To vždy bylo a nadále zůstává posláním církve. Volat lidi ku pokání a kázat o Božím slitování. Naše skutky volají nejmocněji. To je misie dnešní církve ve světě přehlceném informacemi. My jsme okusili, že „Pán je dobrý“. Ano, ta Boží láska k nám, ta Boží milost v Kristu zjevená, to je ta pravá jistota, že dílo Boží přetrvá věky. Že tu stále bude v nás a mezi námi pokoj Kristův. Že nás bude spojovat víra, naděje a láska. Byli jsme povoláni ke skutkům světla a života. Četli jsme z Janova evangelia, že Pán Ježíš Kristus odchází k Otci, aby nám připravil místo. My máme za úkol již zde na zemi budovat duchovní dům, vědomi si toho, že království Boží zde na zemi se počíná a v Bohu své naplnění má. Zní k nám Ježíšova potěšující slova: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ Důvěrou v Boha a v Ježíše Krista dosáhneme neochvějnosti v životě i ve smrti. Je to důvěra založená na nevypravitelné lásce Boží, kterou nám prokázal v Ježíši Kristu a jeho oběti. On je CESTA, PRAVDA I ŽIVOT. Nikdo nepřichází k Otci než skrze Ježíše Krista. A tak my známe tu pravou cestu, víme, co máme činit, abychom dosáhli cíle. Bez Pána Ježíše Krista končíme ve slepých uličkách. Na díle církevním se musíme vyvarovat takovýchto slepých uliček. To platí pro každého jednotlivce, jenž se podílí v církvi na stavbě duchovního domu křesťanů. A tak naplněni vírou v Pána Ježíše Krista čiňme skutky, které On činil. Skutky plné světla, dobroty a lásky a neustávejme v tomto díle. Nejen pro sebe stavíme tento duchovní dům, ale i pro věky budoucí. Z našich skutků se budeme jednou zodpovídat Pánu a podle nich budeme souzeni. Trpělivě v Boží lásce, této naší největší jistotě, zůstávejme v bratrském a sesterském milování, konejme svou práci na Božím díle tam, kde nám to Pán určil. Neustávejme na modlitbách a prosbách, aby toto naše dílo Bůh posvětil, aby nám dával sílu ve dnech slabosti a radost ze vzájemného společenství. Amen. Phanuel Osweto, farář
3 2013 Budovat duchovní dům Ezechiel 37, 1-14, 1P 2, 2-10, J 14, 1-14 Milé sestry a bratří v Kristu. Slyšeli jsme dnes z listu apoštola Petra text: „Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je vyvolený a vzácný. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti milé Bohu pro JK.“ Máme dnes výroční shromáždění naší náboženské obce kladenské. Budeme slyšet různé zprávy o chodu našeho sboru. Různá čísla, starosti, ale i radosti, co se povedlo či co zatím ještě ne. Křesťanské společenství, tedy církev, má stránku duchovní a institucionální. V těchto dvou polohách existuje v tomto světě. Církev, tedy my, potřebuje obě tyto roviny. Především přítomnost Vzkříšeného Pána, ale i řád církevního úřadu. Ten pak musí být řádem pokory, lásky a vzájemné služebnosti. A tak instituce církevní, podřízená a odevzdaná Kristu, sloužiti má ku prospěchu bratří a sester, abychom měli duchovní mléko a rostli tak ke spasení. Každou neděli, ale i ve všední den, zde v těchto prostorách smíme zakoušet obecenství lásky, víry a naděje, shromážděni kolem stolu Páně. Raduji se z toho, že v tomto světě plném nejistot a lhostejnosti existuje zde místo plné horoucí lásky a rodinného porozumění. S úctou vzpomeňme na ty, kteří tento dům Boží duchovně zbudovali. Kolik práce již bylo ve sboru vykonáno a kolik nezištné lásky prokázáno! To všechno činíte pro církev, mnozí bez nároku na odměnu či vděčnost, zcela dobrovolně z čisté lásky k věci Kristově. I když třeba stáří nebo nemoc vás navštívila, činíte svou práci věrně podle možností a sil. Nepolevujete, protože je ve vás stále ta mladá láska k církvi a ke sboru. A tak naše skutky hovoří o tom, jací doopravdy jsme. Máme býti, jak říká apoštol Petr, rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu. Jsme děti Boží a naše skutky mají mocně hlásat skutky toho, jenž nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
Výroční zpráva duchovního za rok 2012 Drazí přátelé v Kristu! Připravit zprávu pro výroční shromáždění je jedna z mých povinností jakožto faráře. Od této výroční zprávy se očekává, že bude shrnovat a informovat o všem, co jsme dokázali udělat v uplynulém roce, ale také nám má poskytnout výhled na rok nadcházející. Dovolte mi, abych vyjádřil svá slova vděčnosti Vám všem, kteří jste členy tohoto sboru, a to především za Vaši vytrvalou podporu a oběti, které tomuto shromáždění umožnily stát se takovým, jakým nyní je.
1
Neznám lepší pocit, než se cítit jako doma tam, kde pracujete. Od doby, co jsem přišel do Kladna, stále ve mně narůstal velkolepý pocit, že jsme shromážděním, které opravdu slouží Pánu, a usilujeme o toto konání tím, že zapojíme každého jednoho člena našeho společenství do jedné velké láskyplné náruče. Moje rodina oceňuje Vaši podporu, společnost, hmotnou podporu, ale ze všeho nejvíc podporu v modlitbách. I když je můj původní domov nějaký ten kilometr daleko, cítím se, jako kdybych se narodil a vyrostl zde na Kladně. Ať Vám všem Bůh požehná za to, že vytváříte pro mě a mou rodinu tento výjimečný pocit, který není požehnáním jen pro mě, nýbrž je požehnáním i pro celé toto naše společenství. Je to už více než dva roky, co jsem se stal zdejším farářem. Když jsem zdejší obec převzal od našeho bratra, faráře Stanislava Jurka, hned mi bylo jasné, že ji přebírám od muže oddaného Bohu, který vykonal v této obci obrovské dílo. Nic jiného by mi nepomohlo jít v jeho šlépějích, než úplné vedení Ducha Svatého a následování Božího slova. Současně jsem si uvědomoval, že síla našeho sboru a naší církve není jen v respektování představitelů, ale především ve službě lidem z obce. Bible nám praví v Matoušovi 20, 28, že „Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Právě tak jako Kristus přišel ne proto, aby jemu sloužili, ale aby sloužil, i my jsme tímto povoláváni k tomuto velkému dílu a službě Bohu. A toho můžeme dosáhnout jen uznáním každého, kdo je okolo nás, všech, kteří potřebují naši službu. To, co máme za sebou, můžeme nazvat úspěšným a požehnaným rokem. Říkám úspěšným a požehnaným rokem, protože bez ohledu na mnoho výzev, kterým každodenně čelíme v našich životech, našich rodinách a na našich pracovištích, zůstali jsme soustředění a neochvějně pevní ve víře a dále pokračujeme a kráčíme na cestě s Kristem, naším Spasitelem a Vykupitelem. Apoštol Pavel nás upomíná, že není nic, co by nás mělo oddělovat od lásky Boha, který je v Ježíši Kristu naším Pánem. To, že zůstáváme pevní, znamená, že kráčíme dál i v těch okamžicích našich životů, kdy se cítíme na dně, skleslí a zkroušení. Dál se pohybujeme dopředu, držíme své hlavy vysoko a pozvedáme své naděje pro věci, které nás očekávají v Království Nebeském. Úplně na začátku minulého roku, což je v lednu, jsme se podíleli (už tradičně) na čtyřech ekumenických bohoslužbách, jejichž účastníci byli věřící ze všech čtyř církví přítomných zde na Kladně. V březnu se uskutečnil na Kladně světový den modliteb v Českobratrské církvi evangelické. V červnu pak tradičně proběhla ekumenická bohoslužba k uctění památky Mistra Jana Husa. V červenci jsme společně oslavili jubileum manželů Klozbergových a v listopadu jsme poprvé
zorganizovali takzvanou misijní bohoslužbu a přivítali jsme ve sboru i ty, kteří tradičně do kostela pravidelně nechodí. Odhlédneme-li od těchto činností, pokračovali jsme v našem tradičním setkávání ve skupinách, jmenovitě: mužská setkání, ženská setkání, děti (mimiškolka) a setkání mládeže. Tato setkání byla pro nás pokračujícím zdrojem inspirace. Považuji za důležité, že jako organizovaný sbor zvládáme pořádat tato setkání s úspěchem i tehdy, když nejsem osobně přítomen. Jsem vděčný našim sestrám, které je vedou. Setkání mladšího dorostu bylo odstartováno a dosáhli jsme úspěchu, i navzdory některým problémům. Mnoho záležitostí bylo také zdárně vyřešeno ve spolupráci s radou starších. Tento týden jsme začali řešit možnost vzniku další skupiny pro mládež starší sedmnácti let, protože současná skupina pro mladší mládež se soustředí zejména na ty, kterým je od deseti do sedmnácti let. Považuji za nezbytné zmínit se, že i nadále budeme pokračovat v biblickém studiu spojeném se sdílením, a to každou středu. Během minulého roku jsme probírali knihy listů Židům a Římanům. Z toho mám velikou radost, zvláště v tom smyslu, že vše probíhá ve svobodném duchu a v bratrské lásce – diskuze, dialog a vzájemné výměny názorů. Během minulého roku se do našeho sboru připojily dvě sestry, a jsem rád, že společně s částmi jejich rodin si velmi dobře zvykají na program naší obce – nechť jim Bůh požehná a ať směle pokračují a cítí se v našem středu jako doma. I když jsme v minulém roce nezaznamenali žádný růst skrze svátost křtu, s radostí Vám mohu oznámit, že v současné době připravujeme hned tři křty, a těmi, kteří budou brzy pokřtěni, jsou – Mariánek Krucký, Mikuláš Rendl a Anežka Krucká. Také se věnuji předsvatební přípravě pro Martinu Vlkovou a Ctibora Škutu. Ještě v rámci pastorace se snažím vykonávat návštěvy duchovního, rád se vždy nechám pozvat (klidně i mimo kostel nebo vaše domovy). Myslím si, že po 2,5 letech mé činnosti v kladenském sboru jsme se sblížili natolik, že pastorace probíhá vždy spontánně kdykoli a kdekoli. S povděkem musím konstatovat, že i já sám jsem předmětem pastýřské péče („pastorován“ např. členy rady starších, a to mě velmi těší). S pastoračními asistentkami pokračujeme ve vykonávání pobožností a návštěvách v Domově pro seniory zde na Kladně, a vidím v tom velký smysl. Práce s členy rady starších mě velmi potěšuje, oceňuji naši vzájemnou spolupráci a zřejmě nejlépe ji vystihuje fakt, že téměř nehlasujeme; dokážeme se dohodnout i bez toho. Všechny naše schůze probíhají v přátelském duchu, ale na druhou stranu jsou velmi efektivní. Snažíme se okamžitě řešit aktuální problémy (radosti i starosti) našeho sboru, dvakrát
2
jsme zorganizovali soustředění rady starších a soustředění sboru. Do budoucna vnímám toto shromáždění jako tělo Kristovo s velkým potenciálem. Toto tělo Kristovo může být více efektivní v tom případě, že každý člen si bude vědom své nezastupitelné role a přispívání ke společnému dílu. Tehdy, když se každý člen stane trošku aktivnějším ve službě Pánu, když si každý člen uvědomí, že jsme povoláni ke službě a že přidáváme velkou hodnotu skrze své pokračující modlitby za shromáždění i církev jako takovou. Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat Vám všem, kteří se podílíte na životě a chodu sboru – byť i nějakou nepříliš viditelnou aktivitou. Pamatujte na slova apoštola Pavla (1K 15, 10): Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. Phanuel Osweto, farář NO Kladno
vnitrosborová, tak taková, jež jsou určena i veřejnosti. Jejich výčet je dlouhý, a proto jen některé blíže přiblížím: Tradičně nejvyšší účast zaznamenává sborová dovolená. V loňském roce nás bylo spolu se slánským sborem více než sedmdesát. Pobývali jsme v Deštném v Orlických horách. Nadšení z místa a podmínek pobytu si vynutilo návrat na toto místo i letos. Duchovní program připravovaný na večery o dovolené v mnohém připomene naše další setkání, která pořádáme společně se slánským sborem, a to jsou sborová soustředění s duchovním programem. Pořádáme je v době předvánoční a po Velikonocích. Dvakrát do roka se také schází rada starších k duchovnímu soustředění, kterému se při běžných schůzkách nemůže tak intenzivně věnovat. Tyto schůzky se konají povětšinou jedenkrát za dva týdny. Pro sbor jsou určena i pravidelná setkání: biblické hodiny, sdílení, dvě skupinky žen a jedna skupinka mužů, dětské a mládežnické skupinky, vodácký kurz, mimiškolka. Z nepravidelných akcí uvádím Týden manželství, Den modliteb, požehnání na začátku školního roku, různé brigády. Mezi nejvýznamnější akce přesahující život našeho sboru bezesporu patří připomenutí památky původního židovského společenství, jemuž budova dříve patřila. Tentokrát se tak stalo při čtení jmen obětí pocházejících z Kladenska, které byly transporty odvezeny do vyhlazovacích táborů. V letošním roce jsme se zúčastnili celorepublikové vzpomínkové akce Pamatuj! Poměrně sledovanou příležitostí k evangelizaci je Noc kostelů. Návštěvníky jsme seznámili se životem sboru, historií budovy a jejími původními majiteli, nesměly ale ani chybět hudební vložky vybrané z repertoáru našeho pěveckého sboru. V loňském roce jsme se pokusili o evangelizační bohoslužbu pro pozvané. Každý člen sboru byl požádán, aby přivedl svého nevěřícího známého či rodinného příslušníka. Tato nabídka se setkala ze strany pozvaných s poměrně kladným ohlasem, a tak budeme v této aktivitě pokračovat i v letošním roce. Náš kostel a sbor se snažíme prezentovat i při kulturních podnicích. Již tradičně u nás na podzim vystupuje Panochovo kvarteto, v průběhu roku zde účinkují i další umělci, jejichž vystoupení nezajišťuje jen rada starších či pastor. Ještě mi dovolte zmínit jeden koncert, a to vystoupení sboru Resonance, který přednesl Rybovu Vánoční mši Hej, mistře. Dbáme na to, aby všechna tato vystoupení byla svým obsahem a formou vhodná do prostor našeho kostela. V našem přehledu činností je třeba zmínit bohoslužebná a duchovní setkání pořádaná v Domově pro seniory v ul. Fr. Kloze, na nichž se podílejí spolu s naším pastorem i pastorační asistentky.
Výroční shromáždění 2013 Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. 1K 3, 11-13a Sestry a bratři, toto není běžné shromáždění, kterého se dnes zúčastňujeme. Někomu by se mohlo zdát běžnou evidencí činnosti. Při takovém pohledu bychom se však ochudili o duchovní rozměr našeho života a také o duchovní pomoc. Protože jsme církví, vydáváme zde dnes počet z toho, jak plníme Boží vůli. Můžeme s mírnou nadsázkou říci, že čím je nám sbor, takový máme vztah k Pánu Bohu. Rád bych ještě zmínil alespoň jedno hledisko, jež by nás mělo přimět k tomu, abychom si uvědomili, že velikost našeho zájmu o život sboru se odvíjí od míry naší spoluúčasti na jeho životě. A jak uslyšíme, možností se u nás nabízí poměrně hojně. Ačkoli se při výročních shromážděních s většinou scházíme již po mnohokrát a může se zdát, že vše běží stejně, není tomu tak. Sbor žije v reálném čase a tato skutečnost poznamenává všechny. Prostě stárneme a s nadějí očekáváme, že děti našich dětí natolik vyrostou, aby jejich rodiče měli možnost postupně přebírat povinnosti starších. Nejsme tu jen sami za sebe, pečujeme o svěřené duchovní dílo, jehož kořeny se táhnou hluboko do minulosti a výhonky ukazují, jak věříme, před nás do časů budoucích. Máme rádi naši církev, zprostředkovává nám ty nejvzácnější hodnoty a dary, jež můžeme v životě nalézt. A takovou bychom ji chtěli dalším generacím předat. Proto nám nemůže být lhostejné, jak sbor žije a bude žít. Velice nás těší, že se na řadě akcí můžeme navzájem společně setkávat a že si přitom uvědomujeme, že snad máme za sebe silnou a početnou náhradu. Tato setkání jsou jak
3
Jistě nelze vyjmenovat všechno, co se za rok stane v životě sboru. Vše by však mělo být v souladu s Božími požadavky na službu bližnímu a současně by mělo přispívat k duchovnímu prohloubení naší víry. Vážíme si toho, že nám Pán Bůh žehná svou milostí, že žijeme ve svornosti a lásce. Život sboru nabízí každému, aby se na něm dle svého obdarování podílel a tím získával do svého života radost a požehnání. Je mou milou povinností poděkovat všem, kteří obětují pro sbor a své bližní něco ze svého času, sil, peněz, obdarování. Jsme k tomu také Pánem Bohem vybízeni. Děkujeme našemu pastoru za jeho službu, příklad obětavé práce pro sbor i při projektu Afrika Africe, děkujeme pastoračním asistentkám za jejich práci v terénu i ve sboru, kupříkladu pravidelné otevření kostela ve středečním odpoledni. Musím poděkovat radě starších, která obětavě plní úkoly, a to i v mnohém za svého předsedu, který ke svým neřestem přidal i odstěhování se z Kladna, je nyní přespolní a na plnění svých úkolů vždycky nedosáhne. Na závěr bych chtěl připomenout, že bychom si měli častěji uvědomit tu výsadu, kterou jsme dostali, a tou je víra v Ježíše Krista, a všechny dary, jež z ní plynou. Budeme-li to brát za samozřejmost, přijdeme o ně, ale budeme-li chodit pravidelně do Božího společenství a budeme-li se podílet na jeho životě, budeme dostávat stále víc. Miloš Feller, předseda rady starších NO Kladno
Nové. Tito mladí křesťané pochopili, že křest je počátkem vytrvalé cesty do Božího království. Prošli důkladnou přípravou a roztoužili se po darech Ducha svatého. Společným jmenovatelem přípravných setkání bylo dvojjediné slovo z 12. kapitoly 1. listu Korintským (verš 7): Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu a ze 4. kapitoly 1. listu Petrova (verš 10): Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.
Na biřmování mladých křesťanek Inky Jurkové a Martiny Vlkové, které rovněž prošly přípravou ve Slaném, se můžeme těšit ve sboru v Kladně. Ve velikonočním týdnu nás Pán Bůh štědře obdařil svým Slovem, jež se stalo tělem obětovaným i zmrtvýchvstalým, a eucharistickou hostinou, jež v sobě soustřeďuje, zhutňuje a skýtá vše, co nám Pán Bůh v Kristu s Duchem svatým poskytuje k životu věčnému už zde a nyní. Odkud a jak vzešla Večeře Páně jsme si připomněli a ozřejmili při sederové večeři za účasti členky židovské pospolitosti, bratří a sester z kladenského sboru i z Lužné, a také dosud nevěřících mladých přátel. V závěru bohoslužeb na Vzkříšení zaznělo zvolání prvních křesťanů: „Kristus byl vzkříšen, opravdu byl vzkříšen!“ To je naše poznání i v současnosti. Následující neděli 7. dubna jsme v krátké době podruhé uvítali bratra biskupa, který posloužil sestře Ivaně Doubravové svěcením na jáhenku.
Ze zprávy finačního zpravodaje V roce 2012 jsme získali dotaci od Statutárního města Kladna ve výši 66 tis. Kč na dokončení opravy schodiště a prostor pod schodištěm. Tyto dokončovací práce nebylo (a není) příliš vidět, nicméně se projevily suchem v dříve vlhkých prostorách. O dotace na další opravy a údržbu našeho objektu jsme nežádali, protože další etapy rekonstrukce jsou finančně hodně náročné a my v současné době nemáme prostředky na povinnou finanční spoluúčast. Dále jsme od města opět dostali příspěvek na koncerty. Důležitou zprávou je, že náboženská obec je bez dluhů, vše je splaceno. Nemáme finanční potíže, běžný provoz hradíme bez problémů, ale nezbývá na opravy a údržbu stavby našeho sboru. Situace se asi příliš do budoucna v tomto ohledu nezmění, budeme závislí na dotacích. Na našem bankovním účtu spolu s prostředky v pokladně bylo dne 31. 12. 2012 zhruba 36 tisíc. Eva Bodláková, tajemnice rady starších NO Kladno
Velikonoční doba ve Slaném Spolusvětiteli byli místní farář Stanislav Jurek a kladenský farář Phanuel Osweto, předseda slánské rady starších Pavel Pánek a sestra Jarmila Chytilová z Kladna, kterou bratr biskup požádal o svědectví pro časopis Husita.
Ve slánském sboru jsme na květnou neděli rázně vykročili do velikonočního času. Přijel bratr biskup David Tonzar, aby posloužil svátostí biřmování bratřím Pavlovi a Jiřímu Kubrovým a sestře Alžbětě
4
Modlitebna byla zcela naplněna příchozími, kteří utvořili ekumenické společenství. S radostí jsem mohl svěcení Ivany doporučit. Znám ji od jejích dětských let, kdy jsem ji učil ve škole. Pak se připojila ke sboru v Kladně. V roce 2004 je pastorační asistentkou ve slánské náboženské obci. Zároveň se věnuje teologickým studiím. Sestra Ivana mě požádala o kázání a bratr biskup si přál, abych kázal na texty připadající na danou neděli podle lekcionáře. Posuďte, jak jsem zadání splnil, ačkoli jsem měl původně v úmyslu volit jiné biblické texty. Takže ve zkratce: Sk 5,27-32; Zj 1,4-8; J 20,19-31 Křesťané byli od počátku pronásledováni a bylo jim bráněno ve zvěstování Krista. Na zákaz od židovské velerady Petr a apoštolové odpověděli: Boha je třeba poslouchat… a přímo před soudci vydali svědectví o Kristově ukřižování, vzkříšení a vyvýšení jako vůdce a spasitele. Ujišťovali, že Kristova oběť a naše pokání umožňují odpuštění hříchů. Své svědectví korunují nesmírně významným sdělením: My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají. Sestra Ivana Pána Boha poslouchala od dětství, proto dostala obdarování Duchem svatým. Poznává, že živý Kristus je přítomen jako v době apoštolské a že přichází, aby nás učinil královským kněžstvem, to znamená, aby nás učinil oddanými služebníky krále Božího království. „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny…“ Neuvěřím. To říkali i někteří z těch, kteří jsou mezi námi v církvi a vyznávají: Můj Pán a můj Bůh. S tímto vyznáním přistupuje ke svěcení na jáhenku také sestra Ivana Doubravová. Stanislav Jurek, farář NO Slaný
a v Komenského síni jsou nové stoly a „šupletník“. Vtipným nápadem sestry Pavly se totiž po rozřezání původních stolů podařilo udělat z jejich částí „šupletník“, který bude sloužit k užitku nás všech. Po misijní bohoslužbě jsme děkovali za půl století života sestry Pavly Vlkové. Děti, kterým se nejvíc věnuje, jí připravily velké přání – „balon“ s fotografií
a vlastními přáníčky. Také dospělí jí kromě květin, hedvábného šálu a drobných dárků připravili sborníček přání. Kéž jí Pán provází i nadále svým požehnáním! Jarmila Chytilová
Čím jsme si jisti? Pokračujeme v odpovědích na otázku z prvního letošního vydání Nahoru. Děkujeme autorům, kteří na toto téma přispěli, a těšíme se na další příspěvky.
Čím si je jistý Tomáš Vlk? „Tak to je pěkně rozsáhlé téma“, řekli jsme téměř současně, když doma přišla řeč na výzvu inspirovanou ježkem v listí. Věděli jsme, že to musíme nějak omezit, aby nám text pod rukama neustále nebobtnal a přitom zůstal zajímavý. Rozhodl jsem se pro dvě omezení. Jakožto absolvent matfyzu se omezím ve svém příspěvku jen na jistoty, které dává matematika. A protože většina čtenářů Nahoru jsou křesťané, zkusím své úvahy, asociace a myšlenky omezit na ty, které mají nějaký vztah k víře. Jak se mi to povedlo, posuďte sami. Pravda existuje Říká se, že vzdělání je to, co člověku zbude, když zapomene všechno, co se naučil. Je to sice vtip, ale něco na něm bude. Každá škola předává studentům sdělení, které možná nikdy není vysloveno nahlas, ale je skryto ve všem, co škola své studenty učí. Sdělení, které svým studentům předává matematicko fyzikální fakulta, by se dalo shrnout do věty: „Pravda existuje.“ Až mnoho let po promoci jsem si uvědomil, že tohle sdělení zdaleka není samozřejmé a že pro překvapivě mnoho lidí neexistuje pravda, ale jen různé názory, dohody, konvence, případně moje
Ze života kladenského sboru To podstatné ze života sboru bylo zahrnuto ve zprávách pro výroční shromáždění. Ráda bych jen doplnila pár poznámek a obrázek k tomu, co jsme zažili od minulého vydání Nahoru. Doufám, že příště se budeme moci dozvědět více o jednotlivých skupinách, které se scházejí samostatně. V zimním období jsme se scházeli k bohoslužbám v Komenského síni, také počátek Velikonoc jsme ještě byli „dole“. Pro připomínku Večeře Páně na Zelený čtvrtek to bylo symbolické posezení kolem stolu. Na Hod Boží jsme už byli „nahoře“ v kostele, i když tam ještě panovala zima. Natrvalo jsme se „nahoru“ odstěhovali až při misijní bohoslužbě 14. dubna, kterou předcházela společná sobotní brigáda. Díky všem, kteří se brigády účastnili – dospělí, mládež, děti i senioři! Každý přiložil ruku k dílu podle svých možností. A tak máme jarně uklizeno
5
Tak to samozřejmě není. Pokusím se s vámi sdílet ten pocit jistoty (možná ho znáte), který člověk má, když pravdu prostě vidí, když je pravda nad slunce jasnější a není potřeba o ní přemýšlet, když je nezpochybnitelná. Tomuhle pocitu se říká „vhled“ a jeden takový vhled vám chci ukázat na následujícím obrázku znázorňujícím Pythagorovu větu. Podívejte se:
pravda, tvoje pravda, jejich pravda nebo pravda, kterou jsme si odhlasovali. Jeden můj učitel tohle sdělení rád ilustruje následující historkou. Na vojně se sešli v jedné ložnici absolvent matfyzu a dva absolventi ČVUT. Jednou jim velitel útvaru – plukovník – dal úlohu („když jste ti vysokoškoláci“): Na šachovnici stojí v levém Plukovníkův hlavolam dolním rohu (a1) věž. Projděte věží šachovnici tak, aby věž prošla každé políčko šachovnice právě jednou a věž svou pouť skončila v pravém horním rohu (na h8). A dodal, že jeho dcera to vyřešila za půl hodiny. Kluci dumali nad šachovnicí a nemohli na nic přijít. Až najednou ten matfyzák povídá: „Hele, ta věž při každém tahu změní barvu políčka, na kterém stojí. Takže po lichém počtu tahů skončí na políčku opačné barvy a po sudém počtu tahů na políčku stejné barvy. Když má projít každé políčko šachovnice právě jednou, musí udělat 63 tahů. To je liché číslo, takže musí skončit na bílém poli. Ale opačný roh šachovnice je zase černé políčko. Takže ta úloha nemá řešení.“ Kluci uznale pokývali hlavami, jako že je to chytrý, ale za chvíli zase sklonili hlavy nad šachovnicí. „Nad čím ještě přemýšlíte? Vždyť jsem vám před chvílí ukázal, že ta úloha nemá řešení,“ řekl matfyzák. „Když ta jeho dcera to vyřešila za půl hodiny!“ Samozřejmě nevidím těm vysokoškolákům do hlavy a nevím, co všechno bylo v téhle historce ve hře. Mohla to být ješitnost („malá holka to vyřešila za půl hodiny“), mohla to být úcta k autoritě („plukovník má vždycky pravdu“), mohl to být postoj „to je tvůj názor“, možná byl ten důkaz neřešitelnosti příliš složitý, těžko říct. Možná prostě jen nebyli matematici. Vhled Může vůbec matematika poskytnout nějaké jistoty „normálním“ lidem? Jsme zvyklí žít ve světě, kde jsme nuceni věřit odborníkům a autoritám – věříme, že projektant dobře spočítal mostní konstrukci, stavbaři dodrželi pracovní postup a most se s námi nezřítí. Věříme, že letadlo zkonstruovali skuteční odborníci a nespadne s námi, věříme, že lékař ví o našem těle mnohem víc než my a že nás dokáže léčit. Ale ruku na srdce, každý má někdy slabou chvilku, každý někdy něco odflákne. Některá letadla i některé mosty občas spadnou, lékaři také dělají chyby. Co když podobným způsobem někdo zfušoval učivo matematiky na základní škole, co když Pythagoras tak trošku zfušoval Pythagorovu větu a za těch dva a půl tisíce let už má někde trhlinky, které se možná časem rozrostou, a celá stavba se zřítí?
Pokud jste obrázek viděli poprvé, pravděpodobně vám proběhla hlavou tahle úvaha: Levý čtverec obsahuje čtyři stejné pravoúhlé trojúhelníky. Zbývají tu čtverce nad odvěsnami trojúhelníků – a2 a b2 . Vpravo je tentýž čtverec obsahující tytéž pravoúhlé trojúhelníky, jen jsou jinak rozmístěné. Tentokrát tvoří zbývající plochu čtverec nad přeponou c2. Velké čtverce jsou stejné, čtyři trojúhelníky jsou stejné, takže i zbývající plocha musí být stejná. Proto a2+b2=c2. Na velikosti stran nezáleží, proto to platí pro úplně všechny pravoúhlé trojúhelníky. Celé to trvalo zlomek sekundy, možná několik sekund, a okamžik prohlédnutí byl nejspíše provázen pocitem „AHA“. Mimochodem, levý čtverec sám o sobě obsahuje důkaz vzorečku (a+b)2=a2+2ab+b2. Vidíte ho? Vnímáte rozdíl mezi nabiflováním vzorečku a zahlédnutím vzorečku v obrázku? Vnímáte, že ta zákonitost musí platit vždy, ve všech koutech vesmíru a na tom nic nezmění žádná autorita, žádný soud, žádné hlasování, žádná dohoda ani žádné referendum? Cítíte jistotu, kterou jste před spatřením obrázku neměli? Zlobíte se na své učitele matematiky, že vám v sedmé třídě místo vzorečků radši neukázali ten obrázek? Takovéhle důkazy matematikové v antickém Řecku skutečně používali. Pro Řeky důkaz neznamenal nějakou složitou úvahu, znamenal pro ně ukázat věc tak, že to prostě každý na první pohled viděl. Ostatně i slovo důkaz (evidence - evidentní) má v angličtině, francouzštině i latině společný základ s latinským videre – vidět. Přišel čas na první odbočku z pevné půdy nezvratných matematických pravd do světa názorů, dojmů a spekulací. Takhle nějak si představuji zjevenou pravdu – jako vhled. To, co jste zahlédli, může být slovy obtížně sdělitelné, možná i slovy nesdělitelné. Jen zkuste ten obrázek s Pythagorovou
6
„Já první“, když nechal utopit všechnu sůl v království. Pyšní jsou zákonodárci přesvědčení, že spravedlnost je to, co si v parlamentu odhlasují. Svévolný je úředník ministerstva vnitra, který tvrdí, že počítání procent neplatných hlasů podle osnov sedmé třídy je věcí výkladu zákona, a obtěžuje s tím soudy. Poznat pravdu, která platí, ať chci nebo nechci, a se kterou nemůžu dělat nic jiného než ji respektovat, vede k pokoře. Pokora plyne z vědomí, že ignorování důležitých pravd a svévolné jednání nezůstane bez následků. Každou vteřinu miliony počítačů a GPS navigací na celém světě použijí Pythagorovu větu pro určení polohy. Kdyby nějaký diktátor měl tu moc přikázat všem programátorům, aby pro navigaci použili jiný vzorec, GPS navigace by prostě nefungovaly. Totéž platí například pro desatero. Ignorování desatera dlouhodobě nefunguje. Někde jsem četl citát „Nemůžeš zlomit zákon, můžeš zlomit jen sám sebe.“ Pokoře pomáhá i zkušenost, že hledat pravdu dá obvykle práci. Nenechte se mýlit obrázkem s Pythagorovou větou. V tomto případě si tu práci odpracoval ten, kdo ten obrázek vymyslel. Dalším důvodem k pokoře je poznání, že jakmile opustíme půdu matematiky a logiky, naše míra jistoty prudce klesá – například fyzikální nebo chemické zákonitosti nelze dokázat, ale „jen“ ověřit experimentem. Dokonce i na poli matematiky existuje nekonečně mnoho pravdivých tvrzení, která dokázat nelze. Ale pořád mi připadá lepší smířit se s tím, že pravdu možná nikdy nepoznáme, než na hledání pravdy úplně rezignovat pod praporem relativismu, postmodernismu a jiných pochybných –ismů. Tomáš Vlk
větou popsat slovy bez toho obrázku! Zároveň ale víte, co je pravda. A už nemůžete zapomenout na to, co jste zahlédli. Nemůžete se tvářit, že jste to neviděli. Za zmínku stojí ještě jedna zajímavost. Staří Řekové neměli papíry, pravítka a ostře ořezané tužky. Náčrtky si dělali většinou klacíkem do mokrého písku. Přesto obrázek s Pythagorovou větou fungoval a funguje, i když náčrtek není ideální – když přímky nejsou úplně rovné, ale jen tak načrtnuté od ruky, i když trojúhelníky nejsou přesně pravoúhlé a čtverce jsou trošku šišaté. Když se na náčrtek díváme, nevnímáme nedokonalé čáry, ale v mysli si představujeme dokonalé přímky a dokonalé úhly. V „hmatatelném“ světě žádné body, přímky, úsečky, čtverce a trojúhelníky neexistují. Každá čára má nějakou tloušťku, pod mikroskopem je kostrbatá a o rovnosti lze také s úspěchem pochybovat. Přesto přímky a body a geometrické obrazce objektivně existují, jinak by se o nich matematici nemohli bavit a vyslovovat o nich nezvratné pravdy. Jenom neexistují v hmotném světě. Podle Platóna přebývají ve „světě idejí“. Odbočka druhá. Objektivně existují i věci, které nelze nahmatat. Dokonce jich je velmi mnoho. Další podobnost vidím mezi náčrtky a slovy. I nedokonalým náčrtkem mohu jiným lidem předat dokonalou myšlenku. Je možné, že lidská řeč je příliš kostrbatá, nedokonalá a nevhodná pro vyjádření božských myšlenek (zvláště když prošla mnoha překlady). To by ale nemuselo vadit, kdybychom dokázali za kostrbatým vyjádřením spatřit tu ideální myšlenku, kterou se snaží vyjádřit. Pokud to dokážeme, tak lpění na doslovném znění, které se liší nejen v různých jazycích, ale i v různých překladech do téhož jazyka, přestává být důležité. Stejně jako nedokonalost zmíněného náčrtku není důležitá pro pochopení důkazu Pythagorovy věty. Pokud to nedokážeme, tak nám nic jiného než doslovné znění nezbývá. Pýcha nebo pokora? K pochopení důkazu Pythagorovy věty není potřeba žádná autorita, stačí jen obrázek a vy. Občas se setkávám s postojem, že když člověk dojde k nějakým závěrům sám vlastním rozumem, je to projev pýchy. Vidím to úplně naopak. Rozum je jenom nástroj pro poznání pravdy, jako je oko nástroj pro vidění. Slunce svítí bez ohledu na to, zda jeho světlo vidíme nebo ne. Stejně tak pravda zůstává pravdou bez ohledu na to, zda ji rozumem rozpoznáme nebo ne. Jsem pyšný, když na rozdíl od nevidomého jsem schopen spatřit slunce? Byl pyšný Jan Hus, když odporoval všem tehdejším církevním autoritám? Pýcha je přesvědčení, že si mohu dělat, co chci, že člověk je mírou všech věcí a že žádná „vyšší“ pravda neexistuje. Pyšný a pošetilý byl král
Inspirace na verše bratra faráře St. Jurka Ježek se schoval v listí. Jste si něčím jisti? Jsme si něčím jisti? Ježku stačí listí. On si myslí, že ho jistí, zajišťuje před zimou. Pod sněhovou peřinou přečká v teple – většinou. Co je naší jistotou před života nuzotou? Do čeho se „ukryjeme“, až smrti chlad nás si veme? Oškubem snad fíků listy? Zakryjem svou nahotu? Čím se Bohu oblečeme, až se před Něj dostaneme? Ježkům listí je naděje; nám však málo prospěje farizejských skutků list. Naučme se v Bibli číst! Ani smrt nám není jistá, na VĚČNOSTI nemá místa. Je to jenom brána Velikonočního rána.
7
Propustit musela Krista … i nás pustí dozajista. TO máme JISTÝ, ano! protože to STOJÍ PSÁNO. Sám Bůh tu PRAVDU zaručil, aby nás strach nemučil. Tak chrání nás CÍLE jistota v Kristu nového ŽIVOTA. (Již neporušitelné sémě – v NEBESKÉM JERUZALÉMĚ.)
biblickým slovem, zpívat a hrát budou členové Husitského pěveckého sboru (zpěvy z Taizé, husitské a bratrské písně, afro-americké spirituály a africké chvály). Bude i možnost ztišení. So 25. května celosborový výlet. Půjdeme ke kostelíku sv. Jiří u Libušína, buď od zastávky na dole, či z Rozdělova, podle složení přihlášených účastníků. Cestou bude bojovka pro děti. Dojdeme do Libušína k sestře Pavle, kde výlet skončí opékáním buřtíků a hrami pro děti. Zveme rodiče s dětmi i s kočárky, seniory a každého, kdo bude chtít se zúčastnit. Hlaste se u sestry Jarmily.
I odpůrci Krista jednou vstanou, vždyť každý projde smrti branou. Oni však v hrůze strnulí – jak strašně se CÍLEM minuli! Až před Pánem stanou v SOUDU SLOVA, nebude pak už kam se schovat. Žádný strom už jim listí nedá … zbyde jen pláč, skřípění zubů, běda a muka svědomí z viny – horší než ježčí bodliny. Mirka Honická
Hola, hola, voda volá Pro všechny romantické duše, ale i pro ty, co chtějí pobýt s bratry a sestrami v poněkud netradičním prostředí a samozřejmě také v netradičních situacích připravujeme na 14. – 16. června vodácký kurz. Pojedeme jako v předešlém roce Berounku, nikterak dlouhý a náročný kus. Sejdeme se v pátek v pozdním odpoledni ve zdíkovském kempu Pod mostem a v sobotu vyrazíme směr Zbečno. Tam dojedeme s pomocí Boží někdy kolem nedělního poledne. Mezi tím bude samozřejmě ještě jedno přenocování, a to v bránovském kempu. Zveme všechny, kteří v sobě naleznou alespoň trochu odhodlání a touhy potěšit se jízdou po šeptající řece a ubíhající přírodou na jejích březích. Lodě jsou již objednány a je třeba upřesnit jejich počet. Proto se případní zájemci hlaste co nejdříve. Bližší informace u sestry Kamily či bratra Miloše. Ahoj.
Připravované akce Ne 28. dubna při bohoslužbě bude křest Anežky a Mariánka Kruckých. Ne 5. května v 18 hod. Koncert vokální skupiny Let´s Go! Vstupné 150 Kč, studenti a senioři 100 Kč, předprodej a rezervace vstupenek u sestry Evy Bodlákové, tel. 737 987 274. LET´S GO! je název nové mezinárodní vokální skupiny zpívající a cappella (bez nástrojů) výhradně AMERICKÉ SPIRITUÁLY, které jsou předchůdci nejen Gospelu, ale veškeré současné populární hudby. Nejen dlouholeté zkušenosti s těmito písněmi na stovkách koncertů a přátelství, ale zejména právě láska ke spirituálům spojila Lee Andrew Davisona, Oldřicha Zemana, Irenu Legátkovou, Tomáše Ludvíčka a Marka Šlechtu a inspirovala je k vytvoření nového programu. Přicházejí s nabídkou koncertu, kde zazní vedle známých písní i méně známé, všechny ovšem nádherné a v nejnovějších úpravách. (Give me Jesus, Old Arch is a Movering, Keep your hands on that plow, Wayfaring Stranger atd.) Podle slov skupiny LET´S GO! jsou jejich koncerty setkáním nad osudem kohokoliv z nás, kdo hledá, ztrácí a nalézá. Naděje přichází i po nejkrutějším zklamání. Ne 12. května společně oslavíme Svátek matek So 18. května svatodušní sborové soustředění. Na tématu se ještě budeme domlouvat spolu se slánským sborem. Dávejte návrhy! Pá 24. května Noc otevřených kostelů od 19 do 22 hod. Program bude obdobný jako loni: Zahájení a uvítání příchozích, komentovaná prohlídka budovy bývalé synagogy, vyprávění o pohnuté historii objektu, současný život sboru, závěrečná modlitba a požehnání. Každé téma bude uvedeno krátkým
Pravidelná setkání Neděle 8. 15 modlitební skupinka 9 hod. bohoslužba s péčí o děti Pondělí 15 hod. setkání seniorů v Domově pro seniory, ul. Fr. Kloze 17 hod. ženská skupinka nad Biblí 17 hod. mužská skupinka lichý týden Úterý 15. 30 ženská skupinka sdílení (domácí) Středa 17 hod. sdílení a modlitby 18 hod. biblická hodina Pátek 9 hod. mimiškolka 16 hod. mladší mládež Křesťanská poradna je otevřena každou středu od 15 do 17 hodin. Otevřený kostel je k dispozici každou středu od 15 do 17 hodin Úřední hodiny pro vyřízení potřebných záležitostí jsou ve čtvrtek od 9 do 11 hod. nebo ve středu od 15 do 17 hod. Toto Nahoru, další zprávy, nedělní kázání, aktuality i fotografie naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz Datum vydání: 20. 4. 2013 Red. rada: J.Chytilová, S.Jurek, P.Vlková, H.Fellerová, P.Osweto Neoznačené příspěvky připravila redakční rada
8
