Bylo 8. ledna ráno. Patrik Moser přišel, jako každé ráno, do práce, zasedl za svůj stůl v nově zařízené kanceláři a probíral se ranní poštou

Bylo 8. ledna ráno. Patrik Moser přišel, jako každé ráno, do práce, zasedl za svůj stůl v nově zařízené kanceláři a probíral se ranní poštou. Byl to mladý, sebevědomý a přitom uctivý muž, vyšší, sportovní, až atletické postavy. Vždy s upravenými, nakrátko učesanými blond vlasy a hnědýma očima, které vyžadovaly od všech respekt. Dnes byl odpočatý a jako vždy se na každého usmíval. Odpočatý byl, protože strávil příjemné vánoční svátky s rodinou a s pocitem, že se dostal na schůdcích své kariéry o stupínek výše. Nezaujatě se probíral mezi tou hromadou pošty, kde našel spoustu opožděných blahopřání k Novému roku, nějaké exportní objednávky, noviny a časopisy. Najednou se napřímil a zbystřil svoji pozornost. Na stole ležela obálka napsaná velice známým rukopisem. Žaludek se Patrikovi sevřel vzrušením. Obálku ovšem neotevřel a nejprve se podrobněji prodral zbývající poštou, aby nepřehlédl nějakou důležitou a neodkladnou písemnost. Vyřídil několik telefonátů a potom se natáhl pro odloženou obálku. Docela objemnou obálku otevřel a vytáhl dopis s několika foty. Nejprve si prohlédl přiložené fotky a v duchu si řekl: „ to je ale baba“ Ale to jsem už popisoval na začátku. Nicol byla ráda, že se Patrik po takové době ozval. Udělal jí tím velikou radost, asi tak velikou, jako měl teď Patrik, když si četl řádky psané její rukou a přitom se díval na její fotky. Popisovala tam, co celou dobu dělala, že nedávno dostudovala universitu pedagogiky v Hamburgu, že spolu s rodiči podniká a mají menší síť módních salónů a butiků. Vyučuje, mimo jiné, malé prvňáčky na základní škole, je svobodná a je stále v jednom kole. Bydlí stále u rodičů, ale dala mu adresu své kanceláře a telefonní spojení. Jakmile Patrik už potřetí dočetl dopis, schoval jej do šuplíku, vzal si telefonní číslo a vytáčel. „Dobrý den, salon Yves Saint Suisse, přejete si?“ ozval se ženský hlas. Pravděpodobně prodavačka. „Dobrý den, u telefonu je Patrik Moser, mohu hovořit se slečnou Nicol Bergmanovou?“ „Slečna Bergmanová přijde později, mohu něco vyřídit?“ „Né děkuji. Zavolám později. Na slyšenou.“ „Na slyšenou“ a zavěsila Patrik byl zlostný, že Nicol nezastihl, ale pak si řekl, že podnikatelka nebude sedět v kanceláři a čekat, až jí něco vlítne do klína. A uklidnil se tím, že to zkusí později. Asi za hodinu volal znovu. „Dobrý večer, mohl bych hovořit se slečnou Bergmanovou?“ „Bergmanová u telefonu, s čím Vám můžu pomoci?“ „Ahoj Niki. Mluv na mě a to mi pomůže.“ „Kdo je u telefonu?“ ptala se chladně Nicol „Tady je Patrik Moser. Vzpomínáš si na mě?“ „To víš, že si na Tebe vzpomínám, Páťo.“ mnohem vroucím hlasem pokračovala Nicol. „Jsem ráda, že ses ozval, už jsem si myslela, že jsi na mě zapomněl.“ „Zapomenout? To nejde. Vzpomínám dost často na naše poslední setkání. Děkuju Ti za krásný dopis. Dostal jsem ho dneska a už ho mám několikrát přečtený. A na fotkách Ti to také moc sluší. Chtěl bych Tě vidět osobně, ale je to tak daleko, že nevím, jak bych se k Tobě dostal.“ „Já Ti taky děkuji za dopis. Mám ho také několikrát přečtený, a je to hodně dlouho, kdy jsem se tak pobavila jako při Tvých příbězích, které jsi mi tam popisoval. Jsi opravdu takový, jaký se popisuješ, nebo si jen vymýšlíš?“ „To jsem celý já. Tak jak to tam popisuji, tak se to stalo a také tak vypadám. Tlustej, ošklivej, otrávenej. Už by sis mě v davu ani nevšimla.“ zesměšňoval se Patrik „Nepovídej. To určitě není pravda.“ lichotila Nicol Patrikovi. „No, né tak úplně, ale stejně bych tě rád viděl. Zkus vymyslet způsob, jak bychom to mohli spojit. Navrhni termín a já se tomu přizpůsobím.“ „Já mám také teď dost práce, ale ráda bych se s tebou setkala příští měsíc. Někdy na konci února, tady mám volnější týden. Co třeba ten poslední únorový pátek?“ „Počkej, já se podívám do diáře. Jó, to by šlo. Nic tu nemám, tak si ho hned rezervuji. A teď navrhuji, abychom se setkali někde na poloviční cestě. Já dost často jezdím do Frankfurtu nad Mohanem, souhlasíš s tím, že bychom se tam někde setkali?“ nabídl Patrik „Nejsem proti, ale kde se sejdeme? Moc to ve Frankfurtu neznám. Já bych asi přijela vlakem.“ „Tak mi jenom zavolej, na jakém vlakovém nádraží budeš vystupovat, a já si na tebe počkám.“ „Tak jsme domluveni.“ Ukončila pomalu jejich hovor Nicol „Domluveni,“ opakoval Patrik Dny ubíhaly. Patrik i Nicol si ještě několikrát zatelefonovali a Nicol Patrikovi řekla, že podle místenky by měla vystupovat na hlavním nádraží. Oba byli nervózní z jejich setkání. Patrik začal chodit do posilovny, protože když viděl svoje břicho, řekl si, že takto se nemůže ukázat Nicol. Nicol toužila

Patrika vidět a snažila si ho představit, jak asi dnes vypadá. Se svým tělem nemusela nic dělat, jen si dělala starosti, co si vezme na sebe. Ve středu posledního únorového týdne nahlásil Patrik svému řediteli cestu do Frankfurtu n./M. „Nechcete, abych Vás tam zavezl, pane Mosere?“ ozval se Intercomem firemní řidič. „Né děkuji, Fraçois, pojedu sám. Nevím, kdy se vrátím.“ odpověděl Patrik Ve čtvrtek byl Patrik na tréninku, a když se potom sprchoval, kontroloval si své tělo, zda je celé v pořádku, bez nepříjemných překvapení. Nevěřil, že by se k něčemu odhodlal, ale nenechával nic náhodě. Samozřejmě nic nenašel a od té doby co začal trénovat, zhubl 6 kg a začala se pomalu znovu rýsovat jeho atletická postava. Nicol byla ve čtvrtek u holiče. Doma, když se svlékla, tak se postavila před zrcadlo, jen tak, jak jí příroda stvořila a pozorovala se. S lišáckým úsměvem si sama potvrdila, že je stále hezká dívka s postavou svěží sedmnáctky. Hodila hlavou dozadu, sepnula si vlasy sponou a šla se osprchovat. Oba dva nemohli ten večer pořádně spát a představovali si jejich vzájemné setkání. Přišel ten dlouho očekávaný únorový pátek. Nicol měla přijet někdy kolem třetí hodiny odpoledne. Patrik měl dost času na vyřízení svých pracovních záležitostí a také stihl zamluvit dvě místa v jedné útulné restauraci se jménem La Romantica. Patrik přijel na nádraží svým novým služebním, a také honosným Mercedesem 600 SL. Když přijel na nádraží, tak ho pár lidí okukovalo, kdo, že to jen je, ale spíše to byly závistivé pohledy. Měl na sobě nový, tmavý oblek, bledě modrou košili a decentní saténovou vázanku. Přes oblek měl přehozený dlouhý kabát. Se svojí postavou a vzhledem nebyl na nádraží plného turistů, cizinců, Turků, bezdomovců a dalších podezřelých bytostí, k přehlédnutí. Žaludek měl vzrušením cely sevřený. Nicol byla ve vlaku v kupé ještě se dvěma dámami a dvěma muži. Pánové, kteří nastoupili společně s dámami, při pohledu na krásnou Nicol se jeden před druhým předváděli, aby zaujali Nicoly pozornost. Ta je nezaujatě poslouchala, občas se také zasmála, ale více přemýšlela o znovu spatření Patrika, na kterého se moc těšila. I Nicol byla na jejich schůzku patřičně oblečena. Ještě aby né, když vlastní sít butiků s módními střihy. Byla by ostuda přijít v nějakém starém módním výstřelku. Byla oblečena do decentního kostýmku v lososové barvě a saténové halenky. Jelikož byla ještě zima, měla na sobě také norkový kožich. Také byla k nepřehlédnutí. Rychlík z Cottbusu do Frankfurtu za hlasitého skřípání kol o kolejnice zastavil na hlavním nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem. Z vlaku se začali hrnout lidé ke svým známým, někteří na další spoj, ale Nicol šla pomalu a rozvážně, aby Patrika náhodou nepřehlédla. V nádražní hale se ozvalo hlášení o příjezdu rychlíku z Cottbusu. Najednou se do haly začali všemi různými vchody a dveřmi hrnou lidé od vlaku, ale také k vlaku. Neskutečný chaos. Patrik natahoval svůj krk, jak jen to šlo, ale viděl Nicol pouze na fotce, která byla několik měsíců stará. Nevěděl, čeho si má všímat, zda další osoby ženského pohlaví, která někoho hledá, či blondýnky. Obojího bylo na nádraží mnoho. Když ani po chvíli nikde Nicolu neviděl, pomyslel si, zda si to Nicol nerozmyslela, či nestihla nastoupit do tohoto rychlíku. Když v tom mu krátce zazvonil mobil. Vrhl se po telefonu, ale při nedostatku signálu se nestačil ani na displeji objevit volající. Patrik, celý nervózní ze současné situace, zapomněl, jak si najde v telefonním menu číslo volajícího. V hale byl stále slabý signál, a tak se vydal telefonovat ven. Podíval se, zda jde správným směrem k východu, když v tu chvíli ji zahlédl. Byla k němu otočená zády a také ho hledala. Když v tom se otočila a rozpačitě se podívala na Patrika, který byl od ní asi pět kroků. Oběma se na tváři objevil úsměv a pomalu se k sobě blížili. Patrik se celý chvěl. „Niki?“ polohlasně zvolal Patrik „Ahoj Páťo.“ odpověděla také se chvějící Nicol „Kde jsi byla, já jsem tě všude hledal a nikde jsem tě neviděl?“ smál se Patrik „Já jsem normálně vystoupila a najednou mě dav donesl, až sem do haly.“ odpověděla Nicol a rozhodila rukama „Aha, já už myslel, že už nepřijedeš. Moc ti to sluší,“ polichotil jí Patrik „Děkuji ti, lichotníku, ale není to, až tak skvělé.“ „Já mám nějaký plán, ale nejdřív si zajdeme někam na kávu. Souhlasíš?“ vybídl Patrik Nicol „Jestli tě můžu poprosit, odvez mě nejprve k mojí tetě, u které budu spát. Ráno odtud odjíždím do Hamburgu za kamarádkou z dovolené.“ poprosila ho Nicol „To víš, že jó. Jen mi řekni kde to je.“ Přibližovali se k vozidlům a Nicol si říkala, které bude Patrikovo. Nečekala ovšem tuto velkou limuzínu. „To je tvoje?“ zeptala se Nicol „Jó, ale služební.“ odpověděl Patrik Dojeli k Nicoly tetě, tam se Nicol zdržela asi půl hodinky a poté přiběhla zpátky k Patrikovi do auta. Omluvila se za zdržení a vybídla Patrika k jeho plánu. Začala mít už mezitím hlad. Restaurace La Romantica byla hodna svého jména. Byla to malá, útulná restaurace v centru Frankfurtu a přitom v klidné čtvrti. Nábytek a stěny byly v barvě modré se zelenými doplňky. Stolky

byly většinou pro dva, výjimečně pro čtyři osoby. Patrik v rušném provozu, který zde zatím panoval, vedl Nicol k malému stolku v rohu u okna, oddělený od větší části restaurace podloubím. Patrik pomohl Nicole z kožichem a sám si také odložil. Posadili se proti sobě. Objednali si pití a pomalu se začala odvíjet jejich konversace. Nicol přinesla s sebou velké foto album s krásnými fotkami, které byli pořízeny na její dovolené v Thajsku. Krásně vyprávěla o tamní kultuře, jídle a nádherných plážích. Patrik jí poslouchal, ale ještě více vnímal její svůdný úsměv, který už miloval jako šestnáctiletý kluk. Její pronikavé modré oči. Byla nádherná. „Tvoje zážitky jsou zajímavé. Nemáš hlad? Myslím, že máš.“ přerušil její vyprávění Patrik „Docela bych si něco dala.“ odpověděla Nicol, ale cítila, že asi do sebe nic nedostane, protože měla stažený žaludek momentálním rozrušením. Objednali si tedy něco k jídlu. Patrik si dal zapečené lasagne a Nicol si dala velkou salátovou mísu s tuňákem. Když servírka přinesla objednané porce, tak se oba s chutí pustili do jídla. Patrik mezi sousty vyzvídal z Nicoly co má v současné době na práci, kromě svých obchodů. Na oplátku vyzvídala Nicol z Patrika jeho záliby. Patrik udělal na Nicol dojem a docela se jí líbil. Blížila se desátá hodina večer a Patrik naznačil, že by už mohli jít. Byl k smrti utahaný. Vstával dnes v pět hodin ráno a měl za sebou náročné pracovní jednání. Nicol také nebyla po té dlouhé cestě vlakem svěží. Ani jeden ovšem únavu na sobě nenechal znát. Až pojednou Patrik řekl: „Víš, byl to nádherný večer. Jsem moc rád, že jsme se viděli a cením si toho, že jsi sem za mnou přijela. Nebudeš se zlobit, kdybych tě teď odvezl k tetě domů, aby ses také mohla vyspat? Jsi určitě utahaná po dlouhé cestě a zítra máš další cestu před sebou.“ „Jestli pospícháš domů, tak tě samozřejmě nechci zdržovat.“ odpověděla trochu smutně Nicol „Nejde o to, že pospíchám, ale že už nevidím na oči a mám před sebou pár set kilometrů. Chci dojet domů v pohodě. Rozumíš, Niki?“ žadonil Patrik „To je jasný. Nechci, aby se ti cestou něco stalo.“ pokývala hlavou Nicol „Zaplatím Vám.“ zamával Patrik na servírku „Promiň, najedla si se, nechceš ještě něco?“ zastyděl se Patrik svému unáhlenému pokynu „Né, jsem plná a spokojená, že tu můžu sedět s tebou, Páťo.“ uklidňovala Nicol Patrika Když zaplatili, pomohl Patrik Nicole do kožichu a vyšli ven. Patrik zamířil k autu, když tu Nicol řekla: „Nejezdi ještě, Patriku. Pojď se trochu projít.“ „Rád se s tebou projdu, Niky.“ Po prvních krocích ucítil Patrik ten zvláštní pocit v žaludku, jako asi každý z nás už měl to štěstí poznat. Chytil Nicol za ruku a ta se ho pevně držela. Procházeli se nočním Frankfurtskou promenádou. Za chvilku začalo jemně mrholit, ale jim to vůbec nevadilo. „Teď mi odtejká sto padesát marek po hlavě.“ řekla suše Nicol „Co ti odtejká z hlavy?“ řekl udiveně Patrik evidentně vytržený z krásného pocitu „Né vytejká, ale odtejká. Cena za holiče. Za chvíli budu jako zmoklá slepice.“ „Neboj, já tě schovám. Půjdeme do auta.“ řekl Patrik Nicol nebyla nadšená tím, že jí Patrik zase nutí nastoupit do vozu, ale to netušila, co má Patrik v úmyslu. Když nastoupili do vozu, pustil Patrik topení a pomalou muziku. Rozepnul Nicole kožich a pomalu se k ní nahnul a začal jí vášnivě líbat. Bylo to jako naposledy před 12 lety s tím rozdílem, že nyní byli oba v tomto směru mnohem zkušenější. Přejížděl jí rukou hrudník a stehna a zajížděl jazykem stále hlouběji. Nicol vzrušeně dýchala a opětovala hlazení Patrikovi. „Dost. Co blázníme? Vždyť seš ženatej.“ „Promiň, ale já jsem to už nemohl vydržet a celý večer tě toužím vroucně políbit.“ „Ty, blázínku, já taky.“ a naklonila se znovu k Patrikovi a začali se znovu líbat „Stačí, stačí. Já bych se za chvíli neovládla. Měl by si už jet domů.“ obrátila nyní Nicol „Teď? Proč?“ „Nemá smysl se teď vzájemně vzrušovat. Za pár minut odjedeš a bůhví kdy tě zase uvidím.“ poznamenala smutně Nicol „Chci se s tebou znovu setkat. Musím tě zase vidět.“ žadonil Patrik „Prosím, můžeš mě zavést k tetě?“ „Dobře.“ povzdechl si Patrik Když přijeli před dům Nicoly tety, tak chtěla Nicol dát Patrikovi pusu na rozloučenou, ale Patrik jí začal znovu líbat. Líbali se takto v autě asi půl hodiny. Okolo chodili lidé, jezdila auta, ale jim to vůbec nevadilo. Poslední pusu dala Nicol Patrikovi, vzala si kabelku a vystoupila z auta. „Brzy se mi ozvy.“ řekla polohlasně Nicol do kabiny vozu „Dávej na sebe pozor, lásko.“ zavolal Patrik a počkal, až zajde do vchodu Nastartoval auto a rozjel se z centra na dálnici A3 směr Baden-Baden. Asi po půl hodině cesty zazvonil Patrikův mobil. Kdo mu teď o půlnoci volá? Pomyslel si Patrik, pravděpodobně někdo ze zámoří zapomněl na časový posun.

„Moser, prosím.“ „Páťo, já jsem u tebe v autě asi zapomněla jednu rukavici.“ řekla ustaraně Nicol Patrik šlápl na brzdu a zastavil za krajnicí. Prohledával vozidlo, ale žádnou rukavici nenašel. „Niki, já tu rukavici nemůžu najít. Já ti koupím jiné.“ uklidňoval jí Patrik „O to nejde, ale nechci, abys měl problémy, kdyby jí našla tvoje žena.“ „To je v pořádku. Běž už klidně spát.“ chlácholil jí Patrik „Já nemůžu spát, ještě teď cítím tvoje dotyky, lásko. Jeď opatrně. Čau.“ rozloučila se Nicol Od tohoto večera se v Patrikovi něco zlomilo, začal být chladnější k Melanii a byl pořád podrážděný. To samé prožívala i Nicol. Byla nervózní ke svým školáčkům i ke svým zaměstnancům. Během následujícího týdne se několikrát telefonicky spojili a každý napsal jeden dopis. V tom dopise si domluvili další schůzku. Byla plánovaná na druhý březnový pátek ve Frankfurtu n./M.. Nádražní atmosférou se nenechal vyvést ani Patrik, ani Nicol. Těšili se pouze na sebe. Nicol přijela již dopoledne, a tak měli oba na sebe více času. Procházeli se parkem, vyprávěli si své zážitky za posledních čtrnáct dní a asi dvakrát prošli dlouhou pěší zónu na starém frankfurtském náměstí. Potom si sedli do nejbližšího baru v mexickém stylu. Všude byli kaktusy a Nicol vyprávěla Patrikovi, že by se jednou zase ráda podívala někam do exotického kraje. „Jela bych někam na Havai, nebo na Fiji. Ležet s tebou, jen tak, na horkém písku, okolo samé palmy, azurové moře a bledě modré nebe. To by byla nádhera.“ zasnila se Nicol „Mě by stačilo ležet s tebou v trávě u rybníka.“ tvrdě rozsekl Patrik Nicoly romantické snění „Já mám radši atmosféru moře a tamního prostředí.“ „Fajn, proč né. Mě se to taky líbí, ale pochybuju, že se nám to spolu povede.“ konstatoval stroze Patrik „Když se budeme snažit, možná to vyjde.“ Povzbuzovala Nicol Patrika Strávili spolu celý den a večer se od sebe nemohli odtrhnout. Líbali se v autě na nádraží, v podzemní garáži, v domnění, že je nikdo nevidí, ale opak byl pravdou. Takové auto se nedalo u nádraží přehlédnout a ještě se v něm něco podezřele hýbalo. Jim to bylo ovšem jedno. Patrik se odvážil a strčil svoji ruku do Nicoly klína, který byl vzrušením celý zvlhlý. Vášnivě si spolu pohrávali a ani si nevšimli, že před nimi se snaží vycouvat další auto. Spolujezdec byl pravděpodobně Turek a chtěl vyrukovat na Patrika, ale když viděl co se v autě děje, rozpačitě roztáhl ruce a něco kurdsky zaklel. Asi dalších pět přítomných Turků na parkovišti se hlasitě rozesmálo. Patrika to vyrušilo, otevřel oči a kontroloval situaci. Nastartoval a kousek popojel, aby ten řidič před ním mohl vyjet. Turecký spolujezdec mu děkovně zamával a s úsměvem na tváři si sedl do vozu a odjeli. „Lásko, já jsem celá mokrá. Musím se někde převlíct. Studí to.“ řekla rozpačitě Nicol „Tak se převleč tady.“ zašprýmoval Patrik „Jó a ty se budeš dívat, že jó.“ „Nebudu, neboj. Jak bych mohl.“ škádlil jí Patrik „Nedělej si ze mě srandu, lotře. Nejdřív mně vzrušíš a pak se mi vysmíváš.“ vytýkala Nicol Patrikovi „Tak už se nečerti a dej mi ještě pusu.“ „Už budu muset opravdu jít, lásko.“ řekla Nicol a vystoupila z auta „Počkej, doprovodím tě.“ Nicol s Patrikem zašli k prodeji jízdenek a Nicol si koupila místenku. Potom se vydali na nástupiště, odkud měla Nicol nastupovat. Patrik jí držel kolem ramen a pevně jí k sobě přitiskl. Její hlava se zabořila do Patrikovy hrudi. Nicol cítila jeho toaletní vodu a také cítila, jak se jí vlévají slzy do očí. Chtěla se ovládnout, ale dost dobře jí to nešlo. Když přijel vlak, Nicol se z Patrika rozloučila a poté nastoupila do svého kupé. Otevřela okno a pozorovala Patrika. „Tentokrát se ozvi první ty.“ zvolala Nicol na Patrika „Provedu!!“ a postavil se do pozoru jako před generálem Vlak se pomalu začal rozjíždět. Zamávali na sebe a Patrik ještě chvíli koukal směrem za vzdalujícím se vlakem. Patrik jak slíbil, napsal dopis jako první. Popisoval svoje pocity z jejich poslední schůzky a odvážil se i také napsat jeho chlípné touhy po jejím těle. Obával se její reakce na tento dopis, ale když dostal asi za týden její odpověď, byl mile překvapen. Nicol také toužila se blíže setkat s Patrikem. Tak Patrik vymyslel plán. „Prosím, tady Salón Yves Saint Suisse, přejete si?“ „Čau lásko, nezdržuju?“ vyhrkl Patrik „Ahoj Páťo, vydrž, já si zavřu dveře.“ „Jak se máš? Dostal jsi můj dopis?“ řekla polohlasně Nicol „Jó, dostal, děkuju. Hele Niki, co děláš příští pátek?“ tázal se Patrik „Zatím nemám nic v plánu.“ „Já jedu v pátek ráno do Mnichova na veletrh. Jestli budeš chtít, tak ve Frankfurtu změním směr dálnice a přijel bych za tebou. Co tomu říkáš?“ navrhl radostně Patrik

„Jenomže ty mi zase za pár hodin odjedeš. Nevím, jestli má cenu, abys sem jezdil.“ „To má cenu, protože já tě chci vidět a pokusím se být s tebou více času než posledně. Můžeš zařídit nějaký klidný hotýlek, tam u vás? Nechávám to vše na tobě a v pátek jsem tam. Budu se těšit.“ Nedal Nicole ani čas na rozmyšlenou. Chtěl, aby to zařídila. Byl tímto způsobem zvyklý pracovat a nepřipustil, že by Nicol nesouhlasila. Následující pátek vyjel Patrik na služební cestu do Mnichova a ve Frankfurtu opravdu změnil směr jízdy. Z dálnice A3 sjel na dálnici A5 a jel směrem na Cottbus. Nicol mezitím zajistila malý nenápadný penzionek a domluvila se s Patrikem, kde jí vyzvedne. Když přijel Patrik do Cottbusu, byl čas oběda a Nicol ještě nebyla na smluveném místě. Tak Patrik zašel do nejbližšího hotelu, upravit se a koupit kožené rukavice. Když se vracel k vozu, už tam stála Nicol a čekala na něj. Stála zády k němu a vyhlížela ho. „Čau lásko, tady jsem ti koupil rukavice, když je tak ráda ztrácíš.“ „Ty jsi mě vylekal, ahoj. Děkuji Ti, ale tu ztrátu jsi způsobil stejně ty.“ „Já, jak to?“ „No, protože jsem z tebe tak pomatená, že nevím, co dělám.“ „To mi, ale dělá radost.“ řekl Patrik „No, mě zrovna moc né.“ „Promiň, já myslel, že jsi ze mě pomatená. Jsem ješita, to nevíš?“ „Ale vím. Každej chlap je ješita, včetně tebe, lásko.“ pohladila Patrika po tváři „Tak, co teď navrhuješ?“ „Zajedeme do takového malého, ale útulného penzionku, kousek od německo-polských hranic. Souhlasíš?“ pobídla Nicol Patrika „Jó, mám hlad. Doufám, že tam dobře vaří?“ řekl Patrik „Mě tam chutná.“ poznamenala Nicol Tak tedy společně nasedli do vozu a vydali se směrem, který poradila Nicol Patrikovi. Když dojeli na místo, penzion udělal na Patrika dojem. Byl opravdu útulný, zvenku upravený jako starodávný zájezdní hostinec a uvnitř moderně vybavený luxusní hotel. Obsluha je uctivě přivítala a posadila ke stolu vedle hezké, vysoké africké sošky. Oba si objednali oběd. Když jim jídlo donesli, tak se oba v těch porcích jen tak pohrabali, jelikož měli vzrušením z očekávajícího dobrodružství stažené vnitřnosti. „Proč nejíš?“ zeptal se Patrik „A proč nejíš ty?“ vrátila otázku Nicol „Protože jsem z tebe celej unešenej a nedostanu nic do sebe.“ „Já taky, Páťo.“ „Slečno, ten oběd napište k účtu a vezmeme si s sebou nějakou minerálku a džus.“ zvolal Patrik na obsluhu. „Půjdu se po cestě osprchovat.“ vybídl jí Patrik „Já jdu s tebou.“ řekla Nicol Když vstoupili do pokoje, tak musel Patrik poznamenat, že Nicol vybrala vkusně. Byl to velký pokoj se zkosenými stropy, vše bylo obložené dřevem, na stropě byli dřevěné trámy, velká kovová moderní postel, v koupelně byla velká, oválná vana, vpuštěna do podlahy a vstupovalo se do ní po schůdkách. Vedle postele byl vchod na balkon, z kterého byly vidět v dálce zasněžené hory. Patrik stál na balkóně, zapálil si svoje Marlboro, dlouze potáhl kouř do plic a pomalu jej vyfukoval. Při tom přemýšlel o sobě, své rodině a Nicol. Nastal okamžik, kdy Patrik věděl, že si sem nepřijel s Nicol prohlížet časopisy a těšil se na jejich společné milování. Nebyl ovšem tak pevný v kranflecích, jak si původně myslel. Bude poprvé nevěrný manželce a bude se po 10 letech milovat s jinou ženou. Soustředil se na každý svůj sval a doufal, že jako muž nezklame. Nicol byla v podobné situaci. S posledním přítelem se rozešla asi před dvěma lety. Né, že by neměla příležitosti, ale neměla k tomu chuť a ani čas. Když dokouřil cigaretu, vešel zpátky do místnosti, kde objal Nicol a políbil jí. „Máš napuštěnou vanu, můžeš se jít koupat,“ řekla Nicol „Přijdeš tam za mnou?“ „Běž už:“ postrčila ho Nicol Patrik se v místnosti svlékl do naha a šel do koupelny. Nicol ho nenápadně, ale důkladně přejela očima a v duchu jeho postavu odkývala. Patrik vlezl do vany, kam už před tím Nicol dala voňavou pěnu, a zavřel oči. Za chvilku přišla Nicol do koupelny v krásném, sexy spodním prádle. „Svlékni se a pojď ke mně.“ žadonil Patrik „Za chvilku, nebuď nedočkavej.“ Za chvíli opravdu Nicol přišla, zahalená v osušce. „Takhle se, ale nemůžeš se mnou koupat.“ a stáhl z Nicol osušku. Bez studu si Nicol prohlédl a řekl: „Jsi nádherná.“ „Ale nejsem, jsem normální.“ chtěla slyšet další polichocení a také se ho dočkala

„Nejseš normální, protože taková kráska tu leží ve vaně spolu s nějakým vobejdou.“ Čekal pro změnu Patrik na lichotku. Dostal ovšem polibek. Líbali se dlouho. Patrik začal prozkoumávat její tělo a ona pozvolna dělala to samé. Vzájemně se kompletně umyli, a když se osušili, vlezli si do připravené postele. Nicol si odešla ještě do koupelny upravit vlasy. Patrik se snažil na televizi, která byla v pokoji, naladit nějaký hudební program. Nenašel nic, a tak naladil nějakou italskou radiovou stanici. Začali tam hrát pomalou italskou hudbu. To byla ta pravá kulisa k jejich hrátkám. Patrik se přitiskl k již ležící Nicole a začal jí líbat. Jejich jazyky se pomalu, ale vášnivě o sebe třely, Patrik rukou hladil Nicole její prsa a boky. Nicol vzrušením šílela. Vzrušeně začal i Patrik vzdychat a jejich těla se začaly o sebe třít, až s spolu splynuly v několikanásobné vyvrcholení. Milovali se v kuse několik hodin. Už byl večer a Patrik celý vysílený nabídl Nicole něco k pití. „Chceš taky něco nalít, dračice?“ „Jó, mám úplně vyschlo v krku.“ „Chceš džus, nebo minerálku?“ „Namíchej mi to, prosím tě.“ „Tady.“ podal jí skleničku a lehl si hlavou na její hruď. Rukou jí hladil její ještě vlhké a horké tělo a něžně jí líbal na bradavky. Po chvíli odložili sklenice a začali se znovu milovat. Po nějaké době Patrik poznamenal: „Lásko, seš skvělá milovnice, a né že by se mi to nelíbilo, ale já už necítím tělo.“ „Já taky nevím, jestli mám nohy, nebo jsi mi je utrhl.“ „Jdu se osprchovat, jdeš se mnou?“ řekl Patrik „Běž sám, lásko, já půjdu po tobě.“ „OK,“ a odešel do koupelny Když se oba vysprchovali, oblékli se, sbalili si svoje věci a sešli dolů do restaurace, kde už seděli hosté a večeřeli. Všichni se na ně dívali jako by Patrik měl rozepnutý poklopec a Nicol rozepnutou halenku. Oba se nenápadně prohlédli, jestli na nich není něco neobvyklého, ale nic neshledali. Oni totiž ze sebe přímo vyzařovali radost ze života a štěstí, takovou silou, že jim každý záviděl. I obsluha si toho všimla. „Měli jste příjemný den?“ zeptala se jich servírka z odpoledne „Ano, děkujeme.“ řekl Patrik a cítil, jak se mu červenají tváře. Servírka se jemně usmála a potom je už dále profesionálně obsluhovala. Ani večeři nemohli oba sníst kvůli stále staženému žaludku. Tento večer byl celý v režii Nicoly. Nejenom, že hradila všechny výdaje, ale Patrik byl z její osobnosti okouzlen a obdivoval její inteligenci a vzhled. Byla to prostě žena podle přání většiny mužů, inteligentní, krásná a svůdná milenka. Jenomže Patrik neměl právo tuto dívku zraňovat, ale co měl dělat. Bylo to silnější než on. Když Nicol uhradila účet, odvezl jí Patrik domů. Zastavil několik metrů od jejich vily. Vrhl se na ní a začal jí vášnivě líbat. Nicol mu jeho vášeň opětovala. Když se rozloučili, jel Patrik k nejbližší benzínové pumpě, kde si chtěl koupit nějaké pití na cestu a hlavně natankovat. Když zastavil, vystoupil a natankoval. Poté si šel koupit pití a vzpomněl si, že dnes ještě nebyl na toaletě. Před vchodem stála postava chlapíka v montérkách, který něco ukazoval. Patrik šel k němu a ptal se: „Dobrý večer, kde bych našel toalety?“ Postava neodpovídala, a když Patrik přišel blíže, tak poznal proč. Mezitím k pokladně přicházela parta mladých lidí, kteří slyšeli, jak se Patrik ptá té postavy. „Ten už ti toho moc neřekne, je tvrdej.“ hlaholil jeden mladík z party „Jó, vidim,“ opověděl Patrik „To je, ale magor.“ rozesmály se dívky z party Bylo to i Patrikovi směšné, protože ten chlápek byl reklamní billboard a né živý pumpař, jako si mylně Patrik myslel. To vše bylo díky tomu, jak byl Patrik omámený Nicolou, tak si tu postavu, až tolik neprohlížel. Zasmál se a šel zaplatit útratu. „Kde bych našel toalety?“ papouškovali puberťáci z party s dávkou hlasitého smíchu „Zdar vole.“ loučili se přátelsky s Patrikem Při cestě domů přemýšlel Patrik o všem, co s Nicolou prožil. V duchu si znovu a znovu promítal každou situaci, každičký detail Nicoly těla, její oči, rty, krk, ňadra, břicho, boky, její voňavý klín, krásné nohy a pevné hýždě. Po dálnici uháněl rychlostí 200 km/h a snažil se být co nejdříve doma, jelikož se mu zavíraly oči únavou a nechtěl stát na nočním odpočívadle u dálnice. V úterý, následujícího týdne, dostal krásný a dlouhý dopis od Nicol, která v něm popisovala své pocity bez jakýchkoliv zábran, které Patrika opětovně vzrušovaly. Patrik na tento dopis okamžitě reagoval a volal Nicole do kanceláře. „Bergmanová, prosím.“ „Čau lásko, díky za dopis, je tak vzrušující, že kdybych tě měl po ruce, tak tě snad znásilním.“ vyhrkl na Nicol Patrik