BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 12 ROČNÍK XVIII. prosinec 2012

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 12 • ROČNÍK XVIII.

prosinec 2012

Vánoce Už jsou tady zase po roce naše milé Vánoce. Ježíšek přichází k nám, aby radost udělal nám. My velcí se na něj těšíme, jeho narozeniny slavíme. Prožijeme vnitřní radost velikou s jeho milou Marií matičkou. Děti tu radost v nitru neprožívají, ty se jen na dárky těšívají. My děťátko vítáme s opravdovou radostí, protože nás potěší a obdaří svou milostí. Dává nám sílu z jesliček po celý rok náš milý Ježíšek. Ludmila Dudešková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20121

Čas se zastavil V tajemném období adventu kdy více než jindy si uvědomujeme spojené nádoby štěstí a smutku, kdy promodralí se pokorně modlíme na rorátech. A k náladě poprášených zimních večerů patří šourající se vinaři nesoucí víno ze sklepů v sotůrcích ze slámy, i zabijačkový rituál s výslužkou.. V tuto dobu si uvědomujeme hloubku bezpečnosti, jimiž nás hýčká křesťanská vánoční tradice. Ještě jednou se vyspím a bude Štědrý den, v podvečer zhasneme světla, zapálíme svíčky a pak zjihle zazní Narodil se nám...

Vánoční nota I. Jdu cestičkou mezi vinnými sklepy, na paty se mi lepí vůně, vůně exotiky přezrálých jablek, vůně starých vín! Klíčovou dírkou nosu vstupují do mně a já zde hledám klíč.

Vánoční nota II. Ještě je kdy si užít světa, užít si lásky.

Na jižních svazích réva dozrává. Hody tam slaví! I pro nás housle hrají. Pojďme, přátelé a nehleďme na to, že mrazík z polí spálil vlasy na našich hlavách.

Trnka na kraji vinohradu Už mráz suše brnká na dráty vedení, o něž se opírá burgunda i statný ryzlink na jihovýchodním svahu zlechovských vinic, v notovou osnovu ji promění vítr od buchlovských hor, zpívá slavné vánoční Kyrie. Ospalá trnka zívá, žije – nežije, nevnímá radostnost andělského sdělení pastýřům o novém narození: O půlnoci toho dne, kdy se před lety Kristus Pán narodil, obrací se všechny vody ve víno. Ale jen lidem velice bohumilým někdy dopřáno bývá okusit toho. Zpěvné motivy se mísí, jak je dnes, už je to jinačí a jak to bylo kdysi, vítr v píšťaly mění schnoucí réváčí. A drobná skleněná zrnka dopadají na struny cimbálu, i když je roku už pomálu dál zívá znuděná trnka. Miloslav Hrdý


Voňavá vánoční koleda Potkal se jadrný česnek z Moravy s českou cibulí někde až od Prahy a že dobrou vůli spolu měli, výborně si spolu rozuměli: Že se půjdou se podívat tamtu neděli daleko za hory, kde ještě nebyli, do Betléma na Děťátko rozmilé, teď při Vánocích je pravá chvíle! Když už došli na kraj Betléma, zeptal se česnek jednoho Metuzaléma, kdeže tu spává Synáček Boží, na kterém hebkém a měkkém loži? Turek s šátkem jim směr ukázal, na kraj městečka je odkázal, tamta je správná k Ježíškovi cesta, ve chlévě, na seně, na konci města. Když přišli k jesličkám s volkem a oslíkem, začali se klanět a také trochu s prosíkem

voněli, voněli, jak nejlíp uměli, až se klukovi zatočil nosánek spanilý. „Co je to, co tady, co se stalo?“ Jezulátko se kolem sebe ptalo. „To je té moravské země mléko a strdí? Zdá se mi, že kdosi tu pekelně smrdí?“ „Ale, že jste mi přišli vinšovat z tak vzácné země, děkuji za přízeň, radost mám, sladko je ve mně, moje přání je jednoduché a prosté – ať jste to nejlepší, co tam u vás roste! Voňte, jak jen vy to umíte, chutnejte všem bez rozdílu a kdo bude mít ve vás víru, ať se díky vám také uzdraví!“ Česnek s cibulkou se ze Svaté země vrátili, všude o malém Ježíškovi vyprávěli, a že byli přání Jeho plni, rozdávali kolem sebe tu nebeskou vůni. Miloslav Hrdý


Informace městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice č. 33/2012 ze dne 10. 10. 2012 Výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor ke dni 31. 12. 2012. XX, advokátní kancelář Masarykova 273, 687 08 Buchlovice, ze dne 26. 9. 2012 Rada městyse Buchlovice vzala na vědomí výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor ke dni 31. 12. 2012, které v budově čp. 273, ul. Masarykova užíval jako advokátní kancelář XX. Rada zároveň schválila zveřejnění nabídky pronájmu této prostory na úřední desce městyse a prostřednictvím www stránek městyse Buchlovice. Žádost o povolení provozu lunaparku při příležitosti hodů v roce 2013, žadatel XX, Mikuláškovo nám. 2, 625 00 Brno, ze dne 26. 9. 2012 Rada městyse Buchlovice projednala žádost o povolení provozu lunaparku při příležitosti hodů v roce 2013, žadatel XX, Mikuláškovo nám. 2, 625 00 Brno. Rada konstatovala, že již v závěru roku 2011 slíbila provozování kolotočů aj. atrakcí na hody 2013 jiné firmě, a proto doporučuje žadateli, bude-li trvat zájem, aby se zajímal o termín hodů, které proběhnou v roce 2014. Žádost o pronájem nebytových prostor k podnikání v Buchlovicích za účelem provozování kavárny, cukrárny atd.), žadatelka XX, Břestek, e-mail ze dne 1. 10. 2012 Rada městyse Buchlovice doporučila zaregistrovat žádost o pronájem nebytových prostor k podnikání v Buchlovicích za účelem provozování kavárny a cukrárny žadatelky XX, Břestek s tím, že pokud by se vhodný prostor pro tento provoz uvolnil, bude žadatelka oslovena. Oznámení o přidělení neinvestiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje ve výši 18.000 Kč pro Jednotku dobrovolných hasičů Buchlovice na rok 2012, projednání přiložené smlouvy a její podepsání, ze dne 1. 10. 2012 Rada městyse Buchlovice projednala oznámení o přidělení neinvestiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje ve výši 18.000 Kč pro Jednotku dobrovolných hasičů Buchlovice na rok 2012, dotaci schválila a pověřila starostu městyse podepsáním smlouvy. Žádost o pronájem nebytových prostor pro účely provozování kadeřnictví, žadatelka XX, Buchlovice, ze dne 8. 10. 2012 Rada městyse Buchlovice doporučila zaregistrovat žádost o pronájem nebytových prostor pro účely provozování kadeřnictví, žadatelka XX, Buchlovice s tím, že po případném uvolnění vhodného prostoru bude žadatelka oslovena. Výběr ze tří nabídek zhotovitele památníku bojovníků proti nacismu během II. světové války, který bude slavnostně odhalen k výročí osvobození Buchlovic dne 30. dubna 2013 Rada městyse Buchlovice posoudila nabídky tří oslovených firem (Kamenictví Tomešek, Veletiny 153; Vladimír Novák – práce kamenické a kamenosochařské, 687 07 Tupesy 380; Vít Bilík – kamenosochařství, Osvobození 318, 687 09 Boršice) na zhotovení památníku bojovníků proti nacismu během II. světové války, z nichž vybrala firmu pana Nováka z Tupes z důvodu cenově nejpřijatelnější a kompletní nabídky.


Doplnění školské rady za její dosavadní členku Mgr. Lenku Rašticovou, která se od 1. 7. 2012 vzala mandátu zastupitelky městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice doporučila novou členku do školské rady za městys Buchlovice Mgr. Pavlu Večeřovou za dosavadní členku Mgr. Lenku Rašticovou, která se od 1. 7. 2012 vzdala mandátu zastupitelky městyse Buchlovice. Různé: - informaci o jednání k avizované transformaci obvodních oddělení policie ve Zlínském kraji, které se uskutečnilo 2. 10. 2012 v budově Krajského úřadu Zlínského kraje, podal starosta ing. Jiří Černý - informaci o projednání přestupku MěÚ Uh. Hradiště, odborem životního prostředí, kterého se dopustili organizátoři akce COSMIC FROG 2012, konané ve dnech 24.–26. 8. 2012 v údolí za Smraďavkou, podal starosta ing. Jiří Černý.

Kulturní kalendář – prosinec 2012 14. 12. Vánoční koncert ZUŠ pobočka Buchlovice 23. 12. Vánoční koncert

16.00 16.00

Československé kulturní centrum Československé kulturní centrum

25. 12. Koledování po kostelech 17.00 19.00

Spytihněv, Buchlovice

26. 12. Na Štěpána na Buchlově otevřena brána

Hrad Buchlov

26. 12. Oheň setkání – zabíjačkové speciality 30. 12. Pochod na Brdo – zabíjačkové speciality 31. 12. Silvestrovské zdravení u Velkého ohně – zabíjačkové speciality 1. 1. Zdravíme Nový rok 2013

8.00

Radim Snopek 604 201 733 Děcka z Buchlovic, Mgr. Lenka Rašticová 737 285 333 FS Buchlovice, Ing. Pavel Dvořan, tel. 572 595 123, www.fsbuchlovice.cz HB Collegium o.s., Lukáš Kunst, tel. 774 703 769 www.buchlov.info

Hospůdka u Špalka Hospůdka u Špalka Hospůdka u Špalka

Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz

Hospůdka u Špalka

Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz

Poděkování za dar Buchlovická jednotka Sboru dobrovolných hasičů a městys Buchlovice děkují Zlínskému kraji za finanční dar na rok 2012 ve výši 100 000 Kč + 18 000 Kč, který byl použit jak na provozní účely, tak na pořízení materiálu neinvestičního charakteru.


PROVOZNÍ DOBA SBĚRNÝ DVŮR Mikroregion Buchlov KOMPOSTÁRNA OTR Recycling s.r.o.

tel. 572 595 058, 731 506 341, 603 141 670 OD 1. PROSINCE DO 23. PROSINCE Pondělí 6.30 – 16.00 h Úterý 6.30 – 16.00 h Středa 6.30 – 16.00 h Čtvrtek 6.30 – 16.00 h Pátek 6.30 – 16.00 h Sobota 8.00 – 12.00 h (za nepřízně počasí ZAVŘENO) Neděle ZAVŘENO OD 24. PROSINCE 2012 DO 1. LEDNA 2013 24. 12. 2012 ZAVŘENO 25. 12. 2012 ZAVŘENO 26. 12. 2012 ZAVŘENO 27. 12. 2012 8.00 – 11.00 h 28. 12. 2012 ZAVŘENO 29. 12. 2012 ZAVŘENO 30. 12. 2012 ZAVŘENO 31. 12. 2012 ZAVŘENO 1. 1. 2013 ZAVŘENO * OD 2. 1. 2013 – OTEVŘENO od 6.30 do 16.00 h

Výzva spoluobčanům V měsících prosinci 2012 až březnu 2013 si můžete prohlédnout návrhy projektů řešících podobu budoucího víceúčelového areálu v místech staré cihelny v Loučkách, kde v současnosti sídlí Služby městyse Buchlovice. Čtyři projekční kanceláře připravily čtyři řešení, k nimž se můžete vyjádřit. Očekáváme Vaše stanoviska, který z projektů se Vám líbí nejvíce, případně další doplnění a postřehy týkající se této záležitosti. Návrhy řešení budoucího areálu jsou k vidění v Muzeu Podhradí Buchlovice ve všedních dnech v době od 9.00 do 12.00 a od 12.30 do 15.00 hodin (tel. 572 595 996). Děkujeme za spolupráci. Vedení městyse Buchlovice


V druhé polovině měsíce listopadu vyvrcholily letošní opravy obecních komunikací – vysprávky nebo plošné rekonstrukce. V rámci oprav financovaných z rozpočtu městyse Buchlovice byla dokončena rekonstrukce parkoviště před loveckým zámečkem na Smraďavce, plošná rekonstrukce ulice Viniční na Zahradách či rekonstrukce části ulice Helštýn, v úseku od někdejšího mlýna přes most přes potok u rodinného domu Rajskupových. (foto -bž-)


Buchlovice s Břestkem propojila stezka

Ve čtvrtek 22. listopadu byla otevřena nově vybudovaná Mariánská vinařská stezka Břestek Buchlovice, kterou v délce více než 700 m vybudovala firma SVS Correct Bílovice. O celkovou cenu cca 1 800 000 Kč se podělí obě obce za vydatného přispění finanční dotace. Stezka tak propojila sousední obce v místech někdejší polní cesty vedoucí od mariánského sloupu na buchlovické straně ke kapličce v Hložku na Břestecku. Slavnostního otevření se mj. zúčastnili představitelé Buchlovic a Břestku, obcí mikroregionu Buchlov, představitelé slovenské družební obce Soblahova, projektant a další. Mezi hosty nechyběli také naši spoluobčané jak z Buchlovic, tak i z Břestku, z nichž mnozí přijeli na kole a jiní pěšky. Zazněla báseň a písnička pana Miloslava Tabarky, jenž je složil speciálně k této události. Po přestřižení symbolické pásky se téměř všichni přesunuli k břestecké kapli, kde čekalo příjemné občerstvení a někteří další se pak odebrali ještě do srubu Balonového centra v Břestku, v němž se uskutečnilo závěrečné posezení. Foto Bořek Žižlavský, Pavel Paška



Z mateřské školy Drakiáda I přes nepříznivou předpověď počasí se nakonec naše obavy rozplynuly. Počasí se umoudřilo a papíroví draci mohli vesele vzlétnout k nebi. Drakiáda, konaná dne 1. října, odstartovala již před čtvrtou hodinou, kdy se začali scházet první nadšenci se svými dráčky. Nutno podotknout, že draci opravdu krásně létali a na obloze vykouzlili dokonalou podzimní atmosféru. K pohledu na tuto pestrou přehlídku draků dopomohli dětem jejich rodiče, kteří byli nuceni vynaložit společně s dětmi velké úsilí k tomu, aby draci vzlétli. Vítr totiž dětem příliš nepřál. I přesto jsme prožili příjemné slunečné podzimní odpoledne. Za to patří veliké díky především rodičům, kteří se zodpovědně podíleli na přípravě draků. Na dětech byla vidět radost, což bylo hlavním účelem této akce. Děti byly za svou snahu odměněny medailemi, pamětními listy a sladkou odměnou. Již teď se těšíme na další společnou akci.

Světlušky opět rozsvítily Buchlovice V úterý 30. října děti z Mateřské školy v Buchlovicích již tradičně rozsvítily své lucerničky, neboť probíhala akce Let světlušek. I týdenní plány byly tematicky zaměřené a věnované „Broučkům“. Snažily jsme se dětem různými, ať už pohybovými, výtvarnými či hudebními činnostmi přiblížit svět broučků. Dětem se podařily vytvořit krásné výtvarné práce, naučily se písničky s tanečky, jako například „Beruško, půjč mi jednu tečku“ nebo „V jetelíčku na políčku“. Celý týden byl provázaný četbou knihy od J. Karafiáta – Broučci. Našim velkým dnem bylo úterý. Již od rána se děti scházely v maskách různých broučků. Do kostýmů berušek se převlékly samozřejmě i paní učitelky s paní ředitelkou. Dopoledne probíhaly v jednotlivých třídách hry a soutěže, například pití Beruščina nektaru slánkou nebo přenášení mravenčích vajíček na lžíci. Po dopoledním soutěžení se děti ze všech tříd sešli v jídelně, kde proběhla přehlídka masek a kostýmů. Společně jsme si zatančili a zazpívali hudební pásmo připravené pro rodiče. Protože jsme mysleli na všechno, nechyběl ani jídelníček, který dané téma doplnil. Za sestavení jídelníčku patří velké díky paním kuchařkám ze ZŠ Buchlovice. V odpoledních hodinách probíhaly podzimní dílničky, do kterých se zapojili i rodiče, sourozenci a prarodiče. Zde si děti mohly vyrobit různé výrobky a vyzdobit si dýni přírodninami. Samozřejmě nechybělo ani malé pohoštění a dětský punč. Těsně před setměním jsme rozzářily školku nazdobenými zapálenými dýněmi a vydali jsme se na lampionový průvod. Děti absolvovaly stezku odvahy, za kterou byly odměněny pamětními listy a drobným dárečkem. Vyvrcholení celé akce proběhlo na náměstí, kde děti předvedly krátké vystoupení. Odměnou všem byly úsměvy vykouzlené na dětských tvářích. Velké díky patří všem zúčastněným, především dětem a rodičům. MŠ Buchlovice




Logopedické chvilky v MŠ V rámci projektu „Logopedické prevence dětí“, kterého jsem se zúčastnila v září v Hradci Králové, pracuji s dětmi s lehkými logopedickými vadami. V tomto kurzu vedu skupinku 10 vybraných dětí, scházíme se 2x týdně po dobu 2 měsíců. Děti, které se kapacitně do skupinky nevešly, ale po logopedické depistáži a konzultaci s logopedkou Mgr. Ivou Chudobovou byly do logopedické péče v naší MŠ zařazeny, tak vytvořily druhou skupinu. Ráda bych touto písemnou formou rodičům přiblížila, jak s dětmi v logo chvilkách pracuji. Hravou a pro děti zábavnou formou cvičíme dýchání, které je při řeči velmi důležité. S využitím vonných pytlíčků, bublifuků, brček trénujeme nejen nádechovou, ale i výdechovou fázi. K artikulačnímu cvičení využíváme zrcátka, lékařské špachtle a také sladkosti (medvídky, lipa, žvýkačky, …), s jejichž pomocí trénujeme větší pohyblivost jazyka. Dalšími cvičeními formou her rozvíjíme sluchovou a zrakovou percepci, fonematický sluch, rytmické cítění a gramatickou rovinu jazyka. Vzhledem k tomu, že ve skupince jsou děti s různou vadou řeči, je logo chvilka nastavena tak, aby byly procvičeny nápodoby zvuků

a také hlásek. Tímto bych také ráda na rodiče apelovala, aby se svými dětmi nenápadnou formou trénovali jak pohyblivost jazyka a rtů (pracovní listy, které zasílám jako domácí úkoly, nebo stačí koupit nějakou sladkost či jak se říká namazat med kolem pusy a hbitý jazýček jako mlsná kočička už si s tím poradí), tak rozvíjeli paměť básničkou, četli dětem, a rozvíjeli tak slovní zásobu, nebo si zahráli na tichou poštu, námětů ke hře je nespočet. Jelikož dětí s logopedickými vadami přibývá, je důležité dbát o její prevenci, proto bych ráda tyto logopedické chvilky rozšiřovala i do běžné výuky nejmladších dětí naší MŠ. Motto na závěr: Když narodí se maličký, dar vidění má pod víčky, dar slyšení má v něžném oušku, dar doteku má v prstíčkách, dar chuti pozná v prvním doušku, dar vůně v prvních kytičkách. Maminko, ty k těm darům vkrátku dar řeči přidáš nemluvňátku. Ivona Kočířová, MŠ Buchlovice

K pozdnímu podzimu patří i dýně. Tuto dýňovou výzdobu jste mohli v listopadu spatřit před budovou mateřské školy v Buchlovicích. (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201213

Školní rok 2012–2013 ve školní družině Školní družina Buchlovice zahájila svou činnost dne 4. září 2012. Přihlásilo se do ní 16 žáků ze třídy 1.A, 14 žáků ze třídy 1.B, 13 žáků 2. třídy, 13 žáků 3. třídy, 1 žák ze 4.A, 1 žačka ze 4.B a 2 žačky 5. třídy. Kapacita školní družiny (60 dětí) je tedy naplněna. Školní družina letos nabízí tyto družinové kroužky: Výtvarný kroužek (pondělí), Sportovní kroužek (úterý), Přírodovědný kroužek (středa), Dramatický kroužek (čtvrtek), Šikovné ruce (pátek), Malí výletníci (vždy jedna sobota měsíčně). Pro školní rok 2012/2013 si vychovatelky ŠD připravily projekt s názvem „Družinové ekohrátky“. Cílem projektu je zvyšování povědomí dětí o ekologii, recyklaci a ochraně životního prostředí a následné využití poznatků v praxi. Žáci se naučí třídit jednotlivé druhy odpadů, a to papír a lepenku, plasty a nápojové kartony, sklo, kovy, elektroodpad, bioodpad a nebezpečný odpad. V tomto školním roce jsme získali k dispozici další místnost, tzv. klubovnu ŠD, která se nachází vedle jídelny a kterou využíváme především během času oběda a v družinových kroužcích. Na začátku školního roku pořádala školní družina „Seznamovací táborák“. Akce se konala dne

10. září a zúčastnili se jí děti přihlášené do ŠD, jejich sourozenci a rodiče. Dne 12. září se ve ŠD Buchlovice konala zahajovací schůzka s vychovatelkami školních družin z okrsku UH (Tupesy, Zlechov, Boršice, Polešovice, Osvětimany, Nedakonice), na níž byl vypracován plán společných akcí pro školní rok 2012/2013. Dne 27. září se uskutečnila ve školní družině burza oblečení, které zbylo od loňského školního roku ve ztrátách a nálezech. První společnou akcí družin okrsku UH bylo fotbalové utkání mezi družinami, které proběhlo dne 3. října na školním hřišti ZŠ Buchlovice. Vítěznou družinou se letos stala ŠD Boršice. Naši fotbalisté (Jakub Daňhel, Ondřej Machů, Pavel Tomešek, Ondřej Martinák, Jan Večeřa, Jiří Jaroslav Kamenický, Adam Fojt, Tadeáš Rybárik, Matyáš Karásek, Michal Novotný) se umístili na krásném pátém místě. Další sportovní akcí, které jsme se zúčastnili, byl atletický čtyřboj pořádaný ZŠ Polešovice. Reprezentovaly nás Viktorie Valentová a Štěpánka Večeřová z 2. třídy a Anna Lukeštíková a Anna Rašticová ze 3. třídy. O dalších akcích školní družiny vás budeme průběžně informovat. Více informací o nás naleznete na webových stránkách ZŠ Buchlovice (www. zsbuchlovice.cz), nebo v naší elektronické kronice na www.sdbuchlovice.blogspot.cz. Vychovatelky ŠD Marie Jochymková a Vendula Mikulíková



Oprava střechy kostela sv. Martina

Podrobné informace týkající se proběhlé opravy střechy buchlovického kostela budou zveřejněny v příštím čísle BZ. (foto J. Raštica)


VÝZVA

určená obyvatelům městečka Buchlovice, ale i jejich přátelům a známým Přátelé milí, pokud jste příznivci zdravého stylu, pak jistě dbáte na to, co jíte, zejména, jak se stravují vaše děti. V obchodech možná zjišťujete složení výrobků a nakupujete biopotraviny, abyste snížili zdravotní rizika konzumací jídel plných céček, chemických konzervantů, dochucovadel, barviv atd. Jenže tahle vaše snaha může přijít za své, když pak při vaření použijete hrnec z nekvalitního materiálu, který při zahřátí na vyšší teplotu do jídla uvolní nezdravé látky a výpary. Tohle hrozí například u starého hliníkového nádobí. Hliník se tak skrze jídlo může dostat do organizmu a narušit správnou krvetvorbu. Proto by se také neměly zalívat horkou vodou, pokud je uvnitř šálku hliníková lžička. Není ani vhodné nechávat v hliníkových nádobách delší dobu uvařené pokrmy, jsou-li kyselé nebo slané. Ztrácejí svou výživnou hodnotu a poškozují stěny hrnce. Předkládám vám tady možnost k obměně kuchyňského fondu se zištným zájmem – doplnění „hliníkového fondu“ Muzea Podhradí Buchlovice v souvislosti s připravovanou výstavou „Hliník se (ne)odstěhoval do Humpolce“, která je plánována na začátek března 2013. Pokud ještě máte doma jakékoli (a nemusí to být jen jídelní nádoby ani příbory) věci z hliníku, prosíme, přineste nám je i třeba jen zapůjčit. V určité době byl hliník velmi ceněn a používán a proto věříme, že určitě něco najdete. Chtěli bychom nadcházející výstavou právě toto období zmapovat a nám starším je připomenout. A tak, jestli se rozhodnete něco darovat nebo zapůjčit, učiňte tak co možná nejrychleji a zanechejte zprávu na Turistickém informačním centru u pana Jana Rybáře. Za laskavé posouzení možností, za realizační tým výstavy „Hliník se neodstěhoval do Humpolce“ aneb Na co nám býval dobrý?, Vám děkuje Miloslav Hrdý. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201217

Pozdrav do nebe

V sobotu 27. 10. 2012 sledoval zaplněný velký sál uherskohradišťského Klubu kultury pořad Pozdrav do nebe, jenž byl věnován trojlístku zesnulých osobností folklorního dění na Uherskohradišťsku, které by letos oslavily životní jubilea. Legendární cimbalista Jaroslav Čech by se dožil osmdesáti let, choreografka Jana Neničková a tanečník Alois Rada padesáti. V rámci programu se představila cimbálová muzika Jaroslava Čecha s taneční skupinou, Folklorní studio Buchlovice s cimbálovou muzikou Rubáš a soubor Vlčnovjan s cimbálovou muzikou Čardáš a Vlčnovskými búdovými umělkyněmi. (foto Pavel Paška)



Podzimní zpívání na Klimentku

V neděli 28. října se uskutečnil další ročník zpívání na hoře sv. Klimenta ve Chřibech, jehož organizátorem je známý kyjovský muzikant Jura Petrů. I přes velmi chladné počasí sem lidé opět přišli, aby si zazpívali, pobesedovali a ochutnali vody z několika chřibských studánek. Mezi účastníky letošního ročníku byli i Buchlovjané, členové Folklorního studia a další. (foto Jiří Blaha)



Den válečných veteránů Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice. 11. listopadu 1918 v 11 hodin a jedenáct minut zazněla poslední salva na konci I. světové války. Toho dne v 11 hodin a jedenáct minut bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války. Hlavními signatáři příměří byli vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger. Hrůzy této války zůstaly tak hluboce vryty ve vědomí účastníků, že poté, co válka skončila, byl 11. listopad vyhlášen Dnem válečných veteránů. Tradice oslav konce 1. světové války se začala rodit již při prvním výročí dne příměří, 11. listopadu 1919, kdy byl tento den připomínán v Londýně, Paříži i dalších městech dohodových států. Americký prezident Woodrow Wilson téhož roku oficiálně vyhlásil 11. listopad Dnem příměří. Oficiálním svátkem se stal v roce 1926. Roku 1954 přejmenoval Kongres Den příměří na Den veteránů. Symbolem Dne veteránů se stal květ vlčího máku. To má svůj původ v básni, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg podplukovník John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres. V roce 1921 zvolil bývalý velitel britských expedičních sil polní maršál sir Douglas Haig jako předseda Nadace veteránů vlčí mák za symbol válečných veteránů a invalidů. SPHB a ZO ČSBS uspořádali k tomuto významnému dni dnes již tradiční malou pietní vzpomínku na náměstí Svobody u pomníku padlých. Po krátkém proslovu a položení karafiátů se účastníci vydali na místní hřbitov a tam u hrobů válečných veteránů z I. a II. světové války byli krátce vzpomenuty jejich životní osudy a položením květin uctěna jejich památka. Protože termín Den Válečných veteránů kolidoval s termínem Buchlovických hodů, přistoupili organizátoři tentokrát k posunutí termínu na pátek 9. 11. 2012. text Jan Štokman foto Bořek Žižlavský


Beseda se spisovatelem

Ve čtvrtek 15. listopadu 2012 v 16 hodin se uskutečnilo setkání se spisovatelem a písničkářem Michalem Čagánkem, rodákem z Nezdenic. Akce byla naplánována pro Buchlovický klub seniorů, ale zúčastnit se mohli i další zájemci. Konferenční sál Československého kulturního centra se před 16. hodinou zcela zaplnil a všichni přítomní si vychutnali příjemné setkání s mladým autorem. Michal Čagánek četl ukázky z knížek prózy i poezie, zahrál a zazpíval několik svých písniček. Odpovídal na otázky z publika a nakonec podepisoval knížky, které si účastníci besedy mohli zakoupit. Beseda s názvem „Hledači pokladů“ byla skutečným pohlazením po duši, setkala se s velmi příznivým ohlasem. S návštěvníky této milé akce jsme se shodli na tom, že se s Michalem Čagánkem určitě ještě v budoucnu setkáme. A už teď se těšíme… knihovnice


Z Buchlovického klubu seniorů Již od letošního června probíhají pravidelná setkání Buchlovického klubu seniorů. V průběhu téměř již uplynulého podzimu proběhlo opět několik zajímavých akcí.

Za zmínku stojí určitě beseda s Policií ČR 18. 10., kde paní policistka Milena Šabatová hovořila o bezpečnosti seniorů v různých nebezpečných situacích a také poučila naše seniory, jak se zachovat např. při nátlaku na předváděcích akcích.


Velmi zajímavou besedou bylo také Čtení poezie našich krajanů, které proběhlo již 6. září. Zazněly básně paní Květy Doležalové, Ludmily Dudeškové, pana Miloslava Tabarky, paní Olgy Kašpárkové a Heleny Staufčíkové.

Při dalším setkání přijela paní Marie Šaratová – vedoucí školní kuchyně – a přivezla na ochutnávku něco z jídelníčku ZŠ Buchlovice. Všichni zúčastnění jen pochvalovali um našich školních kuchařek a jistě se již zapsali k pravidelným odběratelům obědů ze školní kuchyně (je nabízen i rozvoz domů). Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když napíšu: Vřele doporučuji! (Cena za oběd + rozvoz činí 52 Kč + 5 Kč. Tel. 572 595 243.) Všechny, kdo již prožívají seniorský věk, zvu na naše další setkávání (informace na vývěsce u autobusové zastávky na náměstí), obzvláště na Předvánoční posezení s koledou, které se uskuteční 20. 12. 2012 od 16 hodin v konferenčním sále Československého kulturního centra. Foto BŽ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201225

Prohlídky kostela sv. Martina V neděli 18. listopadu směřovaly kroky mnohých Buchlovjanů na speciální prohlídky kostela sv. Martina. Zájem byl tak velký, že si průvodcové – jimiž se pro tento den stali Bořek Žižlavský a Ota Hepnárek – skoro ani nestihli vypít čaj pro zahřátí. Jedna komentovaná prohlídka stíhala druhou a posluchači se při nich dozvěděli spoustu informací souvisejících nejen s kostelem, ale i s minulostí celých Buchlovic. Všichni si taktéž se zájmem prohlédli výstavu k historii farnosti a další prostory běžně pro návštěvníky nepřístupné. Jedním z největších lákadel byla samozřejmě věž kostela, kde jste mohli nahlédnout do opravovaného krovu a vystoupat až ke zvonům. „Byla to sice pořádná fuška se tam dostat, ale stálo to za to!“ znělo z úst těch, kteří tento výstup na věž zvládli. A zvládli to nejen děti s rodiči, ale i mnozí senioři! Jsme rádi, že jsme těmito prohlídkami mohli svým spoluobčanům připomenout, že náš chrám není jen místem pro věřící, ale že je také důležitou součástí kulturně-společenského života celých Buchlovic a to nejen v průběhu historie, ale i dnes, a že je také výraznou architektonickou památkou a dominantou Buchlovic. Díky návštěvníkům přibude na konto na opravy střechy kostela 10365,-. Všem, kteří přišli, děkujeme a těšíme se při další podobné příležitosti nashledanou! Za buchlovické farníky Petra Kropáčová


V sobotu 17. listopadu proběhla před Hotelem Buchlovice burza nářadí, které farnosti věnoval pan Zdeněk Matějka. Pod heslem „NÁKUP U NÁS VÁS BUDE TĚŠIT DVOJNÁSOB!“ jste nejenom mohli získat kvalitní nářadí levně, ale zároveň svou koupí přispět na dobrou věc. Veškerý výtěžek z prodeje, tj. 8521 Kč, byl totiž poukázán na konto pro opravu střechy kostela sv. Martina v Buchlovicích. Nářadí ze sortimentu firmy Zbirovia se slevou 50% budeme prodávat ještě na jarmarku v Boršicích i v Buchlovicích. Prodávaný sortiment včetně cen najdete na www.strechakostela.wz.cz. Případné zájemce neodmítneme ani kdykoliv jindy. Stačí kontaktovat Petru Kropáčovou, tel. 737869827. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201227

Díky příznivému počasí bylo možné uskutečňovat působivé pozdně podzimní procházky ještě v druhé polovině měsíce listopadu. A kdo měl štěstí, našel mezi spadanými listy i několik druhů jedlých hub včetně suchohřibů, babek a bedel. Snímky jsou od Čertova sedla a z obnovené javorové aleje pod Barborkou, o které jsme psali již v minulém čísle zpravodaje. (foto -bž-)


Chřiby – Hledání hrobu sv. Metoděje Vychází 7. svazek edice Chřiby záhadné a mytické Autoři: Bořek Žižlavský, Vlastimil Kořínek V roce 1932 rozvířila poklidnou hladinu života v obcích pod Chřiby zvěst, že v trati Hroby nedaleko Stupavy byl objeven hrob sv. Metoděje. V místě, které označila vizionářka Klementina Maštalířová, sice nebyly nalezeny lidské ostatky, ale několik částí kamenné desky s nápisem, který sděloval, že jde o náhrobní desku věrozvěsta. Historii tohoto objevu mapují v nové knize autoři Bořek Žižlavský a Vlastimil Kořínek. Knížka Chřiby – Hledání hrobu sv. Metoděje je 7. svazkem edice Chřiby záhadné a mytické. Autoři v ní neopakují jen známá fakta, ale přinášejí nové, dosud nepublikované prameny, citují nálezové protokoly, názory odborníků i laických badatelů, stanoviska potomků Klementiny Maštalířové. Celou událost zasazují do širších souvislostí hledání věrozvěstova

hrobu, kupř. na Velehradě, na hoře sv. Klimenta, v Sadech u Uh. Hradiště, Kunovicích, Nákle, Znojmě apod. Čtenář tak vůbec poprvé dostává do rukou knížku, která jej provádí všemi epizodami a peripetiemi jednoho z nejzajímavějších otazníků naší historie. Knihu můžete zakoupit v knihkupectvích a informačních centrech v Uherském Hradišti, Kroměříži, Kyjově i v TIC Buchlovice. Bořek Žižlavský – Vlastimil Kořínek Chřiby – Hledání hrobu sv. Metoděje 160 stran, 200 barevných a archivních fotografií Nakladatelství Jilík Jiří – Veligrad Vydání 1. e-mail: [email protected] www.jirijilik.webnode.com


Potomek Zikmunda Berchtolda navštívil Buchlovice Asi před dvěma měsíci se na Úřadě městyse Buchlovice objevil pán, který se představil jako syn hraběte Zikmunda III. Berchtolda (1900–1979). Protože jsme dosud neznali žádného oficiálního potomka hraběte Zikmunda, mohlo by se říci, že se takto může představit každý, ale jeho podobnost s Berchtoldy a také detailní znalosti rodinné historie byly překvapující. Setkání s Ladislausem Sorgem, jak zní jeho jméno, bylo asi hodinové a šlo především o dohodnutí další návštěvy a možnost vidět hrob jeho předků na Barborce. V pátek 26. října pan Sorg přijel do Buchlovic znovu a jeho návštěva už byla delší, a tak jsme se mohli dovědět více z jeho zajímavého životního příběhu. Když jsem spěchal na dohodnuté setkání s ním a s Bořkem Žižlavským, přemýšlel jsem, jak bude asi potomek Berchtoldů vypadat. Musím přiznat, že jsem byl příjemně překvapený. Přede mnou stál starší, středně vysoký prošedivělý muž v podzimní bundě a v riflích, v němž by nikdo asi potomka hraběcího rodu nehledal, s jasnými Berchtoldovskými rysy. Byl velmi příjemný, uvolněný a přátelský a dalo se s ním dlouze v angličtině i němčině povídat. Jeho zastávka v Buchlovicích měla trvat jen hodinku či dvě, protože měl před sebou ještě dlouhou cestu autem do ciziny, ale návštěva kaple sv. Barbory, přijetí buchlovským kastelánem ing. Rostislavem Joškem a návštěva výstavy V hraběcích službách v Muzeu Podhradí jej natolik nadchly, že zapomněl na čas. Zajímal se nejen o své předky, ale i lidi, kteří pro rodinu pracovali, a sám vyprávěl mnoho zajímavých detailů ze života Berchtoldů. Nakonec se naše setkání protáhlo na čtyři hodiny a my sami, ač neradi, jsme museli schůzku ukonči kvůli dalšímu programu. Věříme, že to nebyla poslední návštěva v Buchlovicích, jak se pan Sorg vyjádřil. Příští rok by chtěl přijet znovu, aby se seznámil s dalšími místy spojenými s jeho předky.


A jak to tedy bylo s otcem pana Sorga, Zikmundem Berchtoldem? Proč Sorg a ne Berchtold? Tady je odpověď: Sorgovi rodiče se seznámili v Maďarsku v čase druhé světové války. Měli v plánu se vzít. Matka pocházela z maďarské šlechtické rodiny a a otec Zikmund Berchtold spravoval rodinný majetek v Maďarsku. Konec války však tento pár rozdělil poté, co Maďarsko obsadili Rusové a Zikmund nakonec zůstal v sousedním Rakousku. I když byla jeho přítelkyně již se Zikmundem těhotná a čekali spolu budoucího syna Ladislause, nemohli se dále přes hranici stýkat. Koncem 40. let se matce i s malým synem podařilo emigrovat do Argentiny a v roce 1958 odešel její syn Ladislaus Sorg do USA. Zikmund Berchtold začal časem usilovat o legalizaci otcovství, ale jeho matka se obávala, že dítě by takovou změnu neslo těžce, a tak se oba rodiče dohodli, že se jeho skutečný otec Zikmund stane pouze Ladislausovým „strýcem“. Často si pak psali a navštěvovali se a Zikmund byl natolik statečný, že toto tajemství do své smrti neprozradil. Pravdu mu nakonec těsně před smrtí řekla sama jeho matka, a on se teprve, téměř ve svých 60 letech, dověděl, kdo je jeho skutečný otec. Od té doby se pan Sorg intenzivně zajímá o své předky a kořeny. Studuje vše, co se týká rodu Berchtoldů a vzpomíná na mnohá vyprávění jeho „strýce“ Zikmunda, od něhož dostal na památku stříbrný rodinný stolní oltář. Pan Sorg měl i velmi pěkný vztah se Zikmundovou pozdější manželkou Evou, která žila ve Vídni, a která mu po Zikmundově smrti vyprávěla další zajímavé detaily z otcova života. Závěrem snad jedna drobnost, a to, že dědeček pana Sorga z matčiny strany pocházel z Moravy, jmenoval se Zlámal a v Budapešti získal titul doktora veteriny. Kamil Maděra, foto -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201231

Vlk Paní Ludmila Dudešková mi vyprávěla, jak jí kdysi vyprávěla její stařenka Hrušková, že její stařenku Ondrůškovou z Břestku honil po lese vlk. Byla to její praprastařenka. Přestože víc o události nevím, rozhodla jsem se o tom napsat povídku s vánoční tématikou. Spočítala jsem si, že se příběh mohl stát někdy koncem osmnáctého století. Posledního vlka zastřelili Napoleonovi vojáci roku 1805, což by odpovídalo. Děvčátku, hlavní postavě povídky, jsem dala jméno Anežka. Anežka Ondrůšková se na tyto Vánoce moc těšila. Stařeček loni začal vyřezávat betlém, ale nedokončil jej. Na betlém došlo až letos. A v Buchlovicích ve škole pan rechtor a velebný pán vybírali žáky s pěknými hlásky do vánočního sboru a Anežku vybrali také. Asi čtrnáct dní před Vánocemi šly děti z Břestku na mech do lesa pod Barborku. Lidé při draní peří říkali, že v lese pod Barborkou viděli vlka, ale že hned utekl. Děti se ale nebály, když by ho měly uvidět, prý taky uteče. Pod Buchlovem si naplnily košíky mechem a chtěli jít domů, když ve křoví se něco šustlo. Zasvítily tam žluté oči – vlk. Děti se rozutekly, ale vlk si vybral Anežku, vždyť byla nejmenší. Utíkala, co mohla. Vlk za ní. Najednou uviděla Zámečníkovu chalupu nad břesteckým pastviskem a ve dveřích strýce Zámečníka s obuškem. Nemohla popadnout dech ani nic vyslovit. Strýc ji nakonec zavedl s košíkem plným mechu domů. Druhý den ráno Anežka nevstala z postele. Kašlala a celá žhnula. Stařenka ji balila do plachetek máčených v kyšce a dávala jí pít lipový čaj s medem. Za několik dní jí už bylo lépe a za deset dní už se stařečkem stavěla nový betlém a šla do školy. Napadl sníh a vše bylo bílé jako v pohádce. Zamrzly potoky a děti se všude klouzaly. Byl advent a brzy ráno se chodilo na roráty do Buchlovic do kostela. Nadešel Štědrý den a od rána se snášely sněhové vločky. Byl půst, snídala a obědvala se jen hřibová polévka. Každý chtěl vidět zlaté prasátko. Vyšla první hvězda a chystala se večeře. Za dveřmi se ozvaly silné rány; chlapi slavili narození Ježí-

še Krista. Děvčata třepala bezem, z které strany se jim ozve pes. Anežčině starší sestře se ozval z Buchlovic. Děvčata chystala třešňové větévky na půlnoční. Jakmile zajiskřila první hvězdička na nebi, začalo se večeřet. První přišla na řadu hřibová polévka, pak krupice maštěná máslem, potom koláče. Za dveřmi se ozývaly hlasy koledníků: „Pásli ovce valaši…“ a byli obdarováváni koláči, jablky, ořechy a každý dostal krejcar. Po večeři maminka rozdávala u betlému koledu. Krajačky, jablka, do jednoho zatlačený krejcar a ořechy. Pak se zpívaly koledy, jedly vařené krajačky a panenská jablka. Čas rychle utíkal a tatínek zapřahal na půlnoční do kostela. Všichni, zabaleni do kožichů dubeňáků, nasedli do saní a vyjeli na Hraničky. Sníh přestal padat, celá krajina byla pokryta sněhovou nadílkou. Nebe zářilo hvězdami tak jako nikdy a srpek měsíce ozařoval krajinu modravým světlem. Kolem dokola bylo vidět osvětlené kostely a ozýval se zvuk zvonů, nejjasněji z Buchlovic. I hrad byl ozářen a zasněžené stromy kolem něj vypadaly jako krajka. Ozářené lucerny stříbrnických farníků tvořily na Povinné stříbrný řetěz. Pomalu přijeli v Buchlovicích ke kostelu, kde už stály selské i panské sáně. Kostel byl osvětlený a všude vonělo kadidlo. Ve dveřích stáli mladí chlapci a čekali na své vyvolené, aby jim uzmuli třešňové větévky z kordulek. Když se tak prý stane, do roka bude svatba. Na bočním oltáři stál velký betlém a každý příchozí se šel poklonit Jezulátku. Na oratoři už seděla hraběcí rodina. V předních lavicích pak zasedlo služebnictvo. Dámy s krinolínami, páni ve fracích, v botách s přezkami i v kožiších. Za nimi poddaní v ovčích kožiších, dubeňácích. Sedláci v rukou s beranicemi – persiánkami, na nohou s holínkami. Selky s kožichy zdobenými barevnou kůží, na hlavách s turáni. Pan rechtor si Anežku odvedl i s ostatními dětmi na chór a za chvíli se rozezvučel kostel koledami, v nichž se ozývaly stříbrné dětské hlásky. Nastala vánoční půlnoční mše. Když u oltáře zazpíval velebný pán Gloria in exelsis Deo, ozvaly se na věži všechny tři zvony –českobratrský, marián-


ský a Nejsvětější Trojice. Nahoře zazpívali zpěváčci „Narodil se Kristus Pán“. K nim se přidali farníci a písní oslavující narození Ježíše zněl celý kostel. Potom pokračovaly vánoční zpěvy a koledy jedna za druhou. U betléma hořely svíčky, které vrhaly světélka na figurky, na nichž ozařovaly zlaté a stříbrné součástky oděvů, a zvuky koled se vznášely pod

kostelní klenbou. Muzikanti na věži doprovázeli farníky z kostela až domů. Anežka doma zalezla na pec a spala jako dudek. Ráno seskočila jako rybička a už se těšila na tzv. hrubou mši svatou, že zažije ještě jednou to vánoční kouzlo při denním světle. Tatínek se stařečkem i s ostatními dětmi se také pomalu chystali na mši… Zdenka Maršálková

Žáci a žákyně páté třídy obecné školy v Buchlovicích (školní rok 1922–1924)

Učitelé: zleva správce školy Antonín Skála a Julius Jelínek Žáci: František Černík, Bohuslav Daňhel, Antonín Gerža, Bedřich Holáň, Hubert Hrabec, František Jošek, Bohumil Jurča, Josef Kučík, František Kunc, Miroslav Kuzník, Vilém Mitáš, František Ondrůšek, Karel Ondrůšek, Josef Opletal, Karel Petráň, Josef Ryška, František Silnůšek, Oldřich Struha, Jaroslav Šik, Jaroslav Šimon, Josef Šlosar, Alois Tománek, Inocenc Komárek, Karel Tomešek, František Vrtal, Josef Zámečník, Zdeněk Zerzáň, František Bečák. Žákyně: Anna Bílková, Školastika Daňhelová, Krescencia Dobiášová, Anna Gajdicová, Emila Gottfriedová, Anna Hájová, Marie Hrabcová, Jenovefa Hrušková, Anna Jošková, Antonie Jošková, Jurčová Marie, Marie Kadlečíková, Julie Kamrlová, Jarmila Kaňovská, Marie Knotová, Marie Konečná, Konečná Milada, Anděla Kozumplíková, Helena Kuncová, Hilda Langrová, Julie Náplavová, Kristína Nováková, Ludmila Nováková, Marie Ryšková, Růžena Straková, Marie Šiková, Anna Tomešková, Anežka Tomešková, Anna Vaculíková, Františka Vaculíková, Barbora Valouchová, Marie Wagnerová, Marie Zámečníková. Připravil Alois Michálek BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201233

V listopadu 2012 uplynulo sedmdesát let od úmrtí někdejšího majitele buchlovského velkostatku Leopolda II. Berchtolda (*18. 4. 1863, Vídeň; † 21. 11. 1942, Perezsnye) a kontroverzního politika poslední fáze existence rakousko-uherské monarchie. Za velké účasti lidu byl 30. listopadu 1942 pohřben v nové hrobce kaple sv. Barbory. Fotografie byly pořízeny na Berchtoldově pohřbu cestou ke kapli sv. Barbory.


Z pamětí Zuzany Mikulčákové Letecký den Dnes není snad člověka v naší republice, který by neuměl číst a psát. Dnes je mládeži umožněno i vyšší vzdělání, jen se chopit příležitosti! Nebývalo ale vždycky tak. Za starého prohnilého Rakouska bylo mnoho lidí, kteří číst a psát neznali. Já sama, co devíti či desetiletá školačka, jsem psávala dopisy sousedce Chytilové pro dceru do Vídně a panímámě Dobiášové dceři do Chropyně. Dopisy začínaly následovně: „Pochválen buď Ježíš Kristus! Draze milovaná dcero, já tě mnohokrát srdečně zdravím a líbám a sděluji ti, že su zdravá, což i tobě ze srdce přeju.“ Tak bývalo a ještě hůř, třeba lidem, kteří byli hluší a číst neuměli, že bys jim to napsal, co bys jim chtěl říci. Tak vám žila jedna podobná bytost u Jurčů na Lhotce v Buchlovicích. Říkali jí Francka a byla Divišova, byla svobodná – sestra jí umřela a dcera sestřina i vnučka odešly do Vídně. Chaloupku i s Franckou koupili Jurčovi, kteří bydleli ve vedlejším domě. Francka se starala

o drůbež a hlídala dům, když ostatní nebyli doma, a také děti opatřila. Zvykli si na ni a rozuměli jí, třebaže špatně mluvila. Kolem třicátých let, za I. republiky, byl v Buchlovicích letecký den. Kapitán Svoboda tu prováděl různé akrobatické kousky. Jurčová seděla doma na zápraží i s Franckou a užívaly si tak nedělního odpočinku. Letadla jim kroužila nad hlavami, ale Francka o tom nevěděla, neboť neslyšela hluk, který letadla působila. Marka Jurčová by ji ráda upozornila, ale než Francka vzhlédla, byl již letoun pryč. V jedné chvíli se jí Francku podařilo upozornit, když se letadlo blížilo. Francka se velice polekala, zalomila rukama a křičela: „Jezusmarjá, to só veliké ftáky, to só veliké ftáky, gde bévajó, co žeró, co žeró. Jezusmarjá, to só veliké ftáky, to só veliké ftáky…!“ Marně jí Marka vysvětlovala, že je to mašina podobná, jako jezdí okolo po silnici, a že jsou v tom lidi. Francka mlela pořád to svoje: „Jezusmarjá, to só veliké ftáky, to só veliké ftáky, gde bévajó, co žeró, co žeró …?“

Fotografie z leteckého dne v Buchlovicích ve 30. letech minulého století BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201235

Ranní prosincová nálada ve Chřibech

(foto Bořek Žižlavský)


Bohatá sněhová nadílka krásně proměnila pohled na hrad Buchlov

(foto -bž-)

Sněhuláka na buchlovickém náměstí v období loňské zimy vyfotografovala Františka Mičkalová. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201237

Proč pěstovat staré odrůdy Rád bych Vám, milí čtenáři, doporučil k přečtení následující článek, který velmi nenásilnou formou hovoří k tématu starých, krajových, místních a lokálních odrůd ovoce, z nichž část jsme před nějakým rokem užili při výsadbě Sadu klenotů Buchlovice a možná Vám i naznačí, jak dál? Miloslav Hrdý Pojmy stará či krajová odrůda ovoce jsou dnes dosti frekventované. Mnozí lidé je až nekriticky zbožňují. Jiní je považují za zcela překonané a řadí je do kategorie zvláštností a kuriozit, vhodné spíše pro sbírkové pěstování někde v genofondech, než pro reálné ovocnářství. Jaká je realita? Staré, krajové, místní a lokální Úvodem je důležité ujasnit pojmy. Za staré odrůdy jsou považovány ty, jejichž vznik a hlavně rozšiřování se datuje do období před Druhou světovou válkou, po které nastává velký rozmach cílevědomého šlechtění. Mezi krajové odrůdy počítáme ty, jejichž vznik a hlavně rozšíření je datováno a umístěno do jednoho konkrétního kraje. Tedy teoreticky krajové odrůdy nemusí být vůbec staré.

Dále existují odrůdy místní a lokální, které byly kdysi rozšířeny v každé oblasti, často v rámci jedné vesnice. Většinou nejsou ani nikde popsány, ale svého času měly značný lokální význam. Nástup novějších, dnes bychom řekli starých klasických odrůd tyto starší typy postupně vytlačil. Ovšem v zapadlejších oblastech, třeba v bývalých Sudetech, se při průzkumech stále nachází hodně starých stromů, které i při dobrých pomologických znalostech nedokážeme odrůdově zařadit. Další oblastí, kde lze i dnes nalézt poměrně dost lokálních typů ovoce jsou Bílé Karpaty. Zde, díky podrobnému pomologickému průzkumu a znalosti obyvatel, mají své názvy a jsou dobře popsané. Místní a lokální typy většinou nedosahují kvality klasických odrůd, což je jeden z důvodů, proč nezískaly popularitu starých, klasických

Ochutnávka starých odrůd ze sbírky Stanislava Bočka BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201238

Tato prastará jabloň možná pamatuje 2. světovou válku odrůd a proč jimi byly vytlačeny. V dalším se proto zaměříme pouze na staré a krajové odrůdy. Každá doba má svůj ideál ovoce Důležité je pochopit ovocnářský vývoj, neboť kritéria na současné odrůdy a technologie pěstování jsou odlišná od kritérií, která platila v období řekněme klasického ovocnářství, zhruba do poloviny 20. století. Mnohé vlastnosti, které byly kdysi brané jako pozitivní, jsou dnes vnímány negativně, nebo jsou úplně nepodstatné. Jako zářný příklad můžeme uvést dobu, po kterou je schopna konkrétní odrůda plnohodnotně plodit. Dnes je to vlastnost spíše nepodstatná. (V intenzivních sadech na štíhlých vřetenech je doba obmýtí maximálně 20 let). Bujný růst a velký vzrůst, faktor kdysi vnímán spíše pozitivně, je dnes brán vyloženě negativně. Jsou úplně jiné požadavky na vzhled, velikost i chuť ovoce. Tyto požadavky na ideální ovoce současnosti se samozřejmě projevily a projevují při výběru vhodných odrůd do dalšího šlechtění. Většina moderních odrůd jabloní je tažena z pěti nejčastěji používaných odrůd. Jsou to „Jonathan“, „Coxova reneta“, „Golden Delicious“, „James Grie-

ve“, „Mc intosh“. Tedy z odrůd, jež jsou chuťově vynikající, jež tvořily kdysi hlavní část sortimentu v intenzivních sadech, ale jež nejsou příliš vhodně do horších, extensivních podmínek. Vývoj ve šlechtění jde směrem k odrůdám vhodným do podmínek intenzivních sadů popř. udržovaných zahrádek, ale nikoliv do extensivních vysokokmenných sadů. (To že máme odrůdy, jež jsou rezistentní vůči strupovitosti a tedy je možno je úspěšně pěstovat bez chemie, neznamená ještě, že jsou vhodné do extensivních poměrů a horších klimaticko-půdních podmínek). Mnohé kdysi velmi populární a chutné odrůdy se přestaly pěstovat, nebo nebyly zařazeny do dalšího šlechtitelského programu třeba z důvodu příliš bujného růstu, což je případ kdysi vývozní české odrůdy hrušně „Solanka“. Jindy to bylo kvůli pozdnímu vstupu do plodnosti. To se týká např. nejlepší podzimní odrůdy jabloně „Grávštýnské“, která navíc rovněž velice bujně roste. Obecně doplatily na vývoj ve šlechtění renety, což je typ jablek vyznačující se hutnou, kořenitou dužninou, tedy vlastností u moderních jablek nežádoucí. Kdysi byly oblíbené i proto, že lépe zaháněly hlad než jemná moderní jablka. Typ kožených jablek, z nichž nejčastější je odrůda „Boskoopské“, přestal být pěstovaný pro své, řekněme estetické, nedostatky. To ovšem platí pro Českou republiku, ale nikoli vždy i pro jiné státy. Jak „Boskoopské“, tak „Grávštýnské“ stále tvoří významnou část tržního ovoce v německy mluvících zemích.

Extenzivní vysokokmenný sad je vhodný pro chov ovcí či vietnamských prasat, které se postarají nejen o regulaci travního podrostu, ale zužitkují i padané ovoce


U hrušní byly ze sortimentu a z dalšího šlechtění vyřazeny drobnoplodé a příliš bujně rostoucí odrůdy. Musíme si opět uvědomit, že požadavky trhu a venkova, tedy lidí, jež pěstují ovoce pro vlastní potřebu, což jsou hlavní faktory, jimž se šlechtění podřizuje, jsou úplně jiné než kdysi. Nejen trh, ale i venkov funguje jinak než v minulosti. To co bylo kdysi bráno jako výhoda, tedy velké stromy, jež nám přinesou třeba tunu ovoce, je na dnešním venkově bráno spíše jako přítěž. Logicky, když nepočítáme možnost vypálit z ovoce kvalitní pálenku, není pro takové množství ovoce alternativa zpracování. Tady chybí to obrovské množství malých sušáren ovoce, jež byly po našem venkově hojně rozsety. Na to doplatily nejvíc právě hrušně, jejichž ovoce nevydrží dlouho. Zejména drobnoplodé, bujně rostoucí odrůdy, jejichž ovoce je ale často na sušení velice vhodné, protože obvykle mívají vyšší cukernatost než velkoplodé stolní odrůdy. Velmi oblíbené byly v našich podmínkách např. „Špinka“, „Solnohradka“, či „Šídlenka“. Ovšem všechny tyhle odrůdy měly i stolní použití, na přímý konzum. Existuje celá škála dalších typů hrušek s výhradně hospodářským využitím. Bývají to často hniličící typy, jež před zpracováním obsahují hodně pektinů a jsou tedy nepoživatelné. Ovšem na sušení, či na mošty, nebo víno, jež se z nich dělá v německy mluvících zemích, jsou perfektní. (Hniličení je vlastně zralostní stadium, dužnina poté co začne měknout, hnědne, získává často až agarovou konzistenci a velice sladkou, zcela specifickou chuť. Obecně všechny hrušky mají větší či menší sklon ke hniličení, ale pouze u pravých hniliček je tento proces velice výrazný a poměrně stabilní, plody mohou v tomto stadiu vydržet až několik týdnů. U většiny stolních odrůd se tento proces projevuje vnitřní hnilobou, ovšem k pravému hniličícímu stadiu u nich nedochází.) Staré či nové odrůdy? Snad je tedy zřejmé, že objektivní srovnání, jestli je lepší pěstovat staré či nové odrůdy není snadné, ba zřejmě ani možné. Nesrovnáváme, pravda, hrušky s jablky, ale… Pro současné

intenzivní sady a zahrádky se zákrsky a štíhlými vřeteny je samozřejmě nesmysl zařadit do sortimentu staré odrůdy. Ty jsou z tohohle pohledu opravdu překonané. Pro náš venkov, kdyby fungoval tak jako kdysi, by zas byl nesmysl pěstovat pouze odrůdy novodobé. Staré odrůdy se hodí více na kmenné tvary, odrůdy nové nacházejí nejlepší využití v tvaru zákrskovém, či štíhlém vřetenu. Co z toho vyplývá? Asi tolik, že pokavad se chceme věnovat extensivnímu pěstování ovoce ve tvaru polo nebo vysokokmenů, bude stará osvědčená odrůda spíše výhodou, než přítěží. Časová prověřenost, je jedna z největších předností odrůd starých před moderními.

Na rozdíl od koz či ovcí lze vietnamská prasata chovat i v intenzivních řezaných sadech pod ovocnými stromy nižších tvarů. Tahle sviňka byla krmena jen trávou, senem a jablky Víme přesně, jaké podmínky jim vyhovují, jak jsou odolné k chorobám, mrazu… A nejen to. Mnohé staré odrůdy hrušní jsou perfektní na další zpracování, hlavně na sušení. U jablek můžeme říci to samé o zpracování na mošty. Staré odrůdy mají většinou větší zastoupení kyselin a mošty z nich jsou lepší, jiskřivější chuti. Těžko překonatelné jsou v tomto směru odrůdy „Strýmka“, či „Lebelovo“. Rovněž na sušení jsou hlavně renety lepší, než ty ze současného sortimentu. Hutná dužnina a jakoby složitější chuť je při tomhle zpracování výhodou. Vynikající jsou například odrůdy „Boskoopské“, „Kožená reneta zimní“, nebo „Boikovo“.


Co se týče odolnosti k chorobám nelze jednoznačně obecně říci, že staré odrůdy jsou odolnější než ty nové. Některé jsou odolné jiné ne. Musíme si uvědomit, že se bavíme o stovkách odrůd. Snad jen tolik, že drtivá část ze starých odrůd je výrazně méně citlivá na strupovitost než nejčastěji pěstované odrůdy „Idared“ a „Golden Delicious“, což jsou ale odrůdy velmi citlivé i v rámci novějších odrůd.. Samozřejmě, pokavad srovnáme nové rezistenty se starými odrůdami, vyjdou z tohohle pohledu rezistenty lépe. (Problematika již překonané kvalitativně založené rezistence je téma na samostatný článek). Nicméně není-li naším cílem mít dokonalé ovoce bez strupů, projde kritériem odolnosti většina starých odrůd. Je to jen o tom zvolit vhodné odrůdy do různých klimatických poloh. Tady jsou důležité naše krajové odrůdy jabloní. Je jich kolem třiceti a často pocházejí z oblastí horších klimaticko-půdních podmínek. Jsou dokonale adaptované na tyto podmínky a rozhodně by neměly upadnout v zapomnění. Jejich značná dřívější popularita musela být něčím podložena. Chutí, vzhledem, úrodností… Většinou všemi těmito faktory. To, že v současné době upadly v zapomnění, rozhodně není důkazem, že jsou špatné, spíš je to tím, že je něco špatného v nás samotných. Pouze jediná naše krajová odrůda si udržela vysokou

popularitu i v dnešní době a to Jadernička moravská. Na Valašsku stále tvoří minimálně polovinu z existujících jabloní. Zapomenuté chutě starých odrůd Chuťové srovnání už bylo částečně učiněno, jakkoliv toto srovnáni nikdy nemůže být zcela objektivní. Hodnotíme totiž kvalitu a to na obou stranách. I odrůdy, jež nazýváme staré, prošly dlouhým sítem výběru a najdeme v nich opravdové chuťové špičky. Spíše záleží na chuti a preferencích jednotlivého člověka, ale dá se říci, že staré odrůdy nabízejí větší škálu chutí než ty moderní. Je to logické, neboť do moderního šlechtitelského procesu promluvilo jen několik málo odrůd. Některé typy chutí, jež jsou typické pro mnohé tradiční odrůdy, proto nové odrůdy nemohou nabídnout, a to je důvod, proč je vzájemné srovnání leckdy docela zavádějící. Pokud bychom se o ně přesto pokusili, je možné, že u jabloní by většina lidí stavěla výše sladší a chuťově leckdy výraznější moderní odrůdy. Ovšem u hrušní nebyly, co se chuti týče, staré klasické odrůdy doposud překonány. Závěr Co dodat závěrem? Snad tolik že není třeba zastávat nějaké vyhraněné stanovisko, tedy říkat radikální ne, ať starým odrůdám, či těm moder-

Staré odrůdy jabloní vytvářejí v krajině nezaměnitelný ráz. V jejich stínu lze spočinout v horkém dni třeba při sušení sena BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201241

ním. Vždy záleží na tom, co od nich očekáváme. Chceme-li mít ekologický sad jabloní a produkovat stolní ovoce nejvyšší kvality, požadavky současného trhu nás přinutí založit sad zákrsků či štíhlých vřeten a samozřejmě rezistentních odrůd. (Současný český sortiment jich nabízí celou řadu a jsou opravdu kvalitní). Pro výsadbu extensivního polního sadu, jehož ovoce by sloužilo primárně na zpracování, či na prodej takříkajíc ze zahrady, nenajdeme jediný důvod proti starým osvědčeným odrůdám. Pro extensivní způsob pěstování a pro následné zpracování mohou být vhodnější než ty nové. Pro hospodářské využití ovoce jsou stromy, které vyžadují minimální péči jednoznačným kladem. Pokud plánujeme osadit zahradu, lze asi doporučit smíšenou výsadbu, starých osvědčených odrůd v tvaru vysokokmenu a modernějších odrůd v nižších tvarech.

Nutno ještě upozornit, že do horších klimaticko-půdních podmínek je lepší preferovat kmenné tvary stromků, štěpované na semenáči či na jiné bujně rostoucí podnoži. Výrazně tím snížíme možnost vzniku netriové rakoviny, kořeny jsou méně atraktivní pro hryzce a v neposlední řadě, ovoce ve vyšších výškách je méně napadáno – z důvodu většího proudění vzduchu – houbovými chorobami. Úplným závěrem snad stále platné rčení. „Nezasadíš, nesklidíš.“ Samozřejmě nejen výsadba, ale i údržba dle ovocnářských zásad a následná sklizeň a zpracování. A je to právě poslední faktor, tedy možnost zpracování, který je důležitou podmínkou pro návrat vysokokmenů a starých odrůd do zahrad a do krajiny. Text Ondřej Dovala Foto Marek Kvapil

Ročník 1950 – odvod 1968 Zleva – vrchní řada: Aleš Haldina, Jiří Sysel, Jiří Tomešek, Jaroslav Jošek, Vladimír Štolfa, Jiří Novák, Miloš Marek, Jiří Hellinger, Josef Hrdina Zleva – prostřední řada: Pavel Ondrůšek, Jiří Bartošek, Jindřich Dvořák, (Antonín Mitáš, Ladisla Mitáš za MNV Buchlovice), Milan Vlček, Václav Vaculík, Zdeněk Úředníček Sedící zleva: Jiří Trávníček, Miroslav Štěpánek, Jaromír Krystýnek, Josef Hančík BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201242

Dobroty na pokračování II Utopence podle Fany Kadlecové Špekáčky, cibule, voda, ocet, kuličky pepře, mletý pepř, feferonka, bobkový list, plnotučná hořčice. Nálev: voda, ocet (asi 1/3 vody), kuličky pepře, feferonku, bobkový list. Necháme dojít k varu, odstavíme a necháme ochladit. Plnotučnou hořčici smícháme s mletým pepřem. Špekáčky oloupeme, nakrojíme do půlky, vevnitř potřeme opepřenou hořčicí, vložíme na kolečka nakrájenou cibuli (co nejvíc se vejde) a dáme do sklenice. Vrstvu prosypeme cibulí a klademe další vrstvu špekáčků. Tak pokračujeme do naplnění sklenice. Pak přelijeme vychladlým nálevem, zakryjeme a necháme uležet min. 5 dnů. Doporučená příloha: chléb, pivo. Utopence podle Ivany Císařovské Špekáčky, cibule, plnotučná hořčice, zelená paprika, bobkový list, pepř, sůl, ocet, 3 bobkové listy, voda. Oloupané špekáčky nakrojíme na polovinu (nedokrojíme), vzniklou spáru namažeme hořčicí a proložíme proužky cibule, zelené papriky a bobkovým listem (vše podle vlastní chuti). Nálev: jeden díl octa, dva díly vody, lžička soli, několik zrnek celého pepře, trochu olivového oleje svaříme, necháme mírně prochladnout a ještě vlažným zaléváme utopence. Vložíme do sklenice, zalijeme nálevem a 30 minut sterilujeme při 100°C. Po vychladnutí můžeme konzumovat (nejlepší jsou asi po 3 dnech). Utopenci neboli špekáčky v octu nejsou žádná minutka - potřebují pět až sedm dnů na to, aby se správně rozležely. Je to ideální pochoutka na chatu, čekáte-li hosty. Lze ji totiž připravit předem, navíc nepotřebujete ledničku, během deseti minut utopenec na stole nevychladne a příjemně se zalévá pivem. Utopence podle Martina Kohouta Do pětilitrové láhve od okurků: 2 kg méně tučných špekáčků, 1,75 kg cibule, 600 ml octa,

1250 ml vody, 5 polévkových lžic soli – 120g, 1/2 polévkové lžíce mletého černého pepře – 5g, 3/4 polévkové lžíce cukru – 10g, 1 polévková lžíce oleje, 3 bobkové listy, na špičku nože chilli. Nejprve si připravíme nálev. Dáme vařit vodu s octem. Ve varu přidáme sůl, cukr, olej, bobkový list a chilli a necháme 2 minuty povařit. Nálev pak necháme vychladnout. Špekáčky oloupeme a nakrájíme na čtvrtky. Oloupanou cibuli nakrájíme na rovnoměrná kolečka. Do vymyté pětilitrové sklenice od okurek dáme cca 1 cm vysokou vrstvu cibule. Potom tuto cibuli poklademe vrstvou špekáčků. Vrstvy opakujeme až do naplnění sklenice. Vychladlý nálev nalijeme do připravené sklenice. Sklenici je na závěr nutné dobře uzavřít – stačí celofán a gumička. Doporučená příloha: chléb, pivo. Utopenci ala Jamajka 1,5 kg buřtů, hodně cibule, 1,5 litru octa, 1 lžíce Deka (přípravek na zavařování kyselých okurek), pepř, červená paprika sladká (i pálivá), feferonky (nepovinně). Dáme svařit 0,5–1 litr vody s Dekem. Ve chvíli, kdy se voda vaří, přilijeme ocet, vypneme a necháme vychladnout. Pozor, když budete vařit vodu dohromady i s octem, tak to hrozně smrdí :-)) Buřty podélně nařízneme, vložíme do nich kolečko cibule, případně feferonku a postupně pěchujeme do láhve od okurek. Prosypáváme další cibulí, pepřem a paprikou. Utopence zalijeme vychladlým nálevem a necháme uležet podle chuti. Doporučená příloha: Přece pivíčko. Utopenci v ohavném nálevu Buřty, cibule, pepř, 4 polévkové lžíce kečupu, octa, oleje, hořčice a worchesterové omáčky a dvojnásobek vody, kávová lžička soli, pepře, chilli. Buřty oloupeme, překrojíme napůl, vložíme do lahve. Pak opepřit, dat vrstvu cibule a opakovat do požadovaného množství. Nálev necháme přijít do varu, odstavíme a ještě horký naléváme k buřtům.


Utopenci narychlo 50 dkg kabanosu, buřtů nebo špekáčků, 4 větší cibule. Nálev: 4 lžíce octa, 4 lžíce oleje, 4 lžíce plnotučné hořčice, 4 lžíce worcesteru, 4 lžíce kečupu, 8 lžic vody, 1/2 lžičky chilli, sůl a pepř, papriku. Uzeninu a cibuli nakrájíme na kolečka. Narovnáme do sklenice (asi do poloviny), zalijeme nálevem, zbylou uzeninu s cibulí lžící utlačíme, dolijeme nálevem a sklenici uzavřeme.

Nálev: Ocet, olej, hořčici, worcester, kečup a vodu povaříme za stálého míchání na mírném ohni, přidáme půl lžičky chilli, sůl, pepř, papriku (podle chuti). Když vznikne hladká hmota, teplá se nalije na uzeninu. Po vychladnutí můžeme konzumovat, ale chutnější je až za několik dnů (2-4 dny), kdy se v chladu uleží, když ji ale nesníte. Dobrou chuť přeje Miloslav Hrdý

Tip na výlet do Štramberka a Kopřivnice Při našich prázdninových toulkách po Čechách jsme se vydali vlakem i do Štramberka na známou strážní věž Trúbu a do muzea Tatry v Kopřivnici. Ve Starém Městě ráno nasedáme

do expresu, za půl hodiny jsme v Přerově a další přestup je ve Studénce. Do Buchlovic vlaky nejezdí, a proto si na nádražích dáváme pozor, abychom správným podchodem vyšli na správné nástupiště. To se někdy napoprvé nepovede, ale napodruhé už ano. Někdy také omylem nasedneme do vagónu I. třídy, na kterou nemáme příplatek (a divíme se, že je ve vagónu tak málo lidí), ale průvodčí nás během jízdy pošle zpět do „dvojky“. Horší je, když na přesednutí do následného vlaku máme 3 minuty. To pak následuje blesková orientace a buď to vyjde, nebo ne, naštěstí vlaky jezdí pořád. Akorát seznam pečlivě opsaný z internetu je nám pak na nic, ale paní u okýnek jsou už dnes ochotné vyhledat navazující vlaky i v dalších stanicích a s přesným nástupištěm. Ve Studénce jsme trochu zmateni, když hlásí, že vlak do Štramberka stojí na čtvrtém nástupišti a patnácté koleji. Ať počítáme, jak chceme, patnáct kolejí tam zdaleka není. Naštěstí nás průvodčí nasměruje, ať vyběhnem ven z nádraží a tam už čeká malý motoráček, co nás doveze až do Štramberka. Tam jdeme asi kilometrovou cestou horským městečkem kolem dřevěných valašských chalup a už jsme na šikmém náměstí s opravujícím se kostelíkem. Na Trúbu se dá dojít ze dvou stran náměstí, my volíme tu méně pohodlnou, a tak se štracháme cestou neces-


tou a chvílemi i po skále. Ale už jsme u gotické věže a po zdolání 159 schodů je nám odměnou krásný výhled shora na městečko s Beskydy a Jeseníky kolem. Tady si uvědomujeme, že Štramberku se také říká Moravský betlém. Cesta dolů už je veselejší, tentokrát scházíme po kamenných schodech až dolů na náměstí. Jdeme se podívat do Aquaterária, kde je spousta ještěrek, hadů, pavouků, mořských želv a jiných živočichů. Na náměstí je též Muzeum Zdeňka Buriana se spoustou jeho známých i neznámých obrazů, které známe z knížek hlavně Eduarda Štorcha nebo Karla Maye. Najíst se jdeme do útulné restaurace Šipka, což je i název místní jeskyně, kterou jsme nestihli, a kupujeme několik druhů místní pochoutky „štramberských uší“. Rychle zpátky na nádraží přejet o jednu zastávku zpět a už jsme v Kopřivnici. Známé Tech-

nické muzeum Tatra Kopřivnice je nedaleko, a tak už za chvíli můžeme obdivovat krásná stará auta, kočáry, hasičské stříkačky, sanitky, vojenská a závodní auta, motocykly a dokonce i letadla. Nejvíc nás zaujme Tatra, s níž vyhrál Karel Loprais v roce 1988 rallye Paříž - Dakar. V muzeu je i výstava věnovaná manželům Zátopkovým, kde si prohlížíme všechny jejich medaile, vyznamenání, články a výstřižky z tehdejších novin, kdy slavní sportovci reprezentovali naši republiku. Zvlášť působivé jsou záběry v televizi, kdy Emil Zátopek zvítězil na olympiádě v Londýně v roce 1948 a v roce 1952 v Helsinkách. Při cestě zpátky vlakem nám trochu prší, ale za dvě hodiny jsme díky rychlíkům zpět ve Starém Městě. Text a foto: Jarmila Vráblová


Lázeňskou krajinou IV Hrad a zámek v Bečově nad Teplou V malebném údolí říčky Teplé, několik kilometrů pod jejím soutokem s Otročínským potokem, leží město Bečov nad Teplou a nad ním na malém vršku stejnojmenný hrad a zámek. Na místě dnešního nevelkého města se nacházela již ve slovanské době osada, jejíž osídlení přetrvalo až do dob vrcholného středověku. V roce 1399 je Bečov jmenován jako městečko se svým právy, počátkem osmdesátých let 15. století byl povýšen na město. Od devadesátých let téhož století patřilo zdejší panství Pluhům z Rabštejna. Počátkem století šestnáctého, s nástupem podnikatelských aktivit šlechty, ve městě kvetlo cínařství. V rámci konfiskací po bitvě na Bílé hoře získali město Questenberkové a v 18. století Kounicové. V šedesátých letech téhož století byl v Bečově vystavěn nový kostel svatého Jiří, který je dílem architekta Pöperrla. Z téže doby pochází taktéž radnice. Dnes můžeme na prostranství v centru města obdivovat barokní morový sloup a kašnu a také řadu klasicistních a empírových domů. Milovnící motorismu a nejen oni jistě rádi navštíví zdejší muzeum motocyklů s poutavou expozicí. Pro děti i dospělé je určeno zase muzeum hraček. Počátky hradu Bečova se datují do samotného začátku 14. století. První známí majitelé hradu byli pánové z Rýzenburka, kteří jej drželi na konci téhož století. Dále se zde majitelé střídali poměrně často, mezi ně patřili například pánové z Plavna, Pluhové z Rabštejna nebo Šlikové. Z první fáze výstavby hradu se zachovalo několik metrů vysoké torzo válcového bergfritu v čele hradu a za ním, na okraji vysokého skaliska, obdélná nepravidelná věž, v jejímž patře se nachází gotická kaple, zaklenutá křížovou žebrovou klenbou a vyzdobená freskami z konce 14. století. Z téhož období jako fresky pochází s kaplí sousedící spojovací palácové křídlo a mohutná hrano-


lová obytná věž. Hrad byl dále upravován pozdně goticky a renesančně. Tyto úpravy se promítly v interiéru obytné věže a tehdy vznikl také další palác, připojený k obvodové hradbě mezi věží a bergfritem. Bečov byl poškozen během třicetileté války a po jejím skončení doplňován dalšími obrannými prvky. Z projektu se však podařilo realizovat pouze mohutnou válcovou baštu, střežící první bránu. Na počátku 18. století byl hrad pustý a neobydlený. V polovině 18. století byl na místě první hradní brány vystavěn menší zámeček, do jehož tělesa byla zapojena i starší bašta. Stavitelem byl Dominik Ondřej Kounic. Dnešní interiéry budovy pocházejí až z druhé poloviny 19. století. Tehdy zámek vlastnili páni de Beauford-Spontini. Pro vévodu Alfréda vypracoval architekt Josef Zítek několik projektů na přestavbu celého objektu. Ani jeho sólové návrhy, ani další ve spolupráci s architektem Gnauthem nebyly realizovány. Po druhé světové válce hrad a zámek sloužil jako škola a také jako ubytovna. Roku 1969 objekt získal památkový ústav. Bečov nad Teplou je však znám i jinak než jen hradem a zámkem. V roce 1985 byl pod podlahou hradní kaple nalezen československou kriminálkou relikviář svatého Maura. Tumbová schránka, určená k uchovávání ostatků svatých, vznikla v benediktinském kláštěře ve Florenns v dnešní Belgii mezi lety 1225–1230 pro uložení ostatků svatého Maura, svatého Apolináře, svatého Timoteje a svatého Jana Křtitele. V roce 1836 jej odkoupil vévoda Alfréd Beauford-Spontin a po roce 1888 byl relikviář převezen na Bečov. Před koncem druhé světové války zakopali Beaufordové relikviář pod podlahu kaple. Jeho nalezení předcházela detektivní zápletka a samotná rekonstrukce relikviáře zabrala 12 let. Dnes je relikviář uložen v trezorovém sále v dolním zámku. Zajímavostí jistě také je, že relikviář má větší uměleckou, historickou i finanční hodnotu než svatováclavská koruna, díky tomu, že však není původem z území českého státu, dostal se až na druhé místo v pomyslném žebříčku našich národních památek. Text a foto Martin Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201247

V měsíci listopadu 2012 oslavila své 85. narozeniny paní Ludmila Dudešková. K jejímu krásnému jubileu jí přišli popřát hodně zdraví a vše nejlepší do dalších let života zástupci městyse, místostarosta Bořek Žižlavský a matrikářka Anna Lukeštíková. I přes svůj věk paní Dudešková nadále spolupracuje s obcí, pravidelně přispívá svými články a básněmi do Buchlovského zpravodaje a již několikrát věnovala do buchlovického Muzea Podhradí vícero zajímavých exponátů, kterými se mohou těšit všichni tamní návštěvníci. K srdečnému přání paní Dudeškové se připojují i členové redakce zpravodaje. (-bž-)

Skleničky vína Když skleničku vína na stole vidím, blaho v duši sklidím. Když se ze skleničky vína upije, lehkost tělem se ti rozlije. Když si dáš skleničky vína dvě, radost v duši ožije, zapomeneš na střihání, na vázání i na těžké motykou kopání. Zapomeneš na tíhu konve s postřikem na zádech a chytneš na třetí vína skleničku nádech. Při čtvrté, páté skleničce zapomeneš na námahu práce

a po dalších skleničkách je ti na těle i duši sladce. Děkujeme ti, sluníčko, že tvé paprsky hrozny vína v zlatý nebo rubínový mok proměňuješ a nám vzácný vína dar daruješ. S láskou se o vinohrad staráme, protože jeho dar všichni rádi máme a na jeho oslavu košt vína a výstavy pořádáme. Ludmila Dudešková


Jubilanti v prosinci 2012 75 let

Marie Škrabalová

85 let

Marie Vlčková Marie Skopalová

90 let

Stanislav Mikuláštík (Domov pro seniory Buchlovice)

První letošní zimní nadílka dorazila do Buchlovic už 28. října.

(foto -bž-)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 19,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 12 ROČNÍK XVIII. prosinec 2012

Recommend Documents