KVĚTEN 2010
21. ROČNÍK
CENA 10,- Kč
Tradiční předvelikonoční výlov Voleského rybníka v podání deštenských rybářů.
Zpravodaj Deštenska, měsíčník, vydává Městský úřad Deštná, 378 25 Deštná, č.j. MK ČR E 1158 Redakční rada: D. Šašek, P. Kučera, P. Píglová, V. Kučera, K. Šindelář http://www.destna.cz, e-mail:
[email protected] IČ 00246506, DIČ CZ00246506 tel. a fax: 384 384 231
USNESENÍ z 50. zasedání Zastupitelstva města Deštná, konaného dne 29. dubna 2010 Zastupitelstvo města s c h v a l u j e: 873. Kupní smlouvu na prodej tiskárny HP Laser Jet 2600N panu Janu Kodýmovi, bytem Záhoří 11, Kardašova Řečice, IČ: 75126052. 874. Kupní smlouvu na prodej sedací soupravy značky Baltic paní Věře Šindelářové, bytem Adamská 83, Deštná. 875. Kupní smlouvu na prodej sekačky MM-4 panu Ivanu Ďurčovi, bytem Zahradní 263, Deštná. 876. Smlouvu o poradenství k DPH s Ing. Karlem Ondráškem, daňovým poradcem e.č.1662, organizačním a ekonomickým poradcem, se sídlem Libina 95, 788 05, Libina, IČ: 10026339. 877. Závěrečný účet Města Deštná za rok 2009 s výhradou a současně projednalo Zprávu o výsledku přezkoumání hospodaření Města Deštná za rok 2009. 878. Směrnici pro čerpání prostředků ze Sociálního fondu. 879. Předat žádost Ing. Miroslava Skořepy o dočasný pronájem pozemku p.č. 1252/1 k vyřízení Městskému úřadu Deštná. 880. Rozpočtové změny č. 1/2010.
Zastupitelstvo města b e r e n a v ě d o m í : 881. Zprávu o výsledku přezkoumání hospodaření Mikroregionu Jindřichohradecka za rok 2009 a současně Výroční zprávu za rok 2009. Zastupitelstvo města p o v ě ř u j e: 882. Místostarostu k podpisu kupní smlouvy na prodej tiskárny HP Laser Jet 2600N s panem Janem Kodýmem. 883. Místostarostu k podpisu kupní smlouvy na prodej sedací soupravy značky Baltic s paní Věrou Šindelářovou. 884. Místostarostu k podpisu kupní smlouvy na prodej sekačky MM-4 s panem Ivanem Ďurčem. 885. Místostarostu k podpisu smlouvy o poradenství k DPH s Ing. Karlem Ondráškem. 886. Účetního města k zapracování rozpočtových změn do účetnictví města.
Zastupitelstvo města o d k l á d á n a d a l š í j e d n á n í:
887. Žádost p. Libuše Vichrové o odkoupení pozemku v k.ú. Deštná p.č. 556/1.
2
Omluva Všem odběratelům vody z deštenského vodovodu V polovině měsíce dubna zapáchala voda neidentifikovatelným způsobem. Abych to uvedl na pravou míru stalo se zhruba toto: po zimě poprvé sepnuly vrty, ve kterých byla stojatá voda a ta se dostala na vodárnu. Z tohoto důvodu jsme zvýšili dávkování chlornanem sodným (prostředek na úpravu vody, který se používá dlouhá léta, takže jsme ani nezměnili technologii úpravy jak se někteří z Vás domnívali) a z této kombinace vznikla voda s tímto nepříjemným zápachem. Ještě jednou se tímto Všem odběratelům omlouváme. Pokud se v budoucnu něco podobného stane, budeme Vás včas informovat. Pavel Kučera, MěÚ Deštná Jak se zbavit odpadu bezpečně? Ty odpady, které vzniknou v domácnosti, roztřiďte a odneste na patřičné místo - sklo, papír a plast do kontejnerů rozmístěných po Deštné, - pračky, lednice, sporáky, ždímačky, televize, monitory, zářivky a další elektroniku do sběrného místa, - železo dejte 2x ročně po výzvě před dům, - plechovky od barev, sprejů a léky viz. odkaz níže, - velkoobjemový odpad 2x ročně po výzvě do přistavených kontejnerů. Spálením v kamnech se odpadu nezbavíte. Jen je z podoby, která lze snadno uklidit, vypustíte do ovzduší, odkud už se nedá „uklidit“ a škodí v širokém okolí. Oznamujeme občanům, že sběrné místo v garážích u hřbitova bude otevřeno 29. května 2010 v obvyklém čase mezi 11. – 14. hod. V tomto dni proběhne mobilní sběr plechovek od barev, sprejů, akumulátorů a léků. Sběr těchto odpadů bude probíhat vždy 2x ročně. Sbor dobrovolných hasičů Deštná oznamuje občanům, že v pátek 7. května 2010 bude od 16. hod. probíhat sběr železa. Žádáme občany, aby nepotřebné železo připravili před své domy. Občanské sdružení Diakonie Broumov a Městský úřad Deštná vyhlašuje humanitární sbírku : - letního a zimního oblečení ( pánské, dámské, dětské ), - lůžkovin, prostěradel, ručníků, utěrek, záclon, látek, - domácí potřeby – nádobí bílé i černé, skleničky, vše nepoškozené, - peří, péřových a vatovaných přikrývek, polštářů a dek, - obuv, veškerou nepoškozenou. Věci, které vzít nemůžeme: ledničky, televize, počítače a jinou elektroniku, matrace, koberce, nábytek, jízdní kola a dětské kočárky, znečištěný a vlhký textil. Sbírka se uskuteční: 10. 5. 2010 – 4. 6. 2010 v pracovní době ve vestibulu Městského úřadu Věci prosíme zabalte do igelitových pytlů či krabic, aby se nepoškodily transportem. Děkujeme za Vaši pomoc. 3
jubilantům k významným narozeninám Paní Panu Panu Panu Panu Paní
Heleně Janu Janu Vladimíru Ladislavu Libuši
Gregorové Maršákovi Michálkovi Kučerovi Prokešovi Syrovátkové
z Deštné z Deštné z Deštné z Deštné z Deštné z Deštné
Jubilantům přejeme do dalších let hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.
V dubnu jsme popřáli k významnému životnímu jubileu paní Anně Musilové z Lipovky.
4
ZE ŽIVOTA ŠKOLY Poděkování Ředitelství Základní školy a Mateřské školy v Deštné a výbor SRPDŠ děkují touto cestou všem sponzorům, kteří přispěli jakýmkoliv způsobem do tomboly, která byla součástí velikonoční zábavy. Výtěžek z této zábavy bude použit na nákup potřeb žáků školy. Za výbor SRPDŠ : J. Jusko
Za ZŠ a MŠ: Mgr. J.Říha
Návštěva divadla 13. dubna zhlédli žáci naší školy dramatickou báseň Julia Zeyera Radúz a Mahulena v Divadle Oskara Nedbala v Táboře. Příběh vypráví o lásce Radúze a Mahuleny, jejichž cit dojde i přes všechny překážky a nástrahy svého naplnění. Celý děj se odehrává v dávných dobách ve vybájené slovenské krajině. Zeyer vytvořil neobyčejně působivé dílo, jehož hlavním težištěm je síla slova. Toto klasické dílo bylo určitě přínosem v dalším rozvoji literárního cítění žáků. V. Kubínová Třídní schůzky ZŠ V úterý 20. dubna 2010 se v naší ZŠ konalo informační odpoledne pro rodiče žáků školy. Schůzky proběhly v jednotlivých ročnících mezi 16.00 a 17.30 hodinou. Program schůzek - chování a prospěch žáků, sběr léčivých bylin, školní výlety a exkurze, přijímací řízení na střední školy, atd. Schůzek se zúčastnilo zhruba 78 % rodičů. Mgr. F. Poslušný Plavecký výcvik Ve čtvrtek 22. dubna ukončili žáci MŠ a žáci I., II. a IV. třídy ZŠ desátou lekcí plavecký výcvik. Děti do bazénu jezdily rády, řada z nich se naučila plavat a většina dětí se již těší na další výuku plavání v příštím školním roce. Žákům na dopravu finančně přispívá výbor SRPDŠ při ZŠ a MŠ Deštná. Mgr. H. Böhmová Záchrana památek Dne 27. dubna se žáci 8. a 9. třídy zúčastnili akce konané v rámci projektu UNESCO – „Záchrana památek“. Projekt nesl název „Záchrana kořenů evropské kultury“ a pro žáky základních škol ho poutavou formou připravili studenti Gymnázia Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci. Mgr. Jana Havlíčková 5
Naši „deváťáci“ Měsíc duben byl pro žáky devátých tříd spojen s očekáváním, zda budou přijati na střední školy nebo učiliště, jež si vybrali. I v letošním roce nemuseli naši žáci skládat, s výjimkou talentových, přijímací zkoušky. Na jaké školy byli naši žáci letos přijati? Gymnázium obchodní akademie – lyceum střední odborné školy střední umělecká škola střední umělecké učiliště střední odborná učiliště
1 žákyně 1 žák 8 žáků 1 žák 1 žák 4 žákyně
Přihlášky si podali i dva žáci z V. třídy – byli přijati na osmileté gymnázium. Přejeme všem mnoho štěstí a studijních úspěchů. Mgr. H. Böhmová
Z DEŠTENSKÉ KRONIKY Rok 1930 - rok probíhající hospodářské krize Sčítání lidu Sčítání proběhlo k 2. 12. 1930. V Deštné bylo napočítáno 1 130 obyvatel české národnosti, téměř všichni katolíci (několik občanů bez vyznání, dále československé a českobratrské vyznání, rodina Sonnenscheinova byla vyznání izraelského). Ve Březině žilo 448 obyvatel a ve Štilfrýdově (Lipovka) 115 obyvatel. Jen pro porovnání: podle Dr. Jana Muka v roce 1848 bylo 1 773 obyvatel a v roce 1870 celkem 1 527 obyvatel. Pan Stanislav Jíra, který psal kroniku od roku 1971 uvádí, že po sčítání lidu v roce 1970 v Deštné žilo 705 lidí. Vylidňování Deštné a celého českého jihu přičítá nedostatkem pracovních příležitostí v této oblasti. Kronika Okresní úřad „urgoval“ odpověď na dopis, zda je vedena obecní kronika. V lednu z obce odpověděli, že dosud kronika není vedena, ale že bude pořízena do konce roku, a to zdejším rodákem Dr. Josefem Klikem, který prohlásil, že do konce roku 1930 napíše kroniku Deštné od nejstarších dob až do doby přítomné. Tento slib však nebyl dodržen.
6
Živnosti V Deštné bylo 8 živností hostinských a výčepnických (Marie Pánová čp. 38, Karel Hlavsa čp. 61, u Němců čp. 64, Na růžku čp. 99, Anna Vorlová čp. 5, Vojtěch Kadlec čp. 21, Jaroslava Vaňková čp. 8, bratři Řezníkové čp. 195). Žádosti Stanislava Vorla, který koupil od Emilie Vejžvaldové dům čp. 4 a chtěl povolení koncese hostinské v tomto domě, kde hostinec býval, nebylo vyhověno. Benzinová pumpa byla otevřena před obchodem Karla Závodného čp. 62 – firma Bratři Zikmundové. Nově zavedené živnosti: Stanislav Vorel – řeznictví a uzenářství v čp. 4, Karel Němec – smíšené zboží, Josef Čáp – nákladní autodoprava. V kronice jsou uvedené i živnosti, které ukončily činnost: František Eliáš čp. 204 – obuvnictví, Jan Eliáš čp. 84 – pekařství, Albína Kaplanová čp. 120 – obchod se střižním zbožím, Antonín Zavadil čp. 100 – obuvnictví, Jan Vorel čp. 47 – truhlářství. A ještě nakonec tohoto tématu přesná citace z kroniky: „ Stanislav Pána čp. 38 měl obchod s koňmi. Hostinec byl psán na jeho manželku Marii. To bývalo běžné u takovýchto „obchodníků“, že na sebe neměli psán žádný majetek, aby v případě nesrovnalostí s kupcem koně nebo dobytka nebylo si na nich co vzíti.“ Různé:
- začíná nezaměstnanost, okresní úřad v Kamenici poslal 37 poukázek vánoční příspěvek pro děti nezaměstnaných v hodnotě 800 Kč. - střevní týfus se objevil v čp. 64, obec dala vyčistit studni na náměstí. - pan František Slanec dal postavit dům čp. 174. - v srpnu se stavěla primérní elektrická linka Světce – Rosička. - 28. 10. 1930 byla sněhová vichřice, která způsobila hodně polomů v lesích Z kroniky vybrala J. Vichrová
POD DEŠTENSKOU VĚŽÍ K jubileu P. Filipa Šubrta Deštná zná řadu kněží, kteří se chvályhodně zapsali do její historie. Jedním z nich byl nepochybně děkan P. Filip Šubrt. K jeho jubilejnímu 150. výročí narození (30.4.1860) připíšu některé zajímavosti z jeho života. Narodil se v Novém Etynku (dnes Nová Včelnice), v rodině soukeníka. Po obecné škole chtěl Filip studovat gymnázium – peníze sháněl prací v místní soukenické továrně. Rodičům se nevedlo dobře, otec našel práci v Táboře, kam se rodina přestěhovala a Filip začal studovat tamní gymnázium, které ukončil s vyznamenáním. Rozhodl se pro studium teologie. Otec onemocněl, rodina se vrátila zpět do Etynku, Filip byl přijatý do českobudějovického semináře na studium bohosloví. Zanedlouho potom otec zemřel a studentovi přibyla starost o matku a sestru. Přesto studium úspěšně zvládl, byl vysvěcen na kněze a svoji první mši sloužil v kostele rodné obce za velké účasti farníků. 7
Mladému Šubrtovi nastala náročná duchovní služba s častým střídáním farních míst. Začal v Černovicích u Tábora jako kaplan. Navzdory tamním poměrům (nekázeň a nepořádek ve škole, děti chodily k muzikám, časté opilství mládeže), Filip šel důsledně za svým cílem. Založil kostelní pěvecký sbor, režíroval ochotnická divadla, vodil procesí a vypomáhal okolním farářům. Zabýval se řezbářstvím i malováním obrázků (což je málo známé), a tím na sebe upozornil deštenského faráře B. Kamarýta, který si jej vyžádal do Deštné k sobě za kaplana (1886). Šubrt si dobře rozuměl s panem farářem, s učiteli a s osadníky. S Kamarýtem jej spojovaly záliby v malování a v psaní. Šubrt začal studovat deštenské historické listiny z městského archívu, farní kroniku, překládal německé a latinské texty do češtiny. Po několikaleté práci vydal vlastním nákladem pro historii Deštenska základní spisek „Paměti města Deštné a okolí“ (r. 1890). Účastnil se veřejné práce – spoluzakládal Cyrillskou jednotu pro zkvalitnění zpěvu, byl předsedou místní Národní jednoty Pošumavské, psal příspěvky do zemského časopisu Vlast. Zajímavá je epizoda, kdy do Deštné zavítal Šubrtův bývalý profesor v semináři, nyní Vyšehradský probošt a Kamarýtův přítel ThDr. Antonín Lenz. (Byl u nás kaplanem v letech 1858-1861, později čestný občan Deštné). Na svátek Božího Těla Lenz sloužil slavnostní mši, vedl průvod – zkrátka velká sláva v Deštné. O Velikonocích 1890 měl v Mnichu pohřeb tamní farář P. František Hrabal (deštenský rodák). Po něm tam krátce sloužil P. Šubrt. Při duchovní službě po okolí se nachladil a celý měsíc ležel na lůžku. Patron deštenského kostela Alexandr kníže Schőnburg – Hartenstein si Šubrta oblíbil a nabídl mu službu faráře na svém knížecím panství v Miletíně (okres Jičín). Ten v konkurzu uspěl, roku 1891 opustil Deštnou a spolu se svojí sestrou Marií (matka již dříve zemřela v Deštné a sestra se tam později vdala za obchodníka F. Čecha), přesídlil na miletínskou faru. V městě jej sice slavně uvítal průvod farníků i kníže Schőnburg, ale začátek farářování nebyl pro Šubrta dobrý. Především tu byl zchátralý kostel, pro rozsáhlou farnost malý, kníže neměl peníze na jeho zvětšení. Nový farář vyvolal sbírku na tento účel. Obyvatelé města i okolí se snažili a skutečně, po pěti létech byla potřebná suma pohromadě a začala přestavba. Šubrtův cíl – rozšířený kostel – byl v roce 1900 splněn, kostel byl hotový a znovu vysvěcený. Horší to měl Šubrt se zdravím. Často jej trápily oční, žaludeční i nervové nemoce. Na pomoc mu konzistoř poslala kaplana P. Josefa Noska z Nekoře. (Po Kamarýtově smrti r. 1911 přišel Nosek do Deštné jako farář). V době relativního zdraví se Šubrt opět zabýval řezbářstvím, například do kostela vyřezal krásný betlém. Po odchodu Noska do Deštné, pomáhal farářovi v Miletíně další mladý kaplan – až v roce 1927 ukončil P. Šubrt tamní farářskou činnost a vrátil se do Deštné ke své neteři Jaroslavě, provdané Vaňkové. Žil v bytě jejich hostince na náměstí čp. 8 (zbořen r. 1970). Tak, jako Šubrtovi dříve v Miletíně pomáhal kaplan Nosek, nyní opět děkan Šubrt vypomáhal při mších faráři Noskovi. A právě 15. května 1934, kdy se Šubrt v zákristii oblékal na ranní mši, padl náhle mrtev. Je pohřben na deštenském hřbitově, a pro své zásluhy o Deštnou mu patří naše vděčná vzpomínka. F.K. 8
KULTURA A VOLNÝ ČAS Sloupek deštenské knihovny
Kdo by neznal Máchův Máj ! V letošním máji si ho zvlášť připomínáme, protože letos v listopadu uplyne Byl pozdní večer - první máj 200 let od narození Karla Hynka Máchy, velkého večerní máj - byl lásky čas. romantika, který stál na počátku skutečné novočeské Hrdliččin zval ku lásce hlas, poezie, povznesené nad pouhé veršování. Psal ale také kde borový zaváněl háj. prózu, v naší knihovně si můžete vypůjčit např. O lásce šeptal tichý mech; Márinku, ale jistě i Máj. květoucí strom lhal lásky žel, První máj je v našem povědomí nejen lásky čas, ale svou lásku slavík růži pěl...... také svátek práce. KAREL ČAPEK ovšem viděl 1. máj jinak..... “Ale já naschvál nebudu opěvovat svátek práce, nýbrž svátek soukromého vlastnictví; a nebude-li zrovna pršet, tu jej budu oslavovat v sedě na bobku a říkaje: ‘Počkej, já ti přinesu drobet rašeliny, a tuhleten výhonek ti uříznu; a ty bys chtěla hlouběji do země, viď?‘ A tařička řekne, že by chtěla, a já ji zasadím hlouběji do země. Neboť toto je má půda, skropená potem a krví, a to doslovně; neboť když člověk uřezává větvičku nebo výhonek, musí se skoro vždycky říznout do prstu, jež je také jenom větvička nebo výhonek. Člověk, který má zahrádku, se neodvolatelně stává soukromým vlastníkem; pak mu na ní neroste růžička, nýbrž jeho růžička; pak nevidí a nekonstatuje, že kvetou třešně, nýbrž že kvetou jeho třešně. Člověk, který je vlastníkem, nabývá jisté vzájemnosti s bližními například co se týče počasí; tu říká: ‚už by nám nemělo pršet‘ nebo že ‚nám pěkně zamoklo‘. Kromě toho nabývá jaksi neméně silné výlučnosti: shledává, že sousedovy stromky jsou roští a košťata na rozdíl od jeho vlastních stromků; nebo vidí, že tahle kdoule by se dělala lépe na jeho zahradě než na zahradě sousedově, a tak dále. Je tedy pravda, že soukromé vlastnictví vyvolává jisté třídní a kolektivní zájmy, například co se týče počasí; ale je stejně pravda, že probouzí strašně silné pudy sobecké, soukromopodnikatelské a majitelské. Není pochyby, že by člověk šel do boje za svou pravdu, ale ještě ochotněji a divočeji by šel do boje za svou zahrádku. Člověk, který je majitelem několika sáhů půdy a něco na nich pěstuje, se opravdu stává tvorem jaksi konzervativním, neboť je závislý na tisíciletých přírodních zákonech; dělej co dělej, žádná revoluce mu neurychlí dobu klíčení a nedá kvést šeříku před květnem; tu tedy se člověk umoudří a podřídí se zákonům a zvyklostem. Tobě pak, zvonečku alpský, vyhloubím hlubší lůžko. Práce! I tomuto piplání v prsti můžeš říkat práce, neboť, povídám, namůžeš si přitom hřbet i kolena. Avšak nezáleží na práci, nýbrž na zvonečku; neděláš práci proto, že práce je krásná, nebo že šlechtí, nebo že je zdravá, nýbrž děláš ji proto, aby zvoneček kvetl a lomikámen se rozrůstal v polštář. A kdybys místo psaní článků a knížek stál u stavu nebo u soustruhu, nedělal bys tu práci proto, že je to práce, nýbrž proto, že budeš za to mít uzené s hrachem a že chceš být živ.... Dělá-li člověk práci, má ji dělat buď proto, že ho to baví, nebo proto, že to dovede, nebo konečně proto, aby se uživil, ale pracovat ze zásady a ze ctnosti, znamená dělat práci, která za mnoho nestojí. Čekal bych, že svátek práce bude vrcholit velebením lidské šikovnosti a všech fortelů, kterými vládnou, kdo dovedou vzít práci za pravý konec.“ A co si Karel Čapek myslel o květinách v oknech: „ Radost z květin. Není to jenom radost z té krásy a něžnosti, ale také radost z úspěchu. Jako by ty květiny, které živíme, byly kus našeho já, jako by jejich květ byl květem naší 9
lásky. Proto dáváme květiny do oken, aby každý viděl: tam za tím oknem se žije plným lidským životem.“ Ještě bych Vás, milí čtenáři, chtěla nalákat do knihovny na některé knihy spisovatelů, kteří se narodili v květnu. 4. května 1940 spatřil světlo světa Robin Cook, americký spisovatel příběhů ze současné mediciny; v knihovně máme 14 titulů jeho knih. 5. května 1901 se narodil Václav Řezáč - psal hlavně psychologické romány a povídky pro děti. V naší knihovně je zastoupen dvěma tituly La bella Boema a Rozhraní. 5. května v roce 1846 se narodil polský spisovatel, který dosáhl světového věhlasu svými historickými romány - Henryk Sienkiewicz. V knihovně máme Potopu, Křižáky, Ohněm a mečem, Pan Wolodyjowski. Většinou jsou to romány rozsáhlé, ale velmi pěkně se čtou. Karel Štorkán 5. května 1923 - u nás máme knihy především pro mládež - Holky z akády, Chlapci a chlapi, kterou napsal společně s Jiřím Bednářem, My, tracený holky, pro dospělé Rodeo. Ludmila Vaňková - 83 let - narodila se 9. května 1927. Od této spisovatelky máme v knihovně 6 románů - historické dobrodružné: Cestou krále, Král železný a zlatý, Pán stříbrné růže, První muž království, Stříbrný jednorožec a další. Vlastimil Vondruška se dožívá 9. května 55 let; píše převážně historické romány pro dospělé i mládež. V naší knihovně je Vondruška zastoupen knihami: Intimní historie, Pečeť smrti, Znamení Jidáš, Záhada zlaté štoly..., Život ve středověku, Významná sídla české šlechty, Letopisy královské koruny a další. Miroslav Florián, narozen 10. května 1931 - Dráha blesku, Jaro napověz, Jednou provždy. Březinová Ivona 12. května 1964 – knihy pro děti a mládež - Báro nebreč, Holky na vodítku- Alice, Ester, Martina, Kateřina nejen ze zámku, Panenka z ebenového dřeva, Teta plete .......12 titulů máme v knihovně. 14. května 1316 se narodil český král a římský císař Karel IV. Největší a nejznámější panovník naší historie. Napsal také svůj vlastní životopis. V Odeonu vyšlo 1. vydání v r. 1978. Přeložil z latiny Jakub Pavel. 14. května 1863 se narodil Vilém Mrštík. Spolu s bratrem Aloisem napsal klasické české drama Maryša, a nečetl snad někdo Pohádku máje? Určitě stojí za přečtení. Eduard Petiška se narodil 14. května 1924. Jedinečným způsobem upravil řadu českých a světových pohádek a pověstí - Staré řecké báje a pověsti, Příběhy na které svítilo slunce, Pohádkový dědeček, Pohádková babička, Sedmikráska, Alenčina čítanka, O motýlu, který zpíval, a další 15. května 1891 se narodil Michail Bulgakov, ruský spisovatel a dramatik, autor slavného románu Mistr a Markétka. V naší knihovně máme jeho romány Osudová vejce a Zápisky mladého lékaře. František Kožík 16. května 1909 - 101 let - Blázny živí Bůh, Cesta Kryštofa Haranta, Černé slunce, Cestou lásky, Josef Mánes, Na křídlech větrného mlýna.....17 titulů Pavel Frýbort - 20. května 1946 - A po nás potopa, Jen jednou dostat šanci, Poslední soud, Válka policajtů, Vekslák – máme 8 titulů. 20. května r. 1799 přišel na svět Honoré de Balzac, francouzský spisovatel, který se stále výborně čte - v naší knihovně jsou Fantastické povídky, Lesk a bída kurtizán, Otec Goriot, Ztracené iluze, Sestřenice Běta a další. 10
22. května 1859 spatřil světlo světa anglický spisovatel, spolutvůrce moderního detektivního románu, duchovní otec Sherlocka Holmese, Artur Conan Doyle: Muž s dýmkou a houslemi, Návrat Sherlocka Holmese, Poslední poklona Sh.H., Údolí strachu. Ve stejný den r. 1894 se narodil Dashiell Hammet, americký autor kriminálních románů spolu s Raymondem Chandlerem zakladatel moderní detektivky, tzv. drsné školy. Máme Prokletí rodu Dainů a Skleněný klíč a Tři krvavé historie. 136 let uplynulo od narození Gilberta Keitha Chestertona - anglický spisovatel především historických románů, básník a dramatik. V deštenské knihovně je zastoupen třemi tituly - Modrý kříž, Klub podivných živností, Moudrost a vtip G.K. Chestertona Horelová, Eliška, 23. května 1925 - Píše převážně pro mládež - Jarda Samorost, Léto jako když vyšije, Pojď, dáme sbohem žízni. Vítěslav Nezval - 26. května 1900 - Manon Lescaut, Král a Vosa, Sbohem a Šáteček – najdete u nás knihu Dílo XXII - Karneval Monako. Háj Felix - 27. května by se dožil 123 let - Kája Mařík - četba našeho mládí - máme všechny díly. Jiří Šotola, narozen 28. května 1924 je mimo jiné autor titulů Kuře na rožni a Svatý na mostě, které máme v naší knihovně. Kromě výše jmenovaných knih si můžete, vážení čtenáři, v naší knihovně vypůjčit některé z následujících titulů, které jsme nedávno zařadili: • Larsson Stieg : Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm • Mann Reva : Rabínova dcera • Francis Dick: Talár a dres, Bič • Austen,Jane: Lady Susan • Kafka Franc: Proces (komiksové vydání !) • Pawlovská Halina, - Když sob se ženou snídá • Erskine Barbara: Dům ozvěn, Údolí havranů • Herriot James: Yorkshirské povídky, Zvěrolékař jde do boje • Christie Agatha: Poirotova pátrání • Hailey Arthur: Konečná diagnóza • Cook Robin: Šok, Deformace • Watson Winifred: Slečna Pettigrewová začíná žít • Křesťan Rudolf: Jsem z toho Jelen • Náhlovský Josef: Krušnohorská kronika • Wilson A.N.: Milenci • Mawer Simon: Skleněný pokoj • Steinbeck John: Pohár zlata a další • Steel Danielle: Milost • Holoubek Jaroslav: Žárlivá postel • Cristen, Gabriele: Hodina Benátčana • Formánek Josef: Mluviti pravdu a další. • Meyer Stephenie: Nový měsíc, Rozbřesk, Stmívání, Zatmění Těšíme se na Vaši návštěvu!
Fisch. 11
Pašije v podání Ochotníků z Deštné Toto slovo pochází z latinského passiones, které přeloženo znamená utrpení. Pašije, tak jak my je známe, je biblické vyprávění příběhu o utrpení Ježíše Krista. Sdružení divadelních ochotníků v Deštné uspořádalo na Velký pátek v prostoru parku před kostelem sv. Ottona pašijové hry. Začátek her byl stanoven na dvacátou hodinu a v tu dobu stmívání sotva začalo. Měla jsem obavu, že téměř denní světlo ubere příběhu na dramatičnosti. I diváků bylo tou dobou málo, ale vše se vyřešilo během asi deseti minut. Diváci přicházeli ze všech stran, bylo jich hodně a denní světlo rychle mizelo. Protože trval půst, nabízela Jaruška Divišová v košíčku doma pečený chleba a na případné dotazy – jako buchty nejsou – říkala, že dnes nebudou. Trochu jsem odbočila a zatím již přicházejí aktéři hry, kteří se pokusí divákům přiblížit biblický příběh, od kterého se datuje náš letopočet. Ježíš Kristus (Dan Fleischmann) se modlí v zahradě Getsemanské: „Bože jsem zde, abych konal tvou vůli“. Je zrazen Jidášem, protože je nařčen z toho, že se provolává králem. Předveden biřici před krále Heroda, je souzen Pilátem, bičován a odsouzen k ukřižování. Všechny rozhovory s apoštoly, biřici a soudci jsou plny starozákonních citací i teologických interpretací. Snad jedna věta, která je známa asi všem, kterou říká Ježíš na obvinění, že se chce stát králem: „Mé království není z tohoto světa.“ Pašijový příběh, který se stal v dávné minulosti, dokáže ještě dnes silou tragického příběhu vtáhnout diváka do hry. Člověk se při pohledu odsouzeného nevinného syna člověka Ježíše Krista neubrání dojetí, i když ví, že aktéři jsou herci. Trnová koruna, kříž, urážky a bičování, to všechno silně působí na city. Možná si to i více uvědomuje člověk, který sám poznal jak těžké je přežít urážky, nespravedlnost a být potrestán za to, co nikdy neudělal. Myšlenky se mi trochu zatoulaly a málem bych zapomněla, že na zahájení Pašijí zazněla nádherná hudba – Protestantský chrámový chorál. Hudba svou silou a očekáváním přiblížila a navodila atmosféru pro pašijovou hru. Velmi emotivně působilo na diváky ukřižování a snětí ze kříže. V ten okamžik bylo kolem chrámu ticho tak velké, že bylo slyšet i vlastní nadechnutí. Lidé v sobě znovu prožívali tragický příběh starý mnoho staletí a přesto že už skončil, tiše a zamyšleně stáli. Vzpamatovali se až drsným hlasem biřiců: „Jděte domů nic jiného už nebude.“ Ten silný hlas dal lidem procitnout a ze zamyšlení se zas vrátili na pevnou zem a rozpačitě se usmívali – hra skončila. Zvolna se rozcházeli a začali si povídat o hře, hercích i o tom, že tak velkou zimu, jaká byla ten večer, při hře ani necítili. Přidám i něco, co zaslechly mé tenké uši a snad to bude i malá odměna těm, co svůj volný čas věnovali nám divákům. 1) Obdivuji ty herce, jak se dovedou vžít do rolí a zahrát tolik citu. Řeč byla o Panně Marii (Marta Mládková). 2) Vždyť ten soudce Pilát (Zdeněk Beran) nejen, že dobře znal roli, ale jeho hlas tím večerním tichem zněl jako zvon. 3) Obdivoval jsem odvahu Dana Fleischmanna, jak nesl kříž a věrně dovedl napodobit jak pod ním klesá, i to jak v té výši kříže byl připoután. 4) Já zas to, že se nebál, jak ho z kříže spouštěli do toho plátna. 5) Doufám, že to neodstůně, br takovou zimu a jen v kraťasech. Já klepu kosu i v bundě.
12
Vím, že se toho povídalo daleko víc, ale to už byli diváci příliš daleko, abych to slyšela. Sama bych touto cestou chtěla poděkovat všem, co se na příběhu podíleli. Mne tím vyprovokovali k tomu, že jsem si zas po delší době četla v Bibli. Tímto článkem jsem se snažila zachytit atmosféru před chrámem, která Pašije provázela. Nakonec zjišťuji, že jsem zapomněla napsat, že biblický příběh režíroval Dan Fleischmann. Fialová
Kostelní noc 28. 5. 2010 - 22:00 až 24:00 Farnost svatého Ottona v Deštné ve spolupráci s Občanským sdružením na záchranu sakrálních památek Deštenska se v letošním roce poprvé připojuje k programu tzv. „Kostelní noci.“ Návštěvníci budou mít možnost zakusit jedinečnou noční atmosféru starobylého chrámu sv. Ottona umocněnou živou varhaní hudbou. Budou vystavena stará mešní roucha a liturgické předměty, které se již běžně nepoužívají. Mgr. Jan Mikeš zasvěceně promluví o dvou pozoruhodných vystavených středověkých plastikách a PhDr. Tomáš Horyna poukáže na symbolický rozměr posvátné liturgie. Dobrovolné vstupné bude představovat příspěvek na drobné konzervační práce v kostele. T. Horyna 13
Neuvěřitelné příběhy pokračují. V divadle U Hybernů v Praze hrají v současné době překrásné fantazijní představení muzikál k neuvěření – „BARON PRÁŠIL“. Baron Prášil skutečně existoval. Nazýval se Karel Friedrich Hieronymus, svobodný pán z Münchhausenu – tedy šlechtic a žil v letech 1720 – 1797. Jeho příběhy, většinou vymyšlené, sepsal Gottfried August Berger, žijící též v druhé polovině 18. století. Byl to německý básník, zakladatel romantické balady a jeden z největších německých lyriků. Většina z nás zná ze svého mládí krásnou knihu O baronu Prášilovi s ilustracemi Cyrila Boudy a též fantastický Zemanův film v hlavní roli s Milošem Kopeckým. Dnešní muzikál začíná starou historií z r. 1810, kdy ruská carevna Kateřina Veliká pořádá v Petrohradě v Ermitáži ples na počest Hieronyma Karla Friedricha von Münchhausen zvaného též baron Prášil. Ples začal, už je v plném proudu, ale oslavenec nikde. Náhle se ozve rána, mohutný hřmot a svistot a objeví se dělová koule, na které obkročmo sedí muž v třírohém klobouku a bílé paruce a přistane rovnou v plesovém sále. Přítomní velmožové a krásné dámy nadšeně tleskají. Baron přistoupí k carevně a líbá jí ruku s omluvou, že se zdržel na Měsíci a nebýt dělové koule, ten úžasný ples by nestihl. Děj muzikálu pokračuje za 200 let, tedy v současnosti, v Americe – v New Yorku v malém penzionu vklíněném mezi mrakodrapy s názvem „U Prášila“. Baron Prášil zde v pohodlném křesle vypráví hostům o pohádkových dobrodružstvích, které zažil ve svých minulých životech. Jsou to známé příběhy o tom jak vystřelit pecku jelenovi v lese mezi oči a po roce jelenovi roste z hlavy rozkvetlá třešeň. Také příběh o pádu do rozbouřené sopky Etny, kde se setkal s bohem Vulkánem a jeho manželkou Venuší, o průletu zeměkoulí a příběh o sultánově pokladu. Samozřejmě líčí i hrůzostrašný pobyt v břiše obrovské velryby. Správce penzionu Wilcox se pokouší barona připravit o penzion a snaží se udělat z něho nepříčetného člověka. To se mu však nepovede, baron náhle umírá. Najde se i závěť, ve které baron stanoví dědicem mladého a chudého recepčního Franka, který sní o své lásce k servírce Patricii a kvůli penězům se nemůže s ní oženit. Oba zamilovaní jsou šťastni a zdá se jim, že z nebe padá sprška diamantů. Zlo je tedy na ústupu, dobro vítězí a báječný a sympatický baron se octne náhle v ráji, kde za jeho odvahu a neskutečné prožitky mu věnuje královna Fantazie nádherné zlaté lože s nebesy, kde může odpočívat. Když však otočí svým třírohým kloboukem, je mu dovoleno opět navštívit ten širý a zajímavý svět. Závěrem vlastně baron Prášil chce všem sdělit, že sny, iluze, fantazie a dobrodružné prožitky činí i obyčejného člověka 14
šťastným a též nesmrtelným a že tedy snít lze po staletí stále, rovněž i v dnešním uspěchaném životě. Mnoho krásných přání, tužeb a snů v jarních měsících roku 2010 všem přeje Eva Kadlecová P.S. Nezapomeňte na koncert a krátké divadelní představení v kostelíčku sv. Jana Křtitele v Lázních v Deštné v sobotu 12. června v 17. hod.
Spolkové lípy – pozvánka Není na škodu občas zapátrat v paměti a vybavit si obrazy krajiny, které nás obklopují celý život. Od dětství si pamatujeme cesty a úvozy lemované alejemi, tu a tam stojícími kříži v polích, některé prosté jiné vyzdobené, stojící hrdě v krajinném panoramatu. Vůbec nejznámější jsou lípy u božích muk, ať už na cestě k lomu, za pumpou, v zatáčce nad vodárnou, u Volesáku, u Rytíře atd. Když před dvěma lety vichřice (Emma) vyvrátila lípy v zatáčce u Poslušných - u křížku, ztratil se kus krajiny našich předků a i když tudy většina nejen „Deštňáků“ projíždí skoro denně jakoby bez povšimnutí, najednou má člověk pocit, že mu chybí kus srdce. Napravme tyto arytmie přírody malými gesty dobré vůle - pojďme a prostě vraťme kus paměti i následujícím generacím mladých lidí, jimž stáří stromů jako stáří lidí bere možnost poznat mizející „zahrádku“, zemi dědečků a pradědečků.
Slavnostní zasazení lip proběhne 8. 5. 2010 pravděpodobně okolo 14:00 hod (upřesní městský rozhlas) Místo: Křížek u Poslušných směr Deštná – J. Hradec cca 200 m. Pořádají : spolky v Deštné. Čestní hosté Rodina Poslušných (vybrané dvojice k čestnému zasazení spolkových lip)
Divadelní ochotníci : K. Klik, J. Hořký Hasiči : F. Tomšů, K. Švejda Myslivci : M. Čejna, F. Poslušný Rybáři : Z. Beran, J. Novák Sokol : R. Fialová, V. Kučera st. Pozváni zástupitelé města Deštná Jménem spolkových organizací zveme všechny, kdo mají chuť i čas cca 30 min postát při skromném slavnostním aktu v polích a jarní deštenské krajině. D. Fleischmann 15
Myslivecké sdružení Deštná děkuje touto cestou všem návštěvníkům a sponzorům večírku pří svíčkách 20. 3. 2010 Předseda M. Čejna.
Setkání rodu Kvapilů v Deštné Tradičně, po dalších pěti letech, se sešly rodiny Kvapilových už na svém 6. sjezdu. Pohostinný útulek jim poskytl salónek deštenské restaurace U Mocnáře. Přijelo a přišlo ke třiceti příslušníků rodu, pozvání přijala i redaktorka Jindřichohradeckého deníku Renata Pávková, která o průběhu setkání otiskla v témže listu zprávu. František Kvapil připomněl nejstarší historii rodu pocházejícího z Bednárce u Jarošova nad Nežárkou. Odtud, od r. 1591, se vine nepřetržitá staletá posloupnost všech našich Kvapilů a jejich blízkých příbuzných. Za poledne se účastníci shromáždili u pomníku padlých na náměstí a uctili jejich památku položením květin. V odpolední besedě se přátelsky probraly rodinné události v uplynulých pěti letech i s výhledem do budoucna. Tradiční harmonika se zpěvem byly vypuštěny z důvodu smutečních dnů k tragédii v Polsku. V pozdním odpoledni jsme se rozloučili, s přáním za pět let opět „na tomto místě!“ F.K. 16
