(1)
VELIK¯ PLÁN V fiíjnu roku 1922, kolem páté hodiny odpolední, na hlavním zvonokoském námûstí, stínûném krásn˘mi ka‰tany a uprostfied ozdobeném nádhernou lipou, zasazenou pr˘ roku 1518 na oslavu pfiíjezdu knûÏny Anny z Hejskova a na Hejskovû do tûchto konãin, dva muÏi chodili bok po boku pomal˘m krokem onûch venkovsk˘ch lidí, ktefií jako by vÏdycky mûli na v‰echno dost a dost ãasu. ¤íkali si slova nabitá smyslem tak hutn˘m, Ïe kaÏdou vûtu vyslovovali teprve po dlouh˘ch pfiípravn˘ch pomlãkách, trvajících pokaÏdé tak asi dvacet krokÛ. Jediné slovo bylo ãasto celou vûtou, nebo i pouhé citoslovce. Ale v kaÏdém takovém citoslovci bylo plno odstínÛ, promlouvajících velmi v˘raznû k obûma tûm muÏÛm, neboÈ se znali jiÏ dlouho a svornû usilovali o spoleãné cíle, spoleãnû pfiipravovali cestu své ctiÏádosti, zrale uváÏené. V této chvíli byly jejich starosti rázu politického a jakoÏto takové se zab˘valy opozicí. Právû proto se oba muÏi chovali tak váÏnû a obezfiele. Jeden z nich, dobr˘ padesátník, vysok˘, ãerven˘ ve tváfii, se svûtl˘mi vlasy je‰tû nepro‰edivûl˘mi, byl ãistokrevn˘ potomek BurgundÛ, ktefií v dávn˘ch dobách osídlili krajinu Rhône. Jeho tváfi, rozpukanou vûtry a sluncem, oÏivovala hlavnû dvû svûtle‰edá oãka, obkrouÏená drobounk˘mi vráskami a ustaviãnû pfiimhoufiená, takÏe muÏ mûl v˘raz mazanosti hned nelítostné, hned zase dobrácké. Nûco bliωího o jeho povaze, co nebylo moÏné vyãíst z jeho pohledu, by byla mohla povûdût ústa, ale ta zÛstávala skryta pod kníry, pfievisl˘mi na troubel krátké ãerné d˘mky, spí‰e jenom Ïv˘kané neÏ koufiené a zavánûjící jak tabákem, tak vínem. Byl to zfiejmû chlapík statn˘, huben˘, na vysok˘ch, rovn˘ch nohou, s mal˘m bfií‰kem, ale to 7
byla spí‰e ochablost svalstva neÏ opravdová tlou‰Èka. TfiebaÏe v jeho odûvu nebylo vidût Ïádnou touhu po parádû, kaÏd˘ v nûm podle pohodln˘ch a vyle‰tûn˘ch stfievícÛ, podle jakosti sukna a podle toho, Ïe i ve v‰ední den nosil jako samozfiejmou vûc límeãek, hned poznával ãlovûka prachatého a váÏeného. V jeho hlase a v jeho stfiídm˘ch gestech bylo cítit autoritu. Tento ãlovûk se jmenoval Bartolomûj Pû‰inka, starosta mûsteãka Zvonokos, kde byl majitelem nejvût‰ích vinic a mûl pozemky na nejlep‰ích stráních, obrácen˘ch k jihov˘chodu a rodících proto nejvíce hroznÛ. Kromû toho byl pfiedsedou zemûdûlského druÏstva a krajsk˘m radou, to znamená osobností váÏenou v okruhu nûkolika kilometrÛ. ¤íkalo se dokonce, Ïe má je‰tû jiné politické plány, dosud utajované. Závidûli mu, ale jeho moc a vliv byly chloubou celého kraje. Nosil docela prostû, jako kaÏd˘ jin˘ obãan, ãern˘, k zátylku posunut˘ plstûn˘ ‰irák, nahofie promáãknut˘, se ‰irokou stfií‰kou vroubenou úzk˘m pr˘mkem. Tohoto dne, aby mohl lépe pfiem˘‰let, strãil palce za klopy kabátu a hlavu naklánûl dopfiedu; takov˘ b˘val jeho obvykl˘ postoj, kdykoli ‰lo o nûco váÏného, a jeho podfiízen˘m to imponovalo. ¤íkávali: „Pû‰inka má zas plnou palici starostí.“ Jeho spoleãník byl naopak ãlovíãek nepatrn˘, neurãitého vûku, se ‰tûtiãkou vousÛ, která zakr˘vala naprostou nepfiítomnost brady; na silnû vyvinuté chrupavce, která tvofiila podpûru dvou zvukov˘ch trubic, zabarvujících kaÏdé jeho slovo nosov˘m pfiízvukem, nosil tento muÏíãek podle staré módy cvikr s odfien˘mi, kdysi poniklovan˘mi obrouãkami na ‰ÀÛreãce pfiipevnûné za uchem. Oãi mûly za zvût‰ovacími skly onen siv˘ odlesk, kter˘ prozrazuje duchy chimérické, neustále spekulující o moÏnostech neuskuteãniteln˘ch ideálÛ. Na ‰piãaté lebce sedûl mûkk˘ slamûn˘ klobouãek, zbarven˘ a seÏehl˘ mnoh˘mi lety na slunci a mnoh˘mi zimami v komofie stejnû jako ty kukufiiãné vousy, jak je vídáte schnout na dûdinách pod pfiístfie‰ky dvorcÛ. Na jeho botách s mosazn˘mi háãky se ‰evcÛv dÛmysl cviãil zfiejmû jiÏ tak ãasto, Ïe se blíÏil jejich neodvratn˘ konec, neboÈ bylo víc neÏ nepravdûpodobné, Ïe by nûjak˘ nov˘ pfií‰ti8
pek mohl je‰tû zachránit jejich svr‰ek nadobro zchátral˘. MuÏ cucal cigaretu, ukroucenou neobratn˘mi prsty tak skoupû, Ïe na ní bylo víc papíru neÏ tabáku. Tento druh˘ obãan se jmenoval Inocenc Kulí‰ek a byl to uãitel, obecní tajemník, a proto také poboãník starosty Bartolomûje Pû‰inky, jeho dÛvûrník v jist˘ch chvílích a v jisté mífie (neboÈ starosta nikdy nezacházel v dÛvûrnostech pfiíli‰ daleko a urãitû nikdy dále, neÏ jak se sám rozhodl) a koneãnû jeho poradce v nûkter˘ch oufiedních písemnostech, které vyÏadovaly sloÏitûj‰ích vût. Uãitel dával k drobn˘m otázkám hmotného Ïivota okázale najevo u‰lechtilou nev‰ímavost prav˘ch vzdûlancÛ. „Opravdová vzdûlanost,“ fiíkával, „se obejde bez vyle‰tûn˘ch stfievícÛ.“ Chtûl touto metaforou fiíci, Ïe nádhera nebo prostfiednost v ‰atstvu nemohou ãlovûkovu inteligenci ani zv˘‰it, ani sníÏit. A vedle toho to také naznaãovalo, Ïe ve Zvonokosech Ïije aspoÀ jeden opravdu vzdûlan˘ duch – bohuÏel odsouzen˘ hráti podruÏnou úlohu – a Ïe majetníka tohoto ducha lze poznat podle toho, Ïe nenosí vyle‰tûné stfievíce. Inocenc Kulí‰ek si totiÏ nesmírnû zakládal na svém pfiesvûdãení, Ïe je hlubok˘ myslitel, nûco jako venkovsk˘ filozof, asketick˘ a nepochopen˘. KaÏdé uãitelovo slovo mûlo pedagogick˘ a mravouãn˘ pfiízvuk, zdÛraznûn˘ ãasto pohybem, kter˘ lidové obrázkové kníÏky za dfiívûj‰ích ãasÛ pfiisuzovaly ãlenÛm kantorského sboru: ukazováãek nataÏen˘ nad uzavfienou pûstí a zdviÏen˘ k nosu. Inocenc Kulí‰ek, kdyÏ nûco tvrdil, pfiitiskl ukazovák na nos vÏdycky tak dÛraznû, Ïe jeho ‰piãku posunul na stranu. Îádn˘ div tedy, Ïe po dvaceti letech zamûstnání, pfii kterém je ustaviãnû tfieba tvrdit a pfiesvûdãovat, jeho nos byl trochu nakroucen doleva. Aby na‰e podobizna byla úplná, dodejme, Ïe dech pánû uãitelÛv kazil jeho krásné mravokárné prÛpovûdi, takÏe zvonoko‰tí obãané se radûji vyh˘bali jeho moudrosti, protoÏe Kulí‰ek ji lidem s oblibou v‰tûpoval hodnû zblízka. A jeÏto on jedin˘ z celého kraje neznal tuto svou ‰patnou vlastnost, pfiisuzoval jenom ignorantství a Ïalostnému materialismu zvonokosk˘ch obãanÛ onu horlivost, s níÏ pfied ním prchali a hlavnû zkracovali kaÏd˘ dÛvûrn˘ rozhovor, 9
kaÏdou vá‰nivou debatu. Lidé prostû couvali, dávali mu za pravdu a radûji se ani nesnaÏili nûco namítat. Kulí‰ek v tom vidûl pohrdavost. Jeho pfiesvûdãení, Ïe je zneuznan˘ myslitel, vypl˘valo tedy z pouhého nedorozumûní. Ale Kulí‰ek tím pfiece trpûl, neboÈ jakoÏto tvor od pfiirozenosti povídav˘ rád by byl, protoÏe byl vzdûlan˘, v‰em spoluobãanÛm ukazoval svou uãenost. Ze své osamocenosti si vyvodil závûr, Ïe tohle plémû horsk˘ch vinafiÛ úplnû na duchu otupilo patnáct století náboÏenského a feudálního útisku. Mstil se za to tím, Ïe zvonokoského faráfie Calabu pronásledoval celému mûsteãku známou – ale ov‰em jenom platonickou a ãistû akademickou – prudkou nenávistí. JakoÏto Ïák stoického filozofa Epikteta a Jeana Jacquesa Rousseaua uãitel Kulí‰ek vûdûl, Ïe je ãlovûk ctnostn˘, a v‰echny své volné chvíle vûnoval obecním písemnostem a zprávám, jeÏ posílal t˘deníku Vinafiská hlásnice do okresního mûsta Libochova nad Savonou. Ovdovûl jiÏ pfied mnoh˘mi lety a od tûch dob Ïil cudnû. Pocházel z drsného hornatého kraje Lozère a nikdy nepfiivykl obhroublé Ïertovnosti zvonokosk˘ch pijákÛ vína. ¤íkával si, Ïe ti barbafii si v jeho osobû tropí posmûch z vûdy, z pokroku. Tím vdûãnûj‰í a oddanûj‰í byl Bartolomûji Pû‰inkovi za to, Ïe ho obdafiuje svou náklonností a dÛvûrou. Ale starosta byl muÏ tak obratn˘, Ïe dovedl tûÏit ze v‰eho a z kaÏdého. KdyÏ si chtûl s uãitelem promluvit o nûãem váÏném, pozval ho na procházku: tak ho totiÏ mûl stále z profilu. Je ov‰em také pravda, Ïe vzdálenost, která je mezi prost˘m uãitelem a bohat˘m vinafiem, vyhlubovala mezi nimi spoleãensk˘ pfiíkop tak ‰irok˘, Ïe starosta byl chránûn pfied nelib˘m dechem, kter˘m Kulí‰ek ‰tûdfie ob‰ÈastÀoval v‰echny obyãejné smrtelníky. Zkrátka: Pû‰inka jakoÏto dobr˘ politik vyuÏíval ve svÛj prospûch jedovatû páchnoucí ústní dutiny svého tajemníka. Kdykoli chtûl v nûjaké obtíÏné vûci získat souhlas nûkter˘ch opoziãních obecních radních, napfiíklad notáfie Sakumpaka nebo vinafiÛ Hniliãky a Figlknifa, pfiedstíral nevolnost a poslal k nim do bytu Inocence Kulí‰ka s úfiedními lejstry i s tou jeho otravnou 10
v˘mluvností. Páni radní hned dali svÛj souhlas, jen aby co nejdfiíve zavfieli panu uãiteli pusu. A chudák Kulí‰ek si z toho vyvodil, Ïe má nev‰ední pfiesvûdãovací schopnosti, a utû‰oval se tím nad nezdary své v˘mluvnosti u ostatních obãanÛ; vysvûtloval si je jenom závistí, kterou v lidech nevzdûlan˘ch vÏdycky probouzejí vy‰‰í du‰evní schopnosti. Z takov˘ch poslání se vracíval vÏdycky velmi hrdû. A Bartolomûj Pû‰inka se v duchu usmíval a tfiel si rud˘ zátylek, coÏ u nûho b˘valo známkou hlubok˘ch úvah nebo veliké radosti. Nejednou fiíkával uãiteli: „Z vás by byl parádní diplomat, Kulí‰ku! Jak otevfiete ústa, kaÏd˘ s vámi hned souhlasí.“ „Pane starosto,“ odpovídal Kulí‰ek, „to je v˘sada dobrého vzdûlání. Jist˘ zpÛsob pfiednesu, lidem nevzdûlan˘m naprosto neznám˘, nakonec vÏdycky kaÏdého pfiesvûdãí.“ Ve chvíli, kdy se zaãíná tato na‰e kronika, Bartolomûj Pû‰inka fiekl: „Musíme, Kulí‰ku, najít nûco, co by hodnû jasnû ukázalo lidem, jakou v˘hodou je pro nû, Ïe mají pokrokovou obecní radu.“ „Úplnû souhlasím, pane starosto, ale dovoluji si upozornit, Ïe máme jiÏ ten pomník padl˘m.“ „Takov˘ pomník bude co nevidût stát v kaÏdé obci, nechÈ je její pfiedstavenstvo jaké chce. Nakonec nám to moÏná je‰tû vyãtou. Musíme najít nûco originálnûj‰ího, co by se lépe srovnávalo s programem na‰í strany. Nemyslíte?“ „Ale ov‰em, pane starosto, ov‰em Ïe si to také myslím. Pokroku se musí pomáhat, aby pronikl na venkov a aby neúnavnû potíral v‰echno tmáfiství. To je hlavní úkol nás v‰ech, lidí pokrokov˘ch.“ Zmlkli, pfie‰li rynk v celé jeho délce – sedmdesát metrÛ – a zastavili se na místû, kde se námûstí konãí terasou nad prvním údolím, za nímÏ následuje celá spleÈ dal‰ích údolí, tvofien˘ch úboãími kulovit˘ch hor, které se pozvolna svaÏují aÏ do úvalu fieky Savony, modravé a bleskotavé v dálce na obzoru. Byl sice jiÏ fiíjen, ale teplo takové, Ïe vÛni mladého vína, která se vzná‰ela nad mûsteãkem, ba nad cel˘m krajem, bylo moÏné témûfi hmatat. Starosta se zeptal: 11
„Máte nûjak˘ ‰ikovn˘ nápad, Kulí‰ku?“ „Nápad, pane starosto? Hm, nápad...“ Znovu vykroãili. Uãitel zadumanû kolébal hlavou. Pozdvihl si klobouk, protoÏe stáfiím se nemálo scvrkl a tlaãil ho na spáncích. A tento tlak ru‰il práci jeho mozku. Potom si klobouãek opatrnû zase nasadil. KdyÏ do‰li zase na druh˘ konec rynku, starosta opakoval: „Ano, nápad. Máte nûjak˘, Kulí‰ku?“ „Ono totiÏ, pane starosto... Nedávno jsem myslel na jistou vûc. Chystal jsem se, Ïe o tom s vámi promluvím. Hfibitov náleÏí pfiece obci, Ïe ano? Je to vlastnû vefiejn˘ majetek, Ïe ano?“ „No ov‰em, Kulí‰ku.“ „Proã tedy je to jedin˘ zvonokosk˘ obecní majetek, na kterém je‰tû není vepsáno republikánské heslo Volnost – Rovnost – Bratrství? Není to jistého druhu opominutí, které se v˘bornû hodí do krámu v‰em reakcionáfiÛm a faráfii? Copak to nevypadá, jako by republika pfiiznávala, Ïe její dozor a kontrola pfiestávají na prahu míst vûãného odpoãinku? Copak se tím nepfiiznává, Ïe neboÏtíci jiÏ nepodléhají pravomoci pokrokov˘ch stran? Hlavní síla páterÛ záleÏí, pane starosto, v tom, Ïe si pfiisvojují neboÏtíky. DÛkaz, Ïe také my na nû máme jistá práva, by mûl velik˘ v˘znam.“ Nastalo váÏné ticho, zasvûcené pozorn˘m úvahám o tomto podnûtu. Potom v‰ak starosta odpovûdûl s pfiátelskou nenuceností: „Chcete vûdût, Kulí‰ku, co si o tom myslím já? NeboÏtíci jsou neboÏtíci. Nechme je tedy na pokoji.“ „Ale vÏdyÈ já je nechci vyru‰ovat. Chci je jenom chránit, aby jich reakce nezneuÏívala proti nám. VÏdyÈ pfiece odluka církve od státu...“ „S touhle vûcí bude lépe neh˘bat, Kulí‰ku, to mi vûfite: to bychom zabfiedli do v‰elijak˘ch krámÛ, které nikoho nezajímají a které by nedûlaly dobr˘ dojem. NemÛÏeme pfiece zabránit faráfii, aby chodil na hfibitov, Ïe ano? A aby tam nechodil ãastûji neÏ jiní obãané, Ïe ano? TakÏe to potom nûjak˘ ten nápis na zdi... A pak také: neboÏtíci, Kulí‰ku, to je minulost. A my musí12
me hledût vstfiíc budoucnosti. Chci od vás nûjak˘ nápad, kter˘ by mûl budoucnost.“ „Tak to tedy se, pane starosto, vracím k svému dfiívûj‰ímu návrhu, aby se zfiídila obecní knihovna, v níÏ bychom mûli v˘bûr knih, schopn˘ch rozvíjeti ducha na‰eho obyvatelstva a zasadit poslední ránu starosvûtskému fanatismu.“ „S touhletou otázkou obecní knihovny neztrácejme ãas. ¤ekl jsem vám to jiÏ jednou: zvonoko‰tí obãané nebudou ty va‰e knihy ãíst. Úplnû jim staãí noviny. Snad si nemyslíte, Ïe já sám ãtu nûco jiného? Tenhle vበplán by nám natropil mnoho zla a uÏitek by nepfiinesl Ïádn˘. Potfiebujeme nûco, co by vzbudilo vût‰í efekt a co by bylo v souladu s tak pokrokovou dobou, jako je na‰e. Nevíte opravdu nic kloudného?“ „Budu o tom pfiem˘‰let, pane starosto... Ale bylo by ode mne pfiíli‰ v‰eteãné, kdybych se zeptal, zdali vy sám...“ „Ano, Kulí‰ku, já nápad mám... A uÏ dlouho mi to leÏí v hlavû.“ „No jo, to jo!“ pfiizvukoval uãitel. Ale nezeptal se, protoÏe kaÏd˘ zvonokosk˘ obãan ztratí chuÈ k fieãi, jakmile se ho zaãnete ptát. Kulí‰ek tedy nedal najevo ani nejmen‰í zvûdavost. Jenom pfiisvûdãil, jako Ïe panu starostovi plnû dÛvûfiuje: „To tedy, kdyÏ uÏ máte nûjak˘ nápad, by bylo zbyteãné lámat si hlavu!“ A tu se Bartolomûj Pû‰inka zastavil uprostfied rynku, poblíÏ staleté lípy, a ohlédl se letmo do hlavní ulice, aby se ubezpeãil, Ïe nikdo nejde. Potom si dlaní pohladil zátylek zdola nahoru, takÏe si klobouk srazil zase na oãi. A pak tam tak zÛstal stát, upíral oãi na zem a zlehka si pfiitom masíroval mozeãek. Koneãnû se rozhodl: „Povím vám to, Kulí‰ku, ten svÛj nápad... Chci dát na obecní útraty nûco postavit.“ „Z obecních penûz?“ podivil se uãitel, neboÈ vûdûl, jak velice mohou v˘daje z penûz získan˘ch danûmi a dávkami ohrozit popularitu obecního pfiedstavenstva. Ale nezeptal se, co chce starosta dát postavit, ani kolik by to stálo. Znal ho jako ãlovûka velmi rozváÏného, obezfielého a velmi obratného. A tak tedy starosta sám vysvûtloval: 13
„Tak jest, vystavût chci nûco. Nûco, co bude uÏiteãné jak z hlediska hygieny, tak z hlediska mravnosti... No tak, ukaÏte, jak bystr˘ máte rozoumek, Kulí‰ku! Hádejte trochu...“ Inocenc Kulí‰ek naznaãil pohybem obou paÏí, Ïe pole dohadÛ je nesmírné a Ïe jenom blázen by se na nû mohl odváÏit. A tu starosta, kdyÏ to vidûl, naposledy popostrãil klobouk, takÏe mu zastínil celou tváfi, dÛraznû pfiimhoufiil oãi, pravé vÏdycky o nûco víc neÏ levé, aby mohl správnû posoudit, jak˘ dojem jeho my‰lenka vzbudí, a vyklopil celou tu vûc: „Chci dát postavit pisoár, Kulí‰ku!“ „Pisoár?“ zvolal pan uãitel uÏasle, protoÏe hned pochopil dÛleÏitost takového zámûru. Ale starosta myslel, Ïe uãitel dobfie nerozumûl, a proto fiekl: „No pfiece: záchodek!“ „Ale vÏdyÈ já jsem rozumûl, pane starosto!“ „No a co tomu fiíkáte?“ âlovûk pfiece nemÛÏe tak z niãeho nic mít pevn˘ názor na vûc tak v˘znamnou, kdyÏ se o ní doví takhle znenadání. A chvat zeslabuje ve Zvonokosech hodnotu kaÏdého úsudku. Kulí‰ek, jakoby proto, aby vidûl pûknû jasnû do sv˘ch my‰lenek, vyhodil prudk˘m ‰kubnutím cvikr ze sedla svého dlouhého koÀského nosu, nastavil si jej pfied ústa, zahalil jej páchnoucím oparem a pak jej tfiel kapesníkem, aby jej obdafiil novou prÛhledností. KdyÏ se pfiesvûdãil, Ïe na sklech nejsou jiÏ Ïádné prachové nitky, nasadil si jej znovu tak slavnostnû, Ïe tím dostateãnû jasnû naznaãil neobyãejnou v˘znamnost své rozmluvy se starostou. V‰echny tyto Kulí‰kovy pfiípravy naplÀovaly Bartolomûje Pû‰inku velikou radostí: mohl z nich usoudit, Ïe jeho dÛvûrná zpráva vzbudila opravdu velik˘ dojem. Kulí‰ek si je‰tû proãistil hrdlo dvojím nebo trojím hmhm za vyzáblou rukou, vûãnû pokaÀkanou od inkoustu, a uhladil si svou starou kozí bradku. Teprve potom promluvil: „Nápad, pane starosto, je to skvûl˘! Opravdu republikánsk˘. A urãitû v úplném souladu s vÛdãími my‰lenkami na‰í strany. Zafiízení v nejvy‰‰í mífie demokratické a také hygienické, jak jste správnû fiekl. KdyÏ se tak uváÏí, Ïe panstvo za ãasÛ Ludvíka XIV. moãilo prostû na schody ve sv˘ch palácích! Opravdu pûkn˘ po14
fiádek to b˘val za královsk˘ch ãasÛ, to tedy se nedá popfiít! Vefiejn˘ záchodek! To je nûco jiného neÏ Calabovo procesí! Z toho kyne obyvatelstvu daleko vût‰í prospûch!“ „A co Sakumpak,“ zeptal se starosta, „a Hniliãka, a Figlknif, zkrátka celá ta parta, ti budou namydlení, co?“ Uãitel vydal z hrdla tich˘, skfiípav˘ zvuk, kter˘ u nûho znamenal smích a jenom velmi zfiídka se vyskytoval u tohoto smutného a zneuznávaného ãlovûka s radostí vÏdycky zrezivûlou; uãitel Kulí‰ek stavûl totiÏ svou radost jen a jen do sluÏeb dobré vûci, pfii v˘znamn˘ch pfiíleÏitostech, napfiíklad, kdyÏ bylo dobyto nûjakého vítûzství nad Ïalostnou zabednûností, která je‰tû vládne po francouzském venkovû. „To je, pane starosto, jisté a neomylné, Ïe vበplán jim zasadí tûÏkou ránu ve vefiejném mínûní!“ „A co pan Hronec z Ko‰Èálova? A baronka z KratihájÛ?“ „Tohleto by opravdu mohlo znamenat úpln˘ konec i poslední váÏnosti, které se je‰tû tû‰í tyto aristokratické reakcionáfiské rody! Bude to krásné demokratické vítûzství, nové potvrzení nesmrteln˘ch republikánsk˘ch zásad. Mluvil jste o tom jiÏ v obecní radû?“ „Je‰tû ne... V obecní radû je mnoho závistivcÛ... Spoléhám tak trochu na va‰i v˘mluvnost, Kulí‰ku, aÏ se o tom v obecním zasedání bude mluvit a hlasovat. Dovedete tak skvûle zavfiít zobák tûm ‰ÈouralÛm!“ „Spolehnûte na mne, pane starosto.“ „Tak tedy ujednáno! Vybereme na to vhodn˘ den. Zatím nikde ani muk! Myslím, Ïe tentokrát uÏijeme trochu ‰vandy!“ „To bych fiekl, pane starosto!“ A starosta si spokojenû po‰upoval klobouk z místa na místo. Nemohl se nasytit pochval, a aby sly‰el stále nové a nové, co chvíli se obracel k uãiteli s tázav˘m „No?“ nebo „To je, co?“ a mûl pfii tom v˘raz selské fikanosti a stále si tfiel zátylek, sídlo sv˘ch my‰lenkov˘ch svûdûní. A Kulí‰ek ho opravdu pokaÏdé obdafiil nov˘mi chválami. Den v té chvíli vrcholil jedním z nejkrásnûj‰ích podzimních veãerÛ. Nesmírn˘ jas se fiinul z nebe, plného pronikav˘ch 15
pûveck˘ch v˘konÛ posledních ptáãkÛ, a jemn˘ blankyt oblohy zlehounka pfiecházel v rÛÏovost, která b˘vá pfiípravou na nádherné soumraky. Slunce mizelo za Oslími hfibety a ozafiovalo jiÏ jenom nûkolik horsk˘ch hfiebenÛ, které se je‰tû vynofiovaly z oceánu venkovské lahody, a nûkolik málo míst v z‰efielém savonském úvalu, kde jeho poslední paprsky tvofiily jezera svûtla. SklizeÀ byla dobrá; ukazovalo se, Ïe leto‰ní víno bude v˘borné. Bylo proã radovat se v tomto koutû Beaujolais. Zvonokosy zaznívaly dunûním kutálen˘ch sudÛ. SvûÏí, trochu nakyslé vÛnû zavánûjící ze sklepÛ pronikaly na námûstí vlah˘m vzduchem, kdykoli se ka‰tany zachvûly severov˘chodním vûtérkem. V‰ude bylo vidût stfiíkance z lisovan˘ch hroznÛ a v‰ude se jiÏ pálila mlátovice. Oba muÏi pohlíÏeli z okraje terasy na pokojn˘ západ. Tento nádhern˘ sklonek podzimu se jim zdál dobrou pfiedzvûstí. Ale Kulí‰ek se najednou nemálo vzru‰enû zeptal: „Abych nezapomnûl, pane starosto: kampak jej postavíme, ten svÛj domeãek? Pamatoval jste na to?“ Starosta odpovûdûl v˘znamn˘m úsmûvem, jehoÏ se úãastnily v‰echny vrásky jeho nebezpeãnû Ïoviální tváfie. V tomto úsmûvu by bylo b˘valo moÏné obdivovat se ilustraci k slavné politické zásadû: Vládnout znamená pfiedvídat. A stejnû v nûm bylo moÏné jasnû ãísti spokojenost Bartolomûje Pû‰inky nad tím, Ïe je mocn˘ a obávan˘, Ïe je majitelem krásn˘ch pozemkÛ na slunci a sklepÛ pln˘ch nejlep‰ího vína, jaké se urodilo na svazích mezi západními Ïleby a v˘bûÏky Svárovsk˘ch kopcÛ. Tímto úsmûvem, prosycen˘m hmatateln˘mi Ïivotními úspûchy, zahalil horeãného Kulí‰ka – chuìasa, kter˘ nemûl ani kousek úrodné pÛdy, ani píì vinice – a pohlíÏel na nûho s onou útrpností, kterou lidé rázn˘ch ãinÛ pociÈují ke ‰krabalÛm a potrhl˘m raplÛm, ktefií ztrácejí ãas v‰elijak˘mi mlhav˘mi bláznivinami. Uãitel byl na‰tûstí proti ironii obrnûn svou ctnostnou zaníceností a svou vírou v emancipaãní poslání. Zasáhnout nebo ranit ho nemohlo nic jiného neÏ to, jak lidé, s nimiÏ mluvil, nevysvûtlitelnû couvali pfied jeho sÏírav˘mi aforismy. Starostova pfiítomnost ho zalévala hfiejiv˘m lidsk˘m teplem a udrÏovala 16
v jeho srdci posvátn˘ oheÀ k sobû samému. Tak tedy oãekával teì odpovûì od ãlovûka, o nûmÏ zvonoko‰tí obãané fiíkávali: „Pû‰inka se nikdy neunavuje mluvením naplano!“ Opravdu se neunavil, neboÈ, zamífiiv k hlavní ulici, fiekl struãnû: „Pojìme se na to místo podívat, Kulí‰ku!“ V˘znamná slova. Slova ãlovûka, kter˘ se na v‰em rozhodl jiÏ pfiedem. Slova, která je moÏné postavit na roveÀ se slovy, jeÏ vyfikl Napoleon, kdyÏ kráãel po slavkovsk˘ch polích: „Zde svedu bitvu!“
17
