textech se toto vědomí jedinečnosti křesťanství jasně projevuje, takže ti, kdo pochopili políbení Koránu (14. 5. 1999, audience Iráčanů) jako jeho stavění na roveň evangeliu, se dopouštějí manipulativní dezinterpretace. Tyto nekorektní a čistě svévolné výklady výroků a gest představitelů katolické církve bychom měli na základě hlubší obeznámenosti s naukou církve umět jednoznačně odmítnout. Představitelé církve by ale měli zároveň s velkou opatrností vážit každý projev, každý počin, každé slovo, aby těmto dezinterpretacím nedá vali pokud možno žádný prostor. 4. Zvláštní případy, které je třeba dobře rozlišovat To, co bylo o hypotetické společné modlitbě křesťanů s vyznavači islámu a judaismu řečeno, je třeba doplnit, protože by mohl vzniknout mylný dojem, jako bychom vyloučili jakoukoli duchovní komunikaci mezi křesťany a ostatními vyznavači víry v jediného Boha, což určitě není pravda. Každopádně platí, že se můžeme a máme modlit za všechny, jak o tom vydávají výmluvné svědectví velkopáteční přímluvy, v nichž se modlíme jak za judaisty, tak za muslimy. Máme si stejně jako náš Pán přát spásu všech lidí a to, aby dospěli k poznání pravdy, což od sebe nelze oddělovat (srov. 1 Tim 2,5). I muslimové a judaisté by se mohli modlit za nás. Není nám ale znám žádný text, který by svědčil, že tak skutečně činí!

30

STUDIE; RECENZE

Každý vyznavač nějakého náboženství se svým vlastním způsobem také může modlit za pokoj a mír, jak to bylo uskutečněno v Assisi v roce 1986. Nešlo o společné modlitby. To není možné, protože vyvstává otázka, jak bychom se modlili? Křesťansky, judaisticky, jako muslimové, jako buddhisté? Příslušníci a reprezentanti jednotlivých náboženství se modlili vždy svým způsobem, na odděleném místě, ovšem ve stejném městě a ve stejnou dobu za totéž, tedy za mír a porozumění. To je nejzazší mez, víc opravdu není možné! Pokud by se našel judaista nebo muslim, který by přišel na naše bohoslužby a modlil by se spolu s námi křesťansky, nebyl by to náš, nýbrž jeho problém, protože tím samým by se nejen projevoval jako křesťan, ale začínal by jím poznenáhlu být, a proto by se zpronevěřoval své vlastní víře. Velmi specifickou skupinu představují tak zvaní mesiánští židé. Jsou to lidé, kteří chtějí zůstat součástí Vyvoleného národa, slavit jeho svátky, zachovávat předpisy Zákona, ale zároveň to vše propojují s vírou v Ježíše jako Mesiáše Izraele i celého světa, v mnoha případech ho vnímají v souladu s Novým zákonem jako Pána, tedy jako Bohočlověka. Tito naši bratři, a je jich dnes ve světě odhadem kolem osmi milionů, evidentně spadají do oblasti křesťanské ekumeny. Připomínají nám židokřesťanské kořeny Kristovy církve. V jejich

případě zachovávání Tóry a obřízka neznamenají nevíru v Krista, nýbrž „pouze“ jejich začlenění do společenství „starého“ Izraele. I svatý Pavel, který horlil proti obřízce v případě etnokřesťanů, tedy křesťanů nežidovského původu, nechal obřezat Timoteje, který byl Židem po matce. Vznikla-li by jednou, jak doufáme, vlastní místní židovská církev v rámci katolické církve, pak by v ní zřejmě plati la zvláštní ustanovení. Propojení s vlastním národem by totiž velelo, aby tito židovští katolíci zároveň zachovávali určité židovské obřady a obyčeje. Lze tudíž předpokládat, že kupříkladu obřízka by se stala doprovodnou svátostinou udělovanou při křtu. Jak by to bylo se slavením soboty? Zřejmě by se slavil sobotní klid a nedělní mše přednostně v sobotu večer. To jsou však pouze naše názory a možná i návrhy, které jednou posoudí církev. Teolo-gové mají totiž právo a povinnost hledat cesty, jak naplňovat poža-davky zjevení a zároveň činit zadost znamením doby, skrze něž k nám promlouvá Duch sesílaný Otcem i Synem. Jsou známy případy židovských katolíků, kteří i v našich zemích v sobotu navštěvují synagogální bohoslužbu a v neděli katolickou mši svatou. Oni sami danou situaci zakoušejí poměrně bolestně. O těchto našich bratřích a sestrách by platilo to, co platilo pro prvotní církev, v níž například svatý Jakub, bratr Páně,

druhý biskup v Jeruzalémě, slavil nejenom večeři Páně, ale také navštěvoval Jeruzalémský chrám a modlil se v něm. V době přechodu od judaismu ke křesťanství může dotyčný zcela oprávněně využít vzoru první generace křesťanů a ni kdo by mu v tom neměl činit potíže. Písmo takový postoj ospravedlňuje, a proto bychom proti tomu neměli nic namítat. Ono přechodové období může trvat velmi dlouho. Pokud náš Pán někoho v tomto stavu ponechává i desetiletí, můžeme v tom vidět připomínku naší hlubinné spřízněnosti se syny Izraele, která navzdory nastalé plnosti zjevení nikdy nepomine. Jsme totiž jenom planá oliva naroubovaná na velmi ušlechtilý kmen (srov. Řím 11). Nezapomínejme na to, že Ježíš, Maria, Josef, Petr i Pavel a většina autorů novozákonních knih byli synové a dcery Vyvoleného národa. I toto hodnocení je pouze naším soukromým názorem, který v posledním důsledku podléhá soudu církve. Kolektiv autorů v abecedním pořadí: M. CAJTHAML, P. DVOŘÁK, D. HEIDER, E. KRUMPOLC, T. MACHULA, D. D. NOVOTNÝ, C. V. POSPÍŠIL, J. ŠTĚPÁN, J. VOGEL, J. VOKOUN (Členové autorského týmu jsou doktoři, docenti, profesoři filosofie a teologie na CMTF UP, FF UP, TF JU, HTF UK, KTF UK) Text, jehož první část vyšla v květ-

novém čísle Týneckých listů, je společným dílem kolektivu autorů. Autoři jsou odborníci v oblasti teologie a filosofie a působí na předních českých univerzitách. Text napsali, protože se domnívali, že je třeba, aby byla širší veřejnost kvalifikovaně informována o dnes často přetřásaných, stejně tak často ale jednostranně či dokonce demagogicky formulovaných názorech na otázku vztahu křesťanství a islámu, a to i s ohledem na otázku duchovních základů Evropy a současnou uprchlickou krizi. Cílem textu není odpovědět na všechny otázky, které s touto širokou, komplexní a obtížnou problematikou souvisejí. Autoři však přesto doufají, že se jim na malém prostoru podařilo relativně přístupným způsobem zformulovat jasné a vyvážené stanovisko k dané problematice z hlediska obecně křesťanského, nikoli pouze konfesně katolického. Doufají nicméně, že toto stanovisko zaujme a snad i pomůže se zorientovat jakémukoli občanu bez ohledu na jeho náboženské přesvědčení. Otázky, kterými se text zaobírá, jsou totiž vzhledem k současné situaci v Evropě a v jejím širším okolí důležité i pro ty, kteří se jinak o náboženské otázky nezajímají. Za autorský kolektiv Doc. Martin Cajthaml, dr. phil., Vedoucí katedry filosofie a patrologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého

RECENZE Nevšední malíř František Bílek

Foto: archiv F. Bílka Když nahlédnete do adresáře uměleckých osobností, tak v něm najdete celou řadu tvůrců nesoucích toto jméno. Výstava v Muzeu Komenského v Přerově však patří tomu, kterého kurátor výstavy právem označil přídomkem „nevšední“. Při pohledu na jeho fotku možná řada z vás, milí čtenáři, zjistí, že toho pána zná. Taková olomoucká figurka. Většinou na sobě míval značně obnošené sako nebo kabát v pase převázaný šňůrkou. Kolem krku namotanou čistou zemovku a na hlavě ušmudlanou čepici kulicha. Nosil ho v létě i v zimě. Stejně jako to sako. Jen s tím rozdílem, že v létě pod ním nenosil košili. S panem Bílkem jsme několik let bydleli v jednom domě a vzpomínám si na řadu nočních debat na dvorku pod olomouckou oblohou. Jedna se

mi vybavila při pohledu na jeho obraz „Kočka s ptáky na hřbetě“. Přihrnul se z ulice rovnou na dvorek a po zahajovací slovní výměně spustil. „Mám fantastický úlovek. Teď jsem šel po Komenské a vidím paní, jak vyšla z domu s obálkou a hodila ji do popelnice. Co to může být? Proč tu obálku nedala do schránky? Chvíli jsem kolem té popelnice chodil, až se nikdo nedíval, tak jsem ji vytáhl. Podívejte se, co v ní bylo. Hotovej barevnej poklad.“ Vyndal žlutou obálku z kapsy a ukázal mi její obsah. Mrtvého velmi barevného cizokrajného ptáčka. „Pane Bílku, raděj to vyhoďte, vždyť je chcíplej,“ radil jsem mu dobrosrdečně. „V žádném případě. Vezmu si ho do ateliéru a dám si ho mezi své inspirační zdroje.“ Odbyl mne máchnutím ruky

a křepce jako kocour mizel na schodišti ke svému ateliéru. Do něj ostatně nikoho nepouštěl. Měl prý tam velký nepořádek a neměl čas na úklid. Musel tvořit. Tak, teď jsem toho ptáčka viděl podruhé. Pan Bílek si rád popovídal a měl celou řadu svérázných filozofických postřehů. Většinu lze velmi jednoduše přečíst na jeho obrazech. Třeba „Plačící Kašpárek“ sedící na popelnici, vedle kterého stojí obraz papeže. Obrazy maloval na zbytky plechu, které dostával od klempířů. Chtěl, aby byly z něčeho trvanlivého, aby se na ně mohl z věčnosti dlouho dívat. Byl totiž oslněn starým barokním uměním. Na výstavě jsou k vidění některé jeho velmi zdařilé kopie. V pozdějším věku ho oči nějak trápily a tak se nějakou dobu zabýval

Reprofoto: S. Denk

inscenovanou fotografií. Většina fotek byla pořizovaná samospouští a on byl ústřední postavou. V závěru života komponoval hudbu a své skladby hrál na ulici před kostelem Panny Marie Sněžné. Našel tam nějaké energeticky důležité místo, odkud se jeho hudba šířila do celého vesmíru. Nějak si tam z ní stavěl schody. Snad se tam z toho nejvyššího patra dívá dolů. Udělejte radost sobě i jemu a zajděte se na výstavu do Muzea Komenského podívat. Pohled na jeho obrazy vám jistě pročistí mysl. Výstava je otevřena od 13. května do 2. října letošního roku, a to každý den mimo pondělí od 9.00 do 17.00 hodin. Stanislav Denk

RECENZE

19 31

Berlínský deník Dory Kaprálové

Kaprálová Dora: Berlínský zápisník. Brno, Druhé město 2016, 176 stran. Domníval jsem se, že doba zbeletrizovaných deníků, zápisníků, památníků patří minulosti spjatou s desetiletím po listopadovém zlomu. Mýlil jsem se, protože jsem si neuvědomil, že obliba osobních svědectví - od politických rekapitulací přes popis sportovních vzestupů až po herecké memoáry - je zřejmě v našem literárním prostředí nezničitelným fenoménem. Jako příliš

specializovaný čtenář vyhledávám v tomto žánru především vzpomínky či zápisky spisovatelů, literárních kritiků, historiků či editorů. Slouží mi k doplnění obrazu suchopárných faktů, jež přinášejí příslušné příručky mapující naši či světovou literární historii. Navíc většinou způsob jejich kultivovaného zpracování povyšuje pouhou registraci faktů, popř. dialog tázajícího se s tázaným na umělecký text. Takovým je i Berlínský zápisník Dory Kaprálové, který vyšel před krátkým časem v nakladatelství Druhé město. Učiňme zadost slušnosti a konstatujme, že autorka se svým věkem řadí spíše k raně střední věkové kategorii, pochází z Brna, vystudovala dramaturgii a scenáristiku, napsala divadelní hru Výšiny, knihu rozhovorů s prozaičkou Květou Legátovou, novelu Zimní kniha o lásce a že působí jako literární kritička, publicistka a dokumentaristka. A co je pro samotnou knihu nejdůležitější, od roku 2007 žije trvale v Berlíně. V mezidobí od 5. 2. 2013 až do 30. 1. 2015 si psala zápisky, které se nakonec staly podkladem pro knihu. O čem v nich autorka píše? O zcela obyčejných věcech, které se odehrály v její rodině, v nejbližším sousedském okolí, v kruzích přátel i na místech, které pracovně či jen tak výletně navštívila. Řeknete si - zřejmě nic světoborného. Pravda neřeší

žádné smrtelně vážné záležitosti, ale ani planě nefilozofuje, nepoučuje, jak se to občas dobovým kronikářům stává. Na straně druhé skrze vnímání všednodennosti prozrazuje o našich dnech více, než se na první pohled může zdát. Čím je tedy Kaprálové zápisník zajímavý? Pro mužského čtenáře určitě pohledem citlivé ženské pozorovatelky vychovávající dvě malé dcery, jež vyrůstají ve světě multietnické německé metropole. Sousedé z domu i ulice jsou lidé, o jejichž osudech i životních cestách se sice mnoho nedovídáme, ale i pouhá letmá setkání, úsečné dialogy naznačují přepestrá melodramata. Autorčin berlínský domov není prostorem okázalých bulvárů, ale běžných ulic a uliček naplněných až po okraj stejně jejich starobylostí, jako ošuntělostí. Výlety vlakem či na kole zavádějí autorku na místa spojená s ještě nedávno divokou evropskou minulostí, i když dnes nabízejí prostor pro odpočinek, případně pro rozjímání těm, kdo se neutápějí jen v problémech právě mizícího dne. Galerie autorčiných německých přátel je bohatá, hlavně se však rekrutuje z řad profesní branže či žen, s nimiž ji spojují ty nejobligátnější maminkovské či genderové problémy. Občasné výpravy do vlasti motivované profesními nebo rodinnými událostmi ji často přivádějí na místa spjatá s je-

jím dětstvím či dospíváním. Reflexe „české“ současnosti je téměř výhradně budována přes mezilidské kontakty, umění či literaturu než přes zprávy zprostředkované médii ve stylu nejsem tady, nepřísluší mi to tedy soudit. Uvědomuji si, že mapování zápisníkového místopisu neprozrazuje nic o stylovém rozměru psaní Dory Kaprálové. Musím říct, že je příjemně pestrý, od suchého záznamu pozorovaných událostí až po hluboce citovou introspekci její duše. Minipříběhy střídají básnické reflexe situací, zážitků a pozorování světa, jež nás míjejí, resp. který tu s více tu s méně otevřenýma očima zachycujeme a následně skicujeme. Ať už do paměti, která se časem pod tlakem nových zážitků vyprázdní, nebo na papír, jenž prchající momenty do jisté míry zkresleně zachytí. A i když je autorka ve svých sebereflexích hodně otevřená, místy ve vyjadřování peprná, nad textem zůstává určitý křehký ženský stud, který se v dnešním světě „bez hranic“ příliš nenosí. A možná je to i jeden z faktorů, že jsem knihu odkládal s pocitem, že i když v ní promlouvá generačně mladší člověk, který přijal a rozumí otevřenému světu bez bariér více než já, pořád mezi námi existuje pouto identického pohledu na svět vezdejší… Petr Hanuška

Ohlédnutí za Divadelní Florou 2016 Letošní jubilejní XX. ročník olomoucké Divadelní Flory (13. – 22. 5.) nabídl milovníkům divadla nespočet příležitostí shlédnout inscenace, jejichž tvůrci experimentují s tématy i formou. Svou tradici si za několik uplynulých ročníků vydobyla sekce tanečního a pohybového divadla mapující jeho současnou evropskou podobu. Navštívit jste mohli představení souborů z České republiky, ale také Polska, Maďarska, Skandinávie či Brazílie. Součástí přehlídky tanečního divadla byla dvoudenní konference Visegrad Performing Arts, na níž o aktuálních otázkách směřování tanečního divadla ve visegrádském prostoru diskutovalo na pět desítek českých i zahraničních hostů. Profilovou dramaturgickou sekcí letošního ročníku se stal průřez zahraniční tvorbou českého režiséra Dušana D. Pařízka, jehož Divadlo Komedie patřilo (bohužel musím použít minulý čas) k nejprogresivnějším českým divadelním scénám. Komedie se ve své době zaměřovala na inscenování her německy píšících autorů, neboť Pařízek prožil své dětství a mládí v Rakousku, a tudíž je němčina jeho druhým jazykem. Pařízkovo úspěšné české divadelní tažení ztroskotalo na kulturní politice pražského magistrátu, který Komedii opakovaně neposkytoval dostatečné finance. Výrazný režijní styl si však stačil vydobýt evropské renomé, a tak Pařízek využil nabídek z německého jazykového prostoru, kde po nějaké době rovněž prorazil a začal být oceňován. Návštěvníci Flory měli možnost shlédnout tři jeho režie, které dělal pro vídeňské scény Burgtheater (Wolfram Lotz:

Směšná temnota) a Volkstheater (Thomas Bernhard: Staří mistři a Peter Handke: Sebeobviňování). Viděla jsem prvně jmenovanou inscenaci, která byla oceněna jako nejlepší německojazyčná inscenace za rok 2015. Pařízek si pro svůj debut na prestižní vídeňské scéně vybral text mladého autora o vojácích v Afganistánu, kteří čelí hrůzám války i neporozumění mentalitě místních lidí. Prožívaný stres a obavy o život se podepisují na psychice vojáků a nabourávají jejich dosud vyrovnaný pohled na svět.

Foto: divadelniflora.cz Pařízkova inscenace překvapí již tím, že maskulinní drama obsadil čtyřmi herečkami, které své mužské charaktery pojaly s kombinací psychologické drobnokresby i lehce ironizují-

cího pohledu na mužský machismus. Mozaika scén, v níž se vojáci střetávají s válkou poznamenanými domorodci, opakovaně dokládá nemožnost porozumění tolik odlišných kultur. Necitlivost západního světa pak Pařízek demonstruje během přestávky mezi jednáními, kdy herečky za dobu dvaceti minut sešrotují polovinu dřevěné scény coby obraz drancování divokých pralesů. Prožitek z představení samozřejmě komplikovala jazyková bariéra. Čtení českých titulků (text byl poměrně hutný) eliminovalo sledování dění na scéně, a tak divákovi unikaly mnohé detaily, jak v rozhovoru po představení zmínila jedna z hereček. Nicméně herecké i pěvecké (píseň In the jungle mě ještě dlouho zněla v uších) výkony všech představitelek byly výtečné a bylo patrné, že si svůj mužský svět užívají. Druhou inscenací, kterou jsem na Floře navštívila, byla Posedlost (režie: Jan Mikulášek), kterou se v rámci svého profilu představilo Divadlo Na zábradlí. Inscenační poetika trojice Mikulášek, Viceníková (dramaturgyně) a Cpin (scénograf) je návštěvníkům Flory dobře známá, neboť jsou pravidelnými hosty festivalu. Tvůrčí tým se před třemi lety přesunul z brněnské Reduty do pražského prostoru, kde si záhy získal své příznivce. Osobně nejsem nekritická fanynka Mikuláškovy tvorby, a proto pro mě byla jeho poslední inscenace zklamáním. Metoda mozaikovitě poskládaných scén bez výraznější dějové linky funguje podle mého v případě, když se tvůrci mohou opřít o silný výchozí text, jako tomu bylo v případě Korespondence V+W nebo Zlatých šedesátých (de-

níky filmového režiséra Pavla Juráčka). Pokud se ale rozhodnou pro kolektivní improvizaci na zvolené téma, výsledkem je nesourodý kus obsahující tu více, tu méně zdařilé herecké etudy. Jako téma Posedlosti si tvůrci zvolili rozličné podoby vztahů mezi mužem a ženou. Na jevišti se představí žárlivá manželka, podezírající muže z nevěry, samotářský muž nahrazující si skutečný vztah prostitutkou na telefonu, novomanželka, která svým uzurpátorstvím vypudí svého vyvoleného z hnízdečka lásky. Herecky dominující je tu Jana Plodková se svou opakující se etudou úzkostné ženy, které se při vidině vážné známosti vždy rozbuší srdce natolik, že je neschopna jakékoliv akce. Dovedu si představit, že proces hledání a zkoušení během inscenace byl pro všechny zúčastněné zábavný a obohacující, pro diváka tu však ve výsledku zůstává příliš hluchých míst na to, aby byli výpovědí významně zasaženi. Mnou viděná představení reprezentují profilový vzorek tvorby, která je blízká organizátorům Divadelní Flory a kterou tudíž každoročně představují olomouckému publiku. Přes nepopiratelné kvality režisérů Pařízka a Mikuláška bych v činoherní sekci uvítala také profily dalších scén (A studio Rubín, Dejvické divadlo, La Fabrika, to nejlepší z oblastních divadel), což chápejte jako inspiraci, nikoliv přímo výtku. Divadelní Flora bezesporu patří mezi přední české divadelní přehlídky, za což patří jejím otcům zakladatelům veliký dík. Andrea Thunová

ČTENÍ NA PRÁZDNINY KOSÍ HNÍZDO Mlíková nudlajda Já chodím do školky, táta dělá v elektrárně, maminka v továrně na čokoládový bonbóny, brácha chodí do školy a jmenuje se Karel. Bydlím Na Spojce 1 a vím to, proto že je to důležitý. Jednou jsem se mamince ztratil a nevěděl jsem to. Stál jsem na ulici a brečel jsem, lidi se ptali, čí jsem a kde bydlím a já to nevěděl. Věděl jsem jenom, že máme u dveří čokoládový práh. Naštěstí mě maminka zase našla. Pak mě naučila říkat, jak se jmenuju a že bydlím Na Spojce číslo 1, no a už se nemůžu nikdy ztratit, ten práh není čokoládový, má jen takovou krásnou barvu. Maminka taky uklízí a pere prádlo u pana řezníka. To když pere, tak jsem s ní v prádelně, maminka pere a zpívá, někdy zpívám s ní, ale všechny já neumím. Paní Vondráková nám do prádelny nosí guláš a párky a to je bágo; ale my nesmíme sníst všechno, musíme schovat tátovi a Karlovi. Když přijde táta domů, jí ty párky a říká, že je to fajrum fírum štrúdl knodl. Všude je plno páry a maminka má červený a měkký ruce. Když je všechno vypraný, tak jdeme věšet na půdu. Já podávám mámě kolíky a věšíme. Pak zajdeme k panu Vondrákovi, maminka dostane peníze a takovej kastrol loje, ze kterýho pak děláme jíšku a smažíme na něm cmundu, pak ještě dostaneme špičky salámu a já kousek jatýrek, protože jsem chudokrevnej. Pak jdeme zpátky do prádelny a vykoupeme se v neckách. Ve školce mi říkají batiku, protože jsem tlustej, ale jenom děti, učitelky ne, protože jim maminka nosí čokoládový bonbóny a kakao. Maminka mi vaří mlíkovou nudlajdu, dává mi železitý víno a čokoládu, a taky ty játra. Polívka nudlajda mi nechutná, játra taky ne, ale ty sní táta. Polívku ale musím jíst vždycky, lžíce polívky pohlavek, lžíce polívky - pohlavek, a když se pozvracím, tak jich dostanu víc. Ještěže chodím do školky, tam nudlajdu nevařej. Tatínek přijde někdy opilej, křičí, že nemůže dejchat a že za všechno můžou ty zasraný Germáni. Maminka mu zacpává ústa a vaří mu čaj nebo kafe. Já to nesmím nikde říkat, protože je válka. Válka, to se teď pořád říká, anebo taky vítězství. Ve školce máme válku, když začnou houkat sirény a my musíme jít do krytu. Paní učitelka říká, že až přijde vítězství a bude mír, tak už nebudeme muset do krytu a budeme se mít dobře. Mně se ale v krytu líbí, jenom mě mrzí, že nesmím nikde říkat, jak táta nadává Germánům, že jsou to svině německý. Ptal jsem se maminky, co jsou to skopčáci a Germáni, a maminka řekla, že se to nikomu nesmí říkat. A tátovi řekla, že nás s tou svojí hubou vožralou ještě přivede do maléru. Aha, válka je, když se chodí do krytu a nesmí se třeba s... anebo g... A vítězství? To už budeme smět bejt sprostý. To je stejně divný.

Náš byt Na Spojce Bydlíme čtyři v jedný díře. Je to opravdu maličký byt, ale mně se líbí. Je jako pokojíček pro panenky, ale co je tady věcí! Tak třeba za almarou je velká zarámovaná fotografie našich,

maminka říká, že je to svatební. Tatínek s maminkou jsou oblečeni do krásných šatů, maminka má kytičkový věneček se závojíčkem. Kouká se na té fotografii, jako když něco provedu, a tatínek se kouká, jako když ví, co jsem proved. A já jsem rád, že ta fotografie je za tou skříní. Všechno tady mi připadá velké, já, rádio, slánka, prostě všechno. Když jsou Vánoce a máme tu stromeček, vypadá to, jako bychom spali v lese pod stromečkem. Krásně to voní, ale maminka říká, že se z toho zblázní, protože nemůže ani do kredence. U jedné stěny je ta almara, do které se nemůže, když jsou otevřené dveře. Vedle té skříně je akorát tolik místa, aby šla otevřít trouba velkých kachlových kamen. Pod troubou mezi kamny a skříní je takové moje místečko, kam se akorát vejdu. Líbí se mi tam, protože všechno vidím a nikomu nepřekážím. Když jsem tam zalezlej a nad hlavou mám dvířka otevřené trouby s velikým zlatým knoflíkem, tak maminka říká, že vypadám jak andělíček v kostelním výklenku. Teď tam nemůžu, protože budou Vánoce a na tom místě je košík s husou od babičky. Maminka peče šišky pro tu husu a navlíká je tý huse do krku. Namočí šišku, otevře huse zobák a tu šišku jí tam navlíkne. Taky jí dává malé penízky, takové červené, říká se jim šestáky. Šišky jsem ochutnal, ale šesták mi maminka nechtěla dát. Říkala mi, že husa jí naše šestáky a my že pak sníme ji. Pak tu máme ještě kredenc. Vedle kredence je postel, pod oknem dva noční stolky, zase postel, pak stůl, na stole rádio, na kterém táta honí cizinu, ale to se nesmí říkat, protože by nás zavřeli. Vedle stolu jsou dveře a to je všechno. Ještě u kamen je truhlík na uhlí, na kterým sedím, když teď máme husu. Já spím na posteli s maminkou a Karel na druhé posteli s tátou. Karel je můj brácha, chodí do velké školy a pořád mě mučí. Když jsme doma sami, musím mu sloužit a říkat pane kapitáne. Když to nedělám, dává mi vořechy, štípe mě do zadku anebo mě dusí polštářem. Našim to nesmím říct, protože to bych viděl! V neděli jsme všichni doma a můžeme si přispat. První vstává Karel, vypucuje v předsíni všechny boty a pak zmizí za klukama a vrátí se až k obědu. Ležím vedle maminky, je mi teplo, všude je ticho a všichni spí. Hraji si s maminčinými vlasy, které dělají na polštáři a maminčině hlavě spoustu tunýlků a prstýnků. Navlékám si ty prstýnky na prsty nebo dělám prstem vláček a projíždím tunýlek. Potichoučku, pomaloučku ššš hú. Když to maminku zatahá, probudí se, usměje, dá mi pusu, šeptne nezlob a spí dál. Pak vstane, umyje se a učeše, tiše jako myška začne vařit oběd, předtím ale rozdělá oheň v kamnech. Jsem v posteli sám, dělám, že spím, ale pak to nevydržím, vyskočím a dostanu od táty pusu. Potom táta vyndá ze stolu krabici s holením, z kamnovce si nabere teplou vodu a začne se holit. Odholuje si kousky pěny a říká, teď vypadám jako císařpán, teď jako obecní policajt, a když mu zbyde pod nosem ta kový malý kousek pěny, řekne, že

vypadá jako Hitler, pochoduje po bytě, ruku zvednutou ke stropu, tváří se srandovně a vždycky se nahlas uprdne. Pak se doholí, opláchne si obličej, dá mámě mokrou pusu a plácne ji do zadku. Maminka mu říká, no no, ty starej blázne, eště nás kvůli tobě zavřou všechny a budeš mít po srandě. Pak táta zapne rádio, když je tam hezká hudba, zpívá s tím rádiem, vyndá ze skříně takový stříbrný ramínko na šaty, lžičkou na něj cinká a zpívá. Někdy vezme maminku a tancuje s ní po kuchyni. Pak s ní drcne o kredenc a říká, že je to charakteristická skladba „drcla se o kredenc“. Taky tancuje se mnou, přitiskne si moji hlavu na tvář a točí se se mnou do kola. Pak maminka vyndá vařené maso a karfiol z polívky, dá to na talíř, táta si sedne na židli, vezme mě na klín, krájí maso a karfiol a dává jednou mně a jednou sobě, říká, že zobem karfiolek a že je to fajrum fírum štrúdl knodl. Když to sníme, tak táta někdy zpívá srandovní písničky. Nejvíc se mi líbí tahleta: Ančo, vstávej, zadělávej, Tonda kosu brousí, Anča vstala, z okna chcala, pochcala mu fousy. A pak se tomu všichni smějeme. Když jsem to zazpíval ve školce, řekla mi paní Štěrbová, to tě táta učí pěkný věci, ale kuchařkám a kotelníkovi se to líbilo. Taky chodíme na procházky. Jednou táta někde sehnal koženej míč, říkal, že je to krásná meruna a že půjdeme hrát fotbal. Tak jsme šli hrát ten fotbal k novýmu kostelu, já jsem byl brankář, stál jsem mezi dvěma cihlami a táta mi střílel góly do branky. Třikrát kopnul do míče, ten míč mě vždycky porazil a já, protože jsem se praštil, jsem začal brečet. Táta řekl, že jsem poseroutka, kopnul do míče a ten vletěl na střechu kostela. Utřel mi slzy a šli jsme za velebností, aby nás pustil na střechu pro míč. Velebnost byl takovej starej pán, měl na sobě divný ženský šaty a usmíval se na nás. Když jsme vylezli na střechu toho kostela, ukazoval mi táta naši ulici a dům, pak se mě zeptal, jestli chci vidět zlatý Vršovice, a já jsem řekl, že jo. Táta mě vzal oběma rukama za hlavu a zvedl mě do výšky. Uviděl jsem fialová a červená kola a najednou jsme stáli před kostelem. Docela se mi to líbilo, to, jak jsem byl najednou před kostelem. Ale zlatý Vršovice jsem neviděl. Řekl jsem to tátovi a on mi řekl, že dneska už nemá čas a že mi je ukáže jindy a abych to neříkal doma. Když jsme přišli domů, byl už oběd hotový a maminka se zlobila, že neumíme vzít navrátila. Co je do oběda, když ho musím cmuchtit na kamnech. Chtěl jsem mamince říct, co se nám všechno stalo, ale táta mě poslal pro pivo.

jde o berlích. V kuchyni je paní Pepíčková, vaří jídla a kafe. Mají tam taky kocoura Macka a kanára Honzu, který spolu kamaráděj. Když jsem se ptal pana Pepíčka, jak je možný, že Macek Honzu nesežere, řekl mi pan Pepíček, že Macek dobře ví, že se to nesmí, protože by ho zbil jak financ kozu. Víš, jak zbil financ kozu? Nevím. Až se posrala, řek mi pan Pepíček a zasmál se. Když mám pivo natočený, dá mi pan Pepíček od cesty dva preclíky, který má ve váze na výčepním pultě, a řekne, tady máš od cesty, sokole, tatínka že pozdravuju, maminku že líbám. Já si ale myslím, že to není pravda, protože pan Pepíček k nám nechodí a maminka do hospody taky ne. Ale pan Pepíček mi na to řekl, že posílá pusy mamince po tátovi a ten jí je určitě dává. Taky vím, že pan Pepíček prodává tátovi koňak, když ho bere srdce, ale to v kuchyni, protože je to tajemství, neboť je to vzácnej lék. Před hospodou ke mně přiběhne náš Karel, sebere mi jeden preclík a sní ho. Než dojdeme domů, ukradne mi ještě půlku toho mýho. Pak mi pohrozí, hele, štěně, jestli budeš žalovat, tak dostaneš pytel takovejch, jako je tenhle, a dá mi lepáka. Zkoušel jsem ty preclíky schovat, ale brácha je vždycky najde, vezme mi oba, dá mi lepáka a ještě se mi pošklebuje, že jsem krkoun krkatej, ale von mě dobře zná a vždycky na mě vyzraje. To prej mám z toho, že bych nejradši všechno sežral sám. To není pravda, vždyť já mu vždycky dám jeden preclík a von mi vždycky všechno sežere! Jednou to na něj všecko povím, že mi krade preclíky a bonbóny a že tátovi upíjí pivo z bandasky. Povím, určitě povím! A pak bude čubrnět! Krkoun jeden krkatej. Po obědě se někdy chodíme všichni projít. Nejradši chodím na lodičky. To se jede tramvají, pak kousek pěšky a po schodech k vodě na lodičku, přejedeme přes řeku na Císařskou louku, táta se tam namáčí, protože neumí plavat, máma odpočívá na dece a já házím šutry do vody nebo po vodě pouštím papírový lodičky a táta říká, že doplavou až do Ameriky. Někdy taky chodíme tancovat do lesa do Krče, je tam taková hospoda se zahradou, hraje tam hudba, táta pije pivo a tancuje s mámou, já a brácha pijeme citrónovou limonádu. Když táta s mámou tancujou, vymění mi Karel moji plnou za svoji skoro vypitou a bouchne mě do břicha, abych nežaloval. No počkej, až ty budeš malej a já velkej, preclíky ti sežeru, limonády si ani nelízneš a eště ti nabančím! Zdeněk Drozda

U pana Pepíčka Před hospodou je vždycky fronta, ale mně to nevadí, protože si v té frontě různě hrajeme. Když na mě přijde řada, tak položím bandasku na pult a peníze na tácek a řeknu: za všechno! Pan Pepíček točí pivo do půllitru, pak ho leje do bandasky a při tom si povídá s lidmi okolo. Má jenom jednu nohu, ale za pultem mu to nevadí, stojí na jedné a otáčí se, jako by měl obě. Když jde do kuchyně, tak

Zdeněk DROZDA (1942-1994). Vyrůstal v pražských Vršovicích. Vyučil se pekařem, staral se o dvě mladší sestry. Psal básně a prózu, vázal knihy, paspartoval, vyšíval, háčkoval, truhlařil, zedničil, pro potěšení hrál malé epizodní role ve filmu a v Divadle pod Palmovkou. Se ženou Ivankou vychoval dvě děti. Ukázka pochází z knihy Kosí hnízdo (Praha, TORST 2016).

TEXTY

19 33

Aristokratka před smrtí Diany Jmenuji se Marie Kostková z Kostky. V rodové historii jsem v pořadí třetí. Marii I. pochovali v roce 1450 do rodinné hrobky, aniž se přesvědčili, že je dostatečně mrtvá. Když o pár let později hrobku otevřeli, seděla na schodech. Od té doby jsme pohřbíváni v zatlučených rakvích. Zatlučená je i rakev Marie II., která při jednom z pokusů o výrobu kamene mudrců vynalezla zřejmě dynamit. Do rakve zatloukli pouze část jejího šatníku a paruku, protože tělo zmizelo spolu s věží, kde měla laboratoř. Obě jsou naše strašidla. Ani jedna se nedožila dvaceti. Mně je devatenáct. Když nepočítám desítky levobočků, jež během svého misijního působení v rovníkové Africe zplodil Karel Václav, jsem jediný příslušník rodu narozený mimo evropský kontinent. Narodila jsem se v New Yorku. Byla jsem Američanka. Pro ostatní Američany jsem byla Mary Kostka. Můj otec byl taky Američan. Chtěl být nenápadným učitelem literatury, kterým taky byl. Kolegové a studenti mu říkali Franku. Nikdo z nich neměl ani ponětí, že je český aristokrat. Nikdo z nich neměl určitě ponětí ani o tom, že existují nějaké Čechy. Dnes jsme pochopitelně oba Češi. Můj otec je František Antonín Kostka z Kostky, ochránce Božího hrobu, člen Řádu maltézských rytířů a patron kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kostce. Přestože používání šlechtických titulů bylo v Čechách zakázáno už v roce 1919, všichni mu říkají pane hrabě. Franku mu říká jedině moje matka. Matka je pořád Američanka. Jmenuje se Vivian. Kostka je naše rodové sídlo. Původně to byl hrad, který ve třináctém století postavil rytíř Mikuláš Kostka a nazval ho Kostka. Od té doby jsme Kostkové z Kostky. Dva měsíce po dokončení dobyli Kostku rytíři z Řádu německých rytířů. Potom už dobyl Kostku v podstatě každý, kdo šel zrovna kolem. V osmnáctém století moji předkové Kostku přestavěli na barokní zámek. Z hradu se zachovaly jenom katakomby a hrobka. O Kostku jsme pětkrát přišli a pětkrát jsme ji dostali zpátky. Poprvé nám ji zabavil Řád německých rytířů. Podruhé husité. Potřetí Ferdinand II. Habsburský, který ji daroval Řádu německých rytířů. Počtvrté nám Kostku zabavil Adolf Hitler, který ji daroval Heinrichu Himmlerovi, který ji daroval SS. Popáté nám Kostku pochopitelně zabavili komunisté v roce 1948. V roce 1996 jsme Kostku dostali popáté zpátky. 23. 6. 1997 Přivezli pro mě rakev. Je bílá a na víku je cedulka s mým jménem a datem narození. Datum úmrtí naštěstí chybí. Rakev objednala Milada, protože před vrcholem návštěvnické sezóny potřebujeme výrazné osvěžení prohlídkové trasy. Zajímalo mě, co je na mé smrti osvěžujícího a jestli se mě kvůli zvýšení návštěvnosti chystá zabít a nabalzamovat. Prý nechystá a dokonce mě ujišťovala, že v dohledné době ani neočekává, že umřu.

Blížící se naplnění rodové kletby umocněné připravenou rakví bude trhákem letošního léta a k návštěvě Kostky vybičuje i ty největší ignoranty, kteří dovolenou tráví sběrem hub a zavařováním meruněk. Podle Milady lidé smrt milují (pochopitelně ne tu vlastní). Když ještě pracovala pro knížete Schwarzenberga na Orlíku, došlo při vcelku běžném vloupání do zámecké zbrojnice k tragédii, při níž se na zloděje převrátila obrovská vitrína s popravčími sekerami a mučícími nástroji. Počet obětí masakru se podařilo zjistit až rozborem DNA. V následujících týdnech zažil Orlík takový nával návštěvníků, že se muselo provádět i v noci, zvláště když se Miladě podařilo celou událost prezentovat jako pomstu bývalého hradního kata, který nesnáší, když mu tu někdo sahá na „vercajk.“ Otec byl zprvu docela zaražený a protestovat začal až poté, co se dozvěděl, kolik rakev stojí. Prohlásil, že se jedná o rouhání, které ho ještě ke všemu bude stát „majlant“, a zaměstnancům pohřební služby přikázal, aby si tu předraženou bednu zase odvezli. Milada ovšem řekla, že náklady na tuto morbidní rekvizitu se nám vrátí už během prvního prázdninového týdne, protože zdražíme vstupné. Rouháním by podle ní naopak bylo tak neopakovatelnou příležitost propást. Pokud přežiju svoje dvacáté narozeniny - a já s tím docela počítám - zařadím se do šedého houfu mediálně neviditelných aristokratek, jakých jsou v Čechách desítky. Milada očekává sezónu snů. Josef prohlásil, že v jeho případě se bude jednat o sen věčný, jelikož se chystá umřít a doporučil nám, abychom udělali totéž. Jestliže se nám podařilo přežít školní výlety, jednalo se o zázrak, který se nebude opakovat. Hordy upocených prázdninových výletníků, navíc nesmyslně vydrážděných kacířskou pověrou, jsou podle něj předobrazem ničivého krupobití popsaného v Apokalypse. Ale zatímco konec světa vtěsnal milosrdný Bůh do třiceti dnů, letní prázdniny mají dva měsíce, což nejsou schopny přežít ani organismy, které nemají problém s jaderným výbuchem a následnou radiací. Josef samozřejmě nehorázně přehání a nepochybně si vymyslel i hrozivou statistiku o počtu nervových zhroucení a sebevražd mezi personálem hradů a zámků (ve vídeňském Schönbrunu je prý životnost průvodce o prázdninách devět dní a většina gondoliérů v Benátkách jsou schizofrenici), ale fakt, že matka od minulého týdne, kdy skončily školní výlety, křičí ze spaní, je docela znepokojivý. Po této apokalyptické prognóze se Milada obrátila na pohřební zřízence s žádostí, aby Josefovi jako budoucímu nebožtíkovi vzali míry a hned začali s výrobou rakve, protože v létě se mrtvoly rychle kazí. Funebráci, kterým už během naší předchozí konverzace střídavě vyjíždělo obočí a padala brada, se značně nejistě usmáli a couvli směrem k východu. Na ústup se dali v okamžiku, kdy si moje šílená guvernantka Deniska

lehla do rakve, prohlásila, že je to „super,“ a požádala je, aby ji přiklopili. Když vycházeli z hrobky, zaslechla jsem, jak jeden z nich užasle říká: „Ty vole, oni snad chrápou v truhlách! Co je to zač? Upíři ?“ Těžko říct, jak by komentovali Josefovu žádost, abychom ho po smrti hodili do kompostéru, což je zřejmě jediné místo, kde ho nikdo nebude očumovat. U večeře se mluvilo o rakvi. Milada už odfaxovala do všech českých novin a časopisů tiskovou zprávu, která svým květnatým slohem připomíná spíš úvodní stránku nějakého hororu. Jen slovo prokletí se tam objevuje sedmkrát. Námitku paní Tiché, že „holka bude mít v hlavě pěkný čurbes“, odbyla Milada poukazem na představitelku Sněhurky v Disneylandu, která celou šichtu proleží ve skleněné rakvi a určitě se z toho žádný čurbes v hlavě nemá. Nevím, kde bere tu jistotu. Při mé návštěvě Disneylandu v roce 1985 byla právě Sněhurka první člověk, kterého jsem viděla šňupat kokain. Pan Spock prohlásil, že jestli si na někoho brousí zubatá kosu, tak je to on, jelikož za šedesát pět dní dosáhne věku, v němž měl jeho otec první mozkovou mrtvici a o čtyřiadvacet hodin později svůj první infarkt provázený epileptickým záchvatem a ledvinovou kolikou. Pan Spock je přesvědčený, že dopadne stejně a do rakve ho budeme ukládat v kraťasech, protože mu kvůli silné cukrovce uříznou obě nohy. Zachránit ho prý může už jedině mnohem vyspělejší mimozemská civilizace, která by z něj udělala mutanta. Josef řekl, že nemusí vkládat naději do ufonů, protože nejpozději za měsíc budeme mutanti všichni. Jakkoliv jsem přesvědčená, že v dohledné době neumřu, do svých večerních modliteb jsem pro jistotu zařadila i prosbu o odvrácení náhlé smrti.

svět je ovšem na Kostce mnohem víc. Josef je připraven nechat se dobrovolně ušlapat návštěvníky nejpozději na konci července. Ještě předtím prý ale našemu rodu prokáže poslední službu a zabije Miladu. Otec nejspíš umře na infarkt. Když včera přišla faktura za elektřinu zbledl, zpotil se a začal trhaně dýchat. Pak v rychlém sledu vypil tři velké ořechovky a prohlásil, že „brzo skončí na márách“. Náš zahradník tvrdí, že má krevní tlak jak masajská žirafa. V encyklopedii zvířat jsem se dočetla, že masajská žirafa má třikrát vyšší tlak než člověk, takže pan Spock zřejmě brzy exploduje. Stejný konec očekávám i u matky, až se dozví, že se princezna Diana - slovy paní Tiché - zčuchla s nějakým Arabáčem. „Nějaký Arabáč“ je ve skutečnosti egyptský miliardář, s nímž se Diana podle dnešního Blesku seznámila při nakupování spodního prádla v jeho obchodním domě. Ačkoliv matka neumí česky přečíst ani datum, Blesk jsem pro jistotu spálila v kamnech. Dodnes nevstřebala, že si Jackie Keneddyová vzala „toho řeckého námořníka“ (miliardáře Onassise). No a jelikož já při nejbližší příležitosti zabiju svoji guvernantku, je pravděpodobné, že prázdniny přežije jenom paní Tichá s našimi psy. Vlastně psi taky ne. Na závěr dnešního pokusu o výcvik otec Olinovi a Laďovi slíbil, že půjdou do guláše. Z nejasných důvodů totiž všichni tři skončili v kašně, kde se ukázalo, že naši psi mají hrůzu z vody, takže na otce naskákali jako na záchranný člun. Když se mu podařilo konečně vydrápat ven, vypadal jak po napadení žralokem. Půst není tak náročný, jak jsem se obávala. Za chvilku bude půlnoc a žádný strašný hlad nemám.

Později

(Stejnojmenný román vyjde na podzim 2016 v nakladatelství Druhé město)

Přes dveře jsem zaslechla, jak se rodiče baví o mojí rakvi. Otec vyjádřil určitou obavu o moji psychiku. Matka se o moji psychiku neobává. Královna matka prý zná svůj pohřební ceremoniál nazpaměť a žádnými depresemi netrpí. Dokonce chodí krmit i koně, kteří potáhnou její pohřební kočár. Škoda, že už neřekla, že královně matce je devadesát sedm.

Evžen Boček

24. 6. 1997 U snídaně mně Deniska řekla, že bych „ty moučníčky měla začít kapánek vybržďovat, abych se do tý rakve vešla“. Po tomto starostlivém upozornění mně zaskočil štrúdl a nebýt včerejší modlitby a paní Tiché, která mě praštila do zad, tak jsem se nejspíš udusila. Přestože mám skoro stejné míry jako princezna Diana v době svého sňatku s Charlesem, rozhodla jsem se držet několik dnů půst. Mnohem víc než případná smrt mě děsí představa, že mě do hrobky ukládají v kredenci a do rodové historie vstupuji jako Dýchavičná Marie nebo Cvalík. Kandidátů na brzký odchod na onen

Evžen BOČEK (1966), narozen v Kyjově. Vzdělání: malotřídka Kyjov-Boršov, ZŠ Komenského Kyjov; gymnázium Kyjov; UJEP, posléze Masarykova univerzita v Brně. Po ukončení studia učil na ZŠ Červené Domky v Hodoníně. Nyní je zaměstnán v Národním památkovém ústavu jako kastelán na Státním zámku Milotice. Pod pseudonymem Jan Bittner vydal Deník kastelána (2000, 2008), pod svým jménem román Poslední aristokratka (2012), který získal Cenu Miloslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu roku 2012, a pokračování nazvané Aristokratka ve varu.

Mojmír Vrba S pomocí

+++

prší jako bych kráčel

koule se nekutálí kouli vlečeš

po hladině jezera než čas vyprší

nebo jak děťátko vezmeš ji do náruče

Podobnost bůh je všude je ho tady hromada a co ty tady sedíš jak hromádka neštěstí říkávala mi babička

+++ jen krátce se nadechneš a pak dlouze vydechuješ čí ústa jsou tak sladká

Mojmír Vrba (1962) v Olomouci. Jeden z mála současných proletářských undergroundových básníků českých. Vyučil se provozním chemikem pro státní podnik Farmakon. Později pracoval jako topič v plynových i uhelných kotelnách. V 90. letech minulého století se rekvalifikoval na štukatéra. Restauroval např. konírny na zámku v Lednici, kryptu rodu Lichtenštejnů ve Vranově u Brna, baziliku Nanebevzetí Panny Marie na Hostýně, klášter Hradisko a Jezuitský konvikt v Olomouci. Vydal básnické sbírky Výlet (1993) a Zatloukat hřebíky do vody (2008).

Ivan Motýl Vegan Hitler je vegan milovník běloruské stepní flóry a planktonu v Dněpru jedno velké ucho, jedno velké ego každý spasitel chce působit jako rozkvetlá louka a v hospodě jsou všichni proroky přetékají egem jako pivní pěnou ačkoliv doma v kuchyni vyznávají dočista jinou víru tak jako Hitler miloval bavorské pivní klobásy

AIDS hranice strachu na čtyři na kterou už všichni dávno dělají dlouhý nos túdle núdle, túdle núdle, túdle núdle pivo, kontušovka, absint a ustlat si rovnou na stole pět minut sexu, ráno si nevzpomeneš ani na jméno obličej zválený životem dva zuby vyražené při vystupování z tramvaje túdle núdle, túdle núdle, túdle núdle než tě nudle obtočí kolem krku a stáhne ti dech na volume 0 Goldfish v dětství jsi snil o zlaté rybce ale když je i po čtyřicítce háček prázdný vyhasnou oči a vyhoří srdce jako leklý pstruh na námluvách se smrtí Ivan Motýl (1967), absolvent Pedagogické fakulty na Ostravské univerzitě. Novinář, básník a neúnavný organizátor kulturního života na Ostravsku a Hlučínsku. V současné době pracuje jako redaktor časopisu Týden, vede rodinnou galerii Wurst a je také dobrovolným dopisovatelem nejroztodivnějších literárních časopisů. Vydal knihy Bezruč ?! (2009, spoluautor Jan Balabán), Briketa (2013).

JAN DADÁK Skromnost čest netratí Přivážím k natáčení České televize do Brna Milana Kozelku. V půl deváté ráno ho vedu Kobližnou ulicí, kde asi jako jediná v české špíně zametá před svým bistrem mladá Vietnamka. Nepřetržitě mluvícího Milana okamžitě zaujme. Vrhne se k ní, gestem si vynutí koště, v rychlosti odmete jednu brázdu. A se slovy „Takhle se to má dělat!“ jí vrazí koště zpět do rukou. „Měls někdy Asiatku?“ ptá se mne a nečeká na odpověď. „Ty u toho pištěj jak myši,“ chlubí se. Za chvíli si jako opravdová hvězda před natáčením nechá zaplatit presso a zákusek.

Bílá velryba Do Zlína se přijíždí, představuji si, podobně jako do každého amerického města, jako do Vegas. Nekonečné monotónní předměstí s řadou semaforů za trest, které jen tak a po svém nenápadně upozorňují, že jen tak, možná nikdy, nebudeš v cíli. Holt město práce, efektivnosti, ale dnes především obratu peněz. Přitom ta šedivá nenápaditost, proč byly tyto dopravní obstrukce zbudovány - Tesco, Bauhaus, Albert… Za divadlem po hlavní vpravo to už je jiná písnička, zde dokonce někdo bydlí, podle vlajky na terase asi Američani. Což teprve třeba takové Jižní svahy… Ale tam teď nejsme, jsme jinde. Čubí vítr protahuje pravoúhle skládané ulice, lidé se zdají spokojeni a činorodě sebevědomí. Za okénkem auta vyhozeným nedojedeným hamburgerem se bezdomovec riskující smrt nevrhne. Snad pouze zde se naprogramování několika pokolení podařilo bezchybně; děkujeme, Tomáši Baťo, nemyslel jsi to zle, a tak to máme! Děkujeme, Ludvíku Vaculíku, myslel jsi to dobře, a tak to máš! Zlín je městem nejlepších podnikatelů na světě. Valašsky podšitých a ku prospěchu své věci vždy napůl skrytých. Dobré auto si však málokdo dokáže odepřít… Tak s nimi jezdí mnoha světelnými křižovatkami do Tesca, Bauhausu a Alberta. Erik, neúspěšný podnikatel se srdcem na dlani a zchudlý potomek ostravských uhlobaronů, leží v Krajské nemocnici T. Bati na LDN v pavilonu 16. Což jsem zprvu nevěděl a bloudil. Potom našel přede dveřmi pokoje jmenovku s fixem připsaným OHOLIT, nemohlo tedy jít o shodu jmen. Reaguje okamžitě omluvně rychle, není mu dnes dobře. Upravený, hustý a stříbřitý florianovský plnovous u něj vidím poprvé, a asi naposledy. Zdravotní sestry aseptického města neplýtvají časem. Měl jsem takovou sepsi, že se všichni divili, že jsem přežil… Sděluje v síle ducha svých 50 kg. Jsi hubenej, ale jinak vypadáš dost dobře, máš jiskru v oku. Řikám. Nikdy jsem si nevšiml, že nemáš na čele žádné vrásky. Postřehově a upřímně udiven doplňuji. Všichni se něčím patlaj, já si ráno naberu hrst čisté vody a jedním pohybem si jí otřu obličej. Vysvětluje. Z nosu mu trčí 10 cm hadička. Ptám se na ni. Má odpor k jídlu a nic nemůže pozřít, infuze vedoucí až do žaludku. Když to jde, čte Bílou velrybu. Bože dej, ať nic z toho, co dělám, nikdy není dokončeno… Cituje. Ta nevysvětlitelná magie slov, která se někdy podaří! Ptám se na Renana. Josef Florian se ve stáří, když měl jednou zrovna velké zdravotní komplikace, zamyslel a řekl: To mám za to, že jsem v mládí četl Renana! Reaguje. Smějeme se tomu. Přivez mi z Toskánska obrázky, svaté obrázky! Volá za mnou a ještě si ve dveřích máváme. 23. května L. P. 2015 Jan Dadák (1965) je absolventem divadelní a filmové vědy na olomoucké univerzitě, působí v České televizi jako režisér kulturních pořadů. Vydal básnické sbírky Vyprázdněný kruh (Host 1997) a Hledám kterousi věc (Vetus via 2012). Samizdatově Sešit potulného dělníka (2015) Revolver a tam písně kost (2016).

PETR PUSTORYJ Po letech

A když ti chybí vápník

Bystrovany

(Ivaně Z. & Katce I.)

(matce)

(J. Grombířovi)

něco mu to připomíná ten samej výraz oči vábivý a pátravý zároveň jako oči srnky tehdá to nevinný kvítko po pár bezvýsledných týdnech poslal po vodě mladej fracek naivní a hloupej myslel že má pech že propás špás by se řeklo jenže ty smutný oči se mu propalovaly sítnicí ještě po letech dnes a to je horší už ho nic nezachrání protože to co by rád raději zbaběle propást chce

takys to mami měla tak? a co myslíš? - jak jinak!… a tos ještě šel zadkem proto jsi měl vykloubené nohy jako ségra - ta šla normálně hlavou ale zase neměla dovyvinuté ty čéšky či co já tehdá trpěla na plíce - ta tubera víš? a byla ukrutná zima a jak jsem se uzdravovala strašně jsem jedla a pila mlíko všechno to vápno ale šlo na ty plíce a na ni tam asi scházelo a pak po letech možná i na tebe aha já myslel jestli tě taky tak trápili jak tu chuderu teď v televizi doktoři aby dosáhli svého jo tak?!… no taky… jak bylo potřeba

stmívá se na návsi pod lípou populace tiše stárne živo je dosud před pípou život se jeví v marném

Petr Pustoryj (vl. jm. Petr Palarčík, narozen v roce 1963 ve znamení Vah). Knižní grafik, výtvarník, fotograf a básník. Publikoval v časopisech Psí víno, Host, Dotyky, Salon Právo, Lžička v šuplíku, Herberk. V roce 2004 vydal sbírku textů Den a noc (Votobia, Olomouc). Je zastoupen v antologii Vertikální

mládež posedlá akčním kinem roznáší hlášky u piva vesnice jak city chládne tringeltu měsíce ubývá perseidy bez přání hasnou horrorové storky padají na mlat do betonu s ledem se ulívá myšlenka na věčný návrat k místu na slunci dospějí důchodci odvčera se o ně můžeme rvát země se zatočí pozpátku k půlnoci je bez času mortal kombat

nostalgie (Votobia, Olomouc 2001) a ve sborníku Um pakultury 2014. V šuplíku zůstává sbírka Toulky loutky. Básně hospodské, věnované a jiné, ze které jsou tyto básně.

Sylva Fischerová „SPĚCHAT NELZE, MUSÍME POZNAT BLÁTO A TRÁVU, KROKY A DECH, MLČENÍ SRDCE“

Spěchat nelze, musíme nechat rozvinout čas jako květinu, bílý list papíru, pomalu jej pokrývat

Květina Darovala jsem květinu a začala vytahovat její okvětní plátky z vichřic podzemní vody z bahenního slizu na světlo, a květina křičela,

sebou, rýsovat krajiny těla a jemné záhyby řeči, otevřít minulost, najít drobná gesta, vrátit se k sobě

květy listy stonky kořeny rozpukávaly a rostly a nebylo vidět kdo vyhrál tu bitvu květiny, a květina křičela

za ruku v ruce s druhým, pozpátku Musíme poznat mlčení srdce, a jak se otevírá po nočním snu V domě mého otce je mnoho příbytků a bydlí v nich různí lidé a je pro ně nesnadné se přemístit z příbytku do příbytku

Spěchat nelze, jen zvolna nahlédnout, co bylo, překlopit hranu odpuštěníSpěchat nelze.. bílý papír, mlčení srdce, bušení srdce, přijď, teď, hned

když jsem se chtěla napít, ráno si stoupla přede mě k oknu a sežrala světlo a v té náhlé tmě pod jejími listy jsem uviděla houfy malých bledých tvorů bez očí a krve jak se živí mlčením a černotou ty sluhy lásky kteří zemřeli na své dary. Sylva Fischerová (1963) se narodila v Praze, až do osmnácti let však žila v Olomouci. Původně studovala filosofii a fyziku na FF Univerzity Karlovy, nakonec absolvovala v oboru klasické filologie. Působí v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK. Debutovala v roce 1986 sbírkou Chvění závodních koní (1986), následovaly básnické knihy Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na okně (2007), Tady za rohem to všechno je (2011), Mare (2013) a Sestra duše (2015). Je autorkou povídkových souborů Zázrak (2005) a Pasáž (2011), poté vydala prózu Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012). Její verše byly přeloženy do řady jazyků. Dva knižní básnické výbory vyšly ve Velké Británii, výbor Stomach of the Soul v USA (2014). Píše také knihy pro děti - Júla a Hmýza, 2006, Egbérie a Olténie, 2011. Za knihu rozhovorů s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (2011) obdržela cenu Nadace ČLF. Milostný slabiky, CD z jejích básnických textů, vydala Monika Načeva (2013).

Petr Hruška

RADEK MALÝ Syn Podzim nás nutí do rozchodů. Loučit se? Zmizet bez řečí. Nemíchat mléko, krev a vodu. To pravé lásce nesvědčí.

Pojmenovat to: přerod, nebo zánik, národe český, když tě úzkost svírá. Blaník je prázdný jako naše víra a naše víra prázdná jako Blaník.

Nemíchat rozum, cit a víru. On tam, já onde, ona tu. Podzim si sedá ke klavíru a hraje divnou sonátu. Paměti, paměti, vím toho na tebe… A co víš na mě ty? Zahřeje? Zazebe? Co řeknu na tebe? Co řekneš na mě ty? Budem si kvit? Radek Malý (1977) v Olomouci. Na Univerzitě Palackého vystudoval obor germanistika a bohemistika. Na germanistice byl žákem Ludvíka Kundery, který se velmi dobře orientoval v německém expresionismu. Žije v Olomouci, kde působí jako vysokoškolský pedagog, překladatel z němčiny a redaktor. Publikoval básnické sbírky Lunovis (2001), Vraní zpěvy (2002), Větrní (2005) za kterou dostal cenu Magnesia litera. Malá tma (2008), Světloplaší (2012), Všehomír (2015). Překládá poezii Georga Trakla, Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana, Hugo Sonnenscheina a dalších. Píše rovněž pro děti - Slabikář, (2004), Šmalcova abeceda, (2005), Kam až smí smích, (2009), Listonoš vítr: (co přinesl a co mi šeptal), (2011), Kamarádi z abecedy, (2013).

Martin Stöhr Poslední dvě +

+

+

Apokalypsa nau, apokalypsa nou! Přeme se o stránky v atlasu světla Za okny duben, nejlepší z nemožných Kapesní zahrádky obránců míru Voda je vzala, časy se vsákly, voli vypili Dnes se zas bojíme, že z čistého nebe Že z pitomých rozkazů, že odkudkoli V kartouzách lásky ke svým nezletilcům A tak ty tu spíš, zbýváš si pod sakurou Polykáš večery, dny, týdny, insomnii Bojíš se, až se tvé krvi utrhne krev Pod krovem pelech miláčka sepraného Přivoň si, přitiskni, paklíč je v kapesníku A zavolej Zlato, mi řekni, až zapálíš Řím!

+

+

+

Jak padá tma, ožívají armády komínů, sténají mosty, nýty, řeka plyne jak boží vůle. Den končí melancholickou procházkou. Periferie je chlapský revír. V torně dvě žárovky, sny o zdroji. V prodejně Domácí dílna je šťastný i romantický muž.

Martin Stöhr (1970) je básník a redaktor. Vystudoval UP v Olomouci. Žije v Brně, léta pracuje v redakci časopisu a nakladatelství Host. Od roku 1995 vydal čtyři sbírky poezie: Teď noci (1995), Hodina Hora (1998), Přechodná bydliště (2004), Smích ze snu (2012). Se svou ženou Pavlou založili edici MaPa, v níž vlastním nákladem v malém množství vydávají knihy českých básníků. Dvě přítomné nepublikované básně pocházejí z nepřipravovaného rukopisu…

Ale vždyť psal! Napsal esemesku. Posílal zprávu. Přísahábůh. Že nepřišla, není jeho vina. Někde tu je, asi pořád ještě putuje. Esemeska, aby neměli strach. Esemeska, kde se všechno vysvětluje. A objímá. Přísahábůh, esemeska obsáhlá jak evangelium. Snad ještě dojde. Dával vědět. Aby se hlavně nebáli, a všechny další věci. Možná jednou dojde – nádherná esemeska. Mobil mu v ruce modře svítil, jak posvátný kámen na kraji světa, když ji psal.

Banka v Amsterodamu Lituji, řekla žena na celou banku. Neslo se to diskrétním proskleným tichem, lituji, řekla citlivě v rovnoměrném chladu klimatizace, který mramoroval bledou kůži jejích nahých paží a nohou, lituji. Znělo to z dálky. Znělo to z dětství, z míst, kde je nahromaděný život. Banka plula dopolednem vážně a pomalu jako letadlová loď. Lituji, řekla žena do těch prázdných triumfálních rozměrů, jako by věděla víc, mnohem víc, chvěl se v tom příběh nezměrného světa zastupovaného touto ženou opakující ještě jednou lituji.

Petr Hruška (*1964) Vystudoval VŠB v Ostravě a Filozofickou fakultu OU v Ostravě (česká literatura a literární věda). Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Brně; jeho badatelskou oblastí je česká poezie po roce 1945. Českou literaturu učí střídavě na Masarykově univerzitě v Brně a na Ostravské univerzitě. Vydal básnické sbírky Obývací nepokoje (1995) Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Zelený svetr (2004), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012), Jedna věta (Revolver Revue, 2015). Jeho básně byly přeloženy mj. do angličtiny, francouzštiny, němčiny, slovinštiny, holandštiny či polštiny. V roce 1998 byl oceněn Drážďanskou cenou lyriky a v roce 2009 obdržel Cenu Jana Skácela. Za sbírku Darmata získal v roce 2013 Státní cenu za literaturu.

Stanislav Denk Rozhodila hrst kapek

Strach prázdného pokoje

po křehkém snu. Pláčem jak bránou do zahrady zámku. Otvírá náruč neposedných stínů. Každý den nových vteřin zavírá víčka jitru. Den prvý. 5/16

v rozích chřestí jed. Kamenné konvalinky prachem vůni dosvědčují. Tichých let. Krutých milenek zjizvujících krev duší. Tančí při hudbě plamene. Polonézu paměti 3/16

Ruce utrhnuté modlitbou.

Stanislav Denk (1962), absolvent Pedagogické fakulty UP Olomouc. Vychovatel, speciální pedagog, učitel. Sbírky Kámen mlýna (2008) Obruče Vzduchu (2011) a Hrana ohně (2015).

Pavoučí spřádají vítr rudého grálu. Most zvoucí nadechnutí propasti. Vyvolení snášet hlínu. Křídla iluminace na ostrovy očí. Oseté blankytem vykoupení. 4/16

Zdeněk Volf ZVONOHLÍK Zpívá ze strachu z ticha?

ŠUSTOT... Nešel bych ven, kdybych nemusel se psem. Po dlouhé zimě mi Věroslav Mertl odepsal, díky sušenkám z konopí sehnaným v Brně: doufám v smrt rychlejší než parkinson ve mně! Necítil jsem to na odpověď obratem, spíše na ponoření do jeho próz či na brodění suchým podzimním listím, jak okřtil listování korespondencí tlející ve štelářích, poslední, s nímž si ještě nepíšu mailem, ale první snad, kdo se vnímá svobodný… bez psaní — nečekaje to od sebe v ty měsíce, dny, vteřiny, mezi zábleskem a zahřměním, smrtí a partem ve schránce.

ZÁZNAM (21. 6. — 28. 6.) Milovali jsme se dvakrát. Hned po připlutí na Ischii, z touhy. Pak až před odjezdem, po procházkách mezi kostelíky na pobřeží, vysnění květinami hnojenými ohněm, z chvály. Zdeněk Volf (1957) se narodil ve Valašském Meziříčí. Absolvoval SZTŠ – obor veterinární v Kroměříži a mimořádné studium na FF MU (český jazyk, historie). Žije v Brně-Tuřanech, pracuje jako inseminátor krav. Vyšlo mu šest básnických knih: Řetězy a ptáci (1999), K svému (1999), Stahy (2003), A mrvě prsteny (2007), Srdcář (2008), Až na poslední pohled (2013). Příležitostně píše recenze, spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava. K vydání připravil pozůstalost prokletého básníka Oldřicha Ludvy Kozlowského Příběh na rozpálené žíly (2007), básnickou antologii Chlévská lyrika (aneb zvířata nám odcházejí ze života) (2010) s fotografiemi Jindřicha Štreita a výbor z veršů výtvarníka Petra Veselého Jundrov (2014).

ROSTISLAV VALUŠEK 22. 6. 2016 neúplný záznam telefonického rozhovoru ovlivněný dopravním ruchem a částečnou ztrátou sluchu zapisovatele. Ahoj. Jedu na kole.… Když já jsem na to zapomněl….. Po vydání poslední knížky jsem už skoro nic nenapsal. ….. Fakt nelžu. To já nesmím jako kněz…….. Ta hvězda poezie mne pomalu opouští. Nemám už tu potřebu. ….. Pro mne teď platí - Víc než kniha je slovo. A všech slov cennější je láska. Ta kniha to je písmo ……… a láska je Bůh. ….. Dám ten telefon do baťůžku a zase pojedu.

Rostislav Valušek (1946) je básník, grafik, samizdatový vydavatel, disident (odsouzen za hanobení socialistické republiky), farář Církve československé husitské. Samizdat S tou slovní veteší (1973), Sedm stránek téměř milostných (1973), Slova, Srdce, Pospolu (1974), Milostivé léto (1975, 1996 Votobia), Únik (1976), Řádky (1981), Ne marně úzko je, když slitovné je Slovo (bez datace), Odjinud (bez datace), Ne od sebe teď k sobě sám (bez datace), Jeskyně vánoční (bez datace), Ponížen, Srdce, Boj (bez datace), Ztotožňování (1983), Logopády (1984). Oficiální: Milostivé léto (1996), Léthé ve snu (2004), Duše s vytrhanou podlahou (2006), Stejně blízko i daleko (2014)

38

LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE; KOMIKS; REPORTÁŽ

Lidové zvyky, svátky, tradice Žně a sklizeň Letní období je na lidové zvyky poměrně chudé. Důvod je jasný, již od neolitu byla sklizeň obilí nejdůležitější hospodářskou událostí roku, lidé v této době trávili na polích celý den, aby sklidili úrodu co nejrychleji, než se zkazí počasí a na radovánky

Ilustrační fotografie

nezbývalo mnoho času. Protože taková velká letní bouře mohla mít katastrofické následky a zničit část nebo celou úrodu. Sklizeň byla životně důležitá, a proto se i v křesťanských dobách v případě obecného ohrožení úrody veřejně tolerovala i magie. Tu v tomto případě představovalo zaříkávání, zvonění, střílení a troubení proti mrakům, které většinou v y ko n á v a l obecní pastýř. V polích a na kopcích vytruboval a halasně zaříkával živly. Troubení se mnohde konalo ještě v druhé polovině 19. století a uží-

vala se k němu pastýřská trouba. V řadě krajů se však používala i učiněná kuriozita - velká, spirálovitě zatočená mořská mušle. Vlastní žně většinou začínaly motlitbou přímo na poli. I přes nápor práce to byl radostný čas, protože sklizeň byla pro každého rolníka požehnáním. Při práci se zpívalo a prováděly se i různé žerty. Rozšířenou zábavou bylo slámou spoutat prvního příchozího, který za ženci na pole přišel, a ten se musel vykoupit penězi na pivo. Skončení sklizně se slavilo již od nejstarších dob. Ve středověku to však byla skromnější oslava, která se konala v jednotlivých usedlostech. Společné dožínky se začaly zavádět až v renesanci, na konci 15. století. Z této doby pravděpodobně pochází také rozmanité zvyky, které však v sobě mají pohanské znaky spojené s vírou v síly přírody. Poslední den sklizně dívky na poli svázaly poslední snop a upletly, nejlépe z vícera druhu obilí, ozdobný věnec. Poslednímu snopu se podle krajů říkalo různě, někde baba, dědek, nevěsta, konopička či žebrák. Někdy byl i oblékán do ženských

šatů. Potom následoval slavnostní průvod, ve kterém se na slavnostně ozdobeném voze, vezl poslední snop a dožínkový věnec na statek. Chasu doprovázela muzika a už po cestě se zpívalo a tancovalo (a často se i kořalka začala popíjet už na poli). Na statku se věnec slavnostně předal hospodáři s přáním štěstí, zdraví a dobré úrody v příštím roce. Věnec byl symbolem zakončení žatvy, byl v něm také obsažen důkaz síly, která dala vzniknout celé úrodě - plné klasy. Hospodář ho většinou nechal viset v síni nebo ve stodole až do doby nové jarní setby, kdy do připraveného zrna k setí přidal vydrolené zrno z dožínkového věnce. Celý slavnostní den byl ukončen pohoštěním a veselicí přímo na statku nebo na návsi. Na úplný závěr přidávám dvě pranostiky. „Když v srpnu moc hřímá, bude na sníh bohatá zima“. A tu, že svatá Anna přináší chladná rána, zná každý, ale věděli jste, že jestli na svatou Annu zvětšují mravenci svá mraveniště, máme očekávat tuhou zimu? Vendula Vránová

KOMIKS ZLÁ OVCE Nedbale vyslovené slovo „holenní” způsobilo v táboře archeologů

při jejich ranní hygieně zmatek...

Velký teenec je puberťák mezi 16 až 18 rokem...

... říkáte: „Práce všeho druhu?”

A ovce už jste stříhal?

REPORTÁŽ Paul McCartney v Praze Koncertu předcházelo dlouhé čekání. Tři roky na Paulovo turné po Evropě, 2 měsíce do dne koncertu od koupení lístků, tři a půl hodiny postávání v O2 aréně. Ale dočkala jsem se. 16. června o půl deváté, po hlasitém a živém potlesku, zazněl první akord Hard Day’s Night. Sir Paul McCartney stál u mikrofonu, v modrém saku a s höfnerkou pověšenou na krku. Začal zpívat a publikum se přidalo včetně mě. Už na začátku jsem si neodpustila slzy radosti, které mě doprovázely celým koncertem. Po prvních dvou výstupech nás všechny překvapil přivítáním v českém jazyce: „Ahoj Pra-ho! Dobrý večér!“ A to nebylo jediné, co nám v našem jazyce během večera řekl. Za dvě

a půl hodiny koncertování si rozepnul jeden knoflík u krku, svlékl si sako, vyměnil asi čtyři kytary a zasedl za dva klavíry. Hrál bítlsácké hity jako Can’t Buy Me Love, Love Me Do, We Can Work It Out, And I Love Her - u té dokonce vrtěl pozadím, když se k nám při sólu otočil zády!, Blackbird, Let It Be, Yesterday, věnoval písničky jak Johnovi Lennonovi (Here Today), tak Georgovi Harrisonovi (Something), dále také skladby od své kapely Wings, kterou založil se svou ženou Lindou v roce 1971, ale také písně z jeho poměrně nového alba NEW (2013). Mimo hudbu se mi líbilo i použití techniky včetně audiovizuálních efektů, především velké obrazovky, kde byl zblízka zabírán Brouk, ale i čle-

nové jeho ustálené doprovodné kapely. Nejfantastičtější a nejživější však byl technický doprovod ke skladbě, která zazněla i v bondovce z roku 1973, Live and Let Die. U refrénu, kdy je obyčejně slyšet výrazný tón, se teď místo něj ozvaly hlasité výbuchy a nechyběla ani ohnivá show. Poslední písní před přídavkem byla Hej Jude se stopáží kolem 7 minut. Paulovi s částí písně, kdy se zpívá jen na na na nanana na Hej Jude‘, pomáhala celá aréna a byl to silný zážitek. Následoval bouřlivý potlesk a McCartney odešel z podia. To jsme si nechtěli nechat líbit, tudíž jsme začali tleskat a burácet ještě hlasitěji. Jak jsem doufala, Paul se vrátil dokonce s velkou českou vlajkou,

kterou mával a běhal s ní. Odvděčil se nám ještě dalšími šesti kousky a to hned krásným Yesterday. Také si pozval francouzský pár na pódium a „požehnal“ jejich zasnoubení. A na konec nám zahrál skladbu, která je tvořena třemi písněmi a končí The End a tou taky skončil celý koncert. Pořád v něm vidím toho dvacetiletého kluka, který nevěří, že se lidi přišli podívat právě na něj. Moc jsem si svůj čas strávený se čtvrtinou Beatles užila a nebránila bych se dalšímu takhle povedenému koncertu. Do smrti nezapomenu na silný zážitek, na setkání s někým, koho velmi obdivuji. Marie Zdráhalová

HISTORIE

ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST Tetovaná „ledová princezna bojovnice“ Pro prázdninové číslo Týneckých listů jsem vybrala a rc h e o l o g i c ko u zajímavost, která by nás alespoň pomyslně mohla v teplých letních dnech trošku ochladit. Podíváme se totiž na Sibiř, do chladné krajiny, kde v dávné minulosti žil kočovný kmen Skýtů. Ten nám zde po sobě zanechal velmi zajímavé a unikátní památky v podobě pod mohylami ukrytých hrobek svých nejvýznačnějších příslušníků. Ve stále zmrzlé půdě se těla a pohřební milodary dochovaly do dnešních dnů v unikátní podobě. Proto si dnes, po provedení mnoha rozličných vědeckých zkoumání, můžeme udělat poměrně přesný obrázek, jak tito lidé vypadali, jaké nosili šaty, i jakých barev, a v neposlední řadě dokonce jaká měli tetování. K jednomu z nejzajímavějších objevů patří nález hrobky pod velkou mohylou, ve které byla pochována, dle všech indicií, velice vysoce postavená mladá žena, jejíž mumie byla i po 2 400 letech dobře zachovalá. Hrobka je součástí většího pohřebiště ležícího v oblasti Pazyryk, na Altaji, jižně od města Novosibirsk. Dřevěná hrobka objevená v roce 1993 obsahovala pohřeb mladé, 25leté ženy uložené ve zdobené rakvi z kmene sibiřského modřínu. Tato žena pravděpodobně zemřela na rakovinu prsu. V hrobě bylo nalezeno také množství ozdob vyrobených z plsti, dřeva, bronzu a zlata a krabičky s konopím a semínky koriandru pocházející z Íránu. Pod mohylou

Foto: 3x siberiantimes.com

bylo také pohřbeno 6 polně osedlaných koní, které měli sloužit jako spirituální doprovod „princezny“ na onen svět. Vedle její rakve byl pohřben muž, patrně jako ochránce jejího věčného spánku.

Princezna byla oblečena do červené vlněné sukně, bílých plstěných punčoch a žluté hedvábné blůzy. Toto hedvábí bylo vyrobeno v Indii. Princezna měla vyholenou hlavu, ale měla paruku a na ní ozdobu hlavy vysokou 160 cm. Překvapivý byl nález krásného a moderně vypadajícího tetování na jejím levém rameni a ruce v podobě mytologických zvířat, například jelena se zobákem gryfa a parohy kozoroha. Všechny nálezy v hrobě ledové princezny z Pazyryku nasvědčují tomu, že patřila k privilegované a vysoce postavené vrstvě společnosti, která ale také obchodovala s dalekými zeměmi. Vrstvě vládců a válečníků kmene Skýtů, kde ženy mohly bojovat vedle mužů, a která podle některých odborníků mohla být předobrazem Amazonek z antických bájí. Vendula Vránová

19 39

Historický kalendář 1. července 1916 - začalo jedno z největších střetnutí první světové války - bitva na Sommě 2. července 1566 - zemřel Michel de Nostredame (Nostradamus), francouzský lékař, astrolog, věštec (* 1503) 3. července 1866 - bitva u Hradce Králové, rozhodující vítězství Pruska v prusko-rakouské válce 4. července 1789 - Vyšlo první číslo Krameriových C. K. poštovských novin 5. července 1911 - narodil se Georges Pompidou, francouzský politik a prezident († 2. dubna 1974) 6. července 1771 - vyšel císařský robotní patent pro Slezsko (robotovat se mělo tři dny v týdnu) 7. července 1961 - při důlním neštěstí na havířovském dole Dukla (Prostřední Suchá) zahynulo 108 horníků 8. července 1876 - na zámku v Zákupech se setkali František Josef I. a Alexandr II. kvůli protitureckému povstání 9. července 1851 - narodil se Jan Nepomuk Langhans, český portrétní fotograf († 22. března 1928) 10. července 1890 - Wyoming byl přijat jako 44. stát USA 11. července 1856 - zemřel Josef Kajetán Tyl, český dramatik a spisovatel (* 4. února 1808) 12. července 1536 - zemřel Erasmus Rotterdamský, holandský filozof a teolog (* asi 1466) 13. července 1761 - zemřel Iešige Tokugawa, japonský vládce (* 28. ledna 1712) 14. července 1881 - zemřel Billy Kid, americký psanec (* kolem 1860) 15. července 1606 - narodil se Rembrandt, holandský malíř († 1669) 16. července 1671 - zemřel Mikuláš Drabík, bratrský kazatel a vizionář (* 5. prosince 1588) 17. července 1936 - v Maroku vypuklo povstání považované za počátek španělské občanské války 18. července 1811 - narodil se William Makepeace Thackeray, anglický spisovatel a novinář († 1863) 19. července 2009 - Objevena skvrna na Jupiteru po dopadu neznámého tělesa 20. července 1656 - narodil se Johann Bernhard Fischer von Erlach, barokní architekt a stavitel († 1723) 21. července 1831 - Leopold I. inaugurován prvním belgickým králem 22. července 1596 - narodil se Michail Fjodorovič, první Romanovec na ruském trůně († 23. července 1645) 23. července 1871 - zavedení metrického systému měr a vah v Rakousko-Uhersku 24. července 1576 - narodil se Heřman Černín z Chudenic, český šlechtic († 7. března 1651) 25. července 1471 - zemřel Tomáš Kempenský, augustiniánský mnich a mystik (* 1379/80) 26. července 1887 - Doktor Ludvík Lazar Zamenhof vydal ve Varšavě první učebnici esperanta 27. července 1841 - zemřel Michail Jurjevič Lermontov, ruský romantický básník, prozaik, dramatik (* 1814) 28. července 1866 - narodila se Beatrix Potterová, anglická spisovatelka († 22. prosince 1943) 29. července 1856 - zemřel Karel Havlíček Borovský, politik a novinář (* 31. října 1821) 30. července 1511 - narodil se Giorgio Vasari, architekt, dvorní malíř Medicejských, životopisec florentských umělců († 1574) 31. července 1556 - zemřel Ignác z Loyoly, zakladatel řádu jezuitů (* 1491) 1. srpna 1936 - Byl uveden do provozu první československý fototelegraf 2. srpna 1940 - Založena 303. stíhací peruť. 3. srpna 1971 - zemřel Walter Owen Bentley, britský průkopník automobilismu (* 16. září 1888) 4. srpna 1306 - český král Václav III. zavražděn v Olomouci, dynastie Přemyslovců vymřela po meči 5. srpna 1661 - zemřel Cornelius Janssen, vlámský malíř (* 1553) 6. srpna 1806 - abdikací posledního císaře Františka II. zanikla Svatá říše římská 7. srpna 936 - Ota I. Veliký korunován v Cáchách říšským králem 8. srpna 1871 - narodil se Karel Herfort, zakladatel české dětské psychiatrie († 29. března 1940) 9. srpna 1945 - Atomová bomba Fat Man byla svržena na japonské město Nagasaki. Zemřelo kolem 70 000 lidí. 10. srpna 1896 - narodila se Milena Jesenská, česká novinářka, spisovatelka a překladatelka († 17. května 1944) 11. srpna 1456 - zemřel János Hunyadi, sedmihradský vojevůdce (* okolo 1387) 12. srpna 1881 - v Praze došlo k požáru Národního divadla, kupole, hlediště a jeviště úplně zničeny 13. srpna 1521 - Tenochtitlán, hlavní město aztécké říše, dobyt španělským conquistadorem Hernánem Cortésem 14. srpna 1876 - narodil se Alexandr I. Obrenović, král Srbska († 11. července 1903) 15. srpna 1771 - narodil se Walter Scott, skotský básník a prozaik († 1832) 16. srpna 1896 - na řece Klondike v kanadském teritoriu Yukon nalezeno zlato, začala zlatá horečka 17. srpna 1786 - zemřel Fridrich II. Veliký, pruský král (* 1712) 18. srpna 1611 - narodila se Ludovika Marie de Gonzaga, polská královna, manželka dvou polských králů († 10. květen 1667) 19. srpna 1936 - zavražděn Federico García Lorca (španělská občanská válka) 20. srpna 1991 - Estonsko vyhlásilo nezávislost na Sovětském svazu 21. srpna 1911 - Mona Lisa byla ukradena z muzea Louvre v Paříži 22. srpna 1785 - Josef II. zrušil v Uhersku nevolnictví. 23. srpna 1851 - narodil se Alois Jirásek, český spisovatel († 12. března 1930) 24. srpna 1566 - narodil se Matyáš Borbonius z Borbenheimu, český lékař a humanistický vzdělanec († 16. prosinec 1629) 25. srpna 1776 - zemřel David Hume, skotský filosof, historik a ekonom (* 1711) 26. srpna 1346 - angličané porazili francouzskou jízdu v bitvě u Kresčaku (stoletá válka), v boji padl Jan Lucemburský 27. srpna 1576 - zemřel Tizian, renesanční malíř (* 1477/1490) 28. srpna 1551 - narodil se Václav Budovec z Budova, politik a spisovatel († 21. června 1621) 29. srpna 1526 - v bitvě u Moháče porazili Osmané na čele se sultánem Sulejmanem I. vojsko Ludvíka Jagellonského (†) 30. srpna 1981 - atentát na íránského prezidenta Muhammada Alí Radžáího 31. srpna 1888 - V Londýně začal řádit Jack Rozparovač

ČERVNOVÝ KAPSÁŘ Tak poslední květnový den napršelo v Městě Albrechtice 120 mm vody za jednu hodinu! Z toho 80 mm za 20 minut. To nebyl ani staletý déšť, nýbrž příval, který nikdo „nemůže pamatovat“. Meteorologové v těchto dnech hovoří o zvláštním atmosférickém stavu nad Evropou: je vedro, vlhko jako v tropech a bezvětří. Ideální podmínky pro vznik nárazových bouřek s kroupami. Absolutní rekord však drží dolní tok rozvodněné řeky Berounky, kde v roce 1872 napršelo až 200 mm! Tak Švýcaři jsou zase o 57,1 km dál než my! Otevřely 2,3 km pod Gotthardským průsmykem Gotthardský tunel, který propojil jižní a severní část Evropy. A my slavnostně debatujeme o tom, že v roce 2030 zprovozníme první kilometry první české železniční rychlodráhy spojující Prahu a Drážďany. Tohle mě fakt bolí! Aspoň že máme dobré klavíristy! Devětadvacetiletý Lukáš Vondráček vyhrál soutěž mladých pianistů v Belgii a gratulovala mu k tomu i zdejší královna Mathilda. Proč to v něčem jde a jinde to tak skřípe?

Ilustr. foto Zemřel legendární americký boxer černé pleti Muhammad Ali. Box mě sice pro svou tvrdost až surovost nikdy nezajímal, ale to byl jeden z mála sportovců, o němž se na východ od železné opony psalo a mluvilo. Byl to pěkný divočák, „bodal jako včela, létal jako motýl“. Když se jednou kvůli urážkám souvisejícím s jeho barvou pleti rozčílil, hodil svou olympijskou medaili do řeky. V roce 1996 mu dali náhradní. V sobotu 4. června odpoledne se uskutečnil v Čechovicích moc pěkný dětský den. Organizátorům přálo počasí, rádio Haná jim přihrálo desítky „cizích“ dětí k návštěvě navíc. A tak jsem marně vzpomínal na své dětství, kolik podobných zábav jsem prožil ve své rodné nedaleké vísce. A skončilo to jako s citacemi z Cimrmanova vědeckého dÍla - ani jednu! A když jsme u těch prcků… Když se můj vnuk blíží v budově mateřské školy k příslušnému oddělení a uvidí svou milovanou paní učitelku Adélku, slastně poklesne v kolenou, pravou ruku zalomí do vítězného gesta a s úlevným úsměvem na tváři procedí mezi téměř pětileté rtíky: Yes!!! Jo, hochu, jez trochu víc, jsi samé žebro! Jako svého času tvůj dědeček… V Paříži bojují s velkou vodou, Seina i zabíjela. A na jihu stejné země někdo dvakrát vystřelil po českém autobuse s dětmi. A fotbalové EURO začíná za pár dnů… Já s tím Jiřím Trnkou nedám pokoj! Přes internet jsem si v náchodském antikvariátu koupil knihu Fredericka Marryata „Kormidelník Vlnovský aneb Záhuba lodi „Pokojný“. Anglický originál vyšel v roce 1848, 2. české vydání s Trnkovými ilustra-

cemi v roce 1945. Taková krásná, poučná (kdybyste sami ztroskotali na ostrově uprostřed oceánu), dobrodružná, v dnešním drsňáckém kontextu krapánek naivní robinsonáda pro dospívající kluky a holky (a jednoho stárnoucího čtenáře), kteří rádi bloudí ve své představivosti inspirované románovým světem. Na Brněnsku padaly ve čtvrtek 9. června večer kroupy, které ucpaly kanalizační vpusti a vytvářely několikacentimetrové sněhové závěje. Přívalový déšť pak neměl kam odtékat. A v Týnci spadly ve stejnou dobu tři dešťové kapky… A tak si sedím na oné místnosti a čtu dnešní Lidovky: velitel elitního útvaru Robert Šlachta končí u policie - televize udeří na neplatiče - v PrazePodolí chtějí zbořit vilu z roku 1933, podle níž se řídil urbanismus v okolí stát věří, že včelařením sníží recidivu - EU potřebuje Brity víc, než se zdá - v Národním divadle v prosinci končí Sluha dvou pánů, protože Mirkovi Donutilovi slouží jen k dalšímu lacinému lidově-zábavnému dovádění, aniž by ctil klasikův scénář - benzín zase stojí přes 30,- Kč, prý kvůli nigerským sabotérům z bažin - stoper Roman Hubník tvrdí, že se Španěly musíme hrát na 120%, jinak jsme nahraní - tenistka Maria Šarapovová urazila mj. dráhu od léků k dopingu, a tak si dva roky nezahraje, zatímco český hrdina minulého EURa Petr Jiráček se v mezidobí vypařil do ztracena - a teprve na konci jedna do jisté míry pozitivní zpráva: prvním Čechem na pláži Sword byl 7. června 1944 Pravoslav Kubišta (19132000), za což se mu poúnorový režim odvděčil tím, že ho z hodnosti majora působícího v hlavním armádním štábu „katapultoval“ do dělnických profesí. A tak si říkám: Byli naši předci fakt normální, nebo snad doba byla tak nenormální? A jak jsme na tom my? Jeden britský mladík na kozy nezíral, píše server iDnes. On se s nimi snažil splynout. A nechal šokovaný svět zírat na sebe, jak s kozami pobíhá po čtyřech a okusuje trávu. Thomas Thwaites se rozhodl, že bude nějaký čas žít životem kozy. Nyní mu o tom vychází kniha. Které zvíře si vyberu já? Co třeba… V týnecké školní jídelně je umístěn rozkošný plakát, který vyzývá malé strávníky k větší konzumaci ovoce a zeleniny. Podepsána PharmDr. Margit Slimáková, česká dietoložka, bloggerka a propagátorka zdravé výživy. V sobotu 11. června jsem v Brně navštívil Mistrovství světa v estetické gymnastice 2016.

vystoupení jednotlivých družstev jsem si bodoval jejich výkony a čekal, nakolik se budu shodovat s rozhodčími. Moje úspěšnost se pohybovala kolem 60%. Slušný, ne? V americkém Orlandu postřílel šílený střelec 50 návštěvníků gay klubu. A tak se mi kolega z místostarostenské sesle svěřil, že tuhle navštívil kvůli básníku Františku Halasovi Kunštát, kde jest poeta pochován. A v místní restauraci ztropil vinou svého plnovousku a jarmulky poplach, neboť osazenstvo se domnívalo, že zde míní hodovat terorista s batůžkem plným třaskaviny. Vše se jako v pohádce šťastně vysvětlilo a za odměnu si známý čechovický pacifista mohl prohlédnout velkolepý obraz naplněný po okraj významnými osobnostmi, vč. Františka Halase. A tak nás nakonec ten španělský ťukes umořil! Tři čtyři minutky před koncem jsme dostali hlavičkou gól… Být ministrem je dno mé kariéry, řekl Babiš. (Seznam.cz, 16. června). Bylo to v kontextu vládní policejní krize, kdy prohlásil, že nevěří Sobotkovi. Těžko věřitelné pohrdání voliči! Tak v HDP na obyvatele jsme na patnáctém místě z evropské osmadvacítky. Nejlepší je Lucembursko s 271%, Německo má kupříkladu 120%, my dosahujeme 85% unijního průměru. Z bývalého východního bloku jsme stále jedničky. V míře tzv. „skutečné individuální spotřeby“ (patří sem zboží a služby, které jednotlivci skutečně spotřebovali) jsme ale až dvacátí. V pátek 17. června nás 75 minut rozebírali na malé šroubečky chorvatští fotbalisté. V pohodě vedli 2:0. Poté střídající slávista Milan Škoda ťukl do vinklu krásnou hlavičku, chorvatští fanoušci začali házet světlice do hřiště a rvát se mezi sebou, což rozhodilo hochy od Jaderského moře natolik, že zahráli ve svém vápně rukou a Tomáš Necid vyrovnal z desítky na 2:2. Žijeme, prohlásil trenér Pavel Vrba. Den nato do našeho Týnce dorazili zástupci dalších devíti Týnců z celé české i moravské země. Blankytně modrá obloha a pestrý program přispěly k domácké pohodě. Týnečáci přitom oslavili 30 let trvání folklorního souboru, hudební skupina Syrinx o pět let méně. A všem k tomu voněly tvarůžkové pochoutky… Jako by mě etnolog Ondřej Klípa slyšel! Tuhle jsem s někým řešil otázku, proč se neříká našim spoluobčanům cikáni, ale Romové. V příloze Lidových novin Orientace to v sobotu 18. června podrobně zmapoval a dospěl ke dvěma závěrům. Zaprvé

Foto: P. Hanuška Ředitelkou klání je Renáta Vrbová, předsedkyně českého svazu a naše spoluobčanka. Závod mě strhnul natolik, že jsem hrál takovou hru: po

že si Romové odsouhlasili, že si budou říkat Romové, na svém prvním světovém kongresu konaném v roce 1971. Zadruhé že používání ozna-

čení cikán či Rom nechává - když si to argumentačně obhájíme - zcela na nás. Vybírám si cikán, protože mě to naučila naše klasická literatura a nespojuji si s tím nic hanlivého! V úterý 21. června uběhlo 395 let od popravy 27 účastníků českého stavovského povstání na Staroměstském náměstí v Praze. Autor divadelních kusů pro jednoho herce Patrik Hartl napsal jeden přímo na míru herce Bohumila Klepla. Nese název Vysavač a vypráví o jednom zamilovaném uklízeči. Agentura GONG ho nabídla v kině Metropol 22. června vječerom. Partie o vysávání kávových zrnek rozhozených po obývákovém koberci a pavučinky strašící tamtéž v koutě u stropu byly skutečně rozkošné. Zažívám při těchto situacích stejné uspokojení jako Kleplova postava! A tak nás Turci poslali z EURa domů. Bez vstřílení branek se ve fotbale žít nedá, pokud bychom nebyli Řekové z roku 2004… A nastupuje tradiční novinářský hyenismus. Pomazané analytické hlavy vypisují seznam nedostatků týmu, špatnou trenérovu předturnajovou přípravu i zápasovou taktiku, kritizují jeho aroganci při komunikaci s novináři atp. Kde jsou ti slaviči a přicmrndávači z dob Vrbových úspěchů s plzeňskou Viktorkou? Kde jsou ti, kteří ho považovali za spasitele českého fotbalu?! Je mi z toho upřímně zle od žaludku! Středeční večer plodně stráven s hudbou milovaného W. A. Mozarta. Moravské divadlo zařadilo do svého repertoáru operu Kouzelná flétna. V klasickém kostýmovém provedení, s nápaditou zrcadlovou scénou, s mluvenými dialogy v češtině a hravým Papagénem. Nástupy aktérů ze všech stran jeviště i hlediště, s partiemi odzpívanými i mezi diváky, s vtipně modernizovaným tanečním dováděním chlapců - Taminových průvodců k poznání moudra. Jo, stárnu, mám to rád „usazené“ a jen „drobně okořeněné“.

Ilustr. foto Dnes 23. června Britové hlasují o setrvání či odchodu z Evropské unie. Pokud nás v tom nechají, fakt se budu na ně zlobit. Pro uklidnění si čtu v Čapkových Anglických listech. Marnost nad marnost! Na Hradisku vandalové rozbili elektrický rozvaděč, který slouží nám všem v případě potřeby napojení na elektřinu během veřejných akcí. Fakt devastace tak někoho naplňuje uspokojením? Tak Britové kývli na odchod z Evropské unie. Smutním. Není to dobrá zpráva pro nás všechny… Petr Hanuška