Newsletter 3 Projekt
2014-1-CZ01-KA102-000302
“Caring for People with Special Needs“ Hodnocení stáže studenty- červen Honza: Má praxe v Londýně byla jedním z nejlepších zážitků v mém životě. Ačkoliv cesta byla dlouhá, stálo to za to, protože po příjezdu již na nás čekali hostující rodiny. K mému štěstí jsem měl asi nejlepší hostující rodinu ze všech. Byl jsem v rodině ženy jménem Nikki z Nigérie, u které jsem se celých těch 14 dní mohl cítit jako doma. Jídlo bylo vynikající a rodina byli pohodoví lidé. Každé ráno jsem dojížděl do Care Home Ogilvy Court, kde jsem byl na praxi. Zde jsem se setkal s velmi příjemným kolektivem a velmi náročnými pacienty. Mí pacienti byli staří lidé s vrozenou mentální poruchou, takže práce s nimi byla ne vždy jednoduchá, ale dokázal jsem se s tím nějak za pomoci kolegů „poprat“. Svůj volný čas po práci jsem využíval k prohlídkám Londýna, jeho ulic, muzeí a celkově pamětihodností. Londýn mě velmi nadchnul. Je to krásné město s bohatou historií a zajímavou architekturou. Pokud by se mě někdo zeptal, jestli mohu tuto praxi doporučit, rozhodně bych řekl ANO.
Pavla: Zúčastnila jsem projektu Erasmus + v Londýně 3. -16. května. Během stáže jsem si zkusila, jak se žije v Londýně. Ubytovaná jsem byla u anglické rodiny. Zázemí bylo hezké a čisté. Pracovala jsem v Northwood Nursing Home. Toto zařízení se specializovalo na péči o seniory s demencí a fyzickým postižením. Dopoledne jsem mĕla na starosti péči o seniory (pomoc při hygieně, dopomoc při jídle) a odpoledne byla v plánu zábavná činnost. Většinou jsme s klienty malovali nebo skládali puzzle. Personál byl ke mně příjemný a tolerantní. Na závěr jsme dostala reference, které mi pomohou při hledání práce v zahraniční. Také jsem obdržela Europass, který je uznáván v zemích EU. I když jsem pracovala pět dní v týdnu osm hodin denně, měla jsem dost času na prohlídku Londýna. Za celý pobyt jsem stihla navštívit nejdůležitější a nejzajímavější místa v Londýně. Kdybych dostala nabídku znovu se zúčastnit projektu, vůbec bych neváhala. Byla to cenná zkušenost, která se mi vždy bude hodit do života.
Nikola: Během stáže v Anglii sem měla mnoho příležitostí se zdokonalit v anglickém jazyce, poznat krásu a kulturu této země. Začátky v nové práci nebyly vůbec lehké, ale s pomocí personálu se to dalo v pohodě zvládnout, a každý den byl den o de dne lepší a lepší. S rezidenty jsme hrávali různé hry, skládali puzzle a vymýšleli další podobné aktivity. Tuto stáž bych doporučila každému, je to dobrá zkušenost, osamostatníte se a utvrdíte se v tom, jestli opravdu budete chtít dělat Vaše budoucí povolání.
Lucka: Pracovní stáž, kterou jsem absolvovala spolu s dalšími 16 spolužáky, se konala v Harrow, okrajní časti Londýna. Většinou jsme byli rozděleni do dvojic, ve kterých jsme docházeli na předem určené stanoviště. Někdo byl však na pracovišti sám. Mé pracoviště se jmenovalo Frithwood Nursing Home. Naše pracovní doba byla od 9:00 do 17:00, přičemž cesta trvala okolo hodinky z našeho místa, kde jsme byli ubytovaní. Tento pečovatelský dům se stará převážně o ležící pacienty nebo pacienty s demencí. Ze začátku jsem nevěděla, co mě čeká, takže to první dny nebylo zrovna jednoduché. Adaptovat se v cizím prostředí chvíli trvá. První den jsem byla trochu zklamaná, protože pro nás nebyla skoro žádná práce. Postupem času se to zlepšilo a my jsme dělali více věcí. Naučili jsme se, jak takové zařízení funguje, a snažili se pomáhat se vším, co se naskytlo. Každé ráno když jsme přišli, probíhala každodenní ranní hygiena. S hygienou jsme pomáhali asi do 10 hodin dopoledne. Někteří pacienti byli převáženi do společenské místnosti, kde si mohli číst noviny, sledovat televizi či poslouchat hudbu. Ten kdo měl zájem, se mohl připojit ke společenským aktivitám, jako například vybarvování obrázků nebo hraní her. Tradicí bylo také každé ráno ve společenské místnosti podávat čaj s mlékem a sušenky. Během oběda jsme pomáhali s podáváním jídla. Po obědě se většinou hrály hry nebo poslouchala hudba. Záleželo to na náladě pacientů. Odpoledne bylo vyhrazeno převážně aktivitám všeho druhu. Snažili jsme se pacienty zabavit a přimět k nějaké aktivitě. Ve tři hodiny odpoledne se podávala svačina. Nejčastěji se podával nějaký zákusek, čaj s mlékem nebo káva. Po svačině byli pacienti pomalu odvážení na své pokoje. Celkově se mi stáž líbila. Mohla jsme si zkusit, jaké to je pracovat v cizí zemi. Personál byl příjemný a lidé byli ochotní a zdvořilí. Rozdíly mezi Českou republikou a Velkou Británii jsou značné. Například spousta pracovníků se skládala z cizinců. Stáž pro mě byla velkým přínosem a zkušeností.
Kristýna: Tato stáž mi přinesla nové zkušenosti jak v cizím jazyce, v angličtině, tak i v péči o staré pacienty. Prostředí, ve kterém žili pacienti, na mne působilo velmi příjemně. Pečovatelé byli zdvořilí a vždy se snažili vyjít vstříc a podávat tu nejlepší péči. Poznala jsem nové kamarády z naší školy ale i z Anglie, tím se mi bude ještě více zlepšovat jazyk. Naučila jsem se jak pečovat o lidi, co s nimi dělat a hlavně jak se k nim chovat. Začátky vůbec nebyly lehké, ba naopak, jak psychicky, tak i fyzicky náročné. Každý se s tím vypořádá, silná osoba rychleji a slabší pomaleji ale každý si na to zvykne, když chce. Tuto stáž bych každému doporučila. Osamostatníte se, poznáte nový kraj, novou kulturu a to nejdůležitější, jste odkázáni sami na sebe. Toto je další krok do Vašeho života.
Jakub: Ubytováni jsme byli v rodině celkem 3 kluci z naší 17 členné skupiny. Zbytek tvořily slečny, které byly rozděleny ve skupinkách po 2 nebo 3 do jiných rodin. V našem nynějším domově se o nás starala, jako o své syny, žena původem z Nigérie žijící v Anglii téměř 20 let. Už během prvních 2 dnů jsme si tam připadali téměř jako doma. Vždy, když jsme potřebovali pomoc nebo jsme nevěděli, jak se něco řekne anglicky, vždy nám byla nápomocna. Díky ADC College jsme měli zajištěnou práci v různých pečovatelských domech rozesetých různě po Londýně. Cesta do práce a z ní sice zabrala dohromady minimálně 2 hodiny, tedy aspoň mne. Ale tento drobný zápor, silně přebíjelo nadšení a radost z práce a spolupráce v pečovatelském domě jménem Franklin House, kde jsem po celé 2 týdny pracoval. Do týmu jsem zapadl, troufám si říct, už po prvním dni. Lidé tam byli velice milí, vstřícní a přátelští. Bylo fajn vidět, jak může společně fungovat tolik lidí z různých zemí s různými kulturami v jednom pečovatelském domě. Zhruba ze 40 pracovníků tvořili cca 80 % lidé, kteří přišli z jiných zemí do Anglie kvůli práci a celkově lepším životním podmínkám. Pocházeli například z Indie, Filipín, Pákistánu, Polska, Maďarska a mnoha dalších zemí. Během našeho pobytu bylo i docela dost času na návštěvu londýnských památek. Dle mého názoru jsme téměř všechny hlavní či více známé památky navštívili a mohli vidět na vlastní oči. Aby těch skvĕlých věcí nebylo málo, nakonec jsme ještě dostali doporučení v místě našeho pracoviště, certifikát a Europas. Tyto 2 týdny byly pro mne nejpřínosnějšími dvěma týdny vůbec. Jsem strašně rád, že jsem byl vybrán do tohoto projektu. Dal mi toho opravdu hodně a je úžasné, že projekt jako Erasmus+ existuje a poskytuje takové možnosti dokonce už i pro studenty středních škol.
Lukáš: Má stáž v Londýně se uskutečnila ve společnosti Comunity Fokus. Společnost se zabývá rozvojem schopnosti a dovednosti u osob s mentálním a fyzickými postižením. Tato zkušenost mě velmi obohatila o poznatky způsobu rozvíjení a aktivizace těchto osob. Dále jsem si procvičil angličtinu a poznal zvyky této země. Zaměstnanci Comunity Fokus byli velmi vstřícní a ochotní nám předávat své poznatky. Bydlel jsem v tříčlenné rodině pocházející z Nigerie. V Británii žijí 10 let. Zvyky a tradice Britů přijali za svou kulturu. V neposlední řadě nás jistě ovlivnil a překvapil laskavý a nápomocný přístup obyvatelů Londýna. Cizí lidé vás sami osloví a nabídnou pomoc. Tato stáž byla pro mě velkou životní zkušeností a myslím si, že poznatky budu v budoucnu velmi využívat.
Eliška: Nejhezčí zážitky vám v paměti zůstanou navždy Pracovali jsme v jednom ošetřovatelském domě s milým personálem a ještě milejšími babičkami a dědečky. Oblíbila jsem si jednu babičku. Bude to znít divně, ale krásnější paní jsem v životě neviděla. Nejkrásnější bylo, když se na mě podívala svýma velkýma modrýma očima a usmála se na mě. Držela jsem jí za ruku a ona se na mě dívala. I když vůbec nemluvila, ani se nehýbala, stačilo, aby se usmála. To mě vždy potěšilo, i když ten den nebyl lehký, byl alespoň hezčí. Začátky v práci nebyly lehké, ale skoro po dvou týdnech ošetřování jsem si toto místo oblíbila a doufám, že se sem někdy vrátím.
Kikina: Stáž v Londýně se mi velice líbila a jsem ráda, že jsem tam mohla být. Než jsem si zvykla na nové prostředí, lidé a práci byly první dny docela náročné. Připadala jsem si jako malá lesní včela, když jsem přišla poprvé do práce. Bála jsem se, protože jsem některým pacientům moc nerozuměla, ale pracovníci byli velice příjemní, milí a nápomocní. Ve volném čase jsem se byla podívat na některé památky a navštívila jsem i spoustu obchodů. Jsem moc spokojená a myslím si, že tahle zkušenost byla přínosná. Naučila jsem se být více samostatná a pochopila jsem, že i angličtina je velice důležitá. Ráda bych tuhle šanci každému přála a rozhodně doporučila. Chtěla bych všem za to moc poděkovat.
