cena 10,- Kč

TÝNECKÉ LISTY Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - číslo 6/2016 - cena 10,- Kč

5 Setkání Týnců ve Velkém Týnci 12 Kanadští skauti se připojili k Obnově Staré Vody 22-23 Luštění pro děti i dospělé 24 Profil mikroregionu Království

2

ÚVODNÍK, KRONIKA

KVĚTNOVÉ KALENDÁRIUM

ČERVNOVÝ ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, jsou činnosti, které vnášejí do duše harmonii. Přišel jsem na to, že jednou z nich je i sušení sena. Po „Sečeni lúke“ zůstala na Hradisku ležet tráva. Na obloze se honily mraky a potencionální usušení se jevilo jako značně nejisté. Nikdo o ně také nejevil zájem. Vzal jsem si hrábě a řekl si, co za hodinu obrátím, to se pokusím usušit. Přihraboval jsem a sledoval tak cestu předvčerejších sekáčů. Nad svahem, směrem k zahrádkářské kolonii, se však řádky položené trávy rozdvojily. Jedny pokračovaly po rovině směrem na Hostkovice a druhé z kopce dolů. Vzpomněl jsem si na úsměvnou scénku ze sečení, kdy skupina sekáčů z Valašska se vydala z kopce dolů a skupina z Pivína pokračovala po rovině mezi ořešáky. Hanáci sekali v klidném uvolněném tempu tam a po jednom se spořádaně vraceli zpět na začátek. Valaši na sebe pod svahem počkali, hodili kosy na ramena a společně se vydali zase nahoru. Je s podivem, na kolik je v každém z nás ten jeho kraj vrostlý. Jen stěží se dá otočit. Když jsem se tak s hráběmi po tom svahu pohyboval. Jemný vítr mi pomáhal obracet suchá stébla. Jak se z pomíjivé trávy stane seno. Zemědělská komodita. Je třeba mít nejméně dvě věci. Dobré počasí a rozhodnutí vložit do vzniku komodity práci. Pak získáváte něco, co má hodnotu. Možná by taková příprava sena byla vhodným způsobem pro výuku ekonomické gramotnosti pro žáky základních škol. Třeba by si lépe uvědomili, že banka, v které peníze samy zlátnou, je obyčejná bouda. Určitě by si to uvědomili dříve, než na ně ta bouda spadne. Také by se na tomto příkladu dalo krásně demonstrovat, jak je to s půjčkami. Když si od někoho seno půjčím a on ho po mně bude chtít v zimě zpět, tak je to nereálné, protože v zimě se tráva sušit nedá. Když chci něco mít, musím do toho vložit svoji práci. V pravý čas. Osvoboďme se od těžkých ekonomických úvah a pozvedněme zrak k obloze. Vždyť na ní to z velké většiny záleží. To vědomí řádu se nedá nahradit internetem. Asi tomu senu vděčíme i za hodně jiných věcí. Možná by tady některé rody ani nebyly. Napadá mně při představě romantických nocí někde v seníku nebo na půdě stavení. Stejně si myslím, že nad osobní zážitek není, a proto všem doporučuji: usušte si svoje seno. Určitě to ve vás nastartuje neobvyklé myšlenkové pochody. Pokud ne, alespoň se protáhnete. A při ukládání do kompostovatelného odpadu seno výborně poslouží na vyvážení kompostovacího procesu. Sušit seno je vždycky prospěšné. Když jsem to z Hradiska předával své mamince pro králíky, tak jsem jí kladl na srdce, aby jim řekla, že je kosou sečené a ručně obracené. V bio kvalitě. Pro gurmány.

1. května Zájezd na Libavou - KŠKS ZO Velký Týnec 5. května Den matek ve Vsisku - Osadní výbor Vsisko - 17.00 hodin 9. května 11. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec - 16.30 hodin - malý sál společenského domu 13.-14. května Sečeni lúke 2016 - KŠKS ZO Velký Týnec 26. května 17. zasedání mikroregionu Království - Brodek u Přerova - 9.00 hodin Slavnost Krve a Těla Páně - Boží tělo - Církev řím.katolická - 17.30 hod. 28. května Kácení máje s dětským dnem - Týnečáci - 14.00 hodin 31. května 18. setkání představitelů mikroregionů Olomouckého kraje - velký sál společenského domu - 9.30 hodin

DALŠÍ UDÁLOSTI Dne 4. května v 10.00 hodin proběhlo jednání Rady mikroregionu Království. Dne 4. května se uskutečnila od 16.30 hodin organizační schůzka pořadatelů Setkání Týnců v Týnci. V neděli 8. května předvedl fotbalový oddíl TJ Sokol Velký Týnec návštěvníkům fotbalového zápasu novou plně automatizovanou závlahu fotbalového hřiště. Na její vybudování obec přispěla částkou 222 tisíc korun. Dne 10. května provedla Česká inspekce životního prostředí kontrolu dokončení akce modernizace a rozšíření ČOV Velký Týnec. Konstatovala, že cíle projektu byly splněny v souladu s podmínkami dotační smlouvy. Dne 12. května proběhla v Arcibis-

POČASÍ

Příjemný začátek léta přeje Stanislav Denk

µ

Foto na titulní straně: Rekonstruovaná křtitelnice v kostele Nanebevzetí Panny Marie, fotografoval Petr Hanuška

Chcete mít

INZERCI

v Týneckých listech? Tak pište na [email protected] nebo volejte 585 151 111

kupském paláci v Olomouci vernisáž výstavy o životě a díle týneckého rodáka arcibiskupa Leopolda Prečana. Mezi řečníky vystoupil starosta obce Petr Hanuška. Dne 16. května zahájil Finanční úřad v Olomouci kontrolu čerpání dotace na akci Zateplení objektu 6. - 9. ročník, na které obec pracovala v letech 2010 - 2011. Výsledek kontroly nebyl do uzávěrky vydání TL znám. Dne 24. května provedli Mgr. Řepický (MMOlomuc) a Ing. Arch. Neckářová (Národní památkový ústav) kontrolu oprav zámecké budovy. Bez nedostatků. Dne 30. května podepsal v budově Ministerstva zemědělství ČR v Praze starosta obce rozhodnutí o přijetí dotace na rekonstrukci havarijního stavu stoky XXIVa v ulici Tovární.

Květen jako celek byl teplotně příjemný. Dokonce u nás na Moravě i zapršelo. V Čechách to měli opět horší, neboť v závěru měsíce tam hodně intenzivně pršelo a padaly rekordně velké kroupy. A to takové, že dokonce usmrtily celou čapí rodinu! V jedné vsi bílou nadílku shrnovala technika. Kroupy vydržely na hromadách i další dny! Kolem Týnce se mraky jenom honí, ale většinou z nich nezaprší.

První dekáda. Noc: 4, 9, 10, 10, 8, 10, 10, 6, 11, 10. Den: 17, 18, 16, 16, 20, 16, 23, 22,21, 24. Druhá dekáda. Noc: 7, 9, 14, 10, 2, 2, 5, 6, 8, 13. Den: 23, 22, 10, 15, 7, 7, 16, 9, 20, 13. Třetí dekáda. Noc: 12, 13, 14, 16, 14, 10, 10, 14, 13, 15, 14. Den: 24, 26, 27, 14, 20, 15, 21, 22, 18, 21, 28. Teploty měřeny v 6.00 a v 15.00 h.

Kroniku připravil Petr Hanuška

TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 6 vyšlo v červnu 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: starosta@velky tynec.cz, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@velky tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce.

Foto: archiv redakce Vendula Vránová šéfredaktorka

Petr Hanuška redaktor

Stanislav Denk redaktor

Kamila Grmolenská redaktorka

Vojtěch Hrudník dopisovatel

Andrea Thunová redaktorka

Pavel Peňaška grafik

Eliška Tomečková redaktorka

OBECNÍ SERVIS

3

Starostovo slovo 11. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec Dne 9. května proběhlo 11. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec. K důležitým projednaným bodům patřilo schválení Závěrečného účtu Obce Velký Týnec za rok 2015 s výrokem „bez výhrad“, dále schválení účetních uzávěrek Obce Velký Týnec, ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec a Mateřské školy Velký Týnec. Zastupitelé také přijali Rozpočtové opatření č. 2 (jeho plné znění si můžete přečíst na obecní webbové stránce), Smlouvu o společném postupu zadavatelů při realizaci investiční akce III/43621, III/43622 Velký Týnec, Čechovice - rekonstrukce silnice. Akceptovali nabídku firmy ČEZ

Prodej s. r. o. na odběr elektřiny pro rok 2017, dotaci z prostředků Olomouckého kraje na akci Dokončení kanalizace v Čechovicích ve výši 1.158.416,- Kč. Vybrali firmu DOSIP Servis, s. r. o. Krahulov na zhotovení dvou kusů informačních panelů na měření rychlosti, které budou instalovány v ulicích Ke Vsisku a Grygovská. Zastupitelé legislativně podpořili zákaz konzumace alkoholu na vybraných místech v obci (více o tom v příspěvku obecního policisty Filipa Raclavského). Další zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec proběhne 8. června.

Velký Týnec má nové internetové stránky... Račte vstoupit!

Dotační programy Obec aktuálně získala dotaci z prostředků Ministerstva zemědělství ČR na opravu havarijního stavu stoky XXIVa, tedy na řad vedoucí v ulici Tovární. Celkové náklady akce se vyšplhají na částku 3.492.000,- Kč bez DPH. Dotace činí 1.746.000,- Kč, zbytek hradí obec. Využili jsme možnosti dalšího dofinancování, a to z prostředků Olomouckého kraje. Pevně věříme, že se nám podaří naše náklady stlačit na poloviční sumu. K samotnému technickému stavu komunikace v Tovární ulici chci konstatovat, že její povrch samozřejmě není příliš „zdravý“. Nemělo a nemá samozřejmě smysl provádět rekonstrukci vozovky, když není opravena technická infrastruktura ležící pod ní. Letos jsme navíc zadali vypracování dokumentace pro územní řízení a stavební povolení v této lokalitě, které zahrnuje nejen technické ře-

šení oprav, ale také se dozvíme hrubé finanční náklady, které akce bude vyžadovat. Zopakuji to, co už jsem na stránkách TL napsal. Osobně dávám přednost renovaci povrchu vozovek a chodníků v místech, kde je hustota zabydlení daleko vyšší než v Tovární ulici. Prioritou proto pro mě osobně jsou opravy povrchů v ulicích Komárov a Zamlýní, resp. prodloužení Boční, Sadová, Polní, Krajní a V Zahradách. Komárov se dočká první části oprav v letošním roce. Získali jsme na ni „symbolickou“ dotaci 1 milion korun z prostředků MMR ČR. Druhá dotace z téhož zdroje směřuje na opravy obecní budovy v Čechovicích. A na které možné dotace ještě letos čekáme? Na rozšíření kapacity mateřské školy, na revitalizaci budovy hasičské zbrojnice a na nákup nového hasičského vozu.

Setkání Týnců v Týnci a další akce

Zámecká budova Jak to vypadá s naším zámkem, dotazují se týnečtí spoluobčané. Moje odpověď je úplně neuspokojuje. Metropolitní kapitula v Olomouci zažalovala Obec Velký Týnec, že je neoprávněným majitelem všech objektů a pozemků a žádá, aby byl majetek převeden na stát, načež by následně požádala o jeho vydání. Svou žalobu ještě rozšířila o Českou republiku. Záležitost nyní leží na soudu. Naši obec zastupuje JUDr. Jarmila Dostálová. Žádné další aktuální zprávy nemám.

Foto: turistika.cz K opravám zámecké budovy jen několik poznámek. Dobře informovaní informátoři šíří zprávy o tom, že opravy fasády zámecké budovy, resp. odvlhčení budovy probíhají proto, aby starosta mohl majetek předat církvi v dobrém technickém stavu. Upřímně řečeno: více lituji to-

ho, kdo takovým blábolům naslouchá, než toho, kdo je rozšiřuje. Motivace toho druhého jsou celkem jasné - nenávist vůči obci, resp. lidem, kteří pro ni pracují. Ten první se nechává ohlupovat dezinformacemi, kterým může věřit opravdu jen ten, kdo jim věřit chce. A nyní k samotným opravám. Renovace fasády probíhá podle technických not firmy PRINS Přerov, resp. na základě schválení Magistrátu města Olomouce, odboru památkové péče, a Národního památkového úřadu. Po skončení akce Setkání Týnců v Týnci budou práce pokračovat odvlhčováním vnějšího obvodového zdiva (výkop zhruba půl metrů, umístění izolačních desek, zasypání propustným materiálem, opětovné zadláždění). V interiérech v přízemí budovy chceme pracovat v pozdních podzimních, resp. zimních měsících. Zároveň začínáme opravovat náběhy u zámecké zdi. Opět se schválením uvedených památkových institucí, takže obavy části „odborné“ veřejnosti, že historické zdi poškozujeme, jsou opět liché. Nechal jsem také provést statický posudek probíhajících úprav zámeckých zídek, a to u jednoho z největších odborníků v naší zemi Ing. Jaromíra Vrby. Ten konstatoval, že obec postupuje řádně a statiku zdiva v žádném případě neohrožuje.

Červen je nabitý kulturními a sportovními akcemi. V každé místní části proběhnou či již proběhly dětské dny. Základní škola pořádá závody v atletice, a to pro mladší i starší žáky, na které se sjíždějí závodníci z více než deseti škol celého okresu. Agilní členové fotbalové TJ Sokol Velký Týnec připravili na 11. června velký turnaj benjamínků, kterého se zúčastní 16 družstev. Záštitu nad akcí převzal reprezentační fotbalový kouč Pavel Vrba. Tentýž den se v Brně otevřou brány mistrovství světa estetických gymnastek, jehož pořádání má na starosti týnecký oddíl včele s Renátou Vrbovou. Psát o mimořádnosti této akce je zbytečné. Dámy i pánové, kteří se kolem týnecké estetické gymnastiky točí, zaslouží za vzornou mezinárodní reprezentaci naší obce

mimořádnou pochvalu. Prostě - obdivuhodné!

V sobotu 18. června se zhostíme pořadatelství tradičního Setkání Týnců v Týnci. Zapojeni budou snad všichni, kteří v čuháckém Týnci „dělají“ kulturu a sport. Podrobný program naleznete na plakátu publikovaném nejen v tomto čísle TL, ale vyvěšeném po celé naší obci.

Mikroregiony se setkaly ve Velkém Týnci Za účasti náměstka hejtmana Bc. Pavla Šoltyse, DiS. a členky rady kraje paní Ivany Dvořákové proběhlo v obci Velký Týnec v pořadí 18. setkání zástupců mikroregionů. Akci, která má už dvanáctiletou tradici, tentokrát připravil Olomoucký kraj ve spolupráci s Mikroregionem Království v rámci aktivit oddělení regionálního rozvoje. „Pravidelná setkání krajské samosprávy s klíčovými partnery z území jsou velmi důležitá. Znalost potřeb obcí, mikroregionů a místních akč-

Foto: archiv Olomouckého kraje

ních skupin je pro další rozvoj kraje nezbytná.“ Řekl náměstek hejtmana Bc. Pavel Šoltys, DiS. Na programu setkání bylo představení aktivit Mikroregionu Království a MAS Hanácké Království. V další části jednání diskutovalo na 50 účastníků o potřebách venkova a o zkušenostech s přípravou a realizací projektů. Po skončení oficiální části programu starosta obce pan Petr Hanuška zorganizoval prohlídku projektů realizovaných v obci Velký Týnec. Web Olomouckého kraje

4

OBECNÍ SERVIS

KINO Velký Týnec 3. června 2016 18:00 hodin

V měsíci červnu blahopřejeme k životním výročím těmto spoluobčanům

HODNÝ DINOSAURUS

88 let Ladislav Čechák, V. Týnec

Dobrodružná výprava do světa dinosaurů. Animovaná rodinná komedie. Produkce USA, 101 minut Vstupné Kč 50,-

87 let Bronislava Kabilková, V. Týnec

10. června 2016 19:30 hodin

70 let Marie Švachová, Čechovice Jiří Švacha, Čechovice

KRAMPUS: TÁHNI K ČERTU Kdo se nikdy nebál, že ho na Mikuláše odnese čert, ať hodí vánoční baňkou. Horor.

65 let Emílie Nováková, V. Týnec Zdeněk Šesták, Čechovice Jaroslava Rodová, Vsisko Milan Fuksa, Velký Týnec

Produkce USA, 96 minut Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let

17. června 2016 19:30 hodin

60 let Ladislav Klásek, V. Týnec Ludmila Ničmanová, Vsisko Věra Drábková, V. Týnec Zdeněk Hansmann, Čechovice

LÍDA BAAROVÁ Film zachycuje část dramatického života slavné herečky. Produkce ČR, 110 minut Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let

24. června 2016 19:30 hodin

FAKJÚ PANE UČITELI 2 Učitel na střední škole musí mít nervy jako špagáty a vražednou bezohlednost. Produkce GER, 115 minut Vstupné 50,- Kč Přístupno od 12 let

LUVA

OM

e

lém

u min

čísl

v oru hov h listů jméno z o V r ckýc olili . e me Týn e zkom věta, louvá e jsm o Pad u om m Jiříh ož se L. c za akce T Red

Telefonické kontakty:

[email protected], [email protected]

Podělte se o své cestovatelské fotografie se čtenáři Týneckých listů. Vaše fotografie s krátkou popiskou rádi zveřejníme.

Týnecké informatorium

Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30

Elektronické adresy:

ch čísle V prázdninový

Kontakt na redakci naleznete v tiráži na 2. straně.

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1

Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585 Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585 Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585 Účetní obce - Radana Procházková ................... 585 Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585 Obecní policie Velký Týnec ............................... 725

CEST VATELSKÁ GALERIE listů lech Týneckých

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 110 119 111 115 118 114 116 112 540

Červen 2016 4. 6. Den dětí v Čechovicích 7. 6. Olympiáda mikroregionu Království v lehké atletice (hřiště u ZŠ) 9. 6. O pohár starosty obce (atletická soutěž v základní škole) 11. 6. Fotbalový turnaj benjamínků 11. 6. Den dětí ve Vsisku 18. 6. Setkání Týnců v Týnci (doprovodný kulturní a sportovní program) 25. 6. Hasičský dětský den ve Velkém Týnci 25. 6. Fotbalový turnaj benjamínků Červenec 1. 7. Letní kino v zámecké zahradě - Sedm statečných 2. 7. Kavárna pod širým nebem v Čechovicích 8. 7. Letní kino v zámecké zahradě - Vlk z Wall Street 9. 7. O pohár starosty obce v hasičském sportu 15. 7. Letní kino v zámecké zahradě - Gankster Ka 23. 7. VIII. Pivní a gulášové slavnosti 29. 7. Letní kino v zámecké zahradě - Jak básníci čekají na zázrak 30. 7. Setkání seniorských tanečních skupin

6

OBECNÍ SERVIS

NOVÉ KNIHY Nové knihy v Místní knihovně Velký Týnec 1. Abbottová, Rachel: Nezvěstná 2. Heldingová, Joy: Povídej, co vidíš 3. Gamble, Luke: Zvěrolékař v divočině 4. Jeffries, Sabina: Dávná tajemství 5. Kuťák, Jaroslav: Sklepy architekta Hellera 6. Losert A.: Stará voda 7. Obermannová, Irena: Příručka neposlušné ženy 8. Palmer, Daniel: Blouznivec

9. Pennyová, Luise: Nejkrutější měsíc 10. Robinson, Peter: Pohled do tmy 11. Sparks, Nicholas: Nezapomenutelná cesta 12. Šimek, Štěpán: Padnout vzhůru 13. Vondruška, Vlastimil: Mrtvý posel 14. Watt, Peter: Daleko za obzorem Připravila Marta Ivančíková

Čtenářský deník aneb poslední přírůstky v týneckých knihovnách Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou každý měsíc zásobovány novými přírůstky, jejichž seznamy vycházejí pravidelně na stránkách Týneckých listů. Z novinek tentokrát vybíráme záměrně dvě velice rozdílné knihy.

ve Vědecké knihovně v Olomouci rezervováno zhruba devadesát čtenářů. Praha, Ikar 2015, 237 stran.

Čtyři dohody Don Miguel Ruiz

Dívka ve vlaku Paula Hawkins

Nové knihy v Místní knihovně Vsisko 1. Jeffries, Sabrina: Dávná tajemství 2. Hannah, Sophie: Bludná sdělení 3. Kinsella, Sophie: Audrey se vrací 4. Maggie, Audrey: Slib 5. Beranová, Zuzana: Poslední nosorožec 6. Bauer, Jan: Krvavé léto 7. Jeffries, Sabrina: Uloupená láska

8. Gabaldon, Diana: Cizinka 9. Deaver, Jaffery: Říjnový seznam 10. Lutz, John: Šílenství 11. Nachtmanová, Petra: Hodinová manželka Eva 12. Fojtová, Věra: Baba jedová Připravila Eliška Navrátilová

OBRAZY PŘÁTEL Zámecká galerie pro jeden obraz Naše galerie zahájila nový výstavní cyklus současného výtvarného umění. Tematicky ani technicky není nijak omezen. Jsme připraveni uspořádat výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci. Představení vystaveného obrazu 344, autor Filip Raclavský Abstraktní expresionistický olej tvořený formou barevné rezervy. Výrazné tóny základní barvy jsou postupně překrývány dalšími barevnými vrstvami. Větši-nou tmavších tónů. Do nich jsou vyrývány krátké linky bez nějakého zásadního plánu. Některé geometrické obrazce - kolečka, čtverečky jsou tvořeny otiskováním. Zde už nejde o primární obnažení spodní vrstvy, ale spíše o vytvoření geometricky vyjádřitelného shluku. Zajímavé, že v převládajícím čísle tři. Tmavé plochy geometrických obrazů jsou přenášeny do výrazných rezervních polí. Jako by se zde měli očišťovat. Dle autora jde o intuitivní gestickou malbu zachycující a předávající pozitivní energii. S jeho interpretací nezbývá než souhlasit. V levé horní polovině, ve shluku rýh, lze spatřit jeho srdce nebo alespoň jeho obraz na obraze. Příznivce umění srdečně zve Stanislav Denk

Kniha roku 2015. Román, který si podmanil všechny žebříčky bestsellerů na obou stranách Atlantiku. Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak. Pro někoho dechberoucí thriller, pro jiné povrchní čtení. Rozhodněte se sami. Malá poznámka: v současné době má tuto knihu

Knihu, ať už v podobě audioknihy či divadelního představení, zpopularizoval Jaroslav Dušek. Čtyři dohody jsou prezentovány jako prastaré učení Toltéků, které vás naučí žít v souladu s vaším svědomím, tj. dovést vás ke štěstí, budete-li chtít. Základem je následování čtyř dohod: nehřeště slovem (nemanipulujte, nepomlouvejte), neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete (nebo jen to, co nejlépe dovedete). Myslím, že v této knize si každý může najít něco hodnotného, i pokud není naladěn na duchovní literaturu. Bonusem je nápaditý přebal knihy, který zájemce zaujme na první pohled. Praha, Pragma 2001, 136 stran. Připravila Kamila Grmolenská

7

OBECNÍ SERVIS

10x se zastupiteli Rádi bychom vám přiblížili Zastupitelstvo obce Velký Týnec zvolené v komunálních volbách v roce 2014 a ustanovené na 1. zasedání konaném dne 5. listopadu 2014. Do konce volebního období vám představíme prostřednictvím ankety postupně všechny zvolené zastupitele. Tentokráte jsme oslovili paní zastupitelku EVU ŠIŠKOVOU. Jste týnecká rodačka? Pokud ne, jak dlouho bydlíte ve Velkém Týnci? Nejsem přímou týneckou rodačkou, ale přivdala jsem se do Týnce před dvaceti šesti lety z vedlejší Krčmaně. Kdysi býval Velký Týnec tzv. střediskovou obcí, Krčmaň patřila pod Velký Týnec. Dá se tedy s nadsázkou říci, že jsem „Týnečák“ odmala. Co se vám ve Velkém Týnci nejvíce líbí? Je toho víc. Líbí se mi, že mám v Týnci spoustu kamarádů. Líbí se mi zdejší bohatý kulturní život, na který mimochodem slýchám kladné ohlasy z širokého dalekého okolí a který máme díky výtečné práci nejen kulturní komise, ale i všech týneckých spolků. Líbí se mi blízkost přírody. A v neposlední řadě se mi líbí úžasná zeměpisná poloha našeho Týnce. Leží na úpatí Jeseníků a přitom je to „coby kamenem dohodil“ k nejbližším vinicím v Modré. Takže spousta možností k zajímavým výletům. A nemusíte jezdit na druhý konec republiky. Výhodou v praktickém životě je i blízkost krajského města se všemi důležitými úřady a nemocnicemi. Co byste chtěla jako zastupitelka zlepšit? Ráda bych, abychom jako lidi měli

k sobě blíž, tak jak to na vesnici vždy bývalo. Co vás v poslední době naštvalo? Co vás naopak pobavilo? Dovolím si odpovědět na obě otázky současně ne jako zastupitelka, ale jako dobrovolná hasička. V poslední době se nezávisle na sobě na různých místech debatovalo o potřebnosti hlasité sirény, která svolává dobrovolné hasiče ve dne i v noci do akce. Podotýkám, že tenhle problém se neřeší jen v Týnci - ale v celé republice. Těm, kteří v životě hasiče nepotřebovali, se toto svolávání zdá zbytečné a odvolávají se na modernější tišší systémy. Samozřejmě, že existují mobilní SMS apod. Uvědomme si, že dobrovolní hasiči odvádějí svou práci dobrovolně a ve svém volném čase. Siréna se nevyzpytatelně ozývá v noci, když spí, když pracují na zahradě, když odpočívají, když se věnují svým rodinám a zálibám a kdy určitě mobilní telefon nemají neustále při ruce. Proto je hlasité svolávání pro ně důležité. Kdo hasiče nepotřeboval, nepochopí. Například obyvatelé nedaleké Horky mají neustále v paměti vodu, která se jim prohnala domovy, a proto na práci dobrovolných hasičů nedají dopustit a siréna jim nevadí. V Příkazech pro změnu argumentují, že siréna ruší jejich slepice při snášení vajec. A k veselejší stránce problému? Na posledním veřejném zasedání zastupitelů Velkého Týnce zazněl dotaz, zda by siréna nemohla pro zvídavé občany hlásit, kde hoří, jaká se kde stala nehoda atd. Je mi líto, tuhle službu Hasičský záchranný sbor, který ve většině případů sirénu spouští, neposkytuje.

Jaká je vaše profese? Pracuji jako asistentka jednatele společnosti KD TRANSPORT. Jako zastupitelka obce jsem v neuvolněné funkci. To znamená, že „nesedím“ na obecním úřadě denně. Kromě jiného předsedám finančnímu výboru, jehož existence je daná zákonem, a který má další čtyři členky. Naše práce je různorodá - od provádění kontrol dotací poskytovaných obcí různým spolkům, přes kontroly fyzických i dokladových inventur, seznámení se s auditem obce a další úkoly, kterými nás pověřuje zastupitelstvo. V červnu nás například čeká přepočet poplatku za komunální odpad pro rok 2016. Jak trávíte volný čas? Jsem několik let dobrovolnou hasičkou. Na hasičských soutěžích už neběhám, snad jen v kategorii veteránek. Pomáhám organizovat různé hasičské akce i na úrovni okresu, protože jsem členka Okresního sdružení hasičů Olomouc. Mám moc ráda všechny práce na zahradě. Baví mě také cestování po naší vlasti a poznávání zajímavých míst. Kolo jsme s manželem vyměnili za motorku a tím pádem máme větší rozsah našeho poznávání. Zrovna nedávno mě uchvátilo nádherně rozkvetlé arboretum Makču Pikču mezi Sovincem a Pasekou nebo úžasná vinařská rozhledna Slunečná u Velkých Pavlovic. Máte nějakou oblíbenou knihu? Není knížka, ke které bych se opakovaně vracela a znala z ní citace zpaměti. Spíš jsou knížky, které mne hodně oslovily. K nim patří např. Egypťan Sinuhet finského spisovatele Miky Waltariho nebo Svět podle Garpa od Johna Irvinga. Z českých se

Foto: M. Studený mi moc líbila Biomanželka od Michala Viewegha. Jaký vztah máte ke sportu? Sportovně založená nejsem. Hodně mě baví jízda na kole. Zimní sporty nemám ráda, trávím raději zimu u kamen. A míčové hry vyloženě nemají rády mě. Ptala se Kamila Grmolenská

Rozbor komunálního odpadu

o r d st ak ad pí Skl pa dp Pla Pa ap ý d tr o o n e T ěs ní BIO m ál /S un O SK kom

y vy ad ot Ko dp ,b l o i ý xt čn Te pe z e eb N

0,5 kg 0,1%

33 kg 7,6%

16 kg 3,7%

4 kg 0,9%

1 kg 0,2%

domu. Od června by to pro vás mělo být snadnější. Pojďme vytáhnout obalové kovy z komunálu a vrátit je k dalšímu zpracování. I to může být příspěvek ke snížení produkce skleníkových plynů. Stanislav Denk, místostarosta obce

29 kg 6,7%

40 kg 9,3%

190 kg 44%

118 kg 27,3%

jsme se s tímto trendem držet krok a zavést popelnice na kovové obaly. Umístíme je na spádová místa tříděného odpadu. Po půl roce bychom vyhodnotili jejich výtěžnost a užívání. Zatím jste měli možnost kovové obaly odkládat do zvonového kontejneru na dvoře Společenského

celkem bylo přetřízeno 431,5 kg odpadu

o třídění směrem ke kontejnerům s použitým ošacením, ale neviděl bych to až tak jako zásadní problém. Nicméně výsledkem je, že 60% odpadů do popelnice na komunální odpad nepatří. Největší podíl v nich tvoří bioodpad. Převážně takzvaný kuchyňský. Většinou jde o odpad ze zeleniny. Tady je prostor pro ty, kteří mají chuť udělat něco pro životní prostředí. Nejjednodušší je pořídit si do kuchyně nějakou nádobu, kam můžete odpad ihned po kuchyňském zpracování odložit a následně jej likvidovat v kompostéru nebo biopopelnici. Nutno říci, že po zavedení hnědých bio-popelnic byl znát váhový úbytek komunálního odpadu v běžných popelnicích. To bylo způsobeno tím, že se do nich přestal ukládat odpad ze zahradní zeleně, ale ten tam ze zásady nepatřil. Tříděné složky plast, sklo, tetrapak dosahovaly společně 10% procent. Je to celkem dobrý výsledek. Můžete ho ještě trochu posunout, když použitý obal omyjete vodou a dáte do tříděných komodit. Kovové obaly dosahovaly podílu 4%. Možná jste to zaznamenali, statisticky stoupla spotřeba piva v plechovkách. Údajně jeho obliba stále stoupá. Rozhodli

Graf rozboru odpadů z 16. 5. 2016

Jak zlepšit třídění odpadů? To je otázka, která trápí většinu odpadových hospodářů. Když chci něco zlepšit, tak musím problém analyzovat. Detailně ho poznat. Je tedy třeba poznat co je nezbytnou součástí komunálního odpadu a co jsou tříditelné složky, které do něj nepatří. Dohodli jsme se tedy s představiteli Technických služeb města Olomouce, že pro nás takový rozbor provedou. Postup je následující. Poté, co „kukavůz“ projede celou obcí, vysype na překladišti svůj náklad do lisovacího kontejneru. Z něj je před samotným zalisováním odebrán vzorek o velikosti asi 1m3.. Tento vzorek je detailně roztříděn. Zauzlované sáčky z košů rozvázány a roztříděny na jednotlivé složky. Co a v jakém poměru se ve vzorku našlo, si můžete prostudovat na přehledném grafu. Za čistý komunální odpad jsou považovány takové věci, které nejdou dále zpracovávat (mastné a jinak znečištěné obaly, hygienické pleny a vložky, kosti a zbytky jídel). Na tomto odpadu si pochutná spalovna. Takového odpadu se v našich popelnicích nachází pouze cca 30%. Dalších zhruba 10% tvoří použité šatstvo a boty. Tady jde uvažovat

8

OBECNÍ SERVIS

OBECNÍ POLICIE INFORMUJE Nově schválené Obecně závazné vyhlášky obce Velký Týnec Rád bych čtenáře Týneckých listů seznámil se dvěma novými obecně závaznými vyhláškami obce Velký Týnec, které byly Zastupitelstvem obce schváleny v průběhu dubna a května 2016. Obě, níže uvedené vyhlášky, byly konzultovány a schváleny metodickým pracovištěm Ministerstva vnitra České republiky: Obecně závazná vyhláška č. 1/2016, o zákazu kouření na území obce Obecně závazná vyhláška č. 2/2016, o zákazu konzumace alkoholických nápojů na některých veřejných prostranstvích Primárním cílem nově schválených obecně závazných vyhlášek je zvýšení ochrany dětí a mládeže před negativními vlivy pasivního kouření, omezení negativního příkladu kouření a ochrana zdraví osob. Zároveň jsou omezeny některé formy konzumace alkoholu, které by svou intenzitou mohly narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku. Veškerá definovaná omezení v obou vyhláškách jsou směřována na přesně stanovené lokality. Zákaz kouření (OZV č. 1/2016) se týká pouze sedmi dětských hřišť, které jsou ve vyhlášce uvedeny: Pionýrská zahrada (v ul. Na Výstavišti), hřiště v centru obce vedle budovy zdravotního střediska (ul. Sokolská), hřiště u altánku - za budovou zdravotního střediska na cestě k MŠ (ul. Sokolská), hřiště u kina (ul. Sokolská x Bystřická), hřiště v zatáčce (ul. Ke Vsisku), hřiště v Čechovicích (ul. Týnecká), hřiště ve Vsisku (ul. K rybníku). Vybraná veřejná prostranství, kde je nově zakázána konzumace alkoholických nápojů, jsou přesně vymezena v příloze OZV č. 2/2016; jedná se konkrétně o tyto lokality: Všechna dětská hřiště na území obce a veřejná prostranství v okruhu do 15 metrů od nich. Veřejná prostranství u všech autobusových zastávek na území obce v okruhu do 5 metrů od nich. Veřejná prostranství v okruhu do 30 metrů od předškolních a školních zařízení na území obce Velký Týnec, z čehož jsou vyňaty tenisové kurty a hřiště beach volejbalu u budovy ZŠ ulice Příčná 326. Veřejná prostranství v okruhu 15 metrů od fontány na ulici Sokolská parc. č. 219/1, 217 na východní straně

budovy zdravotního střediska Sokolská 438. Veřejné prostranství 30 metrů před budovou zdravotního střediska Sokolská 438 na parc. č. 217. Chodník a veřejné prostranství do 5 metrů od hranice tohoto chodníku vedoucí od budovy zdravotního střediska Sokolská 438 k budově mateřské školy Zámecká 422. Konzumací alkoholických nápojů na veřejném prostranství se potom rozumí požívání alkoholického nápoje na veřejném prostranství nebo zdržování se na veřejném prostranství s otevřenou lahví nebo jinou nádobou s alkoholickým nápojem. Zákaz konzumace alkoholických nápojů na veřejném prostranství se nevztahuje na dny 31. prosince a 1. ledna. Existují dva stěžejní důvody, které vedly zastupitelstvo obce ke schválení těchto obecně závazných vyhlášek. Jednak se začaly v některých vybraných lokalitách zdržovat osoby nebo skupinky osob, které svým nevhodným chováním (kouřením a konzumací alkoholu) narušovaly veřejný pořádek. Dle stížností občanů bylo chování těchto osob, převážně na dětských hřištích, vyhodnoceno jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Sekundárním jevem při setkávání těchto osob byl potom nepořádek, který po jejich návštěvě dané lokality zůstával (nedopalky, rozbité lahve a další odpadky). V mnoha případech tímto jednáním hrubě znečišťovaly veřejné prostranství, ale také ohrožovaly bezpečnost a zdraví jiných občanů Velkého Týnce; zejména potom malých dětí. Druhým důvodem byla nezbytnost vytvoření právního dokumentu, který by dané negativní jednání přesně definoval a vymezil konkrétní místa, kde je ono jednání považováno za nežádoucí. Tím vznikl nástroj pro případné pokutování těch osob, které nebudou ochotny nové nařízení respektovat. Vedení obce, skrze obecní policii, již delší dobu preventivně nabádalo množství osob, aby se určitému jednání vyhnuli. Bohužel ani po opakovaných domluvách a vysvětlování nebylo možné legálně donutit některé osoby, aby svého společensky nevhodného jednání zanechali. Na závěr bych rád všechny občany

Mgr. Filip Raclavský strážník obecní policie Velký Týnec 725 544 540 [email protected] Úřední hodiny: pondělí 10:00 - 17:30 úterý 9:00 - 12:00 středa 9:00 - 12:00

Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec naleznete na www.velkytynec.cz

uklidnil, že jako strážník obecní policie nemám v plánu bezhlavě stíhat a pokutovat všechny milovníky nikotinu nebo popíječe pivečka na lavičkách. Vždy se snažím s každým domluvit a trpělivě vysvětlovat, proč zrovna někde je určité jednání nevhodné. Obecně závazné vyhlášky byly vlastně vytvořeny jako krajní prostředek, který má pomáhat omezit opakované (nevhodné) jednání několika málo jednotlivců. Obecní policie má samozřejmě pravomoc udělit přestupci blokovou pokutu, a to až do výše 5.000,-Kč. Ve správním řízení může být potom udělena pokuta až do výše 30.000,Kč.

Chtěl bych proto všechny občany požádat o dodržování ustanovení obou obecně závazných vyhlášek obce Velký Týnec. Po jejich prostudování je myslím každému zřejmé, že se opravdu jedná o zcela symbolické omezení (minimální zásah do práv a svobod občanů). Vše se navíc dotýká jen několika málo lokalit, kde by nejčastěji mohlo dojít k ohrožení dětí nebo mládeže. (Úplné znění všech OZV a nařízení obce Velký Týnec naleznete na webových stránkách obce - http:// www.velkytynec.cz/vyhlasky-anarizeni) Filip Raclavský

Připomenutí Obecně závazných vyhlášek obce Velký Týnec

OBECNÍ SERVIS

9

REDAKČNÍ DOTAZNÍK

Představujeme členy redakce Týneckých listů - Eliška Tomečková, redaktorka Eliško, jsi nejmladší členka naší redakce. Co studuješ? A jakému oboru by ses chtěla ve svém životě věnovat? A proč? Studuji na Slovanském gymnáziu Olomouc, teď budu končit třetí ročník. Příští rok mě čeká maturita a přijímací zkoušky na vysoké školy. Chci studovat práva. I přesto, že život není vždycky lehký, stále věřím, že dobro zvítězí nad zlem. Chci pomáhat lidem, aby dosáhli spravedlnosti. V jakém jsi narozena znamení? Odpovídá jeho charakteristika tvé osobnosti? Narodila jsem se na Velikonoční pondělí 13. dubna ve znamení berana. Jsem energická, přátelská a tvrdohlavá. Miluji přírodu. Cením si upřímnosti a ráda slyším komplimenty. Umím si jít za svým cílem. No, takže charakteristika sedí na sto deset procent. Jak ses dostala k psaní do Týneckých listů? Od třetí třídy jsem si vydávala vlastní miničasopis Slunečnice (jen pro třídu v nákladu 5 kusů). Od šesté třídy jsem byla v redakci školního časopisu Miladin koktejl. Můj úplně první úkol byl napsat reportáž o lampionovém průvodu. Vyzbrojila jsem se foťákem a všechno pečlivě dokumentovala. Články, které se líbily paní učitelce, byly odeslány do Týneckých listů. Takto jsem přispívala do konce základní školy. Jakmile jsem nastoupila na gymnázium, přestala jsem psát články úplně. Nebyl na to čas ani chuť, chyběla mi inspirace. Pan starosta mě několikrát vybízel, ať napíšu nějaký článek. A tak se ze mě stal stálý přispěvatel. Pro Týnecké listy jsi napsala i recenze knížek. Předpokládám, že ráda čteš? Jaký žánr? A máš oblíbené autory nebo knihy, ke kterým se ráda vracíš? Čtení je moje droga. Jako malá jsem četla všechno, co se mi dostalo pod ruku - dívčí románky, dobrodružné knížky, komiksy… Jednoho dne jsem se dostala k žánru fantasy a sci-fi. Když jsem otevřela knížku, unikala jsem do magických světů plných elfů, víl, trpaslíků a jiných nadpřirozených bytostí. Čím jsem starší, tím více se mi líbí klasická literatura. Je spousta autorů, které mám ráda: Charlotte Brontë, Williama Shakespeara, Moliéra, Darrena Shana, Ricka Riordana nebo Meg Cabotovou. Mou nejoblíbenější knížkou je Pýcha a předsudek od Jane Austenové. Čtu si ji každé léto. Jak ráda trávíš volný čas? Nejvíce času trávím s knížkou v ruce. Mám knižní blog, na kterém zveřejňuji recenze a dění ze světa knih. Ráda píšu vlastní příběhy. Nedávno mě uchvátily ruční práce. Zkouším vyšívat, háčkovat, plést atd. Vím, že jsi byla teď v Praze na koncertu AC/DC. Jaké to bylo? Líbilo se ti to? To se nedá popsat slovy. Mám nejra-

ději jejich starší písničky - ještě za éry Bona Scotta. Když jsem viděla, že skupina začala koncertovat s Axlem Rosem (zpěvák Guns and Roses), byla jsem naštvaná, protože mi přišel arogantní a povýšený. Naštěstí se snažil komunikoval s publikem a řekl, že se považuje pouze za hosta kapely. Vystřihl moje oblíbené staré písničky lépe než nahrazený zpěvák Brian Johnson. Angus Young řádil s kytarou tak, že byste mu vůbec netypovali 61 let. Pódium bylo skvěle vymyšlené, efekty povýšily show na vyšší level. A navíc přidali moji nejoblíbenější písničku, která se nehrála 37 let - Touch Too Much. Odcházela jsem naprosto nadšená. Kdo tam nebyl, o hodně přišel. Doufám, že jsem je neviděla naposled a že přijedou znovu. Co tě v poslední době nejvíce naštvalo nebo potěšilo? Nejvíce mě naštvalo, když jedno nakladatelství oznámilo, že nemá v plánu dovydat sérii Havraní bratrstvo. Naopak nejvíce mě potěšil koncert AC/DC, který jsem si užila spolu se svou rodinou. Máš plány na léto? Zatím jsem nad plány na léto moc nepřemýšlela. Chci si hlavně odpočinout od školy a učení. Pokud bys mohla jet kamkoliv, kam by to bylo a proč? Láká mě procestovat Skotsko, Wales, Anglii a Severní Irsko. Anglie má bohatou historii, zajímavou kulturu a nádhernou přírodu. Škoda jen, že tam tak často prší.

Foto: archiv Elišky Tomečkové Líbí se ti v Týnci? Chtěla bys v budoucnosti žít tady nebo si třeba vyzkoušet život v jiné zemi? Pokud ano, v které a proč? Ve Velkém Týnci se mi moc líbí. Vyrůstala jsem tu, mám tu rodinu a přátele. Přesto je mým snem bydlet ve Vídni. Navštívila jsem ji několikrát a v létě i v zimě byla naprosto okouz-

lující. Má takovou zvláštní atmosféru, kterou nedokážu popsat. Lidé jsou tu moc milí. Kromě němčiny se tu dorozumíte i anglicky. Ptala se Vendula Vránová

Ý K D Ý S E K D N S E T N T Ě Ě D DSSTTAA KKOOLE LEM MS SV VĚĚT TA A

CCEE

VSISKO 11. ČERVNA 2016 OD 14 HODIN

STARTOVNÉ 30,- KČ V CENĚ JE ZAHRNUTO PITÍČKO, ŠPEKÁČEK, NĚCO DOBRÉHO NA ZUB A LÍSTEK DO TOMBOLY NA VŠECHNY DĚTI SE TĚŠÍ POŘADATELÉ

10

OBECNÍ SERVIS

PŘEDSTAVUJEME TÝNECKÉ FIRMY Probudil sen, který tady dřímal Pálenice Hnilica je značka, pod kterou já osobně vidím usměvavého a ochotného kamaráda Pavla HNILICU, který umí s ledasčím pomoci. Pár let už se známe a tak zůstanu i při našem žurnalistickém rozhovoru u tykání.

Foto: 3x archiv P. Hnilici Pavle, ty patříš k rodilým Týnečákům s kořeny vrostlými do historie obce. Jméno Hnilica se v archivních záznamech objevuje ve spojitosti s rozvojem obce po vzniku samostatného Československa. Můj děda v tomto domě, v kterém bydlíme, začal v roce 1925 provozovat firmu s prodejem a opravnou zemědělské techniky. Prodával mlátičky a další zemědělské stroje. Později začal také prodávat mopedy a jízdní kola. Opravováním jízdních kol si přivydělával prakticky do konce života. Dá se tedy říct, že jsi navázal na rodinnou tradici. Kdys začal podnikat a v jakém oboru? Na začátku 90. let jsme otevřeli autodílnu a potom obchod vodo-topoplyn. Probíhala plynofikace a lidé potřebovali materiál na rekonstrukce svých topných systémů. Tak proč by pro něj měli jezdit někam daleko? Pokud člověk podniká v oblasti služeb, musí se podřídit poptávce. Dnes nabízíme zahradní techniku a její servis. Z dob plynofikace nám zůstal prodej kotlů a plynových spotřebičů, náhradních dílů na ně a vyřizování dotací. Dále prodáváme regulátory plynu a jejich servis pro celou republiku. Jsme u nás pouze dva provozovatelé. V posledních letech jsme ještě k nabídce služeb přidali kontejnerovou dopravu a pneuservis. No a patnáct let máme koncesi na pěstitelské pálení včetně moštování ovoce.

Jak jsi přišel na nápad začít provozovat pěstitelskou pálenici? Z čistě technického pohledu je to plynový kotel s přídavnou technologií a v tom oboru jsem se dost dlouho pohyboval. Ale co je zajímavé, tak při uspořádávání písemností po dědovi jsme našli technické podklady a literaturu o výrobě destilátů. On se tou myšlenkou na založení pěstitelské pálenice nějakým způsobem zabýval. Dá se říct, ten sen tady dřímal a tys ho probudil k životu. Mezi pěstiteli a konzumenty ovocných destilátů je často diskutovanou otázkou způsob destilace. Mohl bys nám to nějak zjednodušeně popsat? Ve starších pěstitelských pálenicích se pálí tak zvaně na dva kotle. V prvním se z kvasu uvolní lihový základ spolu s kondenzačními zbytky a příměsemi. V kapalné podobě se převádí do druhého kotle. Tady se obsah znovu zahřívá na destilační teplotu a zkapalňuje se do podoby výsledného destilátu. Na našem zařízení to probíhá trochu jinak. Kvas se zahřeje v kotli a odtud stoupá pára do rektifikační třípatrové části - deflegmátoru. Na jednotlivých patrech se pára obohacuje o lihovou složku a odděluje od vody a dalších nežádoucích látek. Každé patro pracuje jako samostatný destilační stupeň. Poté pára odchází z deflegmátoru do nástavce s katalyzátorem. Na něm se lihové páry zbavují karcinogenních ethylkarbamátů a kyanidů. Zařízení v tomto uspořádání dovoluje řešit většinu problémů, se kte-rými se lze při destilaci setkat. Je vybaveno přesným měřením teploty a komplexním měřením celého procesu, což dovoluje destilatérovi vést destilační proces velmi jemně. Pro ty, kteří mají zájem, zdarma nabízíme zestaření pálenky ultrazvukem.

Pálenka od vás je tedy třikrát přepalovaná, ale pravděpodobně to není jediný ukazatel kvality? Podstatou kvalitního ovocného destilátu je dobře ošetřený kvas přivezený do pálenice v ten správný čas. O tom si rozhoduje každý pěstitel sám. My pracujeme na kvalitním zařízení a s velkou opatrností, ale pokud není kvas v dobré kondici, už to moc nevylepšíme. Jak je to s provozem pálenice? Fungujeme jedenáct měsíců v roce. Sezonu zpravidla začínáme v červenci destilací raného ovoce a uchovaných loňských kvasů.

To někdo nechává ležet kvas tak dlouho? Pokud je v uzavřených nádobách uložených v prostředí se stabilní teplotou, tak se s ním nic nestane. Dozrává podobně jako víno a může to zvýšit jeho kvalitu. Kvas z raného ovoce a hrušek se k tomu ale moc nehodí.

Omlouvám se za přerušení. Vraťme se k provozu... Vrcholná sezóna, kdy pálenice jede na tři směny, trvá od září do ledna. Od února do května pak příliv zákazníků postupně slábne. V červnu provádíme údržbu, vylepšujeme prostředí a precizujeme provoz samotné pálenice. Od července pak začínáme většinou ranými třešněmi. Který destilát z vaší pálenice považuješ za nejlepší? Na to je těžké odpovědět. Ochutnal jsem vynikající slivovice z pravých švestek, ale také velmi kvalitní hruškovici z williamsek. Znovu říkám, základem dobrého alkoholu je dobrý kvas. Jaké jsou tvé plány do budoucna? Už rok pracujeme na tom, abychom mohli začít v období, kdy je malý zájem o pálení ovocných destilátů vyrábět omezené množství, limitovanou edici, whisky. Povolování takového podniku je však administrativně nesmírně náročné. Jako pěsti-

telská pálenice jsme pod stálým dozorem celníků. Pokud získáme koncesi na výrobu whisky, tak to se pak děje všechno prakticky v přímém přenosu. Provoz i sklady musí být nepřetržitě monitorovány. Co se samotné výroby týče, tak jsem absolvoval celou řadu studijních exkurzí a průběžně se seznamuji s technickými podmínkami výroby. Když se řekne whisky, tak to zní tak exoticky. Ale proč by se na Hané nemohl pálit kvalitní alkohol z ječmene? Můžeš nám nějak přiblížit problematiku obilných destilátů. Základní nejstarší druhy jsou dva. Irská a skotská whisky. Irská je starší a vyrábí se ze sladového ječmene, do kterého se přidává jistý podíl ječmene surového. Sladový ječmen je po naklíčení sušen čistým horkým vzduchem bez kouře. Skotská whisky se vyrábí z čistého ječného sladu, který je sušen nad kouřící rašelinou, díky čemuž se vyznačuje specifickou chutí. Po destilaci se musí whisky uložit do dubových sudů a nejméně tři roky tam zrát. Sudy na whisky to je samostatná kapitola. Takže, když se dáte do výroby, výsledek se pozná až za tři roky? Tři roky to je minimální doba, lepší je osm nebo dvanáct. Whisky musí zrát v sudech. Po celou dobu zrání dochází k tomu, že se přes stěny sudu část obsahu odpaří – to je tzv. andělský podíl - a je nutno mít jeden soudek, z kterého se úbytek doplňuje. S whisky je to podobné jako s ovocným sadem. Sází otec, ale sklízí syn. Další rozvoj mého podnikání je v současné době zpomalen připravovanou změnou územního plánu ve Velkém Týnci. Hned po jeho schválení jsem připraven pokračovat v jeho realizaci. Děkuji za rozhovor a budu se těšit, že si tady u vás za tři roky sedneme a ochutnáme pravou Hnilicovu týneckou whisky. Ptal se Stanislav Denk

ČLÁNKY

11

Ze života Základní školy Milady Petřkové Vážení spoluobčané, po delší době Vás opět zdravím na stránkách Týneckých listů. Letošní školní rok se chýlí pomalu, ale nezadržitelně do finále a je čas na bilancování. Opět se zvýšil počet žáků ve škole, školní družině i počet strávníků ve školní jídelně. S rostoucím počtem žáků nám začíná být ve škole těsno, a tak ve spolupráci se zřizovatelem začínáme řešit přístavbu několika učeben. V první fázi vybudujeme šatny v suterénních prostorách školy a stávající šatny přestavíme na dvě učebny. V následujícím období budeme plánovat přístavbu několika dalších učeben v areálu školy. O prázdninách budeme školu chystat na příchod dvou tříd prvňáčků. Proto se chystáme opravit tři učebny na budově 1. stupně (družinu a dvě učebny v 1. patře), ještě v červnu

začneme práce na výměně vodoinstalace v pravém křídle nové školy. S nárůstem žáků navyšujeme kapacitu školní družiny tak, abychom uspokojili všechny zájemce. Letošní rok byl opět ve znamení realizace a přípravy několika projektů. Pokračovali jsme ve spolupráci se Střední průmyslovou školou strojnickou v Olomouci ve sdílené výuce a kroužcích, i když v menším měřítku než loni. Dále jsme realizovali dva projekty, v jejichž rámci jsme pracovali na čtenářských dílnách, vzdělávání žáků a pedagogů v cizích jazycích, do zahraničí vyjeli jak skupina žáků, tak učitelé, a vybavili jsme školní dílny novým nářadím a částečně jsme je zrekonstruovali. Výchovně-vzdělávací výsledky jsou uspokojivé, i když bych apeloval na žáky a rodiče, aby nepodléhali iluzi, že pečlivá, každodenní příprava do

Policie ve školce Ne, nebylo u nás žádné vyšetřování ani pátrání po něčem nekalém. Jen místní policista pan Mgr. Raclavský připravil pro děti besedu s dopravně bezpečnostní tématikou. Děti se blíže seznámily s pravidly jízdy na kole, co vše na něm musí mít z hlediska bezpečí svého zdraví. Dále dostaly informace, jak správně přecházet vozovku, naučily se důležité číslo 112, na které mohou volat o pomoc, kdyby se jim něco přihodilo. Shlédly krátkou filmovou ukázku o tom, jak je

důležité mít helmu. V krátkosti se děti seznámily i s tématikou šikanování a jak na ně reagovat. Nejvíce je však zaujala policejní výstroj a výzbroj - baterka s různými nástavci, pouta, pepřový sprej, obušek a pistole. Beseda byla velmi zajímavá, poučná a přiměřená dětem. Na konci besedy děti dostaly omalovánky s dopravní tématikou a reflexní přívěsek. Kolektiv třídy Koťátek

školy a psaní úkolů jsou přežitkem a v dnešní době vše najdeme na internetu. Prvňáčci se adaptovali na každodenní život školáka, pěkně čtou, píší i počítají, žáci šestého ročníku přijali dojíždějící do party a pánové a slečny v 9. ročníku mají úspěšně za sebou přijímací řízení na střední školy a až na výjimky byli přijati na školy, které si vybrali. Od června budou opět k dispozici pro veřejnost dva kurty pro plážový volejbal. Objednávky termínů budou přijímat správcové haly paní Gubová (776 639 799) a pan Král (732 224 342). Cena za pronájem jednoho hřiště bude 100,- Kč na hodinu. Chtěl bych požádat všechny zájemce o pronájem školních sportovišť, pokud tak ještě neučinili, aby požadavky na příští školní rok podali nejpozději do 30. 6. 2016.

• Olympiáda mikroregionu Království v atletice mladších žáků (7. 6) • Dětský den (7. 6.) • Atletický mítink „O pohár starosty obce V. Týnec“ (9. 6.) • Mikroregionální olympiáda v plavání v Majetíně (16. 6) • Den otevřených dveří v rámci Setkání Týnců v Týnci (18. 6) • Soutěž v aerobiku v Dubu nad Moravou (23. 6.) • Rozloučení se školním rokem 2015/16 Žákům, učitelům i rodičům přeji pevné nervy v závěru školního roku, pěkné počasí v době výletů a vycházek a co nejlepší nadcházející vysvědčení. Tomáš Jurka, ředitel

Týnecká mateřská škola na výletě v Modré u Velehradu Ve čtvrtek 12. května se celá naše mateřská škola vydala na výlet do obce Modrá u Velehradu, kde jsme navštívili tzv. živou vodu a seznámili jsme se tak se životem ve vodě, kolem vody, s vodními živočichy i rostlinami řeky Moravy. Ve venkovním areálu jsme prošli bohatou výsadkou zeleně přímo k hlavní budově. V přízemí jsme zhlédli interaktivní expozici zaměřenou na vybrané druhy ryb, vodní ptáky a přírodní cykly. Následně jsme pokračovali do dvou podzemních pater. Prošli jsme s dětmi a paní průvodkyní proskleným tunelem, který nás vedl pod hladinou rybníka. Kolem sebe jsme na jedné straně viděli přes prosklenou stěnu život v potoce, velké tůni, s rybami chladných vod, horských potoků a řek, např. pstruhy, oukleje, parmy, jelce, lipany. Na druhé straně jsme viděli velké ryby - kapry, štiky, candáty, sumce, jesetery.

Čáry máry v Kuřátkách Poslední pátek v měsíci dubnu se třída Kuřátek stala místem setkání všech dobrých i zlých čarodějů a čarodějnic. Děti v kostýmech a čarodějných kloboucích celé dopoledne čarovaly a tančily. Po čarodějných hrách a občerstvení jsme se pustili do čarování a experimentování. Zkusili jsme si barevné představení souboje barev na talíři, tajemné kapky protékající 2 různými skupenstvými a vyčarovali jsme si bublající barevnou sopku. Děti byly nadšené a některá kouzla jsme i zopakovali. Nakonec si každá čarodějnice i čaroděj začarovali papírový květ, který se nám za pomoci kouzlení sám otevřel a zavoněl. Využili jsme krásného počasí a v maskách a kloboucích jsme se prošli obcí, pro jistotu jsme dětem schovali košťata, abychom se vrátili ve stejném počtu. Všichni jsme si naše čarodějné dopoledne užili,

Na měsíc červen připravujeme:

a snad se příští rok zase na stejném místě potkáme. Děkujeme všem maminkám za občerstvení a pomoc malým čarodějnicím s kostýmem. Kolektiv oddělení Kuřátek

Foto: 3x archiv MŠ

Kým jsme však byli všichni nejvíce ohromeni, byl kapr jménem Jonáš, který má již 16 let, měří 112 cm a váží 26 kg. Také nás zaujal potápěč, který právě čistil dno rybníka a ukazoval dětem, jak hladí ryby, A také dětem ukázal raka, kterého našel někde v tajemném zákoutí rybníka. Po zhlédnutí expozice „živá voda“ děti měly ještě možnost vidět skanzen, v němž poznaly, jak se kdysi skromně žilo, a také spatřily domácí zvířata, která tam volně pobíhala, např. prasnici s mláďaty, kozy. Tento výlet byl velice vydařený. Děti byly velice nadšené a spokojené, i počasí nám skvěle vyšlo. Tuto sladkovodní a botanickou expozici můžeme vřele doporučit jak ostatním školkám, tak i pro rodinný výlet. Adéla Schmidtová, učitelka

SKAUTSKÉ OKÉNKO Kanadští skauti se připojili k Obnově Staré Vody

Do Staré Vody u Města Libavá opět vyrazili skauti, aby pokračovali v dlouhodobém projektu zaměřeném na péči o toto poutní místo.

Foto: J. Dvořák Tentokrát se sešlo celkem 75 skautů zejména ze střediska Quercus Dub nad Moravou a střediska Ladislava Ruska. Nejobdivuhodnější je však účast čtyř Kanaďanů, kteří si nenechali ujít příležitost podílet se na projektu Obnovy Staré Vody. Nebylo nás málo, proto šly práce docela od ruky. Hned od rána se pracovalo na výsadbě trvalek na starovodském hřbitově. Právě na nákup rostlin se podařilo získat minigrant v rámci akce Skautský dobrý skutek 2016 a peníze jsme dostali z programu

Messengers of Peace, Mezinárodní skautské organizace. Hřbitov byl kompletně uklizen, shrabány byly zbytky podzimního listí a z hrobu byl odstraněn plevel. Poté bylo vysázeno více než tři sta rostlin, které by měly postupem času, díky svému půdokryvnému charakteru, ozelenit prakticky celá hrobová místa. Pokud do Staré Vody zavítáte, hřbitov najdete asi sto metrů po cestě za parkovištěm na pravé straně od příjezdové silnice. Další práce probíhaly okolo rybníka, kde je nyní možné posedět na dvou zcela nových lavičkách. O jejich vyřezání z kmenů stromů se postarali starší skauti z Dubu nad Moravou. Dále byly obnoveny cestičky v prostoru bývalého piaristického kláštera, byla rozebrána část soklu u kříže pod kostelem pro připravovanou opravu, vyčištěn byl prostor pro usazení železného kříže po cestě ke Královské studánce a i samotné okolí kapličky Královské studánky bylo upraveno. Sobotní odpoledne už bylo odpočinkové, někteří hráli různé hry, někteří se šli projít do horní části Staré Vody. Kanadští

Foto: J. Dvořák Další fotky z Obnovy Staré Vody najdete na www.19-stredisko.skauting.cz

skauti se velmi zajímali o celou pohnutou historii nejen Staré Vody, ale celého Libavska. Večer se konal tradiční svíčkový průvod ke studánce

a pak už byl čas na kytary a zpěv. Jiří Dvořák 2. oddíl Poutníci, Čechovice

Skautské pálení čarodějnic a běh Waopů 2016

Foto: 5x J. Dvořák Pálení čarodějnic, jako tradiční jarní rituál vítání jara a zahánění zlých démonů, proběhlo poslední dubnovou noc na kopci Hradisko. Samotnému vzplanutí hranice předcházel skautský závod čarodějnic a běh indiánských lovců - Waopů.V krátkém terénním závodu soutěžily děti v několika disciplínách např. uzlování, orientace, poznávání rostlin, třídění odpadu nebo ovládání sekery a pily.

ČLÁNKY

13

KORUNOVÁ BEDŘIŠKA Z KRIMINÁLU Přátelům Václava Havla se za socialismu podařil známý husarský kou-

sek: v komunistickém Rudém právu nechali vytisknout jeho fotku s bla-

hopřáním k narozeninám, které však pro oblafnutí cenzury raději připsali jeho divadelní postavě Ferdinandu Vaňkovi. To je známá historie. Sochařce Marii Uchytilové se podařilo něco podobného, co až dosud takřka nikdo nevěděl, ale za co jí hrozil daleko větší trest: na novou korunovou minci, vyraženou v padesátých le-

Skautku komunisti uvěznili, ale s jejím portrétem pak platili Bedřiška Synková skončila v padesátých letech za mřížemi. Odsouzena byla za vlastizradu, protože vedla skautský oddíl. Ve vězení měla být deset let. Její trpký osud ale vybudil sochařku Marii Uchytilovou, aby použila její portrét v návrhu nové jednokorunové mince. Shodou okolností se pak s touto mincí platilo až do konce režimu. Se Synkovou natáčel ve Švýcarsku Vavřinec Menšl pro Reportéry ČT.

vá. Československá státní spořitelna si dala korunovou minci později dokonce do svého znaku. Bedřiška Synková byla potrestána za činnost ve skautské organizaci, kterou tehdejší komunistický režim zakázal. „Nikomu jsme nechtěli škodit, ani jsme nikomu neškodili. Nepovažovali jsme za nutné zákaz skautingu respektovat, protože jsme nevěděli proč,“ přiblížila své jednání z té doby Synková. Tehdy jí bylo devatenáct let. Její skautský oddíl Ostříž tajně jezdil tábořit, vydával časopis a jeho členové se připravovali na dobu, až režim padne. Nakonec ji ale zatkli jednoho brzkého rána roku 1953. Deset let se neměla dostat na svobodu.

Dívka s lípou se na nové jednokorunové minci objevila v roce 1957, její představitelka si ale v té době odpykávala čtvrtý rok vězení. „Je to historický paradox, že nespravedlivě odsouzené děvče mělo vlastně pomník v kapse každého člověka,“ uvedla ředitelka muzea v Mariánském Týnci Irena Bukačo-

tech, si za předlohu vybrala dívku, kterou komunistický režim uvěznil z politických důvodů v kriminále. O tomto „majstrštyku“ exkluzivně vypráví ona tehdejší dívka, dnešní osmdesátiletá Bedřiška Synková. Do Švýcarska, kde od roku 1968 žije, se za ní vypravil Vavřinec Menšl.

Políček pro režim od rozhořčené sochařky Její příběh se dostal k sochařce Marii Uchytilové-Kučové, která vyučovala na umělecké škole. Matka Bedřišky Synkové tam pracovala jako sekretářka a případ své dcery sochařce vyložila. Začal se tak rodit jeden z velkých husarských kousků, o kterém se dlouho nevědělo. V roce 1957 se totiž komunistický aparát rozhodl zavést nové bankovky a mince. Do soutěže o návrh podoby se přihlásila i Uchytilová.

Návrh, který si prosadil ministr financí Sochařka se nenechala zastrašit možnými důsledky svého jednání a do soutěže poslala svoji verzi koruny s vyobrazenou Bedřiškou Synkovou jako dívkou s lípou. Zajímavé zároveň je, že dívka je oto-

čená směrem k západu. „Čili ne směrem k Rusku. De facto patříme do západní sféry. Nikdy jsme nepatřili do východní sféry,“ prohlásila Synková.

Návrhů na minci se sešlo více než sto. Podvratný nápad se vůbec nemusel uskutečnit, jelikož komise původně k ražbě doporučila návrh s hutníkem. Zasáhla ale náhoda. „Soutěž skončila, porota to podepsala a předpokládala, že je konec. Jenomže ministr financí si vyžádal poslední slovo,“ přiblížil předseda tehdejší poroty Josef Lhota. Byl to právě tvrdý zastánce komunistické linie, který nevědomky prosadil návrh, kde byla vyobrazena vězněná skautka Synková. Návrhy mu tehdy zavezl sám předseda poroty. Jejich prohlídce prý věnoval deset minut a následně ukázal na návrh Uchytilové s tím, že ten se bude razit.

„Byla tak rozčilená. Řekla: 'Přineste mi fotografii, já se to pokusím zpracovat a dám to na tu korunu. Nikdo to ale nesmí vědět',“ vzpomněla na vyprávění Synková. Kdyby se ukázalo, že má na československé minci být odsouzený člověk, mohl by strůjce nápadu potkat zlý konec. „Pokud by jí prokázali politický úmysl poškodit stát, že to byla třeba jistá forma sabotáže nebo provokace, myslím, že v té době by reakce režimu mohla pro takového člověka být osudová,“ uvedl historik Prokop Tomek.

Jeden se bál druhého, tak to vyšlo Reportéři ČT: Synková byla vězněná, na minci se ale dostala

Krátká šance obnovit skauta Skautingu, který ji přivedl za mříže, se úplně nevzdala. V roce 1967 se ale politická atmosféra v Československu postupně uvolňovala a skauting začal znovu ožívat. Synková se znovu začala angažovat, vytvořila menší oddíl, do kterého chodilo asi šest děvčat. Připravovala je, aby se mohly i ony stát vedoucími. Také si našla manžela a porodila syna Alberta. Příjezd vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ale klima opět změnil, a tak s rodinou odjela do

Vídně a následně do Švýcarska. Politicky se angažovala i v emigraci. Vedla Světové sdružení bývalých politických vězňů a vydávala časopis Mukl. Sochařka Marie Uchytilová se svobodného Československa nedožila. Zemřela den před sametovou revolucí. Její mince ji v podstatě přežila. S korunovou mincí, na níž je Synková, se platilo až do rozdělení Československa v roce 1993.

Zatímco mince s vyobrazením Synkové se oslavovaly i ve filmovém týdeníku, sama odsouzená dál čekala ve vězení. Její matka se ale rozhodla za dceru bojovat. Vypravila se na ústřední výbor komunistické strany se žádostí o propuštění své dcery. Nikoho neznala, ale přečetla si dole cedulku se jmény a šla za jedním úředníkem. Ten se vzpouzel dokument převzít s tím, že to nespadá pod jeho resort. Řekla mu, že půjde za jeho kolegou, který sedí o patro výš. Na úředníka to zapůsobilo jako hrozba. „Nevěděl, jestli to není nějaké velké zvíře. Jeden se bál druhého,“ vysvětlila Synková. Řekl tak její matce, ať žádost nechá u něj. Vzal ji pak k podpisu Antonínu Novotnému. „Protože to bylo na ÚV KSČ, Novotný to podepsal, ani

nevěděl co,“ dodala Synková. Díky podpisu tehdy mocného komunisty si tak odseděla nakonec jen pět místo původních deseti let. Až když ji pustili, setkala se tváří v tvář s umělkyní, která ji dostala do peněženek všech lidí v zemi.

Vavřinec Menšl

m e n d m ý k s t ě d s e j á m í n e c á K

E I R E L A G O OT

F

6 1 0 2 e k ú l i n e č Se

Foto na stránce: M. Stacho

Z ANÁLŮ PAMĚTI

15

Červnová výročí středomoravského regionu Před 115 lety – dne 6. června 1901 zemřel ve Velkém Týnci Ignác BEČÁK, náboženský spisovatel.

Před 165 lety – dne 16. června 1851 se ve Velkém Týnci narodil František KUBÍČEK, lidový hanácký povídkář.

Rodák z Velkého Týnce se narodil 7. 3. 1847. Po vysvěcení na kněze v r. 1872 působil v Kroměříži, kde byl prefektem chlapeckého semináře. Odtud odešel do Prahy, kde studoval fyziku a matematiku na univerzitě a po státnicích se zas vrátil do Kroměříže. Od r. 1885 vydával po tři léta Bibliotéku nejslovutnějších kazatelů českých starší doby, v níž vyšlo sedm svazků. V r. 1892 působil jako farář ve Frenštátu pod Radhoštem. Záhy se vrátil do rodiště, protože onemocněl. (Český slovník bohovědný.II.Praha 1916. * Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 3.)

Rolník a mlynář napsal čtyřicet humorných povídek v týneckém nářečí, které vydal vlastním nákladem v r. 1913. Životopisné obrázky humorně popisují, jak chodil v dětství pro pivo, jak ministroval či byl pokopán koněm, jak chodil na ovoce až po námluvy, koupi mlýna, radost z dětí. Kniha je známa pod názvem Život a příběh pana otce Dobráčka. Zemřel 18. listopadu 1920 v rodišti. (Pospíšil, F.: Almanach hanáckého roku. Přerov 1923,S.104. * Slavík, B.: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940, S. 122.)

Před 65 lety – 17. června 1951 se v Krnově narodil Eduard ZACHA, básník, esejista, novinář a vychovatel.

Před 80 lety – dne 8. června 1936 zemřel v Mladé Boleslavi Karel Cyrill ŽAMPACH, provinciál piaristického řádu. Rodák z Loučan, kde se narodil v č. p. 41 dne 10. 5. 1880. Vysvěcen na kněze byl v r. 1906. Byl rektorem gymnázia v Litomyšli a od 7. 11. 1918 působil v Mladé Boleslavi. Do rodiště zajížděl v době dovolené, v kapli sloužíval mši. V r. 1925 zakoupil pro loučanskou kapli zvon, který byl posvěcen v r. 1926 a pojmenován Cyril. Bohužel 2. sv. válku zvon nepřečkal. (Kronika obce Loučany, 1. díl. SOKA Olomouc. * Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. 1949. S. 364.)

Před 90 lety – 11. června 1926 zemřel v Přerově Josef ČAPKA- DRAHLOVSKÝ, skladatel, sbormistr, varhaník a hudební pedagog. Pocházel z Drahlova, kde se narodil 13. 12. 1847. Hudbě se učil zprvu u hudebníka Jana Stušky v Dubu nad Moravou a při studiu na německém gymnáziu v Olomouci byl fundatistou v kostele sv. Mořice. Na gymnáziu založil a řídil pěvecký sbor, pro nějž napsal první sbor Modré oči. Po maturitě odešel na varhanickou školu do Prahy. Po absolvování se vrátil na Moravu a v červnu 1871 začal působit v kostele u sv. Vavřince v Přerově jako varhaník a ředitel kůru. Vedle své varhanické činnosti byl znám jako sběratel lidových písní, tanců a zvyků a též jako upravovatel lidových písní a tanců. Brzy se zapojil i do hudebního a kulturního života ve městě. O rok později byl sbormistrem Pěveckého a hudebního sdružení Přerub a od r. 1883 působil i ve Vlastimile. Oba sbory střídavě vedl až do r. 1907. Více než dvacet let působil jako středoškolský pedagog na přerovském gymnáziu, kde učil zpěv. Složil více než 200 hudebních děl, mezi něž patří komorní skladby: Klavírní legendy, Hudební obrázky a Písně beze slov. Též skladby orchestrální, např. Moravské tance op. 62 a 169. Dále skládal písně a sbory pro mužská, ženská a smíšená uskupení, které vycházely v Pazdírkově nakladatelství v Olomouci a v Brně. Zhudebnil také Písně z Hané na texty Ondřeje Přikryla a Sen hanácké nevěsty na slova Marie Pavlíčkové. Skládal zpěvohry a chrámové skladby. Dále napsal osmnáct mší a Te Deum a Litanie a Nešpory. Na rodném domě je pamětní deska. V ocenění zásluh o město Přerov byla jedna z ulic pojmenována jeho jménem a také v obci Chomoutov u Olomouce. V přerovské Jateční ulici, kde bydlel, byla umístěna pamětní deska. Pohřben v Charvátech. (ČSHS. 1. Praha 1963. S. 261-262.)

Před 90 lety – dne 13. června 1926 zemřel v Třebčíně Jan VYCHODIL kněz a spisovatel. Pocházel z Třebčína, kde se narodil 26. 8. 1848. Po maturitě na německém gymnáziu v Olomouci studoval bohosloví a byl vysvěcen v r. 1874. Poté byl ustanoven kaplanem na Velehradě, k němuž přilnul s velkou láskou a nadšením. Když byl od r. 1890 Velehrad svěřen řádu jezuitskému, odešel na post faráře do Želechovic, odkud byl v r. 1904 přeložen do obce Charváty, kde působil čtyři roky. Poté krátce působil v Cholině a koncem r. 1908 se vrátil na odpočinek do rodiště. Dům s pozemkem odkázal již v r. 1911 Matici cyrilometodějské s tím, že v něm dožije. Veškerá jeho literární činnost je věnována Velehradu, jeho chrámu a klášteru, dějinám, uměleckým a literárním památkám. Všechno, co bylo spojeno s Velehradem, podrobně dokumentoval téměř kronikářsky a publikoval v Obzoru, Našem domově, Čechu, Světozoru, Časopisu Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, Našinci a zejména ve Sborníku velehradském, který založil velehradský děkan v r. 1880 a jehož redakci po něm převzal páter Vychodil v r. 1889. Slávu Velehradu šířil i živým slovem a to nejen v kostele, ale i na školách, schůzích, bohosloveckých sjezdech, poutích a kongresech. Z časopiseckých článků a studií vznikly i knižní publikace a r. 1914 se stal farář a spisovatel, publikující pod pseudonymem J. Andrejev aktivním členem Družiny literární a umělecké v Olomouci. (Poselství. Olomouc 1938, s. 386-388. * Springer, J.: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, s. 52.)

Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v Brně dvouletou knihovnickou nástavbu. V r. 1970 začal studovat FFUP obor sociologie, ale kvůli zrušení katedry musel přestoupit na obor teorie kultury, který absolvoval v r. 1975. Nastoupil do Litovle jako správce muzea, ale po dvou letech musel místo opustit z politických důvodů. Poté pracoval jako zedník, zásobovač ve stavebnictví, později jako personalista Foto: archiv M. Zachové v Dopravních stavbách Olomouc, později jako vychovatel. Básně psal již v době středoškolských studií. V r. 1972 založil spolu s J. E. Fričem, P. Mikešem a R. Valuškem samizdatovou edici Texty přátel, ve které publikoval záznamy svých snů a eseje o české literatuře, zejména o Janu Čepovi. Spolu s Petrem Mikešem a Rostislavem Valuškem patřil ke králům olomouckého samizdatu, jak je nazval Jiří Kuběna ve stati Tři králové. Po r. 1989 pracoval jako novinář v Hanáckých listech a Velehradu. Jeho texty vyšly v Prostoru, Proglasu, v Hostu do domu a ve sbornících. Po r. 1989 psal do revue Prohlas a v r. 1994 vydal v nakladatelství Vetus Via svou knihu O skryté slávě. Zemřel 28. 6. 2012. (http://spisovatele.upol.cz/eduard-zacha/)

Před 70 lety – 18. června 1946 se v Olomouci narodil Mgr. Rostislav VALUŠEK, básník, editor, grafik, ilustrátor a duchovní Církve československé husitské. Po vychození základní školy se vyučil zámečníkem u strýce. V dětství jej kromě otce živnostníka ovlivnila i babička, skrze kterou objevoval víru, umění a život vůbec. Po nekonečných pokusech o přijetí na uměleckou školu byl v r. 1964 povolán na základní vojenskou službu. Po srpnu 1968 emigroval do NSR, kde byl přijat na grafickou školu. Po sedmi měsících se však vrátil do vlasti, kde se mu podařilo zahájit studium na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze, kterou absolvoval v r. 1974. V témže období se věnoval též vydávání samizdatové edice Texty přátel, která čítá na 300 titulů. Přispíval též do samizdatového sborníku Enato (1983,1984). V období normalizace používal pseudonym Vratislav Halen. Farářská činnost mu byla zapovězena až do r. 1989. Během své životní cesty vystřídal několik dělnických profesí: topič, skladník, kulisák, pracovník vlakové pošty a v období 1979-89 byl měřičem u hydrologického průzkumu. Na své chalupě v Drahanovicích pořádal neoficiální divadelní představení a komponované večery poezie. Samostatně vystavoval grafiku zprvu v Olomouci (1973, 1974, 1986 a 2005), v Praze (1976), Litovli (1980,2003). Od r. 1990 působil jako farář CČSH v Litovli, Olomouci a Horce nad Moravou. V téže době spoluredigoval sborník Bítov, Archy pro poezii, kritiku a život a publikoval v periodikách Proglas, Souvislosti, Skriptum, Velehrad, Prostor Zlín, Český zápas, Hanácké noviny. Je také autorem grafických úprav a ilustrací titulů vydávaných ve Votobii. Valuškova poezie vyniká duchovní hloubkou a krásným jazykem. Po r. 1989 vyšly tituly: Ztotožňování (1990), Milostivé léto (1996), Léthé ve snu (2004) a Duše s vytrhanou podlahou (2006). V r. 1997 byl operován s těžkou chorobou srdce. V r. 2012 se stal laureátem Ceny města Olomouce v oblasti literatura. Jubilantovi k významnému jubileu srdečně gratulujeme a přejeme pevné zdraví i trvalý tvůrčí elán!

16

Z ANÁLŮ PAMĚTI; DUCHOVNÍ SLOVO

Před 25 lety - dne 20. června 1991 zemřel v Olomouci Zdeněk KOZÁK, akademický sochař. Rodák ze Svatého Kopečka, kde se narodil 11. 12. 1956. V l. 1975-79 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užité plastiky v kameni u prof. Habarty. Po maturitě studoval v Praze Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u prof. J. Malejovského. Za studií získal Ateliérovou cenu za realizaci plakety k 100. výročí založení VŠUP. Samostatně vystavoval v Olomouci v r. 1980. Žil a pracoval v Toveři. (Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989.)

Před 160 lety – dne 26. června 1856 se narodil ve Vrbátkách MUDr. Jan JANOŠÍK, profesor anatomie na Univerzitě Karlově v Praze, zakladatel anatomické vědecké školy české. Maturoval na Slovanském gymnáziu v lomouci (1877) a poté odešel do Prahy studovat lékařskou fakultu. Po promoci (1882) se za dva roky habilitoval a r. 1885 byl jmenován mimořádným profesorem, r. 1893 řádným profesorem na fakultě lékařství, obor histologie a embryologie české univerzity v Praze. Byl velmi uznávaný v cizině a už r. 1890 byl zvolen mimořádným a r. 1902 řádným členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění. Zastával též hodnosti akademické. Byl děkanem lékařské fakulty a dne 25. 6. 1910 byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy v Praze. Tato nejvyšší univerzitní hodnost přiměla zastupitelstvo obce Vrbátky, že jej jmenovalo čestným občanem rodné obce. Po odevzdání diplomu, který výtvarně provedl akademický malíř Janko Köhler (1873-1941), poděkoval rektor Janošík občanům rodiště za poctu „hanáckým dopisem“, k němuž byl přibalen výtisk jeho instalační rektorské přednášky a podepsaný portrét. V l. 1894-1926 byl přednostou Akademického ústavu LF UK v Praze, který založil. Napsal a vydal řadu odborných knih, které byly později přeloženy do angličtiny, ruštiny, italštiny, němčiny a francouzštiny. Pro lékaře a mediky vydal první českou učebnici histologie Histologie a mikroskopická anatomie (1892) a v l. 1897-1901 vyšla první česká učebnice anatomie Anatomie člověka I., II. a v období 1897-1904 vyšel sedmidílný Anatomický atlas.

Nejsvětější Srdce Ježíšovo Klíčem k pochopení Srdce Ježíšova je výraz „srdce“. I když znamením úcty je fyzické srdce Ježíšovo, přesto se zde jedná o celou bytost Bohočlověka - Ježíše. Uctívání Srdce Ježíšova není odděleno od jeho osoby božské i lidské, obzvláště od jeho věčné a nekonečné lásky. Jak nám připomíná Jean Ladame, srdce je znamením osoby. Zvířata mají fyzické srdce, a přece se neříká, že mají ze srdce ráda, i když prokazují své city. Naproti tomu Bůh nemá fyziologické srdce, a přesto na mnoha stránkách Písma se mluví o Božím Srdci. V evangeliích se dvakrát hovoří o zbožnosti k Srdci Kristovu. První úryvek v Mt ev.11,28 je výrok samého Ježíše: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ Druhý výrok je zpráva o probodení Kristova Srdce na Kalvarii. „Voják probodl kopím jeho bok a hned vyšla krev a voda.“ Jan 19,34. Vidíme, že jsou zde dvě polohy uctívání. Niterná poloha, která nás vede k prožívání a napodobení citu, lásky, milosrdenství. Jinými slovy Ježíšovy fascinující osobnosti. A druhá poloha je úcta ke zraněnému fyzickému srdci, které je však především znamením Kristovy lásky. To, co dnes potřebujeme nejvíce slyšet, když denně vnímáme ze světa působení zla, hříchu, násilí, je slovo a nekonečném milosrdenství. Sám Ježíš se ozval znovu ve 20 století, aby lidem připomněl svoji lásku. Vybral si k tomu skvělou ženu, která byla svatořečena 30. dubna 2000. Sestru Faustinu, Polku. Bylo jí dopřáno pouze 33 let života. Předala světu veliké poselství od Ježíše. Zjevil se jí 22. února 1931 a řekl: „Namaluj obraz, který vidíš s nápisem: Ježíši, tobě důvěřuji.“ Jaký to obraz viděla sestra Faustina? Ježíše, z jehož srdce vycházejí dva

proudy paprsků. A dostala k tomu následující vysvětlení: „Dva proudy paprsků, které znamenají krev a vodu. Bledý vodu, která očišťuje duše. Červený krev, která je životem duší. Tyto dva paprsky vyšly z hloubky mého milosrdenství, když mé umírající srdce bylo na kříži otevřeno kopím. Chrání duše před hněvem mého Otce. Šťasten, kdo budeš žít v jejich stínu, protože ho nezasáhne spravedlivá ruka Boží. Toužím, aby první neděle po Velikonocích byla svátkem milosrdenství. Kdo v tento den přistoupí ke zřídlu života, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů. Lidstvo nedosáhne pokoje, pokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství. Velmi mě zraňuje nedůvěra duše. Taková duše vyznává, že jsem Svatý a Spravedlivý, ale nevěří, že jsme Milosrdenstvím, nedůvěřuje mé dobrotě. I ďáblové ctí mou spravedlnost, ale nevěří v mou dobrotu. Mé srdce se raduje v milosrdenství. Pověz, že milosrdenství je největší Boží vlastností. Všechna díla mých rukou jsou korunována milosrdenstvím. Sestra Faustina nebyla malířka, a přesto namalovala obraz, který je znám po celém světě. Podle vidění: Ježíši, tobě důvěřuji. Nemusíme nic víc dodávat, abychom pochopili alespoň trochu, co nám říká toto milující srdce. Ježíšovo srdce je nejen hlubinou lásky, citu, ctností, moudrosti a všech vlastností, co vyjmenovává litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Ale především hlubinou nepředstavitelného milosrdenství. „Srdce Ježíšovo, spáso všech, kdo v tebe doufají,“ smiluj se na námi. Podle P. Jana Daňka připravil Václav Haltmar, farář Církve římsko-katolické

V sedmdesáti letech odešel na odpočinek. Dostalo se mu velkého uznání od prezidenta T. G. Masaryka, který mu zaslal dopis, datovaný v Lánech 24. 6. 1926. Významný vrbátecký rodák zemřel 8. 5.1927 v Praze, pohřben byl na Olšanech za zvuku státní hymny. (Československý biografický slovník. Praha, Academia 1992. * (jch): Prof. MUDr. Jan Janošík. Moravskoslezská orlice, 1991,č. 28,s.5; * Pamětní kniha obce Vrbátky I. a II.)

Před 100 lety – dne 28. června 1916 se narodil ve Vojtěchově u Luké Mons. ThDr. František VAŇÁK, český katolický teolog a 13. arcibiskup olomoucký. Středoškolské vzdělání získal na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde maturoval v r. 1936. Bohoslovecká studia na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci ukončil r. 1941 a na kněze byl vysvěcen 5. 7. 1941. Jako kněz působil ve Frenštátě pod Radhoštěm, pak v Olomouci u sv. Michala a v Rýmařově. V březnu 1950 byl promován na doktora teologie. Po promoci byl jmenován prosynodálním soudcem církevního soudu a v r. 1964 byl ustanoven oficiálem církevního soudu. Papež Jan Pavel II. dne 26. července 1989 ThDr. Františka Vaňáka jmenoval apoštolským administrátorem arcidiecéze olomoucké. Řádným arcibiskupem a metropolitou moravským se stal až po pádu komunistického režimu. Snažil se o maximální obnovu náboženského života v arcidiecézi, zejména pak o obnovu řeholního života, poutních tradic církevního školství. Zvláště mu záleželo na obnovení činnosti Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty a kněžského semináře v Olomouci a 1. 9. 1991 obnovil Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde také studoval a maturoval. V době jeho krátkého řízení arcidiecéze navštívila Olomouc i Matka Tereza z Kalkaty, nositelka Nobelovy ceny míru. Zemřel 14. 9. 1991 v nemocnici v Městě Albrechticích. Pohřben je v bazilice Panny Marie na Svatém Hostýně, o jehož zvelebení se zasloužil. (Červinka, A.: Významné osobnosti Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. 2006, S. 16.) Připravila Hana Ševčíková

Staré pohlednice Velkého Týnce

Z archivu Vítězslava Kollmanna

Z ANÁLŮ PAMĚTI

17

Týnecký rychtář František Marek (1737-1804) a jeho rodina 6. část - Sňatková politika Podle kanonického práva nesmělo být uzavření sňatku podmiňováno souhlasem rodičů. Avšak podle téhož kanonického práva měly děti dbát úcty k rodičům a zároveň se jim doporučovalo, aby zůstávaly při volbě životního partnera poslušné názorů svých rodičů1. Sňatek bez jejich souhlasu byl v 18. století zcela výjimečný2. Jak už bylo výše psáno, sňatek na venkově byl výsledkem spletité sítě zájmů nejrůznějších osob, které byly propojeny složitým systémem příbuzenských vztahů. Právě tyto vztahy hrály vedle materiálních podmínek hlavní roli při výběru partnera. Rodinná strategie selských rodin sledovala především co nejlepší zabezpečení dítěte3. Významnou úlohu hrála v 18. století při sňatku také výše věna. Jeho výše byla většinou přesně stanovena ve svatební smlouvě a odpovídala sociálnímu postavení snoubenců. Věno se mohlo skládat jak z peněz, tak z materiální výbavy, a dcera ho obdržela předem nebo nejpozději v den sňatku. Bez ohledu na zásadu rovných dílů však nedostávaly nevěsty stejné věno. Ošklivější, starší, nemocná nebo oblíbená dívka často dostala věno větší než mladá či hezká nevěsta4. Sňatek byl vyjádřením sociální rovnocennosti a sounáležitosti rodin snoubeneckého páru. Tato rovnocennost však nespočívala podle Roberta Mousiera v rovnosti majetku, nýbrž v rovnosti cti a specifické stavovské úcty. Je však otázkou, nakolik se úcta překrývala s majetností5. Na venkově totiž lze chápat např. půlláníka nejen jako držitele půllánního gruntu, nýbrž také jako společenský statut. V důsledku vydání patentu „o zrušení nevolnictví“ nebyl už při sňatcích dětí Františka Marka nutný souhlas vrchnosti se sňatkem, ale pouhé oznámení6. Toto povolení např. František Marek při svatbě se svou ženou Matyldou ještě potřeboval. Po patentu Josefa II. o dědické posloupnosti z roku 1787 měl statek připadnout nejstaršímu synovi, pokud sám hospodář neurčil jinak7. Budoucnost ostatních dětí, které neměly štěstí dědit grunt, byla však nejistá. A právě sňatek mohl být rozhodujícím momentem, který rozhodoval o jejich dalším sociálním zařazení8. Prokazatelně jediným synem Františka Marka, který se neoženil, byl syn František (1770‒1836). Ten se dal na církevní dráhu, která sňatek neumožňovala. Nezanechal tak po sobě ani žádné legitimní potomky. Jan Marek (1768‒1821) se oženil 29. srpna 1791 s Annou Svobodovou (1768‒1825) 9 . Svatba proběhla v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci. Anna Svobodová byla dcerou Františka Svobody, týneckého půlláníka. Ve svatební smlouvě přislibuje František Svoboda své dceři věno ve výši 400 zlatých rýnských „hotových peněz“, z nichž si polovinu ponechá otec ženicha, tj. František Marek, a druhá polovina připadne ženichovi. Kromě toho dá František Svoboda novomanželům nový řetěz a dva kusy hovězího

dobytka. Naproti tomu otec ženicha „zavádí“ novomanželům grunt, čtyři koně, čtyři brány a další hospodářské nářadí, které mají ale získat až po jeho smrti. Pro případ, že by tato situace na gruntu Františka Marka nebyla vyhovující, zavazuje se František Marek „popustit“ novomanželům jednu „čtvrť ve dvoře“. Svatební smlouva zaručovala také dědictví statku pro jejich děti10. V obsahu svatební smlouvy tak lze najít další důkaz o silné mocenské pozici Františka Marka. Nejen že novomanželům neodstoupil po svatbě grunt a neodešel na výminek, ale také si ponechal 200 zlatých rýnských z Annina věna pro svou vlastní potřebu. Dcera Anna (1775‒1820) byla provdána za syna týneckého půlláníka Dominika Temlíka (1771‒1819). K svatbě došlo 20. ledna 1794 v týneckém kostele11. Rodina Temlíků patřila v rámci týnecké komunity k elitě - Dominikův otec Jan byl týneckým pudmistrem a Petr Temlík byl rychtářem v době pudmistrovství Františka Marka. Anna přinesla do manželství velké věno ve výši 500 zlatých rýnských na hotovosti, pár koní a 2 krávy, z čehož peníze, jednoho koně a obě krávy dal František Marek hned po svatbě, druhého koně a vůz při předání statku Jana Temlíka synu Dominikovi. Jan Temlík naproti tomu zavedl novomanželům grunt, ale až 10 let po svatbě na sv. Jana Křtitele12. Bernard Marek (1772‒1829) se oženil s Magdalenou Zbořilovou, dcerou holického půlláníka. Svatba se uskutečnila 21. ledna 1794 v holickém kostele13, tedy pouhý den po svatebním obřadu Anny Markové a Dominika Temlíka ve Velkém Týnci. Vzhledem k tomu, že hanácká svatba v 18. století trvala minimálně 3 dny14, musely se svatební oslavy obou svateb navzájem prolínat. Vendelín (1777-1840) se oženil 16. března 1797 s Annou Harnovou (1778-1836)15. Anna Harnová byla dcerou Františka Harny z Hostkovic (č. p. 14). František Marek se s Františkem Harnou musel znát už dlouho před svatbou, protože František Marek byl Anniným kmotrem16. Rodina Harnů byla jednou z šesti půhončích rodin z Hostkovic17. Příslušníci těchto starobylých rodin ve středověku obesílali šlechtu k zemskému soudu. Za tyto služby byli osvobozeni od roboty a jejich vrchností byl nejvyšší komorník Markrabství moravského18. Svá privilegia sice po Třicetileté válce ztratili19, sociální prestiž mezi selským stavem jim však zůstala. Vincenc Prasek označuje příslušníky půhončích rodin za „selskou šlechtu“, neboť „…když si l. 1840. pohunčák namlouval selskou dceru z Věrovan, mluvilo se daleko a široko v okolí o nevěstině štěstí, že se stane velmožnou - paní“20. Věk novomanželů u zmíněných sňatků byl u ženichů 23 (Jan Marek), 22 (Dominik Temlík), 21 (Bernard Marek) a 19 (Vendelín Marek) let, u nevěst 23 (Anna Svobodová), 19 (Anna Marková), 20 (Magdalena Zbořilová) a 19 (Anna Harnová) let. U všech sňatků lze sledovat nízký věk novomanželů. Podle Ludmily

Fialové se po celé 18. století dívky vdávaly nejčastěji mezi 20 až 25 lety, muži mezi 24 až 29 lety. Na Moravě byla věková hranice nižší než v Čechách a nižší byla také na venkově v porovnání s městy21. Věk nevěst, až na Annu Svobodou, je buď na spodní hranici běžného sňatkového věku, nebo pod ní. Ještě výraznější je nízký věk u ženichů, kde věku 24 let nedosahuje ani jeden. Výrazně nízký věk potom najdeme u Vendelína Marka (19 let oproti běžným 24 až 29 letům!). Nízký věk novomanželů podporuje závěry výzkumů Ludmily Fialové o nízkém věku nevěst a ženichů v úrodných nížinných oblastech22. O prestiži rodiny Marků vypovídá také zastoupení svědků svatebních smluv23. U smlouvy Jana Marka a Anny Svobodové to bylo celkem 7 svědků, u smlouvy Anny Markové a Dominika Temlíka dokonce 12 svědků. Vzhledem k tomu, že průměrný počet svědků u svatební smlouvy ve Velkém Týnci v poslední čtvrtině 18. století byl necelých 6 svědků (5,71 svědků), vykazuje první smlouva mírně vyšší počet svědků, a druhá smlouva obsahuje dokonce více svědků než kterákoli jiná smlouva obsažená v analýze týneckých svatebních smluv. Mezi svědky najdeme jak rychtáře (František Marek), pudmistra (Jan Hrabal), tak bývalého rychtáře Matěje Novotného, bývalého pudmistra Jana Temlíka a bývalé konšeli Tomáše Koutného a Pavla Švehlu24. Všechny čtyři zmíněné sňatky vykazují stejný sociální statut na obou stranách. Děti Františka Marka byly oženěny, resp. provdány za děti z rodin půlláníků. Výjimku představuje sňatek Vendelína, který je však spojen vidinou zisku svobodného statku v Hostkovicích, protože Anna Harnová byla dědičkou tohoto statku. Sociální statut dětí Františka Marka tak nedegradoval, nýbrž se zachovával i v další generaci, resp. se zvyšoval. O manželství zbylých dvou synů Františka Marka máme vzhledem k jejich dalším životním osudům jen strohé informace. Isidor, pozdější ředitel hlavní školy ve Lvově, se oženil a měl minimálně dvě děti (syna a dceru Karolínu). Jeho rodina se pravděpodobně poněmčila, stejně tak rodina jeho bratra Josefa25, který se stal úředníkem u zemské vlády

v Brně a později ředitelem C. a k. zemských desek. Oba se pravděpodobně oženili do městského prostředí. 1. Grulich, Josef: Populační vývoj a životní cyklus venkovského obyvatelstva na jihu Čech v 16. až 18. století. České Budějovice, 2008, s. 230-240. 2. Heroldová, Iva: Uzavírání sňatků a svatební obyčeje v Čechách ve 2. polovině 18. století a 1. polovině 19. století. In: Český lid 62, 1975, s. 132. 3. Velková, A.: Krutá vrchnost, ubozí poddaní?, s. 372. 4. Grulich, J.: Populační vývoj a životní cyklus, s. 253‒256. 5. Horský, J. - Seligová, M.: Rodina našich předků, s. 73. 6. Krofta, K.: Dějiny selského stavu, s. 341. 7. Tamtéž, s. 372. 8. Velková, A.: Krutá vrchnost, ubozí poddaní?, s. 372. 9. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 5, inv. č. 8312, s. 359. 10. ZAOpO, fond SPKO, sign. 16126, folio 76-77. 11. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 5, inv. č. 8312, s. 362. 12. ZAOpO, fond SPKO, sign. 18162, folio 182183. 13. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB VI 1, inv. č. 8207, s. 142. 14. O svatbě v 18. století na Hané a jinde: Dostál, J. - Říkovský, F.: Vlastivěda moravská. Místopis Moravy. Svazek 58a, s. 150-152. Dále také Heroldová, I.: Uzavírání sňatků a svatební obyčeje v Čechách ve 2. polovině 18. století a v 1. polovině 19. století. In: Český lid 62, 1975, s. 129139. Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanýz (1694‒1761), s. 208-216. 15. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 5, inv. č. 8312, s. 366. 16. ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 4, inv. č. 8311, s. 46. 17. Slavík, František: Půhončí obec na Moravě. In: Selský archiv 2, 1903, s. 10-12. Nejnověji o půhončích obcích na Moravě Lapáček, Jiří: Úřad a obec půhončí. In: Sborník Státního okresního archivu Přerov, 2007, s. 5-30. O půhončích také Chocholáč, Bronislav: Svobodný dvořák. Příklad Antonína Prochásky. In: Malíř, Jiří a kol.: Člověk na Moravě ve druhé polovině 18. století. Brno, 2008. 18. Prasek, Vincenc: „Volenstva“ selská a jich druhy. In: SA 1, 1902, s. 196‒197. 19. Kopecký, Antonín: Pohončáci kdy pozbyli volnosti. In: SA 2, 1903, s. 245‒247. 20. Prasek, V.: „Volenstva“ selská a jich druhy. In: SA 1, 1902, s. 196. 21. Fialová, Ludmila a kol.: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha, 1996, s. 159. 22. Tamtéž. 23. O svatebních smlouvách: Slavíčková, Pavla: Právní ochrana dětí v době prvních kodifikací, s. 103-105. Nácovská, Pavla: Svatební smlouvy jako pramen sociálně-dějinného a historickodemografického poznání (Kutná Hora 15501660). In: Historická demografie 21, 1997, s. 3772. Velková, Alice: „Kdyby mi pánbůh z tohoto světa povolati ráčil.“ Význam právních pořízení ve venkovské rodině v první polovině 19. století. In: Řepa, Milan (red.): 19. století v nás. Modely, instituce a reprezentace, které přetrvaly. Praha, 2008, s. 504-531. 24. Tomáš Koutný a Pavel Švehla byli konšelé minimálně roku 1787. Viz ZAOpO, fond MCO, sign. g53/3, karton 394, kniha Robotabolizionkontrac des Olmützer Metropolitan Kapitularischen Guts Grosteinicz. 25. SOkA Olomouc, fond Václav Nešpor, kart. 9, inv. č. 26, folio 2.

Martin Drozda

Obr.: Záznam z týnecké obřadní matriky o svatbě Anny Markové a Dominika Temlíka - prostřední zápis, 1794. (ZAOpO, fond SMSK, sign. VB XIV 5, inv. č. 8312, s. 362. Dostupné na: http://repo. archives.cz/zoomify_viewer/index.jsp?actualPage=13&actualImg=129, stahováno 20. 5. 2016).

18

Z ANÁLŮ PAMĚTI; ČLÁNKY

Milion pušek aneb jak to bylo Sice nerad, ale přece jen se k příspěvku pana Jaroslava Chytila z květnových Týneckých listů několika slovy vyjádřím. Nikdo nevíme, proč pan M. Dokládal svůj příspěvek napsal nebo co ovlivnilo v jeho minulém životě třeba přímo jeho samého, jeho rodinu nebo jeho předky, což mohlo ovlivnit i jeho zveřejněné názory na minulost. Zůstává ale faktem, že nově nastolený lidově demokratický společenský systém v únoru 1948 okamžitě po převzetí moci v ČSR protizákonně založil a tisíci pušek vyzbrojil Lidové milice, ozbrojenou složku nového politického systému, ačkoli zákony v ČSR stanovily, že ve státě má zbraně pouze vojsko a policie. A pamatuji si, že hned na jaře 1948 jednotka milicionářů z ÚP měla často cvičení na Chlumu, kde se i střílelo. A v roce 1953 o žních soudruzi milicionáři, kteří u nás doma nosili pytle obilí z komory na náklaďák, přišli s puškami na zádech. A nepřetržitý desetidenní nábor uvědomělých náborářů dokázal o žních od osmi večer do půlnoci nahánět rodiče do JZD. O takovém teroru pane Chytile, nemáte ponětí, poněvadž uvědomělí pionýři a svazáci o tom nic nevěděli. Pokud i mně jakožto dopisovatel TL hodnotíte jako opruzovatele a opakovatele faktů „na jedno kopyto“,

mohl jste si to odpustit. A víte proč? Protože jste celé půlstoletí ve Velkém Týnci nežil a jako důstojník jste o běžném civilním, dědinském životě nic nevěděl. A přidám ještě, že období od roku 1989 a také související náboženská svoboda je k prospěchu jednotlivců i společnosti. I když přičiněním diktatury proletariátu, tvrdým třídním bojem a bojem proti tmářství je tu hodně lidí, kteří vědí o náboženství, víře, historii křesťanství u nás jenom to, co jsme slyšeli jako školáci na obecné, např. o bohatých farářích, nebo že husitství jediné je přijatelné, že Karel IV. byl vyvrhel, co sloužil papežům. Naštěstí letošní výročí hodnotí mladí historici, kteří se k pravdě dopracovali a mluví pravdu. Náboženská svoboda východní Evropy ovlivňuje ekumenismus, rozvoj charity. Je faktem, že studovat mohli potomci členů KSČ i těch dobře zapsaných, režimu sloužících. To, že nás devět sourozenců mělo problémy, je fakt. Dobře zapsaní nebyli rodiče jako třídní nepřátelé i jakožto soukromí zemědělci. A my, nepionýři a nesvazáci, zapsáni jsme byli špatně. Takových slastí jsme si užili i se svými dětmi. Argumentace našich rodičů při nahánění do JZD o přístupu ke vzdělání vlastních dětí byla na takové úrovni, že soudružská ar-

gumentace propadla na celé čáře. Jedenkrát se ustoupilo, když na jeden den ústní maturity oblékla studentka svazáckou košili, aby maturitní vysvědčení dostala do rukou. Je problematické dnešní generaci předložit o minulosti pravdu, ale nám naší předkové řekli pravdu o poměrech ve společnosti ve válku nebo těsně po ní. A konečně i dnes po sedmdesáti letech objeví se občas v tisku fakta, která jsme my už slyšeli. O udavačích, partyzánech, revolučních gardách, o likvidaci Sudetských Němců při odsunu, o vyvraždění polských důstojníků v Katyni, o teroru proti Volyňským Čechům odsunem na Ural jakožto kulakům vše provedeno v SSSR. Když napíši o nějaké události padesát až sedmdesát let staré, nehlásám nenávist, nevyhrožuji. Konstatuji, co se dělo, že třídní nenávist a třídní boj bylo zlo. Znalost o takové minulosti je důležitá, aby se zlo neopakovalo. Aby připomínka těchto hrůz odradila nastupující generaci k opakování chyb. Jako třeba názor lékaře-vědce jak místo odborných znalostí byl do hlav naléván marxismus-leninismus a musela se z něj dělat státní zkouška. A víme my, kteří jsme bolševismem zcela nezblbli, že většina národa se s totalitním systémem vyrovnat nedokázala. Ani za poslední léta

svobody jim v hlavách nezapálilo, že např. soudci, prokurátoři, kteří odsuzovali reakcionáře ke ztrátě majetku, svobody, života a ničili morálku, dnes prosperují v politice a veřejných službách - za miliardy! Viníci mají být přece souzeni, mají dostat trest a odpykat si ho. Přiznat chyby, aspoň se omluvit a potom jim může být i odpuštěno. To se nestalo, protože bolševický režim zcela zničil morálku, mravnost. A nová moderní doba odnaučila lidi samostatnému myšlení. Příčinou je stoleté násilné působení a nastolení hodnot marxismu-leninismu. Tím je ohrožena civilizace jakožto celek. Jako pravidelný dopisovatel TL v žádném případě neopruzuji čtenáře opakováním varování před strašným komunismem. Jen zdůrazňuji, že bojovat proti komunismu jakožto zlořádu zůstává nutnosti k zachování civilizace. A z celého srdce přeji občanům naší země láskyplné prostředí k životu, bez nenávisti. A nejmladší generaci přeji, aby si v dětství, dospělosti i ve stáří užila slastí fungující rodiny. Tak to u Hrudníkových fungovalo a funguje. Pán Bůh zaplať za to! Vojtěch Hrudník

RADY ZAHRÁDKÁŘŮM Strupovitost a padlí jabloní Strupovitost jabloní je nejznámější a pravděpodobně i nejvýznamnější chorobou jabloní. Způsobuje ji houba Venturian inaequalis a příbuzná houba Venturian pirina je pak původcem strupovitosti hrušní. Původce strupovitosti přezimuje na opadlých napadených listech a u hrušní i na větvích. K maximální infekci dochází od fáze růžového poupěte do dvou týdnů po odkvětu. Infekce se však šíří dále i v průběhu vegetace a napadení plodů může dojít i v krátké době před sklizní a dokonce i v průběhu skladování. K masovému šíření strupovitosti dochází především při deštivém počasí a teplota již není tak rozhodující. Základem ochrany je pěstování odolných (rezistentních) nebo alespoň tolerantních odrůd. V současné době je jich již dostatek a převažují v nabízeném sortimentu. Dalším preventivním opatřením je udržování vzdušných výsadeb a korun stromů, výběr vhodných lokalit pro pěstování a likvidace opadlých listů. K chemické ochraně jabloní i hrušní je možné použít řadu fungicidních přípravků. Z těch, které jsou v prodeji v drobném (zahrádkářském) balení jsou to přípravky Antre 70 WG, Clarinet 20 SC, Discus, Dithane DG Neotec, Flint Plus, Merpan 80 WG, Mythos 30 SC, Score 250 EC, Talent, Thiram Granuflo, Topas 100 EC nebo Zato. První ošetření se doporučuje ve fázi myšího ouška a další podle potřeby. Poměrně častým dotazem je, zda strupovité plody nejsou pro člověka zdravotně závadné. Sám původce strupovitosti pravděpodobně žádné nebezpečné látky neprodukuje, avšak strupy jsou vel-

mi často porůstány sekundárními mikroorganismy, z nichž některé produkují nebezpečné mykotoxiny. Druhou častou a důležitou chorobou jabloní je padlí, které způsobuje houba Podosphaera leucotricha. Typické příznakem jsou bílé moučnaté povlaky na listech a květech, které postupně hnědnou a zasychají. Napadány jsou i povrchy letorostů. Na jablkách je pak příčinou síťovité rzivosti. Původce padlí přezimuje v pupenech a infekce se šíří především v období maximálního růstu a to při teplotách v rozmezí 10-30 °C, přičemž optimum je mezi 22-24 °C. Základem ochrany je pěstování odolných odrůd. Jako náchylné odrůdy jsou především uváděny ‘Jonathan’, ‘Idared’, ‘Průsvitné letní’, ‘Coxova reneta’ ale i ‘Jonagold’ a ‘Golden Delicious’. Důležité je též mechanické odstraňování (odlamování, odstřihávání) napadených konců letorostů. Až po tomto zákroku je vhodné provádět ochranu s použitím přípravků Discus, Flint Plus, Kumulus WG, Talent, Topas 100 EC nebo Zato 50 WG. Ošetřovat se má již od fáze růžového poupěte a v postřicích pokračovat podle potřeby až do července. Jaroslav Rod Seznam fotografií: 1. Příznaky strupovitosti na listu jabloně 2. Strupovitost na jablku 3. Silné příznaky strupovitosti při rané infekci 4. Skládková forma strupovitosti 5. Strupovitost na hrušce 6. Padlí na mladých listech jabloně 7. Padlím poškozené květy 8. Padlí na dřevě letorostů

2

1

3

4

5

6

7

8

SPORT

19

Měsíc náborů ve Velkém Týnci V úterý 17.května 2016 se na našem hřišti konala akce „Měsíc náborů 2016”. Jde o koncept série akcí orientovaných na seznámení dětí s fotbalem, který je realizován v měsících květnu a září. Na našem hřišti se v úterním dopoledni akce zúčastnilo přibližně 200 dětí z 5 základních a mateřských škol z okolí (Grygov, Velký Týnec, Velká Bystřice...). Akce je podpořena fotbalovou asociací a díky tomu se děti mohly seznámit nejen s fotbalem, ale i sportováním obecně. Na 10 stanovištích si děti vyzkoušely různé sportovní disciplíny: hru 3 proti 3, házení míčem na cíl, obratnost,

cvičení s tréninkovými prvky našich fotbalistů... Na každém stanovišti se dětem věnoval jeden „patron” z řad členů našeho klubu (hráči z řad dorostenců, mužů), případně žáků zdejší ZŠ. Na závěr všechny děti obdržely drobné dárky. I přes nepříznivou předpověď nám nakonec počasí docela přálo a věřím, že si děti celé dopoledne náležitě užily a určitě se mezi nimi najdou nějací budoucí nadějní fotbalisté, kteří se zaregistrují i do našeho klubu! Více fotografií z této akce a odkaz na reportážní video olomoucké televize ZZIP naleznete na internetových stránkách týneckých fotbalistů www.fotbalvelkytynec.cz.

Foto: fotbalvelkytynec.cz

Volejbalový turnaj O pohár starosty obce Velký Týnec V sobotu 28. května se uskutečnil 17. ročník volejbalového turnaje „O pohár starosty obce Velký Týnec”. Turnaje se zúčastnilo 9 družstev, při-

čemž podmínka byla minimálně dvě ženy v družstvu. Finále ovládlo družstvo Táborníků, které porazilo Tučňáky. Družstvo Vel-

Foto: archiv volejbalistů

kého Týnce po prohře s Uničovem skončilo na 4. místě. Předpoveď počasí sice hlásila bouřky, ale počasí během dne vyšlo ná-

ramně (spadlo asi jen deset kapek). Večer se to „trochu” pokazilo, ale jak všichni dobře víme - do hospody neprší. Michal Židák

Foto: archiv volejbalistů

Vítězný tým Táborníků

Na druhém místě se umístili Tučňáci

Fotbalové výsledky Újezd u Uničova - V. Týnec 0 : 1 (0 : 0)

V. Týnec - Dl. Loučka 3 : 1 (2 : 0)

Br: 74. Majer Lukáš

Br: 31. a 73. Pospíšil Jaromír, 24. Švéda Filip

Sestava: Janák - Dosoudil (74. Mádr), Švéda, Grofek, Coufal M. - Koliba, Doležel, Hrudník, Majer - Kovařík, Glier (64. Coufal) V. Týnec - Chomoutov 2 : 1 (1 : 1)

muži

Sestava: Janák - Dosoudil, Fabisz (86. Mádr), Grofek, Coufal M. - Koliba (60. Kristen), Švéda, Hrudník, Majer Kovařík, Pospíšil (81. Coufal O.)

Br: 5. Pospíšil Jaromír, 67. Majer Lukáš Sestava: Janák - Fabisz, Švéda, Grofek, Coufal M. - Koliba (88. Kristen), Kovařík, Hrudník, Majer - Glier (46. Doležel), Pospíšil (73. Coufal O)

Kožušany - V. Týnec 3 : 2 (2 : 1) Br: 42. a 63. Kovařík Pavel Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda (37. Fabisz), Grofek, Coufal M. - Koliba, Doležel, Hrudník, Majer - Kovařík, Pospíšil

Foto: fotbalvelkytynec.cz

Více informací o týneckém fotbalu, výsledky dorostenců, benjamínků a více fotografií naleznete na internetových stránkách www.fotbalvelkytynec.cz

TIP NA VÝLET

Pálavou z Pavlova do Mikulova

Dnes mám pro vás jednu malou cestovatelskou ochutnávku. Zvu vás do kraje vinic, které se šplhají do kopců, aby se za horizontem rozeběhly dolů do údolí. Obtékají bílé vápencové skály jako říčka obtéká bělavé oblázky a zdá se, že je nemůže zastavit ani třpytící se hladina nedaleké nádrže. Tam, kde se réva nevyšplhala, tam se rozprostírají barevné koberce rozkvetlých luk, které jsou protkány klikatícími se cestičkami, po kterých budeme dnes kráčet. Zvu vás do Pálavských vrchů a okolí. Do kraje hradních zřícenin, věží, věžiček a nečekaných výhledů. Naše putování začíná v obci Pavlov, kde si můžeme prohlédnout barokní štíty sklepních domků, hřbitov a několik selských stavení, které jsou součástí unikátní vesnické památkové rezervace. Slunce je už dost vysoko a my máme před sebou stoupání po „zelené“. Zprvu jdeme po asfaltové cestičce mezi domky. Opouštíme vesnici a kolem vinic zatáčíme strmě do lesa. Příjemná lesní cesta nás dovede až na vrchol kopce, který se nazývá Děvín a je to nejvyšší bod našeho putování (554,5 m n. m.). Z nedalekého hradu Dívčí hrady též Děvičky je nádherný výhled na Novomlýnské nádrže a okolní vesničky mezi vinicemi. Malé občerstvení z vlastních zdrojů, pár fotek a jdeme dál. Chodník se zarývá do úbočí rozkvetlé stráně. Další vyhlídka je tvořena vápencovým útvarem, který strmě padá dolů. Kocháme se pohledem do kraje. Cesta nás dál zavede

do obce Klentice, kde se můžeme občerstvit před výstupem na Sirotčí hrádek, jenž se tyčí nad obcí. Vyšplháme zalesněný kopec a za pomoci řetězů se dostaneme až na zříceninu na vrcholu skály. Na jedné straně vidíme místo, odkud jsme vycházeli a na protější straně se mezi kopci tyčí špička věže mikulovského zámku. Je vidět i Svatý kopeček, další oblíbený cíl vycházek návštěvníků tohoto kraje. Mezi kopci můžeme spatřit typická políčka rakouských sedláků. Počasí přeje i příznivcům paraglidingu. Ti mají ještě lepší výhled než my. Tu a tam posedávají jen tak v trávě hloučky turistů a na dekách nasávají krom pohodové atmosféry ještě něco jiného. Cítíme, že už jsme blízko cíle naší cesty. Máme za sebou necelých 11 km a zasloužíme si odměnu. Tou odměnou je samozřejmě Mikulov. Míjíme židovský hřbitov a ještě vystoupáme na věž zvanou Kozí hrádek, odkud vidíme město v celé své kráse. Zámek s nádhernou zahradou, renesanční a barokní budovy lemují celé náměstí, do kterého se sbíhají malebné křivolaké uličky. Slavnostně naladění lidé korzují jen tak po kamenné dlažbě nebo posedávají na lavičkách se sklenicí vína. Z nedalekého podloubí doléhá hudba až k nám. Je jasné, že nemůžeme ani my odolat všem těm lákadlům, které podvečerní Mikulov nabízí. Na chvíli se stáváme jeho součástí. Na výlet vás pozval Mirek Zdráhal

Foto: P. Peňaška

Foto: P. Peňaška

Foto: 2x M. Zdráhal

INSPIRACE

Domácí kečup Možná patříte mezi milovníky kečupu, ale vnímáte, že chuť těch kupovaných je nevýrazná, konzistence spíše vodová a ingredience plné chemických přísad. Udělejte si tedy vlastní domácí kečup. Je to sice pracnější, než zajít do obchodu, ale výsledek je nesrovnatelný. Váš kečup může být zcela bez chemických přísad, s výraznou chutí a vůní kvalitních rajčat. Budete potřebovat: 3 kg vyzrálých rajčat 0,5 kg jablek, 1 velkou cibuli, 140g cukru, 2 dcl 8% octa, 2 hřebíčky, špetku skořice, 10 kuliček pepře, 7 kuliček nového koření, 1-2 lžíce soli, 0,5 dcl červeného vína nebo vody. Jak na to? Nejprve si spaříme rajčata na minutu v horké vodě, zchladíme je a oloupeme. Oloupeme také cibuli a jablka, z těch odstraníme jádřinec. Rajčata, jablka a cibuli nakrájíme na menší kousky, podlijeme červeným vínem (nebo vodou) a dáme vařit. Ochutíme solí, pepřem, hřebíčkem a skořicí a va-

říme doměkka. Hřebíček, skořici a pepř vaříme ideálně v plátěném sítku nebo v sítku na čaj, dají se pak lépe vybrat. Směs necháme vychladnout, vyjmeme sítko s kořením, rozmixujeme tyčovým mixérem a ještě propasírujeme přes cedník. Znovu dáme do hrnce a přivedeme k varu. Pak směs ochutíme octem a cukrem a necháme svařit do požadované hustoty, ideálně 10-15 minut. Potom směs nalijeme do zavařovacích sklenic a sterilujeme. V menších skleničkách sterilujeme 20 minut při teplotě vody 85°C. Pokud máte rádi ostřejší chutě, přidejte do kečupu ještě špetku chilli. Článek byl s menšími úpravami převzat z webovch stránek DomácíKu chyně. cz (se souhlasem společnosti ProSEO Media s.r.o.), více na:http:// www.domacikuchyne.cz/jak-vyrobit/ recept-na-domaci-kecup-je-vybornytreba-ke-grilovanemu-masu-i-natestoviny.html

Your Cup of English Tea Váš šálek anglického čaje vám nabízí možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je stupňována dle úrovní od začátečníků až po pokročilé, správná řešení jsou uvedena na konci rubriky. Elementary Match colours with nouns (přiřaďte barvy k podstatným jménům): 1 orange a) sun 2 yellow b) grass 3 pink c) sky 4 green d) pig 5 blue e) cat 6 black f) orange Pre-intermediate Complete the story, use past simple of these verbs (doplňte příběh těmito slovesy v minulém prostém čase, každé můžete použít pouze jednou). Pro připomenutí uvádíme znovu první i druhou část. be, stay, want, decide, have, wake up Four university students in Sydney, Australia ...... (1) to go to a party. There ...... (2) just one problem. The party was in Canberra on a Saturday night and they had a Chemistry examination the following Monday. The students ...... (3) to go to the party and they all ...... (4) a great time. But on the Sunday morning they ...... (5) with headaches and ...... (6) in bed all day. go, not get, think, ask, agree, can´t, not have The students ...... (7) back to Sydney until late Monday - too late for the exam. So they went to speak to the Chemistry professor: „We ...... (8) to Canberra“, they explained, „but on our way home we had a flat tyre. We ...... (9) a spare tyre in the car, so we ......(10) change it. Can we take the examination tomorrow instead?“ they ...... (11). The professor ...... (12) for a while, and then he ......(13). be, put, see, give, turn over, arrive

Světová móda v Mohelnici Dvakrát ročně se v Mohelnici koná Top Styl, přehlídka, kterou organizuje Boutique Style paní Dany Hanákové a Luďka Hanáka. Letos na jaře se konal již 43. ročník módní show, které se účastní naši přední módní tvůrci, význačné české modelky a finalistky soutěže MISS. Celou prohlídku provázel Jan Čenský. Na letošní jarní show zaujala publikum hned první návrhářka, velice mladá Veronika Procházková, která vlastní Ateliér Brno. Své modely tvoří pod jménem Verchia. Ve své nejnovější kolekci jaro/léto 2016 pracuje s pastelovými barvami, nešetří krajkou, flitry ani výšivkami. Veronika navrhla působivou elegantní ženskou módu od spodního prádla, sukní, halenek až po svatební a společenské šaty. Celkově její tvorba tíhne k vintage stylu a jak sama říká: „Letní kolekce je inspirována láskou, něhou, životem. Zatímco zimní kolekce přináší nádech melancholie, emocí, tajemství.“ Za svou kolekci sklidila Veronika veliký potlesk a my doufáme, že vám v některém z příštích čísel budeme moci zprostředkovat rozhovor s touto nadějnou českou návrhářkou, na jejíž modely se můžete podívat na stránkách: verchia.com.

The four students studied all night and ...... (14) for the exam the next morning. The professor ...... (15) them in four different rooms and ...... (16) them the questions. The first question carried five marks and it was very easy. The students ...... (17) very happy. Then they ...... (18) the page and ...... (19) the final question. It said: „For 95 marks: which tyre?“. (Tech Talk Pre-intermediate, Review and Remember 2, p. 31) Intermediate Forem new words from old – add one noun to all four words to form new single-word nouns or two-word nouns, the noun can be added before or after the word (vytvořte nová slova přidáním jednoho podstatného jména ke všem čtyřem slovům - buď jako před nebo za daná slova) (example: BAG - handbag, kitbag, bagpipes, sleeping bag) 1 bath, service, class, changing 2 arm, woman, push, wheel 3 guest, hold, boarding, wife 4 box, card, goal, lamp 5 bathe, light, set, burn (Penguin Books Ltd 1993, p. 139) (Solution (řešení)): Elementary: 1f – orange orange, 2a – yellow sun, 3d – pink pig, 4b – green grass, 5c – blue sky, 6e – black cat Pre-intermediate: 1 wanted, 2 was, 3 decided, 4 had, 5 woke up, 6 stayed, 7 didn´t get, 8 went, 9 didn´t have, 10 couldn´t, 11 asked, 12 thought, 13 agreed, 14 arrived, 15 put, 16 gave. 17 were, 18 turned over, 19 saw Intermediate: 1 room: bathroom, room service, lassroom, changing room, 2 chair: armchair, chairwoman, pushchair, wheelchair, 3 house: guest house, household, boarding house, housewife, 4 post box, postcard, goalpost, lamp post, 5 sun: sunbathe, sunlight, sunset, sunburn)

21

střihů sukní (či naopak), kombinaci lesklých materiálů s přírodními, kombinaci velkých límců a vypasovaných kabátků. Za kolekcí plnou dlouhých rób a snového efektu stojí Tereza Sabáčková, jejíž svatební šaty získaly cenu Svatební šaty roku 2010. Vystavovala je napříkad i v Emirátech, kam létá vybírat látky a štrasové či krajkové dekorace. Pro českou MISS 2015 Nikol Švantnerovou, která rovněž předváděla v Mohelnici, připravila oficiální garderobu na Miss Universe do Las Vegas. Publikum povětšinou pobaví originální modely pravidelného hosta mohelnické show Bc. Petra Kahudy. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Jeho industriální kolekce nazvaná Konstrukce a dekonstrukce si zakládala na nadsázce a ironii, tj. na nedošitých modelech, které se pomalu rozpadají, a tak si žijí vlastním životem.

Luděk Hanák

Jeden z modelů mladé módní návrhářky Veroniky Procházkové (archiv V. Procházkové) Návrháři tvořící pod značkou alešbáry zvolili u svých modelů méně obvyklý materiál, a to pleteninu z bambusového vlákna, technické plátno či kožešinu. Díky jejich orientaci na východní elementy měly modelky upravené účesy sadou vlasových doplňků inspirovaných mikrosvětem bambusových hájů, a to přímo z dílny alešbáry. Třetí z hostů Luďka Hanáka byl Martin Čapek. Klientela si u něho cení originality a osobitého přístupu. Kromě zakázkového šití však tvoří v limitovaných sériích i modelové odívání. Ke své práci dodává: „Inspirace přichází odkudkoli, záleží ale na tom, jak ji zpracujete!“ Pro kolekci jaro/léto 2016 upřednostnil jednoduché střihy v aktuálním stylu safari, u kterého poutaly pozornost zejména modelky nezvykle obuté v nízkých plátěných teniskách či naboso. Další z návrhářek, která publiku představila své modely, Gábina Páralová obléká Tatianu Vilhelmovou, Nelu Boudovou či moderátoy ČT Brno. V módním světě se pohybuje již 20let a pro aktuální kolekci zvolila kombinaci upnutých vršků a volných

Luděk Hanák, mohelnický rodák, který již předváděl své modely v USA, Japonsku, Rusku, Indii, Itálii atd., sympaticky trvá na tom, že jeho nejnovější kolekce mají premiéru právě v Mohelnici. Ta letošní se jmenovala Shine a soustředila se na večerní šaty v zářivých černozlatých a stříbrnokrémových kombinacích. Zasloužený obdiv rovněž získala kolekce večerních šatů v kombinaci černé a látky s květovaným vzorem, jejíž potisk napodoboval olejové skrvny. Od roku 2009 obléká Luděk Hanák finalistky celosvětové juniorské soutěže krásy od 16 do 23 let Miss Princess of the World, jeho modely jsou k vidění i na tuzemských soutěžích krásy či na společenských akcích.

Hlavní persona Top Stylu Luděk Hanák při závěrečné děkovačce po přehlídce kolekce Shine (archiv L. Hanák) Skvělým zážitkem byla opět kombinace hudby a hry světel u jednotlivých kolekcí. Loňskou podzimní přehlídku efektně doplňovaly skladby hudebníka a skladatele Hoziera, letošní jarní neměla společný hudební motiv. Nenechte si ujít nevšední zážitek v podobě 44. ročník Top Stylu a zavítejte do Mohelnice 21. října.

Stranu připravila Kamila Grmolenská

22

KOŠÍK NAŠÍ TÝNKY

Luštění s Týnkou a Týnkem Soutěžní křížovka Ahoj děti, my se známe z minulého dílu. Já jsem Týnka. Tohle je můj bratříček Valentýn, ale všichni mu říkají Týnek. Doufáme, že se vám bude luštění na tento měsíc líbit!

Když se vám podaří tajenku této křížovky vyluštit, její řešení zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, tel.: 585 151 111, e-mail: sekretariat@ velky tynec.cz a to do konce aktuálního měsíce. Uveďte své jméno, příjmení a věk. Můžete vyhrát pěknou cenu. Přejeme hodně štěstí!

Autor měsíce: Bohumil Říha Narodil se jako syn kováře ve Vyšeticích. Jeho rodina často cestovala, usadila se až v Čáslavi, kde Bohumil Říha vystudoval měšťanku a učitelský ústav. V Čáslavi později pomáhal jako pomocný učitel. Dále působil například v Habrech, Poděbradech, Vysokém Mýtě. Stal se tajemníkem Svazu spisovatelů, díky tomu mohl často cestovat (navštívil například Sovětský svaz, Čínu, Mexiko). Pracoval jako ředitel Státního nakladatelství dětské knihy. Byl aktivní v organizacích UNESCO a International Board on Books for Young People (Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu). Za svoji celoživotní práci byl oceněn Medailí Hanse Christiana Andersena (nejvyšší ocenění za dětskou literaturu).

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. ...

Knížky, které stojí za přečtení: Honzíkova cesta, O letadélku Káněti, Jak je Vítek do Prahy

Oblečení na koupání Ve dne svítí na nebi (zdrobnělina) Teplé roční období (prázdniny) Sedíme na ní (u vody, na trávě...) Svačina v přírodě Červené ovoce, jí se se šlehačkou. Když nejedeme k moři, jedeme na (např. do Tater)

8. Házíme si s ním 9. Zmrzlina na špejli 10. Sestra nanuku 11. Najdeme ho u moře a stavíme z něj hrady 12. Osušíme se s ní, když vyjdeme z vody

Spojovačka

Protiklady

Vybarvovačka

„Já běhám stovku za 8 sekund!” vytahuje se Michal před kamarády. „Nesmysl, rekord je 10 sekund!” „No jo, ale ne když ... (dokončení v tajence).”

„Tati, můžu se odpoledne dívat na televizi?" „Můžeš, ale (odpověď najdete v tajence)!" 1. pes mokrý (J) 2. hodný pomalý (N) 3. noc zima (A) 4. zdravý velký (Í) 5. plný bílý (Z) 6. ráno kočka (N) 7. suchý smutný (P) 8. rovný nemocný (M) 9. černý mladý (A) 10. jaro den (S) 11. veselý klikatý (I) 12. malý večer (Š) 13. rychlý prázdný (Í) 14. starý špinavý (T) 15. čistý zlý (E)

Když vybarvíte políčka podle čísel, vznikne vám obrázek.

2

1

9

10

11

3

4

7

8

12

6

5

13

3

14

15

Čtyřsměrka

1

2

Běžím, běžím, nemám dech. Přitom ležím na zádech. Kdo jsem? Odpověď na hádanku vyluštíš v křížovce. Dovolená, kánoe, kruh, led, leháro, léto, moře, mrak, ostrov, osuška, pití, plavat, řeka, slunečník, voda.

Řešení - z minulého čísla Spojovačka - Narozeniny Čtyřsměrka - Šeřík Motýlí počítání - 11 modrých, 9 červených, 12 béžových, 12 oranžových Křížovka - Svátek matek

- z tohoto čísla Čtyřsměrka - Řeka Protiklady - Nesmíš ji zapínat Spojovačka - Znáš zkratku

Stránku připravila Eliška Tomečková

23

KŘÍŽOVKA Kamionová doprava

Ohmatání

Míra účinku roztoku

Boj

Ukazovací zájmeno

Domácky Eliška

Šek (řídce)

Dokonalost

Chýška

Uzeniny

Zeyerův hrdina

Všechny dobré myšlenky přicházejí pozdě. I tato.

Němec3. část ká předtajenky ložka

Spadnout (dětsky)

Kocouři (nářeč.)

červen

SPZ Havl. Brodu

Homérova báseň

Vchod Ital. auto-

Mluvnický pád

mobilka Cáchy Chráněná kr. ob.

Ozdoba

Část rostliny Vrh

KŘÍŽOVKA

Letitá Starořímský pozdrav 2. část tajenky

Žadatel

Užovka

Tajenkou květnové křížovky je citát Gabriela Lauba (1928 - 1998). Byl česko-polský esejista a aforista židovského původu. Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výherkyní knihy je paní Jitka Paluchová z Velkého Týnce. Výherkyni blahopřejeme. Tajenka: Člověk, který se směje, je jako baterka, která se nabíjí.

Lázeňská léčba

Tepání Žádným způsobe

Angl. dluh

Kanón

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce.

1. část PodrobAnglicky Pamlsek nost tajenky bučet

Univerzitní školník

Barvivo na vejce

Řec. pís.

Angl. Držadla červený kalhot Cesta

Dvoudobá verš. stopa

Šlápota

Mexické sídlo

Domác. Olga

Bodec

Římských 2495

Okolo

Dobrota

Krytosemenná dřevina

Vybočení z normálu

Znudit Rusky svět Zkr. šeDrobné domodré tečky Osobní na těle zájmeno

Zn. radia

Druh pcháče

Sloven. koruna Závody na kuličková ložiska

Bajonet Velká místnost

Stadium vývoje měst Místo v lese

Čeleď Hlas vrány (obr.)

Trupy Tenisový úder

Nerost Opak vzniku

Angl. objemová míra

Naše polit. strana

Náš písničkář (Karel) Inic. herečky Kořínkové

Větev

Nauka o správném usuzování

Šedivo

Včelí společen.

Krátké záběry Druh kamen Věnovaný

Horní tok

předmět

Berounky

Inic. her. Rodena

Inic. Olmerové

Vodácký pozdrav

Ranec Římsky 1004 Provaz se smyčkou

Nezh. nádor

Někde Zn. neodymu

Žací 4. část tajenky nástroj

Inf. technologie

Zn. niklu

Neochoten

Nížina

Alegorie

Prospěch

Diova dcera

Patřící Evě

Pomůcka: Aachen, Amil, Ate, Auf, Dativ, Debt, Jamb, Moo, Polis, Radix, Red, Titr, Xí

ZA PL TEM Proč existuje Sdružení obcí mikroregionu Království? Nedávno jsme byli osloveni jednou státní institucí, abychom v krátkém rozhovoru představili náš mikroregion. Tady jsou tedy naše odpovědi… Co bylo impulzem pro vznik mikroregionu Království a jaké byly jeho cíle? Zrod mikroregionu Království patří do doby, kdy panovaly představy o vytváření větších nadobecních sdružení, jež měla následně čerpat finanční prostředky z různých dotačních zdrojů. Jak víte, situace se zkomplikovala vznikem MAS. Původní představy se úplně nenaplnily, nicméně spolupráce sousedících obcí má své opodstatnění, které je vzdáleno jakémukoliv formalismu. Vzájemně si radíme s problémy, pořádáme kulturní a sportovní akce, resp. realizujeme společné dotační projekty drobnějšího rázu. Jak se podařilo tyto cíle splnit? Co je pro sdružené obce největším přínosem? Myslím, že můžeme s klidným svědomím prohlásit, že naše skromné představy byly naplněny. Víte, bylo by úžasné, kdyby stát řekl (a následně to i provedl!): tady máte balík peněz, vymyslete projekty, stanovte pravidla čerpání prostředků, proveďte soutěž v souladu se zákonem, rea-

lizujte akce, kontrolujte jejich smysluplnost. Tak to podle mého názoru mělo být a bohužel není. I přesto mohu říct, že jsme s kolegy udělali pro vzájemné sblížení kus poctivé práce a budeme v ní pokračovat i nadále.

Co považujete za největší úspěch, kterého jste v mikroregionu dosáhli? Podařilo se nám společně zrealizovat několik větších projektů, na které jsme získali dotační prostředky. V rámci projektu Protipovodňová opatření napojená na IZS máme nový systém obecních rozhlasů, hladinová čidla a povodňové plány. Díky projektu Domácí kompostování v obcích mikroregionu mají spoluobčané v pronájmu domácí kompostéry a obce používají k likvidaci ořezaných větví kvalitní stroje. Každoročně vydáváme stolní kalendáře a rozdáváme je občanům. Příležitostně tvoříme další propagační materiály pohledy, letáčky, bulletiny, bannery. Novinkou je kniha „Hanácké Králov-

ství“, jejíž autor Miroslav Heckelmoser je z Majetína. V ní mohou čtenáři vidět, jak jsou naše obce i příroda kolem nich krásné. Jak vidíte fungování mikroregi-

onu v následujících letech, co plánujete? Dobře. Bez vzdušných zámků. Zkoušíme společně tendrovat běžné služby, jako je svoz komunálních a dalších specializovaných odpadů. Rozšiřujeme znalosti veřejnosti o místě, kde bydlí, resp. o bližších i vzdálenějších sousedech. Organizujeme různé kulturní a sportovní podniky. Vyrážíme za poznáním na tzv. expedice, v jejichž rámci se potkáváme s představiteli mikroregionů a MAS po celé republice. A hlavně - chceme vedle sebe žít jako dobří sousedé, kteří si dokáží poradit i pomoci ve chvíli, kdy to skutečně potřebujeme. Jak hodnotíte spolupráce mikroregionu s Olomouckým krajem?

Myslím, že je na dobré úrovni. Ale je to jako v každé oblasti: záleží na lidech, se kterými se potkáte, resp. s nimiž jednáte. Dotačních možností se pro nás, jak jsem již naznačila, příliš neotevírá. Ale nemusí pršet, hlavně když kape. Co je nejzajímavější ve vašem mikroregionu? Proč a kam by měli lidé přijet? V mikroregionu Království je bohatý společenský život, který považujeme za velice důležitý. Jde o stmelující prvek, který je významným ukazatelem spokojenosti obyvatel. Všechny akce, které pořádáme, jsou hojně navštěvovány nejenom místními občany, ale i návštěvníky z okolních obcí a měst. Proto se snažíme tyto akce stále udržovat a rozvíjet. Turistickým lákadlem jsou jistě velké barokní sakrální stavby v Dubu nad Moravou či ve Velkém Týnci, ale i drobné památky místního významu umístěné nejen uvnitř obcí, ale po celém našem kraji. Své kouzlo má les Království, podle kterého jsme naše sdružení pojmenovali, Strejčkův lom u Krčmaně a mnohé další kouzelné přírodní lokality. Připravili Miroslava Zavadilová, předsedkyně, a Petr Hanuška, člen rady MK

Pravidelné akce mikroregionu Království Království hraje, zpívá a tančí - přehlídka souborů, tanečníků, divadelníků či hudebníků z obcí mikroregionu. Každý rok se akce koná v jiné obci, která má vhodné zázemí. Letošní akce proběhla 2. dubna v kině v Brodku u Přerova. Královstvím na kole - poznávací projížďka lesem Království a přilehlými obcemi se letos konala 23. dubna. Každý rok je trasa aktualizována, ale vždy projíždíme lužním lesem Královstvím, kde obdivujeme přírodní krásy a symbol našeho sdružení strom „Dub Král“. Traktor cup - soutěž v jízdě malotraktorů se koná každoročně v obci Krčmaň v rámci hodových oslav. Závodí děti na šlapacích traktůrcích a dospělí na podomácku vyrobených traktorech s doprovodným programem. Galerie na zámku v Citově - výtvarná soutěž dětí z mateřských škol, základních škol I. st. a mateřských center v mikroregionu Království a Dolek v kategoriích jednotlivců

i společných děl. Vyhlášení výsledků probíhá na zámku v Citově, kde v úvodu vítají diváky děti z mateřské školky svým vystoupením. Sportovní olympiády pro žáky základních škol I. st. - atletická olympiáda se koná na sportovišti ZŠ Milady Petřkové ve Velkém Týnci, plavecká olympiáda probíhá na koupališti v Majetíně. Sportovní den - akci pro dospělé sportovce pořádá každý rok jiná obec. Letos ji připravuje městys Dub nad Moravou, kde se soutěžící utkají v malé kopané, nohejbale, stolním tenise, tenise a volejbale.

patří dětem, které závodí v několika kategoriích. Ty nejmenší závodí na odrážedlech, starší děti na kolech a od 10 let v klasickém triatlonu (plavání, kolo, běh). Pro dospělé závodníky nabízíme účast kromě v klasických věkových kategoriích také v kategorii borec/borka mikroregionu a první triatlon v životě, čímž chceme podnítit místní občany k účasti.

Foto: Petr Hanuška Květnový koncert Evy Pilarové z Dubu nad Moravou

Hanácké kvitek - přehlídka dechových kapel v obci Věrovany. V letošním roce to bude již 18. ročník tohoto festivalu, na kterém účinkuje nejenom místní kapela Věrovanka, ale také Straňanka, Vacenovjáci a další hudební tělesa.

Výstava domácího zvířectva - výstava se koná každoročně v obci Kožušany-Tážaly, kde sídlí sdružení chovatelů domácího zvířectva.

Královský triatlon - zázemí této sportovní akce je na majetínském koupališti. Dopoledne

Expedice za poznáním - exkurze do jiných mikroregionů a MAS v naší republice, letošním cí-

lem jsou mikroregiony a MAS Mostecka a Teplicka. Království objektivem občanů Království - fotografická soutěž amatérských fotografů mikroregionu. Soutěž bývá vyhlášena v měsíci březnu a v měsíci listopadu probíhá vernisáž s vyhlášením výsledků v obci Císařov. Vánoční koncert - tradičně se koná na 2. svátek vánoční v chrámu Očišťování panny Marie v Dubu nad Moravou. Vystřídalo se zde již několik hudebních těles, např. dechová kapela Straňanka, Orchestr Camera di Olomucensis, Tomáš Kočko s orchestrem či Houslové kvarteto Olomouc. Některé akce se pořádají v závislosti na počasí, například Královské zimní hry - závody pro děti a dospělé v obci Majetín. Probíhají akce k určité příležitosti, např.: Výsadba Háje Malého Noe na Hradisku ve Velkém Týnci, Oslava k 15. výročí mikroregionu a podobně.

ZA PLOTEM

Zajímavá místa v mikroregionu Království Každá obec nabízí spoustu zajímavostí, stačí se jen zastavit a rozhlédnout se. Jedná se o lužní les Království nacházející se na katastrálním území obce Grygov, kde roste více jak 500 let starý strom Král Dub; poutní chrám Panny Marie v městysi Dubu nad Moravou, zámek v Citově s přilehlým parkem a muzejní expozicí; zámek a park ve Velkém Týnci a památník na Hradisku; údajně léčivý pramen vody vyvěrající pod kapličkou Panny Marie v hájku Olší u Majetína. Z dalších zajímavostí je

Foto: archiv mikroregionu

to vakový jez a vodní mlýn s elektrárnou v Citově, splav a malou vodní elektrárnu v Kožušanech–Tážalech, rozhledna a zvonkohra v Brodku u Přerova nebo přírodní rezervace U Strejčkova lomu, U bílých hlín a Cigánské zmoly u Krčmaně, kde se na vápencových skalách vyskytuje vzácný koniklec velkokvětý. Dále pak plocha tzv. Rasovny na území Charváty - Čertoryje; v katastru obce Císařov území Tůní, jejichž revitalizace proběhla v roce 2011 a žijí zde chráněné druhy živočichů; slepé rameno řeky Moravy u Věrovan; les Chlum mezi Krčmaní a Velkým Týncem a spousta dalších míst. K aktivnímu vyžití slouží v celém regionu sportovní areály, víceúčelová sportoviště, dětská hřiště a nabízí se také naučné stezky a široká síť cyklostezek a cyklotras. Dominantou je areál ozdravného centra v Majetíně zahrnující koupaliště, saunu a sportoviště. Sdružení obcí mikroregionu Království sdružuje celkem 14 obcí okresu Olomouc a Přerov: Brodek u Přerova, Blatec, Císařov, Citov, Čelechovice, Dub nad Moravou, Grygov, Charváty, Kožušany-Tážaly, Krčmaň, Majetín, Suchonice, Velký Týnec, Věrovany. www.mrkralovstvi.cz

Dub Král

Novinky z Rodinného centra Grygov Čarodějnice ve velkém Probouzení broučků nám sice v polovině dubna zkomplikoval déšť, ale Čarodějnická stezka se 30. dubna povedla znamenitě. Pravidelně ji pořádá RCG na „čarodky“, jejichž součástí je i obecní stavění májky v sokolské zahradě. Letošního odpoledne se zúčastnilo enormní množství dětí. 80 připravených registrací pro odvážné čaroděje a čarodějnice bylo rozdáno během necelých dvaceti minut. Celkem se připravených soutěží zúčastnilo více než 150 dětí z Grygova i okolí. Díky rychlé reakci hlavních organizátorek byla pro úplně každého soutěžícího nachystaná odměna. Po vystoupení rytmiky za tónů Saxany a zaříkávácích kouzel předvedly svou soutěžní skladbu Mažoretky Grygov. Děkujeme všem lektorkám a vystupujícím za ztíženou práci v terénu. Na zážitky bohaté odpoledne jsme zakončili opékáním špekáčků, které daroval pan Vlček.

Natáčení se Štěpánkou Dufkovou V Olomouci se 5. května uskutečnil Kurz mediální komunikace, který připravila poradna NNO. Zúčastnit se mohli zástupci neziskových organizací, kteří měli zájem naučit se psát atraktivní tiskové zprávy a zkusit si projev před kamerou.

Seminář probíhal souběžně na dvou místech. Ve spodním patře Mgr. Kateřina Jurigová, např. hlavní PR postava v případech „norských“ dětí a někdejší tisková mluvčí, hodnotila tiskové zprávy účastníků sepsané na místě, radila co vylepšit a poskytovala interní informace o velkých médiích. O patro výše zpracovávala zájemce o ústní projev Štěpánka Dufková. Její úvodní slova mířená všem nepostrádala razanci a prvotní rozhovory se zástupci neziskovek připomínaly politickou debatu s protivníky. Samotné natáčení již probíhalo jednotlivě dle preferovaného formátu (rozhovor, prezentace, diskuze atd.) a v pokojnější atmosféře. Před rokem jsme byli v Grygově „přepadeni“ TV Morava v sokolovně během cvičení s malými dětmi a já byla přítomným panem starostou „popostrčena“ před kameru. Zvolila jsem si proto prezentaci našeho rodinného centra, na jejímž závěru se mě snažila známá moderátorka vyvést z míry hranými dotazy rozhořčených rodičů. Poté se mnou natočený materiál rozebrala, zmínila klady (barva hlasu a přirozenost) i zápory (ach, to držení těla!). Jednalo se o poněkud dlouhý osmihodinový mediální trénink, pod jehož vlivem slibuji, že tiskové zprávy vylepším, kamerám se budu vyhýbat. Kamila Grmolenská

25

26

ZA PLOTEM

České zdravotnické týmy mají dobrou pověst, říká Kateřina Jančová Mgr. Kateřina Jančová pracuje jako zdravotní sestra perioperační péče ve Vojenské nemocnici Olomouc a je také členkou výjezdního zdravotního týmu 6. polní nemocnice Armády ČR. V únoru se vrátila z bezmála pětiměsíční mise v afgánském Kábulu, která byla v pořadí již její osmá a druhá v Afganistánu. Předtím pobývala v Iráku, Albánii, Kuvajtu a Pákistánu. 6. polní nemocnice má 95 členů, z toho 35 členů zdravotnického personálu z různých koutů republiky a různého profesionálního zaměření. V posledních letech se úkoly pro 6. polní nemocnici AČR změnily a v současné době se z celé nemocnice vyčleňují jen malé výjezdní zdravotnické skupiny, které jsou vysílány do zahraničních operací. O tom, jak to na misi vypadá, jsme si s Kateřinou povídaly u ní doma. Katko, jaký byl návrat domů po takové době? Návraty jsou vždycky složité. Ta realita a problémy tam jsou tak odlišné od toho, co žijeme tady, že restart chvíli trvá. Máš dvě malé dcery, jak si snášela odloučení od rodiny a jak často si s nimi byla v kontaktu? Samozřejmě to není jednoduché. Co se týče možností spojení, tak to se od roku 2007 zlepšilo. Tehdy se dalo spojit více méně jen telefonicky, zato teď bylo k dispozici kvalitní internetové připojení, takže jsem mohla přes Skype komunikovat denně. Každý den mi před obrazovkou proběhly obě mé děti, a já se mohla na vlastní oči přesvědčit, že jsou živé a zdravé. Můžeš porovnat stávající situaci na kábulské základně se stavem v roce 2007, kdy jsi tam byla poprvé? Kábulská základna je rozlohou přibližně dvakrát větší než Grygov a pobývá na ni zhruba 1600 lidí. V porovnání s mou poslední misí došlo k výraznému zpřísnění bezpečnostních pravidel. Zdravotníci prakticky nesmějí opouštět prostor vojenské základny. Tehdy jsme běžně jezdili do Kábulu prohlédnout si civilní nemocnice, nabídnout pomoc, poskytnout zdravotní péči ve vzdálenějších místech a třeba i nakupovat, což už

Kdo provozuje vojenskou nemocnici v Kábulu? Nemocnice je součástí americké vojenské základny a provozují ji Spojené státy americké. Předtím ji několik let provozovala francouzská armáda. V Kábulské vojenské nemocnici pracují zdravotní týmy z USA, Austrálie, ČR, Dánska, Rumunska, Turecka. Ty zde zajišťují jak ambulantní péči, tak provádějí chirurgické a urgentní operativní výkony. V tomto typu nemocnice Role 2, ale chybí specialisté z menších oborů jako je ORL, oční, gynekologie apod.

dnes není možné. Dle mého je to přehnané. Prostor základny je rozdělen na několik zón, kde platí rozdílná bezpečnostní pravidla. Nemocnice se nachází v první zóně spolu s velením základny, logistikou a ubytovnami. Zde platí pouze povinnost mít u sebe nepřetržitě zbraň. Pokud chce někdo vstoupit do druhé zóny, musí mít na sobě helmu a neprůstřelnou vestu. Zpřísněné bezpečnostní podmínky se projevily rovněž ve změně poskytované péče. Oproti dřívějšku dnes polní nemocnice neošetřuje civilní obyvatelstvo s výjimkou válečných konfliktů, v nichž by civilisté utrpěli zranění. V takovém případě mohli být tito lidé v nezbytné míře ošetřeni a následně převezeni do některé z civilních nemocnic v Kábulu. To však znamenalo, že před naší nemocnicí stál koridor ozbrojených vojáků, tzv. Military police, která prováděla důkladné bezpečnostní kontroly. Odebírali všechny zbraně, ostré předměty i mobily. Tyto situace nastaly i za mého pobytu, jde o tzv. Mascal (Mass Casualty Plan), hromadný příjem zraněných, při kterém je svolána celá nemocnice a pracuje se v rámci trauma týmů.

Měli jste během mise hodně práce? Bylo to různé. Někdy jsme celé dny čekali a ošetřovali ambulantní pacienty a jindy jsme strávili kupříkladu 72 hodin v kuse péčí o těžce zraněné. Zde musím vyzdvihnout sehranost a profesionalitu českého zdravotnického týmu, který tyto nárazové akce zvládal. V jiných týmech se klidně stalo, že sestra po určité době odešla s tím, že má nárok na odpočinek. Nepostihla váš tým ponorková nemoc? Naštěstí ne. Známe se a jsme sehraní profesně i lidsky. Trávili jsme spolu i volný čas a třeba i pekli na sále honzovky, české rohlíky, pizzu, zpívali české písničky. Co se týče délky mise, je podle mě půl rok maximum, co se dá v takto omezeném prostoru přežít a nepropadnout ponorkové nemoci. Mnozí koaliční vojáci však jezdí na rok i více. Vídáte se s kolegy i mimo mise? Ano. Armáda chce, abychom se viděli tak jednou do měsíce. Můžeme tomu říkat teambuilding. Jak je na tom český tým v porovnání s ostatními? Jak už jsem řekla, naše vojenské zdravotnické týmy mají dobrou pověst a jsou tedy opakovaně vyzývány ke spolupráci. Z toho důvodu mě mrzí skutečnost, že Češi nejsou na své vojáky dostatečně hrdí. Já jsem v Afganistánu trávila Vánoce a vím, že američtí vojáci dostávali ke všem svátkům blahopřání a balíčky, dopisy od úplně neznámých lidí, dětí. Ti jim v nich vyjadřovali úctu a obdiv. V tomto je česká mentalita úplně jiná. Někteří se na vojáky v zahraničních misích stále dívají jako na žoldáky, co to dělají pro peníze. Co tě v Kábulu příjemně překvapilo? Snad jenom počasí bylo příjemné. Oproti mé předchozí zkušenosti, kdy bylo v zimě i -5 stupňů a nedalo se vůbec vyjít ven, bylo tentokráte celkem obstojně. Jak jsi na základně trávila svůj volný čas? První měsíc jsem jenom spala, protože jsem se nemohla vyrovnat s časovým posunem a nadmořským převýšením. Kábul leží v nadmořské výšce 1780 metrů. Jinak afgánské

hory a příroda vůbec jsou nádherné, docela fajn představa pro lyžařské středisko. (smích) Po aklimatizačním úvodu jsem začala mapovat, co vše na základně je. Kdokoli na základně, kdo má chuť pro své kolegy zorganizovat nějaký program, tak může. Byl tam například Turek, který třikrát týdně vedl jógu, Slovenka, co vedla tabatu, Američan, co vedl bodybuilding. K udržování fyzické kondice vojáků pak slouží obrovská posilovna rozdělená na kardiozónu s běhacími pásy, veslařskými trenažéry, orbitreky a klasickou „činkárnu“. Hojně se praktikoval běh. Kdo chtěl, mohl navštěvovat lekce angličtiny. Přes kabelové připojení jsi mohla sledovat filmy. Jak je to na základně s ubytováním? Spali jsme v nízkých jednopatrových ubikacích, které byly odolné vůči otřesům způsobeným výbuchem či zemětřesením. V pokoji většinou spaly dvě osoby a sociální zařízení bylo společné na chodbě. A jelikož Američané lpí na čistotu a mají strach z přenosu chorob, tak se toalety a sprchy denně uklízely a hlavně desinfikovaly. Zajímavé bylo, že kromě normální pouze chlorované vody, tekla voda solená - opět z desinfekčních důvodů. Jak jste se stravovali? Stravování měla na starosti najatá soukromá firma, přičemž tam byla jedna jídelna zaměřená na americkou kuchyni a druhá na evropskou. Každý si mohl vybrat dle chuti. V americkém byly klasické hamburgery, hranolky, coca-cola, v evropském pak kuskus, grilovaná zelenina, různé úpravy kuřecího masa. Je pravda, že kuřecí si teď nějakou dobu nedám. V rámci bezcelní zóny fungovaly obchody - PX, na základně byly také coffee bary a restaurace, které provozovaly Afgánci nebo Filipínci. Já sama jsem dvakrát navštívila thajskou restauraci, kde měli výborný jasmínový čaj. Nechyběla ti česká kuchyně? Já nejsem úplně fanatik české kuchyně, takže jsem změnu uvítala. Česká armáda nám občas dopravila naše nealko pivo, což jsme kvitovali. Jinak je na základně úplná prohibice, což jsme zcela dodržovali. Silvestr jsme oslavili „rychlými špunty“ s příchutí vína. Plánuješ v budoucnu ještě další misi? Já neplánuji nic. Ovšem jsem stále příslušník AČR a navíc moje kvalifikace je velice žádaná. Hodláš se po návratu znovu zapojit do činnosti Rodinného centra Grygov, které jsi během rodičovské dovolené zakládala? Určitě, RCG je moje „dítě“, a ty se přece neopouštějí. Rozhovor připravily Andrea Thunová a Kamila Grmolenská

STUDIE

PŘESAHY

Křesťan a islám

ROZHOVOR se spisovatelem Janem Lipšanským

TEXTY Próza Michala Přibáně a aforismy Jana Sobotky

REPORTÁŽ Ireny Jirků o rodině Jiřího Trnky

RECENZE Petra Hanušky a Kamily Grmolenské

BLOG Jiřího Fialy o jednom „študýrujícím synu”

HISTORIE Lidové zvyky, svátky, tradice očima Venduly Vránové a další

KAPSÁŘ Květnové postřehy Petra Hanušky

28

STUDIE

Křesťan a islám Úvod K sepsání tohoto textu nás vedlo především to, že řada věřících je stavěna před otázky, na něž se nabízí protichůdné odpovědi: Alláh muslimů je tentýž Bůh jako náš Trojjediný? Dlužno podotknout, že arabští křesťané, když vypovídají o Trojjediném, také používají výraz Alláh = Bůh. Hovoříme-li tedy na následujících stránkách o Alláhovi, jedná se vždy o Boha muslimů. Máme se s muslimy společně modlit? Jak se stavět k uprchlické vlně, kterou nyní v Evropě zažíváme? Jak je to s charitní pomocí těmto lidem? Jak je vůbec možné, že relativně tolik lidí vychovaných v Evropě se vrhá do náruče Islámského státu? Jak již bylo řečeno, odpovědi, které věřící slyší nebo čtou v nejrůznějších médiích, se mezi sebou diametrálně liší, a to i tehdy, zaznívají-li z úst křesťanů, ba dokonce těch, kteří jsou většinovou společností považováni za určitou mediální autoritu. Dlužno podtrhnout, že při odpovědi na dané otázky je ve hře naše křesťanská identita, ryzost víry, opravdovost křesťanského života a svědectví, jež jsme povoláni v tomto světě vydávat. Z uvedeného důvodu jsme se rozhodli pokud možno co nejstručněji a nejsrozumitelněji poskytnout odpověď, která vyplývá přednostně ze zjevení. Jelikož se jedná o otázky, které se netýkají pouze katolíků, ale všech pokřtěných, opíráme se na následujících stránkách především o Písmo svaté, které citujeme podle jeho u nás nejrozšířenější verze, jíž je Český ekumenický překlad. Odkazy na magisteriální dokumenty katolické církve ze stejného důvodu omezujeme na minimum. Zároveň si však dovolujeme podotknout, že následující argumenty vycházejí přednostně z trvalého učení Kristovy církve. Pokud texty katolického magisteria a různých katolických grémií vyjadřují všeobecně křesťanská stanoviska, souhlas s nimi určitě neznamená zamlžování konfesní identity pokřtěných z ostatních křesťanských církví. Právě řečené pochopitelně platí také recipročně o dokumentech ostatních křesťanských církví pro katolíky. Na konci tohoto textu tudíž čtenář najde jména nejdůležitějších dokumentů, v nichž si sám může ověřit, že to, co říkáme, není pouze naším názorem, nýbrž opravdu závaznou naukou Kristovy církve. Příslušná znění českých překladů si čtenář většinou poměrně snadno vyhledá na internetu. Jako teologové a filosofové plně respektujeme příslušnou autoritu pastýřů a představených jednotlivých církví. Nikoho nemíníme poučovat. Předkládáme pouze plody společné reflexe, opřené o Písmo a učení Kristovy církve, k zamyšlení ostatním. Pokud zmíněné autority rozezní struny svědomí našich bratří a sester a pomohou jim lépe se orientovat ve spletitých otázkách, uvědomovat si své křestní závazky a vlastní křesťanskou identitu, pak společná snaha autorů tohoto textu nebyla marná. 1. Aby nedošlo k nedorozumění Na prvním místě zcela upřímně konstatujeme, že odmítáme vnímat každého muslima jako teroristu. Nábo-

ženství bývalo, je a zřejmě i bude zneužíváno různými lidmi k maskování a „posvěcování“ jejich čistě politických, ekonomických a mocenských záměrů. Koneckonců ani křesťanství nebylo takového zneužívání v dějinách uchráněno. Stačí připomenout boje tak zvaných katolíků a tak zvaných anglikánů, k nimž docházelo relativně nedávno v Severním Irsku. Velmi dobře tuto situaci ilustruje hořká anekdota: Jeden turista zavítal do Severního Irska a byl dotázán, zda je katolík, anebo anglikán. Odvětil: „Ne, já jsem ateista.“ Tazatel replikoval: „To mne nezajímá. Jste katolický, anebo anglikánský ateista?“

Úkolem teologů a všech duchovních i opravdových věřících je demaskovat taková zneužívání, bránit pravou tvář vlastní víry a varovat ostatní před tím, aby takovýmto mrzkým ma-nipulacím podléhali. Všichni, kdo věří v Boha stvořitele a s úctou pohlížejí na dar života, by měli toto poslání brát velmi vážně. To platí přednostně pro křesťany, kteří mají na paměti následující blahoslavenství: „Blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími“ (Mt 5,9). K tomu se přidává požadavek dalšího blahoslavenství, totiž prokazovat milosrdenství (srov. Mt 5,7) potřebným bez ohledu na jejich národnost či náboženské přesvědčení (srov. Lk 10, 25-37). A nemylme se, láska k bližnímu a účinné milosrdenství není jen otázkou dobročinnosti, protože se jedná o prubířský kámen naší lásky k Bohu (1 Jan 4, 7-21). Z uvedených důvodů vrcholní církevní představitelé ve svých vystoupeních poukazují především na to pozitivní, co jakožto křesťané na vyznavačích islámu shledáváme, a vybízejí k tomu, abychom zástupům uprchlíků účinně pomáhali. To vše je třeba přijímat s uctivostí rozumu a vůle jako připomínku požadavků Kristova evangelia. Zároveň se ale mlčky předpokládá, že věřící si uvědomují i druhou stranu problému, jímž je naše vlastní křesťanská identita, která sto jí a padá s přesvědčením, že jediným Spasitelem každého člověka je opravdu Ježíš Kristus, že plností pravdivého poznání Boha je biblické zjevení, které nám ho představuje jako Otce, Syna a Ducha Svatého. Je tedy třeba jedním dechem v duchu pravé víry i celé dlouhé řádky dokumentů církevního magisteria dodat: Křesťanství a islám, stejně jako každé jiné mimo-

křesťanské náboženství, věřící křesťan nemůže klást na stejnou rovinu. 2. Je Alláh tímtéž Bohem jako náš Bůh Otec, Syn a Duch Svatý? Právě v této věci jsou věřící silně znepokojováni odlišnými hodnoceními totožnosti a odlišnosti Boha judaistů, křesťanů a muslimů. Jedni tvrdí, že je to tentýž Bůh, jiní zase, že tomu tak není, neboť odlišnosti jsou značné. V dané souvislosti si dovolíme připomenout, že II. vatikánský koncil se zabýval také otázkou našeho poměru k islámu. Klíčový text z deklarace Nostra aetate, čl. 3, je vhodné uvést v plném znění: „Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem. Jeho rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podroboval Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává. Ježíše sice neuznávají jako Boha, ale uctívají ho jako proroka, ctí jeho panenskou matku Marii a někdy ji i zbožně vzývají. Kromě toho očekávají den soudu, kdy Bůh vzkřísí všechny lidi a odplatí jim. Proto si váží mravního života a Boha uctívají zejména modlitbou, almužnami a postem. Jelikož během staletí povstalo mezi křesťany a muslimy nemálo rozbrojů a nepřátelství, vybízí posvátný sněm všechny, aby zapomněli na to, co bylo, aby se upřímně snažili o vzájemné porozumění a aby společně chránili a podporovali sociální spravedlnost, mravní hodnoty, mír a svobodu pro všechny lidi“ (NA, čl. 3). Konec článku jednoznačně vylučuje, že by někdo mohl vést pro ti muslimům válku a ospravedlňovat to jako náboženský boj křesťanů! Existuje nějaký podobně autoritativní výrok ze strany islámské komunity, který by obdobným způsobem zapovídal násilí páchané na křesťanech? Řada společných prvků naší víry s islámem je nepochybná. Méně je však známo, že v původním návrhu textu byla formulace: „… kteří se klanějí s námi jedinému Bohu …“ Koncilní otcové však toto vyjádření valnou většinou hlasů odmítli jako upřílišněné, což ukazuje nejenom na odlišnost mezi naším Bohem a Alláhem, ale také na ne možnost kultu, který by křesťané Bohu prokazovali spolu s muslimy! Jak řešit právě nastíněné dilema? Podle našeho soudu je nezbytné velmi dobře rozlišovat pohled tak říkajíc „shora“ a „zdola“. Při pohledu shora, tak říkajíc od Boha směrem ke světu, je třeba říci: ano jedná se o jediného Boha stvořitele a Pána světa. Z tohoto hlediska máme jediného Boha. Při pohledu zdola jde však o odlišnou míru poznání tohoto Boha ze strany křesťanů a muslimů, jak se odráží v jejich posvátných knihách. Ve hře je také odlišná přístupová cesta k tomuto jedinému Bohu. Sám Ježíš říká o poznání Boha ve Starém zákoně následující: „Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec; ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu to chce Syn zjevit“ (Mt 11,27). Jestliže celé předchozí poznání Boha

cestou starozákonního zjevení je nyní ve srovnání s plností poznání Boha díky zjevení, jež je nám darováno ve vtěleném Synovi, v určité nadsázce prohlašováno za neznalost, pak to ještě více musí platit o obrazu Boha v islámu. Shrňme to ještě jednou: Ano, Boha stvořitele a zachránce jako tajemství máme stejného spolu s judaisty a muslimy, ale naše poznání Boha jako Otce, Syna a Ducha Svatého vysoce překračuje to, co o Bohu vědí vyznavači ostatních monoteistických náboženství. V modlitbě a v životě tato odlišnost hraje zásadní roli. Nesmíme zapomínat na to, že tajemství Boha Otce, Syna a Ducha Svatého je první pravda naší víry i našeho křesťanského života a že všechny ostatní pravdy víry mají být chápány ve světle ústředního tajemství Nejsvětější Trojice (srov. Katechismus katolické církve, čl. 234). V dané souvislosti si dovolíme připomenout, že ta náboženská společnost, která nevyznává Trojjediného a Ježíše Krista jako Božího Syna a Syna člověka, nemůže vstoupit do křesťanského ekumenického dialogu, a proto nemůže být přijata do Světové rady církví. Řečené se rozhodně nepříčí právu na náboženskou svobodu, kterou přejeme všem lidem. Nepříčí se to ani úctě k individuálnímu svědomí. Jde pouze o jasné vymezení toho, co je klíčové pro křesťanskou identitu, a na to má Kristova církev plné právo, ba je to dokonce její svatou povinností. Rozebírat to, k čemu vede striktně jednoosobová koncepce Boha (Alláh) na jedné straně a trojosobový obraz Boha kupříkladu v oblasti pojímání společnosti, by si vyžádalo mnoho místa. Upozorníme jen na některé souvislosti. Jelikož Bůh křesťanů je jako trojosobový věčně sám v sobě dialogický, křesťané dnes vytrvale usilují o dialog s druhými, mezi něž patří i muslimové. Monologický Bůh ale takovou pohnutku k dialogu nepředstavuje, a proto se nesmíme divit, že muslimové jsou v této věci naladěni na jinou strunu. Křesťanský obraz Boha nás vede k tomu, abychom odlišnost neničili a abychom na druhých spravedlivě vnímali to pozitivní. Známe některé texty z oblasti islámské teologie a nikde jsme tam nenalezli podobně pozitivní hod nocení křesťanství ze strany muslimů, jakým je výše citovaný text II. vatikánského koncilu. Velmi často tam ale nacházíme tvrzení, že křesťané jsou modloslužebníci. Jestliže my křesťané tvrdíme, že i ti, kdo vyznávají islám, mohou dojít spásy díky milosrdenství Trojjediného, tedy skrze Ježíše Krista a díky působení Ducha Svatého, byť si to oni sami neuvědomují, žádné podobné tvrzení o křesťanech jsme u muslimů neshledali, což neznamená, že nic takového se někde nemůže vyskytovat, rozhodně to ale není převládající mínění. Problém tkví v tom, že v oblasti islámu neexistuje žádná ústřední autorita, kterou bychom mohli vnímat jako směrodatnou při vyjadřování toho, co je pro muslimy závazné. Určitou výjimkou, potvrzující vyřčené pravidlo, by mohlo být postavení a autorita íránských imámů v šíʼitské formě islámu, k níž se hlásí asi 15 procent z celkového počtu

STUDIE; ROZHOVOR vyznavačů Koránu. Knihy muslimských učenců jsou tedy v zásadě více méně jejich soukromým výkladem, a těch je velmi mnoho, a proto není snadné se v tomto množství knih a názorových proudů orientovat. K tomu, co jsme právě řekli, je třeba upřímně podotknout, že křesťanská teologie v minulosti nedokázala vždy dostatečně přesvědčivě lidem ukazovat na tajemství Trojice jako vzor dialogu. Mnoho věřících vlastní víru v Trojjediného nemělo a nemá dostatečně promyšlenou, a proto snadno upadají do myšlenkových stereotypů, které zralému křesťanství nečiní zadost. Ke kultivaci našich schopností vést dialog jistě přispěla

také filosofie. Z reflexe destruktivních důsledků evropských náboženských válek 17. století vzešla idea náboženské tolerance. Zároveň je ale třeba podotknout, že mezináboženský dialog není jen intelektuální záležitost, protože ve hře je bytostné životní přesvědčení zúčastněných. Literatura ke konzultaci: Jednotlivé položky řadíme podle autority dokumentu, pokud je totožná, podle data vydání. II. vatikánský koncil, Nostra aetate, in Dokumenty II. vatikánského koncilu, český překlad – Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří 1995, s. 549-556.

Jan Pavel II., Redemptoris missio, encyklika ze dne 7. 12 1990, český překlad – Zvon: Praha 1994. Kongregace pro nauku víry, List biskupům katolické církve o některých aspektech křesťanské meditace (Orationis formas ze dne 15. 10. 1989), in Mezinárodní teologická komise, Křesťanství a ostatní náboženství, český překlad – Krystal OP: Praha 1999, s. 65-82. Kongregace pro nauku víry, Dominus Iesus, deklarace o jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista, český překlad - Sekretariát ČBK: Praha 2000. Mezinárodní teologická komise, Křesťanství a ostatní náboženství, český překlad - Krystal OP: Praha 1999,

29

s. 16-64. (Nejde o magisterium, autorita dokumentu je odborná, nicméně je zajištěna nerozpornost se stanoviskem učitelského úřadu). Martin Cajthaml a kolektiv autorů Kolektiv autorů v abecedním pořadí: M. CAJTHAML, P. DVOŘÁK, D. HEIDER, E. KRUMPOLC, T. MACHULA, D. D. NOVOTNÝ, C. V. POSPÍŠIL, J. ŠTĚPÁN, J. VOGEL, J. VOKOUN (Členové autorského týmu jsou doktoři, docenti, profesoři filosofie a teologie na CMTF UP, FF UP, TF JU, HTF UK, KTF UK)

ROZHOVOR Psaní je pro mě forma terapie, říká Jan Lipšanský Povídání s Janem Lipšanským vznikalo původně na pokračování. Virtuálně jsme se potkali před třemi lety na stránkách databazeknih.cz díky společnému nadšení pro autorovu knihu Deník Václava II. Naše dopisování se rozšiřovalo na nejrůznější témata a postupně zahrnovalo další knihy, víru i život na rodičovské dovolené, což je ostatně z následujících řádků patrné.

psal. A i během psaní zjišťoval nové údaje a musel text upravovat. Nevěřila bys, jak je vidění Václava II. u nás ovlivněno Palackým, který ho jako krále neměl rád, protože spolupracoval s Němci, a obrozenec Palacký neměl Němce tak nějak rád. Mne na osobnosti Václava II. zaujalo právě to, že jako dvanáctiletý kluk bez matky, někde mimo domov, bez lásky, musel vyspět. Kladly se na něho určité nároky a on v tom chudák lavíruje, protože je jasné, že musí být i král. Ta několikaletá práce je znát. A ano, osobnost Václava mě fascinovala i z důvodů, které uvádíš. Opuštěn matkou v cizím prostředí, to je převeliká nadílka do života, a tím i nucen předčasně dospět.

Jan Lipšanský (*1968 v Brně) vystudoval pražskou FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. V letech 1995–1997 dělal PR v České televizi. Pracoval a externě stále pracuje v reklamě (Mark/BBDO, JWT aj.). Jako redaktor dělal ve Večerníku Praha, časopise Kino, PC World, DiViDi, externě v Katolickém týdeníku. Píše pro internetové magazíny (Tiscali, Filmpub, Christnet atd.) a externě pro časopis Čtyřlístek Příběhy ze zoo. Jeho samostatné knihy: Smrt odpadlého bratra (2005), Na obranu katolíků (2008), Mrtví mohou tancovat (2008), Tři minipřípady Jacka Linného (2009), Deník Václava II. (2009), Smrt odpadlého bratra/Jediný den té zimy padal sníh (2009), Český film 1990–2007 (2009), Dita měla svátek / Napoleon ze Šlapanic (2010), Mrtvá z letiště (2011), Kdo zabil Elvise Presleyho? (2012), Brianova cesta (2013), Pražská nokturna (2014), Oficiální tisková zpráva z orbitální stanice (2014), Pražská nokturna (2015). Webové stránky: www.lipsansky.com

Hned na úvod se zeptám na tvou nejúspěšnější knihu Deník Václava II., kterou jsem nedávno čtenářům Týneckých listů doporučovala v rubrice Čtenářský deník. Jak vzpomínáš na práci na této knize? K Deníku Václava II. jsem sháněl podklady dva roky a dva roky ho

Co pro tebe znamená zpětná vazba? Píšu si pro radost, o to víc jsem pak rád, když se najde někdo, komu se líbí, co jsem napsal, nebo dokonce chápe, co jsem tím chtěl říct. Člověk pak nemá pocit, že ty knihy pak tak nějak visí ve vzduchoprázdnu, ale má aspoň nějakou odezvu. A každá taková odezva - i negativní - dává pak při psaní i určitou vazbu směrem ke čtenáři. Protože si pak říkám - četl bych to sám, kdybych nebyl autorem? Chtěl bych spíše kratší text, nebo tlustospis? A tak podobně. Co pro tebe psaní znamená? Většinou si to píšu pro sebe, jako jistou formu psychoterapie. Ve Václavovi II. jsem viděl sebe samotného ve věku dvanácti let, nepochopeného okolím, ale i rodiči, kteří oba mají jen vystudovanou šestitřídku obecné školy, a já aspiroval na gympl a pak na vejšku. Bylo to takové jisté odcizení, i když oba rodiče mám moc rád, ale tady mi při nejlepší vůli nikdy pomoct nemohli, na vše jsem si musel přijít sám. A jak si tě našla témata dalších knih, které jsi napsal? Detektivky jsou pro mne oddychem. Mají pevnou a jasnou strukturu, která se musí dodržet, takže mne baví si s žánrem trochu pohrávat a spíše přes ten detektivní příběh popsat místa, která mne zajímají, a podobně i lidi, které jsem potkal a zaujali mne. U každé knížky bych mohl říct, proč a jak vznikla. Například cestou

do práce mne u zastávky Střešovická vozovna napadlo, že v dnešní den má svátek Dita. Z Brna znám herečku Ditu Kaplanovou. Řekl jsem si, že by z toho byl zajímavý příběh, kdy nějaká herečka v den svého svátku přijde na zkoušku do brněnského divadla a někdo ji zavraždí. Nakonec z toho vznikla detektivka z divadelního prostředí Dita měla svátek. No a pak jsou věci, které mne trápí a nad nimiž přemýšlím, a ta témata pak zpracuju nejlépe ve sci-fi podobě, protože tam se dá s realitou mírně pracovat, aby to ozvláštnilo příběh a mohl jsem vyjádřit myšlenku. Třeba v Mrtvé z letiště se snažím k teorii mnoha paralelních světů, s níž nedávno přišli vědci, přijít s protipohledem, že totiž může být paralelních světů jen pár, ale mohou se prolínat nebo na sebe navazovat, chvílemi jít stejnou cestou, nebo se sejít ve stejných styčných bodech. Je něco, co bys chtěl zpětně změnit? Překlepy a stylistické chyby. Nerad po sobě knížky čtu, co jsem chtěl říct, je venku. A už mne to vlastně nezajímá. Ale Václav II. byla srdcovka, i téma samo vyžadovalo již zmíněnou pečlivou přípravu. I text samotný jsem při psaní korigoval a opravoval o nově zjištěné věci. Vadí mi, že není kdy ty knížky vypilovat, ale je to jen moje hobby, neživí mne to a prioritně se věnuji rodině a práci. Na čem teď pracuješ? Teď nedávno mi vyšla na Amazonu sbírka povídek Pražská nokturna něco jako romaneta, ale z moderní doby. Občas tam je nějaký záhadný prvek, občas je to spíše o atmosféře a pocitu. Tady je jedna z těch povídek k přečtení na webu: http://www. spisovatelskenoviny.com/news/janlipsansky-zbraslavska-skala/. V lednu jsem dopsal Calella na konci sezóny - o muži, který se cestou na tiskovou konferenci zastaví ve španělském přímořském městečku a překvapivě tam opět potká svoji první lásku. Prožijí bláznivou noc cestováním, ale druhý den se mu zase ztratí. Příběh je ale komplikovanější a roli v něm hrají i allojas, vodní víly ze španělských legend. Pak mám rozepsané Putování konvertity o tom, jak můj život ovlivňovaly různé církve. Babička, u které

jsem při studiích bydlel v Praze, byla baptistka, v Brně byl zase můj kamarád adventista s. d. Nebo jsem se na gymplu zamiloval do holky, z níž se vyklubala jehovistka. Takže trochu z nadhledu tahleta setkání. Jaká byla tvá cesta k víře? Jak víra ovlivnila tvůj život? Víru jsem si našel v životě postupně na základě několika náhod, které se mi s odstupem nezdály jako náhody. Jinak si myslím, že ať je kdo chce v jaké chce církvi, tak je víra vždycky osobní a každý má nějakou svoji cestu, proč uvěřil. Nemám rád ty nedělní návštěvníky kostela, co si na věřící jen hrají, a přitom se jen přišli ukázat. A na druhou stranu mám zkušenost, že spousta lidí, co mi říká, že v Boha nevěří, se chová, jako by věřící byli, mají prostě svědomí. A hlavně jsem si uvědomil až časem, že člověk musí neustále pracovat na sobě. Všechna ta znamení, jichž se ti dostane, jsou zde proto, aby ses zamyslela nad sebou, svým životem, prioritami i svými negativními stránkami, a pracovala na tom. A je to neustálý proces. Uděláš krok po schodu nahoru, pak druhý, ale konec schodiště je v nedohlednu. Pak někdy o schod spadneš, hledáš se, ale už ten schod máš osahaný, tak se dá jít dál rychleji. V souvislosti s vírou si vždy vzpomenu na Libušku Šafránkovou, já byl do ní kdysi zamilovaný a o pár let později jsem jí jako pošťák nosil poštu a trávili jsme hodně času diskuzemi o současném světě - a víře, protože je věřící. Někdy se v životě dějí stejně zvláštní věci. (smích) Co ti momentálně dělá radost v osobním a co v pracovním životě? V současné době si užívám svých dvou synů, s nimiž nejraději jezdím na poznávací výpravy po České republice. A co se práce týče, koncem loňského roku vyšla v USA na Floridě v nakladatelství Sharpless House kniha Prague Mysteries (dá se koupit na Amazonu), kde je výběr povídek českých autorů o Praze a jejích tajuplných místech. Povídky jsou přeloženy do angličtiny a mezi Karlem Čapkem, Juliem Zeyerem, Jakubem Arbesem, Janem Nerudou či Franzem Kafkou mám jednu přeloženou povídku i já. Ptala se Kamila Grmolenská

30

TEXTY

Všechno je jenom dvakrát (ukázka z chystaného stejnojmenného románu Michala Přibáně)

1 Je čtvrtek, dvacátého třetího června dva tisíce pět. Počkám, až autobus zastaví, do kapes nastrkám vše, co po mně zůstalo na sedadle, a vystoupím. Pak se rozhlédnu a nadechnu. Stromy, řeka. Auta, autobusy. Ten vzduch znám. Jsem tu správně. 2 Mnoha kouzlům toho vždy napjatě očekávaného dne jsem sice dávno odvykl, ovšem některá jsem si zase snadno a rychle vybavil. Třeba právě cestování autobusem. Tenkrát to jinak nešlo: naši auto neměli, a i když jsem si už skoro dospělý párkrát přisedl do Vojtova prvního trabanta, vzpomínky na šestihodinovou cestu autobusem ze Závětří do Lhotky se všemi zastávkami a nádražími mám zřejmě navždy pod kůží. Proto jsem ani moc dlouho nepřemýšlel, jestli k povaze dnešní akce patří autobus opravdu nevyhnutelně. Patří. Leccos se však od mých dětských let změnilo. Cesta trvala jen pět hodin a deset minut (žijeme rychleji). Přestávka ve Svitavách po osmdesáti minutách jízdy byla zrušena. Přestávka v Hradci zůstala zachována, ale pánské záchody v nádražní hale si během času vyměnily místo s dámskými (žijeme dobu, kdy nic není na svém místě). Zrušen byl staletý dřevěný most přes Labe u Dvora Králové (‚Ten už se příští rok nutně musí propadnout,‘ říkával táta, kdykoli jsme ho na zpáteční cestě zdolali); zmizel beze stopy a byl nahrazen betonem bez poezie. Ale přežije-li sto let a přežije-li jako jediný, možná se sem to ztracené kouzlo vrátí, říkám si. Poslední kilometry před Lhotkou už všichni neklidně poposedáváme. Před každou zatáčkou se nejméně jeden z nás zeptá, jestli už je to ta poslední, a ačkoli všechny maminky vrtí hlavou, uvěříme jim až v příští zatáčce. Někteří vstáváme ze sedadel, nemůžeme dosedět, a rychle si balíme miniaturní batůžky. Na nádraží už totiž určitě čeká gazík, ten náš, v něm sedí Franta, a jakmile autobus zastaví, Franta vystoupí, jednoho po druhém nás přivítá a potom naloží všechny kufry, batohy

a někdy také dědečky a babičky, kteří na chatu jezdí, protože ještě žijí. Jenže dnes už dědečci a babičky nežijí, ostatně i rodiče nám pomalu odcházejí, a ten gaz tu taky nestojí. Frantu odnesl čas, ovšemže by mě zajímalo kam, ale nikdy jsem se to nepokusil zjistit. Nestojí tu žádný gaz a žádný z mých spolucestujících se také žádného nedožaduje. Stojí tu taxík, ale ani o něj nemá nikdo zájem. Přijelo nás pár a všichni docela nalehko. Krosnu vezu jediný. Táta vytahuje z útrob autobusu jeden kufr za druhým, Franta neznatelně kroutí hlavou, ale naši to nevidí, loví další kufry, já klidně pojedu dvakrát, říká Franta, do gazu se kromě něj už nikdo živý nevejde, musíme ty tři nebo dva kilometry odšlapat pěšky, tři po nové panelové silnici pro snoby, anebo dva po staré lesní cestě, strmé, ale kratší, strmé, ale krásné. Jsme smutní, protože nikdo z nás se gazem běžně nevozí, ale taky jsme veselí, protože víme, že nás po cestě rodiče nebudou zdržovat, a že tedy jako první vpadneme do pokojů, které jsou nám protentokrát přiděleny. První zjistíme, jestli přijeli nějací sympatičtí Pražáci, první zjistíme, co je dnes k obědu, první se nadechneme Karlovy boudy. „Jednou tady bude jezdit lanovka,“ uklidňuje mě maminka, protože si myslí, že se na ten výstup netěším. „Až v celou,“ říká neochotně lanovkář. Stojím na dolní stanici sám, pochopitelně, vždyť je teprve čtvrt pryč. Jsem trochu neklidný, protože nevím, jestli mě na Karlovce ubytují už dnes, když celá akce začíná až zítra. A taky bych se měl někde naobědvat. Na chatě se pro neubytované nevařilo, pokud si vzpomínám, ale zrovna mě snad přece z Karlovy boudy nikdo nevyhodí. Krosna na zádech není tak těžká, a protože ani tehdy zde žádná lanovka nejezdila, obejdu se i tentokrát. Procházím horským městečkem, obhlížím nové objekty a firemní štíty, z umakartové cukrárny je směnárna, ale mají zavřeno, a to zřejmě docela dlouho, protože okna už nějaký čas nikdo neumyl. Na obchodním domě Budoucnost je napsáno Hotel Diplomat, což mě trošku mrzí, ale zase je to mnohem lepší, než když zde toho léta, kdy jsem tu byl naposled, visela bizarní cedule Vietnamská provozovna. Na Dolské boudě, kam jsme kdysi proti maminčině vůli chodili s tátou a bráchou na párek a na džus, visí billboard s nahatou holkou, která nás zve na striptýz každou druhou neděli. Dívka je ovšem na můj vkus příliš hubená a striptýz drahý, navíc je dnes čtvrtek a ne neděle, krosna už se mi taky nezdá tak lehká jako před chvílí, stojím na rozcestí a zavrhuji cestu pro snoby a mastňáky, volím cestu pro nedočkavé děti. Připadá mi sice poněkud zarostlejší než kdysi, ale když si dám pozor na větve v očích, vejdu se i s krosnou. Je to ta vůně, poznávám ji, vůně jehličí, kterou cítím jen tady, kombinovaná s vůní borůvčí a s vůní popelnic za Tabulovými boudami, které tuhle strmou cestu půlí. Příští vůní bude Karlovka. Jestliže jsme poslední zatáčku na

silnici před autobusovým nádražím vítali hlučnými bouřemi nadšení, poslední zatáčku na téhle pěší cestě každoročně provází mlčení a napětí. Tuto poslední zatáčku si nespleteme, protože tento sloup elektrického vedení vypadá úplně jinak než všechny ostatní, a my dobře víme, že až zdoláme toto poslední převýšení, naskytne se nám ten pohled, o kterém se nám několik posledních nocí zdálo. Karlovka, z komínu kouř, před chatou maminky, tatínci, sem tam staří či noví přátelé. Taky je zde provizorně zaparkovaný gaz, z něhož Franta pár kufrů vynosil, ale pak to vzdal, bylo jich přece jen hodně a on musel jít pomáhat Haně s roznášením obědů. Před chatou vidím Karolínu, moje desetileté srdce plesá, ohlížím se po Vojtovi, se kterým jsem se v autobuse hloupě domluvil, že hned odpoledne půjdeme do lesa (vymluvím se na naše, když budu chtít, tak mi to zakážou), Karolína přijela asi už ráno, protože Pražáci to mají blíž, mává nám, my taky máváme a právě v tu chvíli začínají prázdniny, na které budeme jednou vzpomínat. Jednou. Dnes. Právě teď. Než v polovině sedmdesátých postavili novou panelovou silnici pro snoby, musel gaz jezdit touto starou lesní cestou, která podle toho taky vypadala: strmá a kamenitá, ale široká a udržovaná. Dnes poskakuju z kamene na kámen přes dávno vyschlá koryta potoků, které se během let rozlily do neviditelné šíře, takže obzvláště bažinaté úseky cesty musím obcházet lesem, jindy naopak šlapu do seschlého borůvčí, kterému už je to jedno, jsem rychle unavený, a nakonec to nevydržím a vydávám se do ještě strmějšího kopce napříč lesem tam, kde bych mohl narazit na panelovou cestu. Občas o něco zakopnu, občas někam upadnu, ale přesto se nezadržitelně stávám snobem a mastňákem. Pak mezi stromy konečně zahlédnu panely a vyškrábu se na silnici. Rozhlédnu se a vidím, že přes cestu zpátky k městečku jenom pár metrů ode mě leží tři stromy, které žádný gaz ani taxík nemůže objet. To znamená, že jídlo a snobové se vozí jinudy. To znamená, že tady někde v minulých letech postavili ještě třetí cestu. Nejspíš asfaltovou. A pak udělám posledních pár kroků, abych viděl ten z komínu kouř, před chatou maminky, tatínky, sem tam některé staré či nové přátele, případně ten provizorně zaparkovaný gaz z minulého století, který dnes už jezdí jinou cestou, před chatou chci vidět Karolínu, chci, aby se smála jako tehdy a aby těch dvacet, třicet let škrtla, a ten gaz, nebo nějaký jemu podobný, tam opravdu stojí, přesně tak zrezivělý, jak jsem si přál a představoval, ale žádné maminky a žádní tatínkové, žádní přátelé, žádná Karolína, chata je zavřená, zamčená, nepřístupná. Stromy přes cestu jsou vysvětleny, nikdo neměl zájem je odstranit. Žádná třetí cesta neexistuje. Karlovka stojí, zjevně prázdná, střecha je místy nejen rezavá, ale zřejmě i děravá, kolem dokola přemnožený vysoký plevel. Starý boční vstup do chaty, který se

používal, když jsem byl malý, je zaházen nepřekonatelnou barikádou ze všeho, co se ani těm posledním nevešlo na valník, nový čelní vchod, který zprovoznili počátkem osmdesátých let, kdy už jsem byl mladý, je pobit třemi petlicemi a zajištěn třemi zámky, ale do přízemního okna hned vedle dveří stačí jen žduchnout, takže se do chaty přece jen dostanu. „Pojď si umýt ruce, Karolínko,“ volá z okna paní Procházková, „dneska je řízek, ten máš ráda,“ prozrazuje tajemství, které bych raději odhalil svým vlastním nosem. Karolína mi přestane mávat, vběhne do chaty, a mně nezbývá než za ní lézt oknem. Ale je to jen hra, řízek přece býval na přivítanou novým hostům k obědu každou neděli. Neděle byla dnem příjezdů, odjížděli jsme vždy v sobotu. Týdnu se říkalo turnus. Když jsem byl malý, jezdívali jsme na tři turnusy. Chata byla pokaždé plná až po střechu a ti, na které nevybyl ubytovací poukaz, čekávali do poslední chvíle doma u telefonu. A nevoněly tu jen nedělní řízky. Celá Karlova bouda byla plná vůní, které bych jinde hledal marně. Byly nenapodobitelné a nepadělatelné stejně jako vůně místního autobusového nádraží. Jako vůně Dolského potoka, jako vůně stromů kolem jeho koryta. Jako vůně kuchyně Horského hotelu (‚Na čem to tady proboha smaží,‘ jako bych mámu slyšel). Jako vůně okamžiku, kdy vstupuji do lesa a na rozcestí volím starou cestu. Jako nezapomenutelná vůně popelnic u Tabulových bud, kterou příznivý vítr roznáší po okolí a ze které snadno přečteme vzkaz: milé děti, už za pár minut konečně dojdete tam, kam od rána tolik spěcháte. A pak vůně Karlovy boudy, toho dřeva, laku, té kuchyně, těch saponátů, vůně stále pootevřených dveří k pánským záchodům (‚Kde máš chlape tu oj, že neumíš zavírat?‘ smál se Franta do mých nevinných uší), vůně pokoje, když ho poprvé otevřeme, vůně vody, když otočíme kohoutkem (‚Jak může nebejt pitná, když tak krásně voní?‘ diví se brácha). Vůně vlasů dvanáctileté, čtrnáctileté a nakonec osmnáctileté Karolíny. Prolezl jsem oknem a seskočil do haly. U jediného konferenčního stolku obklopeného čtyřmi bytelnými zelenými křesly se kdysi hrávaly karty a později Monopoly. Západoněmecký import, popřípadě vlastní výroba. Prodám Nerudovu za patnáct tisíc! Jedněmi dveřmi se vcházelo do Frantova bytu, do kterého jsem nikdy nevstoupil, jinými se scházelo do sklepa, kam jsem se sice jednou přes zákaz vypravil, ale první zkušenost stačila, aby mě podruhé nic takového už ani nenapadlo. Po levé ruce málo využívaný recepční stolek, na něm telefon. Nad telefonem deska s klíči od pokojů, dnes ovšemže prázdná. Po pravé ruce velké, těžké a částečně prosklené lítačky, jimiž jsme vcházeli do červené jídelny. V přímém směru další lítačky a za nimi druhá jídelna. Bílá. V bílé jsme snídali, obědvali a večeřeli. V červené se podávala káva, zmrzlina a rakvičky Hančiny výroby. A byla jediným místem na chatě, kde

TEXTY to kuřákům nikdo nezakazoval. Ano, na koncentrovanou kavárenskou vůni červené jídelny jsem málem zapomněl. Je to strašlivě dávno. Přede mnou dřevěné vrzavé schodiště, potažené, ale možná spíš porostlé levným zeleným kobercem. Jenomže dnes je vpravo, vlevo i přede mnou tma. Hledat vypínač asi nemá smysl, škrtnout sirkou nemůžu, protože žádnou nemám, oknem sice proniká nepatrné světlo, ale je to málo, pořád nevidím, co bych vidět chtěl. „Proč tady stojíš tak potmě, já rozsvítím, ne?“ slyším nedospělý hlas nedospělé Karolíny. A zní přirozeně, neopakovatelně, autenticky. Tuhle větu Karolína někdy musela vyslovit – jinak bych si přece nemohl vybavit její hlas tak přesně, i s tou intonací, s tou neuvěřitelnou pražáckou intonací. Otočím se, pochopitelně za mnou nikdo nestojí, přesto řeknu ‚Rozsviť!‘ a ani se nestydím, že mluvím s někým, kdo tu není. Rozsvítilo se. Konferenční stůl stojí na svém místě a kolem něho tři špinavá bytelná křesla (čtvrté chybí, však jsem si jeho torza všiml na barikádě před starým vchodem). Nikdo tu ovšem nehraje Monopoly. Uvědomil jsem si, že poprvé v životě jsem v této chatě sám. A pocítil jsem mírný strach. Úzkost, říká paní doktorka, ale já mám radši strach, ten totiž nezní jako diagnóza. Nevadí mi, že na mě může odkudkoli kdykoli cokoli spadnout, možná dokonce celá chata, ostatně kdo ví, jak dlouho tady nikdo nebyl a proč odtud ti poslední odjeli. Ale vadí mi, že jsem tu sám. Jsem na Karlovce a nemám kde spát, jsem na Karlovce a nemám co jíst. Jsem na Karlovce možná podvacáté, ale poprvé se o mě nikdo nepostará. Nebyl to dobrý nápad přijet dřív než ostatní. Ale mohl bych být poslední, kdo se zde ještě stihne ubytovat. Už bez ubytovacího poukazu (‚Letos vás dám do sedmnáctky, nevadí vám to?‘ povídá mámě do telefonu paní Padevětová; až dosud jsme skoro vždycky bydlívali v osmičce, která měla balkon, ale na ten se stejně v posledních letech nesmělo, takže nevadí, vezmeme i sedmnáctku), taky zřejmě zadarmo (‚Museli jsme upravit ceny, už je to osmnáct korun na noc‘), ale bohužel i bez snídaně, bez oběda, bez večeře. Bez rodičů. Bez přátel. Bez jejich rodičů. Bez všech autorit mého dětství, bez kterých se ovšem na Karlovce neobejdu. Sejdu zpátky do Lhotky a ubytuju se v kterémkoli hotelu. Ještě jednou jsem se nadechl. Všechny vůně byly iluze, nic než zatuchlinu už na Karlovce nikdy nikdo neucítí. Ještě že si je pamatuju. I vůni vlasů dvanáctileté, čtrnáctileté a nakonec osmnáctileté Karolíny, kterou zítra po mnoha letech zase uvidím. Stejně jako Vojtu, stejně jako Honzíka, jestli ho Yveta taky pozvala, stejně jako děti profesora Novotného, jejichž křestními jmény si nejsem úplně jist, stejně jako Aleše Buřivala, na kterého se ovšem těším ještě míň než kdysi. A stejně jako Yvetu, která to celé zorganizovala a možná doteď neví, že to zorganizovala blbě. Moje dávné kamarády zítra čeká překvapení: nejkrásnější místo na světě se proměnilo v neobyvatelnou tvrz, v níž se zastavil čas.

Skoro jsem se usmál. Právě to jsme si přece na Karlovce přáli vždy po tři týdny každého léta. Zastavit čas. Ale tenkrát, ne až dnes! Vzal jsem krosnu na záda a vyrazil zpět k městu. Karlova bouda je minulost, všechny její vůně jsou pryč. Cestovat sem bylo hloupé a pošetilé. Snad jen kdyby Karolíně zítra zase zavoněly vlasy. Jenže vím já, jak voní vlasy čtyřicetiletým holkám? Blížil jsem se k tomu sloupu elektrického vedení, který vypadá úplně jinak než všechny ostatní a u něhož jsme se cestou k autobusu v den odjezdu vždycky ohlíželi zpět k chatě, abychom se naposledy rozloučili s Karlovkou (neboť za první zatáčkou už vidět nebyla), a najednou jsem těsně za sebou uslyšel mužský hlas. „Vy nebudete na oběd, pane Urbánek?“ Otočil jsem se. Za mnou stál muž více než důchodového věku. Oči měl bdělé, ale tvář vrásčitou až běda. Jestli není tři sta let stár, musel mít těžký život. Znovu jsem se otočil kolem vlastní osy, ale podezření se potvrdilo. Mluvil na mě. „Máte pravdu,“ dodal, „když je takhle hezky, byla by škoda sedět v chatě.“ Nestačil jsem odpovědět ani na první otázku, ani na následující pánovy rozpaky vyjevené v té banální větě, která následovala. Normální by bylo vysvětlit mu, že se nejmenuju Urbánek, že se tady v okolí žádné obědy nepodávají, a jestli hledá cestu do Lhotky, má na výběr jen dvě možnosti. Starou a novou. Neřekl jsem ovšem nic. „Jen nechoďte daleko, k večeru přijdou bouřky, říkali ve zprávách,“ dokončil sám tento rozpačitý dialog, do něhož jsem nepřispěl než tichými projevy údivu. Pak udělal čelem vzad a vykročil směrem k opuštěné Karlovce. Mráz mi přešel nejen po zádech, ale i po nohách, a v chodidlech na chvíli setrval. Vždyť já toho chlapa znám! Když jsem byl děcko, jezdíval na Karlovku se svým bratrem, vypadali jako dvojčata (aspoň se nám to tehdy zdálo), jedno starší a druhé o mnoho let mladší. Jeho jméno jsem dávno zapomněl, a jak je možné, že ještě žije a cestuje po horách, mi taky není jasné. Vždyť mu už opravdu musí být skoro sto let, i kdyby byl to mladší dvojče… A co tady vůbec dělá? Proč po mně chce, abych se navečer vracel do chalupy, ve které mi večeři určitě nenabídnou? A s kýmpak si mě ve své stařecké hlavě popletl? Raději jsem mu co nejrychleji řekl nashledanou a vydal jsem se zpátky do Lhotky, samozřejmě po panelové, která už dávno není nová, i když jsme jí tak vždycky říkali. Po cestě pro snoby a mastňáky. Netušil jsem, že právě v tu chvíli se začal odvíjet příběh, na jehož konci si nebudu jist svým stářím ani svým mládím, přítomností ani minulostí, a dokonce ani životem a smrtí svých blízkých. Teprve se blížila chvíle, kdy jsem měl pochopit, že ačkoli vždy a za všech okolností stojím oběma nohama pevně na zemi, nikdy spolehlivě nepoznám, jestli se planeta točí zrovna po směru, nebo proti směru hodinových ručiček. Pokud vás ukázka zaujala, vězte, že je to román o deziluzi, o melancholii, o hledání prvních lásek a zejména

o vzpomínkách, o donášení estébákům a o relativitě všeho, tzn. i o relativitě času. Je to konečně zase plnohodnotný román bez autobiografických berliček, kterých je v české literatuře poslední roky jako plevelu. Fikce se vším všudy, ale jsou v tom věci samozřejmě odposlechnuté, zažité i převzaté. Hlavní hrdina se konfrontuje s otcovým deníkem, ale ten vnímá dobu pochopitelně jinak než malý kluk. A to je jedna

31

z rovin - co bylo pravdou a co ne, v normalizaci, jak probíhala listopadová revoluce a jak se k tomu vztahuje už stárnoucí vypravěč. Celé je to na ploše od konce šedesátých do poloviny „nultých“ let, a v mnohém by se dalo říct, že je to generační román dnešních padesátníků. Ale netýká se jen jich... Michal Jareš

Aforismy pro chytré a chytřejší, ale i pro vás Jan Sobotka Přátelé, kupujte si mé knihy, uděláte mi radost. Možná i sobě. O charakterech a morálce Máme dobré srdce, ale naštěstí nic na rozdávání. Prvním projevem úpadku morálky bylo zavedení fíkových listů, druhým jejich odstranění. Nesuďme bližní podle sebe, aby to pro ně nevyznělo příliš příznivě. Pomocnou ruku vám neposkytnu. Nepodařilo se mi ji sehnat. Lidé se rádi chlubí cizím peřím. Solidnější z nich si dají práci s jeho přebarvením. Všechno zlé je pro někoho dobré. Je to dvojnásobně hodný člověk. Pomáhá potřebným a je tolerantní k těm, kteří je do bídy přivedli. Nejvyšším stupněm upřímnosti je netajit se svou neschopností. Zlu zásadně neustupuji. To se s ním raději spojím. Poctivec nám sice nic neukradne, ale taky neukradne nic pro nás. Podával jsem jim ruku, ale ze zvyku mi dávali pac. Máme s ním ty nejlepší zkušenosti. Vždy se dá napálit. Proč jsem ho nakopl? Přál si vědět, co si o něm doopravdy myslím. Soudu dějin není proč se bát, neboť nám na rozdíl od toho okresního nemůže uložit ani podmínku. Svědomí mě nehryže. V mém věku je na tom se zuby jako já. Lidem pomáhám, ovšem některým bych přispěl výhradně na jejich náhrobek. Lidé si dokážou poručit, ale zdaleka ne všichni se uposlechnou. Ryba a host třetí den smrdí. Ryba se vyhazuje snadněji. Spojí-li se slabí, sčítají se jejich síly, ale násobí se jejich slabosti. S úmrtími pamětníků našich hříchů se ulevuje našemu svědomí. Dbáme na svou čest, abychom měli v nouzi co prodat. Proč si zachraňuji svou vlastní kůži? Protože vlast žádnou kůži nemá. Chcete-li přijít rovnýma nohama do nebe, nesmíte dělat skrčky.

32

REPORTÁŽ

REPORTÁŽ Trnkovi: Potomci proslulého výtvarníka se sešli v Zahradě Sloni z Trnkovy knížky Zahrada prováděli na loňské plzeňské i letošní pražské výstavě (o druhé jsem referoval v březnových Týneckých listech) nejrůznější lotroviny. Redaktorka Hospodářský novin, resp. přílohy EGO a kamarádka z vysokoškolských studií Irena Jirků na základě té první konané u příležitosti 103 let od narození Jiřího Trnky (19121969) napsala reportáž, kterou laskavě poskytla i čtenářům Týneckých listů. Petr Hanuška Vnuk a syn posunuli dílo Jiřího Trnky do další dimenze Trnkovy knížky jsem si v dětství moc neprohlížel, jeho obrázky mě děsily. To říká Matyáš Trnka. Nikdy nepoužije slovo děda, když o Jiřím Trnkovi mluví, ale pak s úsměvem připouští,

že talent po něm přece jen zdědil. Stejně jako jeho otec Jan, tety Klára, Zuzana a Helena, strýc Jiří, sestřenice Tereza... Klan Trnkových, mohu-li je tak nazvat, má daleko do klasické české rodiny, každopádně je zajímavý a výjimečný. Zcela výjimečně se také Trnkovi sešli na konci února roku 2015 při plzeňské vernisáži výstavy Zahrada 2. Vy darebáci! Nevědět, že se jmenuje Trnka, asi by mi to nedošlo. I když - něco ve tváři, snad linie obočí či barva očí, odkazuje na podobu, již posléze objevuji ve tvářích ostatních. Matyáš Trnka poslední měsíce a týdny žil jen výstavou, která měla připomenout 103. narozeniny jeho dědy. „Nedovedete si představit, jak

byl Trnka pracovitý, kolik toho namaloval, kolik knížek ilustroval, loutek udělal, filmů natočil. Táta se do jeho díla úplně ponořil, vlastně nedělal několik let nic jiného - tu první výstavu, kde je představena celá Trnkova tvorba, filmová i výtvarná, sestavil sám. Do téhle druhé, hravé, jsme se pustili společně. Musím říct, že pro mě to bylo objevování,“ vysvětluje, když mě těsně před vernisáží provází expozicí. Jsme v zahradě, vzpomínáte na tu knížku? A tak jako těch pět malých kluků právě otevíráme branku. „Vrzúúúúúúúúúú,“ udělá. Zahrada je zarostlá, všude spousta vysoké trávy, tamhle u keře stojí kamenný trpaslík - a kde je kocour? „To jsem vás vylekal, vy darebáci, checheche chichichi!“ A už za námi peláší a nadává, jak ten krásně nadává, když nás honí na červené tříkolce. Sedneme honem na druhou a šlápneme do pedálů... Ne, kdepak, tahle honička se v knížce nekoná, na koloběžce mezi řádky jezdí jen starý navztekaný kocour. Koho napadlo ten známý Trnkův obraz rozvinout? Matyáš dokázal díky počítačům pověstnou zahradu oživit a rozhýbat, takže psi štěkají do taktu, sloni tropí hlouposti, trpaslík běhá mezi záhonky, ale o původnost nápadů se nepře. „S tátou jsme si na začátku řekli, že neděláme repliku, ale vytváříme další dimenzi, tedy Zahradu 2. Nápady jsou půl na půl. Hezké bylo, že některé nás napadly úplně stejné a ve stejnou chvíli. Asi na tom něco bude, že jsme ze stejného těsta.“ Matyášovi je pětatřicet, narodil se dvanáct let po smrti Jiřího Trnky a zmíněnou Zahradu, jednu z nejslavnějších dědových knížek, jako malý nikdy nečetl. Miloval ji ale v audioverzi a v podání Karla Högera. Matyášův otec, šestapadesátiletý Jan Trnka, měl - jako poslední Trnkovo dítě - naopak to privilegium, že v Zahradě doslova vyrůstal. „Tatínek mi ji nečetl, to by byla nuda. Vymý-

šlel si ji a vyprávěl mi to, až vznikla knížka. Jsem jediný člověk na světě, který zná postavy ze Zahrady, které se nakonec do knihy nedostaly,“ směje se - a prchá před mými dalšími dotazy někam do bezu, soudím, že k velrybě. Do zahájení výstavy zbývá hodina a já vím, že napsat o „dynastii Trnků“ nebude zrovna jednoduché. Není rodina jako rodina Ještě než jsem vyrazila do Plzně, měla jsem pochopit, že potkat všechny Trnkovy na jednom místě a v jednom čase je nemožné. A pořídit „rodinnou fotografii“? Nesmysl. Trnkových je moc. To za prvé. Málokdo ví, že Jiří Trnka měl pět dětí. A dnes tedy má deset vnoučat, šestnáct pravnoučat a jednu prapravnučku, přičemž musíme do „klanu“ přičíst ještě všechny manžele, manželky, přítelkyně...

Za druhé - nejsou jedna rodina. Jiří Trnka měl dvě manželky a dvě rodiny se poté, co v pouhých 57 letech zemřel, nestýkaly. Děti se viděly poprvé až při dědickém řízení v roce 1969 a cestu k sobě nacházely pomalu a postupně. A za třetí - všichni Trnkovi, ať už z první, či druhé rodiny, se zdají být velmi zaměstnaní, hodně kreativní, přitom plaší a netoužící po popularitě. Tváří v tvář těmto okolnostem mi nezbývá než obejít více adres a míst. Se Zuzanou Ceplovou a Helenou Trösterovou se scházím v kavárně na

REPORTÁŽ pražském Tylově náměstí. Stačí pár vět a se dvěma elegantními dámami se ocitám o osmdesát, vlastně o sto let zpět. „Tatínkův otec byl moc šikovný plzeňský klempíř, ale z první světové války se vrátil jako jiný člověk. Od té doby rodina dřela nouzi, živila ji babička švadlena. Byla to ale umanutá ženská, prosadila si, aby kluci mohli studovat. Rudolf šel na techniku, Jiří na pražskou UMPRUM. V tomhle rozhodnutí ho jistě ovlivnil Josef Skupa, který ho učil na reálce kreslení. To bylo pro tatínka osudové setkání, vždyť si - stejně jako Skupa celý život sám vyráběl loutky. Na přijímačky do Prahy jich vezl celý kufr, tam ho otevřel, a už se víc neptali. Na studiích si přivydělával také tím, že dělal střihy na chlupaté hračky pro firmu Hamiro v Rokycanech, a posléze založil loutkové divadlo. Než přišly první filmy, kreslil také do novin a spolupracoval s nakladatelstvím Melantrich. Tam byl na začátku války osvícený ředitel, který chtěl knižní tvorbě dodat na uměleckých kvalitách, což se s otcem bohatě naplnilo. Ilustroval nejméně padesát knížek," vypráví Zuzana Ceplová. Nejstarší dcera Jiřího Trnky se narodila v roce 1938 a rané dětství prožila v pražských Košířích, v takzvané vile Turbová, kam se Jiří Trnka se svou ženou Helenou a dětmi na začátku války přestěhoval. „Pro mě a bratra to byl ráj, tajemný dům se zahradou a tatínkovým ateliérem. Chodila tam spousta lidí, třeba nějaký pan Hrubín, který nemohl za protektorátu publikovat, a tak si přivydělával dětskými veršíčky. Vezmi žlutou tužku, namaluj mi hrušku přečetl třeba tatínek a já jsem to namalovala. A on pak ještě vyvedl tu hrušku lépe. Měl v ateliéru ohromnou škatuli barevných pastelek, říkali jsme jim tátovky." Paní Ceplová je ta malá Zuzanka, která objevuje svět (knížku sepsala její matka a ilustroval otec), a také holčička z reklam na vinylové desky. „Byla jsem široko daleko jediné dítě, a tak mě tatínek využíval i při práci pro firmy. Nebylo mu ještě ani třicet, a přitom už také ilustroval Broučky a další pohádky.“ V domě č. p. 6 v Jinonické ulici Jiří Trnka celé dny a noci kreslil a s ním obě starší děti, nakonec se ale rozhodly pro jiné profese. Zuzana vystudovala bohemistiku a rusistiku na filozofické fakultě, Jiří zvolil architekturu. „Bratr byl z nás nejnadanější. Pracoval roky ve firmě zabývající se pozemními stavbami, takže jeho jméno nebylo tolik vidět, ale je třeba spoluautorem projektu Strahovského tunelu nebo stanice metra Hlavní nádraží,“ vysvětluje Helena Trösterová, třetí dcera Jiřího Trnky. Nakonec jen ona našla odvahu přihlásit se na UMPRUM. „Šla jsem tam z trucu! Nebyla jsem určitě nejmilovanější dítě, narodila jsem se jako poslední a v manželství, které už se dostávalo do potíží. Ale když mi pak táta stále opakoval, že tohle řemeslo není pro ženské, že se mu musí člověk stoprocentně oddat a makat a makat a nemůže se třeba věnovat rodině, naštvala jsem se. Možná v tom sehrál svou roli i fakt, že jsem viděla doma maminku, která byla otcova spolužačka, stejně nadaná a šikovná jako on, ale talent prostě obětovala pro něho a pro děti. Chtěla jsem mu dokázat, že to jde i jinak. Studovala jsem u profesora Muziky, myslím, že

úspěšně, ale nakonec měl samozřejmě tatínek pravdu. Zemřel těsně před mou promocí, já zůstala sama s matkou, která se najednou ocitla zcela bez prostředků, a tak jsem se rozhodla, že si najdu zaměstnání. Další roky jsem pracovala v Lidové demokracii, nejprve jako výtvarná redaktorka, pak jsem vedla novinovou přílohu - až do roku 1990, do neslavného konce těch novin. Poté jsem našla práci v televizi.“ Dcery Jiřího Trnky potkal stejný osud v podobě profese (Zuzana Ceplová byla redaktorkou nakladatelství Albatros) i životních partnerů. Obě si vzaly právníky, navíc dva kamarády ze studií. Helena se provdala za Petra Tröstera, jenž dnes přednáší na pražské právnické fakultě a v Bankovním institutu, Zuzana se stala manželkou Vojtěcha Cepla. Ten došel všeobecného uznání zvláště po roce 1989, kdy byl jmenován soudcem Ústavního soudu ČR a podílel se na nové ústavě. Ti dva pánové přinesli do kumštýřské rodiny Trnkových zcela nový element. V právnické kariéře pokračuje dnes i jeden ze synů Ceplových a práva studuje i jeho dcera. Naopak jedna z dcer Trösterových uplatnila zděděný talent při studiu výtvarné výchovy na pedagogické fakultě.

„Bratr Jiří byl sice povoláním architekt, ale jinak to byl celý náš táta. Ve všem se mu podobal - na chalupě třeba vyráběl po celý život loutky. Stejně jako táta pracoval vždy na sto procent a nikdy se nešetřil. A také umřel zbytečně brzo,“ vzpomíná na zesnulého bratra Zuzana. Ze tří dětí Jiřího Trnky mladšího má výtvarné nadání přinejmenším dcera Helena, která je designérkou a společně se svou matkou zařizuje interiéry. Zelený domek na Kampě „Tatínek byl středem naší rodiny, i když ta se vlastně rozpadla už v roce 1949. My děti jsme to ale nevěděly, rodiče se domluvili, že nám to neřeknou. Maminka se o nás starala, jako by se nic nestalo, tatínek

pravidelně přicházel. Když náhodou týden nebyl doma, nepřišlo nám to divné, protože vždycky, když dělal na filmu, ve studiu obvykle přespával. Když jsme se až po deseti letech dozvěděli, že má ještě jednu rodinu na Kampě, byl to šok. Celá Praha to věděla, jen my ne.“ Stojím u zahradní branky v pražské Podbabě a myslím na to, co mi vyprávěly dvě starší dcery Jiřího Trnky. S úsměvem, bez hořkosti. Jiří Trnka byl disciplinovaný v tvorbě, náročný na sebe i spolupracovníky ve filmových studiích, nesmlouvavý v uměleckých postojích, ale v soukromí neklidná duše. „Své ženy opouštěl, ale děti nikoliv,“ zdůrazňují jeho potomci. Zvoním na zvonek jeho třetí dcery Kláry. Narodila se v roce 1949 v oné druhé rodině, vyrostla s mladším bratrem Janem v pověstném zeleném domečku na Malé Straně. Jiří Trnka ho koupil v dezolátním stavu od církve na začátku 60. let, opravil ho a žil tady se svou druhou rodinou a v těsné blízkosti přítele Jana Wericha. „Byl to nádherný kout Prahy, krásné dětství. Tatínek měl dar, že dovedl v každém dítěti vzbudit dojem, že právě jej miluje nejvíce. Alespoň já jsem nikdy nepochybovala. Snad jen Jan ho musel po-

strádat. Byl ještě malý, když tatínek umřel,“ říká Klára, která stejně jako její bratr vystudovala UMPRUM a jako on se stále věnuje výtvarné tvorbě. Z Kampy se v 90. letech odstěhovala do půvabně omšelého starobylého domu v Podbabě, kde dnes - obklopeni jejími obrázky, obrázky Jiřího Trnky a také bandou psů - vyrůstají její vnuci. Klára Trnková je tvůrčí v mnoha směrech, maluje, dělá koláže, píše, navrhuje divadelní výpravy. Několik let podnikala a zařizovala společně se ženou Jiřího Trnky mladšího interiéry, posléze založila s dcerou Terezou, která má grafickou školu, nakladatelství Studio trnka. „Je to radostná práce, škoda že ten nápad nepřišel dříve,“ podotýká.

33

„Zařizování interiérů nám postupně přerostlo přes hlavu, bylo to neustálé dohadování se zaměstnanci, s firmami, na kterých jsme byli závislí, se švadlenami. Teď jsme s Terezou nezávislé, všechno si děláme samy a spolupracujeme jen s tiskárnami, které jsou v téhle zemi snad jedinými seriózními podniky, kde se dbá na kvalitu, dodržují se termíny a dohody.“ Produkce nakladatelství z padesáti procent představuje knihy Klářina otce, z druhé poloviny její vlastní tvorbu. „Samozřejmě že mi fakt, že jsem Trnková, pomáhá. Především vnitřně. Je to můj motor. Když si vzpomenu na tatínka, na jeho pracovitost a nápady. Názorově, lidsky i výtvarně je to můj vzor.“ Čekám na kocoura Jsem zpátky v Plzni, honím se s kocourem, hraju na výstavě na štěkací klaviaturu... „Tohle ale není příběh, který napsal tatínek. Třeba pět kluků jsme z téhle zahrady vyloučili, místo nich přijdou návštěvníci,“ říká Jan Trnka a s vážnou tváří dodává, že trpaslík je mlčenlivý introvert, který celý život stojí mezi kopretinami a neběhá mezi záhony. „Běžte se podívat, o čem vlastně sní,“ doporučí mi ještě. A tak si vlezu do trpaslíka a jeho očima se dívám na magickou zahradu, nahlížím do tůněk, voním ke kytkám, až se rozběhnu. Kam se mezitím poděl Jan Trnka? Nejmladší syn slavného výtvarníka má na první pohled nejen nejvíc z otcovy podoby, zdědil možná také nejsilnější dávku talentu i plachosti. A dnes, po několika letech studia a po práci na dvou plzeňských výstavách, toho ví o Jiřím Trnkovi nejvíc. Na vernisáži se nakonec sešlo poměrně dost členů klanu Trnkových, ale rodinné foto? Ne, to se nám ani tam nepodařilo. Jiří Trnka (1912-1969), významný český výtvarník, ilustrátor, sochař, scenárista, loutkář, kostýmní výtvarník a režisér animovaných filmů. Studoval na UMPRUM v Praze, začínal v Divadle Spejbla a Hurvínka v Plzni, posléze v Praze založil vlastní loutkové divadlo, vytvářel také kostýmy a navrhoval hračky. Už za druhé světové války proslul jako skvělý ilustrátor knížek pro děti (Špalíček pohádek, Broučci a mnoho dalších). Roku 1945 inicioval založení studia Bratři v triku, k jeho nejznámějším loutkovým filmům patří Staré pověsti české, Dobrý voják Švejk nebo Sen noci svatojánské. Pro děti natočil Bajaju a také sám napsal a ilustroval půvabnou knížku Zahrada. Jeho ateliér, ať už v Košířích, nebo na Kampě, byl vždy místem, kde se scházeli přední čeští umělci, k jeho blízkým přátelům patřili František Hrubín nebo Jan Werich. Jiří Trnka byl pověstný svým strhujícím pracovním tempem a důrazem na preciznost, což se mu asi stalo osudným. Jak říkají všechny jeho děti, zemřel de facto vyčerpáním. Předčasně, v pouhých 57 letech. Irena Jirků Foto: Martin Svozílek a archiv rodiny Trnkových

34

RECENZE

RECENZE

Výstava o týneckém rodáku a arcibiskupu Leopoldu Prečanovi Jako naturalizovaný Týnečák se nemohu nezmínit o nedávno otevřené výstavě o arcibiskupu a velkotýneckém rodákovi Leopoldu Prečanovi. Zorganizovalo ji olomoucké arcibiskupství a můžete ji až do 10. července navštívit v Arcibiskupském paláci ve Wurmově ulici 9 v rámci běžné prohlídky interiérů.

tů, s duchovním i emocionálním zanícením a schopností úsměvného nadhledu. Drobné slovo jsem na vyzvání pořadatelů přidal i já. Když jsem si ho připravoval, nechtěl jsem listovat příručkami a omílat obecně známá fakta. Proto jsem oslovil jednoho z mála týneckých pamětníků, který

Foto: P. Hanuška Výstavní síňka je to sice malá, ale samotná vernisáž proběhla 12. května v o něco větší Prečanově knihovně za překvapivě početného zájmu veřejnosti. Uvítací slovo pronesl otec arcibiskup Jan Graubner, hlavní výstavní zprávu přednesla členka autorského týmu výstavní expozice grafička Jana Krejčová (nezapomeňme na Martina Kučeru či Víta Němce). Fundovanou, nabitou plných zajímavých fak-

ještě o Prečanově osobnosti zachovává stále živé povědomí. Moderně se tomu říká metoda „orální historie“. A ejhle, k jak na první pohled odlišnému obrazu jsme dospěli! Arcibiskupova osobnost a životní osudy byly dnešním letitým pamětníkům zprostředkovány jejich rodičovskou generací. S rodištěm byl vzhledem k svému pracovnímu vytížení pouze v příležitostném kontaktu. Finančně

podpořil místní farnost i Orel, společně s prvním prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem v roce 1921 slavnostně otevřel památník obětem prvního světového válečného konfliktu. Prečanova maminka vzpomínala na nerozlučné synovo přátelství s grygovským rodákem a politikem Janem Šrámkem, kterým neřekla jinak než naši Janíček a Poldíček. Týnečáci náležitě slavili Prečanovo jmenování 66. olomouckým biskupem a 11. arcibiskupem, stejně jako jeho sedmdesátiny v roce 1936. Vnímali ho jako skromného člověka se silně vyvinutým sociálním cítěním, který z tohoto světa odcházel stejně, jako na něj přišel… Jak program výstavy prozrazuje, byla Prečanova osobnost poněkud „košatější“. Jako kněz působil v letech 1889-94 v Bartošovicích u Příbora a Kelči. Poté byl církevním právníkem přednášejícím na bohoslovecké fakultě v Olomouci, kteréžto působení zakončil hodností docenta. Plnil funkci generálním vikáře a v letech 1923-47 zastával post olomouckého arcibiskupa a metropolity moravského. A teď už si dovolím výčet působení přímo citovat z výstavního prospektu: „…celoživotní ctitel Panny Marie Svatokopecké, protektor předválečné Matice svatokopecké, arcidiecézní Charity, organizátor církevního života, podporovatel unionistických sjezdů, neméně fundátor, stavitel a obnovitel kostelů, kapliček, dalších církevních objektů, horských chat, obdivovatel a sběratel umělec-

kých předmětů a mecenáš umělců, organizací a spolků“. Po nástupu do vrcholné duchovní funkce se mu podařilo stabilizovat ekonomiku arcibiskupských statků natolik, že mohl financovat opravy i nové církevní stavby (např. tzv. Leopoldinum na Velehradě, poutní dům na Hostýně, tři nové fary ad.). Největším projektem se stal kostel sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci - Hejčíně v letech 1929-32 za 8,5 milionu korun, v němž je také pochován. Rozhojnil knižní fond arcibiskupské knihovny v Kroměříži, uměleckými předměty doplňoval itinerář rezidencí i kostelů, toužil po založení muzea umění podobnému tomu dnešnímu, podporoval umělce. Na Svatém Kopečku zakoupil vilu Ambros a proměnil ji na své letní sídlo, které se během války změnilo v trvalé bydliště. Těch aktivit se odehrálo daleko více, ale na jejich úplný výčet tu není místo. Když na počátku března roku 1947 zemřel, jeho pohřeb se stal velkou společenskou událostí. Svědčí o tom i dochovaný němý dokument, který byl přítomným návštěvníkům vernisáže promítnut. Za jeho rakví kráčeli duchovní i politici různého vyznání, představitelé obnovené olomoucké univerzity. Na chodnících olomouckých ulic se tísnily davy lidí. Uvědomil jsem si, že něco takového Olomouc nezažila několik desetiletí, resp. možná že už ani nikdy nezažije… Petr Hanuška

Divadelní Bouře nad Olomoucí V rámci festivalu Divadelní Flora uvedla činohra Moravského divadla Olomouc Bouři, hru z pozdního období dramatika Williama Shakespeara, uváděnou ke čtyřstému výročí úmrtí autora. Bouře nese podtitul „Z látky, z níž spřádají se sny“ a premiérově se hrála 19. února letošní sezóny. Publikum ihned upoutá působivá scéna typická pro dosavadního uměleckého šéfa činohry, režiséra Michaela Taranta. Uprostřed jeviště se nad palubou lodi tyčí do výše stěžny a plachtoví, technicky proměnné „monstrum“, které je nápaditě účelně i účelově využíváno. Vzápětí diváky „vyleká“ rázný nástup Trinkula a Stefana ze stále osvětleného hlediště. Jan Ťoupalík v roli Stefana zahájil svůj part německy a trefně tak připomněl hlavní jazyk letošního festivalu. Role opilého glosátora, který sám sebe přirovnává na základě fyzického vzhledu k Johnnymu Deppovi, mu svědčí i sedí. Ťoupalík dokázal na scéně vtipně a pohotově improvizovat. (Upozornění pro diváky, kteří byli přítomní: telefon, který si ode mě vypůjčil a na jevišti hodil před zraky všech do kýble s vodou, mi vrátil opravdu nepoškozený.) Prospera, hlavní role, se ujal poněkud tradičně Petr Kubes. Postava mu umožňuje ukázat širokou škálu emocí, zahrnujících vztek (kvůli vyhnání), agresi (namířenou na Kalibana),

lásku (směřující k dceři), opovržení (vůči zrádcům Alonsa) i usmíření (ke všem a všude). Všechny slavné monology Prospera, na které sečtělý divák čeká, jsou Kubesem pronášeny s patřičnou dikcí i úctou. Zejména v závěrečném monologu spějícímu ke smíření a odpuštění dokáže vyvolat dojetí i prozření. Potvrzují se tak úsměvná slova Ťoupalíkova Stefana, že „k dobré hře v Olomouci postačí modré světlo, trocha kouře a Kubes nahoře bez“. Nicméně poprávu největší pozornost si zaslouží mořské víly v čele s Ariel. Tyto pohádkové bytosti jsou po celou délku hry v pohybu v nejpodivnějších pózách na nejneobvyklejších místech, v plachtoví, mezi herci, na kraji jeviště. Pro herce neviditelné, pro diváka fascinující. Anna Stropnická a Matěj Vaniš coby Ariel mohli plně rozehrát svůj talent v propojení tanečních kreakcí a mluveného slova. Jedinou skutečně ženskou postavou na jevišti je Miranda, dcera Propera. Vendula Fialová však tuto šanci za-

13.-22.5.2016 xx. divadelní flora theatre festival olomouc zářit nevyužila. Její Miranda je nevýrazná projevem, mluvou i řečí těla. Mladou mileneckou dvojici tak zachraňuje Ferdinand Vojtěcha Lipiny, který působí coby poblázněně zamilovaný mladík zcela přirozeně. Pozornost si zaslouží také divoch Kaliban Josefa Vrány. Herec ztvárnil znetvořenou zrůdu velice důvěryhodně a mistrovky nedal znát, jak je jeho role fyzicky nesmírně náročná. Celé představení podbarvuje vynikající práce světel a snová hudební produkce, připomínající podmanivé irské písně. Bouře není jednoduchá, povrchní hra. Bouře je chaoz, smrtelná hrůza a pomsta, ze které se rodí láska, odpuštění a naděje především. Divák, který je ochoten za-

pojit během představení všechny smysly vnímání, ocení umělecké propojení tance, hudby a slov, a ne ledajakých slov - český překlad Martina Hilského učinil nejen z této Shakespearovy hry nevídaný skvost. Nutno podotknout, že festivaloví návštěvníci odměnili herce Moravského divadla zaslouženými (a neobvyklými) ovacemi se šesti děkovačkami. Odcházející umělecký šéf Michael Tarant si nemohl přát lepší loučení s olomouckým divadlem. Kamila Grmolenská

RECENZE, BLOG

35

Roztančená Olomouc V měsíci květnu nepatřila kulturní Olomouc jen Divadelní Floře. V měsíci květnu se v Olomouci rovněž dařilo tanci. Tanci ve všech jeho podobách. Přinášíme vám proto malé shrnutí. Večerní gala balet V Regionálním centru Olomouc se 13. května uskutečnil Hvězdný večer baletu. Neobvyklé prostředí sálu Pegasus neubralo nic na kráse baletního gala večera. Vystoupení se ko-

tího jezera a vlastní choreografií na píseň z muzikálu Moulin Rouge. Z ostravského Národního divadla přijeli Olga Borisová - Pračiková a Stefano Pietragalla, kteří upoutali pozornost svůdným tancem na židovskou hudbu patřící k svátku Purim. Publikum bylo ohromeno výkony polských nesmírně mladých baletních tanečníků, kteří předvedli nejen ukázku klasického baletu, ale i vlastní moderní choreografii. Olomoucký balet byl zastoupen Antonínem Blahutem, který si střihl náročný part Hopak z baletu Taras Bulba. Technicky náročnou ukázku ze Spící krasavice předvedli Arkadiusz Orlowski a Karolina Zarach. Hlavní ovace však patřily oblíbencům olomouckého baletního publika, prvním sólistům Moravského divadla Ivovi Jamborovi a Yui Kyotani, se kterými máme do jednoho z dalších čísel Týneckých listů přislíben rozhovor. Oba sólisté v páru zazářili pro ně typickou kombinací

mužnosti (on) a éteričnosti (ona), ať již v duetu z baletu Frida nebo v duetu z baletu Spartacus. Velkým zklamáním bylo průvodní slovo, kterého se ujal umělecký šéf baletu Moravského divadla Robert Balogh. Dojmy z jeho způsobu sezení a mluvení nemohl zachránit ani čestný host Vlastimil Harapes, nad jehož zpěvem se dojímaly dámy starších ročníků. Zahaleno zmatkem z průvodních slov rovněž zůstalo děkování za zorganizování celé akce, která se dle informace na vstupence konala pod záštitou Ing. Martina Tesaříka. Soutěž Grand Prix Baletní studio při Moravském divadle Olomouc uspořádalo 14. května opět v sále RCO Pegasus II. ročník mezinárodní soutěžní přehlídky mladých tanečníků v klasickém i moderním tanci s názvem Grand Prix Dance Olomouc 2016.

Foto: S. Křenková Mladý polský pár Paulina Bidzinska a Pawel Krupiel na Baletním gala večeru

nala přímo na podlaze sálu uzpůsobeného tančení, takže diváci v prvních řadách měli vskutku autentický zážitek. Program byl rozdělen do dvou částí, ve kterých se představili přední sólisté České republiky. Z pražského Národního divadla přijali pozvání Nikola Márová a Michal Štípa, kteří ukázali nejvyšší možnou míru profesionality adagiem z Labu-

Foto: S. Křenková Skupinový moderní tanec na soutěži Grand Prix Dance Olomouc 2016. Uprostřed fotografie tančí Hana Machovská, vlevo od ní Zuzana Calábková, obě z V. Týnce.

Do soutěže se přihlásilo více než 400 soutěžících, mezi kterými excelovali tanečníci všech čtyř olomouckých baletních škol. Jako nestranný divák musím říci, že je tento fakt nesmírně potěšující, v Olomouci jsou skutečně plně využívány čtyři baletní školy. Trenéři z Prahy, Ostravy, Brna i Olomouce, se kterými jsem měla možnost ve foyer sálu mluvit, byli potěšeni pozváním na tuto soutěž, nicméně nikdo z nich nečekal tak velké organizační problémy, kvůli kterým se harmonogram posunul o více než pět hodin. Amatérští tanečníci však připravili všem přítomným zcela kompenzační zážitek v podobě celodenních vystoupení klasického i moderního baletu na velice vysoké úrovni. Rumba a waltz na výstavišti Výstaviště Flora se stalo 21. a 22. května místem s rytmem latiny a společenských tanců. Taneční studio Vítkovice zde pořádalo 3rd OK Dance Open, soutěž pro juniory, mládež i dospělé v kategorii latinských i standardních tanců pod hlavičkou Světové federace tanečního sportu. Organizačně velice zdařilá akce byla doplněna prodejní výstavou šatů, bot i doplňků. Možnost sledovat celou soutěž online znásobila výtečný dojem ze závodního víkendu. Zastoupení soutěžících bylo vskutku mezinárodní, což lze doložit i výsledkovými listinami, v nichž na prvních místech figurují páry z Německa, Polska, Maďarska, Litvy a rovněž z České republiky. Bez ohledu na národnost lze podotknout, že kombinace barev, líčení, doplňků, hudby a světel „naživo“ umocnila dojmy z exceletních výkonů samotných tanečních párů. Kamila Grmolenská

BLOG Důvěrné psání starostlivého otce hanáckého k svému v Holomouci študyrujícímu synu, v řeči nevázané Takovým nadpisem je opatřena epištola ve stylizovaném hanáckém dialektu, otištěná v prvním svazku obrozenské antologie Múza moravská, složená od Josefa Heřmana Galaše a poopravená od Tomáše Fryčaje - Oddělení páté na stranách 450-453; dotyčný svazek byl vydán roku 1813 péčí brněnského římskokatolického kněze Tomáše Fryčaje (novodobou edici Múzy moravské pořídil olomoucký literární vědec Jiří Skalička, ze Skaličkovy pozůstalosti publikoval tuto edici roku 2000 olomoucký a lublaňský literární vědec Petr Hora). Dotyčná epištola je jednak dokladem hrubozrnného vyjadřování (usilovně zastíraného romantickými sběrateli folkloru) hanáckého tatíka, pod jehož „ocáskovým“ kožichem1 však bije láskyplné rodičovské srdce, jednak vzácným svědectvím o studentu teologické fakulty (sic!) jezuitské univerzity v Olomouci (15731773), jenž pocházel z lidových vrstev a stal se - pokud ovšem dostudoval příslušníkem moravského kléru. Zvláštní je, že editor Múzy moravské Tomáš

Fryčaj pokládá za vulgarismus, jenž je nutno vytečkovat, pouze domácí výraz pro exkrement. Cituji dále dotyčné „důvěrné psání“ in extenso s nezbytnými úpravami najmě v kvantitě vokálů a v interpunkci. Autorem této parodie, navazující na předchozí literární „rady otce synovi“ (např. Smila Flašky z Pardubic, asi 1350-1453), je nejspíše napajedelský kantor a později kojetínský rektor Tomáš Kužník (17161786), jehož písňové chvály Hanáků a lamentace z časů tří slezských válek zařadil Tomáš Fryčaj do prvního svazku Múzy moravské. Hvězdičkami jsou označeny Gallašovy, možná ale, že Fryčajovy poznámky a vysvětlivky v závorkách, moje poznámky a vysvětlivky jsou průběžně číslovány.

Pan Boh ti dej štěstí, milé senko! Ale abes černého čerta snědl, kakramentské čeledínko. Dostal sem, dostal, že pré cedolko, cos mě poslal. Ale, pse

zlořečené, frfnivé,2 abe tě čert vzal a tvó hlavo nakrótil – jakó já zprávo o tobě sleším a pěknó nověno, keró mě naši kmocháček3 Ondra Klvoň povědale: že pré sobě chodíš pod kondrem* (kordem) a že nadóváš břoch jako nejaké kaprhal,4 a černého čerta homíš – abe tě vzal – a do té kondrové pochve abe tě nasral, a te pse steklé kakraholdské, abes to velézal. O te partykářo šlakovité,5 abe tě čert krk zlomil, alebo abes radč scépl jak ten náš staré Valach (Pferd) skrzo tvó parádo a s tém tvém kondrem. Copak není na tom dost, dež te nakřevo klobók nosíš? Ha! než mosé také k tomo béť ten nešťastné špečák.6 Hamalo,7 čerto, to tě naposlede povídám: zaneché mně to parádo, a také tě i matka zkazojó jakožto rozomná žena, že s kondrem není co hráť - že je neštěstě decke za krkem nebo že pré se to kordisko někde náhle meze nohe zaplece a te že naň hopadneš a že sobě pořezáš létka, alebo oko některé vypejchneš - tak potom bodeš bídném žebrákem. To tě matka prorokoje jakožto módrá a já také

jakožto staré a rozomné tvoj tatík. Tak teda poslechni rado, ať je z tebe něco k našemo potěšení, a ne k létosti - sec matka povidale, že pré tě hopečó hrobé h.... (abes ho snědl), a ne vdolke a bochte, šelmo kakraheldská. Naší ledí také povídale, jak tam bele na trho, že pré to tam slešele od jednoho pana štodýrníka, co je také po první škole jako te, že pré jenom po holecách tóláš a střevíce i pončoche dereš. Počké, te lancocho!8 zjednám tě hrobé h...., a ne střevíce - než nechám tě choděť boske jako našeho Koraža (jméno domácího psa), šelmo vševá, parádnická. Počké jenom, čertas te snědl, aťs ho snědl, a abe tě vzal e s tem tvém kordískem – šak mě dá Pan Boh dočkať tveho patra profóza9 - meslím, že ti nasolím polévko, že tě zmejo špínu z řeti až se pokáléš do plonder,10 sviňáko jeden, jak se sviňácké. A také sleším o tobě, že pré, te hlopé holoto, jenší chapce hočíš** a sám že hrobé h.... homíš jako cep - a abes ho snědl. Mám já to s tebó potěšení: meslím, že ono z tebe bode černé čert,

36

BLOG

a ne pan falář. Meslím, že te v té štodyrni černého čerta nahočíš, a zlášť dež te tak hospodaříš, jak o tobě sleším: že dež tě pošlo stravo, tak že mírko kaše11 po dvouch patákách12 prodáváš. Ale počké, sakramente kakrmenské, pošlo ti podrohé hrobé h.... jak ta má čepice, a ne kašo. A se te hospodář, dež te sobě ani harcho papíro ani hengosta11 ani teho daremného posepátka13 nekópíš a se všeckém se na mě spoléháš, abech já jenom decke posélal a dával. Copak te meslíš, kakramentské kloko, že mě peníze z řeti tečó - alebo že mně je naša stará kobela sere? Ó, na mó hřišnó došo, chlape! nečeké mě tam za sebó, ani mě dom nechoď - sece tě tak zmalojo, že se ani čertovi na podešve hodit nebodeš. Ach, dočkám já sobě z tebe pěkného čerta: meslím, že te se v té štodyrni ani teho špatného ševcovstva nenahočíš – ne tak falářství. Ó, te nešťastné falářo! Bode on z tebe meslím falář, jak z mé chalope Jerozalem alebo Holomoc. Matka decke hádá na seto (Sieb)15 a divnéch pověr potřeboje, abe mohla vědet, co z tebe bode, a nikdá nic neohodne než to, že z tebe bode chlapisko škaredé a roztrhané v haleně s cepem. Tak teda máme pěknó čekanó,16 jak se to vpravdě vejevi. To ti teda posledně na roko dávám: varoj se všeckého zlého a také světské marnosti se varoj. Šak já tě rozkoše nezapovědám: te sobě možeš, kde chceš, zazpívat svató (píseň ), ale jenom poticho, aby tě žáden neslešel a do šenko k mozice také možeš jiť a poseděť, ale jen peněz nehotracovať a dež se napiješ, tak di dom, abe tě žádné neviděl, lebo víš, že peněz škoda - že je jich málo. Také tě napoměnám, abes te Verone Hrobařové do čerta nechal - deť víš, že je h.... po mrše staré, nebo ona jak chlapa zdaleka změrčí, tak zasmradí celo dědino prkem jak stará koza. Přetom tě také pozdravojó matka a přátelé17 a celá rodina - a Páno Boho tě poročím a chove se mě po pansko: málo jez a potenko vekliď.18 A přendi na hody s tvém patrem profozórem. A dej ti Pán Boh dobro noc, jak sloši a patři. Amen. Dáno v Rataji19 dne 20. srpna roko letošního. To tě zkazojo jakožto tvoj milé tatik. Jora Plondrovské až do smrti Vysvětlivky: 1 Ocáskový kožich neměl „zapínání“, a oblékal se proto přes hlavu, na prsou míval často našité červené srdíčko, lemován byl liščinou a vpředu i vzadu míval liščí ocas. Pro všední nošení byl ocáskový kožich lemován pouze bílou beránčinou a vpředu i vzadu visel obyčejný ocásek z beránčí kůže - kožich byl sešit ze dvou ovčích kůží. Když někdo nositeli kožichu uřízl zadní ocásek, byl pokutován třemi zlatými, ale když se mu podařilo mimo vědomí nositele kožichu uříznout přední ocásek, pokutu nebyl povinen platit a nešťastný nositel kožichu byl pro to vysmíván a hanoben. 2 Zlobivý. 3 Kmotříček. * Byl tehdáž obyčej, že studenti nosívali kordy 4 Voják v hodnosti desátníka, z něm. Korporal. 5 Zatrolený podvodníku. 6 Špičák, tj. kord. 7 Halamo, tj. klacku, kolohnáte. 8 Pobudo, tuláku (v českých nářečích „lancouch“, z německého spojení „durchs Land ziehen“). 9 Pátera profesora gymnázia či univerzity Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci. Naproti tomu jako profous se označoval dozorce vojenské věznice. ** Instrukzion geben. 10 Plundry - kratší pytlovité kalhoty původem z Flander (jinak Vlámska, nyní severní část Belgie).

11 5,8 litru krupice. 12 Po dvou pěťácích (deseti krejcarech). 13 Ani arch papíru ani inkoust. 14 Posýpátkem (jemným pískem nebo pilinami) se vysušoval inkoust během psaní. 15 „Jak čarovala babička Graeiková sítkem. V Petrovicích (u Hořic) žila osm-desátiletá babička Graeiková, vdova opuštěná, jako penzistka harrachov-ského dvora. Lidé k ní chodívali na ra-du, když jim někdo onemocněl, když se jim něco ztratilo. Stírala mze (soucho-tiny, úbytě), zažehnávala ústřele, po-máhala léčivými bylinami. Předměty ztracené a věci budoucí hledala a zkou-mala hádáním se sítkem. Jednou byla všude jedna řeč, že bude konec světa. Čekali kometu. Babička, že tomu neu-věří, dokud se nepřesvědčí. Zašla do sousedství k šafáři ze dvora. Přinesla si síto a Nebeklíč (modlitby). Šafáře poslali do hospody, aby šel na mariáš; malého synka poslali spát. Babička dala na stůl síto, do něj švabachový Nebeklíč a do krajů zapíchla nůžky. Nad vším rozhodila štipec soli a něco říkala. Vyšla ven, snad aby viděla znamení na nebi a stále něco říkala. Když se vrátila, dokončila tajemné říkání. Uchopila nůžky na prsty a síto se otočilo, až padlo na zem. Babička zvedla síto a nahlédla do Nebeklíče. Úsměv jí zazářil na tváři. Dlouho něco potom s hospodyní šuškaly a opisovaly z Nebeklíče. Chlapec to na posteli všechno pozoroval. Vyšlo, že konec světa nebude a navlas se to vyplnilo.“ Cit. podle D. Filipa, Čáry a kouzla z Královéhradecka, Český lid XXIV, 1924, s. 65. 16 Očekávání. 17 Příbuzní. 18 Vyměšuj. 19 Nyní Rataje, část obce Těšetice ležící 9 km západně od Olomouce.

Věnuj se horlivě studiu, a z toho budeš mít prospěch… Když jsem 18. června 2014 zveřejnil v blogu Žurnálu UP Důvěrné psání starostlivého otce hanáckého k svému v Holomouci študyrujícímu synu, v řeči nevázané, upozornil mě vážený kolega a všestranný znalec antiky doc. Lubor Kysučan, Ph.D., na existenci obdobného dopisu otce studujícímu synovi, časově však zhruba o šestnáct století vzdáleného od hanácké otcovské epištoly, neboť tento dopis byl napsán ve 2. století našeho letopočtu v Oxyrhynchu - nyní město el-Bahnasa, ležící asi 160 km jihozápadně od Káhiry na západním břehu Bahr Júsufu - Josefova kanálu, uměle vytvořeného ramene Nilu; Oxyrhynchos byl kdysi metropolí 19. hornoegyptského kraje. Po rozpadu říše Alexandra Velikého (356–323 př. n. l.), jenž si Egypt podrobil roku 332 př. n. l. a založil zde jeho nové hlavní město – Alexandrii, se stal vládcem Egypta Alexandrův místodržitel, Makedonec Ptolemaios I. Sótér (tj. Spasitel, 367 př. n. l. – 283 př. n. l.), zakladatel dynastie Ptolemaiovců. V Egyptě se poté usadilo mnoho Řeků jako úředníci, vojáci a obchodníci a řečtina se stala úředním jazykem helénizovaného Egypta; své čelné postavení si řečtina v Egyptě udržela i po roce 30 př. n. l., kdy se této země zmocnili po sebevraždě královny Kleopatry VII. Filopatór (tj. Milující svého otce, 69–30 př. n. l.) Římané. Při archeologických vykopávkách v Oxyrhynchu během 20. století se zde nalezlo velký počet textů psaných na papyru - jak literárních děl, tak úředních dokumentů a soukromých záznamů. O zkoumání a postupném vydávání těchto papyrových památek informují v současné době internetové

stránky Poxy: Oxyrhinchus Online (http://www.papyrology.ox.ac.uk/POxy /papyri/the_papyri.html). V roce 1972 vydalo nakladatelství Svoboda jako prémii své Antické knihovny antologii Tajemství papyrů, v níž Čestmír Vránek zpřístupnil českému čtenáři na sto dokumentů o životě antického člověka od jeho narození až po smrt, převážně soukromých dopisů - řada těchto ukázek pochází právě z Oxyrhynchu, mezi nimi i výše zmíněný Dopis otce studujícímu synovi z 2. století našeho letopočtu. Dotyčný student se jmenoval Hierax, jeho otec měl jméno Kornélios, a jak poznamenává Čestmír Vránek, „otec Hierakův byl patrně zámožným statkářem v některé osadě v okolí oxyrhynšském, mohl tedy syna vydržovat v městě s potřebným služebnictvem na studiích. - Péče rodiny!“.1 Ač otcovská epištola egyptského Heléna je formulována mnohem méně emfaticky nežli „důvěrné psání starostlivého otce hanáckého“,2 oba rodičové mají na srdci toliko prospěch svých ratolestí, varujíce je před špatnou společností. Kornélios píše synu Hierakovi následovně:

Kornélios pozdravuje svého nejstaršího syna Hieraka Mile tě tady všichni z domu pozdravujeme, i všechny tvé průvodce. Co se týče toho člověka, o kterém mi často píšeš, nic s ním nezačínej, počkej, až já k tobě přijedu - doufejme, že šťastně s naším Véstínem3 a s osly. Budou-li mi bozi přát, budu u tebe dost brzy, jakmile skončí měsíc Mechir,4 protože v přítomné době mám na práci mnoho naléhavého. Hleď, aby sis v domě, kde bydlíš, nikoho neznepřátelil, starej se jen o své knihy a věnuj se horlivě studiu, a z toho budeš mít prospěch. S pomocí Onófra5 si kup bílé šaty, takové, co se mohou nosit k purpurovým6 plášťům; druhé šaty budeš nosit s pláštěm barvy myrhové.7 Po Anúbovi ti pošlu jednak peníze, jednak potraviny na celý měsíc a ještě jinou soupravu šarlatových8 šatů. Rybami, cos nám poslal, jsi nám udělal velkou radost. To, kolik jsi za ně dal, ti pošlu po Anúbovi.9 Zatím, než se Anúbás k tobě dostane, zaplať stravu za sebe a za své lidi ze svého kapesného, než ti pošlu. Na měsíc Tybi10 dostáváš, co si přeješ, to je pro Fronima11 16 drachem,12 pro Abaskantovy13 lidi a pro Myróna14 9 drachem, pro Sekunda15 12 drachem. Pošli mým jménem Fronima k Asklépiadovi,16 ať od něho přinese odpověď na dopis, který jsem mu napsal, a pošli mi ji. A oznam mi, co by sis ještě přál. Buď zdráv, můj hochu! Dne 16. ledna.17 Vysvětlivky: 1 Tajemství papyrů. Z řeckých originálů vybral, přeložil, předmluvu napsal a poznámkami opatřil Čestmír Vránek. Praha 1972, s. 108. Jedná se o papyrus Letter of Cornelius, evidovaný jako P.Oxy. 3 531, viz Papyri.info [online], cit. 13. 7. 2014, dostupné http://www.papyri.info/ hgv/28371; zde jsou též uvedeny transliterace řeckého textu a jeho anglický překlad. 2 Nepochybně ovšem i antičtí Řekové užívali jako nadávek koprolalismů neboli skatologismů, tj. výrazů souvisejících s vyměšováním - německý slovník staré řečtiny uvádí jako ekvivalent pro německé substantivum „Scheiße“ starořecké substantivum σκατά, v transliteraci „skatá“, stejně tento starořecký výraz tlumočí britský slovník staré řečtiny: „(vulgar) shit!, fuck!“

3 1. pád Véstínos, zřejmě Kornéliův služebník. 4 Po 24. únoru. 5 1. pád Onófrás, patrně společník nebo služebník studenta Hieraka. 6 Purpur, též nach, je přírodní tmavočervené barvivo získávané z dravého mořského plže ostranky jaderské (Bolinus brandaris), nyní se též vyrábí synteticky. Do češtiny se tento název dostal prostřednictvím němčiny jako původně latinské slovo s totožným významem; latinský výraz pochází z řeckého adjektiva πορφυροῦς (porphurous), jež se vztahuje k rudé barvě, tmavě červenému rouchu i výše zmíněnému středomořskému plži. Původ tohoto řeckého slova není znám, bylo přejato zřejmě z nějakého středomořského jazyka. České substantivum nach souvisí se staroněmeckým výrazem „nāh“. 7 Myrha je modrozelená pryskyřice vzniklá z vyschlé mízy některých druhů stromu myrhovníku (Commiphora). 8 České substantivum šarlat souvisí se středohornoněmeckým substantivem „scharlāt“ s významem rudá barva nebo drahá rudá látka. Původ tohoto výrazu se nachází ve středověkém lat. substantivu „scarlatum“; perský výraz „sakirlāt“ označoval nádhernou látku a byl do perštiny přejat z arabštiny, v níž „sigillāt“ znamená látku okrášlenou ornamentem. Toto arabské označení souvisí s latinským adjektivem „sigillātus“, znamenajícím zdobený figurkami („sigillum“ – lat. soška nebo figurka, jedná se o deminutivum substantiva „signum“ – znamení). 9 1. pád Anúbás, zřejmě Kornéliův služebník. 10 Od konce prosince do konce ledna. 11 1. pád Fronimos, zřejmě Hierakův služebník. 12 „Ve starověkém Řecku základní stříbrná mince o váze kolem 3–4 g. Řecké slovo drachmé znamená hrst a drachma původně, od konce 2. tisíciletí př. n. l., znamenala šest obolů ve tvaru kovových tyček či roubíků. V klasické době Athén se drachma dělila na šest obolů a razily se i mince o dvojnásobné (didrachma), čtyřnásobné (tetradrachma) a desetinásobné (dekadrachma) váze i hodnotě. Tetradrachma byla v klasické době Athén patrně nejběžnější mincí v celé řecké oblasti. Měla na líci hlavu bohyně Athény a na rubu její symbol - sovu - a obvykle zkrácený nápis ΑΘΕ, tj. athénaión, patřící Athéňanům. V běžné řeči se drachmám říkalo glaukai (sovy) a odtud se odvozuje okřídlené rčení ,nosit sovy do Athén‘, kde jich je dost a dost. Určit hodnotu drachmy v současných měnách téměř není možné, protože poměry cen se podstatně změnily. Pro orientaci lze však počítat, že drachma byla v klasických Athénách denní až dvoudenní mzda kvalifikovaného řemeslníka a že se z ní slušně uživila i jeho rodina. Od názvu drachma se odvozuje arménský dram, marocký a arabský dirrham a další názvy mincí.“ Cit. podle Wikipedie, Drachma [online], cit. 12. 7. 2014, dostupné z http://cs. wikipedia.org/wiki/Drachma. 13 1. pád Abaskás, zřejmě Hierakův služebník. 14 1. pád Myrón, zřejmě Hierakův služebník. 15 1. pád Sekundus, zřejmě Hierakův služebník. 16 1. pád Asklépiadés, zřejmě Kornéliův přítel nebo obchodní dodavatel. 17 Cit. podle Tajemství papyrů…, s. 26-27. Jiří Fiala emeritní profesor katedry bohemistiky Filozofické fakulty UP v Olomouci

LIDOVÉ ZVYKY, SVÁTKY, TRADICE, INZERCE

37

Lidové zvyky, svátky, tradice Magická Svatojánská noc Svatojánská noc, která spadá do období letního slunovratu, v sobě stejně jako mnoho tradičních svátků současného západního světa spojuje tradice „pohanské“ a křesťanské. Letní slunovrat, nejdelší den v roce, spadá na 21. června. A proč se tedy Svatojánská noc - oslava letního slunovratu - vlastně slaví v noci z 23. na 24. června? Jako mnoho významných předkřesťanských obyčejů, bylo v křesťanských dobách těžké tyto tradice úplně vymítit a tak je církev překryla svátkem církevním - 24. června se slaví svátek sv. Jana Křtitele. Tyto tradice postupem času splynuly. Spojení s Janem Křtitelem není náhodné. V naší tradici je spojován se symbolikou očisty světa, harmonizující s očistou přírody na prahu léta. Od pradávna lidé věřili, že slunce se v tento den na své pouti po obloze zastaví a pak se vrací (proto slunovrat), od teď slunce pomalu slábne. A z tohoto poznatku plyne původní

pohanská oslava. Lidé se snažili odchod slunce zastavit, a proto v noci zapalovali velké ohně v naději, že slunci dodají energii do dalších měsíců. Kromě toho se také věřilo, že v tuto noc slunce ztrácí svou moc nad silami země a přírody, kouzelné síly vstupují do rostlin a bylin, a ty natrhané v této noci mají mnohem silnější účinek. Říkalo se jim svatojánské koření a vyráběly se z něho léčivé směsi a pro jeho údajnou magickou moc se z něj dělaly prostředky, které měly zajistit úspěch, zdraví, ochránit proti uhranutí či neštěstí. Mezi nejúčinnější patří černobýl, kapradí, mateřídouška, rmen, máta, divizna, třezalka, komonice lékařská, devětsil… Například sušené listy černobýlu se dávaly do polštáře a měly zaručovat obzvláště příjemné sny. V tuto noc kromě magické moci rostlin také prý země vydává své poklady, které si ovšem i patřičně

chrání. Mezi ochránce paří divoženky, bludičky, skřítci a démoni. Člověk s dobrým srdcem se jich bát nemusel, ale pro člověka zlého a nepoctivého se jeho setkání s nimi mohlo stát i osudným. A na závěr pranostiky na červen. Jedna klasická: Medardova kápě -

čtyřicet dní kape (8. 6). A dvě méně známé: svatá Tonička mívá často uplakaná očička (12. 6.) nebo déšť na svatého Víta - budou špatná žita (16. 6). Vendula Vránová

38

KOMIKS, HISTORIE

KOMIKS

Zlá ovce

DĚJINY A SOUČASNOST Červnové číslo Dějin a současností...

ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST Nové archeologické nálezy na stavbě dálnice u Přerova V letošním roce pokračují přípravné práce na pokračování stavby úseku dálnice D1 z Přerova do Lipníku nad Bečvou. V rámci těchto prací se na stavbu vrátili také archeologové z Archeologického centra Olomouc. A opět je tato oblast nezklamala. Lidé se zde díky vhodnému klimatu a úrodné půdě usazovali od pradávna a tak je toto území na archeologické památky obzvláště bohaté.

Během měsíce května archeologové, pod vedením Mgr. Arkadiusze Tajera, zkoumali především dvě lokality. Na lokalitě Přerov - Lýsky objevili doklady po osadě z období mladší doby kamenné, tedy z doby před zhruba 6 500 lety. Mimo jiné zde také prozkoumali pozůstatek obytného domu s podlahou zahloubenou pod zem, tzv. polozemnice. Dům měl

Schéma polozemnice

čtvercový tvar o rozměrech 5x5 metrů a podlaha se nacházela v hloubce 1 metru. V jižní části domu byla nalezena kůlová jamka a „schůdek“, což naznačuje, že v tomto místě byl vchod do domu. Lidé v pravěku si patrně polozemnice stavěli kvůli dobrým tepelným izolačním vlastnostem. Podle mnoha provedených experimentů je bylo o mnoho snazší v zimě vytopit než domy nadzemní. Necelý kilometr východním směrem se u obce Buk nachází druhá lokalita. Zde bylo objeveno přes 30 objektů pocházejících ze starší doby bronzové. Tyto objekty staré 4 000 let jsou především tzv. sídlištní jámy a kůlové jamky, které se objevují na každé pravěké osadě a sloužily k ukládání potravin, k uchovávání obilí přes zimu, či jako jámy na odpad. Z jam prozkoumaných u Buku pochází bohatý soubor keramických nálezů, mezi nimi např. keramický džbánek nebo amforovitá nádobka. Podle rozmístění kůlových jamek, které představují pozůstatky po sloupech tvořící nadzemní stavby, a ostatních objektů můžeme říci, že sídlištní hospodářské jámy byly vždy seskupeny kolem jednotlivých nadzemních obytných staveb. Vendula Vránová

„Troufám si tvrdit, že nebýt nadšených ,amatérů‘, vypadla by válka roku 1866 - navzdory svému epochálnímu významu - z obecného povědomí. V průběhu posledního čtvrtstoletí je tradice války roku 1866 připomínána dostatečně a celkem důstojně - přinejmenším co se stá-

lých expozic a péče o hmotné památky týče…,“ tak pravil Pavel Bělina, vojenský historik a přední znalec pruskorakouské války z roku 1866 v šestém čísle letošního ĎaSu. Této válce se věnuje i tematický blok červnového ĎaSu – Válka 1866. Když se bojovalo u Hradce Králové, kde se mj. dočtete o každodenním životě v českých, moravských i slezských městech v době války a také o „místě paměti“, jakou tato válka zaujímala v občanské společnosti českých zemí od 19. století. Součástí čísla je rovněž druhá část ankety Historická kniha roku 2015 a příloha Léto s historií, kde najdete nejrůznější akce po celé České republice, které souvisejí s dějinami. Květnové číslo očekávejte 20. června. kontakt: [email protected] www.dejinasoucasnost.cz

Historický kalendář 1. června 1811 - František I. vyhlásil s platností ve všech neuherských zemích rakouského císařství Všeobecný zákoník občanský (ABGB) 2. června 1701 - zemřela Madeleine de Scudéry, francouzská spisovatelka (* 15. listopadu 1607) 3. června 1421 - zahájen čáslavský sněm (Zikmund neuznán za českého krále, přijaty čtyři artikuly pražské) 4. června 1871 - narodil se Gustav Friedrich, český archivář, historik, pedagog a editor († 19. listopadu 1943) 5. června 1826 - zemřel Carl Maria von Weber, německý hudební skladatel (* 18./19. listopadu 1786) 6. června 1901 - narodil se Sukarno, první prezident Indonésie († 21. června 1970) 7. června 1781 - položen základní kámen Stavovského divadla v Praze, otevřeno 21. března 1783 jako Nostické národní divadlo 8. června 1216 - sněm v Praze zrušil dosud platný tzv. stařešinský zákon z doby Břetislava I. a zavedl právo primogenitury 9. června 1661 - narodil se Fjodor III. Alexejevič, ruský car († 1682) 10. června 1376 - nejstarší syn Karla IV. Václav ještě za otcova života zvolen králem římským 11. června 1881 - poprvé otevřeno Národní divadlo premiérou Smetanovy Libuše 12. června 1771 - u vsi Podmokly na Rokycansku nalezen depot keltských mincí (tzv. podmokelský poklad) 13. června 1926 - zemřel Gottfried Lindauer, novozélandský malíř pocházející z českých zemí (* 5. ledna 1839) 14. června 1886 - zemřel Alexander Nikolajevič Ostrovskij, ruský dramatik (* 1823) 15. června 1961 - zemřel Karel Engliš, ekonom a politolog (* 17. srpna 1880) 16. června 1426 - husité porazili vojsko Svaté říše římské v bitvě u Ústí nad Labem 17. června 1866 - začala prusko-rakouská válka 18. června 1936 - zemřel Maxim Gorkij, ruský spisovatel (* 1868) 19. června 1946 - Edvard Beneš byl zvolen prezidentem Československa 20. června 451 - římské vojsko pod velením Flavia Aetia porazilo hunského vládce Attilu v bitvě na Katalaunských polích 21. června 1621 - poprava 27 účastníků českého stavovského povstání na Staroměstském náměstí v Praze 22. června 1941 - nacistické Německo přepadlo bez vyhlášení války SSSR (druhá světová válka - Operace Barbarossa) 23. června 1596 - narodil se Johan Banér, švédský vojevůdce († 10. května 1641) 24. června 1276 - vyhlášení klatby nad Přemyslem Otakarem II. 25. června 1956 - zemřel Eduard Štorch, pedagog a spisovatel (* 10. dubna 1878) 26. června 1861 - zemřel Pavel Josef Šafařík (Šafárik), český a slovenský spisovatel a jazykovědec (* 13. květen 1795) 27. června 1906 - zemřel Ladislav Rott, pražský obchodník (* 5. června 1851) 28. června 1991 - v Budapešti podepsán protokol o rozpuštění Rady vzájemné hospodářské pomoci 29. června 1941 - zemřel Ignacy Jan Paderewski, polský klavírista, skladatel a politik (* 1860) 30. června 1911 - narodil se Czesław Miłosz, polský spisovatel († 14. srpna 2004)

KVĚTNOVÝ KAPSÁŘ V posledních dubnových dnech oslavilo divadlo Sklep 45. narozeniny. Posílám gratulaci společnosti, jejíž divadelní hra Mlýny mě při prvním zhlédnutí dostaly doslova do kolen. První květnový den připadl na zamračenou neděli, takže žádné volné třídenní se tentokrát nekonalo. Dokonce se nikdo nepopral na žádné demonstraci. Vzpomínám si na studentské hrátky odehrávající se někde v polovině 80. let spočívající v úkolu, komu se dříve podaří zmizet z prvomájového průvodu. V pondělí 2. května uplynulo 90 let od doby, co Hurvínek poprvé vstoupil na divadelní prkna, a 5 let od chvíle, kdy americké komando dostihlo, usmrtilo a v oceánu rozprášilo popel Usámy bin Ládina. Zatímco Hurvínek se těší stálé svěžesti, na elitního teroristu si dnes již nikdo skoro ani nevzpomene. Město Olomouc a Univerzita Palackého pořádaly konferenci, na které organizátoři mapovali oblast kulturních a kreativních průmyslů v olomoucké aglomeraci. Byl jsem na ni pozván jako starosta přilehlé obce a bývalý nakladatel. Opět jsem se nechoval disciplinovaně a po dvou hodinách jsem jednání tiše opustil. Nějak se mi ty oduševnělé teoretické debaty zajídají… A tak jsme před odjezdem na hokejové mistrovství světa v Moskvě dostali od Kanady facku v podobě prohry 0:3. Hoši ze zámoří byli dvakrát až třikrát rychlejší, techničtější, tvrdší, přesnější ve střelbě, takže nás občas nepustili několik minut z třetiny, aniž by hráli přesilovku. Nicméně my diváci jsme ve vyprodané hale fandili jako by se nechumelilo až do samotného smutného konce.

Foto: P. Hanuška Novým moderním trendem bydlení v Česku, resp. v Praze jsou malometrážní byty o rozměru 11 m2. Pokud si myslíte, že tyto slepičí kukaně jsou levné, tak to se rozhodně mýlíte! Ve čtvrtek 5. května se herečka Eva Holubová převtělila do kůže herečky Venduly Vaníčkové a pod režijním vedením autora hry Patrika Hartla sehrála one women show nazvanou Hvězda. Zhruba hodinu a tři čtvrtě bavila diváky olomoucké Metropole. Inscenace zachycuje týden v životě televizní hvězdy, v němž dojde na vše: na práci, na pronásledování bulvárem, na manželskou nevěru i na Cenu TýTý. Hodnotit její výkon nebudu, neboť mám pro její herectví nekritickou slabost… Po 667 letech se v Praze ocitla koruna z katedrálního pokladu v Cáchách, kterou byl Karel IV. roku 1349 korunován římským králem. Vidět ji můžete až do 25. září na výstavě ve Valdštejnské jízdárně pořádané Národní galerií v Praze. U kanadského města Alberta hoří lesy. Hasiči nejsou schopni postup ohně zastavit. Před požárem utíká

80 tisíc lidí. A pak že jsme schopni zkrotit přírodní živly! Zahajovací zápas našich hokejistů s Ruskem hraný 6. května byl pro všechny fanoušky příjemným šokem! Naši vyhráli 3:0 a měl jsem pocit, že sleduji úplně jiné mužstvo než proti Kanadě! V neděli 8. května vedení fotbalového oddílu TJ Sokol Velký Týnec představilo v praxi nově zbudovanou automatickou závlahu fotbalového hřiště, na kterou obec přispěla částkou 222.000,- Kč tvořící dvě třetiny potřebných nákladů. Musím pochválit současné vedení oddílu za skvělou práci! Zánovní krytá tribuna s ohromným nápisem TJ Sokol Velký Týnec je přímo rozkošná, stejně jako komentáře přítomných diváků.

Foto: fotbalvelkytynec.cz Tak hokejisté opět překvapili! Po trápení s Lotyši (4:3 na samostatné nájezdy) dokázali obrátit zápas se Švédy a vyhrát 4:2. Švédský trenér, co vypadá jako otec ze sitcomu o Alfovi, Pär Marts tentokrát „utřel“. Jupí! Pracovnice České inspekce životního prostředí provedly kontrolu naší akce modernizace a rozšíření ČOV Velký Týnec. Líbila se jim, stejně jako obecní krasavec Kožuch. Výstupní protokol potvrzuje, že obec splnila všechna kritéria, která měla určená v dotačních podmínkách. Po skončení vizitace jsem šel opět vyprázdnit kbelík plný vyteklých nervů… Češi tráví na sociálních sítích denně dvě a půl hodiny, napsaly Hospodářské noviny. Jen tři procenta lidí s internetem na ně nechodí. Už nechodím. Všechny dotírající komunikační „kanály“ jsem ucpal. Ve středu 11. května probíhalo předposlední kolo fotbalové ligy. V Plzni slavili titul, Olomoučané v Uherském Hradišti drželi devadesátiminutovou tryznu. Oblečeni byli do dresů s nápisem Vítej, druhá ligo! V Příbrami pobavili dva „profesionální“ rozhodčí. Pan Pilný plnil funkci čtvrtého sudího, leč poněkud přebral posilujících nápojů. Téměř se nemohl udržet na nohou, padal k zemi, kopíroval trasu pohybu pomezního sudího, takže druhý poločas se již na hřišti neobjevil. Brankový rozhodčí pan Jech, který svého času pískal i zápasy FC Barcelony, měl tak plný močový měchýř, že musel močit před diváky přímo za brankou. Oba tak „slavně“ uzavřeli své profesionální dráhy. Ve čtvrtek 12. května jsme společně s otcem arcibiskupem Janem Graubnerem a výtvarnicí Janou Krejčovou otevřeli v Arcibiskupském paláci v Olomouci výstavu o týneckém rodákovi a olomouckém arcibiskupovi Leopoldu Prečanovi. Při vernisáži bylo v Prečanově knihovně narváno. Hokejisté tentýž den porazili Nory 7:0 způsobem, na jaký nejsme v po-

sledních letech zvyklí. Prostě suverénně je přejeli, aniž by soupeři dali jakoukoliv šanci! Až se bojím, že prožíváme sportovní pohádku, ze které nás probudí nějaký zlý vlk nebo ruský medvěd… Studení muži udeřili s plnou silou. Ochladilo se nejen v noci, ale i přes den. A trochu i pršelo. Naštěstí u nás ne, takže sekáči lúke mohli po páteční taktické přípravě v zámecké stodole vyrazit v sobotu ráno na lúke na Hradisku. Na Luhačovicku, kam jsem odskočil na malý víkend, se střídaly dešťové kapky se slunečními paprsky! Nádhera! A další extra rychlý přesun nás v sobotu 14. května večer zavedl do Dubu nad Moravou do chrámu Očišťování Panny Marie na koncert Evy Pilarové. Zpívající sexysymbol 60. let minulého století je stále ještě ve velmi slušné pěvecké formě. A i když je to paní v letech, stárne s grácií! Během stejného víkendu vrcholily oslavy 700 let od narození Karla IV. Na Hradě i v podhradí. Otec vlasti si jistě oddechl, že už to má za sebou. Z mnoha desítek článků publikovaných o jeho osobě byl velmi zajímavý ten o zajímavém zmizení v roce 1350. Podle antropologických výzkumů nebyl Karel otráven, ale těžce zraněn na hlavě při rytířském turnaji. Díky téměř nepochopitelně šikovným a pohotovým lékařům a vlastní atletické konstituci přežil. Mám já to zapotřebí???!!! Při sobotním sešupu fotbalové Sigmy jsem ronil krokodýlí slzy! Při prohře hokejistů s Dánskem 1:2 jsem upadl do psychické agónie! Při těsné výhře nad Švýcarskem 5:4 jsem měl srdce až v krku, možná i výš! A to si pořád jedním dechem s mým tátou říkám: „Chleba levnější nebude, tak co blbneš!“ Nepomáhá to. Pan předseda České psychiatrické společnosti a zástupce přednosty Psychiatrické kliniky VFN v Praze Martin Anders Lidovým novinám prozradil, že 27% obyvatel naší země prodělá v průběhu jednoho roku duševní poruchu. Vsadím se o svoje černé kožené tenisky, že je nás víc! Analytik Hospodářských novin Petr Fischer 18. května připomněl, že je to 105 let, co zemřel hudební skladatel Gustav Mahler, génius romantického neurotismu, který hudbou spojil vnitřní a vnější přírodu. Tak v Německu připravili strategický dokument obsahující návrat k atomovému jádru. Nové reaktory by měly doplňovat chybějící elektřinu produkovanou zelenou technologií. Důvod? Závislost Evropy na ruském plynu a snížení CO2. Že bychom byli v této oblasti rozvážnější než Němci? Obecně je známo, že jsem uklízecí maniak. Tuhle jsem ale četl, že kolem naší matičky Země „krouží“ smetiště. Prý už za Gagarina obíhalo kolem naší planety 200 předmětů. Například rukavice, dvě kamery, zubní kartáček či brašna s nářadím. Dovedete si představit, co jich tam za následující desetiletí přibylo?! Co s tím? Hledají se cesty, jak je posbírat a nechat v atmosféře shořet. Tohle opravdu bude muset uklidit někdo jiný, to fakt se svým luxem nezvládnu! Tak to máme společně s hokejisty za sebou! Americká třiadvacítka nás

ve čtvrtfinálovém zápase vyřadila 1:2 na nájezdy. Hráč Červenka prohlásil, že je lepší hrát blbě, ale stát se mistrem světa! Fanoušek Hanuš-ka prohlásil, že je lepší hrát výborně a stát se mistrem světa! Zklamání trvalo chvilku. Konečně se dalo na náš hokej dívat a nestydět se! Je mi líto jediného, že pan trenér Vůjtek končí. V Brodku u Prostějova stavěli nájezd na rychlostní komunikaci a našli hanácký Stonehenge. Na ploše dvacet krát čtyři metry ji tvořilo 18 kruhových jam ve dvou souběžných řadách. Další dvě díry mezi nimi naši předci vykopali na východní straně unikátního areálu. Všechny podle expertů sloužily pro ukotvení mohutných dřevěných sloupů. Rozbor nalezeného zbytku textilie prováděný v Paříži napověděl, že stáří lze odhadovat tak 4500 let, bez cimrmanovské odchylky. V sobotu 21. května byl nedaleký hrad Helfštýn zasvěcen historickému šermu a podobným radovánkám. A tak jsme s vnučkou a vnukem vyrazili podívat se, jak dělá masovou „kulturu“ konkurence. Nahrálo ji úžasné počasí, samozřejmě atraktivní hradní kulisy a stovky nadšených malých i velkých návštěvníků. Při „husté“ střelbě z dobových pušek jsem si vzpomněl na Týnecké napoleonské slavnosti 2012, kdy děla střílela a okenní tabulky vypadávaly ostošest!

Foto: P. Hanuška A opět odešla legenda! Ve věku pětaosmdesáti let v Praze v neděli 22. května ráno zemřel známý výtvarník Adolf Born. Agentuře ČTK to řekla jeho dcera Erika Bornová. Ilustroval čtyř stovky knih a byl autorem tisíců grafik. Veřejnost ho však měla téměř výhradně zaškatulkovaného jako ilustrátora dvojice zlobivých žáků Macha a Šebestové, která zavedla do škol zvláštní mezižákovskou komunikační kulturu používání příjmení místo křestních jmen. Na druhý den v Čechách - nikoliv na Moravě - udeřily přívalové deště s kroupami. Na Berounsku dokonce musely vyjet pluhy, které je shrnovaly na hromady jako sníh, kde v pohodě vydržely ještě několik dnů. Na Náchodsku zase pro změnu řádilo tornádo. Tak pan prezident jmenoval nového guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka. Že je Zemanův člověk, by nemělo mít na kontinuitu bankovní politiky vliv. Intervenční politiku slabé koruny údajně opustíme, až bude jisté, že ceny budou zase plynule růst. Takže zhruba za rok. Přijetí eura není na pořadu jeho sedmiletého mandátu. Tož uvidíme. Je to s tou ekonomikou jako s předpovědí počasí… Petr Hanuška