Celotáborová hra 2008 pro střední a starší oddíly
NÁMĚT: Hra motivačně čerpá z mýtů staré Číny. Náměty se tradovaly po staletí v různých žánrových podobách, ať již jako povídky, nebo jako součást vypravěčského či divadelního repertoáru. Jsou to příběhy, které znají všichni Číňané. Legendy nabízejí obraz prostředí, v němž se vyvíjela čínská kultura, ukazují jak se utvářela náboženství a jakým hodnotám dávali Číňané přednost. V V.století př.n.l. čínský filozof Lao-C´založil učení, jehož vůdčí myšlenkou je „cesta – tao“. Toto učení hlásá, že každý může hledáním harmonie v přírodě získat nesmrtelnost. Tao je důležitým pojmem i v konfucianismu, jehož základem jsou Kanonické knihy, tvořené pěti klasickými díly. Hlavní postavou hry je státní úředník – mandarin Čang ta-ti, žák Konfuciův, velký obdivovatel a krotitel draků, (to kvůli provázání s hrou nejmenších oddílů), který provází celými třemi týdny jako vypravěč a hlavní koordinátor.
CÍLE HRY: Cílem hry pro každého táborníka je nastoupit tu správnou cestu (tao), splnit všech jejích 5 etap, tj. získat 5 ideálů, které tvoří kostru konfuciovy filosofie. Úkolem hry je také lepší poznání jedné z nejvyspělejších civilizací světa dávné doby, připomenutí historie země, která dala světu takové objevy, jako jsou např. papír, hedvábí, nebo střelný prach. V neposlední řadě je cílem hry vzájemné poměření znalostí a dovedností táborníků, jejich zdokonalení, práce pro kolektiv, předání zajímavostí, které by mohli využít při učivu ve škole. V průběhu tábora se děti zdokonalují v tábornické činnosti, které zúročí v závěru při oddílových putováních, která jsou motivována 14 – ti letým konfuciovým putováním od státu ke státu.
POUŽITÁ LITERATURA: -
Věra Hrdličková: „Nejkrásnější čínské příběhy“ Portál 2005 F.Perudin / M.CH.Lemayeur: „Dávné civilizace“ Matys Bratislava 2002 Čou Mej žu /Ču Wej chua: „Příběhy dračích císařů Mýty staré Číny“ Orbis Pictus Istropolitana Bratislava Jan Balej: „Draci z celého světa“ Magnet-Press 1994 Josef Guter: „Bohové a symboly straré Číny“ Nakladatelství Brána 2002
ORGANIZACE A PRŮBĚH HRY: Hra je určena pro jednotlivce i oddíly. Děti jsou rozděleny do osmi oddílů, přičemž dva nejmladší hrají svou vlastní verzi hry, motivovanou příběhy dráčka Li-šeje (samostatný příběh).
Nástěnka pro oddíly, zaznamenávání úspěchů: Nástěnka má tvar Velké čínské zdi, do které je „zasazeno“ šest strážních věží. Za vítězství v „mezioddílovce“ má oddíl právo označit vždy jednu věž standartou v oddílových barvách. Hodnota takovéhoto vítězství je 10 bodů. Do této hry se však počítá např. i vítězství v „drakyjádě“ nebo ve sportovním mezioddílovém klání. Hodnota takto získaných bodů je nižší než za „získání věže“, pohybuje se v rozmezí od 1 do 6 bodů dle umístění. Na nástěnku se v tomto případě standarty umísťují na úpatí zdi. Nástěnka pro jednotlivce a postup při zaznamenávání jejich úspěchů: Čínský drak, bájné zvíře, jakožto zdobný prvek, je v Číně symbolem nebes, deště, mužského principu „jang“, císaře a vlastně celé čínské kultury. Jeho motiv prochází dějinami Číny od nejstarších dob až dodnes. Proto právě drak je dominantou nástěnky pro jednotlivce. Od každého jména vede cesta - „Tao“, na které jsou úspěchy každého táborníka zaznamenávány pomocí dračích stop. Jednotlivé etapy rozdělují čínské znaky ideálů. Bodování se zaznamenává do nástěnky průběžně, stopy na sebe navazují bez ohledu na ukončenou etapu. Hra „Říše středu“ se skládá z pěti etap a šesti motivačních příběhů: Č. 0. 1. 2. 3. 4. 5.
Název etapy Vznik světa Kniha proměn Kniha písní Kniha původů Kniha obřadů noční hra Letopisy jar a podzimů
Ideál
Divadlo
Hru připravuje
Jin Jang „žen“ (lidské srdce) „t´unc-c“ (zralá osobnost) „li“ (řádnost a rituál) „te“ (síla) „Tao“ „wen“ (umění míru)
Jednotlivé příběhy, motivující jednotlivé etapy na sebe volně navazují a gradují.
BODOVÁNÍ JEDNOTLIVCŮ V JEDNOTLIVÝCH HRÁCH: Při bodování používáme jednoduchý tříbodový systém 3 – 2 – 1 a volíme mezi způsoby: splnil – nesplnil a výkon. Tříbodový systém v praxi znamená, že při 12 ti členném oddíle jsou body rozdělovány následovně: 1. - 4. místo: 3 b 5. - 8. místo: 2 b 9. - 12. místo: 1 b Žádné dítě není nikdy bez bodu, 1 b se dává i za účast v soutěži (za snahu). 0 udělujeme vyjímečně, pouze v případě, že dítě hru opravdu „sabotuje“. Bodování musí být naprosto průhledné a každé dítě musí přesně vědět jak na tom je a jak a za co bylo bodováno.
TÁBOROVÉ KOSTÝMY: Děti i vedoucí mají za úkol přivézt si kostýmy z domova. Je to vyloženě předtáborový úkol. Pokud i přesto nastane situace, že některé z dětí kostým nemá, vedoucí s instruktory
táborníkovi pomohou a společně během prvních dvou dnů tábora jej vytvoří. K tomuto účelu je potřebné mít v záloze kusy látky, barvy a podobně. Námětový střih je na třetí straně.
ODMĚNY DO HRY, MOTIVACE: Hra má ve svém průběhu dva vrcholy. Tím prvním je mezioddílová soutěž draků cca v polovině tábora. V této době odchází každý oddíl nocovat na své místo do lesa. Vedoucí zde na základě úspěchu v malé noční soutěži odmění táborníky čínskou minci štěstí. Druhým vyvrcholením je závěrečná noční hra v VI. etapě. Pokud ji táborník s úspěchem absolvuje, odnese si z noční bojovky malou hliněnou sošku Konfucia. Ty nejlepší děti, které jako první „dosáhnou té správné cesty Tao a stanou se nesmrtelnými“, se stanou oddílovými a zároveň i táborovými vítězi. Získají „glejt o nesmrtelnosti“ a s ním i památeční tričko s motivem Konfucia.
DOPLŇKOVÝ PROGRAM: Čínští astronomové změřili pozici hvězd vůči rovníku. Podle jejich přesných výpočtů byl vytvořen oficiální kalendář. Nejen z tohoto důvodů si zaslouží toto téma větší táborovou pozornost a na jeden den a jeden večer je pozván „Astrobus“ z Planetária hl.m.Prahy. Rovněž do doplňkového programu patří návštěva mistra v tchaj-čchi, který předvede nejen své umění, ale povypráví o filozofii tohoto umění a táborníky i naučí jeho základy. Tchaj-čchi patří mezi taoistická pohybová umění, která kromě něho zahrnují čchi-kung a bojová umění. Pohybová umění patří spolu s meditací a výživou mezi „tři pilíře zdraví“.
VEDLEJŠÍ FORMY PROPAGACE HRY A ODMĚN: Pro táborníky jsou připraveny dva druhy táborových pohlednic s motivy Konfucia a čínského draka, táborové kalendáře s časovým rozpětím „od tábora do tábora“, táborové omalovánky (černobílé kontury z fotek vedoucích), táborové zpěvníky a karty – mariášové, kvarteta s motivy tradičních čínských symbolů a pexesa.
Táborová pohlednice
Něco málo o Číně… … s tímto úvodem do hry se seznámí hlavně oddíloví vedoucí a instruktoři, kteří děti dopoledne na „svém“ místečku v lese následně neformálně vyzpovídají a zjistí, co o Číně a její historii vědí. Úvod a „naladění“ jsou hodně důležité pro budoucí vývoj hry.
Napříč „Říší středu“, zemí různých národů a krajin, obklopenou kolem dokola mongolskou a mandžuskou stepí, vysokohorskými hřebeny Tibetu a Tichým oceánem, protékají od západu k východu dvě mohutné řeky – Chuang-che nebo li Žlutá řeka a Jang-c´- tiang, zvaná modrá řeka. Jejich četné přítoky spojují severní oblasti s jihem. Jestliže se nazývá tato země Čínou, je to zásluhou mocného státu Čchin, jehož první panovník sjednotil zemi, roztříštěnou na drobná knížectví. Dějiny čínské civilizace začaly kolem r.1500 př.n.l.. Číňané budovali po staletí obrovské impérium. Jejich vědecké objevy a technické vynálezy, stejně tak jako filozofie, poznamenaly dějiny celého lidstva. Na březích Žluté řeky žili lidé už od pravěku, protože je tam velmi úrodná půda. Údolí řeky bylo srdcem staré Číny. Odtud Číňané vytáhli, aby rozšířili své území a vytvořili „císařství ve středu světa“. Domnívali se totiž, že právě tam se střed světa nachází.
Čínské myšlení Každý Číňan si mohl vybrat náboženství , které mu vyhovovalo. Většina z nich byla založena na pozorování rytmu přírody i jejích vrtochů, jako byly např. zemětřesení, sucha a povodně… Od VI. století př.n.l. se mudrci jako Lao-C´a Konfucius při vytváření své filozofie také opírali o náboženství.
Učitel Konfucius Narodil se v chudé rodině a ve třech letech ztratil otce. Jeho matka ho vychovávala v úctě ke starým tradicím a rituálům. Vyrůstal v době bojů šlechty o moc, v době plné násilí, zrady a lsti. Dospěl a pohled na tento chaos ho natolik zarmoutil, že se rozhodl vyučovat moudrost a pomoci lidem stát se lepšími. Tato moudrost obsahuje osm principů: - žen – ohleduplnost a soucit k druhým - odpouštění - věrnost - povinnost - siao - úcta ke starším a předkům Konfucius soudil, že dodržování výše uvedených principů učiní z člověka bytost dobrou, spravedlivou a statečnou. Své učení nezapisoval, jeho žáci je šířili ústním podáním.
První císař Jin Zengovi bylo třináct let, když usedl na trůn království Čchin. Ostatní čínští vladaři se tohoto strašného protivníka brzy začali obávat. V r.221 př.n.l. se prohlásil prvním císařem v dějinách celé Číny. Přijal jméno Chuan-ti – Žlutý císař. Císař svěřil správu území úředníkům podléhajícím jeho příkazům. Byli to mandaríni, kteří uskutečňovali reformy nařízené císařem. Zákony, váhy i kalendář byly jednotné. Dokonce i rozchod kol musel být v celé Číně jednotný. Mudrci tyto reformy odsuzovali. Císař jich za to dal 460 popravit a nechal spálit všechny staré knihy, mimo jiné i spisy vysvětlující Konfuciovo učení.
Velká čínská zeď Císař přinutil své poddané vykonávat těžké práce na výstavbě cest, paláců a zavlažovacích kanálů… Nejfantastičtější z těchto staveb je Velká čínská zeď, která spojovala staré obranné hradby. Původně měla sloužit k ochraně území před útoky barbarů, ale představuje vlastně i opravdovou cestu, která sjednotila zemi a sloužila k zásobování pohraničních jednotek. Na stavbu zdi byly shromážděny tisíce lidí,
kteří pracovali jako otroci za nelidských podmínek. Mnoho z nich zemřelo na místě vyčerpáním nebo kvůli nemoci a jejich mrtvá těla byla pohřbena ve zdi. Budování této neuvěřitelné stavby trvalo dva tisíce let!
Kuliové Číňané nazývaní „kuliové“ byli národem drobných rolníků. Muži i ženy měli své úkoly. Polní práce, lov, rybolov byly určeny mužům, zatímco ženy pečovaly o housenky bource morušového a tkaly látky. Původ výroby hedvábí zůstává tajemství, ale pověst vypráví, že kouzelná housenka darovala vítěznému panovníku látku „lehkou jako oblak a hladkou jako voda“. Napadlo ji, že by mohla pěstovat housenky, které krmila listím moruše. Z jejich vláken pak utkala první hedvábnou látku. Na jaře a na podzim se konaly ve vesnici slavnosti pod širým nebem. Účastníci tančili a zpívali a hráli různé hry.
Písmo a kaligrafie Čínské písmo, které vzniklo kolem roku 1500 př. n. l. se používá dodnes. Tisíce čínských znaků představují předměty, myšlenky, ale nikdy zvuky. Děti jich musí znát na stovky ještě dřív, než se naučí psát. Na začátku znaky sloužily k zaznamenání věštby na želví krunýř, později začali Číňané psát na nádoby, kámen, kosti, hedvábí… První knihy byly vyrobeny z bambusových nebo dřevěných prkének spojených navzájem koženými nebo hedvábnými šňůrkami. Znaky se malovaly štětcem z chlupů, který se namáčel do bambusové nádržky obsahujících tuš. Jen několik vyvolených se mohlo naučit psacímu umění – kaligrafii. Kniha Ctihodní mistři učili své žáky, jakým způsobem řadit jednotlivé tahy štětcem u každého znaku (některé jich vyžadují více jak deset). Mistr kaligrafie vede svůj štětec rukou s loktem daleko od těla – naučí žáky pohybům, které vdechnou znakům život a krásu.
Vynálezy Radlici pluhu, chomout pro tažná zvířata, kormidlo, vodní mlýn, trakař, Třmeny… Tyto vynálezy používali Číňané mnohem dříve než Evropané. Jejich vynalézavost a vědecké znalosti předstihly ostatní národy o celá staletí. Od VI. století př. n. l. se v Číně běžně tavily kovy, vyráběla se zde litina, železo i ocel, ze které se mimo jiné dělala ocelová lana pro visuté mosty. Čínští astronomové změřili pozici hvězd vůči rovníku. Číňané věřili, že z hvězd je možné vyčíst osud celého světa. Proto se vždy, když měli určit datum nějaké slavnosti nebo začátek stavebních prací, obraceli na hvězdy. Také vynález papíru v roce 105 je připisován Číňanovi, i když první pokusy o jeho výrobu jsou ještě starší. První listy byly vyrobeny z konopí, pak byla vyzkoušena ještě kůra morušovníku, bambus, len a rýžová sláma.
Medicína Ve staré Číně bylo lidské tělo chápáno jako zmenšený model vesmíru. Pokud tento malý svět funguje ve stejném rytmu jako ten velký, člověk je zdráv. Pokud je tento soulad porušen, dostaví se nemoc. Každá část těla souvisí s jedním prvkem ve světě. Hlava, to je nebe, nohy země, prsa a levá strana těla jsou jang, zatímco záda a pravá strana jsou jin. Ruce a nohy představují čtyři roční období, oči slunce a měsíc. Dech je vítr a krev déšť… Pokud člověk špatně jí nebo dostatečně nespí, znamená to, že už není v souladu s přírodou. Lékaři používají k léčbě výtažky z rostlin a ovoce, ze semen, minerálů nebo ze zvířat. Léčí akupunkturou, která spočívá v zapíchnutí zvláštních jehel pod kůži na některé z dvanácti tělesných linií, jimiž protéká energie. Vrchní část jehly zachycuje kosmickou sílu, kterou špička přivádí na nemocné místo.
ZROZENÍ SVĚTA
Úkoly pro první táborové dopoledne: -
-
-
seznámení s nejbližším okolím nalezení oddílového místa, vhodného pro příležitostné přespání, pro hraní her v přírodě apod. Je vhodné, aby si vedoucí toto místo vytipoval dopředu, ještě před táborem. Vhodným místem je například plácek v lese, obehnaný stromy, přírodně ohraničený. Prostor by měl být tak velký, aby v něm mohl pod přístřeším přespat celý oddíl. Na zemi by měla být lesní tráva, příp.jehličí, v nejbližším okolí by mělo být místo, kde se bez problémů a při dodržení všech zásad bezpečnosti a Lesního zákona dá rozdělat oheň. V případě úpravy místa smí být použit pouze materiál a nástroje, které nenaruší okolní přírodu (žádné záseky do stromů, přetínání kořenů nebo zatloukání hřebíků !). pojmenování oddílového místa, příp. objevení a zakreslení do „hluchých“ mapy míst, které odpovídají níže uvedeným názvům: 1. Polévková roklina 2. Údolí světla 3. Kamenný kohout 4. Palouk vládce nebes 5. U matky západu a pod jednoduché seznámení s námětem celotáborové hry „sonda do duše táborníka“, odehrání jednoduchých seznamovacích her vysvětlení účelu, nabití a použití táborových peněz (Jako v jiných oborech i v bankovnictví a peněžnictví má Čína mnohá prvenství, například jako první zavedla systémové používání papírových bankovek. Číňané také jako první na světě začali označovat mince letopočtem vzniku – asi o 3 století dříve než Evropané. Lidé v Číně dříve věřili, že nebe je kulaté – proto kulatý tvar mince, a země že má tvar čtverce – proto čtvercový otvor uvnitř. Navíc byly otvory velmi praktické, neboť se jimi provlékala šňůrka a mince se tak svazovaly a obchodníci je tak mohli lépe přenášet.)
odpoledne
Úvodní – „zahřívací“ mezioddílová hra (Při této hře si oddíly zvolí na základě výsledků nulté rozřazovací hry své názvy a barvy. Hra je číslována jako nultá, přesto se však již započítává do hlavní mezioddílové soutěže.) Hry jsou složeny tak aby se děti v oddíle poznali a naučili se spolu spolupracovat. Děti odchází na hru každý s vlastním šátkem. Vedoucí na stojkách jsou automaticky vybaveny tužkou, papíry, sešívačkou, šátkem Vedoucí si na stanovištích musí hlídat čas na odehrání nevypustí dříve v případě dřívějšího splnění mohou odehrát ještě jednou. Stanoviště budou blízko sebe a mohlo by dojít k docházení tím, že je nevypustí dříve toto dojití ohlídáme. Stanoviště budou od sebe vzdálena 5 minut chůze. Na všech stanovištích se odehrávají všechny hry.
úvodní legenda Kdysi v Číně existoval muž, který se jmenoval Čao Šeng. Protože toužil po získání Taa – chtěl dosáhnout stavu božské bytosti. Bez velmi pevné vůle a odhodlanosti by ale nemohl tohoto cíle dosáhnout. Čao Šeng proto odcestoval hodně daleko, až do provincie Lu, aby Tao získal pod vedením největšího učitele, Mistra Konfucia. Ten aby vyzkoušel vůli Čao Šenga, připravil pro něj celou řadu zkoušek….
I. stanoviště legenda: Jednou přišel Čao Šeng ke Konfuciovi a zůstal stát před jeho dveřmi. Vysvětlil vrátnému proč přišel a poprosil ho, aby mu to sdělil. Místo toho však vrátný zahrnul Čao Šanga nadávkami. Ten ale neztratil svůj klid a rozhodl se, že neodejde dřív, než se stane Konfuciovým žákem. V noci spal před jeho dveřmi, a to celých 40 dnů. Vrátný ho proklínal celou dobu. Nakonec však Konfucius souhlasil, že se s Čao Šengem setká a dovolil mu zůstat. Konfucius mu však nakázal, že bude žít na lopatkovém kole a bude dělat strašáka na ptáky a odhánět ptáky i zvěř od polních plodin. Čao Šeng bez váhání poslechl. hra: je postavena tak, aby oddíly které přijdou na stanoviště srovnali čas k dalším hrám. Motto:
Čao Šeng dělá strašáka na ptáky a odhání je i zvěř od polních plodin…
Úkol: Oddíl si připraví krátké vystoupení na téma „Jak správný strašák umí odhánět ptáky a divou zvěř.“ Záleží jen na oddílu jestli bude mít „předcvičovatele“, nebo zda každý táborníků bude vystupovat sám za sebe. .
II. stanoviště 1. hra: Motto: Čao Šebg neztratil svůj klid a rozhodl se, že neodejde dřív, než se stane Konfuciovým žákem. V noci spal před jeho dveřmi, a to celých 40 dnů. Ve dne bystřil svou mysl a tělo. Úkol: děti by měli prožívat s Čao Šangem jeho úděl. Každý z oddílu si vylosuje jeden z úkolů . Přečtou si je a popřípadě si od vedoucího nechají vysvětlit nejasnosti. Nácvik rovnováhy - Táborník se postaví na pravou nohu, levou nohu zvedne nad zem a v rovnovážném stoji si pak na ni obuje připravenou botu, zašněruje ji na obou stranách třemi dírkami a posléze udělá pěknou kličku. Během tohoto cviku se nesmí dotknout rukama ani levou nohou země a nesmí se o nic opírat. - Táborník si vloží papírovou kouli ze zmačkaného novinového papíru na nárt přednožené pravé nohy , potom vzpaží a vystoupí na špičku levé nohy a stojí co nejdéle. Jakmile koule spadne nebo se spustí ze špičky pokus končí. - Táborník se postaví do stoj spojného na hlavu si položí knihu tak aby mu nespadla při jakémkoli pohybu. V kruhu jednoho metru okolo něj jsou položeny papírky 5x5 cm cca 20 ks. Jeho úkolem je posbírat jich co nejvíce, aniž by mu spadla kniha. Hra končí vysbíráním všech papírků nebo pádem knihy. - Táborník ve vzporu ležmému nohy na pařezu. Vedle ruky má připravených 5 šišek a od nich ve
-
-
-
vzdálenosti 1m, 1,5m a 3 m (dle oddílu) šátek. Snaží se, aby co nejvíce šišek po hodu zůstalo na šátku. Táborník přeloží čtvrtku na polovinu. Sedne si na zem do sedu roznoženého a postaví si čtvrtku jako stříšku před sebe, ruce sepne v přiměřené vzdálenosti za tělem. Předklonem se pokusí ústy uchopit přeložený papír a zvednout ho. Nejstarší se s papírem v ústech bez pomoci rukou postaví do stoje. Obě ruce vždy pod kontrolou: táborník po dobu 3 minut, (vedoucí před něj postaví přesýpací hodiny), levou dlaní provádí na svém břiše viditelné větší kroužky a přitom se současně plácá pravou rukou na temeno hlavy. Oba pohyby jsou plynulé a je zřetelný jejich rytmus. Táborník má vloženou tužku mezi ukazováček a palec na noze pokusí se napsat své jméno, nejdříve pravou a pak levou nohou. Vedoucí sváže silnější provaz dlouhý 150 cm na obou koncích k sobě a položí jej na zem do kruhu. Táborník si stoupne vedle kruhu a na znamení skočí dovnitř, chytí provaz do obou rukou a převlékne ho kolem těla nad hlavu. Provaz drží, udělá 5 dřepů a provlékne ho nazpět. Končí opět stojící vedle kruhu.
2. hra odehrává se na stejném stanovišti Motto: Jakže žil Čao Šeng na lopatkovém kole? Úkol: Všichni děti stojí v kruhu, vedoucí je v jeho středu a představuje střed kola. Pomalu se pohybuje v kruhu a nahodile mění svůj směr. Děti s pohybují tak,aby zachovávaly kruhový tvar a byly od vedoucího stále stejně daleko. Úprava pro starší oddíly: děti musí dodržet postavení vůči vedoucímu ve středu tak, že se rozdělí na jednotlivé hodiny a své postavení pak hlídají. 12 musí být stále před čelem vedoucího a 6 stále za jeho zády. Pomůcky: Kartičky s vypsanými úkoly Bota s tkaničkou Přesýpací hodiny (stopky) Noviny Tužka obyčejná Podložka a papíry Kniha Papírové kartičky 20 ks 5x5 cm 15 uzlovaček Silnější provaz o délce 150 cm Šátek
III. stanoviště legenda: V noci byla na poli zima a foukal vítr. Divoká zvěř vydávala odstrašující zvuky, ze kterých mu běhal mráz po zádech. Přesto byl Čao Šeng velmi oddaný. Staral se o to, aby se ke zvěři nedostalo ani jedno zrno. Jednoho dne při západu slunce, když právě zaháněl celé hejno ptáků, uviděl Čao Šeng neuvěřitelně krásnou dívku, která šla přímo k němu. Řekla mu, že chce jít do jedné vzdálené vesnice a ptala se ho, zda může u něho přenocovat. Čao Šeng si pomyslil, že když touží po získání Taa, je povinen pomoci lidem v nouzi. Pozval tu dívku, aby přenocovala v jeho slámou pokryté chatrči a on sám seděl až do svítání na poli. Příštího dne si ta žena stěžovala na bolest v noze a zůstala ještě pár dní. V noci se pokoušela Čao Šenga svádět, ale jeho srdce bylo nastaveno k Tao a tak nepřišel do pokušení… Na tomto stanovišti jsou odehrány 2 hry, stejně jako na předchozím. 1. hra Motto: V noci byla na poli zima a foukal vítr. Divoká zvěř vydávala odstrašující zvuky, ze kterých mu běhal mráz po zádech. Přesto byl Čao Šeng velmi oddaný.
Úkol: Všem dětem se zaváží oči a první vedoucí bude dělat matoucí zvuky. Druhý vedoucí bude vydávat zvuk, který předem předvedl dětem. Po odstartování se hráči mají v časovém limitu dotknout druhého vedoucího, poté si mohou teprve sundat šátek. Hra končí - buď hráči se dostaví do cíle před časovým limitem 5 min. nebo po 5 minutách. Toto ukončení vedoucí ohlásí 2x písknutím. 2. hra: bod vždy za splněný úkol, skryté prověření oddílu za nepodvádění Motto: V noci se pokoušela Čao Šenga svádět, ale jeho srdce bylo nastaveno k Tao a tak nepřišel do pokušení… Úkol: děti prochází jednotlivě bez doprovodu určenou trasu, kde plní následná zadání,která jsou kartičkami připevněna na stromy. Mladší oddíly plní pouze 5 úkolů, starší 10 úkolů. udělej dřep sundej si levou botu zdvihni ji nad hlavu a zase si ji obuj udělej holubičku a nahlas počítej do 10 k dalšímu číslu doskákej jako žabák vylušti rébus „ DĚMEVD“ zapiš co jsi vyluštil na předchozím stanovišti a polož pod kámen hůlkami přenes šišku na další stanoviště oběhni 3x strom a zapískej,neumíš li písknout zavolej „písk“ doběhni ke stanovišti 6 a vezmi svůj papír s vyluštěným rébusem předveď zvuk, za kterým jsi šel v předchozí hře se zavázanýma očim Po splnění předá táborník štafetu dalšímu z oddílu. V případě, že skrytý vedoucí (kontrola) zaznamená, že oddíl podvádí, vystoupí po projití posledního dítěte z úkrytu, a oddílu řekne, že přišel k pokušení, kterému někdo neodolal. Aby nadále mohli všichni z oddílu získat srdce pro Tao, musí cestou k dalšímu stanovišti zpívat písničku (všichni). V případě, že prošel oddíl trasu bez jedného „podvůdku“, sdělí tento vedoucí dětem: „vaše srdce je nastaveno k Tao a vy můžete pokračovatna další stanoviště“ . Pomůcky: šátky 10 kartiček s vypsanými úkoly
IV. stanoviště legenda: Příštího dne Konfucius nařídil Čao Šengovi, aby šel do hor a přinesl dříví na pálení. Jakmile Čao Šeng vyrazil, uviděl u cesty stát 30 nádob plných zlata. On si však toho zlata ani nevšiml. Šel kolem těch nádob a ani neotočil hlavu, aby si to zlato prohlédl. Když došel na vrchol hory, vrhli se na něho tři řvoucí tygři, jakoby ho chtěli sežrat. V rozhodujícím okamžiku nepodlehl Čao Šeng panice. Pomyslel si: „Jsem žákem Mistra Konfucia, Mistr na mě dává pozor!“ A skutečně tygři rvali jen jeho oděv a olizovali mu tvář, ale nekousli ho. Když zpozorovali, že se nebojí, sklonili hlavy a opustili ho. Opět stanoviště,na němž jsou 2 hry 1. hra: je to chyták Motto : Příštího dne Konfucius nařídil Čao Šengovi, aby šel do hor a přinesl dříví na pálení. Jakmile Čao Šeng vyrazil, uviděl u cesty stát 30 nádob plných zlata. On si však toho zlata ani nevšiml. Šel kolem těch nádob a ani neotočil hlavu, aby si to zlato prohlédl Úkol: ulička mezi nakreslenými hrnci, na kterých jsou jednoduché symboly ( srdíčko, plus, kostka..) Děti uličku po přečtení motta proběhnou a poté jim na konci dá vedoucí papír s větou:“zapiš co jsi v hrncích viděl“. Pokud dítě četlo pozorně motto, nezapíše nic, jestliže začne něco vypisovat, vedoucí ho zastaví a řekne mu: „Čao Šeng neotočil ani hlavu, aby si prohlédl co v hrncích bylo“ a odešle je k vedoucímu, který je u druhé hry. 2. hra: tuto hru přizpůsobíme a bodujeme vzdálenosti házení oddílům Čas 15 min ( 5 nim vysvětlení pak odstartujeme 10 min a házíme důležitý je počet bodu v házení)
Motto : . Když došel na vrchol hory, vrhli se na něho tři řvoucí tygři, jakoby ho chtěli sežrat. V rozhodujícím okamžiku nepodlehl Čao Šeng panice. Pomyslel si: „Jsem žákem Mistra Konfucia, Mistr na mě dává pozor !“ A skutečně tygři rvali jen jeho oděv a olizovali mu tvář, ale nekousli ho. Úkol : Každý hráč uchopí šišku a stoupne si na vyznačenou házecí čáru. Postupně odhází každý z oddílu a snaží se trefit šiškou do vyznačeného kruhu. Kruhy jsou v sobě dva, menší a větší. Větší kruh je za 5 bodu a naznačuje lízání tygrů. Kruh menší naznačuje potrhaný oděv a je za 10 bodů . Hody se opakují. Pomůcky: 30 předkreslených hrnců s jednoduchými symboly šišky
V. stanoviště Motto.
Jako další Konfucius nakázal Čao Šengovi, aby šel na trh a nakoupil látky. Když Čao Šeng ty látky vyhledal a zaplatil, obvinil ho prodavač z toho, že nezaplatil. Křičel na něho a ztropil ohromnou scénu, takže měl mnoho diváků. Čao Šeng se sním nehádal a ani se nebránil. Místo toho svlékl svůj oděv a dal mu ho na zaplacení látek. Najednou prodavač přiznal, že se mýlil.
Hra: vyzkoušet si, zda umím říci druhému do očí „mýlil jsem se“, a to v případě, že jsem udělal chybu Oddíl se rozdělí na dvojice tím,že si každý od vedoucího vytáhne kartičku s písmenem, a ti kteří mají písmeno stejné tvoří dvojce). Úkol: vedoucí rozdá dvojicím napsanou otázku či úkol, každý z dvojce odpoví na zadanou otázku na papír a odevzdá jí vedoucímu (papír označí dvojice předem vylosovaným písmenem).V okamžiku kdy odevzdají všichni, vedoucí postupně říká správné odpovědi . Dítě, které neodpovědělo správně, řekne svému soupeři ve dvojici: „mýlil jsem se“. Příklad otázek: kolik měří označený špalek, kolik je stromků ve vyznačeném prostoru, kolik je šišek na hromadě,atd… cca 20 otázek Pomůcky: 20 tipovacích otázek ( tím zajistíme, že jeden z hráčů bude mít pravdu bude blíž odhadu)
VI. stanoviště legenda: Jednoho dne, když hlídal Čao Šeng obilí, přišel k němu jeden žebrák z daleka. Byl oblečen do hadrů a byl celý špinavý a upatlaný. Po celém těle měl hnisavé boláky. Smrděl tak, že se z toho dělalo špatně. Žebrák se přiblížil k Čao Šengovi a poprosil ho o jídlo. Čao Šengovi bylo žebráka od srdce líto. Sundal své šaty a nabídl je žebrákovi. Dal mu svůj vlastní oběd a k tomu ještě jídlo ze svých zásob. Ten starý žebrák byl dojat Čao Šengovou přívětivostí. Jeho zásob jídla s však nedotkl. Na tomto stanovišti je důležitá maska chudáka,který je vystrojen dle popisu. Předstoupí před oddíl a ukáže dětem vypsané motto. 1hra : Motto : Žebrák se přiblížil k Čao Šenkovi a poprosil ho o jídlo. Čao Šengovi bylo žebráka od srdce líto. Sundal své šaty a nabídl je žebrákovi. Dal mu svůj vlastní oběd a k tomu ještě jídlo ze svých zásob. Ten starý žebrák byl dojat Čao Šengovou přívětivostí. Jeho zásob jídla s však nedotkl. Úkol: ve vymezeném prostoru vedoucí umístíme oblečení dle počtu členů v oddíle Každý z oddílu musí postupně „ulovit“ jednu část oblečení . Na startovní čáře je vypsaný seznam a postup oblékání (nejdříve tričko pak boty atd. ) 2. hra: přinést jídlo do košíku a předat ho žebrákovi Motto : … dal mu svůj vlastní oběd a k tomu ještě jídlo ze svých zásob. Ten starý žebrák byl dojat Čao Šengovou přívětivostí. Jeho zásob jídla s však nedotkl. Úkol: v prostoru je rozmístěné jídlo (namalované na kartičky) - rýže, zelenina, omáčka, hůlky,polévka, maso, oříšky, nudle, saké, sojová omáčka.
Štafetově běhají hráči pro jednu z ingrediencí a vkládají je do připraveného košíčku. Poslední předává košík žebrákovi . Měří se čas. Pomůcky: Droždí (smrdí a na boláky) Oblečení vedoucího Košík (šátek) kartičky s vypsanými ingrediencemi
VII. stanoviště Opět dva úkoly jeden na důvěru v oddíle druhý na šikovnost. 1. hra: důvěra nebodovaná hra Motto : Mistr Konfucius měl tehdy sedm žáků. Zkoušel je, aby předal Tao tomu nejspravedlivějšímu z nich. Jednoho dne odvedl své žáky na horský hřbet, který se nazýval „Schody k oblakům, nahoře Ku-ming“. Ukázal na jednu broskvoň, která stála na útesu a řekl: „Předám to velké Tao tomu, kdo umí načesat broskve z tohoto stromu.“ Ta broskvoň rostla uprostřed jedné velmi strmé skály, mezi mraky a velmi hlubokým údolím. Většina žáků se podívala z útesů dolů na ten strom a všechny pokryl studený pot. Zděsili se té výzvy a řekli: „To je nemožné mistře !“ Jenom Čao Šeng o tom přemýšlel jinak. Pomyslel si: „Když Mistr říká, že máme trhat broskve, pak musí existovat cesta, jak to udělat. Kromě toho je tady přece můj Mistr. On by mě nikdy nenechal spadnout dolů do propasti a nenechal by mě zemřít. Ten, co chce získat Tao v něj musí věřit, a musí věřit v Mistra.“ S důvěrou udělal krok a přistál přímo na té broskvoni. Všichni byli z jeho počínání ohromeni. Úkol: děti v oddíle, s výjimkou jednoho, utvoří špalír. Stoupnou si naproti sobě, natáhnou ruce a pevně se chytnou. (dva vedoucí si pro bezpečnost stoupnou mezi ně). Volné dítě si stoupne zády ke spojeným rukoum a volně do nich spadne. Postupně se vystřídají všichni. 2.hra: postřeh (je o náhodě a štěstí) otrhání broskví na rychlost a přesnost Úkol: vedoucí před oddílem vyloží 10 kartiček jako pexeso a následně odvede děti tak daleko, aby na ně neviděly. Děti vybíhají štafetově, musí je však donést postupně od 1- 10. Mladší oddíly si smí radit, starší budou naopak penalizovány trestnými vteřinami. Pomůcky: Kartičky s čísly 1- 10 Návrat do tábora: Zde budou mít oddíly připraveny své „uličky“ a v nich budou rozházené papírky (rýže). Úkolem oddílu je, co nejrychleji vysbírat hůlkami svou uličku a na jejím konci strhnout jeden ze zavěšeným názvů. Tím si vylosují svůj název oddílu. V případě, že by se do cíle dostaly nastejno dva oddíly, budou si kapitáni stříhat o přednostní právo. Samozřejmě, že na konci uličky ke každému oddílu bude nalepeno všech 7 názvů Nejmladší oddíly mají méně papírků., starší více. Papírky nosí svému oddílákovi, který je na konci uličky .
***************************************************************************
Výběr názvu oddílu a oddílové barvy (na základě taoistické astrologie) Na rozdíl od evropského zvěrokruhu používá čínský dělení jednotlivých zvířat vždy k čínskému novému roku, nikoli po měsících. K dvanácti zvířatům čínského zvěrokruhu jsou přiřazovány jednotlivé živly (země, kov, voda, dřevo a oheň). Tyto živly přinášejí svou energii na vlastnosti jednotlivých zvířat, čímž vzniká široká charakterová pestrost jednotlivých znamení. V průběhu staletí vznikla řada legend, vysvětlujících zařazení těchto zvířat do zvěrokruhu i jejich vzájemné pořadí. Nejrozšířenější příběh tvrdí, že když nebeský Nefritový císař pozval zvířata na poradu, přišlo jich však pouze dvanáct. Ta se stala zástupci zvěrokruhu. Každé z nich řídí záležitosti jednoho roku, a to v pořadí, v jakém se dostavila na setkání. Chytrá myš se schovala za uši mocného buvola a těsně před cílem seskočila, takže dorazila na audienci jako první, proto celou řadu zahajuje.
Čínský rok obvykle začíná v polovině února.
Krysa - myš (šu) Je spojována s vodou, charakterizuje ji černá barva, důstojnost a postavení. Je spojována s klidem, mírem a rozjímáním. Myš je šaramantní i agresivní, bystrá i vynalézavá, jinak by se nestala prvním zvířetem zvěrokruhu. Lidé narození v tomto znamení jsou pohotoví, schopní využívat situace, inteligentní, ambiciózní a odhodlaní. Myš je přičinlivá, okouzlující a energická. Je dobrý taktik a organizátor, najde východisko z každého problému. Myš je vždy čestná, potřebuje bezpečí a střeží své soukromí Pro staré Číňany byla symbolem píle a bohatství.
Buvol (niou) Je spojený s prvkem země a posvátnou žlutou barvou, která přivolává slávu a úspěch. Je pečlivý a přemýšlivý. Buvol je statný, tvrdě pracuje a odhodlaně čelí protivenství osudu. Je konzervativní, spolehlivý, vždy drží slovo, je schopný organizátor s logickým myšlením. Často je též umíněný, zatvrzelý a pomalý v přijímáních nových názorů. Nemá rád překvapení. Jako partner je něžný, touží po lásce a podpoře. Pro Číňany byl vždy symbolem jara, byl oceňován pro svou sílu a vytrvalost.
Tygr (chu) Žije ve znamení dřeva, jež předurčuje jeho silnou intuici. Z barev vede zelená, symbol jara a relaxace. Tygr je představitelem síly, odvahy, energie a všeho, co s tím souvisí. Je rozený vůdce, plný optimismu a nápadů. Má rád překvapení a dokáže naplno užívat života. Tygr je náchylný dělat ukvapená rozhodnutí a může být netaktní až bezohledný. Tygr lehce navazuje známosti a vyhledává stále nová dobrodružství.
Králík (tchu) Žije ve znamení dřeva a zelené barvy jara, spojované s novým životem. Je pečlivý a uvážlivý. Králík je poctěn šťastným osudem jako symbol dlouhověkosti, prý vznikl z měsíční esence, a proto je podřízen Luně. Je nadán dobrými způsoby, půvabem a velkou citlivostí. Králík vystupuje uvážlivě a mluví jemně. Vede klidný a spokojený život, má rád klasické pohodlí. Je však též pesimistický, nejistý a nenávidí změny. Je dobrý hostitel a bavič věří sám sobě. Je schopen se lehce přenést přes problémy a stojí vždy oběma nohama na pevné zemi. Ve vztazích s jinými vyžaduje důvěru, bezpečí a něžnost.
Drak (lung) Jako jediné mytologické zvíře čínského zvěrokruhu je vtělením zázračné Síly. Působí ve znamení klidné země a žluté císařské barvy spojované se štěstím a dobrým osudem. Je pečlivý a přemýšlivý. Drak je rozeným vládcem, reprezentantem čínského císařství, obdařen mocí a štěstím. Je v centru každé společnosti, nadaný přitažlivostí a nevyčerpatelnou energií. Může být bojechtivý a rozmarný. Je idealista a perfekcionista, často podrážděný a tvrdohlavý. Číňané věří, že lidé narození v roce draka budou obdařeni vynikajícími Vlastnostmi, proslaví se a získají vysoké postavení i bohatství.
Had (še) Je největší hádanka čínského zvířetníku, žije ve svém vlastním světě. Řídí se Znamením ohně a červenou barvou, tradičně spojovanou se štěstím a dobrým osudem, sílou a rodinným blahobytem. Má schopnost odpočinku a intuice. Had je mazaný, ale šarmantní taktik. Nenaslouchá radám od nikoho, ani to nemá zapotřebí, obvykle má totiž pravdu. Rád se inspiruje novými myšlenkami a intelektuálními rozhovory. Pracuje nezávisle a pružně řeší své úkoly, má vynikající paměť. Had je velice společenský a oblíbil si život v luxusu. Rád ochraňuje své přátele a dává přednost dlouhotrvajícím vztahům. Číňané věří, že především dívky narozené v roce hada budou mít šťastný život.
Kůň (ma) Patří ohni a jihu a s nimi spojované červené barvě, přinášející štěstí, sílu a rodinný blahobyt. Je intuitivní, má schopnost relaxace, je symbolem rychlosti a
trpělivosti. Kůň stojí pevně na zemi, je vřelý, usměvavý a povídavý, otevřený, a proto často obdivovaný. Jako dobrý vypravěč je rád v centru pozornosti, zajímá se o záležitosti druhých . Má pevné zdraví a velkou psychickou odolnost. Kůň je romantický, vyžaduje povzbuzení, něžnost a pochopení. Koza (nebo ovce) Je spojována se zemí a žlutou barvou úrodné půdy, která přináší prosperitu a úspěch. K tomu napomáhá její rozvaha a pečlivost. Vyznačuje se vřelostí, vlídností a tvůrčími schopnostmi. Někdy projevuje značnou dávku pesimismu. Je velice pečlivá a často myslí na jiné. Nerada vyvolává problémy a stane li se to, snaží se ze všech sil situaci napravit. Bývá až příliš citlivá, nedělá ukvapená rozhodnutí, ráda cestuje, sní o prostém životě ve volnosti a přírodě. Koza je emociální, náchylná k slzám , stydlivá při setkání s neznámými lidmi.
Opice (chou) Je zrozená ve znamení kovu a bílé barvy, tradičně spojované s podzimem, čistotou a zralostí. Je přemýšlivá, tvořivá, agilní a chytrá. Opice je často považována Za nejinteligentnější bytost zvířetníku. Má dobrou paměť a neusiluje o maličkosti. Je velice společenská, plná šarmu a humoru. Neskrývá své emoce, dokáže zachovat tajemství. Opice je přizpůsobivá a schopná osvojit si nové dovednosti. Rychle reaguje a málokdy neplní své úkoly. Někdy bývá i ješitná a k druhým neuctivá.
Kohout (ti) Je ovlivňován prvkem kov a k němu patřící bílou barvou, související s podzimem, čistotou a uvážlivostí. Kohout se vyznačuje elegancí, pohotovostí a inteligencí. Je rád v centru pozornosti a dbá o svůj zevnějšek. Jeho nedostatkem je až přílišná chvástavost a přehnaná kritičnost. Odmítá pracovat pod tlakem, je skeptický, rád věci promýšlí a dochází k unikátním řešením. Drží slovo a je spolehlivý. Je přátelský, odvážný a má rád dobrou společnost. Rád se dvoří a neustále navazuje nové romantické vztahy. Číňané připisují kohoutovi pět ctností. Na hlavě nosí korunu, což je znamení literárního ducha. Ostruhy na nohou označují jeho schopnost válčit, je odvážný protože
se nevyhýbá setkání s nepřáteli. Když najde zrno, svolá všechny slepice, čímž projevuje dobrosrdečnost a přejícnost.
Pes (kou) Žije ve znamení země a císařské žluté barvy, která mu přináší štěstí a prosperitu. Je klidný a pečlivý. Pes je zřejmě nejlaskavějším symbolem čínského zvěrokruhu. Má silný pocit odpovědnosti, vše bere velice vážně. Starší pejsci jsou však pokládány za nejhorší cyniky. Pes je odvážný a vždy připraven bránit nespravedlivě napadané. Je velice citlivý k problémům druhých, často přebírá jejich úkoly a projevuje velkou péči o rodinu a blízké. K lidem se chová přátelsky, málokdy se jim však úplně otevře.
Vepř (ču) Je předznamenán klidným aspektem vody a černé barvy spojované s vážností a úctou. Je mírný a přemýšlivý. Vepř je optimistický a myslí si o druhých jen to nejlepší. Není pomstychtivý a druhým vždy odpouští, toleruje cizí názory, nezklame důvěru a dokáže se zasadit o správnou věc, dokáže udržet rovnováhu mezi prací a hrou. Nerad riskuje a spoléhá na sílu, pracuje raději pomalu, ale spolehlivě. Vepř je intelektuál a rád získává vědomosti. Je též estetikem se smyslem pro dobré způsoby a chutné jídlo. Pro Číňany byl vepř symbolem blahobytu, nenáročnosti a plodnosti.
*************************************************************************** Některé další tradiční čínské symboly… zvířata, která nejsou v zodiaku 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Symbol Cvrček Jelen Kachna Medvěd Netopýr Slon Orel, sokol Zajíc Želva
Význam znovuzrození, nesmrtelnost, věčné mládí a radost bohatství a dlouhý život štěstí, spokojenost symbol odvahy a síly, chrání před zloději přináší štěstí, radost a dlouhý život moudrost, síla, moc dalekozrakost, odvaha, smělost dlouhověkost dlouhý život
rostliny, stromy a ostatní Symbol 1 2 3 4 5 6 7 8
Dub Jabloň Koště Magnólie Perly Pomerančovník Růže Starý muž
Význam mužská síla a potence mír a prosperita vymetá starosti ženská roztomilost čistota radost a prosperita krása a láska dlouhý život
barvy Symbol 1 2 3 4
Bílá Černá Červená Modrá
Význam čistota a nevinnost požehnání z nebe radost, sláva a štěstí požehnání z nebe
5 6
Zelená Žlutá
dlouhý život střed a královská důstojnost
večer Scénář večerního divadla: Do nasvíceného kužele světla, (namířený reflektor z „hlediště“), vstupuje jeden z vedoucích oblečený do kostýmu a zklidní děti. Zároveň s tím začíná okolí podbarvovat čínská hudba, která pomalu zesiluje. Na plotě je umístěna pyrotechnika „Mandarínovo slunce“ – ohnivý tryskající kruh, který je o chvilku později zapálen. Zároveň s tím zhasíná bodový reflektor. Při dohořívání „slunce“ se z reproduktorů ozve zahřmění, na „pódium je vpuštěn bílý dým (suchý led), kouř „napichuje znovu rozsvícený reflektor, (tentokrát ale se žlutým filtrem), a z dýmu vystupuje Čang ta-ti, mandarin a vypravěč.
Vypravěč mandarin: „Jsem státní zaměstnanec, vysoce postavený úředník, jeden z nejvyšších, kteří mají tu čest pracovat pro císaře. Jmenuji se Čang ta-ti a jsem žákem velkého mistra a učitele Konfucia… Budu vás pravidelně provázet během následujících tří týdnů nádhernými pověstmi Staré Číny tak, jak je zaznamenali naši předkové vyprávěním od úst k ústům. „Jak vznikl svět? A proč vznikl? ptali se odedávna lidé, uchvácení tajemností a krásou života… Dávno pradávno, když ještě byly Nebe a Země spojeny, vypadal vesmír jako veliké temné vejce. V tom velikém vejci se potichounku zrodil Pchan-ku, obrovitý obr – praotec lidstva. Jen co otevřel oči, cítil, že se mu v ohromném vejci špatně dýchá. Proto zase rychle usnul a spal tvrdě celých osmnáct tisíc let. V té době si lidé představovali svět jako veliký chaos, který se pozvolna začal přetvářet a rozdělovat na světlý prvek jang a temný prvek jin. Když se Pchan-ku konečně znovu probudil, otevřel oči, ale neviděl nic. Všude byla černočerná temnota, mlžné dusno. Nesnesitelné horko a dusno obra tak rozhněvaly, že vztekle popadl svou velikou sekyru – a ťal. Ozval se třesk, jakoby naráz zahřměly všechny hromy světa, nastal praskot, jako by země pukala a hory se trhaly. Obrovské černé vejce v jediné chvíli puklo a rozdvojilo se. Čisté a lehké prvky protikladu jang se pozvolna vznesly, a bylo z nich nebe, kalné a těžké prvky protikladu jin klesly a staly se zemí. Nebe a Země se oddělily, ale Pchan-ku se bál, aby se znovu nespojily. Zůstal proto uprostřed – hlavou se dotýkal vysokého Nebe, nohama vězel hluboko v Zemi. Nebe se den co den zvedalo o jeden čang, a právě tak o jeden čang den co den narůstala Země. Tak se nebe i země zvětšovaly osmnáct tisíc roků, až do chvíle, kdy Nebe dosáhlo nejvyšší výšky a Země nejhlubší hloubky. Pchank-ku stál pořád mezi Nebem a Zemí a vypadal jako vysokánský sloup. Říká se, že měřil devadesát tisíc li. Nikdo neví, jak dlouho stál Pchan-ku mezi Nebem a Zemí ve vesmírné samotě. Uspokojil se teprve když Nebe a Země na svých místech zpevněly. Už se nemusel bát, že Nebe spadne na Zemi a že se protiklady jang a jin znovu rozvíří v divokém vesmírném chaosu. Velké dílo se završilo, Pchanku si konečně mohl odpočinout. Rozprostřel své dlouhatánské tělo po Zemi a dlouho, předlouho odpočíval, až nakonec usnul a zemřel. Když Pchan-ku umíral, staly se s jeho tělem veliké změny. Pravé oko se mu rozzářilo a změnilo se ve Slunce, levé se proměnilo v Měsíc. Hlava už nebyla hlava, ale posvátná skála, vlasy nebyly vlasy, ale velehory všech čtyř světových stran, a čelo vypučelo a stal se z něj vrch Pu-čou – to proto, aby se snad Nebe a Země znovu nespojily. Pchan-kuovo tělo a krev se proměnily v řeky a moře, chlupy ve stromy a trávu. Z jeho slz vyprýštily Chuang-che – žlutá řeka a Jang-c – Velká řeka. Z obrova hlasu vznikl hrom, jeho dech se stal větrem, pohled bleskem. Od těch dob se vždycky, když měl Pchan-ku dobrou náladu, Nebe vyjasnilo a zamračilo se, když místo radosti dostal zlost. Pchan-ku je počátkem světa a života. Je předkem osmnácti tisíc vodních, pozemských a vzdušných bytostí. Pchan-ku je jednotou protikladů jang a jin, jednotou protikladů jang a jin, jednotou mužského a ženského principu stvoření.“ ******************************************************************************************
I. + II.oddíl „Dráčci“ - kombinace zelenočerná III. oddíl „Opice“ - kombinace žlutomodrá IV.oddíl „Králík“ - kombinace červenomodrá V.oddíl „Kůň“ - kombinace černožlutá VI.oddíl „Bůvol“ - kombinace černožlutá VII.oddíl „Tygři“, modrá VIII.oddíl „Jeřáb“ – červená IX.oddíl „Had“ - kombinace červenočerná
„Kniha proměn“
Název etapy: Symbol:
„žen“ (lidské srdce)
STVOŘENÍ LIDÍ Scénář divadla:
Druhé vyprávění mandarina:
„Nebe a země už byly odděleny. Po zemi se vinuly řeky, rostly na ní rozličné trávy plné brouků, ve vodách plavaly ryby, vzduchem létali motýli a ptáci. A přestože stromy zněly ptačím zpěvem a ve vzduchu se třpytili motýli, přestože květy kvetly všemi barvami, přece bylo na Zemi pusto a smutno. Nebyl na ní jediný člověk. Avšak kdysi, v tom dávném čase, o kterém nikdo neví, kdy vlastně byl, se na světě zjevila všemohoucí bohyně Nu-wa, den co den sedmdesátkrát měnící svou podobu. Krásná a velká Nu-wa jednou kráčela pustými a smutnými kraji. Kam jen okem dohlédla, všude nic než prázdnota. I na samu krasavici dolehla osamocenost. Cítila, že mezi Nebem a Zemí cosi chybí a že je třeba stvořit něco trvalého, aby bylo na Zemi veseleji a živěji. Sedla si pod veliký vrch a usilovně přemýšlela. Potom poodešla ke svahu, nabrala do rukou hlínu, přidala do ní vodu, uhnětla malou figurku a položila ji na zem. A div divoucí ! Sotva se postavička dotkla země, ožila, otevřela ústa a zvolala: Mámo ! Všemohoucí Nu-wa si prohlížela tu pěknou moudrou, živou bytost, kterou před chvílí uhnětla, a zaradovala se z ní. Svému děťátku dala jméno člověk. Zdálo se jí, že človíček je tak moudrý, že může řídit celý vesmír. Bohyně stvořila člověka podle sebe, tvarem i pohybem se jí podobal, jenom tělo měl malé. Neměl nic společného s ptákem, který létá, se zvířetem, jež chodí po čtyřech, ani s plazy, kteří ani nelétají, ani nechodí, jen se po zemi plazí. Nu-wa byla se svou prací stvořitelky velmi spokojená, a tak v ní pokračovala. Brala hlínu, šplíchala do ní vodu a vytrvale hnětla nádherné človíčky – lidi, kteří hned uměli chodit a mluvit. Človíčci se motali kolem bohyně, své stvořitelky. Skákali a skotačili kolem ní a bez ustání volali: Mámo, mámo! Nu-wa měla takovou radost, jakou ve svém božském životě jakživa nepocítila.Celý den tvořila figurky, od rána do poledne, od poledne do soumraku, teprve uprostřed hluboké noci Nu-wu přemohla těžká únava. Když hvězdy dohasly a měsíc zbledl, zvedla Nu-wa hlavu a podívala se na svět. Svítalo. A jen co se rozednilo trochu víc, začala znovu zaplňovat svět lidmi. Chtěla, aby ty malé bytosti osídlili Zemi od východu na západ a od severu k jihu. Jenomže Země se za těch osmnáct tisíc let, od doby, kdy Pchan-ku držel Nebe, nesmírně zvětšila. Nu-wa hnětla hlínu dlouho, předlouho, unavila se, ale zaplnit lidmi celou Zemi nedokázala. Dlouho přemýšlela, jak by se lidé dali tvořit rychleji, aby nebyl pustý jediný kout. Nakonec vstala, z útesu odtrhla suchou liánu, smočila ji v řece a začala se jí rozhánět. A odevšad, kam na zem dopadla kapka vody, vyskočil malý človíček a volal: Mámo ! Malí lidičky byli stejní jako ti, které Nu-wa předtím uhnětla z hlíny. Bohyně si tak nesmírně ulehčila práci. Všechny kraje Země se pomalu zaplňovaly stopami živých lidských bytostí. Na Zemi potom už bylo dost lidí, ale starosti bohyni neskončily. Nu-wa bez ustání myslela na to, že lidé umírají.
Když jedni zemřou, musí stvořit jiné, a to je nekonečná těžká práce. Bohyně přemýšlela, jak by lidský život mohl pokračovat jako řeka, která na jednom konci stále umírá a na druhém se neustále rodí. Zahleděla se na řeku, a najednou přišla na způsob, jak by svět, i když lidé umírají, nemusel zůstat prázdný. Vždyť přece tak jako voda, když se dotkne země, vytváří podmínky pro zrod rostlinstva, mohli by plodivou činnost protikladů jin-jang uskutečňovat sami lidé. A tak určila, že muž a žena budou žít spolu, sami budou počínat, rodit a vychovávat své potomky. Od té doby život na Zemi pokračuje z pokolení na pokolení jako řeka a lidstvo se den za dnem stále rozmnožuje.“ ******************************************************************************************
Slavnostní táborový oheň – zahajovací Služební oddíl připravuje táborový kruh a slavnostní oheň (pagoda nebo hranice). Je zapotřebí přichystat dostatečnou zásobu dřeva pro stavbu hranice a na přikládání, roští do vnitřního prostoru hranice, sebrat pryskyřici na výrobu loučí (pochodní) na zapalování ohně. Slavnostnímu ohni náleží patřičná vážnost a úcta, o jeho udržování se starají výhradně „palivci“, které určí hlavní vedoucí. Nejslavnostnější chvíle je při zapalování ohně. Úspěšné děti ze skupiny, které se podílely na celoroční činnosti zapalují pochodněmi ohně na čtyřech malých ohništích, umístěných na různé světové strany od hlavního ohně. Postupně každý přednese moudrosti Woodcraftu. Oheň v kruhu znamená podle Setonova Woodcraftu víru v dobrého člověka. Čtyři malé ohníčky mají následující názvy: - síla - krása - pravda - láska Z každého ohníčku vycházejí tři paprsky, které symbolizují 12 zákonů lesní moudrosti a slovy je vyjadřuje následovně (takto to vyjadřují i vybrané děti): - „zapaluji oheň síly, jehož zákony jsou: buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej“ - „zapaluji oheň krásy, jehož zákony jsou: buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu“ - „zapaluji oheň pravdy, jehož zákony jsou: mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě a podle pravidel“ - „zapaluji oheň lásky, jehož zákony jsou: buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně“ Názvy ohňů jsou zde řazeny od severu, přes východ a jih k západu. Ve skutečnost se však zapalují od východu přes jih a západ k severu. Po přednesení setonových moudrostí zapaluje velkou hranici hlavní vedoucí nebo jím pověření táborník. Po rozhoření všichni povstanou, děti i vedoucí se chytnou se za ruce a společně zpívají zahajovací píseň „TeePee“. Během večera také poprvé zazní „Táborová čínská…“: „Táborový život, v duchu Velké Číny…
Název etapy: Symbol:
„Kniha písní“ „t´unc-c“
(zralá osobnost)
PŘÍBĚH DESETI SLUNCÍ Scénář večerního divadla:
Třetí vyprávění mandarina:
„V dávné dlouhé válce zvítězil Vládce Severních nebes Čuan-su. Cítil se však velice unavený a přenechal svůj trůn Ti Ťienovi. Málokdy už potom scházel z Nebes na Zemi, kde tehdy v Říši Středu panoval císař Jao. Za jeho vlády postihlo Podnebesí nebývalé sucho a způsobilo lidem velké starosti. Jak mohl nastat takový strašný suchopár? Docela jednoduše. V těch časech bylo totiž na Nebi deset sluncí. Všechna vycházela a zapadala najednou a působila tak neslýchaná vše ničící vedra. Obilí zežloutlo a seschlo dřív, než dozrálo, měď, železo i kameny úplně změkly, a tak, tak, že se v tom vedru neroztavily. Lidem se těžko dýchalo a krev jim v těle doslova vřela. Sucho trvalo několik roků, a tak není divu, že na Zemi brzy nebyla žádná potrava. Mnozí lidé se z hladu zanedlouho pomátli. Všechno živé prchalo z hořících lesů a vroucích vod a hledalo potravu, kde se dalo. Pohroma mohutněla, lidem se žilo čím dál tíž, útrapy se už skutečně nedaly vydržet. Deset sluncí, která zároveň vycházela a zároveň zapadala, byla pro Podnebesí skutečným neštěstím. Císař Jao se ze všech sil snažil zbavit říši pohromy, ale marně. Nadarmo den co den vykonával oběti a přednášel Vládci Východních Nebes své prosby, protože deset sluncí, která každý den vycházela na oblohu, byli jeho synové – synové boha Juna, Vládce Východních Nebes. Bůh měl ptačí hlavu, z níž vyrůstaly dva rohy, opičí tělo a jenom jednu nohu. Jun měl dvě ženy, jedna, Si-che mu porodila deset synů – sluncí a druhá, Čan-sie přivedla na svět dvanáct dcer – lun. Synové původně žili hluboko za Východním mořem v roklině Tchang, kde se často koupávali. Proto je tamní voda horká jako polévka, podle toho lidé roklinu také pojmenovali Thang – Polévková roklina. Nad roklinou rostla obrovská moruše, vysoká několik tisíc čangů a tak tlustá, že by ji neobjalo tisíc mužů. Na moruši odpočívali synové Vládce Východních Nebes v době, kdy se střídali na obloze. Když jedno slunce skončilo denní službu, vyšlo druhý den druhé, třetí den třetí, a tak postupně další a další v pořadí, jak se všech deset narodilo. Na svět tedy svítilo deset sluncí, ale lidé to netušili, protože na obloze vždycky viděli jenom jedno. Měli za to, že to je pořád to samé. Synové Vládce Východních Nebes dlouho tento pořádek postupně dodržovali. Jenže jednou, kdo ví, jest li z rozpustilosti anebo naschvál, nezbednicky porušili starý pořádek a začali na oblohu vycházet, jak se jim zachtělo. A z této náhodné hříčky se brzy stal zvyk. Nakonec si řekli, že na oblohu vyjdou společně, aby bylo na Zemi světleji, jasněji. Mylně se domnívali, že to lidé uvítají, že to bude pro ně lepší, že jim to bude milejší. Stal se opak. Lidé, zvířata a všechny ostatní bytosti začali deset sluncí pokládat za své úhlavní nepřátele. A když božští rodiče chtěli své syna vrátit ke starému pořádku, slunce už neposlechla. Opájela se svou silou, z bujarosti i nadále vycházela všechna najednou a zalévala Zemi nesnesitelným horkem. Rodiče si s nimi už nevěděli rady.“ ******************************************************************************************
3. – 4. července tchaj-čchi návštěva pana Michala KŇAŽKA
Motivace na večerní program - diskotéku Tanec podle Konfucia Klasický čínský tanec rozvíjí tvořivost a pozvedá tělo i duši. Umění vnáší smysl do života lidí. V širším měřítku může umění, zejména hudba a tanec, ovlivnit chování celé společnosti. Konfucius před dvěma a půl tisíci lety poznamenal, že se v těchto formách umění odrážejí mravy společnosti: „K povznesení zvyklostí a obyčejů není účinnějšího nástroje než hudby,“ řekl v „Poznámkách k hudbě“. Každé taneční představení je souhrou tanečních pohybů, pozic, hudby, rekvizit, světel a divadelních kulis. Společně s jejich plynulými proměnami je možné jazykem tance hladce a srozumitelně vyprávět příběh. Čistota, klid a vlídnost tance mají blahodárný vliv na lidské srdce. Přímo posilují to dobré a přirozenou cestou vedou člověka k nápravě nesprávného chování. Tisíce let dějin čínského tance procházejí řadou dynastií, různými národy a jejich zvyky, zachycují historické postavy, báje a pověsti. Jer v něm zakódováno morální chování – soucit, oddanost, slušnost, moudrost, spolehlivost a úcta k rodičům. Čínský tanec se zaměřuje na pozice těla, gestikulaci a jejich význam.
Název etapy: Symbol:
„Kniha původů“ „li“
(řádnost a rituál)
JAK NEBESKÝ PRINC I SESTŘELIL DESET SLUNCÍ Scénář divadla:
Třetí vyprávění mandarina:
„Když deset sluncí zjistilo, že jejich rodiče jsou vůči nim bezmocní, stala se ještě zlomyslnější a vyváděla a řádila čím dál hůř. Císař Jao, zastupující vůli všeho lidu Říše Středu, však i nadále vykonával obětní obřady před oltářem boha Východních Nebes, dokud ho bůh Jun nevyslyšel. Však i on sám už se kvůli výtržnostem svých nezbedných synů velice zlobil. A tak se bůh Jun nakonec rozhodl poslat na Zemi skvělého nebeského střelce Chou I ho, aby jeho neposlušné syny trochu postrašil. Zároveň měl princ I na Zemi vyhubit divou zvěř a dravé ptáky. I se na zem vydal společně se svou krásnou ženou Čchang E. Východní nebeský vládce Jun mu před odchodem daroval červený luk a bílý toulec na šípy. Tato posvátná zbraň je i v Nebi velice vzácná a na Zemi ji nenajdete vůbec. Vynikající střelec I si ji však právem zasloužil. „Mí synové na obloze dělají hrozné věci. Ty je však jenom vystraš a nebuď na ně příliš krutý!“ poučoval Chou I ho Východní Nebeský Vládce. Princ I si vzal Vládcův rozkaz k srdci, přehodil si luk s šípy přes rameno a společně se svou ženou sestoupil na Zemi. Když se pozemský císař Říše Středu Jao dověděl, že vynikající střelec I přišel přímo od Východního Nebeského Vládce, velmi se zaradoval. Všechen jeho smutek a žal se hned rozplynuly a sám začal božské manžele po Zemi provázet. Ukázal jim, jak nešťastní lidé v každodenním vedru zápasí se smrtí a jak se nejeden nakonec bezmocně odebírá ke Žlutým pramenům. Všude, kam se princ I, jeho žena Čchang E a vládce Jao vydali, potkávali vyzáblé černé lidi, kterým se pod spálenou kůží rýsovaly jenom kosti. Zvěst, že na Zemi sestoupil nebeský princ, zburcovala spoustu ubožáků, a všichni se z posledních sil vlekli před jeho sídlo. Zanedlouho se tam shromáždili celé zástupy a úpěnlivě prosily a volaly, aby nebeský střelec I zahnal původce jejich neštěstí. Nebeský střelec I viděl jak strašně lidé deset sluncí nenávidí. Sundal si z ramene posvátný červený luk, vybral si z toulce šíp, přiložil jej k tětivě a začal luk napínat. Pamatoval přitom na příkaz svého nebeského Vládce a střelbu jenom předstíral tak, aby sluncí vystrašil. Věřil, že to postačí a že se nezbedníci umoudří. Slunka samozřejmě shora všechno dobře viděla. Nebrala však výstrahu vážně, začala se nebeskému střelci posmívat a dál vyváděla jako dřív. Princ I, odjakživa spravedlivý nebeský střelec, se velice rozhořčil. „Jste sice synové Nebeského vládce, ale jestli nechcete poslechnout po dobrém, přinutím vás po zlém!“ Střelec I pomalu došel doprostřed náměstí. Zvedl luk, přiložil šíp, napjal tětivu, zamířil na jedno slunce a střelil. Tětiva zadrnčela, šíp zasvištěl a zmizel ve výšinách. Zprvu se zdálo, že se nestalo nic. Teprve po chvíli bylo vidět, jak na obloze jedno slunce, podobné ohnivému míčku, prasklo. Jiskry z něj se rozletěly na všechny strany jako zlaté peří a cosi žhavě červeného padalo na zem. Zanedlouho se ozval náraz. Lidé se tam okamžitě rozeběhli a uviděli obrovskou trojnohou zlatou vránu. Domyslili si, že je to duch sestřeleného slunce. Podívali se na Nebe…, a skutečně! Už
tam zářilo jenom devět sluncí. Zároveň také ucítili, že i vzduch se trochu ochladil. Všichni nadšeně zajásali. Střelec I věděl, že porušil rozkaz svého vládce, ale už se nedal ničím odradit. Když sestřelil jedno slunce, sestřelí i ostatní! Ani chvíli tedy neotálel a střílel dál. Bílé šípy svištěly jeden za druhým na zbývající slunce, která se z Nebe vytrácela jako tažní ptáci. Jedna za druhou zároveň padaly na Zemi zlaté třínohé vrány a všude se rozléhalo radostné volání lidí. Taky střelec I se radoval ze své úspěšné střelby. Císař Jao z nejbližšího kopce pozoroval padající slunce, najednou se však vzpamatoval. Střelec I přece nesmí všechna slunce sestřelit! Slunce je slunce – lidem i celé Zemi k užitku. Sotva si to uvědomil, rychle přikázal poslovi, aby nebeskému střelci nepozorovaně vytáhl z toulce šíp. Když střelec I vytáhl poslední šíp, myslel si, že už vystřílel všechny. A tak se stalo, že na obloze jedno slunce zůstalo – a ihned zmoudřelo. Když totiž tento poslední syn Východního Nebeského Vládce uviděl jak jeho bratři bezvládně padají na Zem, velice se vyděsil. Strašně zbledl a na Zemi se ochladilo. Nebezpečí, které způsobilo deset sluncí, navždy minulo. Na nebeské střelce ale čekalo ještě na Zemi mnoho práce. ******************************************************************************************
Třetí mezioddílová hra úvodní legenda – námět Bohyně Měsíce zastupuje na nebesích ženský princip (jin) a je nestranná stejně jako slunce ( mužský princip jang), protože v noci svítí dobrým lidem i zlodějům. Jednoho, ale krásného večera sešla ze svého Chrámu a obrovský Nebeský pes se tam vplížil a ukradl jí elixír nesmrtelnosti. Vaším úkolem je najít a vrátit bohyni elixír než se stane smrtelnou neboť bytosti, která je nestranná vždy uchováváme úctu.
systém vypouštění na trasu: (Vypouštět se bude z 0. stanoviště na střídačku po fialové a růžové trase. Začne 7. Oddíl, který půjde po růžové trase na stanoviště č. 1, 2, 3, 4 a následně i st . č. 5, které mají všechny oddíly společné. Při zpáteční trase projde druhou stranu stanovišť, což znamená po fialové trase ve zpátečním směru, ale už nebudou plnit úkoly a dojdou zpátky na 0. stanoviště. Na stanovištích může nastat čekání maximálně na stanovišti č. 5. Jinak 1. - 4. stanoviště jsou úplně stejná na každé trase.)
0. stanoviště Těm, co budou odcházet je vysvětleno, jak se má luštit zašifrovaný text, ti co budou docházet řeknou vedoucímu 6 slov ze závorky. I. stanoviště (rychlost) Mezi několik stromů se napne provázek různě dolů a nahoru. Úkolem je proběhnout trať mezi stromy tak, že jednou provázek přelezou a jednou podlezou. Hráči startují po sobě a předávají si štafetu. hodnocení: čas II. stanoviště (přesnost a trpělivost) Na stromech bude pověšeno 9 sluncí, některé níže, některé výše. Jedno slunce bude mít „nejnáročnější“ postavení za nejvíce bodů ( to bude to jediné slunce, které zůstalo na obloze). Úkolem bude trefit co nejvíce sluncí a také to prémiové. Každý hráč má jednu střelu a střílí pouze na jedno ,,své slunce“. Protože dětí je více
než sluncí, dva hráči hrají na jedno slunce. Před započetím hry je důležité aby se děti dohodly, kam kdo bude střílet. hodnocení: trefa III. stanoviště (spolupráce) Na stromě bude viset zašifrovaný text o tom, co obsahuje elixír nesmrtelnosti. Úkolem je sundat text, přeložit jej a přečíst vyluštěné řešení. hodnocení: čas, správnost IV. stanoviště (vnímání) Úkolem je rozpoznat elixír nesmrtelnosti. Z oddílu bude vybrán jeden z hráčů, kterému se zavážou oči a on po hmatu bude sahat do jednotlivých nádob, např. vody s moukou, octem, vody s temperami, vody s trávou a také elixírem. hodnocení: správné uhádnutí V. stanoviště (rituál) Výzva: „zde jste ukončili cestu, poklekněte před Bohyní Měsíce a jeden z vás jí předejte elixír nesmrtelnosti…“ Pak každý od Bohyně dostane na ruku namalovaný nějaký symbol (razítko nebo stříbrnou propiskou namalovaný měsíc) ale až potom co skupina vybere jednoho zástupce, který zatančí rituální tanec před Bohyní hodnocení: ukončení mezioddílovky
Texty – legendy před stanovištěm: 1. stanoviště: „ ...každý, kdo se vydá na pouť hledat nebeského psa, musí být rychlý. Teď máte všichni šanci to dokázat.“ 2. stanoviště: ,,Trpělivost přináší růže“, musíte být přesní ve stopování. 3. stanoviště: „Nejdůležitější v týmu je spolupráce, bez spolupráce nikdy nemůžete dosáhnout cíle.“ 4. stanoviště: „Teď jste dorazili na místo, kde nebeský pes ztratil elixír. Máte tudíž šanci ho vyhrát a splnit úkol, kvůli kterému jste se vydali na tuto pouť.“ Máte smyslové vnímání? 5. stanoviště: „Při jakékoliv uctívání Bohů následoval rituál, tudíž jeden z vás si vymyslí rituální tanec, ostatní mohou pomoci, ale pouze když bude Bohyně souhlasit.“
Název etapy: Symbol:
„Kniha obřadů“ „te“
(síla)
CÍSAŘ JAO MĚL RÁD DRAKY Scénář divadla:
Čtvrté vyprávění mandarina: „Další úkol, který čekal nebeského střelce I ho na Zemi, byl stejně náročný jako ten předchozí. Měl zahubit dračí obludu jménem Tiou-jou. Vydal se proto na Jih po dračích stopách. Drak Tiou-jou má velkou hlavu, tygří pazoury a jeho řev připomíná srdcervoucí vřískot kojence, z tlamy mu stříká voda a šlehají plameny. Živí se lidským masem a kdoví, kolik lidí už zahubil. Ale jak je možné, že se z původně malého hravého dráčka stala velká krvelačná šelma…? Císař Jao, který vládl Říši Středu, měl mnoho zálib. Ze všech nejvíce se však oddával jedné – nadevše miloval draky. Možná to bylo proto, že sám císař Ju, zakladatel dynastie Sia, byl vlastně drakem. Draci mu po celý život ve všem přáli. Když bojoval proti povodni, byli to právě oni, kdo mu vydatně pomohli, a když nakonec nad velkou vodou zvítězil, přišli mu z Nebe přát dva dračí bohové. Vědělo se však i to, že už za vlády císaře Šuna kdosi objevil v Nan-suanu ve velmi hluboké propasti párek draků a císaři je věnoval. Šun je umístil do dračírny, kterou dal pro tento účel postavit a určil jim i zkušeného chovatele. Když později za svého následovníka ustanovil právě Jaa, neodevzdal mu jenom trůn, ale i draky. Dynastie Sia tedy chovala už odedávna vůči drakům velkou náklonnost a vycházela s nimi značně přátelsky. Jistě i proto měl císař Jao draky raději než koně a začal se vášnivě věnovat jejich chovu. Odněkud si dva opatřil, pojmenoval je Tiou-jou a Č-ju a začal je chovat. Nevyznal se však v téhle práci a ani nevěděl, jak je krotit, jenom je dobře krmil. Teprve po čase se mu podařilo najít jistého Liou-leje, který se kdysi chovu draků vyučil u jednoho dráčníka. Nevěnoval se však tomu povolání proto, že se mu snad líbilo, ale z nouze. Byl zchudlým potomkem bohatého dozorce a žádné jiné řemeslo neznal – ostatně jiná práce ani nebyla po ruce. Dráčník, u kterého se Liou-lej kdysi učil, měl jméno Chovatel draků. Proč? Jednoduše proto, že jeho děd v minulosti sloužil u císaře Šuna a měl na starosti jeho draky. Od těch dob se také všichni jeho potomci jmenovali Chovatelé draků. Liou-lej něco z té práce pochytil, no a když se dozvěděl, že Jao má rád draky a shání chovatele, odvážně se k císaři vypravil. Sebevědomě a nafoukaně zveličil své vědomosti a důvěřivý Jao mu uvěřil. Špatný mistr se však velmi rychle projeví, a tak se projevil i Liou-lej. Dračí samice Č-ju nakonec špatné zacházení nesnesla a jednoho rána ji našli uhynulou. Každého, kdo by císaři způsobil takovou škodu, by přepadl strach. Liou-lej měl ale zvláštní povahu. Svou vinu sám před sebou bezstarostně zlehčoval a dělal si co chtěl. Jednoho dne se však císaři zachtělo zhlédnout vystoupení draků a jejich hry. Z dračírny však vyšel jenom šíleně smutný dračí samec Tiou-jou, který od smrti své dračí partnerky Č-ju neustále chřadnul a slábl, protože přestával i přijímat potravu. Vydal příšerný bolestný řev, který poprvé zazněl jako vřískot kojence a z jeho tlamy vyšlehl plamen. Zároveň máchl tak prudce ocasem, že se zvedl prach v celém okolí, vznesl se k Nebesům a odletěl na Jih. Tak se stalo, že se na jihu Podnebesí usadila obluda, kterou nenáviděl všechen lid, a kterou musel nebeský střelec I zastřelit. Ani tento škůdce lidí však šípu Nebeského prince neunikl.“ ******************************************************************************************
VÝROBA DRAKŮ Každý oddíl během dvou dnů vyrábí svého draka. Při slavnostní odpolední drakyjádě se soutěží se nejen o nejhezčího a nejlépe létajícího draka, ale podmínkou je i zdůvodnění motivů, použitých na drakovi. Ohodnotí se i drak, který nejrychleji vzlétne do vzduchu.
jeden z návodů…
Seznam potřeb ke stavbě draka: 1. Dvě tyčky čtvercového průřezu 4 mm, jedna dlouhá 49 cm a druhá dlouhá 38 cm 2. Hedvábný papír asi 70 cm x 60 cm 3. Tenký provázek 4. Barevný krepový papír 5. Klubíčko na pouštění 6. Tuhé lepidlo na papír 7. Sekundové lepidlo 8. Tužka, barvy nebo pastelky 9. Nůžky Postup při stavbě draka: 1. krok Dvě připravené tyčky přeložíme přes sebe tak, aby nám vznikl kříž o třech ramenech dlouhých 19 cm a jednom rameně dlouhém 30 cm. Střed kříže zajistíme sekundovým lepidlem a pevně svážeme provázkem. 2. krok Asi 0,5 cm od konce každého ramene uděláme nožem zářez. Na jedno rameno kříže, do místa zářezu, uvážeme dlouhý tenký provázek, který vedeme po pomyslném obvodu kříže. Vždy když dojdeme k dalšímu ramenu kříže, dvakrát v zářezu provázek pevně obtočíme a uvážeme uzlík, tak pokračujeme až k poslednímu ramenu, kde obvod dokončíme. Provázek moc nenapínáme, abychom nezdeformovali kříž. Hotové uzlíky můžeme opět zajistit lepidlem, aby se nehnuly z určeného místa. 3. krok Hotový kříž položíme na připravený hedvábný papír a obkreslíme na něj obvodový provázek. K takto vyznačenému tvaru přidáme přesah 2 cm a konečnou kresbu vystřihneme. 4. krok Přesah natřeme tuhým lepidlem na papír. Přiložíme kříž na místo, kde byl předtím. Natřený přesah papíru přehneme dovnitř přes obvodový provázek, přitlačíme a necháme zaschnout. 5. krok Hlavu draka máme skoro hotovou. Takže nastal čas popustit uzdu fantazie a vymalovat draka. Jestliže malujeme barvami, raději je moc neředíme vodou, aby se nám papír nerozmočil. Po malování necháme draka pořádně uschnout.
6. krok Drak leží lícem nahoru (líc je strana s papírem). Provázkem dlouhým asi 60 cm spojíme horní s dolním rohem draka. Kratším provázkem asi 50 cm spojíme dva zbývající boční rohy. Až budeme kratším provázkem míjet kolmý delší provázek, uvážeme na něm jeden uzlík, takže nám z provázků vznikne kříž. Vodorovný kratší provázek musí být uzlíkem rozdělen uprostřed. Uvázané rohy zajistíme lepidlem. Chytíme-li středový spoj provázků a zvedneme draka do vzduchu, měla by mít hlava draka asi 60° úhel a provázky by měli být napnuté. Úhel draka se dá měnit posunováním uzlíku nahoru a dolů. 7. krok Na střed provázků přivážeme klubíčko, na kterém budeme draka pouštět. Potom vyrobíme ocas dlouhý asi 125 cm. Každých 15 cm na něm uvážeme barevnou mašli z krepového papíru. Hotový ocas nakonec přivážeme ke spodnímu rohu draka a zajistíme lepidlem.
Název etapy: Symbol:
„Letopisy jar a podzimů“ „wen“
(umění míru)
