bulletin pro školy strana 4
Dětem často vadí to samé, co dospělým strana 6
Vačice, která se nesmála strana 7
Nerovná pravidla globální hry
V/2014
Chceme jasný řád a pravidla, která se dodržují! Tak tímhle výrokem si asi moc sympatizantů ve školních lavicích nezískáme. „In“ jsou přece individuální rozvoj, svoboda a naše práva. Tak proč další omezení – nejsou snad pravidla a školní řád předrevolučním přežitkem? Nebo je to tak, že pro mnohé nesou pachuť něčeho, co nás omezuje a co nemůžeme ovlivnit? Omyl. Pravidla ovlivnit můžeme a je dobré se to učit. Stanovení a dodržování pravidel se stalo jedním z diskutovaných témat během našich nedávných seminářů věnovaných otázkám spolupráce školy s rodinami žáků. V rámci debaty s učiteli i rodiči se ukázalo, jak velká je potřeba obou stran nastavit si pravidla vzájemné spolupráce a komunikace. Nejzajímavější výstupy ze seminářů jsme začátkem tohoto roku publikovali v příručce Rodiče – nečekaní spojenci. Jak rozvíjet partnerský dialog mezi školou a rodinou (viz upoutávka publikací a kurzů na str. 8). Otázce pravidel a jejich přínosu se v současné době věnuje také řada projektů zaměřených na rozvoj aktivního občanství, demokracie a komunikace. Jedním z nich je i program Škola pro demokracii, který vám představíme
v tomto bulletinu. Aktuální číslo jsme se rozhodli věnovat především pravidlům ve škole: Proč jsou pravidla (ve škole) důležitá? Jak by měla vznikat, aby byla funkční? Co dělat, když se nedodržují? Pravidly se ale ve škole můžeme zabývat i ve zcela jiném kontextu, než je plakát vyvěšený ve třídě. Pravidla mezinárodního obchodování se možná mohou jevit jako poměrně vzdálené téma, ale nakupování je nedílnou součástí života každého z nás. Díky článku Jany Kubelkové Nerovná pravidla globální hry (str. 7) se společně se svými žáky můžete zamyslet nad (ne)rovností pravidel mezinárodního obchodu mezi bohatými a chudými zeměmi. Coby inspirace do výuky vám zároveň může sloužit i metodický list Vačice, která se nesmála. Aktivitu, jejímž cílem je pomoci žákům porozumět potřebám druhých, lze využít při plánování projektových dní či komunitních projektů. Přejeme vám příjemné čtení a krásné léto! Alena Felcmanová
koordinátorka IKV vzdělávacího programu Varianty
pozvánka do Učitelských lázní Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni chystá další ročník letní školy pro pedagogy základních a středních škol
Zveme vás na zážitkový pobyt, jehož cílem je především načerpat novou energii a inspiraci do dalšího školního roku. Dopřejte své hlavě i tělu odpočinek v Učitelských lázních! Tématem letošního setkání jsou pravidla a hranice (nejen ve škole). Zažijeme pravidla v různých podobách, vyzkoušíme si, jak pravidla tvořit a jak je používat v praxi. Termín: 19.-22. 8. 2014 | Místo konání: jižní Čechy Kdo nastavuje pravidla hry? Kdy je potřeba pravidla změnit? Pátráte po tom, jaká pravidla vám dodávají jistotu a jaká vás omezují? Toužíte prozkoumat, kdy má smysl posouvat hranice a měnit pravidla hry? Přemýšlíte, kde končí hra a kde začínají hranice? Přijďte si pohrát s pravidly dřív, než to udělá někdo za vás! www.varianty.cz > Naše nabídka > Kurzy
2
www.varianty.cz
Aby nám bylo s ostatními dobře
S pravidly se setkáváme prakticky na každém kroku. Někdy je považujeme za důležitá, jindy ne a spíše nás rozčilují nebo nám připadají zastaralá, neadekvátní či nesmyslná. Často také slýcháváme, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Co ale pravidla znamenají, jak mají být tvořena a v čem nám jsou prospěšná, o tom většinou nepřemýšlíme. Přitom jsou důležitá úplně všude a škola není výjimkou. Dobrá pravidla mají určité charakteristiky a vedou k jasnému cíli: aby nám bylo v dané skupině dobře.
pozor na zákazy Možná, že si v tuto chvíli kladete otázku, jak zajistit, aby stanovená pravidla byla dodržována. Odpověď vlastně není příliš složitá a obsahuje tři důležité podmínky. Tou první je, aby pravidla byla vždy tvořena společně s celou třídou a jejich význam byl všem srozumitelně vysvětlen. Také bychom se k nim měli pravidelně vracet. Měli bychom se ptát, zda se žákům daří je dodržovat, jestli nemají s některým z nich třeba potíže nebo jestli jim naopak nějaké nechybí. PhDr. David Čáp
Pravidla jsou uvědomovaným vztahem mezi příčinou a následkem konkrétního jednání. Jejich smysl spočívá v tom, že všechny zúčastněné informují o tom, co se od nich v různých situacích očekává a jak mají jednat. Zejména v situaci, kdy se ve třídě schází poměrně nehomogenní skupina žáků, kteří jsou zvyklí ze svých rodin prosazovat své zájmy různými způsoby, je nutné tyto rozličné modely nějak sjednotit. Bylo by totiž naivní očekávat, že se všichni dohodnou tak nějak sami od sebe. Stejně tak je chybné předpokládat, že je všem jasné, jak se k sobě mají vzájemně chovat.
Vystudoval speciální pedagogiku na PedF UK a následně psychologii na FF UK. Dlouhodobě se věnuje práci s dětmi s problematickým chováním, tématu šikany a psychoterapii. Nyní přednáší na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a zároveň působí v soukromé psychoterapeutické praxi v Alivio centru v Praze. Dlouhodobě spolupracuje se společností Člověk v tísni, Dys-centrem Praha a Domovem Laguna Psáry. Vede kurzy a semináře pro školy i nestátní neziskové organizace.
podstatné jsou vztahy Pokud se v současné době podíváte do jakéhokoliv školního řádu, zjistíte, že jsou v něm obsažena zejména pravidla organizační nebo pravidla týkající se hygieny. To je v pořádku, ale pro fungování jakékoliv sociální skupiny (kterou je i školní třída) potřebujeme také tzv. komunikační nebo vztahová pravidla. A ta ve formálních dokumentech, jakými jsou zákony, vyhlášky a školní řády, nenajdeme. Proto je nutné pomoci školní třídě taková pravidla vytvořit. Když to neuděláme, tak bezpochyby nějaká, z demokratického úhlu pohledu často nevhodná, pravidla vzniknou samy. U takových pravidel pak hrozí, že nebudou žáky plně reflektována a vyučující budou mít omezené možnosti je významněji ovlivňovat. Pravidla třídy by měla upravovat zejména vztahy. Jejich cílem je, aby se všichni v rámci třídy cítili bezpečně. Proto stanovují, jak se k sobě mají žáci chovat a jak už ne, jak mají dát najevo, že je jim něco nepříjemné, jak mají hájit své hranice a zároveň zachovávat lidskou důstojnost a respektovat odlišnosti. Taková pravidla platí pro všechny. Nejen pro žáky, ale také pro vyučující. Pokud je to možné, tak by se měla vztahovat na všechny vyučující, kteří do třídy vstupují.
Druhou podmínkou je, aby pravidla byla formulována vhodným způsobem. Jsou-li formulována spíš jako zákazy či příkazy, bývají méně chápána jako závazek všech zúčastněných a mohou vyvolat dojem, že jejich porušení je zapotřebí rovnou sankcionovat. Pokud jsou ale formulována jako osobní závazek (tedy v první osobě), vnímají ti, kterých se týkají, více vlastní odpovědnost a překročení takového pravidla často stačí pouze pojmenovat a není třeba používat žádné sankce. Třetí podmínkou je, aby pravidla byla dodržována vždy všemi, tedy i vyučujícími. V sociálních situacích se totiž učíme zejména nápodobou a pozorováním svého okolí. Proto je důležité, aby žáci viděli, že i my bereme pravidla vážně. Zároveň bychom neměli míchat pravidla, práva a požadavky. Dodržování pravidla nám umožňuje, aby byla práva naplňována. Požadavky se od pravidel zase liší tím, že jsou jednostranné. Jedna strana požaduje něco od druhé, ale na ní samou se to nevztahuje. Na rozdíl od pravidel, která platí pro všechny zúčastněné. PhDr. David Čáp
www.varianty.cz
3
Dětem často vadí to samé, co dospělým Vraťte se s námi do dětství. Vybavujete si, co stálo ve školním řádu, když jste chodili do třetí třídy? Jestli vaše odpověď zní: „Vůbec jsem nevěděl/a, že něco takového máme“, jste na tom stejně jako autorka tohoto textu. Na základní škole Komenského ve Vítkově vás školní řád cvrnkne do nosu hned při příchodu do školy. Žákovský parlament tu pro děti z 1.–5. tříd vyhlásil výtvarnou soutěž s názvem Nebojíme se školního řádu. Úkolem prvostupňových žáků bylo vymyslet a nakreslit piktogram, který se zaměřuje na vybranou část školního řádu. Nejlepší práce pak byly rozvěšeny na chodbách. Jinde žáci sestavili a zahráli divadelní scénky o tom, jak to vypadá, když se všechna pravidla porušují. V některých školách najdeme pro změnu žákovský řád ztvárněný v podobě komiksu. Dodržujeme pravidla? Výběr nejčastějších odpovědí v rámci ankety mezi žáky 3. ročníku zš šrámkova v Opavě: Co ti vadí na chování spolužáků? Posmívání. Hluk ve třídě. Které pravidlo ve třídě / ve škole je pro tebe důležité? Chovat se k sobě slušně. Které z pravidel je pro tebe důležité i mimo školu? Mluvit pravdu. Být připraven do výuky. Jaké pravidlo ve škole bys chtěl/a změnit? A proč? Důslednější dodržování pravidel, hlavně o přestávkách. Daří se vám (společně stanovená) pravidla dodržovat? Co se děje, když je někdo nedodržuje? Něco se daří, na něčem musíme ještě zapracovat (pozn.: žáci si například stanovili pořádkové hlídky). To, že pravidlům rozumíme, obvykle ještě neznamená, že máme chuť je dodržovat. Pravidla ve škole nemusí být jen formalitou, o niž se opřeme, když řešíme kázeňský problém. Mohou být výsledkem dohody všech lidí, kterých se týkají. Pravidla, jež vycházejí z našich potřeb a reagují na to, co nás trápí, budeme dodržovat spíš než pravidla, která nám někdo určil. Proto si v řadě škol žáci sami formulují pravidla pro fungování třídy. V každé třídě pak můžete najít vyvěšená jiná pravidla.
4
www.varianty.cz
Že by si děti navrhly nesmyslná pravidla, toho se bát nemusíte. Obvykle jim totiž vadí totéž, co dospělým: má-li se kolektiv třídy shodnout, jestli se radši „budeme překřikovat“, nebo „necháme druhého domluvit, než sami promluvíme“, volba je jasná. Na pravidla se pak dá odkazovat s tím, že jsme se na tom dohodli společně, není to nařízení shůry. Obecně platí, že to, co můžeme nějak ovlivnit, bereme odpovědněji a máme k tomu lepší vztah, protože je to víc „naše“ a dává nám to smysl. Nezáleží proto tolik na tom, kde žákům umožníme, aby se zapojovali, důležité je, že je do dění ve škole vtahujeme, předáváme jim díl odpovědnosti za to, jak škola funguje. Ať už spolu s učiteli tvoří pravidla, hodnotí své studijní výsledky, spolurozhodují o destinaci školního výletu nebo o podobě školních akcí, jako je vánoční jarmark, akademie, soutěž či beseda, to nejdůležitější je, že jim umožňujeme o škole přemýšlet jako o místě, které mohou spoluutvářet, kde se mohou realizovat a kde také mohou být šťastní. Abychom školy v předávání odpovědnosti žákům podpořili, vytvořili jsme ve spolupráci se čtrnácti českými školami program Škola pro demokracii. O tom, jak s pravidly pracuje jedna ze škol, která se na vývoji titulu Škola pro demokracii podílela, se můžete dočíst na následující straně v textu Ludmily Růžičkové, která je koordinátorkou žákovského parlamentu na ZŠ T. G. M. v Blatné. Program Škola pro demokracii představuje: • soubor metodických materiálů, které vám pomohou zapojovat žáky do života školy, • partnerskou síť škol, které sdílejí příklady dobré praxe, • celonárodně platný titul, kterým škola deklaruje, že žáky v participaci podporuje. Jednou ročně vyhlašujeme v Parlamentu ČR školy, které nově získaly stejnojmenný titul. Stačí se zaregistrovat na www.skolaprodemokracii.cz a zdarma si stáhnout materiály, které žáky provedou mapováním školy s ohledem na to, na čem se ve škole podílejí. Práce s pravidly je jen jednou z oblastí. Další se týkají práce se třídou, hodnocení studijních výsledků, nástrojů komunikace nebo třeba školních dokumentů a spolupráce s obcí. Eliška Bucvanová
CEDU – Centrum pro demokratické učení, o. p. s.
Nejde jen o pěkný plakát na zdi „Pravidla jsou od toho, aby se porušovala.“ Tak zní nejčastější odpověď žáků na otázku, proč je dobré mít ve třídě pravidla chování. A já si říkám: „Vlastně proč ne?“ I porušováním pravidel a následnou diskuzí o tom se přece dá něco naučit. Nicméně nejdůležitější ze všeho je udržet třídní pravidla naživu, odkazovat na ně, používat je v každodenní praxi a hlavně nenechat je být jen pěkným plakátem na zdi. Každá třída si na začátku roku v rámci třídnických hodin sestaví svá vlastní pravidla. Ta umístí na viditelné místo ve třídě. Některé třídy dokáží svá pravidla vyjádřit i piktogramy, což je pro jejich použití v praxi velmi užitečné, zejména na prvním stupni. Ale jak dlouho si žáci pamatují, co si do pravidel dali? Jak často se k pravidlům obrací v rámci diskuze o chování ve třídě? Už několik let pracuji jako koordinátorka žákovského parlamentu na ZŠ T. G. M. v Blatné a téma dodržování a porušování pravidel otevíráme na schůzkách žákovského parlamentu každým rokem. Letos je pro nás toto téma více než aktuální. Žákovský parlament se podílel na vytváření nových relaxačních zón ve škole, což nás přivedlo k zamyšlení, jestli nově vzniklé relaxační prostory opatříme vlastními pravidly. Připravujeme dvouletý mezinárodní projekt zaměřený na trávení volného času ve škole, což samo o sobě znamená, že v prostorách školy budeme a chceme trávit i část svého volného času. Jak se nový projekt sladí se školním řádem, který až doposud doporučoval po vyučování prostory školy opustit? Jak si poradíme s nařízeními o dozorech na všech akcích školy? Potřebují žáci za každou cenu dohled při všech aktivitách? Nevede přílišný dohled právě k porušování pravidel, protože „zavání“ školou a ne hraním? I tyhle otázky jsou zatím před námi a já doufám, že se nám při hledání řešení podaří propojit školní řád, selský rozum a důvěru v děti natolik, abychom z naší školy udělali místo, kde se děti budou cítit svobodně. Právě k tomu nám mohou pomoci správně stanovená třídní pravidla, taková, která jsou děti schopné dodržet a uvědomovat si je při každodenních činnostech. Abychom zjistili, jak jsme na tom s pravidly teď, položili jsme dětem několik otázek. Troufám si říct, že uvedené odpovědi svědčí o tom, že žáci jsou si plně vědomi pravidel chování, vědí, co je správné a co je špatné. Některá z pravidel už dokáží uplatňovat v každodenním životě. A když se jim to nedaří, je potřeba si uvědomit, že jsou to zkrátka jen děti, které se vše teprve učí, a my jsme tu od toho, abychom jim v tom pomáhali.
Z odpovědí žáků ZŠ T. G. M. Blatná na téma pravidla ve škole: Jak se vám daří dodržovat pravidla ve třídách a co se děje v případě, když se pravidla nedodržují? Členové žákovského parlamentu si ve většině myslí, že se jim daří dodržovat pravidla, každý však ve své třídě ví o někom, kdo pravidla často porušuje. Porušování pravidel zpravidla končí nějakým trestem – někde se za trest cvičí, jinde se učí básničky nebo vypracovávají pravopisná cvičení. Jaké pravidlo se vám dodržuje obtížně? V devátém ročníku se shodli na tom, že nejhůře se jim dodržuje pravidlo „Učíme se průběžně“. Výsledkem jsou samozřejmě špatné známky z hlavních předmětů, ale také neshody s rodiči, které často vedou k hádkám. Co ti vadí na chování spolužáků? Žáci z řad členů žákovského parlamentu se shodli i v tom, co jim vadí na chování spolužáků. Nejčastěji zmiňovali nadávání, drzé chování vůči učitelům, vyrušování při hodině, které narušuje jejich koncentraci, a dokonce i používání mobilních telefonů při výuce. Jaké třídní pravidlo byste chtěli změnit? Proč? Odpovědi členů žákovského parlamentu se vesměs shodovaly: „Třída není tělocvična, a přesto bychom si ve škole rádi hráli. Jak to změnit? Snad se nám to v našem plánovaném projektu podaří.“ V deváté třídě by po osmi měsících od sestavení pravidel změnili pravidlo „Omezujeme své pubertální výjevy“. Důvod? „Některé projevy zkrátka omezit nejdou, protože jsou v určitém věku přirozené,“ myslí si čtrnáctiletá Kateřina. Velkou diskuzi vyvolalo také pravidlo „Respektujeme učitele“. Ne všichni žáci totiž mají pocit, že jsou respektováni ze strany pedagogů. „Respektujeme učitele, ale když máme respektovat my je, měli by také respektovat oni nás,“ odpověděla Natálie (14 let). A na závěr ještě jedna reakce k zamyšlení pro nás pedagogy: „Respektujeme učitele. Projevení vlastního názoru je hned drzost. Proč?“ Ludmila Růžičková
koordinátorka žákovského parlamentu ZŠ T. G. M. Blatná
www.varianty.cz
5
Vačice, která se nesmála cíle • Žáci se vcítí do situace, kdy je někomu pomáháno bez ohledu na jeho skutečné potřeby. • Žáci reflektují význam mapování potřeb cílové skupiny při realizaci veřejně prospěšných projektů. Co potřebujeme: knihu Vačice, která se nesmála od Franka Tashlina (Baobab, 2013) Předpokládaný čas: 90 min. EVOKACE Na úvod položte žákům otázku: Co vám dělá v životě radost?Jejich sdílnost můžete podnítit uvedením vlastního příkladu. Po zaznění několika odpovědí se zeptejte: Stalo se vám někdy, že vám chtěl někdo udělat radost, ale vám se to nelíbilo? Nechte chvilku na zamyšlení, poté přidejte další dvě otázky: Stalo se vám někdy, že vás někdo nutil dělat něco, co jste nechtěli? Stalo se vám někdy, že o vás někdo říkal něco, co nebyla pravda? Požádejte žáky, aby se rozdělili do tří skupin podle toho, která z otázek je jim nejbližší. Ve skupinách ať sdílejí své odpovědi. Poté prezentuje vždy jeden dobrovolník ze skupiny příběh celé třídě. UVĚDOMĚNÍ SI VÝZNAMU INFORMACÍ Představte žákům knihu Vačice, která se nesmála od Franka Tashlina. O čem by kniha mohla být? Pusťte se společně do čtení pomocí metody řízeného čtení. Více o metodě např. na www.respektneboli.cz v sekci Pro učitele > Archiv metod. Než knihu otevřete, podívejte se společně na její obálku a ptejte se: Znáte knížku Vačice, která se nesmála? O čem si myslíte, že by kniha mohla být? Proč se vačice nesmála? Co víte o vačicích? Rozdělte si čtení knihy na 4 části. Mezi jednotlivými částmi s žáky diskutujte nad uvedenými otázkami, případně doplňte dalšími otázkami. • Co jste se dozvěděli o vačici? Jak myslíte, že bude příběh pokračovat? Na základě čeho si to myslíte? • Jak se vyvíjí děj? Je něco, co vás při čtení zaujalo? V textu, v ilustracích? Proč jsou některá slova ztučněná? Která to jsou? Co značí? Jak se má teď vačice? Co se bude dít dál? • Co se stalo teď? Co se stane s vačicí dál? Co s lidmi? Jaké jsou varianty zakončení příběhu? Kdo se přiklání ke které?
6
www.varianty.cz
REFLEXE Po dočtení: Souvisí příběh vačice nějak se společensky prospěšnými akcemi? Jak? Nechte prostor pro krátkou reflexi příběhu a poté vyzvěte žáky, aby se vyjádřili k obsahu pomocí metody RAFT. Metoda RAFT – zadání pro žáky Přemýšlejte o příběhu a o tom, kdo a komu by o tématu mohl psát, jakou formu a jaké téma by mohlo mít jeho sdělení. Vžijte se do pozice pisatele a napište text, který se váže k příběhu. R = Role Kdo je autorem textu? (např. vačice, lidé z města, politik, zvíře z lesa, novinář…) A = Adresát Koho chce autor oslovit? (např. občany města, ochránce přírody, politiky, vačici…) F = Forma Jakou formu bude text mít? (např. dopis, poděkování, stížnost, novinová zpráva, inzerát, leták…) T = Téma O čem chce autor adresáta informovat? (zvolte si konkrétní téma, o kterém chcete psát) Vyzvěte žáky, aby se s ostatními podělili o to, jakou roli při psaní zastávali, komu text adresovali, jakou formu využili a jakému tématu se věnovali. Požádejte, aby někteří přečetli text nahlas. Připomíná vám příběh vačice nějaký příběh ze života? Když si vzpomenete na školní, komunitní nebo jiné projekty – zažili jste někdy něco podobného? Daly by se v souvislosti s tím zaměnit role v RAFTu za reálné role? Zamyslete se nad tím, co bychom do budoucna měli udělat nebo na co si dát pozor, aby se nestalo něco podobného jako v příběhu vačice.
Zdroj: Aktivitu vytvořila Petra Skalická (Varianty) v rámci projektu Active Citizens, plánování studentských komunitních projektů, říjen 2013.
Nerovná pravidla globální hry Od utváření pravidel ve škole se na závěr společně přenesme k nastavení pravidel ve světě. I když se pravidla mezinárodního obchodu mohou zdát na první pohled jako relativně vzdálené téma, nakupování patří ke každodenní činnosti nás všech. Pravidla mezinárodního obchodu je možné přirovnat k fotbalovému utkání, kde proti sobě nehrají dvě mužstva, ale nepřeberné množství týmů, z nichž každý kope podle jiných pravidel, má povolen jiný počet hráčů, rozdílnou velikost branky, odlišný počet povolených žlutých karet apod. Za nejvýraznější fauly v takovém utkání lze považovat: Nerovnoměrný přístup na trh a nerovnoměrný vliv na ceny na trhu • Rozvinuté země kontrolují a omezují přístup rozvojových zemí na světové trhy řadou dovozních cel. Velká část rozvojových zemí tak může vyvážet pouze nezpracované materiály, z čehož mají mnohem nižší zisky, než kdyby vyvážely hotové výrobky. Rozvinuté země kupují například levnou bavlnu a kakao a prodávají zpět drahé oblečení a čokoládu. • Naopak půjčky pro rozvojové země jsou podmíněny otevřením jejich trhů rozvinutým zemím. Zemědělský obchod a dotace • Rozvinuté země masivně dotují svou zemědělskou produkci a vyvážejí ji pod cenou do rozvojových zemí. Tím dochází k decimaci místní výroby, která není schopna konkurovat dotovaným cenám. Nerovná pravidla hry postihují nejsilněji drobné farmáře, kteří nezřídka upadají do chudoby. • Velké zemědělské projekty v rozvojových zemích zpravidla produkují obrovské množství komodit, z nichž většina je určena na vývoz a nikoliv pro místní spotřebu. Dochází často k devastaci místních ekosystémů a k záborům půdy. Řada drobných farmářů přichází o svá pole v důsledku rozšiřujících se plantáží, na kterých jsou pěstovány monokultury na vývoz. Místní obyvatelé se často musí přizpůsobit a stát
se za velmi nevýhodných podmínek zaměstnanci nadnárodních firem. Nerovné podmínky mezinárodní dělby práce • Řídící složky výroby jsou koncentrovány v rozvinutých zemích a základní výroba je přesunuta do rozvojových zemí. Nadnárodní firmy tak využívají levné pracovní síly a pozemků, mírnějších norem v oblasti bezpečnosti práce, zaměstnávání dětské pracovní síly a ochrany životního prostředí. • Počet odpracovaných hodin má jen částečný vliv na životní úroveň pracujících. Důvodem je především nerovné nastavení pravidel: daňového systému, výše mezd, všeobecného zdravotního systému, důchodového systému, mezd mužů a žen apod. Obchodníci a investoři z různých koutů světa hledají způsoby a místa, kde by s co nejmenšími náklady vyrobili produkty, ty potom co nejvýhodněji prodali a následně zdanili utržený zisk. Na snaze zefektivnit výrobu není nic špatného, jenže mechanismy, kterými bývá úspor dosahováno, nezřídka porušují pravidla spravedlivého obchodování. Kdo tedy určuje pravidla na mezinárodním hřišti? Kdo by měl pískat v duchu fair play? Kdo všechno má nést odpovědnost za nastavení pravidel ve světě? Jedním z důležitých kroků je bezesporu vyžadování větší transparentnosti všech procesů. Možnosti vytváření mezinárodních regulačních rámců jsou do značné míry omezené, protože často převládají dílčí zájmy států a vlivných skupin v nich. Aktivní roli musí v neposlední řadě hrát i spotřebitelé. Je to právě tlak veřejnosti, který se ukazuje jako efektivní hybná páka pro spravedlivější nastavení pravidel v globalizovaném světě. Uvědomělost spotřebitelů už donutila řadu firem k přijetí kodexu odpovědného chování. Zájem lidí o to, v jakých podmínkách vznikají výrobky, které si kupují, a jejich aktivní role jsou proto klíčovými prvky pro dosahování změn zdola. Jana Kubelková
koordinátorka GRV vzdělávacího programu Varianty
BULLETIN PRO ŠKOLY 05/2014 Vydavatel: Člověk v tísni, o. p. s., Šafaříkova 24, 120 00 Praha 2 Foto: ZŠ T. G. Masaryka Blatná (str. 2), M. Záruba (str. 3), J. Bláha (str. 4), J. Vrtiška (str. 5), J. Kadlec (str. 7), archiv Variant Telefon: (+420) 222 350 810 E-mail:
[email protected] www.varianty.cz
www.varianty.cz
7
Publikace a kurzy
Rodiče – nečekaní spojenci. Jak rozvíjet partnerský dialog mezi školou a rodinou.
Felcmanová, A., Čáp, D., Titěrová, K., Vávrová, P. Rodiče – nečekaní spojenci. Jak rozvíjet partnerský dialog mezi školou a rodinou. Člověk v tísni, o. p. s., Praha 2013. ISBN 978-80-87456-45-3.
Příručka se věnuje tématu komunikace školy s rodinou, které se čím dál častěji dostává do povědomí a zájmu veřejnosti. Spolupráce rodin a škol je nejen jedním z pilířů inkluzivního vzdělávání, ale především ukazatelem kvality ve vzdělávání obecně. Příručka představuje tři principy spolupráce – partnerství ve výchově, pravidelnou a transparentní komunikaci a zapojení rodičů. Přináší konkrétní tipy na otevřenou spolupráci školy s rodinami a ukazuje, jaké faktory v jejich komunikaci hrají roli. Pozornost věnuje také tématu pravidel, proměny společenských hodnot a kultury školy a psychohygieny pro učitele. Publikaci si můžete stáhnout na www.varianty.cz v sekci Naše nabídka > Publikace.
V rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR nabízíme kurzy zaměřené na práci s dětmi se sociálním znevýhodněním, např.: Sociální znevýhodnění a jeho důsledky ve vzdělávání, Spolupráce školy a místních komunit, Heterogenita skupiny a klima třídy, Práce s kulturní odlišností v české škole, Práce s předsudky na českých školách, Neviditelné překážky – speciální potřeby dětí se SVP. Kurzy jsou bezplatné a jsou určené pedagogickým pracovníkům, pracovníkům neziskových organizací působícím v oblasti vzdělávání, asistenčních služeb nebo v oblasti volného času a zájmového vzdělávání dětí a mládeže, pracovníkům školských odborů, případně dalších odborů zabývajících se vzděláváním. Do kurzu se mohou přihlásit zájemci z celé ČR s výjimkou těch, kteří mají pracovní působiště v Praze. Kurzy otevřené i na školách po celé republice nabízíme od ledna 2014 do dubna 2015. Přehled všech kurzů a přihlášky: http://www.inkluze.upol.cz v sekci Klíčové aktivity > Další vzdělávání pedagogických pracovníků > Přihláška do kurzů.
Ze které země je místo na obrázku? Dokážete to odvodit? V rámci projektu Kvalita nebo kvantita? vznikla hra, v níž je cílem odvodit země původu z 9 fotografií. Zamyslete se, jak z předložených obrázků uhodnout, kde byly fotografie pořízeny. Tipujte, kam vám zobrazená místa nejvíce pasují. Do Vietnamu? Etiopie? Nebo na Slovensko? Cílem hry je zamyslet se nad tím, zda je opravdu možné na základě obrázků poznat, kam zobrazené místo zařadit. Zda existují místa, typy architektury, značky aut nebo druhy rostlin, které jsou charakteristické pouze pro jedno místo či lokalitu. Nebo jestli se v dnešním globalizovaném světě tyto rozdíly z velké části stírají. Vyzkoušejte si hru se svými žáky a ověřte si společně váš úsudek. Hra je dostupná na www.varianty.cz/kvalita_kvantita.
Informace o dalších publikacích, didaktických materiálech a nabídce kurzů naleznete na www.varianty.cz v sekci Naše nabídka.
Materiál byl finančně podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí České republiky v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. www.varianty.cz
