Brouci (Coleoptera) Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko diversita a ochrana

Bohemia centralis, Praha, 31: 321–347, 2011

Brouci (Coleoptera) Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko – diversita a ochrana Beetles (Coleoptera) of Křivoklátsko Protected Landscape Area and Biosphere reserve of UNESCO – Diversity and Protection Anna Hoffmannová Správa CHKO Křivoklátsko, Zbečno č.p. 5, 270 24 Zbečno; e-mail: [email protected]

▒ Abstract. During more than 40 years lasting efforts from many amateur and professional entomologists, in total 2,944 species of Coleoptera have been found in the Křivoklátsko Protected Landscape Area, which represents 44 % of the whole Czech Republic´s coleopterofauna. From the PLA´s central part, included in the proposed new National Park, 1,540 beetle species, i.e. 52 % of those found in the Křivoklátsko PLA and 23 % of all species found in the Czech Republic, were reported The most numerous families were Staphylinidae (577 species), Curculionidae (425 species), Chrysomelidae (289 species), Carabidae (243 species) and Cerambycidae (137 species) there. The total species diversity indicates high landscape heterogeneity and habitat diversity as well as high natural value of the area. Assessing the Křivoklátsko PLA by bioindication characteristics of the model families Carabidae, Staphylinidae, Chrysomelidae and Curculionidae a high naturalness and intactness of the area as well as its relatively little disturbation by humans was confirmed, even in comparison with other areas in the Czech Republic from which suitable data are available. Although the individual compared areas show different level in which their beetle fauna has been known, for most of them it was possible to compare basic diversity and at least some families. Particularly the comparison of the families Carabidae and Staphylinidae based on their bioindication characteristics displays interesting picture of naturalness and intactness of the individual areas and show how the Křivoklátsko PLA 321

BOHEMIA CENTRALIS 31

goes along in this measuring. Generally, the bioindication characteristics of the Křivoklátsko PLA resemble the most those of the Broumovsko PLA, while mountainous areas and the Pálava/Pavlov Hills PLA and Biosphere Reserve show in general better results regarding their naturalness and intactness. When comparing the Křivoklátsko PLA with the very similar Podyjí/Thaya River Basin National Park and its surroundings many previous assumptions were confirmed which may support the idea of establishing the Křivoklátsko National Park in the current PLA´s central part. All area´s ecological quality indications in the above PLA´s central part appear to have less positive significance than the values in Křivoklátsko PLA as a whole. Therefore, the area should be more effectively protected to avoid future posssible declining in the up to now well-preserved most valuable habitats by inappropriate interventions in immediate proximity to them. ▒ Key words: Křivoklátsko Protected Landscape Area, Coleoptera, beetles, bioindication characteristics

Úvod a stručná charakteristika CHKO Křivoklátsko a srovnávaných zvláště chráněných území Území CHKO Křivoklátsko se oproti celostátnímu průměru pahorkatin vyznačuje vysokou lesnatostí přibližně 62 % se značným podílem přírodních a přírodě blízkých lesů, který rámci středních Čech i celé České republiky nemá obdobu. Celistvost zdejšího lesního komplexu je dána historickým využíváním oblasti coby loveckých hvozdů českých knížat a králů a s tím souvisejícím poměrně řídkým osídlením. Druhová a stanovištní pestrost Křivoklátska má i řadu přírodních souvislostí, k nimž patří zejména velká geomorfologická členitost v kombinaci s působením říčního, vrcholového a údolního fenoménu a okrajově také fenoménu sutí a poměrně malé antropogenní narušení krajiny. Doposud se zde uplatňují četné enklávy přirozených a polopřirozených biotopů, pro zdejší faunu jsou velmi zásadní lokality souvislých lesních celků s různorodou věkovou strukturou, které se blíží klimaxovému stavu (Januš 1997, kol. autorů 2005a). Křivoklátsko bylo z entomologického pohledu považováno za jedno z nejcennějších území ještě v bývalém Československu (Morozinski 1983) a díky výskytu vzácných druhů je bezpochyby unikátní oblastí dodnes. Ačkoliv se tento přírodní skvost nachází poměrně nedaleko od Prahy, kde se již dlouhou dobu soustřeďují zoologové nejrůznějších specializací, není přes tento fakt a dlouholeté působení řady amatérských i profesionálních entomologů doposud zdejší fauna brouků systematicky prozkoumána jako celek a bohužel ani zhodnocena širším vědeckým pojednáním. Za dobu existence CHKO Křivoklátsko (od roku 1978) do roku 2010 (Rébl 2010) komplexně byly pro celé území zpracovány pouze čtyři skupiny brouků a to Carabidae (Morozinski 322

Anna Hoffmannová: Brouci (Coleoptera) CHKO a BR Křivoklátsko – diversita a ochrana

1983), Cerambycidae (Rejzek et Rébl 1999), Cucujoidea (Jelínek 1990) a Chrysomelidae (Januš 2004). Pro nejstarší křivoklátskou rezervaci NPR Týřov byla zpracována čeleď Staphylinidae (Boháč 1988) a další brouci (Januš 2009, 2010) ), pro PR Na Babě a PR Nezabudické skály fytofágní a jiní brouci (Strejček 1976, 1984, Januš 2010), pro PR Stříbrný luh a PR Údolí Klíčavy brouci jako celek (Januš 2009, 2010). Formou dílčích zpráv o prováděných průzkumech existuje řada dalších publikovaných i nepublikovaných informací o výskytu mnoha druhů a poddruhů křivoklátské entomofauny (např. Horák et Rébl 2009 a 2010, Horsák 2008, Chalupa 2007, Januš 1997, 2003, 2005, Januš et al. 2001, Mertlik 2008, Velc 2007, Zýka 2010). Prvním dílem, které poměrně komplexně zpracovává z čistě faunistického pohledu informace o broucích v CHKO Křivoklátsko, je teprve práce Rébla (2010) doplněná o připravovaný dodatek (Moravec et Rébl in prep.). Nicméně již z uvedených publikací a zpráv při hodnocení nalezeného spektra druhů vyplývá nejen značné druhové bohatství této oblasti, ale především díky výskytu mnoha na zachovalé původní či přírodně blízké lesní komplexy vázaných druhů i jedinečnost zdejší přírody. Díky kombinaci přírodních faktorů nalézáme na Křivoklátsku jak druhy typicky lesní a lesostepní, tak rovněž i druhy podhorské až horské, čistě stepní a řadu reliktních a vzácných druhů. Výzkumem brouků Křivoklátska bylo pro území Čech i celé naší republiky dokonce objeveno několik nových druhů, z nichž většina byla nalezena na zcela specifickém místě, v Lánské oboře (Boukal et Rébl in print, Januš 2004, 2005, Mertlik 2008, Moravec et Rébl in prep., Rébl 2010). Ta se svým způsobem obhospodařování a charakterem krajiny zcela vymyká biotopům v širším okolí a tvoří zcela samostatnou kapitolu nejen křivoklátské entomologie. V této práci je však pojednáno o fauně brouků na území celé CHKO Křivoklátsko. Speciální pozornost je věnována centrální části a to z důvodu uvažovaného záměru vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Území zahrnuté do navrhovaného NP Křivoklátsko (viz mapa na obr. 1 na str. 553) je významným komplexem pahorkatinných lesů s časovou a prostorovou kontinuitou. Jde o souvislý lesní komplex mimořádných přírodovědných hodnot, kvalitou a typem biotopů plně srovnatelný např. s NP Podyjí, ovšem ležící v hercynské oblasti. Říční fenomén, jeden z výrazných prvků určujících charakter zdejší přírody, který rovněž ovlivňuje přírodu NPP, kde je však omezen především na údolí Dyje, zde zahrnuje krom centrálního údolí řeky Berounky i údolí jejích přítoků. Je tak vytvořeno morfologicky velmi pestré a členité území, zahrnující nejhodnotnější část stávající CHKO Křivoklátsko, což ostatně dokládá i zjištěné spektrum druhů. Pro účely tohoto článku jsou v tabulce č. 1 uvedeny rovněž základní charakteristiky dalších zvláště chráněných území, jejichž coleopterofauna je v rámci vybraných čeledí dále porovnávána s faunou brouků Křivoklátska.

323

324

CHKOKř = CHKO Křivoklátsko NPKř = NP Křivoklátsko NPP = NP Podyjí BRŠ = BR Šumava

BRT = BR Třeboňsko BRP = CHKO a BR Pálava CHKOKo = CHKO Kokořínsko CHKOČk = CHKO Český kras

JesBes = oblast Jeseníků a Beskyd CHKOB = CHKO Broumovsko CHKOČ = CHKO České středohoří Jiz Σ = vrcholová část Jizerských

Nízká Nízká

nízká střední Nízká

střední střední

střední

vysoká

nízká střední

vysoká

střední

Střední

Intenzita výzkumu

Jiz1 = NPR Rašeliniště Jizery Jiz2 = PR Bukovec v Jizerských horách

Rozloha Nadm.výška Klimatická oblast; průměrná roční Lesnatost Zvláštní faktory (m n.m.) teplota a průměrné roční srážky (km2) CHKOKř 628 217–616 Mírně teplá a mírně suchá, 7–9°C, 62 % Říční, údolní, vrcholový, suťový a inverzní 500–600 mm fenomén, pleše NPKř 102,2 220–612 Mírně teplá, 7–8°C, 500–550 mm 95,70 % Říční, údolní, vrcholový, suťový a inverzní fenomén, pleše NPP 62,59 226–536 Mírně teplá až teplá, 7–8,8°C, 84 % Říční a údolní fenomén, meandry, střet 564–620 mm dvou zoogeografických oblastí BRŠ 1630 475–1362 Chladná, 3,1–3,5°C, 800–900 mm 60 % Inverzní údolí, zamokřené půdy, rašeliniště BRT 700 410–550 Mírně teplá a mírně vlhká, 7,5°C, 42 % rybníky, mokřady a rašeliniště, váté písky 570 mm BRP 83 152–554 teplá, 8,5°C, 500–650 mm 30 % Vápencová bradla, „ostrovní pohoří“, rozhraní biogeografických provincií CHKOKo 272 175–614 teplá až mírně teplá, 7,7–8,1°C, 53 % pískovce; mokřady 499–655 mm CHKOČk 132 199–499 Mírně teplá až teplá, 8–9°C, 530 mm 40 % Krasová oblast, říční fenomén JesBes 1900 300–1440 chladná, malá část obl. mírně teplá, 76 % 5,5°C, 800–1300 mm CHKOB 410 300–880 Mírně teplá, 5–8°C, 650–1000 mm 40 %, Pískvcový fenomén, skály, inverze CHKOČ 1063 122–837 5–9°C, 470–800 mm, 28 % Absence bučin Jiz Σ 368,1 800–1100 Mírně chladná až chladná, 4°C, 75 % 1400–1600 mm Jiz1 1,9 815–880 m Chladná, 3–4°C, 1600 mm 99 % Lesní a rašelinné ekosystémy na náplavech Jiz2 0,52 820–1005 m Chladná, 3–4°C, 1400 mm 87 % podmáčené smrčiny, mokřady a prameniště

Území

Tab. 1. Basic characteristics of the Specially Protected Areas compared.

Tabulka 1. Základní charakteristiky porovnávaných zvláště chráněných území.



Materiál a metodika Jde převážně o kompilační text z rozsáhlejších již publikovaných prací, které se zabývají jednotlivými taxony studovaných zvláště chráněných velkoplošných oblastí. Nejsou zde proto zahrnuty veškeré jednotlivé nálezy nových druhů pro území ČR, nikoliv s úmyslem tyto zcela opomenout, ale zpracovat komplexní přehled o fauně Křivoklátska tak, aby zahrnoval nejdůležitější a nejcennější poznatky. Údaje o počtu zastoupených druhů jednotlivých porovnávaných oblastí byly získány z citovaných prací (podrobnosti v tabulce č. 2). Tam, kde bylo pro druhy v indikačních čeledích (Staphylinidae s. lat., Carabidae, Curculionidae s. lat., Chrysomelidae) uvedeno autorem publikace jejich zařazení do ekologických skupin, byly tyto údaje následně přepočítány na procentuelní zastoupení v rámci celku. V případě, kdy zařazení do skupin autor či autoři neuvedli, proběhlo zařazení konkrétních druhů specielně pro účely této kompilace za pomoci prací Hůrka et al. (1996) pro čeleď Carabidae, Boháče et al. (2007) pro čeleď Staphylinidae s.lat., Strejčka (2003) pro čeledi Chrysomelidae a Curculionidae s.lat. Následně byly pro jednotlivé porovnávané indikační čeledi počítány hodnotící indexy, na jejichž základě pak byla stanovena ekologická kvalita konkrétních území. Indexy pro jednotlivé čeledi a jejich vyhodnocení vycházely z publikovaných prací, a to index komunity střevlíkovitých (IKS) podle Nenadála (1998), index antropogenního ovlivnění drabčíkovitých ISD dle Boháče (1988), a hodnocení nosatcovitých a mandelinkovitých podle Strejčka (2003). Zhodnocení křivoklátské koleopterofauny z pohledu bioindikačních charakteristik vybraných čeledí na základě srovnání výzkumů broučích společenstev jiných chráněných území V průběhu let 1962–2009 bylo v CHKO Křivoklátsko nalezeno celkem 2402 druhů z 84 čeledí, z toho 2 nové druhy pro Českou republiku a 5 pro území Čech (Rébl 2010). V současné době je celkový počet zjištěných druhů 2944, zastupujících 91 čeledí, což představuje v přepočtu 44 % druhů a 80 % čeledí známých z území ČR dle Jelínek (1993) (Rébl 2010, Moravec et Rébl in prep., Zýka 2010, Januš 2004, 2005, Mertlik 2008). Většina druhů Křivoklátska představuje typickou ukázku středoevropské mezofilní arboreální fauny. Nejvyšší druhová diverzita byla zaznamenána na heterogenních stanovištích ovlivňovaných říčním a vrcholovým fenoménem. Řada význačných, vzácných a reliktních druhů obývá původní nebo přírodně bohaté lesní porosty s různorodou věkovou strukturou, s dostatkem staré dřevní hmoty v různém stupni tlení. Zmíněné druhy jsou vhodným indikátorem zachovalosti těchto biotopů, které jsou u nás i v Evropě již pouze ojedinělé. 325


O význačné kvalitě a ekologické hodnotě území Křivoklátska svědčí fakt, že téměř každá lokalita hostí nějaký zajímavý druh (Januš 1997, Januš et al. 2001, Mertlik 2008). Dle Januše (1997) je absolutně ekologicky nejkvalitnějším územím oblast zahrnující Velkou Pleš a Týřovické skály, kde byla doposud nalezena téměř polovina všech druhů mandelinek Křivoklátska, u ostatních lokalit se více či méně projevují antropogenní vlivy. Vysokou bioindikační hodnotu má krom stávajících rezervací i několik lokalit v Lánské oboře a velmi zachovalé jsou rovněž biotopy související s rybníkem Horní Kracle (Rébl 2010). Na území navrhovaného NP Křivoklátsko je prozatím znám výskyt 1540 druhů z 69 čeledí, což odpovídá 23 % druhů a 61 % čeledí známých v ČR (ex Jelínek 1993). Celkově se zde vyskytuje 52 % ze všech doposud zjištěných křivoklátských druhů ze 76 % čeledí. Toto číslo je vzhledem k rozloze uvažovaného NP 10 224,2 ha poměrně vysoké a dokládá značnou stanovištní pestrost a vysokou biodiverzitu území potenciálního NP Křivokátsko. Nebyl zde zjištěn výskyt celkem 41 druhů brouků z 22 čeledí, kteří se vyskytují v CHKO Křivoklátsko. Jde převážně o čeledi zastoupené i na území České republiky pouze jedním, či jen několika málo druhy. Jejich výskyt v centrální části nicméně vyloučit nelze, pravděpodobné je naopak s postupem času a při pokračujících výzkumech potvrzení těchto i řady dalších druhů. Za faunisticky velmi významný je považován nález druhu Cerophytum elateroides (Latreille, 1804), který indikuje zachovalost lesních porostů (Januš 2005, Mertlik 2008, Moravec et Rébl in prep.). Spolu s dalšími významnými nálezy především z čeledí Cerambycidae a Curculionidae je vázán svým vývojem na tlející dřevní hmotu a tyto druhy jsou posuzovány jako indikátory zachovalosti či dokonce kontinuity lesa. Takovýchto druhů se na území NP Křivoklátsko vyskytuje celá řada, převážná většina jsou zástupci čeledi Curculionidae a Elateridae. Základní přehled většiny význačných křivoklátských brouků uvádí tabulka č. 3, která je pro svůj rozsah uvedena v samém závěru článku jako příloha (na str. 339–347). Brouci (Coleoptera) Křivoklátska

Území Křivoklátska patří v rámci České republiky k druhově nejbohatším oblastem jak v celkovém součtu zde žijících druhů brouků (Coleoptera), tak i při porovnání druhové diverzity v rámci jednotlivých čeledí, jak je patrné z tabulky č. 2. Obdobně početná je např. coleopterofauna CHKO Pálava, odkud je prozatím známo 2861 druhů (kol. autorů 2005b), či NP Podyjí se svými přibližně 2200 druhy brouků (Škorpík 2011 in verb.). Z CHKO Broumovsko je udáváno řádově o tisíc druhů méně – 1932 z 85 čeledí (Hamet et al. 2005). Naproti tomu v CHKO Kokořínsko bylo do současnosti zjištěno 759 druhů zastupujících 44 čeledí (Honců 2006, Řehounek et Honců 2006, Špryňar et Honců 2006), či z nejbližší sousední CHKO Český kras zatím 560 druhů ve 41 čeledích (Špryňar et al. 2003).

326


Pro zhodnocení ekologické kvality CHKO Křivoklátsko a jeho možného srovnání s jinými oblastmi v rámci České republiky byly vybrány nejpočetněji zastoupené čeledi, jejichž zástupci jsou pro své ekologické nároky rozděleni do bioindikačních skupin. Zjištěné hodnoty pak vypovídají o zachovalosti, nebo naopak výrazném ovlivnění posuzovaného území lidskou činností. Výsledky pro CHKO Křivoklátsko a rovněž pro území navrhovaného NP Křivoklátsko jsou uvedeny v tabulce č. 2, kde jsou zároveň tyto charakteristiky porovnány i s jinými lokalitami a oblastmi z různých částí České republiky. Střevlíkovití (Carabidae)

U čeledi střevlíkovitých (Carabidae) jsou jednotlivé druhy a poddruhy zařazeny podle jejich ekologické valence a vázanosti k habitatu do skupin R, A, E podle Hůrky et al. (1996). Procentuální podíl stanovených bioindikačních (ekologických) skupin vypovídá o hodnotě studovaného území či stanoviště. Přirozené, původnímu stavu blízké, resp. pro ekologickou stabilitu krajiny významné habitaty, mají převahu druhů A, minimum druhů E a určité zastoupení druhů R s tím, že čím více, tím je prostředí kvalitnější. Masovější výskyt druhů i jedinců skupiny E signalizuje zásadní degradaci prostředí (Hůrka et al. 1996). Pro stanovení biologické kvality sledovaného prostředí byl použit index komunity střevlíkovitých (IKS) podle Nenadála (1998). V současné době známý výskyt celkem 243 druhů střevlíkovitých brouků na území CHKO Křivoklátsko, který představuje 48 % druhů známých z ČR (ex Farkač et al. 2005), při uvedeném přepočtu a získaných hodnotách IKSCHKOKř = 37,87 dokládá, že celé území je poměrně málo ovlivněné a středně stabilní. Překvapivě poněkud hůře je na tom území navrhovaného NP Křivoklátsko se svými 150 druhy (33 % z druhů v ČR) a IKSNPKř = 33,7, hodnocené jako oblast silně ovlivněná, která pro svou stabilitu vyžaduje občasný cílený management. Lze předpokládat, že toto zjištění je dáno především lesnatostí navrhovaného NP a tím, že krom přirozených a přírodně blízkých lesů zahrnuje i lesy hospodářské a to včetně jehličnatých monokultur. Důsledkem tohoto faktu je krom výskytu v zachovalých a přírodě blízkých lesích typicky lesních druhů, řazených do skupin R a A, zejména vyšší počet přizpůsobivých druhů skupiny E v ostatních biotopech a tím snížení výsledného IKS. Postupným nahrazením uvedených porostů lesy původního typu s druhovou, věkovou i prostorovou strukturou blížící se přirozenému stavu by časem mohlo dojít k pozitivním změnám ve složení společenstva střevlíkovitých brouků a k následnému zvýšení IKS na hodnoty 45–65 odpovídající polopřirozeným až přirozeným lesním společenstvům. Pro srovnání byla z dostupných zdrojů provedena obdobná analýza čeledi Carabidae pro oblasti CHKO České středohoří (Vysoký 2009a), CHKO a Biosférická rezervace Pálava (Hůrka et Šustek 1995), CHKO Kokořínsko (Honců 2006), CHKO Broumovsko (Hamet et al. 2005), CHKO Český kras (Scholz 1980, Špryňar et al. 2003), NP Podyjí (Stejskal et al. 2007), oblast 327


Jeseníků a Beskyd (Stanovský et Pulpán 2006) a CHKO Jizerské hory (Vonička 1995, Vonička et Čtvrtečka 1999, Vonička et Šťastný 2007), uvedená v tabulce č. 2. V CHKO Kokořínsko se vyskytuje 159 druhů střevlíkovitých brouků a z nich převážná většina je shodná s druhy známými z území CHKO Křivoklátsko. Svou hodnotou IKS = 33,33 je tato oblast Křivoklátsku velmi podobná, lze zde najít i některé shodné geomorfologické prvky jako např. hluboká zaříznutá inverzní údolí, která obývají některé podhorské až horské druhy indikující, podobně jako na Křivoklátsku, relativní zachovalost oblasti. Vyšší počet zjištěných druhů, celkem 306, v oblasti Českého středohoří vykazuje i téměř dvojnásobným podílem reliktních druhů vyšší zachovalost území, což souvisí i s daleko menší lesnatostí tohoto území, neboť většina druhů této skupiny je vázána právě na otevřené biotopy. Obdobně příznivější je pak výsledek analýzy pomocí IKS pro horské oblasti, jako jsou Jeseníky a Beskydy a vrcholová část Jizerských hor, které mají charakter málo ovlivněných lokalit. To je zapříčiněno zejména výraznějším zastoupením druhů skupiny R. Význačně vysoké hodnoty zachovalosti jsou patrné v CHKO a BR Pálava, kde je také nejvyšší podíl druhů skupiny R. Svým charakterem krajiny Křivoklátsku nejpodobnější oblastí je NP Podyjí a jeho okolí, odkud je v současnosti známo 240 druhů, výčet druhů pro kompletní analýzu však nebyl k dispozici. Výsledný IKS = 29,05 byl proto počítaný pouze z dílčího seznamu druhů dle Stejskal et al. (2007) a naznačuje silné ovlivnění této krajiny z pohledu střevlíkovitých brouků, což může být způsobeno poměrně omezeným rozsahem nedotčených oblastí. Výsledek je však s vysokou pravděpodobností zatížen chybou nedostatečného množství údajů o zde žijících a především význačných druzích, které by výsledek analýzy mohly posunout v hodnocení pozitivnějším směrem. Tomuto tvrzení nahrává zejména výrazně nízké zastoupení druhů skupiny R a oproti Křivoklátsku výrazně vyšší zastoupení druhů skupiny E. Obdobný výsledek, jako pro oblast CHKO Křivoklátsko, vykazuje CHKO Broumovsko s IKS=36,32. Ze zahrnutých oblastí s kompletním výčtem druhů nejméně příznivý výsledek IKS byl zjištěn pro CHKO Český kras resp. Karlštejnsko, která se z tohoto pohledu jeví jako území silně ovlivněné. Zjištěné hodnoty odpovídají přibližně hodnotám pro území navrhovaného NP Křivokátsko, kde bylo zjištěno více expanzivních druhů. Drabčíkovití (Staphylinidae s.lat.)

U čeledi drabčíkovitých (Staphylinidae, s.lat.) jsou jednotlivé druhy a poddruhy zařazeny do skupin R I, R II a E, jak stanovili Boháč et al. (2007). Z podílu expanzivních druhů (E) lze usuzovat na antropogenní ovlivnění biotopů. Jak již dříve konstatoval Boháč (1988), obecně vysoké zastoupení druhů kategorie R II (relikty 2. řádu) potvrzuje lesní charakter fauny křivoklátských drabčíků. Toto se bezezbytku ukázalo i při hodnocení jak celého území CHKO tak v ještě větší míře při posuzování uvažovaného NP Křivoklátsko, neboť zde převažují druhy typické pro lesní biotopy. Při 328


hodnocení společenstva drabčíků na území CHKO Křivoklátsko a v navrhovaném NP Křivoklátsko s použitím indexu antropogenního ovlivnění ISD dle Boháče (1988) je patrné, že zjištěná společenstva vykazují nízkou míru ovlivnění a to ISDCHKOKř = 40,38 a ISDNPKř = 34,95. Podrobnosti jsou uvedeny v tabulce č. 2. Ve fauně drabčíkovitých převládají druhy skupiny RII, obývající stanoviště středně ovlivněná činností člověka. Zjištěné druhové spektrum a již dříve publikované údaje (Boháč 1988) dokládají výskyt druhů typických pro lesní biotopy a to zejména v oblasti uvažovaného NP Křivoklátsko. Současná zjištění dokazují biologickou hodnotnost celého území NP Křivoklátsko (266 druhů, 19 % z ČR, ex Boháč et al. 2007), odpovídající kvalitě NPR Týřov dle Boháče (1988). I přes výrazné zastoupení lesů zahrnutých v současné době do I. zóny CHKO Křivoklátsko je na území potenciálního NP Křivoklátsko poměrně vysoký počet druhů expanzívních. To je patrně důsledkem lesního hospodaření v okolních porostech navazujících na současné rezervace, kde byla řada původních lesních porostů přeměna na jehličnaté monokultury, kde je obecně diverzita drabčíkovitých velmi nízká, coby důkaz narušení společenstva (Šustek 1981). Přesto z podílu zastoupení jednotlivých skupin druhů lze konstatovat, že území CHKO Křivoklátsko i její centrální část coby uvažovaného NP Křivoklátsko vykazují celkově poměrně malé antropogenní narušení. Celá oblast má charakter málo ovlivněné, stabilní krajiny. První srovnání Křivoklátska s jinými oblastmi v rámci ČR z pohledu společenstev drabčíkovitých provedli už Boháč et al. (2003). Tehdy oproti biosférickým rezervacím Třeboňsko a Šumava vyšlo Křivoklátsko sice s vysokým ISD, ale přesto s nejnižším z porovnávaných (viz tabulka č. 2). Nárůst počtu zjištěných druhů z tehdejších 125 na současných 577 (41 % druhů známých v ČR) vedl v případě CHKO a BR Křivoklátsko k poklesu ISD nárůstem poměrného množství druhů skupiny E na úkor druhů skupiny R II, ale i přesto ukazuje na výraznou zachovalost území. Na obdobné úrovni jako uvažovaný NP Křivoklátsko je při hodnocení drabčíkovitých s použitím IKD např. CHKO Kokořínsko (Honců 2006) s výskytem několika druhů prokazujících určitou zachovalost území nebo PR Bukovec (Vonička et Čtvrtečka 1999), kde však žijí značně odlišné druhy. Hodnoty zjištěné pro CHKO Křivoklátsko se však více přibližují např. BR Třeboňsko (Boháč et al. 2003) či jsou na prakticky stejné úrovni jako CHKO České Středohoří (Vysoký 2010) a CHKO Broumovsko (Hamet et al. 2005). Velmi podobný index ISD má CHKO Křivoklátsko s tak biologicky hodnotným územím, jako je např. CHKO a BR Pálava (Šustek 1995). V případě hodnocení tzv. α biodiverzity, tedy celkového počtu zjištěných druhů, však za CHKO Křivoklátsko veškeré porovnávané oblasti více či méně zaostávají. Mandelinkovití (Chrysomelidae)

Dalším vhodným indikátorem ekologické kvality prostředí jsou fytofágní mandelinky (Chrysomelidae), a to díky svému rozličnému stupni ekologické 329


přizpůsobivosti (Januš 1997). Podrobněji o křivoklátské fauně mandelinkovitých pojednává Januš (2004). Druhy jsou rozděleny na skupiny R, T a E dle prací Kocha (1992) a Strejčka (2000, 2003). Zastoupení jednotlivých skupin vypovídá o hodnotě posuzovaného území a to tak, že v ekologicky vyváženém prostředí je součet druhů skupin R a T v rovnováze k počtu druhů skupiny E či jej dokonce převyšuje. Nynější známý počet zástupců čeledi Chrysomelidae čítající 288 druhů představuje 55 % druhů žijících na území ČR (ex Jelínek 1993). Rozdělení těchto druhů do indikačních skupin pak dává poměr R+T : E=191 : 97. Tento údaj se jen zlehka odlišuje od výsledku obdobné analýzy v BR Pálava, území s vysokým počtem reliktních druhů, který pro 250 tehdy známých druhů vyšel R+T : E=166:84 (Januš 1997). Méně příznivý poměr bioindikačních skupin je patrný při posuzování fauny potenciálního NP Křivoklátsko, který vychází 92:78 (viz tab. 2). Jednoznačně je zde patrný vyšší podíl druhů skupiny E, tedy druhů přizpůsobivých, expanzívních, i přesto jde však z pohledu mandelinkovitých o území ekologicky velmi hodnotné, přičemž za nejvýznamnější je obecně považována oblast zahrnující NPR Týřov a NPR Velká Pleš (Januš et al. 2001). Nejvyváženějším prostředím s nejnižším rozdílem význačných a přizpůsobivých druhů se touto analýzou ukázalo ze srovnávaných území CHKO Kokořínsko (Řehounek et Honců 2006), kde je poměr R+T:E vyrovnaný. Oblast Broumovska (Hamet et al. 2005) s poměrem ve prospěch druhů R a T vychází podobně k území navrhovaného NP Křivoklátsko. V oblasti Jizerských hor (Vonička et Čtvrtečka 1999) a CHKO Český kras (Špryňar et al. 2003) se setkáváme převážně s přizpůsobivými druhy mandelinek. Nosatcovití (Curculionidae s.lat.)

Podle podobných pravidel jako u čeledi Chrysomelidae jsou do bioindikačních skupin rozděleni i zástupci čeledi nosatcovitých (Curculionidae s.lat.). Zejména výskyt některých druhů poukazuje na možnou zachovalost sledovaných lokalit či širších území. V CHKO Křivoklátsko byl zjištěn z celkového počtu 425 druhů, což odpovídá 46 % druhů známých z území ČR (ex Jelínek 1993), výskyt 49 (viz tab. 2) druhů reliktních. Na území navrhovaného NP Křivoklátsko (celkem 227, tj. 24 %) se vyskytuje prozatím 15 (viz tab. 2) druhů řazených do skupiny R. Z těchto zjištěných druhů nejméně čtyři v navrhovaném NP a pět na území celé CHKO Křivoklátsko patří mezi význačné indikátory kvality a kontinuity lesních biotopů. Přestože v NP Podyjí nepřítomnost některých takto indikačních druhů napovídá, že tamní lesy na rozdíl od křivoklátských prodělaly více hospodářských zásahů, je odtud známo celkově více druhů, a to 587 (Stejskal 2007). Oproti těmto různou měrou zachovalým a vyváženým oblastem se naopak sousední oblast Českého krasu v porovnání s Křivoklátskem jednoznačně ukazuje, byť s nejvyšším relativním poměrem druhů R, jako prostředí ekologicky nevyvážené, neboť je zde velmi zřetelná převaha expanzivních druhů (většina zbývajících druhů po odečtení skupiny R z celkového počtu). 330

Σ druhů R (%) A (%) E (%) IKS Σ druhů R I (%) R II (%) E (%) ISD Σ druhů R+T : E Σ druhů R ks (%) Σ druhů Σ druhů Σ druhů

CHKOKř 243 6,58 62,55 30,86 37,87 577 16,23 48,3 35,47 40,38 288 191:97 425 49 (11,5) 137 62 93

NPKř NPP 150 74(240!) 4,7 2,7 58 52,7 37,3 44,6 33,7 29,05 266 6,69 56,51 36,8 34,95 170 92:78 227 587 15 (6,6) 108 145 48 89 70

BRŠ BRT BRP 273 16,1 54,2 29,7 43,6 332 539 284 23 19 16,9 53 54 52,11 24 27 30,99 49,5 46 42,96 250 166:84

CHKOKo 159 3,14 60,38 37,48 33,33 133 11,63 48,84 39,53 36,05 119 60:59:00 113 10 (8,85) 47 13 29 102 35:67 125 18 (14,4) 61 18 30

CHKOČk 226 7,08 53,98 38,94 34,07

JesBes 257 9,71 61,18 29,11 40,3 139 18,71 58,27 23,02 47,85

CHKOB CHKOČ 190 306 5,26 14,71 62,11 58,17 32,63 27,12 36,32 43,8 439 424 14,58 12,26 54,44 55,9 30,98 31,84 41,8 40,21 150 84:66 284 40 (14,08) 56 103 13 52

JizΣ 82 9,76 68,29 21,95 43,9

Jiz1 53 13,21 69,81 16,98 48,12 122 22,95 42,62 36,07 42,62

CHKOKř = CHKO Křivoklátsko (Rébl 2010, Moravec et Rébl in prep., Jiz Σ = vrcholová část Jizerských hor (Vonička 1995, Zýka 2010, Januš 1997, 2004, 2005, Mertlik 2008) Vonička et Čtvrtečka 1999, Vonička et Šťastný 2007) NPKř = NP Křivoklátsko (Rébl 2010, Moravec et Rébl in prep., Januš Jiz1 = NPR Rašeliniště Jizery (Vonička et Šťastný 2007) 1997, 2004, 2005, Mertlik 2008) Jiz2 = PR Bukovec v Jizerských horách (Vonička et Čtvrtečka 1999) NPP = NP Podyjí (IKS dle Stejskal et al.2007; Škorpík 2011 in verb., Carabidae (Hůrka et al. 1996) Staphylinidae s.lat. (Boháč et al. 2007) Škorpík 2007, Škorpík et al. In prep.) BRŠ = BR Šumava (Boháč et al. 2003) R = reliktní druhy, nejužší ekologická valence R I (= R Carabidae) A = adaptabilní druhy, často typicky lesní R II (= A Carabidae) BRT = BR Třeboňsko (Boháč et al. 2003) BRP = CHKO a BR Pálava (Hůrka et Šustek 1995, Šustek 1995) E = eurytopní druhy, nenáročné, expanzivní E (= E Carabidae) ISD = 100 - (0,5*R II (%) + E (%)) CHKOKo = CHKO Kokořínsko (Honců 2006, Řehounek et Honců 2006)IKS = 100 - (0,5*A(%) + E (%)) CHKOČk = CHKO Český kras (Scholz 1980, Špryňar et al. 2003) JesBes = oblast Jeseníků a Beskyd (Stanovský et Pulpán 2006) CHKOB = CHKO Broumovsko (Hamet et al. 2005) Chrysomelidae + Curculionidae s.lat. (Strejček 2003) CHKOČ = CHKO České středohoří (Vysoký 2009a, 2009b, 2010) R = druhy reliktní T = druhy typické E = druhy expanzivní

Curculionidae, s.lat. Cerambycidae Buprestidae Elateridae

Chrysomelidae

Staphylinidae, s.lat.

čeleď Carabidae

Tabulka č. 2. Srovnání indikačních čeledí brouků. Tab. 2. Comparison of the indicative beetle families. Jiz2 55 5,45 74,55 20 42,73 76 13,16 43,42 43,42 34,87 36 16:20 45 6 (13,3) 34


331

BOHEMIA CENTRALIS 31 Tesaříkovití (Cerambycidae)

U čeledi tesaříkovitých (Cerambycidae) jsou jednotlivé křivoklátské druhy zařazeny do skupin I, II a III podle Rejzka a Rébla (1999). Druhy řazené do skupiny III jsou nejvzácnější a lze je nalézt pouze v reliktních lesních společenstvech nebo je jejich výskyt vázán na vysoce zachovalý habitat. Zařazení druhů vycházelo z faunistické a ekologické významnosti ve vztahu k CHKO, navíc výskyt širokého spektra druhů tesaříků je dobrým ukazatelem přírodní kvality území. V CHKO Křivoklátsko bylo doposud nalezeno celkem 137 druhů tesaříkovitých brouků z 209 druhů uváděných pro ČR (ex Jelínek 1993), což představuje 66 %. Z území potenciálního NP Křivoklátsko je zatím známo 108 druhů, tedy 52 % z fauny tesaříků v ČR a 79 % ze všech zjištěných křivoklátských druhů. Velké druhové bohatství tesaříkovitých dokládá vysokou rozmanitost oblasti, důvody lze hledat především v zachovalosti zdejších lesních porostů, rovněž k tomu přispívá i vysoká rozmanitost vegetačních typů, jakož i rozmanitost klimatických a geomorfologických podmínek. V CHKO Křivoklátsko bylo zjištěno zastoupení skupin odpovídající poměrům I. 41 %, II. 54 % a III. 5 %, v navrhovaném NP Křivoklátsko I. 43 %, II. 54 % a III: 3 %. Území Křivoklátska se svou rozlohou 630 km2 má α biodiverzitu celkově nižší než desetkrát menší NP Podyjí (63 km2), kde bylo zatím nalezeno 145 druhů (Škorpík 2011 in verb.), tedy 69 % fauny tesaříkovitých z celé ČR, naproti tomu např. v CHKO České středohoří se vyskytuje 103 druhů (Vysoký 2009b). Poněkud nižší počet druhů 61 byl zaznamenán v CHKO Český kras (Špryňar et al. 2003), v CHKO Broumovsko bylo zjištěno prozatím 56 druhů (Hamet et al. 2005) a na Kokořínsku žije pouhých 47 druhů (Honců 2006). Podrobně jsou údaje shrnuty v tab. č. 2. Diskuse Z celkového porovnání doposud zjištěných druhů v CHKO Křivoklátsko a jiných území v ČR vyplynuly jisté rozdíly v prozkoumanosti jednotlivých lokalit i různých čeledí zde žijících brouků a rovněž se ukázaly odlišnosti v biologické kvalitě srovnávaných území. CHKO Křivoklátsko v těchto analýzách vychází velmi dobře, o něco horší pak jsou bioindikační charakteristiky uvažovaného NP Křivoklátsko. Důvodů je hned několik. Jedním z těch hlavních je nerovnoměrnost dosavadních průzkumů, které byly soustředěny především do atraktivních lokalit, jako jsou NPR Týřov a NPR Velká Pleš či Lánská obora, ale z okolních oblastí jsou údaje pouze útržkovité a spíše jde o náhodné sběry, které mnohdy odhalí jen malé procento vzácných druhů a mnohem spíše jsou tak zaznamenávány druhy běžné. Na některých lokalitách za třicet let existence CHKO Křivoklátsko totiž výzkum dosud neproběhl. Je proto velmi žádoucí nejen pokračovat v entomologickém zkoumání, ale především výzkum celé oblast provádět systematičtěji a pojmout 332


takto postupně opravdu celé území. Komplexním průzkumem by bezpochyby mohlo dojít k navýšení jak celkového počtu druhů, tak i např. k objevení dalších nových druhů. V neposlední řadě by výsledky průzkumů přinesly přesnější informace o stavu jednotlivých biotopů a bylo by tak možné stanovit efektivnější opatření k nápravě poškozených biotopů tak, aby při dalším porovnání a hodnocení indikačních skupin měly výsledné charakteristiky pozitivnější hodnoty. Srovnání fauny křivoklátských mandelinkovitých s okolními oblastmi, jako je např. Český kras, Brdy či území Prahy provedl už Januš (1997, 2004). Poukázal na rozdíly v zastoupení některých typických prvků dokládající zdejší diverzitu a zároveň jistou míru ovlivnění pronikáním prvků z okolí. Obdobnou situaci lze na základě hodnocení v této práci vysledovat i u dalších čeledí, především pak u čeledí Carabidae a Curculionidae. Značný počet shodných druhů dokazuje podobnosti obou území, nicméně na Křivoklátsku lze oproti Českému krasu nalézt ve výrazně hojnější míře druhy zachovalých lesních porostů. Naproti tomu zde žije mnohem méně druhů stepních, kdy především druhy skalních stepí jsou význačnými prvky fauny Českého krasu a na Křivoklátsku zaznamenány příliš nebyly, třebaže např. nosatec Ceutorhynchus lukesi (Tyl, 1914) zde zjištěn byl (Januš 2005). Srovnání zástupců čeledi drabčíkovitých pro velmi nízký počet druhů v Českém krasu (Špryňar et al. 2003) nebylo možné provést, neboť výsledky by byly výrazně zkreslené, bez vypovídající hodnoty. Aktualizací údajů Boháče et al. (2003) byl sice výrazným způsobem navýšen počet zjištěných křivoklátských druhů drabčíků a Křivoklátsko je tak oproti BR Šumava a BR Třeboňsko oblastí druhově nejbohatší, nicméně výsledný ISD je stále z těchto oblastí pro Křivoklátsko nejnižší, třebaže jeho hodnota naznačuje jen nízkou míru ovlivnění tohoto území lidskou činností plně srovnatelnou s oblastí Pálavy (Šustek 1995). Obdobně vysokou α diverzitu Křivoklátska lze pozorovat i v rámci čeledi Cerambycidae, neboť z tohoto pohledu jde o jedno z nejbohatších území v rámci ČR, jak již uvedli Rejzek et Rébl (1999). Křivoklátských 137 zjištěných druhů jednoznačně poukazuje na vysokou pestrost zdejších biotopů a poukazuje především na hodnotnost lesů. Srovnatelné jsou zjištěné údaje např. s NP Podyjí, odkud je prozatím známo dokonce 145 druhů (Škorpík in verb.) Výrazných podobností fauny Křivoklátska a Podyjí si ve své připravované práci povšimli také Škorpík et al. (in prep.) při srovnání fauny čeledi Buprestidae. Příčinou je určitá podobnost údolních ekosystémů řeky Dyje a Berounky podmiňující právě výskyt mnoha shodných či podobných druhů krasců. Nejvíce těchto druhů dle závěrů uvedených autorů patří k fauně listnatého lesa a teplomilných doubrav. Z celkového počtu 62 křivoklátských a 89 podyjských druhů se jich 58 vyskytuje v obou územích. Tato shoda je při srovnání oblasti Podyjí, jehož převážná část leží v Panonské podprovincii, s oblastí Křivoklátska, které spadá zcela do podprovincie Hercynské, velmi výrazná. Pro podobnost těchto dvou území hovoří i srovnání výskytu dalších 333


významných nálezů i z jiných čeledí (Januš 2005, Moravec et Rébl in prep., Rébl 2010, Stejskal et al. 2007, Stejskal et Křivan 2007). Tento fakt by mohl být dobrým argumentem na podporu záměru vyhlášení centrální části Křivoklátska národním parkem, pro toto území by šlo o navíc o krok směřující k efektivnější ochraně ohrožených biotopů. Dle zjištěných dosavadních výsledků ovšem vycházejí bioindikační ukazatelé pro území centrální části, tedy potenciálního NP Křivoklátsko, ačkoliv jde převážně plochy v současnosti zahrnuté do I. zóny ochrany CHKO, v nižších hodnotách naznačujících větší narušení krajiny než je tomu na celém území CHKO. Příčinou tohoto stavu je patrně fakt, že uvažovaný NP je převážně lesní oblastí, kde se pro své biologické nároky nevyskytuje řada význačných nelesních druhů. Ze zhodnocení vybraných čeledí plyne další význačný problém, který má za následek zvýšení poměrného zastoupení expanzívních a přizpůsobivých druhů na úkor druhů vzácných a reliktních, a tím jsou nevhodné zásahy ve zdejších lesích. Na tuto skutečnost poukazovali už Boháč (1988), Boháč et al. (2003), Rejzek et Rébl (1999) či Šustek (1981). Vzhledem k faktu, že Křivoklátsko a zejména jeho centrální část svou lesnatostí představuje v rámci českých pahorkatin naprostý unikát, je pochopitelné, že většina zdejších druhů je svým výskytem vázána právě na lesy. Nejen pro entomofaunu jsou však mnohonásobně cennější zachovalé a přírodně blízké listnaté lesy, které prostřednictvím svých indikátorových druhů, z nichž většinu nalezneme právě v lesích uvažovaného NP, vykazují značnou zachovalost a časovou kontinuitu. Vyskytují se zde díky tomu vzácná a velmi cenná společenstva saproxylických a mycetofágních brouků z nadčeledí Elateroidea, Bostrychoidea, Cucujoidea a Tenebrionoidea, s řadou pralesních reliktů, v současné době žijící už jen na Křivoklátsku a na Hluboké (Jelínek in verb.). Není tomu tak bohužel na celém území. Hodnotné porosty jsou dnes soustředěny převážně do území rezervací, kde díky omezenému hospodaření zůstávají v lesích staré doupné a odumírající stromy, ležící kmeny i neodklizené větve poskytující broukům a jejich larvám dostatek vhodného prostředí. Naneštěstí jsou tyto porosty mnohde obklopeny zcela nevhodnými jehličnatými hospodářskými lesy, což se projevuje velmi ostrými hranicemi i z pohledu druhového spektra zdejších živočichů a výrazným poklesem celkové α diverzity (Boháč 1988, Šustek 1981). Hospodářské využívání lesů má za následek nevhodnou druhovou skladbu těchto porostů mnohdy v podobě jehličnatých monokultur či v případě listnatých lesů příliš brzké smýcení bez možnosti vytvoření vhodných podmínek pro vývoj a prosperitu populací význačných druhů vázaných na dřevní hmotu v různém stupni rozkladu. Právě díky tomu, že uvažovaný NP je na většině území pokryt lesními komplexy, je tento vliv na zaznamenanou faunu a z ní vyplývající bioindikační charakteristiky tak výrazný, na rozdíl od stanovištně poněkud pestřejšího území celé CHKO, třebaže nejcennější partie jsou do návrhu NP zahrnuty. Vzácné lesní druhy se zejména v okrajových částech mísí s expanzivními druhy z okolí 334


a tím dochází k poklesu celkové ekologické hodnoty území při posuzování IKS (bioindikační hodnota střevlíkovitých brouků) a ISD (bioindikační hodnota drabčíkovitých brouků). Stejným způsobem se pak projevuje i absence stepních biotopů, které jsou na reliktní druhy vůbec nejbohatšími oblastmi. Dalším problémem jsou vysoké stavy především mufloní zvěře, která na exponovaných stanovištích pleší sešlapem, nadměrným spásáním, rozrušováním pokryvu a extrémním přehnojováním půdy trusem působí změny v rostlinných společenstvech a na ně vázaných druhů živočichů (Januš 1997, 2004). Tento negativní jev má za následek úbytek vzácných a reliktních druhů a obsazování jejich původních stanovišť druhy přizpůsobivými a běžnými. Z celkového hodnocení entomofauny Křivoklátska jednoznačně vyplývá, že jde o jedno z druhově nejbohatších území v rámci celé České republiky, a lze předpokládat, že se zde v průběhu času objeví řada dalších druhů. Naopak nešetrným způsobem hospodaření může dojít ke ztrátě druhů vázaných na zcela specifické biotopy, které nevhodnými zásahy velmi rychle a nevratně ubývají. Shrnutí Za více než čtyřicet let působení řady amatérských i profesionálních entomologů bylo z území CHKO Křivoklátsko dokumentováno 2944 druhů brouků, což představuje 44 % coleopterofauny České republiky. V centrální části, která je zahrnuta do návrhu vyhlášení nového národního parku, bylo zaznamenáno 1540 druhů, tedy 52 % ze všech druhů zjištěných v CHKO Křivoklátsko a 23 % z celého území ČR. K nejpočetněji zastoupeným čeledím patří Staphylinidae (577 druhů), Curculionidae (425 druhů), Chrysomelidae (288 druhů), Carabidae (243 druhů) a Cerambycidae (137 druhů). Celková druhová diverzita signalizuje vysokou stanovištní pestrost a hodnotnost území. Z posuzování Křivoklátska prostřednictvím bioindikačních charakteristik vybraných čeledí Carabidae, Staphylinidae, Chrysomelidae a Curculionidae vyplynula význačná zachovalost území a jeho poměrně malé antropogenní narušení, a to i v kontextu dalších oblastí v rámci ČR, s nimiž bylo území Křivoklátska porovnáváno. Ačkoliv jednotlivá porovnávaná území vykazují rozdílnou míru prozkoumanosti, pro většinu z nich bylo možné porovnat základní diverzitu a alespoň některé čeledi. Především výsledky srovnání čeledí Carabidae a Staphylinidae z pohledu bioindikačních charakteristik poskytly zajímavý obraz o zachovalosti jednotlivých území a ukázaly, jak si v tomto měřítku stojí CHKO Křivoklátsko. Obecně se dosahované hodnoty bioindikačních charakteristik území Křivoklátska nejvíc podobají oblasti CHKO Broumovsko, lepších výsledků co do stanovení míry zachovalosti území vykazují horské oblasti a CHKO a BR Pálava. Porovnáním Křivoklátska s velmi podobným územím NP Podyjí a jeho okolí vyplynula řada již dříve naznačovaných souvislostí, které mohou podpořit myšlenku vzniku NP 335


Křivoklátsko v centrální části dnešní současné CHKO. Veškeré indikátory ekologické kvality území pro uvedenou centrální část vycházejí s méně příznivými hodnotami než pro CHKO Křivoklátsko jako celek. Je proto potřeba pro ochranu této oblasti využít efektivnější nástroje, aby postupem času nedošlo k ohrožení prozatím zachovalých nejhodnotnějších biotopů nevhodnými zásahy v jejich bezprostředním okolí. Poděkování Zvláštní poděkování za průběžné poskytování aktuálních dat o nově zjištěných druzích zasluhuje Karel Rébl, bez jehož zásadní práce a připravovaných dodatků by tento článek vůbec nevznikl. Za nesčetné rady a význačnou pomoc při finálním zpracováním textu děkuji kolegovi Pavlu Moravcovi z CHKO České středohoří. Literatura Boháč J. (1988): Drabčíkovití (Staphylinidae) vybraných biotopů státní přírodní rezervace Týřov. – Bohemia centralis, Praha, 17: 145–155. Boháč J. (1990): Numerical estimation of the impact of terrestrial ecosystems by using the staphylinid beetles communities. – Agrochemistry and Soil Sciences, 39: 565–568. Boháč J. (1999): Staphylinid beetles as bioindicators. – Agriculture Ecosyst. and Envir., 74: 357–372. Boháč J. Matějíček J. et Rous R. (2003): Srovnání biodiversity drabčíkovitých (Coleoptera, Staphylinidae) biosférických rezervací Šumava, Třeboňsko a Křivoklátsko s vyhodnocením podle jejich ekologických nároků a citlivosti k antropogenním vlivům a podle stupně ohrožení. – In: http://www.infodatasys.cz/vav2003/divers_drabcik.pdf Boháč J., Matějíček J. et Rous R. (2007): Check-list of staphylinid Beetles (Coleoptera, Staphylinidae) of the Czech Republic and the division of species according to their ecological characteristics and sensitivity to human influence. – Čas. Slez. Muz. Opava (A), 56: 227–276. Boukal M. et Rébl K. (in print): Clambus gibbulus – nový druh pro Českou republiku (Coleoptera: Clambidae) a metodika preparace genitálií u miniaturních brouků. – Západočeské entomologické listy. Farkač J., Král D. et Škorpík M. (eds.) (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. Hamet A. et al. (2005): Katalog brouků (Coleoptera) CHKO Broumovsko. Catalogue of beetles (Coleoptera) of the Broumovsko Protected Landscape Area. – O. Čermáková, Hradec Králové, 126 pp. Honců M. (2006): Brouci (Coleoptera) CHKO Kokořínsko I. – Bohemia centralis, Praha, 27: 515–547. Horák J. et Rébl K. (2009): Inventarizační průzkum saproxylických brouků (Coleoptera) na území Lánské obory. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko. Horák J. et Rébl K. (2010): Inventarizační průzkum saproxylických brouků (Coleoptera) na území Lánské obory. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko. Horsák P. (2008): Seznam a lokality brouků (Coleoptera) sbírané v CHKO Křivoklátsko, 1989–2007. – Dílčí zpráva. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko. Hůrka K. et Šustek Z. (1995): Coleoptera: Caraboidea. – In: Rozkošný R. et Vaňhara J. (eds.): Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, II. – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 93: 349–365. Hůrka K., Veselý P. et Farkač J. (1996): Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. – Klapalekiana, 32: 15–26.

336

Anna Hoffmannová: Brouci (Coleoptera) CHKO a BR Křivoklátsko – diversita a ochrana Chalupa Z. (2007): Brouci CHKO Křivoklátsko 2007. Souhrnná zpráva výsledků za období 1976– 2007. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko, 60 pp. Januš J. (1997): Výsledky inventarizačního průzkumu brouků čeledi Chrysomelidae v CHKO Křivoklátsko (do roku 1996). – Závěrečná zpráva. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko. Januš J. (2003): Mandelinkovití (Chrysomelidae) Křivoklátska. Výsledky inventarizace brouků (Coleoptera) čeledi Chrysomelidae s.lat. na území Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko, 50 pp. Januš J. (2004): Výsledky faunistického inventarizačního průzkumu brouků (Coleoptera) čeledi Chrysomelidae s. lat. na území Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko. – Klapalekiana, 40: 55–121. Januš J. (2005): Dílčí zpráva o entomologickém průzkumu na území CHKO Křivoklátsko – rok 2005. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko, 33 pp. Januš J. (2009): Výsledky entomologického inventarizačního průzkumu brouků (Coleoptera) na území národní přírodní rezervace Týřov a přírodní rezervace Stříbrný luh v chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervaci Křivoklátsko v roce 2010. – Závěrečná zpráva. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko, 18 pp. Januš J. (2010): Výsledky entomologického inventarizačního průzkumu brouků (Coleoptera) na území přírodní rezervace Na Babě, přírodní rezervace Údolí Klíčavy a národní přírodní rezervace Týřov v chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervaci Křivoklátsko v roce 2010. – Závěrečná zpráva. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko, 20 pp. Januš J., Horsák P., Chalupa Z. et Štěpánek P. (2001): Entomologické poměry křivoklátských rezervací navržených za „zvláštní oblasti ochrany“ (Special Areas of Conservation) v rámci programu NATURA 2000. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko, 28 pp. Jelínek J. (1990): Zpráva o výsledcích inventarizačního průzkumu brouků nadčeledi Cucujoidea (Coleoptera) v CHKO Křivoklátsko v letech 1988–1989. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko, 60 pp. Jelínek J. (1993): Check-list of Czechoslovak Insect IV (Coleoptera). Seznam československých brouků. – Folia Heyrovskyana, Praha, Suppl. 1, 172 pp. Koch K. (1992): Die Käfer Mitteleuropas. – Ökologie 3. Goecke & Evers Verlag, Krefeld, 389 pp. Kolektiv autorů (2005a): Křivoklátsko. In: Ložek V., Kubíková J., Špryňar P. a kol.: Chráněná území ČR. Střední Čechy, svazek XIII. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp. Kolektiv autorů (2005b): Rozbory chráněné krajinné oblasti Pálava k 31.12.2005. – Depon. in Správa CHKO Pálava. Mertlik J. (2008): Druhy čeledí Cerophytidae a Lissomidae (Coleoptera: Elateroidea) České a Slovenské republiky. – Elateridarium, 2: 52–68. – In: http://www.elateridae.com/elateridarium Moravec P. et Rébl K. (in prep.): Výsledky faunistického průzkumu brouků (Coleoptera) na území Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko (Česká republika). – Dodatek I. Morozinski J. (1983): Carabidae okresu Rakovník. Závěrečná zpráva z průzkumu. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko, 101 pp. Nenadál S. (1998): Využití indexu komunity střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) pro posouzení antropogenních vlivů na kvalitu přírodního prostředí. – Vlastivědný sborník Vysočiny, 13: 293– 312. Rébl K. (2010): Výsledky faunistického průzkumu brouků (Coleoptera) na území Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko (Česká republika). – Elateridarium, 4 (Suppl.): 1– 253. – In: http://www.elateridae.com/elateridarium Rejzek M. et Rébl K. (1999): Cerambycidae of Křivoklátsko Biosphere Reserve (Central Bohemia) (Insecta: Coleoptera). – Mitteilungen des Internationalen Entomologischen Vereins e. V., Frankfurt a. Main, Supplement VI: 1–69. Řehounek J. et Honců M. (2006): Mandelinky (Coleoptera: Chrysomelidae) CHKO Kokořínsko. – Bohemia centralis, Praha, 27: 549–561. Scholz T. (1980): Střevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) Karlštejnska. – Bohemia centralis, Praha, 9: 163–193. Stanovský J. et Pulpán J. (2006): Střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) Slezska (severovýchodní Moravy). – Muzeum Beskyd, Frýdek-Místek, 159 pp. + CD ROM.

337

BOHEMIA CENTRALIS 31 Stejskal R. (2007): Weevil beetles (Coleoptera, Curculionoidea) – 10 Years of research in the Podyjí National Park. – Thayensia, Znojmo, 7: 325–326. Stejskal R. et Křivan V. (2007): Seznam brouků (Insecta, Coleoptera) zjištěných v roce 2006 v NP Thayatal v rámci projektu „Biodiverzita bez hranic – studium vybraných skupin brouků NP Podyjí/Thayatal“. – In: http://www.nppodyji.cz/uploads/soubory/Vyzkum/Seznam_druhu_Thayatal.pdf Stejskal R., Křivan V. et Škorpík M. (2007): Komentáře k nejvýznamnějším nálezům brouků (Insecta, Coleoptera) Národního parku Thayatal – dílčí výsledky projektu „Biodiverzita bez hranic – studium vybraných skupin brouků NP Podyjí/Thayatal“, rok 2006. – In: http://www.nppodyji.cz/uploads/soubory/Vyzkum/Komentare_Thayatal.pdf Strejček J. (1976): Příspěvek k poznání brouků z čeledí Chrysomelidae, Bruchidae, Anthribidae a Curculionidae v chráněném území „Baba“ u Křivoklátu. – Bohemia centralis, Praha, 5: 119– 135. Strejček J. (1984): Výsledky dílčího entomologického průzkumu připravovaného chráněného území Nezabudické skály v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. – Bohemia centralis, Praha, 13: 261–270. Strejček J. (2000): Katalog brouků (Coleoptera) Prahy. – Chrysomelidae (s. lato), Bruchidae, Urodontidae. Praha, 100 pp. Strejček J. (2003): 4.3.1.3. Nosatci a mandelinky, pp. 278–306. – In: Seják J., Dejmal I. et al.: Hodnocení a oceňování biotopů České republiky. – Český ekologický ústav, Praha, 422 + (6) pp. Škorpík M. (2007): Changes in landscape use and habitat succesion versus jewel beetles (Coleoptera, Buprestidae) in the Podyjí National park. – Thayensia, Znojmo, 7: 326–327. Škorpík M., Křivan V. et Kraus Z. (in prep.): Faunistika krasců (Coleoptera: Buprestidae) Znojemska, poznámky k jejich rozšíření, biologii a ochraně. Špryňar P., Doležal T., Mikulenka L., Moravec P., Plecháč J., Pleskač D., Říha J., Strejček J., Šíma A., Trmal A., Urban S., Vonička P. et Zúber M. (2003): Příspěvek k poznání brouků (Insecta, Coleoptera) Českého krasu – výsledky Entomologických dnů 2002. – Bohemia centralis, Praha, 26: 97–135. Špryňar P. et Honců M. (2006): Brouci čeledí Anthribidae a Curculionidae (Coleoptera) CHKO Kokořínsko. – Bohemia centralis, Praha, 27: 563–572. Šustek Z. (1981): Vliv hospodaření v okolních porostech na střevlíkovité a drabčíkovité (Col., Carabidae et Staphylinidae) v rezervacích Malá Pleš a Kohoutov. – In: Funkce lesních rezervací, Sborník referátů, Plzeň, 36 pp. Šustek Z. (1995): Coleoptera: Staphylinoidea 4 (Micropeplidae and Staphylinidae). In: Rozkošný R. et Vaňhara J. (eds.): Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, II. – Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 93: 389–402. Velc J. (2007): Dílčí zpráva o provedeném entomologickém průzkumu na území CHKO Křivoklátsko v roce 2006. – Depon. in Správa CHKO Křivoklátsko. Vonička P. (1995): Příspěvek k poznání střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) vrcholové části Jizerských hor. – Sborník Severočeského muzea, Přírodní vědy, Liberec, 19 : 123–132. Vonička P. et Čtvrtečka R. (1999): Inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) přírodní rezervace Bukovec v Jizerských horách. – Sborník Severočeského muzea, Přírodní vědy, Liberec, 21: 213– 222. Vonička P. et Šťastný J. (2007): Potápníkovití, střevlíkovití a drabčíkovití brouci (Coleoptera: Dytiscidae, Carabidae, Staphylinidae) Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery v Jizerských horách. – Sborník Severočeského muzea, Přírodní vědy, Liberec, 25: 49–70. Vysoký V. (2009a): Střevlíci Českého středohoří (Coleoptera, Carabidae). – In: http://www.ceskestredohori.cz/zvirena/strevlici-ceskeho-stredohori.htm Vysoký V. (2009b): Tesaříci Českého středohoří (Coleoptera, Cerambycidae). – In: http://www.ceskestredohori.cz/zvirena/tesarici-ceskeho-stredohori.htm Vysoký V. (2010): Drabčíci Českého středohoří (Coleoptera, Staphylinidae). – In: http://www.ceskestredohori.cz/zvirena/drabcici-ceskeho-stredohori.htm Zýka M. (2010): Významné druhy brouků vrchu Mileč u Hřebečníků. – Západočeské entomologické listy, 1: 64–68.

338


Tabulka 3. Přehled většiny význačných druhů brouků zjištěných na území CHKO a NP Křivoklátsko. Tab. 3. An overview of most of the remarkable coleopteran species found in the Křivoklátsko Protected Landscape Area and proposed National Park. Druh

Stupeň Poznámka ohrožení IUCN

Clambus gibbulus (LeConte, 1850) Dryops ernesti (Des Gozis, 1886) Lordithon bimaculatus (Schrank, 1798) Pityophthorus traegardhi (Spessivtseff, 1921) Scaphisoma boreale (Lundblad, 1952) Anisoxya fuscula (Illiger, 1798) Cerylon [= Pseudophilothermus] evanescens (Reitter 1876) Ochina latreillei (Bonelli, 1809) Osphya bipunctata (Fabricius, 1775 Trox perrisii (Fairmaire, 1868) Abdera quadrifasciata (Curtis, 1829) Anaspis ruficollis (Fabricius, 1792) Anotylus hammondi (Schülke, 2009) Anthicus schmidtii (Rosenhauer, 1847) Atheta boletophila [= lohsei G. Benick, 1962] (C. G. Thomson, 1856) Atomaria attila (Reitter, 1878) Brachypterolus vestitus (Kiesenwetter, 1850) Caenoscelis subdeplanata (C. Brisout de Barneville, 1882) Clypastrea reitteri Bowestead, 1999 Coeliodes ruber (Marsham, 1802) Cryptophagus denticulatus Heer, 1841 Cryptophagus micaceus Rey, 1889 Diachromus germanus (Linnaeus, 1758) Enicmus atriceps Hansen, 1962 Euglenes [= Aderus] oculatus (Panzer, 1796) Helophorus aequalis C.G. Thomson, 1868 Mordellistena nigritarsis (Horák, 1997) Ocyusa [= Deubelia] picina (Aubé, 1850) Orthocis lucasi (Abeille de Perrin, 1874) Oxylaemus cylindricus (Panzer, 1796) Placusa incompleta (Sjöberg, 1934) Plegaderus saucius (Erichson, 1834) Protapion [= Apion] varipes (Germar, 1817) Ptinus spitzyi A. Villa & G.B. Villa, 1838 Rhagonycha interposita Dahlgren, 1978 Telmatophilus typhae (Fallén, 1802) Trixagus leseigneuri (Muona, 2002) Trixagus meybohmi (Leseigneur, 2005)

Nové druhy pro Českou republiku

VU VU EN

Nové druhy pro území Čech (Bohemia)

VU

Druhy neuváděné pro území Čech (Bohemia) v porovnání se Seznamem EN EN VU

československých brouků (Jelínek 1993)

NT

339

BOHEMIA CENTRALIS 31 Druh Airaphilus elongatus (Gyllenhal, 1813) Akimerus schaefferi (Laicharting, 1784) Ampedus melanurus (Mulsant & Guillebeau, 1855) Anthaxia nigrojubata inkognita (Bílý, 1974) Argopus ahrensii (Fermat, 1817) Atheta heymesi (Hubenthal, 1913) Boreophilia eremita [= smolkai (Rybinski, 1902)] (Rye, 1866) Cerophytum elateroides (Latreille, 1804) Cerylon [= Pseudophilothermus] evanescens (Reitter, 1876) Corymbia erythroptera (Hagenbach, 1822) Crepidodera lamina (Bedel, 1901) Crepidophorus mutilatus (Rosenhauer, 1847) Cryptocephalus schaefferi (Schrank, 1789) Cryptolestes corticinus (Erichson, 1845) Dibolia occultans (Koch, 1803) Elater ferrugineus ferrugineus (Linnaeus, 1758) Eledonoprius armatus (Panzer, 1799) Ennearthron palmi (Lhose, 1964) Ennearthron pruinosulum (Perris, 1864) Eubria palustris (Germar, 1818) Gabrius astutoides (Strand, 1946) Galeruca laticollis laticollis (C. R. Sahlberg, 1837) Gonioctena intermedia (Helliesen, 1911) Hylis [= Hypocoelus] cariniceps (Reitter, 1902) Chrysolina cerealis cerealis (Linnaeus, 1767) Ischnodes sanquinicollis (Panzer, 1793) Isorhipis marmottani (Bonvouloir, 1871) Labidostomis tridentata (Linnaeus, 1758) Lachnaia [= Lachnaea] sexpunctata (Scopoli, 1763) Limnichus pygmaeus (Sturm, 1807) Limoniscus violaceus (P. W. J. Müller, 1821) Longitarsus niger (Koch, 1803) Megapenthes lugens (W. Redtenbacher, 1842) Meligethes buyssoni [= wankae (Reiter, 1919)] (C.Brisout de Barneville, 1882) Necydalis ulmi (Chevrolat, 1838) Osmoderma barnabita (Motschulsky, 1845) Osmoderma eremita (Scopoli, 1763) Oulema erichsonii (Suffrian, 1841) Plateumaris braccata (Scopoli, 1772) Plectophloeus erichsoni erichsoni (Aubé, 1844) Podeonis acuticornis (Germar, 1824) Quedius infuscatus (Erichson, 1840) Quedius ventralis [= truncicola Fairmaire & Laboulbene, 1856] (Aragona, 1830) Reitterelater dubius (Platia & Cate, 1990) Rhopalodontus novorossicus (Reitter, 1902) Stictoleptura [= Corymbia, Leptura] erythroptera (Hagenbach, 1822) Tachyusida gracilis (Erichson, 1837) Tenebrio opacus (Duftschmid, 1812) Timarcha goettingensis goettingensis (Linnaeus, 1758) Zilora sericea (Sturm, 1807)

340

Stupeň ohrožení IUCN CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR CR


Druh Abraeus roubali (Olexa, 1958) Adrastus montanus (Scopoli, 1763) Agrilus integerrimus (Ratzeburg, 1839) Agriotes gallicus (Boisduval et Lacordaire, 1835) Allecula rhenana (Bach, 1856) Aloconota mihoki (Bernhauer, 1913) Altica palustris (Weise, 1888) Ampedus cinnabarinus (Eschscholtz, 1829) Anitys rubens (Hoffmann, 1803) Anthaxia semicuprea (Küster, 1851) Aphanisticus elongatus (A. & G. B. Villa) Aphanisticus pusillus (Olivier, 1790) Apion [= Phrissotrichum] rugicolle (Germar, 1817) Apteropeda globosa (Illiger, 1794) Atheta obtusangula (Joy, 1913) Bagous diglyptus (Boheman, 1845) Bruchidius cisti (Fabricius, 1775) Bruchidius varius (Olivier, 1795) Bryoporus cernuus [= merdarius (Olivier, 1795)] (Gravenhorst, 1806) Cassida leucanthemi (Bordy, 1995) Cassida pannonica (Suffrian, 1844) Cassida rufovirens (Suffrian, 1844) Cerambyx cerdo (Linnaeus, 1758) Cerylon deplanatum (Gyllenhal, 1827) Claviger longicornis (P. W. J. Müller, 1818) Coraebus undatus (Fabricius, 1787) Corticeus bicoloroides (Roubal, 1933) Cryptocephalus coryli (Linnaeus, 1758) Cryptocephalus distinguedus (Schneider, 1792) Cryptocephalus imperialis (Laichartig, 1781) Cryptocephalus octomaculatus (Rossi, 1790) Cryptocephalus parvulus (O. F. Müller, 1776) Cryptocephalus pusillus (Fabricius, 1777) Cryptocephalus quinquepunctatus (Scopoli, 1763) Cryptocephalus sexpunctatus (Linnaeus, 1758) Cryptocephalus signatifrons (Suffrian, 1847) Cryptocephalus signatifrons (Suffrian, 1847) Cryptocephalus vittatus (Fabricius, 1775) Cryptocephalus vittula (Suffrian, 1848) Cylindromorphus bifrons (Rey, 1889) Diaclina fagi (Panzer, 1799) Dibolia cryptocephala (Koch, 1803) Donaci crassipes (Fabricius, 1775) Donacia versicolorea (Brahm, 1790) Donaciella cinerea (Herbst, 1784) Drapetes mordelloides [= biguttatus (Piller & Mitterpacher, 1783)] (Host, 1789) Dreposcia umbrina (Erichson, 1837) Dropephylla [= Phyllodrepa, Hapalarea] linearis [= scabriuscula (Kraatz, 1857)] (Zetterstedt, 1828) Eucnemis capucina (Ahrens, 1812)

Stupeň ohrožení IUCN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN

341

BOHEMIA CENTRALIS 31 Druh Euryusa castanoptera (Kraatz, 1856) Eutheia scydmaenoides scydmaenoides (Stephens, 1830) Gabrius astutus (Erichson, 1840) Galeruca pomonae pomonae (Scopoli, 1763) Gnorimus variabilis [= octopunctatus (Fabricius, 1775)] (Linnaeus, 1758) Gnypeta rubrior (Tottenham, 1939) Gonioctena linnaeana (Schrank, 1781) Habroloma geranii [= nana (Paykull, 1799)] (Silfverberg, 1977) Hapalarea [= Phyllodrepa] pygmaea (Paykull, 1800) Hylis [= Hypocoelus] foveicollis (C. G. Thomson, 1874) Hypnoidus riparius (Fabricius, 1792) Hypoganus inunctus (Panzer, 1794) Chaetocnema aerosa (Letzner, 1846) Chaetophora spinosa (Rossi, 1794) Chrysolina analis (Linnaeus, 1767) Chrysomela cuprea (Fabricius, 1775) Isorhipis melasoides (Laporte de Castelnau, 1835) Lacon querceus (Herbst, 1784) Laemophloeus krausi (Ganglbauer, 1897) Lathrobium rufipenne (Gyllenhal, 1813) Longitarsus cerinthes (Schran, 1798) Longitarsus foudarsi (Weise, 1893) Longitarsus helvolus (Kutschera, 1863) Longitarsus holsaticus (Linnaeus, 1758) Longitarsus longipennis (Kutschera, 1863) Longitarsus longiseta (Weise, 1889) Lordithon [= Carphacis] striatus (Olivier, 1795) Lucanus cervus (Linnaeus, 1758) Luperus xanthopoda (Schrank, 1781) Lycoperdina bovistae (Fabricius, 1792) Melandrya barbata (Fabricius, 1792) Melandrya dubia (Schaller, 1783) Microrhagus [= Dirhagus] pygmaeus (Fabricius, 1792) Mmniophila muscorum muscorum (Koch, 1893) Mycetophagus decempunctatus (Fabricius, 1801) Mycetoporus ambiguus (Luze, 1901) Odontaeus armiger (Scopoli, 1772) Pachybrachys picus (Weise, 1882) Pediacus depressus (Herbst, 1794) Pedostrangalia [= Strangalia] revestita (Linnaeus, 1767) Phyllotreta austriaca (Heikertinger, 1909) Phyllotreta christinae (Heikertinger, 1941) Porcinolus murinus (Fabricius, 1794) Porthmidius austriacus (Schrank, 1781) Psephidonus [= Geodromicus] nigrita (P. W. J. Müller, 1821) Pseudanostirus globicollis (Germar, 1843) Psylliodes brisouti (Bedel, 1898) Psylliodes illiricus (Leonardi & Gruev, 1993) Ptinus pusillus (Sturm, 1837) Ptinus schlerethi (Reitter, 1884)

342

Stupeň ohrožení IUCN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN

Anna Hoffmannová: Brouci (Coleoptera) CHKO a BR Křivoklátsko – diversita a ochrana Druh Pycnomerus terebrans (Olivier, 1790) Rabocerus gabrieli (Gerhardt, 1901) Rhopalocerina clavigera (W. Scriba. 1859) Scopaeus gracilis (Sperk, 1835) Sepedophilus binotatus (Gravenhorst, 1802) Sepedophilus bipunctatus (Gravenhorst, 1802) Schistoglossa curtipennis (Sharp, 1869) Sisyphus schaefferi (Linnaeus, 1758) Sphaeriestes [= Salpingus] stockmani [= ater (Paykull, 1798)] (Biström, 1977) Staphylinus rubricornis (Adám, 1887) Stenagostus rhombeus [= villosus (Fourcroy, 1785)] (Olivier, 1790) Stenus oscillator (Rye, 1870) Synchita [= Cicones] undata (Guérin-Ménéville, 1844) Synchita separanda (Reitter, 1881) Tachyporus transversalis (Gravenhorst, 1806) Timarcha metalica metalica (Laicharting, 1781) Uloma rufa (Piller et Mitterpacher, 1783) Xantholinus tricolor (Fabricius, 1787) Xylita laevigata (Hellenius, 1786) Zorochros meridionalis (Laporte de Castelnau, 1840) Zorochros quadriguttatus [= trigonochirus Bin.] (Laporte de Castelnau, 1840) Abraeus granulum (Erichson, 1839) Abraeus granulum (Erichson, 1839) Agrilus convexicollis (L. Redtenbacher 1849) Agrilus ribesi (Schaefer, 1949) Aleochara fumata (Gravenhorst, 1802) Amara lucida (Duftschmid, 1812) Ampedus brunnicornis [= fontisbellaquei (Iablokov–Khnzorjan, 1937)] (Germar, 1844) Ampedus cardinalis (Schiödte, 1865) Ampedus praeustus (Fabricius, 1792) Ampedus rufipennis (Stephens, 1830) Ampedus sinuatus (Germar, 1844) Ampedus triangulum (Dorn, 1925) Anthaxia podolica (Mannerheim, 1837) Aphodius brevis (Erichson, 1848) Astenus procerus [= filiformis (Latreille, 1806)] (Gravenhorst, 1806) Atheta amplicollis (Mulsant & Rey, 1873), Atheta debilis (Erichson, 1837) Atheta luridipennis (Mannerheim, 1830) Aulonium trisulcum (Geoffroy, 1785) Autalia longicornis (Sheerpeltz, 1947) Bisnius [= Philonthus] subuliformis [= fuscus (Gravenhorst, 1802)] (Gravenhorst, 1802) Bolitochara reyi (Sharp, 1875) Brachida exigua (Heer, 1839) Brachygonus megerlei (Lacordaire, 1835) Buprestis octoguttata (Linnaeus, 1758) Byrrhus pustulatus (Forster, 1771) Cantharis annularis (Ménétriés, 1839)

Stupeň ohrožení IUCN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN EN VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU

343

BOHEMIA CENTRALIS 31 Druh Cardiophorus ebenicus (Germar, 1824) Cardiophorus gramineus (Scopoli, 1763) Carpelimus nitidus (Baudi di Selve, 1848) Cerapheles terminatus (Ménétriés, 1832) Cis dentatus (Mellié, 1848) Cis lineatocribratus (Mellié, 1848) Cis striatulus (Mellié, 1848) Claviger testaceus (Preyssler, 1790) Colydium filiforme (Fabricius, 1792) Conopalpus testaceus (Olivier, 1790) Corticeus [= Hypophloeus] linearis (Fabricius, 1790) Corticeus [= Hypophloeus] longulus (Gyllenhal, 1827) Cryptopleurum crenatum (Panzer, 1794) Cypha pulicaria (Erichson, 1839) Cypha seminulum (Erichson, 1839) Dapsa denticollis (Germar, 1817) Deinopsis erosa (Stephens, 1832) Denticollis rubens (Piller & Mitterpacher, 1783) Dicerca berolinensis (Herbst, 1779) Drilus concolor (Ahrens, 1812) Endomychus coccineus (Linnaeus, 1758) Epuraea fageticola (Audisio, 1991) Erichsonius subopacus (Hochhuth, 1851) Euheptaulacus villosus (Gyllenhal in Schönherr, 1806) Euryusa optabilis (Heer, 1839) Euryusa sinnuata (Erichson, 1837) Euthiconus conicicollis (Fairmaire et Laboulbène, 1854) Gabrius appendiculatus [= subnigritulus (Reitter, 1909)] (Sharp, 1910) Gnorimus nobilis (Linnaeus, 1758) Gymnusa brevicollis (Paykull, 1800) Gymnusa variegata (Kiesenwetter, 1845) Haploglossa gentilis (Märkel, 1845) Haploglossa marginalis (Gravenhorst, 1806) Hesperus rufipennis (Gravenhorst, 1802) Hygronoma dimidiata (Gravenhorst, 1806) Chlaenius tristis (Schaller, 1783) Ilybius crassus (C. G. Thomson, 1854) Ischnomera sanquinicollis (Fabricius, 1787) Lathropus sepicola (P. W. J. Müller, 1821) Lixus myagri (Olivier, 1807) Lixus myargi (Olivier, 1807) Lixus ochraceus (Boheman, 1843) Lymexylon navale (Linnaeus, 1758) Malachius rubidus (Erichson, 1840) Malachius scutelaris (Erichson, 1840 ) Margarinotus [= Hister] merdarius (Hoffmann, 1803) Melanotus crassicollis (Erichson, 1841) Meligethes coeruleovirens (Förster, 1849) Meligethes corvinus (Erichson, 1845) Meloe rugosus (Marsham, 1802)

344

Stupeň ohrožení IUCN VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU

Anna Hoffmannová: Brouci (Coleoptera) CHKO a BR Křivoklátsko – diversita a ochrana Druh Mordellistena parvuliformis (Shtshegoleva-Barovskaja, 1930) Mycetochara flavipes (Fabricius, 1792) Mycetophagus fulvicollis (Fabricius, 1792 ) Mycetophagus multipunctatus (Fabricius, 1792) Mycetophagus populi (Fabricius, 1798) Mycetoporus forticornis (Fauvel, 1875) Myllaena dubia (Gravenhorst, 1806) Myllaena elongata (Matthews, 1838) Myllaena gracillis (Matthews, 1838) Myllaena infuscata (Kraatz, 1853) Necydalis major (Linnaeus, 1758) Neomida [= Hoplocephala] haemorrhoidalis (Fabricius, 1787) Notaris maerkeli (Boheman, 1843) Oedostethus quadripustulatus (Fabricius, 1792) Ochthephilus omalinus (Erichson, 1840) Olophrum piceum (Gyllenhal, 1810) Omalium rugatum (Mulsant & Rey, 1880) Ontholestes haroldi (Eppelsheim, 1884) Onthophagus lemur (Fabricius, 1781) Onthophagus verticicornis (Laicharting, 1781) Parabolitobius [= Bolitobius] inclinans (Gravenhorst, 1806) Paraphotistus impressus (Fabricius, 1792) Paratachys [= Tachys] fulvicollis (Dejean, 1831) Pelenomus canaliculatus (Fahraeus, 1843) Pentaphyllus testaceus (Hellwig, 1792) Pheletes quercus (Olivier, 1790) Philonthus nigrita (Gravenhorst, 1806) Philonthus pseudovarians (A. Strand, 1941) Phloeostiba lapponica (Zetterstedt, 1828) Phytobius leucogaster (Marsham, 1802) Phytobius leucogaster (Marsham, 1802) Plegaderus dissectus (Erichson, 1839) Poophagus sisymbrii (Fabricius, 1777) Prionocyphon serriconis (P. W. J. Müller, 1821) Prionychus melanarius (Germar, 1813) Prisistus [= Rannunculiphilus] obsoletus (Germar, 1824) Quasimus minutissimus (Germar, 1817) Quedius fulvicollis (Stephens, 1833) Quedius laevicollis (Brullé, 1832) Quedius riparius (Kellner, 1843) Rhizophagus brancsiki (Reitter, 1905) Rhizophagus cribratus (Gyllenhal, 1827) Ropalopus varini [= spinicornis Abeille & Perrin, 1869] (Bedel, 1870) Selatosomus latus [= gravidus (Germar, 1843)] (Fabricius, 1801) Serropalpus barbatus (Schaller, 1783) Schistoglossa viduata (Erichson, 1837) Silvanoprus fagi (Guérin-Ménéville, 1844) Tasgius [= Staphylinus] winkleri (Bernhauer, 1906) Thamiaraea cinnamomea (Gravenhorst, 1802) Thamiaraea hospita (Märkel, 1845)

Stupeň ohrožení IUCN VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU VU

345

BOHEMIA CENTRALIS 31 Druh Thamiocolus viduatus (Gyllenhal, 1813) Trachyphloeus rectus (C. G. Thomson, 1865) Trachys fragariae C. Brisout de Barneville, 1874 Triphyllus bicolor (Fabricius, 1792) Triplax lepida (Faldermann, 1835) Velleius dilatatus (Fabricius, 1787) Xylostiba monilicornis (Gyllenhal, 1810) Zyras haworthi (Stephens, 1832) Acalles echinatus (Germar, 1824) Agrilus aurichalceus (L. Redtenbacher, 1849) Agrilus betuleti (Ratzeburg, 1837) Agrilus hyperici (Creutzer, 1799) Agrilus olivicolor (Kiesenwetter, 1857) Agrilus pratensis (Ratzeburg, 1837) Agrilus sinuatus (Olivier, 1790) Ampedus elongatulus [= glycereus (Herbst, 1784)] (Fabricius, 1787) Ampedus nigroflavus (Goeze, 1777) Ampedus sanguinolentus (Schrank, 1776) Anisotoma glabra (Fabricius, 1792) Anostirus gracilicollis (Stierlin, 1896) Apion [= Ophtalapion] pseudodispar (Wanat, 1995) Athous zebei (Bach, 1854) Bagous longitarsis (C. G. Thomson, 1868) Bradybatus fallax (Gerstäcker, 1860) Buprestis rustica (Linnaeus, 1758) Calambus bipustulatus (Linnaeus, 1767) Carabus irregularis irregularis (Fabricius, 1792) Cardiophorus vestigialis vestigialis (Erichson, 1840) Ceutorhynchus barbareae barbareae (Suffrian, 1847) Ceutorhynchus inaffectatus (Gyllenhal, 1837) Ceutorhynchus lukesi (Tyl, 1914) Ceutorhynchus pectoralis (Weise, 1895) Ceutorhynchus pervicax (Weise, 1883) Ceutorhynchus striatellus (Schultze, 1900) Cionus olens (Fabricius, 1792) Coraebus elatus (Fabricius, 1787) Datonychus angulosus (Boheman, 1845) Glocianus moelleri (C.G.Thomson, 1868) Gymnetron beccabungae (Linnaeus, 1751) Gymnetron villosulum (Gyllenhal, 1837) Helophorus arvernicus (Mulsant, 1846) Hydaticus continentalis [= stagnalis] (J. Balfour-Browne, 1944) Chalcophora mariana (Linnaeus, 1758) Chonostropheus tristis (Fabricius, 1794) Lamina textor (Linnaeus, 1758) Leioderes kollari (L. Redtenbacher, 1849) Licinus hoffmannseggii (Panzer, 1803) Liparus coronatus (Goeze, 1777) Marmaropus besseri (Gyllenhal, 1837)

346

Stupeň ohrožení IUCN VU VU VU VU VU VU VU VU NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT

Anna Hoffmannová: Brouci (Coleoptera) CHKO a BR Křivoklátsko – diversita a ochrana Druh Mogulones euphorbiae (C. Brisout de Barneville, 1866) Neatus picipes (Herbst, 1797) Nemadus colonoides (Kraatz, 1851) Nicrophorus [= Necrophorus] sepultor (Charpentier, 1825) Onthophagus semicornis (Panter, 1798) Palorus depressus (Fabricius, 1790) Pedinus femoralis (Linnaeus, 1767) Pelenomus olssoni (Israelson, 1972) Perileptus areolatus (Creutzer, 1799) Perileptus areolatus (Creutzer, 1799) Phymatodes pusillus pusillus (Fabricius, 1787) Platydema violaceum (Fabricius, 1790) Poecilonota [= Ovalisia] rutilans (Fabricius, 1777) Pogonocherus ovatus (Goeze, 1777) Ptinus coarcticollis (Sturm, 1837) Rhagium sycophanta (Schrank, 1781) Rhinoncus albicinctus (Gyllenhal, 1837) Saperda octopunctata (Scopoli, 1772) Saphanus piceus (Laicharting, 1784) Scraptia fuscula (P. W. J. Müller, 1821) Sirocalodes quericola (Paykull, 1792) Stenagostus rufus (De Geer, 1774) Stenocarus cardui (Herbst, 1784) Stictotarsus duodecimpustulatus (Fabricius, 1792) Tanysphyrus ater (Blatchley, 1928) Thalassophilus longicornis (Sturm, 1825) Thryogenes scirrhosus (Gyllenhal, 1836) Trachodes hispidus (Linnaeus, 1758) Trachyphloeus spinimanus (Germar, 1824) Tropiphorus terricola [= tomentosus (Marsham, 1802)] (Neuman, 1838)

Stupeň ohrožení IUCN NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT NT

Zařazení druhů podle stupně ohrožení do kategorií IUCN vychází z Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky (Farkač et al. 2005): • CR (kriticky ohrožený) – velmi velké nebezpečí vyhynutí (vyhubení) ve volné přírodě. • EN (ohrožený) – velké nebezpečí vyhynutí (vyhubení) ve volné přírodě. • VU (zranitelný) – nebezpečí vyhynutí (vyhubení) ve volné přírodě. • NT (téměř ohrožený) – výše uvedená kritéria téměř splňuje či je pravděpodobně brzy splní

Recenzovali: Doc. RNDr. Jaroslav Boháč, DrSc. RNDr. Josef Jelínek, CSc.

347

Brouci (Coleoptera) Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko diversita a ochrana

Recommend Documents