caritas Inzertní příloha Charity ČR
Číslo 2/2015
Příloha Katolického týdeníku
14. – 20. dubna 2015
Konzul: Je důležité, aby pomoc Ukrajině pokračovala MIROSLAV KLÍMA je českým konzulem na Ukrajině, konkrétně ve Lvově. Je jedním z nejpovolanějších lidí, kteří mají přehled o tamější situaci a znají dobře mentalitu místních obyvatel. Navíc svým přístupem, lidskostí a skromnou pracovitostí umožňuje, aby zde významně pomáhala i Charita ČR. Kolik let už působíte jako generální konzul ČR na Ukrajině a co vás k tomu motivovalo? Do Lvova jsem přijel v roce 2013. A co mě k tomu vedlo? Diplomat by se měl snažit získat co nejvíce zkušeností jak z různých teritorií, tak z různých oblastí diplomatické práce. Po působení v Moskvě, Bratislavě a New Yorku se mi návrat do „východní Evropy“ zdál tím správným krokem. Navíc jsem nikdy nepůsobil na generálním konzulátě, kde se pravomoci a úkoly odlišují od úkolů velvyslanectví nebo stálých misí při mezinárodních organizacích, pro něž jsem v minulosti pracoval. Ukrajina je a vždy byla významnou evropskou zemí se zajímavým politickým vývojem, což v neztenčené míře platí i pro její západní část, která je v naší konzulární kompetenci.
Ve svíčkařské dílně v Zoločivu, kterou vybavila Charita Znojmo (Miroslav Klíma uprostřed). Jak vnímáte současnou napjatou situaci na Ukrajině? Ač je zóna bojů od Lvova vzdálena několik stovek kilometrů a situace v oblastech západní Ukrajiny, které spravujeme, je dlouhodobě bez významnějších incidentů, je samozřejmé, že dopady jsou cítit i zde. Podpora proevropského směřování i územní celistvosti země byla na západní Ukrajině vždy vysoká a to se nezměnilo ani nyní. Lidé tady však řeší otázky nejen politické, ale i ekonomické. Obtížně se vyrovnávají s dopady krize, důsledky kolísání měny a souvisejícím růstem cen v obchodech i nákladů na bydlení.
Foto: Jan Havelka
Nedávno byly Velikonoce. Jak je slaví lidé na Ukrajině? Velikonoce jsou tam daleko více spojeny s vírou než u nás, kde si už mnozí lidé nejsou vědomi jejich původního významu. Na západě Ukrajiny byly tyto tradice dodržovány i v dobách Sovětského svazu ve značně vyšší míře než ve zbytku Ukrajiny. Pečlivá příprava probíhá mnoho dnů před samotnými svátky a vrcholí na Zelený čtvrtek. Půst začíná čtyřicet dní před Květnou nedělí a vrcholí na Velký pátek. Na Bílou sobotu probíhají poslední přípravy na hlavní svátky – peče se beránek, připravuje svá-
teční koš. Ten by se měl podle tradice žehnat až v neděli, ale z důvodu velkého zájmu se tak děje už od soboty odpoledne. V sobotu večer pak jdou všichni do kostela, o půlnoci začíná procesí a jednu hodinu po půlnoci velká sváteční mše. Lidé by se v průběhu tří dnů svátků měli nacházet mimo své domovy a společně oslavovat Ježíšovo vzkříšení. Ve Lvově se lidé v obrovském počtu scházejí v Ševčenkovském háji.
Tříkrálové sbírky v okolí Liběšic na Žatecku. Rozhovor o znovuotevření kavárny Anděl v Brně, která opět nabídne klientům s lehkým mentálním postižením dobrý pocit z vykonané práce. Podíváme se také na velikonoční přípravu ve Šternberku a Novém Hrozenkově a zjistíme, jak tráví podzim života lidé v charitním domě pro seniory v Litoměřicích. Dočteme se o šanci, kterou dostávají mla-
dí lidé v zambijském Solwezi díky řemeslnickým kurzům pořádaným českou charitou, o práci nemocnice v Ugandě i o bývalé studentce z Běloruska, která své zkušenosti z pražského azylového domu využije na pomoc svým krajanům v rámci Adopcí na dálku.
Pokračování na str. 12.
O radosti a podobách lásky „Radujte se, dnes se vám narodil Spasitel,“ burcuje anděl uprostřed podivuhodné noci rozespalé pastýře v okolí Betléma. A velmi podobnými slovy, jen s dodatkem „znovu“, by bylo možné vystihnout poselství křesťanských Veliko-
noc, kdy Kristus, opět během noci, slavně přemohl smrt. Zpráva o tom, že umučený Kristus slavně zvítězil, je „úhelným kamenem“ naší víry, že jednou budeme s Kristem vzkříšeni také my. A živá víra nese své ovoce. Jedním z plodů je láska, a protože bývá vynalézavá, má mnoho podob. Některé z nich představujeme v této charitní příloze: Reportáž o tajemství úspěchu
P. STANISLAW GORA, prezident Arcidiecézní charity Praha
10
/
Caritas
DĚKUJEME VÁM VŠEM, KTEŘÍ JSTE SE ZAPOJILI DO POSTNÍ ALMUŽNY A PŘISPĚLI JSTE SVÝMI PENĚZI NA POMOC POTŘEBNÝM. Charita ČR www.postnialmuzna.cz
„Drazí bratři a sestry, jak jen si přeji, aby se místa, kde se projevuje církev, zvláště naše farnosti a komunity, stávala ostrovy milosrdenství uprostřed moře lhostejnosti.“ Papež František v poselství k letošní postní době
Chci stavět mosty mezi lidmi Českobudějovická diecéze čekala rok na nového biskupa. Ve čtvrtek 19. března jím byl jmenován VLASTIMIL KROČIL, který doposud působil jako diecézní kněz ve Veselí nad Lužnicí a jako jednu ze svých priorit uvádí charitu a pomoc lidem na okraji. Věnoval jste se při své dosavadní práci lidem na okraji společnosti? Ve Veselí nad Lužnicí jsou čtyři domy pro seniory a ve třech z nich se pravidelně konají bohoslužby. S odpovědnými těchto zařízení máme přátelské vztahy a duchovní pomoc je zde vítána. Během svého působení jsem byl v téměř každodenním kontaktu s bezdomovci. Často mi sdělovali své životní příběhy. Vždy si něco odnášeli – a byli šťastní. Pro mě to byla veliká zkušenost, neboť jsem se stále učil něčeho se vzdávat.
HRDINOVÉ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Charita Česká republika vyhlásila při příležitosti Mezinárodního dne sociální práce soutěž Hrdinové sociálních služeb, která je určena pracovníkům sociálních služeb, jejich rodinným příslušníkům, přátelům a obecně všem lidem, kteří se o sociální služby zajímají.
Jaká byla vaše dosavadní spolupráce s charitou? V roce 2002 zasáhly Veselí nad Lužnicí ničivé povodně, kdy bylo zaplaveno 450 domů, jež museli jejich obyvatelé opustit. Tehdy jsem měl na faře na jeden a půl měsíce ubytováno 25 lidí a 15 dobrovolníků. Naši farníci připravovali každý den snídaně, obědy i večeře. Diecézní charita nám hradila nákup potravin, aby bylo z čeho připravovat stravu. Pro seniory, kteří bydleli v domech těžce postižených povodněmi, bylo nutné najít náhradní ubytování. Proto se zrodila myšlenka vybudovat ve Veselí Dům sv. Františka, který by byl pod správou Diecézní charity České Budějovice. Tento projekt se podařilo zrealizovat v roce 2005 a od počátku zde funguje i duchovní péče ze strany naší farnosti. V prvních rozhovorech pro média jste uvedl: „Poslední (třetí) mojí prioritou bude charita. Chci pomáhat lidem na okraji. Nějaké aktivity v tomto ohledu máme, ale určitě jsou i jiné cesty.“ Co přesně tím myslíte? Jsem přesvědčen, že máme mnoho nevyužitých rezerv, především v rozvíjení aktivit s dobrovolníky. Například je možné doprovázet znevýhodněné děti ve školách či organizovat kurzy pro lidi bez pracovních příležitostí.
TÉMATA SOUTĚŽE: 1. Radost z práce v sociálních službách 2. Pracovníci sociálních služeb – hrdinové naší doby KATEGORIE SOUTĚŽE: Literární příspěvek – písemné zpracování jednoho ze dvou témat v rozsahu max. jedné strany A4 ve volném stylu (fejeton, úvaha, článek aj.) – určeno jednotlivcům. Fotografie – je možné zaslat jednu až pět fotografií (budou se
Jak vidíte vzájemnou spolupráci farností a charit? Pro dobrou službu v sociální a charitativní oblasti je spolupráce obou subjektů naprosto nezbytná. Komunikace vedení charitních zařízení s farnostmi stojí na lidech, kteří musejí mít stejný zájem a nadšení pro práci, již konají pro druhé. Je nutné sjednotit naše společné vize, abychom se dívali stejným směrem a v zápalu práce a starostí nepřehlédli jeden druhého.
Biskup Vlastimil Kročil mezi potřebnými. Foto: archiv autorky Jaký způsob řízení od vás mohou charity v českobudějovické diecézi očekávat? Určitě se budu více zajímat o způsob a metodiku sociální práce českobudějovické charity, jejímž zřizovatelem je právě biskupství. Musím se ale nejdříve podrobně seznámit s celou strukturou řízení a personálním obsazením jednotlivých charitních zařízení v celé diecézi. Až po tomto hlubším seznámení s danou problematikou bude možné nejen hledat nové cesty, ale také rozvíjet kvalitu služeb druhým.
hodnotit jako celek) s krátkými popisky; nemusí se vždy jednat o fotografie osob (upozorňujeme, že v případě zachycení osob je bezpodmínečně nutné získat jejich souhlas s použitím fotografie v soutěži a k jejím účelům uvedeným v pravidlech) – určeno jednotlivcům. Video – v délce max. 5 minut – určeno skupině s počtem max. pěti autorů. CENY PRO VÍTĚZE: Hlavní výhrou je vstupné do Botanicus zahrady. Dalšími cenami jsou kredity na kurzy Charity ČR
PODROBNOSTI: www.charita.cz/akce/soutez-hrdinove-socialnich-sluzeb/
Kterému charitnímu projektu budete věnovat pozornost jako prvnímu? Jako první bych chtěl, aby se vybudovala spojovací chodba mezi městským domem pro seniory TEP (Terapie-Empatie-Péče) a charitním Domem sv. Františka ve Veselí nad Lužnicí. Papež František nás vyzývá, abychom se nebáli stavět mosty mezi lidmi, aby se mohli setkávat, poznávat a navzájem obdarovávat. Oba zmiňované domy stojí vedle sebe, a přitom se lidé setkávají jen s velkými obtížemi. Je důležité jim vyjít vstříc a odstranit překážku. Nemáme přece rozdělovat, ale spojovat. Chodba umožní seniorům navštěvovat lékaře, chodit společně na jídlo, zúčastňovat se bohoslužeb a společenských akcí. VĚRA MICHALICOVÁ
ve Vzdělávacím středisku Marianeum v hodnotách 1 000 Kč a 500 Kč, balíčky od firmy Botanicus a originální upomínkové předměty od Charity ČR. Hodnotit se budou originalita myšlenky i zpracování, hodnota sdělení (nabízené informace), umělecký projev, dodržení tématu zadání a spojitost se sociální prací. PARTNEŘI SOUTĚŽE: Společnost Botanicus a Vzdělávací středisko Marianeum Fotografie, videa, texty zasílejte (red) do 1. května.
/
Caritas
11
Výstava Můj svět bude cestovat 7. ročník celostátní fotografické soutěže Můj svět, kterou pro charitní zaměstnance, dobrovolníky a klienty pořádá Charita Opava, už zná nejlepší díla a představuje je veřejnosti. Do konce dubna je výstava nejlepších soutěžních fotografií k vidění v galerii opavského Obchodního centra Silesia a poté vyrazí na svou každoroční
pouť po českých a moravských městech. Záštitu nad touto soutěží tradičně převzal významný fotograf prof. Jindřich Štreit, který je zároveň vedoucím komise vybírající vítězné snímky. Více info: www.charitaopava.cz (red)
Foto: Roman Binder, Oblastní charita Hradec Králové
Program Medevac Ukrajina úspěšně skončil Pan Lievashov byl jedním z devětatřiceti ukrajinských pacientů, kteří se v České republice léčili díky programu Ministerstva vnitra MEDEVAC. Jeho léčba trvala nejdéle. Téměř rok. Před několika týdny odletěl zpět na Ukrajinu. Tím se završil i celý program MEDEVAC na pomoc Ukrajině. „S klienty jsme byli v kontaktu od prvního okamžiku, kdy přistáli na kbelském letišti: během celého léčení, rehabilitace až po vytoužený návrat zpět domů,“ popsala Světlana Porche, ředitelka Střediska Migrace Arcidiecézní charity Praha, které zajišťovalo v programu MEDEVAC sociální asistenci. Tým Střediska Migrace navštěvoval pacienty ve třech nemocnicích, v láz-
ních i zařízeních Arcidiecézní charity Praha. „Byli jsme u toho, když klienti prožívali radosti i starosti. Řada z nich je s námi stále v kontaktu. Byl to pro ně i pro nás náročný rok plný změn, ale jsem ráda, že jsme mohli být u toho,“ prohlásila Světlana Porche. Při příležitosti ukončení programu MEDEVAC poděkoval řediteli Arcidiecézní charity Praha Jaroslavu Němcovi i Tomáš Haišman, ředitel odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. „Za úspěchem celého projektu je více než tisíc hodin sociální práce, asistencí a tlumočení. Nesmíme zapomenout ani na práci mnoha dobrovolníků, kterým patří veliký dík,“ uzavřela Světlana Porche. (lom)
Ozdravný tábor pro ukrajinské děti Farní charita Příbram připravila pro devadesát dětí z Ukrajiny program ozdravného tábora. Děti přijely na pozvání Ministerstva zahraničních věcí. Program tábora byl velmi pestrý a zahrnoval sport, výtvarné aktivity, zpívání s kytarou, grilování, řadu výletů i kontakt s vrstevníky na příbramském gymnáziu. Za dětmi přijeli i canisterapeutičtí psi. Mezi dětmi byli krajané, ale též přesídlení sirotci z konfliktních oblastí na východě země.
„Bylo krásné vidět radost v dětských očích i vděčnost za zážitky, které u nás děti mohly prožít,“ řekl Jiří Kala, ředitel Farní charity Příbram, a dodal: „Pro naše pracovníky i mě osobně byla práce s ukrajinskými dětmi bezesporu inspirací pro naši práci s dětmi v Příbrami.“ ( jal)
Očekávání Velikonoc v olomoucké arcidiecézi Charity olomoucké arcidiecéze se připravovaly na Velikonoce snad ve všech svých zařízeních. Třeba Charita Šternberk už deset let pořádá Velikonoční jarmark na šternberském hradě. „Máme k dispozici hradní sál, vyzdobený charitním logem a s prezentací našich služeb,“ popsala ředitelka Charity Šternberk Pavlína Vyvozilová s tím, že letos pro děti, jejich rodiče a prarodiče připravili šest výtvarných dílen a prodej výrobků charitních dílen. Děti si mohly vyrobit ptáčka v hnízdě, vymalovat keramickou kraslici či vytvořit velikonoční dekoraci. Výtvarné dílny připravili dobrovolníci z Klubu Želva. Pracovníci centra denních služeb Rozkvět zase přichystali velikonoční věnečky a proutěné hnízdo, kam děti vkládaly kuřátko nebo vajíčko. Zájem byl i o výrobky dílen – o prostírání pro děti, plstěné korále a další výrobky.
Na šternberském hradě. To vše se odehrálo na Bílou sobotu, kterou symbolizoval také poletující sníh. Možnosti navštívit Velikonoční jarmark využilo 480 dětí a dospělých; připravilo ho šest pracovnic a pět dobrovolnic Charity Šternberk, které vytvořily dětem i rodičům krásnou předzvěst Božího hodu velikonočního.
Velikono ční svátky o čekávali v postní době aktivně také na Valašsku, v Charitě Svaté rodiny Nový Hrozenkov. Do Denního stacionáře Slunečnice v Halenkově zvou každý týden veřejnost, jež tak může připravený program prožívat společně s uživateli. „Věříme, že toto sbližování veřejnosti a uživatelů naší služby má smysl a že nesmírně obohacuje obě strany. Mnoho uživatelů tak tráví čas ve společnosti druhých lidí, čímž se předchází sociální izolaci, která je při osamění častá,“ uvedla vedoucí stacionáře Ludmila Heriánová. V úterý 24. března tato myšlenka získala mezigenerační rozměr: na výrobu velikonočních dekorací z březového proutí přišlo osm matek s nejmenšími dětmi. Ve společenské místnosti se pustily do vytváření věnečků z březového proutí s kuřátkem z vlny i dalších dekorací. Ke tvoření se přidaly některé uživatelky stacionáře. „Největší radost všem
Radost v Halenkově. Fota: archiv ACHO dělaly děti. Tříměsíční Kateřina, která již nemá babičku, mohla být na chvíli v náručí jedné z žen. Všem toto setkání seniorů s dětmi působilo velikou radost,“ uzavřela s úsměvem Ludmila Heriánová. ( jen)
12
/
Caritas
Tajemství liběšické koledy KLÍČEM K ÚSPĚCHU JE MRAVENČÍ PRÁCE S LIDMI V REGIONU, ŘÍKÁ P. VILÉM MAREK ŠTĚPÁN Aby bylo jasno – Tříkrálovka není soutěž, závod ani honba za rekordy, nýbrž dobročinná sbírka. Několik čísel na úvod je ale nutných. Takže malá soutěž: Kde v litoměřické diecézi letos dosáhli nejvyšší vykoledované částky? V průmyslovém Mostě, nebo v krajských metropolích Liberci či Ústí nad Labem? Pokud jste tipovali některou z uvedených lokalit, jste úplně vedle. Ti všichni zůstali v závěsu za výtěžkem koledy, kterou uspořádali ve farním okrsku Liběšice u Žatce. Jak je to možné? Co se za tím skrývá? Fara v Liběšicích stojí na návsi, jíž vévodí barokní poutní kostel. Za farou se nalézá rozlehlý dvůr, obklopený dřevěnými ambity se stolky, a také místo pro rozdělání táboráku. Venku ještě tají zbytky sněhu, a tak prostranství za farou zatím zeje prázdnotou. Zato uvnitř přízemní budovy s okny na náves klokotá život. Kromě faráře P. Viléma Marka Štěpána nás v předsíni vítají pastorační asistentka Jana s početnou rodinou, kuchařka a několik dalších dětí, které právě cosi vyřizují – podobně jako dvojice farníků. Nacházíme se v bývalých Sudetech, ve chmelařském regionu s poměrně vysokou nezaměstnaností a s obyvateli, kteří se do domů po odsunutých rodinách přistěhovali po válce ze všech koutů republiky.
Od volnočasových kroužků, skautských her a výuky náboženství až po společné modlitby. „Máme tu otevřené dveře pro všechny, nikoho nevyháníme,“ zdůrazňuje pater Vilém. Sallerovy pokrokové myšlenky v Liběšicích, zdá se, žijí dodnes. A právě v tom tkví tajemství úspěchu letošní 282tisícové (ano, nejde o překlep) koledy. Oněmi klíčovými slovy jsou důvěra a poctivá práce. „Za vším jsou celoroční mravenčí práce ve farnosti, program pro mládež a účast na společenských akcích,“ podotýká P. Vilém. A jedním dechem dodává, že „děti dva týdny na sbírce dřou“.
Vše mají promyšleno do největších podrobností. Včetně logistiky. Letošních 152 koledníků (z toho 110 dětí) v průběhu dvou týdnů postupně, dům od domu, projde celý farní okrsek. Vše ve spolupráci se starosty, kteří třeba rozešlou SMS, aby lidé koledníky čekali.
Na počátku bylo slovo Celé to tříkrálové hemžení prý před lety odstartovala věta tehdejšího litoměřického biskupa Pavla Posáda, který své kněze nabádal: „Neubíjejme v lidech obětní nadšení.“ „Dlouho
Rychlý prachy V otázce využití sbírky panuje důvěra: „Lidé věří, že vybíráme na dobrou věc,“ říká P. Vilém. Jako názorný příklad poslouží událost z roku 2013 v jedné z okolních vesnic – v Sádku. Rodině se dvěma malými dětmi vyhořel dům, když rodiče byli v práci. Starostka okamžitě nabídla k nastěhování obecní byt – vlastně spíš holobyt. A tady vstoupila do hry Tříkrálová sbírka. „Farářovi lidé“ ještě týž den z výtěžku zakoupili a rodině zdrcené neštěstím dovezli novou ledničku a pračku. Část vykoledovaných peněz jde na místní aktivity. „V rámci farnosti využívají výnos sbírky právě k práci se sociálně slabými, nejen s dětmi,“ chválí si spolupráci s liběšickým paterem ředitelka Diecézní charity Litoměřice Růžena Kavková a dodává: „Jedná se o chudou oblast s nízkým počtem věřících, přesto se otci Vilémovi daří každým rokem během Tříkrálové sbírky vykoledovat částku, která v litoměřické diecézi patří k nejvyšším.“ „Pomáhá snad i to, že lidé z obce vidí, že mi na zahradě neparkuje Bentley, ale obyčejná Škodovka“ poznamenává s plachým úsměvem kněz.
Práce a důvěra Otec Vilém má ve své farnosti čtyřicet vesnic se dvěma desítkami kostelů, mnohé z nich v havarijním stavu. Duchovní úhor? Ne tak docela. Když do Liběšic před třinácti lety nastoupil, mohl navázat na dílo svého předchůdce, charismatického kněze Jaroslava Sallera, který s heslem – „musíme děti převálcovat pozitivními zážitky“ – otevřel faru mládeži a nabídl pestrý program.
jsem o těch slovech přemýšlel,“ vzpomíná P. Vilém. V lednu 2008 se osmělil k prvnímu pokusu a výsledek koledy všechny mile překvapil: blížil se k padesáti tisícům. O tři roky později výnos ztrojnásobili, dnes jsou na téměř šestinásobku. „Hodně se za sbírku modlíme,“ podotýká liběšický kněz, „a snažíme se při tom území posvěcovat.“ Z vlastní iniciativy proto rozdávají dárcům také drobnou mariánskou medailku. A zájem o ni je prý veliký.
Kolednice v Žiželicích.
Foto: Lenka Urbánková
JAN OULÍK
Konzul: Je důležité, aby pomoc Ukrajině pokračovala Dokončení ze str. 9. Lidem na Ukrajině dlouhodobě pomáhá Charita ČR. Jaký byl váš první kontakt s naší organizací? Prvním kontaktem byla spolupráce s Oblastní charitou Znojmo při pomoci v Zoločivu, malém městě na cestě ze Lvova do Ternopilu. Byl jsem ohromen mírou odhodlání jejích pracovníků pomoci lidem na západní Ukrajině, předávat zkušenosti místním charitativním organizacím, aby i ony byly v budoucnu schopny samostatně pomáhat vlastním lidem nebo třeba i za hranicemi. Předávání zkušeností považuji z dlouhodobého hlediska dokonce
za významnější než aktuální poskytování humanitární pomoci. Ukrajina prochází podobným vývojem, mluvím tu hlavně o pomoci potřebným, jaký jsme zažili v ČR před více než dvaceti lety, a není sebemenší důvod, aby zdejší charitativní organizace opakovaly chyby, které se děly u nás. V čem zejména považujete pomoc Charity ČR za prospěšnou? Oceňuji a jsem výrazným zastáncem, aby bylo s místními partnery předem konzultováno, jakou pomoc potřebují. Někdy to mohou být potraviny, jindy zase oblečení, zdravotnické přístroje nebo, jako tomu bylo v případě Oblastní charity Znojmo, svíčková
dílna. Cenná je obzvláště pomoc, která má dlouhodobější charakter a díky níž si místní charita může přivydělat na své aktivity. Velmi se mi líbila i humanitární pomoc, kterou dovezly znojemská a olomoucká charita. Jednalo se o zakoupení přístrojů do vybraných nemocnic. Tato pomoc šla do nemocnic v místech, jež nejsou na očích jako velká města, což je o to cennější. Z poskytnutých finančních prostředků navíc byly přístroje zakoupeny u místních výrobců. To má výhodu v tom, že se místním nemocnicím lépe pracuje se známými přístroji. Ale vlastně se tak pomohlo dvakrát – jednou ukrajinskému výrobci, který nyní zakázek moc
nemá, a pak zdravotnickým zařízením, jimž byly vybrané přístroje darovány. Co Ukrajina potřebuje od zbytku světa a co bude potřebovat od humanitárních organizací? Podle mě bude velmi podstatné, aby pomoc nebyla pouze jednorázová v době, kdy se o Ukrajině mluví ve sdělovacích prostředcích, ale aby pokračovala i později a byla dlouhodobá. Počítám k ní předávání zkušeností místním organizacím, jež by v budoucnu mohly převzít roli, kterou momentálně plní zahraniční humanitární organizace. DIANA TUYET-LAN KOSINOVÁ
/
Caritas
13
Když je člověk pod ochranou Anděla KAVÁRNA, KDE DÁT SI KÁVU MŮŽE BÝT DOBRÝM SKUTKEM
Sociální rehabilitace – Kavárna Anděl je ojedinělou službou Diecézní charity Brno pro lidi s lehkým mentálním postižením. Připravuje je na zaměstnání a běžný samostatný život. V uplynulých dvou letech bylo toto tréninkové pracoviště z ekonomických důvodů pro veřejnost uzavřeno, v březnu letošního roku byl ale veřejný provoz opět obnoven. Jaká to byla „cesta“, prozradila vedoucí LUCIE MICHALÍKOVÁ. Ilustrační foto: Richard Bouda Co se muselo stát, aby se Kavárna Anděl znovu otevřela, a jakou roli v ní bude opět hrát služba sociální rehabilitace? Jednoho krásného letního odpoledne jsem tak přemítala, jak by bylo úžasné, kdyby se objevil člověk se srdcem na pravém místě a se zkušenostmi, které my nemáme. Aby si Kavárnu Anděl pronajal, znovu ji otevřel pro veřejnost a zároveň umožnil službě její další provoz. A ono se tak stalo. Pracovníci i klienti sociální rehabilitace budou v určitých časech během dne využívat prostory Kavárny Anděl k praktickým nácvikům, které tvoří základní pilíř naší služby. Jejich prostřednictvím lidé s mentálním postižením
získají komunikační a sociální kompetence i pracovní návyky, čímž se zvyšuje jejich šance na trhu práce. Plně vybavené a dobře uzpůsobené prostory reálného kavárenského provozu umožní lidem s postižením zažívat a řešit běžné sociální situace. Přispějeme tak k jejich začleňování do běžné společnosti. Jak fungovala vaše služba v době uzavření veřejného provozu Kavárny Anděl? Začátky po ukončení kavárenského provozu byly obtížnější. Nastupovala jsem v této době jako nová vedoucí služby a dá se říci, že jsem službu „stavěla na nohy“. Díky podpoře mých
Díky pomocné ruce jdu dál Na Tři krále to byly dva roky, co jsem procházela životní krizí. Nevím přesně, kdy začala, a nevím, proč jsem neviděla, že něco není v pořádku. Najednou jsem byla na dně: přišla jsem o bydlení, málem i o práci, snášela jsem ponižování od partnera, s dětmi jsem si málo hrála, život mě netěšil. Řešila jsem věčný nedostatek peněz a lásky a točila se v kruhu úzkostí, výčitek i dluhů. Problémy a pocity marnosti jsem řešila alkoholem, z čehož později nebylo úniku. Nakonec jsem se ale odhodlala a na základě doporučení jsem vyhledala krizovou pomoc. Nikdo mě tam ne-
odsoudil, vyslechli mě, poradili mi a nasměrovali mě, jak a kudy jít dál. Našla jsem si novou práci, bydlení, nepiju, věnuji se svým dětem. Díky krizové pomoci charity ve Vimperku se snažím jít dál svým životem. A když na té cestě zakopnu nebo se zastavím anebo potřebuji najít nový směr, využiji pomocnou ruku krizové pomoci znovu. A. K.
Příběh klientky, která využila službu krizové pomoci NEXUS, nabízenou Oblastní charitou Vimperk.
kolegů jsme se přes všechny počáteční peripetie přenesli a začali pracovat podle nové koncepce. Službu jsme v té době rozšířili na základě potřeb a zájmu klientů o aktivity rozvíjející počítačovou, finanční a funkční gramotnost. Zařadili jsme pravidelné exkurze, výlety s aktivizačním a motivačním programem nebo vzdělávací akce. Jak zatím probíhá sžívání běžného kavárenského chodu s realizací sociální služby? Nad očekávání. Přijdete-li do kavárny, ani nepoznáte, kdo je pracovník služby a kdo zaměstnanec provozovatele. Panuje zde velmi přátelská atmosfé-
ra. Vzájemně si pomáháme, vycházíme si vstříc a konflikty zatím nenastaly. O důvod víc, proč se v Kavárně Anděl zastavit. Proč je důležité, aby podobné služby existovaly? Protože každý člověk má právo žít podle svých představ. A naše služba podporuje lidi s mentálním postižením, aby se nebáli své představy, sny a potřeby naplňovat. Každá služba je svým způsobem výjimečná. Je odrazem lidí, kteří zasvětili svůj profesní život pomoci těm, kdo ji potřebují, a vnášejí do ní kus sebe. Více www.kavarna-andel.cz DIANA TUYET-LAN KOSINOVÁ
14
/
Caritas
Klášter, který navzdory všemu slouží Královské město Litoměřice – to jsou historická krása; vrch Radobýl, odkud Karel Hynek Mácha spatřil osudný požár města; dominanta Dómského pahorku s katedrálou sv. Štěpána nebo soutok Labe a Ohře. Je to ale také místo každodenní práce zaměstnanců a dobrovolníků Diecézní a Farní charity Litoměřice a jejich péče o seniory, slabé, handicapované a nemocné. V samotném historickém jádru Litoměřic se na malém Dominikánském náměstí nachází Charitní domov sv. Zdislava, provozovaný Farní charitou Litoměřice. Poklidná atmosféra místa nenapovídá nic o pohnuté historii tohoto dominikánského kláštera a přilehlého kostela svatého Jakuba, založených už v roce 1233 a během staletí opakovaně zničených, vyloupených a vypleněných. Oba přesto vydržely a oba dodnes slouží – klášter pak seniorům především s Alzheimerovou chorobou nebo stařeckou demencí. Od roku 2002 jim umožňuje pobyt v domově pro seniory, od roku 2011 v domově se zvláštním režimem a od letošního roku jim je k dispozici i denní stacionář.
Klid a přívětivost Vítá mě vedoucí Charitního domova sv. Zdislava Jaroslava Biolková a ukazuje mi celý areál, včetně přilehlé prostorné a krásné zahrady. Zastavujeme se. Rozhlížím se okolo a vnímám klid i přívětivost. „Snažíme se našim uživatelům vytvořit domácí prostředí, včetně toho, že podporujeme jejich zvyky a návyky, které si k nám přinášejí,“ vysvětluje mi paní vedoucí a popisuje, jak Alzheimerova choroba vrací člověka proti proudu času do dřívějších období jeho života. Do let, kdy mu bylo třeba dvacet, a proto dnes bohužel nepoznává své děti, natož vnoučata. „Studujeme průřez životem seniorů, abychom věděli, co prožívali v dětství, mládí, dospělosti, ale také ve stáří. Získáváme tím návod, jak ke každému jednotlivému seniorovi přistupovat a umožnit mu prožívat život intenzivně a hlavně kvalitně. Jen takovou péčí můžeme pomáhat jak samot-
Charitní domov sv. Zdislava v Litoměřicích. ným seniorům, tak jejich blízkým, kteří se s touto chorobou museli vypořádat a jež někdy tato situace velmi trápí,“ doplňuje Jaroslava Biolková. Potkáváme děti z mateřské školy, které přišly babičkám a dědečkům před Velikonocemi zazpívat. Chodí sem rády a jsou tu vždy vřele vítány. Vcházíme do příjemné jídelny, jíž dominuje přehledná nástěnka. Velkými písmeny jsou na ní napsány rok, roční období, měsíc i den, což nemocným pomáhá v jejich časové orientaci. Na dalších nástěnkách pak vidíme obrázky jídel i obrazová vyjádření dalších pokynů a informací. Obdiv zaslouží viditelná profesionalita a vlídnost zaměstnanců i skloubení požadavků na moderní péči s historickým rázem budovy. Kromě standardních koupelen a toalet slouží uživatelům prostorná bezbariérová koupelna a vše je podřízeno pohodlí
Marie a Jiří Ficíkovi.
kvalitu i dostupnost charitních služeb oceňuje a ve spolupráci s námi se snaží najít další prostory pro poskytování našich služeb,“ přibližuje Jaroslava Biolková. Po chodbách se procházejí uživatelé, kteří se s příchodem teplého počasí ve velké většině přesouvají do prostorné zahrady plné stromů, květin i míst k posezení. Dům jim vedle toho nabízí značné množství dalších služeb a aktivit – cvičení, výlety a vycházky, promítání filmů s kvalitním ozvučením i možností titulků, stolní hry, kosmetiku, manikúru nebo třeba domácí pečení s využitím úrody ze zahrady. K obyvatelům Charitního domova sv. Zdislava patří manželé Ficíkovi – Marie a Jiří. Když paní onemocněla Alzheimerovou chorobou, manžel se o ni v Lovosicích, kde žili, vzorně staral. Když ale i on začal mít zdravotní problémy, péči o svou ženu přestal plně zvládat. Manželé chtěli zůstat spolu a nadále společně prožívat dobré i to obtížné, co jim život připravil. Proto jim Farní charita Litoměřice
a bezpečí ubytovaných. Problémy s bariérovostí v některých prostorech pomáhá řešit přibližovací plošina a úspěch snad bude mít žádost o grant na zakoupení schodolezu. „Limituje nás samozřejmě fakt, že sídlíme v památkově chráněném objektu,“ zmiňuje paní vedoucí.
Kvalita i dostupnost služeb Hovoříme o potřebě rozšířit kapacitu, neboť počet potřebných seniorů roste a zároveň se zhoršuje jejich finanční situace. Dnešní sedmdesátníci a starší lidé již začínají spadat do skupiny nízkopříjmových seniorů a mnohdy nemají prostředky na služby poskytované soukromými subjekty. V Litoměřicích přitom žijí zhruba čtyři tisíce seniorů nad 65 let. „Město
Fota: archiv Charitního domova sv. Zdislava
Mezigenerační radost. vyšla vstříc a v Charitním domově sv. Zdislava jim umožnila ubytování ve společném pokoji. Jiří Ficík se navíc aktivně zapojil do života zařízení a při pravidelných setkáních s uživateli i rodinnými příslušníky tlumočí požadavky uživatelů. Stal se také jedním z členů stravovací komise. Jak při našem setkání neopomněl zdůraznit, v Charitním domově sv. Zdislava jsou on a jeho paní velmi spokojeni. Loučím se s prostředím poskytujícím domov lidem s nemocí, kterou nelze vyléčit ani zastavit. Přesto v něm necítíte smutek či beznaděj. Ani ze strany obyvatel, ani ze strany těch, kdo o ně pečují. „Staráme se, aby si naši uživatelé co nejdéle udrželi své stávající schopnosti,“ říká jasně, srozumitelně a vyrovnaně Jaroslava Biolková. Zavírám za sebou dveře, otáčím se a pár minut jen tak stojím. Za zády s klášterem, který navzdory všemu vydržel a díky dobrým lidem stále slouží. Více informací naleznete na www. PETR BIDLO fchltm.cz.
/
Caritas
15
Mukonda Malichi bere svou budoucnost vážně MLADÍ LIDÉ Z TÁBORA MEHEBA V ZÁPADNÍ ZAMBII DOSTÁVAJÍ ŠANCI Sedmnáctiletý Mukonda Malichi, benjamínek mezi studenty odborného učiliště v zambijském městě Solwezi, pochází z Angoly. Narodil se však v uprchlickém táboře Meheba a tam také chodil do školy. Základní školu ale nedokončil: zemřela mu maminka, péči o něj i klubko dalších dětí převzala babička a se školní docházkou byl konec, protože na něj připadla starost o sourozence. Časem se potkal s rodinným přítelem, tesařem, který ho vzal do učení. V té době hledala Charita Česká republika mladé zájemce do nově otevřeného programu pro výuku budoucích truhlářů, krejčích, kuchařek i kuchařů, tesařů a klempířů. Mukonda se o programu dozvěděl a okamžitě se přihlásil. Řemeslnických kurzů pořádaných Charitou ČR se nakonec v prvním semestru účastnilo 37 mladých žen a mužů z tábora Meheba v západní provincii Zambie. Mladí lidé tak dostávají šanci vyučit se řemeslům a díky tomu v budoucnu uživit sebe i rodinu. Většina z chudých obyvatel tábora si totiž nemůže dovolit poslat děti
Mukonda (vpravo) pomáhá zkušenějšímu tesaři a zároveň se od něj učí. Foto: archiv Charity ČR na učiliště do více než sto kilometrů vzdáleného města Solwezi.
Kapitál do začátku Pracovníci Charity ČR věří, že díky prostředkům poskytnutým Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se podaří zlepšit podmín-
ky alespoň rodinám, jako je ta Mukondova či rodina Nelly – jediné dívky mezi devíti chlapci z kurzu kovovýroby, kde získávají dovednosti klempíře, svářeče i kováře. Nelly se tak třeba naučí vyrobit plechový vařič na dřevěné uhlí, ukovat motyku, zábradlí nebo mříže do oken. Po úspěšném složení zkoušek letos v dubnu by měli úspěšní
absolventi získat menší počáteční kapitál, aby mohli začít provozovat vlastní dílny a obchody. Mladí lidé pracují v Zambii převážně v zemědělství, které zaměstnává až 71 % pracovních sil. Ani v táboře Meheba není velká nabídka práce, kromě pěstování různých plodin, přestože poptávka po jiných službách by tu byla. Navíc to mladí lidé na zambijském pracovním trhu nemají snadné a práci si hledají až pětkrát obtížněji než lidé ve středním věku. Důvodem bývají nedostatečná znalost řemesla a nezkušenost v otázkách podnikání. Chybí také počáteční kapitál. Mukonda má druhý nejlepší prospěch a své studium i budoucnost bere velmi vážně, což dokázal mj. tím, že během vánoční přestávky dobrovolně pomáhal místnímu tesaři v Mehebě. Dokonce s ním pracoval na výrobě police pro zambijskou kancelář Charity ČR. Mukonda má v plánu najít si po vyučení práci, aby si ušetřil na otevření vlastní dílny a mohl učit další mladé zájemce. A tím vrátit jiným, čeho se dostalo JITKA KOZUBKOVÁ jemu samému.
Na počátku byl krásný a slunečný den Pochází z Běloruska. Díky programu Arcidiecézní charity Praha mohla u nás vystudovat vysokou školu, později si zde našla práci a nyní se splnil její sen – prostřednictvím pražské charity pomáhá svým potřebným krajanům. Tatiana Kandratovich – nová koordinátorka programu Adopce na dálku® v Bělorusku.
Arcidiecézní charita Praha v programu podpořeném Ministerstvem zahraničních věcí zajišťovala běloruským studentům sociální asistenci, podporu při studiu a adaptaci v nové kultuře. Jaká pak byla vaše cesta k práci v pražské charitě? Velmi náročná. Musela jsem překonat hodně překážek a získat mnoho
životních zkušeností. Poznala jsem na vlastní kůži, jak obtížnou situací procházejí cizinci hledající zaměstnání. Ačkoli jsem vystudovala vysokou školu a chtěla se uplatnit v oboru sociální práce, nacházela jsem jen občasné brigády. Prodávala jsem u stánku, vyráběla bižuterii. Zaměstnavatelé se nechovali vždy čestně. Setkala jsem se i s podvodem, když jsem za svou práci nedostala zaplaceno. Byly to hodně těžké časy a nechce se mi na to příliš vzpomínat. Moc ráda ale vzpomínám na začátek dubna před čtyřmi lety: tehdy jsem byla pozvána na výběrové řízení na pozici v Azylovém domě Gloria Arcidiecézní charity Praha.
Tatiana Kandratovich.
Foto: archiv ADCH Praha
„16. září roku 2007 – můj první den v České republice. Byl krásný a slunný. Vzpomínám, jak jsem byla překvapena krásami staré Prahy. Do Evropy jsem cestovala poprvé. Od první chvíle jsem věděla, že pokud se mi bude dařit, zůstanu,“ vzpomíná Tatiana Kandratovich.
Ve výběrovém řízení jste uspěla. Co bylo náplní vaší práce? V práci s maminkami a dětmi jsem mohla projevit své znalosti nejen z oblasti sociální práce, ale též z pedagogiky. V azylovém domě řešíme sociální situaci uživatelek a také doučujeme děti, vytváříme volnočasové aktivity, pořádáme exkurze. Některé maminky učíme vést domácnost. Pracujeme na posilování rodičovských kompetencí. Maminky u nás hledají podporu, přicházejí s problémy a chtějí, abychom je vyslechli. Potřebují nejen pomoc sociálního pracovníka, ale i člověka, který je pochopí a přijme.
Pokračování na str. 16.
16
/
Caritas
Mobilní ordinace proti dětské podvýživě Poprvé v historii České nemocnice sv. Karla Lwangy, kterou v Ugandě provozuje Arcidiecézní charita Praha, se mezi deseti nejčastějšími nemocemi neobjevila podvýživa. Pokles je výsledkem osvěty v komunitách, školách i mezi pacienty. Velkou roli hrají včasné a pravidelné novorozenecké prohlídky a program mobilní ordinace. Její práci představila sestra LAURA SURMANOVÁ, ředitelka České nemocnice.
na HIV/AIDS a malárii. Lidem dáváme potřebné informace. Kromě poradenství je důležitou součástí třeba vzdělávání o správné výživě a hygieně. Zároveň identifikujeme pacienty, jejichž stav vyžaduje ošetření v okolních zdravotnických zařízeních nebo v naší nemocnici. Zdravotní prevenci děláme i ve školách. Která nejčastější onemocnění během výjezdů identifikujete? Břišní paraziti, infekce horních cest dýchacích, špatně léčená malárie, průjmové onemocnění nebo HIV/ AIDS. Většina našich pacientů jsou dospělí ve věku 18 až 50 let a děti mladší 10 let. Při každém výjezdu ošetříme přibližně sto pacientů. O výjezdy mobilní ordinace je velký zájem.
Komu mobilní ordinace slouží? Během výjezdů mobilní ordinace zprostředkováváme péči lidem, kteří se obvykle do žádného zdravotnického zařízení nedostanou. Podíl na tom nesou nerozvinutá dopravní infrastruktura a odlehlost těchto oblastí, ale také fakt, že velká část obyvatelstva stále
Foto: archiv ADCH Praha
upřednostňuje místní šamany a léčitele. Změna tohoto tradičního přístupu probíhá velmi pomalu a postupně. Jaké služby díky mobilní ordinaci poskytujete? Věnujeme se zdravotní prevenci. Provádíme očkování, odčervování, testy
Desetiletá Polina byla vybrána do programu Arcidiecézní charity Praha Adopce na dálku® v Bělorusku, který podporuje chudé vesnické rodiny ve městech Vitebsk a Grodno. Její otec má zdravotní postižení. Polina je klidná a rozvážná dívka. Je velmi cílevědomá a chce být, jak sama říká, dobrou studentkou.
Arcidiecézní charita Praha nabízí ubytování v Praze 10
PENZION U SV. KRYŠTOFA Charitu můžete podpořit i tím, že využijete služeb jejího penzionu. Nově zrekonstruovaný penzion se nachází v pražských Záběhlicích, vzdálených 25 minut od centra města. Můžete zde uspořádat školení, oslavy i zahradní party. Více informací na www.krystof.cz
Pomozte konkrétní rodině v Bělorusku, Polině nebo jiné dívce či chlapci, kteří byli vybráni do programu Adopce na dálku®. Napište nám na
[email protected] nebo zavolejte na číslo 224 246 519.
%HQHÀĀQtVEtUNDQDSRGSRUXOLGtVPHQWiOQtPSRVWLæHQtP 'đ.8-(0(
9(9<%5$1ê&+ 683(50$5.(7(&+ 9%51đ
Ā~ĀWX .%DV ZZZGFKEFKDULWDF] ZZZEUQRFKDULWDF] ZZZIDFHERRNFRP&KDULWD%UQR
JARMILA LOMOZOVÁ
Českou nemocnici v Ugandě můžete podpořit v programu Sponzorství nemocničního lůžka. Více informací najdete na www.nemocniceuganda.cz
Na počátku byl krásný... Dokončení ze str. 15. Nedávno jste měsíc a půl působila v Solenicích u Příbrami, kde probíhal ozdravný tábor pro ukrajinské děti postižené válečným konfliktem. Který byl váš nejsilnější zážitek? Seznámení s lidmi, kteří prošli a procházejí kvůli konfliktu na Ukrajině velmi těžkou životní situací. A přitom dokážou otevřít své srdce. Jsou to věci, jež vás vnitřně zasáhnou, jenže se těžko popisují a vysvětlují. Kdo si to neprožije, nepochopí. Málokdo uvěří, že lidé vzdálení tisíce kilometrů nám mohou být tak blízcí, jako bychom se znali celý život. Každý zůstane v mém srdci navždy zapsán. Nejtěžší chvíle jsem prožívala, když děti odjížděly. Nově jste převzala koordinaci programu Adopce na dálku® v Bělorusku. Co vás na této práci lákalo? Pracovat v programu Adopce na dálku® v Bělorusku bylo popravdě mým snem. Pomáhat dětem z Běloruska, z mé rodné země. Moc se na to těším. JARMILA LOMOZOVÁ
Caritas příloha č. 2/2015, Charita Česká republika. Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, telefon 296 243 341, e-mail:
[email protected]. Odpovědný redaktor: Petr Bidlo. Vyšlo 14. dubna 2015. Vytištěno díky finanční podpoře Nadace České spořitelny. GENERÁLNÍ PARTNER CHČR
