Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy
Hudební hra a její význam pro hudební vnímání Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
PhDr. Blanka Knopová, CSc.
Radka Pivoňková
Brno 2007
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
…………………………………
2
Děkuji PhDr. Blance Knopové, CSc. za ochotnou spolupráci a odborné vedení při zpracování diplomové práce.
3
OBSAH
Úvod ………..………………………………………………………………………….…...5 1. Rozvoj receptivních dovedností a osvojení hudby pomocí optimálních přístupů na školách ...…………………………………………………………………………………….6 2. Poslech jako jedna ze složek předmětu hudební výchova u dětí mladšího školního věku ………………………………………………………………………………………..15 3. Poslechová skladba a hudebně vyjadřovací prostředky ………………………………..22 Poslechová skladba …..…………………………………………………………………….22 Hudebně vyjadřovací prostředky …….…………………………………………………….23 4. Hudební hra jako specifická hudební aktivita a její využití pro pochopení hudebního sdělení ………………………………………………………………………...38 Hudební projekty …………………………………………………………………………..40
Závěr ……………………………………………………………………..………………65 Přílohy ……………………………………………………………………….…………. 66 Seznam použité literatury ………...……………………………………………….. 71
4
Úvod
Hudební výchova může zvlášť silně ovlivnit rozvoj citového života dětí zejména v oblasti estetické a mravní. Jejím smyslem by mělo být zušlechťování myšlení a cítění, všestranný a harmonický rozvoj člověka, usměrňování chování žáků i vývoj jejich citového vztahu ke kulturnímu dědictví společnosti. Součástí hudební výchovy je poslech hudby, který nepatří ve školní hudební výchově k frekventovaným činnostem. Poslech však provází všechny hudební aktivity. Ty napomáhají k uvědomělému poslechu. Pomocí hudebních her a zapojením více receptorů děti lépe vnímají a vydrží se déle soustředit na poslech. Cílem diplomové práce je vytvoření didaktického materiálu zaměřeného na přiblížení hudebního díla dětem s pomocí hudební hry. Zvolila jsem si toto téma z důvodu, že způsob výuky k soustředěnému poslechu dělá ještě mnoha pedagogům potíže a poslech mnohdy provádějí sporadicky, na nízké metodické úrovni a s neuspokojivými výsledky. Při výuce musí pedagog volit různé postupy. Kvalita poslechu závisí na věkových zvláštnostech dětí, hudební vyspělosti učitele a žáků, typu vyučovací hodiny, výběru skladeb, žánru, druhu hudby… Každý pedagog by měl být především tvořivý a zároveň kvalitně připravený na výuku po stránce metodické, technické, instrumentálních dovedností, měl by mít základní znalosti v oblasti psychologie a sociologie hudby. To vše a hlavně kladný citový vztah učitele k hudbě vede žáky k úspěšnému přijetí hudební skladby a k porozumění obsahu hudebního sdělení hudební řeči. V praktické části diplomové práce je obsažen metodický materiál, hudební projekty s náměty k soustředěnému poslechu v hodinách hudební výchovy na prvním stupni základních škol formou aktivní hudební hry a hudebních činností. Učitel by se měl snažit o to, aby zprostředkovával žákům již od počátku příjemné prožitky ze setkání s hudbou, aby v nich vyvolal potřebu a zájem hudbu samostatně aktivně provozovat i vnímat a vytvářel u dětí kladný citový vztah k hudbě.
5
1
Rozvoj receptivních dovedností a osvojení hudby pomocí optimálních
přístupů na školách
V současných osnovách základních škol pro první až pátý ročník je hudební výchova pojata jako předmět činnostní. Vychází ze čtyř základních činností - vokálních, instrumentálních, poslechových a pohybových. Mnoho pedagogů nedovede v praxi správně realizovat činnosti poslechové, přičemž poslech je jednou z významných součástí hudebně výchovné práce. Vyžaduje však od učitele zvýšenou pozornost a připravenost, odborné zázemí i schopnost zahrát na nástroj drobné skladby - díla hudebních skladatelů. Ve škole se setkáváme s tím, že poslech je prováděn na nízké metodické úrovni a s neuspokojivými výsledky. Naopak každý kantor by se měl snažit o vytvoření podmínek k tomu, aby žáci hudbu intenzivně prožívali a správně chápali. Měl by již od počátku zprostředkovávat příjemné prožitky ze setkání s hudbou, s jejím rozmlouváním a vést žáky k pochopení obsahu hudebního sdělení. Na dítě působí nepřeberné množství reprodukované hudby, ve které se ale samo dobře neorientuje. V dnešní přetechnizované a uspěchané době nejsou děti vedeny ke koncentrované pozornosti a vyžadují se spíše krátkodobé, povrchnější a atraktivnější podněty tzv. konzumní hudby, kterou často ani nevnímají a hudba je jakousi kulisou. „Lidé se stali jen příjemci - konzumenty hotové reprodukované hudby a přestali hudbu provozovat amatérsky vlastními silami pro radost a potěšení.“1 Dítě proto potřebuje podat pomocnou ruku, která mu pomůže zorientovat, vytvářet si hudební vkus a naučit se pozorně a se zaujetím hudbě naslouchat. Naslouchat neznamená poslouchat hudbu dynamicky předimenzovanou ( poslouchání při jízdě v automobilu či „diskotéky“). Takový poslech hudbě může mít účinky negativní a zdraví škodlivé. Např. stoupá-li nebezpečně hladina decibelů, může dojít k menší indispozici, onemocnění a v neposlední řadě i k poškození sluchu.
_________________________ 1
Sedlák, F.,Nové cesty hudební výchovy na základní škole. SPN, Praha 1983, s. 40.
6
Naopak hudba se může podílet na vytváření rovnováhy člověka se světem v oblasti duševní hygieny. U nás a též v mnohých státech prováděná
muzikoterapie sloužící jako
prostředek psychoterapie potvrzuje i léčivé účinky hudby. Poslech hudby je základní součást tzv. receptivní muzikoterapie, v níž je zaměřen hlavně na subjektivní prožitky, pocity a na myšlenkové asociace naslouchajícího. „Hudba svým stimulačním účinkem, schopností podněcovat životní energii poskytuje člověku vnitřní klid, naplňuje jeho nitro, umožňuje mu psychické odreagování od konfliktních situací a vytrhuje ho z každodenní všednosti.“2 Úkolem učitele je zprostředkovávat svým žákům již od počátku příjemné prožitky ze setkávání s hudbou, vést je k pochopení hudebního sdělení a vyvolat v nich potřebu hudbu samostatně aktivně provozovat i vnímat. Při hudebním vnímání - percepci se u dítěte uplatňují a rozvíjí dětské hudební schopnosti jako hudební sluch, který je nezbytnou podmínkou pro hudební vnímání, pěvecké a instrumentální činnosti a hudebně tvořivé projevy, dále pak představivost, paměť, hudební fantazie, hudební myšlení a další aktivity. Hudební schopnosti se utvářejí v hudebních činnostech, které mohou být chápány jako příprava k uvědomělému poslechu. Je nutné přihlížet k věkovým zvláštnostem dětí a hravou a nenásilnou formou je aktivně zapojovat do všech činností, které se vzájemně mezi sebou prolínají.
Pozornost
Základním předpokladem pro přijetí jakéhokoliv hudebního sdělení, spojeného s vnitřním prožitkem, je schopnost soustředit se - záměrně naslouchat. U dětí mladšího školního věku se setkáváme s tím, že se nedovedou delší dobu soustředit na určitou věc. Při nástupu do školy není jejich vnímání ještě dostatečně koncentrované. Pozornost jako předpoklad vnímání je na počátku prvního stupně základních škol u mnohých žáků ještě slabá, převládá nesoustředěnost.. Délka koncentrace pozornosti trvá u sedmi až desetiletých dětí nejvýše 20 - 30 minut. Po jedenáctém roce jsou žáci už schopni se soustředit déle. Proto při poslechu ve škole na prvním stupni základních škol „je třeba respektovat didaktickou zásadu přiměřenosti ( věku žáků a stupně jejich rozvoje, dosavadním zkušenostem atd. )
_____________________________ 2
Sedlák, F.:Nové cesty hudební výchovy na základní škole. SPN. Praha 1983. s. 18.
7
a nadřadit ji všem ostatním požadavkům ( např. reprezentativnosti ve výběru děl ).“3 Tím, že se děti na počátku školní docházky nedokáží plně soustředit na poslech, zachycují hudební útvar celostně a postupně se učí za pomoci učitele vyčleňovat jednotlivé prvky, výškové vztahy a zachycovat směr melodie a její výškový pohyb a pronikat k tonální a rytmické struktuře jednoduchého díla. V nižších ročnících je třeba vybírat skladby jednoduché podle jejich délky, obsahu a sdělnosti, tempa, stavby skladby a malého počtu nástrojů. Volíme skladby spíše kratší, výraznější ( napětí, kontrasty ), rychlejšího tempa, veselejší, než skladby delší, pomalejší, chmurnější.
Motivace
Schopnost soustředěně vnímat určitý problém úzce souvisí s motivací. Je důležité, aby nebyla stereotypní. Je jedním z podnětů pro aktivizaci pozornosti pro určitou činnost. Motivace stimuluje a podchycuje zájem dětí hudbu samostatně aktivně provozovat a vnímat. Vede k soustředěnému poslechu, osvojení určitých prvků, vytváření citového vjemu a rozvíjení představivosti, tvořivých projevů, kvality schopností, citlivějšího vnímání, zajišťuje vnitřní aktivitu a zvyšuje aktivitu a zájem dětí o hudební výchovu, čímž mizí problém kázně. Hudební schopnosti se rozvíjejí pomocí dobré motivace rychleji, děti setrvávají déle v kontaktu s hudbou, jsou vytrvalejší v osvojování hudebních dovedností, otevřenější a s větším zájmem o nové hudební poznatky. Poslechové činnosti motivujeme řadou předchozích hudebních činností, tj. zpěvem, tancem, hrou na nástroje, pokusy o vlastní dětskou tvorbu, obrazem, čtením textu a dramatizací. Děti mohou pracovat s učebnicí, pracovním listem, plnit zadané úkoly ( zápis na tabuli ). Mohou vycházet i z jiných druhů umění ( např. výtvarné či literární zpracování stejného námětu ) a zpívat obsahově blízké písně. Lépe vnímají, zapojí-li více receptorů - sluch, zrak, hmat. Používáme-li motivaci prostřednictvím hudebních činností, děti se lépe soustřeďují a se zaujetím vnímají poslechovou skladbu.
______________________________ 3
Poledňák, I., Budík, J. a kol.: Poslech hudby. Editio Supraphon. Praha 1971. s. 15.
8
Předstupněm učení a důležitým zdrojem motivace je hudební hra, která vzniká z touhy po uvolnění energie a hudebně experimentovat. Můžeme využít níže uvedené hudební hry:
Hry s rytmem -
rytmické hry - tleskání, pleskání, ťukání, bubnování, dupání, hra na tělo a Orffovy nástroje …
-
hry s rytmem a pohybem - tančí každý samostatně, nebo ve dvojicích, trojicích ( hra na vláčky ), v kruhu …
-
rytmus a řeč - hry s říkadly ( doprovodné pohyby - s využitím prvků hry na tělo ), dětskými rozpočítávadly v tónovém okruhu 5. 6. 5. 3. stupně, kde rytmus je jednoduchý někdy stereotypně se opakující a s malým tónovým rozsahem připomínající rytmickou deklamaci …
Hry s předměty a nástroji -
hudební nástroje - klavír, zobcová flétna …
-
hry s Orffovými nástroji - ozvučná dřívka, bubínek, tamburína, činelky, triangl …
-
elementární nástroje - zvuky - pokličková kapela ( např. hrnce, vařečky, pokličky atd. ), chřestidla ( např. hrách nebo čočka v uzavřených lahvích z umělé hmoty nebo v plechovkách ), škrabky ( např. známá plechová valcha ), skleničkofon ( sklenice naplněné vodou a vyladěné do pentatonické stupnice C - D - E - G - A - (C) popř. do diatonické škály C - D - E - F - G - A - H - (C) a tužka, kterou na ně hrajeme ) hra na hřeben ( hřeben překrytý kusem jemného papíru ) …
Improvizace pohybem na hudbu -
improvizace pohybem na hudbu - chůze v různém prostředí, improvizovaný tanec, hry se stuhou, šátkem …
Hry se zpěvem -
kánon
-
štafetový zpěv - jedním směrem po kruhu, oběma směry předávání „slova“ na povely lusknutí, tlesknutí, plesknutí o stehna …
-
melodické hádanky - hádání názvu písně …
-
hry s jazykolamy - zpívané jazykolamy ( např. Strč prst skrz krk, zřetelně nám přeříkej…)
Písnička jako námět dramatického děje
-
dramatizace písniček
-
dramatické příhody podle hudby 9
Hudba a výtvarné techniky
-
grafický záznam při hudbě - barvy, štětec, papír - grafický záznam při splynutí s hudbou
-
malování pří hudbě - štětec nebo jen ruce namočené do barvy - malování svých pocitů
-
malované písničky - barvy - kreslíme nebo malujeme konkrétní námět, situaci z písničky …
-
hry na sochaře - např. ve dvojicích je jeden „sochař“ a druhý „hlína“ - během poslechu modelují z těla svého kolegy sochu hudby, která právě zní …
Hudebně dramatické formy -
hudební pohádky - např. Košťál, E.: Perníková chaloupka - pohádka o 8 obrazech …
-
tanec a taneční hry - pohyb v kruhu, v řadě, v zástupu základními pohybovými prvky jako jsou taneční chůze, poskočné kroky, cval stranou, podupy - např. píseň Čížečku, čížečku …
Velmi důležitá je též motivace opakovaným poslechem v časových intervalech během roku. Vede k tomu, že děti potom snadno nebo s menšími problémy určují poslechové skladby.
Představivost
Představy jsou u každého člověka i dítěte jiné. Liší se různou intenzitou, konkrétností, jasností, přesností a trvalostí. Závisí na nich hudební vnímání a hudební poslech. „Hudební představy nejsou jen pouhými obrazy tónových vjemů, nýbrž výslednicí vnitřního procesu přepracování a operací, při němž dochází k diferenciaci a srovnávání, k analýze, syntéze a k zevšeobecnění. Jsou tedy subjektivním odrazem vnímané hudby a do jisté míry i vnímanou skutečností.“4 Čím více vjemů na dítě působí, tím jsou představy silnější, proto je dobré při poslechu zapojit více analyzátorů ( sluchový, zrakový a pohybový ). Představy vznikají a rozvíjejí se v průběhu hudebních aktivních činností, kdy „žák navazuje kontakty s hudebním uměleckým dílem, proniká do zvukové struktury jeho tónového prostoru a vytváří si jeho vnitřní hudební obraz. Míra jeho adekvátnosti je podmíněna obecnou ____________________________________ 4
Havelková, K., Chládková, B.: Didaktika hudební výchovy I. MU Brno 1995. s. 81.
10
i individuální sdělností v díle exponovaných objektivních materiálových prvků a jejich vztahů.“5 Tyto prvky nevnímá posluchač současně a k jednomu z nich se vrací ve vzpomínce a vybavuje si jeho kvalitu v představě tzv. na podkladě předešlé zkušenosti. Během vnímání a při vybavování hudebního díla rozlišujeme představy tónové a hudební. V tónových představách si žáci vybavují tóny různé délky, výšky, síly, zabarvení, směr pohybu melodie a její rytmické členění, vztahové napětí jednotlivých harmonických funkcí, učí se zpívat z not a číst z partitury. Hudební představy zahrnují představy výškového a časového členění hudebních útvarů, představy hloubkového rozměru hudebního prostoru a vliv harmonie na výrazovou účinnost
hudebních útvarů. Hudební představy jsou podmíněny
tónovými představami a vzniká tzv. hudební obraz, na němž vlastně představy závisí. Jde o to, že si umíme vybavit obraz v dřívější době aktivní činností vnímané skutečnosti a tento obraz je tzv. psychofyziologické působení na posluchače a hudební zvuk, který působí na emocionální vztah vnímatele.
Fantazie
Vedle základního rysu spontaneity, okamžitého hudebního nápadu, imaginace, aktivity, objevování a vytváření nového a tvořivého řešení problému je fantazie jedním z rysů dětské tvořivé činnosti. U dětí se fantazie probouzí dříve než činnost rozumová a volní. Fantazie se rozvíjí, čím více podnětů dítě získává a čím více s hudebním materiálem je dítě v kontaktu. Dítě na základě určitých zkušeností představy spojuje, kombinuje, upravuje a nakonec z nich vytváří nové obrazy, ve skutečnosti nevnímané, které jsou vymyšleným výtvorem, jakému nemusí odpovídat skutečně existující věc. Tento proces se však děje tak rychle, že nám připadá, jako bychom ho skutečně prožili. Obrazotvornost je opakem fantazie. Je pasivním činitelem, kdy se člověk bezmyšlenkovitě oddává snění. Fantazie a obrazotvornost jsou nám dány a jen je postupně rozvíjíme. Přitom záleží na kolektivu, ve kterém vyrůstáme a na prostředí, ve kterém žijeme.
________________________________________ 5
Herden, J.: Hudba pro děti I. SPN. Praha 1978. s. 34.
11
Rozvoj hudební fantazie a schopností se u dítěte uskutečňuje pomocí hudební hry. Spousta vjemů, zážitků, poznatků a dovedností dítěti přináší řada drobných forem, improvizačních a tvůrčích úkolů.
Hudební tvořivost
Dětská tvořivost je formou lidské činnosti, která se od tvořivosti dospělých moc neliší. Má hodně společného s hrou. Liší se od tvůrčích činností dospělých tím, že jí chybí vědomé úsilí k dosažení vytyčeného cíle. Respektovat spontánní projevy dítěte navrhovali již přední světoví pedagogové jako např. Jan Ámos Komenský v díle Informatorium školy mateřské, kde doporučuje matkám, aby v rodinách rozvíjely tvořivé projevy dětí. Ty vyrůstají z dětské hravosti, rytmických projevů, z rytmů říkadel a popěvků a jsou podněcovány i dětskými hudebními hrami. Základním rysem dětské tvořivé činnosti je bezprostřednost a okamžitý hudební nápad. Jejími dalšími rysy jsou fantazie, imaginace, aktivita, objevování a vytváření nového a tvořivé řešení problému. Projevy tvořivosti si děti osvojují již v předškolním věku a ve školní hudební výchově je rozvíjíme. Měli bychom se snažit o všestranný rozvoj aktivity a tvořivých schopností v souladu s potřebami a možnostmi dítěte, neboť každé je individuální osobnost. Základem hudební tvořivosti jsou sice spontánní projevy, ty však potřebují vést, usměrňovat a podněcovat k tvorbě. Tyto projevy rozehrávají vnitřní síly, imaginaci, fantazii, citovou oblast, přináší radost, obnovují rovnováhu a vnáší harmonii a uspokojení do vnitřního života člověka. Stupeň tvořivosti ovlivňují vnější a vnitřní podmínky. Důležité je odborné hudební působení, při něm děti získávají dovednosti k originálnímu přístupu, jsou vedeny k vynalézavosti, vnitřní aktivitě a tvůrčí fantazii. Tvořivost vyrůstá z vnitřní potřeby a touhy po aktivitě. Proto bychom měli podporovat originální nápady dětí a dávat jim k dispozici stále nové podněty, aby nedocházelo k utlumení dětské aktivity a tvořivosti.
12
Aktivita
Pro rozvoj tvůrčích dovedností a pochopení hudebního sdělení je důležité, aby výuka obsahovala aktivizační prvky, neboť jedině tak se u žáků zvyšuje úsilí zapojit se do dané činnosti. Aktivní zapojení při kontaktu s hudbou pomáhá žákům uvědoměle dosahovat výchovně vzdělávacích cílů a zároveň vytváří pozitivní postoj k učení. Při poslechových činnostech využíváme aktivit propojených se zpěvem, hrou na nástroj, tancem, hudebně pohybovou hrou, malováním, dramatizací atp. Patří sem i pokusy o vlastní tvorbu, zpěv motivů, vyťukávání rytmu apod. Osvojí-li si žáci určité hudebně vyjadřovací prostředky vlastní činností, potom se zaujetím a větším prožitkem vnímají danou poslechovou skladbu nebo píseň. Můžeme říct, že poslech by měl být založen právě na aktivním postupu a do aktivity projevující se např. zpěvem, hrou na hudební nástroje vyústit.
Audiovizuální prostředky
Pro výuku hudební výchovy by měli učitelé mít odpovídající technické vybavení tj. audiovizuální prostředky MG a CD přehrávač, videorekordér, DVD přehrávač a v současné době i interaktivní tabuli. Kromě technického vybavení učitel využívá pro poslech hudby další potřebné pomůcky jako jsou klavír, jiné hudební nástroje ( flétna, kytara ), nástroje Orffova instrumentáře, diskotéku, fonotéku ( s úryvky skladeb přetočených z gramofonových desek, rozhlasovou fonotéku, soubory vlastních nahrávek apod.), filmový projektor a televizor. Aby však bylo těchto moderních pomůcek funkčně využito, předpokládá se, že budou přístroje zapojeny na dokonalé reprodukční zařízení, že jsou předem nachystané a jsou okamžitě a bez trapných pauz k dispozici. Bez kvalitní reprodukce nelze u posluchačů vzbudit odpovídající estetický zážitek. Hudba by neměla být ve škole prezentována poškozenou nebo zastaralou technikou, neboť rodiče dětí mají většinou doma moderní přístroje a v dobrém technickém stavu. Nahrávka je velmi cennou pomůckou, která zaručuje vysokou úroveň interpretace, často přesahující reprodukční možnosti dětí i učitele. Děti tak mohou chápat hudbu ve větší šíři, než ji dokážou samy interpretovat. I když je nahrávka při poslechu hudby velmi důležitou 13
pomůckou, nemůže však nikdy nahradit kouzlo a náladu z vnímané hudby v jejím živém provedení učitelem, žáky nebo interpretem v rámci hudebních besed nebo na koncertech. Všichni učitelé hudební výchovy by měli mít stále na paměti, že pedagogicky nejcennější a pro žáky nejpřitažlivější je hudba v živém provedení, možnost být přímo při výkonu umělce, vidět ho zblízka, slyšet ho, být přímo přitom, když tvoří, hraje, zpívá. Učitelé by měli využívat všech příležitostí a vést žáky k aktivní návštěvě divadelních představení i ve spolupráci s rodiči, rovněž k návštěvě večerních představení s rodiči a navštěvovat se žáky koncerty, koncerty ZUŠ, kde se prezentují spolužáci atp.
14
2
Poslech jako jedna ze složek předmětu hudební výchova u dětí mladšího
školního věku
Poslech patří mezi čtyři základní činnosti hudebně výchovného a vzdělávacího procesu. V podstatě by měl být součástí každé hodiny hudební výchovy, neboť provází všechny hudební činnosti, které spolu souvisí, vzájemně se prolínají a jsou chápané také jako příprava k uvědomělému poslechu. Při poslechových činnostech se rozvíjí u žáků hudební vnímání, paměť a hudební představivost. Tyto činnosti navazují na zkušenosti dětí, které získaly při zpěvu, instrumentální hře a hudebně pohybových cvičeních. „Poslech hudby je aktivní myšlenkový proces, v němž se zpracovávají a hodnotí smyslové informace.“6 Realizace poslechu vyžaduje, aby byl učitel připraven po stránce odborné, metodické i technické, aby disponoval instrumentálními dovednostmi, základní orientací v dějinách, v psychologii a sociologii hudby. Kvalitu poslechu ovlivňuje řada činitelů. Mezi tyto činitele patří stupeň hudební vyspělosti žáků, který je dán rozvojem hudebních schopností, dále skladba a její charakter, výstavba a interpretace. Důležité je také prostředí, ve kterém posloucháme. V příjemném prostředí a uvolněné atmosféře se děti na danou činnost lépe soustředí. Učitel, který připravuje poslechovou hodinu, by měl být především sám kvalitně připraven na výuku a mít jasný cíl, ke kterému bude průběh hodiny směřovat. Měl by se podrobně obeznámit s dílem, zkontrolovat kvalitu přehrávacích zařízení a hudebního záznamu. Metodika práce se mění podle typu vyučovací hodiny, druhu hudby, podle daného žánru a učiva. Metodika práce s poslechovou skladbou je proměnlivá a záleží jen na učiteli, jaké metody ( event. postupy ) bude volit a použije. Přitom by měl přihlížet k věkovým zvláštnostem dětí mladšího školního věku a především dbát o to, aby nedocházelo k potlačování dětské fantazie. __________________________________ 6
Herden, J.: Hudba jako řeč - o poslechu ve škole i doma, metodické poznámky k učebnicím My pozor dáme
a posloucháme a My pozor dáme a nejen posloucháme. Praha. Scienta. 1998 s. 16.
15
I když strukturu poslechové části hodiny hudební výchovy volí učitel podle charakteru konkrétního hudebního díla, je třeba, aby respektoval určité zásady, k nimž patří např. soustavnost, cílevědomost, uvědomělost a emocionálnost. V praxi jsme ale velmi často svědky toho, že dochází k jejich porušování. Ve vyučovací hodině zaměřené na poslech nejsou jednotlivé složky propojené. Děti často zpívají píseň jiného charakteru, než potom poslouchají poslechovou skladbu. Také učitelé neberou v úvahu množství látky, aby výuka pro žáky byla přijatelná rozsahem a přitom zajímavá. U dětí mladšího školního věku tj. v 1.- 5. ročníku realizujeme poslech formou hodiny kombinované ( smíšené ). Důvodem je, že děti v daném věkovém období nemají dostatek poslechových zkušeností a nedovedou se po celou hodinu soustředit pouze na jednu činnost. Při poslechu nelze stanovit jednoznačný metodický postup. Vždy je třeba tvořivého přístupu učitele, který volí takový metodický postup, jež vede k aktivizaci vnímatele. Pomocí vlastních interpretačních činností vokálních, instrumentálních, hudebně pohybových žáci nejrychleji pronikají do hudebního díla. Metodiku práce měníme podle typu vyučovací hodiny, podle učiva, druhu hudby, podle žánru, vyspělosti dětí atd. V diplomové práci budeme při práci s poslechovou skladbou vycházet z obecného modelu didaktické situace, kterou předkládá Jaroslav Herden v publikaci Hudba jako řeč: O poslechu doma i ve škole - metodické poznámky k učenicím My pozor dáme a posloucháme a My pozor dáme a nejen posloucháme. Každý učitel by měl strukturu poslechové hodiny na 1. stupni základní školy obměňovat. Všechny činnosti by se měly při vyučování prolínat v nových souvislostech a vazbách. Proto volíme v poslechové části hodiny jednou schéma: analýza - poslech ( zpěv + poslech ), kde zpěv vyústí do hudebně pohybové aktivity a jejich prostřednictvím povede k poslechu skladby, např. píseň Čtyři koně jdou - taneční projev a rytmický doprovod - poslech Menuet od W. A. Mozarta z Malé noční hudby, nebo volíme schéma: poslech - analýza ( poslech + zpěv ), kde přes poslech přejdeme ke zpěvu, neboť je třeba docvičit píseň z minulé hodiny, např. poslech P. Eben Písnička o vrabci - zpěv písně Bude zima, bude mráz. Z toho vyplývá možná struktura vyučovací hodiny kombinovaného typu, jejíž metodický postup vždy učitel tvořivě obměňuje.
a)
-
příprava na poslech
-
motivace
-
analýza 16
b)
-
první poslech
-
opakovaný poslech
-
příprava na poslech
-
vlastní poslech ( vžívání )
-
vstupní motivace
-
první poslech
-
analýza, hra s prvky ( pozorování )
-
druhý poslech - syntéza
-
opakovaný poslech
K úspěšné prezentaci hudebního díla je v první řadě důležitá
příprava učitele s
vysokými požadavky na jeho znalosti. Vyučující by se měl podrobně obeznámit s dílem a jeho vhodným výběrem, měl by si ho instrumentálně či vokálně nastudovat. Důležitá je kontrola přehrávacích zařízení a hudebních záznamů ( diskotéky, fonotéky…). Pro uvědomělý poslech bychom měli využít aktivní formou všech hudebních činností vokálních, instrumentálních a hudebně pohybových a jejich prostřednictvím nechat proniknout dítě do hudby, zkontaktovat ho s ní. Dětský posluchač by měl být pro poslech postupně vybavován nezbytnými poznatky z hudební nauky, hudebních forem a z nauky o hudebních nástrojích. Děti si hrají s tématem skladby a využívají nepřeberné množství nápadů k hudebním hrám a pokusům, které se jim nabízejí. Snaží se o vlastní aktivní vyjádření tématu, které potom při poslechu porovnávají s vyjádřením a nápady skladatele. Např. Děti zahrají na hudební nástroj, nebo vyjádří pohybem, jak si představují padání dešťových kapek na zem, na plech, na okno atd. Učitel se ptá, proč zvolili zrovna takový nástroj nebo pohybový prvek.
17
Vlastní poslech ( vžívání se do hudby )
Postup při seznamování se s novou skladbou se skládá z několika částí. Jednou z nich je vstupní motivace. Učitelé by se měli snažit o navození atmosféry, ve které budou děti pozorně a se zájmem poslouchat, rovněž by měli zařazovat takové hry, postupy a náměty, které děti připraví na poslech. Kromě uvedených činností mohou využívat též prvky z jiných oborů ( výtvarné umění, tanec, literatura, fotografie, architektura apod. ). Jedná se především o navození atmosféry a upoutání pozornosti žáků ke skladbě, se kterou budou v průběhu hodiny pracovat, o navození očekávání. Např. hudba, kterou za chvíli uslyšíte, vás zavede do nového prostředí. Poznáte, do jakého? Zavede nás i ke skladateli, který nám v ní sděluje svůj zážitek. Poznáte, jaký zážitek nám chtěl sdělit? Vyučující by měl uvést hudební dílo stručně, krátce a výstižně. Častým jevem je, že žáky naladěné a připravené k poslechu předchozími činnostmi, učitelé zdlouhavým výkladem např. životopisu odradí, odpoutají pozornost od konkrétního díla.
První poslech
V této části oslovuje hudba děti spontánně, přičemž bereme v úvahu věk a poslechové zkušenosti žáků. Vciťují se do celkové nálady části skladby, jež může u dětí vyvolat okouzlení a následné uspokojení. Aby se děti lépe soustředily, zadá jim učitel před poslechem motivační otázky a úkoly související s poslouchanou skladbou ( vytleskávat rytmy, rozeznávat hudební nástroje, poznat opakující se téma apod. ). Vyučující zváží, jestli bude do poslechu slovně vstupovat či nikoli. První poslech však probíhá většinou bez komentáře učitele a žáci při poslechu hledají odpovědi na zadané otázky.
18
Analýza
Analýza navazuje nebo předchází prvnímu poslechu. Záleží na tom, jaké schéma využijeme poslech - analýza nebo analýza - poslech. Zjišťujeme, jak na žáky hudební dílo při poslechu zapůsobilo a zkoumáme příčiny jejich „naladění“. Ptáme se dětí konkrétními otázkami a tím je učíme slovně formulovat zážitek a zároveň rozšiřujeme jejich malou slovní zásobu, která je pro slovní vyjádření velmi důležitá.
Např. „V jakém tempu skladba zazněla?“
rychlém
„Jaká je hudba?“
veselá
pomalém skotačivá
středně rychlém
smutná
táhlá
nevýrazná
„Proč je taková a které prvky to způsobily?“ vysoké tóny hluboká poloha obsazení nástrojů
V této části klademe důraz na hudební představivost žáků. Analýzu mohou provádět různými způsoby: např. - kresbou - odpověďmi na předem stanovené otázky např.: Jak si představujete skladatele, který napsal tato hudbu? V jaké době vznikla? K hlavní postavě příběhu přiřaďte melodii a řekněte, proč jste ji vybrali. Při jaké příležitosti může skladba zaznít? např.: Jedná se o hudbu k filmu, divadelní hře,….?, k tanci, poslechu,……….? atp. Poslechovou skladbu lze srovnat s ukázkami z předchozích hodin.
Položenými otázkami vedeme děti k porozumění hudebně vyjadřovacím prostředkům, např. jak je ve skladbě Bolero M. Ravela vytvořeno napětí: stejné tempo, dynamika stupňování, přidávání dalších nástrojů v orchestru.
19
Druhý poslech - syntéza
Při druhém poslechu mohou děti do poslechu vstoupit např. pohybem, hrou na tělo, dirigováním, též mohou sledovat partituru, zamýšlí se nad skladatelovou inspirací. Záměrně pozorují zvolené prvky ( motiv, pohyb melodie, frázování, způsob hry apod.), všímají si stavby hudebního díla, provedení. opakování, nástrojového obsazení, dynamických změn a jejich účinku na posluchače. Např. V Tanečku Popelky z cyklu České pohádky od J. Páleníčka si děti všímají třídobého taktu, první dobu těžkou mohou ztvárnit pohybově lehkým podupem, mohou poslech doprovázet dirigováním, sledují pohyb melodie a opakování částí v malé písňové formě a b a, své pocity mohou vyjádřit též taneční improvizací.
Další kontakty dětí s poslechem v časovém odstupu
Opakovaný poslech
Pro žáky je nesmírně důležité setkat se s hudebními ukázkami opakovaně. Přesto se velmi často stává, že skladbu žáci vyslechnou za celou školní docházku pouze jednou. Opakování je důležité proto, aby poslechová skladba trvaleji zakotvila ve vědomí žáků. Výzkumy ukázaly, že až po několikanásobném poslechu a několika pokusech o reprodukci si žáci určitou skladbu zapamatovali a jsou schopni ji po prvních tónech rozpoznat. Při opakování si žáci ve skladbě uvědomují stále více podrobností, vytváří si vztah i k dílu, které na ně při prvním poslechu nezapůsobilo. Pozornost žáků zaměřujeme vždy jiným směrem, vždy s novou motivací, novými úkoly a v nových souvislostech. Tím, že si žáci skladbu trvale zapamatují, získávají předpoklady k vytvoření jistých měřítek, jimiž mohou posuzovat ostatní poslouchanou hudbu. Dochází i k trvalému obohacení jejich vnitřního života.
20
Přenos
Pro děti je důležité, aby došlo v následující hodině k upevnění vědomostí a srovnání poznatků z minulé hodiny. Opakovaným poslechem motivujeme žáky k poslechu skladby stejného charakteru jiného autora nebo k poslechu jiné skladby stejného autora. Následně sledujeme shodné prvky či odlišnosti, kontrasty. U dvou skladeb stejného autora např. A. Dvořáka Rej skřítků a Humoreska mohou žáci srovnávat a objevovat jejich lyrickou část, u jiných skladeb jejich dramatickou část, při poslechu skladeb mohou rozlišovat jejich obsahové a výrazové rozdíly v rámci druhů, žánrů, např. „P.I.Čajkovskij: Pochod dřevěných vojáčků ( 1. ročník ) Ján Zimmer
: Pochod cínových vojáčků ( 3. ročník )
P. I. Čajkovskij: Pohřeb panenky / smuteční pochod / ( 1. ročník ) S. Prokofjev
: Pochod z opery Láska ke třem pomerančům ( 4. ročník )
B. Smetana
: Pochod komediantů ( 2. ročník )
P. Hindemith
: Pochod ze hry Stavíme město ( 2. ročník )
František Zita
: Fanfárový pochod ( 3. ročník )
Ján Cikker
: Pochod povstalcov ( 4. ročník )
Antonín Dvořák : Slavnostní pochod ( 4. ročník )“7
Žáci mohou spojovat určitý druh a žánr skladeb do tématického celku spolu se zapojením jiných druhů umělecké tvorby ( pohybové, výtvarné, literární ). Vyvrcholením byly dříve tzv. hudební besedy a dnes už spíše tzv. hudební celky, hudební a literárně dramatická pásma, projekty - tématické celky. Pozitivní vztah dět k poslechu je prohlubován tím, že si děti dělají záznamy o poslechu a označují si jejich oblíbené skladby, přiřazují skladby a notové zápisy, příběhy, obrazy, k nimž učitel nabízí různá kritéria jejich zařazování a dává žákům různé hudební a poslechové hádanky. Děti by si měly uvědomit, jakou má hudba pro ně cenu, jaké má funkce a co se jim z hudební produkce líbí nebo nelíbí a vědět také proč. ________________________________________ 7
Fučik, L.: Vybrané kapitoly z didaktiky hudební výchovy. Brno 1984. s 40.
21
3
Poslechová skladba a hudebně vyjadřovací prostředky
Poslechová skladba
Při výběru skladeb na prvním stupni základních škol musíme respektovat nejen obsahovou a formální srozumitelnost, ale zejména časové rozpětí, tj. délku skladby. Ta by neměla přesahovat 5 minut, v 1. a 2. ročníku maximálně 3 minuty. Autoři učebnic tuto časovou relaci ve velké míře dodržují. Např. na CD My pozor dáme a posloucháme J. Herdena ( což je zvuková příloha k učebnici ) jsou ukázky v následujícím rozpětí.
Např.: Z. Lukáš: Dětská suita, Sousedská
1:39
Lidová píseň: Cestička pěkně šlapaná
1:10
C. Debussy: Dívka s vlasy jako len
2:24
B. Smetana: Prodaná nevěsta, opera a) Tak ošemetný muž jsi ty
1:35
b) Utiš se, dívko, utiš se
2:03
E. Pascha: Vánoční mše F dur Benedictus
1:12
J. Herden: Plechová muzika, suita pro žesťové kvinteto a) Fanfára
0:28
b) Plechová písnička
1:16
c) Veselá písnička
0:48
d) Smutná písnička
2:12
e) Pochodová písnička
1:27
f) Večerní
1:09
Jedinou výjimku na uvedeném CD tvoří Pohádka o princezně žabce ( autor Ilja Hurník 9:11 ). Tuto výjimku si autor CD dovolil vědomě, protože skladba má pohádkový námět
22
a dá se vhodně propojit s literární výchovou. Do 1. ročníku je dobré zařazovat hudební pohádky, od Ilji Hurníka, protože hudbu provází mluvené slovo a hudba má komorní charakter. Např. Jaroslav Herden a Ilja Hurník, kteří
spolu s dalšími autory se zabývají
poslechovou činností pro děti, ve svých publikacích, např. I. Hurník v cyklu Umění poslouchat hudbu a J.Herden např. ve svých knihách My pozor dáme a posloucháme a My pozor dáme a nejen posloucháme a Hudba jako řeč - O poslechu doma i ve škole, metodické poznámky k učebnicím, dokážou upoutat dítě a nenásilně ho přimět k poslechu, rozvíjí jeho představivost a tvořivost.
Hudebně vyjadřovací prostředky
S poslechovou skladbou by se měly děti seznamovat formou aktivní. Měli bychom se snažit o to, aby děti samy objevovaly v hudbě jednotlivé hudebně vyjadřovací prostředky a hrou na nástroje Orffova instrumentáře, elementárním pohybem a hravou formou pronikaly do struktury díla. K porozumění skladby napomáháme rozborem, kde přibližujeme dětem obsah i formu skladby. Postupně jim ukazujeme, jak a proč jsou ve skladbě užity jednotlivé hudebně vyjadřovací prostředky. Tím, že se děti naučí rozumět hudebně vyjadřovacím prostředkům, budou rozumět a chápat poslechovou skladbu a její hudební řeč a lépe si k ní vytvoří citový vztah. Při rozboru díla využíváme formu srovnávání, nové jevy objasňujeme na kontrastech. Dříve, než děti přistoupí k vnímání a seznamování
s hudebními dily a jejich
vyjadřovacími prostředky, měl by je učitel vést k uvědomování si všech zvuků kolem, které na ně působí a naučit je identifikovat je. Učí děti představit si, jaké by to bylo, kdyby kolem nás nebyly vůbec žádné zvuky, ptáčci by nezpívali, žáby nekuňkaly atd. Pomocí této představy si žáci uvědomují důležitost všech zvuků kolem nás, i ticha. Když se ztišíme a je úplné ticho, můžeme zaslechnout různé zvuky z okolního prostředí jako např. foukání větru, šumění větví a listů stromů, kukání kukačky, houkání vlaku v dálce a nebo dokonce i vlastní ťukot srdce Tak jako bílá barva je spektrum všech barev, je vlastně i ticho spektrem všech zvuků. Děti vedeme k tomu, že hudba v podstatě vychází z ticha.
23
Při zaposlouchání se vnímáme rozmanitost zvuků kolem nás: zvuky - náhodné, neorganizované - kroky, bouchnutí okna, vítr apod. tóny - záměrně organizované skupiny tónů a jejich barevné odlišnosti. Hloubka prožitku značně závisí na tom, jak si dokážeme v našich představách zvuk ( tón ) vybavit i s podrobnostmi již zažitých situací. Posluchači se takto připravují na pozdější komunikaci s hudebním sdělením.
Na 1. stupni se děti seznamují s následujícími hudebně vyjadřovacími prostředky: -
melodie
- dynamika
-
rytmus
- tonalita
-
tempo
- instrumentace - výraz, barva
-
harmonie
- hudební forma
Melodie
Žáci sledují a rozlišují výšku a hloubku tónů, v jaké poloze zazní hudební ukázka ( vysoké - hluboké ). Jako motivaci může kantor použít povídání o přírodě: ptáčci, motýlci létají vysoko x medvěd, želva, slon - dupou nebo drží se při zemi, pohybují se pomalu, těžkopádně. Učitel může zahrát krátkou melodii na hudební nástroj - klavír, zvonkohru, flétnu. Děti se pokusí slovně vyjádřit, co si při poslechu představovaly ( jak hodiny pravidelně tikají, větřík fouká, slon dupe, prší, sněží, hřmí při bouřce…) a v jaké poloze učitel ukázku zahrál ( vysoké hluboké ). Svou představu, dojem a pocit z poslechu mohou vyjádřit též pohybem ( podupem, chůzí po špičkách, v předklonu atd. ). Např. V hudební pohádce I. Hurníka Jak se kontrabas zamiloval děti sledují nástroje, které v ní zazní, rozpoznávají je na obrázku, naznačují pohybem, jak se na nástroje hraje, jaké tóny nástroje dokážou zahrát ( vysoké, hluboké ) nebo v ukázce V. Trojana: Kuřátko a slon v pracovním listu ( který pro děti připraví učitel ) vyznačují barvami pastelek polohu, kdy klavír zahraje vysoké tóny ( kuřátko ) a druhou barvou polohu, kdy zní hluboké tóny ( slon ). ( Notový zápis, viz příloha č. 1 ). 24
Tónovou výšku a hloubku může učitel dětem velmi dobře demonstrovat na klavíru popř. elektronických varhanách nebo keyboardech.
Žáci sledují pohyb melodie. Melodie stoupá a klesá, opakuje se ( znaménko repetice ), postupuje v malých či velkých krocích. Jako ukázku vzestupné a sestupné melodie můžeme melodizovat např. říkadlo Šel zajíček brázdou. Při zpěvu říkadla děti rukou naznačí pohyb melodie kdy stoupá a kdy klesá 8
Šel zajíček potkala ho
brázdou, Káča,
měl kapsičku dala mu ko-
prázdnou, lá-ča
Též mohou sledovat pohyb melodie při poslechu např. instruktivní skladby Jana Hanuše S kopce do kopce. Tuto skladbičku může učitel zahrát sám. ( Notový zápis, viz příloha č. 2 ). Pohyb melodie odlišují např. polohou levé ruky melodie v nižší poloze a pravé ruky melodie ve vyšší poloze.
8
1.- 4. takt: pravá ruka ( vyšší poloha ) 5.- 8. takt: levá ruka ( nižší poloha ) V 9.- 16. taktu obě ruce hrají současně
Vizuální a sluchové vjemy se propojují při opakovaném poslechu. Žáci také rozlišují, jaká je melodie, zda je veselá, smutná. V každé melodii je patrná tonální příslušnost k určitému tónovému systému, zpravidla dur moll,
jenž
také
českou
hudbu
nejčastěji
charakterizuje.
___________________________________ 8
Knopová, B., Koutský, J.: Ahoj, písničko! Metodické poznámky pro učitele. Pansofia. Praha 1997. s. 15, 16.
25
.
Při poslechu skladby R. Schumanna Divoký jezdec sledujeme vedení stejné melodie v pravé a levé ruce.
?
Rytmus
Vnímáme rytmickou stránku díla. Např. ve skladbě R. Schumann: Divoký jezdec sledujeme rytmickou pravidelnost:
26
Rytmicky pravidelná je i ostinátní figura v levé ruce ve skladbě E. Hradeckého: Vláček
27
Rytmus může být též nepravidelný, obsahující duoly, trioly, synkopy, atp.
Sledujeme-li melodii a rytmus v dané skladbě, můžeme vycítit náladu i charakter skladeb. Jiný charakter a rytmus má melodie pochodová, jiný taneční a jiný lyrická.
Tempo
Děti vedeme k odlišení tempa pomalého, středního a
rychlého. Z hlediska změn
sledujeme tempo stále stejné nebo měnící se ve smyslu zpomalování a zrychlování, které je označováno italským názvoslovím, tempovými znaménky např. vivo - živě, presto - velmi rychle, adagio - pomalu, lento - táhle, rubato - neklidně, largo - široce, rallentando zpomalovat, accelerando - zrychlovat atd.
Př. Petr Eben: Vlak se rozjíždí
28
Úkoly k poslechu: Např: Při poslechu skladbičky Vlak se rozjíždí od P. Ebena si děti uvědomují, že tempo souvisí s dynamikou. Označ odlišnými barvami pastelek průběh dynamiky - vláček zrychluje, nabere rychlost, pak se rytmický pohyb ustálí, dynamika zeslabuje a vláček mizí v dálce.
p…………..mf………….f…………..p
pomalu
zrychluje
Přitom se děti seznamují s pojmy. zeslabovat
zesilovat
zpomalovat - zrychlovat
Harmonie
Další složkou, kterou můžeme ve skladbě sledovat, je harmonie. Harmonie umožňuje hudbě dosáhnout výrazového kontrastu v protikladu drsných, nelibozvučných ( disonantních ) akordů a akordů libozvučných ( konsonantních ). Objevují se zde spoje od jednoduchých souzvuků ( např. kvintakord ) až po zvuky a spoje značně složité.
Představme si dětský popěvek Halí, belí C
29
Jeho melodie může být doprovázena s použitím jediného akordu C. Výsledek nebude sice znít nijak chybně, ale doprovod bude působit chudě a nezajímavě. Upravíme-li doprovod a využijeme spoje tónický a dominantní kvintakord, bude znít zajímavěji.
Vztah T - S - D - si mohou děti velmi dobře uvědomit na následující ukázce. W. Mozart: Menuet z opery Don Juan
F
F
F
C
F
G
C
C
F
C7
G7
C
F
B
F
30
C
B
F C7
F
Doprovod si mohou žáci zahrát na nástroje Orffova instrumentáře. Melodii na zobcovou flétnu nebo housle ( nástroje hrají nejvyšší tón ).
DDynamika
Dynamika znamená použití různé síly. Všímáme si, zda zní hudební skladba ve stejné dynamice a nebo se liší dynamickým odstupňováním.
Dynamická označení se v notách objevují jako znaménka nebo jako zkratky slov např. ppp - piano pianissimo - co nejslaběji p - piano - slabě mp - mezzopiano - středně slabě mf - mezzoforte - středně silně f - forte - silně fff - forte fortissimo - co nejsilněji atd.
31
Lze propojit s dynamikou v písni, např. - ukolébavka - spíše p - pochod - spíše mf event. f atd.
K dynamickým znaménkům patří též znaménka: pro zesilování - crescendo
pro zeslabování - decrescendo
Instrumentace
Je nepostradatelným prostředkem hudebního výrazu a dodává skladbě charakteristický výraz a zvukovou barevnost, a to v souladu s barvou, tónovou charakteristikou a technickými možnostmi jednotlivých hudebních nástrojů, případně lidského hlasu.
Např. Pracujeme se skladbou: Camile Saint - Saëns: Slon z cyklu Karneval zvířat. Tančícího slona představuje kontrabas a k tanci ho doprovází klavír ( notový zápis, viz příloha č. 3 ). Skladba začíná čtyřtaktovou předehrou - klavír vyzve kontrabas ( slona ) k tanci.
Slon začne tancovat - propojíme s pohybovou improvizací.
Můžeme zahrát začátek skladby ve vyšší poloze. S dětmi hovoříme o tom, co si představují: Je to slon nebo se změnou polohy má skladba jiný charakter?
Lze zahrát o 2 oktávy výš a skladba pak dostane opět jiný charakter.
32
33
Hudební forma
Hudební forma je způsob, jakým je hudební skladba vytvořená. Formy se v průběhu staletí vyvíjely. Na 1. stupni základní školy jsou nejčastěji prezentovány tyto hudební formy: -
písňová - malá, velká
-
variační
-
rondová Pochopit formu hudební skladby je velmi náročné. Vyžaduje to systematickou
průpravu. Vycházíme z lidové písně a z her, ve kterých se učíme pracovat s dvoutaktím ( tj. motiv ) - jeho rozšířením do čtyřtaktí ( tj. věta ), s opakováním čtyřtaktí ( ukončená x neukončená melodie ).
např. - žáci doplňují k zadanému dvoutaktí další dva takty
- hledáme, která část písně se opakuje a)
b)
?
34
Opakování částí se učíme rozpoznávat i v drobných poslechových skladbách: např. ve skladbičce od A. Sarauera: Taneček - jedná se o malou písňovou formu: a b a a
b
al Fine
Další ukázkou malé písňové formy: a b a je skladba J. Páleníčka: Taneček Popelky z cyklu České pohádky.
a
35
b
a
36
Skladby by měly být zařazeny v propojení s učební látkou, která se v daném ročníku probírá. Na základní škole nejsou skladby řazeny chronologicky a v historických souvislostech, ale podle obsahové a formální srozumitelnosti, aby odpovídaly poslechovým zkušenostem dětí a rozmanitosti hudebně vyjadřovacích prostředků.
37
4 Hudební hra jako specifická hudební aktivita a její využití pro pochopení
hudebního sdělení
Hra má své kořeny už v dávné historii v primitivních společenstvích, kde se děti pomocí hry připravovaly do dalšího života. Děti jsou od přírody ve své přirozenosti hravé, proto hra patří mezi nejpřirozenější dětské potřeby. Právě mladší školní věk se vyznačuje tímto obdobím her. I v učebních osnovách pro první stupeň jsou hudební hry nepostradatelným pomocníkem pro osvojení si hudebních dovedností.. Hry na dítě působí velmi pozitivním, přirozeným a uklidňujícím účinkem, vytváří radostnou atmosféru, navozují pocit radosti, klidu, pohody a uvolnění od napětí. Hra plná upřímných dětských citů dává učiteli možnost poznat své žáky takové, jací doopravdy jsou. Při hře žáci odhalují své povahové rysy, zážitky a přání, zkušenosti, dovednosti, znalosti a záliby, fantazii, tvůrčí schopnosti, estetické cítění, důvtip, odvahu aj. Hra má na dítě též velmi dobré účinky po stránce vývojové
pomáhají při rozvoji pohybového aparátu - tělesný růst a vývoj, rozvíjení hrubé motoriky, odreagování a využití přebytečné energie,…
po stránce psychické - vnímání, řeč, poznávací procesy, myšlení,…
po stránce citové - radost, uspokojení, kamarádství a tolerance, respekt, aktivnost, vytrvalost, samostatné a cílevědomé rozhodování,…
po stránce sociální - spolupráce, důvěra, kamarádství,…
Hlavním znakem hry je spontánnost. Dítě se však při hře i učí. Pomocí hudební hry se u dětí mobilizuje jejich hudební aktivita a dochází při ní k soustředění. Učitel by neměl volit hru samoúčelně, neměl by zapomínat na učební zaměření a souvislost. Hru volí jako prostředek aktivizační. Pomůže tak dosáhnout vytčeného cíle. Hru je důležité vhodně motivovat, např. zpěvem písně, která se vztahuje k danému tématu, nebo obrázky, pohádkou apod. Pedagog by měl hru též žákům srozumitelně vysvětlit, v průběhu hry odstraňovat nežádoucí projevy a v závěru na konkrétním příkladu ukázat, co bylo správné a naopak.
38
Učitel by měl vždy myslet na pochvalu, která je pro děti velkým oceněním a motivací pro další činnost. Aktivita vyjádřená formou hudební hry provází řadu hudebních činností, napomáhá mimo jiné i k soustředěnému poslechu.
39
Hudební projekty zaměřené na rozvoj poslechových dovedností žáků
na prvním stupni základní školy
Pokud má mít poslech hudby smysl, nemůže se uskutečňovat jednotlivými navzájem nesouvisejícími akty, ale musí mít systém a řád Nejedná se o záležitost krátkodobou, ale dlouhodobou. Do vyučování v hudební výchově mohou učitelé zařazovat tzv. hudební projekty, ve kterých hravou formou vedou žáky k získání citového vztahu k hudebním činnostem, k pochopení hudebního sdělení a hudební řeči při poslechu a především k získání zájmu dětí o poslech, k porozumění hudebnímu sdělení. V diplomové práci předkládáme hudební projekty, ve kterých učitelé naleznou řadu námětů, kde formou aktivní hudební hry a hudebních činností vedeme žáky k soustředěnému poslechu, porozumění hudební řeči, k tomu, aby se zaujetím a pozitivním vnitřním prožitkem dané hudební dílo vnímali..
40
Pohádka o Popelce
Projekt s názvem Pohádka o Popelce je zaměřený na: -
práci s textem, dramatizaci pohádky
-
výtvarné ztvárnění děje
-
hru s oříšky ( příprava skořápek )
-
taneční ztvárnění části děje
-
práci s poslechovou skladbou - osvojení 3/4 taktu, délek not
, dynamických
znamének, formy a b a, doprovod na nástroje Orffova instrumentáře
Motivace
Podle obrázku na leporelu nebo podle obrázků nakreslených ve výtvarné výchově si s dětmi vypravujeme pohádku o Popelce. Děti zde dokreslují chybějící části obrázků.. Představují si palác, kde právě probíhá ples - muzikanti hrají a hosté tancují. ? Pohádka o ……………….
9
__________________________________ 9
Knopová, B., Koutský, J.: Ahoj, písničko! Hudební výchova pro 1. ročník. Pansofia. Praha 1997. s. 17, 18.
41
S Popelkou na plese
Zaposloucháme se do skladby, kterou nám zahraje jeden hudební nástroj. Poznáte, který nástroj to bude? ( Notový zápis skladby A. Sarauera: Taneček, viz. str. 35 ). Skladbička je napsána v určitém taktu, poznáš, který to bude? Jaký tanec se tančí ve 3/4 taktu?
nástroj
________________________
takt
________________________
tanec
________________________
Po poslechu skladby si povídáme o nástroji, taktu a tanci, který na plese tanečníci tančili. Děti si chybějící údaje dopíší do vyznačených prázdných linek.
Tajemství Popelčiných oříšků
-
rytmické cítění
-
dělení čtvrťových hodnot
-
hudební paměť
-
rytmická zvukomalba s louskáčkem
-
vnímání těžké doby
42
Příprava:
Na misku si každý připraví šest „kouzelných“ oříšků.
Zkusíme oříšky louskáčkem rozlousknout. Dáme si záležet, aby z každého oříšku zůstaly dvě skořápky jako lodičky. Na nástroje Orffova instrumentáře ( ozvučná dřívka, bubínek, dřevěný blok… ) zahrajeme jejich počet.
Příklad:
43
Rytmická hra s louskáčkem
A nyní se vypravíme za tajemstvím Popelčiných oříšků. Nejprve zahrajeme na některý z nástrojů Orffova instrumentáře šest „celých oříšků“. Tři z nich jsou kouzelné, ale které z nich to jsou?
Vyberte si moudrého rádce jako v pohádce. Ať říká pořadí oříšků, které mají být rozpůleny.
Hrajte podle jeho pokynů, ale nezapomeňte, že z každého „rozlousknutého oříšku“ trvale zůstávají dvě skořápky.
Příklad pořadí louskaných oříšků:
druhý:
čtvrtý:
pátý:
nebo
první:
třetí:
čtvrtý:
44
Pokud se vám podaří bezchybně rozlousknout trojici vybraných oříšků, vytvoříme si doprovod k našemu tanečku. Učitelka zahraje prvních osm taktů, děti se přidají hrou na skořápky pomocí některého nástroje z Orffova instrumentáře.
Druhý poslech:
Pracujeme s notovým zápisem. Děti poslouchají a sledují notový zápis. Jejich úkolem je poznat, která část se opakuje.
1. - 8. takt
9. - 16. takt
?
__________________________________________________ a
b
45
Části označíme písmeny, děti doplní údaj na místo „?“ -
vyvodíme třídílnou formu a b a.
a
b
D.C. al Fine
Všimneme si dynamických znamének. Dynamika je naznačena znaménky: p - piano - slabě. mf - mezzoforte - středně silně -
crescendo – zesilování
-
decrescendo - zeslabování V notovém zápisu můžeme barevně označit dynamická znaménka, která jsme se
naučili.
46
Pohybové zpracování
Můžeme se dát do tance. „Když se objevila Popelka na plese ve svých krásných šatech, které byly celé ze zlata, princovi se velmi zalíbila a celý večer tancoval jen s ní….“
Představíme si, že jsme na plese. „Hosté“ - děti sedí na zemi a uprostřed tančí šest dětí.
1. - 8. takt
Dívky stojí v řadách, jsou otočeny čelem k sobě. Taneční chůzí ve 3/4 taktu ( první krok je delší s mírným zhoupnutím v kolenou, druhý a třetí krok je kratší ), postupují v řadách střídavě k sobě od sebe.
V 8. taktu se rozestoupí do kroužku, natočí se levým bokem do středu.
9. - 12. takt: Pohybují se po obvodu kroužku vpřed.
13. - 16. takt: Pohybují se po obvodu kroužku vzad.
47
1. - 8. takt se na závěr opakuje. Zvolíme proto stejný pohybový prvek.
Na svém pracovním listu děti najdou velký otazník. Samy by měly přijít na to, jaký způsob pohybového vyjádření je možno zvolit.
10
___________________________________ 10
Knopová, B., Koutský J.: Ahoj, písničko! Hudební výchova pro 1. ročník. Pansofia. Praha 1997. s. 18.
48
Po nácviku tanečku se pokusíme barevně vyznačit v notovém zápisu tu část, která se na závěr opakuje. ( Notový zápis skladby A. Sarauera: Taneček, viz. str. 35 ).
Při poslechu skladbičky od J. Páleníčka: Taneček Popelky z cyklu České pohádky děti taktéž vnímají třídobé metrum, vnímání první těžké doby mohou naznačit pohybově - lehkým podupem a pohyby spojenýma rukama do středu a vně kruhu nebo pomocí nástrojů Orffova instrumentáře, způsob vedení melodie, opakování částí a vyvozování malé písňové formy a b a. ( Notový zápis skladby J. Páleníčka: Taneček Popelky z cyklu České pohádky, viz. str. 35 - 36 )
Při druhém poslechu necháme děti volně pohybově improvizovat. Pomyslně se přeneseme na zámek, kde tančí na plese Popelka
Pohybové ztvárnění - řízené pedagogem Všechny děti - tanečníci stojí otočeni čelem do středu kruhu a uprostřed kruhu jsou tři dívky se stuhami, které mají barvu Popelčiných šatů.
Každá dívka – „Popelka“ tančí sólově uprostřed kruhu se stuhou, kterou si vybrala. Ostatní je doprovázejí buď hrou na tělo, nebo postupují vpravo po kruhu valčíkovým krokem a pohybují přitom spojenýma rukama do středu a vně kruhu, vždy na těžkou dobu.
49
Při poslechu celé klavírní skladbičky v propojení s tanečním projevem si děti uvědomují vedení melodie a opakování části „a“ ve třídílné formě a b a.
Na závěr nezapomeneme děti pochválit, povzbudíme je do dalších hudebních aktivit při poslechu v hodinách hudební výchovy.
.
50
Pohádka o perníkové chaloupce
Projekt s názvem Pohádka o perníkové chaloupce je zaměřený na:
-
dramatizaci pohádky
-
hru s „perníčky“ ( výroba perníčků z krabiček )
-
výtvarné zpracování
-
práci s textem - rytmická deklamace
-
pohybové a taneční ztvárnění děje
-
práce s drobnými poslechovými skladbičkami: Překvapení pernikáři a Čarodějný tanec podle notového zápisu E. Košťála - děti si uvědomují rytmus a 2/4 takt, dynamiku, tempo, formu: a b a, doprovod na nástroje Orffova instrumentáře.
Motivace
Vypravujeme si s dětmi pohádku O perníkové chaloupce podle 8 obrázků pro klavír ve snadném slohu od E. Košťála ( Pohádka začíná, Tajemný zvoneček, Překvapení pernikáři, Čarodějný tanec, Zasmála se ježibaba, Jednou zrána, Vysvobození, Už je konec pohádky ) a pokusíme se o její dramatické ztvárnění.
V diplomové práci jsme zvolili dvě části z těchto 8 obrazů: Překvapení pernikáři a Čarodějný tanec, které jsme hravou formou zpracovali.
51
Výroba perníčků
Potřebný materiál:
- staré krabičky ( od sirek, od sýrů…) -
bílá barva
-
štětec
-
lepidlo
-
tenký barevný papír
-
nůžky
-
pravítko
-
kreativní nůžky
-
obyčejnou tužku
-
zrníčka ( fazole, rýže, čočka, kroupy, hrách…)
Postup výroby: ♦ Natřeme krabičky bílou jen málo naředěnou barvou, abychom zakryli nápisy a necháme zaschnout. ♦ Na krabičky si naměříme papír tak, abychom do něj mohli krabičku obalit. Připočítáme asi 1 cm navíc, abychom mohli překrýt kraje papíru. Stejným způsobem si připravíme papírový pásek na obalení vnitřní části krabičky a oblepíme krabičku zvenku i zevnitř. ♦ Krabičky ozdobíme dle vlastních kreativních nápadů jako „perníčky“ ( nalepíme navrch natrhané kousky barevného papíru, vystřižených tvarů kytičky atd. z barevného papíru ). ♦ Dáme dovnitř hotové krabičky zrníčka dle vlastního výběru ( rýže, hrách, kroupy, čočka, fazole…). Takto jsme si vytvořili hudební rytmický nástroj tzv. „perníček“.
52
Překvapení pernikáři
53
Děti si vybarví ve svých pracovních listech obrázek u notového zápisu skladbičky s názvem Překvapení pernikáři.
Učitel zahraje dětem skladbičku na klavír a zazpívá a děti poslouchají, o čem je. Sledujeme: - rytmus v 2/4 taktu -
tempo - živě, volněji, zrychlovat, volně - zrychlování, zpomalování
-
dynamiku - znaménka: f, p, mf, p, pp zeslabování zesilování
Děti znaménka pro tempo a dynamiku vyznačují a odlišují barevnými pastelkami v notovém zápisu.
Vyjádření obsahu pohybem
Sedíme v kruhu a zazpíváme si základní melodii a pohybem těla vnímáme metrickou pulzaci. Úvodní dva takty tvoří předehru a děti ( chlapec a dívka ) přitom stojí na místě vedle sebe s držením za ruce po obvodu kruhu a vnímají pulzaci a tempo.
Začnou tančit od 3. taktu ( 1. a 2. takt = předehra ) 1. sloka: 3. - 6. takt: děti se pohybují ve dvojicích po obvodu kruhu, drží se za vnitřní ruce, postupují taneční chůzí, kde dělají kroky střídavě pravá levá jako krok =
7. - 10. takt: chlapci rukou naznačují vyhlížení „světélka“ přiložením ruky k čelu a přitom přenáší váhu střídavě na levou a pravou nohu po čtvrťových dobách. Děvčata stojí na místě a vytleskávají noty
54
11. - 15. takt: ruce a v rytmu
Děti stojí vedle sebe po obvodu kruhu, čelem jsou otočeny do středu, drží se za not se pohybují vpřed a vzad.
16. takt: Děti na povel udělají skok dopředu a přitom se stále drží za ruce.
17. takt: Drží se za ruce a pohybují s nimi vpřed a vzad.
18. takt: Společný skok vzad na povel s držením za ruce.
19. takt: Pohupují spojenýma rukama vpřed a vzad.
2. sloka: 3. - 6. takt: Děti se pohybují po obvodu kruhu za sebou střídavě chlapec, dívka směrem napravo a dělají kroky střídavě pravá levá ( krok =
55
).
7. - 10. takt: stejně jako 3. - 6. takt jen se pohybují opačným směrem po obvodu kruhu.
11. - 15. takt: ruce a v rytmu
Děti stojí vedle sebe po obvodu kruhu, čelem jsou otočeny do středu, drží se za not se pohybují vpřed a vzad.
16. takt: Děti na povel udělají skok dopředu a přitom se stále drží za ruce.
17. takt: Drží se za ruce a pohybují s nimi vpřed a vzad.
18. takt: Společný skok vzad na povel s držením za ruce.
20. - 23. takt: Pohupují spojenýma rukama vpřed a vzad.
56
Rytmická deklamace – „loupání perníčků“
-
rytmické cítění
-
2
-
hra na rytmické nástroje Orffova instrumentáře a na „perníčky“
/4 takt, noty
Učitel ukazuje a děti hrají na rytmické nástroje podle toho, co jim ukazuje
Ježibaba
Jeníček a Mařenka
57
Čarodějný tanec
-
Děti si vybarví obrázek u notového zápisu ve svých pracovních listech.
-
Pohybem ztvární, kdy se ježibaba chystá sníst Jeníčka.
Děti si uvědomují :
-
formu: a b a
-
rytmus v 2/4 taktu
-
dynamiku: f. mf, p, mf .
Úkoly:
Při poslechu skladby se děti zaposlouchají a doplní do vyznačených prázdných linek, v jakém taktu je skladbička a jaký tanec se tančí v tomto taktu.
takt
____________________________
tanec ___________________________
58
59
Pohybové ztvárnění
Sledujeme formu a b a.
11
1. sloka: a
Děti napodobují tanec ježibaby s koštětem a tančí v kruhu sólově. Úvodní dva takty tvoří předehru, při níž děti stojí na místě a vnímají pulzaci a tempo. Začneme tancovat od 3. taktu, ale v popisu tance jej budeme označovat jako takt 1. a) 1. a 2. takt: levou nohu před pravou a přinožit zpět pravou nohu před levou a přinožit zpět 3.a 4. takt: děti se otočí na místě 5. - 8. takt je stejný jako 1. - 4. takt.
___________________________________ 11
Knopová. B.: Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ ( didaktika hudební
výchovy ). MU. Brno 2005. s. 29, 30.
60
b
b) 1. - 4. takt: děti přenáší váhu na 1. dobu 5. - 8. takt: děti provádí cval stranou po obvodu kruhu
61
2. sloka:
a
a) Děti stojí čelem do kruhu a uchopí se za zády za ruce. 1. a 2. takt: levou nohu před pravou pravou nohu před levou 3. - 4. takt je shodný s 1. a 2. taktem 5. - 8. takt: děti cválají stranou po obvodu kruhu a v 6. taktu mohou změnit směr na opačnou stranu.
62
Vlastní zpěv základní melodie Čarodějného tance děti doprovází rytmickými nástroji Orffova instrumentáře ( triangl, bubínek, činelky, ozvučná dřívka a vyrobené „perníčky“ ).
63
Druhý poslech:
Při druhém poslechu děti pracují s notovým zápisem. Poslouchají a sledují notový zápis. Mají za úkol najít a barevně vyznačit, která část se ve skladbičce opakuje a dané části označit písmeny a b a
a
b
a
64
ZÁVĚR
V diplomové práci jsem se podrobněji věnovala jedné ze složek hudebně výchovného procesu - poslechové činnosti a přiblížení hudebního díla dětem v hodinách hudební výchovy na prvním stupni ZŠ. Výsledek záleží především na učitelích, na jejich kladném vztahu k hudební výchově a na jejich metodách výuky, které je třeba stále obměňovat. Měli by být se žáky trpěliví, osvojovat si nové a přijatelnější metody a způsoby práce a umět děti aktivizovat pomocí dobré motivace a hudebních her do hudebních činností. Jde především o to, vzbudit u dítěte zájem se zaujetím poslouchat a vnímat hudební díla, která mu učitel nabízí hravou formou k poslechu. Poslechové činnosti rozvíjejí poslechové dovednosti a sluchovou představivost, hudební paměť a dětskou fantazii. Poslech hudby by měli kantoři provádět v propojení s jinými činnostmi a hudebními hrami, tj. zpěvem, hrou na tělo, pohybovým zpracováním atd., neboť tak se děti nejlépe a se zájmem zapojují do všech poslechových a dalších hudebních aktivit. Děti si „hrají“ a zároveň se přitom učí se zaujetím vnímat a naslouchat hudbě. K poslechnutým skladbám je důležité se vracet. Učitelé by na to neměli zapomínat, neboť tak upevňují u dětí hudební paměť a stále objevují další prvky hudební řeči. Byla bych ráda, kdyby má diplomová práce s náměty v podobě hudebních projektů zaměřených na poslech v praktické části pomohla učitelům alespoň částečně při práci s poslechem v hudební výchově se žáky na prvním stupni základních škol a hlavně žákům samotným k citlivému naslouchání hudby a porozumění hudební řeči.
65
Příloha č.1
66
Příloha č.2
67
Příloha č.3
68
69
70
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Fučík, L.: Vybrané kapitoly z didaktiky hudební výchovy pro studium učitelství v 1. - 4. ročníku základní školy. Brno: Univerzita J. E. Purkyně 1984.
Havelková, K. - Chládková, B.: Didaktika hudební výchovy I. MU, Brno 1995.
Herden, J.: Hudba jako řeč - o poslechu ve škole i doma, metodické příručky k učebnicím My pozor dáme a posloucháme a My pozor dáme a nejen posloucháme. Scienta, Praha 1998.
Herden, J.: Hudba pro děti I. SPN, Praha 1978.
Herden, J.: My pozor dáme a posloucháme. Scienta, Praha 1994.
Jenčková, E.: Hudba a pohyb ve škole. Hradec Králové 2002.
Knopová, B.: Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ, didaktika hudební výchovy. MU, Brno 2005.
Knopová, B. - Koutský, J.: Ahoj, písničko! Metodika. Pansofia, Praha 1997.
Knopová, B. - Koutský, J.: Ahoj, písničko! Učebnice. Pansofia, Praha 1997.
Knopová, B. - Kufhaberová, B.: Základy klavírní improvizace, využití klavírní hry v hudebních činnostech na ZŠ. MU, Brno 1995-
Košťál, E.: Perníková chaloupka op. 161 - Pohádka o 8 obrazech pro klavír ve snadném slohu. Editio Supraphon, Praha 1971.
71
Poledňák, I. - Budík, J. a kol.: Poslech hudby, průvodní text ke gramofonovým deskám pro hudební výchovu v 1. - 5. ročníku základní devítileté školy. Editio Supraphon, Praha 1971.
Sedlák, F.: Nové cesty hudební výchovy na základní škole. SPN, Praha 1983.
72
RESUMÉ
V diplomové práci jsem se zaměřila na rozvoj hudebního vnímání a přiblížení hudebního díla dětem v předmětu hudební výchova na 1. stupni ZŠ formou hudební hry. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá rozvojem receptivních dovedností a osvojením hudby pomocí optimálních přístupů na školách, poslechem v předmětu hudební výchova u dětí mladšího školního věku, poslechovou skladbou a hudebně vyjadřovacími prostředky a hudební hrou jako specifickou hudební aktivitou a jejím využitím pro pochopení hudebního sdělení. V praktické části je uveden metodický materiál formou hudebních projektů, které jsou zaměřeny na aktivní poslech v hodinách hudební výchovy a které mohou pedagogové využít při práci s dětmi mladšího školního věku.
In my thesis I have concentrated on the development of perception of music and clarifyng musical pieces to children in the subject of music education in the first grade of elementary schools in the form of a musical piece. The work is divided into a theoretical part and a practical part. The theoretical part deals with the development of receptive skills and acquirement of music with the use of optimal approaches at schools, listening in the subject of music education with children of younger pupil age, musical pieces for listening and the means of musical expressions and a musical piece as a specific musical activity and its use to understand the musical message. In the practical part there are methodological materials in the form of musical projects, which are aimed at active listening in the subject of music education and which can be used by teachers, working with children of younger pupil age.
73
ANOTACE
Pivoňková Radka: Hudební hra a její význam pro hudební vnímání. Diplomová práce. Brno, MU 2007, s. 72.
V diplomové práci jsem se zaměřila na rozvoj hudebního vnímání a přiblížení hudebního díla a hudební řeči dětem pomocí hudební hry. V práci jsou uvedeny náměty k soustředěnému poslechu formou hudebních projektů, při nichž děti aktivně a se zaujetím naslouchají hudbě.
Klíčová slova: Hudba, hra, hudební hra, pohybová hra, poslech, receptivní dovednosti, dětská hudební tvořivost, hudební schopnosti, hudební činnosti, poslechová skladba, hudebně vyjadřovací prostředky.
Pivoňková Radka: Musical piece and its meaning for musical perception. Thesis. Brno, MU 2007, pages 72.
In my thesis I have concentrated on the development of musical perception and clarifyng musical speeches to children with the use of musical pieces. There are suggestions of singleminded listening in the form of musical projects when children listen to music with attention and in an active way.
Key words: Music, play, musical piece, a game of motion, listening, receptive skills, child´s musical creativity, musical skills, musical activities, musical piece for listening, means of musical expressions.
74
